Správní dozor vykonávaný orgány veterinární správy

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Správní dozor vykonávaný orgány veterinární správy Bakalářská práce

Autor:

Kateřina Mašková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc.

Červen 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

Kateřina Mašková

2

Poděkování Ráda bych poděkovala mému vedoucímu bakalářské práce za věnovaný čas a za jeho tolik potřebné rady.

3

Anotace Význam práce je analyzovat současný systém správního dozoru se zaměřením na výkon dozoru orgány veterinární správy. V rámci této práce bylo nezbytné se zaměřit nejen na správní dozor vykonávaný samotnými orgány veterinární správy, ale také na výkon správního dozoru jako celku. V této práci se mi podařilo zjistit silné i slabé stránky současných právních úprav s dozorem souvisejících a jejich shrnutí je obsaţeno v závěru a doporučení.

Klíčová slova: správní dozor, veterinární správa

Annotation The aim of this work is to analyse our contemporary system of supervision focused on the supervision performed by the veterinary authorities. In order to analyse it properly, it was necessary to focus also on the supervision in whole and afterwards to analyse the exact supervision performed by the veterinary authorities. In this work I found the pro and cons of our contemporary legal system of supervision and the summary of it could be found in the part of the conclusion and the recommendation. Key words: supervision, veterinary authorities

4

Obsah Prohlášení………………………………………………………………………………..2 Poděkování………………………………………………………………………………3 Anotace…………………………………………………………………………………..4 Obsah…………………………………………………………………………………….5 Úvod……………………………………………………………………………………..6 1.1 Správní dozor……………………………………………………………………..….7 1.2 Pojem správního dozoru…………………………………………………………..…8 1.3 Obsah právních vztahů při výkonu správního dozoru…………………………...…20 1.4 Stádia správního dozoru………………………………………………………...….25 2. Správa v souvislosti s veterinární péčí……………………………………………....27 3. Správa v souvislosti s plemenářstvím……………………………………………..…34 4. Správa v souvislosti s ochranou zvířat proti týrání…………………………………..37 5. Správa v souvislosti s potravinami s tabákovými výrobky……………………...…..39 5. Správa v souvislosti s krmivy………………………………………………………..41 6. Veterinární správa………………………………………………………………...….42 Závěry a doporučení……………………………………………………………………47 Seznam pouţité literatury………………………………………………………………49

5

Úvod Cílem práce je analyzovat právní úpravu dozorovaných pravomocí veterinární správy. Pro tuto analýzu je podstatné také přesné vysvětlení souvisejících pojmů jako i celkově význam správního dozoru a obsah právních vztahů subjektů, který dozor vykonává a také subjektů, vůči nimţ je dozor směřován. Celá otázka správního dozoru je velice komplikovaná kvůli nepříliš jasné současné právní úpravě, která vyuţívá různé pojmy se stejným významem. Zejména se jedná o pojmy jako dozor, kontrola, správní dozor, státní dozor a jiné. Tuto problematiku je potřeba velice důkladně analyzovat a vysvětlit stejně tak jako vysvětlit různé členění s tím související. Toto je velice podstatné vzhledem k tomu, ţe správní dozor je jednostranný, mocenský a regulativní zásah orgánu veřejné správy do hmotněprávních poměrů dozorované osoby. Uloţení nápravných prostředků a sankcí znamená často omezení nebo ukončení podnikatelské činnosti dozorované osoby a vynaloţení značných finančních a materiálních prostředků. Další podstatnou problematikou je to, ţe se správní dozor člení do dvou stádií a to na stádium zjišťování a hodnocení a na stádium, ve kterém se uplatňují nápravné nebo sankční prostředky. Tato dvě stadia se ale během veterinárního dozoru mnohdy prolínají a pak je celé správní řízení velice komplikované.

6

1. SPRÁVNÍ DOZOR Pod pojmem „dozor“ je vysvětlována činnost, během které je sledována určitá aktivita nebo určitý stav. Po tomto sledování a pozorování následuje hodnocení zjištěné věci. Dle prof. JUDr. Sládečka si pojem dozor vykládáme z obecného pohledu jako „činnost, která spočívá v pozorování a hodnocení adekvátnosti jednání, zpravidla určité (fyzické) osoby, případně pak i aktivity směřující k nápravě nedostatků“ 1 . Dozor lze také chápat jako aplikaci prostředků, které směřují k zajištění účelu sledovaného dozorčí činností. Správní dozor je nástrojem, který vede subjekty veřejnoprávních vztahů k plnění jejich stanovených právních povinností. Správní dozor je tedy zárukou zákonnosti ve veřejné správě. Při uţívání termínu „dozoru“ můţe dojít k nejasnostem, protoţe je aplikován v mnoha různých významech. Pojem „dozor“ je jednak pouţíván k označení státních orgánů, které vykonávají určitou oprávněnou činnost a jednak také k označení právě této činnosti. V mé práci vyuţívám druhé označení. V literatuře se také hojně nalezne označení „státní dozor“ místo „správní dozor“. Význam je v obou případech stejný, ale pro srozumitelnost bude v práci pouţíván termín správní dozor, protoţe dle mého názoru lépe vystihuje příslušnost k výkonu jednoho druhu státní činnosti.

1

prof. JUDr. Sládeček, Vladimír: Správní dozor a obdobné činnosti veřejné správy In: Obecné správní právo, Wolters Kluwer 2009

7

1.1 POJEM SPRÁVNÍHO DOZORU Správní dozor znamená činnost, která je vykonávána veřejnou správou nebo jejím dozorčím orgánem. Na starosti mají sledování chování jím nepodřízených subjektů a jejich činnost. To je porovnáváno s ţádoucím chováním stanoveným právními normami. Ve spojitosti s hodnocením můţou být aplikovány sankční nebo nápravné prostředky, coţ je jakousi odezvou na vypozorované rozpory mezi faktickým chováním a ţádoucím chováním. „Zpravidla nestačí nějakou (specifickou) činnost fyzických nebo právnických osob toliko právně regulovat, a tak ji usměrňovat… K dosaţení ţádoucího efektu, tj. aby se osoby v souladu s právními předpisy chovaly a plně je respektovaly, je potřeba konkrétní jednání osob v dané oblasti regulovat“ 2. „Za předmět dozoru byla ovšem chápána činnost správní, včetně veřejných sluţeb, podléhaly mu proto právě jen ty subjekty (resp. orgány), které takové činnosti vykonávaly“ 3. „Funkce dozoru směřovaly k případným uloţením opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Vyvození odpovědnosti (potrestání deliktů) se pak jiţ nacházelo mimo pojmové hranice vlastního dozoru a mělo povahu samostatnou“ 4. „ Na první pohled je patrné, ţe institut dozoru, stejně jako celá státní respektive veřejná správa mají za sebou převratný vývoj.“ 5. Nyní se jedná o sluţbu veřejnosti. Veškerá činnost i organizace veřejné správy je vedena k dosaţení dobré správy. Dozor je její součástí a vlastně ho má v kompetenci mimo dalších činností kaţdý orgán. Navíc jsou

2

Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.: Správní dozor a obdobné činnosti veřejné správy. In: Obecné správní právo. 2. Vydání, Praha, ASPI – Wolters Kluwer, 2009. Strana 214 3 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 448 4 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 449 5 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 450

8

vytvářeny specializované orgány, pro které je dozor hlavní náplní činnosti. Na základě zákona mohou být dozorčími orgány v podstatě i právnické osoby soukromého práva, dozorovanými subjekty pak mohou být v podstatě naprosto všechny osoby podle povahy věci. Nemusí to být pouze osoby poskytující veřejné sluţby. „Vedle poslání ochrany práva objektivního mají dozorující často povinnost přímo chránit i subjektivní práva osob (např. spotřebitelů), někdy dokonce tyto osoby mohou proces vyvolat svým návrhem (např. u veřejných zakázek)“ 6. Dá se říct, ţe dozor v podstatě splynul s celou veřejnou správou a nyní je ho obtíţné popisovat samostatně. „I proto některé kontrolní působnosti se vedle dozoru označují za jiné „podobné“ činnosti, jako např. finanční kontrola“ 7. Jako jeden z cílů dozoru by se mohla označit pomoc dozorovaným, která není vţdy vyţádaná. „Pokud by cílem dozoru bylo ukládání trestů, pak by se skutečně pomalu měnil v trestní řízení, a to bez ţádoucích parametrů takového procesu. Byl by jen bičem a noční můrou“ 8. Dozorčím orgánem se stává vykonavatel veřejné správy. Na základě zákonu je mu svěřena působnost dozorce. Dozorčím orgánem bývají správní úřady nebo konkrétní úřední osoby. Zákon by měl svěřovat dozorčí působnost správnímu úřadu nebo určitým úředním osobám. „Typicky zákon svěřuje výkon správního dozoru správnímu úřadu a současně upravuje oprávnění jednotlivých úředních osob (např. inspektorů) při jeho

6

Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 450, 451 7 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 451 8 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Strana 452

9

provádění.“ 9. Na základě zákona nebo formou autorizace můţe být ovšem potřebná pravomoc k výkonu správního dozoru propůjčena i fyzickým nebo právnickým osobám ze soukromého práva. Poté je tedy dozor vykonáván pověřenými zaměstnanci těchto právnických osob. „Kontrolu veřejné správy provádějí ty subjekty, které nejsou vykonavateli veřejné správy a organizačně stojí mimo ni“ 10. Pojem správního dozoru by se neměl omezovat jen na pozitivní právní úpravu, ale měl by svou obecností vytvářet prostor i pří změnách právních úprav. Podstatou dozoru je vliv veřejné moci na fyzické a právnické osoby a jeho účelem by mělo být zabezpečení povinností kontrolovaného subjektu. Dozor je tedy součástí kompetence státního orgánu. „Dozorčí právo slouţí k ochraně objektivního práva, nikoli subjektivních práv a zájmů dotčených osob: vykonává se tedy z moci úřední“

11

. Hlavním kritériem dozoru

je zákonnost, pouze výjimečně napomáhá dozor i k ochraně hledisek účelnosti a vhodnosti. Aţ na výjimky je samotný výkon dozoru časově neomezený a není tedy vázán lhůtami. Měl by vést ke kasaci nebo k pozastavení závadného právního úkonu. Jiţ Emila Hácha v předválečné literatuře

12

charakterizoval dozor jako

„konvenční název pro soubor funkcí, jejichţ jádro záleţí v tom, ţe dozírající pozoruje činnost jiného (pod dozor postaveného) kritickým způsobem podle směrnic činnost tuto určujících, maje na pozorovaného aspoň virtuelně vliv směřující k tomu, aby činnost pozorovaná byla udrţena ve shodě se směrnicemi pro ni danými“. Emil Hácha pokládá za dozor činnost pozorovací a nápravnou. Dozor je tedy podle něj součástí úřední kompetence. Dozor se zahajuje „z podnětu úředního bez jakéhokoli právního vlivu 9

JUDr. Ing. Josef Staša, CSc.: Část třetí správní dozor. In: Správní právo – obecná část. 6. vydání. Praha, C. H. Beck, 2006. Strana 279 10 JUDr. Marcela Fryštenská, Ph. D. Správní právo. 1. Vydání. Brno, Vysoká škola Karla Engliše, a.s., 2010. Strana 17 11 JUDr. Kopecký, Martin: Správní dozor (pojem, znaky, systém). Právník 1/1991. Strana 144 12 Hácha, Emil: Slovník veřejného práva československého, svazek 1., heslo „Dozor“. Brno 1929. Strana 458

10

interesentů“

13

. V té době ovšem dozor nevykonávaly pouze státní orgány, ale i jiné

subjekty jako například dozorčí orgány podle zákonodárství o sociálním pojištění. Zde šlo například o dozorčí výbory nemocenských pojišťoven. Dozor má funkci pozorovací a nápravnou. Rozlišení pojmů kontrola a dozor je podstatné. Podle E. Háchy se pojem kontroly chápe souznačně s dozorem, ale kontrole je chápána daleko plnějším významem neţ dozor. Kontrola vyjadřuje dalekosáhlé ovlivňování kontrolovaného. Sovětský autor A. A. Karmolickij 14 dělí kontrolu na vnější a vnitřní podle vazeb mezi subjektem a objektem kontroly. „Pro vnitřní kontrolu je charakteristické, ţe je uskutečňována v rámci pouze jednoho organizačního systému… Vzájemné vztahy mezi subjektem a objektem kontroly se vytvářejí na základě organizační podřízenosti. Vnější kontrola se však vztahuje i na objekty, které nejsou organizačně začleněny do systému, ve kterém se nachází kontrolující subjekt.“

15

. Dle něj slouţí dozor k předcházení

porušování povinnosti, je jeho úkolem porušování včas odstranit a zjišťovat příčiny, které k němu vedou. „Vymezení vztahu kontroly a správního dozoru závisí na tom, zda chápeme kontrolu jako činnost pozorovací a hodnoticí nebo v širším pojetí, a zahrneme-li k ní i funkci nápravnou, popř. téţ sankční“

16

. Dle Kopeckého existují dva pohledy ke

kontrole. Lze být chápána jako součást výkonné a nařizovací činnosti správních orgánů. Pak lze konstatovat, ţe je kontrola součástí výkonu správního dozoru. Druhý pohled chápe kontrolu jako výlučnou činnost určité kategorie státních orgánů, které mají obecnou působnost nebo specializovanou působnost.

13

Hácha, Emil: Slovník veřejného práva československého, svazek 1., heslo „Dozor“. Brno 1929. Strana 463 14 Správní dozor v SSSR AUC Iuridica 4/1987 15 Správní dozor v SSSR AUC Iuridica 4/1987. Strana 38, 39 16 JUDr. Kopecký, Martin: Správní dozor (pojem, znaky, systém). Právník 1/1991. Strana 153

11

Dozor lze členit na různé druhy podle různých kritérií. Například podle subjektů, které dozor vykonávají, podle objektů, vůči nimţ dozor směřuje, podle jejich vzájemného vztahu nebo podle rozsahu prováděného dozoru. Kopecký ve svém textu vychází z úvah Emila Háchy, J. Matějky, a Z. Rybnického. Dle jejich názorů tedy shrnul moţnost dělení systému správního dozoru na tři podsystémy. První skupinou je hierarchický správní dozor. Ten je zaloţen na určitých vztazích v rámci organizační nadřízenosti a podřízenosti a to jak v rámci podřízených správních orgánů, tak i sluţebně podřízených osob. Tento podsystém má interní působnost a jeho vnější vliv se projevuje pouze při rušení externích aktů podřízených orgánů. Druhým podsystémem je dozor nad samosprávnými svazy celky. Stát vykonává nad nimi dozor jako nad veřejnoprávními korporacemi nestátního charakteru. De lege ferenda by podle Kopeckého měl tento podsystém najít své místo i v našem právním řádu. Třetím podsystémem je specializovaný správní dozor. Ten je prováděn vůči fyzickým i právnickým osobám vykonávající určitou činnost, do kterých zasahují zvláštní právní předpisy. Na základě modelového institutu Josefa Staši můţe být současný právní dozor pouze vnějšího charakteru. Vnější správní dozor je vykonáván vůči subjektům občanské společnosti, kterými jsou fyzické nebo právnické osoby. Nejsou tedy v rámci jakýkoli vztahů podřízenosti nebo nadřízenosti, případně členských vztahů nebo také v rámci vztahů subjektů veřejné správy. „Správní dozor vystupuje jako relativně samostatná správní činnost, která není součástí jiných institutů správního práva“

17

17

. U dozorčích

JUDr. Ing. Josef Staša, CSc.: Část třetí správní dozor. In: Správní právo – obecná část. 6. vydání. Praha, C. H. Beck, 2006. Strana 280

12

činností v rámci vnitřních vztahů ve veřejné správě si není Josef Staša jist, zda opravdu je správné tyto činnosti označovat jako dozor. Je důleţité vymezit kritéria, která určuje, zda je vykonávaná činnost ţádoucí či naopak. V našem právním systému se kritériem pro hodnocení chování, zda je v souladu se zákonem či nikoliv. Relevantní povinnosti, které jsou podstatné během výkonu dozoru, mají svůj základ v zákoně nebo v jiném právním předpisu nebo případně i z jiného předpisu. Závaznost takového předpisu ale musí být dána zákonem. Další povinnosti mohou vyplývat z opatření obecné povahy, ze správního aktu nebo z veřejnoprávní smlouvy. „Pro správní dozor…tedy nebude přicházet v úvahu uplatnění mimoprávních kritérií, jakými jsou věcná správnost, účelnost, hospodárnost, sociální a ekonomická efektivnost, soulad s poznatky vědy a techniky anebo etická pravidla, ledaţe by byla taková kritéria zahrnuta do právní normy“ (strana 282). Správní dozor můţe být průběţný nebo následný. Průběţný dozor se zaměřuje na probíhající činnost a následný dozor má za úkol zjišťování způsobu odstraňování zjištěných nedostatků při předchozí dozorčí činnosti. V případě, ţe jsou nějaké obdobné úkony vykonávány předběţně, pak nejde o správní dozor, ale o činnost povolovací nebo podobnou. Správní dozor se dělí na soustavný a na jednorázový. „Soustavný dozor je vykonáván zpravidla vůči předem určenému okruhu subjektů. Dozor prováděný jednorázově můţe vyplývat z úkolu zaloţeného nějakým programovým dokumentem dozorčího orgánu (programem či plánem výkonu dozoru), ale podnět můţe také přijít

13

zvenčí, přičemţ můţe jít o úřední podnět, ale i stíţnost nebo petici.“

18

. Správní dozor

prováděný na základě podnětu, který pochází zvenčí, se nazývá dozor incidentní. „V našem současném správním právu je správní dozor koncipován jako věcně specializovaný, zaměřený na určitý úsek ochrany veřejného zájmu“. Správní dozor je vţdy soustředěný na chování osob, ale často zde hrají svou roli také věcné prvky, které v některých případech předchází prvkům osobním. Pokud je správní dozor uspořádán hierarchicky, pak ho právní úprava označuje jako dozor vrchní. Tímto termínem můţe být označená dozorčí činnost ministerstev nebo jiných správních úřadů. Objektem dozoru pak je převáţně činnost jím podřízeným vykonavatelům během výkonu státní správy. Vrchní dozor také můţe označovat dozor vykonávaný v oblastech, které podléhají dozoru více správních úřadů. Státní dozor jsou oprávněny provádět na základě zákona ministerstva a další orgány na základě rozsahu, který je stanovená zvláštními předpisy, místní orgány státní správy a územní samosprávy a ostatní orgány v rámci jejich pravomoci a působnosti co se týče specializovaného dozoru, odborného dozoru, případně inspekce podle zvláštních předpisů. Mezi dozorčí orgány patří Nejvyšší kontrolní úřad, který se řídí zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu. Jedná se o nezávislý kontrolní orgán České republiky, který je oprávněn vykonávat dozor nad hospodařením se státním majetkem a finančními prostředky, které byly vybrány ve prospěch právnických osob na základě zákona, nad státním závěrečným účtem, nad zadáváním státních zakázek, nad správným plněním českého státního rozpočtu, nad hospodařením s finančními prostředky, které byly poskytnuty ze zahraničí a nad prostředky, za které Česká

18


14

republika převzala záruky a nad výdejem a umořováním cenných papírů. Do pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu nespadá dozor nad finančními prostředky vybranými obcemi v jejich samostatné působnosti. Nejvyšší kontrolní úřad tedy svůj dozor vykonává nad státními orgány, organizačními sloţkami státu a nad fyzickými a právnickými osobami. Orgánem podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu je Česká obchodní inspekce. Inspekce je orgánem státní správy, který má za úkol kontrolovat právnické a fyzické osoby, které prodávají nebo dodávají zboţí a výrobky na vnitřní trh nebo které poskytují sluţby nebo vyvíjejí činnost na vnitřním trhu v České republice. Česká obchodní inspekce má mimo jiné na starosti odhalování klamavé reklamy, kontrolování dodrţení jakosti výrobků a zboţí a jejich zdravotní nezávadnosti, kontrolování hygienické nezávadnosti provozu a kontrolování dodrţování stanovených podmínek a kvality sluţeb. Česká obchodní inspekce je oprávněna zjišťovat nedostatky, jejich příčiny, identifikovat osoby za ně zodpovědné, určovat opatření k odstranění nedostatků a provádět laboratorní rozbory k ověření jakosti výrobků nebo zboţí. Dalším dozorčím orgánem je také Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která je podřízena Ministerstvu zemědělství. Státní zemědělská potravinářská inspekce kontroluje, jestli výrobky, suroviny, potraviny a tabákové výrobky odpovídají zvláštním právním předpisům, kterým je například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Další povinností Státní zemědělské a potravinářské inspekce je například kontrola, jestli jsou výrobky a zboţí, které jsou uváděny na trh, zdraví bezpečné nebo jestli nedochází k nekalé soutěţi. Státní zemědělská a obchodní inspekce je mimo jiné oprávněna zjišťovat nedostatky, jejich příčiny, identifikovat osoby za ně zodpovědné, ukládat pokuty a opatření a vydává určité posudky a osvědčení. 15

Dalším dozorem je státní zdravotní dozor a ten je vykonáván krajskými hygienickými stanicemi podle tzv. kontrolních plánů určujících priority jejich činnosti. Orgány ochrany veřejného zdraví jsou na základě zákona a zvláštních právních předpisů oprávněny přijímat pouţitelné předpisy Evropského společenství. Jejich dodrţování také dozorují. Ţivnostenské úřady mají například na starosti dohled nad rozsahy a platnostmi ţivnostenských oprávnění, nad podmínkami provozování ţivnosti, nad označením provozoven a nad doklady o nabytí zboţí. Státní poţární dozor je vykonáván Ministerstvem vnitra a Hasičským záchranným sborem kraje podle zákona č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o poţární ochraně. K oprávnění státního poţárního dozoru patří vstupování do objektů k provedení preventivní kontroly, zda je pracoviště se zvýšeným poţárním nebezpečím například řádně označeno bezpečnostními značkami, zákazy a příkazy ve spojitosti s poţární ochranou nebo zda zaměstnavatel zajišťuje pracovníkům pravidelné školení o poţární ochraně. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty provádí kontrolu práce a pracovněprávních předpisů. V České republice působí osm oblastních inspektorátů práce. K předmětu dozoru inspektorů patří například kontrola stanovených pracovních dob a dob odpočinku, kontrola zajištění bezpečnosti práce nebo kontrola zajištění bezpečného provozu technických zařízení na pracovišti. V případě šetření pracovního úrazu můţe vydat nařízení, aby místo úrazu bylo zanecháno v původním stavu, neţ šetření skončí. Úřady práce jsou podřízeny Ministerstvu práce a sociální věcí a předmětem jejich kontroly je dodrţování právních předpisů o zaměstnanosti a o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. 16

Finanční úřady, finanční ředitelství a odborné útvary obecních úřadů vykonávají finanční dozor, který spočívá v kontrolování účetnictví, vykazování a odvody daní a poplatků. Kontrolu dodrţování devizových předpisů má na starosti Česká národní banka, která je devizovým orgánem. Mezi dozorčí orgány patří také metrologické orgány, kterým je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Státní metrologický inspektorát, Státní metrologická střediska a Český metrologický institut. Předmětem jejich dozoru je především kontrola měřidel. Dozor v oboru státních oblastních archivů je prováděn archivními inspektory státních oblastních archivů a to i u soukromých archivů. Archivní inspektoři kontrolují plnění zákonu č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové sluţbě. Ve věcech veřejného pořádku a bezpečnosti provádí dozor Policie České republiky. Má na starosti mimo jiné kontrolu veřejného pořádku, zajištění nočního klidu, přihlašování k ubytování občany, a pokud to okolnosti vyţadují, pak je také předmětem její kontroly asistence při výkonu kontroly jiných orgánů. Městská policie je zřizována městským zastupitelstvem podle zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Má na starosti zabezpečení veřejného pořádku v rámci působnosti města, popřípadě v rámci působnosti obce jako obecní policie. Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze má na starosti dodrţování práv a povinností v rámci zpracování osobních údajů a kontrolu předávání osobních údajů do jiných států. Předchází tím neoprávněnému zásahu do soukromí. Celní orgány mají na starosti promíjení cla, daní a poplatků, které jsou spravovány celními orgány. Dále určují celní hodnoty, penále z prodlení, mají oprávnění 17

k vymáhání nedoplatků cla, daní a poplatků, které samy spravují. Mohou si ověřovat původ zboţí, rozhodovat o případném zajištění zboţí a pátrat po zboţí, které uniklo celnímu dohledu. Zdravotní pojišťovny mají na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, právo na kontrolu zaměstnavatelů, zda do osmi dní od nástupu nového zaměstnance toto oznámí příslušné zdravotní pojišťovně, zda udělal totéţ v případě ukončení pracovního poměru se zaměstnancem, zda nahlásil změnu zdravotní pojišťovny zaměstnance, případně zda oznámil všechny skutečnosti, které by mohly ovlivnit povinnost státu platit za zaměstnance pojistné. V případě fyzické osoby podnikající na základě ţivnostenského oprávnění je lhůta pro nahlášení změn osmi denní. Předmět kontroly okresních správ sociálního zabezpečení je dán zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem je tedy kontrola plateb pojistného na sociální zabezpečení, které musí hradit organizace, zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné. Dozor nad nakládání s nebezpečným odpadem a jeho vyuţitím a zneškodněním, nad vedením evidence odpadu, nad zajištěním nebezpečného odpadu proti odcizení nebo znehodnocení mají na starosti Správní úřady a obce při výkonu státní správy v oblasti nakládání s odpady. Pod správní úřady a orgány při výkonu státní správy v oblasti nakládání s obaly patří Ministerstvo ţivotního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, krajská hygienická stanice, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, Česká obchodní inspekce, Česká inspekce ţivotního prostředí a celní orgány. 18

Tyto orgány mají na starosti kontrolu dodrţování povinností, které jsou stanoveny pro nakládání s obaly a odpady z obalů dle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Ministerstvo zdravotnictví má za úkol kontrolu ochrany, vyuţívání a rozvoje přírodních léčebných lázní. Dle zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázní a lázeňských místech jde tedy o kontrolu při uţívání zdrojů na území lázeňských míst a také v ochranných pásmech. Na úseku veterinární péče provádí kontrolu orgány veterinární správy podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů. Vzhledem k tomu, ţe k tématu správního dozoru vykonávaného orgány veterinární správy je potřeba obsáhlejšího vysvětlení, budu se tímto dozorčím orgánem zabývat podrobněji v následující kapitole.

19

1.1

OBSAH PRÁVNÍCH VZTAHŮ PŘI VÝKONU SPRÁVNÍHO DOZORU

„Obsahem právních vztahů při výkonu správního dozoru jsou oprávnění a povinnosti dozorčího orgánu a jím odpovídající povinnosti a oprávnění subjektu, vůči němuţ je dozor vykonáván, popř. i dalších subjektů (třetích osob).“ 19. Je rozhodující, ţe všechna tato oprávnění a povinnosti musí být stanoveny zákonem. Postup správního dozoru je zakotven v zákoně č. 553/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Celkově dozorčí orgán má tedy na starosti zjištění skutečného stavu věci, čemuţ napomáhají práva, která mají procesní charakter, tzv. dozorčí oprávnění. Tato práva jsou zákonem svěřována určitým úředním osobám, které jsou k uskutečňování dozoru oprávněny. K těmto dozorčím oprávněním mimo jiné patří právo vstupu na pozemky, do objektů, provozů a zařízení a do všech ostatních prostorů kontrolované osoby, pokud se tento prostor týká předmětu kontroly. Zároveň je ale zaručena nedotknutelnost obydlí. Dozorčí orgán má právo ve stanovených lhůtách vyţadovat na subjektech kontroly určité doklady a písemnosti. Dále mají právo dozvědět se informace, které jsou utajené, „prokáţí-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto informací, vydaným podle zvláštního právního předpisu“ 20. Při provádění kontroly jsou pověřené úřední osoby oprávněny doţadovat se pravdivých a kompletních údajů o zjišťovaných a dalších souvisejících skutečnostech. Dále mají právo na zajištění dokladů, jejichţ kopie musí ponechat kontrolovanému subjektu spolu s písemným potvrzením jejich převzetí. Dalším oprávněním je poţadavek písemné zprávy o odstranění nedostatků, které byly úřední osobou zjištěny. Tuto zprávu musí subjekt kontroly předloţit písemně a ve stanovené lhůtě. Pověřená úřední osoba má právo na tzv. věcnou pomoc, kterou je 19

JUDr. Ing. Josef Staša, CSc.: Část třetí správní dozor. In: Správní právo – obecná část. 6. vydání. Praha, C. H. Beck, 2006. Strana 287 20 Zákon č. 552/1991 Sb. §11 b)

20

například právo vyuţívat mobilní telefon, pokud je v majetku kontrolovaného subjektu a pokud je jejich pouţití nezbytné pro vykonání a zabezpečení kontroly. Zákon také vymezuje případy, kdy je moţné, aby úřední osoba uloţila pořádkovou pokutu. Jedním z oprávnění dozorčích orgánů je také ukládání sankcí za správní delikty, které ovšem musí souviset s výkonem správního dozoru. Hlavní společnou povinností všech orgánů provozující dozorčí činnost je mlčenlivost, která je uplatňována například, co se týče obchodních tajemství. Další velice podstatnou povinností je zjišťování skutečného stavu věci a dále také zabezpečení všech potřebných dokumentů, podkladů a dokladů k jeho prokázání. Aby byla dozorčí činnost vykonána co nejvíce objektivně, je zapotřebí vyloučení všech osob, u kterých je důvodné podezření z podjatosti. Během výkonu dozorčí činnosti nesmí být dotknuta a omezována práva dozorovaných osob, jakoţto také jejích právem chráněné zájmy. Povinností dozorčího orgánu je oznámení dozorovanému subjektu zahájení dozoru a to před samotným zahájením a předloţení pověření k vykonání kontroly. Jakmile ustanou důvody převzetí potřebných dokumentů, je povinen dozorčí orgán tyto dokumenty subjektu navrátit a po dobu jejich drţení mají povinnost je uchránit před zničením. Během provádění celého dozoru je dozorčí orgán povinen pořizovat protokol. Do protokolu se udává výčet zjištěných skutečností, konkretizované nedostatky a jejich popis. Také se v protokolu musí označit právní předpisy, které byly porušeny. Protokol je sepisován, přestoţe nebyly zjištěny ţádné nedostatky. Subjekt, vůči němuţ je dozor směřován, musí být s protokolem seznámen a můţe poţádat o stejnopis protokolu. Ve lhůtě pěti dnů od seznámení se s protokolem má 21

právo na podání písemné námitky s odůvodněním. Subjekt samozřejmě můţe odmítnout seznámení se s protokolem a v tom případě právo na podání námitky nevzniká. Úřední osoba můţe námitkám proti protokolu vyhovět v plném rozsahu. V jiném případě o nich rozhoduje vedoucí příslušného dozorčího orgánu a to s plnou platností. Toto řízení není řízením podle správního řádu. Velmi podstatné k tématu správního dozoru jsou povinnosti subjektu, vůči němuţ je správní dozor vykonáván. Jeho základní povinností je strpění oprávněných úkonů dozorčího orgánu a zároveň s tím také poskytnutí součinnosti správnímu orgánu. Další jeho povinností je pravdomluvnost, coţ znamená, ţe veškeré informace, které správnímu orgánu poskytuje, musí být pravdivé. Další podstatnou povinností subjektu je poskytnutí tzv. věcné pomoci, pod kterou si můţeme představit například jiţ zmíněné poskytnutí mobilního telefonu, pokud je jeho pouţití nezbytné pro vykonání a zabezpečení kontroly. Nápravné prostředky dozoru jsou souhrnem oprávnění, který je navázán na samotnou kontrolní činnost a můţe být sestavěn v situaci, kdy jsou nedostatky mezi zjištěným chováním subjektu, vůči němuţ je dozor směřován a ţádoucím chováním téhoţ subjektu. Tyto nápravné prostředky se dělí na obecné nápravné prostředky a na specifické nápravné prostředky. „Podpůrný význam má právo poţadovat po dozorované osobě zprávu (informaci) o stavu nápravy“ 21. Je ţádoucí, aby kaţdý orgán vykonávající dozorčí činnost disponoval vlastními nápravnými prostředky. Pokud jimi vybaven není, pak je povinen podnítit jiného příslušného vykonavatele státní správy, aby nápravné prostředky pouţil. Pak původní orgán disponuje prostředky mezitímní povahy. Ty jsou pouze předběţné a platí pouze do přijetí nápravného prostředku jiného vykonavatele státní správy. Nápravné 21


22

prostředky i prostředky mezitímní povahy mohou být ukládány na místě v jednoduchých případech nebo kdy je zde riziko nebezpečí z prodlení. Nápravnému prostředku můţe předcházet výzva ke zjednání nápravy, která není tolik formální. Mezi obecné nápravné prostředky dozoru patří právo vyţadovat odstranění nedostatků, které byly během dozoru zjištěny, případně právo ukládat odstranění těchto nedostatků ve stanovené lhůtě. Dalším obecným nápravným prostředkem je právo poskytovat závazné pokyny, které musí být obsahově konkrétní. To znamená, ţe musí být přesně stanoven způsob odstranění zjištěných nedostatků. Mezi specifické nápravné prostředky patří povinnost zdrţet se jednání, které je specificky určeno, odnětí oprávnění nebo povinnost uzavření provozovny. Dalším specifickým nápravným prostředkem je povinnost náhradního plnění. V praxi tato částka přispívá na úhradu vzniklé újmy, kterou subjekt, vůči němuţ byl dozor vykonáván, přivodil zájmu, který byl chráněný výkonem dozoru. Další povinností náhradního plnění je za povinnosti dozorovaného subjektu, které je prováděno na jeho vlastní náklady. Oprávněním dozorčího orgánu je uloţení sankce za správní delikty. Tak jako je tomu u nápravných prostředků, tak i u sankce je moţné, ţe orgán není vybaven vlastní sankční pravomocí. Pak je zákonem stanoveno předání věci jinému příslušnému vykonavateli státní správy, který touto pravomocí disponuje. Blokovou pokutou můţe být postihnuto méně závaţné porušení povinností. Bloková pokuta je ukládána na místě „úředními osobami pověřenými výkonem dozoru“

22

.

Pořádkovou pokutu můţe uloţit dle §19 „Fyzické osobě, která způsobila, ţe 22


23

kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 14 tohoto zákona, můţe kontrolní orgán uloţit pořádkovou pokutu aţ do výše 50 000 Kč“23. Pokud stanovená povinnost nebyla splněna ve lhůtě určené kontrolními pracovníky, pak úhrn pořádkových pokut nesmí překročit 200 000 Kč. Pokud je uloţen nápravný prostředek, pak není dotčeno oprávnění uloţení sankce a tak je tomu i naopak.

23

Zákon č. 552/1991 Sb. §19 odstavec 1

24

1.2

STÁDIA SPRÁVNÍHO DOZORU

Vezmou-li se v potaz procesní aspekty správního dozoru, pak se dozor dá rozdělit do dvou stádií. První stádium se nazývá zjišťování a hodnocení a jedná se vlastně o samotný výkon správního dozoru. Druhé stádium na něj navazuje a spočívá ve vyuţití nápravných nebo sankčních prostředků. Obě stádia správního dozoru mají významnou vzájemnou spojitost. První stádium je pojmově určující a „nejde o ovlivňování hnotněprávních poměrů dozorovaných osob“ 24. Nicméně dochází k zásahům do jejich práv, protoţe mají určené povinnosti vůči dozorčímu orgánu. V tomto prvním stádiu dochází k vytváření skutkového zjištění a to je porovnáváno s primární právní povinností dozorovaného subjektu. Znamená to tedy, ţe skutkové zjištění musí být subsumováno pod příslušnou právní normu nebo pod příslušný výrok správního rozhodnutí. Na základě toho je pak nutno vyhodnotit, zda je primární povinnost plněna, či nikoliv, případně zda bylo nebo nebylo porušeno ustanovení právního předpisu nebo příslušný výrok správního předpisu. Skutková a právní zjištění je tedy nutné úředně zaprotokolovat. Druhé stádium správního dozoru je spíše fakultativní a závisí na výsledku prvního stádia a také na tom, jakými pravomocemi je dozorčí orgán vybaven. Toto stádium formálně určuje práva a povinnosti dozorovaných osob, případně i faktické zásahy do jejich hmotněprávních poměrů. Proto mají prostředky vyuţívané v tomto stádiu podobu správních aktů, bezprostředních zásahů nebo faktických pokynů. Je třeba dosáhnout toho, aby dozorovaná osoba nadále primární právní povinnost neporušovala a aby uvedla zjištěný protiprávní stav do souladu s právními poţadavky. K tomu je potřeba vypořádat se s příčinou, která vedla k porušení primární povinnosti a to právním

24


25

způsobem a dále také analýza existujícího skutkového stavu, který je v důsledku protiprávního jednání dozorované osoby objektivně v rozporu s právem. Obě tato stádia se mohou prolínat časově a to můţe vyvolat určité nejasnosti. Správní řízení, které navazuje na výkon dozoru, se zahajuje oznámením a je vedeno z úřední pravomoci. Pokud probíhají obě stádia správního dozoru současně, pak je třeba řádně rozlišit, zda je daná činnost prováděna v rámci správního dozoru nebo jiţ v rámci správního řízení. „Účast na výkonu dozoru není důvodem vyloučení úřední osoby v navazujícím správním řízení“.

26

2. SPRÁVA V SOUVISLOSTI S VETERINÁRNÍ PÉČÍ Systém správy v souvislosti s veterinární péči je upraven zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon obsahuje „základní ustanovení, zdraví zvířat a jejich ochrana, zdravotní nezávadnost ţivočišných produktů, veterinární podmínky dovozu, vývozu a tranzitu, veterinární asanace, státní správa ve věcech veterinární péče, odborná veterinární činnost a její výkon, náhrada nákladů. Ztrát a škod vzniklých v souvislosti a nebezpečnými nákazami, sankce“

25

.

Tento zákon dále specifikuje poţadavky na chov a zdraví zvířat a na ţivočišné výrobky, upravuje oprávnění a povinnosti fyzických i právnických osob a působnost a pravomoc orgánů státní správy v souvislosti s veterinární péčí. V pojmu veterinární péče je zahrnuto zdraví zvířat, pod které spadá jeho ochrana, snaha o prevenci vzniku a dalšího šíření nákaz a také ochranu lidského zdraví co se týče nemocí přenosných ze zvířete na člověka. Veterinární péče musí dále opatrovat nezávadnost ţivočišných produktů a krmiv na zdraví a ochranu lidského zdraví před jeho poškozením neodpovídajícími ţivočišnými produkty. Do kompetence patří také zamezení dovozu ze zahraničí zdravotně závadných produktů a krmiv a také prevence rozšíření ze zahraničí na území České republiky nákaz zvířat a chorob přenosných ze zvířete na člověka. Veterinární péče se dále stará o veterinární asanaci, o ochranu ţivotního prostředí, které by mohlo být negativně ovlivněno nepříznivými dopady, které souvisejí s chovem zvířat nebo výrobou, popřípadě zpracováním, ţivočišných produktů a o ochranu zvířat a jejich produkci před moţným nebezpečím z důvodu znečištěného ţivotního prostředí. 25

POLIÁN, Milan. ORGANIZACE A ČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY. 1. vydání. Praha, PROSPEKTRUM, 2001. Strana 175.

27

Dalším úkolem veterinární péče, pro toto téma nejdůleţitějším, je státní veterinární dozor. Do toho spadá dozor nad plněním veškerých povinností stanovených zákonem o veterinární péči a souvisejícími zvláštními předpisy, čímţ je například zákon o plemenářství, zákon o potravinách, zákon o krmivech a zákon o ochraně zvířat proti týrání. Zákon stanovuje povinnosti s ohledem na zdraví a ochranu zvířat. Například kdyţ se potvrdí nebezpečná nákaza nebo kdyţ by mohlo přicházet v úvahu její šíření, příslušný orgán veterinární péče má oprávnění vydat ochranná opatření. Zákon o základních veterinárních poţadavcích na ţivočišné produkty stanovuje nutnost zdravotní nezávadnosti jakýkoliv ţivočišných produktů. Tento zákon upravuje povinnosti osob, které přichází do styku se zpracováním nebo úpravou ţivočišných produktů, čímţ je například povinnost výrobce ţivočišných produktů průběţně kontrolovat hygienický reţim při výrobě. Také podmínky dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboţí jsou stanoveny zákonem. To znamená, ţe například dovoz veterinárního zboţí musí být v souladu s veterinárními podmínkami Státní veterinární správy a je nutné také „osvědčení vystavené úředním, státem pověřeným veterinárním lékařem ze země původu zboţí“ 26. Také dopravní prostředky pouţité k přepravě veterinárního zboţí musí být odpovídající poţadavkům stanoveným pro vnitrostátní přepravy zboţí téhoţ druhu. Dovoz a tranzit veterinárního zboţí podléhá pohraniční veterinární kontrole, které je prováděné okresní veterinární správou, jejíţ součástí je příslušná pohraniční veterinární stanice. Na základě této kontroly vydá správa opatření vymezená zákonem, čímţ je například vydání souhlasu k propuštění veterinárního zboţí do navrţeného celního reţimu nebo zamítnutí propuštění veterinárního zboţí do celního reţimu. 26


28

Zákon také upravuje veterinární asanaci, tedy činnosti v rámci dezinfekce, deratizace a dezinsekce a také sběr, svod a případně i další zpracování těl uhynulých zvířat. Orgány státní správy, co se týče záleţitostí veterinární péče, jsou Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, obce a orgány veterinární správy, kterými je státní veterinární správa s působností na celém území České republiky, okresní veterinární správa vykonávající správu ve věcech veterinární péče v územních obvodech okresů a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Tyto orgány veterinární správy jsou správními úřady. Ministerstvo zemědělství má za úkol stanovovat hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontrolovat jejich dodrţování a plnění, řídit výkon státní správy na tomto úseku, zřizovat státní ústavy pro veterinární a laboratorní diagnostiku a pro vědeckovýzkumnou činnost, rozhodovat o náhradě nákladů, ztrát i škod vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami. Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany vykonává státní veterinární dozor ve svých zařízeních. Obec by měla po stanovení veterinárních podmínek okresní veterinární správou schvalovat místa, na kterých lze vykonávat svody zvířat a také místa, na kterých lze pořádat trhy za účelem prodeje ţivočišných produktů a povolovat také jejich konání a na návrh okresní veterinární správy vydávat obecně závazné vyhlášky o nařízeních a mimořádných veterinárních opatření. Státní veterinární správa řídí všechny okresní veterinární správy a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a proti rozhodnutí okresních veterinárních správ. Státní veterinární správa také vykonává státní dozor, má za úkol vydávat závazné posudky ve 29

vyhrazených případech a také registruje soukromé veterinární lékaře. Mezi kompetence státní veterinární správy dále patří i povolování fyzickým i právnickým osobám asanační činnost, ukládání pokut za porušení nebo nesplnění povinností stanovených veterinárním zákonem a vydávat veterinární osvědčení. Ředitel okresní veterinární správy zřizuje nákazovou komisi jako svůj poradní orgán. Orgány vykonávají správní dozor vůči subjektům, které jim nejsou organizačně podřízeny. Dozor spočívá v kontrole plnění povinností, poţadavků a podmínek, které jsou stanoveny veterinárním zákonem a zvláštními právními předpisy, čímţ je i například zákon o technických poţadavcích na výrobu (č. 22/1997 Sb.). Orgány veterinární správy mají na starosti zjišťování nedostatků, jejich příčin a identifikaci osob za ně zodpovědné. Orgány veterinární správy mají za úkol tyto zjištěné nedostatky projednat a uloţit závaznými pokyny způsob jejich odstranění a lhůtu, během které má k odstranění nedostatků dojít. Dále musí kontrolovat a sledovat případnou nákazovou situaci v prostředí volně ţijících zvířat. Veterinární kontrola zdraví zvířat, prohlídky zvířat a masa na jatkách a veterinární kontrola v pohraničí je specifickou formou veterinárního dozoru. Veterinární inspektoři, kterými jsou veterinární lékaři, kteří jsou pověřeni vykonávat státní veterinární dozor, mají mimo jiné oprávnění ke vstupu na pozemky, do provozoven, do skladovacích prostorů a do všech jiných prostorů, které slouţí kontrolované osobě k činnosti, která je předmětem dozoru. Dalším oprávněním je odebírání vzorků k laboratorním testům, poţadování potřebných dokladů, údajů, informací a ústní nebo písemná vysvětlení. Veterinární inspektoři mohou ověřovat totoţnost osob, proti nimţ je veterinární dozor vykonáván a poţadovat písemné zprávy o odstranění zjištěných nedostatků.

30

Povinnostmi kontrolovaných osob je mimo jiné vytváření vhodných podmínek pro výkon veterinárního dozoru a musí poskytnout potřebnou součinnost a pomoc během výkonu dozoru. Podnikatel je oprávněn zaţádat si o závazný posudek orgánu veterinární správy jako podklad k územním, stavebním a popřípadě i kolaudačním řízení. Tato řízení se musí týkat staveb a případně i zařízení týkající se chovu zvířat, k zacházení s ţivočišnými produkty nebo s krmivy nebo týkající se ukládaní, sběru, svozu a odstraňování nebo zpracování

uhynulých

těl

zvířat,

pokud

jsou

tyto

činnosti

vykonávány

k podnikatelskému účelu. Rozhodnutí orgánu, který je příslušný rozhodovat ve věci podle zvláštních předpisů, nemůţe rozhodnout v rozporu se závazným posudkem. Všechny orgány veterinární správy, orgány ochrany zvířat, hygienické sluţby, České zemědělské a potravinářské inspekce a odborný dozor nad krmivy vzájemně spolupracují. Při předcházení nebezpečným nákazám, při zamezení jejich číření a během jejich zdolávání spolupracují s orgány veterinární správy také ostatní orgány veřejné správy, orgány Policie České republiky a obecní policie. Podílejí se v souladu se svou působností na zahušťování a kontrole plnění mimořádných veterinárních opatření. Mimořádná veterinární opatření jsou zákonem stanovena taxativně. Nejvýznamnější z nich je nařízení veterinárního vyšetření a očkování zvířat, omezení a případně i zákaz prodeje ţivočišných produktů a zvířat v trţnicích, omezení a případně i zákaz výroby krmiv nebo ţivočišných produktů podezřelých ze zdravotní závadnosti a stanovení ohniska nákazy a vymezení ochranných pásem. Vyhlášení obecně závazné vyhlášky okresní veterinární správy o mimořádném opatření počíná jejím vyvěšením po dobu nejméně patnácti dní na úřední desce okresního úřadu a obecních úřadů, které spadají do určeného území. Tato vyhláška nabývá platnosti a také účinnosti dnem, který následuje po jejím vyhlášení, jímţ je první den jejího vyvěšení. Obecně závazná vyhláška okresní veterinární správy o 31

mimořádných veterinárních opatření musí být kaţdému přístupná u okresní veterinární správy, u okresního úřadu a také u všech obecních úřadů, které spadají do určeného území. Mimořádná veterinární opatření, která jsou stanovena ministerstvem, se vyhlásí v rozhlasovém nebo v televizním vysílání. Provozovatel takového vysílání je povinen umoţnit ministrovi nebo jeho zástupci vstup do vysílání ihned, jakmile byl o to poţádán. Tímto vyhlášením jsou stanovená opatření pro všechny osoby závazná. Mimořádná veterinární opatření se zveřejní neprodleně vyvěšením na úředních deskách ministerstva a okresních úřadů, která spadají do určeného území. Odbornou veterinární činností se rozumí mimo jiné i veterinární preventivní činnosti, podávání a předepisování medikamentů a vyšetřování, stanovení diagnózy a léčení zvířat. Pokud jde o úkony spojené s výkonem státní správy, pak odbornou veterinární činnost vykonávají orgány veterinární správy. V ostatních případech tuto činnost mohou vykonávat také státní veterinární ústavy, příslušné orgány Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, ale v rozsahu a za podmínek stanovených veterinárním zákonem také fyzické a právnické osoby. Odbornou veterinární činnost mohou také vykonávat vysoké školy veterinární, musí tak ale určovat jejich statut, nebo také střední odborné školy veterinárního oboru, ale pouze pokud je odborná veterinární činnost součástí jejich pedagogické činnosti. Odborná způsobilost k výkonu stanovených veterinární činností je vymezena zákonem. Tuto způsobilost mají zejména veterinární lékaři nebo veterinární technici. „Oprávnění vykonávat veterinární, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem vzniká rozhodnutím Státní veterinární správy o registraci soukromého veterinárního lékaře“ 27.

27


32

Povinnosti, které má veterinární lékař, zákon vymezuje taxativně. Mezi tyto povinnosti patří například oznámení okresní veterinární správě zahájení a skončení činnosti, neprodlené uvědomění okresní veterinární správy o podezření z výskytu nebezpečné nákazy a zachovávání mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti. „Oprávnění soukromého veterinárního technika vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem vzniká rozhodnutím okresní veterinární správy o registraci veterinárního technika“ 28. Pokuty fyzickým a právnickým osobám a fyzickým osobám, vykonávající činnost za účelem podnikání, jsou zákonem vymezené. Okresní veterinární správa můţe uloţit nepodnikatelské fyzické osobě za přestupek nedodrţení podmínek dovozu, vývozu nebo převozu veterinárního zboţí pokutu aţ do výše 20 000 Kč. Pokud fyzická osoba vykonávající činnost za účelem podnikání nebo právnická osoba vykonává činnost bez povolení, k níţ je třeba povolení okresní veterinární správy, pak je správa oprávněna uloţit pokutu aţ do výše 500 000 Kč.

28


33

3. SPRÁVA V SOUVISLOSTI S PLEMENÁŘSTVÍM Veterinární správa v souvislosti s plemenářstvím je upravena zákonem č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, kterým je Plemenářský zákon. Předmětem této právní úpravy je šlechtění a plemenitba určených hospodářských zvířat, ve farmovém chovu označování a evidence zvířat. Zákon není vztahován na výzkumnou a vývojovou činnost. Souhlas k testování a posuzování určených hospodářských zvířat uděluje, k ověřování a k osvědčování původu zvířat, ke stanovování genetického typu plemenných zvířat a k inseminačním činnostem uděluje Ministerstvo zemědělství. Zdraví a případně i dědičnost určených zvířat je dozorována orgány veterinární správy podle zvláštních předpisů. Chovatelé jsou povinni určená zvířata ve farmovém chovu řádně individuálně označit a vést o chovu těchto zvířat evidenci. Česká plemenářská inspekce jako orgán podřízený ministerstvu vykonává správní dozor v souvislosti s plemenářstvím. V čele České plemenářské inspekce je ředitel, který je jmenován a odvoláván ministrem zemědělství. Česká plemenářská inspekce kontroluje, zda jsou příslušnými subjekty dodrţovány povinnosti stanovené zákonem, zjišťuje nedostatky a jejich příčiny, určuje osoby za ně odpovědné a ukládá opatření k odstranění nedostatků a příčin. Zákon stanovuje oprávnění, která mají zaměstnanci české plemenářské inspekce. Mezi ně patří mimo jiné oprávnění vstupovat po ohlášení na pozemky a do zařízení kontrolovaných subjektů, jsou-li dodrţena veterinárně hygienická a bezpečnostní 34

opatření. Dále mohou poţadovat předvedení určených zvířat nebo vyţadovat od kontrolovaných osob poţadované doklady a informace. Osoby, které jsou kontrolované, mají oproti tomu povinnost umoţnit zaměstnancům inspekce vstup do příslušných objektů, předvést určený zvířata nebo poskytnou poţadované doklady a informace. Česká plemenářská inspekce je oprávněna mimo sankcí také ukládat zvláštní opatření, byly-li naplněny zákonem stanovené podmínky. Mezi tato opatření patří například zákaz prodeje určeného plemenného zvířete nebo také zákaz prodeje drůbeţe. Spolu s tímto oprávněným je inspekce povinna stanovit dobu trvání takového zvláštního opatření. Pokuty, které je Česká plemenářská inspekce oprávněna uloţit, jsou stanoveny zákonem. Pokud fyzická osoba nedodrţí výše stanovené povinnosti, je jí inspekce oprávněna udělit pokutu aţ do výše 50 000 Kč. Pokud se stejného přestupku dopustí právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, pak můţe inspekce uloţit pokutu aţ do výše 500 000 Kč.

35

4. SPRÁVA V SOUVISLOSTI S OCHRANOU ZVÍŘAT PROTI TÝRÁNÍ Tento zákon má na starosti ochranu zvířat před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich bezdůvodným usmrcováním. To musí být i z nedbalosti způsobeno člověkem. Zákon zakazuje týrání volně ţijících zvířat i zvířat chovaných v lidské péči a také všechnu propagaci týrání zvířat. Je rozlišována ochrana hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně ţijících zvířat a pokusných zvířat. V obecních ustanoveních jsou definovány pojmy spojené s ochranou zvířat proti týrání. Chovatelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která za účelem získávání trvalého příjmu peněţních prostředků chová zvíře, zvířata přepravuje, jakýmkoliv způsobem obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, provádí pokusy na zvířatech nebo je provozovatelem zoologické zahrady. Za týrání se mimo jiné povaţuje poţadování po zvířeti fyzický výkon, který prokazatelně překračuje jeho fyzické schopnosti a neodpovídá jeho stavu, chování zvířat v nevhodných podmínkách, usmrcení zvířete způsobem, který způsobuje zvířeti nepřiměřenou bolest nebo usmrcení bez důvodu. Jsou zákonem taxativně určeny důvody usmrcení zvířete. Jedná se například o usmrcení hospodářského zvířete z důvodu vyuţití produktu, bezprostřední ohroţení člověka zvířetem, výkon práva rybářství a myslivosti podle zvláštních přepisů, opatření proti výskytu nebo šíření nákazy nebo opatření v boji proti škůdcům. Chovatel má povinnost vůči pracovníkům orgánů ochrany zvířat, kteří provádějí dozor vstup do chovatelských objektů, do objektů, ve kterých je provozována obchodní činnost se zvířaty, do objektů, ve kterých jsou zvířata poráţena, do objektů, ve kterých dochází k pokusům na zvířatech a do prostor, ve kterých se zvířata přepravují. 36

V rámci ochrany volně ţijících zvířat je stanovený zákon, který zakazuje lovení zvířat do ok, ţelez, sítí či za pomoci výbušnin. Aby byly pokusy na zvířatech oprávněny, musí Ústřední komise pro ochranu zvířat vydat oprávnění, ţe má chovatelské zařízení vyhovující počet způsobilých pracovníků a vhodné zařízení k provádění pokusů na zvířatech určitého mnoţství a určitého druhu. „Řídit a kontrolovat pokusy na zvířatech jsou oprávněni lékaři, veterinární lékaři a další osoby při splnění podmínek stanovených zákonem (např. dosaţení příslušného vzdělání)“ 29. Ministerstvo, ústřední komise, orgány veterinární správy a ústřední orgány státní správy vykonávají státní správu v souvislosti s péčí a ochranou zvířat proti týrání. Obce mohou na návrh okresní nebo městské veterinární správy nařídit pomocí správního rozhodnutí odebrání týraného zvířete. Jedná se o zvláštní opatření, tudíţ odvolání proti takovému rozhodnutí nemá odkladný účinek. Ministerstvo zemědělství řídí výkon státní správy na úseku ochrany zvířat. Ústřední komise má za úkol doporučovat opatření, koordinovat a kontrolovat plnění povinností. Tato komise je jmenována a odvolávána ministrem zemědělství. „Orgány veterinární správy vykonávají dozor nad dodrţováním povinností stanovených uvedeným zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydávanými na jeho základě“ 30. Obce mají na starosti projednávání přestupků na ochranu zvířat a při splnění zákonem stanovených podmínek mají oprávnění ukládat pokuty.

29

POLIÁN, Milan. ORGANIZACE A ČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY. 1. vydání. Praha, PROSPEKTRUM, 2001. Strana 181. 30 POLIÁN, Milan. ORGANIZACE A ČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY. 1. vydání. Praha, PROSPEKTRUM, 2001. Strana 182.

37

Správní delikty chovatelů a přestupky na úseku ochrany zvířat jsou zákonem stanovené. Ten, kdo se dopouští ztěţování nebo maření výkonu dozoru, který byl prováděný příslušným orgánem ochrany zvířat nebo porušuje jinou stanovenou povinnost, se dopouští správního deliktu. Za porušení těchto povinností mu můţe být uloţena pokuta. Avšak ten, kdo se dopouští nepovolených pokusů na zvířatech, poruší jinou povinnost danou tímto zákonem nebo obecně závaznými předpisy, se dopouští přestupku na úseku ochrany zvířat. Pokud není v zákoně na ochranu zvířat stanoveno jinak, platí o přestupcích tak jako o jejich projednávání obecně právní předpisy.

38

5. SPRÁVA V SOUVISLOSTI S POTRAVINAMI A TABÁKOVÝMI VÝROBKY Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. taxativně stanovuje povinnosti podnikatelů při výrobě potravin a tabákových výrobků a jejich uvádění do oběhu. Předmětem této úpravy je také upravit státní dozor nad plněním povinností vyplývajících z tohoto zákona. Mezi povinnosti podnikatelů patří mimo jiné zajištění při výrobě potravin hygienické podmínky, dodrţování poţadavků na jakost, zdravotní nezávadnost, přepravu a skladování potravin a oznámení příslušnému orgánu dozoru zahájení výroby potravin nejpozději v den jeho zahájení. K výrobě tabákových výrobků se smí pouţívat pouze surový nebo technologicky upravený tabák. Státní dozor nad dodrţováním povinností, které jsou stanoveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, vykonají orgány veterinární správy, orgány ochrany veřejného zdraví a Státní zemědělská a potravinářská inspekce. „Organizaci a výkon dozoru nad dodrţováním povinností stanovených zákonem v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti upravují ve shodě s tímto zákonem uvedené ústřední orgány státní správy.“

31

.

V rozsahu své působnosti řídí a kontroluje výkon dozoru Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo zdravotnictví. Koncepce státního dozoru jsou vypracovávány ve vzájemné spolupráci a je tím sjednocován postup pro výkon dozoru nad potravinami.

31


39

Orgány veterinární správy tedy vykonávají dozor nad plněním povinností stanovených zákonem při výrobě, skladování, dovozu, vývozu a přepravě surovin a potravin, které mají ţivočišný původ. Dále dozoruje prodej surovin a potravin, které mají ţivočišný původ, v trţnicích, trţištích a prodejnách, kde dochází k prodeji zvěřiny nebo k úpravě masa, ryb, mléka, vajec, drůbeţe. Orgány ochrany veřejného zdraví dozoruje dodrţování povinností v zařízeních, které poskytují sluţby společného stravování. Můţe také ukládat při výrobě nebo uvádění potravin do oběhu opatření, případně i mimořádná opatření. Další povinností je výkon státního dozoru nad epidemiologicky rizikovými skupinami potravin. Pokud státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu není vykonáván orgány veterinární správy, pak je tento dozor vykonáván Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Má za úkol například odhalit klamavé reklamy. Ředitel krajského inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce má oprávnění ukládat pokuty a rozhodnout o případném propadnutí či zabrání zboţí neodpovídající právním předpisům.

40

6. SPRÁVA V SOUVISLOSTI S KRMIVY Krmiva a tedy i správní dozor vykonávaný orgány veterinární správy v souvislosti s krmivy je upraven v zákoně č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně jsou upraveny podmínky dovozu, výroby, pouţívání balení, označování, dopravy a také uvádění do oběhu krmiv jako také doplňkových látek a premixů. Zákonem o krmivech je také upravena působnost orgánů odborného dozoru nad dodrţováním povinností. Jsou zde také upraveny oprávnění ukládání sankcí a podmínky pro vývoz krmiv, kterých obsah neţádoucích látek a produktů je nadlimitní. Krmiva, premixy a doplňkové látky mohou vyrábět pouze osoby, které jsou podnikateli a jsou zaregistrovány podle zákona. Stimulátory růstu mohou být zapracovány přímo do krmných směsí, pokud je způsob jejich zpracování stanovený vyhláškou. Všechny tyto výrobky uváděny do oběhu nesmí být zdravotně závadné. Výrobce je povinen vést přísnou evidenci o výrobě, dozoru, příjmu a výdeji. Výrobce musí produkty označit tak, ţe je z označení patrné název nebo firma výrobce.

41

7. VETERINÁRNÍ SPRÁVA Dle §76 odst. 1 veterinárního zákona se na správní dozor vykonávaný orgány veterinární správy vztahuje správní řad, pokud není stanoveno jinak. Tentýţ paragraf dále stanovuje, na které úkony orgánů veterinární správy se správní řad nevztahuje. Pokyny k nápravným prostředkům z působnosti správního řádu vyloučeny nejsou, takţe „lze předpokládat záměr zákonodárce, aby tyto pokyny byly vydávány formou správního rozhodnutí“ 32. Oprávněním veterinárních inspektorů vykonávající správní dozor je mimo jiné i nechat pozastavit či neškodně zlikvidovat zdravotně závadné ţivočišné produkty, pokud by hrozilo bezprostřední nebezpečí či bylo ohroţeno zdraví zvířat anebo lidí. Toto zneškodnění můţe také nařídit dozorované osobě a to na její náklady. Dalším významným oprávněním veterinárních inspektorů je nařízení pozastavení nebo omezení, případně i zákaz celé výroby či uvádění produktů do oběhu, pokud nejsou dodrţovány veškeré podmínky a poţadavky, které stanovuje veterinární zákon, zvláštní právní předpisy nebo předpisy Evropských společenství. Na tato nápravná opatření se nevztahuje dle veterinárního zákona správní řád. Veterinární inspektor můţe tato opatření sdělit dozorované osobě ústně, avšak je povinen je uvést do sepisovaného protokolu o kontrole. Dozorovaná osoba je oprávněna proti oprávněním podat námitky, ale ty nemají ţádný odkladný účinek. Tyto námitky můţe dozorovaná osoba uvést do protokolu nebo případně i písemně do tří dnů od sepsání protokolu. Takto podaným námitkám můţe vyhovět krajská veterinární správa v plném rozsahu nebo je můţe předloţit Státní veterinární správě. Rozhodnutí Státní veterinární správy je konečné a je doručováno dozorované osobě.

32

Miloslava Hálová, Jiří Rajchl. Rozhodování o nápravných prostředcích správního dozoru, Správní právo 8/2008. Strana 463

42

Tyto

nápravné

prostředky,

které

jsou

uloţeny

dozorujícím

veterinárním

inspektorem, mají povahu faktických zásahů. Veterinárním zákonem je vyloučeno pouţití správního řadu při aplikaci nápravných prostředků, ale je jím upraven postup pro jejich ukládání. Jsou k tomu ale vyuţívány nástroje, které jsou určeny pro první stádium dozoru a tím je zjišťování a hodnocení. „Jednak je to protokol o kontrole, ve kterém mají být, kromě zjištěných nedostatků, zaznamenány i ústně uloţené nápravné prostředky, tedy meritorní řešení věci“

33

. Jiţ zmíněné ústní uloţení nápravných

prostředků je regulativním aktem a jejich zápis do protokolu je pouze úředním záznamem a nejedná se tedy o správní rozhodnutí. Námitky jsou pak druhým nástrojem. Námitky se podávají proti protokolu o kontrole a je jimi napadán postup dozorčího orgánu v prvním stádiu dozoru. Takto se napadá většinou dozorčí zjišťování, dozorčí závěry nebo také dozorem zjištěné nedostatky. Námitky má za úkol vyřizovat dozorující, pakliţe jím nevyhoví, pak je vyřizuje vedoucí dozorčího orgánu, jeţ dozorujícího pověřil k provedení dozoru. Vedoucí dozorčího orgánu je tedy nadřízená osoba dozorujícího. Vzhledem k tomu, ţe tvrzení, které jsou obsaţeny v námitkách, má dozorovaný subjekt právo uplatnit i v navazujícím správním řízení o uloţení nápravných prostředků, je tedy vyřizování námitek pouze jednoinstanční. „Veterinární zákon však upravuje námitky také jako opravný prostředek proti ústně uloţeným nápravným prostředkům, tj. proti meritornímu řešení věci, tedy jako opravný prostředek odpovídající odvolání ve správním řízení“

34

. O námitkách

v autoremeduře rozhoduje příslušná krajská veterinární správa. Veterinární inspektor, který opatření uloţil, musí být zaměstnancem této krajské veterinární správy. Pokud jim 33

Miloslava Hálová, Jiří Rajchl. Rozhodování o nápravných prostředcích správního dozoru, Správní právo 8/2008. Strana 463 34


43

nevyhoví, pak o nich rozhoduje nadřízený správní orgán, kterým je Státní veterinární správa. Toto rozhodování je tedy řízením dvouinstančním. Tato úprava je pozitivní, protoţe dozorované osobě poskytuje nástroje obrany proti faktickým zásahům, ale přesto se jedná o úpravu problematickou, protoţe pouţívané instituty dozorčího procesu a ne instituty správního řízení. Tím se stává, ţe jsou zamlţovány hmotněprávní odlišnosti mezi dvěma stádii správního dozoru. Velmi problematické jsou situace, kdy je potřeba při veterinárním dozoru řešit zjištěné nedostatky pomocí faktických zásahů. Jiné situace se řeší standardní formou, kterou je rozhodnutí vydané ve správním řízení. Můţe se stát, ţe tedy dozorovaná osoba můţe obdrţet protokol, ve kterém bude část nedostatků řešena meritorním způsobem pomocí uloţení nápravných prostředků ústní formou a část bude zaznamenána pro jejich projednání v navazujícím správním řízení. Stejný reţim by pak měly mít i případné podané námitky. Ty, které jsou směřovány proti postupu dozorčího veterinárního inspektora během dozor, by měly být vyřízeny postupem podle zákona o státní kontrole. To znamená, ţe by o nich měl rozhodovat veterinární inspektor a pokud jim nevyhoví, pak o věci rozhoduje ředitel krajské veterinární správy a to s konečnou platností. Ale o námitkách, které jsou směřovány proti ústně uloţeným nápravným prostředkům, rozhoduje krajská veterinární správa.

„Odlišit v konkrétním případě materiálně i

formálně tyto dvě situace a zvolit správný postup můţe být problém nejen pro kontrolovanou osobu, ale i pro samotné kontrolní orgány“ 35. Teoretické vymezení nápravného stádia dozoru předpokládá, ţe hlavní formou ukládání nápravných prostředků má být rozhodnutí, které je vydáno ve správním řízení. Jiné formy faktických zásahů by měly být pouţity pouze v případě hrozícího bezprostředního nebezpečí ohroţení právem chráněného zájmu. Podle všeho ale

35


44

recentní právní úpravy správního dozoru ohledně ukládání nápravných prostředků nevycházejí vţdy důsledně z tohoto teoretického vymezení nápravného stádia dozoru. Pokud tedy byly v prvním stádiu zjištěné nedostatky, během druhého stádia se učiní úkon, který obsahuje deklaratorní výrok autoritativně konstatující porušení primární právní povinnosti dozorovanou osobou, deklaratorní nebo konstitutivní výrok směřující k nápravě protiprávního skutkového stavu a konstitutivní výrok stanovující lhůtu ke sjednání nápravy. Tento výrok pak můţe také obsahovat konstitutivní výrok, který zakládá dozorované osobě povinnost podat dozorujícímu písemné prohlášení o odstranění nedostatků v určené lhůtě. Výkon správního dozoru tedy podle výše popsaného naplňuje definici správního řízení a správního rozhodnutí podle §9 správního řádu, „takţe správní řízení jako právem upravený formalizovaný postup správního orgánu a správní rozhodnutí jako formalizovaný výsledek tohoto postupu jsou obecnou formou, ve které je potřeba ukládat nápravné prostředky při výkonu správního dozoru“

36

. Tato forma nelze být

nahrazena pouze neformálním poţadavkem o provedení opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Nelze být také opomíjena v souvislosti s tím, ţe povinnost přijmout a provést potřebná opatření k nápravě bude dozorované osobě zaloţena přímo zákonem. Uloţený nápravný prostředek nemocenským zásahem do právních poměrů dozorované osoby. Tento zásah můţe pro osobu být mnohem závaţnější neţ sankce uloţená ve druhém stádiu správního dozoru. V praxi se objevovaly případy, kdy bylo pro dozorovanou osobu mnohem snadnější a výhodnější zaplatit uloţenou sankci za potušení zákona neţ realizovat velice nákladná nápravná opatření. Toto ale téměř vymizelo se zvýšenými sankcemi za správní delikty.

36


45

I v případě písemných námitek proti obecné formě ukládání nápravného prostředku, o které je sepsán úřední záznam, můţe existovat určité riziko ovlivněný objektivnosti a nestrannosti a to z toho důvodů, ţe je jednoinstanční. Zde můţou sehrát významnou roli personální vazby.

46

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Pozitivní právo často v souvislosti s ukládáním nápravných prostředků dozoru hovoří o nutnosti odstranění zjištěných nedostatků nebo ukládání opatření k nápravě. Často ale není specifikována forma, jakou má být tento úkon proveden. Často je o tom uveden pouze záznam do protokolu, ale ten nemá povahu správního rozhodnutí. Jako argument je udáváno, ţe forma správního rozhodnutí není potřeba, protoţe dozorované osobě není zakládána nová povinnost, ale je pouze poţadováno, aby splnila primární povinnost, kterou má stanovenou přímo zákonem. To ale často nelze v praxi pouţít, protoţe zdroj primární povinnosti dozorované osoby můţe pocházet z jakéhokoliv právního předpisu, ale také se můţe jednat o povinnost na základě právního aktu, například na základě správního rozhodnutí. Je nutné konstatovat, ţe na základě zjištěných skutečností, je zde existující nepoměr mezi dozor provádějící osobou a dozorovanou osobou. Správní dozor skýtá prostor pro moţnost pochybností o určité objektivitě či správnosti výkonu dozorčí činnosti. Existence nápravných prostředků dává dozorujícímu orgánu moţnost uplatnit svou vůli, ale na druhou stranu také dává moţnost dozorovanému chránit svá práva a oprávněné zájmy. Proces správního dozoru obecně zvyšuje důvěru veřejnosti a dodává jistotu, ţe jak strana dozorující, tak strana dozorovaná musí podléhat určeným pravidlům, která jsou dána zákonem. Vzhledem k jednoinstančnímu řízení o námitkách proti obecné formě ukládání nápravného prostředku, můţe být rozhodování velmi ovlivněno personálními vazbami. Řešením pro výše uvedené nesrovnalosti by mohlo být ukládání nápravných prostředků faktickým zásahem pouze v krajních případech, kdy je jejich ukládání odůvodněné buď jednoduchostí nebo vlastní nenáročností nápravných prostředků nebo naopak v případech, kdy je potřeba okamţité ochrany právem chráněného zájmu. Ve 47

zbylých případech by bylo vhodné, aby byla vyuţívaná forma správního rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

48

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: POLIÁN, Milan. ORGANIZACE A ČINNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY. 1. vydání. Praha, PROSPEKTRUM, 2001. Rozsah: 432 stran. ISBN 80-7175-098-0 POLIÁN, Milan. PROCESNĚ PRÁVNÍ PROBLEMATIKA VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ. 1. vydání. Olomouc, VOTOBIA, 1997. Rozsah 90 stran. ISBN 80-7198-265-2. Hrozinková, Eva a Čechmánek, Břetislav: PŘESTUPKY A SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ. 2. vydání. Praha, UROUNION s.r.o., 2002. ISBN 80-7317-012-4. JUDr. Martin Kopecký: Správní dozor (pojem, znaky, systém). Právník 1/1991. ISSN 0324-7007 Doc. JUDr. Vladimír Vopálka, CSc: Úvahy o dozoru. In: Pocta Milanu Bakešovi k 70. narozeninám. 1. Vydání. Příbram, Leges, 2009. Rozsah 455 stran. ISBN 978-80-8721223-3 JUDr. Ing. Josef Staša, CSc.: Část třetí správní dozor. In: Správní právo – obecná část. 6. vydání. Praha, C. H. Beck, 2006. Rozsah 822 stran. ISBN 80-7179-442-2. Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.: Správní dozor a obdobné činnosti veřejné správy. In: Obecné správní právo. 2. Vydání, Praha, ASPI – Wolters Kluwer, 2009. Rozsah: 464 stran. ISBN 987-80-7357-382-9 JUDr. Marcela Fryštenská, Ph. D. Správní právo. 1. Vydání. Brno, Vysoká škola Karla Engliše, a.s., 2010. Rozsah 89 stran. ISBN 978-80-86710-26-6 Miloslava Hálová, Jiří Rajchl. Rozhodování o nápravných prostředcích správního dozoru, Správní právo 8/2008.

49

Hácha, Emil: Slovník veřejného práva československého, svazek 1., heslo „Dozor“. Brno 1929. Strana 463 A. A. Karmolickij: Správní dozor v SSSR AUC Iuridica 4/1987

50

Správní dozor vykonávaný orgány veterinární správy

Recommend Documents