Oddlužení fyzické osoby podnikatele

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Oddlužení fyzické osoby podnikatele Michael Štefánek

2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Oddlužení fyzické osoby podnikatele zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. ……………………………. Michael Štefánek 1

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu své práce JUDr. Ing. Josefovi Šilhánovi, Ph.D. za jeho vstřícnost a ochotu poradit a pomoc, kterou mi při práci poskytoval. Za trpělivost a podporu děkuji i svým nejbližším. 2

Abstrakt Tato práce se zabývá novým institutem oddluţení podnikatele, které je moţné po novele InsZ, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014. Nejprve vysvětluji podstatu oddluţení podnikatele, uvádím potřebné dokumenty a shrnuji výhody a nevýhody. Poté přecházím k samotnému schválení oddluţení a k následnému ţivotu podnikatele v oddluţení. Druhá část práce je věnována vybraným problémům, které se týkají oddluţení podnikatele. Jedná se o nově zavedené oddluţení manţelů, zesplatnění závazku pro účely insolvenčního řízení a vztahu insolvenčního řízení a směnek, ze kterých je podnikatel zavázán. V práci je zmíněna i nejnovější judikatura soudů, která se dané problematiky týká.

Abstract This work deals with new institute debt relief entrepreneur that is possible after the amendment Insolvency Act, which came into effect on January 1, 2014. First, I explain the debt relief entrepreneurs, the necessary documents and summarize the advantages and disadvantages. Then I go to approval of debt relief itself and the subsequent life of the entrepreneurs in debt relief. The second part is dedicated to selected problems relating to debt relief businesses. This is a newly launched debt relief husbands, matures liability for insolvency and relation between bankruptcy proceedings and promissory notes, of which the entrepreneur is obliged to make. In the work is mentioned the latest case law, that is related with this topic. .

Klíčová slova Insolvenční řízení, dluţník, dluh, podnikatel, oddluţení, souhlas věřitele, společné jmění manţelů, směnka, zesplatnění, věřitel, zajištění věřitel, indosament, kauzální námitky.

Key Words Insolvency proceedings, the debtor, debt, entrepreneur, debt relief, consent of the creditor, community property, bill of exchange, matures, creditor, the secured creditor, endorsement, causal objections.

3

Seznam použitých zkratek NOZ:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů InsZ:

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. OSŘ:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů. SJM:

Společné jmění manţelů

ZSS:

Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění

pozdějších předpisů. ČR:

Česká republika

USA:

Spojené státy americké

4

Obsah 1.

Úvod.......................................................................................................... 6

2.

Pojem oddluţení ....................................................................................... 8 2.1.

Vývoj oddluţení v ČR ........................................................................... 8

2.2.

Smysl oddluţení podnikatelů .............................................................. 10

2.3.

Předpoklady oddluţení podnikatele .................................................... 11

2.4.

Překáţky v oddluţení podnikatele ...................................................... 14

2.5.

Výhody a nevýhody oddluţení podnikatele ........................................ 16

2.5.1. Výhody oddluţení podnikatele ..................................................... 17 2.5.2. Nevýhody oddluţení podnikatele.................................................. 18 2.6. 3.

Potřebné dokumenty............................................................................ 18 Oddluţení podnikatele ............................................................................ 22

3.1.

Oddluţení podnikatele bez nutnosti provedení konkurzu ................... 22

3.1.1. Souhlas věřitele ............................................................................. 22 3.1.2. Zajištěný věřitel............................................................................. 25 3.1.3. Splnění rozvrhového usnesení ...................................................... 26 3.1.4. Zrušení konkurzu pro nedostatek majetku .................................... 26 3.2.

Oddluţení podnikatele s nutným provedením konkurzu .................... 27

3.2.1. Cena konkurzu .............................................................................. 28 3.3.

Postavení věřitelů ................................................................................ 29

3.4.

Stanovení výše splátek v oddluţení podnikatele ................................. 32

4.

5.

Vybrané problémy oddluţení podnikatele .............................................. 36 4.1.

Oddluţení a SJM ................................................................................. 37

4.2.

Zesplatnění úroků a příslušenství pohledávky .................................... 43

4.3.

Směnky v insolvenčním řízení ............................................................ 48 Závěr ....................................................................................................... 56

Pouţité zdroje:................................................................................................... 58

5

1.

Úvod Tato práce se věnuje oddluţení podnikatele, které je výslovně upraveno

zákonem od 1. 1. 2014, po novele č. 294/2013 Sb., která upravuje InsZ. V České republice kaţdým rokem přibývá zadluţených osob, které nejsou schopny splatit 100% svých závazků. Jsou mezi nimi fyzické osoby nepodnikající i podnikající. Tento trend je podporován stále snadnějším přístupem k úvěrům a půjčkám. Začínající podnikatelé mohou vyuţít půjček a úvěrů k tomu, aby začali podnikat v oboru, o kterém si myslí, ţe jim zajistí dostatečný příjem na to, aby jejich podnikání bylo ziskové a zajistilo splacení půjčeného cizího finančního kapitálu. V některých případech podnikání není tak ziskové, jak se na začátku podnikání mohlo zdát. Neúspěšnému podnikateli po jeho podnikatelském pokusu mimo jiné zůstanou dluhy k dodavatelům, se kterými spolupracoval, směnky vlastní nebo cizí, ve kterých se zavázal zaplatit konkrétní směnečnou sumu, dluhy na nájemném a dluhy, ze kterých financoval chod své domácnosti, protoţe příjem z podnikání nebyl dostatečný nebo ţádný. (Jedná se o demonstrativní výčet dluhů, které můžou osobě po neúspěšném podnikání zůstat.) Podnikatel poté stojí před rozhodnutím, jak tuto situaci efektivně vyřešit. Podnikatel nemá zaměstnání, které by mu zajistilo obţivu a taktéţ nemá ani dostatečný příjem na zaplacení svých dluhů. V této situaci je vhodným řešením pro podnikatele oddluţení. V něm nebude nucen zaplatit veškeré své dluhy ze sta procent a bude chráněn před tlakem věřitelů. Tato práce by se mohla stát podkladem pro řešení finanční situace neúspěšných podnikatelů a poskytnout jim částečný návod, jak se z dluhové tísně dostat. Cílem této práce je tedy analyzovat proces oddluţení a vytvořit rámcový návod pro oddluţení podnikatelů s praktickými doporučeními, které se budou týkat běţných i problémových oblastí. Tyto oblasti identifikuji, rozeberu a navrhnu případné návrhy na změnu právní úpravy. Tato práce není věnována čistě procesní stránce oddluţení. Nebudu se tedy věnovat lhůtám, náleţitostem podání, opravným prostředkům, vadám řízení, procesním překáţkám, atd. Nebudu se zabývat ani obecnými principy oddluţení. Tyto informace povaţuji za obecně známé, a tudíţ není nezbytné se jimi v této práci zabývat. Zaměřím 6

se na speciální hmotněprávní úpravu oddluţení podnikatele. Samotný proces oddluţení nelze od hmotněprávní úpravy zcela oddělit, proto bude okrajově v práci zmíněn. Tato práce by měla pomoci zadluţenému podnikateli při jeho úvahách, jak dál se svým podnikáním naloţit a seznámit ho s tím, na co se v oddluţení připravit a co ho v oddluţení můţe potkat. Nejprve uvádím vývoj oddluţení v České republice od jeho začátku aţ k moţnosti oddluţení podnikatelů, kde zdůrazňuji cíl, který právní úprava sleduje. Tento cíl je mnohem hlubší neţ prosté promíjení dluhů, které způsobuje škody věřitelům. Pro účely práce jsem rozdělil oddluţení do několika fází. Kaţdá fáze má své vlastní nástrahy pro dluţníka i věřitele. Dluţník si musí nejprve projít přípravnou fází, kde shromáţdí potřebné dokumenty a zváţí, jestli je pro něj oddluţení vhodné. Poté následuje fáze konaná před příslušným krajským soudem. Poslední fází je jiţ průběh schváleného oddluţení. Vybrané problémy, které mohou v oddluţení nastat, jsou uvedeny v závěrečné části práce, protoţe se vztahují ke všem fázím oddluţení, které jsem si pro účely práce vytvořil. Pokud budu hovořit v této práci o podnikateli, tak tímto pojmem myslím fyzickou osobu podnikatele, i kdyţ jsem si vědom, ţe podnikat mohou i osoby právnické. V případě neustálého opisování termínu fyzická osoba podnikatel by se tento termín mohl stát v práci parazitující.

7

2.

Pojem oddlužení

2.1. Vývoj oddlužení v ČR Oddluţení bylo do právního řádu ČR zavedeno poprvé v roce 2008, kdy nabyl účinnosti InsZ ve znění k 1. 1. 2008. Tehdy se poprvé naskytla pro dluţníky moţnost, jak se vymanit z dluhové krize, do které se dostali. První subjekty, které mohly úspěšně o oddluţení ţádat, byly fyzické osoby, nepodnikatelé. Výklad tohoto pojmu se od té doby začal vyvíjet a postupně uvolňovat ve prospěch dluţníků. Originálním výkladem byl ten, ţe dluţník nesmí mít ţivnostenské oprávnění, k tomu nesmí mít dluhy z podnikání, ani dluhy z podnikání jiné osoby, které na sebe převzal.1 Později bylo judikaturou konstatováno, ţe samotné drţení ţivnostenského podnikání není překáţkou oddluţení, protoţe ne vţdy je tato osoba podnikatelem.2 Poté se judikatura opět posunula ve prospěch dluţníka, kdy bylo připuštěno, ţe dluţník můţe mít nepatrnou část dluhů z podnikání. Soud v té době měl přihlédnout k době vzniku dluhů, době skončení dluţníkova podnikání, četnosti dluhů z podnikání, výši dluhu z podnikání, a zda je věřitel srozuměn s tím, ţe bude jeho pohledávka podrobena oddluţení.3 V té době uţ měla část neúspěšných a zadluţených podnikatelů moţnost poţádat o oddluţení a poté začít ţivot v oddluţení s tím, ţe své podnikání museli ukončit a pracovat v zaměstnaneckém poměru. Nicméně zůstávala velká část neúspěšných podnikatelů, pro které nebylo moţné jejich úpadek řešit oddluţením. Dalším krokem k uvolnění striktních podmínek pro oddluţení bylo povolení dluţníkovi, který se nacházel v oddluţení, začít podnikat a tímto způsobem si obstarávat peníze, které by slouţily k uspokojení věřitelů a hrazení nákladů na obţivu dluţníka.4 Od tohoto stavu zbýval jenom nepatrný krok k tomu, aby existovala moţnost

1

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. KSUL 70 INS 3940/2008. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 2 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009, sp. sz. KSBR 37 INS 740/2009. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 3 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 4 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].

8

oddluţení pro všechny podnikatele. K této změně došlo 1. 1. 2014, kdy novela č. 294/2013 Sb., novelizovala InsZ.5 První novinkou je, ţe tato novela připouští, aby podnikatel, který nemá dluhy z podnikání ale jenom ze svého běţného občanského ţivota, úspěšně ţádal o oddluţení. Tato zásadní změna spočívá v tom, ţe fyzická osoba vlastnící ţivnostenské oprávnění a zároveň nevykonávající ţádnou závislou činnost a jejíţ příjmy jsou výlučně z činnosti podnikatelské, můţe úspěšně řešit svůj úpadek oddluţením.6 Dříve mohla podle judikatury7 fyzická osoba nacházející se v úpadku začít podnikat. Nyní můţe uţ samotná podnikající fyzická osoba řešit svůj úpadek oddluţením. Kdyby zůstalo jenom u této změny, tak by zbývala ještě část podnikatelů, kteří byli v podnikání neúspěšní a jsou zadluţeni. Oddluţení podnikatelů umoţňuje § 389 odst. 2. InsZ. V tomto ustanovení jsou uvedeny tři podmínky, kdy dluhy z podnikání nejsou překáţkou oddluţení. Tyto podmínky nemusejí být splněny kumulativně. Stačí, kdyţ bude splněna pouze jedna z nich. Dluh z podnikání není překáţkou oddluţení, pokud s oddluţením věřitel dluţníka souhlasí nebo pokud jde o pohledávku věřitele, která nebyla uspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dluţníka podle § 308 odst. 1. písm. c) nebo d), nebo pokud jde o dluh z podnikání, který je dluhem zajištěným.8

5

MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční zákon: s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované. vyd. ve znění zákona č. 294/2013 Sb. Praha: Leges, 2014, s. 692 – 693. ISBN 978-80-87576-80-9. 6 Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 65. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1=0 7 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 8 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční zákon: s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované. vyd. ve znění zákona č. 294/2013 Sb. Praha: Leges, 2014, s. 692 – 693. ISBN 978-80-87576-80-9.

9

2.2. Smysl oddlužení podnikatelů Zákonodárce si za cíl této novely zvolil posílení právní jistoty v ČR.9 Judikatury, která se oddluţení týkala, bylo mnoho a značně institut oddluţení posouvala ve prospěch dluţníků a tento institut uvolňovala. Zákonodárce si plně uvědomoval, ţe do podnikatelského rizika subjekty vstupují dobrovolně a měly by tedy nést neúspěch svého podnikání sami, přesto se rozhodl implementovat do zákona směr, kterým se judikatura ubírala, aby byla posílena právní jistota dluţníků a taktéţ věřitelů. Riziko pro začínající podnikatele není nezanedbatelné a moţnost neúspěchu podnikání je vţdy. Proto by subjekty ekonomiky měly být schopny odhadnout chování svých obchodních partnerů. Začínající podnikatel by si měl být vědom toho, ţe jeho podnikání můţe skončit oddluţením a měly by si toto být vědomi i jeho obchodní partneři. Například dodavatelé a odběratelé podnikatelů fyzických osob by měli počítat s tím, ţe se jejich obchodní partner můţe ocitnout v úpadku a tomu by měli přizpůsobit svoje chování, jako je pravidelné sledování insolvenčního rejstříku, vhodné zajištění svých pohledávek, mít seznam záloţních obchodních partnerů, atd. Podnikatel by si měl být vědom toho, ţe se v úpadku můţe ocitnout a kvůli svému podnikání neriskovat vše, co vlastní. Pokud to udělá a například své nemovitosti zatíţí zástavním právem jenom kvůli tomu, aby měl dostatek finančních prostředků pro podnikání, tak se můţe stát, ţe o tyto nemovitosti přijde. Úpadkové právo je s ekonomikou úzce spjato, přesto bývá mnoha subjekty v ekonomice podceňováno. Je nutné si uvědomit, ţe podnikatelé začínají a také končí. Je to přirozený ekonomický cyklus a neúspěšný konec podnikání by neměl být společností vnímán negativně. Proto je nutné, aby úpadkové právo bylo předvídatelné a transparentní. K tomu tato novela dle mého názoru do jisté míry přispěla a umoţnila podnikání i méně odváţným lidem, kteří se báli obtíţného řešení následků svého neúspěšného podnikání. Jako všechny změny i tato změna s sebou přinesla mnohé otázky týkající se toho, jak bude oddluţení v praxi vypadat. Zákonodárce pouze implementoval do textu zákona podmínky, za kterých můţe podnikající osoba řešit svůj 9

Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 45. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1=

10

úpadek oddluţením. Nevzal do úvahy odlišnost podnikání spočívající v nepravidelnosti příjmů podnikatelů, nepravidelné výše příjmů, nutnosti vznikajících závazků při podnikání, atd. Zákonodárce se těmto praktických otázkám nevěnoval vůbec a nechal praktickou stránku oddluţení podnikatelů na soudech. Jednotlivé krajské soudy k tomuto tématu zaujmuly svá stanoviska a došlo k tomu, ţe rozhodovací praxe krajských soudů není stejná. Podrobněji se tomuto tématu budu ještě věnovat. Celá ekonomika se zrychluje a mělo by se zrychlit i zahajování a ukončování podnikání.10 Dříve měl podnikatel zpravidla jenom jeden pokus podnikat. Pokud neuspěl, mohlo se stát, ţe následky neúspěchu si nesl téměř aţ do své smrti. Nyní můţe neúspěšný podnikatel zkusit podnikat po provedení oddluţení znovu. Ţivot dluţníka, který se pro značnou výši svých dluhů ocitne v šedé ekonomice, je pro stát bezesporu nevýhodný. Aby stát mohl vybírat daně, tak musí mít ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Oddluţení tedy napomáhá přesunu lidí z šedé ekonomiky zpátky do ekonomicky aktivního ţivota. Oddluţení má pozitivní přinos i pro věřitele, kdy jejich pohledávky začnou být alespoň do jisté míry uspokojovány.

2.3. Předpoklady oddlužení podnikatele Nejprve je nutné zabývat se otázkou, pro jaké podnikatele je oddluţení dostupné. Zákon musí dovolovat subjektu, aby svůj úpadek řešil oddluţením. K tomu je nutná analýza § 389 InsZ. Toto ustanovení odkazuje na obecné vymezení podnikatele a podnikatelské činnosti podle NOZ. V § 389 odst. 1. písm. a) InsZ je vyloučena moţnost oddluţení všem právnickým osobám, které jsou povaţovány za podnikatele, ale ţádná definice v tomto ustanovení není. Je nutno uvést, ţe v jistých případech můţe být oddluţena i právnická osoba, protoţe ne kaţdá právnická osoba je podnikatelem. Některé právnické osoby mohou slouţit pouze k charitativním účelům nebo pouze ke správě majetku a ţádný zisk nevytvářejí, pokud ano, tak to není jejich cílem. Za účelem zachování těchto právnických osob je pro ně moţné řešení jejich úpadku oddluţením. Právnickými osobami, jejichţ cílem není tvorba zisku, jsou například nadace, nadační 10

Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 46. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1=

11

fondy, spolek, ústav.11 Z dikce zákona mohou být tedy i tyto právnické osoby oddluţeny. Hlavním předmětem této práce jsou osoby fyzické. Jejich oddluţení je moţné podle § 389 odst. 1 písm. b) InsZ, na které navazuje § 389 odst. 2 InsZ, kde jsou uváděny případy, kdy nebrání dluhy z podnikání oddluţení fyzické osobě. Nejprve je nutné definovat podnikatele. V § 420 NOZ se za podnikatele povaţuje ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost ţivnostenským nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně za účelem dosaţení zisku. Podnikatel tedy můţe podnikat podle § 421 NOZ na základě ţivnostenského nebo jiného oprávnění nebo bez oprávnění.12 Počet fyzických osob, které mohou řešit úpadek oddluţením je relativně široký. Mohou to být tedy například notáři, advokáti, lékaři, znalci, sportovci, atd. Ti všichni splňují definici zákona. Tímto se okruh potenciálních ţadatelů rozšířil z pouhých spotřebitelů i na všechny fyzické podnikající osoby. Vzhledem k rozdílnosti těchto subjektů by bylo dle mého názoru vhodné rozdělit oddluţení na dvě větve, kde první z nich by bylo uţ v ČR běţně pouţívané oddluţení spotřebitele a druhou větví by bylo oddluţení podnikatele. Závazky i podmínky, za kterých tyto závazky vznikaly, jsou u obou subjektů odlišné a postupem času bude nutné k těmto subjektům přistupovat odlišně v hmotně právní i procesně právní rovině. Přece jenom spotřebitel vstupuje do obchodní transakce jako slabší strana a snáze se odstane do situace, kdy není schopen dostát svým závazkům, protoţe ho silnější strana při sjednávání obchodní transakce přinutila k přijetí pro spotřebitele nevýhodných podmínek. Podnikatel sice dobrovolně vstupuje do podnikatelského rizika a měl by si být vědom následků, které to můţe přinést, ale v praxi můţe být stejně slabou stranou jako spotřebitel. Začínající nebo malý podnikatel se tedy od spotřebitele zase tolik lišit nebude a jejich postavení z hlediska vyjednávání bude obdobné, přesto charakter závazků a jejich vznik můţe být jiný.

11

JUDr. Libor Čihák, vydavatel JUDr. Libor Čihák, 2014, ISBN EB000011. s. 90, dostupné z https://www.levna-knihovna.cz/page/goods/685 12 LAVICKÝ, Petr. a kol.: Občanský zákoník I: Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1607. ISBN 978-80-7400-529-9.

12

Uţ nyní si odborná veřejnost uvědomuje rozdílnost spotřebitelského a podnikatelského oddluţení. Hlavně v otázkách formy souhlasu s oddluţením nebo stanovení sráţek pro účely oddluţení. Pro spotřebitelské oddluţení není vyţadován ţádný souhlas věřitelů, kdeţto pro podnikatelské ano a není ani jasná forma tohoto souhlasu. S prováděním sráţek ze mzdy u spotřebitelského oddluţení nevznikají ţádné velké komplikace, zato v oddluţení podnikatelů není jasné, jak by se tato sráţka měla provádět. Mohlo by se zdát, ţe uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně ze třiceti procent se musí v oddluţení odehrát pouze zpeněţením majetkové podstaty nebo formou splátkového kalendáře. Nicméně usnesením vydaným dne 21. ledna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4176/2008-B-14, schválil insolvenční soud oddluţení dluţnice plněním splátkového kalendáře a současným zpeněţením majetkové podstaty. Je otázkou, jestli se tento postup bude dát vţdy aplikovat i na oddluţení podnikatelů. Dle mého názoru bude, neboť nezájem věřitelů o insolvenční řízení v České republice je velký. Aktivní věřitel by dosáhl větší efektivity tím, ţe ve chvíli, kdy by věděl, ţe dluţník má nějaký majetek a na schůzi věřitelů by s oddluţením nesouhlasil, tak by oddluţení pomocí splátkového kalendáře a zároveň za pomoci zpeněţení majetkové podstaty nebylo moţné, neboť by se nejprve konal konkurz.13 Aktivním nesouhlasem by došlo ke konkurzu, kde by byl tento majetek prodán a výtěţek rozdělen poměrně mezi věřitele. Zbylé dluhy by nezanikly. Poté by dluţník ţádal znovu o povolení oddluţení, kam by se věřitel opět přihlásil a byl znovu z části uspokojen. Kdyby projevovali věřitelé větší zájem, tak by jejich uspokojení bylo vyšší. Často věřitelé pouze přihlásí svoji pohledávku a čekají, jestli nebude popřena nebo jestli nebude zařazena na přezkumné jednání. Z teoretického hlediska je tedy nepravděpodobné, aby byl úpadek řešen oddluţením pomocí splátkového kalendáře a zároveň zpeněţením majetkové podstaty. Nicméně v praxi je tento scénář moţný díky pasivnímu přístupu věřitelů.

13

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1261. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

13

2.4. Překážky v oddlužení podnikatele Přestoţe je podnikatel oprávněn řešit svůj úpadek oddluţením, tak se mohou vyskytnout překáţky, které oddluţení brání. Věřitel, který má u dluţníka pohledávky z dluţníkova podnikání, musí s oddluţením souhlasit. Pokud věřitel neprojeví ţádnou aktivitu, tak se předpokládá jeho konkludentní souhlas.14 Povaţuji za nutné ještě uvést přesnou citaci: „Předpokladem takového řešení je zásadně souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. Tento souhlas může být vyjádřen různým způsobem (včetně toho, že věřitel 15

nenamítne ničeho proti navrženému způsobu řešení úpadku dlužníka)“ . Kdyby však věřitel

aktivně s oddluţením podnikatele nesouhlasil, tak dluţník nemůţe být oddluţen. Dle mého názoru je souhlas věřitele velmi silným právním nástrojem, který umoţní věřiteli zaplacení jeho pohledávky v plné výši ještě před zahájením insolvenčního řízení. Dluţník ţádající o oddluţení musí mít vţdy nějaký příjem, který bude poměrně v oddluţení rozdělen mezi jeho věřitele. Kdyby však věřitel aktivně nesouhlasil s oddluţením podnikatele a tento nesouhlas by opakovaně neúspěšnému podnikateli oznamoval, tak bude dluţník nucen nejprve ze svého příjmu uhradit 100% dluhu tomuto věřiteli a pak můţe teprve ţádat o oddluţení. Tento věřitel by si svým aktivním přístupem vydobyl svoji pohledávku ze 100 % ještě před zahájením insolvenčního řízení. Pokud by na věřitelovo upozornění podnikatel nedal a poţádal o oddluţení, tak by byl shledán úpadek, ale uţ by oddluţení jako forma řešení úpadku nebyla moţná, protoţe by s oddluţením jeho věřitel se svojí pohledávkou z dluţníkova podnikání nesouhlasil. Dluţníkův úpadek by poté byl řešen konkurzem. Na základě výše uvedeného se domnívám, ţe v kategorii nezajištěných věřitelů stojí věřitelé se svými pohledávkami z dluţníkova podnikání výše neţ jenom obyčejní nezajištění věřitelé. Tento fakt si musí podnikatel ţádající o oddluţení uvědomovat a případný nesouhlas tohoto věřitele nebrat na lehkou váhu. Další překáţkou je nepoctivý záměr podnikatele ţádajícího o oddluţení nebo jeho lehkomyslný nebo nedbalý přístup nebo je s přihlédnutím ke všem okolnostem

14

Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 98. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1= 15 Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 98. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1=

14

zřejmé, ţe nezajištěným věřitelům zůstane méně než 30 % jejich přihlášených, nezajištěných pohledávek.16 Oddluţení je institut pro dluţníka velice finančně výhodný a mohlo by docházet k jeho zneuţívání, proto podle § 395 InsZ musí soud zkoumat nepoctivý záměr dluţníka. Toto hledisko bude vţdy subjektivní a nedá se objektivně definovat. Nejméně sporná je otázka páchání majetkové trestní činnosti dluţníkem. Pokud by ji dluţník páchal, měl by počítat s tím, ţe se tyto trestné činy stanou nezvratnou překáţkou v jeho oddluţení. Vţdy však soud přihlédne k době spáchání a rozsahu trestného činu, počtu poškozených, odstranění nepříznivých následků činu, omluvě pachatele, atd. Při zkoumání poctivosti návrhu soud přihlédne také k tomu, jestli je návrh myšlen váţně a určitě, jestli dluţník nezatajuje nějaké své příjmy, zda dluţník navrhuje maximální uspokojení svých věřitelů. Podle § 418odst. 3 InsZ soud zkoumá po celou dobu řízení poctivost záměru dluţníka. Kdyby soud během oddluţení zjistil nepoctivý záměr dluţníka, tak by oddluţení zrušil a prohlásil na dluţníka konkurz.17 Jako nepoctivý záměr dluţníka by se dalo hodnotit i opakované podávání návrhu na povolení oddlužení a jeho následné zpětvzetí. Pomocí judikatury však bylo dovozeno, ţe toto chování se za nepoctivý záměr nepovaţuje. To vedlo k tomu, ţe někteří dluţníci neustále podávali návrhy na povolení oddluţení a brali je následně zpět. Tímto chováním zabránili výkonu rozhodnutí (exekuci). Na to reagoval zákonodárce tím, ţe umoţnil soudu, aby v určitých případech povolil výkon rozhodnutí i přesto, ţe bude s dluţníkem vedeno insolvenční řízení. Dle mého názoru to situaci zcela nevyřeší a účelové návrhy na oddluţení se budou podávat stále. Pokud by byl podnikatel pod velkým tlakem svých věřitelů, tak se tomuto tlaku můţe vyhnout tím, ţe podá neperfektní návrh na povolení oddluţení, který posléze vezme zpět. Tímto získá čas na to, aby si mohl rozmyslet, jak svoji situaci řešit a popřípadě sepsat perfektní insolvenční návrh.

16

§ 395 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů 17 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1261. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

15

Povaţuji za nutné ještě krátce rozebrat procesní překáţku věci rozsouzené pro řešení úpadku ve formě oddluţení, protoţe ta taktéţ můţe být překáţkou v oddluţení. Dluţník, který hodlá řešit svůj úpadek oddluţením, musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddluţení.18 Soudu jsou tedy adresována dvě podání na jednom formuláři. Je jím insolvenční návrh a návrh na povolení oddluţení. Pokud by byl odmítnut vlastní insolvenční návrh dluţníka nebo dluţník vzal svůj insolvenční návrh zpět, aniţ by soud konstatoval úpadek, překáţka věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k tomuto návrhu nevzniká.19 Kdyby však soud o úpadku rozhodl a zabýval se poté oddluţením jako způsobem řešení úpadku a o tomto způsobu řešení úpadku (oddluţení) by jiţ jednou rozhodl, tak o této otázce nemůţe v jednom insolvenčním řízení rozhodovat znovu a je zde dána překáţka věci rozhodnuté. Zjednodušeně řečeno krajský soud provádí dvě stěţejní rozhodnutí. Prvním je usnesení o úpadku. Do té doby můţe vzít dluţník svůj návrh zpět. Soud můţe taktéţ návrh odmítnout, protoţe neshledá, ţe je dluţník v úpadku. Procesní překáţka věci rozsouzené nevzniká. Druhým stěţejním rozhodnutím je povolení oddluţení jako forma řešení shledaného úpadku. Po rozhodnutí o úpadku vzniká překáţka věci rozsouzené pro úpadek a aţ po povolení nebo zamítnutí oddluţení vzniká překáţka věci rozhodnuté pro návrh na povolení oddluţení v konkrétním insolvenčním řízení.

2.5. Výhody a nevýhody oddlužení podnikatele Níţe uvedené výhody a nevýhody oddluţení jsou dle mého názoru ty nejpodstatnější. Je těţké tento pojem objektivizovat, protoţe kaţdý podnikatel vnímá věci různě a praxe můţe připravit nepřeberné mnoţství různých ţivotních situací. Na jednu stranu můţe být zaplacení minimálně 30 % nezajištěných závazků povaţováno za nevýhodu, protoţe je nepoctivé nezaplatit celý závazek. Na druhou stranu převáţná většina dluţníků povaţuje zaplacení minimálně 30 % nezajištěných závazků za výhodu a smysl oddluţení.

18

§ 106 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)ve znění pozdějších předpisů 19 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1265. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

16

2.5.1. Výhody oddlužení podnikatele Bezesporu je největší výhodou oddluţení podnikatele to, ţe stačí, aby v oddluţení podnikatel zaplatil svým nezajištěným věřitelům pouze 30 % jejich přihlášených pohledávek. Zbylé dluhy se stanou naturální obligací a nebudou moci být soudně přiznány ani exekučně vymáhány. Dluţník je chráněn svým zveřejněným návrhem v insolvenčním rejstříku, který znemoţňuje výkon exekucí vedených proti dluţníkovi.20

Pohledávky týkající se

majetkové podstaty nemůţou být uplatněny ţalobou, pokud mohou být uplatněny přihláškou.21 Dojde ke zlepšení psychické stránky dluţníka, protoţe se přestane obávat příchodu vykonavatelů exekutorských úřadů a jakékoliv nároky jeho věřitelů budou moct být vzneseny jenom na konkrétním krajském soudě, tudíţ se finanční situace dluţníka pro něj samotného stane mnohem přehlednější. Po dobu od rozhodnutí o úpadku do konce insolvenčního řízení má dluţník přiděleného insolvenčního správce, na kterého se můţe v případě potřeby obrátit, a který mu můţe poradit, jak se v určitých situacích ke svým věřitelům zachovat. V případě oddluţení ve formě splátkového kalendáře soud ze své moci autoritativně stanoví splátkový kalendář, přičemţ stanový poměr, ve kterém jednotlivé dluţníkovy splátky rozdělí mezi jeho věřitele. Splátkového kalendáře v takovéto podobě by podnikatel sám nikdy nedosáhl, protoţe jeho vyjednávací pozice by byla velmi malá. Pro takto vytvořený splátkový kalendář je oddluţení lákavé i pro ty podnikatele, kteří zaplatí svoje dluhy ze sta procent, neboť sami by se se svými věřiteli nikdy nedohodli na splátkovém kalendáři v době trvání splácení 5 let. Při výpadku příjmů dluţníka se v zásadě nic v oddluţení nemění a oddluţení pokračuje dál. Dluţník by však měl aktivně hledat jiné zaměstnání nebo by měl začít financovat oddluţení z daru nebo smlouvy o důchodu. V případě klasického 20

Časté dotazy: Jaké má oddluţení výhody?. In: Abivia [online]. 2013 [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://abivia.cz/oddluzeni/caste-dotazy/#faq4 21 § 109 odst. 1, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)ve znění pozdějších předpisů

17

splátkového kalendáře mimo oddluţení by po nezaplacení pravidelných měsíčních splátek následovalo zesplatnění dluhu a jeho vymáhání u soudu nebo přímý výkon exekutorem. 2.5.2. Nevýhody oddlužení podnikatele Některé podnikatele můţe odradit délka insolvenčního řízení. Mohou být zvyklí na rychlé ţivotní tempo a splátkový kalendář v délce 5ti let se jim můţe zdát příliš dlouhý. Délka insolvenčního řízení však záleţí jenom na nich. Pokud by zaplatili své dluhy ze sta procent jiţ za dva roky, tak oddluţení za tyto dva roky skončí. Jiní podnikatelé mohou vnímat oddluţení negativně. Kaţdý dluţník v oddluţení je lehce dohledatelný v insolvenčním rejstříku, tudíţ se přátelé, rodina, konkurence, obchodní partneři, atd. mohou dozvědět o neúspěchu jejich podnikání. Proto tohoto institutu nechtějí vyuţít. Samotné zveřejnění v insolvenčním rejstříku můţe mít za následek konec dluţníkova podnikání. V případě, ţe dluţník nepřestane podnikat a bude v této činnosti pokračovat i v oddluţení, tak je moţné, ţe s ním jeho obchodní partneři ukončí spolupráci, jakmile se dozví, ţe se ocitl v úpadku. Budou mít oprávněný strach s ním obchodovat. Paradoxně bude mít oddluţení pro dluţníka spíše nepříznivý vliv. Určitou nevýhodou oddluţení můţe být zákonem stanovené pravidlo, ţe všechen zděděný majetek nebo majetek získaný darem, bude zpeněţen a výtěţek bude pouţit pro uspokojení věřitelů. Staří a majetní rodiče tedy mohou být v některých případech velkou psychickou překáţkou pro vstup dluţníka do oddluţení.

2.6. Potřebné dokumenty Pro podání úspěšného návrhu na povolení oddluţení musí navrhovatel soudu prokázat potřebné skutečnosti. Nejprve musí prokázat svůj úpadek a poté dokázat, ţe splňuje podmínky pro oddluţení. Obě dvě věci soud posuzuje v jednom okamţiku, kdy 18

návrh dojde na soud. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddluţení je podáván na jednom formuláři. Jak jsem jiţ uvedl, návrh na oddluţení lze podávat a zase brát zpět několikrát bez větší sankce. Přesto si myslím, ţe je dobré soudu předloţit jiţ perfektní návrh bez dalšího doplňování. K takto perfektnímu návrhu musí navrhovatel zjistit mnohé skutečnosti a tyto soudu dokázat. Jména a sídla věřitelů jsou podstatnou informací, kterou musí dluţník uvést v návrhu na oddluţení. Popřípadě je nutné uvést ještě IČ.22 Dluţník ţádající o oddluţení si musí vytvořit seznam svých věřitelů a zjistit, jestli jsou věřiteli zajištěnými nebo nezajištěnými, jestli s oddluţením souhlasí, jaká je výše dluhu, sídlo nebo bydliště věřitele, jestli je dluţník k zaplacení jiţ odsouzen nebo dokonce probíhá exekuce, data splatnosti celého dluhu nebo jednotlivých splátek, jestli došlo k zesplatnění dluhu, atd. Tyto informace lze zjistit z předţalobních upomínek, faktur, výzev, smluv, platebních rozkazů, rozsudků, exekučních příkazů, atd. Vţdy jsou na těchto dokumentech uvedeny základní údaje, které můţe dluţník vyuţít. Důleţité je, aby dokumenty nebyly příliš staré, protoţe v mezidobí mohla být pohledávka převedena na jiného věřitele nebo její výše můţe být značně jiná, zejména pokud jsou sjednané vysoké úroky počítané do zaplacení. Co se týče zajištěných věřitelů, tak ti jsou většinou zapsáni v katastru nemovitostí, protoţe jejich pohledávka je většinou zajištěna zástavním právem k nemovitosti. Tam můţe dluţník získat základní údaje o svém dluhu. Údaje o bydlištích a sídlech věřitelů se dají zjistit z obchodního rejstříku nebo z rejstříku ARES. Problém můţe nastat u zahraničních věřitelů. Ti v ţádném českém rejstříku evidováni nejsou. Na zváţenou je pak zjišťování informace o tom, jestli s oddluţením souhlasí věřitelé, jejichţ pohledávka vznikla z dluţníkova podnikání. Tito věřitelé nemusí o moţnosti nesouhlasení s oddluţením dluţníka vědět a aktivitou dluţníka by se o této moţnosti mohli dovědět a dluţník by si sám uzavřel snadnou cestu do oddluţení. Dle mého názoru bych takto aktivní přístup nedoporučoval. Za pravdu mi dá i vývoj judikatury v oddluţení podnikatele, kdy se vývoj přiklání k tomu, ţe oddluţení má být

22

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1241. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

19

v zásadě povolováno. Pro nepovolení oddluţení by se věřitel musel účastnit schůze věřitelů a tam svůj nesouhlas vyjádřit.23 Další důleţitou informací jsou údaje o majetku a příjmech dlužníka. Výše a struktura majetku hraje důleţitou roli v rozhodování o formě oddluţení, která můţe být zpeněţením majetkové podstaty nebo splátkovým kalendářem nebo jejich kombinací jak je uvedeno v usnesení KSBR 24 INS 4176/2008-B-14. Dluţník by si měl po neúspěšném podnikání sestavit seznam movitého a nemovitého majetku. Tuto povinnost mu stanovuje i samotný zákon, nicméně je to pro dluţníka dobrá pomůcka. V případě, kdy dluţník nebude mít uţ ţádný majetek, tak je pro něj jediná moţnost splátkový kalendář s případnou smlouvou o důchodu. Tato varianta není příliš sloţitá, ale je zdlouhavá. S největší pravděpodobností bude trvat 5 let. Chtěl bych se v této části ještě zaměřit na podstatu smlouvy o důchodu, která se v oddluţení pouţívá. Dle mého názoru se jedná o konsenzuální kontrakt, kdy se jedna strana zavazuje druhé straně vyplácet důchod po určitou dobu. Tato smlouva můţe být sjednána i bezúplatně. Pokud by zavázaná strana přestala důchod vyplácet, tak insolvenční správce má povinnost pomocí ţaloby toto plnění vymáhat.24 Nesouhlasím s názorem, ţe je na dluţníkovi, aby nutil k placení poskytovatele důchodu, a ţe případné neplacení jde k dluţníkově tíţi. V případě, ţe má neúspěšný podnikatel majetek o nezanedbatelné hodnotě, tak se nabízejí dvě cesty k jeho oddluţení. Pokud by jeho věřitelé nebrojili proti jeho oddluţení, tak by mohl být oddluţen formou zpeněţení majetkové podstaty. Kdyby však tito věřitelé nesouhlasili s oddluţením, tak by se nejprve musel konat konkurz a aţ po něm by mohlo být schváleno oddluţení plněním splátkového kalendáře. Poté by oddluţení ve formě zpeněţení majetkové podstaty nepřicházelo v úvahu, neboť by po konkurzu dluţník uţ ţádný majetek nevlastnil. 23

MACUROVÁ, Zuzana a TUCOGLIDIS Georgios. Souhlas věřitelů s oddluţením fyzické osoby, která má dluhy z podnikání. In: EPRAVO.CZ: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2015 [cit. 2015-0222]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/souhlas-veritelu-s-oddluzenim-fyzicke-osoby-kterama-dluhy-z-podnikani24 KUBEŠOVÁ, Jana. Darovací smlouva a smlouva o důchodu v oddluţení. Abivia [online]. 2014 [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://abivia.cz/rady-oddluzeni/darovaci-smlouva-smlouva-o-duchoduoddluzeni/

20

Výpis z trestního rejstříku musí být k návrhu také přiloţen. Pokud v něm není záznam o trestním činu, tak by tato příloha neměla působit problémy. Kdyţ se však dluţník dopustí trestného činu majetkové povahy, tak to můţe být překáţkou v jeho oddluţení. V tomto případě by si měl opatřit minimálně odsuzující rozsudek, kde bude uveden trestný čin a trest. Je dobré ze spisu ještě opatřit případnou omluvu dluţníka poškozenému nebo případné odškodnění poškozených. Tohle všechno by mělo svědčit ve prospěch dluţníka v tom smyslu, ţe činu lituje a odstranil následky svého závadného chování. Pokud by se to dluţníkovi podařilo soudu dokázat, tak by spáchání tohoto trestného činu nemělo být bráno jako překáţka v jeho oddluţení. Další přílohy jenom vyjmenuji a nebudu se jimi více zabývat, protoţe to není cílem této práce. Tyto přílohy mohou a nemusí být vţdy v insolvenčním návrhu. Záleţí to vţdy na povaze subjektu, který o oddluţení ţádá. Dalšími přílohami můţe být: rozsudek o rozvodu, rodné listy dětí, oddací list, úmrtní list bývalého manţela, zrušení ţivnostenského oprávnění, pozastavení ţivnostenské činnosti, souhlas se zpeněţením výlučného majetku manţelů v oddluţení, prohlášení o počtech zaměstnanců, list vlastnictví, daňová přiznání, mzdové listy, rozhodnutí o přiznání důchodu, výpis z bankovního účtu, atd.

21

3.

Oddlužení podnikatele

3.1. Oddlužení podnikatele bez nutnosti provedení konkurzu Oddluţen můţe být neúspěšný podnikatel po splnění alespoň jedné ze čtyř podmínek stanovených v § 389 odst. 2 InsZ. První z nich je, ţe mu jeho věřitelé, u kterých má dluh z podnikání, dají s oddluţením souhlas. U této moţnosti se názory na formu souhlasu různí a výklad zákona není jednotný. V ostatních případech uţ je názor jednotnější. Další moţností je, ţe zajištěný věřitel dluţníka je zároveň věřitelem, který za dluţníkem eviduje dluh z podnikání. Poslední dvě moţnosti spočívají v tom, ţe dluţník si jiţ prošel konkurzem a přesto mu zůstaly dluhy. Konkurz mohl skončit buď pro nedostatek majetku dluţníka nebo došlo k naplnění cíle insolvenčního řízení a bylo splněno rozvrhové usnesení a insolvenční správce o této skutečnosti informoval soud.25 3.1.1. Souhlas věřitele Ohledně formy souhlasu věřitele se názory různí a různí se i rozhodovací praxe krajských soudů. Tato okolnost je značně neuspokojivá, protoţe novela si kladla za cíl posílení právní jistoty. Jedna ze zastávaných teorií se přiklání k tomu, ţe svůj souhlas nebo nesouhlas můţe věřitel vyjádřit při hlasování na schůzi věřitelů. Z toho je dovozováno, ţe souhlas věřitele není ze zákona poţadovanou přílohou insolvenčního návrhu, proto ho soudy nemohou po navrhovateli poţadovat. Měly by počkat na schůzi věřitelů a aţ poté zhodnotit souhlas nebo nesouhlas věřitele. Jelikoţ se na schůze věřitelé nedostavují, tak by soud takové chování věřitelů měl povaţovat za 25

HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 750. ISBN 978-80-7400-320-2.

22

konkludentní souhlas s oddluţením. Tím de facto ztrácí souhlas věřitele smysl a oddluţení je volně přístupné i pro dluţníky s dluhy z podnikání s tím, ţe je eventuálně moţné, ţe se věřitel účastní schůze věřitelů a nebude na této schůzi s oddluţením dluţníka souhlasit. Dle mého názoru by to bylo posílení zásady: bdělým náleží práva. V tomto případě bych si dovolil odkázat na insolvenční řízené u Krajského soudu v Brně pod spisovou značnou KSBR 27 INS 2547 / 2014. V tomto řízení bylo dluţnicí uvedeno a soudem shledáno, ţe má dluţnice 5 závazků z podnikání, které tvoří celkově 22 % jejich nezajištěných závazků. Jednalo se o věřitele Českou správu sociálního zabezpečení, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR, Provident financial s.r.o., Spoltex spol. s.r.o. Soud v odůvodnění schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře pouze konstatoval, ţe se nedostavil ţádný z věřitelů a po té, co neshledal ţádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddluţení, rozhodl, ţe oddluţení dluţníka bude provedeno plněním splátkového kalendáře. Z toho je patrné, ţe bez aktivity věřitele soudu bude postačovat i konkludentní souhlas věřitele.26 Oproti tomu stojí názor ten, ţe pro oddluţení je nutný písemný a aktivní souhlas věřitele. Tento je poţadován jako příloha k návrhu na oddluţení. Zákon ji jako povinnou přílohu výslovně nestanovuje, přesto zákon umoţňuje oddluţení podnikatele jenom v tom případě, ţe s tím jeho věřitelé souhlasí. Z toho je dovozováno, ţe musí být tento souhlas součástí příloh k insolvenčnímu návrhu. Po zváţení důsledků toho uvaţování lze dojít k závěru, ţe novelou bylo částečně umoţněno podnikatelům oddluţení. Jejich situace bude nadále velmi obtíţná, neboť získat písemný souhlas svého věřitele s oddluţením, kde můţe věřitel obdrţet na své pohledávce nejméně 30 %, je opravdu velmi obtíţné. Jelikoţ jsem pro plné zpřístupnění oddluţení podnikatelům, tak s tímto názorem nesouhlasím a podporuji výklad zmíněný v předchozím odstavci. K výkladu moţnému v předchozím odstavci jako jedinému správnému napomáhá i to, ţe pokud si zákonodárce v důvodové správě vytýčil cíl, kterého chce dosáhnout a k naplnění tohoto cíle provedl novelu zákona, která je srozumitelná, tak by soudy neměly provádět výklad, který je v rozporu s cílem zákonné 26

MALIŠ, Daniel. Oddluţení podnikajících fyzických osob po revizní novele insolvenčního zákona. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 29.7.2014 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oddluzeni-podnikajicich-fyzickych-osob-po-revizni-noveleinsolvencniho-zakona-94928.html

23

úpravy. V důvodové správě je jasně uvedeno: „Předpokladem takového řešení je zásadně souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. Tento souhlas může být vyjádřen různým způsobem (včetně toho, že věřitel nenamítne ničeho proti navrženému způsobu řešení úpadku dlužníka).“27 V tomto případě bych si dovolil odkázat na insolvenční řízené u Krajského

soudu v Ostravě pod spisovou značnou KSOS 39 INS 28599 / 2014. Podle insolvenčního návrhu podané dluţnicí má dluţnice jeden závazek z podnikání a to závazek k Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj. Soud ji v tomto případě vyzval zcela podle výše uvedeného, aby její návrh doplnila o souhlas věřitele. Pokud by to neudělala, tak by soud rozhodl o řešení úpadku konkurzem. Z toho je patrno, ţe Krajský soud v Ostravě si vyloţil souhlas věřitelů jinak, neţ uváděla důvodová zpráva k novele zákona a poţaduje ho v písemné a výslovné formě. Tento přístup můţe být i příčinou změny trvalého bydliště dluţníka. Podnikatel by si tedy záměrně změnil své bydliště, aby mohl být oddluţen, protoţe rozhodovací praxe jiného krajského soudu má ve svých důsledcích pro dluţníka zcela jiné, příznivější dopady. Pro úplnost uvedu ještě třetí pojetí souhlasu, které by mohlo být střední cestou. Pokud dluţník v návrhu na povolení oddluţení neuvede ţádné dluhy z podnikání, přestoţe nějaké nejspíš bude mít, tak soud oddluţení v pochybnostech povolí. Vychází se z předpokladu, ţe dluţník nemá čas nebo moţnosti přesně zjistit, jestli se o dluh z podnikání jedná nebo ne. V návrhu uvede pouze dluhy (obyčejné) a o ţádných nebude tvrdit, ţe jsou z podnikání. Kdyby v návrhu dluţník uvedl dluhy z podnikání, tak by byl vyzván k doplnění písemného souhlasu věřitele, proto to dluţník neudělá. Soud tedy podle § 397 InsZ rozhodne o povolení oddluţení a bude čekat na schůzi věřitelů, kde bude upřesněno, zda se o dluhy z podnikání jedná a jestli s nimi věřitel souhlasí. Na schůzi věřitelů se nejspíše ţádný věřitel nedostaví, tak soud nebude mít moţnost zjistit podrobnosti o jednotlivých dluzích a povolí dluţníkovi oddluţení. Jelikoţ soudu chybí vyjádření a námitky věřitelů, tak mu ani jiná moţnost nezbývá, protoţe musí ihned po skončení schůze věřitelů o oddluţení rozhodnout.28

27

Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. s 98. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1= 28 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1215 - 1216. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

24

Tento přístup samozřejmě křiví motivace dluţníků uvádět pravdivě své dluhy z podnikání do návrhu, neboť je pro dluţníky výhodnější, kdyţ do návrhu nenapíší o svém dluhu z podnikání nic nebo ho vynechají úplně. Věřitel často podá přihlášku do insolvenčního řízení, ale na schůzi věřitelů nepřijde. Tímto dojde k tomu, ţe soud bude muset rozhodnout o povolení oddluţení, ledaţeby záměrné neuvádění dluhů z podnikání soud kvalifikoval jako nepoctivé. Dle mého názoru je tento přístup soudu z uvedených ten nejhorší, protoţe se tu souhlas věřitele bude obcházet tímto způsobem, který není zcela podle zákona, ale taky zákon neporušuje. Pro podepření uvedeného si dovoluji uvést doslovnou citaci: „Pokud soud oddlužení povolil v pochybnostech (§ 397 InsZ), musí se schůze věřitelů zabývat také prozkoumáním a odstraněním těchto pochybností o oprávnění dlužníka navrhnout oddlužení, a pokud na takové schůzi věřitelé hlasují o způsobu oddlužení a hlasující věřitelé nevznesou námitky proti povolení oddlužení, není dán zvláštní zájem na tom dále zpochybňovat ještě v této fázi řízení řešení úpadku konkrétního dlužníka 29

oddlužením.“ .

V době dokončování této práce se zdá, ţe období, kdy krajské soudy nahlíţely na oddluţení podnikatele rozdílně, pomalu končí, protoţe rozhodování krajských soudů je sjednocováno vrchními soudy. Co se týče souhlasu s oddluţením, tak je konstatováno vrchním soudem, ţe tento souhlas není povinnou náleţitostí insolvenčního návrhu a můţe být vyjádřen i konkludentně tím, ţe věřitel proti oddluţení ničeho na schůzi věřitelů nenamítne.30 Například Krajský soud v Brně přesto stále poţaduje souhlas věřitelů jako povinnou přílohu k insolvenčního návrhu. Domoci se vyuţití tohoto soudního rozhodnutí vrchního soudu zatím jde jen cestou odvolání. 3.1.2. Zajištěný věřitel Dluhy dluţníka, které jsou z podnikání a zároveň jsou to dluhy zajištěné, nebrání jeho oddluţení ve formě splátkového kalendáře ani formou zpeněţení majetkové podstaty. Vţdy budou tyto dluhy uspokojovány z předmětu zajištění a v příslušném pořadí. Kdo je zajištěný věřitel definuje přesně § 2 odst. g) InsZ. Vţdy musí předmět zajištění náleţet do majetkové podstaty dluţníka. 29

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1217. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 30 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2014, sp.zn. KSBR 45 INS 5018/2014, 1 VSOL 313/2014 - A – 14. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].

25

Právní vztah mezi dluţníkem a věřitelem můţe být zajištěn například zástavním právem k nemovitosti třetí osoby. V tomto případě půjde v insolvenčním řízení o nezajištěný dluh, neboť předmět zajištění nepatří do majetkové podstaty dluţníka. Zákon ještě k tomu přesně jmenuje instituty, kterými je moţné zajištění provést. Jedná se o zástavní právo, zadrţovací právo, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva, podstoupení pohledávky nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. 3.1.3. Splnění rozvrhového usnesení Tato moţnost předpokládá, ţe s dluţníkem jiţ proběhlo insolvenční řízení a jako forma řešení úpadku byl zvolen konkurz. Bylo vydáno rozvrhové usnesení, kde bylo stanoveno, v jakém poměru budou uspokojeni věřitelé z prodeje dluţníkova majetku. Proběhlo tedy toto zpeněţení a výtěţek byl rozdělen mezi věřitele. Nicméně dluţníkovi zbyly neuhrazené dluhy, neboť jeho majetek neměl dostatečnou hodnotu. Poté můţe dluţník úspěšně podat návrh na povolení oddluţení i přesto, ţe by s jeho oddluţením jeho věřitelé evidující za ním pohledávky z jeho podnikání aktivně nesouhlasili. Určitá pochybnost můţe nastat v případě, kdy tento věřitel nepřihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, kde probíhal konkurz, ale přihlásil ji aţ do řízení, kde bude dluţník ţádat o oddluţení. Toto chování by nemělo jít k tíţi dluţníka a nemělo by bránit jeho oddluţení.31 Takţe nesouhlas věřitele s dluţníkovým oddluţením by neměl být povaţován za relevantní námitku. 3.1.4. Zrušení konkurzu pro nedostatek majetku V tomto případě nedojde ke splnění cíle konkurzu vůbec, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dluţníka zcela nepostačující. Tento majetek musí být posuzován ze své kvalitativní i kvantitativní stránky. Můţe nastat situace, kdy dluţník nemá uţ opravdu ţádný majetek. Ten předešlý byl zpeněţen například v proběhlých exekucích. Další varianta je, ţe dluţník nějaký majetek má. Tento majetek by mohl být zpeněţen, ale je ho velmi málo. Poslední varianta je, ţe dluţník sice majetek má, ale jeho kvalita

31

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1214. ISBN 97880-7400-555-8.

26

je velmi nízká, tudíţ je takový majetek sice v majetkové podstatě dluţníka, ale je nezpeněţitelný.32 Povaţuji za velmi nutné poznamenat, ţe novela zmíněná na začátku práce zavedla do § 144 InsZ pravidlo, podle kterého insolvenční návrh nelze zamítnout kvůli tomu, ţe majetek dluţníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i přesto, ţe je to zcela zřejmé. Takţe nemůţe docházet uţ k situacím, kdy dluţníci opakovaně podávali vadné návrhy na povolení oddluţení s tím, ţe nevlastní ţádný majetek a spoléhali na to, ţe v nejhorším případě bude jejich návrh zamítnut, protoţe na ně nemůţe být prohlášen konkurz, protoţe by náklady na něj musel hradit stát.33 Nyní by dle zákona mělo být rozhodnuto o jejich úpadku a ten bude řešen formou konkurzu, neboť nesplnili předpoklady pro oddluţení.

3.2. Oddlužení podnikatele s nutným provedením konkurzu Tento postup bude následovat v případě, ţe věřitel nesouhlasí s oddluţením nebo k oddluţení nedá písemný souhlas. Záleţí vţdy na rozhodovací praxi jednotlivého krajského soudu, jak k projevu souhlasu bude přistupovat. Aby mohl být podnikatel oddluţen bez souhlasu nebo s aktivním nesouhlasem věřitele, který za ním eviduje pohledávku z dluţníkova podnikání, tak musí dluţník nejprve projít insolvenčním řízením se způsobem řešení úpadku ve formě konkurzu. Tento konkurz můţe být ukončen splněním rozvrhového usnesení soudu nebo zrušením konkurzu pro nedostatek majetku dluţníka. Část podnikatelů si bude muset projít konkurzem, aby mohli být oddluţeni. Tato práce má za cíl jim k tomu pomoci, proto je nutné se této problematice aspoň částečně věnovat. Vţdy bych však doporučoval podnikatelům, aby ţádali nejprve o povolení oddluţení. Bylo by nesmyslné, aby se této moţnosti dobrovolně předem vzdali a dobrovolně sami na sebe podali insolvenční návrh a jako formu řešení úpadku ţádali 32

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1026. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 33 Návrh na povolení oddluţení - způsob řešení úpadku nebo šikana věřitelů?. Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři [online]. IT STUDIO s.r.o., 20.02.2013 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: http://www.akpzl.cz/aktuality/oddluzeni_reseni_sikana

27

provedení konkurzu. Vţdy je výhodnější o oddluţení zaţádat. Pokud se v řízení o povolení oddluţení vyskytly překáţky, které by oddluţení bránily, tak aţ poté soud rozhodne o provedení konkurzu. Není však vyloučeno, ţe podnikatel bude mít štěstí a narazí na vstřícné posuzování ze strany soudu a jeho věřitelé mu taktéţ v oddluţení bránit nebudou. Pak soudu nic nebrání, aby oddluţení povolil. Samotný konkurz nemá na rozdíl od oddluţení sanační povahu. Jeho smysl spočívá ve spravedlivém rozdělení výtěţku ze zpeněţeného dluţníkova majetku. Věřitelé jsou v konkurzu rozděleni do jednotlivých tříd a v těchto jsou poměrně uspokojováni. Tímto se předejde situaci v případě vedení exekuce, kde jsou uspokojováni věřitelé z prodeje majetku podle toho, kdo z věřitelů vedl exekuci nejdříve. Na ostatní pohledávky se pak nedostane a to bez rozdílu spočívající v tom, kdy pohledávka vznikla a o jakou pohledávku jde, coţ není ve vztahu k ostatním věřitelům spravedlivé.34 Stěţejním bodem konkurzu je tedy vydání rozvrhového usnesení, kde soud uvede poměry, ve kterých budou věřitelé dluţníka uspokojováni. V případě, kdy na dluţníkův majetek bude prohlášen konkurz, bude insolvenční správce aktivně vyhledávat jeho majetek a připravovat soupis majetkové podstaty, který předloţí spolu se seznamem přihlášených pohledávek soudu, který mimo jiné na základě těchto podkladů můţe vydat rozvrhové usnesení nebo konkurz zruší pro nedostatek majetku. Zrušením konkurzu pro nedostatek majetku konkurz končí. Zpeněţením majetkové podstaty dluţníka a následným splněním rozvrhového usnesení konkurz také končí. Poté uţ můţe dluţník, aniţ by musel řešit problémy s dluhy z podnikání, podat návrh na oddluţení. 3.2.1. Cena konkurzu Co se týče ceny konkurzu, tak ve většině případů se bude jednat o nepatrný konkurz, neboť podle § 314 odst. 1. písm. b) InsZ se bude jednat o nepatrný konkurz tehdy, kdy nebyl zjištěn celkový obrat dluţníka za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu přesahující 2 000 000 Kč a dluţník nemá více neţ 50 věřitelů.

34

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 831. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

28

Písmeno a) zmíněného odstavce není nutné brát v potaz, protoţe kdyby dluţník nebyl podnikatelem, tak by se v případě, se kterým počítá tato práce, nikdy do konkurzu nedostal. V usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího č. j. 1 VSPH 173/2014-A-13, který rozhodoval ve věci KSPH 60 INS 34671/2013 vedené Krajským soudem v Praze, soud konstatoval, ţe panuje zavádějící a obecně rozšířený názor, ţe v konkurzu činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,- Kč a změnil usnesení Krajského soudu tak, ţe stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení na 25.000,Kč. V daném případě neměl navrhovatel, dluţník, podnikatel uţ ţádný majetek. Dalo se tedy očekávat, ţe náklady budou stanoveny podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 a nikoliv podle § 1 vyhlášky č. 313/2007. Nedalo se tedy uvaţovat o tom, ţe by byl zpeněţen majetek, jelikoţ dluţník ţádný nevlastnil. Je nutné vţdy posuzovat daný případ zvlášť. Povaţoval jsem za nutné vyvrátit určité dogma, které ohledně ceny konkursu panuje. Kdyţ dluţník nevlastní ţádný majetek, tak rozhodne o výši odměny pro insolvenčního správce insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. V případě, ţe by dluţník vlastnil hodnotný majetek, který bude v konkurzu zpeněţen, tak se odměna insolvenčního správce vypočte podle vyhlášky č. 313/2007. Vţdy však bude záleţet na konkrétní výšce hodnoty dluţníkova majetku a objektivně se cena konkurzu v tomto případě nedá stanovit.

3.3. Postavení věřitelů Věřitel se můţe ocitnout hned v několika situacích. Můţe jít o zajištěného věřitele, kde předmětem zajištění je věc v majetkové podstatě dluţníka, věřitele, jehoţ pohledávka se v insolvenčním řízení neuspokojuje, obyčejného věřitele, zde se jedná o běţný závazek. Pro účely této práce jsem si vytvořil i vlastní kategorii věřitele, který eviduje za dluţníkem pohledávku z dluţníkova podnikání, protoţe tohoto věřitele povaţuji za osobu, která má v oddluţení více práv neţ obyčejný nezajištěný věřitel. Dluţník ţádající o oddluţení by si měl být vědom toho, jakého druhu jsou jeho věřitelé a podle toho přistupovat k nim a také k celému insolvenčnímu řízení. 29

Kategorii zajištěného věřitele jsem ve své práci uţ jednou zmínil. Jedná se o věřitele, jehoţ předmět zajištění spadá do majetkové podstaty dluţníka. Je lhostejno o jaký majetek se bude jednat. Můţe to být movitá i nemovitá věc a domnívám se také, ţe můţe jít o hmotnou i nehmotnou věc. Vţdy však zákon musí dovolit k danému druhu věci zřídit například zástavní právo. InsZ ve svém § 2 písm. g) vyjmenovává taxativní výčet toho, jakým způsobem můţe být pohledávka zajištěna.35 Jedná se o zástavní právo, zadrţovací právo, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva, podstoupení pohledávky nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. U zajištěného věřitele zástavním právem je potřeba si uvědomit jeho vztah v rovině věřitel – dluţník – majetek. Pro přehlednost pouţiji pojmy jako zástavní dluţník a obligační dluţník. Pokud je obligační dluţník stejná osoba jako dluţník zástavní, tak věřitel přihlašuje svoji pohledávku jako zajištěnou. Pokud je však obligační a zástavní dluţník osoba rozdílná, tak mohou nastat dvě situace. Věřitel můţe přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení obligačního dluţníka, kdy pohledávka bude nezajištěná, ale tím nezaniká moţnost věřitele ţádat zpeněţení zástavy v majetku zástavního dluţníka. Poslední variantou a moţná i opomíjenou je, ţe věřitel přihlásí svoji pohledávku do insolvenčního řízení zástavního dluţníka jako pohledávku podmíněnou a zajištěnou a stále bude chtít zaplacení pohledávky po obligačním dluţníkovi.36 Samotné přihlašování pohledávek není předmětem této práce, proto se nebudu zabývat incidenčními spory, otázkami vykonatelnosti pohledávek, atd. Cílem tohoto odstavce je vysvětlení pojmu zajištěný věřitel, aby bylo zřejmé, kdo se můţe do insolvenčního řízení tímto způsobem přihlásit. I zajištění věřitel se musí do insolvenčního řízení přihlásit. Kdyby to neudělal, tak jeho pohledávka zaniká i se zajištěním, protoţe zajištění je akcesorické právo a zaniká zánikem práva hlavního. Předmětem sporu v incidenčním řízení můţe být i zajištění jako takové.37 Můţe se stát,

35

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 13. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 36 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 14. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 37 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 14. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

30

ţe se v průběhu insolvenčního řízení stane z přihlášeného zajištěného věřitele věřitel nezajištěný. V praktické rovině je nutné, aby dluţník zváţil dopady svého rozhodnutí zaţádat o oddluţení, neboť tímto krokem můţe způsobit nepříjemnosti osobě, která vlastní majetek slouţící k zajištění jeho závazku. Dluţník tedy přestane platit řádně a včas zajištěný závazek a vstoupí do oddluţení. Závazek se poté stane splatným. Věřitel pak můţe ţádat zpeněţení zástavy po osobě, která nemá s oddluţením nic společného. V případě například rodinného domu nebo domu rodičů, kteří svému potomku pomohli s podnikáním, je to velmi nepříjemná situace. Nezajištění věřitelé jsou ostatní zbývající. Jejich pohledávky musejí být uspokojeny minimálně ze 30 % za dobu trvání oddluţení s výjimkou toho, ţe budou písemně souhlasit s uspokojením niţším. Jejich závazek není ničím zajištěn a téměř ve všech situacích vznikl ze smlouvy. Pro případ zjištění, jestli je přihlášená pohledávka nezajištěného věřitele po právu můţe být vyvolán incidenční spor, ve kterém soud určí, jestli zde pohledávka je a její výši. Podle § 178 InsZ pokud by bylo zjištěno, ţe si věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, kdy její skutečná výše byla o 50 % vyšší, neţ ta zjištěná v incidenčním řízení, tak soud nepřihlíţí ani ke zbylé pohledávce a můţe věřiteli uloţit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Dle mého názoru existuje i kategorie věřitele, který eviduje za dluţníkem dluh z dluţníkova podnikání. Tento věřitel se můţe domoci zaplacení své pohledávky i ze 100 % před zahájením insolvenčního řízení v případě, kdy by tento věřitel nesouhlasil s oddluţením a poţadoval zaplacení své pohledávky v plné výši. V případě nezaplacení pohledávky by tento věřitel návrh na povolení oddluţení dluţníkovi zmařil. Pokud by mu dluţník vyhověl a peníze mu před zahájením insolvenčního řízení zaplatil, tak by se mohlo zdát, ţe tímto chováním dluţník můţe naplnit skutkovou podstatu zvýhodnění věřitele uvedenou v § 223 trestního zákoníku. Tuto skutkovou podstatu však naplnit

31

nemůţe, neboť ještě není v úpadku a pachatelem uvedeného trestného činu můţe být jenom osoba v úpadku.38 K naplnění skutkové podstaty by došlo za předpokladu, ţe po rozhodnutí o úpadku a podmíněném povolení oddluţení se přihlásí do insolvenčního řízení věřitel, který eviduje za dluţníkem pohledávku z dluţníkova podnikání. O tomto věřiteli by dluţník dříve nevěděl a zároveň by tento věřitel s oddluţením aktivně nesouhlasil. Například tím, ţe o nesouhlasu písemně informuje dluţníka a bude mít v plánu se účastnit schůze věřitelů, kde svůj nesouhlas projeví. Za této situace by měl dluţník tendenci k tomu, aby tohoto věřitele vyplatil ještě před schůzí věřitelů. Kdyby to dluţník udělal, tak by tímto jednáním zcela určitě naplnil uvedenou skutkovou podstatu. V tomto případě by měl dluţník postupovat podle zákona a projít si konkurzem a poté opět poţádat o oddluţení.

3.4. Stanovení výše splátek v oddlužení podnikatele Podnikatel, který uvaţuje o svém oddluţení, by si měl být vědom toho, jaké povinnosti v oddluţení musí splnit. Splacení minimálně 30 % nezajištěných dluhů je nutná podmínka pro oddluţení, ale dluţník by měl jít se svými úvahami o svém příjmu ještě dál a měl by zváţit všechny své budoucí příjmy a výdaje v oddluţení. Tyto příjmy mohou pocházet například z jeho podnikatelské činnosti, pracovního poměru, daru, důchodu, dědictví. Výdaje mohou být tvořeny sráţkami pro účely oddluţení, podnikatelskými výdaji a osobními výdaji dluţníka, popřípadě ještě výţivným na vyţivované děti. Pokud se podnikatel rozhodne pokračovat ve své podnikatelské činnosti i v oddluţení, tak bude muset insolvenčnímu soudu prokázat, ţe bude schopen za dobu 5-ti let zaplatit 30 % svých nezajištěných závazků. K výpočtu sráţek budou slouţit výstupy z účetnictví. Z nich soud bude moci odvodit dluţníkovy náklady a výnosy za minulý účetní rok a určit čistý zisk podnikatele, ze kterého budou nařízeny sráţky pro účely oddluţení. Dle mého názoru by zisk podnikatele měl mít od zahájení podnikání do 38

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2236. edice velké komentáře. ISBN 978-80-7400-428-5.

32

úpadku vzestupnou tendenci, aby nebylo pochyb o tom, ţe podnikání je úspěšné, ale dluţníka do úpadku dostaly okolnosti jiné. Například v prvním roce, kdy s podnikáním začal, byl podnikatel ve velké ztrátě. Aby ji uhradil, tak si musel půjčit kapitál. V druhém roce byla ztráta menší, ale taktéţ musela být uhrazena z cizích zdrojů. Ve třetím roce podnikatel dosahuje zisku a jeho podnikání je stabilizované, ale kvůli vysokým dluhům z minulosti by musel podnikání ukončit, proto poţádá o oddluţení. V takovém případě si podnikatel musí dobře rozmyslet, jestli zisk z jeho podnikání bude mít rostoucí tendenci nebo bude alespoň konstantní. Je to velmi důleţité, protoţe z tohoto zisku bude podnikatel splácet své nezajištěné závazky a zároveň financovat své nezbytné osobní výdaje. V oddluţení tedy bude muset počítat s výdaji na podnikání a osobními výdaji. Ani jeden z těchto výdajů uţ nebude moci být hrazen z cizích zdrojů. Nabízí se tragická situace, kdy podnikateli nezbydou volné finanční prostředky pro osobní potřebu, bude si muset půjčit a znovu se dostane do dluhové situace. Před oddluţením si tedy musí podnikatel důkladně zváţit to, jestli jeho podnikání je úspěšné a bude i nadále. Je tu jistý korektiv soudu, který zkoumá účetnictví za uplynulý rok, kdyţ se rozhoduje, jestli oddluţení povolí nebo ne. Podnikatel má však větší povědomí o trhu, na kterém se pohybuje a měl by tedy učinit realističtější odhad. Pokud má tedy podnikatel příjem z podnikání, soud podle § 406 odst. 3 písm. a) a d) InsZ dluţníkovi uloţí, aby si z příjmů, které získá po schválení oddluţení, ponechával v kaţdém kalendářním měsíci částku odpovídající klasické nezabavitelné částce pouţívanou při výkonu rozhodnutí. Jelikoţ insolvenční zákon nestanovuje pravidla pro způsob stanovení výše splátek v případě, ţe dluţník má příjem z podnikání, soud proto s ohledem na uvedené výstupy z účetnictví stanoví, ţe dluţník bude průběţně platit zálohové splátky, které budou vycházet z údajů z minulého roku a budou dosahovat obdobné výše jako by byl dluţník v zaměstnaneckém poměru. Po stanovení ročního čistého výsledku hospodaření z podnikatelské činnosti dluţníka doplatí dluţník případný rozdíl mezi skutečnými příjmy dosaţenými v daném roce a skutečnými výdaji vynaloţenými na dosaţení těchto příjmů. Výdaje budou posuzovány jako skutečné a nikoliv za výdaje pouţívané pro daňové účely nebo paušálně 33

uplatňované výdaje. Podnikatel dále bude správci kaţdoročně předkládat daňové přiznání za účelem kontroly výpočtu této částky.39 V praxi to bude vypadat následovně. Podnikatel dosáhl v roce x + 0 zisk 240.000,- Kč. Vydělením dvanácti měsíci získáme měsíční zisk ve výši 20.000,- Kč. Z tohoto příjmu je pro účely oddluţení pouţitelná částka v roce x + 1 ve výši 10.717,Kč, která bude stanovena jako zálohová platba pro účely oddluţení. Kdyţ podnikatel dosáhne vyššího zisku, tak se jeho zisk na konci roku přepočítá na měsíce a on doplatí rozdíl mezi stanovenou sráţkou pro rok x + 1 a zaplacenými zálohami. Zaplacené zálohy se však jiţ nevrací. Kdyţ by tedy dosáhl niţšího zisku neţ v roce x + 0, tak by měl soud poţádat, aby změnil rozhodnutí o oddluţení a pro rok x + 2 stanovit niţší výši placené zálohy, která bude vycházet z roku x + 1. V opačném případě by to znamenalo, ţe dlouhodobě nebude podnikateli zbývat ani ţivotní minimum.40 Poněkud méně logicky se ke sráţkám postavil Krajský soud v Plzni. Tento uplatňuje ve svých usneseních minimalistický přístup, kdy stanovuje povinnost podnikateli kaţdý měsíc zaplatit na účet insolvenčního správce jednu šedesátinu z 30 % jeho celkových nezajištěných dluhů. Insolvenčnímu správci je stanovena povinnost pravidelně zúčtovat dluţníkovy příjmy a výdaje na základě podkladů z účetnictví, ale uţ se dále neřeší problematika výšky mimořádné splátky v oddluţení. Z uvedeného vyplývá, ţe všichni podnikatelé, kteří budou oddluţování u Krajského soudu v Plzni, zaplatí v oddluţení pouhých 30 % svých nezajištěných závazků, protoţe soud nedal jasný pokyn k tomu, jak mají probíhat mimořádné sráţky, které budou vyšší něţ jedna šedesátina ze 30 % nezajištěných dluhů dluţníka. Dostávám se opět do stejné situace jako na začátku práce. Tou je rozdílný přístup krajských soudů k oddluţení podnikatelů. Navíc úprava stanovení sráţek pro podnikatele není zákonem upravena vůbec, takţe dikce zákona ani důvodová zpráva neposkytuje dluţníkům ani soudům vodítko. Zákonodárce sice umoţnil podnikatelům oddluţení, ale opomněl stanovit jasná a jednotná pravidla pro faktický způsob jejich oddluţení. K posílení právní jistoty, 39

Usnesení krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 37 INS 22668/2014-B4, v rámci insolvenčního řízení o povolení oddluţení Patrika Lukáče. In: Insolvenční rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 2. 2015]. 40 JIRMÁSEK, Tomáš. Oddluţení podnikatelů – provádění sráţek. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 29.9.2014 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oddluzeni-podnikatelu-provadeni-srazek-95269.html

34

kterou si novela vytyčila posílit, v tomto směru nedošlo. Dalo by se hovořit spíše o stavu opačném.41 V případě, kdy bývalý podnikatel bude zaměstnán v zaměstnaneckém poměru, bude stanovení výše sráţky pro oddluţení mnohem jednodušší a bude obdobná jako při výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy. Dluţník ovšem musí zváţit jistotu svého budoucího zaměstnání. Můţe mít uzavřenou smlouvu na dobu určitou nebo neurčitou. Pracovní smlouva na dobu neurčitou zakládá větší jistotu v oddluţení. Naproti tomu u pracovní smlouvy na dobu určitou vyvstávají otázky, jestli dluţníku bude pracovní poměr prodlouţen nebo ne. V případě, ţe by mu pracovní poměr nebyl prodlouţen, tak by si měl najít jinou výdělečnou činnost, protoţe je stále povinen splatit v oddluţení nejméně 30 % svých nezajištěných závazků. Pro případ, ţe by se mu nepodařilo dlouhodobě najít práci, tak by měl vědět o někom, kdo by mu z této nepříjemné situace pomohl a v průběhu oddluţení by mu poskytl dar v takové výši, aby dluţník splatil minimálně 30 % svých nezajištěných závazků. Oddluţení můţe být povoleno i za předpokladu, ţe dluţník je dlouhodobě bez práce nebo jeho příjem není dostatečný pro provádění sráţek. V tomto případě příjmy do majetkové podstaty dluţníka budou tvořeny pouze z poskytnutého daru. Tento stav není podle mého názoru ţádoucí, neboť nemotivuje dluţníka k tomu, aby si našel práci nebo si našel práci lépe placenou. Fakticky bude dluţník ţít 5 let s vědomím, ţe 30 % jeho nezajištěných závazků bude zaplaceno z darovací smlouvy a on musí toto období pouze přečkat.

41

JIRMÁSEK, Tomáš. Oddluţení podnikatelů – provádění sráţek. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 29.9.2014 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oddluzeni-podnikatelu-provadeni-srazek-95269.html

35

4.

Vybrané problémy oddlužení podnikatele V této kapitole se zabývám vybranými problémy, které se týkají oddluţení

podnikatele fyzické osoby. V minulé kapitole jsem se věnoval základním otázkám oddluţení podnikatele. Tady se věnuji spíše konkrétním tématům, potaţmo problémům v oddluţení. Za důleţité téma v této části práce povaţuji oddluţení manţelů. Vycházím ze situace, kdy jeden manţel podnikal a jeho podnikání bylo neúspěšné. Díky této situaci manţel „přivedl do úpadku i SJM“ a vystává otázka, jak tuto situaci vyřešit. Oddluţení manţelů jsem si vybral, protoţe v ČR je manţelství běţným a pouţívaným institutem. Jelikoţ tato práce můţe slouţit i jako rámcový návod pro oddluţení podnikatelů, tak povaţuji za nutné uvést moţnosti oddluţení manţelů. V následující subkapitole navrhuji moţná řešení. Ke kaţdému peněţitému závazku při jeho nedodrţení patří úroky. Jejich druhy a povahou se v následující subkapitole části zabývám. Za nejdůleţitější aspekt týkající se úroků povaţuji zesplatnění úroků při nedodrţení podmínek závazku. Zesplatnění úroků je velmi tvrdá sankce a pro dluţníky můţe být hlavním důvodem jejich úpadku, proto jsem se rozhodl tuto problematiku v mé práci rozvést. Rozhodl jsem se tak i kvůli tomu, ţe s některými aspekty tohoto institutu nesouhlasím, coţ uvádím v subkapitole. V podmínkách České republiky jsou běţně v podnikání pouţívány směnky. Mohou dosahovat vysokých jmenovitých hodnot, a proto mohou mít pro dluţníka silné dopady. Úprava směnek nemusí být vţdy zcela jasná a z důvodu, ţe práce můţe slouţit jako rámcový návod pro oddluţení podnikatelů, jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat. Tomu, jaký je vztah směnek k insolvenčnímu řízení, jsem věnoval další subkapitolu. Kvůli omezenému rozsahu diplomové práce jsem se nevěnoval hrozícímu úpadku dluţníka a povinnosti dluţníka podat na sebe insolvenční návrh. Vlivu prohlášení úpadku k dispozičním právům dluţníka k jeho majetku, konkrétně výkonu 36

jeho práv k a.s., s.r.o., jsem se také nevěnoval. Také jsem se nemohl věnovat tématu týkající se pohledávek, které vzniknou v průběhu trvání oddluţení, jako je doměření daně, atd. Pro komparaci s úpravou oddluţení v USA a v ČR nebo k navrhnutí změn české právní úpravy oddluţení po vzoru USA taktéţ nestačil rozsah diplomové práce. Toto téma by také úplně nezapadalo do mé práce, která je vytvořena jako rámcový návod pro oddluţení podnikatelů. Těmto tématům jsem se nevěnoval ne kvůli tomu, abych si práci ulehčil, ale kvůli tomu, aby tato kapitola byla kvalitní a zasahovala podstatu problému a ne jenom konstatování, ţe problém existuje. Přesto jsou to témata důleţitá a neměla by být přehlíţena. Při svém výběru jsem však dal přednost jiným tématům, podle mého názoru pro tuto práci důleţitějším.

4.1. Oddlužení a SJM V této subkapitole se zabývám oddluţením manţelů. Zdůrazňuji ekonomické zvýhodnění manţelů před ostatními dluţníky v oddluţení. Za nezbytné jsem povaţoval uvést vztah dluhů z podnikání ke společnému jmění manţelů. Zabývám se postavením manţelů v oddluţení a také tím, co můţe způsobit neúspěch v oddluţení, a jakou roli hraje v oddluţení výlučný majetek manţelů. Dále také navrhuji postup v případě, ţe na jednoho manţela bude podán insolvenční návrh ze strany jeho věřitelů a také moţné strategie při dobrovolném podání návrhu na oddluţení. Vţdy kladu důraz na problematiku v kontextu oddluţení podnikatele. Do insolvenčního zákona se oddluţení manţelů jako institut dostal aţ novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., kdyţ se zákonodárce rozhodl potvrdit vývoj v oddluţení manţelů, který udávala judikatura. Za účelem posílení právní jistoty byl do InsZ vloţen § 394a, který stanovuje podmínky pro společný návrh na povolení oddluţení manţelů. Tyto návrhy mohly být poprvé podávány od 1. 1. 2014. Oddluţení manţelů bylo sice moţné i před zmíněnou novelou, ale cesta k němu byla po procesní stránce sloţitější. Manţelé byli nuceni podat návrhy na oddluţení kaţdý samostatně a poté poţádat soud o společné projednání věci na základě § 112 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 7 InsZ.42 Nyní je spojení dvou věcí různých dluţníků v zásadě zakázáno a manţelé 42

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1251 - 1252. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

37

musí vyuţít postup podle § 394a.43 Pokud by neměli v plánu řízení spojit, tak jim nic nebrání podat návrhy samostatně. Spojení návrhů uţ sice nebude moţné, ale kaţdý manţel můţe být zvlášť oddluţen. Čistě z matematického pohledu a za předpokladu, ţe všechny dluhy patří do SJM, je podání samostatných návrhů manţelů věc velmi nevýhodná. Jelikoţ by nešla řízení spojit v jedno, tak by kaţdý z manţelů musel zaplatit 30 % dluhů v SJM. Celkově by oba manţelé zaplatili 60% dluhů ze SJM. Zákonodárce poskytuje manţelům výhodu při splácení jejich dluhu, kdyţ podají společný návrh na oddluţení manţelů. Za dobu trvání oddluţení musí manţelé zaplatit minimálně 30 % jejich nezajištěných dluhů. Splátky jsou hrazeny dvěma manţeli, takţe stačí, kdyţ v ideálním případě zaplatí kaţdý manţel minimálně 15 % nezajištěných dluhů. Není jasné, jestli zákonodárce úmyslně takto zvýhodnil manţele nebo k tomu došlo náhodou. Pro další úvahy o oddluţení a jeho vliv na SJM je podstatné definovat, jaký vztah mají dluhy k podnikání k SJM. Téma této subkapitoly není stěţejním tématem práce, proto se budu zabývat pouze úpravou NOZ a ponechám stranou úpravu podle zákona č. 40/1964 Sb. Podle NOZ náleţí do SJM jenom dluhy převzaté, tedy dluhy vzniklé v důsledku volního právního jednání jednoho z manţelů.44 Například povinnost nahradit škodu způsobenou porušením povinností v rámci podnikatelské činnosti jednoho z manţelů, či nedoplatky a penále za pozdní placení daní do SJM spadat nebudou.45 Do SJM taktéţ nepatří dluhy, které jeden z manţelů převzal bez souhlasu druhého a nejednalo se o obstarávání kaţdodenních nebo běţných potřeb rodiny.46 Podnikatelský úvěr, vysoké přijaté zálohy, nepřiměřeně vysoké dodávky materiálu k podnikání přijaté jedním z manţelů bez souhlasu druhého, nepatří taktéţ do SJM.

43

§ 83a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 44 § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 45 BURŠÍKOVÁ, Jana. SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŢELŮ A PODNIKÁNÍ PO 1.1.2014. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY [online]. 2013 [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/rekodifikacni_news_cz_2013_08.pdf 46 § 710 písm. b zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

38

Po zjištění, jestli se jedná o dluh spadající do SJM nebo ne, je důleţité se zabývat tím, jaký vliv má konkrétní dluh na SJM. Dluh, který do SJM patří, můţe být uspokojen z majetku náleţícího do SJM a i z majetku patřícího výlučně jednomu z manţelů. Dluh, který nepatří do SJM a náleţí jenom jednomu z manţelů a tento byl převzat bez souhlasu druhého z manţelů, který svůj nesouhlas projevil ihned poté, co se o dluhu dozvěděl, můţe být uspokojen ze SJM jenom do výše, jeţ by představovala podíl dluţníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742.47 To můţe být situace, kdy manţel vstupoval do velmi rizikových závazků, které ho přivedly do úpadku, například vysoké provozní úvěry, apod. Druhý manţel se o těchto dluzích můţe dovědět aţ při vedení exekuce. Obdobně tomu bude i v případě, ţe dluhy jednoho z manţelů vznikly ještě před vznikem SJM. Tyto podnikatelské dluhy před vznikem SJM do něj také patřit nebudou. Vznik SJM se jiţ nemusí shodovat s dobou uzavření manţelství, protoţe NOZ umoţňuje různé modifikace SJM. Při zařazení dluhu do SJM je podstatné zabývat se otázkami, kdy dluh vnikl, jestli o tom druhý manţel věděl, jestli s dluhem druhý manţel souhlasil a jestli dluh vznikl z volního jednání manţela. Poté je ještě třeba zohlednit případnou smluvní modifikaci SJM.48 Pro posouzení, zda se jedná o dluh patřící do SJM jsem vytvořil zjednodušenou tabulku. Tabulka určí, zda se bude jednat spíše o dluh patřící do SJM nebo ne. Vţdy je však třeba konkrétní dluh podrobit hlubší analýze. Zvýrazněny jsou dluhy, které se budou nejčastěji týkat dluhů z podnikání. Dluhy spadající do SJM:

Dluhy nespadající do SJM:

Dluhy převzaté oběma manţely

Výlučné dluhy kaţdého z manţelů

společně za trvání manţelství. Dluhy

převzaté

jen

vzniklé před uzavřením manţelství. jedním

Společné dluhy manţelů vzniklé

z manţelů za trvání manţelství při ještě před uzavřením manţelství. obstarávání kaţdodenních nebo běţných potřeb rodiny. Dluhy

převzaté

jen

jedním

Dluhy jen jednoho z manželů

47

§ 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.:Občanský zákoník II: Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 180. ISBN 978-80-7400-503-9. 48

39

z manţelů, k jejichţ převzetí dal druhý převzaté manţel

souhlas

o obstarávání

-

pokud

kaţdodenních

nejde souhlasu

týkající

trvání

manželství

druhého

nebo o obstarávání

běţných potřeb rodiny. Dluhy

za

–

pokud

každodenních

bez nejde nebo

běžných potřeb rodiny. se

výlučného

Dluhy vzniklé jednomu z manželů

majetku jednoho z manţelů v rozsahu, za trvání manželství jinak než převzetím. který odpovídá zisku z tohoto majetku. Dluhy dříve výlučné, zařazené do SJM na základě smluvní modifikace.

Dluhy

týkající

se

výlučného

majetku jednoho z manţelů v rozsahu přesahujícím

zisk

z tohoto

majetku

spadající do společného jmění. Dluhy

ze

společného

jmění

manţelů vyloučené na základě smluvní modifikace. Tabulka: vlastní tvorba na základě podkladu komentáře49. Návrh na povolení oddluţení jsou oprávněni podat manţelé, jejichţ manţelství trvá v době, kdy návrh dojde soudu. Zároveň musí být kaţdý manţel osobou, která by mohla podat návrh na povolení oddluţení i samostatně.50 Tato podmínka je zcela zásadní. Chtěl bych odkázat především na subkapitolu 3.1 této práce, protoţe se v ní věnuji překáţkám v oddluţení. Překáţka jednoho z manţelů bude tedy znamenat překáţku pro oddluţení obou manţelů. Nerespektování těchto překáţek v návrhu na oddluţení můţe zapříčinit neúspěch celého návrhu na oddluţení pro oba manţele, i kdyţ překáţky budou jenom na straně jednoho z nich. Dle mého názoru mohou nastat taktéţ obě situace uvedené v subkapitole 3.4 a 3.5. První je, ţe bude provedeno oddluţení bez provedení konkurzu. V druhém případě pro oddluţení SJM bude nutné provést nejprve konkurz na majetek patřící do SJM, protoţe oba nebo jeden z manţelů mají dluhy z podnikání a jejich věřitel s oddluţením nesouhlasí.

49

Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.:Občanský zákoník II: Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 180. ISBN 978-80-7400-503-9. 50 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1252. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

40

Manţelé musí taktéţ k návrhu přiloţit úředně ověřené prohlášení, ve kterém souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddluţení zpeněţením majetkové podstaty povaţován za majetek v SJM.51 Tím do řízení vtahují i jejich výlučný majetek. Podle mého názoru se tento výlučný majetek manţelů povaţuje za součást SJM pouze pro účely oddluţení zpeněţením majetkové podstaty. Kdyby bylo rozhodnuto o provedení konkurzu, tak by za majetkovou podstatu byl povaţován pouze majetek v SJM a nikoliv výlučný majetek dluţníků. Je tím myšlen postup uvedený v subkapitole 3.5, kdy dluh z podnikání znemoţní povolení oddluţení. Manţelé mají také po celou dobu řízení o povolení oddluţení postavení nerozlučných společníků a jsou povaţováni za jednoho dluţníka. V ustanoveních, kde InsZ mluví o dluţníkovi, tak jsou při oddluţení manţelů myšleni oba manţelé. To znamená, ţe samotný návrh musí být podepsán úředně ověřenými podpisy obou manţelů a kaţdý další úkon musí být proveden za souhlasu obou manţelů (případné zpětvzetí návrhu, apod.). Ještě je nutné zabývat se otázkou, kdy můţe být návrh na povolení oddluţení manţelů podán. Manţelé, kteří se nacházejí v úpadku, se mohou sami rozhodnout o tom, jak chtějí svůj úpadek řešit. Kdyţ se rozhodnout pro oddluţení, vyplní formulář52 stanovený Ministerstvem vnitra a tento odešlou na příslušný krajský soud. Jiná situace nastává v případě, kdy je na jednoho z manţelů podán insolvenční návrh. V ustanovení § 390 InsZ je stanovena dluţníkovi, na kterého byl podán insolvenční návrh, lhůta 30 dnů, ve které můţe podat návrh na povolení oddluţení. Jelikoţ jsou v insolvenčním řízení oba manţelé povaţování za nerozlučné společníky, tak v uvedené lhůtě musí podat společně návrh na oddluţení manţelů. K obdobné situaci dochází i tehdy, kdyţ je na kaţdého z manţelů podán insolvenční návrh. V této situaci se doporučuje podat společný návrh manţelů ve lhůtě toho manţela, kterému lhůta uplyne dříve. V opačném případě by mohla nastat situace, ţe prvnímu z manţelů uplyne lhůta 30 dnů a poté soud

51

§ 394a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 52 Podání do insolvenčního rejstříku. Justice.cz: ePodatelna [online]. [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/form.do

41

rozhodne o úpadku a prohlásí na majetek manţela konkurz. Tím by byla vytvořena neodstranitelná překáţka pro společný návrh na oddluţení manţelů.53 Společné oddluţení manţelů nemusí být vţdy po oba manţele výhodou. Je nutné zváţit, které dluhy do SJM patří a které jsou výlučné dluhy jen jednoho manţela. Řešení mohou být následovná: Manţelé podají společný návrh na oddluţení. Jeden z manţelů sám na sebe podá návrh na konkurz, dojde k rozdělní SJM a druhý z manţelů podá návrh na oddluţení. Jeden z manţelů sám na sebe podá návrh na konkurz, dojde k rozdělní SJM a druhý z manţelů dluhy připadající pouze jemu zaplatí. Matematickou výhodností oddluţení manţelů v případě, ţe všechny dluhy patří do SJM, jsem se zabýval výše a nebudu ji dále zmiňovat. Jiná situace nastává tehdy, kdy jeden z manţelů má značné dluhy z podnikání, které nespadají do SJM a dluhy spadající do SJM jsou zanedbatelné nebo ţádné. Proto bylo nutné se v této subkapitole zabývat tím, které dluhy do SJM patří. Podnikající manţel sám na sebe nebo jeho zaměstnanec nebo jeho věřitel, podá insolvenční návrh. Věřitelé nebudou souhlasit s oddluţením podnikajícího manţela a nepodnikající manţel nebude souhlasit se společným návrhem na oddluţení manţelů, takţe soudu nezbude jiná moţnost neţ rozhodnout o řešení úpadku podnikajícího manţela konkurzem. V konkurzním řízení bude vypořádáno SJM dle ustanovení §268 InsZ v zásadě na základě rovnosti podílů manţelů.54 To znamená, ţe dluhy ze SJM se v zásadě rozdělí rovným dílem a taktéţ se určí výlučné dluhy manţelů. Po tomto rozdělení SJM můţe nepodnikající manţel řešit dluhy jejich splacením nebo oddluţením. Předpokládá se, ţe dluhy patřící do SJM budou velmi nízké. K rozdělení SJM jsou dle mého názoru nejzásadnější ustanovení § 270 a § 274 Insz. SJM můţe být po prohlášení konkurzu rozděleno dohodou nebo soudem. Po 53

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 1253. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 54 Konkurs a vypořádání SJM. Epravo.cz [online]. 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/konkurs-a-vyporadani-sjm-84122.html

42

prohlášení konkurzu na jednoho z manţelů můţe dohodu o rozdělní SJM sjednat s druhým manţelem pouze insolvenční správce. Dohoda o rozdělení SJM uzavřená po prohlášeném konkurzu mezi manţeli by byla neplatná dle § 270 InsZ. Dohoda o rozdělení SJM nesmí odporovat právním předpisům a nesmí s ní nesouhlasit věřitelský výbor. Soud poté dohodu schválí. S největší pravděpodobností bude záleţet vţdy na osobě insolvenčního správce, jestli uzná námitky druhého manţela o tom, ţe dluhy z podnikání do SJM nepatří z důvodů uvedených výše. Jelikoţ věřitelé v ČR jsou spíše pasivní, tak nepředpokládám, ţe by v běţných insolvenčních řízeních sledovali průběh rozdělení SJM a poté s ním nesouhlasili. Kdyby k dohodě mezi druhým manţelem a insolvenčním správcem nedošlo, bude o rozdělní rozhodovat insolvenční soud v incidenčním sporu.55 Pro srovnání uvádím, ţe při úpadku manţelů a jejich následném oddluţení ve formě zpeněţení majetkové podstaty k rozdělní a zániku SJM nedochází. SJM po zpeněţení majetkové podstaty pokračuje dál s tím, ţe je v něm minimální nebo ţádný majetek.

4.2. Zesplatnění úroků a příslušenství pohledávky Podnikatel ke svému podnikání potřebuje peněţní kapitál. Kapitál můţeme dělit na vlastní a cizí. Náklady na vlastní kapitál jsou představovány pouze náklady příleţitosti ve formě úroku, který by kapitál vynesl, kdyby byl uloţen na bankovním nebo jiném účtu. Nákladem cizího kapitálu je úrok a případné další vynaloţené peněţní prostředky podnikatelem. Cizí kapitál je představován například krátkodobými a dlouhodobými bankovními úvěry, nebankovními úvěry, půjčkami, zálohami přijatými, přijatými fakturami. Objektem těchto závazků jsou peníze, konkrétně zaplacení určitého obnosu dluţníkem. Porušením primární povinnosti dluţníkem dojde ke vzniku sekundární právní povinnosti, která je představována jak splacením jistiny dluhu a jejího příslušenství, tak uplatněním sjednaných sankcí. Jednou ze sankcí můţe být i ztráta výhody splátek. Podnikatel se můţe zmýlit ve svém ohodnocení schopnosti splácet své dluhy, protoţe neodhadl reálnou nákladnost cizího kapitálu a podcenil podnikatelská rizika. Tento omyl můţe vést k jeho úpadku. V této subkapitole se zaměřuji na příslušenství a hlavní sankční instituty spojené s peněţitým závazkem ve 55

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 924. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

43

vztahu k insolvenčnímu řízení. Hlavním tématem je zesplatnění dluhu neboli ztráta výhody splátek. Nejprve je nutné zmínit rozdíl, který NOZ zavádí mezi smlouvou, závazkem a dluhem. Smlouva označuje právní skutečnost. Závazek je právní vztah mezi dvěma subjekty, který můţe vzniknout mimo jiné smlouvou jako právní skutečností. Dluhem se rozumí konkrétní povinnost k plnění dluţníkem z určitého závazku ve formě peněz.56 Pohledávka je nehmotnou movitou věcí, viz. § 496 a § 498 NOZ. Podle ustanovení § 513 NOZ jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním. Příslušenství dluhu není NOZ výslovně řešeno. Pohledávka i dluh jsou tedy samostatné, nehmotné, movité věci dle ustanovení § 496 odst. 2, a proto by také mohly mít odlišné příslušenství.57 Dle mého názoru jsou pohledávka a dluh dvě strany téţe mince a tou mincí je závazek mezi stranami. Věřitelovým právem na zaplacení úroků z prodlení, jakoţto příslušenství jeho pohledávky, musí odpovídat povinnost dluţníka zaplatit úroky z prodlení, jakoţto příslušenství jeho dluhu. Tudíţ i příslušenstvím dluhu jsou úroky, úroky s prodlení a náklady věřitele spojené s jejich uplatněním i přesto, ţe lpění na doslovné terminologií NOZ můţe naznačovat jiný závěr. Samotné zesplatnění dluhu spočívá v existenci závazku, který je plněn postupně ve formě splátek. Především se bude jednat o úvěr, ale i o placení za provedené dílo, apod. Splátky mohou být stanoveny fixními termíny (splátkový kalendář) nebo variabilními (postup prací při provádění díla). U kaţdé jednotlivé splátky se posuzuje splatnost, prodlení, promlčení.58 V obecné rovině si kaţdá splátka ţije svým vlastním ţivotem. Není tomu tak pokud si strany mezi sebou ujednaly ztrátu výhody splátek. V případě sjednání této specifické smluvní sankce můţe nezaplacení jedné splátky řádně a včas způsobit zesplatnění celého dluhu. Promeškáním splatnosti jedné splátky si dluţník přivodí splatnost i všech budoucích splátek. Samotné zesplatnění podle 56

SUCHOMEL, Ivo. Poznámka k terminologii Nového občanského zákoníku. Advokátní kancelář Suchomel - Suchomelová [online]. 2014 [cit. 2015-02-17]. Dostupné z: http://ak-ss.cz/poznamka-kterminologii-noveho-obcanskeho-zakoniku/ 57 LAVICKÝ, Petr. a kol.: Občanský zákoník I: Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1815 - 1816. ISBN ISBN 978-80-7400-529-9. 58 Hulmák, Milan. a kol.: Občanský zákoník V: Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 938 - 939. ISBN 978-80-7400-535-0.

44

ustanovení § 1931 NOZ můţe být smluvními stranami různě modifikováno. Uvedená úprava je dispozitivní. Pokud si strany ujednají, tak můţe dojít k zesplatnění zcela automaticky a bez dalšího. Můţe být sjednáno nezaplacení většího počtu splátek řádně a včas nebo delší doba prodlení, například 14 dnů. Zesplatnění můţe být navázáno i na úkon věřitele, tak jak to navrhuje § 1931 NOZ, kdy toto právo věřitel musí uplatnit nejdříve do doby splatnosti nadcházející splátky.59 Pokud tedy věřitel uplatní své právo na zesplatnění celého dluhu nebo zesplatnění nastane automaticky, tak se dluh stane splatným v celé své úplnosti, dluţník přichází o časově rozloţené splatnosti a je povinen celý dluh uhradit najednou. Splatnosti není výslovně upravena, proto celý dluh bude splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy dluţník ţádost věřitele obdrţel.60 U krátkodobých dluhů s menšími nominálními hodnotami nedochází dle mého názoru ve vztahu k insolvenčnímu řízení k ţádným excesům. Problém nastane tehdy, pokud je uzavřena úvěrová smlouva na dobu 20 let s počtem 240 splátek definovaných ve splátkovém kalendáři, ve kterých je obsaţena splátka jistiny a úroku. Pro přehlednost uvedu názorný příklad. Podnikatel uzavře dlouhodobý úvěr na 20 let, s úrokem 15 % p.a., na částku 1.000.000,- Kč, s počtem 240 splátek o velikosti 16.666. Tento úvěr dluţníku zajistí dostatek kapitálu pro začátek podnikání. Výše úroku je odpovídající podnikatelským úvěrům. V tomto závazku je ujednána smluvní sankce ztráty výhody splátek. Podnikatel po zaplacení 10ti splátek nezaplatí tři splátky následující z důvodu špatného cash flow. Dluţník má účetní zisk, nemá však hotovost. Věřitel vyuţije svého práva a provede zesplatnění dluhu. Vyzve tedy dluţníka, aby zaplatil zbylou dluţnou částku ve výši 3.833.334,- Kč. Tato částka je splatná bez zbytečného odkladu. Tímto jednáním věřitel dostane svého dluţníka do úpadku, protoţe nemůţe být v silách podnikatele, aby takovou sumu najednou zaplatil. Dluţník bude chtít řešit svůj úpadek oddluţením, ale vedle běţných dluhů (nezaplacené faktury) z podnikání bude mít tento zesplatněný dluh. Tato situace je dle mého názoru nespravedlivá vůči dluţníkovi, ale především k ostatním věřitelům dluţníka. Ostatní 59

Hulmák, Milan. a kol.: Občanský zákoník V: Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 940. ISBN 978-80-7400-535-0. 60 Hulmák, Milan. a kol.: Občanský zákoník V: Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 941. ISBN 978-80-7400-535-0.

45

věřitelé evidují za dluţníkem dluh (nezaplacené faktury), který bude v oddluţení splacen minimálně z jeho 30 %. Věřiteli zesplatněného dluhu, který reálně vydal 1.000.000,- Kč, bude v oddluţení splaceno minimálně 30 % z 3.833.334,- Kč, coţ je 1.150.000,- Kč. Tomu, aby nebyli zvýhodňováni věřitelé, kteří mají za dluţníkem takto dlouhodobou pohledávku, má slouţit § 170 Insz. Toto ustanovení dopadá na věřitele, kteří chtějí přihlásit svoji pohledávku. S tímto ustanovením vzniká výkladový problém spočívající v tom, jestli vyjmenované kategorie pohledávek a jejich příslušenství narůstají, ale nemohou být v insolvenčním řízení uspokojeny nebo tyto pohledávky a jejich příslušenství nenarůstá vůbec. S ohledem na charakter insolvenčního řízení a vzájemné vazby mezi ostatními právními normami lze mít za to, ţe ani účinky spojené s rozhodnutím o úpadku nebrání vzniku těchto pohledávek.61 Pohledávky a jejich příslušenství po dobu insolvenčního řízení tedy narůstají, ale nemohou v něm být uspokojeny. V případě oddluţení nemohou být tyto pohledávky uspokojeny ani po skončení insolvenčního řízení, kdy byl dluţník oddluţen. Zbylé dluhy se stávají naturální obligací a nemohou být vymoţeny i přesto, ţe v průběhu oddluţení narostly. Z výše uvedeného a § 170 InsZ vyplývá, ţe věřitel v mém vytvořeném případě bude moci přihlásit svoji zesplatněnou pohledávku v celé její výši. Jelikoţ ve splátkách stanovených splátkovým kalendářem byla jiţ započítána jistina i úrok, tak budou do insolvenčního řízení přihlášeny i úroky, které by za normálních okolností vznikly aţ po rozhodnutí o úpadku. Tento zesplatněný dluh můţe být úspěšně přihlášen do insolvenčního řízení, protoţe úroky díky zesplatnění vznikly před rozhodnutím o úpadku a k dluhu přirostly taktéţ před úpadkem. Soudy zaujmuly následující stanovisko, které dává mým tvrzením zapravdu. „Nelze připustit situaci, kdy by se ţalovanému (věřiteli) dostalo na dohodnutých úrocích z úvěru představujících jeho hrubý zisk méně, neţ v případě, ţe by dluţníci své smluvní povinnosti plnili. Jinak řečeno, dluţníci by získali výhodu, kterou by neměli při dodrţení svých smluvních povinností, a postavení věřitele, který své smluvní 61

HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, s. 603. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8.

46

povinnosti splnil, by se tím zhoršilo ve prospěch dluţníků, kteří smluvní povinnosti porušili, a právě v důsledku toho se stal úvěr (a úroky z něj) předčasně splatný v dohodnuté výši před rozhodnutím soudu o úpadku dluţníka.“62 Ještě je třeba zjistit jak má být dluh zesplatněn podle ustanovení § 250 ve spojení § 170 InsZ a k jakému zesplatnění dojde při porušení podmínek smlouvy. Nenašel jsem ustanovení zákona, které by výslovně upravovalo matematický vzorec zesplatnění, proto jsem pouţil komentář63 popisující zesplatnění zápůjčky. Komentář uvádí, ţe vydluţitel je povinen zaplatit úroky za dobu od poskytnutí do vrácení zápůjčky, nikoliv tedy pouze úroky, které se staly splatnými před odstoupením od smlouvy. Úroky za úroková období před odstoupením od smlouvy, které jiţ vydluţitel zaplatil, samozřejmě není povinen znovu zaplatit. Tento výklad jenom potvrzuje závěry soudu uvedené výše. Dalším argumentem pro potvrzení závěru soudu je, ţe § 2399 odst. 2 NOZ výslovně stanoví, ţe při předčasném splacení úvěru úvěrovaný zaplatí smluvní úrok jenom za dobu od poskytnutí úvěru do jeho řádného splacení a nikoliv do doby, kdy měl být úvěr řádně splacen. U smluvního zesplatnění jsem vyvodil dva závěry. Prvním je, ţe kdyţ dluţník zaplatí svůj dluh ještě před datem splatnosti všech jeho splátek, tak smluvní úrok naroste jenom do doby řádného splacení dluhu. Druhým závěrem je, ţe dluţník splátky dluhu řádně nesplácí, tak v tomto případě jako sankce nastává zesplatnění dluhu, kdy smluvní úroky budou započítány aţ do doby, kdy měl být dluh řádně splacen. Dle zákona je tedy zesplatnění dluhu o smluvní úroky počítanými aţ do doby sjednané jako řádné zaplacení dluhu zcela po právu. Toho si jistě byl vědom i zákonodárce při tvorbě § 250 InsZ a § 170 InsZ, proto do něj zavedl podmínky, ţe se v insolvenčním řízení neuspokojují úroky, které by přirostly aţ po rozhodnutí o úpadku a úroky, které by byly splatné aţ po době po úpadku, aby se zesplatnění dluhů pro účely insolvenčního zákona dělo odlišně. 62

Rozsudek Vrchního soudu v Praze, č.j. 101 VSPH 449/2013-64, v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dluţníků Karla Fuchse a Vlasty Fuchsové u Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 10173 / 2012. In: Insolvenční rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 2. 2015]. 63 HUMLÁK, Milan. a kol.: Občanský zákoník VI: Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014) II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690. ISBN 978-80-7400-287-8.

47

V návaznosti na uvedený příklad se de facto tedy úroky, které by vznikly a staly se splatnými aţ po rozhodnutí o úpadku, do oddluţení dostanou a budou v něm uspokojovány. Začínající podnikatel, který nebyl v podnikání úspěšný, bude muset uhradit minimálně 30 % z 3.833.334,- Kč. Coţ je ještě víc, neţ skutečně dostal a zcela to podle mého názoru odporuje smyslu a účelu oddluţení. Úrok v uvedeném případě dosahuje 276,92% p.a., kdyţ kalkuluji s tím, ţe dluţníkovi byl půjčen 1.000.000,- Kč a po 13 měsících byl povinen zaplatit z 3.833.334,- Kč, kdy je k této částce ještě třeba připočíst 10 jiţ zaplacených splátek. Dle mého názoru by bylo spravedlivější, aby úroky ze zesplatnění dluhu byly počítány jenom do doby jeho zesplatnění. Poté by věřiteli náleţel jenom zákonný úrok z prodlení z jiţ zesplatněné částky. S tímto mým názorem se ale neztotoţňuje ani zákon, ani judikatura. Pro účely oddluţení i mimo něj nemohu souhlasit s tím, ţe dluţník musí při zesplatnění dluhu zaplatit jistinu + úroky za celé sjednané období + zákonné úroky z prodlení počítané od data zesplatnění. Ke vztahu k ostatním věřitelům je situace dle mého názoru stejně nespravedlivá. Ostatní věřitelé obchodovali s dluţníkem jako s běţným podnikatelem. Jejich pohledávky můţou v běţném obchodním styku se začínajícím podnikatelem dosahovat výše desítek moţná stovek tisíc. Příslušenstvím těchto závazků jsou úroky z prodlení, které mohou být sjednány v dohodnuté výši. Dále by jako sankce mohla být sjednána smluvní pokuta. Z těchto pohledávek věřitelé obdrţí minimálně 30 %. Dovoluji si tvrdit, ţe obdrţí minimálně pouze 30 % z reálně vynaloţených peněz nebo plnění věřiteli. Zdůrazňuji reálně. Kdeţto uvedený věřitel, který vyuţil zesplatnění dluhu, obdrţí minimálně 30 % z 3.833.334,- Kč, s tím, ţe reálně vynaloţil 1.000.000,- Kč.

4.3. Směnky v insolvenčním řízení Tato subkapitola je věnována směnkám a jejich roli v insolvenčním řízení, konkrétně v oddluţení podnikatele. V průběhu podnikání mohou být podnikatelem vydávány směnky vlastní nebo akceptovány směnky cizí. Důleţitou roli budou hrát zajišťovací směnky, které budou často pouţívány věřiteli k zajištění a snadnějšímu a 48

rychlejšímu vymoţení jejich pohledávky. Směnky nemusí nutně zůstat v drţení jejich původního majitele, ale mohou být snadnou cestou pomocí indosamentu převáděny na další osoby. Podnikatel můţe na tyto směnky snadno zapomenout, protoţe jim nepřikládal velkou váhu. V oddluţení se však tyto směnky mohou objevit a způsobit nepovolení oddluţení spočívající hlavně v tom, ţe dluţník nebude moci v oddluţení zaplatit minimálně 30 % svých nezajištěných dluhů. Nejprve je nutné zabývat se ustanovením § 109 odst. 1, písm. a) InsZ, který se zahájením insolvenčního řízení spojuje účinky spočívající v tom, ţe pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny ţalobou, pokud mohou být uplatněny přihláškou. Toto ustanovení platí i pro vztahy směnečné. Ve lhůtě 30 dní od stanovení úpadku podnikatele můţou věřitelé přihlásit svoje pohledávky. Konkrétně v oddluţení, kdyby tento úkon neprovedli, tak by se jejich pohledávka stala naturální obligací a uţ nikdy by nemohlo být její plnění vymoţeno. Věřitelé by tedy měli mít eminentní zájem na tom své splatné nebo i nesplatné směnečné pohledávky přihlásit. Při podávání přihlášek do insolvenčního řízení se ustálila praxe, ţe stačí předloţit soudu pouze prosté kopie dokumentů, kterých se věřitel dovolává. U směnky tato praxe nemůţe obstát, protoţe směnka je dokonalým cenným papírem, do něhoţ je právo inkorporováno. Coţ znamená, ţe právo je s osudem listiny tak neoddělitelně spjato, kdy jiţ pouhá existence formálně bezvadné listiny zakládá samostatný, nesporný a abstraktní směnečný závazek.64 Z toho vyplývá, ţe při přihlašování pohledávky, která se opírá o směnku, musí být předloţen originál směnky. Vycházím z předpokladu, ţe § 173 odst. 4 InsZ stanoví, ţe podání přihlášky má stejné účinky jako podání ţaloby. Je tedy nutno vycházet ještě z § 175 OSŘ., který stanoví, ţe v souvislosti s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu je povinností ţalobce předloţit taktéţ směnku v prvopisu.65 Tedy v případě, kdy nebude předloţen prvopis směnky, tak přihlášená pohledávka bude s úspěchem popřena insolvenčním správcem.

64

BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovacismenka-v-insolvencnim-rizeni-93684.html 65 BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovacismenka-v-insolvencnim-rizeni-93684.html

49

Tento postup přihlašování směnky uvádím především proto, aby si podnikatelé uschovávali zaplacené směnky a neničili je. Po uschování zaplacení směnky budou mít jistotu, ţe oni jsou vlastníci prvopisu směnky a pokud by si chtěl do jejich insolvenčního řízení přihlásit pohledávku na základě prosté kopie, tak budou vědět, ţe tato přihláška bude neúspěšná a pro plnění ze splátkového kalendáře zcela irrelevantní. Prostá kopie směnky v přihlášce pohledávky můţe obstát jedině v případě, kdy je proti dluţníkovi vedeno nalézací řízení před soudem a tento prvopis směnky je uloţen u tohoto soudu.66 Zároveň by na věřitele, který by se takto pokusil zneuţít prostou kopii směnky, dopadalo ustanovení § 178 InsZ, které stanovuje, ţe pokud by bylo zjištěno, ţe si věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, kdy její skutečná výše byla o 50 % vyšší, neţ ta zjištěná v incidenčním řízení, tak soud nepřihlíţí ani ke zbylé pohledávce a můţe věřiteli uloţit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Na podporu svých tvrzení, ţe je výhodné si prvopis směnky ponechat a uschovat, uvádím rozhodnutí67, kde soud mimo jiné uvádí, ţe pokud směnku její majitel zničil, tak jeho směnečný nárok zcela zanikl, a to i tehdy, byl-li mu pravomocně přiznán soudem. V praxi to bude znamenat, ţe analogicky po zaplacení směnečného dluhu by si měl dluţník směnku vyţádat a uschovat. Věřitel pak jiţ nebude moci na základě směnečného platebního rozkazu úspěšně přihlásit svoji pohledávku, protoţe toto rozhodnutí je pouze deklaratorní a věřitel je povinen například i v exekučním řízení prokázat při obraně dluţníka, ţe je majitelem směnky.68 Ještě je nutné zabývat se pouţitím kauzálních námitek v insolvenčním řízení. Důleţitým je ustanovení § 17 ZSS. Toto ustanovení vyjadřuje princip, ţe směnka je závazkem nesporným. Pokud tedy směnka vyhovuje formálním předpisům stran jejího obsahu, má její majitel právo na její zaplacení. Vyjadřuje se zde také zásada 66

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 2 VSPH 1135/2010-P1-9. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 67 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 68 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].

50

abstraktnosti směnečných závazků. To znamená, ţe závazek je zcela samostatný, oddělený od obecně právních závazkových vztahů, které vedly k jeho vzniku. Ani tzv. směnky zajišťovací (kauční) nejsou nikdy závazkem akcesorickým.69 Jedná se tedy o kauzální námitky, jejichţ původ leţí v obecně právních vztazích, které směnku provázejí. Tyto námitky, i kdyţ budou úspěšné, směřují jen k obraně proti povinnosti zaplatit směnku. Nemohou však účinně zpochybnit ani platnost listiny jako směnky, ani formální platnost nebo materiální závaznost jednotlivých podpisů na směnce. Jsou to tedy námitky mající původ v jiných neţ směnečných vztazích. Jsou nazývány námitkami kauzálními s tím, ţe jejich původ je v příčině kauze - směnky. Jde vţdy o námitky relativní, neboť jsou moţné jen mezi konkrétními účastníky směnky. Indosatář nabývá směnku jakoţto listinu a tím, ţe směnečnou listinu nabyl, získal i práva s ní spojená, ale není právním nástupcem předchozího majitele. Proto nelze tyto námitky uplatňovat na kaţdého majitele směnky. Dluţník můţe vznášet konkrétnímu majiteli směnky jen takové námitky, které mají původ ve vztahu toho kterého dluţníka k tomu kterému majiteli směnky.70 Pro ukázku uvádím příklady kauzálních námitek podle komentáře.71 Námitka nedostatku kauzy Zánik kauzy Omyl v kauze Nepřípustná kauza Námitka neposkytnuté hodnoty Námitka vadné hodnoty Námitka započtení Námitka směnky podepsané v tísni Námitka naturální kauzální obligace

69

KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 95. ISBN 97880-7400-361-5. 70 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 96. ISBN 97880-7400-361-5. 71 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 101 - 102. ISBN 978-80-7400-361-5.

51

Je nutné zmínit, ţe ustanovení § 17 ZSS nemíří na námitky, které mají původ v samostatné směnečné listině a v předpisech směnečného práva. Nemíří ani na námitky vadnosti směnky a ani na námitky nesprávně vyplněné biankosměnky a ani na další námitky zaloţené přímo ustanoveními zákona.72 Tyto námitky mohou být proti směnce jako takové vzneseny vţdy. Dluţník však bude muset tyto námitky nejen tvrdit, ale taktéţ je doložit. Majiteli směnky stačí, kdyţ předloţí směnku samotnou, aniţ by musel prokazovat důvod vzniku směnky, důvod jejího přijetí, důvod indosace směnky, důvod jejího opatření rukojemským prohlášením nebo důvody čestného akceptu.73 Prolomení omezení uplatnění kauzálních námitek jenom proti určitým účastníkům směnky dochází nálezem Ústavního soudu IV.ÚS 457/10 ze dne 18.7.2013. Rozhodující v tomto nálezu bylo posouzení otázky, zda můţe stěţovatelka vznášet kauzální námitky za situace, kdy došlo k indosaci směnky na další společnost, proti které by kauzální námitky z důvodu § 17 ZSS nemohla vznést. Ústavní soud uvádí, ţe v případě spotřebitelů nelze odhlíţet od jejich specifických zájmů a postavení. Dle Ústavního soudu okolnosti případu vzbuzovali důvodné pochybnosti o opravdovém účelu indosace směnky, kterým, dle názoru Ústavního soudu, nedošlo k výkonu práva, ale právě naopak, k jeho zneuţití. Závěrem Ústavní soud uvádí, ţe za ústavně konformní povaţuje takový postup, kdy po tomto zrušujícím nálezu Ústavního soudu budou v řízení před obecnými soudy posuzovány jako včasné všechny námitky ve smyslu ustanovení § 175 o. s. ř., které stěţovatelka uplatnila v řízení před soudem prvního stupně do skončení prvního jednání ve věci. Nález Ústavního soudu IV.ÚS 457/10 ze dne 18.7.2013 se tedy promítne i do insolvenčního řízení, kdy bude moţné při incidenčních ţalobách uplatňovat kauzální námitky i proti novým majitelům směnky, jelikoţ by striktní aplikace § 17 ZSS bez dalšího znamenala zneuţívání práva a nerovné postavení na úkor dalších věřitelů.74 Je

72

KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 96. ISBN 97880-7400-361-5. 73 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 96 - 97. ISBN 978-80-7400-361-5. 74 PSCHEIDT, Jří. Aplikace ustanovení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. EPRAVO.CZ: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z:

52

nutné ještě vzít v úvahu, ţe v případě nálezu Ústavního soudu se jednalo o spotřebitele. V případě podnikatelů, kterým není poskytována tak velká ochrana ze strany zákona a soudů, by se toto prolomení § 17 ZSS nemuselo uplatnit. Hlavní argument však nebyl ten, ţe se jednalo o spotřebitele, ale ţe došlo ke zneužití práva. Při obdobném zneuţití práva, jako v tomto nálezu, by se snad mohl tohoto prolomení dovolat i podnikatel s tím, ţe jeho podnikání bylo v začátcích a neměl dostatečné zkušenosti, a ţe se de facto od běţného spotřebitele nijak nelišil. Co se týká zániku nebo nevymahatelnosti směnek, které nebyly v insolvenčním řízení uplatněny, tak se domnívám, ţe tyto směnky neztrácejí na své platnosti zhola nic. Pouze bude moci být vznesena v nalézacím řízení ze směnky námitka naturální kauzální obligace spočívající v tom, ţe naturální obligace existuje, ale nelze ji vymáhat. Jde-li o směnky zajištující naturální obligaci, nebo jde-li sice o směnku platební, ale která má slouţit jako prostředek placení této naturální obligace (§ 1909 NOZ), lze jistě takovou námitku uplatnit.75 V případě zajišťovací směnky můţeme identifikovat tři různé subjekty. Těmi jsou směnečný dluţník, kauzální dluţník a věřitel. Díky tomu mohou nastat tři různé varianty přihlášení. V případě, kdy bude o oddluţení ţádat směnečný dluţník, který poskytuje zajištění ve formě směnky, tak si do jeho insolvenčního řízení přihlásí věřitel pohledávku ze směnky jako pohledávku nesplatnou a podmíněnou. Kauzální dluţník svůj závazek řádně plní, takţe se tato přihláška nebude v oddluţení uspokojovat. Věřiteli je však ponechána mnoţnost, aby se domáhal zaplacení po směnečném dluţníku v případě porušení závazku kauzálním dluţníkem. Kdyby si věřitel tuto podmíněnou přihlášku nepodal, tak by se zaplacení po směnečném dluţníkovi nemohl domáhat.76 http://www.epravo.cz/top/clanky/aplikace-ustanoveni-17-zakona-c-1911950-sb-smenecneho-asekoveho-93970.html 75 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 102. ISBN 97880-7400-361-5. 76 BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovacismenka-v-insolvencnim-rizeni-93684.html

53

Druhou variantou je, ţe se v úpadku ocitne kauzální dluţník. V tomto případě si věřitel přihlásí běţným způsobem svoji pohledávku do insolvenčního řízení kauzálního dluţníka. K tomu se však můţe uspokojit i na směnečném dluţníkovi podle ustanovení § 183 InsZ. Směnečný dluţník by se však měl zajistit tím, ţe podá podmíněnou přihlášku v rozsahu zajištění do insolvenčního řízení kauzálního dluţníka. V případě, ţe by směnečný dluţník plnil za kausálního dluţníka, by mohl směnečný dluţník uplatňovat regres vůči kauzálnímu dluţníku v jeho řízení. Kdyby podmíněnou přihlášku směnečný dluţník nepodal, tak by si uzavřel moţnost cokoliv, na svou pohledávku za insolventním dluţníkem, v rámci insolvenčního řízení získat. Výjimkou z uvedeného je situace popsaná v ustanovení § 183 odst. 3, za které není nutné přihlášku pohledávky z titulu regresního nároku podávat. Nastává v případě, ţe se do insolvenčního řízení se svou kauzální pohledávkou za dluţníkem přihlásí přímo samotný věřitel. Pokud se tak skutečně stane a směnečný dluţník následně přihlášeného věřitele v rozsahu poskytnutého zajištění uspokojí, můţe se bez dalšího domáhat uspokojení v rozsahu věřiteli poskytnutého plnění i v rámci insolvenčního řízení kauzálního dluţníka, a to bez ohledu na to, jestli jím byla regresní pohledávka dříve přihlášena či nikoliv.77 Poslední situací je ta, ţe směnečný dluţník a kauzální dluţník je jedna a tatáţ osoba. V tomto případě se do insolvenčního řízení můţou přihlásit obě pohledávky, z nichţ jedna jako podmíněná, protoţe nelze plnit na obě. Z praktických důvodů můţe být přihlášena pouze pohledávka směnečná, u které je prokázání pravosti a výše zpravidla snazší, neţ v případě pohledávky kausální.78 Dluţník by si tedy měl být dobře vědom toho, v jaké hodnotě směnky podepsal, aby mohl učinit odhad o tom, jaké výšky budou dosahovat přihlášené pohledávky. Přihláška můţe být pouze podmíněná, přesto z ní v průběhu insolvenčního řízení můţe vzniknout povinnost plnit. Dluţník musí v oddluţení zaplatit minimálně 30 % svých 77

BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovacismenka-v-insolvencnim-rizeni-93684.html 78 BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovacismenka-v-insolvencnim-rizeni-93684.html

54

nezajištěných dluhů, proto povinností platit i na podmíněné pohledávky nemusí této své povinnosti dostát a po 5-ti letech nebude oddluţen, coţ povede k pro něj velmi nepříznivým následkům, kterým se z důvodu rozsahu práce nemůţu věnovat.

55

5.

Závěr V této práci jsem se zabýval institutem oddluţení podnikatele. Zákonodárce

v novele zákona, která umoţnila podnikatelům ţádat o oddluţení, reflektoval judikaturu soudů, která souvisela s oddluţením podnikatele, aby posílil právní jistotu. K posílení právní jistoty došlo dle mého názoru v tom, ţe podnikatel oddluţen být můţe. V dalších otázkách jako například formě souhlasu věřitele a samotného průběhu oddluţení podnikatele nevěnoval zákonodárce dostatečnou pozornost a došlo v těchto otázkách k určité nejistotě, kdyţ tyto mezery v zákoně jsou vyplňovány uváţením soudu. Období, kdy krajské soudy nahlíţely na souhlas s oddluţením podnikatele rozdílně, pomalu končí, protoţe rozhodování krajských soudů je sjednocováno vrchními soudy. Co se týče souhlasu s oddluţením, tak ten podle judikatury Vrchního soudu v Olomouci není povaţován za povinnou náleţitost insolvenčního návrhu a můţe být vyjádřen i konkludentně tím, ţe věřitel proti oddluţení ničeho na schůzi věřitelů nenamítne. Tato práce by mohla slouţit i jako rámcový návod pro oddluţení podnikatele, proto jsem se zabýval oblastmi oddluţení podnikatelů, které jsou nově v právním řádu, a taky těm které by mohly v oddluţení podnikatelů působit problémy přesto, ţe zcela nové nejsou. V případě oddluţení manţelů lze říci, ţe došlo k zlepšení situace, protoţe je pro ně vytvořen speciální formulář, na kterém mohou poţádat o oddluţení, které bude probíhat v jednom řízení pro oba manţele. NOZ zavádí nové moţnosti modifikace SJM a také pohlíţí jinak na vztah dluhů z podnikání k SJM neţ neúčinný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Situace manţelů se musí posuzovat zvlášť případ od případu a nelze jednoznačně říci, ţe by bylo oddluţení manţelů výhodné za kaţdé situace.

56

Přihlašování zesplatněných úroků z úvěru do insolvenčního řízení podle mého názoru poškozuje zájmy dluţníka i ostatních věřitelů a je vůči nim nespravedlivé. Nicméně zákonná úprava i rozhodnutí soudů potvrzují, ţe je v souladu se zákonem tyto úroky do insolvenčního řízení přihlásit. V subkapitole, která se zabývá směnkami, je zcela zásadní uvedený nález Ústavního soudu, který umoţňuje, aby byl prolomen zákaz pouţití kauzálních námitek i vůči pozdějším indosatářům směnky. Z uvedeného vyplývá, ţe by podnikatel při zjevném zneuţití práva mohl uplatnit kauzální námitky i prosti pozdějším indosatářům směnky. Je třeba ještě dodat, ţe závěry vyvozené v této práci nemají neomezenou časovou platnost. Oddluţení podnikatele je novým institutem a prochází svým vývojem, kdy se k němu vyjadřují nejprve krajské soudy, jejichţ stanoviska zprvu nebyla jednotná, avšak jsou nyní slaďována soudy vyšší instance. Dle mého názoru bude ještě vydána novela InsZ, která upřesní oddluţení podnikatele jako takové. Tato případná novela můţe závěry této práce potvrdit nebo i vyvrátit.

57

Použité zdroje: Monografie, publikace, odborné články, komentáře k zákonům 1. MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční zákon: s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované. vyd. ve znění zákona č. 294/2013 Sb. Praha: Leges, 2014, 864 s. ISBN 978-8087576-80-9. 2. LAVICKÝ, Petr. a kol.: Občanský zákoník I: Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2029 s. ISBN 978-80-7400-529-9. 3. HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1482 s. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-555-8. 4. HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 1100 s. ISBN 978-80-7400-320-2. 5. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, 3586 s. edice velké komentáře. ISBN 978-80-7400-428-5. 6. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II: Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1349 s. ISBN 978-80-7400-503-9. 7. Hulmák, Milan. a kol.: Občanský zákoník V: Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2046 s. ISBN 978-80-7400535-0. 8. KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 511 s. ISBN 978-80-7400-361-5.

Elektronické prameny 9. Časté dotazy: Jaké má oddluţení výhody?. In: Abivia [online]. 2013 [cit. 201502-14]. Dostupné z: http://abivia.cz/oddluzeni/caste-dotazy/#faq4 10. Důvodová zpráva k novele č. 294/2013 Sb. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. 2013 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=929&ct1=0 11. MACUROVÁ, Zuzana a TUCOGLIDIS Georgios. Souhlas věřitelů s oddluţením fyzické osoby, která má dluhy z podnikání. In: EPRAVO.CZ: 58

Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2015 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/souhlas-veritelu-s-oddluzenim-fyzicke-osobyktera-ma-dluhy-z-podnikani12. KUBEŠOVÁ, Jana. Darovací smlouva a smlouva o důchodu v oddluţení. Abivia [online]. 2014 [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://abivia.cz/radyoddluzeni/darovaci-smlouva-smlouva-o-duchodu-oddluzeni/ 13. MALIŠ, Daniel. Oddluţení podnikajících fyzických osob po revizní novele insolvenčního zákona. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online].

29.7.2014

[cit.

2015-01-24].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/oddluzeni-podnikajicich-fyzickych-osob-porevizni-novele-insolvencniho-zakona-94928.html 14. Návrh na povolení oddluţení - způsob řešení úpadku nebo šikana věřitelů?. Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři [online]. IT STUDIO s.r.o.,

20.02.2013

[cit.

2014-03-26].

Dostupné

z:

http://www.akpzl.cz/aktuality/oddluzeni_reseni_sikana 15. JIRMÁSEK, Tomáš. Oddluţení podnikatelů – provádění sráţek. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 29.9.2014 [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oddluzeni-podnikatelu-provadenisrazek-95269.html 16. BURŠÍKOVÁ, Jana. SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŢELŮ A PODNIKÁNÍ PO 1.1.2014. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY [online]. 2013 [cit. 2015-02-11]. Dostupné

z:

http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/rekodifikacni_news_cz_2 013_08.pdf 17. Podání do insolvenčního rejstříku. Justice.cz: ePodatelna [online]. [cit. 201502-14].

Dostupné

z:

http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/form.do 18. Konkurs a vypořádání SJM. Epravo.cz [online]. 2012 [cit. 2015-02-14]. Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/konkurs-a-

vyporadani-sjm-84122.html 19. SUCHOMEL, Ivo. Poznámka k terminologii Nového občanského zákoníku. Advokátní kancelář Suchomel - Suchomelová [online]. 2014 [cit. 2015-02-17]. 59

Dostupné

z:

http://ak-ss.cz/poznamka-k-terminologii-noveho-obcanskeho-

zakoniku/ 20. BRYCHTA, Michal. Zajišťovací směnka v insolvenčním řízení. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zajistovaci-smenka-v-insolvencnim-rizeni93684.html 21. JUDr. Libor Čihák, vydavatel JUDr. Libor Čihák, 2014, ISBN EB000011 Str. 90. Dostupné z: https://www.levna-knihovna.cz/page/goods/685 22. PSCHEIDT, Jří. Aplikace ustanovení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. EPRAVO.CZ: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-02-23].

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/aplikace-

ustanoveni-17-zakona-c-1911950-sb-smenecneho-a-sekoveho-93970.html

Soudní rozhodnutí 23. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. KSUL 70 INS 3940/2008. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 24. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009, sp. sz. KSBR 37 INS 740/2009. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 25. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 26. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 27. Usnesení krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 37 INS 22668/2014-B4, v rámci insolvenčního řízení o povolení oddluţení Patrika Lukáče. In: Insolvenční rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 2. 2015]. 28. Rozsudek Vrchního soudu v Praze, č.j. 101 VSPH 449/2013-64, v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dluţníků Karla Fuchse a Vlasty Fuchsové u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. 60

zn. KSPA 44 INS 10173 / 2012. In: Insolvenční rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 2. 2015]. 29. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 2 VSPH 1135/2010-P1-9. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 30. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 252/2009. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 31. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2014, sp.zn. KSBR 45 INS 5018/2014, 1 VSOL 313/2014 - A – 14. In: ASPI [právní informační systém].WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].

Zákony 32. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 33. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 34. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 35. Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015]. 36. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 28. 2. 2015].

61