Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
Stárnutí obyvatelstva – rizikový faktor růstu veřejných výdajů Diplomová práce
Autor:
Bc. Petra Doležalová Studijní obor Finance, specializace FHÚS
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Alena Maaytová, PhD.
Červen, 2012
1
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne
20. června 2012
Petra Doležalová 2
Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Aleně Maaytové, PhD. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych na tomto místě ráda poděkovala svému manželovi za morální podporu během zpracování práce i během celého studia. 3
Anotace Diplomová práce pojednává a vlivu stárnutí obyvatelstva na růst vybraných veřejných výdajů (starobní důchody, zdravotní péče, sociální péče). Teoretická část se zabývá vysvětlením základních pojmů z oblasti veřejných výdajů, sociálního zabezpečení a demografie. Praktická část se zabývá skutečným demografickým vývojem obyvatelstva od roku 1990 do roku 2010 a prognózou do roku 2065. Další kapitoly se věnují odhadu výše veřejných výdajů do roku 2065 na základě minulého vývoje a demografické prognózy obyvatelstva. Klíčová slova: veřejné výdaje, sociální zabezpečení, demografická struktura obyvatelstva, starobní důchody, zdravotní péče, sociální péče
Annotation The thesis deals with impact of aging on the selected public expenditure (pensions, health care, social welfare). The theoretical part is about explanation of basic concept of public expenditure, social insurance and demography. The practical part is about real demographics since 1990 to 2010 and prognosis up to 2065. Next charter are about calculation of public expenditure up to 2065 based on past development and demografic forecast of the population. Key words: public expenditure, social insurance, demography, pensions, health care, social welfare
4
OBSAH ÚVOD 1
2
3
4
5
7
VEŘEJNÉ VÝDAJE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ - SOUČÁST VEŘEJNÝCH FINANCÍ
8
1.1
Charakteristika veřejných výdajů
8
1.2
Členění veřejných výdajů
9
1.3
Faktory růstu veřejných výdajů
11
1.4
Sociální zabezpečení
13
1.4.1
Sociální zabezpečení v České republice
13
1.4.2
Financování sociálního zabezpečení
14
1.4.3
Vývoj důchodového zabezpečení v České republice
16
1.4.4
Vývoj veřejného zdravotního pojištění v České republice
18
DEMOGRAFICKÁ STRUKTURA OBYVATELSTVA
20
2.1
Struktura obyvatelstva
20
2.2
Analýza demografického vývoje obyvatelstva v letech 1990 – 2065
23
2.2.1
Demografický vývoj v letech 1990 – 2010
24
2.2.2
Prognóza demografického vývoje do roku 2065
26
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA STAROBNÍ DŮCHODY
28
3.1
Odhad počtu pojištěnců s nárokem na starobní důchod v letech 2011 – 2065
30
3.2
Odhad průměrné výše starobních důchodů v letech 2011 – 2065
33
3.3
Odhad celkových výdajů na starobní důchody v letech 2011 – 2065
35
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA ZDRAVOTNÍ PÉČI
41
4.1
Přerozdělování pojistného
43
4.2
Odhad výdajů státu za státní pojištěnce v letech 2011 – 2065
45
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA SOCIÁLNÍ PÉČI
50
5.1
Veřejné výdaje na provozování služeb sociální péče
51
5.1.1
54
5.2
Odhad počtu uživatelů služeb sociální péče v letech 2011 – 2065
Veřejné výdaje na příspěvky na sociální péči 5.2.1
56
Odhad objemu výdajů na příspěvky na sociální péči v letech 2011 – 2065
57
5
6
ZÁVÉR
62
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
65
PŘÍLOHY
68
6
ÚVOD Problém stárnutí obyvatelstva a jeho dopady na fiskální stabilitu se v posledních letech stávají předmětem odborných diskusí i předmětem zájmu médií. Setkávají se s ním všechny vyspělé země světa, ve kterých dochází k prodlužování střední délky života a snižování porodnosti. Tento vývoj obyvatelstva vyvolává obavy, zda růst veřejných výdajů, který je s ním spojen, bude udržitelný. Cílem mé diplomové práce je určit dopad stárnutí obyvatelstva v České republice na vybrané veřejné výdaje, kterých se situace nejvíce dotýká – starobní důchody, zdravotní péče a sociální služby. Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola je zaměřeny teoreticky a charakterizuji v ní základní pojmy a členění z oblasti veřejných výdajů. Dále teoretická část pojednává o systému sociálního zabezpečení v České republice, jak se vyvíjel v minulosti a jakým způsobem je financován. Jelikož ve své práci vycházím z vývoje složení obyvatel v minulých letech a z demografických prognóz Českého statistického úřadu pro odhad situace v následujících letech, počátek druhé kapitoly je ve stručnosti věnován teorii demografické struktury obyvatelstva. Dále se již zabývám skutečným vývojem struktury obyvatelstva ČR v letech 1990 - 2010 a rozebírám prognózu obyvatelstva do roku 2065, kterou sestavil Český statistický úřad v roce 2003 na základě výsledků Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Praktická část diplomové práce zahrnuje analýzu dopadu změn demografického vývoje na starobní důchody, zdravotní péči a sociální péči ve třech samostatných kapitolách. Nejprve se zaměřuji na aktuální situaci a legislativu, problémy v dané oblasti a vývoj veřejných výdajů v letech minulých. Následuje odhad vývoje veřejných výdajů do roku 2065, při kterém vycházím z předchozích trendů. Závěr obsahuje stručný přehled postupů mých prací a metod, kterých jsem použila ke splnění cíle diplomové práce a všech zjištěných skutečností, ke kterým jsem při psaní práce došla. Pro svou diplomovou práci jsem použila odbornou literaturu z oblasti veřejných financí, sociálního zabezpečení a demografie, dále jsem čerpala z odborných článků a prací na téma starobních důchodů, zdravotní a sociální péče a v neposlední řadě z aktuálních zákonů vztahujících se k řešené problematice.
7
1 VEŘEJNÉ VÝDAJE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ – SOUČÁST VEŘEJNÝCH FINANCÍ Veřejnými financemi chápeme veškeré finanční prostředky, o jejichž rozdělování a přerozdělování se rozhoduje formou veřejné volby. Ve všech případech je jedním ze subjektů stát, zastupovaný řadou institucí. Zákonodárným orgánem je Parlament České republiky (Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona o státním rozpočtu). Z exekutivních orgánů mají rozhodující roli vláda České republiky a jednotlivá ministerstva, z nichž z hlediska veřejných financí ke klíčovým patří zejména Ministerstvo financí ČR. Kontrolu nad výdaji ze státního rozpočtu má nezávislý kontrolní orgán Nejvyšší kontrolní úřad (Ochrana, Pavel,
Vítek [6]). Prostřednictvím veřejných financí jsou realizovány tzv. fiskální funkce. Podstata alokační funkce spočívá v efektivním umístění finančních prostředků, které stát (územní samospráva) vybere od různých subjektů v rámci veřejných financí. Cílem redistribuční funkce veřejných financí je dosažení větší rovnosti mezi jednotlivci. Stabilizační funkce veřejných financí využívá peněžních fondů ke stabilizaci ekonomiky a makroekonomických veličin, zejména hospodářského růstu a nezaměstnanosti (Peková, Pilný, Jetmar [7]). Veřejný sektor je spolu s privátním sektorem podsystémem smíšené ekonomiky. Aktéři veřejného sektoru (státní správy a samosprávy) se rozhodují na základě tzv. veřejného zájmu, který odpovídá potřebám společnosti (celku). Financování veřejných aktivit je realizováno soustavou veřejných rozpočtů, z nichž nejvýznamnějším je státní rozpočet.
1.1
Charakteristika veřejných výdajů „Na veřejné výdaje lze nahlížet jako na tok finančních prostředků, které jsou v rámci
veřejné rozpočtové soustavy alokovány na realizaci fiskálních funkcí státu na principu nenávratnosti a neekvivalence.“1 Nejstarším účelem veřejných výdajů bylo financování činností samotné vlády, dále výdaje na obranu, bezpečnost, soudnictví apod. S rozšiřováním aktivit státu přibyly další
1
HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Veřejné finance. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. str. 74
8
účely, například výdaje na sociální, vzdělávací, kulturní, ekologické a jiné cíle. Tyto aktivity vyvolaly potřebu financovat nejen činnosti státních a místních institucí, ale také konkrétní veřejné projekty, případně celé veřejné výdajové programy. Vydávání veřejných výdajů na cílené projekty a programy vyžaduje plánování v delším časovém horizontu než je jedno
rozpočtové období – jsou tudíž i nástrojem pro zvýšení hospodárnosti a účinnosti veřejných výdajů. Hlavním problémem v této oblasti je stanovení objemu veřejných výdajů, efektivnosti, struktury (na co by měly být vynaloženy), nalezení zdrojů financování, dynamika růstu a posouzení jejích efektů. Veřejné výdaje (zejména financování určitých činností, institucí, projektů či programů) mohou být příčinou vzniku deficitu případně veřejného dluhu. Růst těchto výdajů a růst veřejného sektoru ovlivňuje celkovou zaměstnanost a produkci v ekonomice. Obecně by mělo platit, že velikost veřejných výdajů na jednotlivých vládních úrovních určuje velikost veřejných příjmů v rozpočtu jednotlivé vládní úrovně. V praxi se velikost výdajů řeší různě a vyplývá z toho, pro jaký typ hospodaření se jednotlivá vládní úroveň rozhodne. Může jít o rozpočet vyrovnaný, schodkový nebo přebytkový.
1.2
Členění veřejných výdajů Struktura veřejných výdajů spolu s jejich objemem jsou vždy odrazem určité
ekonomické a sociální situace v příslušném státě a pozicí státu v národní ekonomice. Lze je klasifikovat z různých hledisek. Z časového hlediska jsou veřejné výdaje členěny na běžné a kapitálové výdaje. Z běžných výdajů se financují každoročně se opakující potřeby na úrovni státu i jednotlivých subjektů územní samosprávy. Podstatnou část běžných výdajů tvoří mandatorní výdaje, které je nutno zabezpečit z důvodu jejich podložení zákonnými úpravami. Kapitálové výdaje slouží k financování dlouhodobých, zejména investičních potřeb (konkrétní investice ve veřejném sektoru, splácení investičního úvěru, splácení půjček z emise cenných papírů). Z hlediska návratnosti se výdaje člení na nenávratné a návratné. Rozhodující část veřejných výdajů má charakter nenávratných a neekvivalentních výdajů, což souvisí s jejich podstatou. Za určitých podmínek však výdaje mohou být i návratné. Jde o návratné půjčky mezi jednotlivými peněžními fondy (např. bezúročná půjčka ze státního rozpočtu do
9
rozpočtu obce nebo mezi obcemi) nebo výdaje související s finančním investováním (např. vklady na termínovaných účtech). Jelikož jsou veřejné výdaje jedním z nástrojů ovlivňování proporcí mezi soukromým a veřejným sektorem, z makroekonomického hlediska je důležité členění na vládní výdaje a peněžní transfery. V důsledku vládních výdajů vzniká produkce statků a služeb převážně v rámci veřejného sektoru. Podle účelu mohou být rozděleny na vládní výdaje spotřebního charakteru a vládní výdaje investičního charakteru. Peněžní transfery jsou specifickými veřejnými výdaji. Jde o peněžní prostředky poskytované různým subjektům mimo rozpočtovou soustavu, zejména obyvatelstvu. Na rozdíl od vládních výdajů proti nim nestojí žádná přímá protihodnota – subjekt obdrží transfer, ale nemusí nic vyprodukovat ani poskytnout (určitou protihodnotou je zvýšení užitku lidí, kteří transfery dostanou a mohou je využít na uspokojení svých potřeb). Pro veřejný rozpočet je důležité členění na plánované a neplánované veřejné výdaje. Plánované výdaje lze poměrně přesně naplánovat (a to nejenom v krátkém období). Jde například o výdaje na financování škol, výdaje na veřejnou správu, výdaje na platy zaměstnanců ve veřejném sektoru apod. Největší objem plánovaných výdajů tvoří mandatorní výdaje, které stát hradí na základě platných zákonných přepisů nebo mezinárodních dohod a smluv. Neplánované výdaje jsou zpravidla nahodilé výdaje, které se běžně neopakují (např. výdaje na odstranění následků živelných pohrom) nebo sankční výdaje (např. pokuty za porušení rozpočtové kázně placené z rozpočtu obce do státního rozpočtu). Poněvadž se mohou v průběhu rozpočtové období vyskytnout nepředvídané situace, je nutné vytvářet v každém veřejném rozpočtu rezervy pro krytí neplánovaných potřeb. Z hlediska vládní úrovně lze členit výdaje na výdaje státního rozpočtu, státních účelových fondů, územních rozpočtů (krajů a municipalit) a výdaje organizací ve veřejném sektoru podle vládních úrovní (Peková, Pilný, Jetmar [7]). Pro ilustraci uvádím strukturu výdajů státního rozpočtu v roce 2010. Výdaje státního rozpočtu na rok 2010 byly v prosinci roku 2009 schváleny zákonem č. 487/2009 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, v celkové výši 1.184,9 mld. Kč. Z tabulky 1 vyplývá, že jejich výše nebyla překročena (dosáhly 95 %). Běžné výdaje v roce 2010 tvořily téměř 89 % veřejných výdajů, zatímco kapitálové výdaje jen 11 %. Největší položkou výdajů státního rozpočtu se 450,4 mld. Kč jsou neinvestiční transfery obyvatelstvu, které tvoří 38,9 % celkových výdajů. Sociální dávky (dávky důchodového pojištění, nemocenského pojištění,
10
státní sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti) tvoří většinu transferů obyvatelstvu – 430,9 %. Mandatorní výdaje vyplývající ze zákona, kterými se ve své práci nejvíce zabývám, byly v roce 2010 vyplaceny dle údajů Státního závěrečného účtu ve výši 589,1 mld. Kč. Z toho 346,2 mld. Kč tvořily dávky důchodového pojištění, 52,7 mld. Kč platba státu do zdravotního pojištění, 48,7 mld. Kč obsluha státního dluhu, 40,9 mld. Kč státní sociální podpora, 23 mld. Kč dávky nemocenského pojištění a další. Na celkových výdajích státního rozpočtu se mandatorní výdaje v roce 2010 podílely 54,3 % (MF [25]). Tabulka 1 Výdaje státního rozpočtu za rok 2010 v mld. Kč Výdaje na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné
v%
97,7
8,45
118,6
10,25
Neinvestiční transfery soukromoprávním subjektům
42,7
3,69
Neinvestiční transfery veřejným rozpočtům ústřední úrovně
89,8
7,76
Neinvestiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně
132,4
11,45
57,2
4,95
1,4
0,12
Neinvestiční transfery obyvatelstvu
450,4
38,93
Neinvestiční transfery do zahraničí
35,2
3,04
1,2
0,10
1026,6
88,74
130,2
11,26
1156,8
100,00
Neinvestiční nákupy a související výdaje
Neinvestiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím Převody vlastním fondům
Ostatní neinvestiční výdaje Běžné výdaje celkem Kapitálové výdaje celkem Celkové výdaje
Zdroj: Ministerstvo financí – státní závěrečný účet ČR za rok 2010
1.3
Faktory růstu veřejných výdajů Stále stoupající požadavky na množství a kvalitu veřejných výdajů a s tím související
požadavky na zvýšený objem vydávaných peněžních prostředků jsou důvodem pro získávání odpovídajících příjmů. Mezi hlavní faktory růstu veřejných výdajů patří: Životní úroveň – ve vyspělých zemích roste produktivita práce a průměrný příjem na jednoho obyvatele. Tím roste i úloha státu zabezpečit odpovídající životní úroveň i sociálně slabším vrstvám obyvatelstva (nezaměstnaní, důchodci apod.). 11
Situace na trhu práce – na běžných výdajích státního rozpočtu se významně podílejí podpory v nezaměstnanosti. Demografické faktory – tzn. růst počtu obyvatel, změny věkové a sociální struktury obyvatel apod. Snížení porodnosti nebo naopak populační exploze ovlivňují postupně výdaje na školství a stárnutí obyvatel má za následek růst výdajů na starobní důchody, péči o staré občany atd. Urbanizace – převratné změny ve způsobu života, v jejichž důsledku se prosadil tzv. městský způsob života. To vyžaduje zvýšit veřejné výdaje územní samosprávy na zabezpečení rostoucí potřeby veřejných statků ve městech (nedostatek komunálních bytů, nedostatek škol atd.). Technický a technologický pokrok – vede k růstu cen vstupů do veřejného sektoru (např. vybavení nemocnic, nákladnější technika, státní asistence v počátečních obdobích zavádění významných objevů). Inflace – působí na růst veřejných výdajů z důvodu zvýšení cen vstupů a díky potřebě valorizovat některé veřejné výdaje podle míry inflace – sociální dávky, starobní důchody, mzdy ve veřejném sektoru. Rozpočtové omezení – zejména možnost ovlivňovat daňový výnos. Demonstrační efekt – jedná se o snahu vyrovnat se sousedním zemím (jejich životní úrovni), zejména v příhraničních oblastech. Ovlivňuje i vývoj veřejných výdajů v zemích seskupených do ekonomických seskupení. Vliv elasticity poptávky – po veřejných a soukromých statcích. Politické a sociální vlivy – vliv voličů a jejich preferencí, vliv zájmových skupin, vládní populismus (zvyšování sociálních transferů) a další. Ekonomické faktory – struktura veřejných výdajů se mění v čase v závislosti na změnách ekonomické a sociální struktury společnosti, úlohy státu a změnách ve stabilizačních fiskální politice státu. Čím je větší angažovanost státu, tím větší je objem a členitost struktury veřejných výdajů a naopak. Veřejné výdaje ve vyspělých zemích od konce 19. století až na malé výkyvy nepřetržitě rostou, proto se ekonomové začali zabývat analýzou příčin růstu. Mezi nejznámější teorie zdůvodňující růst veřejných výdajů patří Wagnerův zákon, teorie prahových efektů, teorie stupňovitého růstu a teorie státu blahobytu (Peková, Pilný, Jetmar [7].
12
1.4 Sociální zabezpečení „Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňování jejích úkolů a cílů lze chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. Hlavními sociálními událostmi, způsobující tíživou situaci, jsou zejména: stáří, invalidita, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc, úraz aj.“2 Systém sociálního pojištění tvoří významný příjmový a výdajový kanál veřejných rozpočtů. Stát jeho prostřednictvím realizuje svoji politiku v oblasti zdravotnictví a zabezpečení občanů ve stáří a nemoci. V případě financování zdravotní péče používá prostředníka – zdravotní pojišťovny. Pojistné řadíme mezi tzv. neúvěrové příjmy3 veřejných rozpočtů. Obdobně jako daně z příjmu snižují disponibilní důchod obyvatelstva. Sociální politika se realizuje pomocí různých nástrojů. Významné místo patří sociálně právní legislativě – zákon o důchodovém pojištění, zákon o nemocenském pojištění, zákon o zaměstnanosti, zákon o státní sociální podpoře, zákon o sociálních službách, zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o životním a existenčním minimu, zákoník práce a na ně navazující nařízení vlád a vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí. Mezi ekonomické nástroje patří fiskální (sociální transfery a daňové úlevy), úvěrové (zvýhodněné půjčky pro ovlivňování různých sociálních situací) a cenové (cenová regulace vybraných statků a služeb). Praktickou sociálně-politickou činností se zabývají sociální dokumenty, které vymezují dlouhodobou orientaci sociální politiky (Hamerníková, Maaytová [1]).
1.4.1
Sociální zabezpečení v České republice Základem
systému
sociálního
zabezpečení
je
sociální
pojištění.
Zahrnuje
nemocenské, úrazové a invalidní pojištění (zabezpečuje občana při dočasné ztrátě pracovního příjmu), starobní a důchodové pojištění (nahrazuje příjem v poproduktivním věku) a zdravotní pojištění (pro zajištění obecně dostupné zdravotní péče). Je financováno z povinných příspěvků na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a z povinného veřejného zdravotního pojištění.
2 3
HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Veřejné finance. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. str. 143 Úvěrovými příjmy jsou například vydané státní cenné papíry, půjčky státu od ostatních subjektů apod.
13
Dalším nástrojem je tzv. sociální pomoc, která je vázána na tzv. sociální potřebnost. Za sociálně potřebného se dle §1 Zákona č. 482/1991 Sb. považuje občan, jehož příjem nedosahuje částek životního minima.4 Sociální pomoc je tedy individuální. Dále do sociálního zabezpečení zahrnujeme sociální péči, která je směřována k občanům, kteří nejsou schopni zajistit si základní potřeby vlastními silami. Většina těchto služeb je zabezpečována v lokálním a regionálním veřejném sektoru nebo prostřednictvím soukromoprávních neziskových organizací. V neposlední řadě můžeme zahrnout do základních finančních metod sociálního zabezpečení spoření (zejména dobrovolné smluvní starobní důchodové pojištění), soukromé pojištění jako nadstavba (životní pojištění aj.) a podnikové zaopatření (pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání). (Peková, Pilný, Jetmar [7]).
1.4.2
Financování sociálního zabezpečení V České republice se využívá dvoupilířový systém financování sociálního
zabezpečení. Rozhodující je veřejný pilíř (I. pilíř), který je založen na průběžném financování, kdy pojištěnci platí povinné pojistné. Jeho mechanizmu v zásadě využívá veškerá populace, je založen větší měrou na principu solidarity, méně se akcentuje princip zásluhovosti (tzn. jak dlouho a v jaké výši přispíval pojištěnec do systému). Potřeby sociálního zabezpečení jsou financovány ze zdrojů fondu sociálního zabezpečení (u zdravotního pojištění z rozpočtů zdravotních pojišťoven), kam občané platí povinné příspěvky a dále ze státního rozpočtu, tzn. daňového výnosu. Financování je založeno na solidaritě mezi generacemi, kdy dnes vyplácené penze jsou hrazeny z příspěvků dnešních aktivních (výdělečně činných) občanů. Jejich nárok na penzi by měl být na oplátku financován z příspěvků pozdějších generací. Dobrovolný soukromý pilíř (III. pilíř) je realizován formou dobrovolného smluvního připojištění občana k důchodu se státním příspěvkem. Stát se snaží motivovat tímto způsobem občany spořit si na stáří – předpokládá se v budoucnu zvýšit význam tohoto pilíře. Cílem dobrovolného soukromého pilíře je oddělení funkce redistribuce a funkce spoření, využívá principu ekvivalence a zásluhovosti a zásahových dávek.
4
Stanovuje Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
14
Účast v systému veřejného zdravotního pojištění je povinná pro všechny občany trvale žijící nebo zdržující se na území České republiky, předmětem je krytí nákladů vznikajících v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Správou systému jsou pověřeny zdravotní pojišťovny (v ČR je 9 zaměstnaneckých pojišťoven a Všeobecná zdravotní pojišťovna). Pojistné je placeno osobami, které mají příjem ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Za osoby, jež prokazatelně nemohou pojistné platit (starobní důchodci, děti, nezaměstnaní atd.), hradí pojistné stát. Ostatní tzv. osoby bez zdanitelných příjmů hradí pojistné v minimální zákonem stanovené výši. Občanům nejsou poskytovány žádné dávky, ale je za ně proplácena zdravotní péče. Pojištěnec nahlásí lékaři svou zdravotní pojišťovnu a ten za něj následně provedené úkony vyúčtuje – pojištěnci je tak poskytován tzv. naturální sociální transfer. V některých případech je vyžadována finanční spoluúčast z důvodu zachování stability systému. Od 1. 1. 2008 jsou součástí systému i regulační poplatky, které jsou však příjmem jednotlivých zdravotnických zařízení (Peková, Pilný, Jetmar [7]). Základním prvkem systému důchodového zabezpečení je v České republice průběžný dávkově definovaný systém (PAYG) administrovaný Českou správou sociálního zabezpečení. Příjmy i výdaje systému jsou součástí státního rozpočtu, jsou ale samostatně evidovány. Účast na důchodovém pojištění je povinná pro všechny osoby v zaměstnaneckém poměru a osoby samostatně výdělečně činné. Starobní důchod je nejčastější dávkou vyplácenou ze systému důchodového pojištění. Nárok na jeho čerpání vzniká, pokud pojištěnec přispíval do systému určitý počet let a dosáhl důchodového věku. V důsledku stárnutí hranice bývá hranice důchodového věku stále posouvána. Dávka starobního důchodu je tvořena dvěma složkami. První složkou je základní výměra, která je pro všechny příjemce stejná. Druhou složkou je procentní výměra, která je odvozena od předešlých příjmů (Ochrana, Pavel, Vítek [6]). Sociální služby jsou zajišťovány pro občana a poskytovány podle kritéria potřebnosti. Převážná většina těchto služeb je zajišťována veřejnoprávními neziskovými organizacemi zřizovanými zejména v lokálním a regionálním veřejném sektoru. V ČR jde většinou o typ příspěvkové organizace. Za poskytované služby klientům tyto organizace vybírají uživatelský
15
poplatek, nicméně příjmy z těchto poplatků, případně další vlastní příjmy zpravidla nestačí na krytí nákladů těchto organizací. Do sociální péče jsou zahrnovány oblasti ústavní péče pro tělesně a mentálně postižené občany, pečovatelská služba, domovy pro matky s dětmi, zařízení pro občany vyžadující zvláštní pomoc, jídelny pro důchodce apod. Zdrojem financování sociální péče zajišťované příslušnými organizacemi jsou v ČR příspěvky klientů (uživatelské příspěvky), finanční příspěvky z rozpočtu zřizovatele (obce nebo kraje), dotace ze státního rozpočtu a příjmy z doplňkové činnosti ústavů a zařízení sociální péče (Peková, Pilný, Jetmar [7]).
1.4.3
Vývoj důchodového zabezpečení v České republice Důchodová reforma byla zahájena v roce 1989 v souvislosti s politickými a ekonomic-
kými změnami v tehdejší České a Slovenské federativní republice. Od roku 1990 probíhá jako trvalý kontinuální proces realizovaný postupnými legislativními kroky. Jedním z prvních kroků důchodové reformy bylo zrušení preferencí v důchodovém systému5 a zavedení pojistného na důchodové pojištění6. Jednotlivé kroky důchodové reformy uskutečňované po roce 1989 byly v roce 1995 završeny přijetím zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nový důchodový zákon nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1996 a vystřídal zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Důchodový zákon patřil v Evropě mezi moderní zákony, protože do konstrukce výpočtu důchodů zakotvil indexaci dosažených výdělků pojištěnce v závislosti na růstu průměrné mzdy v národním hospodářství. Základem systému zůstalo i nadále všeobecné, jednotné, průběžně financované důchodové pojištění garantované státem. Po přijetí zákona o důchodovém pojištění v roce 1995 následovaly v jednotlivých letech další změny důchodového systému. S účinností od 1. 7. 1998 se do doby pojištění pro stanovení procentní výměry důchodů započítává většina náhradních dob pojištění pouze v rozsahu 80 %.7
5
Zrušení osobního důchodu a zákonem č. 235/1992 Sb. zrušení zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do pracovních kategorií. 6 Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 7
Výjimkou je doba služby v českých nebo československých ozbrojených silách, doba péče o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči,
16
Od 1. 7. 2001 byly novelou zákona o důchodovém pojištění zvýšeny sankce za dřívější odchod do starobního důchodu. Redukce procentní výměry se zvýšila z 1% na 1,3% výpočtového základu. Významnou změnou přijatou také v tomto roce bylo zvýšení procentní výměry řádného starobního důchodu z 1% na 1,5% výpočtového základu. V roce 2002 byla do zákona o důchodovém pojištění zakotvena v návaznosti na úpravu přijatou v roce 1995 nová pravidla valorizace důchodů. Zákon stanoví, že budou-li splněny podmínky pro valorizaci důchodů, má vláda povinnost zvýšit je nejméně o 100 % růst úhrnu spotřebitelských cen a nejméně o 1/3 růstu reálné mzdy. V roce 2003 byla s účinností od 1. 1. 2004 přijata další reformní opatření - postupné zvyšování důchodového věku s cílem dosáhnout pro muže a bezdětné ženy důchodový věk 63 let a pro ostatní ženy podle počtu vychovaných dětí důchodový věk 59 až 62 let. Další změnou přijatou v roce 2003 bylo omezení zápočtu doby studia pro důchod a zrušení předčasného starobního důchodu, na který vznikal nárok tomu, kdo byl nepřetržitě veden po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a do důchodového věku mu zbývaly nejvýše 2 roky. I přes prodloužení důchodového věku a přijetí dalších změn, které měly snížit výdaje na výplatu důchodů, bylo v oficiálních materiálech MPSV k důchodové reformě, opakovaně konstatováno, že základní důchodový systém má řadu nedostatků a vzhledem ke stále se zhoršujícímu demografickému vývoji je třeba ho významně reformovat s cílem zajistit jeho finanční dlouhodobou udržitelnost. Pro tento účel byl vytvořen o Týmu expertů (tzv. Bezděkova komise)8. V ní měly zástupce všechny politické parlamentní strany v roce 2004 zastoupené v Poslanecké sněmovně. V rámci práce Bezděkovy komise byly na přelomu let 2004 a 2005 provedeny analýzy současného základního důchodového systému a jeho možných systémových změn podle představ jednotlivých politických stran. V září 2005 měla být podepsána „Dohoda“ politických parlamentních stran o dalším pokračování důchodové reformy. Vzhledem k zásadním rozdílům jednotlivých stran na solidaritu v základním důchodovém systému a dalším odlišným názorům na podobu reformy nevedla tato „Dohoda“ k žádné skutečné shodě. V lednu 2010 byl založen ministry financí a práce a sociálních věcí poradní expertní sbor (PES) s cílem aktualizovat projekci státního důchodového systému a doporučit změny v
a doba osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o takovou částečně bezmocnou osobu starší 80 let. 8 Podle svého koordinátora Ing. Vladimíra Bezděka.
17
důchodovém systému, které by jej učinily odolnějším vůči různým rizikům9. Dne 9. 6. 2010 byla veřejnosti prezentována Závěrečná zpráva shrnující práci a výsledky činnosti této druhé Bezděkovy komise pro přípravu důchodové reformy. Komise doporučila následující: pokračovat v postupném zvyšování důchodového věku, odstranit možnost vlády navyšovat důchody vyšším procentem než je zákonem povolené minimum, zrušit doživotní výplaty vdovských důchodů, zavést mechanismus sdílení vyměřovacích základů mezi manžely pro účely stanovení jejich důchodových nároků, snížit strop pojistného, sjednotit výběr pojistného a daní, pokračovat v prodlužování rozhodného období, zvýšit celkovou podporu státu rodinám s dětmi, nepřiznávat invalidní důchod pokud vznikl nárok na předčasný starobní důchod, zavedení spořícího fondového pilíře (Hájek [11]).
1.4.4
Vývoj veřejného zdravotního pojištění v České republice Do roku 1992 byla veškerá zdravotní péče hrazena z daní (ze státního rozpočtu)
prostřednictvím kapitol Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví. V lednu roku 1992 byl zahájen nový způsob financování zdravotní péče prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále VZP), která však své zdroje stále čerpala ze státního rozpočtu. Rok 1993 přinesl zásadní změny v systému financování. VZP a později i další zdravotní pojišťovny zahájily výběr zdravotního pojištění od pojištěnců a staly se základním zprostředkovatelem proplácení výdajů za zdravotnické služby zdravotnickým zařízením. Na rozdíl od západoevropských států byl systém zdravotního pojištění v ČR zaveden odděleně od systému nemocenského pojištění. Snaha vytvořit v rámci zdravotního pojištění konkurenční prostředí vyústila ve schválení Zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, což vedlo ke vzniku nových zdravotních pojišťoven – v roce 1995 jich bylo již 27. Legislativa však nedostatečně upravila pravidla hospodaření ZP, informování o jejich činnosti a veřejný dohled nad nimi, dále nebyl zcela vyjasněn konkurenční vztah mezi ZP i jejich vztah k VZP a řada pojišťoven se dostala do bilanční nerovnováhy. Situaci zhoršoval také výkonový systém plateb10, který vedl k silnému nárůstu vykazované péče a požadavků na objem finančních náhrad. Na mnohé pojišťovny byl nakonec uvalen konkurz a
9
Vedením tohoto týmu byl opět pověřen Ing. V. Bezděk. Úhrada dle provedených výkonů v primární i specializované ambulantní péči a v nemocniční lůžkové péči, které byly ohodnoceny bodově. 10
18
jejich rozpočtové schodky byly uhrazeny ze státního rozpočtu. Tento problém byl vyřešen změnami v zákonné úpravě, která posílila roli státu v ZP, zpřísnění podmínek pro založení a zánik ZP, schvalování výroční zprávy, stanovení minimálního počtu pojištěnců a maximální výši provozních nákladů a byla ukončena možnost hradit nadstandardní péči ze zákonného zdravotního pojištění. Počet zdravotních pojišťoven se dlouhodobě stabilizoval na 9. V letech 1994 – 2004 byl zaveden nový přerozdělovací mechanismus, který měl eliminovat disproporce ve struktuře pojištěnců ZP. K přerozdělení bylo určeno 60 % vybraného pojistného na základě počtu klientů, za které hradí pojištění stát. Za osoby starší 60 let dostala pojišťovna trojnásobek. VZP považovala toto přerozdělení za nedostatečné, protože se potýkala s vysokým zadlužením a ostatní pojišťovny byly ziskové. Od roku 2005 využívá Česká republika propracovaný systém přerozdělování finančních prostředků ze zdravotního pojištění podle indexů nákladovosti věkových skupin a pohlaví pojištěnců. V rámci tohoto systému je přerozděleno více než 95 procent vybraného pojistného. Přibližně 4 až 5 procent finančních prostředků ze zdravotního pojištění je přerozděleno podle skutečných nákladů vynaložených na léčbu pojištěnců vyžadujících zvláště nákladnou péči (cílem je alespoň částečně zohlednit léčbu extrémně nákladných pojištěnců). (Michalenková [5]).
19
2
ANALÝZA DEMOGRAFICKÉHO VÝVOJE OBYVATELSTVA V LETECH 1990 - 2065 Demografie obecně je vědní obor, který zkoumá reprodukci lidských populací, tedy
obnovu lidských populací rozením a vymíráním. Základními tématy demografie jsou změny počtu obyvatel a populační přírůstky. Početní stav obyvatelstva přímo ovlivňuje proces porodnosti (narození), úmrtnost a prostorová mobilita (stěhování). (demografie.info [24]). „Demografické události (jevy) jsou významné události v lidském životě, které jako hromadné jevy utvářejí průběh demografické reprodukce. Nejvýznamnějšími demografickými událostmi jsou narození a úmrtí, ze kterých jsou odvozeny procesy11 porodnosti a úmrtnosti. Zvláštním druhem úmrtí jsou potraty, ze kterých se odvozuje potratovost. Ostatní události ovlivňují demografickou reprodukci zprostředkovaně - uzavírání sňatků (sňatečnost) a jejich rušení (rozvodovost) ovlivňuje porodnost, nemoci (nemocnost) ovlivňují úmrtnost. Při studiu reprodukce je však nutné všímat si také těchto událostí, proto jsou demografickými i události jako sňatek, rozvod, ovdovění, nemoc aj. Tyto události se evidují a poté se studují jako hromadné jevy, nikoli tedy jako individuální události v životě jedince. Upraví se do procesů porodnosti, úmrtnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, potratovosti a poté se analyzují a hledají se pravidelnosti a důležité charakteristiky jejich vývoje.“12 Lidská populace je soubor lidí, mezi kterými dochází k reprodukci. Dnešní lidské populace většinou vznikly důsledkem migrací a míšením různých původních populací. Obyvatelstvo je soubor lidí, kteří žijí na určitém území (město, stát apod.). Může se skládat z různých populací, etnik a také národů. V praxi se často tyto dva termíny používají jako synonyma – většinou se však pomocí správní administrativy zjišťují informace o obyvatelstvu, nikoli o populaci (demografie.info [24]).
2.1
Struktura obyvatelstva Osoby na určitém území lze charakterizovat vlastnostmi, podle kterých je můžeme
členit a strukturovat. Tyto charakteristiky významně ovlivňují výsledné demografické chování obyvatel. Základní demografickou strukturou obyvatelstva je klasifikace podle věku a 11
Proces znamená, že jedinec prožívá změnu svého stavu, např. úmrtnost = proces, kdy jedinec přechází ze stavu „žijící“ do stavu „zemřelý“. 12 www.demografie.info [24]
20
pohlaví. Při stejném početním stavu mohou mít jednotlivé populace zcela rozdílnou věkovou strukturu. Struktura obyvatelstva podle věku je vyjádřena rozdělením celkového počtu obyvatelstva do jednoletých nebo víceletých věkových skupin. Věková struktura obyvatelstva je výsledkem předcházejícího vývoje úrovně porodnosti, úmrtnosti a migrací zhruba minulých sta let. Většina evropských populací, včetně České republiky, má v současnosti nepravidelnou věkovou strukturu, která odráží vliv událostí celého 20. století. Z pohledu demografické struktury je možno obyvatelstvo členit do tří základních skupin: dětská složka (0-14 let), reprodukční složka (15-49 let) a postreprodukční složka (50 a více let). Dle zastoupení dětské a postreprodukční složky (reprodukční složka je zhruba polovina populace) rozlišujeme tři typy věkových struktur. Progresivní typ se vyznačuje převažující dětskou složkou a vysokou mírou plodnosti, což vede ke zvyšování počtu obyvatelstva. Je typický pro rozvojové země, u nás ho najdeme u romské populace. Stacionární typ je charakteristický rovnováhou dětské a postreprodukční složky. Vytváří se při klesající tendenci hladiny plodnosti až na úroveň, kdy při dané úrovni úmrtnosti pouze nahrazuje obyvatelstvo v reprodukčním věku. Početní stav populace tak zůstává konstantní. Represivní typ znamená, že dětská složka početně nenahrazuje složku postreprodukční a dochází ke snižování početního stavu populace (demografie.info [24]). Příklad demografické struktury (rozdíl mezi rokem 1990 a 2066) uvádí grafy 1 a 2. V roce 1990 představovala dětská složka obyvatelstva 21,7 % z celkového počtu obyvatel České republiky, věková skupina 15-59 let představovala 65,8 % obyvatel a skupina nad 60 let 12,5 % obyvatel. Z grafu 1 je zřejmé, že věková struktura České republiky byla v tomto roce progresivního typu, při kterém dětská složka převažovala nad složkou postreprodukční. Z grafu 2 vyplývá, že v roce 2066 by věková skladba obyvatelstva měla být naopak represivního typu. Je zřejmé, že dětská složka (13,2 %) početně nenahrazuje postreprodukční složku (32,2 %) a v dlouhodobém pohledu dochází ke snižování početního stavu a stárnutí populace.
21
Graf 1: Věkové složení obyvatel České republiky podle pohlaví a pětiletých věkových skupin, 1990
Zdroj: Český statistický úřad – grafy a kartogramy [21]
Graf 2: Věkové složení obyvatel České republiky podle pohlaví a pětiletých věkových skupin, 2066
Zdroj: Český statistický úřad – grafy a kartogramy [21] 22
2.2
Analýza demografického vývoje obyvatelstva v letech 1990 - 2065 Vývoj demografických charakteristik významným způsobem ovlivňuje soustavu
sociálního zabezpečení a tím i veřejné výdaje, neboť do značné míry předurčuje výši jednotlivých dávek sociálního zabezpečení, které jsou vždy určeny pro konkrétní skupinu obyvatelstva. Zejména z dlouhodobého hlediska se mohou některá velkoryse přijatá opatření (např. odchod do předčasných důchodů) ukázat jako těžko splnitelná. Proto je v této oblasti důležité sledovat zejména proces stárnutí populace. Stárnutí společnosti se v současné době stává jedním z celosvětových problémů. „Demografické stárnutí je proces, při němž se postupně mění věková struktura obyvatelstva takovým způsobem, že se zvyšuje podíl osob starších 60 let a snižuje se podíl osob mladších 15 let, tj. starší věkové skupiny rostou početně relativně rychleji než populace jako celek.“13 Tento proces od poloviny 20. století postihuje ve větší či menší míře všechny země je sice pomalý, avšak nevyhnutelný. Podíl starších lidí (zejména nad 70 let) bude podle dlouhodobých prognóz vývoje počtu a věkové struktury obyvatelstva narůstat. Pojem stárnutí lze chápat jak na úrovni jednotlivce i populace. U jednotlivce znamená stárnutí nevratný biologický proces, kterým je organismus modifikován od narození do smrti (zjednodušeně zvyšování věku jednotlivce). Stárnutí v demografickém smyslu se týká celé populace a na rozdíl od jednotlivce může stárnoucí populace omládnout zvýšením podílu mladých věkových skupin. K demografickému stárnutí dochází v důsledku změn v charakteru demografické reprodukce, které může být vyvoláno dvěma faktory. První faktor je pokles podílu mladších věkových skupin, který je většinou výsledkem poklesu úrovně plodnosti a porodnosti. Tento typ stárnutí se nazývá „stárnutí v základně věkové pyramidy“. Druhý faktor je růst podílu osob v poproduktivním věku, který je důsledkem snižování měr úmrtnosti ve vyšším věku. To vede k prodlužování naděje na dožití a častějšího dožívání se vyššího a vysokého věku. V tomto případě hovoříme o „stárnutí ve vrcholu věkové pyramidy“. Často však oba jevy probíhají současně (Svobodová [13]).
13
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=250&lst=119 [13]
23
2.2.1
Demografický vývoj v letech 1990 - 2010 Vývoj věkové složení obyvatelstva České republiky od počátku 90. let do současnosti
jsem vzhledem k množství dat shrnula do tabulky 2. Další důležité ukazatele pro moji analýzu zachycuje tabulka 3. Kompletní údaje uvádím v příloze č. 1. Tabulka 2 Věkové složení obyvatelstva v letech 1990 - 2010 (k 31. 12.) Počet obyvatel (v tis.) v tom ve věku: 0 -14 15-64 65+ Podíl věkové skupiny (%) 0 -14 15-64 65+ Syntetické ukazatele Index stáří Index ekonomické závislosti
1990 10364 2194 6817 1292
1995 10321 1893 7056 1372
2000 10267 1664 7 259 1423
2006 10 287 1 480 7 325 1 482
2007 10 381 1 477 7 391 1 513
2008 10 468 1 480 7 431 1 556
2009 10 507 1 494 7 414 1 599
2010 10 533 1 518 7 379 1 636
21,7 65,8 12,5
18,3 68,4 13,3
16,2 69,9 13,9
14,4 71,2 14,4
14,2 71,2 14,6
14,1 71,0 14,9
14,2 70,6 15,2
14,4 70,1 15,5
58,9 52,0
72,5 46,3
85,5 43,7
100,2 40,4
102,4 40,4
105,1 40,9
107,0 41,7
107,8 42,7
Zdroj: Český statistický úřad – ČR od roku 1989 v číslech [22] Přírůstek obyvatel České republiky přirozenou měnou byl v 90. letech naposledy zaznamenán v roce 1993. Od roku 1994 byl roční počet zemřelých vždy vyšší než počet živě narozených. Snižování počtu obyvatel nedokáže zabránit ani rostoucí migrace. Od roku 2006 se situace opět začala zlepšovat a byl zaznamenán přírůstek obyvatel přirozenou měnou. I přes to byl ve výsledku počet obyvatel v roce 2010 oproti roku 1990 nižší o 169.000. Na přelomu tisíciletí v nejvyšším věku vystřídaly početně slabé generace narozených za první světové války početně podstatně silnější ročníky z dvacátých let. Další početně méně zastoupená generace z druhé poloviny 30. let postupně vstupovala do důchodového věku a svou malou četností způsobila dočasnou stagnaci počtu důchodců. Koncem sledovaného období počet osob v důchodovém věku vzrostl, neboť se ho postupně dožívají příslušníci generací narozených koncem druhé světové války a po jejím skončení. Podíl věkové skupiny 65+ se ve sledovaném období zvýšil o čtvrtinu, tedy o 3%. Proto spolu s trendem nízké porodnosti (podíl dětské složky se snížil o třetinu) dochází ke stárnutí populace.
24
Tabulka 3 Ukazatele plodnosti a úmrtnosti v letech 1990 - 2010 (k 31. 12.) 1990 1995 Ukazatele plodnosti: Počet živě narozených dětí 130564 96097 Ukazatele úmrtnosti: Počet zemřelých 129166 117913 Naděje dožití (při nar.) ženy 75,4 76,6 muži 67,6 69,7
2000
2006
2007
2008
2009
2010
90910
105831
114632
119570
118348
117153
109001
104441
104636
104948
107421
106844
78,3 71,6
79,7 73,4
79,9 73,7
80,1 74,0
80,1 74,2
80,6 74,4
Zdroj: Český statistický úřad – ČR od roku 1989 v číslech [22] Již od počátku 90. let dochází k postupnému poklesu počtu narozených dětí (v roce 1999 bylo zaznamenáno historické minimum v naší zemi). Tento trend je připisován několika faktorům, např. změně životního stylu – narůstá věk matek prvorodiček (důvodem je vzrůstající váha vzdělání a ekonomického zabezpečení). Rodiče si pořizují děti až po dosažení požadovaného vzdělání a ekonomické úrovně pro zabezpečení rodiny. V dalších letech počet narozených dětí stagnuje okolo 90.000 ročně, tuto úroveň udržují zejména silné ročníky žen ve věku nejvyšší plodnosti narozených v 70. letech. Období 2001 – 2005 znamenalo změnu trendu – výrazný pokles byl vystřídán růstem. Rok 2005 byl po deseti letech opět rokem, kdy se narodilo více než 100.000 dětí. Na jednu matku v produktivním věku však připadá pouze 1,2 dítěte. Dalším charakteristickým rysem tohoto období je růst střední délky života díky zlepšení zdravotní péče a životního prostředí vůbec. Zlepšování úrovně úmrtnosti po třiceti letech stagnace začalo již koncem 80. let, v devadesátých letech se tempo ještě zrychlilo. V letech 2006 – 2008 došlo ke stagnaci kolem 104.000 zemřelých za rok, po té došlo k mírnému nárůstu. Výsledkem je, že naděje na dožití se podle střední varianty za sledované období u mužů zvýšila o 6,8 let a u žen o 5,2 let. O pozitivní vývoj úrovně úmrtnosti se zasloužil zejména trend snížení intenzity nemocí oběhové soustavy, především akutního infarktu myokardu a cévních onemocnění mozku. Největší měrou se na tomto zlepšení podílelo zkvalitnění lékařské péče, které spočívalo v rychlém rozšíření moderních přístrojů, metod a léčiv ČSÚ [23]. Vývoj věkových skupin se logicky odrazil i v syntetických ukazatelích věkového složení obyvatelstva. V průběhu let se výrazně zvýšil index stáří a v roce 2010 připadalo na 100 dětí ve věku do 15 let 108 osob starších 65 let. Index ekonomické závislosti vyjadřuje, kolik připadá osob v neaktivním věku na 100 osob v ekonomicky aktivním věku (15-64 let).
25
2.2.2
Prognóza demografického vývoje do roku 2065 Při prognóze demografického vývoje do roku 2065 vycházím z dat zveřejněných
Českým statistickým úřadem v populačních prognózách obyvatel ČR do roku 2050 a do roku 2065, které jsou vypracovány na základě výsledků sčítání lidu a předchozího vývoje. Uvažuji pouze střední variantu, která bývá prezentována jako nejpřesnější14. Tabulka 4 Očekávaný vývoj plodnosti a úmrtnosti v letech 2011-2065 Počet živě 2011 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
narozených 115570 110476 103534 95095 88778 92920 100117 101502 98550 93661 90613 91231
Počet zemřelých 106382 106442 107637 109879 114111 122438 128856 130708 129199 128879 133394 139889
Naděje na dožití - muži Naděje na dožití - ženy 74,7 75,7 77,0 78,2 79,5 80,5 81,5 82,5 83,5 84,5 85,5 86,5
80,8 81,7 82,8 84,0 85,1 85,9 86,8 87,6 88,4 89,3 90,1 91,0
Zdroj: Český statistický úřad – Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065 [23] Počet živě narozených dětí by podle prognózy neměl klesnout pod 100.000 za rok až do roku 2022. V dalších letech se očekává stagnace kolem hodnot 90 – 100 tisíc za rok. Úhrnná plodnost - by však měla stále stoupat – v roce 2015 připadne na jednu matku v produktivním věku 1,55 dítěte, v roce 2020 1,6 a v roce 2041 1,7. Dále by úhrnná plodnost růst neměla, v roce 2065 se očekává hodnota 1,72. Se zabezpečením tzv. prosté reprodukce (tedy nahrazením jedné generace druhou) se tedy nepočítá. Bylo by totiž potřeba, aby se jedné ženě narodily dvě děti. Hypotézy dalšího vývoje úmrtnosti se odvíjí od předchozího trendu. Stejně jako u porodnosti se nepočítá se stagnací. Naděje na dožití by se měla i nadále prodlužovat, avšak již pomaleji, než tomu bylo v 90. letech. V roce 2065 se očekává naděje na dožití při narození u mužů 86,5 let a u žen 91 let, což u mužů znamená za 50 sledovaných let nárůst o 10,8 let a u žen 10,7 let. I přes očekávané zlepšování úmrtnosti se vlivem stárnutí populace budou
14
Nízká varianta počítá s nejnižším očekávaným zvýšením úrovně plodnosti, nejmenším zlepšením úmrtnosti a nejnižším přírůstkem zahraniční migrace. Pro vysokou variantu platí opak.
26
zvyšovat počty zemřelých za rok. Hlavní těžiště očekávaného poklesu úmrtnosti by se mělo oproti vývoji v 90. letech posunout do vyššího věku. Největší příspěvek k prodloužení naděje na dožití při narození je předpokládán u osob starších 60 let. Nejobtížněji prognózovatelnou složkou populačního vývoje je migrace. Z dosavadního vývoje migrace a členství České republiky v Evropské unii se lze domnívat, že zůstaneme i nadále imigrační zemí, tedy že se bude více lidí přestěhovávat než vystěhovávat. Významným rysem zůstává atraktivita naší země pro občany východoevropský zemí (Slovensko, Ukrajina, Rusko) a Vietnamu. Po celé období se počítá se zahraniční migrací okolo 25.000 lidí. Tabulka 5 Očekávané věkové složení obyvatel v letech 2011 - 2065
2011 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
Celkový počet
Z toho ve
Z toho ve
Z toho ve
obyvatel ( tis.)
věku 0 - 14
věku 15 - 64
věku 65+
(%)
(%)
( %)
7389 7171 6948 6900 6882 6810 6561 6193 5966 5816 5761 5839
1636 1886 2166 2361 2517 2665 2914 3218 3376 3501 3555 3439
14,4 15,1 15,6 14,9 13,8 13,0 12,9 13,3 13,9 13,9 13,6 13,2
70,1 67,2 64,3 63,4 63,1 62,5 60.3 57,0 55,0 53,7 53,4 54,6
15,5 17,7 20,1 21,7 23,1 24,5 26,8 29,7 31,1 32,4 33,0 32,2
10539 10668 10797 10882 10908 10895 10874 10857 10843 10821 10777 10690
1514 1611 1683 1621 1509 1420 1399 1446 1501 1504 1461 1412
Podíl 0-14 Podíl 15-64 Podíl 65+
Zdroj: Český statistický úřad – Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065 Celkový počet obyvatel by měl přibývat podle prognózy až do roku 2033, kdy byl dosáhnout maxima 10,9 milionů obyvatel. Od roku 2034 by měl počet obyvatel pomalu klesat, tempo poklesu by mělo být vyšší v závěru prognózovaného období, přesto hodnota neklesne pod výchozích 10,5 z roku 2011, celkově tedy počet obyvatel za sledované období vzroste. Pro populační vývoj do roku 2065 bude charakteristická nepravidelnost, stejně jako tomu bylo doposud. Mezi věkovými kategoriemi budou střídavě procházet slabé a silné generace narozené v někdejších vlnách silné a slabé porodnosti. Výkyvy v porodnosti od 50. let budou vytvářet nepravidelnosti ve věkové struktuře osob v produktivním věku. Především se však ve vývoji budoucího počtu obyvatel a věkového složení odrazí výrazný pokles počtu narozených dětí první polovině 90. let a jejich následná stagnace na nízké úrovni (ČSÚ [23]). Podíl dětské složky by se neměl dramaticky měnit, počet produktivního obyvatelstva by se ale měl snížit o 20 % a počet postproduktivní složky by se měl dokonce zdvojnásobit. 27
3
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA STAROBNÍ DŮCHODY Předmětem této kapitoly je odhad vývoje objemu výdajů na starobní důchody do roku
2065. Dávky důchodového pojištění tvoří největší položku mandatorních výdajů (v roce 2010 dle Státního závěrečného účtu [25] 58,8 %). Jak uvádím v tabulce 6, v roce 1990 bylo na starobních důchodech vyplaceno 31,5 mld. Kč, v roce 2000 již 130,9 mld. Kč a v roce 2010 dokonce 266 mld. Kč15. Uvedený stav je důsledkem růstu počtu příjemců těchto dávek (za posledních 20 let vzrostl o téměř 400.000) a jejich průběžným navyšováním, často i nad povinnou valorizaci vyplývající ze zákona, která činí 2 % ročně. Valorizace důchodů se stanoví tak, aby u průměrného důchodu zvýšení činilo částku odpovídající nejméně 100 % růstu spotřebitelských cen za domácnosti a částku odpovídající nejméně jedné třetině růstu reálné mzdy. Schvaluje se vždy v září a platí od ledna následujícího roku. Současný dvoupilířový systém vykazuje dle MPSV [27] dvě základní negativa. Prvním je, že průběžný pilíř není nadále plně financovatelný z odvodů na sociální pojistné, protože je již v současné době deficitní (viz tabulka 15, str. 39). Druhé negativum je, že dobrovolného pilíře se sice účastní více než 4,5 mil. účastníku, ale spoří si velmi nízké částky, které jim do budoucna nezajistí dostatečně vysoký důchod. Dle MF (finance.cz [25]) činila průměrná výše měsíčního účastnického příspěvku v 1. pololetí roku 2011 428 Kč. Problém zvyšování objemu dávek důchodového pojištění částečně řeší zvyšování důchodového věku, dále se počítá se zavedením II. pilíře, do kterého budou občané dobrovolně vstupovat. Pojištěnci si budou moci na osobním účtu spořit prostředky tak, že odvedou část pojistného na důchodové pojištění (3 % z vyměřovacího základu) do II. pilíře a odvod do I. pilíře se jim tedy sníží. K této částce však musí přidat ještě další 2 % z vlastních prostředků. Celkově tedy odvod bude činit 5 % z vyměřovacího základu. Státní důchod z I. pilíře bude adekvátně krácen (MPSV [27]).
15
Uváděné údaje jsou v běžných cenách a nezahrnují vliv inflace.
28
Tabulka 6 Starobní důchody v letech 1990 - 2010
Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Průměrná Roční výdaje výše na starobní vyplacených důchody Roční nárůst starobních (mld. Kč) (%) důchodů (Kč) 31,48 1.742 38,80 2.087 119,8 44,19 2.266 108,6 50,87 2.806 120,2 57,76 3.373 118,8 72,04 3.782 112,1 85,07 4.609 121,9 104,20 5.150 111,7 114,61 5.579 108,3 123,67 5.914 106,0 130,93 6.297 106,5 140,66 6.815 108,2 150,78 6.833 100,3 156,27 7.075 103,5 163,03 7.270 102,8 175,67 7.744 106,5 188,95 8.187 105,7 203,93 8.747 106,9 222,11 9.638 110,2 243,64 10.045 104,2 265,99 10.123 100,7
Počet Průměrná důchodců hrubá pobírající měsíční mzda Roční nárůst starobní (Kč) (%) důchod (tis.) 1.253,4 3.286 1.288,3 3.792 115,4 1.309,0 4.644 122,5 1.313,6 5.904 127,1 1.307,1 7.004 118,6 1.304,0 8.307 118,6 1.281,7 9.825 118,3 1.264,9 10.802 110,0 1.291,1 11.801 109,3 1.314,4 12.797 108,5 1.336,9 13.614 106,4 1.349,8 14.378 105,6 1.335,3 15.524 108,0 1.342,4 16.430 105,9 1.376,6 17.466 106,3 1.393,5 18.344 105,0 1.424,0 19.546 106,6 1.455,5 20.957 107,2 1.491,1 22.691 108,3 1.533,0 23.488 103,5 1.647,5 23.709 100,9
Zdroj: Statistická ročenka České správy sociálního zabezpečení z roku 2010 [19], vlastní výpočty Jak vyplývá z tabulky č. 6, roční objem starobních důchodů se za posledních 20 let zvýšil více než osminásobně. Nejrychleji rostla průměrná výše starobních důchodů i průměrná výše hrubých mezd do roku 2000. Nárůst pravděpodobně částečně způsobila míra inflace, která se v těchto letech dle údajů ČSÚ pohybovala mezi 8 – 11 % a dále změny v ekonomice po roce 1989 a jednotlivé kroky směřující k důchodové reformě. Zákon o důchodovém pojištění, tak jak ho známe dnes, vstoupil v platnost v roce 1996. Pojištěnců s nárokem na starobní důchod bylo v roce 2010 o 30 % více než v roce 1990. Statisticky za toto období přibylo v postreprodukční složce 3% obyvatel, tj. 344.000 (viz tabulka 2, str. 24). Nejrychleji rostl počet důchodců v prvních dvou sledovaných letech, potom až do roku 1999 stagnoval kolem počtu 1,3 mil. vyplacených starobních důchodů za rok. Od roku 2003 se počet důchodců každoročně navyšoval o 30 - 40 tisíc, v roce 2010 šlo do důchodu o 114.500 občanů více než v roce 2009 (z toho dle statistické ročenky ČSSZ [19] 33.434 do předčasného důchodu). Důvodem byly pravděpodobně připravované změny 29
v zákoně o důchodovém pojištění od září 2011 – zvyšování důchodového věku, zavedení redukčních hranic (viz strana 33) a zvyšování potřebné doby pojištění.
3.1 Odhad počtu pojištěnců s nárokem na starobní důchod v letech 2011 - 2065 Podmínky nároku na starobní důchod určuje §28 Zákona č. 155/1996 Sb., o důchodovém pojištění (dále je ZDP). Jako dvě hlavní podmínky jsou stanoveny potřebná doba pojištění a dosažení důchodového věku. Dobu pojištění potřebnou pro nárok na starobní důchod stanovuje §29 ZDP následujícím způsobem: a) 25 let při dosažení důchodového věku nebo 15 let při dosažení věku 65 let před rokem 2010 b) 26 let při dosažení důchodového věku nebo 16 let při dosažení alespoň o 5 let vyššího věku než je důchodový věk mužů stejného roku narození v roce 2010 c) 27 let při dosažení důchodového věku nebo 17 let při dosažení alespoň o 5 let vyššího věku než je důchodový věk mužů stejného roku narození v roce 2011 d) 28 let při dosažení důchodového věku nebo 18 let při dosažení alespoň o 5 let vyššího věku než je důchodový věk mužů stejného roku narození v roce 2012 e) 29 let při dosažení důchodového věku nebo 19 let při dosažení alespoň o 5 let vyššího věku než je důchodový věk mužů stejného roku narození v roce 2013 f) 30 let při dosažení důchodového věku v roce 2014 nebo 20 let při dosažení alespoň o 5 let vyššího věku než je důchodový věk mužů stejného roku narození po roce 2014 g) 31 let při dosažení důchodového věku v roce 2015 h) 32 let při dosažení důchodového věku v roce 2016 i) 33 let při dosažení důchodového věku v roce 2017 j) 34 let při dosažení důchodového věku v roce 2018 k) 35 let při dosažení důchodového věku po roce 2018
30
Důchodový věk je stanoven §32 ZDP na 60 let u mužů a 53 – 57 let u žen podle počtu vychovaných dětí16. V průběhu času se však tyto hranice měnily. Dne 30. 9. 2011 nabyla účinnosti novela tohoto zákona č. 220/2011 Sb., která důchodový věk upravuje následujícím způsobem (kompletní údaje uvádím v příloze č. 2): Tabulka 7 Důchodový věk mužů a žen narozených v letech 1936 – 1977 Rok narození 1936 1940 1945 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1976 1977
Muži 60r+2m 60r+10m 61r+8m 62r+6m 63r+4m 64r+2m 65r 65r+10m 66r+8m 66r+10m 67r
0 57r 57r+8m 59r+4m 61r 62r+8m 64r+2m 65r 65r+10m 66r+8m 66r+10m 67r
Ženy bezdětné a podle počtu vychovaných dětí 1 2 3a4 56r 55r 54r 56r+4m 55r 54r 58r 56r+8m 55r+4m 59r+8m 58r+4m 57r 61r+4m 60r 58r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 65r 64r+8m 63r+2m 65r+10m 65r+10m 65r+8m 66r+8m 66r+8m 66r+8m 66r+10m 66r+10m 66r+10m 67r 67r 67r
5 a více 53r 53r 54r 55r+8m 57r+4m 59r+2m 61r+8m 64r+2m 66r+8m 66r+10m 67r
Zdroj: Příloha zákona č. 220/2011 Sb. Dále se důchodový věk posouvá každý rok o další dva měsíce. Na počet vychovaných dětí se již nepřihlíží. V roce 2065 bude hranice odchodu do starobního důchodu 70 let. Pro odhad počtu pojištěnců s nárokem na starobní důchod vycházím z údajů v tabulce 7 a dále z tabulek Českého statistického úřadu „Věkové složení obyvatelstva podle jednotek věku“ a to jak pro obě pohlaví, tak každé pohlaví zvlášť, střední varianta (tabulky uvádím v přílohách č. 3 – 5). Pro zjednodušení uvažuji, že každý občan, který dosáhne důchodového věku, má na něj nárok a nikdo neodchází do předčasného důchodu. Například v roce 2011 odchází do důchodu muži narození v roce 1949, bezdětné ženy narozené v roce 1950, ženy narozené v roce 1951, které vychovaly 1 dítě, ženy narozené v roce 1952, které vychovaly 2 děti, ženy narozené v roce 1953, které vychovaly 3 nebo 4 děti a ženy narozené v roce 1954, které vychovaly 5 a více dětí. Pro zjednodušení v dalších výpočtech uvažuji pouze ženy se 2 dětmi. Příklad výpočtu – rok 2011: Uvažuji, že v důchodu je celá skupina 65+, což je 1.635.783 lidí. Muži narození v roce 1949 odchází do důchodu v 62 letech, přičtu tedy ještě
16
Podmínkou je péče o dítě alespoň deset let do jeho plnoletosti.
31
odhadovaný počet mužů ve věku 62, 63 a 64 let, který činí 71.195 + 72.304 + 68.686. Dále ženy - ročník narození 1952 se dvěma dětmi odchází do důchodu v 59 letech - musím tedy přičíst odhadovaný počet žen ve věku 59, 60, 61, 62, 63 a 64 let, který činí 79.464 + 77.804 + 75.907 + 77.957 +80.987 + 78.497. Celkový předpokládaný počet důchodců v roce 2011 je tedy 2.318.584. Kompletní výsledky mých výpočtů uvádím v tabulkách 10-14. Jak jsem již naznačila v předchozí kapitole a tabulce 5 (str. 27), počet obyvatel v postproduktivní složce by se měl do roku 2065 zdvojnásobit. Zvyšování hranice odchodu do starobního důchodu je tedy logickým krokem, který by měl rychlý nárůst počtu důchodců zmírnit. Podle mých výpočtů by se měl počet důchodců zvýšit za 55 následujících let o 700.000. Kdyby se důchodový věk nezvyšoval a muži odcházeli do důchodu v 60 letech a ženy v 55 letech i nadále, v roce 2065 by bylo 4.320.909 důchodců a ne 3.020.140. Nárůst by byl o 2.000.000 vyšší. Nízkou hranici důchodového věku v ČR potvrzuje i fakt, že byla jedna z nejnižších v zemích Evropské unie. V tabulce 8 uvádím pět zemí s nejnižší a nejvyšší hranicí odchodu do důchodu. Některé země již mají pro obě pohlaví stejný důchodový věk, většina má ale nižší pro ženy (první číslo v tabulce je pro ženy, za lomítkem pro muže). Tabulka 8 Důchodový věk ve vybraných zemích EU Ženy/Muži
FRA
BGR
POL
AUT
ITA
FIN
DNK
DEU
NOR
ISL
60
60/63
60/65
60/65
60/65
65
65/67
65-67
67
67
Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení [20] Jak jsem již zmínila, počítala jsem s teoretickou situací, že všichni lidé odchází do důchodu při dosažení důchodového věku a důchodový věk by nebyl již do roku 2065 změněn. Reálná čísla důchodců se budou samozřejmě trochu lišit – podle Statistické ročenky MPSV z roku 2010 [29] bylo složení lidí, kteří odcházejí do starobních důchodů následující: 53,8 % k věkové hranici, 11,1 % odložený důchod17, 7,1% po invalidním důchodu a 28 % trvale předčasný důchod. Na předčasný trvale krácený důchod má dle §31 ZDP nárok pojištěnec, který splnil podmínku potřebné doby pojištění a do důchodového věku mu zbývají 3 roky (pokud má jít do důchodu dříve než v 63 letech) nebo 5 let (pokud má jít do důchodu déle než v 63 letech a 17
Odložený důchod (tzv. přesluhování) znamená dle §34, že pojištěnec splnil podmínky nároku na starobní důchod, ale rozhodl se dále vykonávat výdělečnou činnost.
32
je mu více než 60 let). Odchod do předčasného důchodu využívá stále více lidí, přestože pobírají průměrně o 2.000 Kč měsíčně méně. Zatímco v roce 2000 odcházelo do důchodu předčasně zhruba 9 % lidí, dnes je to přes 20 %. Za hlavní důvod se považuje situace na trhu práce – zaměstnavatelé dávají přednost mladším lidem, dále zdravotní a jiné důvody. Se zvyšováním důchodového věku tak pravděpodobně bude mít o předčasný důchod zájem stále více lidí a naopak „přesluhovat“ bude stále méně obyvatel (MPSV [31]).
3.2 Odhad průměrné výše starobních důchodů v letech 2011 2065 Výše starobního důchodu je stanovena v §33 - 36 ZDP. Základní výměra byla stanovena pro rok 2011 na 2170 Kč měsíčně. Dosud byly redukční hranice18 stanoveny přímo. Podle novely jsou redukční hranice v procentním vyjádření z průměrné mzdy (v roce 2011 činí 24.740 Kč). Platí následující čtyři redukční pásma pro redukci osobního vyměřovacího základu19: Do první redukční hranice 10 886 Kč (44 % z 24 740 Kč) se započítává 100 %. Ve druhé redukční hranici od 10 886 Kč do 28 699 Kč (116 % z 24 740 Kč) se započítává 28 %. Ve třetí redukční hranici od 28 699 Kč do 74 220 Kč (300 % z 24 740 Kč) se započítává 13 %. Ve čtvrté redukční hranici nad 74 220 Kč se započítává 10 %. Až do roku 2015 se budou každý rok měnit parametry pro výpočet důchodu. Každý rok budou o něco méně výhodné, než předchozí rok. Starobní důchod bude však nadále vždy výhodnější než předčasný důchod. Pozvolný pokles je signálem pro mladší generaci, že státní penze bude klesat a vlastní spoření na penzi je naprostou nutností. Tabulka 9 Redukce osobního vyměřovacího základu v letech 2012 - 2014 Do 1. Redukční hranice 2. redukční hranice 18 19
2012
2013
2014
100 % 26 %
100 % 25 %
100 % 24 %
Redukční hranice určuje, kolik procent z našich příjmů se započítá do výpočtového základu. Průměrná hrubá měsíční mzda přepočítána na aktuální hodnotu peněz.
33
3. redukční hranice Nad 3. Redukční hranici
16 % 8%
19 % 6%
21 % 3%
Zdroj: www.finance.cz, dostupné z http://www.finance.cz/duchody-a-davky/vse-oduchodech/starobni-duchody/jak-sa-pocita-vyse-duchodu-od-rijna-2011/ [24] Jak uvádí tabulka 6 (str. 29), důchod činil v roce 2010 průměrně 10.123 Kč. Podle mých výpočtů (ještě podle „starých“ pravidel) tato částka zhruba odpovídá (ve skutečnosti byl výsledek 10.181 Kč) pojištěnci, který celý život pobíral průměrnou mzdu, odpracoval 37 let a odchází do řádného starobního důchodu. Pro zjednodušení neuvažuji vyloučené doby, mezi které převážně patří doba pobírání dávek nemocenského pojištění, plného invalidního důchodu, výkonu vojenské služby, péče o dítě nebo bezmocnou osobu a doba „evidované“ nezaměstnanosti. Z tohoto předpokladu vycházím i nadále tzn., že průměrnou mzdu každoročně navyšuji o 1 %, základní výměru důchodu o 50 Kč a dobu pojištění každých 6 let o rok navíc, protože se zvyšuje důchodový věk. Předpokládanou průměrnou výši důchodů počítám podle novely ZDP platné od 1. 10. 2011, tzn., že ještě neuvažuji zavedení II. pilíře. Dále neuvažuji zvyšování procentní výměry. O tomto kroku se jedná, ale zatím nebyl schválen. Příklad výpočtu – rok 2011: Doba pojištění: 37 let. Výpočtový základ20: Rozhodné období tvoří roky 1986 – 2010, což odpovídá 9131 dnům. Za toto období jsem uvažovala jako vyměřovací základ průměrnou mzdu aktuálního roku x 12 x příslušný koeficient přepočtu. Například v roce 1986 jsem počítala 2.964 x 12 x 8,3465 = 296.869 Kč. Je zajímavé, že výsledky nebyly stejné, jak jsem logicky předpokládala, ale některé roky byly díky přepočtu zvýhodněny. Například v letech 1993 – 1996 byl výsledek přes 301 tisíc Kč. Součtem všech výdělků jsem dostala úhrn přepočtených výdělků 7.380.330 Kč a po vydělení počtem dnů v rozhodném období 9131 jsem dospěla k průměrnému dennímu výdělku 808,27 Kč. Ten jsem ještě vynásobila průměrnou délkou měsíce v roce 30,4167 a vypočítala tak osobní vyměřovací základ 24.585 Kč. Výpočtový základ se určí dle výše zmíněných redukčních hranic: 10.886 + (13.699 x 0,28) = 14.722 Kč. Základní výměra důchodu: 2.230 Kč
20
Výpočtovým základem se rozumí redukovaný osobní vyměřovací základ.
34
Procentní výměra důchodu: Stanovuje se na 1,5 % za každý rok pojištění z výpočtového základu, čili 55,5 % z 14.722 = 8.098 Kč. Celková výše důchodu: 2.230 + 9.275 = 10.328 Kč. Do roku 2016 počíná rozhodné období rokem 1986, v dalších letech bude stanoveno na 30 let bezprostředně předcházejících přiznání důchodu. Kompletní výpočty do roku 2065 uvádím v tabulkách 9 - 13. Předpokládaný průměrný měsíční důchod by se měl za sledované období přibližně zdvojnásobit. Tempo ročního růstu by se mělo zpomalit. Hlavní příčinou jsou přísnější redukční hranice od roku 2014 a také zvyšující se důchodový věk. Dle mého názoru budou lidé preferovat předčasný důchod i za cenu krácení měsíčního důchodu podle §36 ZDP za každých i započatých 90 dní (o 0,9 % výpočtového základu za prvních 720 dní a 1,5 % od 721. dne, o které jde pojištěnec do důchodu dříve). Stát chce snižováním důchodů pravděpodobně přimět pojištěnce, aby si na důchod spořili sami, například formou penzijního připojištění a dále se počítá, jak jsem již zmínila, se zavedením tzv. II. pilíře.
3.3 Odhad celkových výdajů na starobní důchody v letech 2011 – 2065 V tabulkách 9 - 13 uvádím celkové předpokládané výdaje na starobní důchody. Výsledky jsem se dostala dle vztahu: roční objem důchodů = počet důchodců x průměrný měsíční důchod x 12. Tabulka 10 Předpokládané starobní důchody v letech 2011 – 2020 Rok
2011 2012 2013 2014 2015 2016
Počet
Průměrná
Průměrný
Roční objem
Roční nárůst
důchodců (tis.)
hrubá měsíční
měsíční důchod
důchodů (mld.
(v %)
mzda (Kč) 24.740
(Kč) 10.328 10.573 10.726
Kč) 287,48 301,59 314.40 319,52 327,84 329,84
2.319,6 2.377,0 2.434,9 2.492,2 2.473,5 2.458,3
25.137 25.388 25.642 25.899 26.158
10.684 11.045 11.181
4,91 4,25 1,63 2,60 0,61
35
2017 2018 2019 2020
2.510,8 2.558,9 2.536,3 2.577,3
26.419 26.683 26.950 27.220
11.318 11.456 11.595 11.735
341,01 351,78 352,90 362,94
3,39 3,16 3,18 2,85
Zdroj: Vlastní výpočty Nejrychleji by důchody měly růst v letech 2011 – 2013. V tomto období se předpokládá nárůst starobních důchodců o necelých 60.000 ročně a nárůst objemu důchodů kolem 13 mld. Kč. Od roku 2014 by se mělo tempo růstu zpomalit pravděpodobně díky zpřísnění redukčních hranic při výpočtu důchodu (viz kapitole 3.2, str. 33). V roce 2016 by se roční objem důchodů měl zvýšit pouze o 0,61 %, protože by mělo dojít ke snížení počtu starobních důchodců o 15.000 díky krátkodobému snížení počtu obyvatel v některých věkových skupinách nad 65 let. Tabulka 11 Předpokládané starobní důchody v letech 2021 – 2030 Rok
2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030
Počet
Průměrná
Průměrný
Roční objem
Roční nárůst
důchodců (tis.)
hrubá měsíční
měsíční důchod
důchodů (mld.
(v %)
2.610,5 2.579,3 2.547,1 2.572,0 2.536,6 2.563,4 2.597,7 2.569,4 2.613,5 2.584,4
mzda (Kč) 27.492 27.767 28.045 28.325 28.608 28.894 29.183 29.475 29.770 30.068
(Kč) 12.116 12.260 12.405 12.551 12.698 12.846 13.250 13.402 13.556 13.710
Kč) 379,55 379,47 379,16 387,38 386,52 395,15 413,03 413,22 425,14 425,19
4,58 - 0,02 - 0,08 2,17 - 0,22 2,23 4,52 0,05 2,89 0,01
Zdroj: Vlastní výpočty V roce 2021 by mělo dojít k meziročnímu nárůstu výdajů na starobní důchody 4,58 %. V tomto roce, kdy odchází do důchodu muži ve věku 63 let a ženy se dvěma dětmi ve věku 61 let, by mělo být nejvíce poživatelů starobních důchodů za posledních 10 let a v dalších 10 letech by mělo dojít ke stagnaci kolem 2,5 mil. I přes stagnaci počtu důchodců díky každoročně se zvyšujícímu důchodovému věku vzrostou v tomto období dle mých výpočtů výdaje na důchody o 12%, téměř 46 mld. Kč.
36
Tabulka 12 Předpokládané starobní důchody v letech 2031 – 2040 Rok
2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040
Počet
Průměrná
Průměrný
Roční objem
Roční
důchodců (tis.)
hrubá měsíční
měsíční důchod
důchodů (mld.
nárůst/pokles
2.556,1 2.582,8 2.609,7 2.635,2 2.665,4 2.699,6 2.591,9 2.628,4 2.672,5 2.731,0
mzda (Kč) 30.368 30.672 30.979 31.288 31.601 31.917 32.236 32.559 32.884 33.213
(Kč) 13.865 14.022 14.451 14.612 14.775 14.938 15.103 15.269 15.724 15.895
Kč) 425,28 434,59 452,55 462,07 472,58 483,92 469,75 481,60 504,27 520,91
(v %) 0,02 2,19 4,13 2,10 2,28 2,40 - 2,93 2,52 4,70 3,30
Zdroj: Vlastní výpočty Od roku 2031 již není podle ZDP rozdíl v důchodovém věku mezi muži a ženami a odchází do důchodu shodně – v tomto roce v 65 letech. Růst výdajů na starobní důchody se v období 2031 – 2040 oproti minulému období zrychlil a činí 22,5 % a každý rok přibude kolem 30 tis. nových důchodců. Do důchodu totiž budou odcházet populačně silné ročníky z konce 60. a počátku 70. let. V roce 2040 by již postreprodukční složka obyvatel měla podle prognóz tvořit 27 % z celkového počtu obyvatel. Tabulka 13 Předpokládané starobní důchody v letech 2041 – 2050 Rok
2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050
Počet
Průměrná
Průměrný
Roční objem
Roční
důchodců (tis.)
hrubá měsíční
měsíční důchod
důchodů (mld.
nárůst/pokles
2.800,0 2.866,8 2.930,3 2.814,1 2.872,7 2.929,2 2.981,4 3.019,6 3.050,3 3.081,2
mzda (Kč) 33.545 33.881 34.220 34.562 34.908 35.257 35.609 35.965 36.325 36.688
(Kč) 16.067 16.241 16.415 16.591 17.074 17.256 17.439 17.623 17.808 17.995
Kč) 539,85 558,72 577,21 560,27 588,58 606,56 623,91 638,57 651,84 665,35
(v %) 3,64 3,50 3,31 - 2,93 5,05 3,05 2,86 2,35 2,08 2,07
Zdroj: Vlastní výpočty V tomto období rostou výdaje na starobní důchody obdobně jako v předchozích 10 letech. Přestože v roce 2050 je důchodový věk již 67 let, počet důchodců se nadále zvyšuje. Do důchodu odchází stále populačně silné ročníky z konce 70. a počátku 80. let. Oproti roku 37
2011 se počet důchodců zvýšil již o 761.600, což je téměř 33 % a roční objem důchodů o 377,9 mld. Kč, což znamená více než zdvojnásobení původní hodnoty. Tabulka 14 Předpokládané starobní důchody v letech 2051 – 2065 Rok
2051 2052 2053 2054 2055 2056 2057 2058 2059 2060 2061 2062 2063 2064 2065
Počet
Průměrná
Průměrný
Roční objem
Roční
důchodců (tis.)
hrubá měsíční
měsíční důchod
důchodů (mld.
nárůst/pokles
3.093,1 2.992,2 3.020,7 3.048,9 3.074,6 3.097,9 3.121,2 3.001,5 3.017,7 3.033,3 3.046,1 3.050,8 3.053,6 3.042,5 3.020,1
mzda (Kč) 37.055 37.426 37.800 38.178 38.560 38.945 39.335 39.728 40.125 40.527 40.932 41.341 41.755 42.172 42.594
(Kč) 18.508 18.701 18.896 19.091 19.289 19.487 20.032 20.237 20.444 20.652 20.862 21.073 21.652 21.871 22.091
Kč) 686,97 671,49 684,95 698,48 711,67 724,43 750,29 728,90 740,33 751,72 762,57 771,47 793,40 798,51 800,60
(v %) 3,25 - 2,25 2,01 1,98 1,89 1,79 3,57 -2,85 1,57 1,54 1,44 1,17 2,84 0,64 0,26
Zdroj: Vlastní výpočty Od roku 2051 výdaje na starobní důchody sice nadále rostou, ale pomalejším tempem než v předchozích letech – za 15 let o 16,5 %, tj. 113,6 mld. Kč. Do důchodu odchází populačně slabé ročníky narozené v 90. letech, ale k poklesu počtu důchodců dochází jen v některých letech a velmi pozvolna díky stále zvyšující se naději na dožití. Postreprodukční složka v tomto období tvoří již třetinu populace. Z grafu 3 vyplývá, že v závěru sledovaného období by se měl počet důchodců mírně snížit. Problémem je, že v roce 2065 jsem počítala s odchodem do důchodu ve věku 70 let, ale není jisté, jestli bude tak vysoký důchodový věk ve skutečnosti realizovatelný. Celkově se za 55 let zvýší počet starobních důchodců podle mých výpočtů z 2.319.600 na 3.020.100, což je nárůst o 23 %. Výdaje na starobní důchody vzrostou z 287,48 mld. Kč na 800,60 mld. Kč, tj. 2,8násobek původní výše. V porovnání s 90. lety a vývojem na počátku tisíciletí se růst zpomalil. Je zřejmé, že změny v zákoně (pozdější odchod do důchodu a snižování jeho výše) mají svůj účinek, ale výdaje se budou nadále zvyšovat (i když pomalejším tempem), což spolu
38
se snižováním počtu ekonomicky aktivních obyvatel povede ke stále většímu deficitu důchodového účtu. Graf 3 Index růstu počtu důchodců a objemu vyplacených důchodů v letech 1990 - 2065 4.5 4 3.5 3 2.5 2 1.5 1 0.5 0 1990
2000
2010
2020
počet důchodců
2030
2040
2050
2065
roční objem důchodů
Zdroj: Vlastní výpočty V první kapitole své práce uvádím, že důchody jsou financovány z pojistného na důchodové pojištění. Následující tabulka uvádí skutečné příjmy a výdaje důchodového systému v letech 2003 - 2010. Tabulka 115 Příjmy a výdaje důchodového systému v letech 2003 – 2010 (v mld. Kč) Rok
Příjmy
Výdaje
Saldo
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
209,6 243,2 258,3 276,9 304,9 319,9 310,2 317,8
225,8 230,9 247,4 272,9 289,9 312,5 339,8 342,2
- 16,8 + 12,3 + 10,9 + 4,0 + 15,0 + 7,4 - 29,6 - 24,4
Zdroj: Zprávy o výsledcích hospodaření státního rozpočtu z let 2003 – 2010, vlastní výpočty Z tabulky 15 vyplývá, že dávky důchodového systému bylo možné financovat z důchodového pojištění do roku 2008 (přebytek důchodového účtu byl ale použit k jinému účelu). V tomto roce také dle tabulky 2 (viz strana 24) a grafu 4 byl nejvyšší počet obyvatel v produktivní skupině a na jednoho obyvatele v postproduktivním věku připadalo 4,8 aktivních osob. V následujících letech počet aktivních obyvatel klesá a počet důchodců stoupá, takže 39
v roce 2020 by odvádělo pojistné na jednoho důchodce 2,7 obyvatel, v roce 2030 2,6 obyvatel, v roce 2040 2,5 obyvatel a od roku 2050 již jen 2,1 obyvatel, což méně než polovina oproti roku 2008, kdy bylo saldo důchodového systému naposledy kladné. Navíc část ekonomicky aktivních obyvatel pracuje v tzv. švarc systému21 a odvádí málo a odvody klesají i při růstu nezaměstnanosti. Když k tomu ještě přidám fakt, že objem důchodů (já jsem počítala pouze starobní, které jsou ale největší položkou) by se měl ztrojnásobit, lze konstatovat, že stárnutí populace je významným rizikovým faktorem růstu záporného salda důchodového systému, který tvoří největší část mandatorních výdajů. Graf 4 Vývoj počtu důchodců vzhledem k produktivní a dětské složce obyvatel v letech 1990 - 2065 12000000 10000000 8000000 dětská složka obyvatel 6000000
produktivní složka obyvatel počet důchodců
4000000 2000000 0 1990 2000 2010 2020 2030 2040 2050 2065
Zdroj: Vlastní výpočty
21
Způsob ekonomické činnosti, při kterém osoby vykonávající pro zaměstnavatele běžné činnosti nejsou jeho zaměstnanci, ale formálně vystupují jako samostatní podnikatelé. Tento způsob je pro ně výhodný zejména kvůli odlišnostem v daňovém zatížení a v oblasti sociálního pojištění.
40
4
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA VÝDAJE NA ZDRAVOTNÍ PÉČI Druhou největší část mandatorních výdajů tvoří platby státu do zdravotního pojištění
(v roce 2010 dle Státního závěrečného účtu [25] 9 %). Občané ČR a zvláště osoby v důchodovém věku navštěvují podle mezinárodního průzkumu OECD lékaře častěji než kdekoliv jinde v EU22. Časté návštěvy u lékaře nevedou k evidentnímu zlepšení zdravotního stavu občanů a každá návštěva je obvykle spojena s preskripcí léků (Hamerníková, Maaytová [1]). U praktických lékařů se v současnosti využívá kombinovaná kapitačně výkonová platba, kdy je většina výkonů zahrnuta do paušální měsíční platby za každého registrovaného pacienta, a vybrané výkony lékaře jsou hrazeny na základě bodového ohodnocení. V případě specializované ambulantní péče je využíváno bodové ohodnocení (výkonová platba) a zdravotní péče zubních lékařů je hrazena podle pevného sazebníku za jednotlivé výkony (Jurásková [2]). Tabulka 10 uvádí, jak se vyvíjely průměrné náklady na zdravotní péči jednoho pojištěnce v důchodovém věku v letech 1995 – 2009. Tabulka 126 Průměrné náklady na zdravotní péči na 1 pojištěnce v důchodovém věku v letech 1995 – 2009 (v tis. Kč)23 Rok
60–64 muži
60–64 ženy
65–69 muži
65–69 ženy
70–74 muži
70–74 ženy
75–79 muži
75–79 ženy
80–84 muži
80-84 ženy
85+ muži
85+ ženy
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
13,0 14,5 16,0 20,9 18,1 19,4 20,2 23,9 25,1 26,8 28,5 30,1 30,6 33,4 39,2
13,0 14,5 14,7 18,4 16,9 16,3 17,8 19,9 21,3 23,5 24,6 25,4 26,2 27,7 32,0
14,0 15,9 17,3 20,8 21,7 24,3 25,9 29,4 31,3 33,3 34,4 36,9 37,1 41,2 48,3
13,9 15,9 16,6 18,6 19,6 20,4 22,4 24,2 25,5 28,0 29,2 29,8 31,5 33,5 39,6
15,2 17,8 18,2 22,5 24,9 26,5 28,7 34,6 36,9 39,8 42,5 44,0 46,8 49,5 56,8
14,2 16,7 16,9 19,3 21,7 22,3 25,3 28,4 30,2 33,2 35,2 35,8 39,2 40,1 45,8
14,9 18,0 19,4 18,7 26,5 28,2 30,3 37,6 39,9 43,7 46,0 49,0 51,1 55,9 64,4
14,3 17,3 17,4 15,2 22,9 23,8 27,0 31,6 33,9 36,7 38,7 40,6 44,1 46,1 53,1
14,8 15,9 19,0 15,8 26,8 27,2 27,8 39,2 41,0 43,7 46,1 48,6 51,0 55,7 64,1
14,0 15,1 14,9 14,0 23,5 20,8 24,8 34,8 36,5 38,9 40,7 43,3 46,6 49,1 47,9
12,4 12,9 16,6 9,2 21,5 26,3 27,7 29,8 29,6 39,8 43,4 49,9 48,3 54,6 63,8
12,4 12,9 15,5 9,8 21,9 25,0 27,5 35,3 37,1 41,0 42,7 47,5 48,6 53,4 57,7
Zdroj: Zdravotnické ročenky ČR 22 23
Průměrně 15krát za rok, ve většině ostatních zemí 9-10krát. Od roku 1995 – 2001 byly údaje uvedeny jen za VZP, od roku 2002 za všechny zdravotní pojišťovny.
41
Z tabulky 16 vyplývá, že nejvíce nákladná je zdravotní péče v posledních letech u mužů ve věku 75 – 79 let. Například za rok 2009 připadala na jednoho muže v tomto věku zdravotní péče ve výši 64.400 Kč, což je 5.367 Kč měsíčně. Přitom zdravotní pojišťovna inkasovala od státu za takového pojištěnce pouze 677 Kč, což pokryje pouze 12,6 % skutečných výdajů. Zdravotní pojišťovny s vysokým podílem státních pojištěnců jsou v nevýhodě, protože i pojistné z minimální mzdy činí 1.080 Kč (13 % z 8.000 Kč). Z tohoto pohledu je přerozdělování pojistného na místě. Náklady na zdravotní péči se za sledované období u pojištěnců ve věku 60 – 74 let ztrojnásobily, ve skupině 75 – 84 let se zvýšily 4násobně a u pojištěnců nad 85 let se za posledních 15 let zvýšily 5násobně. Obecně mezi základní příčiny růstu výdajů na zdravotní péči patří demografický vývoj, rychlý vývoj nových technologií a léků a jejich zařazování mezi služby hrazené ze zdravotního pojištění. Pro Českou republiku je dále specifický silný sklon obyvatelstva ke spotřebě zdravotní péče. Jak se vyvíjely příjmy a výdaje celkově ve fondu zdravotního pojištění uvádí tabulka 17. Tabulka 137 Příjmy a výdaje zdravotních pojišťoven v letech 1995 - 2010 (v mil. Kč) Rok
Příjmy z pojistného
Platba státu
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 201025
58.283 66.333 74.659 79.982 85.199 92.203 98.834 108.634 113.581 123.443 129.815 139.399 154.356 161.629 162.655 163.244
x24 x x x x 27.464 29.026 30.561 32.493 33.377 33.732 42.998 47.459 47.253 48.673 52.700
Měsíční pojistné za státní pojištěnce (Kč) 194 220 270 287 392 392 439 439 467 476 481 560 680 677 677 723
Příjmy celkem
Výdaje na zdrav. péči
Výdaje celkem
Saldo
73.127 84.661 96.207 105.620 121.777 118.040 132.560 136.288 147.860 157.053 168.925 182.133 202.808 211.360 212.199 215.615
73.414 84.615 92.154 100.285 107.466 111.397 126.649 132.533 142.177 151.311 163.543 174.475 179.527 193.528 210.018 214.373
76.746 89.081 96.637 105.525 116.176 115.918 131.136 137.487 147.736 156.811 168.110 180.011 183.713 200.592 218.630 222.500
- 3.619 - 4.420 - 430 95 5.601 2.121 1.424 - 1.199 124 242 815 2.822 17.198 10.768 - 6.431 - 6.885
Zdroj: Zdravotnické ročenky a Státní závěrečné účty ČR
24 25
Nezjištěno. Příjmy a výdaje v tomto roce byly ve zdravotnické ročence uvedeny pouze jako předpokládané.
42
Z tabulky 17 vyplývá, že přibližně 75 % příjmů zdravotních pojišťoven tvoří příjmy z pojistného a jejich výše se za posledních 15 let téměř ztrojnásobila. Druhým největším příjmem je platba státu za státní pojištěnce ve výši přibližně 23 - 24 % z celkových příjmů. Zbylé procento jsou ostatní příjmy. Výdaje jsou tvořeny z cca 95 - 97 % výdaji na zdravotní péči. Jejich výše se stejně jako příjmy z pojistného téměř ztrojnásobila. Celkově zdravotní pojišťovny v posledních 15 letech hospodaří střídavě s přebytkem, střídavě se ztrátou, v posledních dvou letech ale vykazují hluboký deficit ve výši přes 6 mld. Kč.
4.1
Přerozdělování pojistného Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen ZVZP)
ve znění novely zákona č. 438/2004 Sb., s účinností od 1. ledna 2005 zavádí do praxe mechanizmus přerozdělování vybraného pojistného v ČR. Kritériem přerozdělování upravují §20 a §21 jako počet všech pojištěnců podle nákladovosti dle věku a pohlaví (36 nákladových indexů26 zvlášť pro muže a ženy v pětiletých věkových intervalech) a podle počtu nákladných pojištěnců – tzv. nákladná péče (zdravotní péče uhrazená veřejným zdravotním pojištěním, u níž výše náhrady překročila v jednom roce třicetinásobek průměrných nákladů na jednoho pojištěnce). Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřizuje zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění, který slouží k financování zdravotní péče plně nebo částečně hrazené zdravotním pojištěním na základě přerozděleného pojistného. Na dodržování pravidel hospodaření zvláštního účtu dohlíží dozorčí rada ustanovená k tomuto účelu. Správce účtu oznámí do 30. dne v měsíci všem zdravotním pojišťovnám podíl na ně připadající, a pokud příslušná zdravotní pojišťovna vybrala pojistné nižší, dostane chybějící finanční prostředky ze zvláštního účtu. Naopak vybere-li pojišťovna více, odvede přebytečné finanční prostředky na zvláštní účet.
26
Jsou stanoveny jako podíl průměrných nákladů pojištěnce v dané skupině podle věku a pohlaví a průměrných nákladů standardizovaného pojištěnce.
43
Tabulka 148 Nákladové indexy pro přerozdělování pojistného na všeobecné zdravotní pojištění pro rok 2011 Věková skupina
Nákladové indexy - muži
Nákladové indexy – ženy
0–5 5 - 10 10 – 15 15 – 20 20 – 25 25 – 30 30 - 35 35 – 40 40 – 45 45 – 50 50 – 55 55 – 60 60 – 65 65 - 70 70 – 75 75 – 80 80 – 85 85+
1,5567 0,9309 0,9021 0,7942 0,6759 0,7588 0,8555 0,9422 1,1338 1,3633 1,9244 2,6363 3,3449 4,1375 4,8953 5,5522 5,6257 5,6244
1,4063 0,7956 0,9107 1,0000 1,0082 1,3553 1,4650 1,3843 1,4611 1,7352 2,1499 2,4308 2,8661 3,5249 4,1064 4,7384 4,9609 5,3359
Zdroj: Příloha k vyhlášce č. 307/2010 Sb., o nákladových indexech věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2011 Jako jednicový pojištěnec je stanovena žena ve věku 15 – 20 let. V dalších věkových skupinách nákladové indexy u žen potupně rostou, jako nejnákladnější je označena skupina 85+, což dle tabulky 11 odpovídá skutečnosti. U mužů je dle tabulky 12 nejnákladnější skupina 80 – 85. Tabulka 159 Počet státních pojištěnců v důchodovém věku vybraných ZP v roce 2010 (v tis.)
VZP27 Počet pojištěnců V%
1.619,0 67,9
ZPMV 181,3 7,6
OZP 107,3 4,5
ČPZP 122,9 5,2
ZPMA 58,6 2,5
Celkem 2.385,7 100
Zdroj: Ročenka pojišťovny VZP za rok 2010
Z tabulky 19 vyplývá, že mezi zdravotními pojišťovnami je ve struktuře pojištěnců výrazný rozdíl. U VZP je pojištěno 68 % z celkového počtu státních pojištěnců nad 60 let. Jelikož je tato skupina pojištěnců nejnákladnější, ale příjmy od státu pojišťovnám jsou velmi nízké, je logické, že pokud by se pojistné nepřerozdělovalo, pojišťovna by byla deficitní,
27
VZP=Všeobecná zdravotní pojišťovna, ZPMV=Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, OZP=Oborová zdravotní pojišťovna, ČPZP=Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, ZPMA=Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance.
44
zatímco pojišťovna s podílem pouze 2,5 % by pravděpodobně vykazovala zisk. Věkové složení pojištěnců má velký vliv na celkové výdaje pojišťovny a pochopitelně na celkový objem veřejných výdajů.
4.2 Odhad výdajů státu za státní pojištěnce v letech 2011 – 2065 Jak uvádím v tabulce 17, platby státu za své pojištěnce tvoří téměř čtvrtinu příjmů zdravotních pojišťoven. Ministerstvo financí ČR za „své“ pojištěnce odvádí pojistné měsíčně ve výši 13,5 % ze zákonem stanoveného vyměřovacího základu (§ 3c ZVZP), který je od roku 2010 stanoven na 5.355,- Kč, což znamená pojistné ve výši 723,- Kč. Stejný vyměřovací základ platí i pro roky 2011 a 2012. Pro výpočet plateb státu zdravotním pojišťovnám použiji předpokládaný počet důchodců z předchozí kapitoly jako počet státních pojištěnců v důchodovém věku. V tabulce 20 uvádím vývoj měsíčního pojistného za státní pojištěnce od roku 1995. Jelikož budu v odhadu výše pojistného v dalších letech vycházet z předchozích trendů, nejprve spočítám každoroční přírůstky. Tabulka 20 Roční přírůstky měsíční výše pojistného za státní pojištěnce v letech 1995 - 2012 Rok
Měsíční pojistné za státní pojištěnce v Kč
Roční přírůstek/úbytek v Kč
Roční přírůstek/úbytek v %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
194 220 270 287 392 392 439 439 467 476 481 560 680 677 677 723 723 723
26 50 17 105 0 47 0 28 9 5 79 120 -3 0 46 0 0
13,4 22,7 6,3 36,6 0 12,0 0 6,4 1,9 1,1 16,4 21,4 -0,4 0 6,8 0 0
Zdroj: Vlastní výpočty 45
Nyní se nabízí otázka, jakým způsobem nejlépe odhadnout vývoj v následujících letech. Průměrný roční přírůstek v Kč činí 29 Kč a průměrný přírůstek v procentech 8,5 % ročně, což se mi zdá do budoucna velmi nepravděpodobné. Jelikož je zde u jednotlivých hodnot procentních přírůstků velký rozdíl, použiji střední hodnotu, která činí 6,4 %. Je možné, že se díky úsporným opatřením vlády v následujících letech pojistné za státní pojištěnce nebude navyšovat stejným tempem, ale pomaleji. Na druhou stranu počet státních pojištěnců, se kterým počítám, bude pravděpodobně ve skutečnosti vyšší, protože důchodový věk se navyšuje, což může v této skupině vést k nezaměstnanosti a nezaměstnaní jsou také (po řádném zaregistrování na úřadu práce) státními pojištěnci. Platby státu zdravotním pojišťovnám za rok jsem vypočítala ze vztahu: X=počet státních pojištěnců x měsíční pojistné x 12. Při použití každoročního nárůstu měsíčního pojistného za státní pojištěnce o 6,4 % by se zmíněné pojistné zvýšilo ze 723,- Kč z roku 2011 na 19.161,- Kč v roce 2065 a celkové výdaje státu na zdravotní pojištění z 20,1 mld. Kč v roce 2011 na 694,4 mld. Kč v roce 2065. Tuto variantu hodnotím jako nepravděpodobnou. Výsledky mých výpočtů jsem shrnula do tabulky 21, kompletní výpočty uvádím v příloze 6. Tabulka 21 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2011 – 2065 při použití ročního nárůstu měsíčního pojistného o 6,4 % Rok
Počet státních
2011 2020 2030 2040 2050 2060 2065
pojištěnců (tis.) 2.319,6 2.577,3 2.584,4 2.731,0 3.081,2 3.033,3 3.020,1
Měsíční pojistné (Kč)
Platby státu ZP za rok
723
(mil. Kč) 20.124,9
1.183 2.193 4.071 7.562 14.053 19.161
36.587,4 68.011,1 133.414,8 279.600,4 511.523,6 694.417,6
Zdroj: Vlastní výpočty Ve svých dalších výpočtech již uvažuji variantu s každoročním navýšením pojistného o 29,- Kč.
46
Tabulka 22 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2011 - 2020 Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Počet státních
Měsíční pojistné
Platby státu ZP za
Roční nárůst ( %)
pojištěnců (tis.) 2.319,6 2.377,0 2.434,9 2.492,2 2.473,5 2.458,3 2.510,8 2.558,9 2.536,3 2.577,3
(Kč) 723
rok (mil. Kč) 20.124,9 20.622,9 21.972,6
2,48
723 752 781 810 839 868 897 926 955
23.356,9 24.042,4 24.750,2 26.152,5 27.544,0 28.183,4 29.535,9
6,55 6,30 2,94 2,95 5,67 5,32 2,32 4,79
Zdroj: Vlastní výpočty V letech 2011 – 2020 vzrostou výdaje za státní pojištěnce o 47 %, tj. 9,4 mld. Kč. V roce 2012 zůstává měsíční pojistné stejné jako v předchozím roce a výdaje státu se přesto zvýší o 2,5 %. Z počátku období se předpokládá roční nárůst státních pojištěnců zhruba o 60 tisíc ročně, později by se mělo tempo růstu zpomalit. Tabulka 23 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2021 - 2030 Rok 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030
Počet státních
Měsíční pojistné
Platby státu ZP za
Roční
pojištěnců (tis.) 2.610,5 2.579,3 2.547,1 2.572,0 2.536,6 2.563,4 2.597,7 2.569,4 2.613,5 2.584,4
(Kč) 984
rok (mil. Kč) 30.824,8 31.354,0 31.848,9
nárůst/pokles (%) 4,36 1,72
1.013 1.042 1.071 1.100 1.129 1.158 1.187 1.216 1.245
33.055,4 33.483,1 34.728,9 36.097,6 36.598,5 38.136,2 38.610,9
1,58 3,79 1,29 3,72 3,94 1,39 4,20 1,25
Zdroj: Vlastní výpočty
V tomto období dochází ke zpomalení růstu výdajů (vzrostou o 25 %, tj. 7,8 mld. Kč) díky stagnaci počtu státních pojištěnců v důchodovém věku kolem 2,6 mil. Tabulka 24 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2031 - 2040 Rok
Počet státních
Měsíční pojistné
Platby státu ZP za
Roční
2031 2032
pojištěnců (tis.) 2.556,1 2.582,8
(Kč) 1.274
rok (mil. Kč) 39.077,7 40.384,7
nárůst/pokles (%) 1,12 3,35
1.303
47
2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040
2.609,7 2.635,2 2.665,4 2.699,6 2.591,9 2.628,4 2.672,5 2.731,0
1.332 1.361 1.390 1.419 1.448 1.477 1.506 1.535
41.713,5 43.038,1 44.458,9 45.968,8 45.036,9 46.585,8 48.297,4 50.305,0
3,29 3,18 3,30 3,40 - 2,03 3,44 3,67 4,16
Zdroj: Vlastní výpočty
Období 2031 – 2040 je podobné tomu předchozímu. Počet státních pojištěnců se příliš nemění, k většímu nárůstu dochází až v jeho závěru, kdy budou do důchodu odcházet populačně silné ročníky z přelomu 60. a 70. let. Objem plateb státu do zdravotního pojištění se zvýší o téměř 29 %, tj. 11,2 mld. Kč. Tabulka 25 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2041 - 2050 Rok 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050
Počet státních
Měsíční pojistné
Platby státu ZP za
Roční
pojištěnců (tis.) 2.800,0 2.866,8 2.930,3 2.814,1 2.872,7 2.929,2 2.981,4 3.019,6 3.050,3 3.081,2
(Kč) 1.564
rok (mil. Kč) 52.550,4 54.801,8 57.035,4
nárůst/pokles (%) 4,46 4,28
1.593 1.622 1.651 1.680 1.709 1.738 1.767 1.796 1.825
55.753,0 57.913,6 60.072,0 62.180,1 64.027,6 65.740,1 67.478,3
4,08 - 2,25 3,88 3,73 3,51 2,97 2,67 2,64
Zdroj: Vlastní výpočty
Po roce 2041 do roku 2050 dojde k nárůstu státních pojištěnců v důchodovém věku o téměř 300.000 osob – do důchodu odchází populačně stále silné ročníky z přelomu 70. a 80. let. Veřejné výdaje z toho důvodu porostou rychleji – o 17 mld. Kč (28,4 %). Tabulka 26 Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2051 - 2065 Rok
Počet státních
Měsíční pojistné
Platby státu ZP za
Roční
2051 2052 2053 2054 2055 2056
pojištěnců (tis.) 3.093,1 2.992,2 3.020,7 3.048,9 3.074,6 3.097,9
(Kč) 1.854
rok (mil. Kč) 68.815,3 67.611,8 69.307,0
nárůst/pokles (%) 1,98 - 1,75
1.883 1.912 1.941 1.970 1.999
71.015,0 72.683,6 74.312,4
2,51 2,46 2,35 2,24
48
2057 2058
3.121,2 3.001,5 3.017,7 3.033,3 3.046,1 3.050,8 3.053,6 3.042,5 3.020,1
2059 2060 2061 2062 2063 2064 2065
2.028 2.057 2.086 2.115 2.144 2.173 2.202 2.231 2.260
75.957,5 74.089,0 75.539,1 76.985,2 78.370,1 79.552,7 80.688,3 81.453,8 81.905,1
2,21 - 2,46 1,96 1,91 1,80 1,51 1,43 0,95 0,55
Zdroj: Vlastní výpočty
V posledním sledovaném období 2051 - 2065 dojde ke stagnaci státních pojištěnců kolem počtu 3 mil – do důchodu odchází populačně slabé ročníky narozené v 90. letech. Státní výdaje zdravotním pojišťovnám porostou nejpomaleji od roku 2010 a vzrostou o 19 %, tj. 13 mld. Kč. Graf 5 Index růstu výdajů státu zdravotním pojišťovnám v letech 2011 – 2065 3.00 2.50 2.00 1.50 1.00 0.50 0.00
roční platby státu do ZP při nárůstu měsíčního pojistného o 6,4 % roční platby státu do ZP při nárůstu měsíčního pojistného o 29,- Kč 2011
2020
2030
2040
2050
2065
Zdroj: Vlastní výpočty na základě tabulek 21 – 26
Celkové předpokládané výdaje státu do fondu zdravotního pojištění se od roku 2011 do roku 2065 zvýší o 61,6 mld. Kč při předpokládané variantě s měsíčním nárůstem pojistného o 29,- Kč (z grafu 5 vyplývá, že výdaje se sice meziročně zvyšují, ale stále pomalejším tempem). Při variantě nárůstu měsíčního pojistného o 6,4 % se státní výdaje za sledované období zvýší o 674,3 mld. Kč a na rozdíl od předchozí varianty se meziroční nárůstu zvyšuje. Předpokládaný počet státních pojištěnců v důchodovém věku se za 55 let zvýší o 700.500 lidí. Z tabulky 16 vyplývá, že průměrné náklady na zdravotní péči na osobu každoročně rostou a zdravotní pojišťovny v současné době hospodaří s deficitem. Jelikož dle mých výpočtů vzroste počet státních pojištěnců v důchodovém věku a počet ekonomicky aktivních obyvatel, které odvádí zdravotní pojištění, se sníží, lze předpokládat prohloubení deficitu zdravotních pojišťoven a velký nárůst mandatorních výdajů. 49
5
ANALÝZA VLIVU STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA NA VÝDAJE NA SOCIÁLNÍ PÉČI Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Mezi
nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů žijí "na okraji" společnosti. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života odpovídající úrovni rozvoje společnosti (MPSV [27]). Sociální služby jsou při splnění podmínek stanovených v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále je ZSS), s účinností od 1. 1. 2007, poskytovány osobě, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu, osobě, které byl udělen azyl, občanovi a rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie, cizinci, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu po dobu delší než 3 měsíce. Zákon rovněž zavedl významnou novinku z hlediska nutnosti registrační povinnosti poskytovatele sociálních služeb. Zavedení registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV je základním předpokladem k získání přehledu o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb. Pro poskytovatele je zařazení do registru podmínkou k poskytování sociálních služeb a jedním z předpokladů pro čerpání finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Zákonem byly rovněž vytvořeny podmínky pro „bezpečné, kvalitní a efektivní“ poskytování sociálních služeb, které se promítají ve spektru povinností poskytovatelů sociálních služeb a následně v systémech kontroly. Vedle standardních kontrolních postupů byl zaveden také systém dohledu nad kvalitou sociálních služeb prostřednictvím inspekce kvality poskytování sociálních služeb, který spočívá v odborném hodnocení podmínek a postupů poskytování sociálních služeb. Zákon dále zavedl podmínky odborné způsobilosti pracovníků v sociálních službách. Stát i nadále určuje podmínky pro poskytování sociálních služeb, není však poskytovatelem sociálních služeb28. Úlohou státu je podpora regionální a místní samosprávy v tom, aby byly schopny hodnotit souhrn potřeb jejich obyvatel a na tomto základě vytvářet typově a územně dostupné sítě sociálních služeb (MPSV [27]).
28
Výjimkou tvoří 5 zařízení sociálních služeb, které v současné době spravuje MPSV ČR. Situace, kdy byl stát majoritním poskytovatelem sociálních služeb, skončila se zánikem okresních úřadů.
50
5.1
Veřejné výdaje na provozování služeb sociální péče V §32 a §33 ZSS je vymezeno, že sociální služby zahrnují sociální poradenství, služby
sociální péče a sociální prevence. Mohou být poskytovány jako služby pobytové, terénní nebo ambulantní. Podle §34 ZSS se zřizují následující zařízení sociálních služeb pro seniory: Centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře poskytují ambulantní služby seniorům se sníženou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postižení. Jedná se převážně o pomoc při osobní hygieně, zajišťování stravy, sociálně terapeutické činnosti
a
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Domovy pro seniory poskytují pobytové služby osobám, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Pro seniory s různými druhy chronických duševních onemocnění jsou zřizovány domovy se zvláštním režimem. Dále existují zařízení pro pobyt na přechodnou dobu v nepříznivé sociální situaci, jako jsou azylové domy, noclehárny atd. V §73 ZSS je stanoveno, že osoby hradí ubytování, stravování a další poskytnuté služby, ale po úhradě jim musí zbýt alespoň 15% jejich příjmu. Mezi terénní a ambulantní sociální služby pro seniory se sníženou soběstačností, které jsou poskytovány v jejich přirozeném prostředí, patří pečovatelská služba, osobní asistence, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služba a další. Sociálně aktivizační služby pro seniory jsou určeny pro osoby ohrožené sociálním vyloučením a pomáhají zprostředkovat kontakt se společenským prostředím. Sociální služby jsou financovány z celé řady zdrojů, nejčastěji se jedná o dotace ze státního rozpočtu, příspěvky od zřizovatele a úhrady od uživatelů (zdrojem jejich úhrady může být příspěvek na péči, který je také vyplácen ze státního rozpočtu – viz kapitola 5.2, str. 56). Financování sociálních služeb v roce 2010 zachycuje graf 6.
51
Graf 6 Financování sociálních služeb v roce 2010 5.32%
4.50% 4.38%
11.72%
Dotace MPSV
29.27%
Úhrady od uživatelů Dotace obcí a krajů Příspěvky zřizovatelů
44.81%
Fondy zdravotních pojišťoven Ostatní zdroje
Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajů MPSV [29] V roce 2010 uživatelé hradili náklady sociální služby téměř z poloviny a MPSV je dotovalo ze třetiny. Mezi ostatní zdroje patří např. úřady práce, resorty státní správy nebo strukturální fondy. Tabulka 27 Pobytové sociální služby v letech 2000 - 2010
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Průměrná roční úhrada od uživatele služby (Kč)
Počet uživatelů pobytové sociální služby
Průměrné výdaje na 1 místo za rok (Kč)
Podíl úhrady na výši nákladů na 1 místo (%)
Příjmy z úhrad – výdaje na službu (Kč)
55.427 60.362 64.103 66.209 66.212 72.044 75.928 106.000 123.000 134.000 137.000
36.662 36.612 37.686 39.331 38.875 39.188 39.621 41.618 37.733 37.192 37.818
136.823 152.738 165.013 172.979 176.350 202.473 207.024 214.000 237.000 250.000 260.000
40,51 39,52 38,85 38,28 37,55 35,58 36,68 49,70 51,80 53,60 52,70
- 81.396 - 92.376 - 100.910 - 106.770 - 110.138 - 130.429 - 131.096 - 108.000 - 114.000 - 116.000 - 123.000
Zdroj: Brožura MPSV: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice v letech 2005 – 2010 [29], vlastní výpočty V tabulce 27 uvádím údaje za nejvíce využívanou pobytovou sociální službu – domovy důchodců, kde je zajištěna komplexní péče. Výdaje na 1 místo v těchto ústavech jsou uhrazeny zhruba z poloviny uživateli služby. Počet uživatelů je limitován kapacitou (počtem lůžek). V roce 2007 byla kapacita nejvyšší – 41.618 lůžek, s přijetím zákona o sociálních službách se kapacita těchto služeb snížila zhruba o 4000. Počet neuspokojených žadatelů se dle údajů MPSV [29] pohybuje kolem 45.000. 52
Tabulka 28 Terénní sociální služby v letech 1995 - 2010
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Průměrná roční úhrada od uživatele služby (Kč) 143 201 330 483 755 985 1.184 1.211 1.316 1.473 1.796 1.793 1.859 2.028 2.156 4.263 4.261 5.063 5.248
Počet uživatelů pečovatelské služby 80.409 83.396 85.533 86.201 89.673 91.030 90.897 106.825 113.528 114.203 109.034 116.128 109.475 112.927 105.088 98.373 111.871 114.364 113.238
Příjmy z úhrad za služby celkem (mil. Kč) 11,5 16,8 28,2 41,6 67,7 89,7 107,6 129,4 149,4 168,2 195,8 208,2 203,5 229,0 226,6 419,4 476,7 579,0 594,3
Výdaje na službu celkem (mil. Kč)
Podíl úhrady na výši nákladů (%)
674 1.041 1.897 2.526 1.799 1.215 1.493 1.331 1.540 1.588 2.255 2.051 2.148 1.593 1.637 1.591 1.643 1.903 1.984
1,71 1,61 1,49 1,65 3,76 7,38 7,21 9,72 9,70 10,59 8,68 10,15 9,47 14,37 13,84 26,36 29,01 30,43 29,95
Příjmy z úhrad – výdaje na službu (mil. Kč) - 662,5 - 1.024,2 - 1.868,8 - 2.484,4 - 1.731,3 - 1.125,3 - 1.385,4 - 1.201,6 - 1.390,6 - 1.419,8 - 2.059,2 - 1.842,8 - 1.944,5 - 1.364,0 - 1.410,4 - 1.171,6 - 1.166,3 - 1.324,0 - 1.389,7
Zdroj: Brožura MPSV: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v České republice za rok 2010 [29], vlastní výpočty Nejrozšířenější formou terénních sociálních služeb je pečovatelská služba poskytovaná občanům v jejich domovech nebo v domovech s pečovatelskou službou. Dle údajů MPSV [28] je zájem zejména o výrobu a dovoz jídla, zajištění nákupu, služby osobní hygieny a asistenční služby. V České republice dokonce existuje Česká asociace pečovatelské služby zaštiťující přes 250 těchto organizací. Jejím úkolem je kromě vzájemné komunikace mezi provozovateli vzdělávání v tomto oboru, tvorba odborných dokumentů, připomínkování zákonů a vyhlášek o sociálních službách atd. Z tabulky 28 vyplývá, že zákon o sociálních službách s datem účinnosti od roku 2007 přinesl zásadní změny ve financování pečovatelských služeb. Do roku 2007 se příjmy z úhrad od uživatelů podílely na celkových výdajích pouze cca 10 %, od roku 2007 se z příjmů uhradila třetina výdajů na sociální služby. I přes to bylo nutné ročně tyto služby „dotovat“ jejich zřizovatelem 1,3 mld. Kč ročně. V letech 1992 – 2010 byl podíl osob starších 65 let 13 – 15 %, zvláště významný je počet osob nad 80 let (v roce 2010 117.700 osob), což jsou osoby, které nejčastěji potřebují 53
pomoc při zajištění základních životních potřeb. Do budoucna bude nutné navýšit kapacitu sociálních služeb, jelikož podle prognózy obyvatel ČSÚ [23] by v roce 2065 mělo v České republice žít 700.827 obyvatel starších 80 let, což je téměř šestinásobek současného počtu.
5.1.1
Odhad počtu uživatelů služeb sociální péče v letech 2011 – 2065 Jak jsem již zmínila, pobytové sociální služby jsou závislé na kapacitě, proto je
obtížné odhadnout, jak vysoké budou příjmy od uživatelů, výdaje na poskytování služeb i jak velké dotace budou nutné pro financování provozu služeb. Pečovatelská služba je zase uživateli hrazena přímo na základě objednaných úkonů dle ceníku služeb – zde je také prognóza obtížná. V roce 1995 byl MPSV zpracován projekt s názvem Vypracování modulů jednotlivých úrovní sociálních služeb v péči o osoby závislé na pomoci jiné osoby, na jehož základě (společně s prognózou složení obyvatelstva do roku 2065) vytvořím odhad počtu uživatelů sociálních služeb v následujících letech, což alespoň nastíní tendenci vývoje veřejných výdajů v následujících letech. Tabulka 29 Potřeba sociálních služeb ve vazbě na míru závislosti a věku osob vyššího věku
Věk osoby 65 – 69 let 70 – 74 let 75 – 79 let 80 – 84 let 85 – 89 let 90 a více let
Celkem 3 7 10,5 15,5 27 80
Podíl osob, které potřebují pomoc při sebeobsluze podle míry závislosti v % Lehká Středně těžká Těžká Úplná 1,5 1,5 3 2 2 4 3 3 0,5 6,5 4 4 1 9 8 8 2 20 20 20 20
Zdroj: Analýza a prognóza potřeb poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením, VÚPSV 2009 [32]
Za lehkou závislost se podle §8 ZSS považuje stav, kdy osoba z důvodu zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu. Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat úkony podle §9 ZSS (např. příprava stravy, mytí těla, vstávání z lůžka, oblékání, dodržování léčebného režimu atd.).
54
Při střední závislosti potřebuje osoba pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu, těžká závislost při více než 24 úkonech a úplná závislost při více než 30 úkonech. Tabulka 30 Počet osob, které potřebují pomoc při sebeobsluze v letech 2011 - 2065
Rok 2011 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
Celkem 60.014 72.024 88.929 106.690 125.561 149.479 175.620 198.884 219.165 243.721 271.040 300.610
Počet osob, které potřebují pomoc při sebeobsluze podle míry závislosti Lehká Středně těžká Těžká Úplná 23.513 18.292 14.533 3.676 27.824 21.939 17.307 4.954 33.798 26.660 21.891 6.580 40.132 31.275 26.858 8.425 46.702 36.425 31.986 10.448 53.930 42.959 38.235 14.355 61.592 50.315 44.474 19.239 69.223 56.749 50.220 22.692 76.183 61.933 56.289 24.760 84.245 68.309 62.875 28.292 92.424 75.445 70.436 32.735 98.808 82.656 78.636 40.510
Zdroj: Vlastní výpočty Přestože tato prognóza nezahrnuje odhad potřeby péče o zdravotně postižené občany (v tabulce 27 a 28 jsou osoby se zdravotním postižením zahrnuty), trendy, které odhaluje, zcela jednoznačně ukazují, že do roku 2065 se výrazným způsobem zvýší potřeba péče o staré občany. Budu-li předpokládat, že osoby se závislostí lehkou a střední spíše využijí terénních a ambulantních služeb (pečovatelská služba) a osoby s těžkou a úplnou závislostí spíše pobytových služeb (domovy seniorů), provedené propočty ukazují na nutnost zvýšení kapacit v těchto zařízeních. Tato skutečnost s sebou přináší zvýšení investičních veřejných výdajů a také samozřejmě výdajů neinvestičního charakteru – výdajů na provoz služeb (pokud se ZSS nezmění a budou stále stanoveny limity maximální výše úhrady uživatelů, bude nutné výdaje na i nadále z 50 % „dotovat“ jejich zřizovateli). Celkový počet osob odkázaných na pomoc druhé osoby vzroste do roku 2065 oproti roku 2011 o více než 240 tis., což je pětinásobek. Největší nárůst z hlediska potřeby péče lze očekávat u osob s úplnou mírou závislosti, protože dojde k velkému nárůstu osob nad 90 let. Počet osob ve čtvrté skupině se zvýší 11x, zatímco v ostatních skupinách cca 5x. Kompletní výpočty uvádím v příloze č. 7.
55
5.2
Veřejné výdaje na příspěvky na sociální péči Příspěvek na péči se podle §7 ZSS poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické
osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek mají osoby, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc při zvládání základních životních potřeb, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Měsíční výše příspěvku na péči je stanovena v §11 ZSS následovně: 800,- Kč, jde-li o lehkou závislost, 4.000,- Kč, jde-li o středně těžkou závislost, 8.000,- Kč, jde-li o těžkou závislost a 12.000,- Kč, jde-li o úplnou závislost. Tabulka 31 Příspěvky na péči v letech 2007 - 2010 Rok
Výdaje na příspěvky na péči (v mil. Kč)
2007 2008 2009 2010
14.608 18.252 18.697 19.599
Průměrný měsíční vyplacených dávek
počet
260.000 309.000 308.000 313.000
Zdroj: Brožura MPSV: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v ČR za rok 2010
V roce 2007 (první rok, kdy byl příspěvek na péči vyplácen) byl počet vyplacených dávek i jejich objem nejnižší, na jednoho příjemce dávky připadalo průměrně 4.682,- Kč. V dalším roce výdaje vzrostly o 25 %, dále již jen okolo 5 %. V roce 2009 se dokonce počet vyplacených dávek o 1.000 snížil, ale výdaje přesto vzrostly – pravděpodobně došlo k nárůstu počtu příjemců dávek ve skupinách s vyšší závislostí, což potvrzuje fakt, že na jednoho příjemce dávky připadalo průměrně 5.059 Kč. Velmi zajímavé jsou údaje MPSV [27] o tom, že v pobytových sociálních zařízeních žije 34 % bez příspěvku na péči a pečovatelskou službu pobírá 87 % lidí bez příspěvku. Je zřejmé, že značná část objemu vyplacených dávek (odhaduje se dokonce 56 %) není využívána
k podpoře
těchto
forem
péče
(služby
nejsou
poskytovány
některým
z registrovaných subjektů), ale je chápána jako zvýšení příjmů důchodce a jeho rodiny. Z 19,5 mld. Kč vyplacených ze státního rozpočtu je tedy pouze 8,5 mld. Kč vydáno poživateli příspěvků na svůj účel. 56
5.2.1
Odhad objemu výdajů na příspěvky na péči v letech 2011 – 2065 Pro odhad výdajů na příspěvky na péči předpokládám, že všechny osoby, které
potřebují pomoc při sebeobsluze, mají nárok na příspěvek a vycházím ze vztahu: X=počet poživatelů příspěvků na péči x měsíční výše dle míry závislosti x 12. Tabulka 32 Odhad příspěvků na péči v letech 2011 - 2020 Rok
Měsíční počet vyplacených dávek
Průměrná měsíční výše na uživatele (Kč)
Roční výdaje na příspěvky na péči (mil. Kč)
Roční nárůst (%)
2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
60.014 62.913 65.885 69.032 72.024 75.064 78.513 82.021 85.528 88.929
4.205 4.223 4.238 4.258 4.275 4.292 4.309 4.329 4.343 4.360
3.028,3 3.188,5 3.350,3 3.526,9 3.695,0 3.865,9 4.060,2 4.260,4 4.457,7 4.653,2
5,29 5,07 5,27 4,77 4,63 5,03 4,93 4,63 4,39
Zdroj: Vlastní výpočty V období 2011 – 2020 se počet příjemců příspěvků na péči bude zvyšovat ročně cca o 3 tisíce, průměrná měsíční výše na jednoho příjemce se bude zvyšovat cca o 20 Kč ročně z důvodu přibývání obyvatel ve věkové skupině 90 a více let, která je na sociální péči nejnáročnější (v roce 2011 bude podle prognózy ČSÚ [23] 7.783 obyvatel nad 90 let a v roce 2020 již 19.240 obyvatel). Celkové roční výdaje vzrostou o téměř 54 %, což je 1,6 mld. Kč. Složení počtu vyplacených dávek např. v roce 2020: 38 % lehká závislost, 30 % středně těžká závislost, 24,5 % těžká závislost a 7,5 % úplná závislost. Složení výdajů na příspěvky ve stejném roce: 7 % lehká závislost, 27,5 % středně těžká závislost, 45 % těžká závislost a 20,5 % úplná závislost. Tabulka 33 Odhad příspěvků na péči v letech 2021 - 2030 Rok
Měsíční počet vyplacených dávek
Průměrná měsíční výše na uživatele (Kč)
Roční výdaje na příspěvky na péči (mil. Kč)
Roční nárůst (%)
2021 2022 2023
91.708 96.183 99.934
4.331 4.393 4.410
4.766,5 5.070,3 5.288,3
2,44 6,37 4,30
57
103.440 106.690 110.063 113.728 117.529 121.608 125.561
2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030
4.423 4.435 4.448 4.458 4.469 4.481 4.494
5.489,7 5.678,0 5.875,1 6.084,1 6.302,6 6.539,8 6.771,9
3,81 3,43 3,47 3,56 3,59 3,76 3,55
Zdroj: Vlastní výpočty V letech 2021 – 2030 se zpomalí roční nárůst celkových výdajů na 3,5 %, ačkoliv se počet vyplacených dávek zvýší každoročně cca o 4 tisíce. Důvodem je snižování počtu obyvatel ve věkových skupinách 65 – 69 a 70 – 74. Roční výdaje na příspěvky na péči vzrostou o 42 %, tj. 2 mld. Kč. Složení počtu vyplacených dávek např. v roce 2030: 37 % lehká závislost, 29 % středně těžká závislost, 25,5 % těžká závislost a 8,5 % úplná závislost. Složení výdajů na příspěvky ve stejném roce: 6,5 % lehká závislost, 26 % středně těžká závislost, 45,5 % těžká závislost a 22 % úplná závislost. Dochází k mírnému nárůstu osob i výdajů ve třetí a čtvrté skupině závislosti. Tabulka 34 Odhad příspěvků na péči v letech 2031 - 2040 Rok
Měsíční počet vyplacených dávek
Průměrná měsíční výše na uživatele (Kč)
Roční výdaje na příspěvky na péči (mil. Kč)
Roční nárůst (%)
2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040
129.803 134.503 139.303 143.328 149.479 150.885 159.691 167.408 170.791 175.620
4.518 4.544 4.572 4.546 4.637 4.734 4.696 4.816 4.754 4.767
7.037,1 7.334,6 7.643,0 7.818,7 8.317,5 8.570,4 8.999,2 9.674,2 9.743,6 10.046,3
3,92 4,23 4,21 2,30 6,38 3,04 5,00 7,51 0,72 3,11
Zdroj: Vlastní výpočty V období 2031 – 2040 dojde k mírnému poklesu obyvatel ve skupině 75 – 79 let, stagnaci obyvatel ve věku od 65 do 75 let a k výraznému nárůstu obyvatel starších 85 let (ve skupině 85 – 89 zvýšení o 50 % a ve skupině 90 + zvýšení o 100 % za 10 let). Počet příjemců příspěvků na sociální péči se proto zvýší o téměř 46.000 (35 %) a celkové výdaje o 3 mld. Kč (43 %). 58
Složení počtu vyplacených dávek např. v roce 2040: 35 % lehká závislost, 28,5 % středně těžká závislost, 25,5 % těžká závislost a 11 % úplná závislost. Oproti roku 2020 přibylo již 3,5 % obyvatel úplně závislých na pomoci druhé osoby. Složení výdajů na příspěvky ve stejném roce: 6 % lehká závislost, 24 % středně těžká závislost, 42,5 % těžká závislost a 27,5 % úplná závislost. Výdaje na příspěvky na péči u plně závislých osob se od roku 2020 zvýšily o 7 %, zatímco v ostatních skupinách se logicky jejich podíl na celkovém objemu výdajů snížil. Tabulka 35 Odhad příspěvků na péči v letech 2041 - 2050 Rok
Měsíční počet vyplacených dávek
Průměrná měsíční výše na uživatele (Kč)
Roční výdaje na příspěvky na péči (mil. Kč)
Roční nárůst (%)
2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050
180.507 185.236 189.841 194.390 198.884 203.184 207.256 211.288 215.256 219.165
4.780 4.792 4.802 4.807 4.809 4.815 4.820 4.825 4.824 4.818
10.355,0 10.652,3 10.939,0 11.212,0 11.477,3 11.738,9 11.988,9 12.232,8 12.460,2 12.673,3
3,07 2,87 2,69 2,50 2,10 2,28 2,13 2,03 1,86 1,71
Zdroj: Vlastní výpočty V letech 2041 – 2050 se růst oproti minulému období zpomalí. Počet vyplacených dávek vzroste o téměř 39.000 (21,4 %) a roční výdaje na příspěvky o 2,3 mld. Kč (22,4 %). Výrazně vzroste počet obyvatel ve věku 70 – 79 let. Složení počtu vyplacených dávek např. v roce 2050: 34,5 % lehká závislost, 28,5 % středně těžká závislost, 25,5 % těžká závislost a 11,5 % úplná závislost. Složení výdajů na příspěvky ve stejném roce: 6 % lehká závislost, 23,5 % středně těžká závislost, 42,5 % těžká závislost a 28 % úplná závislost. Složení počtu vyplacených dávek i výdajů je téměř stejné jako v roce 2040. Tabulka 36 Odhad příspěvků na péči v letech 2051 - 2065 Rok
Měsíční počet vyplacených dávek
Průměrná měsíční výše na uživatele (Kč)
Roční výdaje na příspěvky na péči (mil. Kč)
Roční nárůst (%)
2051 2052 2053
223.017 226.910 231.264
4.816 4.817 4.821
12.889,6 13.115,5 13.378,8
1,71 1,75 2,01
59
237.113 243.721 249.581 254.830 259.908 265.281 271.040 276.463 281.763 287.308 292.490 300.610
2054 2055 2056 2057 2058 2059 2060 2061 2062 2063 2064 2065
4.836 4.855 4.868 4.876 4.886 4.897 4.915 4.937 4.962 4.992 4.996 5.073
13.758,6 14.197,6 14.578,0 14.912,0 15.239,5 15.588,7 15.984,3 16.377,1 16.777,9 17.211,9 17.534,6 18.298,5
2,84 3,19 2,68 2,29 4,54 2,29 2,54 2,46 2,45 2,59 1,88 4,36
Zdroj: Vlastní výpočty V posledním sledovaném období vzrostl měsíční počet vyplacených dávek o 77.000 (35 %) a celkové roční výdaje na příspěvky na péči o 6,5 mld. Kč (42 %). Počet obyvatel mezi 65 a 79 roky se sníží, ve skupinách nad 80 let dojde k výraznému zvýšení. Složení počtu vyplacených dávek např. v roce 2065: 33 % lehká závislost, 27,5 % středně těžká závislost, 26 % těžká závislost a 13,5 % úplná závislost. Oproti roku 2020 přibylo již 6 % obyvatel úplně závislých na pomoci druhé osoby. Složení výdajů na příspěvky ve stejném roce: 5 % lehká závislost, 21,5 % středně těžká závislost, 41,5 % těžká závislost a 32 % úplná závislost. Výdaje na příspěvky na péči u plně závislých osob se od roku 2020 zvýšily o 11,5 %. Graf 7 Objem výdajů na příspěvky na sociální péči dle míry závislosti v letech 2011 – 2065 (v mil. Kč) 20000.00 úplná
15000.00
těžká
10000.00
středně těžká
5000.00
lehká
0.00 2011
2020
2030
2040
2050
2065
Zdroj: Vlastní výpočty na základě tabulek 32 – 36 Měsíční počet vyplacených dávek se od roku 2011 do roku 2065 dle podmínek ZSS v platném znění zvýší z 60.014 na 300.610, což je pětinásobné zvýšení. Celkový objem
60
výdajů na vyplacení příspěvků na sociální péči se ve stejném období zvýší z 3.028 mil. Kč na 18.298 mil. Kč, což je šestinásobné zvýšení. Jak jsem již zmínila, tato čísla nezahrnují zdravotně postižené občany, takže ve výsledku mohou být výdaje několikanásobně vyšší. Z grafu 7 vyplývá, že zatímco u lehké a středně těžké závislosti se výdaje za sledované období zvýší zhruba 4x, u středně těžké 5x a u úplné závislosti dokonce 11x. V současné době je v domovech pro seniory kapacita cca 38.000 míst. Dle mých výpočtů bude v roce 2065 téměř 79.000 osob těžce závislých na pomoci druhé osoby a 40.000 osob úplně závislých na pomoci druhé osoby. Jejich umístění do domova seniorů bude vyžadovat vybudování více jak 81.000 nových míst v těchto pobytových zařízeních. Co se týká terénních služeb, tam je kapacita v současnosti cca 113.000 míst. V roce 2065 bude dle mých výpočtů téměř 99.000 osob lehce závislých na pomoci druhého a téměř 83.000 středně závislých na pomoci druhé osoby. V této oblasti by připadalo rozšíření o cca 70.000 míst. Existuje však spousta bariér pro rozvoj sociálních služeb, zejména závislost na poskytovaných dotacích (jak jsem již zmínila, každé místo v domově pro seniory je pouze z poloviny hrazeno klientem, protože jsou uzákoněny cenové regulace za úhrady poskytování sociálních služeb). Dalším problémem v této oblasti je nedostatečné financování péče ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění. V neposlední řadě by pro rozšiřování a další rozvoj sociálních služeb bylo potřeba zajistit mnoho odborně vzdělaného personálu. Vybudování 81.000 míst v domovech důchodců by pochopitelně vyžadovalo nemalé investiční výdaje. Dále (dle podmínek v roce 2010) je jedno místo dotováno 123.000 Kč ročně. Z veřejných zdrojů by tak připadalo další 10 mld. Kč ročně na provoz těchto zařízení. U terénních sociálních služeb je jedno místo dotováno přibližně 12.300 Kč, z veřejných zdrojů by bylo na provoz 70.000 nových míst potřeba uvolnit 860 mil. ročně.
61
6
ZÁVĚR Demografické stárnutí je proces, při němž se postupně mění věková struktura
obyvatelstva takovým způsobem, že se zvyšuje podíl osob starších 60 let a snižuje se podíl osob mladších 15 let. Cílem mé diplomové práce bylo zjistit dopady demografického stárnutí obyvatelstva České republiky na vybrané veřejné výdaje – starobní důchody, zdravotní péči a sociální péči. Pro dosažení cíle své diplomové práce jsem nejprve nastudovala aktuální znění zákonů, které se vybrané problematiky týkají, dále jsem ze statistických ročenek vysledovala vývoj veřejných výdajů v minulosti a na základě těchto skutečností jsem se pokusila o odhad vývoje do budoucna. Jelikož byla Českým statistickým úřadem (ČSÚ) vypracována demografická prognóza obyvatelstva do roku 2065, vycházela jsem z jejích údajů o vývoji obyvatelstva nad 65 let a výdaje sledovala právě do tohoto roku. Podle údajů ČSÚ byla v roce 1990 postreprodukční složka obyvatelstva (nad 65 let) zastoupena v ČR 12,5 % a dětská složka obyvatelstva (0-14) 21,7 %. V roce 2010 tvořila věková skupina 65+ již 15,5 %, zatímco věková skupina 0-14 již jen 14,4 %. Z těchto údajů jasně vyplývá, že obyvatelstvo ČR stárne. Podle střední varianty prognózy ČSÚ, se kterou jsem pracovala, by tento trend měl pokračovat a dětská složka by měla ještě klesat a v roce 2065 měla dosahovat jen 13,3 % a postreprodukční složka obyvatelstva dokonce 32,2 %. V kapitole o starobních důchodech jsem v tabulce 6 (stra. 29) zhodnotila vývoj výdajů na starobní důchody a počtu jejich příjemců v letech 1990 – 2010. Dále jsem se pokusila odhadnout počet starobních důchodců do roku 2065. Vycházela jsem z §32 Zákona č. 155/1996 Sb., o důchodovém pojištění a jeho novely s datem účinnosti 30. 9. 2011 (viz. Příloha 2). Dospěla jsem k závěru, že zatímco v roce 2010 bylo v ČR téměř 1,7 mil. starobních důchodců, v roce 2065 by to mělo být 3 mil. důchodců při odchodu do řádného starobního důchodu v 70 letech pro obě pohlaví. Předpokládanou průměrnou výši důchodu jsem počítala podle novely zákona platné od 1. 10. 2011, tzn., že jsem ještě neuvažovala zavedení II. pilíře. Na základě těchto odhadů počtu starobních důchodců a odhadu průměrné výše starobních důchodů jsem dospěla k závěru, že zatímco v roce 2010 bylo na starobní důchody vyplaceno 266 mld. Kč ročně, v roce 2065 by to mělo být 800 mld. Kč ročně, což je trojnásobek původní výše. Dalším důležitým závěrem této kapitoly je fakt, že zatímco v roce 2010 připadalo na jednoho obyvatele v postreprodukčním věku 4,8 ekonomicky aktivních
62
osob, v roce 2065 připadne na jednoho důchodce již jen 1,6 ekonomicky aktivního obyvatele. Přitom v roce 2010 byl již důchodový účet státního rozpočtu v deficitu 24,4 mld. Kč. V kapitole o zdravotní péči jsem nejprve sledovala, jak je nákladná zdravotní péče obyvatel nad 65 let. Nejnákladnější je u mužů ve věku 75 – 79 let. Například za rok 2009 připadala na jednoho muže v tomto věku zdravotní péče ve výši 64.400 Kč, což je 5.367 Kč měsíčně. Přitom zdravotní pojišťovna inkasovala od státu za takového pojištěnce pouze 677 Kč, což pokryje pouze 12,6 % skutečných výdajů. Zdravotní pojišťovny s vysokým podílem těchto pojištěnců by byly v nevýhodě, proto dochází k přerozdělování pojistného. Pro odhad výše výdajů státu na zdravotní péči jsem vycházela z odhadu výše pojistného za státní pojištěnce na základě vývoje v minulých letech. Při použití průměrné procentní výše 6,5 % jsem se dopracovala k nepravděpodobně vysokým číslům, proto jsem použila průměrný roční přírůstek 29 Kč. Jako počet státních pojištěnců jsem použila z minulé kapitoly počet starobních důchodců. Celkové výdaje za státní pojištěnce dosahovaly v roce 2010 výše 52 mld. Kč a v roce 2065 by dle mých výpočtů měly dosahovat výše téměř 82 mld. Kč. V případě sociální péče je z veřejných zdrojů přibližně z poloviny hrazen provoz sociálních zařízení, protože jsou uzákoněny cenové limity úhrad od uživatelů těchto služeb. Další položkou z veřejného rozpočtu jsou příspěvky na péči, které po splnění zákonných podmínek dostávají občané závislí na pomoci druhé osoby. Příspěvky, které stát např. v roce 2010 vyplatil ve výši 19,5 mld. Kč, mají sloužit jako pomoc při financování úhrad za sociální služby v registrovaných zařízeních, ale ve skutečnosti jich tak využije pouze 45 % lidí. Pro odhad budoucích veřejných výdajů na sociální péči jsem nejprve spočítala, kolik lidí bude závislých na pomoci druhé osoby na základě „Analýzy a prognózy potřeb poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením zpracovanou v roce 2009 VÚPSV. Za sledované období by se měl počet těchto lidí a tím i příjemců příspěvků na péči zvýšit pětinásobně. Objem výdajů na příspěvky by se měl zvýšit z 3 mld. Kč na 18 mld. Kč a to nebude konečná částka, protože jsem ve výpočtu neuvažovala zdravotně postižené občany. Dále jsem spočítala, že by v roce 2065 mělo chybět 81.000 míst v domovech důchodců a 70.000 míst pro uživatele pečovatelských služeb. Jejich vybudování by znamenalo nemalé investiční výdaje a dalších 11 mld. ročně z veřejných zdrojů na provoz těchto zařízení, pokud by stále platily cenové regulace úhrad od uživatelů. Celkově je zřejmé, že stárnutí obyvatelstva velmi významným způsobem zvýší veřejné výdaje, pokud se nezmění legislativa v rizikových oblastech. Rok 2013 přinese změnu v oblasti starobních důchodů – zavedení II. pilíře. Je ale otázkou, kolik lidí do něj stoupí a jaký ve skutečnosti přinese efekt. Ke snížení výdajů na starobní důchody má přispět i 63
zvyšování důchodového věku. Já jsem ve svých výpočtech uvažovala v roce 2065 odchod do důchodu v 70 letech a přes to se počet důchodců za sledované období ztrojnásobí. Ale bude skutečně možné zvýšit takto důchodový věk? V oblasti zdravotnictví je se stárnutím obyvatel problém s hrazením nákladů na zdravotní péči. Čím starší občan, tím jsou vyšší náklady na jeho zdravotní péči a pojišťovny od státu inkasují pouze malou část ze skutečných výdajů. Reformy zdravotnictví v poslední době přinesly pouze výběr regulačních poplatků za recept na léky, platby za každý den v nemocnici nebo příplatek za nadstandardní lékařskou péči. Ve službách sociální péče je největším problémem limit pro maximální výši úhrady od uživatelů služeb, takže polovinu nákladů musí hradit zřizovatel. Tato situace určitě brání v rozvoji těchto služeb, přestože je velký počet neuspokojených klientů. Dalším otazníkem v této oblasti je příspěvek na sociální péči. Proč není vázán na konkrétní služby, zamezilo by se tak jeho zneužívání.
64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tištěné monografie 1.
HAMERNÍKOVÁ, B; MAAYTOVÁ, A. Veřejné finance. 2. aktualizované vydání. Praha :
Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 s. ISBN 978-80-7357-497-0. 2.
JURÁSKOVÁ, L. Způsoby přerozdělování všeobecného zdravotního a jejich vliv na konkurenci mezi zdravotními pojišťovnami. Bakalářská práce. Masarykova universita v Brně, 2008. 50 s.
3.
KAHOUN, V. Sociální zabezpečení – vybrané kapitoly. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 448 s. ISBN 978-80-7387-346-2
4.
KOČOVÁ, T. Reforma systému důchodového zabezpečení v České republice. Diplomová práce. Západočeská universita v Plzni, 2007. 62s.
5.
MICHALENKOVÁ, A. Komparace procesu reformy zdravotnictví v ČR a SR. Diplomová práce. Masarykova universita v Brně, 2006. 91 s.
6.
OCHRANA, F; PAVEL, J; VÍTEK, L. Veřejný sektor a veřejné finance. Praha : Grada Publishing, 2010. 264 s. ISBN 978-80-247-3228-2.
7.
PEKOVÁ, J; PILNÝ, J; JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. přepracované vydání. Praha : ASPI, 2008. 712 s. ISBN 978-80-7357-351-5.
8.
PEKOVÁ, J. Veřejné finance – teorie a praxe v ČR. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2011. 644 s. ISBN 978-80-7357-698-1.
9.
WILDOVÁ, J. Výhody a nevýhody zřízení domova pro seniory jako nové sociální služby. Magisterská práce. Masarykova universita v Brně, 2011. 90 s.
Elektronické monografie 10.
FIALA, T.; LANGHAMROVÁ, J. Ekonomické důsledky stárnutí populace České republiky [online]. Publikováno na serveru VŠE. [cit. 2012-01-21]. Dostupné z http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Fiala_Langhamrova.pdf.>.
11.
HÁJEK, Z. Důchodová reforma reforma v ČR a změny v důchodovém pojištění od roku 2010 [online]. Českomoravská konfederace odborových svazů, 2010. [cit. 2012-02-13]. Dostupné z
. 65
12.
LANGHAMROVÁ, J. Střední délka života v České republice a zemích EU [online]. Publikováno na serveru VŠE. [cit. 2011-12-02]. Dostupné z
13.
SVOBODOVÁ, K. Stárnutí společnosti [online]. Publikováno na serveru Sociologického ústavu AV ČR. [cit. 2011-11-23]. Dostupné z < http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=250&lst=119.>.
Právní normy 14.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších přepisů
15.
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
16.
Zákon č. 220/2011 Sb.
17.
Zákon č. 307/2010 Sb., vyhláška o nákladových indexech věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2011
18.
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
Ostatní elektronické zdroje bez uvedení autora 19.
ČSSZ. Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2010. [cit. 2011-12-11]. Dostupné z .
20.
ČSSZ. Důchodový věk ve státech EU, EHP a Švýcarsku. [cit. 2011-12-29]. Dostupný z .
21.
ČSÚ. Grafy populačního vývoje 1950-2011. [cit. 2011-11-12]. Dostupné z < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/grafy_populacniho_vyvoje_1950_2011.>.
22.
ČSÚ. Česká republika od roku 1989 v číslech. [cit. 2011-11-09]. Dostupné z < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#01.>.
23.
ČSÚ. Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2065. [cit. 2011-11-15]. Dostupné z < http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4020-09.>.
24.
Demografie. Demografické informace, analýzy a komentáře. [cit. 2011-10-30]. Dostupné z < http://www.demografie.info/?cz_odemografii=.>. 66
24.
Finance. Jak se počítá výše důchodu od října 2011. [cit. 2012-01-22]. Dostupné z < http://www.finance.cz/duchody-a-davky/vse-o-duchodech/starobni-duchody/jak-sapocita- vyse-duchodu-od-rijna-2011/.>.
25.
Finance. Lidé si spoří na penzi stále méně, průměrný příspěvek klesl na 428 Kč. [cit 2011-11-30]. Dostupné z .
26.
MFČR. Státní závěrečné účty ČR. 2000–2010. [cit. 2012-01-04]. Dostupné z .
27.
MPSV. Důchodové pojištění. [cit. 2012-01-07]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/3.>.
28.
MPSV. Sociální služby. [cit. 2012-05-03]. Dostupné z .
29.
MPSV. Statistické ročenky z oblasti a práce a sociálních věcí. 2005-2010. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z .
30.
MPSV. Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení. 2005-2010. [cit. 2012-04-19]. Dostupné z .
31.
MPSV. Základní aspekty reformy penzijního systému České republiky. [cit. 2012-01-30]. Dostupné z < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/duchodova_reforma_62395.html.>.
32.
UZIS. Zdravotnická ročenka České republiky 2010. [cit. 2012-02-20]. Dostupné z .
33.
VÚPSV. Analýza a prognóza potřeb poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. [cit. 2012-05-30]. Dostupné z .
34.
VZP. Ročenky. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z .
67
PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Vybrané demografické údaje v České republice v letech 1990 – 2010 Příloha č. 2 – Důchodový věk mužů a žen narozených v letech 1936 – 1977 Příloha č. 3 - Věkové složení obyvatelstva podle věkových skupin, muži a ženy Příloha č. 4 - Věkové složení obyvatelstva podle jednotek věku, muži Příloha č. 5 - Věkové složení obyvatelstva podle jednotek věku, ženy Příloha č. 6 - Předpokládané roční platby státu zdravotním pojišťovnám v letech 2011 – 2065 při použití průměrného ročního přírůstku plateb státu ZP 6,5 % Příloha č. 7 – Počet osob podle míry závislosti v letech 2011 - 2065
68
