Společné jmění manželů z pohledu fyzické osoby podnikatele

Bankovní institut vysoká škola Praha

Společné jmění manželů z pohledu fyzické osoby podnikatele Bakalářská práce

Simona Košťálová

Praha Duben, 2012

0

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Společné jmění manželů z pohledu fyzické osoby podnikatele Bakalářská práce

Autor:

Simona Košťálová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Mgr. Markéta Hlavicová

Praha

Duben, 2012

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Simona Košťálová

V Praze dne 3. dubna 2012

2

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Markétě Hlavicové za odborné a právní konzultace, rady a poznámky, které byly pro mne přínosem a obohacením této práce. Poděkování patří též oddělení kontroly při Finančním úřadě v Teplicích za trpělivost při hledání odpovědí na mé záludné otázky. Mé velké díky patří i Ing. Františku Mohacsimu za trpělivost, jakou se mnou měl v období tvorby mé bakalářské práce, za jeho pomoc při boji s výpočetní technikou a morální podporu po celou dobu studia. Ve svém poděkování nemohu opominout svou dceru Kateřinu, která mi byla velkým pomocníkem s výzkumem mezi laickou veřejností. Neváhala s mým dotazníkem oslovovat své spolužáky, jejich rodiče, ani se postavit před budovu své fakulty a oslovovat respondenty z řad náhodných kolemjdoucích.

3

Anotace: Ve své bakalářské práci se zabývám vznikem společného jmění manželů, jeho historickým vývojem, problematikou podnikání fyzické osoby podnikatele s majetkem ve společném jmění manželů od jeho vzniku po jeho zánik. Má práce se dotýká i daňové problematiky, spojené s podnikáním fyzické osoby s majetkem ve společném jmění manželů, možnostmi podnikání jednoho manžela za spolupráce druhého z manželů i druhy oprávněních k podnikatelské činnosti. Ve své práci poukazuji na vypořádání obchodního majetku při ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby podnikatele stejně tak jako na vypořádání společného jmění manželů při jeho zániku. Ve svém výzkumu se zaměřuji především na zjištění právního povědomí této problematiky mezi podnikateli i laickou veřejností, a to především v závislosti na vzdělání respondentů, jejich věku, pohlaví a délce podnikání. Klíčová slova:

společné jmění manželů, fyzická osoba podnikatel, podnikání,

obchodní majetek Annotation: In my thesis I deal with the establishment of shared assets of a married couple, its historical development, and the problem of private enterprise of a natural person in relation to the shared assets of a married couple from its origin to termination. My work covers the issue of taxing in connection to private enterprise of a natural person and shared assets of a married couple, the possibilities of running a business by one spouse in cooperation with the other one and the types of entitlement to the business activity. I also refer to the settlement of commercial property after termination of the business activity as well as the settlement of the shared assets of the married couple after its extinction. In my research I concentrate primarily on finding out the legal awareness of this issue among non-professional public, above all in correlation to education, age, sex and length of enterprising of the respondents. Key words:

assets of a married couple, private enterprise of a natural person, business, commercial property

4

Obsah 1

Vznik společného jmění manželů .................................................................................... 8 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10

Vnímání společného jmění manželů .......................................................................... 8 Historický vývoj v právu římském ............................................................................. 8 Historický vývoj ve středověkém právu ..................................................................... 9 Historický vývoj na území dřívějšího Československa ............................................ 10 Změna právní úpravy v Občanském zákoníku z roku 1964 ..................................... 10 Změny provedené novelami do roku 1998 ............................................................... 11 Společné jmění manželů ........................................................................................... 11 Vznik společného jmění manželů ............................................................................. 14 Zúžení společného jmění manželů ........................................................................... 14 Rozšíření společného jmění manželů ....................................................................... 15

2 Podnikání fyzické osoby podnikatele s majetkem ve společném jmění manželů, rozdělení majetku ve společném jmění manželů ................................................................. 17 2.1 Fyzická osoba podnikatel ......................................................................................... 17 2.2 Živnosti ..................................................................................................................... 17 2.2.1 Živnosti ohlašovací ............................................................................................... 18 2.2.1.1 Živnosti ohlašovací řemeslné ....................................................................... 18 2.2.1.2 Živnosti ohlašovací vázané ........................................................................... 19 2.2.1.3 Živnosti ohlašovací volné ............................................................................. 19 2.2.2 Živnosti koncesované ........................................................................................... 19 2.3 Jiné oprávnění k podnikatelské činnosti fyzických osob.......................................... 20 2.4 Podnikání fyzické osoby s majetkem společného jmění manželů............................ 20 2.5 Odepření souhlasu nepodnikajícího manžela ........................................................... 21 2.6 Odvolání souhlasu nepodnikajícího manžela ........................................................... 22 2.7 Podnikání s majetkem ve společném jmění bez souhlasu druhého manžela ............ 22 2.8 Podnikání jednoho z manželů za pomoci druhého manžela ..................................... 23 2.9 Rozdělení majetku ve společném jmění manželů..................................................... 25 3 Ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby podnikatele a vyrovnání obchodního majetku z pohledu zákona o daních z příjmů ...................................................................... 32 3.1 Způsoby ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby ........................................ 32 3.1.1 Volní ukončení podnikatelské činnosti................................................................. 32 3.1.2 Zrušení živnostenského oprávnění živnostenským úřadem ................................. 32 3.1.3 Úmrtí fyzické osoby podnikatele .......................................................................... 33 3.1.4 Dopad ukončení podnikatelské činnosti z pohledu zákona o daních z příjmů ..... 34 4 Zánik společného jmění manželů a vyrovnání obchodního majetku fyzické osoby podnikatele .............................................................................................................................. 40 4.1 Zánik společného jmění manželů ............................................................................. 40 4.1.1 Zánik společného jmění manželů za trvání manželství ........................................ 40 4.1.2 Zánik společného jmění manželů z důvodu smrti ................................................ 41 4.1.3 Zánik společného jmění manželů z důvodu rozvodu manželství ......................... 42 5 Výzkum názorů a znalosti práva fyzické osoby podnikatele a jejich manželů v problematice společného jmění manželů ........................................................................... 46 5.1 5.2

Použitá metoda výzkumu ......................................................................................... 46 Výběr respondentů .................................................................................................... 47

5

5.3 5.4

Vyhodnocení výzkumu ............................................................................................. 47 Výsledek výzkumu ................................................................................................... 53

6

Úvod Cílem mé práce je prozkoumání problematiky podnikání fyzické osoby z pohledu společného jmění manželů. Zejména vnímání této problematiky dotčenými osobami, tj. podnikajícími fyzickými osobami a jejich manžely. Jednou z klíčových otázek, na kterou touto prací hledám odpověď, je vazba délky podnikání na relevanci právních názorů na společné jmění manželů, na současnou právní úpravu a její vývoj v

historických

souvislostech. Dále pak vnímání zániku společného jmění manželů a vypořádání obchodního majetku fyzické osoby podnikatele při různých životních situacích a nastínění určitých nesnází, které mohou potkat jak podnikatele, tak jejich nejbližší. Základní pracovní hypotézou je, že v současné době většina podnikajících fyzických osob a jejich manželů má v zásadě správné právní povědomí o zkoumané problematice. V oblasti vedení daňové evidence a účetního poradenství se pohybuji již 18 let a setkávám se často i s názory podnikajících osob, které jsou v rozporu s právní legislativou ČR. Tomu odpovídá i volba metod zpracování problematiky, kdy jsem se v úvodní fázi soustředila na teorii problematiky a po uspořádání těchto myšlenek jsem přešla k praktickému ověření na zkušebním vzorku cílové skupiny. Tato práce by měla proto především laické veřejnosti poskytnout ucelený pohled na problematiku podnikání v institutu společného jmění manželů. Měla by být jakýmsi průvodcem osoby, která se rozhodne zahájit podnikatelskou činnost svým jménem a na svou zodpovědnost. Má práce by mu mohla být jakýmsi návodem, kde by měl počínající podnikatel začít a s jakými úskalími se ve své podnikatelské činnosti může setkat z pohledu společného jmění manželů.

7

1 Vznik společného jmění manželů 1.1

Vnímání společného jmění manželů Chceme-li porozumět institutu společného jmění manželů tak, jak ho vnímá současná

právní úprava, je potřeba se ohlédnout do historie a uvědomit si, jak byl vnímán majetek v souvislosti s manželstvím a naopak. Má práce má poskytnout fyzickým osobám podnikatelům, i těm, kteří se teprve podnikat chystají, ucelený náhled na problematiku spojenou s podnikáním a majetku ve společném jmění manželů. Z mého výzkumu vyplynulo, že většina respondentů chápe právní úpravu společného jmění manželů stejně jako právní úpravu bezpodílového jmění manželů. Tato skutečnost je dána zakořeněním institutu bezpodílového vlastnictví manželů v době vzniku možnosti zahájit podnikatelskou činnost koncem 20. století. Majoritní většina respondentů z řad laické veřejnosti nezaznamenala změnu obsahu právní úpravy společného jmění manželů. Abychom lépe porozuměli současné právní úpravě společného jmění manželů a mohli si udělat ucelený obrázek o jejím vývoji, pojďme se podívat do historie.

1.2

Historický vývoj v právu římském „Tradiční civilistický přístup k výzkumu určitého soukromoprávního institutu začíná

zpravidla výkladem úpravy v prámu římském a na jejím dalším historickém vývoji ukazuje institut v jeho historické košatosti. Abstraktní právní formy, pro které se stalo římské právo pramenem právní úpravy kontinentálního práva, však v případě úpravy majetkových vztahů mezi manžely nenajdeme. Jinak řečeno, římské právo východiskem pro uspořádání těchto vztahů zásadně není, na rozdíl od institutu práva závazkového, které z římského práva dodnes vychází. Majetkové právo manželské bylo daleko více než v jiné oblasti ovlivněno právem

8

zvykovým. Proto hodnocení vlivu římského práva na úpravu majetkových vztahů mezi manžely není v literatuře jednoznačné.“ 1 „Pojetí římské rodiny je poněkud odlišné od toho, jak ho chápeme dnes. V římském právu mělo manželství plnit zejména majetkoprávní a reprodukční funkci, osobní vztahy nebyly až tak podstatné.“2 Klasická římská rodina byla posuzována nejen jako společenství osob, ale i jako společenství majetku. Hlavou rodiny zde byl muž – otec, který se těšil výsostnému postavení. V římském manželství, tzv. přísném manželství, se žena zcela podvolovala moci a vůli svého manžela. Tento typ manželství se nazývá matrimonium cum in manum conventione. V tomto svazku manželském si muž přisvojoval veškerý majetek, který žena do manželství přinesla, i majetek, který během manželství získala. Žena tak nebyla vlastníkem žádného majetku. Naopak muž byl vlastníkem veškerého majetku. Jeho povinností však bylo živit a šatit nejen manželku, ale i děti. Muž také sám nesl náklady na domácnost. Volné manželství neboli matrimonium sinein manum conventione se v římském manželství objevuje později. Tento typ manželství nemá na majetkové vztahy mezi manžely žádný vliv.

1.3

Historický vývoj ve středověkém právu Ten, kdo měl zásadní vliv na manželství a majetkové uspořádání mezi manžely, byla

katolická církev. Až do r. 1949 manželské vztahy upravovalo kanonické právo. Katolická církev ukazuje manželství jako svátost, apeluje na monogamii a nerozlučitelnost manželství. Manželovi je pak přisuzována nadřazená role. On je ten, který spravuje veškerý společný majetek, včetně věna, které manželka do manželství přinesla.

1

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 38 2 FRÝDEK, Miroslav.; HORÁKOVÁ, Monika.; OBROVSKÁ, Lucie.; SALÁK, Pavel.; VESELÁ, Renata. Římské právo pro bakaláře, Masarykova univerzita, 2010, ISBN 978-80-210-5002-0, str. 56

9

1.4

Historický vývoj na území dřívějšího Československa „Historicky se právní forma majetkového společenství mezi manžely jako zákonná

objevila na území tehdejšího Československa v zákoně o právu rodinném č. 265/1949 Sb. (§ 22 až 29), který vstoupil v účinnost 1. 1. 1950. Ve srovnání s předchozím právním stavem se jednalo o zásadní změnu právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely. Zákonem o právu rodinném byl do československého práva zaveden institut zákonného majetkového společenství manželů.“ 3 Jednalo se o předchůdce bezpodílového vlastnictví manželů.

1.5

Změna právní úpravy v Občanském zákoníku z roku 1964 V roce 1964 byl přijat nový občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb. (dále jen

„občanský zákoník“), do kterého byly zařazeny konkrétní předpisy, týkající se úpravy majetkoprávních vztahů v manželství. Jednalo se o § 143 až § 151 občanského zákoníku. Došlo tak k přesunutí úpravy majetkoprávních vztahů mezi manžely ze zákona o rodině do občanského zákoníku. V právu rodinném zůstaly nadále upraveny osobní vztahy mezi dětmi, rodiči i mezi samotnými manžely. Jmenovaná ustanovení byla kogentní, de facto bez možnosti odlišné dispozice. Přijetím

nového

Občanského

zákoníku

tak

vzniká

institut

bezpodílového

spoluvlastnictví manželů. Jedním ze znaků tohoto institutu byla nedělitelnost majetkového společenství. Tu bychom mohli vyjádřit tím, že každý z manželů se podle svých schopností, možností a sil přičiňuje o rozkvět manželstvím založené rodiny, a to tím, že je každý z manželů výdělečně činný anebo jeden z manželů vytváří podmínky pro výdělečnou činnost druhého manžela péčí o rodinu, společnou domácnost a děti. V bezpodílovém vlastnictví manželů nebyl vyjádřen spoluvlastnický podíl k vlastněným věcem. Každý z manželů tak byl vlastníkem každé celé věci.

3

DVOŘÁK, Jan,; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2000, ISBN 97880-7357-262-4, str. 40

10

Změny provedené novelami do roku 1998

1.6

K podstatným změnám v občanském zákoníku došlo novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., a to i v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. V ustanovení § 143 občanského zákoníku byla připojena ustanovení závažná pro restituce majetku. Připojeno bylo ustanovení § 143a, kterým byla prakticky odstraněna kogentnost předchozí úpravy a byla připuštěna možnost některých dispozic manžely. „Obnovení podnikatelské činnosti občanů vedlo k nutnosti konkretizace úpravy vztahů mezi manžely, šlo-li o podnikatelskou činnost, ať již jen jednoho nebo obou manželů. To se stalo zařazením ustanovení § 148a občanského zákoníku.“ 4 Zákon č. 264/1992 Sb. přinesl změnu, týkající se nemovitostí v souvislosti s bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů. Bylo přijato ustanovení § 149a občanského zákoníku, a jím byla kogentně upravena forma některých dohod mezi manžely, týkající se nemovitostí. Od přijetí tohoto ustanovení je akceptovatelná pouze písemná forma těchto dohod.

1.7

Společné jmění manželů Společné jmění manželů je ojedinělý, zvláštní druh vlastnictví, který může vzniknout

pouze mezi manžely, a to automaticky uzavřením manželství. Institut společného jmění manželů nahradil dřívější právní úpravu bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Společným jměním manželů je tak nejen movitý a nemovitý majetek a práva, ale i závazky, které vznikly za trvání manželství jednomu nebo oběma manželům. Výjimku tvoří závazky, týkající se majetku, který není předmětem společného jmění manželů a závazky, jejichž rozsah přesahuje přiměřenost majetkových poměrů manželů, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela. Většina laické veřejnosti nevidí rozdíl mezi společným jměním manželů a bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů. Dle mého názoru změna, kterou přinesla právní 4

HOLUB, Milan.; BIČOVSKÝ, Jaroslav.; POKORNÝ, Milan. Společné jmění manželů, 2. vydání, Linde Praha akciová společnost 2009, ISBN 978-80-7201-747-8, str. 26

11

úprava novelou č. 91/1998 Sb., nebyla laickou veřejností správně pochopena a přijata. Mnozí z občanů ČR vnímají danou změnu pouze jako změnu lingvistickou. Z platné právní úpravy je tedy zřejmé, že společné jmění manželů může vzniknout pouze a jedině mezi manžely. Naproti tomu nemůže vzniknout mezi druhem a družkou ani mezi registrovanými partnery. Otázka, co do společného jmění manželů patří, je klíčovou pro majetková práva manželů. Odpověď na tuto otázku je důležitá nejen pro vztahy mezi manžely samotnými, ale také mezi manžely a třetími osobami. „Dle § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (1) společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“ 5

5

Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění

12

Z citovaných ustanovení Občanského zákoníku vyplývá, že do společného jmění manželů nepatří: 

Věci, které nemůže občan nabýt (extra commercium)



Věci, nabyté v době, kdy v manželství společné jmění neexistuje



Věci získané dědictvím



Věci získané darem



Věci sloužící podle své povahy osobní potřebě jen jednoho z manželů



Věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve svém vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka

Věci, které nepatří do společného jmění manželů, tvoří výlučný majetek jednoho každého manžela. Otázkou je, zdali případný výnos z takového majetku, je součástí společného jmění manželů či nikoliv. Jako příklad bych uvedla situaci, kdy manželka zdědí nemovitost ze zákona. Tuto nemovitost manželka pronajímá na základě smlouvy o nájmu bytu. Nejedná se sice o příjmy z podnikání dle § 7 zákona o daních z příjmů, ale jedná se o příjem dle § 9 zákona o daních z příjmů. Je obdržené nájemné součástí společného jmění manželů? Budeme-li vycházet z předpokladu, že principem společného majetku je odměna za práci i jiné příjmy každého z manželů, lze z toho dovodit, že i příjem manželky z pronájmu nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví bude předmětem majetku společného jmění. Otázkou zůstává, zda lze považovat za vnos ze společného jmění manželů reinvestované nájemné nebo jeho část do věci (bytu), která je výlučným vlastnictvím manželky a zdali je potřeba takovýto vnos v případě zániku společného jmění manželů vypořádat. V zákoně na tuto otázku odpověď nenajdeme. Lze se však domnívat, že tomu tak není. Jedná se o investice do věci (bytu), kde lze předpokládat, že jejich výnos navyšuje společné jmění.

13

1.8

Vznik společného jmění manželů K tomu, aby vzniklo společné jmění manželů, nestačí pouze společné bydlení manželů

či vedení společné domácnosti, popř. shodné trvalé bydliště nebo pouze manželské soužití. Ke vzniku společného jmění manželů je zapotřebí nabytí majetku v manželství a to oběma manžely nebo jedním z nich. Vyjma majetku, který je ze společného jmění manželů vyloučen.

1.9

Zúžení společného jmění manželů Vzhledem k tomu, že manželství v průběhu života prochází různými úskalími, jak

rodinnými, vztahovými, tak i finančními, může vyvstat otázka potřeby zúžení společného jmění manželů. Toto zúžení může ochránit majetková práva každého jednoho z manželů před konáním druhého manžela. Zúžení společného jmění manželů může také pomoci jednomu z manželů při rozvoji jeho podnikatelské činnosti jako fyzické osoby podnikatele, pokud druhý z manželů nechce k takové činnosti, vedoucí k rozvoji či rozšíření podnikatelských aktivit manžela, dát souhlas. V praxi jsem se setkala s fyzickou osobou podnikatelem, který se zabýval výrobou a montáží kuchyňských linek, nábytku a vybavení interiérů. Ke své podnikatelské činnosti potřeboval výrobní dílnu a také provozovnu, ve které by vyrobené zboží nabízel. Vzhledem k tomu, že se jedná o výrobky, jejichž prodej je náročný na velikost prodejní plochy, potřeboval k rozšíření své nabídky větší prostory, než kterými disponoval. Rozhodl se tedy zakoupit nebytový prostor, těsně sousedící s jeho současnou prodejní provozovnou. Kupní cena nebytového prostoru byla 1 000 000,- Kč. Manželka podnikatele nedala manželovi souhlas s použitím finančním prostředků ve společném jmění manželů. Podnikatel si tedy nechal vypracovat finanční analýzu a dospěl k závěru, že si může dovolit na uvedenou koupi uzavřít závazek vůči bance jako věřiteli uzavřením úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že dle § 145 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, „závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně“ 6, neposkytla manželka podnikající fyzické osobě souhlas s přijetím úvěrové angažovanosti ve výši 1 000 000,- Kč. Manželé proto zúžili své společné jmění manželů a nakupovaná nemovitost, resp. nebytový prostor, se

6

Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění

14

stal výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela. Zúžením společného vlastnictví manželů notářským zápisem bylo i definováno, že závazek za bankou bude závazkem výlučně podnikajícího manžela. Domnívám se, že v tomto případě dle platné právní úpravy manželka neručí za závazek, který sice vznikl za trvání manželství, ale byl vyloučen ze společného jmění manželů. Rovněž tak při vypořádání společného jmění manželů nemá právní nárok na nebytový prostor ve výlučném vlastnictví manžela. Právní úprava tak dala dostatečný prostor pro ochranu majetkových práv manželky v případě, že by manželova podnikatelská aktivita nebyla úspěšná. Na druhou stranu dala současná legislativa prostor i manželovi k naplnění svých cílů, kterými bylo rozšíření své prodejní provozovny a zvětšení nabízeného zboží. Další otázkou bylo, jestli i příjmy, plynoucí podnikající fyzické osobě z rozšířeného prostoru, jsou výlučně jeho vlastnictvím nebo patří do společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že se jedná o finanční prostředky, nabyté jedním z manželů za trvání manželství a tyto finanční prostředky nebyly nabyty darem ani děděním ani náhradou za majetek takto získaný, bude se jednat o majetek patřící do společného jmění manželů.

1.10 Rozšíření společného jmění manželů Zúžit či rozšířit společné jmění mohou manželé formou notářského zápisu. Nejedná se pouze o taxativní výčet majetku v současném vlastnictví, ale notářským zápisem lze změnit i rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti. Rozšíření společného jmění manželů v souvislosti s podnikatelskou činností druhého manžela je v mnohých případech podstatné pro dopad na daňovou účinnost výdajů dle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. Jako příklad bych uvedla fyzickou osobu podnikatele - manžela, který má provozovnu v nemovitosti, patřící do výlučného vlastnictví manželky. S provozovnou jsou spojeny náklady na energie, které pro podnikajícího manžela nejsou výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to z toho důvodu, že nemovitost není zařazena v obchodním majetku podnikatele. Do obchodního majetku však nelze zařadit nemovitost, která není vlastnictvím podnikající osoby či ve společném jmění manželů. Z uvedeného vyplývá, že

15

rozšířením společného majetku manželů o tuto nemovitost bude moci podnikající manžel zařadit nemovitost do obchodního majetku a výdaje na energie se stanou daňově účinnými. Samozřejmě je to jedna z variant řešení této situace. Další variantou by mohla být smlouva o pronájmu, kterou by uzavřel podnikající manžel jako nájemce a manželka jako pronajímatel. Pak by se jako výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů považovalo obvyklé nájemné, sjednané ve smlouvě. Na straně manželky by se pak jednalo o příjem dle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

16

2 Podnikání fyzické osoby podnikatele s majetkem ve společném jmění manželů, rozdělení majetku ve společném jmění manželů Fyzická osoba podnikatel

2.1

Každý občan České Republiky má právo zahájit podnikatelské aktivity a stát se tak fyzickou osobou podnikatelem. Všeobecnými podmínkami pro získání oprávnění k podnikání jsou: a) Dosažení věku 18 let, b) Způsobilost k právním úkonům, c) Bezúhonnost, Oprávnění k podnikání může fyzická osoba získat na základě: 1) Živnostenského oprávnění, 2) Jiného oprávnění než živnostenského,

2.2

Živnosti Živností je dle zákona č. 455/1991 Sb., § 2, o živnostenském podnikání (živnostenský

zákon) „soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ 7

7

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění

17

Odborná nebo jiná způsobilost jsou zvláštními podmínkami, které je osoba, žádající o vydání živnostenského oprávnění, povinna prokázat. Podle těchto kritérií, požadavků i délky praxe můžeme živnosti rozdělit: Obrázek č. 1

Přehled typů živností

Zdroj: Vlastní práce

2.2.1 Živnosti ohlašovací „U ohlašovací živnosti oprávnění provozovat živnost vznikne ohlášením, popřípadě dnem, který je v ohlášení uveden jako den zahájení živnosti, splňuje-li žadatel všeobecné podmínky a požadavek odborné způsobilosti. Ohlášením, kterým žadatel oznamuje živnostenskému úřadu zahájení živnosti, tak vzniká žadateli při splnění zákonem stanovených podmínek právo provozovat živnost, aniž by v okamžiku, kdy tak činí, byl vydán výpis ze živnostenského rejstříku.“ 8 Ohlašovací živnosti se dále dělí dle požadované odborné způsobilosti. Ta je požadována u ohlašovacích živností řemeslných i vázaných. Na druhou stranu u ohlašovací živnosti volné odborná způsobilost požadována není.

2.2.1.1 Živnosti ohlašovací řemeslné K řemeslné ohlašovací živnosti se vyžaduje odborná způsobilost. Ta se prokazuje dokladem dle § 21 Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Zákon taxativně vyjmenovává způsoby, jakým lze doklad o odborné způsobilosti nahradit. Taxativní výčet řemeslných činností je uveden v Příloze č. 1 Zákona o živnostenském podnikání. Jedná se o klasická řemesla, jako je kovářství, zámečnictví, truhlářství, klempířství, tesařství, zednictví, štukatérství a další. 8

HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav.; Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s. 2008 – 319 s. ISBN 978-80-7201-720-1, str. 51

18

Taxativní výčet řemeslných živností má velký vliv na uplatnění § 7 odst. 7 písmena a) Zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmů ze živností řemeslných.

2.2.1.2 Živnosti ohlašovací vázané Mezi vázané ohlašovací živnosti řadíme takové činnosti, které podle zvláštních předpisů vyžadují zvláštní odbornou způsobilost, stanovenou v příloze č. 2 zákona o živnostenském podnikání a zvláštními právními předpisy. Mezi vázané živnosti patří např. Revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení, výroba a zpracování paliv a maziv, provozování autoškoly, provozování solárií, oční optika a další.

2.2.1.3 Živnosti ohlašovací volné K podnikatelské činnosti v oblasti volné ohlašovací živnosti nevyžaduje zákon žádnou odbornou či jinou způsobilost. Jedná se o obory činností obchodní, výrobní či poskytující služby, které nejsou upraveny v přílohách 1 až 3 zákona o živnostenském podnikání. Volné živnosti jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona o živnostenském podnikání.

2.2.2 Živnosti koncesované „Živnosti koncesované jsou ty činnosti, jejichž provozování si vyžaduje státní souhlas podle zvláštního právního předpisu. Zvláštní právní předpisy upravují výkon jednotlivých rizikových nebo z hlediska ochrany státních zájmů důležitých činností. Jednou z podmínek provozování koncesovaných živností je odborná způsobilost, kterou vedle podnikatele prokazuje i odpovědný zástupce, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu.“ 9 Koncesované živnosti jsou uvedeny v příloze č. 3 zákona o živnostenském podnikání, stejně tak i požadavky na odbornou způsobilost. Mezi koncesované živnosti patří například provozování střelnic a výuka a výcvik ve střelbě zbraní, provádění pyrotechnického průzkumu, taxislužba, provozování pohřební služby a další.

9

HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav.; Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s. 2008 – 319 s. ISBN 978-80-7201-720-1, str. 193

19

2.3

Jiné oprávnění k podnikatelské činnosti fyzických osob Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v § 3 odst. 2 písmeno a) až j)

taxativně vyjmenovává, která z činností fyzických osob nejsou živností. Jedná se o takové činnosti, jejichž podřízení živnostenskému zákonu je nežádoucí s ohledem na povahu takových činností. Činnosti fyzických osob, které nejsou živností, vyžadují samostatné právní úpravy, a proto jsou upraveny zvláštními právními předpisy. Jedná se například o činnosti fyzických osob:  Lékařů, zubních lékařů a farmaceutů  Veterinárních lékařů  Advokátů, notářů, soudních exekutorů  Znalců a tlumočníků  Auditorů a daňových poradců Detailní výčet činností, které nejsou živností, je taxativně specifikován a je potřeba vždy zvážit příslušný zákon k dané činnosti, aby bylo správně určeno, podniká-li fyzická osoba dle živnostenského zákona nebo podle jiného právního předpisu. V každém takovém případě se však bude jednat o podnikání fyzické osoby. Rozdíl bude v tom, podle kterého právního předpisu se budou jeho podnikatelské aktivity řídit. Práva i povinnosti takovéto podnikající osoby se budou řídit vždy příslušným právním předpisem.

2.4 Podnikání fyzické osoby s majetkem společného jmění manželů Všechny výše uvedené fyzické osoby, které splňují zákonné podmínky k zahájení svých podnikatelských aktivit, mají možnost podnikat s majetkem nebo jeho částí, který je ve společném jmění manželů. Použití takového majetku je možné pouze se souhlasem druhého manžela. „Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů

20

nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.“10Právní norma nevyžaduje písemnou formu udělení souhlasu. Z toho lze dovodit, že souhlas s použitím majetku ve společném jmění lze učinit ústně nebo i konkludentně. Zákon pojem „první použití majetku“ bližším způsobem nespecifikuje. Z toho lze dovodit, že jde o použití majetku společného jmění manželů, který slouží a bude sloužit k soustavné činnosti prováděné fyzickou osobou podnikatelem, a to vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. „Takto udělený souhlas jednoho z manželů s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikatelské činnosti druhého manžela neopravňuje podnikajícího manžela k výlučnému užívání tohoto majetku. Podnikající manžel nemůže ani výlučně rozhodovat o způsobu užívání majetku nebo jeho části, k jehož použití k podnikatelským účelům dal druhý z manželů souhlas.“ 11

2.5

Odepření souhlasu nepodnikajícího manžela Udělení souhlasu s použitím majetku ve společném jmění manželů nepodnikajícím

manželem nelze právně vymáhat. Jedná se o projev vůle nepodnikajícího manžela. Vzhledem k tomu, že udělením souhlasu nepodnikajícího manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání druhého manžela na sebe bere nepodnikající manžel majetková rizika z podnikání druhého manžela, nemůže soud rozhodnutí o nahrazení projevu vůle opřít o ustanovení hmotného práva. Jelikož se souhlas s použitím společného jmění k podnikání

opírá o vůli

nepodnikajícího manžela, může dojít k situaci, kdy takovéto použití společného jmění nepodnikající manžel odepře a souhlas podnikajícímu manželovi nedá. V takovémto případě lze doporučit, aby podnikající manžel podal k soudu návrh na zúžení společného jmění manželů. Po vypořádání společného jmění manželů nebo jeho části může již podnikající manžel podnikat s majetkem, který mu při vypořádání připadl, dle svého uvážení a bez souhlasu druhého manžela.

10

Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/2003, Soubor rozhodnutí NS č. C 2659. Dostupný z WWW http://kraken.slv.cz/22Cdo1731/2003 11

21

Je otázkou, zdali § 146 občanského zákoníku dostatečně ochraňuje nepodnikajícího manžela. Nepodnikající manžel udělením souhlasu s použitím majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části tak dává podnikajícímu manželovi možnost s tímto majetkem nakládat dle svého uvážení. Z daného lze odvodit, že nepodnikající manžel na sebe bere případná rizika z majetkových závazků, které mohou vzniknout podnikajícímu manželovi, a to bez právní možnosti ovlivnit jeho rozhodnutí s použitím majetku ve společném jmění. Není na rozhodnutí nepodnikajícího manžela, jaké investice podnikající manžel uhradí, např. ze společných úspor či jaké náklady z takovýchto finančních prostředků uhradí, pokud mu dal souhlas s použitím majetku ve společném jmění manželů.

2.6

Odvolání souhlasu nepodnikajícího manžela Jestliže nepodnikající manžel jednou dá souhlas s použitím majetku ve společném jmění

manželů k podnikání druhého manžela, nelze ho odvolat. Pokud by právní úprava takovéto odvolání umožňovala, docházelo by k závažným zásahům do právní jistoty nejen podnikajícího manžela, ale i jeho obchodních partnerů. Pokud nepodnikající manžel již dále nesouhlasí s použitím majetku ve společném jmění k podnikatelské činnosti druhého podnikajícího manžela, může se obrátit na soud a žádat o zúžení společného jmění.

2.7 Podnikání s majetkem ve společném jmění bez souhlasu druhého manžela „Pokud začal manžel podnikat se společným jměním nebo jeho částí bez souhlasu druhého manžela, je na místě posoudit jeho jednání podle ustanovení § 145 odst. 2 občanského zákoníku proto, že podnikání jednoho manžela se společným majetkem nelze považovat za obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 1 občanského zákoníku.“ 12

12

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 140

22

Neplatnost právních úkonů, které podnikající manžel učinil s majetkem ve společném jmění s třetími osobami a které se týkaly jeho podnikatelské činnosti, je dána pouze tehdy, pokud se jí druhý manžel dovolal dle § 40 a. Neplatnost se však týká pouze úkonů, týkající se majetku ve společném jmění. Není tak dotčena platnost úkonů, které se přímo netýkají společného jmění. Z toho vyplývá, že není dotčena platnost smluv, uzavřených se zaměstnanci podnikajícího manžela, ani smluv, uzavřených s dodavateli či odběrateli.

2.8

Podnikání jednoho z manželů za pomoci druhého manžela Mezi manžely je velmi časté, že podniká jeden z nich jako fyzická osoba podnikatel a

druhý z manželů mu s jeho činností pomáhá. K této činnosti však druhý z manželů nemá a ani nepotřebuje živnostenské ani jiné oprávnění. Česká právní úprava však nepovoluje zaměstnávání takovéhoto manžela na pracovní ani mimopracovní poměr. Tuto situaci vyřešil zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve svém § 13, který ve svém ustanovení říká, že „příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.“ 13

Z uvedeného vyplývá, že se spolupracující manžel podílí na podnikatelské činnosti druhého manžela. Nejedná se však o fyzickou osobu podnikatele, ale o osobu spolupracující. Její podíl na příjmech a výdajích může být určen smlouvou mezi manžely či ústní dohodou. Takovýto podíl není konstantní, lze ho každoročně měnit jednak podle skutečného podílu spolupráce a jednak s přihlédnutím na splnění ustanovení § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

13

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

23

Tabulka č. 1

příjmy FOP v Kč

výdaje FOP v Kč

Rok

2 000 000

1 000 000

50%

1 000 000

500 000

Rok

3 000 000

1 000 000

27%

810 000

270 000

podíl příjmy výdaje spolupracující spolupracující spolupracující osoby v Kč osoby v Kč osoby v Kč

Zdroj: Vlastní práce Použité zkratky: FOP – fyzická osoba podnikatel V této tabulce č. 1 jsem se pokusila nastínit vliv příjmů podnikajícího manžela na procentuálním podílu spolupráce druhého z manželů, resp. své tvrzení, že podíly se mohou meziročně měnit nejen podle skutečného podílu spolupráce, ale i s přihlédnutím na výši příjmů podnikajícího manžela a dodržení § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Na spolupracujícího manžela se nevztahuje ustanovení živnostenského zákona ani zákona jiného právního předpisu, na základě kterého podniká druhý z manželů. Jedná se však o osobu samostatně výdělečně činnou a její povinností je podávat samostatné daňové přiznání. Povinností takovéto spolupracující osoby je i řídit se zákonem o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění. To znamená, že takováto spolupracující osoba je povinna být účastna pojištění na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti i na zdravotní pojištění. Týká se jí povinnost platit zálohy na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti i na zdravotní pojištění, pokud její spolupráce s fyzickou osobou podnikatelem je hlavním i vedlejším zdrojem příjmů. Předkládat roční přehledy osoby samostatně výdělečně činné je spolupracující osoba povinna i v případě, že její spolupráce s podnikající osobou není hlavním zdrojem příjmů, nýbrž se jedná o příjem vedlejší, např. k zaměstnání.

24

Z pohledu společného jmění manželů se u podnikajícího manžela i spolupracujícího manžela jedná o příjmy, které jsou majetkem společného jmění.

2.9

Rozdělení majetku ve společném jmění manželů

A) Zúžení společného jmění manželů Jak jsem již uvedla v kapitole 1.9 a 1.10 této bakalářské práce, je možné zúžit či rozšířit společné jmění manželů. Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu majetek ve společném jmění manželů zúžit či rozšířit. Smlouvou mezi manžely může být změněn jednak rozsah majetku a závazků, které vzniknou v budoucnosti, ale i rozsah majetku a závazků, které v danou chvíli tvoří společné jmění (s právními účinky ex nunc). „Je-li předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného vlastnictví jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí." 14 Je potřeba položit si otázku, zdali nemovitost či jiný majetek, který byl výlučným vlastnictvím jednoho z manželů a ten jej vložil do společného jmění, bude v budoucnu předmětem vypořádání společného jmění manželů. Domnívám se , že z morálního hlediska by tomu tak být nemělo. Majetek ve společném jmění manželů lze zúžit až na věci, „které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů.“15 Ustanovení § 143 občanského zákoníku, resp. pojem „věc osobní potřeby“, je nutné vykládat velice konkrétně, a to i s přihlédnutím na majetkové poměry manželů. Spor může např. nastat, když se manželé rozhodnou po dobu trvání manželství nakupovat zlaté šperky či šperky s drahými kameny k uložení finančních přebytků. Při vypořádání společného jmění manželů je pak potřeba rozlišit, zdali se jedná o věci osobní potřeby či o věci, jejichž hodnota bývá relativně stálá, a proto do ní bylo investováno.

14

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 165 15 Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění

25

Při svém výzkumu jsem s některými respondenty vedla rozhovor, kde jsme mluvili přímo o špercích, resp. o tom, zdali se jedná o věc osobní potřeby. Respondentky ženského pohlaví v drtivé většině případů zastávaly názor, že šperk je věc jejich osobní potřeby, popř. dar, který je ze společného jmění manželů vyloučen, tudíž patří jen jim. Podotýkám však, že se jednalo o respondentky z nižších či středních společenských vrstev, kde se dá předpokládat, že nedochází k cíleným investicím do šperků. Zcela jiná situace však vyplynula z rozhovoru s jednatelem společnosti, zabývající se investičním nákupem zlata a drahých kamenů, a to jak v investiční podobě, tak v podobě šperků. Jednatel této společnosti se setkává s klientelou, kde je investice do šperků zcela běžná a já se domnívám, že tyto šperky pak tedy nesplňují zákonnou podmínku věci osobní potřeby a je tedy nutné je v institutu zúžení společného jmění manželů neopominout. Manželé se mohou dohodnout na zúžení společného jmění manželů dle své svobodné vůle, potřeby, nastalé životní situace, ale takováto dohoda je neplatná, nebyla-li pořízena formou notářského zápisu dle § 143a písm. 1 občanského zákoníku. B) Smlouva o výhradě vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství V roce 1998 byla přijata novela zákona, která připustila „možnost odložit vznik společného jmění ke dni zániku manželství s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti. Lze dovodit, že věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti nelze vyloučit ze společného jmění nikdy, a proto v nich lze spatřovat onu minimální hranici, která zachovává institut společného jmění manželů.“16 Možností odložit vznik společného jmění manželů až ke dni zániku manželství má vliv na majetkovou samostatnost manželů jako takových, tudíž i na fyzickou osobu podnikatele, který setrvává v manželství. Uzavřou-li manželé výše jmenovanou smlouvu o výhradě vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství, nemají jiný společný majetek. Každý z manželů tak nabývá majetek do svého vlastnictví.

Každý z manželů si pak může o

takovémto majetku sám rozhodnout. Znamená to, rozhodne-li se takto nabytý majetek prodat, darovat, směnit či jinak zcizit, že ke svému rozhodnutí a právnímu úkonu s tím spojenému,

16

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 167

26

nepotřebuje souhlas druhého manžela. I pro tuto smlouvu zákon vyžaduje formu notářského zápisu. Jelikož ve své práci chci především začínající fyzickou osobu podnikatele seznámit s možnostmi daňového dopadu podnikání s majetkem ve společném jmění či mimo něj, ráda bych uvedla příklad, k čemu je smlouva o zúžení společného jmění manželů či smlouva o výhradě vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství daňově prospěšná. U příkladů budeme předpokládat, že má manželka daňový základ za poslední zdaňovací období 2 000 000,- Kč a manželovo základ daně je 1 500 000,- Kč. Příklad č. 1: Manželé zemědělci, obhospodařující 400 ha zemědělské půdy, která je ve společném jmění manželů. Manželka ve svém účetnictví eviduje 300 ha půdy a manžel 100 ha půdy. Ve výlučném jmění manžela je pak zemědělská technika, jmenovitě traktor a sklízecí mlátička. Pomocí této techniky manžel pracuje na své půdě, ale i na půdě manželky. Otázkou je, může-li manžel manželce fakturovat práce, odvedené na jí evidovaných 300 ha pozemků. Z výkladu k dani z příjmů fyzických osob vyplývá, že se jedná o službu – práci na majetku ve společném jmění manželů, a proto takováto fakturace je daňově neúčinná. Příklad č. 2: Manželé zemědělci, každý z nich vlastnící zemědělskou půdu a to manžel o rozloze 100 ha a manželka o rozloze 300 ha. Tato půda patří do výlučného vlastnictví každého z manželů. Do výlučného jmění manžela pak patří zemědělská technika, jmenovitě sklízecí mlátička a traktor. Jedná se o techniku, kterou má ve svém účetnictví vedenou manžel, který ji i odepisuje. V takovémto případě je možné fakturovat manželce za práce, odvedené na jejích pozemcích. Za práce by bylo možné v tomto případě fakturovat i v případě, kdyby byla zemědělská technika ve společném jmění manželů a to proto, poněvadž fakturovaná částka by byla pouze za práci, a to v cenách obvyklých. Fakturovaná částka by byla 1 500 000,- Kč. Příklad č. 3: Na 3. příkladu si uvedeme, jakým způsobem by se změnilo daňové zatížení manželů v případě, že by manželka, která má ve svém výlučném vlastnictví 300 ha půdy, tento majetek manželovi pronajala za roční nájemné 1 500 000,- Kč. Předpokládejme, že majetek – půda, není součástí obchodního majetku. (Rozhodnutí o zařazení do obchodního majetku je zcela na vůli poplatníka, ale vzhledem k tomu, že se půda neodepisuje, je její

27

zařazení v tomto případě nežádoucí.) Příjem, resp. základ daně manželky, by v tomto případě klesl na nulu. Příklad č. 4 : Stejná situace jako v příkladu č. 3, pozemky jsou však zařazeny do obchodního majetku manželky. Tabulka č. 2

Zdroj: Vlastní práce Ve výpočtech, použitých v tabulce č. 2, nebyly zohledněny odpočty nezdanitelných částí základu daně dle § 15 zákona o daních z příjmů, slevy na dani dle § 35ba zákona o daních z příjmů, ani jiné odpočty či slevy z daní. V tabulce nebyly zohledněny minimální odvody na zdravotní pojištění a sociální pojištění. U příkladu č. 3 bylo počítáno s využitím § 9, odst. 4 zákona o daních z příjmů, tzn. základ daně byl ponížen o výdaje ve výši 30 % z příjmů z pronájmu.

28

Graf č. 1

Zdroj: Vlastní práce Tato tabulka i graf nám však názorně ukázaly, jak velký má vliv zúžení společného jmění manželů či odložení jeho vzniku ke dni zániku manželství na platební povinnosti fyzické osoby podnikatele. Z tabulky jasně vyplývá, že finanční zatížení manželů, myšleno kumulativně, je nejnižší v případě, kdy mají majetek ve svém výlučném vlastnictví a pronajímají ho jeden druhému. Jistě bude existovat spousta jiných situací, je však vždy na fyzické osobě podnikateli, aby danou situaci zvážil, provedl analýzu zjištěných skutečností s ohledem na dopad na finanční zatížení společného jmění manželů, a tím i jeho podnikatelských aktivit. Podniká-li fyzická osoba podnikatel s majetkem ve společném jmění manželů, či rozhodnou-li se manželé k zúžení společného jmění, je potřeba vždy problematiku vidět komplexně a ve všech souvislostech, s podnikatelskou činností spojených.

29

C) Zúžení rozsahu společného jmění manželů soudním rozhodnutím Zákon č. 91/1998 Sb., přinesl možnost každému z manželů podat návrh na zúžení společného jmění k soudu. Soud od té doby nemá možnost zrušit společné jmění manželů, ale umožňuje mu omezit jeho rozsah v takové míře, že ve společném jmění manželů zůstanou jen věci, tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Z uvedené citace vyplývá, že soud může ve společném jmění manželů ponechat i jiné věci, než jsou věci, tvořící obvyklé vybavení domácnosti (minus in maiore continetur). Zúžit společné jmění manželů dle § 148 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku může soud ze závažných důvodů či na návrh některého z manželů v případě, že druhý z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Závažné důvody nejsou v právní legislativně upraveny, proto je na rozhodnutí soudu, aby o nich rozhodl s přihlédnutím na to, o jaké důvody se jedná, v čem spočívají, kdo je zavinil, kdo a jak přispíval k péči o společný majetek, domácnost, vykonával rodičovská práva a povinnosti apod. Vzhledem k tomu, že každý soud může mít pro pojem závažné důvody jiný výklad, nelze stanovit jasná pravidla pro rozhodnutí soudu. Zatímco ze závažných důvodů soud může společné jmění na návrh některého z manželů zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, na návrh některého manželů, jehož manžel získal oprávnění k podnikatelské činnosti, soud společné jmění manželů zúží. K zúžení společného jmění manželů v tomto případě postačí oprávnění k podnikatelské činnosti druhého manžela, či skutečnost, že se manžel stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Dle § 86 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník se jedná o společníka veřejné obchodní společnosti a dle § 93 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník jde o komplementáře komanditní společnosti. „Právo na zúžení společného jmění podle § 148 odst. 2 občanského zákoníku se nepromlčuje. Ustanovení § 148 odst. 2 občanského zákoníku neumožňuje soudu, aby ze závažných důvodů návrh na zúžení společného jmění manželů, z nichž alespoň jeden získal

30

oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, zamítl.“17 Zúžení společného jmění manželů v případě, že jeden z manželů podniká, je důležité i ve vztahu k třetím osobám. Dle ustanovení § 143a odst. 4 občanského zákoníku se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu, uvedenou pod písmeny A), B) a C), odvolat, ale to jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. Jde o právní ochranu třetích osob proti případnému nepoctivému konání manžela, který se stane vůči třetí osobě dlužníkem. Tato situace nastává nejen v běžném životě, ale i v podnikatelské sféře, kdy dochází k závazkům z obchodních vztahů na straně podnikajícího manžela.

17

ŠARMAN, Jan; ŠUPÁKOVÁ, Hana. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely, 2. vydání, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, ISBN 978-80-7357-592-2, str. 271

31

3 Ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby podnikatele a vyrovnání obchodního majetku z pohledu zákona o daních z příjmů 3.1

Způsoby ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby 3.1.1 Volní ukončení podnikatelské činnosti Každý z nás, kdo se svobodně rozhodne zahájit podnikatelskou činnost, se může stejně

svobodně rozhodnout takovouto činnost ukončit. Není nutné zkoumat či vysvětlovat důvody, které fyzickou osobu podnikatele k takovémuto rozhodnutí vedly. Je lhostejné, zdali podnikající osoba nemůže nadále pokračovat ve svých podnikatelských aktivitách kvůli svému zhoršujícímu se zdraví, rodině, odchodu do důchodu, nezdaru v podnikání, péči o dítě, prodeje podniku, převodu podnikatelské činnosti fyzické osoby na právnickou osobu či z jiného důvodu. Ukončit podnikatelskou činnost je jen na jeho rozhodnutí. V takovémto případě podnikající osoba podá žádost na úřad, který mu oprávnění vydal. Může se jednat o živnostenský úřad, ale i o úřad, který vydává rozhodnutí o povolení k podnikatelské činnosti pro neživnostenské podnikání podle zvláštních předpisů (např. advokáti, architekti, lékaři, tlumočníci a znalci). Nejedná se tedy o žádnou složitou právní situaci. Domnívám se, že mnohem těžší je rozhodnout se o ukončení své podnikatelské činnosti. Ke stejnému dni, kdy je ukončena podnikatelská činnost fyzické osoby, je potřeba provést speciální úpravy základu daně z příjmů. Opomenout nelze ani povinnosti vůči příslušné zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, kde je potřeba oznámit zrušení podnikatelské činnosti fyzické osoby, a to do 8 dnů od dne zrušení podnikatelského oprávnění.

3.1.2 Zrušení živnostenského oprávnění živnostenským úřadem Dle § 58 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), příslušný živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění v taxativně vyjmenovaných případech, odst. 2 zahrnuje další důvody pro obligatorní zrušení živnostenského oprávnění.

32

Dle § 58 odst. 3 a odst. 4 živnostenského zákona živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit. Zatímco v odst. 1 a odst. 2 § 58 živnostenského zákona jsou vyjmenované důvody, pro které živnostenský úřad živnostenské oprávnění zruší, odst. 3 a odst. 4 § 58 živnostenského zákona dává živnostenskému úřadu možnost o takovémto zrušení rozhodnout individuálně, s přihlédnutím k dané situaci a jejímu posouzení. „Zrušení živnostenského oprávnění nelze považovat za sankční opatření v pravém slova smyslu (jako např. rozhodnutí o uložení pokuty), mnohem více jde spíše o akty celospolečensky preventivní povahy, jimiž se společnost brání proti dalšímu pokračování nežádoucích podnikatelských aktivit.“18 Při zrušení podnikatelského oprávnění rozhodnutím živnostenského úřadu musí podnikající fyzická osoba postupovat vůči úpravě základu daně stejně, jako by se o ukončení podnikání rozhodla sama. Platí pro ni i stejné povinnosti ke zdravotní pojišťovně a příslušné správě sociálního zabezpečení. Uvedené povinnosti se fyzické osoby podnikatele však netýkají, pokud mu sice bylo zrušeno oprávnění k podnikatelské činnosti, ale další minimálně jedno takové oprávnění je stále platné. Jedná se o případ, kdy má fyzická osoba podnikatel vydáno více oprávnění k živnostenskému podnikání nebo k podnikání podle zvláštního zákona. Přípustná je i kombinace obou oprávnění. Pro bližší představu bych uvedla příklad, kdy podnikající osoba má vydáno Rozhodnutí o registraci nestátního zdravotního zařízení lékaře stomatologa a k tomu má vydáno živnostenské oprávnění na nákup a prodej zboží. Jedná se o běžnou praxi, kdy v ordinacích stomatologů jsou pacientům prodávány zubní pasty, ústní vody apod. Jestliže se takováto podnikající osoba rozhodne zrušit živnostenské oprávnění, neznamená to, že ukončila svou podnikatelskou činnost. Stále je fyzickou osobou podnikatelem na základě vydaného Rozhodnutí. Zrušení živnostenského oprávnění na nákup a prodej zboží bude mít tedy pouze daňový dopad v oblasti zásob zboží, popř. závazků a pohledávek za zboží.

3.1.3 Úmrtí fyzické osoby podnikatele Úmrtí blízkého člověka vnese do života každého z nás bolest, ztrátu jistot, opory a mnohdy i nemalou finanční ztrátu. Pokud je manžel fyzické osoby podnikatele závislý na 18

HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav.; Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s. 2008 – 319 s. ISBN 978-80-7201-720-1, str. 116

33

příjmu zemřelého, generovaného z jeho podnikatelské činnosti, vyvstává otázka, jak si s danou situací poradit dál. Zemře-li podnikatel, dává živnostenský zákon v § 13 odst. 1 možnost dědicům pokračovat v živnosti po zůstaviteli, a to až do skončení řízení o projednání dědictví. Tuto možnost má i pozůstalý manžel či partner dle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, i když není dědicem, jeli spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti. Tato možnost se výše jmenovaným osobám prodlužuje na dobu 6 měsíců po skončení řízení o dědictví. „Osud živnostenského oprávnění zůstavitele je podřízen vůli dědiců, resp. pozůstalého manžela nebo partnera. Nemá-li nikdo z nich zájem o pokračování v živnosti ani po přechodné období, ani trvale, živnost zanikne.“19

3.1.4 Dopad ukončení podnikatelské činnosti z pohledu zákona o daních z příjmů Rozhodne-li se podnikající fyzická osoba ukončit svou podnikatelskou činnost nebo jeli jí tato činnost ukončena rozhodnutím příslušného orgánu odejmutím oprávnění k podnikání, nese tato skutečnost mj. povinnost daňových úprav. Tyto úpravy se týkají základu daně za zdaňovací období, ve kterém byla činnost ukončena. Povinností fyzické osoby, která ukončila svou podnikatelskou činnost, tak bude: 

Podat Přiznání k dani z příjmů za období, ve kterém byla podnikatelská činnost fyzické osoby ukončena,



Podání Přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné na příslušnou správu sociálního zabezpečení,



Podání Přehledu osoby samostatně výdělečně činné na příslušnou zdravotní pojišťovnu,



Zajistit archivaci všech dokladů, které se týkaly podnikatelské činnosti, např. účetnictví, mzdové doklady, doklady pro účely daní z příjmů apod.

19

HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav.; Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s. 2008 – 319 s. ISBN 978-80-7201-720-1, str. 62

34

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ukládá poplatníkovi povinnost podat Přiznání k dani z příjmů v řádném termínu, obvykle do 31. 3. následujícího roku (neúčtoval-li poplatník v hospodářském roce). V této lhůtě je tedy bývalý podnikatel povinen upravit základ daně, „resp. přesněji řečeno upravit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji dle § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů v jednotlivých bodech 1, 2 a 3 tohoto ustanovení vždy samostatně podle toho, zda poplatník vede účetnictví, daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona o daních z příjmů anebo uplatňuje paušální výdaje podle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů.“20 V praxi to znamená, že bývalý podnikatel musí upravit základ daně za zdaňovací období, v němž ukončil svou podnikatelskou činnost, a to o: 

pohledávky, které ještě nebyly inkasovány,



hodnotu nespotřebovaných zásob na skladě,



zůstatky zákonných rezerv,



neuhrazené závazky.

Vedl-li podnikatel daňovou evidenci. Upravit výsledek hospodaření musí i podnikatel, který vedl účetnictví, a to o: 

zůstatek zákonných rezerv dle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně,



opravné položky,



výnosy příštích období,



výdaje příštích období



náklady příštích období,



příjmy příštích období.

20

DĚRGEL, Martin. Ukončení podnikání fyzických a právnických osob [online]. Dostupný z WWW: .

35

Od výše uvedených úprav existuje i množství výjimek a pokynů Ministerstva financí, která danou problematiku upřesňují. Podnikatel, který ukončil svou podnikatelskou činnost, musí řešit i daňovou otázku finančního pronájmu věci s její následnou koupí. Do základu daně může pak zahrnout tu poměrnou výši, která připadá na příslušné zdaňovací období a to pouze do konce podnikatelské činnosti či podnikatelské činnosti podle zvláštních předpisů. Při ukončení podnikatelské činnosti je potřeba vyřešit i obchodní majetek. Jedná se o soubor majetku, který je ve vlastnictví podnikatele, o kterém bylo účtováno nebo byl veden v evidenci majetku a závazků. Takovýto majetek je ke dni ukončení podnikatelské činnosti vyřazen. Pokud podnikající osoba nemá zúženo společné jmění manželů, tento majetek byl a stále je součástí společného jmění. K vyrovnání majetku ve společném jmění manželů z pohledu zákona o daních z příjmů tak nedochází. Pojem obchodní majetek fyzické osoby podnikatele je tak ze soukromoprávního hlediska prázdný pojem, poněvadž vlastnické vztahy nijak neovlivňuje. Z pohledu zákona o daních z příjmů se však jedná o to, že prodej majetku, který byl zařazen do obchodního majetku, podléhá zdanění dle § 10 zákona o daních z příjmů, a to dle § 4 odst. 1 písmena b) zákona o daních z příjmů po dobu pěti let od vyřazení z obchodního majetku u movitých věcí, nemovitostí, bytů a nebytových prostor a dle § 4 odst. 1 písmena a) zákona o daních z příjmů po dobu dvou let u bytů a rodinných domů, ve kterých měl podnikatel bydliště. Zásadní rozdíl z pohledu zákona o daních z příjmů je v případě pronajímání majetku, který je ve společném jmění manželů. V tomto případě záleží na tom, je-li takovýto majetek zařazen do obchodního majetku podnikajícího manžela nebo ne. Pokud podnikající manžel zařadí majetek do obchodního majetku a ten pronajímá, vstupuje příjem z takovéhoto pronájmu do základu daně stejně, jako by šlo o příjem z podnikatelské činnosti. Zákon pak nerozlišuje, jedná-li se o příjem z pronájmu např. celé nemovitosti nebo jen její části. Pokud však pronajímaný majetek není zařazen v obchodním majetku podnikající fyzické osoby, příjem z něj vstupuje do základu daně dle § 9 zákona o dani z příjmů. Takovéto příjmy, které plynou manželům z jejich společného jmění, jsou pak zdaňovány jedním z nich, tzn. podnikajícím manželem nebo nepodnikajícím manželem (nejsou-li podnikajícími osobami oba manželé).

36

Ač by se mohlo zdát, že se jedná o stejné zdanění, mající rozdíl jen v ustanovení paragrafu, podle kterého je příjem z pronájmu zdaněn, není tomu tak. V tabulce č. 3 si ukážeme, jaký dopad má příjem z pronájmu nemovitosti ve společném jmění manželů v závislosti na jejím zařazení do obchodního majetku. Pro zjednodušení budeme předpokládat, že se jedná o příjem za celé zdaňovací období ve výši 240 000,- Kč při výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů, které za stejné období činily 40 000,Kč. Tabulka č. 3

Zdroj: Vlastní práce Graf č. 2

Zdroj: Vlastní práce Z uvedené tabulky i grafu jasně vyplynulo, že pronajímaný majetek ze společného jmění manželů, který je zařazen v obchodním majetku jednoho z nich, bude zatížen vyšší finanční povinností, než je tomu u majetku, který v obchodním majetku podnikatele zařazen

37

není. V posledním sloupci je využito ustanovení § 9 odst. 4 zákona o daních z příjmů, kdy je možné uplatnit výdaje ve výši 30% z příjmů z pronájmu a to v případě, neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Výše uvedené úpravy se týkají i právního nástupce zemřelého podnikatele s tím rozdílem, že daňové přiznání za zemřelého podnikatele je nutné podat do 6 měsíců od jeho úmrtí. Případná daňová povinnost zemřelého podnikatele přechází na dědice. Stejně tak na dědice přechází povinnost uhradit případné nedoplatky, vzniklé na příslušné zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení. Na dědice však nepřechází povinnost dodržet zdanění majetku, který měl zemřelý ve svém obchodním majetku, dle § 10 zákona o daních z příjmů. To znamená, pokud na dědice přejde vlastnické právo k movité či nemovité věci, která byla zařazena v obchodním majetku zemřelého, a ten se jakožto nový vlastník rozhodne tuto věc prodat, není povinen výnos z takovéhoto prodeje zdanit dle § 10 zákona o daních z příjmů. Na jinou daňovou povinnost, jako je např. daň z převodu nemovitosti či daň z příjmů dle jiného ustanovení, toto nemá vliv. V praxi jsem se setkala s případem, kdy teprve po úmrtí podnikajícího manžela s majetkem ve společném jmění manželů se manželka dozvěděla, jak velké závazky vůči dodavatelům manžel ke dni úmrtí měl a jaké nedoplatky měl podnikající manžel na zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení. Nejen, že manželka musela prodat majetek, který byl ve společném jmění manželů, a manžel ho využíval ke své podnikatelské činnosti, ale pro nedoplatky na správě sociálního zabezpečení neměla nárok ani na výplatu vdovského důchodu. Úmrtím podnikajícího manžela tak manželka přišla o osobní automobil, byt a v neposlední řadě i o spánek a své zdraví. V tomto případě se domnívám, že souhlas pouze s prvním použitím majetku ve společném jmění manželů, platící po celou dobu podnikatelské činnosti, poskytuje minimální právní ochranu druhému z manželů. Ten nemusí být po celou dobu podnikatelské činnosti svého manžela obeznámen s jeho finanční situací, což může následně přinést existenční problémy. Manžel podnikající osoby, byť jejich majetek je ve společném jmění, nemá žádnou právní cestu, jak se o případných nedoplatcích podnikajícího manžela dozvědět. Nemůže ani odvolat souhlas s použitím majetku ve společném jmění k podnikatelské činnosti. Dá se říci, že manžel tak nemá jiný vliv na podnikatelskou činnost svého manžela, než morální. Je tedy velice důležité pro budoucnost nepodnikajícího manžela, zvážit všechny aspekty případného souhlasu s použitím majetku ve společném jmění k podnikatelské aktivitě podnikající fyzické osoby. Nezbytné je vědět, jaké důsledky takovéto

38

rozhodnutí přinese nejen pro podnikatelskou činnost manžela, ale i zvážit všechna rizika, které toto rozhodnutí přinese rodině, resp. jejímu finančnímu rozpočtu. Oba manželé by si měli být vědomi všech následků, které mohou nastat v případě neúspěchu v podnikatelské činnosti a pokud jeden z manželů podniká s majetkem ve společném jmění manželů, měl by zcela otevřeně druhého manžela informovat o vývoji své podnikatelské aktivity, o úspěších a nezdarech. Vzhledem k tomu, že má práce má být jakýmsi průvodcem začínajícího podnikatele, měl by vědět i o rizicích, spojených s ukončením takovéto činnosti. Každopádně daňová problematika při ukončení podnikatelské činnosti fyzické osoby je tak složitá a obsáhlá, že bych každé fyzické osobě, která se k tomuto kroku rozhodne, doporučila rady účetního nebo daňového poradce. A to s časovým předstihem, než k ukončení podnikatelské činnosti dojde. Pro fyzickou osobu podnikatele je v případě, že se rozhodne ukončit svou podnikatelskou činnost, důležité z pohledu obchodního majetku, k jakému dni tuto činnost ukončí. Za všechny jeden příklad, jaké důsledky takovéto rozhodnutí může mít. Fyzická osoba podnikatel se rozhodne ukončit svou podnikatelskou činnost k 30. 12. 2011. V obchodním majetku má zařazen osobní automobil, který je odepisován dle § 26 zákona o daních z příjmů. Pro tento příklad není důležité, zvolí-li podnikající osoba rovnoměrné či zrychlené odpisování. Vzhledem k tomu, že nedodržel ustanovení § 26 odst. 6 zákona o daních z příjmů, může v roce, kdy ukončil svou podnikatelskou činnost, uplatnit pouze polovinu odpisu. Pokud by však svou podnikatelskou činnost ukončil o den později, tj. 31. prosince 2011, dodržel by tím výše uvedené ustanovení, osobní automobil by evidoval v obchodním majetku ke konci zdaňovacího období, a mohl by tak uplatnit celý odpis za příslušné zdaňovací období, ve kterém ukončil podnikatelskou činnost. Je tedy zřejmé, že i zvolení dne ukončení podnikatelské činnosti je důležité ve vztahu k obchodnímu majetku a jeho dopadu na daňovou povinnost, a tím i na finanční zatížení společného jmění manželů.

39

4 Zánik společného jmění manželů a vyrovnání obchodního majetku fyzické osoby podnikatele 4.1

Zánik společného jmění manželů Společné jmění manželů je vázáno na trvání manželství. Z toho vyplývá, že zánik

společného jmění manželů je úzce spjat se zánikem manželství. „Společné jmění manželů tak představuje jen dočasné uspořádání právních vztahů ke společnému majetku manželů, protože již předem je zřejmé, že majetkové společenství manželů zanikne nejpozději smrtí jednoho z nich.“21 Manželství tak zaniká smrtí jednoho nebo obou manželů, zemřou-li společně, např. při hromadném neštěstí. Pokud při takovémto neštěstí zemřeli manželé postupně, manželství zaniklo již smrtí prvního z manželů. Manželství zaniká i v případě, kdy byl jeden z manželů prohlášen za mrtvého. Manželství v tomto případě „nezaniká dnem, který v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého byl stanoven jako den smrti, ale až právní mocí rozhodnutí o prohlášení za mrtvého.“22 Manželství může zaniknout i rozvodem. Společné jmění manželů v tomto případě zaniká dnem právní moci rozsudku o rozvodu.

4.1.1 Zánik společného jmění manželů za trvání manželství Současná právní legislativa nepřipouští zánik společného jmění manželů na základě předložené smlouvy mezi manžely. Jak bylo již řečeno, zákon připouští pouze zúžení společného jmění manželů. Jeho zánik na základě dohody mezi manžely tak není možný. Zánik společného jmění manželů za trvání manželství zákon připouští jen ve vyjmenovaných případech: a) Je-li na majetek jednoho z manželů prohlášen konkurz dle § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon

21

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 189 22 HOLUB, Milan.; BIČOVSKÝ, Jaroslav.; POKORNÝ, Milan. Společné jmění manželů, 2. vydání, Linde Praha akciová společnost 2009, ISBN 978-80-7201-747-8, str. 135

40

b) Propadne-li majetek jednoho z manželů na základě rozhodnutí soudu o propadnutí majetku dle § 52 zákona č. 40/2009, trestní zákoník ad a)

„Je-li dlužník v úpadku, prohlásí se na jeho majetek konkurz. Prohlášením

konkurzu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela, po dobu trvání konkurzu nemůže vzniknout nové a na insolvenčního správce přechází oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu.“23 Do majetku, ze kterého budou uspokojováni věřitelé, je zahrnut nejen majetek ve výlučném vlastnictví dlužníka, ale i majetek ve společném jmění manželů. Jedná se o majetek, který byl použit k podnikatelské činnosti se souhlasem druhého manžela. Prohlášení konkurzu má stejné majetkoprávní účinky jako rozvod manželství, resp. jeho zánik. V tomto případě se tedy provede vypořádání společného jmění manželů. K uspokojení nároků věřitelů pak slouží jen taková majetková podstata, která byla přikázána úpadci. ad b)

Rozhodne-li soud o propadnutí majetku jednoho z manželů, dochází k zániku

společného jmění manželů ke dni, ke kterému nabude právní moci rozsudek o propadnutí majetku či rozsudek o částečném propadnutí majetku. Je-li rozhodnutím soudu uložen trest propadnutí majetku, je z takovéhoto výkonu rozhodnutí vyloučen majetek, který je nezbytný k zachování základních životních potřeb odsouzeného nebo osob, o které je odsouzený povinen pečovat. „Výrok o propadnutí majetku se vztahuje na majetek, který je ve vlastnictví odsouzeného ke dni, kdy rozsudek soudu nabyl právní moci.“24

4.1.2 Zánik společného jmění manželů z důvodu smrti Pokud manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů nebo jeho prohlášením za mrtvého, došlo tak k zániku společného jmění manželů ke dni smrti manžela. V případě prohlášení za mrtvého společné jmění manželů zaniká ke dni právní moci rozsudku prohlášení za mrtvého. V obou případech se společné jmění manželů vypořádává v dědickém řízení. Vzhledem k tomu, že i majetek, zařazený v obchodním majetku podnikajícího manžela, je součástí společného jmění manželů (nedošlo-li k jeho zúžení), dochází k vypořádání i takovéhoto majetku v dědickém řízení. Podle § 175l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „Soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených 23

DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 242 24 DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 97880-7357-262-4, str. 190

41

v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.“25 Z tohoto ustanovení občanského soudního řádu je zřejmé, že soud se v dědickém řízení musí zabývat vypořádáním majetku ve společném jmění manželů a tím i vyrovnáním majetku, který měl zůstavitel zařazen ve svém obchodním majetku, jestliže byl fyzickou osobou podnikatelem. Soud určí, který majetek byl ve společném jmění manželů. Z tohoto majetku přeživšímu manželovi náleží polovina aktiv i případných pasiv a druhá polovina je předmětem dědictví. Je pak již lhostejné, zdali se jedná o dědění ze zákona nebo dědění ze závěti. Společné jmění manželů je již vypořádáno.

4.1.3 Zánik společného jmění manželů z důvodu rozvodu manželství Dalším důvodem zániku společného jmění manželů je rozvod manželství. Právní poměry manželů se v tomto případě vypořádávají podle obecných ustanovení § 149 odst. 2 občanského zákoníku. Rozhodujícím významem pro určení rozsahu majetku ve společném jmění manželů je den zániku společného jmění. K tomuto dni se také posuzuje faktický stav majetku, který je součástí společného jmění manželů. Cena takovéhoto majetku se však posuzuje ke dni soudního rozhodnutí. Občanský zákoník taxativně uvádí, jakými způsoby může dojít k vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Je to: 

Dohodou o vypořádání společného jmění manželů dle § 150 odst. 1 občanského zákoníku



Soudním rozhodnutím, které je vydáno na základě návrhu některého z manželů dle § 150 odst. 3 občanského zákoníku



25

Zákonnou domněnkou dle § 150 odst. 4 občanského zákoníku

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

42

Institut společného jmění manželů lze vypořádat jen jedním z výše uvedených způsobů nebo jejich kombinací. V praxi to znamená, že se oba manželé domluví na části majetku, který bude předmětem dohody manželů. Tento majetek pak bude vypořádán dle takovéto dohody, uzavřené písemnou formou s ověřenými podpisy obou manželů. O další části majetku rozhodne soud, a to na návrh jednoho z manželů. Pokud ani po právní moci soudního rozhodnutí nebude vypořádán všechen majetek, který byl předmětem společného jmění manželů, uplatní se zákonná domněnka dle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.“26 Vypořádání společného jmění manželů při rozvodu manželství nebo po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství v případě, kdy alespoň jeden z manželů podniká, má svá specifika. Ta jsou dána tím, že do otázky vypořádání podniku fyzické osoby podnikatele vstupuje nejen zákon o rodině, ale prolíná se v ní i zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, popř. další právní předpisy, které upravují podnikání osob samostatně výdělečně činných. Při vypořádání společného jmění manželů je potřeba vypořádat i podnik podnikající fyzické osoby. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se podnikem „rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“27 V ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 513/1191 Sb., obchodní zákoník, je podnik definován jako věc hromadná. S přihlédnutím k výše uvedeným ustanovením zastávám názor, že „jeden podnikatel může mít pouze jeden podnik bez ohledu na to, kolik podnikatelských činností na základě živnostenských či jiných oprávnění provozuje, a zda jsou části podniku místně odděleny či

26 27

Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

43

z jiného důvodu situovány mimo administrativní či provozní centrum. Podnik jako věc hromadná je jediným objektem právních vztahů.“28 Dle své osnovy této práce jsem se chtěla zabývat vyrovnáním obchodního majetku fyzické osoby podnikatele při zániku společného jmění manželů. Po prostudování odborné literatury a příslušných zákonů jsem však zjistila, že se nelze zabývat pouze obchodním majetkem fyzické osoby podnikatele. „Obchodním majetkem se rozumí souhrn majetkových hodnot, věcí, pohledávek a jiných práv, jakož i penězi ocenitelných jiných hodnot, které patří podnikateli, fyzické osobě, a slouží nebo jsou určeny k podnikání neboli souhrn aktiv.“

29

Zabývala-li bych se pouze obchodním majetkem fyzické osoby podnikatele, zabývala bych se jen aktivy z jeho podnikatelské činnosti. Domnívám se, že v případě vypořádání společného jmění manželů je nutné zabývat se i pasivy, tzn. obchodním jměním podnikatele. Při zániku společného jmění manželů z důvodu rozvodu a jeho vypořádání je důležité, jestli se manželé dohodnou na vypořádání společného jmění, i na ocenění podniku podnikajícího manžela. Pokud k takovéto dohodě manželé dospějí, provede se vypořádání společného jmění manželů, vč. obchodního jmění podnikatele, podle uzavřené dohody. V tomto případě se pak jedná o dohodu mezi manžely a není potřeba obchodní jmění podnikatele řešit soudní cestou. Pokud však manželé společnou dohodu neuzavřou, na vypořádání společného jmění ani obchodního jmění manželů se nedohodnou, je potřeba přistoupit ke spornému vypořádání společného jmění manželů. V takovémto případě má zásadní vliv první udělení souhlasu manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikatelské činnosti druhého manžela. Není pak důležité, zda takovýto souhlas byl dán ústně či konkludentně. Majetek ve společném jmění manželů se udělením souhlasu s jeho používáním k podnikatelské činnosti tak stává součástí podniku. Ze shora naznačeného vnímání podniku platnou legislativou pak lze dovodit, že soud bude pohlížet i na tento majetek jako na věc hromadnou. Soud by měl tedy přikázat majetkovou hodnotu podnikajícího manžela do jeho výlučného vlastnictví, a zároveň mu uložit uhradit druhému manželovi částku, která je rovna čistému obchodnímu majetku, resp. rozdílu aktiv a pasiv podniku, a to ke dni zániku společného jmění manželů. 28

ŽÍLA, Michal. Podnik a vypořádání společného jmění manželů [online]. Dostupný z WWW: . 29 ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. a kolektiv, Občanské právo hmotné I., Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2009, ISBN 978-80-7357-468-0, str. 241

44

Pokud by soud takto neučinil a podnik by rozdělil, došlo by k „právně nepřijatelným rizikům pro podnikajícího manžela i třetí osoby.“30 Poněvadž ne všechny životní situace jsou stejné, je důležité, aby soud ke každému takovému případu přistupoval individuelně a přihlédl ke všem skutkovým okolnostem souzeného případu, které jsou relevantní pro vypořádání společného jmění manželů a podniku podnikajícího manžela.

30

ŽÍLA, Michal. Podnik a vypořádání společného jmění manželů [online]. Dostupný z WWW: .

45

5 Výzkum názorů a znalosti práva fyzické osoby podnikatele a jejich manželů v problematice společného jmění manželů 5.1

Použitá metoda výzkumu Pro svůj výzkum jsem zvolila formu dotazníku, který je přílohou č. 1 této práce.

Dotazník měl písemnou a elektronickou formu. Písemný dotazník vyplnilo 75 respondentů a elektronickou verzi dotazníku pak 22 respondentů. Dotazník jsem rozdělila na tři části, z nichž:  první část obsahovala všeobecné informace o respondentovi, jako je věk, pohlaví, nejvyšší dosažené vzdělání, podnikatelská aktivita, případně její délka. V této části mě zajímalo i to, zdali respondenti, kteří se výzkumu zúčastnili, znají právní rozdíl bezpodílového vlastnictví manželů a společného jmění manželů.  Druhá část dotazníku byla určena pro fyzické osoby podnikatele, kde jsem zjišťovala právní povědomí o jejich podnikatelské činnosti s majetkem ve společném jmění manželů. Zajímalo mě, zda si respondent myslí, že k použití majetku, který je ve společném jmění manželů, k podnikání, potřebuje souhlas druhého manžela. Dále mě zajímalo, zdali se podnikající fyzická osoba domnívá, že majetek, který používá k podnikatelské činnosti, patří pouze jemu nebo je součástí společného jmění manželů. Poslední otázka směřovala k vypořádání podniku v případě rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů.  Třetí část dotazníku byla směrována na manžele podnikající fyzické osoby. Těm byly pokládány obdobné otázky, jako fyzické osobě podnikateli, byly však lingvisticky uzpůsobeny nepodnikajícím osobám.

46

5.2

Výběr respondentů Výběr respondentů byl rozdělen do tří částí.

 První část byl elektronický dotazník, kterého se účastnili náhodní respondenti  Druhá část byla písemná a zasílala jsem ji podnikatelům a jejich manželům, kteří podnikají více než 5 let. Tyto respondenty jsem částečně volila z řad svých úvěrových klientů ze zaměstnání a částečně jimi byli i klienti, kterým jsem zpracovávala daňové přiznání za uplynulé zdaňovací období  Třetí část byla rovněž v písemné podobě a respondenti byli náhodní chodci, které oslovovala má dcera před 1. lékařskou fakultou UK v Praze, rodiče spolužáků i spolužáci, o kterých věděla, že se kromě studia zabývají i podnikatelskou činností.

5.3

Vyhodnocení výzkumu Výzkumu se zúčastnilo celkem 97 respondentů. Nejvíce byli ve zkoumané skupině

zastoupeni respondenti mezi 31-45 lety věku. Věk respondentů měl vliv na právním povědomí v dané problematice. Graf č. 3

Zdroj: Vlastní práce

47

Z účastníků výzkumu bylo 44 mužů a 53 žen. Na právní povědomí v dané problematice však nemělo pohlaví respondentů žádný vliv. Graf č. 4

Zdroj: Vlastní práce Nejvyšší dosažené vzdělání bylo ovlivněno výběrem místa, kde byli respondenti oslovováni. Vzhledem k tomu, že byla oslovována pouze laická veřejnost, nemělo v tomto případě nejvyšší dosažené vzdělání vliv na znalost zkoumané problematiky. Graf č. 5

Zdroj: Vlastní práce

48

Z oslovených respondentů bylo 62 účastníků výzkumu fyzickou osobou podnikatelem. Graf č. 6

Zdroj: Vlastní práce V následujícím grafu jsou rozděleny podnikající respondenti podle počtu let podnikání. Nejvíce podnikajících respodentů se věnuje podnikatelské činnosti 10 let a 3 roky. Graf č. 7

Zdroj: Vlastní práce

49

Z oslovených respondentů pouze 21 z nich vědělo, jaký je rozdíl mezi právní úpravou bezpodílového vlastnictví manželů a společného jmění manželů. Pouze 4 z nich však napsali rozdíl podle platných právních úprav. Ostatních 17 respondentů se domnívalo, že jde pouze o lingvistický rozdíl. Graf č. 8

Zdroj: Vlastní práce Většina podnikajících fyzických osob se správně domnívá, že s použitím majetku k podnikání, který je ve společném jmění manželů, je potřeba souhlasu manžela. Graf č. 9

Zdroj: Vlastní práce

50

Stejného názoru jsou i manželé podnikajících fyzických osob. I oni se správně domnívají, že s použitím majetku k podnikání, který je ve společném jmění manželů, je potřeba souhlasu manžela. Graf č. 10

Zdroj: Vlastní práce Již menší skupina respondentů z řad podnikajících osob se domnívá, že majetek, který používají ke své podnikatelské činnosti, je součástí společného jmění manželů. Graf č. 11

Zdroj: Vlastní práce

51

Téměř stejná skupina oslovených manželů podnikajících fyzických osob se domnívá, že majetek, který jejich manžel používá ke své podnikatelské činnosti, je součástí společného jmění manželů. Graf č. 12

Zdroj: Vlastní práce Nejvíce se rozcházely názory podnikajících fyzických osob a jejich manželů na otázku, jestli by měl nepodnikající manžel při rozvodu a vypořádání společného jmění manželů nárok na podíl podniku podnikajícího manžela. Zatímco podnikající fyzické osoby se domnívají, že by jejich manželé nárok na podíl z podniku neměli, jejich manželé jsou opačného názoru. Graf č. 13

Zdroj: Vlastní práce

52

Graf č. 14

Zdroj: Vlastní práce

5.4

Výsledek výzkumu Provedeným výzkumem jsem zjistila, že laická veřejnost bez ohledu na to, jestli

podniká nebo ne, nevidí rozdíl mezi právní úpravou bezpodílového spoluvlastnictví manželů a společného jmění manželů. Rozdíl v právní úpravě nevidí ani většina podnikajících respondentů. V závislosti na počtu let podnikání pak respondenti, z řad podnikajících fyzických osob, získávají větší právní povědomí, co se týká použití majetku ve společném jmění manželů k podnikání. Stále však většina z nich zastává mylný názor, že podnik je pouze jejich vlastnictví a při vypořádání společného jmění manželů by jejich manžel neměl nárok na jeho vypořádání. Naopak manželé podnikajících fyzických osob se domnívají, že by nárok na vypořádání podniku podnikajícího manžela měli. Domnívám se však, že se jejich názor nezakládá ani tak na znalosti právní problematiky v této oblasti, jako na subjektivních pocitech a názorech nepodnikajících manželů. Nepotvrdila se tedy pracovní hypotéza, že v současné době většina podnikajících fyzických osob a jejich manželů má v zásadě správné právní povědomí o zkoumané problematice.

53

Závěr Tato práce měla za cíl definovat problematiku podnikání fyzické osoby z pohledu společného jmění manželů, zánik společného jmění manželů a vypořádání obchodního majetku fyzické osoby podnikatele, výzkum názorů fyzické osoby podnikatele a jejich manželů na dělení obchodního majetku při zániku společného jmění manželů. Cílem mé práce bylo zejména vnímání této problematiky dotčenými osobami, tj. podnikajícími fyzickými osobami a jejich manžely. Dále pak jak vnímají tyto osoby základní principy společného jmění manželů a vypořádání obchodního majetku fyzické osoby podnikatele při různých životních situacích. Výchozí pracovní hypotézou v úvodu mé práce bylo, že v současné době většina podnikajících fyzických osob a jejich manželů má v zásadě správné právní povědomí o zkoumané problematice. Tato pracovní hypotéza se nepotvrdila. V průběhu zpracování, při jednotlivých konzultacích a sběru informací se spíše začaly jevit indicie o mylném vnímání podnikání fyzických osob s majetkem ve společném jmění manželů. Tyto indicie se následně potvrdily dotazníkovým výzkumem. To, že se nepotvrdila pracovní hypotéza, mne vede dále k zamyšlení nad kořenovými příčinami. Proč se velká část podnikajících osob dostatečně neorientuje v problematice podnikání s majetkem ve společném jmění manželů? Mohu vyloučit, že by jednou z příčin byl nedostatek dostupných informací. Při své práci jsem se k potřebným informacím dostávala celkem bez potíží v dostupné literatuře, v elektronické podobě na www stránkách i formou konzultací na finančním či živnostenském úřadě. Jednou z příčin může být společenská kultura a mentalita, která v našich kulturně-politických podmínkách může bránit otevřené diskusi mezi partnery o problematice v podnikání, která se úzce dotýká majetku ve společném jmění manželů. Toto je ovšem subjektivní pohled na věc, který by mohl být předmětem dalšího zkoumání. Domnívám, se, že ačkoli se pracovní hypotéza nepotvrdila, práce splnila svůj cíl a prozkoumala problematiku podnikání fyzické osoby z pohledu společného jmění manželů. Na referenčním vzorku následně došlo k ověření názorů laické veřejnosti, což poskytlo ucelený pohled na problematiku podnikání s majetkem v institutu společného jmění manželů.

54

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DĚRGEL, Martin. Ukončení podnikání fyzických a právnických osob [online]. Dostupný z WWW: DVOŘÁK, Jan.; SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 978-80-7357-262-4, FRÝDEK, Miroslav.; HORÁKOVÁ, Monika.; OBROVSKÁ, Lucie.; SALÁK, Pavel.; VESELÁ, Renata. Římské právo pro bakaláře, Masarykova univerzita roku, 2010 , ISBN 978-80-210-5002-0, HOLUB, Milan.; BIČOVSKÝ, Jaroslav.; POKORNÝ, Milan. Společné jmění manželů, 2. vydání, Linde Praha akciová společnost 2009, ISBN 978-80-7201-747-8, str. 26 HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav.; Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s. 2008 – 319 s. ISBN 978-80-7201720-1, Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/2003, Soubor rozhodnutí NS č. C 2659. Dostupný z WWW http://kraken.slv.cz/22Cdo1731/2003 ŠARMAN, Jan.; ŠUPÁKOVÁ, Hana. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely, 2. vydání, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, ISBN 978-80-7357-592-2, ŠVESTKA, Jiří. DVOŘÁK, Jan. a kolektiv, Občanské právo hmotné I., Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2009, ISBN 978-80-7357-468-0 ŽÍLA, Michal. Podnik a vypořádání společného jmění manželů [online]. Dostupný z WWW: .

Použité zákony: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, v platném znění Zákon č. 140/1964 Sb., občanský zákoník , v platném znění Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

55