Starobronzové nálezy z lokality Zlín Malenovice

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Starobronzové nálezy z lokality Zlín – Malenovice Magisterská diplomová práce

Vedoucí magisterské práce:

Vypracoval:

Mgr. Klára Šabatová, PhD.

Bc. Adam Fojtík 1

Tímto prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne ................................................ 2

Poděkování touto cestou bych rád poděkoval Mgr. K. Šabatové, Ph.D. za vedení práce, dále RNDr. PhDr. J. Langové za umoţnění zpracovávat tuto lokalitu. Za odborné posudky bych chtěl dále poděkovat RNDr I. Jarošové, Ph.D. a Mgr. et Mgr. H. Uhlířové. 3

Obsah 1 Úvod...............................................................................................................................5 2 Cíl práce.........................................................................................................................6 3 Způsob zpracování archeologického souboru............................................................7 3.1 Jazyk práce..................................................................................................................7 3.2 Zpracování keramického materiálu.............................................................................7 3.3 Zpracování ostatního materiálu.................................................................................16 4 Zlín-Malenovice „Zadní Mezicestí“..........................................................................17 4.1 Dějiny bádání.............................................................................................................17 4.2 Zpracovávané výzkumy.............................................................................................18 4.3 Mladší výzkumy........................................................................................................22 4.4 Shrnutí.......................................................................................................................24 5Zpracování materiálu................................................................................................25 5.1Keramické artefakty...................................................................................................25 5.2 Ostatní hliněné výrobky............................. 5.3 Kamenné artefakty....................................................................

93 94

5.4.Mazanice...................................................................................................................96 5.5. Osteologické nálezy.................................................................................................97 5.6.Antropologické nálezy..............................................................................................98 6 Otrokovice – Kvítkovice...........................................................................................99 6.1 Zpracování keramických artefaktů.........................................................................99 6.2 Kamenné artefakty...................................................................................................102 7 Postavení Podřevnicka v závěru starší doby bronzové......................................103 7.1.Podřevnicko...........................................................................................................103 7.2.Kroměříţsko...........................................................................................................103 7.3. Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko.....................................................................104 7.4.Shrnutí.....................................................................................................................104 8 Závěr..........................................................................................................................105 9 Literatura..................................................................................................................106 Přílohy

4

1 Úvod Předkládaný text se zabývá zpracováním dokladů osídlení v závěru starší doby bronzové na lokalitě Zlín - Malenovice. Samotná práce svým obsahem navazuje na bakalářskou práci (Fojtík 2012), ve které byla vytvořena metodika zpracování archeologického materiálu (na základě charakteru souboru se jedná hlavně o keramické artefakty). Co se týče náplně práce, jedná se o zpracování dalších poznatků, získaných během dalších tří záchranných výzkumů (viz kap 4). Nově získané poznatky byly zhodnoceny spolu s poznatky z bakalářské práce (obj. K551, K563 a K631), a proto jsou v textu volně pouţívány, aniţ by byly citovány. Z časových důvodů nebylo moţné zpracovat případné nálezy získané ze záchranných výzkumů I. Čiţmáře z let 2011, 2012 (viz kap. 3). Jak jiţ bylo naznačeno, práce zpracovává nálezy ze sídlištních objektů, které mohou být datovány do závěru starší doby bronzové, kteréţto období je reprezentováno maďarovsko-věteřovskou kulturou, přičemţ geograficky lze lokalitu zahrnout do oblasti věteřovské skupiny. Tato skupina (resp. celá kultura) se vyznačuje rozvojem řemeslné výroby a vyuţíváním výšinných a opevněných sídlišť (například Stuchlík 2002, 163).

5

2 Cíl práce Předkládaný text má za cíl podat co nekomplexnější informace o dosavadním výzkumu na lokalitě Zlín – Malenovice „Zadní Mezicestí“. V rámci tohoto cíle byl vytvořen podrobný databázový zápis a dále také přehledná kresebná dokumentace. Následně byl archeologický materiál vyhodnocen za uţití základní literatury.

6

3 Způsob zpracování archeologického souboru Jak bylo uvedeno v Úvodu předkládaného textu, magisterská práce vychází z práce bakalářské (Fojtík 2012), na kterou přímo navazuje, a proto také přejímá její metodu. Během zpracování nových archeologických souborů nebylo zapotřebí nijak zvláště měnit způsob zpracování, pouze došlo k rozšíření typů tvarů a výzdob. 3.1 Jazyk práce V textu jsem se rozhodl přidrţovat nadřazeného názvu maďarovsko-věteřovská kultura, kterýţto název navrhl S. Stuchlík (1984), přičemţ pro jednotlivá území poţívám označení věteřovská a maďarovská skupina. Terminologie názvů, keramických tvarů vychází z prací J. Stuchlíkové (1984) a A. Točíka (1964; 1978; 1981). Další popisné a třídící charakteristiky byly inspirovány pracemi P. Pressové (2006) a T Chmely (2006). 3.2 Zpracování keramického materiálu Popis keramického materiálu byl proveden v databázi vytvořené v počítačovém programu Microsoft Office Access 2007. Zapsané údaje byly následně zpracovávány v počítačovém programu Microsoft Office Excel 2007, pomocí něhoţ byly vytvořeny shrnující tabulky a grafy. 3.2.1 Struktura databáze Jak bylo uvedeno výše databáze, byla vytvořena v programu Microsoft Access 2007, přičemţ byla rozdělena do pěti hlavních skupin, v nichţ byly popisovány jednotlivé charakteristiky keramických artefaktů. 3.2.1.1 Identifikační popis V první části databáze jsou popisovány informace o jedinci, které ho odlišují od jedinců ostatních. Jedná se hlavně o jeho inventární číslo, jaký jedinec se pod ním nachází, z kolika kusů a fragmentů se skládá. Přičemţ jedinec představuje jednu

7

pravděpodobnou keramickou nádobu, která se skládá z jednoho či více kusů. Samotné kusy jsou tvořeny jedním či více fragmenty, které lze mezi sebou slepit a představují tak konkrétní střepy, které byly vyzvednuty v průběhu archeologického výzkumu. 3.2.1.2 Tvarový popis V této části databáze se v první řadě sleduje určení keramického tvaru, který vychází z prací uvedených začátku této kapitoly (kap. 3.1 Jazyk práce). Ve sledovaném souboru bylo moţné rozeznat osm základních skupin, v rámci nichţ byly vyčleněny hrnce, zásobnice, amfory, mísy, dţbánky, koflíky, hrnky a jiné uţitkové tvary (viz tab. 1), přičemţ jedinci, které nebylo moţné s jistotou určit, nebyli nijak kódově označeni (jednalo se hlavně o zlomky výdutí). Tyto základní tvarové skupiny mohly být pro snadnější následnou orientaci v databázi dále doplněny bliţším typovým určením (hrnec – vejčitý, baňatý, nízký s uchem; zásobnice – amforovitá, hrncovitá, amfora, dvojuchá, bezuchá maďarovská …; mísa – hrncovitá, s oblou stěnou, dţbánek – maďarovský, koflík - s vlnovitě prohnutým hrdlem, s rozevřeným hrdlem; hrnek – soudkovitý, profilovaný; jiný uţitkový tvar – cedník, „vykuřovadlo“).

kód keramický tvar A hrnec B zásobnice C amfora D mísa E džbánek F koflík G hrnek H jiný užitkový tvar tab. 1 Označení keramických tvarů

Následně je sledován stupeň zachovalosti nádob, v němţ bylo vyčleněno pět základních skupin – okraj, hrdlo, výduť, spodek a dno (viz tab. 2), které se mohou dále kombinovat na základě skutečné zachovalosti jedince. Toto označení vychází z databáze P. Pressové (2006), ale na rozdíl od ní se zde neuvádí samostatně noţky a aţ na výjimky ucha, kteréţto prvky jsou popisovány aţ v další části databáze.

8

kód stupeň zachovalosti I okraj II hrdlo III výduť IV spodek V dno tab. 2 Označení stupňů zachovalosti

V dalších částech tvarového popisu jsou sledovány jiţ jednotlivé části nádob, kdy v první řadě se popisuje tvar okraje (tab. 3). Ten lze rozčlenit do tří základních skupin, kdy první představuje jednoduché víceméně rovné okraje (TO01), které mohou být zúţené mírně vtaţené či vyhnuté ven. Tato kategorie se vyskytuje u amfor, koflíků, hrnečků a výjimečně mís. Druhá skupina je tvořena okraji stlačenými (TO02), které mohou být rozšířeny dovnitř, ven, či oboustranně, ale vyskytnou se také tvary se šikmým stlačením. Tento typ okrajů je charakteristický pro mísy s oblou stěnou. Poslední skupina je zastoupena zaoblenými směrem ven vyhnutými okraji (TO03). Ty se vyskytují hlavně u hrnců, zásobnic a některých amfor. Jejich další členění (šikmo vyhnutý, zesílený, vodorovně vytaţený) můţe být problematické, protoţe tvar na větších a hrubších nádobách nemusí být po celém obvodu stejný.

kód tvar okraje TO01a rovný TO01b zúžený TO01c mírně vtažený TO01d ven vyhnutý TO02a stlačený, dovnitř rozšířený TO02b stlačený, ven rozšířený TO02c stlačený, oboustranně rozšířený TO02d šikmo stlačený TO03a zaoblený, šikmo vyhnutý TO03b zaoblený, ven vyhnutý TO03c zesíleně zaoblený, ven vyhnutý TO03d zaoblený, vodorovně vytažený tab. 3 Označení tvarů okraje

Tvary hrdel byly rozčleněny do 8 skupin (viz tab. 4), kdy první skupina představující hrdla rozevřená (TH01), je v souboru zastoupena jen ojediněle a navíc nelze jednoznačně vyloučit, ţe se nejedná spíše o skupinu hrdel válcovitých (TH04). Vysoká prohnutá hrdla (TH02) jsou přítomna u dţbánku, některých amfor a také u 9

koflíků, u nichţ se také vyskytuje hrdlo nálevkovité (TH06). Nízká prohnutá hrdla (TH03), jsou přítomna u hrncovitých tvarů (vlastních hrnců, zásobnic a mís) a profilovaných hrnků. Zbylé tvary jsou přítomny hlavně u amforovitých nádob (vlastních amfor a zásobnic). Rozšířené válcovité hrdlo u amfor není často přímé, ale vlnovitě prohnuté.

kód tvar hrdla TH01 rozevřené TH02 vysoké prohnuté TH03 nízké prohnuté TH04 válcovité TH05 mírně vtažené TH06 nálevkovité TH07 válcovité, vespod výrazně rozšířené TH08 kónicky zúžené, v horní části vyhnuté v okraj tab. 4 Označení tvarů hrdla

Tvar rozhraní je tvořen třemi kategoriemi (tab. 5) a to plynulým přechodem, který je přítomen u hrncovitých tvarů, profilovaných hrnků, koflíků. U dvou zbylých je hrdlo od těla odděleno mírnou či výraznou hranou, tato skupina se převáţně vyskytuje u amforovitých nádob.

kód tvar rozhraní TR01 plynulé TR02 oddělené mírnou hranou TR03 oddělené výraznou hranou tab. 5 Označení rozhraní hrdla a výdutě

V další části jsou popisovány tvary výdutí nádob, které jsou rozčleněny do deseti hlavních skupin (tab. 6). Tvarově specifická jsou těla soudkovitě oblá (TV01), která se vyskytují u hrnečků, vyklenutá (TV02) vyskytující se ve dvou variantách u hrnců (vejčitá, baňatá), ostrá (TV07) u koflíků a TV08, 09, 10 (a, b) u mís. Zbylé kategorie těl jsou přítomny u amfor.

10

kód tvar výdutě TV01 soudkovitě oblá TV02a vejčitě vyklenutá TV02b výrazně vyklenutá (baňatá) TV03 kulovitá TV04 nízká vejčitá (v horní části vyklenutá) TV05 široce stlačená, v horní části vyklenutá TV06 diskovitá TV07 ostrá TV08 kónicky oblá TV09 kónická TV010a nízká výrazně hrncovitě profilovaná TV10b nízká mírně hrncovitě profilovaná tab. 6 Označení tvaru výdutě

Spodní část těl v podstatě obsahuje čtyři základní skupiny (viz tab. 7) a to tvar oblý, baňatý, kónický a nízký pozvolný, který je charakteristický pro koflíky. Zbylé tři se vyskytují ve dvojí formě, kdy u jedné z nich je patrné odsazení dna od těla a u druhé tělo volně probíhá. Tyto formy jiţ nejsou výrazně charakteristické pro sledovaný keramický materiál.

kód tvar spodní části těla TS01 odsazený oblý TS02 odsazený baňatý TS03 odsazený kónický TS04 oblý TS05 nízký pozvolný TS06 baňatý TS07 kónický tab. 7 Označení tvaru spodku těl nádob

Jako poslední byly u nádob popisovány tvary den, u nichţ bylo vyčleněno sedm základních skupin (tab. 8), přičemţ ne všechny byly v souboru obsaţeny. Z hlediska určení nádob je charakteristická poslední skupina (TD07a, b), která se vyskytuje u koflíků.

11

kód tvar dna TD01 rovné TD02 vklenuté vnitřní stranou TD03 prohnuté vnitřní stranou TD04 vklenuté vnější stranou TD05 oblé TD06 prohnuté TD07a omfalos TD07b profilovaný omfalos tab. 8 Označení tvarů den nádob

3.2.1.3 Výzdobné a funkční prvky V tomto oddílu databáze jsou sledovány tvary uch (tab. 9), které se na nádobách vyskytují. Co se týká tvarové rozmanitosti, byly vyčleněny pouze dvě varianty a to páskové a úzké, přičemţ početně dominuje první varianta. Samotný prvek byl zjištěn u hrnců, amfor, mís, dţbánku, koflíků, hrnečků a cedníku. Dále bylo v databázi uvedeno jejich umístění na nádobě.

kód tvar uch TU01 páskové TU02 úzké tab. 9 Označení tvarů uch

Jako další prvek byly popisovány jazykovité noţky (TN01), které se vyskytovaly hlavně u hrnků a v jednom případě u amfory. Další části se jiţ zabývají výzdobou, kdy v databázi byly vyčleněny tři kategorie (tab. 10). Přičemţ se v souboru plně neprojevila výzdoba rytá (DV02).

kód druh výzdoby DV01 plastická DV02 rytá DV03 kombinovaná tab. 10 Označení druhu výzdoby

Typy plastické výzdoby byly rozčleněny do osmi základních skupin (viz tab. 11), kdy první představují oblé výčnělky jak jednoduché, tak i vícečetné. Jako ojedinělý se vyskytl zlomek výčnělku s vertikálním provrtáním, který se objevil u amfory. Zbylé oblé výčnělky se nacházeli na hrncích a hrnečku. Další skupinu tvoří vysoký výčnělek

12

(PV02), který můţe být opět jednoduchý nebo vícečetný. Tento typ výzdoby se vyskytuje u hrnců, zásobnic, mís a také amfor. Třetí skupinu představují vertikální ţebrovité výčnělky (PV03), které byly přítomny u amfor, zásobnic a ojediněle u hrnců. Následující čtvrtá skupina (PV04) se hlavně vyskytuje u amfor, kde je situována na rozhraní hrdla a těla. Samostatně je brán typ na lomu těla (PV04c), který je přítomen na ostrém lomu maximální výduti těl koflíků. Pátá skupina je charakteristická (PV05) pro mísy s oblou stěnou, které mají stlačený okraj, který je vytaţen v dané dvě formy výčnělků. Zbylé tři skupiny jsou zastoupeny pouze ojediněle, kdy zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06) byl přítomen u hrnce. Lalokovitě vytaţený okraj (PV07) se vyskytl jak u hrnce, tak u profilované mísy. Jako poslední typ plastické výzdoby (PV08) byl v souboru zjištěn horizontální ţebrovitý výčnělek, který byl přítomen na amforovité zásobnici.

kód typ plastické výzdoby PV01a oblý výčnělek PV01b zdvojený oblý výčnělek PV01c oblý výčnělek s vertikálním provrtáním PV02a vysoký výčnělek PV02b zdvojený vysoký výčnělek PV02c dvojice vysokých výčnělků PV02d trojice vysokých výčnělků PV03a žebrovitý výčnělek PV03b dvojitý žebrovitý výčnělek PV04a lalokovitý výčnělek PV04b půlkruhový lalokovitý výčnělek PV04c jazykovitý výčnělek na lomu těla PV05a horizontální okrajový výčnělek PV05b šikmý okrajový výčnělek PV06 zdvojený vertikálně protažený výčnělek PV07 lalokovitě vytažený okraj PV08 horizontální žebrovitý výčnělek tab. 11 Označení typu plastické výzdoby

Kombinovaná výzdoba byla typově určena jen u několika mála jedinců. Přičemţ jednoznačné typy této kategorie představují hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV01) a zdvojený hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV02), kdy první jmenovaný byl přítomen na hrncovité míse a druhý na hrnci. Problematicky se jeví další typ, který představují hrotité výčnělky po stranách ucha (KV03), kterýţto byl určen u dvou hrncovitých mís.

13

Jeho samostatné určení je diskutabilní, protoţe nelze s jistotou říci, zda se nejedná o samostatný prvek na výduti, beze vztahu k uchu (jak je určeno u některých dalších tvarů). Posledního zástupce této kategorie představuje trojice rýh vybíhající ze spodní části ucha, přičemţ tento prvek byl zjištěn u blíţe neurčeného keramického tvaru.

kód typ kombinované výzdoby KV01 hrotitý výčnělek s dvojicí rýh KV02 zdvojený hrotitý výčnělek s dvojicí rýh KV03 dvojice hrotitých výčnělků po stranách ucha KV04 trojice rýh vybíhajících ze spodní části ucha tab. 12 Označení typu kombinované výzdoby

Tak jako u uch bylo také u výzdobných prvků zapsáno jejich umístění na nádobě. V závěru této části databáze se také slovně uváděl počet zachovaných, případně také předpokládaných aplikací (uch, noţek, výzdoby). 3.2.1.4 Technologické parametry V této části databáze se uvádí výpal keramiky, který je rozdělen do tří skupin a to oxidační, redukční a oxidačně-redukční (tab. 13). Poslední skupina nebyla nijak dále dělena (jednostranná oxidace, voštinový výpal), protoţe výpal se můţe měnit v různých částech nádoby.

kód výpalu 1 oxidační 2 redukční 3 oxidačně-redukční tab. 13 Označení způsobu výzdoby

Úprava vnějšího povrchu byla prováděna pěti způsoby (viz tab. 14), kdy nádoby byly leštěny, jemně hlazeny, hlazeny, či byl povrch drsný, nebo přímo drsněn „prstováním“ či „slámováním“.

kód vnější povrch VU01 Leštěný VU02 jemně hlazený VU03 Hlazený VU04 Drsný VU05 prstovaný, slámovaný tab. 14 Označení způsobu úpravy vnějšího povrchu 14

Obdobně jako u vnějšího povrchu byla také provedena úprava povrchu vnitřního. Ale na rozdíl od vnějšího, zde byly popisovány pouze čtyři způsoby (tab. 15), kdy chyběla úprava „prstováním“ či „slámováním“.

kód vnitřní povrch V01 Leštěný V02 jemně hlazený V03 Hlazený V04 Drsný tab. 15 Označení způsobu úpravy vnitřního povrchu

Na základě vizuálního popisu, byly v této části uvedeny barvy vnitřního i vnějšího povrchu nádob, tento popis byl proveden slovně, protoţe obzvláště na větších keramických tvarech byla barva dosti nepravidelná. Jako poslední byl v této části databáze popisován druh keramické hmoty, v rámci kterého byly vyčleněny tři kategorie (viz tab. 16). První představuje hrubozrnnou keramickou hmotu, ve které se ve větším mnoţství vyskytují částice větší neţ 2 mm. V druhé kategorii, jeţ byla nazvána zrnitou keramickou hmotou, se vyskytovaly částice, jejichţ velikost se pohybovala v rozmezí 0,5 aţ 2 mm. jako poslední byla v souboru vyčleněna jemnozrnná keramická hmota, v níţ obsaţené částice měly velikost do 0,5 mm.

kód keramická hmota KH01 hrubozrnná (> 2 mm) KH02 zrnitá (0,5 - 2 mm) KH03 jemnozrnná (< 0,5 mm) tab. 16 Označení druhu keramické hmoty

Na rozdíl od práce L. Laštíkové (2010) charakteristiky této části databáze byly popsány stručněji. Autorka se rozhodla pouţít šest způsobů úpravy vnějšího povrchu (Laštíková 2010, 36), pět pro úpravu povrchu vnitřního (táţ 2010, 37) a pět kategorií pro druh keramické hmoty (táţ 2010, 38). K tak podrobnému popisu keramických artefaktů nedošlo z důvodu jiţ tak subjektivního popisu, který by byl dalším členěním jen komplikován. Co se týče druhu keramické hmoty, bylo pozorováno, ţe ta se neprojevuje homogenně v rámci celé nádoby a proto nebylo pouţito podrobnějšího členění. Další rozdíl od uvedené práce byl v tom, ţe autorka zařadila „prstování“

15

povrchu do zahloubené výzdoby (táţ 2010, 34), zatímco v této práci představuje způsob úpravy povrchu. 3.2.1.5 Metrické hodnoty Tato část databáze popisu je jednotlivé měřitelné charakteristiky keramických jedinců. Mezi tyto charakteristiky patří tloušťky jednotlivých částí nádob, ale také jejich výšky. Z hlediska souhrnné charakteristiky keramického souboru jsou významnější záznamy hmotností, a také procentuální zachovalost obvodu okrajů. Tyto poslední dvě jmenované

charakteristiky

mohou

pomoci

k rozčlenění

a

lepšímu

vyjádření

keramických souborů. 3.2.1.6 Ostatní záznamy Jako doplňující záznamy jsou v databázi uvedeny informace o dataci, pomocí nichţ byly ze souboru vyloučeny případné intruze. A jako poslední byly vytvořeny záznamy o pořízení fotografické a kresebné dokumentaci, ale tyto v průběhu zpracování materiálu se ukázaly jako přebytečné, a proto nebyly prakticky vyuţity. 3.3 Zpracování ostatního materiálu Zbylý archeologický materiál byl reprezentován dalšími keramickými, kamennými artefakty, mazanicí a osteologickým materiálem, v rámci něhoţ byly určeny také opracované artefakty. Samostatné soubory tohoto ostatního materiálu nebyly tak početné, aby bylo nutné pro ně vytvářet. A proto byly artefakty popsány v rámci příslušných částech textu, a to buď individuálně (kamenné a další keramické artefakty), nebo souhrnně (mazanice, osteologický materiál) formou tabulek.

16

4 Zlín – Malenovice „Zadní Mezicestí“ 4.1 Dějiny bádání Počátky poznávání lokality spadají hlavně do období první poloviny dvacátého století (30. léta), kdy v zájmovém prostoru proběhl záchranný výzkum vyvolaný výstavbou silnice z Malenovic do Otrokovic. Během záchranných akcí se hlavně angaţoval V. Bachmánek, z napajedelského musejního spolku. Z během stavebních prací rozrušených vrstev se podařilo získat archeologický materiál dokládající osídlení lokality od neolitu aţ po raný středověk (Langová 1995, 91, 92; Kohoutek 2005, 311, 312). Další nálezy pocházejí aţ ze sedmdesátých let dvacátého století. První pocházejí z roku 1972, kdy během meliorace byly rozrušeny pravěké objekty. Nálezy získané během této aktivity byly datovány do doby mladší platěnické kultury, laténu či do mladohradištního období (Klíma 1973, 32). Druhé objevy byly učiněny během hloubení rýhy plynovodního potrubí v období 1975/1976. V rámci tohoto výzkumu bylo prozkoumáno celkem devět jam, tři byly dotovány do období mladší doby bronzové a jeden do neolitu, ostatní jámy nebyly moţné blíţe datovat. V průběhu výzkumu byl v sledovaném prostoru proveden také povrchový sběr, díky němuţ se podařilo získat také nálezy laténské artefakty (Dohnal 1977, 97). V dalším období na lokalitě neprobíhaly ţádné záchranné výzkumy, ale byla prováděná povrchová prospekce pracovníky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Kohoutek 2005, 313). Následný záchranný výzkum se uskutečnil v roce 1995 při výstavbě čerpací stanice, který provedla ÚAPP Brno v. v. i. detašované pracoviště Zlín ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Kohoutek – Langová 1997, 293). Objevené objekty, které bylo moţné datovat, byly přiřazeny počáteční fázi platěnické kultury (Kohoutek – Langová 1997, 302). Další výzkumy jiţ představují námět předkládané magisterské práce a jsou popsány v následné části.

17

4. 2 Zpracovávané výzkumy V následné části jsou podrobněji popsány záchranné výzkumy, které jsou zpracovávané v následných částech textu. Jedná se o výzkumy z let 1999 – 2004, během nichţ byly právě objeveny objekty datovatelné do závěru starší doby bronzové (TAB. 29). 4.2.1 Silnice III/4973 Záchranný výzkum byl vyvolán stavbou silnice propojující hlavní silnici Zlín – Otrokovice a silnici vedlejší Malenovice – Kvítkovice (TAB. 30). Samotný výzkum byl realizován na celé ploše, přičemţ v první řadě došlo ke shrnutí nadloţí o 0,50 m a v severní části o 0,90 m. Poté byly jednotlivé zahloubené objekty preparovány. Celkem bylo během této záchranné akce 18 objektů (Kohoutek 1999a). 4.2.1.1 Věteřovské objekty V rámci výzkumu byly objeveny celkem tři objekty náleţející věteřovské skupině. První objekt s číslem 500 představuje sídlištní jáma s kruhovým průměrem 2,15 – 2,20 m, maximální hloubkou 1 m., s konvexními stěnami, plochým dnem a ostrou horní i dolní hrnou (TAB. 33). Výplň objektu tvořila černá humusovitá hlína (Kohoutek 1999a). Objekt číslo 505 tvoří kruhová sídlištní jáma vakovitého profilu, jejíţ horní průměr je 1,10 m a maximální hloubkou 0,60 m (TAB. 34). Stěny objektu jsou ploché, dno rovné, horní a dolní hrana je ostrá. Výplň byla tvořena černou jílovitěprachovou hlínou (Kohoutek 1999a). Posledním je sídlištní jáma s číslem 513, jejíţ půdorys je opět kruhový s průměrem 1,40 m (TAB. 35). Profil jámy je mísovitý s maximální hloubkou 0,35 m. Stěny a dno objektu jsou konkávní, horní hrana je ostrá, přičemţ spodní je nepostřehnutelná. Výplň objektu je stejná jako u předešlého objektu (Kohoutek 1999a). Během výzkumu byly artefakty také získány sběrem z hald vytvořených po mechanické skrývce, během níţ došlo k rozrušení archeologických objektů. Tyto artefakty jsou v práci popsány jako „Sběr“. Co se týče vlastního výkopu sledovaných objektů, tak všechny tři popisované byly prozkoumány celé. 18

4.2.1.2 Ostatní období Z ostatních období byly nejčastěji zastoupeny objekty halštatské a to v počtu deseti (objekt 501 – 507, 509, 510, 512 a 517). Dále byla zastoupena kultura s lineární keramikou, do jejíhoţ období byly přiřazeny objekty 514 a, b – 516 a jejíţ intruze dále pocházejí z objektu 511. Jako nejmladší jsou datovány objekty 508 a 511, které byly určeny jako laténské, i kdyţ z objektu 508 pochází také dva fragmenty keramiky hradištní (Kohoutek 1999a). 4.2.2 Stavba regionálního obchodního areálu CENTRO Zlín 1999 Záchranný výzkum byl proveden započat na jeře roku 1999 při příleţitosti výstavby obchodního areálu CENTOR Zlín. Samotný výzkum byl realizován po shrnutí nadloţí. To bylo provedeno do hloubky 0,40 – 0,50 v západní části a v severovýchodní části skrývka dosahovala mocnosti aţ 1,40 m. Preparace objektů postupovala ze západu na ve směru horkovodu aţ po předpokládanou plochu parkoviště. V této západní části byly objeveny objekty 518 – 587). V další (severovýchodní) části pak byly zkoumány objekty 588 – 597 a hroby H1, H2. Některé objekty v západní části byly zkoumány pouze vzorkováním. Také z hlediska výstavby areálu nebylo moţné provést plošný odkryv. V průběhu výzkumu bylo identifikováno celkem 90 sídlištních objektů a dva hrobové celky. 4.2.2.1 Věteřovské objekty Objekty, které lze určit jako věteřovské pocházejí ze západní části výzkumu a to právě z prostoru horkovodu (TAB. 31: 1). První objekt (obj. 545), byl zachycen v profilu a došlo k jeho ovzorkování. Jak zobrazuje TAB. 36: 1, skládá se ze dvou úrovní, přičemţ dno hlubší části bylo zachyceno pouze sondou. Druhý objekt z tohoto výzkumu, také pochází z hloubení horkovodu, jedná se o objekt 587 (TAB. 36: 2). Tento objekt byl také zachycen v profilu výkopu a poté byla zbylá část vypreparována. V horní třetině objektu bylo získáno minimum nálezů, naproti tomu ve spodní části byla výrazná koncentrace keramických artefaktů. Na dně jámy byla dále přítomna mazanicová destrukce obsahující cca 2 cm silnou uhlíkovou vrstvu. Dále u východní stěny byla prohlubeň, která byla zpočátku určená jako zapuštěná nádoba. Tento předpoklad se ale při pozdějším zpracování neprokázal.

19

4.2.2.2 Ostatní období Nejstarší nálezy získané během tohoto výzkumu spadají do období neolitu. V rámci něj byly nalezeny hlavně objekty náleţející kultuře s lineární keramikou. Ta byla zachycena ve dvou fázích, kdy první představuje stupeň Ia a druhá stupeň IIa. Doklady starší fáze představovaly vůbec první nálezy tohoto stupně v zájmovém prostoru. Některé fragmenty z těchto objektů dokládají pronikání vlivu ţeliezovské kultury. Závěr tohoto období dokládají objekty, které lze kulturně přiřadit kultuře s moravskou malovanou keramikou (Kohoutek 1999b). Následné období eneolitu bylo doloţeno ţárovým hrobem kultury se šňůrovou keramikou, přičemţ tento nález byl vůbec první svého druhu v oblasti Podřevnicka (Kohoutek 1999b). Během výzkumu bylo dále objeveno mnoţství sídlištních objektů, které lze datovat do přechodné slezko-platěnické fáze kultury popelnicových polí. Z období popelnicových polí byl dále určen objekt velatické kultury (objekt 551), v rámci něhoţ byly získány doklady antropofagie. Dále z tohoto období pochází také ţárový hrob, z jehoţ výbavy pochází bronzová jehlice (Kohoutek, 1999b). Dále byly získány také nálezy, které dokládají osídlení v mladší době bronzové. Jako nejmladší byly získány fragmenty mladohradištních nádob (Kouhoutek 1999b). 4.2.3 CENTRO – nákupní centrum, II. etapa Výzkum byl realizován v rámci stavebních prací při rozšiřování nákupního areálu CENTRO – Zlín. V první řadě došlo k mechanické skrývce do hloubky 0,40 m, ale i přes toto sníţení bylo zjištěno, ţe plocha je pokrytá rozrušenou kulturní vrstvou o mocnosti přes 1 m. Kvůli této situaci nebylo moţné rozlišit jednotlivé objekty, proto byla na základě povrchových sběrů zjištěna absence nálezů v jiţní části výzkumů. Na základě této situace byla proto provedena zjišťovací sonda A, která potvrdila mocnost kulturní vrstvy. Dále na profilu sondy bylo (obtíţně) identifikováno několik objektů. Poté byly jiţně od sondy vyměřeny dva čtverce (I, II), které byly následně sniţovány po mechanických vrstvách. Z důvodu stejné kulturní vrstvy nebylo moţné přímo určit jednotlivé objekty a ty byly určeny pouze na základě koncentrace kamenů, keramiky či mazanice. Obdobně sloţitá stratigrafická situace se projevila také v další zjišťovací sondě B, která byla poloţená v pravém úhlu na sondu A (TAB. 31: 2). Další nejisté objekty (607 – 611) byly dále objeveny východně od zkoumané plochy, ovšem ani 20

v těchto případech není jisté, zda se nejednalo o zbytky kulturní vrstvy k. č. 600 (Kohoutek 2003). 4.2.3.1 Věteřovské objekty Jak bylo naznačeno výše, během tohoto nebylo moţné s jistotou určit jednotlivé objekty, a ty které tak byly označeny, jsou nejisté. V rámci této situace nebyly objeveny jednotlivé objekty věteřovské skupiny, ale i přesto bylo moţné identifikovat artefakty, které se k ní dají přiřadit. Část artefaktů pochází právě z kulturní vrstvy 600, která pokrývala celou plochu výzkumu. Jelikoţ fragmenty nádob byly zadokumentovány spolu s jinými obdobími, do vlastní práce byly tak zakomponovány pouze artefakty jisté v dataci (Kohoutek 2003). Další soubor pochází z nejistého objektu 614, který pochází ze čtverce I. Zdánlivý půdorys objektu byl kruhový o průměru 1,50 m, přičemţ hloubka dosahovala 0,75 m. Z horní poloviny pochází, mimo vrstvu mazanice a mnoţství uhlíků, fragmenty amforky středodunajské mohylové kultury. Ovšem nade dnem tohoto objektu byly objeveny střepy z přelomu doby bronzové a halštatské. A právě z této spodní vrstvy pochází také fragmenty věteřovských keramických nádob (Kohoutek 2003). 4.2.3.2 Ostatní období Také během tohoto záchranného výzkumu byl získán materiál z jiných období. Nejstarší artefakty náleţí kultuře s lineární keramikou a dále pak kultuře s moravskou malovanou keramikou. Mladší období je reprezentováno fragmenty amforky středodunajské mohylové kultury z objektu 614. Nejpočetnější kolekce nálezů pochází ze slezko-platěnické fáze kultury popelnicových polí, přičemţ během výzkumu byla objevena nádobka ve tvaru boty. Další období je zastoupeny nepočetným souborem laténských střepů. Poslední doklady osídlení představuje mnoţství keramických fragmentů středohradištního období. 4.2.4 Výstavba velkoobchodního centra MAKRO Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán výstavbou velkoobchodního centra MAKRO, která proběhla v květnu roku 2004. V počátcích výzkumu došlo k mechanické skrývce ornice a poté byly vytýčeny tři řezy (TAB. 32) o stejné šířce (10 m), ale různé délce, která vycházela z terénní situace. V prostoru těchto řezů došlo 21

následně ke sniţování podorničí, přičemţ nebylo moţné jednoznačně zachytit archeologické objekty, výjimku tvořily objekty slovanské, které se projevovaly shluky propálených kamenů (Šmíd 2004). 4.2.4.1 Věteřovské objekty Během tohoto výzkumu byly objeveny celkem tři objekty. Objekt 551 má kruhový půdorys, šikmé stěny a rovné dno. Průměr okraje činí 1,40 m a hloubka objektu 0,32 m (Šmíd 2004). Další sídlištní jáma 563 má široce oválný půdorys o délce 3,40 m, šířce 2,20 m a hloubce 0,40 m. Orientace objektu byla v delší ose SZ – JV. Samotný objekt byl narušen objektem 564 (Šmíd, 2004). Poslední zjištěný objekt představuje sídlištní jáma 631 s kruhovým půdorysem o průměru 1,60 m a hloubce 1,16 m. Na dně jámy byla výrazná vrstva tvořená fragmenty keramiky (Šmíd 2004). 4.2.4.2 Ostatní období Během výzkumu bylo prozkoumáno celkem 158 sídlištních objektů a dva hroby. Pravěké nálezy kvantitativně rozšířily dosavadní poznání o osídlení lokality. Jako nový kvalitativní prvek můţe být označen nález dvou středohradištních hrobů, které doplňují dosavadní vědomosti o raně středověkém osídlení lokality (Šmíd, 2004). 4.3 Mladší výzkumy V této části textu jsou uvedeny mladší výzkumy, které proběhly na zpracovávané lokalitě. Do obsahu práce nebyly tyto výzkumy začleněny buď z důvodu absence věteřovských nálezů, nebo z důvodů časových. 4.3.1 Výzkum v trati rybníčky 2005 V následném roce byl proveden záchranný výzkum v trati „Rybníčky“, který proběhl v jarních měsících v rámci výstavby „Skladu vraných obalů a čerpací stanice Makro Zlín“. Samotná trať „Rybníčky“ přímo navazuje v západní části na trať „Zadní Mezicestí“ a v podstatě s ní souvisí. Samotný výzkum byl realizován v jiţ v průběhu stavby, kvůli čemuţ došlo k poničení některých objektů (Kohoutek 2005, 333). 22

4.3.1.1 Doklady osídlení V průběhu výzkumu bylo zjištěno opět více fází osídlení, přičemţ nejstarší nálezy lze datovat do období neolitu (kultura s moravskou malovanou keramikou). Další

zachycené

období

představují

objekty

slezkoplatěnické

fáze

kultury

popelnicových polí. Jako nejmladší byly objeveny objekty středohradištní, mezi něţ spadá také kupolovitá pec. 4.3.2 CENTRO 2011 Záchranný výzkum byl vyvolán realizací přístavby tzv. „CENTRO IV“, která byla vystavěna na stávajícím parkovišti. Plocha tohoto parkoviště byla jiţ dříve zkoumána v rámci nákupního areálu CENTRO v roce 2003 (viz kap. 4.2.3). Samotný výzkum byl realizován ve vyhloubených jámách pro betonové piloty, které měly tvořit nosnou část budovy. Cílem výzkumu bylo tedy hlavně dokumentování a ovzorkování vzniklých profilů a dále případné preparování zahloubených objektů (Čiţmář 2012a, 140). 4.3.2.1 Doklady osídlení Během záchranného výzkumu bylo na lokalitě zachyceno celkem 61 archeologických situací, přičemţ se většinou jednalo o zahloubené objekty (Čiţmář 2012c). Nejstarší doklady osídlení náleţí kultuře s lineární keramikou (týţ 2012a, 141). Další datovatelné nálezy spadají do doby bronzové, kdy byly objeveny dva objekty středodunajské mohylové kultrury. Dále se v rámci tohoto období podařilo identifikovat jak luţickou, tak slezskou fázi kultury luţických popelnicových polí (týţ 2012b, 174). Nejmladší zjištěné období lze datovat do střední doby hradištní (Čiţmář 2012c). 4.3.3 Rozšíření silnice I/49 Záchranné akce vyvolané rozšířením silnice I/49 ze Zlína do Otrokovic byly započaty jiţ v roce 2011 (Čiţmář 2012d, 35), přičemţ dále pokračoval v roce 2012 (týţ 2013a, 48).

23

4.3.3.1 Doklady osídlení K nejstaršímu osídlení, lze přiřadit objekty kultury s lineární keramikou, přičemţ ta představovala nejvýznamnější komponentu. K této kultuře lze také přiřadit nález dvou aţ tří nadzemních halových domů. Z období neolity byly dále objeveny zahloubené objekty kultury s moravskou malovanou keramikou (týţ 2013a, 48). Období eneolitu bylo zachyceno pouze v kulturní vrstvě, přičemţ na základě keramických nálezů byla identifikovaná kultura jordanovská a kultura zvoncovitých pohárů (týţ 2013a, 48). Z doby bronzové byly přítomny objekty, které lze označit jako únětické, kteréţto kultuře je také přiřazen pohřeb muţe ve skrčené poloze v sídlištním objektu. Závěr starší doby bronzové reprezentují také nálezy věteřovské skupiny. Střední doba bronzová byla zachycena pouze v kulturní vrstvě. Výraznější osídlení pak bylo doloţeno u kultury luţických popelnicových polí (obou fází). V rámci této kultury pochází také nález skeletu menšího psa (týţ 2013b, 195). Z mladších období byly objeveny také objekty z mladší doby bronzové a také z časného středověku (týţ 2013a, 48). 4.4 Shrnutí Jak bylo výše uvedeno lokalita Zlín – Malenovice „Zadní Mezicestí“ představuje výraznou polykulturní lokalitu, na níţ bylo záchrannými výzkumy doloţeno osídlení od mladší doby kamenné po raný středověk. V rámci tématu práce byl vyuţit archeologický materiál z výzkumných sezón 1999 – 2004.

24

5 Zpracování materiálu 5.1 Keramické artefakty Na základě zpracovávaného souboru bylo moţné získané artefakty rozdělit do dvou skupin. První skupina představuje nálezy pocházející z věteřovských objektů (tab. 18) a druhá nálezy z jiných archeologických situací (tab. 19). 5.1.1 Nálezy z věteřovských objektů o bjekt

A B C D E F G jedinci 1 1 kusy 6 2 551 fragmenty 10 3 hmotnost 321 101 jedinci 18 10 3 3 kusy 20 14 7 3 563 fragmenty 30 14 16 5 hmotnost 1871 393 807 277 jedinci 49 2 25 11 1 16 9 kusy 79 26 56 33 1 16 11 631 fragmenty 241 75 209 67 1 33 37 hmotnost 12937 10328 15742 4043 80 633 584 jedinci 12 3 1 6 1 8 kusy 15 28 4 9 1 8 500 fragmenty 17 92 4 14 2 9 hmotnost 452 10095 2176 524 35 59 jedinci 8 1 1 1 1 kusy 56 3 1 1 1 505 fragmenty 91 9 24 3 16 hmotnost 2322 667 554 110 359 jedinci 5 3 1 1 2 kusy 6 9 1 1 3 513 fragmenty 25 14 13 7 4 hmotnost 2279 843 1294 592 69 jedinci 1 1 1 kusy 1 1 1 545 fragmenty 1 1 1 hmotnost 8 57 58 jedinci 16 11 10 7 8 kusy 22 21 27 13 9 587 fragmenty 39 123 60 24 22 hmotnost 2964 14237 2684 2901 1202 tab. 18 Množstevní charakteristiky keramických souborů v objektech 25

H

2 2 4 94

N 2 2 3 48 53 165 199 6010 287 895 968 22976 39 77 93 3173 13 23 31 1324 16 20 34 2465 14 14 14 194 76 296 372 19441

∑ 4 10 16 470 87 209 264 9358 400 1117 1631 67323 70 142 231 16514 25 85 174 5336 30 42 101 7636 17 17 17 317 128 388 640 43429

Jak zobrazuje tab. 18 největší keramický soubor co do hmotnosti pochází z objektu 631, který představuje 45% podíl z celkové váhy (viz graf 1) keramických artefaktů (150 383 g). Druhý nejpočetnější soubor představující 29%, byl získán z objektu 587, který ale nebyl preparován celý. Poslední početnější soubor představuje objekt 500, který zaujímá 11 % z celkového podílu. Naopak nejmenší soubory, které nedosahují ani 1% podíl, pocházejí z objektů 545 a 551.

o551 0% o563 6% o587 29%

o545 0% o513 5% o505 4%

o631 45% o500 11%

graf 1 Procentuální poměr keramických souborů dle hmotnosti

26

5.1.2 Nálezy z dalších archeologických situací

obj.

A 3 3 4 55

C 1 1 1 12 4 4 4 202

D

F

G

H

N 11 12 12 163

∑ jedinci 15 kusy 16 545? fragmenty 17 hmotnost 230 jedinci 1 1 1 7 kusy 1 1 1 7 600 fragmenty 1 1 1 7 hmotnost 28 5 32 267 jedinci 1 1 kusy 1 1 600? fragmenty 1 1 hmotnost 21 21 jedinci 1 1 kusy 2 2 600?/202 fragmenty 10 10 hmotnost 253 253 jedinci 2 1 3 kusy 2 2 4 614 fragmenty 2 2 4 hmotnost 113 199 312 jedinci 2 2 kusy 2 2 Sběr fragmenty 12 12 hmotnost 1374 1374 tab. 19 Množstevní charakteristiky keramických souborů v dalších situacích

Soubor keramický artefaktů, spadající do této kategorie nálezových situací, celkově váţil 2 457 g. Nejhmotnější část je zinventarizovaná jako „Sběr“ a pochází z výzkumu Silnice III/4973 (graf 2). Tyto artefakty byly získány z hald mechanickou skrývkou odtěţené zeminy. V pořadí druhý soubor (22%) pochází z kulturní vrstvy 600, která byla zkoumána během výzkumu CENTRO – II. etapa. Z tohoto výzkumu pochází také nálezy z problematického objektu 614, kteréţto představují 13% podíl. Nejmenší soubor co do hmotnosti pochází z haldy u objektu 545 a u nějţ je moţné předpokládat jeho příslušnost k tomuto objektu.

27

545? 9% 600 22% Sběr 56% 614 13%

graf 2 Procentuální zastoupení keramických souborů dle hmotnosti

5.1.3 Celková charakteristika souboru Pro lepší charakterizaci keramického souboru bylo zvoleno hmotnostní porovnání artefaktů na základě jejich tvarové určitelnosti. Na tomto základě lze konstatovat, ţe určitelní jedinci představují 63 % podíl (graf 3), zbylá část souboru je tvořena hlavně zlomky blíţe neurčitelných výdutí. Tento způsob zhodnocení se jevil objektivnější, neţli poměr počtu jedinců.

N 37%

U 63%

graf 3 Zastoupení určitelných (U) a neurčitelných (N) tvarů dle hmotnosti

28

Jak zobrazuje tab. 18, zpracovávaný soubor obsahuje všechny hlavní kategorie keramických tvarů, z nichţ jsou nejpočetněji zastoupeny hrnce (A), které dosahují 41% podílu (graf 4). Jako nejčastěji zastoupený tvar uvádí hrnce také J. Stuchlíková (1984, 76) nebo K. Tihelka (1960, 35). Druhou nejpočetnější skupinu zastupují amfory (C), které jsou zastoupeny 20 %. Také tento podíl keramického tvaru odpovídá charakteristice J. Stuchlíkové (1984, 76). Která uvádí, ţe počet amfor se zhruba rovná polovině mnoţství hrnců. Oproti tomuto tvrzení ještě K. Tihelka (1960, 44) uváděl, ţe se jedná o nejpočetnější tvar. Další početněji zastoupené tvary jsou hrnky a mísy, kteréţto soubory zastupují 12% podíl. Zásobnice (B) jsou v souboru zastoupeny 7 %, přičemţ obdobné zastoupení mají také koflíky (F). Minimální podíl zastupují jiné uţitkové tvary (H) a dţbánky (E). Výše popisovaný tvarový podíl vycházel z počtu jedinců, kterýţto způsob se v průběhu zpracování jevil jako nejvhodnější. H 1% G 12% E 0%

F 7%

A 41%

D 12%

C 20%

B 7%

graf 4 Zastoupení keramických tvarů dle počtu jedinců

29

5.1.4 Hrnce 5.1.4.1 Zastoupení v objektech

objekt jedinec (ks) 500 12 505 8 513 5 545 1 545? 3 587 16 551 1 563 18 631 49 ∑ 113 tab. 20 Množství hrnců

Celkově bylo v souboru objeveno 113 jedinců, které je moţné označit jako hrnce (tab. 20). Největší mnoţství nálezů pochází z objektu 631, z něhoţ pochází celkem 43 % všech nálezů (viz graf 4). Další početnější soubory, jejichţ podíl se pohybuje v rozmezí 11 aţ 16 % pocházejí z objektů 500, 563 a 587. Zbylé objekty jsou zastoupeny jiţ menším podílem, který nedosahuje 10 %.

551 1% 545 1%

545? 3% 513 4%

587 14%

563 16%

505 7% 500 11%

631 43%

graf 4 Zastoupení hrnců v objektech

30

5.1.4.2 Stupeň zachovalosti

objekt

I

II - II II + III 5 1 1 1

I - I - III I - III I IIII + + III - + III - III III III IV V +IV 5 1 1 1 2 1

500 1 505 1 513 545 1 545? 2 587 1 8 551 563 6 7 631 9 12 10 ∑ 19 21 1 33 tab. 21 Stupeň zachovalosti

IV

II

II III

III

IV VIII -V

1 1

1

1

1

1 1

2

3

3

2 3 5 7 10 14

1

1

1

2

1

1 1

1 1

4 5

Jak je uvedeno v tab. 3, tak nejčastěji jsou zachovány hrnce v rozmezí hrdla aţ výdutě (I – III), kdy tato skupina je zastoupena 29% podílem (viz graf 5). Další početnější kategorie jsou okraje (I), okraje aţ hrdlo (I – II) a výduť (III), jejichţ podíl se pohybuje v rozmezí 12 aţ 18 %. Zbylé kategorie zachovalosti nedosahují jiţ 10% podílu. Plně rekonstruovatelné nádoby, které zaujímají pouze 4 % podílu. Tento podíl tvoří celkem pět jedinců, kdy čtyři z nich pochází z objektu 631 a jeden z objektu 513.

III 12%

VIII 4%

I 17%

II - III 9%

I - II 18%

II 3% I - III + III - V 2%

I - III 29%

graf 5 Zachovalost hrnců

31

5.1.4.3 Metrika

510 % 1 2 5 3 2 1

10 20 - 25 - 30 - 35 - 40 - 45 - 50 - 60 - 75 - 90 15 15 - 25 30 35 40 45 50 55 65 80 95 % 20 % % % % % % % % % % %

objekt 0 5% 551 563 1 1 3 2 631 4 3 1 500 3 1 1 505 1 513 1 1 1 545 1 587 2 1 3 1 1 ∑ 7 16 8 8 6 2 tab. 22 Procentuální zachovalost okraje

1

3

4

1 1

1

1 2

2

2

1

95 100 %

1 1

1

2

3

4

2

1

1

1

Zachovalost okraje je nejčastěji zastoupená v rozmezí kategorií 0 – 5% aţ 20 – 25 %, přičemţ nejčastěji je zastoupena kategorie 5 – 10 % (viz tab. 22), která zaujímá 25% podíl (graf 6). Nejširší zastoupení jednotlivých kategorií je přítomno v objektu 631. 60 - 65 % 75 - 80 % 90 - 95 95 - 100 % 50 - 55 % 3% 1% 2% 2% 3% 45 - 50 % 0-5% 3% 11% 40 - 45 % 6% 35 - 40 % 5 - 10 % 5% 30 - 35 % 25% 3% 25 - 30 % 20 - 25 % 3% 9% 10 - 15 % 15 - 20 % 12% 12%

graf 6 Procentuální zachovalost okraje

Zjištěný průměr okrajů se pohybuje v rozmezí 120 – 380 mm, ale největší koncentrace se jeví v rozmezí 170 – 250 mm (graf 7). U větších průměrů (nad 300 mm) je jejich určení jako hrnců problematické, ale na druhou stranu také u těchto jedinců nemusí být naměřený průměr správný.

32

8

počet jedinců (ks)

7 6 5 4 3 2 1 120 140 150 155 160 170 175 180 190 200 210 220 230 240 250 260 280 290 300 320 340 360 380

0 průměr (mm)

graf 7 Průměr okraje

objekt 505 513 587

průměr (mm) 80 100 145 95 115 110 631 100 85 140 tab. 23 Průměr dna

Průměry den bylo moţné změřit u devíti jedinců, u nichţ byl zjištěn rozptyl od 80 mm po 145 mm (viz tab. 23). Nejvíce měřitelných den pochází z objektu 631 (6 jedinců), zbylé pocházejí z objektů 505, 513 a 587. Výška nádob byla měřitelná u pěti jedinců (tab. 24), kdy čtyři jedinci pocházejí z objektu 631 a jeden z objektu 513. Samotná výška se pohybuje v rozmezí 151 mm aţ 261 mm.

33

objekt 513

výška (mm) 185 215 261 631 183 151 tab. 24 Výška nádoby

Tloušťky jednotlivých částí hrnců jsou shrnuty v tab. 25, ve které můţeme vidět, ţe tloušťka okrajů se pohybuje v rozmezí 4 – 12 mm. Průměrná hodnota dosahuje hodnoty 7,4 mm, ale nejčetněji je zastoupena tloušťka 6 mm. Tloušťka hrdla se pohybuje v rozmezí 5 – 14mm, přičemţ její průměr činí 8,5 mm a modus 7 mm. Minimální tloušťka stěn těl hrnců je 4,5, přičemţ maximální dosahuje hodnoty 12,5 mm. Její průměr je 8,2 mm a modus 9 mm. Tloušťka den se pohybuje v rozmezí 6 – 14 mm, přičemţ její průměrná hodnota je 8,6 mm a nejčetnější hodnota činí 8 mm.

min max průměr okraj 4 12 7,4 hrdlo 5 14 8,5 tělo 4,5 12,5 8,2 dno 6 14 8,6 tab. 25 Tloušťky částí nádob (mm)

modus 6 7 9 8

5.1.4.4 Technologie

vnější úprava (VU) 1 2 3 02 03 04 500 1 11 3 9 505 8 1 7 513 1 4 2 3 545 1 1 545? 3 1 1 1 587 1 15 2 14 551 1 1 563 1 17 4 14 631 5 44 1 48 ∑ 3 7 103 1 15 97 tab. 26 Technologické charakteristiky objekt

vnitřní úprava (V) 02 03 2 10 8 5 1 1 2 16 1 1 17 13 36 17 96

výpal

34

keramická hmota (KH) 01 02 03 1 9 2 8 5 1 2 1 15 1 1 3 10 5 3 38 5 7 89 14

Jednotlivé technologické charakteristiky jsou souhrnně uvedeny v tab. 26, přičemţ jejich popis je rozepsán v následujícím textu. Jak zobrazuje graf 8, hrnce byly nejčastěji vypalovány oxidačně-redukčním způsobem (1) jenţ byl určen u 91 % jedinců. Jak ukazovaly lépe zachovalé tvary, tento způsob výpalu nebyl jednotný ve všech částech nádoby, ale často se měnil (voštinový výpal, oxidace pouze z některé části, místně redukční či oxidační výpal). Čistě oxidační výpal se projevil u 3 % a redukční u zbylých 6 %. Tyto zbylé dva způsoby byly určeny hlavně u méně zachovalých jedinců, a tak vyvstává otázka, zda také oni nenáleţí k nádobě s oxidačně-redukčním výpalem. 1 3% 2 6%

3 91%

graf 8 Způsob výpalu

Nejčastější se vyskytující povrch byl drsný (VU04), který byl přítomen u 86 % jedinců. Tento způsob úpravy by se dal charakterizovat jako hrubě modelovaný povrch, kdy výrazně drsný se vyskytl pouze ojediněle, a proto nebyl samostatně vyčleněn. Z hlediska členění nádoby se drsný povrch vyskytoval hlavně na výdutích hrnců, zatímco hrdlo a okraj jiţ byly provedeny jemnější úpravou. Ze zbylých způsobů úpravy zaujímá 13% podíl povrch hlazený (VU03). Povrch jemně hlazený (VU02) byl v souboru přítomen pouze ojediněle a představuje 1% podíl.

35

VU02 1% VU03 13%

VU04 86%

graf 9 Způsob úpravy vnějšího povrchu

Úprava vnitřního povrchu (viz graf 10) byla provedena pouze dvěma způsoby, kdy početnější byl povrch hlazený (V03), který byl zjištěn u 85 % jedinců. Druhý způsob představuje povrch jemně hlazený (V02), který byl přítomen u zbylých 15 % hrnců.

V02 15%

V03 85%

graf 10 Způsob úpravy vnitřního povrchu

Popsané úpravy povrchů hrnců jsou pro tento tvar charakteristické, kdy je tedy vnější výduť provedena hrubším zpracováním, zatímco vnitřní povrch a vnější povrch hrdla a okraje je proveden jemnějším způsobem (např. Stuchlíková 1984, 68; Tihelka 1960, 36; Točík 1964, 35). 36

Jak zobrazuje graf 11, nejvíce jedinců bylo vytvořeno ze zrnité keramické hmoty (KH02), která v souboru představuje 82% podíl. Jemnozrnná hmota (KH03) byla přítomna celkem u 13 % jedinců a hmota hrubozrnná (KH01) pouze u 6 % jedinců.

KH03 13%

KH01 6%

KH02 81%

graf 11 Druh keramické hmoty

5.1.4.5 Aplikace

objekt DV01 DV02 DV03 500 2 1 505 4 513 4 587 8 551 1 563 5 631 23 1 ∑ 47 1 1 tab. 26 Druh výzdoby

∑ 3 4 4 8 1 5 24 49

Jak zobrazuje tab. 26 přítomnost výzdoby byla zjištěna celkem u 49 jedinců, přičemţ bylo moţné v souboru popsat všechny tři druhy výzdoby. Z nich se nejčastěji vyskytuje výzdoba plastická (DV01), která je přítomna u 96 % jedinců (viz graf 12). Zbylé druhy výzdoby (rytá/vhloubená – DV02; kombinovaná – DV03) jsou přítomny pouze ojediněle a kaţdá představuje 2% podíl z celkového mnoţství jedinců s výzdobou.

37

DV02 2%

DV03 2%

DV01 96%

graf 12 Druh výzdoby

objekt PV01a PV01b PV02a PV02b PV02c PV02d PV03b PV06 PV07 KV02 RV01 500 2 1 505 2 2 513 1 2 1 587 5 2 1 551 1 563 3 1 1 631 2 1 12 3 3 1 1 1 ∑ 2 1 24 10 6 1 1 1 1 1 1 tab. 27 Typ výzdoby

Nejčastěji se vyskytujícím obecným výzdobným typem jsou vysoké výčnělky (PV02), které zaujímají 84% podíl ze všech zjištěných výzdobných motivů (graf 13). Tento typ výzdoby byl přítomen ve čtyřech variantách (viz tab. 27), kdy nejpočetněji se vyskytl jednoduchý vysoký výčnělek (PV02a), dále byl v souboru přítomen zdvojený vysoký výčnělek (PV02b), dvojice vysokých výčnělků (PV02c) a také trojice vysokých výčnělků (PV02d). Zbylé výzdobné motivy jsou zastoupeny jen ojediněle, kdy početněji se jeví pouze oblý výčnělek s 6% podílem, který se vyskytl ve dvou variantách, a to jako jednoduchý oblý výčnělek (PV01a) a zdvojený oblý výčnělek (PV01b). Z dalších typů výzdoby byly v souboru zjištěny dvojitý ţebrovitý výčnělek (PV03b), zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06), lalokovitě vytaţený okraj (PV07), dvojitý hrotitý výčnělek s dvojicí rýh (KV02) a vhloubená rýha (RV01), u které nelze s jistotou říci, zda se jedná o výzdobu či výrobní vadu.

38

PV06 PV07 2% 2% PV03 2%

KV02 2%

RV01 2% PV01 6%

PV02 84%

graf 13 Typ výzdoby - obecně

Výše zmíněné vysoké výčnělky (PV02) představují charakteristický výzdobný prvek, který se vyskytuje na hrncích sledovaného období (Stuchlíková, 1984, 68; Tihelka 1960, 35). Běţně se vyskytující varianty této výzdoby jsou jednoduché (PV02a), zdvojené (PV02b) či dvojité vysoké (PV03c) výčnělky (Stuchlíková 1984, 68; Tihelka 1960, 35). Jediný doloţený zástupce trojitého vysokého výčnělku (PV03d) pochází z objektu 631 (viz TAB. 18: 13), přičemţ také tato varianta by měla být častá, ovšem charakteristická spíše pro oblast východní Moravy (Stuchlíková 1984, 68). Oblý výčnělek (PV01) ve své práci uvádí A. Točík (1981, 98), ale jeho výskyt je také doloţen na moravských lokalitách (například Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 47:1). Problém při jejich samostatném určení je dán jak častým nepravidelným provedením, tak společným výskytem s vysokým výčnělkem (TAB. 18: 14). Ţebrovitý výčnělek (PV03), který je doloţen na jednom jedinci z objektu 631 (viz TAB. 18: 15) je ve formě dvojitého výčnělku (PV03b). Tento typ výčnělků uvádí ve svém popisu A. Točík (1981, 98). Podobný této výzdobě je také zdvojený vertikálně protaţený výčnělek (PV06b), jenţ byl přítomen na jedinci, který také pochází z objektu 631 (TAB. 18: 12). Poslední zjištěnou plastickou výzdobu představuje lalokovitě vytaţený okraj (PV07), který byl přítomen na jedinci z objektu 587 (TAB. 11: 4). Tento prvek je dle J. Stuchlíkové poměrně častý (1984, 68) a je znám například z lokality Budkovice (např. Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 9: 7). 39

Další zjištěný výzdobný prvek představuje kombinovanou výzdobu, která se skládá z dvojitého hrotitého výčnělku, od jehoţ spodní části vybíhají dvě hrotité rýhy (KV02). Tento výzdobný prvek je přítomný na hrnci objeveném v objektu 631 (TAB. 18: 11). Kombinace svislých rýh s plastickými prvky uvádí J. Stuchlíková (1984, 69), ovšem v těchto případech jsou ryté linie umístěny mezi plastické prvky a nevychází z nich. Poslední zjištěný výzdobný prvek představuje vhloubený pás v podhrdlí, který byl přítomen na jedinci z objektu 500 (TAB. 1: 2). Otázkou ale zůstává, zda se opravdu jedná o výzdobu či o výrobní vadu. Dalším zjištěným prvkem na hrncích jsou široká pásková ucha, která byla zjištěna na dvou jedincích. První z nich pochází z objektu 513, přičemţ umístění tohoto prvku je na podhrdlí. Druhý jedinec byl objeven v objektu 587, kdy u tohoto jedince vychází ucho z okraje a pokračuje na podhrdlí. Tyto způsoby umístění uch uvádí A. Točík (1964, Obr. 11) na hrncích skupiny E1 a E2. 5.1.4.6 Tvarový popis

objekt TO03a TO03b TO03c TO03d TH03 TR01 TV02a TV02b 500 3 8 10 4 505 6 7 5 2 513 5 5 5 1 1 545 1 545? 3 2 587 2 9 14 13 551 1 1 1 563 2 9 1 1 10 9 631 14 20 31 20 3 3 ∑ 18 61 1 2 80 57 6 4 tab. 28 Tvar okraje (TO), hrdla (TH), rozhraní (TR) a výdutě (TV)

Tvar okraje hrnců lze souhrnně označit za okraj zaoblený ven vyhnutý (TO03), byť jak ukazuje tab. 28 bylo v rámci popisného systému vytvořeno více kategorií. Tyto kategorie nejsou v textu dále rozváděny, protoţe jak bylo zjištěno u lépe zachovaných jedinců, nemusí být tvar okraje po celém jeho obvodu stejný. Hrdlo u všech popisovaných jedinců představuje stejný typ a to nízké prohnuté hrdlo (TH03). S jistotou bylo moţné popsat také několik tvarů těl, které jsou vejčité (TV02a) či baňaté (TV02b). Tvar spodní části hrnců (viz tab. 29), kdy tvary spodní části byly jak odsazené 40

oblé (TS01) a baňaté (TS02), tak průběţné oblé (TS04) a baňaté (TS06). Dna se vyskytla v tvarových variantách TD01 (rovné), TD02 (vklenuté vnitřní stranou) a TD03 (prohnuté vnitřní stranou).

objekt TS01 TS02 TS04 TS06 TD01 TD02 TD03 500 505 2 513 1 1 545 545? 587 1 1 551 1 563 631 2 1 1 2 2 1 2 ∑ 4 1 4 2 2 1 4 tab. 29 Tvar spodní části nádoby (TS) a dna (TD)

5.1.4.7 Bližší typologický popis Z hlediska tvarů lze sledovat v souboru hrnce vejčité (např. TAB. 5: 1; 18: 10) a baňaté (Fojtík 2012, Tab. III, IV). Tyto zmíněné skupiny pocházejí z objektu 631, 505 a 513, přičemţ představují skupinu hrnců s oválným tělem (Stuchlíková 1984, 69, 70) v rámci věteřovské skupiny. Z hlediska typologie maďarovské skupiny odpovídají skupině E1a (dle Točík 1978, typologické tabulky). Výskyt tohoto typu hrnců je poměrně rozšířený, je znám z mnoha maďarovsko-věteřovských lokalit např. Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, např. TAB. 9: 3, 4, 5), přičemţ z této lokality pocházejí jak z objektů obsahujícími pozdně únětické prvky (Ondráček – Stuchlíková 1988, 29), tak z objektů klasické věteřovské skupiny (titéţ 1988, 31). Dále můţe být uvedena lokalita Cezavy u Blučiny (Pressová 2006, TAB. I – III) či rakouská lokalita Grossweikersdorf (Neugebauer 1975, např. Tafel 10: 2/6). Nálezy hrnců pochází také z jiných archeologických situací, a to například z keramického depotu z klasické fáze věteřovské skupiny (Daňhel 2009, 128, Obr. 4). Dále se hrnce objevují také v hrobových celcích, kdy pro věteřovskou skupinu můţeme uvést pohřebiště Borotice, kde v mohyle 3 (hrob I) byla objevena část hrnce se zachovaným okrajovým lalokem (Stuchlík 2006, 41, Obr. 4), který známe také známi zpracovávaného souboru (viz 5.1.4.5 Aplikace). Nálezy z hrobových celků z maďarovského prostředí jsou například známé z ţárových hrobů v Majcichove (Choropovský 1958, Obr. 198: 8, 9, 10). 41

Vypovídací hodnota tohoto tvaru není tak výrazná, protoţe jeho výskyt spadá jiţ do období únětické kultury, (Stuchlíková 1984, 69) a dále jeho výskyt přechází také do střední doby bronzové (Točík 1964, 34). Dále je problematické bliţší kulturní zařazení, protoţe výskyt těchto hrnců ve starší době bronzové je společný pro větší část střední Evropy (Točík 1964, 34). Další skupinu hrnců představují hrnce s uchy. Jako první můţe být uveden nízký hrnec s páskovým uchem umístěným v podhrdlí, který pochází z objektu 513 (TAB. 8: 1). Výška hrnce dosahuje hodnoty 185 mm při průměru okraje 190 – 210 mm a dna 100 mm. Technologické a popisné charakteristiky odpovídají obecnému popisu hrnců, jak bylo uvedeno výše. Mimo samotné ucho obsahuje nádoba také výzdobu ve formě dvojitých výčnělků, které jsou umístěny naproti uchu. Není jisté, zda nebyla výzdoba přítomna také v prostoru mezi uchem a zachovalým výzdobným prvkem. Podobný tvar ovšem s menším průměrem pochází z Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 33:9) či rakouské lokality Grossweikersdorf (Neugebauer 1975, Tafel 10: 2/5). Tento typ lze spojit s maďarovským typem E3, který se povaţuje za vliv věteřovské skupiny v maďarovském prostředí (Točík 1964, 35). Druhý popisovaný tvar pochází z objektu 587 (TAB. 11: 10), přičemţ u něho vychází ucho z okraje. Hrnce s tímto nasazení jsou na území Moravy poměrně vzácné a jsou známé z lokalit Budkovice (Stuchlíková 1984, 70) a Cezav (tatáţ 1984, 71). V typologii maďarovské skupiny ho lze označit za hrnec E2, přičemţ jsou pro tuto skupinu původní. Z chronologického hlediska se začínají objevovat jiţ v úněticko-maďarovském stupni a pokračují aţ do střední doby bronzové (Točík 1964, 35). 5.1.4.8 Shrnutí Sledovaný soubor se nijak zvláště nevymyká situacím známým z dalších lokalit. Poněkud výjimečně se můţe jevit kombinovaná výzdoba skládající se z dvojice hrotitých výčnělků, z jejichţ spodní strany vybíhá dvojice rytých rýh a také vhloubený ţlábek v podhrdlí, který je moţné povaţovat také za výzdobu. Na základě popisovaných charakteristik, lze hrnce jako tvarovou skupiny označit jako hrubší uţitkovou keramiku, kteréţto zhodnocení vychází jak z metrických tak technologických parametrů. Samotná kategorie vycházející ze zmíněných parametrů vychází z práce T. Chmely (2006, 43, Obr. 4).

42

Z chronologického hlediska nepředstavují hrnce výrazně citlivý tvar. Obdobný závěr lze vyřknout také z hlediska kulturního zařazení, výjimku pouze tvoří hrnce s uchem, kdy varianta s uchem nasazeným na okraji spadá do sféry maďarovské skupiny a hrnec s uchem nasazeným na podhrdlí do sféry věteřovské skupiny.

43

5.1.5 Zásobnice Jak bylo jiţ výše uvedeno, zásobnice jsou v celkovém souboru zastoupeny menším počtem jedinců, kteří představují 7% podíl ze všech keramických tvarů. 5.1.5.1 Zastoupení v objektech

objekt jedinec (ks) 500 3 505 1 513 3 587 11 631 2 ∑ 20 tab. 30 Množství zásobnic

Celkově bylo v souboru popsáno 19 zásobnic (tab. 30), z nichţ nejvíce pochází z objektu 587. Jedinci z tohoto objektu představují 55% podíl (graf 14), přičemţ ve zbylých objektech je zastoupení v řádu jednotek jedinců.

631 10%

500 15%

505 5%

513 15% 587 55%

graf 14 Zastoupení zásobnic v objektech

44


objekt I - II

I - II + I - II + I - III + I - III II - III III III - V

II

II - III

500 505 1 513 1 587 3 1 1 1 5 631 1 1 ∑ 3 1 1 2 1 1 6 tab. 31 Počet zásobnic v objektech a jejich zachovalost

II - III III + IV III + III -V V 1

2

1

2

2

2

∑ 3 1 3 11 2 20

Jak zobrazuje tab. 31 nejčastěji byla v souboru zastoupena zachovalost v rozmezí hrdla aţ těla (II – III), kteráţto kategorie představuje 30% podíl (graf 15). Zbylá zastoupení se pohybují jen v řádu jednotek a netvoří ţádné výrazné odchylky.

III + IV - V 5%

III - V 10%

I - II 15%

I - II + II - III 5%

II - III + III 10%

I - II + III 5% I - III 10%

II - III 30%

II 5%

I - III + III - V 5%

graf 15 Zachovalost zásobnic

5.1.5.3 Metrika

objekt

15 - 20 % 1

20 - 25 % 1

587 631 tab. 32 Zachovalost okraje

30 - 35 % 1

40 - 45 % 3

60 - 65 %

90 - 95 %

1

1

Zachovalost okraje byla měřitelná u osmi jedinců, kdy šest z nich pochází z objektu 587 a zbylé dva z objektu 631 (tab. 32). Co se týče jednotlivých skupin 45

zachovalosti, jeví poměrně velkou variabilitu, přičemţ nejvíce je zastoupena kategorie 40 – 45 %, do níţ spadají celkem tři jedinci. Průměr okraje byl měřitelný u sedmi jedinců a pohyboval se v rozmezí 320 – 425 mm. Průměr dna bylo moţné změřit pouze u třech jedinců, přičemţ dosahoval hodnot 130, 156 a 170 mm. Tloušťky okrajů se pohybují v rozmezí 7 – 12 mm, přičemţ jejich průměrná hodnota je 9,9 mm, zatímco nejčetněji se vyskytují okraje o tloušťce 12 mm (viz tab. 33). Tloušťka hrdla dosahuje v minimálních hodnotách 7,5 mm a v maximálních 13 mm. Průměrně pak dosahuje hodnoty 9,3 mm, zatímco nejčetnější hodnota je 9 mm. Minimální síla stěn zásobnic je 7 mm a maximální pak 13 mm, přičemţ průměr je 9,3 mm a modus 9 mm. Síla dna se pohybuje v rozmezí 9 – 14 mm, kdy průměrně dosahuje tloušťky 12,3, ale nejčastěji se v souboru vyskytuje právě 14mm tloušťka.

tloušťka min max průměr modus okraj 7 12 9,9 12 hrdlo 7,5 13 9,3 8 tělo 7 13 9,3 9 dno 9 14 12,3 14 tab. 33 Tloušťky částí nádob (mm)

5.1.5.4 Technologie

objekt

výpal

vnější úprava

1 2

3 VU02+04 VU03 VU03+04 VU04 VU05 500 3 2 1 505 1 1 513 1 2 2 1 587 2 9 2 6 2 1 631 1 1 1 1 ∑ 3 1 16 4 8 3 4 1 tab. 34 Technologické charakteristiky

vnitřní úprava v02 v03 3 1 3 11 1 1 2 18

keramická hmota KH01 KH02 3 1 3 11 2 3 17

Jednotlivé technologické charakteristiky zásobnic jsou souhrnně uvedeny v tab. 34. V níţ lze sledovat, ţe co se výpalu týče je nejčastěji zastoupen způsob oxidačně – redukční (3), který je přítomen u 80 % jedinců. Ze zbylých dvou způsobů je o málo početnější způsob oxidační.

46

1 15%

2 5%

3 80%


Jak zobrazuje graf 17 vnější úprava povrchu je poměrně variabilní, přičemţ se v ní nevyskytují výrazně výlučné skupiny. Jako početnější se jeví pouze hlazený povrch (VU03), který byl přítomen u 40 % jedinců a naopak nejméně je zastoupen povrch drsněný prstováním/slámováním (VU05). Drsný a drsněný povrch se vyskytuje na výdutích popisovaných nádob, přičemţ u hrncovitých zásobnic (stejně jako u hrnců) je hrdlo a okraj proveden jemněji. Zásobnice amforovité mají jiţ hlazený (VU03) či jemně hlazený (VU02) pás v podhrdlí, kteráţto úprava povrchu pokračuje aţ k okraji.

VU05 5% VU02+04 20%

VU04 20%

VU03+04 15% VU03 40%

graf 17 Úprava vnějšího povrchu

47

Vnitřní úprava povrchu zásobnic je z 90 % provedena hlazením (V03) a ze zbylých 10 % jemným hlazením (V02; viz graf 18).

V02 10%

V03 90%

graf 18 Úprava vnitřního povrchu

Popisované tvary byly vyráběny hlavně ze zrnité keramické hmoty (KH02), která byla přítomna u 85 jedinců (graf 19). Zbylých 15 % bylo vyrobeno z hmoty hrubozrnné (KH01).

KH01 15%

KH02 85%


48

5.1.5.5 Aplikace

objekt PV02a 505 1 513 587 631 1 ∑ 2 tab. 35 Typ výzdoby

PV03a

PV03b 1 2 1

4

PV08a

1 1

∑ 1 1 4 2

1 1

8

Jak zobrazuje tab. 35 výzdoba byla přítomna celkem u osmi jedinců, z nichţ pouze jeden představuje zásobnici hrncovitou, zbylých sedm jedinců jsou tvary amforovité. Nejčastěji jsou v souboru zastoupeny ţebrovité výčnělky (graf 20), které se vyskytují ve variantě samostatné (PV03a), tak dvojité (PV03b). Vysoké výčnělky (PV02a) jsou přítomny u dvou jedinců, kdy jeden představuje právě zásobnici hrncovitou. Jako poslední byl zdokumentován horizontální ţebrovitý výčnělek (PV08), který se vyskytl pouze u jednoho jedince. Výzdobné prvky jsou nasazeny na rozhraní hrdla a výdutě případně pod ním.

PV08 13%

PV02a 25%

PV03b 12%

PV03a 50%

graf 20 Typ výzdoby

49

5.1.5.6 Bližší tvarový a typologický popis

objekt amforovitá hrncovitá 500 1 1 505 1 513 2 1 587 10 1 631 1 1 ∑ 15 4 tab. 36 Druhy zásobnic

Jak zobrazuje tab. 36 tvarově bylo moţné blíţe určit celkem 19 jedinců, přičemţ výraznější zastoupení mají zásobnice amforové, jejichţ počet představuje 79% podíl (graf 21). To můţe být, ale dáno také tím, ţe odlišení hrncovitých zásobnic od hrnců nemusí být vţdy jednoznačné.

hrncovitá 21%

amforovitá 79%

graf 21 Druh zásobnic

Amforovité zásobnice mají zaoblený ven vyhnutý okraj (TO03b), který přechází ve vysoké hrdlo, které můţe být prohnuté (TH02), válcovité vespod se rozšiřující (TH07), či zuţující se směrem k okraji (TH08), přičemţ ostrá hranice mezi těmito variantami není. Rozhraní mezi hrdlem a tělem je provedeno hranou, která můţe být výrazná i mírná, přičemţ první varianta je častější. Zjištěné tvary výdutí (s jistotou popsány u třech jedinců) lze označit jako kulovité (TV03), kdy tyto těla přecházejí 50

v odsazené baňaté spodky nádob (TS02). Popsaná dna lze označit jako tvary rovné (TD01), vklenuté vnitřní stranou (TD02) či prohnuté vnitřní stranou (TD03). Nejlépe zachované amforovité zásobnice pochází z objektů 587 (TAB. 12:1, 4, 5) a 631 (TAB. 19: 1). Co se výzdobných prvků týče, jednoduché ţebrovité výčnělky jsou přítomny na jednicích z objektů 513 (TAB. 9: 1), 587 (TAB 12: 1, 5), přičemţ z něho pochází také varianta s dvojitým ţebrovitým výčnělkem (TAB. 12: 4) a objektu 631 (TAB. 19: 1), kterýţto výčnělek je postaven mírně šikmo. Tento způsob výzdoby je pro nádoby podobného charakteru poměrně častý (Stuchlíková 1984, 73). Vysoký výčnělek je znám pouze z objektu 505 (TAB. 6: 2). Poslední výzdobný prvek představuje horizontální ţebrovitý výčnělek, který pochází z jedince z objektu 587 (TAB. 12: 6). Jako amforovitou zásobnici lze také označit jedince z objektu 500, který byl zachován pouze ve spodní části nádoby, ale tvar těla odpovídá tomuto typu nádob (TAB. 2: 2). Z typologického hlediska lze tento typ nádob ve věteřovském prostředí spojit s jinými hrncovitými tvary s odsazeným prohnutým hrdlem (Stuchlíková 1984, 72) a v maďarovském s nádobami skupiny F2a případně F2b (Točík 1978, typologické tabulky). Jako příklad analogických nálezů můţou být uvedeny tvary z Bánova „Hradu“ (Chmela, 2006, Tab. XXVII: 2; Tab. XXVIII: 1) či z mohylníku v Boroticích (Stuchlík 2006, Obr. 63). Z hlediska datace není tento tvar příliš citlivý, protoţe obdobné nálezy se vyskytují v únětické kultuře a dále mohou přecházet do střední doby bronzové (Stuchlíková 1984, 74). Charakteristika hrncovitých zásobnic v podstatě odpovídá hrncům, kdy stejně jako oni mají zaoblený ven vyhnutý okraj (TO03), nízké prohnuté hrdlo (TH03), které plynule (TR01) přechází ve vejčité tělo (TV02a). V souboru byli určeni celkem čtyři jedinci, kdy nejlépe je zachován tvar z objektu 631 (TAB. 19:2), který obsahuje také výzdobu ve formě vysokého výčnělku (PV02a). Zachovalé okrajové části, které byly označeny jako tento typ nádob, pochází z objektu 587 (TAB. 12: 2) a 513). Poslední zjištěný tvar pochází z objektu 500, kdy u něho není zachována horní část nádoby (TAB. 2: 1). Tento typ nádob odpovídá Točkově skupině F (1978, typologické tabulky) pro maďarovskou skupinu, přičemţ v práci J. Stuchlíkové (1984, 70) není řešen samostatně, ale jako součást hrnců. Analogické tvary jsou známé například z lokality Cezavy u Blučiny (Pressová 2006, TAB. V: 140782; Nikolajev 2011, 37). Chronologické postavení tohoto typu zásobnic není citlivé a odpovídá charakteristice hrnců.

51

5.1.5.7 Shrnutí Jak vyplývá z výše uvedených informací, sledovaná skupina nádob tvoří poměrně běţnou součást nálezových celků. Z chronologického hlediska nepředstavují tyto zásobnice výrazně citlivé keramické tvary. Na základě technologických a metrických parametrů mohou být tyto nádoby zařazeny do kategorie hrubé keramiky.

52

5.1.6 Amfory Z celkového počtu určitelný jedinců zaujímají amfory 20% podíl a jsou tak druhou nejpočetnější tvarovou skupinou (viz výše). 5.1.6.1 Zastoupení v objektech a dalších strukturách

objekt jedinec (ks) 500 1 505 1 513 1 587 10 551 1 563 10 631 27 ∑ 51 tab. 37 Množství amfor v objektech

Jak zobrazuje tab. 37, tak z celkového počtu 57 jedinců jich 51 pochází z věteřovských objektů. Zbylých šest bylo objeveno v kulturní vrstvě 600 (4 ks) a jako intruze v problematickém objektu 614 (2 ks). Z hlediska mnoţství jedinců největší soubor pochází z objektu 631, kdy zaujímá 53 % podíl (graf 22). Další početnější soubory pochází z objektů 563 a 587, jejichţ procentuální podíly jsou zhruba 20 %. Zastoupení ve zbylých objektech je v řádu jednotek.

500 2%

505 2%

513 2%

587 19% 551 2%

631 53% 563 20%

graf 22 Zastoupení amfor v objektech 53


objekt

I

II-II+III-II I-III I-III+III III+IIIIII V

500 505 513 1 587 1 1 2 600 4 614 1 551 563 631 1 5 ∑ 1 11 1 3 tab. 38 Stupeň zachovalosti

II

IIIII

IIIIIII-V III III+IV V

VIII 1 1

1

4

1

1 1 3 8 17

6 1 1

6

1

1 1

1 1

2 3

2 2

4 6

Jak je uvedeno v tab. 13, nejčastěji se v souboru vyskytují nádoby v rozsahu zachovalosti hrdla aţ výdutě (II – III), přesněji její horní části. Tato kategorie byla doloţena celkem u 31 % jedinců (graf 23). Další výraznější skupina jedinců byla zachována v rozsahu okraje aţ hrdla, kdy tento soubor představuje 20% podíl. Jako poslední početnější soubory se dají uvést hrdla (II) a rekonstruovatelné tvary (VIII), které oba představují 11% podíl. Zbylé kategorie jsou jiţ zastoupeny jen ojediněle. I 2%

III-V 4%

VIII 11%

III II-V 6% 2%

I-II 20%

II-III+IV 2%

II 11%

II-III 31%

I-II+II-III 2% I-III 5% I-III+III 2% I-III+III-V 2%

graf 23 Stupeň zachovalosti amfor

54

5.1.6.3 Metrika

objekt

5-10 %

10-15 %

15-20 %

30-35 % 1

500 505 513 1 587 1 3 600 2 2 614 1 K631 3 1 2 ∑ 6 3 2 6 tab. 39 Procentuální zachovalost okraje

35-40 %

40-45 %

45-50 %

55-60 %

80-85 %

1 1

1

1 1

1 1

1 1

1

Procentuální zachovalost okraje je poměrně variabilní, přičemţ nejvíce jedinců je zachováno v rozmezí intervalů 5 – 10 % aţ 35 – 40 % (tab. 39). Největší počet okrajů byl zachován ve dvou kategoriích a to 5 – 10 % a 30 – 35 %, z nichţ kaţdá zaujímala 27% podíl (graf 24). Početněji se dále jevily intervaly 15 – 15 % a 15 – 20 %. Zbylé kategorie jsou doloţeny uţ jen u jednotlivých jedinců.

45-50 5%

80-85 5%

55-60 5%

40-45 4% 35-40 4%

5-10 27%

30-35 27%

10-15 14% 15-20 9%


55

objekt 500 505 513

průměr okraje průměr dna výška 160 85 238 100 60 156 145 180 150 587 170 180 210 200 600 180 614 230 180 125 349 200 116 430 130 134 263 200 121 120 631 132 70 180 105 200 75 170 84 180 tab. 40 Průměry okrajů, den a výšky amfor (mm)

Jak zobrazuje tab. 40 průměry jednotlivých amfor mají poměrně velký rozsah, kdy můţeme sledovat menší tvary o průměru 100 mm aţ velké o průměru 230 mm. Obdobná variabilita se projevuje také u průměru den, která se pohybuje v rozmezí 60 aţ 134 mm. Co se týče celkové výšky nádoby, tak se v souboru vyskytují jak malé tvary o výšce 120 mm, přes velikosti střední (263 mm) aţ po velké nádoby jejich výška dosahuje hodnoty 430 mm.

min max průměr okraj 3 6 4,7 hrdlo 2,5 9 5,6 výduť 3,5 9 6,2 dno 3 25 9,8 tab. 41 Tloušťky částí nádob (mm)

Stejně jako u předešlých hodnot se výrazná variabilita projevuje také u tloušťek jednotlivých částí nádob. Tloušťka okraje se pohybuje v rozmezí 3 aţ 6 mm, přičemţ její průměrná hodnota je 4,7 mm. Tloušťky hrdla a výdutě dosahují podobných hodnot,

56

kdy minimální tloušťka hrdla je 2,5 mm a výdutě 3,5 mm, přičemţ maximální naměřená tloušťka je pro oba společná (9 mm). Síla dna se pohybuje v rozmezí 3 – 25 mm. 5.1.6.4 Technologie

objekt

výpal

vnější úprava

2

3 VU01 VU02 VU02+4 VU03 VU03+2 VU04+3 500 1 1 505 1 1 513 1 1 587 1 9 1 1 7 1 600 1 3 4 614 2 2 551 1 1 563 7 3 8 2 631 15 9 13 1 9 1 ∑ 24 30 2 25 2 23 1 1 tab. 42 Technologické charakteristiky

vnitřní úprava V02 V03 1 1 1 1 9 4 1 1 1 7 3 15 9 25 29

keramická hmota KH01 KH02 KH03 1 1 1 6 4 2 2 2 1 1 9 1 9 13 1 22 30

Jednotlivé technologické charakteristiky jsou uvedeny v tab. 42, níţ si lze všimnout, ţe výpal nádob byl proveden dvěma způsoby, mezi nimiţ není výrazný rozdíl co do počtu jedinců. Větší část jedinců byla vypálena oxidačně – redukčním způsobem (3), kterýţto způsob představuje 56% podíl. Zbylých 44 % jedinců bylo zhotoveno za pomocí redukčního výpalu (2).

44% 3 56%


57

Vnější úprava amfor byla provedena několika způsoby, kdy nejčastěji bylo uţito jemného hlazení (VU02), které bylo doloţeno u 46 % jedinců a dále hlazení, (VU03) které se podařilo identifikovat u 42 % tvarů (graf 26). Ze samostatně se vyskytujících úprav, se dále v souboru podařilo identifikovat povrch leštěný (VU01), jenţ je zastoupen 4 %. Dále se v souboru vyskytují jedinci, jejichţ povrch je proveden více způsoby, kdy je tělo provedeno hrubší úpravou a hrdlo s okrajem jemnější. Z těchto kombinací se podařilo popsat drsný povrch s hlazeným (VU04+03), drsný povrch s jemně hlazeným (VU04+02) a hlazený povrch s jemně hlazeným (VU03+02). Samozřejmě nejde vyloučit, ţe méně zachovalí jedinci, u nichţ byl doloţen pouze jeden způsob úpravy, nepochází z tvaru se sloţitějším povrchem.

VU03+02 2%

VU04+03 2%

VU03 42%

VU01 4%

VU02 46%

VU04+02 4%

graf 26 Úprava vnějšího povrchu amfor

Úprava vnitřního povrchu v porovnání s vnějším není tak komplikovaná, protoţe se u ní podařilo identifikovat pouze dva způsoby, mezi nimiţ není výrazný početní rozdíl. Jako první lze uvést povrch hlazený (V03), který byl zjištěn u 54 % jedinců (graf 27). Zbylá část souboru byla upravena jemným hlazením (V02).

58

V02 46% V03 54%


Nejvíce jedinců bylo vyrobeno z jemnozrnné keramické hmoty (KH03), která byla identifikována u 57 % jedinců (graf 28). Další početný soubor zastoupený 41 % amfor, byl vytvořen pomocí zrnité keramické hmoty. Pouze v jednom případě se podařilo určit hmotu jako hrubozrnnou (tab. 42).

KH01 2%

KH02 41% KH03 57%


59

5.1.6.5 Aplikace

objekt PV01c PV02a PV03a PV03b PV04a PV04b 500 1 505 1 513 1 587 1 2 614 1 551 1 563 1 631 1 2 2 1 3 3 ∑ 1 5 6 1 3 5 tab. 43 Typ plastické výzdoby

Výzdobu se podařilo doloţit u 37 % jedinců (graf 29), u nichţ bylo identifikováno celkem šest druhů výzdobných prvků (tab. 43).

ano 37%

ne 63%

graf 29 Přítomnost výzdobných prvků

Jak zobrazuje graf 30, nejčastěji se v souboru vyskytují lalokovité výčnělky (PV04; viz TAB. 20: 3, 5; TAB. 21: 4), kdy početnější je jednoduchý lalokovitý výčnělek (PV04a) na rozhraní hrdla a výdutě, jenţ je přítomen u 24 % jedinců. Druhá varianta představuje půlkruhový výčnělek (PV04b), který se vyskytl u 14 % jedinců. Druhou nejčastější výzdobou jsou ţebrovité výčnělky (PV03), které se rozpadají do dvou variant. Početnější představuje jednoduchý výčnělek (PV03a; např. TAB. 13: 2), který byl přítomen u 28 % jedinců a druhý dvojitý výčnělek (TAB. 21: 2) objevený u 60

jednoho jedince (tab. 43). Další početněji zastoupený prvek představuje vysoký výčnělek (PV02; např. TAB. 14: 2), který se vyskytl u 24 % jedinců). Jako ojedinělý prvek je v souboru přítomen oblý výčnělek s vertikálním provrtem. Všechny výzdobné prvky, které byly výše popsané, jsou umístěny na rozhraní hrdla a výdutě, případně v prostoru pod rozhraním. Zjištěné typy výzdoby v podstatě odpovídají charakteristice v literatuře, kde se uvádí, ţe právě plastické výčnělky či ţebrovité výčnělky jsou pro amfory typické, přičemţ se mohou často vyskytovat zdvojené varianty (Stuchlíková 1984, 77, 85). PV01c 5% PV04b 24%

PV02a 24%

PV04a 14% PV03a 28% PV03b 5%

graf 30 Typ plastické výzdoby

Ucha byla prokazatelně přítomna u 13 jedinců, coţ představuje 23% podíl ze všech tvarů (graf 31). U 12 jedinců bylo přítomné ucho páskové (TU01; např. TAB. 13: 3), zatímco typ úzký (TU02; viz TAB. 20: 2) se vyskytl pouze u jednoho jedince. Ucha jsou hlavně nasazena na hrdle a ukončena na rozhraní (případně těsně pod ním), z jiných způsobů umístění se v souboru vyskytly dvě amfory s uchy na výduti (TAB. 21: 2, 4), přičemţ tento způsob nasazení se vyskytuje spíše v maďarovském prostředí u amfor typu C3 (Točík, 1978, typologické tabulky), případně se takto umístěné ucha vyskytují na nádobách severopanonské kultury (Dušek 1960, např. Tafel I:9, XII: 11, 12). Jako další prvek na amforách byla zjištěna jazykovitá noţka, která byla přítomna na jednom jedinci z objektu 631, přičemţ tyto noţky jsou dle literatury u amfor poměrně běţné (Stuchlíková 1984, 77).

61

ano 23%

ne 77%

graf 31 Přítomnost uch

5.1.6.6 Tvarový popis

objek TO01 TO01 TO01 TO03 TO03 TH01/ TH0 TH02 TH0 TH0 TR0 TR0 TR0 t a b c a b 4 2 -4 4 7 1 2 3 500 1 1 1 505 1 1 1 513 1 1 1 587 1 1 3 6 5 3 600 4 4 614 1 2 1 551 1 563 1 3 3 1 631 1 1 5 2 2 1 10 1 2 8 6 ∑ 3 2 14 2 3 1 1 11 16 2 2 17 14 tab. 44 Tvarové charakteristiky - okraj, hrdlo, rozhraní

Jak zobrazuje tab. 44 nejčastějším typem okraje je tvar rovný (TO01), přičemţ ten se vyskytuje ve třech variantách, a to rovný (TO01a), zúţený (TO01b) a mírně vtaţený (TO01c). Dalším zjištěným typem je okraj zaoblený ven vyhnutý (TO03), který je přítomen na pěti jedincích, přičemţ ho lze dále dělit na varianty okraj zaoblený šikmo ven vyhnutý (TO03a) a zaoblený okraje ven vyhnutý (TO03b). Z tvarů hrdel je nejčastěji přítomné hrdlo válcovité (TH04), výjimečně prohnuté (TH02), rozevřené (TH01) a válcovité ve spodní části výrazně rozšířené (TH07). U zbylých jedinců je jejich určení nejisté, kdy se můţe jednat jak o hrdlo prohnuté, tak válcovité. Toto 62

problematické určení u méně zachovaných amfor je dáno tím, ţe se v souboru vyskytuje vlnovité prohnutí, které se jinak dá spojit s hrdlem válcovitým. Amfory s válcovitým či vlnovitě prohnutým hrdlem spadají do klasické fáze věteřovské skupiny s tím, ţe jejich výskyt pokračuje dle do poklasické fáze. Vlastní vlnovité prohnutí nemusí být nijak výrazné a samo o sobě je charakteristické pro oblast východní a střední Moravy (Stuchlíková 1984, 80). Tvar rozhraní je nečastěji proveden mírnou hranou (TR02), která je přítomna u 17 jedinců, nebo hranou výraznou (TR03), kteráţto byla popsána u 14 jedinců. Plynulý přechod mezi hrdlem a výdutí je jen ojedinělý. Zbylé tvarové charakteristiky jsou uvedeny v tab. 45, z níţ je patrné, ţe nejčastější tvar výdutě je kulovitý (TV03), z dalších tvarů se ojediněle objevily výdutě nízké vejčité, široce stlačené a diskovité. Tvar spodní části nádoby je nejčastěji odsazený baňatý (TS02), přičemţ dále se mohou vyskytnout pozvolné oblé (TS04), baňaté (TS06) či kónické (TS07) spodky nádob. Dna amfor jsou nejčastěji rovná (TD01), ale mohou se vyskytnout také tvary se dny s prohnutou (TD03) nebo vklenutou (TD02) vnitřní stranou.

objekt

TV03 TV04 TV05 TV06 TS02 TS04 TS06 TS07 TD01 TD02 TD03

500 1 1 505 1 1 513 587 1 600 614 551 563 1 631 3 2 1 1 4 1 2 ∑ 6 2 1 1 6 1 3 tab. 45 Tvarové charakteristiky - výduť, spodek, dno

1 1

1 1

4 6

1 1

1 1

5.1.6.7 Bližší typologický popis Jak je patrné z předcházejícího popisu jednotlivých charakteristik, tak amfory představují vysoce variabilní keramický tvar s jistou vypovídací hodnotou, která se týče chronologického a kulturního zařazení. Z těchto důvodů budou lépe zachovaní jedinci blíţe popsáni v následujícím textu.

63

1a. dvouuché amfory s válcovitým a vlnovitě prohnutým hrdlem Jako první budou popsány nádoby, které lze označit jako dvouuché amfory. Poměrně dobře zachovaný jedinec (v rozmezí hrdlo aţ dno) pochází z objektu 631 (TAB. 21: 1). Jeho hrdlo je mírně vyhnuté ven, ale pravděpodobně se jedná o variantu válcovitého hrdla s vlnovitým prohnutím. Samotné hrdlo je odděleno od kulovitého těla mírnou hranou. Blíţe neurčitelné dno je od těla odsazené. Z aplikací tvar obsahuje dvě pásková ucha, která jsou nasazena horní částí na hrdle a spodní na rozhraní a dále dva vysoké výčnělky, které jsou umístěny na rozhraní mezi uchy. Z technologických charakteristik lze říci, ţe nádoba byla vyrobena ze zrnité keramické hmoty a vypálena byla oxidačně – redukčním způsobem. Vnější i vnitřní povrch nádob byl upraven jemným hlazení. Celková výška nádoby není zachována, ale výška těla činí 203 mm. Tloušťka hrdla dosahuje hodnoty 7 mm, těla 7,5 mm a dna 13 mm. Na základě výše uvedených charakteristik lze tohoto jedince zařadit do skupiny hrubší uţitkové keramiky. Tento tvar amfor s vlnovitě prohnutým hrdlem lze zařadit do klasické věteřovské skupiny, kdy jeho výskyt pokračuje dále do poklasické fáze (Stuchlíková 1984, 80). Tento tvar se také ojediněle vyskytuje v náplni maďarovské skupiny (Točíl, 1981, 93), v rámci níţ je typologicky označen jako amfora C1c (Točík 1978, typologické tabulky). Tento typ je poměrně běţnou součástí nálezů z věteřovských lokalit, jako příklad můţeme uvést nález z lokality Pavlov – horní Pole (Stuchlík 2002) Obr. 12: 14, 15) či Blučiny (Tihelka 1962, např. Tab. IV: 13) Ze stejného objektu pochází také další jedinec (TAB. 20: 5), který lze tvarově spojit s předešlou amforou. Tvarově lze s jistotou popsat pouze rozhraní, které je tvořeno výraznou hranou. Z aplikací byly na jedinci přítomny dvě pásková ucha, jejichţ lokalizace je stejná jako u předešlého tvaru. Jako výzdobný prvek jsou uţity dva lalokovité výčnělky, které jsou umístěny v prostoru mezi uchy. Nádoba byla vyrobena z jemnozrnné hmoty, za uţití oxidačně – redukčního výpalu. Tloušťka hrdla dosahuje 5,5 mm a těla 6 mm. Na základě uvedených charakteristik, lze tuto amforu zařadit do skupiny větších jemně provedených tvarů. Další jedinec této kategorie pochází z objektu 513 (TAB. 9: 2). Jedinec je zachován v rozmezí okraje aţ horní části výdutě, která je od mírně vlnovitě prohnutého hrdla oddělená mírnou hranou. Mimo dvě pásková ucha je na nádobě přítomny také dva ţebrovité výčnělky umístěné mezi uchy. Výpal nádoby je proveden oxidačně – redukčním způsobem. Nádoba je vyrobena ze zrnité keramické hmoty, přičemţ povrch na vnější straně drsný na výduti a hlazený na hrdle. Vnitřní povrch je hlazen. Tloušťka 64

okraje je 5 mm, hrdla 5,5 mm a výdutě 6 mm. Dle charakteru nádoby, ji lze označit jako hrubší uţitkový tvar. Poslední tvary, které spadají do této skupiny, pochází z objektu 587. První z nich je zachován v rozmezí okraje aţ horní části výduti (TAB. 14: 1). Tvarově představuje amforu s vlnovitě prohnutým hrdlem, které je od výdutě odděleno výraznou hranou. Z aplikací je na nádobě doloţeno pouze jedno páskové ucho. Výpal nádoby je proveden oxidačně – redukčním způsobem. Úprava vnějšího povrchu byla provedena hlazením na výduti a jemným hlazením na hrdle. Vnitřní povrch nádoby byl hlazen. Amfora byla vyrobena z jemnozrnné keramické hmoty. Tloušťka okraje dosahuje hodnoty 5 mm, hrdla 6,5 mm a těla 7,5 mm. Na základě celkového charakteru nádoby ji lze přiřadit k hrubší uţitkové keramice (případně i k větší jemně provedené keramice). Další jedinec je zachován v rozmezí okraje aţ výdutě (TAB. 14: 2). Také tato amfora má vlnovitě prohnuté hrdlo, které přechází ostrou hranou ve výduť. Z aplikací je na nádobě zachováno jedno páskové ucho a také jeden vysoký výčnělek. Nádoba byla vyrobena z jemnozrnné hmoty za vyuţití oxidačně – redukčního výpalu. Vnější i vnitřní povrch byl proveden jemným hlazením. Tloušťka okraje dosahuje hodnoty 3,5 mm, hrdla 4,5 mm a výdutě 4,5 mm. Na základě metrico – technologických charakteristik lez tento tvar zařadit do kategorie větší jemně provedené keramiky. Poslední tvar této skupiny je zachován v rozmezí hrdla aţ výdutě (TAB. 13: 2). Jedná se o jedince, jehoţ hrdlo je pravděpodobně válcovité (vlnovitě prohnuté) a přechází přes ostré rozhraní do výdutě. Z aplikací je zachováno pouze jedno ucho. Nádoba byla vyrobena z jemnozrnné keramické hmoty za uţití redukčního výpalu. Vnější i vnitřní povrch byl upraven hlazením. Tloušťka hrdla dosahu 4 mm a výduť 5 mm. Také tento typ lze označit za větší jemně provedenou keramiku. 1b. amfory s válcovitým a vlnovitě prohnutým hrdlem – bezuché, nebo bez jejich dokladu Tato skupina představuje amfory, které svým tvarem odpovídají předešlé skupině, ale na rozdíl od ní nemají ucha (případně nejsou tak dobře dochovány a není je tedy moţné zařadit k dvouuchým amforám). Nejlépe zachovalý exemplář pochází z objektu 631 (TAB. 21: 3). Hrdlo této nádoby je mírně vlnovitě prohnuté a přechází přes výraznou hranu v kulovité tělo, přičemţ to navazuje na odsazené dno. Výzdoba je provedena čtyřmi ţebrovitými výčnělky, které jsou nasazeny na rozhraní hrdla a výdutě. Amfora byla vyrobena 65

z hrubozrnného materiálu, za uţití oxidačně – redukčního výpalu. Vnější povrch je upraven dvěma způsoby, kdy hrdlo a podhrdlí je jemně hlazené a tělo je drsné. Vnitřní povrch nádoby je hlazen. Průměrná tloušťka hrdla dosahuje hodnoty 8 mm, těla 8,5 mm a dna 10 mm. Na základě uvedeného popisu lze konstatovat, ţe nádoba spadá do kategorie hrubé uţitkové keramiky. Podobná amfora s vlnovitě prohnutým hrdlem, ale dvěma uchy pochází z lokality Lovčičky, kterýţto tvar se klade do klasické (případně aţ poklasické) fáze věteřovské skupiny (Stuchlíková 1999, 308, Obr. 6: 8) V rámci souboru se vyskytli další dva jedinci, kteří se dají zařadit do této kategorie. Oba pochází z objektu 587 (TAB. 13: 1, 2) a jsou zachováni pouze v jejich horní části. Oba dva lze charakterizovat stejným způsobem jako předešlý tvar. 2. „maďarovská“ dvouuchá amfora Do této kategorie lze zařadit plně rekonstruovatelnou nádobu z objektu 631. Jedná se o nádobu, která má zaoblený ven vyhnutý okraj, který přechází ve vysoké válcovité hrdlo (směrem k okraji mírně se zuţující). Samotné hrdlo je od široce vejčité výduti odděleno mírnou hranou. Tělo nádoby volně přechází v dno, které je vklenuté vnitřní stranou. Z aplikací jsou na nádobě přítomny dvě pásková ucha, která jsou situována na maximální výduti. Z výzdobných prvků jsou přítomny čtyři dvojité ţebrovité výčnělky, které jsou po dvou umístěny v prostoru mezi uchy, kdy jejich horní část je nasazena pod rozhraní hrdla a výdutě. Nádoba byla vyrobena ze zrnité keramické hmoty, za uţití redukčního výpalu. Vnější povrch nádoby byl proveden dvěma způsoby, kdy tělo bylo hlazené a hrdlo jemně hlazené. Vnitřní povrch amfory byl stejně jako hrdlo proveden jemným hlazením. Tloušťka hrdla je 7,5 mm, těla 8mm a dna 10 mm. Na základě uvedených charakteristik, lze sledovaného jedince zařadit do skupiny hrubší uţitkové keramiky. Z typologického hlediska lze amforu do skupiny C3a (Točík 1978, typologické tabulky), od které se ovšem liší hrdlem a okrajem, protoţe tyto amfory mají nízké hrdlo a rovný okraj (Točík 1964, 29), a tak tvoří její variantu. Z chronologického hlediska tyto tvary spadají do klasická aţ poklasické maďarovské skupiny. Územně se jejich výskyt soustřeďuje hlavně v „klasické“ oblasti maďarovské skupiny (hlavně údolí Nitry), ale mohou se ojediněle vyskytnout i zádně od řeky Váh, ale na Moravě by se neměli vyskytovat vůbec (Točík 1964, 29). Další amfora typu C3a pochází také z objektu 631 (TAB. 21: 4). U této nádoby je dochován plynulý přechod mezi hrdlem a široce vejčitou výdutí, která volně přechází v rovné dno. Z aplikací jsou na nádobě zachována dvě pásková ucha a pouze jeden 66

výzdobný motiv, který představuje půlkruhový vysoký výčnělek, jenţ je situován v podhrdlí. Amfora je vyrobena jemnozrnné hmoty, za vyuţití redukčního výpalu. Vnější i vnitřní povrch byl proveden jemným hlazení. Tloušťka stěny dosahuje 5 mm a dna 6mm. Z výše popsaných charakteristik lze jedince zařadit do skupiny větší jemně provedené keramiky. K těmto amforám lze snad přiřadit také zlomek pocházející z objektu 587 (TAB. 11: 11) kde je zachována část výdutě s uchem, ovšem toto určení je nejisté. 3. drobné „maďarovské“ amfory Do této kategorie, lze přiřadit jedince pocházejícího z objektu 505 (TAB. 7: 1). Tato nádoba se zachovala v plně rekonstruovatelném stavu. Válcovité (či mírně rozevřené) hrdlo je odděleno výraznou hranou od kulovité výdutě, která volně přechází v rovné dno). Z aplikací jsou na nádobě přítomna dvě pásková ucha a dva jednoduché ţebrovité výčnělky umístěné pod rozhraním. Jedinec byl vyroben z jemnozrnné hmoty za uţití oxidačně redukčního výpalu. Vnější povrch byl proveden jemným hlazením aţ leštěním, vnitřní jemným hlazením. Tloušťka okraje a hrdla je 3 mm, výdutě 5 mm a dna 7 mm. Tento jedinec dle svých charakteristik představuje kategorii jemné keramiky. Z typologického hlediska tvar odpovídá amforám C1 (Točík 1964, obr. 11), jejichţ rozšíření se omezuje hlavně na území Slovenska, přičemţ ojediněle mohou zasahovat na Moravu (tentýţ 1964, 27). Vznik těchto tvarů spadá do úněticko – maďarovského stupně, ale jejich hlavní výskyt je v klasické maďarovské skupině, přičemţ přecházejí i do mladšího stupně (tentýţ 1964, 29). Analogický tvar z moravské lokality pochází například z Bánova „Hradu“ (Chmela 2006, 33, Tab. XXIII: 2). Za tvarovou variantu předcházejícího tvaru C1, lze povaţovat drobnou amforu z objektu 631 (TAB. 20: 2). Zaoblený ven vyhnutý okraj přechází ve válcovité hrdlo, které je výrazně oddělené od stlačeného „diskovitého“ těla, které volně přechází v rovné dno. Z aplikací je přítomné jedno zachované úzké ucho a dva vysoké výčnělky na plecí. Keramický tvar byl vyroben z jemnozrnné hmoty, za uţití oxidačně – redukčního výpalu. Vnější i vnitřní povrch byl proveden jemným hlazení. Tloušťka hrdla a těla dosahuje hod noty 4 mm a dna 3 mm. Na základě uvedeného popisu lze keramický tvar přiřadit ke kategorii jemné keramiky. Z objektu 631 dále pochází nádoba, která můţe být typologicky určena jako předešlé tvary (případně C2). Jedinec je zachován ve dvou částech, kdy první je v rozmezí okraje aţ horní části výdutě a druhá v rozmezí maximální výdutě aţ dna. 67

Hrdlo nádoby je rozevřené aţ mírně vlnovitě prohnuté, přičemţ přes mírnou hranu přechází v tělo, které je patrně kulovité – mírně stlačené. Z aplikací je zachován jeden lalokovitý výčnělek. Nádoba je vyrobena z jemnozrnné hmoty, která byla vypálena redukčním způsobem. Jak vnější, tak vnitřní povrch je upraven jemným hlazením. Průměrná tloušťka hrdla je 3,5 mm, těla 4,5 mm a dna 5 mm. Dle uvedených charakteristik, lze konstatovat, ţe popisovaný jedinec náleţí do kategorie jemné keramiky. Poslední jedinec, který by mohl být určen, jako předešlé tvary pochází opět z objektu 631 (TAB. 20: 4). Z této amfory je zachováno pouze kulovité tělo s rovným dnem. Nádoba byla vyrobena ze zrnité hmoty, při redukčním výpalu. Úprava vnějšího i vnitřního povrchu je provedena hlazením. Naměřená tloušťka těla i dna je 7 mm. Byť předešlí popisovaní jedinci představují zástupce jemné keramiky, tak popisovaná amfora svým provedením spadá spíše do kategorie hrubé uţitkové keramiky. 4. bezuché amfory První popisovaný jedinec pochází z objektu 500 (TAB. 1: 8) a představuje ho plně rekonstruovatelná amfora s ven vyhnutým okrajem, který přechází ve válcové, směrem dolů rozšířené hrdlo. To je oddělené výraznou hranou od kulovitého těla, které přechází v oddělené rovné dno. Jako výzdoba je na jedinci přítomno pět půlkruhových lalokovitých výčnělků, které vycházejí z rozhraní hrdla a výdutě. Nádoba byla vyrobena ze zrnitého materiálu, při uţití oxidačně – redukčního výpalu. Vnější povrch je proveden jemným hlazením, zatímco vnitřní je hlazen. Tloušťka okraje je 6 mm, hrdla 5mm, těla 9 mm a dna 24 mm. Na základě uvedených charakteristik lze amforu zařadit do kategorie hrubé uţitkové keramiky. Analogický tvar pochází z objektu č. 11 z lokality Budkovice (Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 26: 11), kterýţto J. Stuchlíková označuje za amforovitou nádobu s prohnutým hrdlem a uchem (Stuchlíková 1984, 74, 75). Tento typ nádob se vyskytuje hlavně v západní části maďarovsko-věteřovské kultury (táţ 1984, 76). Druhou

bezuchou

amforu

představuje

plně

rekonstruovatelný

jedinec

pocházející z objektu 631 (TAB. 20: 1). Zúţený okraj nádoby přechází ve válcovité, mírně vlnovitě prohnuté hrdlo, které se ve spodní části rozšiřuje a pak přechází přes výraznou hranu v širokou stlačenou výduť, která ve spodní části přechází v odsazené dno. Výzdoba je provedena pěticí ţebrovitých výčnělků, které vycházejí z rozhraní hrdla a výdutě. Nádoba je nejspíše vyrobena ze zrnité aţ jemnozrnné hmoty (nelze 68

s jistotou určit, protoţe není vidět lom), při oxidačně – redukčním výpalu. Tloušťka hrdla dosahuje průměrné hodnoty 5 mm, těla 9 mm, a dna 12 mm. I přes relativně větší tloušťky jednotlivých částí nádob lze tuto nádobu zařadit do kategorie větší jemně provedené keramiky. Co se typologie týče lze sledovaný tvar označit za bezuchou amforu s válcovitým hrdlem (Stuchlíková 19874, 85, 86), která odpovídá maďarovské skupině C5 (Točík 1964, Obr. 11). Nález tohoto typu amfory pochází také z pohřebiště severopanonské kultury v Patinciach (Dušek 1960, tab. VI: 2). Počátky tohoto typu spadají v moravském prostředí jiţ do období únětické a pokračují dále aţ do střední doby bronzové (Stuchlíková 1984, 86). V maďarovském prostředí by její počátky měly být aţ v klasické fázi maďarovské skupiny (Točík 1964, 30). 5.1.6.8 Shrnutí Jak vyplývá z výše uvedených informací, tak amfory představují velmi rozmanitou tvarovou skupinu, v níţ se vyskytují také unikátní tvary. Z hlediska technologicko-metrických charakteristik, lze u amfor rozčlenit několik kategorií, a to tvary hrubé uţitkové, větší jemně provedené a jemné. Většina popisovaných tvarů je společná pro celou maďarovsko-věteřovskou kulturu, přičemţ tvary charakterističtější pro maďarovskou skupinu (typ C1, 2) se mohou vyskytovat i na východní Moravě. Výjimku tvoří pouze amfory C3, které by se neměly vyskytovat západně od Váhu. Na základě chronologických charakteristik lze soubor klást do klasické fáze věteřovské skupiny, byť mnohé z tvarů přeţívají dále, nebo některé také vznikají v dřívější fázi.

69

5.1.7 Mísy 5.1.7.1 Celkové zastoupení

objekt počet jedinců 500 6 505 1 513 1 545 1 587 6 600 1 614 1 Sběr 2 563 2 631 11 ∑ 33 tab. 46 Množství mís

Jak zobrazuje tab. 46, ve zpracovávaném souboru je přítomno celkem 33 mís, přičemţ největší podíl (33 %) pochází z objektu 631 (graf 32). Další početnější soubory pochází z objektů 500 a 587. Ve zbylých objektech a jiných archeologických strukturách je zastoupení jen v řádu několika procent.

500 19%

631 35%

505 3% 513 3%

587 19% 563 6% Sběr 6%

614 3%

600 3%

graf 32 Zastoupení mís v objektech

70

545 3%


objekt

I-III

I-III+IVV

500 5 505 1 513 545 587 6 600 1 614 1 Sběr 1 K563 K631 9 1 ∑ 24 1 tab. 47 Stupeň zachovalosti

I-III+VI

I-IV

III-V

IV-V

VIII

1 1 1

1 2 1

1

1

2 2

3

Hrnce jsou zachovány v sedmi kategoriích (tab. 47), přičemţ nejčastěji jsou zachovány tvary v rozmezí okraje aţ výdutě, kterýţto stupeň je doloţen celkem u 73 % jedinců. Zbylé kategorie jsou jiţ přítomny pouze ojediněle. V souboru se také vyskytly tři plně rekonstruovatelné tvary, kdy dva pocházejí z objektu 563 a jeden z tzv. „Sběru“.

IV-V 6% III-V I-IV 3% 3%

I-III+IV-V 3%

VIII 9%

I-III+VI 3%

I-III 73%

graf 33 Zachovalost mís

71

5.1.7.3 Metrika

objekt 0-5 % 5-10 % 500 2 505 513 587 600 1 614 Sběr K563 1 K631 1 ∑ 3 2 tab. 48 Zachovalost okraje

10-15 % 1 1

15-20 % 1

20-25 %

25-30 %

35-40 %

45-50 %

1 2

1

1 1 1 1 8

2

1

1 1 3 4

1 2

3 5

2

1 3

Procentuální zachovalost okraje se pohybuje v rozmezích intervalů 0 – 5 % aţ 45 – 50 % (viz tab. 48), přičemţ nejčastěji jsou zastoupeni jedinci, jejichţ okraj je zachován v rozmezí 10 – 15 %. Tito jedinci představují 28% podíl (graf 34).

35-40 % 7%

45-50 % 10%

0-5 % 10%

25-30 % 17%

20-25 % 7%

5-10 % 7%

10-15 % 28% 15-20 % 14%


Průměr okrajů byl měřitelný u 25 jedinců (tab. 49), u nichţ byla nejmenší hodnota 120 mm a největší dosahovala 490 mm. Průměrná hodnota tedy dosahovala 301,8 mm, přičemţ se tato hodnota v podstatě shoduje s nejčetněji se vyskytujícím průměrem (300 mm). Průměr dna byl zjištěn celkem u 6 jedinců, jejichţ minimální průměr je 84 mm, maximální 280 a průměrná hodnota 153 mm. 72

průměr počet min max okraj 25 120 490 dno 6 84 280 tab. 49 Průměry okrajů a den (mm)

průměr 301,8 153

modus 300

Tloušťky okrajů byly měřeny u 29 jedinců, přičemţ minimální hodnota byla 3 mm a maximální 12 mm. Průměrná tloušťka dosahovala hodnoty 8,4mm, ale nejčetněji se v souboru vyskytovaly okraje o tloušťce 9,5 mm. Tloušťky hrdel byly měřeny u deseti jedinců, přičemţ zjištěné hodnoty v podstatě korespondují tloušťkám okrajů. Výjimkou je nejčetněji se vyskytující tloušťka, která je u hrdel 12 mm. Síla výdutí byla měřena na 29 jedincích, kdy nejmenší naměřená hodnota činila 3,5 mm, největší 9 mm, průměrná 6,9 mm a nejčetnější 7 mm. Dna bylo moţné měřit pouze v pěti případech, přičemţ naměřené hodnoty se pohybují v rozmezí 6 aţ 12,5 mm, kdy jejich průměr je 8 mm a modus 6 mm.

tloušťka počet min max okraj 29 3 12 hrdlo 10 3 12 výduť 29 3,5 9 dno 5 6 12,5 tab. 50 Tloušťky částí nádob (mm)

průměr 8,4 8,6 6,9 8

modus 9,5 12 7 6

5.1.7.4 Technologie

výpal vnější úprava vnitřní úprava keramická hmota 3 VU02 VU03 VU04 V01 V02 V03 KH01 KH02 KH03 500 6 3 3 2 4 6 505 1 1 1 1 513 1 1 1 1 545 1 1 1 1 587 1 6 7 7 7 600 1 1 1 1 614 1 1 1 1 Sběr 2 2 2 1 1 K563 2 2 2 2 K631 4 8 1 6 5 1 9 2 1 3 8 ∑ 7 27 2 14 18 1 14 19 1 21 12 tab. 51 Technologické charakteristiky objekt

2

73

Technologické charakteristiky jsou souhrnně uvedeny v tab. 51. Na základě v ní uvedených údajů je patrné, ţe většina mís byla vypálena oxidačně redukčním způsobem (3), který byl zjištěn u 79 % jedinců. Zbylá část mís byla vypálena redukčním způsobem (2).

2 21%

3 79%


Vnější povrch byl u 53 % jedinců drsný (VU04, viz graf 36) a u 41 % jedinců hlazený (VU03). Jemné hlazení (VU02) se v souboru vyskytuje jen výjimečně a představuje 6% podíl.

VU02 6%

VU03 41%

VU04 53%

graf 36 Úprava vnějšího povrchu 74

Vnitřní povrch byl proveden hlavně hlazením (V03), které se projevilo u 56 % jedinců (graf 37). Druhou početnou skupinu představují jedinci, jejichţ vnitřní strana je jemně hlazená (V02). Výjimečně se vyskytl také povrch leštěný (V01).

V01 3%

V02 41% V03 56%


Mísy byly nejčastěji vyráběny ze zrnité keramické hmoty (KH02), která byla pouţita u 62 % jedinců (graf 38). Jemnozrnná keramická hmota (KH03) byla zjištěna u 35 % mís a dále se v souboru ojediněle vyskytlo také pouţití hrubozrnného těsta (KH01).

KH01 3%

KH03 35%

KH02 62%

graf 38 Druh keramické hmoty 75

5.1.7.5 Aplikace

objekt DV01 DV03 500 2 513 1 587 3 614 1 Sběr 1 K563 2 K631 5 3 ∑ 15 3 tab. 52 Druh výzdoby

Jak zobrazuje tab. 52 výzdoba je přítomna u 18 jedinců, přičemţ 83 % z nich nesou plastický výzdobný prvek (DV01) a zbylých 17 % obsahuje kombinovanou výzdobu (DV03; viz graf 39).

DV03 17%

DV01 83%

graf 39 Druh výzdoby

76

objekt PV02a PV02a+b PV02b 500 1 513 587 1 1 1 614 Sběr 1 563 631 ∑ 2 1 2 tab. 53 Typ výzdoby

PV02c PV05a PV05b 1 1

PV07

KV01

KV03

1 1

2 2

1 2 3 7

1

2 2

1

Jak zobrazuje tab. 53, z výzdobných motivů plastické výzdoby jsou v souboru přítomné vysoké výčnělky (PV02), okrajové výčnělky (PV05), lalokovitě vytaţený okraj (PV07). Kombinovaná výzdoba je pak zastoupena vysokým výčnělkem s dvojicí rýh (KV01) a dojicí vysokých výčnělků po stranách uch (KV03).

objekt okraj podhrdlí výduť 500 2 513 1 587 3 614 1 Sběr 1 563 2 631 5 2 1 ∑ 9 6 3 tab. 54 Umístění výzdobných prvků

Výše zmíněné výzdobné prvky se na nádobách vyskytují jak na okrajích, podhrdlí, tak na výduti (tab. 54). Jejich umístění vychází z typu mís.

objekt TU01 500 1 505 1 513 1 587 3 614 Sběr 1 631 4 ∑ 11 tab. 55 Typ uch

77

TU02

1

1

Ucha jsou přítomna na dvanácti jedincích (viz tab. 55), přičemţ tvarově převaţují ucha pásková. V souboru je úzké ucho zastoupeno pouze jedním jedincem z objektu 614. 1.5.7.6 Tvarový popis

objekt TO01a TO01d TO02a TO02b TO02c TO03a TO03b TH02 TH03 TR01 TR02 500 1 4 1 1 1 505 1 513 1 545 587 1 1 1 3 4 600 1 614 1 1 1 Sběr 1 1 1 1 K563 2 K631 1 2 2 2 3 3 3 ∑ 2 1 6 4 8 4 1 1 9 9 1 tab. 56 Tvarové charakteristiky mís - okraj, hrdlo, rozmezí

Nejpočetnější skupinu tvoří okraje stlačené (TO02), jejichţ varianty se liší ve směru rozšíření (tab. 56). Z těchto variant je nejčastěji zastoupen okraj oboustranně rozšířený (TO02c) a po něm dovnitř rozšířený (TO02a). Další početnou skupinu tvoří zaoblené ven vyhnuté okraje (TO03), výjimečně se v souboru objevil okraj rovný (TO01a) a ven vyhnutý (TO01d). Hrdla jsou nejčastěji zastoupena nízkým prohnutým typem (TH03), kterýţto prvek je charakteristický pro hrncovité mísy. Rozhraní hrdla a výdutě je převáţně plynulé (TR01) a je opět typické pro mísy hrncovité. Kónicky oblé (TV08) a kónické (TV09) výdutě se vyskytují u největšího počtu mís, z typologického hlediska se jedná o mísy s oblou stěnou (tab. 57). Naopak výdutě nízké výrazně hrncovitě profilované (TV10a) a nízké mírně hrncovitě profilované (TV10b) jsou opět vlastní pro mísy hrncovité. Popsané spodní části nádob jsou odsazené baňaté (TS02), odsazené kónické (TS03) nebo kónické (TS07). Zjištěná dna jsou buď rovná (TD01), nebo prohnutá vnitřní stranou (TD03).

78

objekt TV08 TV09 TV10a TV10b TS02 TS03 TS07 TD01 TD03 500 5 1 505 1 513 1 1 545 1 1 587 2 2 2 1 600 614 1 Sběr 1 1 1 K563 2 2 2 K631 6 1 1 2 1 1 1 ∑ 20 1 4 5 1 6 1 1 2 tab. 57 Tvarové charakteristiky mís - výduť, spodek, dno

1.5.7.7 Bližší typologický popis

objekt

s oblou stěnou

hrncovité

500 5 505 1 513 1 587 3 Sběr 1 563 2 631 7 614 ∑ 20 tab. 58 Typy mís

oblé profilované

1

4 1 3 9

1 1

Jak zobrazuje tab. 58, tak se v souboru vyskytují tři základní typy mís, a to mísy s oblou stěnou, mísy oblé profilované a hrncovité. Co do počtu mnoţství jsou nejčastěji v souboru přítomny mísy s oblou stěnou, které představují 67 % jedinců (viz graf 40), další početnější skupina je tvořena hrncovitými mísami s 30% podílem

79

hrncovité 30%

oblé 67%

profilované 3%

graf 40 Typy mís

1. mísy s oblou stěnou Tento typ představuje jednoduché mísy, jejichţ tělo přechází ve stlačený okraj, ten můţe být rozšířen dovnitř, ven, ale také oboustranně. Rozšíření okraje představuje vývojově nový prvek, který se v únětické kultuře vyskytuje jen výjimečně, a to v její pozdní fázi (Stuchlíková 1984, 87). Typickým výzdobným prvkem je okrajový výčnělek (Stuchlíková 1984, 87), který se také vyskytuje na maďarovských mísách D1b (Točík 1978, typologické tabulky). Tato výzdoba se v souboru objevila ve dvou variantách, kdy první představuje horizontální výčnělek (TAB. 22: 3, 4, 6, 7, 11) a druhá šikmo ven vytaţený okrajový výčnělek (TAB. 10: 1; TAB. 22: 8, 9). Tato druhá varianta je známá například z rakouské lokality Grossweikersdorf (Neugebauer 1975, TAF. 19: 14). Další doloţeným výzdobným prvkem je vysoký výčnělek (jednoduchý, zdvojený) na těle, který je znám na dvou jedincích z objektu 500 (TAB. 3: 2, 3). Tento způsob výzdoby je znám například z objektu 8 z Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 19: 14). Další prvek, který se na těchto mísách vyskytuje, je páskové ucho, které se vyskytuje na třech jedincích z objektů 505 (TAB. 7: 2), 513 (TAB. 10: 1) a 563 (TAB. 22: 5). Na základě výše uvedených charakteristik, lze říci, ţe tyto mísy jsou hlavně uţitkové tvary a lze je rozdělit do skupin hrubých a středních mís. Do jemné keramiky spadá pouze drobná miska z objektu 631 (TAB. 22: 11). Chronologický význam není výrazný a lze jej zařadit obecně do maďarovsko – věteřovské kultury (Stuchlíková 1984, 86). Jejich výskyt na lokalitách je běţný, jako příklad můţeme uvést nálezy z Hulína-Pravčic (Daňhel – Kalábek 2011. Obr. 2, 4). 80

2. hrncovité mísy Mísy této skupiny mají zaoblený ven vyhnutý okraj, který přechází v nízké prohnuté hrdlo. Těla jsou nízká a mohou být profilovaná mírně (např. TAB. 22: 1), nebo výrazně (např. TAB. 22:2). Na základě rozdílů v profilaci můţeme také tyto mísy dále dělit (Stuchlíková 1984, 93). V souboru se vyskytuje jak mísa s jedním uchem (TAB. 22: 1), tak nádoba dvojuchá (TAB. 17: 1). Výzdoba je provedena pomocí vysokých výčnělků, kdy na jedinci z objektu 587 je doloţen jak dvojitý, tak jednoduchý výčnělek (TAB. 15: 4). Zajímavá je kombinovaná výzdoba, která se skládá z vysokého výčnělku, z něhoţ vybíhá dvojice rýh (TAB. 22: 1). Na základě technologicko-metrického popisu, lze tento typ mís kategorizovat jako hrubou uţitkovou keramiku. Jako analogii si můţeme zmínit hrncovitou mísu z depotu z Pravčic (Daňhel 2009, Obr. 5: 3), přičemţ tento depot je datován do klasické fáze věteřovské skupiny, ale samotná mísa by mohla být datována do období mladšího (Daňhel 2009, 128). 3. oblé profilované Tato skupina mís je zastoupena pouze jedním tvarem, který pochází z nejistého objektu 614, ve kterém tvoří starší intruzi. Tento typ lze označit jako nízké mísy s prohnutým hrdlem, který vychází z únětického prostředí, ale jiţ nepřechází do mohylové kultury (Stuchlíková 1984, 91). Co se výskytu týče, jsou známé nálezy z Moravy a Rakouska např. z lokality Grossweikersdorf (Neugebauer 1975, TAF. 17: 6, 16 : 5), ale jiţ se nevyskytují v maďarovském prostředí (Stuchlíková 1984, 91). Z hlediska provedení nádoby můţe být označena za jemněji zpracovanou uţitkovou keramiku. 1.5.7.8 Shrnutí Výše popsané mísy představují běţně se vyskytující tvar na věteřovských lokalitách. Z hlediska kategorií lze v daném souboru vyčlenit keramiku hrubou, střední a jemnou. Sledované tvary nemají nijak zvlášť výrazný chronologický význam, ale dle jejich charakteru a nálezových okolností, se dají klást do klasické fáze věteřovské skupiny.

81

5.1.8 Dţbánky Tento keramický soubor se podařilo ve zpracovávaném souboru identifikovat pouze jednou, kdy se jednalo o jedince z objektu 631. Dţbánek by zachován pouze v rozmezí okraje aţ hrdla a páskového ucha, které z okraje vychází (TAB. 23: 1). Nádoba je vytvořena z jemnozrnné aţ zrnité keramické hmoty, která byla vypálena redukčním způsobem. Vnější i vnitřní povrch byl proveden jemným hlazením. Na základě uvedených charakteristik lze popisovaný tvar zařadit do kategorie jemné keramiky. Samotný tvar můţe být zařazen mezi „maďarovské“ dţbánky (Stuchlíková 1984, 99), přičemţ patrně představuje skupinu A2 (Točík 1978, typologické tabulky). Tento tvar je typický pro oblast maďarovské kultury, ale můţe místně zasahovat také na Moravu (Točík 1964, 24). Z prostředí maďarovské kultury můţeme uvést nálezy dţbánků z lokality Hoste, kde nalezený jedinec spíše odpovídá Točíkově skupině A4 (Bátora, 1983, Obr. 3: 1), nebo Trenčín (Nešporová 1983, Obr. 2: 4). Z moravského prostředí pochází soubor dţbánků z lokality Bánov „Hrad“ (Chmela 2006, 32, Tab. 21; Tab. 22). Co se chronologického zařazení týče, spadá sledovaný tvar do klasické fáze maďarovské skupiny (Točík, 1964, 24).

82

5.1.9 Koflíky 5.1.9.1 Množství Celkem je v práci popisováno 18 koflíků, přičemţ 16 z nich pochází z objektu 631, jeden z objektu 500 a poslední jedinec byl objeven v kulturní vrstvě 600. 5.1.9.2 Stupeň zachovalosti Jak zobrazuje graf 41, nejvíce jedinců bylo zachováno v rozsahu okraj aţ hrdlo (I – II). Daší početnější skupinu tvoří rekonstruovatelní jedinci, kteří představují 19% podíl. Zbylé stupně jsou jiţ zastoupeny pouze jedním jedincem.

I 7%

VIII 19% II - IV 6% I - IV 6% III 6% II - III 6%

I - II 44% I - III 6%

graf 41 Stupeň zachovalosti

5.1.9.3 Metrika Jak uvádí tab. 59, zachovalost okraje se u koflíků pohybuje v rozmezí intervalů 0 – 5 % aţ 35 – 40 %, přičemţ nejvíce jedinců je v intervalech 5 – 10 % a 15 – 20 %. Průměr okraje se pohybuje v rozmezí 70 aţ 180 mm, průměr dna od 45 po 75 mm. Celková výška nádoby byla měřitelná u třech jedinců, kdy dva dosahovaly hodnoty 50 a jeden 68 mm.

83

Tloušťka hrdla se pohybuje v rozmezí 2 aţ 4,5 mm, stěn v rozmezí 3 aţ 7 mm a dno dosahuje tloušťky 4,5 aţ 6 mm. objekt 500 600

631

tloušťka průměr výška hrdlo výduť dno okraj dno 4,5 4,5 120 2 4 4,5 7 6 68 180 75 4,5 4 4,5 50 130 70 3 4,5 100 3 3 4,5 4,5 5 50 156 45 3,5 170 3 140 3,5 4,5 130 3,5 3 3,5 80 4 70

zachovalost okraje 10 - 15 % 0 - 5% 15 - 20 % 20 - 25 % 35 - 40 % 15 - 20 5 - 10 % 5 - 10 % 5 - 10 %

20 - 25 15 - 20

4 tab. 59 Metrické údaje

5.1.9.4Technologie

výpal vnější povrch vnitřní povrch hmota 1 2 3 VU01 VU02 VU03 V01 V02 V03 KH02 KH03 500 1 1 1 1 600 1 1 1 1 631 1 8 6 3 7 5 3 10 2 3 12 ∑ 1 10 6 3 9 5 3 12 2 3 14 tab. 60 Technologická charakteristika objekt

Výpal proběhl u většiny nádob redukčním způsobem (2), přičemţ další početnější skupina byla zhotovena pomocí oxidačně – redukčního výpalu (3). Úprava vnějšího povrchu proběhla nejčastěji jemným hlazením (VU02), ale vyskytli se také jedinci s povrchem hlazeným (VU03), nebo leštěným (VU01). Obdobně jako vnější povrch byl upraven také vnitřní. K výrobě koflíků se nejčastěji uţívala jemnozrnná keramická hmota, ale vyskytnou se také jedinci vyrobeni z hmoty zrnité.

84

5.1.9.5 Aplikace Výzdoba byla provedena pomocí lalokovitých výčnělků na maximální výduti, kdy tato výzdoba byla doloţena na dvou jedincích z objektu 631 (TAB. 23: 2, 3). Tento výzdobný prvek se běţně vyskytuje u všech typů koflíků (Stuchlíková 1984, 102). Z dalších prvků je na čtyřech jedincích zachované páskové ucho (TAB. 23: 2, 3, 10, 11), které je obdobně jako výzdoba pro tento keramický tvar charakteristické (Stuchlíková 1984, 102). 5.1.9.6 Tvarový popis Okraj u sledovaných jedinců byl ve větší části zastoupen mírně vtaţeným tvarem (10 jedinců), ale dále se vyskytly také koflíky s okrajem ven vyhnutým (5 jedinců). Hrdlo mělo u 14 nádob tvar nálevkovitý a u třech bylo vysoké prohnuté. Rozhraní bylo u šesti jedinců plynulé. Výduť byla ve všech případech (7 jedinců) ostrá a volně přecházející v dno s omfalem, který je v jednom případě profilovaný (TAB. 23: 3). 5.1.9.7 Bližší typologické určení První skupina koflíků představuje tvary s vlnovitě prohnutým hrdlem, přičemţ tato skupina je v souboru nejpočetnější a je zastoupena 12 jedinci, kdy 11 pochází z objektu 631 (TAB. 23: 2 – 7, 10, 11) a jeden z objektu 500 (TAB. 3: 6). tento typ koflíků je charakteristický spíše pro oblast východní Moravy, přičemţ chronologicky spadají do klasické fáze věteřovské skupiny, ale uvádí se, ţe mohou pokračovat i do poklasického období (Stuchlíková 1984, 106). Dále se tento typ vyskytuje také v západní části maďarovské skupiny, přičemţ ho lze spojit s šálkem typu B6 (Točík 1964, 26). Analogické nálezy pocházejí například z Bánova (Chmela 2006, Tab. XXV: 4), Pravčic (Daňhel – Kalábek 2011, Obr. 3), nebo Prašníku (Novák 1983, Obr. 1: 6). Další skupinu tvoří koflíky s kalichovitě rozevřeným hrdlem, které jsou v souboru zachovány jen ve zlomkovitém stavu (TAB. 23: 8, 9). Tyto koflíky se vyskytují na celém území maďarovsko – věteřovské kultury a chronologicky spadají do její klasické fáze (Stuchlíková 1984, 104; Točík 1964, 24). Jejich výskyt na Moravě můţe pokračovat aţ do poklasické fáze (Stuchlíková 1984, 105). Nález tohoto tvaru

85

pochází také z hrobové výbavy v Brnišovicích (hrob 801), kde byl díky němu hrobový celek datován (Stuchlík 2008, 177, Obr. 2: 5). 5.1.9.8 Shrnutí. Koflíky spadají do kategorie jemné keramiky. Jejich výskyt je charakteristický pro věteřovskou skupinu, kdy ale spadá také na území skupiny maďarovské. Z chronologického hlediska jejich stěţejní výskyt je v klasické fázi maďarovsko – věteřovské skupiny.

86

5.1.10 Hrnky 5.1.10.1 Množství, zachovalost

objekt počet jedinců 500 8 505 1 513 2 545 1 587 8 600? 1 600 1 563 3 631 8 ∑ 33 tab. 61 Počet jedinců

Celkový počet hrnků v souboru je 33 jedinců, kdy nejvíce jich je v objektech 500, 587, 631. Ve zbylých objektech se vyskytují jiţ jen ojediněle. Co se zachovalosti týče, nejčastěji jsou hrnky zachovány v rozmezí okraje aţ výdutě (tab. 62) a dále pak plně rekonstruovatelné tvary. Zbylé kategorie jsou zastoupeny většinou pouze jedním jedincem.

objekt

I - II

I - III

I - IV

500 8 505 513 545 1 587 1 3 600 600? 563 1 631 ∑ 1 1 12 tab. 62 Stupeň zachovalosti

I-V

I - III + III II - III -V

II - III + III - IV

III - V IV - V

VIII 1

1

1 1

3 1

1 1 2

1

87

1 1 2

1

1

2 2

1 4 10

5.1.10.2 Metrika

objekt 0 - 5 % 5 - 10 % 500 1 7 505 513 1 545 587 1 600 600? 1 563 631 1 ∑ 3 9 tab. 63 Zachovalost okraje

10 - 15 %

15 - 20 %

20 - 25 %

25 - 30 %

40 - 45 %

50 - 55 %

65 - 70 % 1

3

1 1

1 1

1

1 1 4

1

1

3

1 1

2

2

1 2

1

Jak je patrné z tab. 63 nejvíce jedinců má zachovalý okraj v rozmezí intervalů 0 – 5 % aţ 15 – 20 %. Co se týče průměru okraje, tak ten se pohybuje v rozmezí 80 – 160 mm (viz tab. 64), přičemţ průměr dna se pohybuje v intervalu 40 – 110 mm. Minimální tloušťka okraje je 2 mm a maximální 4,5 mm, tloušťka hrdla se pohybuje v rozmezí 2,5 – 5 mm a výduť 2,5 aţ 7 mm. Obdobné hodnoty dosahuje také tloušťka dna. okraj hrdlo výduť dno výška průměr okraje průměr dna tab. 64 Metrika

min 2 2,5 2,5 2 65 80 40

88

max 4,5 5 7 6,5 102 160 110

průměr 3,3 3,7 4,6 4,6 82 113 83,4

5.1.10.3 Technologie

výpal

objekt 1

2 8

vnější úprava 3

VU01 VU02 VU03 VU04 500 1 4 2 505 1 1 513 1 1 1 1 545 1 1 587 2 6 1 1 5 1 600 1 1 600? 1 1 563 3 1 1 1 631 5 3 6 2 ∑ 1 20 12 2 16 12 2 tab. X Technologické charakteristiky

vnitřní úprava V02 V03 5 3 1 1 1 1 2 6 1 1 1 2 4 4 15 18

hmota KH02 KH03 2 6 1 2 1 2 6 1 1 3 1 7 6 27

Z uvedených technologických charakteristik v tab. 65 vyplývá, ţe většina hrnků byla vyráběna z jemnozrnné keramické hmoty a za uţití redukčního výpalu, přičemţ poměrně početněji je zastoupen také výpal oxidačně redukční. Úprava vnějšího, ale také vnitřního povrchu probíhala hlavně hlazením aţ jemným hlazením. 5.1.10.4 Tvarové vyhodnocení Soubor lze rozdělit do dvou hlavních skupin, kdy první představuje soudkovité, které jsou přítomné v objektech 500, 505, 513, 587, 563 a 631 v celkovém počtu 24 jedinců. Z aplikací se na nich vyskytují pásková ucha (TAB. 23: 14 – 17), jazykovité noţky (TAB. 23: 14, 16; TAB. 10: 2, 3) a také plastická výzdoba ve formě nízkého výčnělku (TAB. 23: 17). Všechny tyto prvky jsou pro daný tvar charakteristické (Stuchlíková 1984, 108). Prostorově se tyto nádoby vyskytují v celém areálu maďarovsko – věteřovské kultury (Stuchlíková 1984, 107; Točík 1964, 24). Z hlediska chronologického jsou typické pro klasickou fázi, ale ojediněle mohou přeţívat také na počátek mohylové kultury (Stuchlíková 1984, 110). Analogické tvary jsou známé například z lokality Pravčice 1 (Tajer 2008, Obr. 2: 2), Prašníku (Novák 1983, Obr. 1:8) nebo Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, například TAB. 32: 4, 7, 9). Další skupinu představují profilované hrnky, kdy dva lépe zachované exempláře pochází z objektu 587 (TAB. 24: 1, 3). První ze zmíněných hrnků snad lze označit za 89

hrnek esovitě profilovaný, jehoţ výskyt spadá do klasické věteřovské skupiny (Stuchlíková 1984,111). Esovitě profilovaný se jeví také druhý exemplář, který je proveden jemně oproti předešlému. Další zlomky profilovaných hrnků pochází z objektu 563 a 631 (viz TAB. 23: 18 – 20). 5.1.10.5 Shrnutí Jak bylo výše popsáno, sledované hrnky spadají primárně do klasické fáze věteřovské skupiny, přičemţ jejich rozšíření je také v oblasti skupiny maďarovské. Vyjma některých profilovaných hrnků lze tyto nádoby zařadit do kategorie jemné keramiky.

90

5.1.11 Jiné uţitkové tvary 5.1.11.1 Cedník Během zpracovávání materiálu z objektu 513 byli objeveni dva jedinci, které lze označit za cedníky (TAB. 10: 4, 5). Tyto tvary jsou poměrně častá na sídliští věteřovské skupiny (Stuchlíková 1984, 113), přičemţ nemají velkou chronologickou váhu (Točík 1964, 37). Lépe zachovaný tvar s ven vyhnutým okrajem, mírně rozevřeným hrdlem (TAB. 10: 4) je podobné cedníků G1 (Točík 1964, Obr. 11). 5.1.11.2 Vykuřovadlo Nález vykuřovadla pochází z kulturní vrstvy 600 (viz TAB. 16: 11). Funkce těchto tvarů není jistá, objevovaly se názory, které je interpretovaly kultovní předměty, nebo pokrývky ohnišť. Podobný artefakt i s lalokovitě rozšířeným ústím pochází z lokality Budkovice (Ondráček – Stuchlíková 1982, TAB. 8: 8). Vykuřovadla se obecně vyskytují v různých kulturních prostředích evropského pravěku (Stuchlíková 1984, 115), ovšem jak upozorňuje A. Točík (1964, 39), tak vytvarovaný „náustek“ je typický pro závěr starší doby bronzové. 5.1.11.3 Shrnutí Jak bylo výše uvedeno, sledované tvary se vyskytují v době bronzové hojně, přičemţ jejich chronologická váha není aţ tak výrazná. Ovšem tyto tvary doplňují doposud poznanou škálu tvarů, ze sledované lokality.

91

5.1.12 Neurčitelní jedinci V této části bude uvedeno několik jedinců, kteří nesou nějaký zajímavý prvek a nepředstavují pouze zlomky výdutí. Jako první lze zmínit dno větší nádoby, které pochází z objektu 631, na jehoţ vnitřní straně dna jse vyskytují excentricky postavené soustředné ţlábky (TAB. 25: 1). Analogie je známá například z lokality Lovčičky, kde se jedná patrně o mísu (Stuchlíková 1999, 308, Obr. 6: 21). další jedinci pochází z objektu 500, kdy první představuje velký střep, na němţ je umístěno drobné úzké ouško (TAB. 4: 1). tento jedinec moţná představuje zvláštní tvary amfor, které mají dvojici drobných oušek mezi uchy. Takové tvary jsou známé například z lokality Věteřov (Tihelka, 1962, Tab. XXVI: 17, 18). Posledním popisovaným jedincem je zlomek nádoby s dvojitým vysokým výčnělkem, který pochází z objektu 500 (TAB. 4: 2). Tento tvar jedinec představuje hrubší uţitkovou keramiku, přičemţ se pravděpodobně jedná o část hrnce.

92

5.2 Ostatní hliněné výrobky 5.2.1 Přesleny Jediný zástupce tohoto tvaru pochází z objektu 631, přičemţ se jedná o jedince s kruhovým půdorysem a vklenutou spodní stranou (TAB. 25: 2). Průměr jedince dosahuje 27 mm. Podobný nález pochází například z lokality Hulín „Dráţky“, „Padělky“ (Kolbinger – Stuchlíková 1991, obr. 3: 8). 5.2.2 „Dyzny“ V rámci archeologických nálezů se v souboru vyskytlo také několik menších tvarů, které připomínají dyzny. Jedná se o artefakty mírně zvoncovitého tvaru a vklenutou spodní částí. Artefakty jsou také podélně provrtány. Tři jedinci pocházejí z objektu 500 (TAB. 4: 3 – 5), poslední jedinec byl objeven v objektu 563. Nálezy dyzen jsou známé z mnoha lokalit, jako příklad můţeme uvést Bánov (Chmela 2006, 48, Tab. XXXVI: 4). Ale označení popisovaných předmětů jako „dyzny“ je problematické, protoţe jsou poměrně malé. Podobný malý tvar pochází z Bezměrova, kde je označen jako „model dyzny“ (Spurný 1972, 218, obr. 21: 9).

93

5.3 Kamenné artefakty 5.3.1 Štípaná industrie Z objektu 563 pochází nález masivní čepele vyrobené z radiolaritu, z této suroviny byla také vyrobena šipka, která byla objevena na lokalitě Bánov (Kopacz – Šebela 2006, 91). Samotný nález dosahoval rozměrů 52 x 23 x 14 mm a váhy 21 g (TAB. 25: 4). 5.3.2 Broušená industrie Z objektu 545 pochází nález kamenné „sekyrky“, která je vyrobena z jemnozrnné horniny, artefakt není dochován v celku, přičemţ jeho současné rozměry jsou 40 x 32 x 16 mm a váţí 34 g. 5.3.3 Ostatní kamenné artefakty V materiálu objektu 563 bylo identifikováno tzv. „drtidlo“ (TAB. 25: 5), které bylo vyrobeno z hrubozrnné sedimentární horniny. Artefakt dosahuje hmotnost 385 g a má rozměry 52 x 71 x 62 mm. Z objektu 631 pochází celkem tři kamenné artefakty. První z nich představuje menší kamenný artefakt trojúhelníkového tvaru o rozměrech 80 x 60 x 6 mm. Artefakt je vyroben z jemnozrnné sedimnetární horniny (TAB. 25: 6). Zbylé dva představují tzv. zrnotěrky, kdy první je vyrobena z hrubozrnné sedimentární suroviny a má rozměry 49 x 46 x 23 mm a dosahuje hmotnosti 83 g (TAB. 25: 7). Druhá zrnotěrka má rozměry 496 x 205 – 230 x 100 – 160 mm. Její hmotnost činí 19 000 g (TAB. 25:8) Další zlomky kamenných zrnotěrek pochází z objektu 505, kdy první je vyrobena ze sedimentární horniny a dosahuje rozměrů 121 x 81 x 57 mm a hmotnosti 659 g (TAB. 25: 9). Druhá je vyrobena z tvrdší horniny a má rozměry 109 x 57 x 34 mm a motnost 321 g. Z objektu 513 pochází dva zlomky zrnotěrek vyrobených z jemnozrnné horniny. První má rozměr 150 x 105 x 47 mm a váhu 975 g (TAB. 25: 11) a druhá 109 x 84 x 46 mm a váhu 592 g (TAB. 25: 12). Tyto dva artefakty původně tvořily jeden celek (pravděpodobně). Z objektu pochází dále další dva kameny, ale patrně se nejedná o opracovaný artefakt. 94

Další zlomek zrnotěrky byl získán v objektu 587, kterýţto artefakt má rozměry 145 x 160 x 81 mm a dosahuje hmotnosti 3072 g.

95

5.4 Mazanice Nálezy mazanice pochází z více objektů, kdy jako první můţe být uveden objekt 505, z něhoţ pochází osm kusů amorfní mazanice, která celkem váţí 383 g. Větší soubor pochází z objektu 587, kde bylo nalezeno celkem 22 kusů mazanice. Z nich jsou 4 kusy amorfní, ale zbylých 18 obsahuje hlazené stěny či otisky prutů (viz TAB. 26). Hmotnost celého souboru je 1013 g. Z haldy nad rozrušeným objektem 545 pochází soubor 7 kusů amorfní mazanice o váze 164 g. Poslední soubor této kategorie pochází z objektu 631, přičemţ tento soubor obsahuje 10 kusů mazanice o hmotnosti 485 g. Pouze na jednom fragmentu je přítomen otisk prutu, zbylé jsou amorfní.

96

5.5 Osteologické nálezy 5.5.1 Druhový přehled

objekt

tur

koza/ovce

prase domácí ano

500 ano ano 505 ano ano 587 ano ano 545 ano 563 ano 631 ano tab. 66 Přehled zvířeny na sídlišti

kůň

pes prase divoké jelen

ryba

ano ano ano

ano

ano ano

ano

Souhrnná tabulka (tab. 66) s přehledem druhů zvířat, vychází s osteologických zpráv H. Uhlířové, které jsou umístěny v příloze předkládané práce. Jak lze vidět v rámci jednotlivých objektů byly často přítomny kosti tura, kozy/ovce, ale také jelena. Zbylé druhy byly přítomny jiţ jen v některém z objektů. 5.1.2 Kostěná a parohová industrie V rámci osteologických zpráv jsou také zmíněné artefakty z kostěného materiálu. V souboru se vyskytla jedna kostěná jehlice z objektu 505. Další nálezy pochází z objektu 563, v němţ bylo objeveno pět kusů opracovaného paruhu jelena lesního. Poslední objekt, v němţ byly určeny opracované kosti je 631, z něhoţ pochází vřetenní kost s provrtanou distální epifýzou. Dále z tohoto objektu pochází psí špičák s provrtaným kořenem. Právě řemeslné zpracování kostí a parohů je významným prvkem pro maďarovsko – věteřovkou kulturu (Točík 1959, 23).

97

5.6 Antropologické nálezy Ve zpracovávaném souboru se podařilo zachytit také antropologický materiál. Jako první byla určena pravděpodobná lidská tibie v objektu 631 (viz příloha Uhlířová, H. osteologická zpráva I). Z tohoto objektu pochází dále velké mnoţství keramického materiálu, kdy samotné tvary jsou poměrně dobře zachovány (tedy v moţnosti rekonstrukce). Druhým antropologickým nálezem je kremace, která pochází z objektu 500, kdy byla získána z proplavení výplně „nádoby 1“ (TAB. 1:8) z něhoţ pochází jedinec, který zemřel

pravděpodobně

v juvenilním

aţ

dospělém

věku.

Podrobnější

popis

antropologického rozboru je v příloze (Jarošová, I. – antropologická zpráva). Nálezy lidských koster, či pohřbů na sídlištích věteřovské skupiny není nic zvláštního. Například na lokality Chřášťany „Záhumení“ bylo během záchranného výzkumu objeveno 160 zásobních jam, přičemţ ve čtyřech byly přítomny nálezy lidských kostí (Paulus 2009, 286, 287; 2010, 345). Uţití kremace, v tomto období je také známé, jako příklad si můţeme uvést birituální pohřebiště maďarovské skupiny v Majcichove (Choropovský 1958).

98

6. Otrokovice – Kvítkovice Z geografického umístění lokality Otrokovice – Kvítkovice jsem se rozhodl ji také zařadit do obsahu práce a blíţe rozebrat artefakty z ní pocházející. Tato lokalita byla do literatury uvedena S. Stuchlíkem (1998, 68), který zpracovával v daném textu pravěké osídlení Napajedelska. Nálezy byly učiněny při stavbě základů rodinného domu na parcele číslo 1022/1, která je situována asi 20 m po levé straně staré malenovské cesty směrem k Malenovicím. Přičemţ záchranný výzkum byl učiněn v roce 1968. Samotná jáma patrně nebyla ojedinělá, protoţe na sousední parcele byl údajně podobný objekt zničen o rok dříve. Mimo keramický materiál byly během záchranného výzkumu získány dva úlomky kamenných podloţek k drtidlům a zlomek roztepaného bronzového drátu stočeného do spirály, ten se ale posléze rozpadl (Dohnal, 1969). 6.1 Zpracování keramických artefaktů Popis jednotlivých artefaktů vychází z nálezové zprávy, kde je uveden popis nálezů dle inventárních čísel, jejichţ popis obsahuje tab. 17 (Dohnal, 1969).

Úprava aplikace vnější Vnitřní 11256 A I - III VU04 V03 11257 A I - II VU04 V03 11258 A I - III VU03 V03 PV02a 11259/1 - 3 A II - III + III + III - IV VU04 V02 PV02b 11260/1 - 2 A I - III + III - IV VU04 V04 PV02a 11261 C II - III VU02 V02 PV03a 11262 C II - III VU02 V02 Inkrustace 11265/1 - 2 C? III + III - V VU02 V02 11266 C? III - V VU02 V02 11263/1 - 3 H VU03 V03 TU01 11264 G? III - IV VU02 VU02 11267 III - V VU04 VU03 tab. 17 Keramické artefakty z výzkumu Otrokovice - Kvítkovice 1968 inventární číslo

tvar

zachovalost

99

6.1.1 Hrnce Jako hrnce bylo v souboru určeno celkem pět jedinců (inv. č. 11256 – 11260), kteří jsou vyobrazeni v TAB. 25 a TAB. 26. Dva z popisovaných jedinců byli zachováni v rozsahu okraj aţ horní část výdutě (I - III), jeden v rozsahu okraj aţ hrdlo (I – III). Nejlépe byli zachováni jedinci s inv.č. 11259 a 11260, kdy první ze jmenovaných byl zachován v částech hrdlo aţ výduť (horní část), část výdutě a výduť aţ spodek nádoby (II – III + III + III – IV; viz TAB. 25) a druhý v rozmezí okraj aţ výduť (I – III) a výduť aţ spodek nádoby (III – IV, viz TAB 26). Zachovalé okraje (inv .č. 11256 – 11258, 11260; viz TAB. 26) lze označit za typ zaoblený ven vyhnutý (TO03). Hrdla u všech sledovaných hrnců představují typ nízkého prohnutého hrdla (TH03). Přechod mezi hrdlem a tělem hrnců byl opět u všech jedinců stejný a to plynulý (TR01). Tvar výdutě lze částečně předpokládat u dvou jedinců, kdy u prvního (TAB. 25: 11259), ho lze označit jako baňatý (TV02b) a u druhého (TAB. 26: 11260) spíše jako vejčitý (TV02a). Spodní část nádob je popsatelná opět pouze u dvou jedinců (stejných jako u tvarů výdutě), kdy se jeví jako odsazená oblá (TS01). Výzdoba byla přítomna celkem u třech jedinců, přičemţ se ve dvou případech jednalo o jednoduchý hrotitý výčnělek – PV02a (TAB. 26: 11258, 11260) a u zbývajícího jedince se vyskytl dvojitý hrotitý výčnělek – PV02b (TAB. 25: 11259). Vnější povrch hrnců byl ve čtyřech případech drsný a v jednom byl upraven hlazením. Vnitřní povrch byl u třech jedinců hlazen u jednoho jemně hlazen a u posledního jedince byl povrch drsný. 6.1.2 Amfory Jako tvarově jisté amfory byli v souboru určeni dva jedinci (TAB. 25: 11262; TAB. 26: 11261). Oba dva jedinci se zachovali v rozsahu hrdla aţ horní části výdutě (II – III). Přičemţ přesný tvar hrdla ani těla není moţné přesněji určit. Tvarově lze blíţe charakterizovat pouze rozhraní hrdla a výdutě, které v jednom případě je tvořeno výraznou hranou (TAB. 25: 11262) a v druhém mírnou hranou (TAB. 26: 11261). Povrchy na vnější i vnitřní straně obou jedinců jsou provedeny jemným hlazením (VU02; V02). Dále se na obou popisovaných jedincích vyskytla výzdoba, kdy na prvním jedinci (TAB. 26: 11261) bylo uţito svislého ţebrovitého výčnělku (PV03b), který je známý také z jiných lokalit (Stuchlíková 1984, 77). Druhý popisovaný jedinec obsahuje vhloubenou výzdobu vyplněnou bílou inkrustací, kteráţto se skládá z ryté linie 100

v kombinaci vypíchanou linií a trojúhelníky (TAB. 25: 11262). Vhloubená výzdoba je častá u jemné keramiky a vyskytuje se právě na amforách (Stuchlíková 1984, 130). Motiv vypíchaného trojúhelníku na amfoře je znám například z Lokality Přerov – Horní náměstí (Peška 2002, Obr. 21: 14). Dále byli v souboru jako amfory označeni dva jedinci, kteří se zachovali v rozmezí výdutě aţ dna (III – V). Oba dva jedinci mají hlazené aţ jemně hlazené povrchy, ovšem z hlediska zachovalosti jejich určení je problematické. 6.1.3 Pokličky Tento keramický tvar spadá do kategorie jiných uţitkových tvarů (H) a je v souboru zastoupen pouze jednou (TAB. 26: 11263). Jedinec se skládá ze tří fragmentů, jejich původní povrch byl patrně hlazený či jemně hlazený. Co se charakteristiky týče, jedná se o typ miskovité pokličky s páskovým uchem. Tento tvar je z věteřovských lokalit zastoupen poměrně málo (Stuchlíková 1984, 112), přičemţ častěji jsou zastoupeny na lokalitách maďarovských (táţ 1984, 113), kde je můţeme klást do klasické fáze maďarovské skupiny (Točík 1964, 38). Kulturně představují společný prvek pro maďarovské a věteřovské skupiny (týţ 1964, 37). Sledovaný tvar je znám například z lokality Rymice (Tihelka 1960, obr. 16: 10) či Blučina (tentýţ 1962, Tab. VIII: 7). Novější nález pochází z keramického depotu z lokality Pravčice ? ( Daňhel 2009, obr. 5: 1) 6.1.4 Hrnky Jako hrnek, snad můţe být označen jedinec 11264 (TAB. 25), který je zachován v rozmezí výdutě aţ spodku nádoby/dna (III – IV/V). Tvar výdutě lze označit jako soudkovitě oblý (TV01), přičemţ tento oblý tvar volně přechází ve dno (TS04). Dno není zachováno v takovém rozsahu, aby bylo moţné s jistotou určit jeho tvar. Úprava vnějšího povrchu je provedena jemným hlazením (VU02) a vnitřní hlazením (V03). Jedinec s největší pravděpodobností představuje soudkovitý hrnek, který se vyskytuje v celé oblasti maďarovsko-věteřovské kultury (Stuchlíková 1984, 107; Točík 1964, 24). Chronologické postavení tohoto tvaru spadá do klasické fáze, ale ojedinělé nálezy pochází také ze souborů středodunajské mohylové kultury (Stuchlíková 1984, 110).

101

6.1.5 Neurčitelné tvary Poslední popisovaný jedinec je tvořen spodní částí výdutě, která přechází v odsazené dno (III – V). Vnější povrch nádoby je drsný (VU04), zatímco vnitřní je hlazený (V03). Tvarově lze spodek nádoby označit jako odsazený baňatý (TS02) a dno za rovné (TD01). 6.2 Kamenné artefakty Z této kategorie nálezů byly během výzkumu zachráněny dva zlomky zrnotěrek. První byla vyrobena z hrubozrnné drolivé horniny světle hnědé barvy o rozměrech 81x63x46 mm (inventární číslo 11268). Druhá byla vyrobena z tvrdé jemnozrnné horniny červenoţluté barvy, a jejíţ rozměry jsou 95x56x26 mm.

102

7. Postavení Podřevnicka v závěru starší doby bronzové 7.1 Podřevnicko Jak bylo uvedeno v předešlé části Osídlení Podřevnicka v období maďarovsko – věteřovské kultury je doloţeno na lokalitě Malenovice „Zadní Mezicestí“ a v Otrokovicích – Kvítkovicích. Tyto lokality jsou od sebe vzdáleny cca 2 km, přičemţ chůzí se dá tato vzdálenost zdolat do půl hodiny (dle Mapy.cz) a je tedy otázkou, jak spolu souvisely. Sledovaná oblast se pohybuje v nadmořské výšce 195 – 200 m, kdy převýšení na inundačním terénem Dřevnice je 6 – 8 m (dle Kohoutek 2005, 311). Z geologického hlediska spadá prostor do zlínského souvrství račanské jednotky, jehoţ flyš je tvořen převahou vápnitých jílovců na dglaukocidními jílovci (Vůjta – Krist – Girgel 1995, 11). 7.2 Kroměřížsko Tato oblast leţí severně aţ severozápadně od Podřevnicka a představuje významné s velkou koncentrací lokalit. Jako významnou polohu lze zmínit Hradisko u Kroměříţe, na němţ započaly výzkumy jiţ v roce 1951 (Spurný 1952, 252; 1954, 357, 358). Z výzkumu opevnění bylo zjištěno, ţe má několik fází a osídlení na něm pokračuje také ve střední době bronzové (tentýţ 1954, 374). Obdobné pokračování osídlení do střední doby bronzové je prokázána také na lokalitě Bezměrov (Spurný 1972, 180). Poměrně hustá síť osídlení je také v okolí Hulína, kteréţto lokality byly známé jiţ v devadesátých letech pomocí povrchových sběrů (Kolbinger – Stuchlíková, 1991), přičemţ v nedávné době mnohé z poloh byly prozkoumány v rámci záchranných výzkumů. Jako příklad můţeme uvést lokality Hulín – Pravčice „Višňovce“, „U Obrázku“ (např. Daňhel – Kalábek 2011). 7.3 Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko Tato oblast je situována jiţně od Podřevnicka . v této oblast je výrazná lokalita Bánov „Hrad“, která je situována výrazně východním směrem. Osídlení na této lokalitě je jiţ doloţeno v předklasickém období věteřovské skupiny a pokračuje patrně v poklasickém období (Chmela 2006, 42; 2008, 1993). V této oblasti byla poměrně nedávno objevena další ohrazená lokalita – Uherský Brod „Katovka“. Lokalita byla zkoumána v roce 200, přičemţ se nachází v nadmořské výšce 222 – 238 m (Geisler

103

2001 a, 127; 2001 b, 233). Lokalita je hrazená třemi příkopy, přičemţ není doloţena ţádná palisáda. Osídlení je také doloţeno na katastru Kunovic, Nedakonic atd. 7.4 Shrnutí Jak je vidět na mapě (tab. 27) oblast Podřevnicka leţí mezi zhruba výše zmíněnými oblastmi, přičemţ jiţ navazuje na níţinu v Pomoraví. Stejně jako oblasti Kroměříţska a Uherskohradišťska stejně tato oblast Podřevnicka leţí v nadmořské výšce méně neţ 250 m. Na základě této nadmořské výšky se toto osídlení jeví jako zcela přirozené, tvoří tedy jakousi spojnici mezi jiţ zmiňovaným Pomoravím.

104

8 Závěr Obsahem této práce bylo podat co pokud moţná nejkomplexnější informace z osídlení lokality Zlín-Malenovice "Zadní Mezicestí" v závěru starší doby bronzové. Bohuţel z časových důvodů nebylo moţné do práce zakomponovat také výzkum z let 2011/2012, z kterého pochází také nějaké starobronzové nálezy. v případě publikování této páce v rámci článku by bylo vhodné také tento výzkum a z něj nově získané informace do něj zakomponovat. Z hlediska charakteru nálezových situací se vyskytly objekty s výrazným mnoţstvím keramiky, která byla poměrně dobře zachována (např. obj. 631, 587). Tato situace je známa také z jiných lokalit, např. Hulín „U Isidorka“(Berkovec – Peška 2005, 62), ale jsou také známy z únětických lokalit. Jako příklad můţeme uvést sídliště v Hrádku (Čiţmář – Salaš 2005)s). Kromě objektů po nálezové stránce bohatých, se vyskytují také objekty, z nichţ pochází minimum nálezů (551). Stopy osídlení pocházejí z kulturní vrstvy, která v některých částech lokality dosahuje aţ mocnosti přes 1 m. Jak je patrno z rozboru keramického materiálu, můţe být lokalita datována do klasické fáze větrovské skupiny, i kdyţ některé tvary můţou přeţívat také do poklasické fáze. Co se týče kulturního zařazení, objevují se v souboru prvky jak větrovské, tak se vyskytují také nádoby charakteristické spíše pro oblast maďarovské skupiny. Z tvarů, které se svou zajímavostí vymykají, jsou maďarovské amfory typu c3, které by se ve větrovském prostředí neměly vůbec vyskytovat. Z jiných nálezů lze odvodit textilní výrobu, kterou dokládá přítomnost přeslenu. Další doklady řemeslné výroby mohou přestavovat opracované kosti a parohy. Z KPI je zajímavý přívěsek vytvořený z psího špičáku. Otázku zůstává funkce tzv. „dyzny“, které však kvůli své velikosti nemohly patrně slouţit této funkci. Ze souboru zachovalých zvířecích kostí lze vyvodit, ţe na sídlišti byl přítomen dobytek, kozy, prasata, ale také koně. Mimo domestikovaná zvířata jsou doloţeny také kosti zvířat divokých, a to jelena a prasete divokého. Zajímavý je také nález rybí kosti, který můţeme povaţovat za doklad vyuţívání vodných zdrojů ve výţivovém systému. Co se týká situování lokality, tvoří jakýsi celek s Kvítkovicemi, které jsou popsány v kapitole 6. Umístění tohoto celku spadá jiţ do níţiny, která spojuje Uherskobrodsko s Hanou.

105

9 Literatura Bátora, J. 1983: Opevnená osada zo staršej doby bronzovej v Hostiach. Archeologické rozhledy XXXV, 72 – 79. Berkovec, T. – Peška, J. 2005: Starobronzová sídliště a pohřebiště v Hulíně – U Isidorka. ročenka 2004 , 44 – 67. Čiţmář, Z. – Salaš, M. 2005: Rituální depozita v zásobních jámách únětické kultury v Hrádku (okr. Znojmo). Pravěk nová řada 15, 127 – 169. Čiţmář, I. 2012a: Zlín (k. ú. Malenovice, okr. Zlín). Přehled výzkumů 53 – 1, 140, 141. Čiţmář, I. 2012b: Zlín (k. ú. Malenovice, okr. Zlín). Přehled výzkumů 53 – 1, 174. Čiţmář, I. 2012c: Zlín – Malenovice (okr. Zlín). Mezicestí – Centro Zlín, fáze IV. Výroční zpráva 2011, UAPP Brno v. v. i., 34. Čiţmář, I. 2012d: Zlín – Malenovice (okr. Zlín). Zadní mezicestí – rozšíření silnice I/49. Výroční zpráva 2011, UAPP Brno v. v. i., 34, 35. Čiţmář, I. 2013a: Zlín – Malenovice (okr. Zlín). Zadní mezicestí – rozšíření silnice I/49. Výroční zpráva 2012, UAPP Brno v. v. i., 48, 49. Čiţmář, I. 2013b: Zlín (k. ú. Malenovice, okr. Zlín). Přehled výzkumů 54 – 1, 194, 195. Daňhel, M. 2009: Věteřovský keramický depot z Pravčic. Ročenka 2008, 125 – 138. Daňhel, M. – Kalábek, M. 2011: Výzkum sídliště věteřovské skupiny v Hulíně – Pravčicích 2 – „Višňovcích“. Ročenka 2010, 86 – 102. Dohnal, V. 1969: Otrokovice – Kvítkovice. Zpráva o záchranném výzkumu.

106

Dohnal, V. 1977: Pravěké nálezy v Gottwaldově – Malenovicích. Přehled výzkumů 1975, 97. Dušek, M. 1960: Patince pohrebisko severopanónskej kultúry. In.: Choropovský, B. – Dušek, M. – Polla, B.: Pohrebiská zo staršej doby bronzovej na Slovensku I. Archaeologica Slovaca Fontes III. Bratislava. Fojtík, A. 2012: Sídlištní objekty věteřovské skupiny ze Zlína – Malenovic. Rukopis bakalářské diplomové práce. Brno. Geisler, M. 2001a: Předběţná zpráva o výzkumu ohrazeného sídliště ze starší doby bronzové v trati „Katovka“ na katastru Uherského Brodu. Slovácko XLIII, 127 – 134. Geisler, M. 2001b: Lokalita se třemi příkopy ze starší doby bronzové na katastru Uherského Brodu (okr. Uherské Hradiště). Pravěk nová řada 11, 233 - 253. Chmela, T. 2006: Struktura a dynamika osídlení starší doby bronzové v severním podhůří Bílých Karpat. Rukopis bakalářské práce. Praha. Chmela, T. 200: Starší doba bronzová pod Bílými Karpaty. Reflexe sídelní problematiky. Praehistorica XXVIII, 89 – 144. Choropovský, B. 1958: Birituálne maďarovské pohrebisko v Majcichove na Slovensku. Archeologické rozhledy X, 488 – 492, 499 – 501, 509, 510. Langová, J. 1995: Pravěké osídlení Zlínska. In.: Zlínsko. Vlastivěda moravská, 91 – 130. Brno. Klíma, B. 1973: Zachraňovací akce v Gottwaldově – Malenovicích. Přehled výzkumů 1972, 32. Kohoutek, J. 1999a: Zlín – Malenovice 1999. „Mezicestí“, stavba silnice III/4973. Nálezová zpráva, číslo akce 93/96. 107

Kohoutek, J. 1999b: Zlín – Malenovice, stavba regionálního obchodního areálu CENTRO Zlín. Nálezová zpráva, číslo akce 159/98. Kohoutek, J. 2003: Zlín – Malenovice Mezicestí“. CENTRO – nákupní centrum, II. etapa. Nálezová zpráva, číslo akce 86/03. Kohoutek, J. 2005: Záchranné výzkumy na lokalitě Zlín – Malenovice „Mezicestí“ 1999 - 2005. Pravěk nová řada 15, 311 – 340. Kohoutek, J. – Langová, J. 1997: Sídliště kultury popelnicových polí ve Zlíně – Malenovicích, Pravěk nová řada 7, 293 – 307. Kolbinger, D. – Stuchlíková, J. 1991: Věteřovské osídlení Hulínska. Zprávy české archeologické společnosti, supplément 12. Kopacz, J. – Šebela, L. 2006: Kultura unietycka i grupa wieterzowska na Morawach na podstawie materiałów krzemieniarskich. Kraków. Laštíková, L. 2010: Starobronzové sídliště věteřovské kultury z lokality Sedlec – Koldberky. Rukopis bakalářské práce. Olomouc. Nešporová, T. 1983: Výšinné sídlisko zo staršej doby bronzovej v Trenčíne. Archeologické rozhledy XXXV, 80 – 85. Neugebauer, J-W 1975: Bronzezeitliche Ansiedlungen in Grossweikersdorf, p. B. Tulln, NÖ., ein Beitrag zur Gliederung der Věteřov-Kultur in Niederösterreich. Archaeologia Austriaca 58 ,5 – 74. Nikolajev, P. 2011: Starobronzové sídlištní objekty z Blučiny-Cézavy. Rukopis bakalářské diplomové práce. Brno. Novák, P. 1983: Výzkum hradiště v Prašníku. Archeologické rozhledy XXXV, 138 – 142. 108

Ondráček, J. – Stuchlíková, J. 1982: Věteřovské sídliště v Budkovicích. Fontes Archaeologiae Moravicae XVI. Brno. Ondráček, J. – Stuchlíková, J. 1988: Sídliště v Budkovicích a jeho postavení v rámci věteřovské skupiny. Památky archeologické LXXIX, 5 – 37. Paulus, M. 2009: Hulín (k. ú. Chřášťany, okr. Kroměříţ). Přehled výzkumů 50, 286, 287. Paulus, M. 2010: Hulín (k. ú. Chřášťany, okr. Kroměříţ). Přehled výzkumů 51, 345. Peška, J. 2002: Hradiska z doby bronzové a halštatské na Přerovsku. Archeologické památky střední Moravy, svazek 3. Olomouc. Pressová, P. 2006: Věteřovská fortifikace na Cezavách u Blučiny. Rukopis magisterské diplomové práce. Brno Spurný, V. 1952: Výzkum v Hradisku u Kroměříţe. Archeologické rozhledy 4, 250 – 255, 257 – 261. Spurný, V. 1954: pohled do osídlení hradiska u Kroměříţe ve střední době bronzové. Památky archeologické XLV, 357 – 376. Spurný, V. 1972: Sídliště starší a střední doby bronzové v Bezměrově u Kroměříţe. Památky archeologické LXIII, 180 – 248. Stuchlík, S. 1984: K datování konce věteřovského osídlení na Moravě. Archeologické rozhledy XXXVI, 173 – 186. Stuchlík, S. 1998: Osídlení Napajedelska v pravěku. In.: Napajedla. Příroda, dějiny, kultura. 53 – 74. Napajedla Stuchlík, S. 2002: Oblast vodního díla Nové Mlýny od pravěku do středověku. Brno. 109

Stuchlík, S. 2006: Bortice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. Brno. Stuchlíková, J. 1984: Problematika vzniku a vývoje věteřovské skupiny na Moravě. Rukopis kandidátské disertace. Brno. Stuchlíková, J. 1999: Věteřovské sídliště v Lovčičkách (okr. Vyškov). Pravěk nová řada 9, 301 – 314. Šmíd, M. 2004: Zlín – Malenovice 2004. Zadní mezicestí, „výstavba velkoobchodního centra MAKRO“. Nálezová zpráva, číslo akce 47/07. Tajer, A. 2008: Nález koňské postranice v objektu věteřovské skupiny na lokalitě Hulín – Pravčice 1. Ročenka 2007, 98 – 105. Tihelka, K. 1960: Moravský věteřovský typ. Památky archeologické 51, 27 – 135. Tihelka, K. 1962: Moravský věteřovský typ, II. část (materiál). Študijné zvesti 8. Točík, A. 1959: Parohová a kostená industria maďarovskej kultúry na juhozápadnom Slovensku. Študijné zvesti č. 3, 23 – 39. Točík, A. 1964: Opevnená osada z doby bronzovej vo Veselom. Archaeologica Slovaca Fontes V. Bratislava. Točík, A. 1978: Nitriansky Hrádok – Zámeček. Bronzezeitliche befestigte Ansiedlung der Maďarovce-Kultur. Nitra. Točík, A. 1981: Nitriansky Hrádok – Zámeček. Bronzezeitliche befestigte Ansiedlung der Maďarovce-Kultur I.Materialia Archaeologica Slovaca 3. Nitra. Vůjta, M. – Krist, J. – Girgel, M. 1995: Geologie. In.: Zlínsko. Vlastivěda moravská, 9 – 45. Brno.

110

Starobronzové nálezy z lokality Zlín Malenovice

Recommend Documents