Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia
STÁRNUTÍ EVROPSKÉ POPULACE Ageing of European population Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor:
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.
Jakub Vácha
Brno, 2010
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Katedra ekonomie Akademický rok 2009/2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:
VÁCHA Jakub
Obor:
Evropská hospodářská, správní a kulturní studia
Název tématu (česky):
STÁRNUTÍ EVROPSKÉ POPULACE
Název tématu (anglicky):
Ageing of European population
Zásady pro vypracování: Problémová oblast, cíl práce, postup a použité metody: 1. Definice populačního stárnutí 2. Stárnutí celoevropské populace 3. Regionální varianty evropského stárnutí 4. Ekonomické důsledky
Rozsah grafických prací: (Předpoklad cca 10 tabulek a grafů)
Rozsah práce bez příloh: 35 – 40 stran
Seznam odborné literatury: Česká SPOLEČNOST STÁRNE. EDITED BY LADISLAV RABUŠIC. VYD. 1. BRNO: GEORGETOWN, 1995. 192 S. ISBN 80-901604-2-5., WORLD POPULATION AGEING 1950-2050. NEW YORK: UNITED NATIONS, 2002. XLIX, 483. ISBN 92-1-051092-5., A CONCISE HISTORY OF WORLD POPULATION. EDITED BY MASSIMO LIVI BACCI. 3RD ED. MALDEN: BLACKWELL, 2001. XV, 251 S. ISBN 0-631-22334-7., THE ECONOMIC IMPLICATIONS OF AGING SOCIETIES:THE COSTS OF LIVING HAPPILY EVER AFTER. EDITED BY STEVEN A. NYCE - SYLVESTER J. SCHIEBER. 1ST ED. CAMBRIDGE: CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS, 2005. ISBN 0-521-61724-3., KDE TY VŠECHNY DĚTI JSOU?:PORODNOST V SOCIOLOGICKÉ PERSPEKTIVĚ. EDITED BY LADISLAV RABUŠIC. VYD. 1. PRAHA: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, 2001. 265 S. ISBN 8086429016.
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.
Datum zadání bakalářské práce:
23. 11. 2009
Termín odevzdání bakalářské/diplomové práce a vložení do IS MU je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně dne 23. 11. 2009
………………………………………… děkan
Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce:
Jakub Vácha Stárnutí evropské populace
Název práce v angličtině:
Ageing of European population
Katedra:
Ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Anotace: Předmětem této bakalářské práce je analýza populačního stárnutí v Evropě a jejích regionech. První část práce se zabývá procesem populačního stárnutí. Druhý oddíl se věnuje průběhem populačního stárnutí v Evropě mezi lety 1970 – 2020. Třetí kapitola je zaměřena na proces populačního stárnutí v evropských regionech.
Annotation: The theme of this bachelor thesis is the analysis of population ageing in Europe and its regions. The first part deals with the process of population ageing. The second section is devoted to the process of population ageing in Europe between years 1970 – 2020. The third chapter focuses on the process of population ageing in the European regions.
Klíčová slova: Stárnutí populace, demografické determinanty, metody měření populačního stárnuti, evropské regiony
Key words: Population ageing, demographic determinants, methods to measure population ageing, European regions
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Stárnutí evropské populace vypracoval samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Tomeše, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 23. července 2010
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu této bakalářské práce, Ing. Zdeňku Tomešovi, Ph.D., za vstřícnost a zejména cenné rady a připomínky, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.
Obsah
Úvod............................................................................................................................................8 1. Proces populačního stárnutí ..................................................................................................10 1.1 Pojem, definice stárnutí populace ...................................................................................10 1.2 Indikátory měření stárnutí populace ...............................................................................12 1.3 Vliv porodnosti na stárnutí populace ..............................................................................14 1.4 Vliv úmrtnosti na stárnutí populace ................................................................................15 1.5 Vliv migrace na stárnutí populace ..................................................................................16 1.6 Důsledky populačního stárnutí .......................................................................................16 2. Stárnutí populace v Evropě ...................................................................................................19 2.1 Demografické stárnutí v Evropě .....................................................................................19 2.2 Vliv a vývoj demografických determinant v Evropě ......................................................21 2.3 Vývoj hlavních věkových skupin ...................................................................................23 3. Stárnutí populace v evropských regionech ...........................................................................27 3.1 Demografické stárnutí v evropských regionech .............................................................27 Závěr .........................................................................................................................................35 Seznam použitých zdrojů ..........................................................................................................38 Seznam obrázků, grafů a tabulek ..............................................................................................38 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................41 Seznam příloh ...........................................................................................................................42
Úvod
Populace vyspělých zemí, mezi které se ty evropské řadí, stojí v současnosti před bezprecedentním demografickým jevem, který je demografy označován jako tzv. populační stárnutí. Zvyšování podílu starých osob v populaci je hlavní charakteristikou demografického vývoje evropských zemí. Fenomén stárnutí populace se stává jedním z nejvýznamnějších aktuálních problémů všech vyspělých evropských států. Dnes a denně je mu přikládána stále větší pozornost. Diskuse nad tímto tématem jsou vedeny jak v rovinně odborné, tak u široké veřejnosti. Zvláštní rozměr pak dostává zejména v politických úvahách. Stárnutí populace má totiž výrazné dopady na oblasti života celé společnosti. Rostoucí náklady na zdravotní péči a sociální systém, stejně jako nedostatek ekonomicky aktivních lidí, jsou pouze některé z problémů, které s sebou tento demografický „strašák“ přináší. Populační prognózy předpovídají dlouhodobý nárůst starých lidí v populaci, jako důsledek snižování historicky vysokých měr porodnosti a úmrtnosti. V následujících letech se tak dá mimo značné sociálně ekonomické problémy očekávat rovněž mírný úbytek evropské populace. Cílem této práce je analýza stárnutí evropské populace. Práce bude rozdělena na tři části, kdy v první části se pokusím teoreticky definovat pojem stárnutí společnosti a vysvětlit jakým způsobem k němu dochází. K tomu mi poslouží základní ukazatele měření, jež rovněž definuji. Nastíním jednotlivé demografické procesy ovlivňující věkovou strukturu obyvatelstva, přičemž se zaměřím na úrovně úmrtnosti, porodnosti a migrace, jakožto hlavní determinanty stárnoucí společnosti. Dále zde budou zmíněny možné sociálně ekonomické dopady populačního stárnutí, díky kterým populační stárnutí přitahuje takovou pozornost. V dalších dvou částech, prakticky zaměřených, budu analyzovat vývoj a prognózu demografického
stárnutí
v evropském
prostoru.
Nejdříve
se
zaměřím
na
proces
demografického stárnutí v Evropě. Pomocí definovaných ukazatelů poukážu na vývoj a prognózu populačního stárnutí ve sledovaném období, které bylo zvoleno od roku 1970 do roku 2020. Dále představím vývoj hlavních determinant demografického stárnutí, jež působí 8
na věkovou strukturu evropské populace a jejichž měnící se úroveň je hlavním faktorem přispívajícím ke stárnutí společnosti. Při znalosti základních trendů v procesu populačního stárnutí v Evropě bude poslední část zacílena na jednotlivé evropské regiony, kam budou zařazeny vybrané evropské státy dle jejich geografické příslušnosti a pomocí vybraného ukazatele stárnutí se budu snažit analyzovat jejich demografický vývoj během sledovaného období. Při zpracování budu dané teoretické poznatky dosazovat na konkrétní ukazatele za použití metod deskripce, analýzy, syntézy a komparace dat. V práci budou použita zejména data Spojených Národů. Pro projekce budoucího vývoje pak jejich střední varianta.
9
1. Proces populačního stárnutí
1.1 Pojem, definice stárnutí populace Pro práci s populačním stárnutím je nutné tento pojem nejdříve vymezit. To, že populace stárne, neznamená, že by všichni její členové byli staří, ale že v průměru lidé stárnou, čímž dochází k posunu ve věkové struktuře směrem k vyššímu věku. Demografické stárnutí je přímým důsledkem poklesu porodnosti a poklesu úmrtnosti zvláště ve vyšším věku. Přední český odborník na problematiku stárnoucí populace, profesor Ladislav Rabušic, ve své knize Česká společnost stárne, definuje stárnutí populace jako: „…proces, v jehož průběhu se postupně mění věková struktura obyvatelstva určité geografické jednotky takovým způsobem, že se zvyšuje podíl osob starších 60 nebo 65 let1 a snižuje se podíl osob mladších 15 let.“ (Rabušic, 1995:12). Populace tak podle této definice může i mládnout. To když se poměr uvedených věkových skupin převrátí ve prospěch osob mladších 15 let. A právě takovýto vývoj byl pro lidskou populaci po celou dobu její existence charakteristický. Ve 20. století však u většiny vyspělých států dochází k prvně jmenované situaci, která se naplno projevuje v jeho druhé polovině. Pod stárnutím populace je třeba si představit dlouhodobější a provázanější proces. Dochází k němu změnami poměrů zastoupení věkových složek v populaci, které můžou být ovlivněny třemi komponentami: plodností, úmrtností a migrací2. K samotnému stárnutí pak může docházet tzv. odspodu věkové pyramidy, tj. zpomalením růstu mladých věkových skupin neboli nízkou úrovní porodnosti, nebo tzv. stárnutím z vrcholu pyramidy, tj. v důsledku nárůstu počtu starých osob neboli rychlým poklesem úrovně úmrtnosti. Obvykle však oba uvedené procesy probíhají současně.
1
V této práci je jako věk stáří zvolena hranice 65 let, kdy ve většině sledovaných zemí dochází právě v tomto věku k odchodu do starobního důchodu. Stáří je tak vymezeno na základě ukončení ekonomické aktivity. 2 Na rozdíl od prvních dvou komponent nedosahuje migrace takových rozměrů, aby bezprostředně dokázala ovlivnit věkovou strukturu obyvatelstva dané populace. Působí zejména na střed věkové pyramidy, tj. na produktivní věkovou skupinu.
10
Obrázek číslo 1.1 zobrazuje modely věkové struktury mladé a stárnoucí populace. Zároveň jsou do něj vyznačeny 3 základní věkové skupiny, které budou v práci rozebírány: dětská: 0-14 let; produktivní: 15-64 let. Určena ekonomickou aktivitou obyvatel; postproduktivní: 65 a více let. Při členění věkových složek se běžně pracuje s jejich četnými modifikacemi. U dětské složky, jinak standardně definované do věku 15 let, se tak často posouvá hranice při měření na úroveň 20 let. Je tomu zejména proto, že ačkoliv k věku 15 let se váže ukončení povinné školní docházky a možnost uzavírat pracovně právní poměr, současné trendy však spíše spějí k prodlužování školního věku na středních, popř. vysokých školách. Produktivní složka (1564) může být nahrazena složkou reproduktivní, určenou plodivým obdobím žen, tj. mezi 1549 lety. U postproduktivní složky (65+) pak dochází k posunu na hranici 50 let, tj. k přesunu k postreproduktivní složce, kdy dochází ke konci období biologické reprodukce. Já po celou dobu své práce budu pracovat se třemi výše zmíněnými věkovými skupinami, určenými na základě ekonomické aktivity. Věková struktura obyvatelstva je výchozím pramenem, z kterého se dá určit minulý demografický vývoj, ale také odhadovat ten budoucí. V souvislosti se stárnutím populace je nutné rozlišovat tyto dynamické modely populace3: stará, stárnoucí; stará, mládnoucí; mladá, stárnoucí; mladá, mládnoucí.
3
Tomeš, Z. (2005,5).
11
Obrázek č. 1. 1: Modely věkové struktury mladé a stárnoucí populace
Zdroj: Rabušic 2001
1.2 Indikátory měření stárnutí populace Než budeme moci změnu věkové struktury srovnávat, je potřeba pojmenovat její hlavní indikátory a umět je změřit. Mezi základní ukazatele charakterizující věkovou strukturu můžeme zařadit: Průměrný věk: k jeho výpočtu se používá váženého aritmetického průměru; je to vlastně vážený průměr počtu let, který prožili příslušníci dané populace. 12
Věkový medián: věk, který rozděluje populaci na dvě skupiny takovým způsobem, že přesně polovina populace je mladší než tento věk a druhá polovina starší. Oproti průměrnému věku má i některé přednosti. Je méně než průměr ovlivněn extrémními hodnotami, které nemusí být správné. Věkový medián je zpravidla nižší než průměrný věk, což je dáno pozitivní asymetričností věkového rozložení. Pokud by byl vyšší, než průměrný věk, ukazovalo by to na nepřirozenou strukturu populace s těžištěm ve starším věku. Růst relativního zastoupení osob ve věku nad 65 let: ke stárnutí dochází, pokud relativní podíl osob starších 65 let v populaci roste. Podle Paillata je jako hranice označení určité populace za starou či stárnoucí brán 8% a vyšší podíl obyvatel ve věku 65 let a starších4. Růst hodnot těchto ukazatelů značí stárnutí populace. Charakterizovat věkovou strukturu populace můžeme i za použití k tomu vybraných indexů: Index stáří: vyjadřuje poměr postaktivní složky ke složce dětské. Je tedy výpočtem osob starších 65 let připadající na 100 dětí ve věku 0-14 let. Čím více se index stáří blíží hodnotě 100, tím je obyvatelstvo daného území starší. Indexy závislosti: udávají podíl ekonomicky závislých osob (0-14 let a starší 65 let) k počtu ekonomicky aktivních osob. Index závislosti mladých vyjadřuje počet dětí ve věku 0-14 let připadající na 100 osob ve věku 15-64 let. Index závislosti starých pak naproti tomu vyjadřuje počet osob starších 65 let připadající na 100 osob ve věku 1564 let. Index celkového ekonomického zatížení: udává počet dětí ve věku 0-14 let a počet osob starších 65 let připadající na 100 osob ve věku 15-64 let.
4
Paillat, P.: Population Ageing in Developed Countries: History od the Problem and Contemporary Views. In: Acta Demographica, IX, 1/1990. Citováno dle: Rabušic (1995,12)
13
Indexy
závislosti
a
celkového
ekonomického
zatížení
jsou
spíše
ekonomickou
charakteristikou věkové struktury dané populace. Vypovídají o poměru mezi ekonomicky aktivním a neaktivním obyvatelstvem.
1.3 Vliv porodnosti na stárnutí populace I když se na první pohled může zdát, že je stárnutí populace hlavně důsledkem prodloužení lidského života, tak z výše uvedených ukazatelů jasně vyplývá, že podíl na tomto procesu vedle ní nese i snižující se úroveň porodnosti. Tento podíl můžeme dokonce označit za hlavní, neboť platí to, co říká Mullan: „Demografické stárnutí je mnohem více ovlivněno změnami v úrovni porodnosti, než klesající úrovní úmrtnosti.“ (Mullan, 2000:37) Proč tomu tak je, je způsobeno zejména dopadem porodnosti na věkovou strukturu populace. Jak uvádí Rabušic, její úroveň buduje základnu věkové pyramidy: „To zda je populace mladá či stárnoucí, závisí především na tom, kolik ženy porodí dětí. Rodí-li jich mnoho, jedná se o populaci mladou, neboť základna stromu života je v takovém případě široká a celkový tvar má pyramidální charakter. Rodí-li jich naopak málo, populace začne stárnout, neboť základna stromu života je úzká a podíl mladé populace vůči staré se snižuje.“ (Rabušic, 1995:16) Efekt, který snížení porodnosti přináší, má však daleko větší dopad. V případě, že její úroveň klesne, do společnosti se narodí populačně slabé ročníky. Ty, až se samy dostanou do reprodukčního období, při zachování stejné úrovně porodnosti, budou vést k ještě slabším populačním přírůstkům a poměr mladých věkových skupin tak bude dále ubývat. A jak dále uvádí Rabušic: „Jelikož jsou malé počty dětí živnou půdou pro proměnu věkové struktury, vede proces snižování porodnosti ve svém důsledku k populačnímu stárnutí.“ (Rabušic, 1995:18)
14
1.4 Vliv úmrtnosti na stárnutí populace Při zkoumání vlivu úmrtnosti na stárnutí populace je třeba si nejprve uvědomit, ve kterých věkových skupinách se klesající úmrtnost projeví. U veřejnosti často převládá přesvědčení, že ke stárnutí populace dochází především prodlužováním lidského života ve starém věku, že lidé umírají později. Tuto domněnku však vyvrací Mullan zjištěním, že: „Pro většinu z minulých 200 let platí, že zvyšující se naděje dožití pramenila zejména z poklesu úmrtnosti mladé populace, než z dalšího prodloužení života relativně starých.“ (Mullan, 2000:43) Platilo tedy, že se snižováním úmrtnosti docházelo, jakkoli to může znít překvapivě, k omlazování příslušné populace. Snížení úmrtnosti v kojeneckém a novorozeneckém věku totiž přináší do populace více příslušníků mladých věkových skupin a zvyšuje se tak jejich zastoupení v populaci. V současnosti je však u vyspělých zemí úmrtnost u mladých věkových skupin téměř nulová. Proto jakékoliv snižování úmrtnosti se musí nutně odehrávat ve starších věkových skupinách a jakékoliv další zvýšení střední délky života přispěje k populačnímu stárnutí. (Rabušic, 1995:22) Možnost úmrtí odvisí zejména od věku. Je poměrně vysoká v prvním roce života, poté naopak téměř zanedbatelná v mladých věkových skupinách, aby se v pozdějším věku znovu velmi rychle zvyšovala. Udává se, že až 80% všech úmrtí nastává ve věku 65 let a více (Rabušic, 1995:22; Vallin, 2001:38). Je tedy zřejmé, že čím bude daná populace disponovat větším počtem starých osob, tím bude mít v daném období vyšší úmrtnost, ve srovnání s mladými populacemi. Další prodlužování lidského života je tedy žádoucí, i když s sebou bude jistě přinášet značné sociálně ekonomické problémy. Je prostým výrazem vysoké úrovně lékařské péče a ekonomického blahobytu. A jak uvádí Rabušic: „…syntetickým ukazatelem sociální a ekonomické vyspělosti každé země je právě údaj o střední délce života.“ (Rabušic, 1995:67) 15
1.5 Vliv migrace na stárnutí populace Vliv migrace na věkovou strukturu populace je ve srovnání s vlivem porodnosti a úmrtnosti malý. Přesto ho nelze opomenout. Vlnu přistěhovalectví začíná Evropa pociťovat až začátkem 70. let, od kterých zde dochází k čistému saldu migrace. Ačkoliv je Evropa výrazně imigrační kontinent, její přírůstky získané migrací obyvatel zejména z Afriky a Asie zatím nedosahují takových hodnot, aby bezprostředně mohly věkovou strukturu jejích států ovlivnit. Do budoucna by se však toto mohlo změnit, ačkoliv je v případě migrace velmi těžké vývoj předpovídat. „Stěhování obyvatel přes hranice každého státního celku závisí především na míře ekonomické aktivity cílové země a na aktuálních administrativních omezeních. Proto patří mezinárodní migrace k velmi obtížně prognózovatelným jevům.“ (Burcin, Kučera, 1995:13) Přesto se politici ve snaze zvrátit ekonomické dopady upínají právě k vlně imigrací, které by mohly zvýšit počty ekonomicky aktivních skupin a zvýšit reprodukci obyvatelstva. Ale jak uvádí demograf Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty UK: „Problém je ale v tom, jak se definuje migrant. Dnes je mezi nimi hodně těch, co sem jezdí za prací na takzvané dlouhodobé vízum. Ti mají ale většinou rodinu někde jinde a také tam se reprodukují. U nás vydělávají jen peníze. A to není typ migranta, který by u nás zajišťoval reprodukci obyvatelstva.“5
1.6 Důsledky populačního stárnutí I když se tato práce předně nezabývá důsledky populačního stárnutí na hospodářskou politiku států, jsou to právě ony, jenž stojí v pozadí zvýšeného zájmu o tuto problematiku. Je tedy na místě alespoň stručně nastínit, proč se otázka populačního stárnutí stává čím dál více aktuálnější. Dopady populačního stárnutí budou záviset hlavně na rychlosti, kterou se bude prohlubovat. Hlavní oblast, kam budou dopadat a kde budou muset být přijata nutná opatření, je 5
Kučera, T. (2004). Změna populační struktury nás bude stát hodně peněz (online). Deník Právo. Dostupné na WWW: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-1363.html
16
hospodářská politika států. Půjde zejména o sociálně ekonomické problémy spojené s nárůstem potřebných lidí. „…Vznikne mohutná skupina ekonomicky závislé populace se specifickým životním stylem a specifickými potřebami v oblasti spotřeby, zdravotní péče, bydlení.“ (Rabušic, 1995:91) Dále vzrostou vládní výdaje na starobní důchody a zdravotní péči. Očekávat se dá i nedostatek ekonomicky aktivních lidí a stárnoucí pracovní síla, která by mohla být méně produktivní. Nejdůležitější otázkou však zůstává, je-li tato situace ekonomicky zvládnutelná a najdou-li politici vhodný „lék“ v podobě patřičných vládních změn a reforem. Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku se však o budoucí vývoj neobává. V jednom ze svých článků udává: „Vliv stárnutí na veřejné rozpočty se démonizuje. Ten nemusí být nutně negativní. Klesá-li porodnost, nabízí se úspory v oblasti školství, sociálních dávek či zdravotních služeb dospívajících. Vážným problémem je tlak na důchodový systém. Pokud by se věk 60 či 65 let pro odchod do důchodu bral jako dogma, dostal by se systém do věčných deficitů. Jenže žádné takové dogma neexistuje.“6 Populační stárnutí je přirozený proces, který ve vyspělých evropských státech trvá přes dvě století7, a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Ze svého původu je populační stárnutí totiž jen logickým vyústěním vývoje jeho determinant. A tak možnosti jak se s ním vypořádat jsou buďto změnou stávajících úrovní úmrtnosti, porodnosti a migrace, anebo přijetí opatření přizpůsobujících se nové skutečnosti. Loužek vidí jako jedinou správnou cestu, jak čelit populačnímu stárnutí, druhou možnost. A dále ve svém článku k tomu podotýká: „Úkolem politiků je přizpůsobovat se demografické realitě, nikoli přizpůsobovat realitu svým zbožným přáním. Počasí ani populační křivky zástupci lidu nezmění. Měli by se starat o to,
6
Loužek, M. (2004). Stárnutí populace není tragédie (online). Hospodářské noviny. Dostupné na WWW: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=448&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a 7 Tomeš (2005, 25)
17
aby veřejný sektor nebujel, důchodový systém byl vyrovnaný a daně byly co nejmenší, nikoli dívat se lidem do postele a křičet: ploďte více dětí!“8
8
Loužek, M. (2004). Stárnutí populace není tragédie (online). Hospodářské noviny. Dostupné na WWW: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=448&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a
18
2. Stárnutí populace v Evropě
Tato část se zaměřuje na demografické aspekty populačního stárnutí a jeho budoucí vývoj v Evropských zemích. Uváděné hodnoty vychází z dat Spojených Národů9. Pro prognózu budoucího vývoje jsem zvolil střední variantu projekce Spojených Národů, jednoduše z toho důvodu, že se jeví jako nejvíce pravděpodobná. Sledované období bylo zvoleno od roku 1970 do roku 2020, neboť populační stárnutí ve vyspělých evropských státech se prohlubuje právě ve 2. polovině 20. století a mělo by nadále dominovat jejich demografickému vývoji i v 1. polovině století 21. 50 let zvoleného období zahrnuje dva časové úseky. První v letech 1970 – 2005, jenž zaznamenává vývoj demografického stárnutí a druhý v letech 2005 – 2020, jenž slouží k prognóze budoucího trendu stárnutí pro následujících 15 let. Evropa je kontinentem s nejstarším obyvatelstvem. Absolutní počet osob ve věku 65 let a více se během sledovaného období zdvojnásobí z 69 milionů v roce 1970 na 139 milionů v roce 2020 a jejich relativní podíl v evropské populaci se rovněž téměř zdvojnásobí z 10,5% na 19%. Cílem této části je přiblížit proces demografického stárnutí v Evropských zemích s ohledem na vývoj jeho determinant.
2.1 Demografické stárnutí v Evropě Pro sledování populačního stárnutí budu vycházet zejména z ukazatele relativního zastoupení osob ve věku 65 let a více. Pokud se jeho hodnota zvyšuje, značí to na stárnutí příslušné populace. Jako hranice pro označení příslušné populace za starou je brán 8% podíl seniorů v populaci.
9
Population Division of the Department of Economic and Social Affairs of the United Nations Secretariat, World Population Prospects: The 2008 Revision. Dostupné na WWW: http://esa.un.org/unpp
19
K nárůstu podílu starých osob v populaci může docházet buďto významnějším přibýváním jejich absolutního počtu oproti zbylým věkovým skupinám, nebo snižováním počtu osob mladých a produktivních. U vyspělých evropských států však dochází ke zvyšování podílu starých osob kombinací uvedených procesů. Proces demografického stárnutí se tak projevuje s nebývalou dynamikou, vrcholící právě ve druhé polovině 20. století a pokračující i ve století 21. Současně tak dochází k nárůstu absolutního počtu seniorů, zatímco u ostatních 2 věkových skupin dochází ke snižování jejich podílu. Růst relativního zastoupení osob ve věku 65 let je jedním z nejčastěji používaných ukazatelů charakterizujících věkovou strukturu obyvatel a je tak mimořádně vhodným indikátorem k měření populačního stárnutí, neboť jeho velikost je výsledkem rozměru všech 3 věkových složek. Je tak prostým obrazem vývoje demografických komponent stárnutí; porodnosti, úmrtnosti a migrace. Relativní podíl starých osob se v Evropě od začátku sledovaného období, tj. od roku 1970 do současnosti zvýšil zhruba o polovinu z 10,5% na 15,9%. Pro budoucí vývoj, vycházející ze střední varianty projekce Spojených Národů, se poměr osob starších 65 let do roku 2020 bude nadále zvyšovat na celkových 19%. Jak se v čase zvyšovalo zastoupení starých osob v evropské populaci, zobrazuje následující graf číslo 2.1. Během pouhých 50 let sledovaného období by mělo dojít k téměř dvojnásobnému nárůstu podílu starých osob v populaci. Tento nárůst ale zároveň značí, že muselo současně dojít k poklesu zastoupení buďto složky dětské nebo složky produktivní anebo k poklesu obou těchto skupin zároveň. Proto je nutné se nejprve podívat, jak se vyvíjely hlavní determinanty populačního stárnutí, působící na věkovou strukturu evropské populace pro zjištění, která z těchto 3 věkových skupin má hlavní podíl na růstu zastoupení seniorů v populaci. Věková struktura obyvatelstva, která je určená velikostmi jednotlivých věkových skupin, nám totiž poskytuje prvotní obraz vývoje porodnosti a úmrtnosti a zároveň dává tušit, jaké budou budoucí trendy těchto komponent. Snižující se úroveň porodnosti způsobuje zužování základny věkové struktury, v jehož důsledku ztrácí svůj původní pyramidální tvar. Naopak pokles úmrtnosti působí na vrchol věkové struktury a to tak, že dochází k přesunu
20
početnějších věkových kohort10 do této oblasti. Další determinanta, kterou je migrace, zpravidla nejvíce ovlivňuje střed věkové struktury, tedy skupinu produktivních obyvatel, a to z důvodu migrace zejména pracovně aktivního obyvatelstva. Její rozměr však nedosahuje úrovně předchozích dvou komponent a v porovnání s nimi je zanedbatelný.
20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 2020
2015
2010
2005
2000
1995
1990
1985
1980
1975
65+
1970
%
Graf č. 2. 1: Zastoupení věkové skupiny 65+ ve sledovaném období v Evropě
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN
2.2 Vliv a vývoj demografických determinant v Evropě K zobrazení vývoje porodnosti a úmrtnosti mi poslouží zobrazení pomocí jejích hlavních ukazatelů, tj. pomocí ukazatele úhrnné plodnosti a naděje dožití v Evropě ve sledovaném období. Úhrnná plodnost je dána součtem měr plodnosti podle věku v daném časovém období. Udává počet dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období, pokud by zůstaly míry plodnosti podle věku po celou dobu zachovány na stejné úrovni. Z grafu 2.2, zobrazujícím vývoj úhrnné plodnosti v Evropě je patrné, že již na začátku sledovaného období se její velikost dostává pod hranici prosté reprodukce obyvatelstva11. Úhrnná plodnost
10
Kohorta = populace, která je tvořena jedinci téže generace. Prostá reprodukce obyvatelstva neboli záchovná úroveň plodnosti značí takovou míru reprodukce, která zaručí, aby se počet obyvatel obnovil. Její velikost je zhruba 2,1 dětí na ženu. 11
21
v Evropě pak nadále klesá až do konce 20. století, kdy se dostává zhruba na úroveň 1,5 dítěte na ženu. Tuto hladinu si drží až do roku 2005. Podle projekce Spojených Národů by do roku 2020 neměla pod tuto úroveň klesnout a naopak se dá očekávat její, alespoň mírný, růst. Graf č. 2. 2: Úhrnná plodnost v Evropě ve sledovaném období 2,5 úhrnná plodnost
záchovná úroveň plodnosti
2 1,5 1 0,5
úp
2015-2020
2010-2015
2005-2010
2000-2005
1995-2000
1990-1995
1985-1990
1980-1985
1975-1980
1970-1975
0
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Od vrcholu věkové pyramidy zase na věkovou strukturu obyvatelstva působí snižující se úroveň úmrtnosti. Pokles úmrtnosti je velmi často zobrazován pomocí ukazatele naděje dožití. Naděje dožití neboli střední délka života vyjadřuje počet let, která v průměru ještě prožije daná věková skupina v určitém věku, v případě zachování stávajících úmrtnostních poměrů. Nejčastěji se udává ve věku 0, tedy při narození, pro obě pohlaví zvlášť. Vývoj naděje dožití v Evropě je zobrazen v grafu číslo 2.3.
22
Graf č. 2. 3: Naděje dožití v Evropě ve sledovaném období
naděje dožití při narození
90 85 80 75 70 65
kombinovaná
60
muži
55
ženy 2015-2020
2010-2015
2005-2010
2000-2005
1995-2000
1990-1995
1985-1990
1980-1985
1975-1980
1970-1975
50
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Z grafu je patrné, že v průběhu sledovaného období kontinuálně vzrůstají hodnoty tohoto ukazatele. Za pozitivní zprávu lze označit mírné smazávání rozdílů mezi nadějí dožití u mužů a žen, započaté přelomem nového tisíciletí. Rozdílná hodnota mezi pohlavími je způsobena jak biologickými faktory, tak rozdílným přístupem k rizikovému chování, což způsobuje, že naděje dožití je vyšší u žen než u mužů. Je známo, že muži mají blíže k alkoholu a tabákovým výrobkům. To se pak nutně odráží ve vyšších počtech úmrtí na příhody spojené právě s jejich konzumací. Třetí komponentou, působící na věkovou strukturu, je migrace. V evropském případě, kdy dochází migrací k čistému přírůstku obyvatel zejména v produktivním věku, může mít za následek rovněž zpomalení demografického stárnutí. Problém ovšem může nastat, pokud se jedná pouze o nárazovou imigraci, která může vést pouze k oddálení populačního stárnutí. V době, kdy se tito imigranti sami dostanou do věku starých osob, pak nutně dojde k dalšímu stárnutí populace s větší dynamikou.
2.3 Vývoj hlavních věkových skupin Plodnost, úmrtnost a migrace jsou nejvýznamnějšími determinantami působícími na věkovou strukturu populace. Jejich úrovně působí přímo na zastoupení jednotlivých složek v populaci. 23
Jak se ve sledovaném období mění poměry dětské, produktivní a postproduktivní složky zobrazuje graf č. 2.4.
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
0-14 15-64
2020
2015
2010
2005
2000
1995
1990
1985
1980
1975
65+
1970
zastoupení v populaci (%)
Graf č. 2. 4: Vývoj a prognóza zastoupení hlavních věkových skupin v evropské populaci
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Klesající křivka zastoupení dětské složky a rostoucí křivka zastoupení osob starších 65 let pouze potvrzují trendy o poklesu úrovní plodnosti a úmrtnosti. Zastoupení dětské složky v populaci se již v roce 2005 dostane na 3/5 úrovně z počátku tohoto období, tj. z původních 25,3% v roce 1970 na 15,9% v roce 2005. Tuto úroveň si však drží po dalších 15 let sledovaného období. A podle vývoje úhrnné plodnosti, zobrazeného výše v grafu 2.1, se dá očekávat, že po dalších 15 let za sledovaným obdobím pod tuto úroveň neklesne. Dramatičtější je z tohoto pohledu vývoj zastoupení starých osob. Za 50 let sledovaného období se jeho velikost téměř zdvojnásobí. Navíc od roku 2010 se dá očekávat, podle střední varianty projekce Spojených Národů, že bude narůstat se sílící dynamikou. Od této doby se totiž budou do skupiny starých řadit celoevropsky silné ročníky narozené při tzv. poválečném baby-boomu, což povede ke zvýšení jejich podílu v populaci. Zajímavým se pak stává rok 2005, kdy dochází k tzv. „rozevírání nůžek“ těchto dvou křivek ve prospěch starých osob. Jejich zastoupení v populaci se od tohoto roku stává častějším, než zastoupení osob mladých. Základna věkové pyramidy evropské populace podle takto nastoleného trendu se bude dále zužovat, zatímco její vrchol rozšiřovat. 24
Rozložení hlavních věkových skupin v populaci zobrazuje rovněž tabulka 2.1. Během 50 let sledovaného období je zřejmý trend snižující se porodnosti, vedoucí k poklesu absolutního počtu dětské složky v populaci, a snižující se úmrtnosti, vedoucí k dvojnásobnému nárůstu absolutního počtu starých osob. Do roku 2005 rostl i počet osob v produktivním věku, i když v porovnání se skupinou 65+ byl tento růst nepatrný. Tento nárůst byl dán zejména zastoupením silných poválečných ročníků v této skupině. Od tohoto roku však dojde k postupnému poklesu jejich počtu s tím, jak se tyto silné poválečné ročníky budou přesouvat do staré věkové skupiny a zároveň do produktivní složky budou vstupovat slabé ročníky v důsledku dlouhotrvajícího trendu poklesu porodnosti. Tabulka č. 2. 1: Rozložení hlavních věkových skupin v populaci Věkové skupiny
1970
1990
2005
2020
Relativní zastoupení (%) 0-14
25,3
20,5
15,9
15,6
15-64
64,2
66,8
68,2
65,4
65+
10,5
12,7
15,9
19,0
Celkem
100
100
100
100
Absolutní počet (v tisících) 0-14
166 186
147 757
115 855
114 175
15-64
421 123
481 364
497 481
479 679
65+
68 888
91 868
116 085
139 098
Celkem
656 197
720 989
729 421
732 952
Index růstu 0-14
100
89
70
69
15-64
100
114
118
114
65+
100
133
169
202
Celkem
100
110
111
112
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN Při znalosti vývoje hlavních věkových skupin se můžeme podívat na vývoj dalších indikátorů měření struktury populace, potvrzujících její stárnutí. Vybrány byly ukazatele mediánu věku a indexy závislosti evropské populace. Jejich přehled zobrazuje tabulka 2.2.
25
Se zvyšováním hodnoty mediánu, tak jak byl v předešlé části definován, nutně dochází k demografickému stárnutí. V Evropě rostl věkový medián z 31,8 let v roce 1970 na 37,6 v roce 2000. Podle projekce Spojených Národů je pak pro její střední variantu projektován na hodnotu 42,7 let v roce 2020. Za pouhých 50 let se tak jeho hodnota zvýší o téměř 11 let. Tabulka č. 2. 2: Vývoj věkového mediánu a indexů v Evropě ve sledovaném období
Věkový medián Index závislosti mladých Index závislosti starých
1970
1980
1990
2000
2005
2010
2020
31,8
32,7
34,8
37,6
38,9
40,2
42,7
39
34
31
26
23
23
24
16
19
19
22
23
24
29
56
53
50
48
46
47
53
Index celkového ekonomického zatížení
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN Vývoj dětské a staré složky v populaci potvrzují také indexy stárnutí. Pokles úrovně plodnosti se odráží ve snižování hodnoty indexu závislosti mladých, zatímco růst počtu starých osob se promítl ve zvyšování hodnoty indexu závislosti starých. Index celkového ekonomického zatížení je pak dán skladbou předchozích dvou indexů. Je vidět, že z počátku sledovaného období jeho velikost klesá. To je dáno tím, že nejdříve došlo k výraznějšímu poklesu zastoupení mladých osob v populaci, nežli růstu zastoupení starých osob. Jak již bylo uvedeno, v roce 2005 se poměry těchto dvou složek mění ve prospěch osob starších 65 let, kteří tak přebírají hlavní podíl na velikosti celkového ekonomického zatížení. A tím, že se jejich tempo růstu bude zvyšovat, zatímco mladé věkové skupiny by se měly držet na stejné hladině, bude docházet k růstu indexu celkového ekonomického zatížení, což je patrné i z údaje pro rok 2020, kdy se z hodnoty 46 z roku 2005 dostává na hodnotu 53.
26
3. Stárnutí populace v evropských regionech
Tato část se předně zaměřuje na analýzu populačního stárnutí v geografických regionech Evropy. Pro měření byla vybrána data Spojených Národů pro 39 evropských zemí12, které budou rozděleny do čtyř regionů (Sever, Východ, Jih, Západ). Severní země tak bude reprezentovat Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Irsko, Litva, Lotyšsko, Norsko, Švédsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Do východních bylo zařazeno Bělorusko, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Moldavsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina. Do jižních pak Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Itálie, Makedonie, Malta, Portugalsko, Řecko, Srbsko, Slovinsko, a Španělsko. Představitelé západní Evropy jsou Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko a Švýcarsko. Evropské státy byly na začátku analýzy zařazeny do jednotlivých regionů na základě jejich geografické polohy s cílem zjistit, zda v daných regionech dosahuje proces stárnutí, měřený za použití ukazatele relativního zastoupení osob ve věku 65 let a starších, podobných či rozdílných hodnot, a zda k populačnímu stárnutí dochází v evropských regionech se stejnou dynamikou.
3.1 Demografické stárnutí v evropských regionech Hodnota ukazatele relativního zastoupení osob starších 65 let se pro evropskou populaci zvýšila z 10,5% v roce 1970 na současných 15,9% z roku 2005. Do roku 2020 se pak podle použité střední varianty projekce Spojených Národů dá očekávat růst podílu evropských seniorů na celkových 19%. Ale je tento vzestup obrazem rovnoměrného vývoje všech čtyř evropských regionů, nebo se na něm podílí zejména země jednoho konkrétního regionu? V grafu č. 3.1 je zobrazen vývoj podílu starých osob v evropských regionech. Do grafu je navíc včleněna křivka udávající hodnoty zastoupení starých osob pro celou Evropu. Z něj je patrné, že ve sledovaném období dochází ke kontinuálnímu nárůstu podílu seniorů v populacích všech evropských regionů. Na začátku tohoto období, které začíná rokem 1970 12
Do výpočtů jsou zahrnuty pouze ty státní celky, jež měly v roce 2009 více jak 100 000 obyvatel.
27
je hodnota zastoupení osob starších 65 let v evropské populaci na úrovni 10,5%. Tato hodnota nám rozděluje 4 sledované regiony na 2 dvojice. První tvoří země západní a severní Evropy, jež vyšším podílem starých osob přesahují tuto hranici. Druhou dvojici pak tvoří jižní a východní státy s relativním podílem starých osob pod touto hranicí. Graf č. 3. 1: Vývoj podílu starých osob v evropských regionech 25,0 20,0 15,0 %
Sever Východ
10,0
Jih 5,0
Západ Evropa 2020
2005
1990
1970
0,0
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Do roku 1990 pak dochází k nárůstu starých osob ve všech regionech, ovšem s různou dynamikou. Evropský průměr se pohybuje na hodnotě 2,2 procentního bodu, zatímco u jižního regionu je ještě o jeden procentní bod vyšší. To způsobuje, že i jižní státy se svým rozměrem seniorů v populaci dostávají za úroveň evropského průměru, za kterou se v tomto období stále nacházejí i státy severní a západní Evropy. Naopak země východní Evropy s dynamikou vývoje relativního zastoupení na srovnatelné úrovni s evropským průměrem, se stále nacházejí pod touto hranicí. Dynamika vývoje relativního zastoupení osob starších 65 let je zobrazena v další tabulce č. 3.2. V období mezi lety 1990 – 2005 dále pokračuje proces populačního stárnutí napříč všemi evropskými regiony s ještě větší dynamikou, než tomu bylo v předchozích 20 letech. Výjimku zde tvoří pouze region severní Evropy. Během těchto 15 let u jeho členů dochází k průměrnému nárůstu o pouhého 0,5 procentního bodu. Severní Evropa se tak zastoupením starých osob v její populaci dostává pod evropský průměr, který v roce 2005 činí 15,9% oproti 15,8% u severních států. Naproti tomu státy jižní Evropy se svým podílem seniorů 28
v populaci dostávají vysoko nad evropský průměr a současně se stávají „nejstarším“ evropským regionem. Nad evropským průměrem nadále zůstává i západ Evropy. Východní státy se pak nachází nadále pod touto hranicí. Jak by se mělo v budoucnu vyvíjet zastoupení starých osob v evropských regionech v období od roku 2005 – 2020 vychází ze střední varianty projekce Spojených Národů. Východní státy se v tomto období stále pohybují pod hranicí evropského průměru společně se státy severními, které se nadále drží těsně pod touto hranicí. Na druhé straně „nejstarším“ regionem se opět stává západ, jenž má o 2,5 procentního bodu vyšší podíl starých osob v populaci, než činí evropský průměr. Druhým nejstarším regionem pak svým podílem seniorů bude jih Evropy. Tabulka č. 3. 1: Podíl starých osob v populaci v jednotlivých regionech Region
% podíl starých osob v populaci 1970
1990
2005
2020
Sever
12,6
15,3
15,8
18,7
Východ
8,5
10,7
14,3
16,6
Jih
10,1
13,3
17,5
20,3
Západ
13,1
14,5
17,3
21,5
Evropa
10,5
12,7
15,9
19,0
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN Z uvedených údajů vyplývá, že během 50 let sledovaného období došlo k přesunu u jižních států z úrovně pod evropským průměrem k hodnotám nad tímto průměrem. Opačně se chovaly státy severu, kdy z původně vysokých hodnot podílu starých osob v populaci se dostaly pod tento průměr. Tabulka č. 3. 2: Změna procentního podílu starých osob v jednotlivých regionech
Region
Změna procentního podílu starých osob 1970-
1990-
2005-
1990
2005
2020
Sever
2,7
0,5
2,9
Východ
2,2
3,6
2,3
29
Jih
3,2
4,2
2,8
Západ
1,4
2,8
4,2
Evropa
2,2
3,2
3,1
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN Při pátrání po příčinách těchto změn se musíme podívat na vývoj hlavních determinant populačního stárnutí v jednotlivých regionech, tj. na vývoj plodnosti a úmrtnosti. Svou roli v procesu populačního stárnutí sehrává sílící tempo snižování porodnosti evropských žen. To je ostatně znázorněno na následujícím grafu č. 3.2 ukazatelem úhrnné plodnosti, udávajícím kolik dětí by se průměrně narodilo jedné ženě během reprodukčního období. Po poválečném baby-boomu, zasahujícím vesměs celou Evropu, nastává prudký pokles porodnosti. K tomu napomohla v druhé polovině 20. století celá řada faktorů, jako například objev hormonální antikoncepce, která de facto umožnila nastartovat sexuální revoluci 60. let a postupná legalizace potratů v evropských státech. Prudký pokles úrovně plodnosti můžeme zaznamenat v severních, jižních i západních evropských státech, z nichž většina se již na počátku 70. let dostává pod hranici prosté reprodukce. Tento pokles je spojen se změnou postavení žen ve společnosti a jejich zvyšující se ekonomickou aktivitou vedoucí k oddalování a hlavně snižování plodnosti. U většiny východních států nastolené politicko-ekonomické struktury nebyly k takovémuto chování obyvatel otevřené, čímž pokles plodnosti v těchto zemích nedosahuje takové úrovně, jestli vůbec k nějakému dochází. Období poklesu v západních zemích, které se už v 70. letech dostávají pod hranici prosté reprodukce, povětšinou končí již na přelomu 80. a 90. let, kdy se zastavuje zhruba na úrovni 1,6 dítěte na ženu. U severních zemí nedochází k tak dynamickému poklesu v úrovni plodnosti, jako tomu bylo u zemí západních, nicméně se dá pokles zaznamenat až do roku 2005. Ovšem státy severní Evropy si po celé období drží v porovnání s ostatními regiony docela vysokou úroveň plodnosti a postupně se dostávají na pozici regionu s nejvyšší úrovní plodnosti. V jižní Evropě dochází rovněž k prudkému poklesu plodnosti již na začátku sledovaného období. Na hranici prosté reprodukce se tak dostávají na začátku 80. let. Prudký pokles porodnosti však pokračuje až na přelom nového tisíciletí, kdy se ustavuje na hodnotách pod 1,5 dítěte na ženu. Do roku 2020 je pak projektováno, stejně jako u ostatních regionů, mírné zvýšení úrovně porodnosti na hodnoty lehce nad 1,5 dítěte na ženu. U východních států 30
se na začátku sledovaného období drží porodnost na vysoké úrovni až na přelom 80. a 90. let, kdy se většině obyvatel těchto států naskýtají nové možnosti a začínají se tak v mnohém přizpůsobovat
demografickému
vývoji
jejich
regionálních
sousedů,
což
vede
k
prudkému poklesu porodnosti až na úroveň pod 1,3 dítěte na přelomu nového tisíciletí. V prvních letech nového tisíciletí se hodnoty porodnosti u všech východních států mírným tempem zvyšují. Takto příznivý vývoj pak podle střední varianty projekce Spojených Národů lze očekávat až do konce sledovaného období. Graf č. 3. 2: Úhrnná plodnost v evropských regionech 3 2,5
úp
2 1,5
Sever
1
Východ
0,5
Jih 2015-2020
2000-2005
1985-1990
1970-1975
0
Západ
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Nízká úroveň porodnosti v evropských zemích se projevuje i na relativních velikostech zbylých dvou věkových skupin, které jsou zobrazeny na následujících grafech č. 3.3 a 3.4. Klesající podíl mladých věkových skupin v jednotlivých regionech, mezi lety 1970 – 2005, kopíruje trend poklesu úhrnné plodnosti v těchto regionech. Po ustálení úrovně porodnosti od počátku nového tisíciletí a jejímu očekávanému nárůstu se dá předpokládat citelné zpomalení úbytku mladých věkových skupin v populaci.
31
Graf č. 3. 3: Vývoj podílu dětské složky v evropských regionech 30 25 20 %
Sever 15
Východ
10
Jih Západ
5
Evropa 2020
2005
1990
1970
0
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN Nízká porodnost, jak ukazuje graf č. 3.4, se začne projevovat také ve skupině produktivního obyvatelstva. Zatímco do roku 2005 její rozměr u většiny evropských regionů prozatím rostl, postupným vstupováním slabých populačních ročníků do této věkové skupiny se dá očekávat strmý pokles jeho velikosti. Graf č. 3. 4: Vývoj podílu produktivní složky v evropských regionech 75 70 65 %
Sever Východ
60
Jih 55
Západ Evropa 2020
2005
1990
1970
50
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN
32
Jak již bylo uvedeno, možnost úmrtí odvisí zejména od věku. Je tedy zřejmé, že čím bude daná populace disponovat větším počtem starých osob, tím bude mít v daném období vyšší úmrtnost ve srovnání s mladými populacemi. Nejjednodušší ukazatel vyjadřující úroveň úmrtnosti, hrubá míra úmrtnosti13, započítává celkové počty zemřelých bez ohledu na zastoupení jednotlivých věkových skupin v populaci. Při srovnání úrovně úmrtnosti dvou populací, z nichž každá má jinou věkovou strukturu, tak dochází pomocí tohoto ukazatele ke zkreslení. Abychom získali nezkreslené srovnání populací s odlišnou věkovou strukturou obyvatelstva, musíme použít ukazatele standardizované úmrtnosti. Jedním takovým je i naděje dožití, měřená pro určitou věkovou skupinu. Vyjadřuje, kolika let se ještě dožije tato skupina, pokud by se úroveň a struktura úmrtnosti zachovala na stejné úrovni, jako v době měření. Graf č. 3. 5: Naděje dožití při narození v evropských regionech (kombinovaná)
naděje dožití při narození
85 80 75 Sever
70
Východ
65
Jih 2015-2020
2000-2005
1985-1990
1970-1975
60
Západ
roky
Zdroj: Vlastní graf na základě dat z UN V grafu č. 3.5 jsou zobrazeny křivky vývoje naděje dožití při narození ve všech čtyřech námi sledovaných regionech. Můžeme pozorovat, že u států severní, jižní a východní Evropy dochází během sledovaného období ke kontinuálnímu nárůstu naděje dožití, která nabývá téměř stejných hodnot. Naproti tomu u zemí východní Evropy ve sledovaném období dochází
13
Hrubá míra úmrtnosti je vyjádřena jako poměr celkového počtu zemřelých z jednotlivých generací ke střednímu stavu obyvatelstva v daném období, vyjádřenou na 1000 obyvatel.
33
v jeden čas dokonce k poklesu střední délky života a celkově za 50 let vzroste naděje dožití východoevropana jen o pár let. Vysoká porodnost na začátku sledovaného období spolu s mírným prodlužováním lidského života, měřeným pomocí naděje dožití, vede k tomu, že jako jediný region se východ Evropy při měření stárnutí pomocí relativního zastoupení osob starších 65 let pohybuje po celé období pod úrovní evropského průměru. Naproti tomu u většiny států severní, jižní a západní Evropy došlo k poklesu porodnosti pod záchovnou úroveň již v 70. letech. V kombinaci s růstem střední délky života obyvatel těchto regionů, jež se za 50 let sledovaného období zvýší o zhruba 10 let, vede k výraznému stárnutí těchto populací.
34
Závěr
V této práci jsem se pokusil (po úvodním představení populačního stárnutí, indikátorů vhodných k měření tohoto jevu a demografických determinant) ukázat na hlavní trendy tohoto procesu v Evropě a jejích regionech, s cílem zjistit, zda se u zvolených čtyř evropských regionů (severního, východního, jižního a západního) dají ve sledovaném období najít určité podobnosti či rozdíly v průběhu stárnutí jejich populací, měřeném za pomoci vybraného ukazatele. Tím byl ukazatel relativního zastoupení osob starších 65 let v jednotlivých regionech. Po znázornění obecných trendů stárnutí pro celou evropskou populaci a zobrazení vývoje hodnot zvoleného ukazatele relativního zastoupení osob starších 65 let však musím konstatovat, že proces populačního stárnutí v jednotlivých regionech nelze v žádném případě označit za homogenní. S trochou nadsázky by se tak dalo říci, že jestli jednotlivé regiony vykazují v procesu populačního stárnutí nějakou shodnou charakteristiku, tak jedině v tom, že shodně u všech regionů dochází ke stárnutí populace jako takovému. Při analýze jednotlivých hodnot zvoleného ukazatele relativního zastoupení osob starších 65 let u evropských regionů jsem došel k závěru, že se poměr seniorů v populacích v průběhu sledovaného období liší region od regionu. V případě přijetí hranice 8% starých osob pro označení populace za starou, se dá při pohledu na začátek sledovaného období, do roku 1970, konstatovat, že všechny evropské regiony se svým zastoupením seniorů v populaci dají označit za staré, ačkoliv východní Evropa je s 8,5% podílem seniorů jen těsně nad touto hranicí. Do konce sledovaného období, do roku 2020, se pak hodnoty z roku 1970 ve všech čtyřech regionech téměř zdvojnásobí. Největší kontrast ve vývoji demografického stárnutí by se dal hledat mezi východním regionem na jedné straně a zbylými třemi regiony na straně druhé. Vysvětlení by se dalo najít v odlišném vývoji demografických determinant populačního stárnutí, tj. v úrovních porodnosti a úmrtnosti, kterým jsem během analýzy populačního stárnutí věnoval značnou část své práce. Vývoj úrovní porodnosti a úmrtnosti, sledovaný za pomoci vybraných ukazatelů, tj. úhrnné plodnosti pro porodnost a naděje dožití pro úmrtnost, by nám tak uskupily evropské regiony právě na tyto dva tábory. 35
V prvním by byly zastoupeny regiony severu, jihu a západu, jež vykazují v průběhu sledovaného období obdobných trendů vývoje jednotlivých determinant, kdy dochází již na začátku sledovaného období k prudkému poklesu porodnosti pod úroveň prosté reprodukce a současně u těchto regionů dochází k postupnému poklesu úrovně úmrtnosti, projevujícím se zvyšováním střední délky života. Naproti nim by stál region východní Evropy, který vykazuje odlišný vývoj determinant populačního stárnutí, kdy dochází k poklesu porodnosti i úmrtnosti se značným časovým zpožděním. K poklesu porodnosti pod hranici prosté reprodukce dochází u států východního regionu až na začátku 90. let, tj. s téměř 20letým zpožděním oproti zbylým třem regionům, které se dostávají pod tuto hranici ve většině v první polovině 70. let. Růst naděje dožití má u východního regionu rovněž zcela odlišný průběh oproti ostatním evropským regionům. Zatímco u severních, jižních a západních zemí dochází ke kontinuálnímu nárůstu střední délky života v průběhu celého sledovaného období o zhruba 10 let, u zemí východního regionu se za tu stejnou dobu zvýší pouze asi o 2 roky a pro prvních 35 let období je pro něj charakteristický dokonce jeho pokles. Od roku 2005 však začíná růst naděje dožití rychle stoupat, s větší dynamikou, než je tomu u zbylých regionů. Východní státy se tak svým demografickým vývojem spíše postupně blíží úrovni ostatních regionů, než že by kopírovaly jejich trend. Zajímavě se jevilo porovnání hodnot ukazatele relativního zastoupení seniorů v populacích jednotlivých regionů, s údaji pro evropský průměr, kdy se dalo snadno vypozorovat, že rozložení podílu na stárnutí celkové evropské populace nenese pouze jediný region či jejich uskupení. Dokladem tohoto faktu může být přesun u jižních států z původně, tj. na začátku sledovaného období v roce 1970, relativně nízkých hodnot ukazatele zastoupení starých osob v populaci na hodnoty vysoko nad evropským průměrem. Opačný trend byl pozorován u severního regionu, jenž se svým rozměrem seniorů dostal z původně vysoko nadprůměrných hodnot na hodnoty těsně pod tímto průměrem. Západní a východní region se pak držely svou úrovní v prvním případě nad a v druhém případě pod hranicí evropského průměru po celé sledované období. Hlavní podíl na vysokých hodnotách zastoupení starých osob ve věku 65 let a více v evropské populaci nesou v současnosti regiony západu a jihu, jež zejména svými nízkými hodnotami 36
úrovně porodnosti připívají k tomuto stavu. Naopak země ze severního a východního evropského regionu prozatím přispívají k jeho zmírnění. Opět se na tomto stavu podílí zejména plodnost, která je u států severu v současnosti na nejvyšší úrovni. U východního regionu je pak způsobena časovou prodlevou v případě snižování její úrovně ve druhé polovině 20. století. Příčinou toho, že nelze pozorovat shodný nebo odlišný trend ve vývoji stárnutí mezi jednotlivými regiony je daný zejména jejich samotným vymezením. Každý z regionů je zastoupen mnoha státy, mezi nimiž samotnými dochází k významným odlišnostem v tomto demografickém procesu. Největší rozdíly mezi státy uskupenými do jednotlivých regionů lze pozorovat u regionu východního. Rozdíly v zastoupení osob starších 65 let v populacích jednotlivých států se tam pohybují v řádech několika procentních bodů mezi „nejstarším“ a „nejmladším“ státem. Kdyby však došlo k rozčlenění států do jednotlivých uskupení na základě dalších ekonomických a sociálních kriterií, ne pouze na základě geografické příslušnosti k danému regionu, daly by se jistě pozorovat větší podobnosti v procesu demografického stárnutí mezi zvolenými skupinami států. Tím se otevírá zajímavý prostor k důkladnější analýze v případné navazující diplomové práci.
37
Seznam použitých zdrojů
Literatura: Burcin, B., & Kučera, T. (1995). Aktuální stav a perspektivy populačního vývoje České republiky do roku 2020. Praha: Univerzita Karlova v Praze. 26 s. ISBN 80-7184-052-1 Livi Bacci, M. (2001). A concise history of world population (3. vyd.). Cambridge: Blackwell. Mullan, P. (2000). The imaginary time bomb. Why an ageing population is not a social problem. London: I. B. Tauris and Co. 251 s. ISBN 0-631-22334-7 Rabušic, L. (1995). Česká společnost stárne (1. vyd.). Brno: Masarykova univerzita v Brně. 192 s. ISBN 80-210-1155-6 Rabušic, L. (2001). Kde ty všechny děti jsou?: Porodnost v sociologické perspektivě (1. vyd.). Praha: Sociologické nakladatelství. 266 s. ISBN 80-86429-01-6 Tomeš, Z. (2005). Je stárnutí populace výzvou pro hospodářskou politiku? Working Paper. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 29 s. United Nations (2002). World population ageing 1950 - 2050. New York: United Nations. 483 s. ISBN 92-1-051092-5 Pavlík, Z., Rychtaříková, J., & Šubrtová, A. (1986). Základy demografie (1. vyd.). Praha: Academia. 736 s. ISBN 7672-21-075-86 Vallin, J. (1989). Světové obyvatelstvo (2. vyd.). (V. Hübner, Překl.) Paříž: La Découverte. 148 s. ISBN 80-200-0437-8 Vaňo, B., Jurčová, D., & Mészaros, J. (2003). Základy demografie (1. vyd.). Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca. 136 s. ISBN 80-968927-3-8 Vystoupil, J. (2005). Demografie: distanční studijní opora (1. vyd.). Brno: Masarykova univerzita v Brně. Weeks, J. R. (2008). Population: An introduction to concepts and issues (10. vyd.). Portland: Wadsworth Publishing Co. 640 s. ISBN 0-495-09637-7
Elektronické zdroje: ČSÚ. (2006). Porodnost a plodnost 2001 – 2005 (online). Český statistický úřad. Dostupné na WWW: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/4008-06 38
Demografie.info. (2005-). Demografický informační portál (online). Demografické informační centrum. ISSN 1801-2914. Dostupné na WWW: http://www.demografie.info/?cz_home= EUROSTAT. (2010). Total population (online). Dostupné na WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tps00001&tabl eSelection=1&footnotes=yes&labeling=labels&plugin=1 Kučera, T. (2004). Změna populační struktury nás bude stát hodně peněz (online). Deník Právo. Dostupné na WWW: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-1363.html Loužek, M. (2004). Stárnutí populace není tragédie (online). Hospodářské noviny. Dostupné na WWW: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=448&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a OECD Family database. (2010). OECD – Social Policy Division – Directorate of Emloyment, Labour and Social Affairs (online). Dostupné na WWW: http://www.oecd.org/document/4/0,3343,en_2649_34819_37836996_1_1_1_1,00.html Vallin J., Meslé, F. & Valkonen T. (2001). Trends in mortality and differential mortality (online). Council of Europe Publishing. Dostupné na WWW: http://books.google.cz/books?id=XZHelCarO8C&pg=PA31&dq=JAcques+Vallin&hl=cs&ei=TxBDTImcMNjNjAeBrQX&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=3&ved=0CDQQ6AEwAg#v=onepage&q&f =false
39
Seznam obrázků, grafů a tabulek
Obrázek č. 1. 1: Modely věkové struktury mladé a stárnoucí populace ................................... 12
Graf č. 2. 1: Zastoupení věkové skupiny 65+ ve sledovaném období v Evropě ....................... 20 Graf č. 2. 2: Úhrnná plodnost v Evropě ve sledovaném období............................................... 22 Graf č. 2. 3: Naděje dožití v Evropě ve sledovaném období..................................................... 23 Graf č. 2. 4: Vývoj a prognóza zastoupení hlavních věkových skupin v evropské populaci .... 24 Graf č. 3. 1: Vývoj podílu starých osob v evropských regionech ............................................. 28 Graf č. 3. 2: Úhrnná plodnost v evropských regionech ............................................................ 31 Graf č. 3. 3: Vývoj podílu dětské složky v evropských regionech ............................................. 32 Graf č. 3. 4: Vývoj podílu produktivní složky v evropských regionech .................................... 32 Graf č. 3. 5: Naděje dožití při narození v evropských regionech (kombinovaná) .................... 33
Tabulka č. 2. 1: Rozložení hlavních věkových skupin v populaci ............................................. 25 Tabulka č. 2. 2: Vývoj věkového mediánu a indexů v Evropě ve sledovaném období .............. 26 Tabulka č. 3. 1: Podíl starých osob v populaci v jednotlivých regionech ................................ 29 Tabulka č. 3. 2: Změna procentního podílu starých osob v jednotlivých regionech ................ 29
40
Seznam použitých zkratek
CZE SVK POL HUN GBR DEU DNK SWE FIN NLD ITA ESP Úp UN
Česká republika Slovensko Polsko Maďarsko Velká Británie Německo Dánsko Švédsko Finsko Nizozemsko Itálie Španělsko úhrnná plodnost Organizace Spojených Národů
41
Seznam příloh
Příloha č. 1: Rozdělení vybraných zemí do skupin podle relativního zastoupení osob starších 65 let ve sledovaném období Příloha č. 2: Index závislosti ve vybraných zemích ve sledovaném období Příloha č. 3: Průměrný věk prvorodiček v letech 1970 – 2000
42
Příloha č. 1: Rozdělení vybraných zemí do skupin podle relativního zastoupení osob starších 65 let ve sledovaném období % 65+ <8
8 - 11,9
12 - 15,9
1970
1990
2005
2020
Albánie
4,4
Albánie
5,3
Bosna a Hercegovina
4,7
Bosna a Hercegovina
6,1
Makedonie
5,8
Makedonie
7,4
Moldavsko
6,3
Černá Hora
7,6
Rusko
7,7
Polsko
8,2
Moldavsko
8,3
Albánie
8,7
Srbsko
8,4
Černá Hora
8,3
Irsko
11,0
Rumunsko
8,6
Srbsko
9,6
Makedonie
11,1
Island
8,9
Rusko
10,1
Moldavsko
11,1
Bělorusko
9,0
Polsko
10,1
Slovensko
11,7
Island
11,7
Malta
9,0
Slovensko
10,3
Ukrajina
9,1
Rumunsko
10,4
Finsko
9,2
Malta
10,4
Slovensko
9,2
Island
10,6
Portugalsko
9,4
Bělorusko
10,6
Bulharsko
9,6
Litva
10,9
Chorvatsko
9,7
Slovinsko
11,1
Španělsko
9,8
Chorvatsko
11,3
Slovinsko
9,9
Irsko
11,4
Litva
10,0
Estonsko
11,6
Nizozemsko
10,2
Lotyšsko
11,8
Řecko
11,1
Irsko
11,2
Itálie
11,2
Švýcarsko
11,4
Maďarsko
11,6
Estonsko
11,7
Lotyšsko
11,9
Česká republika
12,1
Ukrajina
12,1
Černá Hora
12,6
Albánie
12,0
Dánsko
12,3
Česká republika
12,6
Malta
13,2
Irsko
13,8
Lucembursko
12,5
Nizozemsko
12,8
Polsko
13,3
Moldavsko
13,9
Norsko
12,9
Bulharsko
13,1
Bosna a Hercegovina
13,4
Island
14,6
Francie
12,9
Maďarsko
13,3
Rusko
13,8
Makedonie
14,8
Spojené království
13,0
Finsko
13,4
Česká republika
14,1
Bělorusko
14,9
Belgie
13,4
Portugalsko
13,4
Lucembursko
14,1
Černá Hora
15,2
Švédsko
13,7
Lucembursko
13,4
Nizozemsko
14,2
Lucembursko
15,2
Německo
13,7
Španělsko
13,6
Bělorusko
14,4
Rusko
15,4
Rakousko
14,0
Řecko
13,7
Norsko
14,5
Normanské Ostrovy
16 - 19,9
14,2
Francie
14,2
Srbsko
14,7
Švýcarsko
14,6
Normanské Ostrovy
14,7
Normanské Ostrovy
14,8
Rumunsko
14,8
Rakousko
14,9
Dánsko
15,1
Belgie
15,0
Litva
15,2
Německo
15,0
Slovinsko
15,5
Itálie
15,2
Maďarsko
15,6
Dánsko
15,6
Spojené království
15,7
Norsko
16,3
Finsko
16,0
Slovensko
16,1
Švédsko
17,8
Švýcarsko
16,0
Srbsko
16,6
Ukrajina
16,1
Ukrajina
16,9
Spojené království
16,1
Bosna a Hercegovina
17,3
Rakousko
16,2
Rumunsko
17,4
Francie
16,5
Litva
17,9
Lotyšsko
16,6
Norsko
18,0
Estonsko
16,7
Polsko
18,3
Španělsko
16,8
Lotyšsko
18,3
Chorvatsko
17,0
Spojené království
18,5
Portugalsko
17,1
Estonsko
18,6
Bulharsko
17,2
Španělsko
18,7
Švédsko
17,2
Maďarsko
19,3
Belgie
17,3
Česká republika
19,5
Řecko
18,0
Nizozemsko
19,7
Německo
18,9
Rakousko
19,9
Itálie
19,6
Malta
20,1
Normanské Ostrovy
20,1
Dánsko
20,1
Švýcarsko
20,2
Slovinsko
20,3
Belgie
20,3
Chorvatsko
20,4
Bulharsko
20,5
Portugalsko
20,6
Řecko
20,7
>20
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN
Francie
20,9
Švédsko
21,0
Finsko
22,3
Německo
23,0
Itálie
23,0
Příloha č. 2: Index závislosti ve vybraných zemích ve sledovaném období 1970
1980
1990
2000
2005
2010
2020
Finsko
51
48
49
49
50
51
64
Švédsko
53
56
56
55
53
53
62
Česká republika
50
58
51
43
41
42
54
Maďarsko
48
55
51
47
45
45
52
Itálie
56
55
46
49
51
53
57
Španělsko
61
59
50
46
46
47
52
Francie
60
57
52
54
54
55
62
Německo
59
52
45
47
50
51
55
Zdroj: Vlastní tabulka na základě dat z UN
Příloha č. 3: Průměrný věk prvorodiček v letech 1970 – 2000
Zdroj: OECD (vlastní úprava tabulky)
