Zemědělská politika SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA: CÍLEM JSOU KVALITNÍ POTRAVINY, OCHRANA KRAJINY A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Společná zemědělská politika (SZP), která byla zavedena v roce 1962, funguje jako partnerství mezi zemědělstvím a společností, mezi Evropou a jejími zemědělci. Jejím hlavním úkolem je: - zvýšit produktivitu zemědělství, aby spotřebitelé měli stabilní dodávky potravin za přijatelné ceny, - zajistit, aby zemědělci v EU měli přiměřenou ţivotní úroveň. V dnešní době, o padesát let později, se objevily i další úkoly:
Zabezpečení dodávek potravin – na celosvětové úrovni se produkce potravin bude muset zdvojnásobit, aby se uţivilo 9 miliard lidí odhadované světové populace v roce 2050.
Změna klimatu a udrţitelné hospodaření s přírodními zdroji.
Péče o krajinu v celé EU a zachování ţivotaschopnosti venkovského hospodářství. SZP je společnou politikou pro všechny členské státy Evropské unie. Řídí ji EU a z jejího rozpočtu je také financována.
VÝVOJ
EVROPSKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ
1957 Římskou smlouvou je zaloţeno Evropské hospodářské společenství (předchůdce dnešní EU) šesti západoevropských států.
1962 Vzniká společná zemědělská politika (SZP). SZP je koncipována jako společná politika, jejímţ cílem je zajistit evropským občanům cenově dostupné potraviny a zemědělcům přiměřenou ţivotní úroveň.
1984 SZP se stává obětí svého vlastního úspěchu. Zemědělské podniky jsou tak produktivní, ţe vyrábějí více potravin, neţ je třeba. Přebytky jsou skladovány a vznikají tzv. „hory potravin“. Je zavedeno několik opatření, jejichţ cílem je přiblíţit úroveň produkce potřebám trhu.
1992 SZP přechází z podpory trhu na podporu producentů. Podpora cen se sniţuje a nahrazuje přímými podporami pro zemědělce. Zemědělci jsou vedeni k větší ohleduplnosti k ţivotnímu prostředí. Reforma zemědělské politiky probíhá ve stejné době jako summit o planetě Zemi v Riu de Janeiru v roce 1992, na němţ je zavedena zásada udrţitelného rozvoje.
2003 Společná zemědělská politika poskytuje podporu příjmů. Nová reforma SZP přerušuje spojení mezi subvencemi a produkcí. Zemědělci teď dostávají platby na podporu příjmů za předpokladu, ţe se starají o svou půdu a dodrţují normy v oblasti ţivotního prostředí, dobrých ţivotních podmínek zvířat a nezávadnosti potravin.
2013 Reforma SZP posiluje konkurenceschopnost zemědělského odvětví a podporuje udrţitelné zemědělství, inovace, zaměstnanost a růst ve venkovských oblastech.
SZP A NAŠE STRAVA
Proto, abychom se s výše zmíněnými výzvami vyrovnali, EU vytvořila a zavedla společnou zemědělskou politiku.
Jejím účelem je stanovit podmínky, které zemědělcům umoţní plnit celou řadu funkcí ve společnosti – tou primární je produkovat potraviny.
Díky SZP mají evropští občané zajištěny dodávky potravin. Jako společnost si můţeme být jisti, ţe naši zemědělci vyprodukují potraviny, které potřebujeme.
Poskytují obdivuhodnou paletu dostupných, bezpečných a kvalitních produktů v hojném mnoţství. Evropa je známa po celém světě svými potravinami a kulinářskými tradicemi. Vzhledem k výjimečným zemědělským zdrojům by EU mohla a měla hrát klíčovou roli v zajišťování potravin na celém světě.
SZP A NAŠE KRAJINA
Zemědělství neslouží pouze k produkci potravin. Úzce souvisí s venkovskými komunitami a lidmi, kteří na venkově žijí. Jde totiž i o naši krajinu a cenné přírodní zdroje.
Zemědělci udržují ve všech členských státech EU krajinu při životě a chrání venkovský způsob života. Kdyby zmizela hospodářství nebo zemědělci, naše vísky, vesnice a městečka by tím byly velmi negativně postiženy.
Se zemědělstvím je na venkově spojeno mnoho pracovních míst. Zemědělci potřebují mechanizaci, budovy, pohonné hmoty, hnojiva a zdravotní péči pro svá zvířata. V těchto logistických odvětvích je zaměstnáno mnoho lidí. Další se zabývají návaznými činnostmi, např. přípravou, zpracováním a balením potravin. A další jsou zapojeni do skladování, přepravy a maloobchodního prodeje potravin.
Celkově vzato je zemědělství a produkce potravin zásadním prvkem našeho hospodářství a společnosti. Ve všech 28 členských státech EU je přibližně 12 milionů zemědělců a další 4 miliony osob pracují v potravinářském odvětví. Zemědělské a potravinářské odvětví dohromady poskytuje 7 % všech pracovních míst a vytváří 6 % evropského hrubého domácího produktu.
SZP A NAŠE ŢIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ
Naše krajina není ve svém původním přirozeném stavu. Po staletí ji utvářela zemědělská činnost. Právě díky zemědělství vznikla různorodost našeho prostředí a krajiny. Naše krajina poskytuje útočiště velmi rozmanité fauně a flóře. Tato biodiverzita je rozhodující pro udrţitelný rozvoj krajiny.
Zemědělci obhospodařují krajinu, ku prospěchu nás všech. Poskytují veřejné sluţby, z nichţ nejdůleţitější je řádná péče o naši půdu, krajinu a biologickou rozmanitost a jejich zachování. Trh za tyto veřejné sluţby nezaplatí. Aby EU odměnila zemědělce za tuto sluţbu pro společnost jako celek, poskytuje jim podporu příjmů.
Zemědělci mohou být nepříznivě ovlivněni změnou klimatu. SZP jim poskytuje finanční pomoc, aby přizpůsobili své zemědělské metody a systémy, a vyrovnali se tak s dopady měnícího se klimatu.
Zemědělci si jako první uvědomují nutnost starat se o naše přírodní zdroje. Koneckonců jejich kaţdodenní ţivot na nich závisí. Aby se zamezilo negativním vedlejším účinkům některých zemědělských postupů, poskytuje EU zemědělcům pobídky, aby pracovali udrţitelným způsobem šetrným k ţivotnímu prostředí.
Zemědělci takto čelí dvojí výzvě: produkovat potraviny a zároveň chránit přírodu a zachovávat biologickou rozmanitost.
Ekologicky udrţitelné zemědělství, které obezřetně vyuţívá přírodní zdroje, má zásadní význam pro produkci našich potravin a kvalitu našeho ţivota
FUNGOVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY Společná zemědělská politika má tři dimenze: podporu trhu, podporu příjmu a rozvoj venkova. Tyto tři dimenze jsou vzájemně propojené, přičemţ celková udrţitelnost politiky závisí právě na tom, jak se vzájemně doplňují. Podpora trhu: Na zemědělství má podstatně více neţ na většinu jiných odvětví dopad počasí a podnebí. Kromě toho se zemědělství logicky vyznačuje časovou prodlevou mezi změnami poptávky a moţností na ně reagovat v dodávkách a potenciálně velkým dopadem i malých změn produkovaného mnoţství produktů na ceny – ve srovnání s jinými produkty totiţ potravin spotřebováváme relativně konstantní mnoţství. Role, kterou hraje veřejný sektor v zajištění stability zemědělství, je tedy v důsledku těchto faktorů opodstatněná.Vyuţívá se při tom celá řada trţních nástrojů. Podpora příjmů: Přímé platby zemědělcům přinášejí základní příjem. Kromě toho je díky nim zaručeno poskytování environmentálních veřejných statků. Rozvoj venkova: Celostátní (a někdy i regionální) programy rozvoje reagují na specifické potřeby venkovských oblastí a řeší jejich problémy. Členské státy vytvářejí tyto programy ze stejné škály opatření. Mají však na výběr, které problémy v tom kterém regionu (s konkrétními ekonomickými, přírodními a strukturálními podmínkami) chtějí řešit. Programy rozvoje venkova také povzbuzují místní obyvatele k tomu, aby se na řešení problémů, které se v jejich regionu vyskytují podíleli.
FINANČNÍ PROSTŘEDKY
Mají předem určenu maximální výši (tak, jako je tomu u všech politik EU), a to se sedmiletým předstihem. Výdaje díky tomu nepřesáhnou limit a zemědělci se mohou spolehnout na to, kolik prostředků budou mít k dispozici. Následné reformy politiky dostupné nástroje zefektivnily. Ty nástroje, které byly nejméně efektivní, byly postupně nahrazeny a společná zemědělská politika tak lépe reaguje na potřeby zemědělců i poţadavky a potřeby spotřebitelů. První dvě dimenze – podpora trhu a podpora příjmu – jsou financovány výhradně z rozpočtu EU, kdeţto rozvoj venkova, který podléhá víceletému plánování, spolufinancují členské státy.
Politika financovaná z rozpočtu EU
Na rozpočet společné zemědělské politiky se někdy nahlíţí kontroverzním způsobem. Často se v této souvislosti cituje výrok „polovina rozpočtu EU jde na společnou zemědělskou politiku“. Výrok však úplně neodpovídá skutečnosti, protoţe nebere v úvahu rozpočtový mechanismus EU ani cíle společné zemědělské politiky.
Je pravda, ţe na SPZ se vynakládá přibliţně 40 % rozpočtu EU. To vyplývá z toho, ţe společná zemědělská politika je jednou z mála oblastí, v níţ je společná politika financována převáţně Evropskou unií. Většinu ostatních veřejných politik totiţ financují členské státy.
Je třeba proto dát rozpočet společné zemědělské politiky do souvislosti s celkovými veřejnými výdaji v EU. A v tom případě se daný rozpočet jeví jako malý – představuje pouhé 1 % veškerých veřejných výdajů v EU. Jeho výše v roce 2014 činila 58 miliard eur.
Dále je třeba upozornit, ţe podíl rozpočtu společné zemědělské politiky na rozpočtu EU za posledních 30 let výrazně poklesl, z necelých 75 % na přibliţně 40 %.
V daném období přitom do Unie vstoupilo 18 nových členských států (počet zemědělců se tak více neţ zdvojnásobil), coţ znamená, ţe výdaje na jednotlivé zemědělce se oproti minulosti značně sníţily.
SZP STIMULUJE PRODUKTIVITU A INOVACE
SZP pomáhá zemědělcům, aby byli produktivnější a zlepšovali své technické dovednosti.
V prvních letech své existence podněcovala SZP zemědělce k tomu, aby pouţívali moderní stroje a nové techniky, včetně chemických hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Bylo to nezbytné, protoţe v té době bylo prioritou vyprodukovat pro obyvatelstvo více potravin.
Tato politika byla velmi účinná. Produktivita výrazně vzrostla. Výnosy plodin se prudce zvýšily, od roku 2000 však zůstávají na stejné úrovni. V nadcházejících letech bude pro zemědělce rozhodující výzkum a inovace, aby vyprodukovali více potravin z menšího mnoţství zdrojů.
Vzhledem ke vznikajícím potravinovým přebytkům se centrum pozornosti přeneslo jinam. Nyní SZP pomáhá zemědělcům:
• provozovat zemědělskou činnost způsobem, který sníţí emise skleníkových plynů,
• pouţívat ekologické zemědělské postupy,
• splňovat poţadavky veřejného zdraví, ţivotního prostředí a dobrých ţivotních podmínek zvířat,
• vyrábět a uvádět na trh kulinářské speciality ze svého regionu,
• produktivněji vyuţívat lesy a zalesněné plochy,
• nacházet nová vyuţití zemědělských produktů v odvětvích, jako je kosmetika, lékařství a řemesla.
EU OTEVÍRÁ SVŮJ TRH ROZVOJOVÝM ZEMÍM
Evropská unie je největším světovým dovozcem potravin, a to s velkým náskokem.
EU pomáhá prostřednictvím zahraniční rozvojové politiky rozvojovým zemím při prodeji jejich zemědělských produktů v Unii. Za tím účelem jim uděluje preferenční přístup na svůj trh.
Z rozvojových zemí EU kaţdoročně doveze zemědělské produkty za téměř 60 miliard eur. To je více neţ u dalších pěti největších dovozců dohromady (USA, Japonsko, Kanada, Austrálie a Nový Zéland).
EU udrţuje rozsáhlé obchodní vztahy a spolupráci s třetími zeměmi a regionálními obchodními bloky. Navíc uzavřela (nebo vyjednává) dvoustranné obchodní dohody s nejbliţšími sousedy a dalšími třetími zeměmi, jakoţ i dohody o hospodářském partnerství s rozvojovými zeměmi.
Klíčem k úspěchu je kvalita potravin
Evropa je proslulá řadou gastronomických specialit, vín a piv, které odráţejí naši bohatou kulinární tradici.
V rámci úsilí o zabezpečení nezávadných a vysoce kvalitních potravin Evropa v průběhu let vytvořila řadu metod. Patří mezi ně například obchodní normy, systémy určení produktů zvláštní jakosti, systémy certifikace a hygienické předpisy.
Finanční nástroje Evropský zemědělský vyrovnávací a záruční fond (EAGGF – EUROPEAN AGRICUL GUIDANCE AND GUARANTEE FU) -
funguje od roku 1962. Do roku 2006 byla jeho podpůrná sekce řazena mezi strukturální fondy EU, neboť poskytovala podporu modernizaci a zlepšování ekonomických aktivit v zemědělství a na venkově.
-
od roku 2007 se jiţ nejedná o strukturální fond, financuje pouze aktivity společné zemědělské politiky EU.
Cenové mechanismy ve SZP Ceny zemědělských produktů na světovém trhu jsou stanovovány trhem, kdeţto ceny na jednotném vnitřním trhu Unie jsou určovány Radou EU.
Jednou z cen stanovených Radou EU je tzv. cílová cena (orientační cena). Je kaţdoročně stanovována Radou EU. Jejím účelem je pokrytí nákladů a běţné míry zisku. Tato cena je zdrojem informací pro zemědělce při rozhodování o struktuře a mnoţství výroby. Měla by slouţit k zajištění příjmů zemědělce.
Další cenou je cena intervenční, nejniţší garantovaná cena. V případě, ţe trţní cena klesne pod garantovanou cenu, musí tzv. intervenční agentury vykoupit za intervenční cenu nabízenou produkci. Vykoupená produkce je skladována a umísťována na trh podle potřeby. Jestliţe se zemědělec rozhodne prodat produkci na světovém trhu, má nárok na tzv. vývozní subvenci, která vyrovnává rozdíl mezi niţší světovou cenou a vyšší intervenční cenou.
Třetí ze stanovovaných cen je cena prahová (mezní cena). Tato cena je nejniţší cenou dovozu, která má zajistit, ţe na společném trhu nebude dováţené zboţí prodáváno za niţší cenu neţ domácí zboţí.
ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ SZP A JEJÍ KRITIKA SZP je velmi sporná, nepřestává pohlcovat přibliţně polovinu rozpočtu EU, a přesto si většina zemědělců stěţuje na nedostatek podpory a mnoho z nich zcela opouští zemědělský sektor, často po sobě zanechají obdělanou okrajovou zemědělskou půdu. SZP také Evropě způsobila nesmírné problémy v rámci světového obchodního systému, jelikoţ SZP nepřímo poškozuje ţivobytí části nejchudších občanů světa – malých farmářů v chudých zemích – zatímco současně rozčiluje některé nejmocnější obchodní partnery EU. Kritika směřuje jak ze strany farmářů (kteří se obávají o své příjmy), tak ze strany ekologických organizací ( kde je obava z příliš mírného příklonu k ekologickému zemědělství). Obecně je vytýkáno několik bodů: přetrvávají problémy některých odvětví, přičemţ staré mechanismy jiţ nejsou funkční (např. půda ladem) nadměrná podpora nepotravinové produkce – problém biopaliv problémy se Světovou obchodní organizací (restrikce na některé plodiny, např. banány, dále vůči geneticky modifikovaným plodinám)
ZDROJE:
http://ec.europa.eu/agriculture/cap-overview/2014_cs.pdf
Evropska komise
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zem%C4%9Bd%C 4%9Blsk%C3%A1_politika
http://books.google.cz/books?id=dv2IeEJ6EsQC&pg=PA227&lpg=PA227& dq=sou%C4%8Dasn%C3%A1+SZP&source=bl&ots=jWetXo7YOz&sig=f hPSyH16571LHAzIRJPDTl86m4&hl=cs&sa=X&ei=yBRZVNryCtfZaouhgtgO&ved=0CEEQ 6AEwBQ#v=onepage&q=sou%C4%8Dasn%C3%A1%20SZP&f=false