Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích
Spolkový almanach 2010 1
Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích
Vážení a milí přátelé – členové našeho Spolku Jiţ počtvrté Vám výbor našeho Spolku předkládá výroční zprávu o činnosti Spolku za uplynulé roční období. Letos od 61.VH 21. listopadu 2009 do 62.VH 20. listopadu 2010. Poprvé je nazvaná Spolkový almanach, protoţe neobsahuje jenom výroční zprávu. Obsah almanachu je omezený, takţe jsem musel vypustit zajímavé historické věci, které snad zveřejním jinou cestou. Doufám, ţe do příštího almanachu přispějí, vedle zprávy starosty spolku, i jeho další členové. Velký dík patří Magdaléně Duškové, která upravila text a fotografie pro tisk. Bez toho by tato publikace nevyšla. Za výbor Spolkový almanach připravil Josef Dušek. Publikace je uvedena na našich webových stránkách www.netvorice.eu.
Obsah: strana 1. Zpráva starosty o činnosti Spolku........................................................................... 3 2. Zpráva místostarosty a kronikáře............................................................................ 7 3. Záznam 61. Valné hromady.................................................................................. 11 4. Komorní koncert „Domovem české hudby“.......................................................... 16 5. Vzpomínka na Miloše Jírovce............................................................................... 23 6. Osobní vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku......................................................... 25 Tradiční akce našeho Spolku 7. Advent s Netvořákem........................................................................................... 28 8. Reprezentační ples................................................................................................ 29 9. Poznáváme náš kraj – Rady pro turistické nadšence............................................. 30 10. Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku.................................................. 31 11. Cesta do středu Království českého....................................................................... 36 12. Historie okolí Slapské přehrady............................................................................ 38 13. Netvořický pouťový jarmark................................................................................ 40 14. Čistění studánky a kapličky v háji......................................................................... 43 15. Krajem dětství Františka Hrubína.......................................................................... 44 16. František Liebl - 100. výročí narození.................................................................. 47 Grafická úprava: Magdaléna Dušková Vytiskl: Ing. Jiří Stibůrek, vazbu provedli spolkoví dobrovolníci 2
Zpráva starosty o činnosti Spolku – rok 2009 - 2010 Váţení členové Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích! Letošní zpráva starosty musí být současně i zprávou o činnosti za poslední 3 roky. Jak určitě víte, poslední volební valná hromada v roce 2007 rozhodla o tom, ţe volební období úřadujícího výboru bude tříleté, volební období výboru v tomto roce tedy končí. Co se ve spolku za poslední 3 roky stalo. Spolek se po jistém období hledání svého místa na Slunci po svém znovu zaloţení v roce 1995 dostal do klidných vod. Myslím si, ţe Spolek plní dobře svou hlavní funkci zakotvenou ve stanovách – tedy vytvářet apolitickou platformu pro lidi, kteří mají rádi náš krásný netvořický kraj. Dnes, po mnoha letech můţu doufám i říci, ţe se nám podařilo občanům i komunálním politikům v Netvořicích vysvětlit co náš Spolek je, co náš spolek chce, kam se ubírá a jaká je jeho funkce v místní občanské komunitě. Spolek posílil nejen svoji členskou základnu a přilákal mladé členy, ale posílil značně i svůj neformální respekt u veřejnosti. Respekt, který vyplývá z neformálního respektu k jeho členům i k jeho vedení. Spolek je čím dál tím více vnímán jako KLIDNÁ SÍLA, které se snaţí společnost spojovat a připomínat společnosti pozitiva, zásady humanity, umění komunikace a kompromisu, prostého selského rozumu a i důvody proč vlastně na tom světě jsme. Akce pořádané či spolupořádané Spolkem (pouťový jarmark, turistické pochody, ples) jsou jiţ pevnou součástí netvořického kulturního ţivota. Spolek se snaţí podněcovat občany k společenské, kulturní a sportovní aktivitě a k zájmu o věci veřejné. Spolek jako celek nechce a ani nemůţe podporovat konkrétní projekty (dálnice, způsob vyuţití veřejných financí v obci apod.), ale je jeho povinností vyplývající mu ze stanov, otevírat diskusi na témata pro Netvořice důleţitá a veřejnost podněcovat k zájmu o tyto věci, pro budoucnost obce tak důleţité. Heslo, které má Spolek na svých webových stránkách se snaţíme naplňovat i v praxi – pouč se z minulosti, zlepši přítomnost a ovlivni tak budoucnost. Musím ve své letošní zprávě vzpomenout významných členů spolku, kteří se bohuţel nedoţili letošní valné hromady. Odešel náhle a nečekaně můj přítel, zakládající člen obnoveného Spolku a dlouholetý hospodář Spolku Miloš Jírovec. Miloš byl skvělý chlap a pro Spolek a obec Netvořice udělal skutečně mnoho dobrého, ještě desítky let mi ho budou připomínat stromy, které vysázel sám nebo společně s Jirkou Horečkou u Jedlice. 3
Odešel také pan Antonín Hrejzek i se svojí manţelkou. Na Antonína si není moţno nevzpomenout, pohlédnete-li na kostel a novou sochu panny Marie. Je především jeho zásluhou a jeho působení na netvořické věřící, ţe se podařilo shromáţdit peníze na novou sochu a okolní dekorační prvky (více neţ 1.500.000 Kč) a Netvořice tak mají na římskokatolickém kostele po mnoha letech opět svoji mocnou patronku. V Antonínovi Netvořice i Spolek ztratili jednoho z nejvýznamnějších občanů, nejstarších pamětníků, člověka uváţlivého, pracovitého a člověka, který tento kraj a jeho obyvatele skutečně miloval a proţil v něm celý svůj bohatý ţivot. Materiál z jeho stavebnin a jeho dobrá sousedská rada je obsaţena v mnoha místních stavbách. Z našich řad odešel také pan Josef Otčenášek, potomek spoluzakladatele Spolku. Jeho zdravotní stav mu v posledních letech jiţ neumoţňoval aktivní činnost v našem Spolku. Také jeho odchod vnímám jako velkou ztrátu. Letošní Valné hromady se nedoţil ani pan Laštovička. Jeho historické práce o Netvořicích a rodu Netvořských, a také jeho rozsáhlá publikační činnost, zanechaly generacím budoucím velmi důleţitý odkaz, který teprve bude doceněn. Všichni budoucí netvořičtí badatelé a historikové budou muset začít u jeho díla – základní kámen byl poloţen – děkujeme. V roce letošním zemřel také pan Jiří Trnka. Muţ, který konec své ţivotní cesty spojil s Netvořicemi a po určitý čas byl členem našeho Spolku. Svojí aktivitou a občanským nasazením rozhýbal klidné vody Netvořic. Nemohu především nevzpomenout jeho zásluhu na tom, ţe náš Spolek začal organizovat pouťový jarmark. Ač jsem zdaleka ne vţdy na vše měl s Jiřím stejný názor, rozhodně jsem jej respektoval. Především pro jeho aktivitu a snahu věci změnit dle svého přesvědčení, bez ohledu na překáţky a také pro jeho poctivý přístup k podnikání i ţivotu. V letošním roce vyšla kniha básní Vyznání více životů. Autorem je člen našeho Spolku prof. Josef Rada. Náklady na tuto knihu uhradili autor 50%, Jiří Stibůrek 40%, Spolek rodáků 10%. Jde po letech o velký kulturní počin, jemuţ se zřejmě dostane plného docenění aţ v letech budoucích. Kaţdý člen Spolku přítomný na letošní Valné hromadě dostane 1 výtisk knihy, a pokud prof. Radovi zdraví dovolí a bude moci na VH přijet, proběhne na VH autogramiáda knihy. Kníţka obsahuje lyrické básně a milostnou poezii, často s vazbou na netvořický kraj. V letošním roce došlo také ke změně ve vedení netvořické základní školy. Paní ředitelku Mgr. Marii Chobotskou vystřídala po jejím odchodu do důchodu na postu ředitelky školy její dosavadní zástupkyně a členka našeho spolku Mgr. Ludmila Vodehnalová. Chci na tomto místě poděkovat paní Mgr. Chobotské za výbornou spolupráci a přízeň našemu Spolku a zároveň popřát nové paní ředitelce Mgr. Lídě Vodehnalové hodně energie a trpělivosti v nové funkci. Za sebe mohu jasně říci, ţe v mých očích Základní škola Netvořice s novou ředitelkou školy nejen ţe plynule navazuje na předchozí dobrý směr, kterým byla škola vedena, ale já vidím v kreativitě, pracovitosti, přístupu ke kultuře a organizačním talentu nové paní ředitelky i velký 4
příslib pro Netvořice a její budoucí generace a její výchovu. Nemusím snad členům spolku ani připomínat, ţe Mgr. Lída Vodehnalová je sama ţákyní zdejší základní školy – co si více přát. K politické situaci v Netvořicích ani k společenskému dění v obci se tradičně nevyjadřuji. Rád bych Vás jen i pro tentokrát všechny vyzval, aby jste se seriózně zajímali o územní plánování obce Netvořice i přilehlých spádových obcí. V brzké době se musí začít s přípravou nové verze územního plánu Netvořic – vise, která má vţdy zásadní vliv na rozvoj obce Netvořice pro následujících 10 - 30 let. Zvláště nyní po uplynulých komunálních volbách je třeba opět vyzvat nově zvolené zastupitele k započetí společenské diskuse na téma rozvoje obce a přimět zastupitele městyse, aby k věci územního plánu přistupovali s mnohem větší odpovědností, neţli tomu bylo v minulosti – jde o naši rodáckou povinnost i odpovědnost vůči budoucím generacím a jde také o věc zcela apolitickou. Ač je spolek jako celek apolitický, jeho členové mohou a měli by být v Netvořicích aktivní a já členy spolku jako jednotlivce k této občanské aktivitě vyzývám, jen aktivitou lze věci měnit. Nezapomeňte ale nikdy na respekt k názoru druhého, byť by to byl názor jakkoli odlišný od názoru Vašeho a snaţte se svým přístupem obyvatele Netvořic co nejvíce sbliţovat a učit je kompromisům – člen Spolku by měl umět naslouchat ostatním více neţ jiní. Popis a hodnocení jednotlivých letošních spolkových akcí nechávám i letos zcela na místostarostovi Spolku Ing. Pepíku Duškovi, který měl „prsty“ u takřka všech našich akcí. Mé zaneprázdnění mi nedovoluje se činnosti spolkové věnovat dle svých představ, ale naštěstí je zde pracovitý výbor a Pepík a Evka Duškovi. Děkuji tvůrci našeho rodáckého webu www.netvorice.eu Michalovi Fulínovi za vytvoření naší stránky a Magdě Duškové za to, ţe si při své mateřské dovolené našla čas a našim stránkám vtiskla aktuálnost a ţivot. Moc, moc si přeji, aby u této práce oba ještě pár let vydrţeli. Chci na tomto místě poděkovat Dáše Koberové za její práci pro výbor a za to, ţe se ujala pokladny spolkové po náhlém úmrtí Miloše Jírovce. Zvláště chci dále poděkovat hlavním pořadatelům jarmarku Radkovi Janouškovi, Dáše Koberové a Janě Skřivanové, jakoţ i všem, kdo se na přípravě a průběhu jarmarku podíleli. Finanční zpráva, zpráva o plánech spolku na roky 2010 a 2011, zpráva revisní komise jakoţ i zpráva o členské základně bude přednesena na valné hromadě dne 20. 11. 2010. Zprávu o činnosti Muzejní rady a o stavu muzea přednesu aţ na VH.
5
Na Valnou hromadu spolkovou přinesu návrh na změny současných stanov Spolku. Výbor spolku mě dále pověřil, abych předem oznámil členské základně tyto skutečnosti: současný výbor navrhne na VH rozšíření počtu členů výboru spolku z 5 členů na 7, veřejnou volbu výboru hlasováním po jednotlivých členech a 3letý volební mandát výboru. Rozhodl jsem se, ţe na letošní Valné hromadě spolkové se budu ucházet o zvolení do výboru spolku. Jedním z doporučení a změn, které chci například navrhnout do stanov je, aby výbor spolku měl právo, mezi VH, doplnit svůj počet o náhradníky z řad členů spolku (můţe dojít k úmrtí, rezignaci člena výboru, či neschopnosti se účastnit práce výboru z jiných důvodů). Maximální počet nových členů výboru bez schválení VH by byl zřejmě 2 osoby. Na další VH by tito noví členové byli potvrzeni. Děkuji za pozornost a těším se na osobní setkání s Vámi o valné hromadě spolkové 20. listopadu 2011 Váš Ing. Jiří Stibůrek, starosta spolku
Y
6
Zpráva místostarosty a kronikáře V návaznosti na zprávu starosty uvádím další informace o naší činnosti. Výbor našeho Spolku se počátkem roku sníţil z pěti členů na tři. Zůstali: starosta Jiří Stibůrek, místostarosta a kronikář Josef Dušek a hospodář Jiří Horečka. Zemřel pokladník Miloš Jírovec a z osobních důvodů se výboru nezúčastňovala jednatelka Martina Vachtlová. Jenom díky dalším pomocníkům jsme mohli v práci pokra-čovat. Jsou to jako vloni: Dáša a Petr Koberovi, Jana Skřivanová, Eva Dušková. Letos se přidal nový aktivní člen, Radek Janoušek. Funkci pokladníka přijala do doby Valné hromady Dáša Koberová. Předání od Miloše provedl Josef Dušek, který předtím oficielně písemně přijal od manţelky Miloše dokumenty a peníze, a to za přítomnosti policie. Naštěstí měl Miloš v těchto věcech pořádek a vše proběhlo bez problémů. Práci jednatelky většinou zajišťovala Jana Skřivanová. Revizní komise zůstala ve dvou, Josef Verner a Milan Sadílek. Předsedkyně komise Dáša Koberová převzala pokladnu. Od loňské Valné hromady k letošní oslavili výročí narození tito členové, v pořadí od nejmladších: Lída Vodehnalová, Marie Chobotská, Jaroslav Pelich, Josef Šťástka, Svatopluk Zajíček, Eva Dušková, Václav Bobek, František Kašička, Zdeněk Motl. Blahopřejeme! Za výročí narození povaţujeme kaţdé desáté a po 60 letech kaţdých pět let. Na minulé Valné hromadě byli přijati dva noví členové. Ing. Olga Zubová a Jana Medlenová. V současnosti má náš Spolek 122 členů. Bohuţel nás navţdy opustili naši členové Miloš Jírovec, František Šobíšek, Josef Otčenášek, Antonín Hrejzek. Osobně vzpomenu v tomto almanachu také na Jaroslava Lašťovičku. Vzpomínka patří i Ing. Zdeňkovi Doleţalovi, synovi našeho význačného člena Jindřicha Doleţala. Vzpomínáme na ně! Informace o činnosti Spolku získáte aktuálně, včetně fotogalérie, na www.netvorice.eu. (pozor na .eu !!!) a ve Spolkové infoskříňce u autobusové zastávky. Kaţdý člen by měl znát svého informátora – kontaktní osobu, která mu bude dávat informace o základních akcích. Naopak se člen můţe prostřednictvím kontaktní osoby jednoduše zapojit do práce Spolku, předávat návrhy, připomínky, atd. Letošní Valná hromada bude volit nový výbor, jak uţ informoval starosta. Samozřejmě se můţe do výboru přihlásit kaţdý člen Spolku. Hledáme další 7
spolupracovníky, nové nápady, pomoc při akcích. K tomu nemusíme být členy Spolku, nemusíme být zvoleni do výboru. A kdo má zájem pro Spolek pracovat a není ve výboru, toho výbor pravidelně pozve na své schůzky. Tak to ostatně bezproblémově funguje v posledních dvou letech. Potřebujeme i důchodce, kteří si tak mohou najít výborného koníčka, přestoţe neznám důchodce, který by měl čas. Ale oni si ho najdou ! Přihlásí se někdo? Nový výbor bude mít za úkol co nejdříve provést rozdělení práce a zodpovědnosti jak na členy výboru, tak i na členy mimo výbor. Dále je potřeba udělat inventarizaci spolkových záleţitostí a vše písemně zaznamenat. Provedeme také kontrolu členů a jejich evidenci. Samozřejmě platí ochrana osobních údajů. Hodně náročné je zajišťování tradičních akcí. Budeme hledat další spolupracovníky!!! Hlavní a veřejnou činností Spolku jsou naše tradiční akce, které jsou samostatně vzpomenuty v tomto almanachu. Byly to: 3. ročník Advent s Netvořákem 20.12.2009 II. Reprezentační ples se Sokolem 16.1.2010 VI. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 27.3.2010 VII. ročník Cesta do středu Království českého 24.4.2010 9. ročník Netvořický pouťový jarmark 14. – 15. 8. 2010 Čištění studánky a kapličky v Háji Bez přehánění můţeme pochválit organizátory těchto akcí, jakoţ i všechny spolupracovníky. Z menších spolkových akcí: Díky letošní sněhové nadílce jsme mohli uspořádat velice zajímavé lyţařské závody na běţkách kolem Košátky. Mezi vítězi byli vţdy členové spolku. Těšíme se na pokračování v letošní zimě. Městys s podporou Spolku pozval divadelní soubor z Bystřice, který ve stylové kulise Ţidovny sehrál hru Lucerna. Bohuţel prudký déšť nedovolil představení dokončit. Veliká smůla. Snad se to podaří zopakovat. Snaţíme se podporovat různé místní akce v Netvořících. Například skvělou Gymnastickou akademii školy. V popředí našeho zájmu je samozřejmě Netvořické muzeum. Bude o něm na VH mluvit správcová muzea paní Helena Černošová a náš starosta. Chci zmínit dvě výstavy, které muzeum uspořádalo. Byla to výstava Krajiny Františka Hrubína s fotografiemi Richarda Homoly a eseji Nikoly Homolové Richterové ke 100. výročí narození Františka Hrubína. Výborná. A nyní budeme mít moţnost před začátkem VH se podívat v muzeu na další zajímavou výstavu. Jsou to obrazy Africké imprese od našeho rodáka Václava Gustava Cílka. Velice zajímavé impresionistické záţitky z jeho dlouhého pobytu v Africe. Doufáme, ţe ho uvítáme na naší VH a ţe osobně pohovoří o svém neobyčejném ţivotě. V příštím Almanachu mu budeme věnovat pozornost.
8
Bohuţel se neuskutečnila plánovaná výstava k 150.výročí naší rodačky spisovatelky Ludmily Grossmannové – Brodské, které jsme věnovali pozornost v loňské roční publikaci. Mezi naše plánované akce patří zaznamenat pamětníky na dobu Vystěhování za II. světové války. Naším vzorem je činnost pana profesora Václava Šmeráka, který v občanském sdruţení Mezi řekami vypracoval řadu prací se zaměřením na dobu Vystěhování a to především Krňan, Třebsína, Teletína, Vysokého Újezda. Zorganizoval spousty různých akcí k tomuto tématu. Poslední akce byla 6.11.2010 v Třebsíně, kde byla předpremiéra České televize o Vystěhování z cyklu Historie.cz. Věříme, ţe nám osobně o své práci řekne více na VH a ţe to bude pro nás inspirace pro téma Vystěhování Netvořicka. Poděkování patří paní Jitce Neradové, která věnovala našemu Spolku svoji zajímavou knihu Odnikud nikam, kde popisuje vzpomínky i na vystěhování za okupace. Významná výročí Vloni jsme vzpomenuli 90 let zaloţení Muzejního spolku v Netvořicích a 105 let od zaloţení Spolku rodáků a přátel Netvořic. Z osobností to bylo 150 let od narození rodačky spisovatelky Ludmily Grossmannové – Brodské. A objevili jsme dalšího našeho významného rodáka, hudebníka Vavřince Bartáka, který se narodil v Netvořicích před 230lety. Letos jsme oslavili 100 let narození Františka Hrubína a věnujeme mu malou vzpomínku. Připomeneme také 100. výročí narození Františka Liebla, který jako lesník a malíř ţil v Tomkovce nedaleko Netvořic. Seznámili jsme se s dalším významným rodákem, Václavem Gustavem Cílkem. Narodil se roku 1929 v Netvořicích. Vystudoval geologii a touto činností si získal renomé i ve světě. Pracoval ve Východní Africe pod UNESCO a maluje obrazy, které vystavuje v našem muzeu. Jeho syn je ředitelem Geologického ústavu Akademie věd ČR. Příště více. A rozhodně se těšíme, ţe mezi sebou přivítáme další rodáky a přátele Netvořicka, kteří nejsou známí a slavní, ale kteří mají rádi náš kraj a chtějí mu v něčem prospět. Vzpomenu například pana Menouška, který mi přivezl staré fotografie Netvořic a členy rodu Šťástků. Malý kluk na jedné fotografii se stal starostou Netvořic. Plány Spolku Řadu plánů se nám nepodařilo uskutečnit. Zmíníme se o nich na Valné hromadě. Ale některé jsou v počátcích. Například Vystěhování Netvořicka, vytvoření databáze školních fotografií s popisem ţáků, sbírání spisů Grossmannové Brodské, sestavit archiv starých a nových fotografií Netvořic a okolí, zaznamenat významné rodáky Netvořic a okolí, dokončit historii našeho Spolku, atd. A máme také vize, jako je například uţ 100 let stará touha po rozhledně na Holém vrchu nad Netvořicemi a Vysokým Újezdem.
9
Připravujem tradiční akce na rok 2011: 4. ročník Advent s Netvořákem 19.12.2010 III. Reprezentační ples se Sokolem 15.1.2011 VII. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 26.3.2011 VIII. ročník Cesta do středu Království českého 23.4.2011 10. ročník Netvořický pouťový jarmark 20. – 21. 8. 2011 Čištění studánky a kapličky v Háji – podle domluvy 5. ročník Advent s Netvořákem 18.12.2011 Termíny výletů mohou být změněny z důvodu počasí ! Těšíme se s Vámi na společném prvním setkání na adventní neděli 19.12.2010. Sejdeme se na náměstí u pomníku ve 14,30! Přeji všem našim členům krásné a zdravé dny! Ing. Josef Dušek, místostarosta spolku
g
10
Záznam 61. Valné hromady Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích konané dne 21. listopadu 2009
Podobně jako vloni jsme uspořádali 61. Valnou hromadu s dopoledním kulturněspolečenským programem. Pokračování bylo v Základní škole v Netvořicích obědem a vlastním programem Valné hromady. Dopoledne bylo otevřeno netvořické muzeum, kde návštěvníky doprovázela s výkladem správcová muzea paní Helena Černošová. Od 11 hodin náš Spolek spolu s městysem Netvořice uspořádal v katolickém kostele koncert u příleţitosti 230. výročí narození hudebníka Vavřince Bartáka, rodáka z Netvořic. Na programu byly skladby J. S. Bacha, A. Vivaldiho, Haendla, Mozarta, Schuberta a Vavřince Bartáka. Na varhany hrála Kateřina Málková, na violoncello Jan Ţďánský a zpěv tenor Ondřej Socha. Koncert byl velice krásný a přítomných asi sto posluchačů mělo příjemný záţitek. Hudebníci byli velice spokojeni s přijetím, s prostředím kostela i se starobylými varhanami a rádi s námi šli do školy na náš program. Zajímali se o náš spolek a jeho aktivity, byli překvapeni hezkou atmosférou a velikou účastí. Za několik dní nám pan Ţďánský zaslal jako pozornost kopie originálu not Vavřince Bartáka. Díky spolupráci se sdruţením Domovem české hudby jsme objevili našeho rodáka Vavřince Bartáka, významného hudebníka přelomu 18. a 19. století. Získali jsme o něm základní informace a sdruţení nám zorganizovalo koncert. Koncert zajišťovala za městys místostarostka ing. Vávrová a za náš Spolek ing. Dušek. 11
Další program byl v místní základní škole. Ve školní jídelně byl připraven oběd se zákusky a občerstvením. Díky paní ředitelce Mgr. Chobotské a její zástupkyni Mgr. Vodehnalové bylo vše, jako vţdy, vzorně připraveno. Na přípravě místnosti se opět podíleli někteří členové spolku. Účastníky v chodbě školy vítal Netvořák se spolkovou „nástěnkou“. 61. Valnou hromadu našeho Spolku zahájil ve 13 hodin starosta Spolku ing. Jiří Stibůrek přivítáním přítomných. Na úvod připravili ţáci místní školy pod vedením Mgr. Vodehnalové vystoupení s písněmi a recitací. Svoji báseň nám přednesla naše příznivkyně paní Jindra Schneiderová. Pochvala za vystoupení byla i od renomovaných profesionálních hudebníků z koncertu v kostele. Po obědě jsme jako vloni, díky slunečnému počasí, udělali společnou fotografii na schodech před školou. Po 14. hodině začal program Valné hromady. Starosta spolku J. Stibůrek přítomné seznámil s programem a pronesl úvodní řeč. Na Valné hromadě bylo přítomno 54 členů a 11 hostů. Celkem tedy 65 přítomných. VH odhlasovala přijetí dvou nových členů: ing. Olga Zubová a Jana Medlenová. Místostarosta a kronikář Spolku J. Dušek připomněl, ţe veškeré informace o činnosti Spolku a další zajímavé informace jsou uvedeny v publikaci Výroční zpráva spolku od 60. VH 2008 k 61. VH 2009. Tato zpráva je celá uvedená také na našich webových stránkách www.netvorice.eu. Pozor nemáme .cz, ale .eu! J. Dušek proto pouze doplnil a zdůraznil spolkové akce, význam kontaktních členů, webové spolkové stránky a infoskříňku, muzejní radu, s muzeem připravovanou výstavu o rodačce spisovatelce Grossmannové – Brodské, atd. VH odsouhlasila logo jarmarku v podobě, které bylo pouţito na letošním jarmarku. Logo je ve Výroční zprávě. Autorem loga je Eva Dušková. Logo Spolku zatím není rozhodnuto. VH odsouhlasila všechny plánované akce na rok 2010. Starosta spolku informoval VH: Ad1/ snaha o získání pozemku pro stavbu rozhledny - pan Hodinka nechce prodat ani pronajmout s poukazem na příbuzné – „ať si to rozhodnou jednou oni“ - proti rozhledně ale obecně nic nemá - pan Schůt nechce prodat ani pronajmout, se stavbou rozhledny nesouhlasí 12
- rodina Stomeova nechce prodat ani pronajmout - informoval nás pouze telefonicky pan Stome - napsáno několik dopisů Stomeovým jednak mnou a jednak Václavem Stibůrkem dopisy dáváme do archívu Ad2/ o práci Muzejní rady a schválení Statusu Městského muzea - spolek má opět právně garantovaný vliv na činnost muzea, 2 členové Spolku jsou členy Muzejní rady dle statutu muzea - slíbil, ţe se pokusí prostřednictvím muzejní rady co nejvíce muzeum zmodernizovat a jeho činnost rozšířit - na první výsledky si musí VH počkat 1 rok Ad3/ nepovedlo se rozhýbat praţskou buňku Spolku - slíbil, ţe se osobně zasadí o její rozhýbaní v roce 2010, to samé přislíbili také pan Papírník a pan Šťástka Ad4/ informoval VH o neproplacené dotaci z kraje na jarmark - sloţka s touto kauzou bude předána do spolkového archívu Ad5/ informoval VH o způsobu schvalování změn stanov - starosta připravil první návrh pro výbor a zájemce - výbor projedná jeho návrh na nejbliţší schůzi - umístění spolkového návrhu na www stránku do 3/2010 - celoroční diskuse, rozeslání finálních verzí, umístění finální verze do 8/2010 na www stránku - diskuse a změny stanov po volbě nového výboru na VH 2010 Ad6/ upozornil, ţe příští VH 2010, je VH volební Ad7/ přednesl VH návrh na to, aby se Spolek zabýval trasou obchvatové komunikace městyse Netvořice a návrh zdůvodnil takto: 1. Spolek se takto významnými věcmi vţdy zabýval (Maskovická silnice, Praţská silnice, Sedlčanská lokálka, Štechovická přehrada, malotřídka, měšťanka, rozhledna Holý vrch atd.) - viz stanovy 2. Při stavbě dálnice musí být jasná trasa obchvatu městyse - aby ji mohl český stát při stavbě dálnice zafinancovat 3. Pokud se to neudělá při stavbě dálnice, neudělá se to nikdy, neboť obec na takovou stavbu nebude mít peníze - budoucí generaci tím neuděláme dobrou sluţbu - je třeba míti v této věci odvahu a vizi přesahující 20-30 let. 4. Samotná trasa obchvatu by měla vést - nad vysokým napětím 22 kW na jiţním svahu nad školou v Netvořících - spojovat tyto body Bod A - maskovická křiţovatka na západním obchvatu Netvořic Bod B - těsně nad vyústěním VN 22kW na Lešanskou silnici Další trasa je odvislá dle trasy dálničního přivaděče 5. Současně s touto trasou by bylo zřejmě dobré navrhnout i další hlavní trasy cest - kvůli plánu inţenýrských sítí - toto je jiţ především věcí zastupitelstva, spolek zajímá obchvat, který ostatní trasy determinuje 6. Spolek se nebude nijak zabývat funkčním vyuţitím území v intravilánu pod trasou obchvatu - jeho vyuţití určí aţ čas, je moţné ţe aţ za 50 let 7. Hlavním přínosem takto navrţené trasy obchvatu bude: 13
- obec bude připravena na svůj moţný rychlý rozvoj v případě stavby dálnice - obchvat bude moci zafinancovat Český stát - Netvořicko je první oblastí kde bude moţno po vystoupání dálnice z chráněné krajinné oblasti Posázaví investovat a stane se tím velmi atraktivní pro jiţní část Prahy - obchvat zhodnotí mnoho pozemků v obci minimálně na dvojnásobek - naši vnuci nám poděkují Ad8/ starosta poté přečetl VH část zápisu vzpomínek Aloise Stáry o lobování Spolku při zhotovení Maskovické silnice na místě obecní strouhy - nechal VH spolku odhlasovat to, ţe se výbor spolku bude zajímat trasou obchvatové komunikace městyse, případně trasami navazujícími, a dle uváţení předloţí zastupitelstvu městyse návrh na změnu územního plánu. VH odsouhlasila, aby se výbor zabýval moţnostmi jak se starat o vrch Jáchym a aby výbor zjistil maximum informací o vztahu spolku k Jáchymu a jeho historii Starosta tělovýchovné Jednoty Sokol Pavel Netolický Ad1/ pochválil spolupráci mezi oběma organizacemi - Ples růţí – zopakujeme - Jarmark – zopakujeme Ad2/ návrh zorganizování posvícení v roce 2010 spolu se Sokolem (doprovodné akce + tancovačka) VH schválila tento návrh Ad3/moţnost temperování muzea ze sokolovny je sice moţná, ale mnohem ekonomičtější by byl zřejmě kotel přímo v muzeu Ad4/ popřál Spolku klidný advent a bohaté Vánoce Starosta městyse Jiří Kubásek Ad1/ zhodnotil práci Spolku velmi kladně (jarmark, Ples růţí) Ad2/ informoval VH o největších problémech městyse v současnosti (především peníze, čistička atd.) Ad3/ potvrdil, ţe městys se snaţí o získání dotací na různé akce, bohuţel nepříliš úspěšně - není to jednoduché Ad4/ jednoznačně potvrdil, ţe se městys bude ucházet o dotaci na zhotovení nového regulačního plánu, pokud bude takový dotační titul vypsán - starosta spolku přislíbil v tomto lobbistickou a poradenskou pomoc Ad5/ vyjádřil se k návrhu starosty spolku na posunutí obchvatové komunikace - vyzval Spolek k předloţení návrhu na trasu obchvatu po projití tohoto návrhu spolkovou diskusí - městys vítá jakékoli podněty pro rozvoj obce, v této chvíli se nevyjádřil k této věci ani kladně ani záporně - upozornil ale, ţe veškeré návrhy musí schválit odborníci na územní plánování - upozornil, ţe v této chvíli zastupitelstvo rozhodlo o tom nedělat ţádné změny v územním plánu a pro změnu tohoto stanoviska by bylo nutno toto rozhodnutí zastupitelstva změnit. Spolek by musel zastupitelstvo přesvědčit, ţe je to v zájmu městyse. - potvrdil, ţe městys nemá a zřejmě ani v budoucnu nebude mít peníze na financování obchvatu 14
Ad6/popřál všem členů Spolku klidný advent, bohaté Vánoce, všem hodně zdraví Pokladník spolku Miloš Jírovec přednesl zprávu o příjmech a výdajích za uplynulé období. Konečný stav k datu je 94.032 Kč. Předsedkyně revizní komise Dagmar Koberová za revizní komisi navrhla schválit zprávu o hospodaření M. Jírovce. Zdůraznila, ţe tato agenda je vedena řádně a svědomitě. Jediná připomínka – na dokladech k proplacení uvést k jakému účelu byl výdej pouţit a podepsat doklad starostou nebo místostarostou. VH odsouhlasila hospodaření spolku a zároveň dar základní škole v Netvořicích ve výši 5000 Kč. Převedení daru zajistí M. Jírovec. Na závěr programu byl promítnut zajímavý dokument o historii Konopiště. Zajímavostí byla moţnost něco napsat nebo nakreslit na velké papíry, tzv. cliboard, které přinesl J. Stibůrek. 61. Valná hromada pokračovala přátelským posezením.
15
Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích a Městys Netvořice pořádá
KOMORNÍ KONCERT „DOMOVEM CESKÉ HUDBY“ v v
u příleţitosti 230. výročí narození hudebníka Vavřince Bartáka, rodáka z Netvořic
21. listopadu 2009 v 11 hod. v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Netvořicích Interpreti: Kateřina Málková – varhany Ondřej Socha – zpěv Jan Žďánský - violoncello Program: J. S. Bach, A. Vivaldi, Haendl, Mozart, Schubert, Vavřinec Barták Vstupné dobrovolné
16
Koncert u příležitosti výročí 230 let od narození Vavřince Bartáka, rodáka z Netvořic V roce 2009 uplynulo 230 let od narození dirigenta a hudebního skladatele Vavřince Bartáka. Vavřinec Barták se narodil 7. srpna 1779 v Netvořicích a zemřel 27. března 1851 v Písku. Po studiích hudby v Praze byl jmenován dirigentem orchestru hraběte Františka Josefa Wrtby na Konopišti. Po Wrtbově smrti se vrátil zpátky do Prahy, kde patřil k nejvyhledávanějším hudebníkům své doby. V roce 1832 byl jmenován ředitelem kůru v Písku. Barták je rovněţ autorem několika menších skladeb. V osobnosti Vavřince Bartáka můţeme spatřit jednoho z nejvýznamnějších šlechtických kapelníků přelomu 18. a 19. století.
17
Program koncertu: (Anonymus) Codex-Faenza - Gloria Antonio Vivaldi: Chrámová sonáta e moll pro violoncello a varhany Franz Schubert: Ave Maria J. S. Bach - Wenn dich Ungluck tut greifen an BWV 1104 J. S. Bach: Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort BWV 1103 Wolfgang Amadeus Mozart: Ave verum Johann Sebastian Bach: Suita č. 1 pro violoncello sólo BWV 1007 (výběr) Georg Friedrich Haendel: Largo z Xerxes Wolfgang Amadeus Mozart - Andante F Major KV 616 Johann Sebastian Bach: Air pro violoncello a varhany Johann Sebastian Bach: Bist du bei mir BWV 508 Vavřinec Barták: Salve regina Christian Erbach - Fuga a 4 voc. del 1. tuono
18
Ondřej Socha – tenor Narodil se v Praze. Hudbě a zejména zpěvu se věnuje již od dětství. V roce 2003 byl přijat na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Jiřího Kotouče. Již velmi záhy během studia začal aktivně vystupovat. Ve Státní opeře Praha hostuje od roku 2004 jako Pong v Turandot, Danieli v Sicilských nešporách, Borsa v Rigolettovi a Lampář v Pucciniho Manon Lescaut; v divadle F. X. Šaldy v Liberci jako Vašek v Prodané nevěstě. Na mezinárodním jevišti debutoval ve stejném roce na irském Wexford Opera Festival jako Torquemada v Ravellově Španělské hodince. Z početných dalších zahraničních vystoupení patří k nejvýznamnějším Trójan v Idomeneovi na Mozart Festival La Coruña 2005, Dvořákovo Requiem v Paříži 2006 a Haydnovo Stvoření na festivalu Septembre Musical de L´Orne ve francouzském Alençonu 2007. Je opakovaně zván na festival Rassegna Internazionale Capolavori di Musica Religiosa v italském Bergamu. Věnuje se též koncertní činnosti. Vystoupil s většinou českých orchestrů včetně Pražské komorní filharmonie a Pražského komorního orchestru, po boku Pražského filharmonického sboru, Českého filharmonického sboru Brno a Paris Choral Society, v hudebním nastudování Johna Shea a pod taktovkou dirigentů jako Philip Auguin, Enrico Dovico, Caspar Zehnder nebo Marco Zambelli v ČR, Německu, Francii, Itálii, Holandsku, Španělsku, Irsku a Velké Británii. Kateřina Málková – varhany získala první hudební vzdělání na Základní umělecké škole v Hrušovanech n. J. Již během svých studií na konzervatoři v Brně ve třídě prof. Petra Koláře se zúčastnila mnoha domácích i zahraničních soutěží. V roce 2004 byla přijata na Akademii múzických umění do třídy doc. Jaroslava Tůmy. Absolvovala řadu mistrovských kurzů např. u jedné z nejvýznamnějších postav varh. interpretace Marie Claire Alain, ale i u Prof. Martina Sandera, Jon Laukvika, Luigi Ferdinando Tagliavina, Pier Damiana Peretti, či Prof. Andrea Liebiga. V roce 2007 byla na roční stáži na Vysoké hudební škole v německém Luebecku u Prof. Arvida Gasta. Pravidelně se také věnuje interpretaci hudby 20. a 21. století. Jan Žďánský – violoncello studoval na konzervatoři v Pardubicích u prof. Josefa Krečmera. Na hudební fakultě AMU v Praze byl posluchačem ve třídě Prof. Miroslava Petráše. Během studií se zúčastnil mnoha mezinárodních kurzů a stáží, např. u Prof. Victorie Yagling (Helsinki), F. Bartholomeye (Vídeň), Prof. M. Zeuthena (Kodaň) aj. Je laureátem soutěže konzervatoří v roce 1999, držitelem 2. ceny soutěže pro interpretaci soudobé komorní hudby ve Frankfurtu n. M, nositelem několika cen ze soutěže v rakouském Semmeringu, v roce 2003 získal cenu za nejlepší provedení skladby Leoše Janáčka na Janáčkově soutěži v Brně atd. Spolupracuje jako sólista s Komorní filharmonií Pardubice, Capella Pallatina Mannheim, Tutti Bordeaux. Je členem mezinárodního institutu „Wiener Klangstil“ pod patronací Vídeňských filharmoniků. Natáčí pro Český, Dánský a Rakouský rozhlas. Vystupuje na festivalech Salzburger Festspiele, Max Reger Festival atd. V roce 2004 studoval na Kunstuniversität v rakouském Grazu ve třídě Prof. Rudolfa Leopolda. Aktivně se věnuje též komorní hře (je členem Tria IUNO a Kaprova kvarteta. Hraje na violoncello vídeňského mistra Josepha Wassermanna z roku 1748. 19
Domovem České Hudby Projekt pro zachování kulturních hodnot
Záměr obnovit tradice české hudební kultury získal v závěru minulého roku konkrétní a jasnou podobu. Stalo se tak zásluhou řady významných pedagogů a vynikajících absolventů Akademie múzických umění v Praze, Univerzity Karlovy v Praze a Konzervatoře. Česká hudební tradice ztrácí v multikulturním prostředí a obecné komercionalizaci moderního světa svoji nezastupitelnou roli nositele hodnot české kultury. Tento trend, kterému se nelze ani ve vyspělých evropských zemích zcela vyhnout, se však daří promyšlenou strategií přinejmenším usměrnit. Proto bychom chtěli prezentovat váţnou hudbu na vysoké úrovni i v jiném prostředí neţ jsou velká města. Tuto úlohu v minulých letech statečně suplovaly např. Kruhy přátel hudby, z nichţ ovšem bohuţel mnohé zanikly, nebo svoji činnost v důsledku nedostatku financí značně omezily, ale ani ony nebyly schopny pokrýt poměrně vysokou poptávku v menších aglomeracích. Naším záměrem je pokusit se o obnovu hluboké tradice provozování váţné hudby i na regionální úrovni, kde ji lze jasně prokázat například v osobnostech kantorů, varhaníků a regenschori. Naším cílem je tedy připomenout někdy i neprávem pozapomenuté hudebníky, kteří ţili nebo působili v místech mimo hlavní rámec kulturního dění alespoň v době, kdy si připomínáme jejich ţivotní výročí. Přesto jsou vazby k hudebním velikánům i uměleckému prostředí tehdejší doby pozoruhodné. Dramaturgie koncertů bude tedy vázaná na dané místo a osobnost a proto vţdy jedinečná. Úloha interpretů bude svěřena nejen známým umělcům, ale i vynikajícím mladým hráčům, laureátům mezinárodních soutěţí, nositelů významných ocenění. Je totiţ omylem se domnívat, ţe garancí nejvyšší profesionality musí být vţdy vystoupení mediálně známé osobnosti. Nepochybujeme, ţe tento projekt dokáţe, ţe Česká republika můţe být hrdá na ohromující počet osobností, majících nezřídka v evropském nebo světovém kontextu mimořádný význam.
20
Ještě ke koncertu... Umělci z koncertu na nás nezapomněli. Jan Ţďánský nám poslal noty Vavřince Bartáka a všichni nám poslali poděkování za hezkou atmosféru při koncertě a na Valné hromadě.
21
A hezká náhoda. Před vánocemi jsme byli s manţelkou na Rybově Vánoční mši v Praze, kde vystupoval Ondřej Socha. Poznal mě mezi diváky, přišel nás pozdravit a poprosit o zaslání básně, kterou přednesla na Valné hromadě autorka. Báseň jsem poslal. Byla to báseň od Jindřišky Jankovské – Schneiderové.
Hudba našeho domova V srdci nám znějí tóny mistrů a našeho Vavřince Bartáka, z Netvořic slavného rodáka. Tak to dříve u nás bývalo, krásno často doma známo nebylo. Dnes jsme hrdi na naše Netvořice, daly nám vzácného umělce. Kdyby mladých umělců nebylo, velké dílo by bylo zapomenuto. Dnes mnozí touţí být slavní, jen na svůj zisk a peníze myslí. Ti, kteří po dlouhém putování se domů vracejí, jsou šťastni a domovu pomoci spěchají. Mnohdy v hudbě a ve zpěvu, našli útěchu.
Věnuji umělcům, kteří vystoupili v našem kostele a zanechali v nás krásné umělecké záţitky. Jindra Schneiderová, Vysoký Újezd 22
Vzpomínka na Miloše Jírovce Bylo to jako blesk z čistého nebe. V pátek jsem si s Milošem v pohodě dohodl schůzku na pondělí navečer ohledně Spolku a v pondělí jsem byl zavolán, abych tam přijel, protoţe byl nalezen doma sám a mrtvý. Jeho manţelka byla mimo Netvořice a po oznámení byla v šoku. Přijel doktor, zavolali jsme i policii, manţelku Gábinu přivezl její příbuzný Tomáš. Byl to opravdu blesk z čistého nebe. Chci velice poděkovat jeho rodině, manţelce Gábině a Tomášovi Šimkovi, ţe všechny spolkové věci včetně pokladny mi předali ještě za přítomnosti policie. Miloš byl pečlivý a svědomitý hospodář Spolku. Rozloučení za Spolek udělal 12. února 2010 v římskokatolickém kostele náš starosta Jiří Stibůrek: „Váţení pozůstalí, odchod člověka z pozemského hmotného světa je vţdy smutný, působí zármutek a současně má také mnoho podob. Někteří lidé skonají tiše, jako kdyţ vane vánek, jiní lidé odejdou náhle uprostřed činů - nečekaně - je to jako kdyţ padne mohutný dub a zem se zachvěje. Miloš Jírovec – muţ, s nímţ jsme se přišli dnes rozloučit, byl právě tím dubem, a dnes se chvěje nejen zem, ale především naše srdce. Miloš přišel do našeho kraje zdaleka, aţ z maďarsko-slovenského pohraničí. Nepřišel do našeho kraje odpočívat, ale tvrdě pracovat, a aktivně zvelebovat svůj nový domov pro další generaci. Do našeho kraje přišel muţ, který se ho rozhodl změnit svojí vůlí, krajinu i lidi v ní. O tom, jakou lásku choval k netvořickému kraji, svědčí to, ţe ač se ve zdejším kraji nenarodil, byl to právě on, kdo jako jeden z prvních stál u obnovení činnosti Spolku rodáků a přátel Netvořic a okolí – spolku, jehoţ byl do svého posledního dne skvělým hospodářem a členem jeho výboru. Miloš Jírovec byl prostě takřka u všeho, co se v Netvořicích za poslední desítky let událo. Vţdy dokázal pomoci dobrou radou i svou mozolnatou rukou. Srdce Miloše Jírovce, které v pondělí naposledy udeřilo, bylo velké, nebojácné a ţhavé tak, jako byla jeho zděděná maďarská krev, která mu od mala kolovala v ţilách. Miloš se nikdy nebál diskuse, konfliktu a projevení svého osobního názoru, byť by to byl názor proti všem. Byl vţdy rovný jak dub a nebojácný jak lev, zvláště kdyţ bojoval za správnou věc v souladu se svým přesvědčením. Říká se, ţe k lidské spokojenosti a štěstí na tomto světě vede 5 základních věcí či vlastností: - Nemít strach z věcí, které přináší ţivot - a to ani ze smrti - Umět odpouštět našim přátelům i nepřátelům i ty největší křivdy - Mít víru ve vyšší spravedlnost - Mít smysl pro humor a schopnost zasmát se sám sobě - A mít Pokoru před věčností a Bohem 23
Jsem si jist, ţe Miloš na své cestě ţivotem nalezl všech těchto 5 pravd a proto zůstane příkladem pro mnohé z nás. Slibuji Ti Miloši, ţe kdykoli půjdeme po staré neveklovské silnici přes netvořický potok a pohlédneme vlevo na dílo, které jsi zde v krajině vykonal, vzpomeneme Tě. Tvé činy a Tvůj smích nám bude připomínat i Tvůj nově vysazený les u cesty k Jedlici, který jsi vysadil, tak trochu proti všem těm hloupým otázkám, proč v tvých sedmdesáti letech sázet les. Stromy ale přece nikdy nesázíme pro sebe, ale pro generace našich dětí, vnuků a pravnuků, a to jsi Ty, jako moudrý muţ se srdcem na dlani vţdy věděl a proto jsi je sázel!!! Miloši, příteli, loučím se s Tebou za Tvoji ţenu Gábinu a všechny Tvé blízké, za kamarády z Netvořic, se kterými jsi trávil v posledních letech mnoho chvil, za Tvé sousedy a za úplně všechny, co jsi měl kdy rád. Samozřejmě také za Tvé Netvořice, kde jsi zanechal tak výraznou stopu a i za Tvůj rodácký Spolek. Myslím, ţe bys byl rád, abychom na tebe vzpomínali nejen s láskou a úctou, ale také úsměvem. A i kdyţ nás teď srdce bolí k rozervání, slibuji Ti, ţe se o to všichni pokusíme. Víme , ţe bys to tak chtěl. Mnozí z nás vědí, ţe smrt je jen a jen novým začátkem a ţe pláč i smích je součástí koloběhu věků. Miloši, díky za Tvůj plný ţivot, za všechno co jsi zde vykonal, za všechny úsměvy a lásku, kterou jsi zde rozdal. Přeji ti klidnou a šťastnou cestu do světla.“
D
24
Osobní vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku Není jednoduché stručně napsat vzpomínku na člověka, kterého jsem zpočátku neznal a o kterém jsem slyšel jenom negativa od bývalého vyloučeného člena Spolku G. Vacha. Z mé strany není moc velká omluva, ţe jsem byl tehdy v zaměstnání značně vytíţený a do Netvořic jsem jezdil občas a jenom na víkend. A o neveřejném dění ve Spolku jsem toho moc nevěděl. Spolek panu Lašťovičkovi tehdy velice ublíţil, kdyţ začal písemně kritizovat a napadat jeho rozsáhlé práce o historii Netvořic. Jménem Spolku to sice prováděl jenom G. Vach, ale nutno říci, ţe ostatní ve výboru to neřešili, brali to pasivně. Nikdo se o to nezajímal. Pan Lašťovička ze Spolku vystoupil a napsal k tomu dopis. O tom dopise se ve Spolku nemluvilo, neviděl jsem ho. Stál by však za zveřejnění. Aţ později, kdyţ jsem odešel do důchodu a začal pracovat ve výboru Spolku jako kronikář, jsem se začal o práci Jaroslava Lašťovičky zajímat. Začalo také období, kdy ve výboru Spolku docházelo k tvrdým střetům především ze strany G. Vacha a J. Trnky. Rozhodnutí o dalším vývoji dala Valná hromada 2006. Kdyţ několik nespokojených členů neuspělo se svými názory, odešli ze Spolku a zaloţili sdruţení Kolnu. G. Vach byl vyloučen ze Spolku. A tak konečně začal klid a nový výbor začal normálně a v pohodě pracovat. A vracím se k Jaroslavovi, protoţe Spolek mu poslal omluvný dopis podepsaný starostou Spolku Jiřím Stibůrkem. Omluvy byly i osobní. V té době byl uţ Jaroslav váţně nemocný. Za sebe mohu říci, ţe jsem díky jeho ţeně Mileně mohl s Jaroslavem navázat kontakt a seznámit se s jeho pracemi, před kterými smekám. Co ten člověk prostudoval v archivech po celých Čechách, kolik času tomu věnoval, vytvořil si vlastní archiv! Po vlastních zkušenostech se zpracováním historie našeho Spolku jsem na vlastní kůţi pocítil, co to znamená, kdyţ se to někdo snaţí dělat co moţná dobře. Musel jsem přečíst tisíce stran a vybrat z nich něco podstatného, popsat to, dát do souvislostí, atd. A výsledek často není ani oceněný. Také není takový problém najít v takové práci něco problematického, něco si proti tomu vymyslet a pošpinit pak všechno. Lidé kolem převáţně nevědí o čem je řeč, mlčí, myslí si, ţe asi na té kritice bude něco pravda, proč by to jinak někdo říkal, atd. Byl jsem poctěn, kdyţ Jaroslav pochválil mojí první neúplnou práci o historii Spolku Malé vzpomínání a také moje Vzpomínky malého kluka na okupaci. A předal mi svoje kontakty na historii Netvořic s přáním, abych pokračoval v jeho práci. Nemohl jsem mu to slíbit, protoţe bych rád nejprve dokončil a vylepšil historii našeho Spolku a také zaznamenal paměti na dobu vystěhování. Snad se někdo najde, kdo bude seriozně a objektivně pokračovat v jeho práci. Jaroslav se do Spolku uţ nevrátil, jeho ţena ano. A velikou nadějí pro Spolek je přihláška od jeho dcery Hanky, která úspěšně pracuje ve vedení muzea Alfonse Muchy a Franze Kafky v Praze. 25
Ještě si dovolím připojit rozloučení s Jaroslavem Lašťovičkou v československém kostele od jeho přítele, který je na fotografii při společné práci.
Vzpomínka Phdr. Ladislava Kesnera ml. na nedávno zesnulého přítele, učitele, autora publikací Netvorští z Březí a Z historie Netvořic, Jaroslava Laštovičku (22. 8. 1934 – 27. 6. 2010): „Kdyţ jsem v uplynulých dnech přemýšlel nad tím jakým způsobem připomenout nesčetných vyprávění, kterým jsem mohl v uplynulých letech naslouchat. Byl nejenom rozeným vypravěčem, obdařeným výjimečným smyslem pro humor, ale především výborným pozorovatelem lidského ţivota. Nepoznal jsem ho v roli, kterou si v mládí zvolil a po desítky naplňoval – totiţ jako svého učitele. Jeho učitelská léta jsem znal pouze z jeho vyprávění a vzpomínek. Vracel se v nich jak k počátkům své kantorské dráhy v Litvínově a na jednotřídce v Horním Jiřetíně, tak i k více neţ třicetiletému působení v Praze, kde se věnoval výuce historie a geografie – oboru, který vystudoval. O svých bývalých ţácích mluvil s opravdovou láskou, znal detaily jejich ţivotních osudů, s mnohými aţ do své smrti udrţoval osobní kontakt. Zanechal ve mně dojem, ţe byl jedním z těch učitelů, na které člověk v dospělém věku vzpomíná s opravdovou vděčností. 26
Uţ během svých učitelských let v Praze pravidelně přispíval - především do Svobodného slova - články na různá témata z historie. V posledních 15 letech, kdy jiţ trvale pobýval v Netvořících, napsal desítky článků pro benešovskou Jiskru a další časopisy, v nichţ se věnoval místní historii, významným postavám českých dějin či připomínce významných výročí. Napsal také dva rozsáhlejší texty. První z nich, publikaci Z historie Netvořic, druhou Netvorští z Březí - Vyprávění o časech dávno minulých. Byl člověkem, který svůj čas věnoval důkladnému a poctivému bádání o místní historii a osobnostech. Myslím, ţe sám sebe viděl jako pokračovatele tradice oněch písmáků, díky nimţ si naše společenství uchovala svoji paměť – svědčí o tom věnování jeho netvořické historie: „ památce všech, kteří v dobách dávno minulých pečlivě zaznamenávali pro paměť budoucím slovo za slovem a větu za větu o tom co se stalo.“ Svoji prací beze zbytku naplnil své krédo, ţe – abych jej ještě jednou citoval – „historie není jen suchopárnou naukou o odlehlé minulosti, je třeba ji chápat jako ruku, podanou nám našimi předky pro zachování kontinuity s jejich ţivotem a činěním.“ Plody jeho práce ocení nejvíce ti čtenáři, kteří vědí, ţe minulost jejich obce a kraje není přebytečnou veteší, ale ţe z ní vyrůstá jejich současná identita a ţe by ji kaţdé lidské společenství ve svém nejvlastnějším zájmu mělo dobře znát a ţe bez onoho pouta s předky není smysluplné budoucnosti. Poselství jeho práce a usilování však sahá mnohem dále: totiţ, ţe neokázalé a prosté zkoumání a psaní dějin, vytváření onoho pouta mezi minulostí a přítomností je tolik potřebnou sluţbou a darem svým sousedům a své obci.“
Z 27
Advent s Netvořákem Poslední adventní neděli 20. prosince 2009 jsme tradičně uspořádali Advent s Netvořákem. Sešli jsme se na náměstí a pomalou procházkou jsme došli k naší lávce nad potokem u lesa Jedlice. Tam na nás čekal Netvořák a ozdobené okolní stromky. Bylo krásné slunečné a mrazivé počasí se sněhovou pokrývkou. U lávky nás čekalo překvapení v podobě nové dřevěné lávky, dar starosty Netvořic a člena našeho Spolku Jiřího Kubáska. Bude se zde hezky odpočívat a kochat se okolní přírodou. Rozsvítili jsme svíčky, přinesli dobrůtky pro zvířátka i lidi, popíjeli hřejivé nápoje pro dospělé a pro děti. Zazpívali jsme si vánoční koledy spolu s přáteli z Moravy, popřáli si všeho dobrého a bylo nám všem moc hezky. Veselé a pohodové Vánoční svátky a do Nového roku 2010 zdraví, štěstí a úspěchy v osobním ţivotě.
28
Reprezentační ples II. reprezentační ples TJ Sokola a Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích se konal 16. ledna 2010 v sokolovně Květinou plesu byla růţe pro kaţdou ţenu, ovoce plesu byl banán pro kaţdého muţe. A připraveno bylo překvapení plesu. Tombola měla 538 cen. Z toho 38 cen bylo hlavních, které se losovaly. 500 cen se na vyhrané číslo přímo vydávalo. Z hlavních cen: romantická noc v penzionu na Konopišti, jízda tankem, poukaz na sele, velké dárkové koše, 5q uhlí, tlaková myčka, demiţon slivovice, dřevěné hračky, archivní víno, stříbrný náramek, 30l piva, poukaz na vyjíţďku na koni, poukaz na konzumaci za 1000 Kč, uzená kýta, atd. Sponzorů do tomboly bylo na 80. Hlavními sponzory byli ing. Jiří Stibůrek a jeho firma Eltsen a starosta Sokola Pavel Netolický. Celou akci připravovala řada lidí z obou spolků. Hlavním organizátorem byl Pavel Bron ze Sokola a oba starostové, Pavel Netolický a Jiří Stibůrek. Organizace plesu byla provedena velice dobře. Z přípravy bylo náročné ruličkování lístků do tomboly, příprava a výzdoba sokolovny, roznášení plakátů a pozvánek, sehnání sponzorů pro tombolu, organizace a výdej tomboly, atd. Opět hrál Čejka band, který si získal přízeň všech tím, ţe dokáţe zahrát všechny ţánry pro všechny věkové skupiny. Předtančení jsme letos poněkud zpestřili. Opět vystoupila taneční škola J.+K. Maršálkových z Benešova. Tentokráte to byla skupina asi 10letých dívek a chlapců. Po nich vystoupila skupina mladých z tanečního studia Hazard z Jesenice s ukázkami hip hopu. A na závěr jsme získali ukázku stepu. Tři stepařky z taneční školy TOP Stepu ze Zdiměřic u Jesenice nám předvedly slavnou skladbu Shim Sham Shimmy, kterou zná kaţdý stepař po celém světě. Tyto stepařky byly na mistrovství republiky druhé a na mistrovství světa v prosinci 2009 v Německu šesté. Ples byl hojně navštíven, takţe sokolovna byla zaplněna. Návštěvníci byli u vchodu uvítáni. Dámy růţí a pánové banánem. Ples zahájili starostové obou spolků a představili překvapení plesu, slavnostní přípitek. Na kaţdém stole byla lahvička se slivovicí a tak jsme si všichni mohli připít na zdraví!
Děkujeme všem sponzorům, organizátorům a všem pomocníkům! 29
Poznáváme náš krásný kraj Na naše dva velké výlety v překrásné krajině mezi Vltavou a Sázavou jsme se vydali uţ mnohokráte. Ale jsme na ně vţdy dobře připraveni? Máme všechno potřebné a nutné pro velkou cestu? A co kdyţ přijedeme zdaleka a musíme přenocovat? Proto jsem pro Vás našel osvědčené rady, které si můţete mírně aktualizovat na současnou dobu a máte zajištěný klidný a pohodový výlet za kaţdého počasí a na jakoukoliv dálku.
Rady pro turistické nadšence v království českém z roku 1904 Kdo cestuješ pěšky, mějž především na zřeteli, abys měl pohodlnou, ne právě zcela novou obuv. Budiž lehká, ale s dobrými dvojitými podešvy, nikoliv šněrovací, nebo vůbec nízkou, nýbrž raději s holinkami a nepromokavou, a dle možnosti alespoň ještě jeden pár nebo střevíce v zásobě kvůli převléknutí. Během dne jez a pij málo, teprve večer se náležitě občerstvi a nasyť Pěší turista oděje se pokud možno lehce, ale teple, nejlépe oděvem nepromokavým a s vlněným prádlem. Učiní dobře, vezme-li sebou jednu nebo více košil k výměně. Pak může bez obav kdekoliv přenocovat. Klobouk buď lehký, plstěný. Proti chladu vezmi lehký pléd nebo plášť. Nejlepším opěradlem jest pevný deštník nebo hůl deštníková, zobcem okovaná. Kdo z důvodu zdravotních či jiných bude nucen přenocovat, vezmi sebou: mýdlo, ručník, hřeben, kartáček na zuby, kartáč na oděv, nůž se zátkopáčem, jehlu, nitě, knoflíky k zapichování, anglickou náplasť, kapky opiové proti kolice a průjmu, natron bicarbonicum proti žáze, jelení nebo salicylový lůj nebo místo toho mandlový olej proti opruzení, dále trochu citronové kyseliny k uhašení žízně, lahvičku koňaku nebo dobrého vína. Každý takovýto turista si nezapomene doma dobrou náladu od hlavy až k patě, čímž potěší sebe i ostatní a přivábí k sobě slunce a teplo.
30
SPOLEK RODÁKŮ A PŘÁTEL MUZEA V NETVOŘICÍCH
zve milovníky přírody na VI. ročník oblíbeného jarního výletu
„ NA MEDNÍK ZA KANDÍKY a
NA POSÁZAVSKOU STEZKU“ ! v sobotu 27. března 2010 ! Okružní trasa: Z Třebsína do Národní přírodní památky Medník. Na vrcholu Medníku (416 m) program – mohyla, zpěv, foto, soutěţ. Pozorování vzácného kandíku (psí zub) z třetihor. Přísně chráněn! Pozůstatky po rýţování zlata a po hledání štěchovického pokladu. Dále Posázavskou stezkou s překrásným Zlatým kaňonem, zpět podél Třebsínského potoka k vodníkovi Třepsíkovi a do Třebsína. Délka trasy asi 7 km, lze se vrátit z Medníka do Třebsína. Sraz ve 13,15 u kapličky a hostince U Novotných v Třebsíně, kde bude po návratu program, pamětní list a občerstvení. Autobus z Netvořic 12,50 a ze Štěchovic 12,45. Další varianty: 1. Z Netvořic na kole – zajímavé zastávky. Organizuje J. Horečka. 2. Místo okruţní trasy procházka z Třebsína 1 km na Smetanovu vyhlídku nad Vltavou, výhled na slavnou Ztracenku a Štěchovickou přehradu. Návrat a posezení s ostatními.
Organizátoři akce: J. Dušek 603 518723, J. Horečka 602 283102, D. Koberová
31
SPOLEK RODÁKŮ A PŘÁTEL MUZEA V NETVOŘICÍCH
věnuje
PAMĚTNÍ LIST
jako ocenění za výstup na horu Medník a hledání vzácného kvítku Kandík psí zub
VI. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku na jaře L. P. 2010
32
Byli jsme na Medníku
VI. ročník jarního výletu „Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku“ se vydařil! Dlouhá zima nám plánovaný termín posunula o týden dále. Ale vydařilo se. Za týden se ukázalo sluníčko a déšť přišel, aţ kdyţ jsme uţ seděli v restauraci. 27. března 2010 byl příjemný jarní den. Počet evidovaných účastníků byl 56, kaţdý dostal na památku obrázek kandíku. Nejmladším účastníkem byla 18 měsíční Adélka Janoušková, nejstarším Josífek Dušek přes 70 let. - Vzpomenuli jsme minutou ticha naše členy Miloše Jírovce a Františka Šobíška. - Mohylu na Medníku jsme opět navýšili o několik cm. - Soutěţ o siláka hory Medník vyhrál Radek Janoušek, který vynesl na vrchol balvan hodně přes 25 kg. Mincíř při váţení zkolaboval. A to jsme váţili jenom ten balvan. - Mezi dětmi zvítězila osmiletá Eliška Leštinová, která vynesla 11 kg kámen. - Děti soutěţily v zapamatování si českého názvu kandíku – psí zub. - Zazpívali jsme Spolkovou výletní hymnu, Babičku Mary a zapsali se do pamětní knihy na vrcholu Medníku (416 m). 33
- Cestou z Medníku jsme procházeli lesní fotogalerií s krásnými fotkami a vtipnými texty. Připravil J. Stibůrek. - Viděli jsme svěţí mladé kandíky a spousty podléšek. - Zlatý kaňon Sázavy hučel, ptáci zpívali, jarní kytky kvetly, lidé se usmívali, pohoda. - Vodníkovi Třepsíkovi s druţkou jsme dali další hrneček. - Konec byl v restauraci U Novotných, kde jsme se mohli občerstvit. Kaţdý obdrţel pamětní list, pro děti připravil Jiří Stibůrek krabici krásných barevných kamínků. - Určitě to byl vydařený výlet!
Několik informací k výletu… Medník je sedlo 416 n. m., coţ je přesně o 100 metrů níţe, neţ Holý vrch. Na druhé straně sedla je Malý Medník. Národní přírodní rezervace zde byla vyhlášena na ochranu kandíku uţ roku 1933 na ploše 19 ha, a to na severním a severovýchodním svahu Medníku. Kandík je unikátní ojedinělý pozůstatek z pradávných geologických dob. Na Medníku je jediná a nejsevernější lokalita kandíku v Evropě!!! Geologický podklad tvoří tvrdé horniny jílovského pásma – pruh břidličnatých vyvřelin. Odpradávna se v okolí těţilo zlato. Svědectvím je spousta širokých jam v lese. V roce 1965 byla na Medníku zřízena první naučná stezka na našem území. Pod Medníkem je řeka Sázava v hlubokém kaňonu. Je to rozhodně nejkrásnější údolí Sázavy! A pro mnohé i nejkrásnější kaňon u nás. Trampové nazývali Sázavu Zlatou řekou. Pojmenoval jí tak r. 1919 Bob Hurikán (Josef Peterka 1907-65). Nejstarší osada Zlatého kaňonu je Arizona z r. 1920. Dodnes existuje. Z trampů vzpomeňme například Burka, později slavného malíře Zdeňka Buriana!!! Werich a Voskovec zpívali o tomto kraji Babičku Mary! Naše cesta vţdy vede po turistické cestě podél řeky. Nejprve po dolním okraji Medníku kolem chat na okraji Pikovic a potom dále kolem peřejí, Údolí ticha s nejstarší chatou Psinec, cestou lesem kolem Klimentovy a Raisovy vyhlídky na údolí řeky, a nakonec aţ k rozcestí pod Třebsínem, kudy chodí osadníci chat do hospůdek v Třebsíně. Posázavská stezka KČT byla vytvořena roku 1914-24 za 230 000 Kč, coţ byly na tehdejší dobu hodně vysoké náklady. 34
Za zmínku stojí i příběh Štěchovický poklad. Na konci 2. světové války v lednu 1945 vyhloubili Němci ve strouze Dušně nad Štěchovickou přehradou štolu, do které údajně ukryli kompromitující materiály z doby války. Američané v roce 1946 tajně doklady vykopali a odvezli. Po protestu naší vlády je vrátili. Předpokládá se ale, ţe značně neúplné. A zůstává naděje, ţe Němci před útěkem zakopali někde i poklad s cennými věcmi. Ve velkém se do hledání tzv. Štěchovického pokladu pustili dva hledači – pánové Goenzel a Muţík. Hledání rozšířili aţ k Medníku. Důkazem jsou nedaleko Medníku vykopané štoly, které si můţete prohlédnout. Byly k nim instalovány směrovky, které jsou nyní odstraněny. Našel vůbec někdo štěchovický poklad? A i kdyby ho našel, asi se to nedozvíme! A ještě jedna zajímavost. Před Medníkem je obec Hradišťko. Jako tvrz se uvádí v roce 1571. Od roku 1683 do roku1945 byla v majetku Strahovského kláštera. Ten roku 1709 přestavěl tvrz na jednoduchý zámek, který opati pouţívali na kanceláře. Dnes je Hradišťko zajímavé pěstováním šlechtěných býků. Za 2. světové války byl v Hradišťku koncentrační tábor, kde byli vězněni Francouzi, Rusové, Belgičané a Poláci. V dubnu 1945 stráţe SS zmasakrovaly desítky vězňů. Dnes k památníku u silnice na Krňany jezdí kaţdoročně delegace z Francie a ostatních států.
35
VII. ročník tradičního jarního výletu
v sobotu 24. dubna 2010 Dobové oblečení z let minulých vítáno! Pamětní list pro účastníky. Během cesty je moţno se kdekoliv připojit. Časy přibliţné, vzdálenost přes 9,9 km. 8,30 - 9,00 Setkání u muzea v Netvořicích, přivítání 9,30 Odchod přes Jedlici na Lhotu pod vrch Holý (516 m) 10,45 - 12,00 Nedvězí – farma Michal, občerstvení v místním hostinci 12,00 Přes Pexův Luh do Staré Rabyně a dolů na Slapskou přehradu 13,15 Zastávka na hrázi Slapské přehrady 14,00 Na Rovínku – program, odpočinek. Slavná vorařská kaple 15,00 Střed království českého – náš cíl! 16,00 Zakončení cesty v Lahozi s posezením v hospůdce Před ranním setkáním v Netvořicích odvoz aut do Lahoze. Spojení z Prahy: Bus 332 Budějovická 8,00 - Jílové 8,42. Přestup na Netvořice v Jílovém 8,50 - Netvořice 9,11h. Zpět do Prahy autobusem ze Slap. Změna termínu jen v případě mimořádně nepříznivého počasí. Informace u organizátorů akce: J. Dušek 603 518723, J. Horečka 602 283102 36
Jaký byl VII. ročník Cesta do Středu Království Českého 2010? - Byl krásný slunečný den, příroda rozkvetla do květů a zeleně, bylo nám hezky a pohodově, nezapomenutelný záţitek. - Setkání bylo u domečku u muzea v Netvořicích, kde bylo malé pohoštění a společné foto. A také bublifuky a něco pro děti, atd. - U jedlického potoka naproti naší lavičce postavil starosta městyse Netvořice Jiří Kubásek novou lavičku. Křest lavičky provedli starosta našeho spolku Jiří Stibůrek a náš správce Jiří Horečka. Ať ţije Jiří. - Pod Lhotou jsme se zastavili v Kopanině, kde nás v jednom domě mile překvapilo občerstvení. - V Nedvězí jsme se zastavili v hospůdce a odpočinuli si. - Přes Starou Rabyni jsme došli ke slapské přehradě, kde část výletníků se mohla převést přes jezero ke kapličce na Rovínku. - Na Rovínku nám zahrála na trubku krásné fanfáry Simona Šmejkalová. - Zazpívali jsme si naši spolkovou výletní hymnu a trampskou Ascalonu a znovu popřáli k svátku Jiřím. - Potom jsme došli k cíli našeho výletu, Středu království českého. U třech kamenných kříţů jsme postáli a rozjímali. - A závěr byl v Lahozi v restauraci, kde jsme rozdali pamětní listy a pobavili se. - Rozhodně to byl krásný den!!!
37
Historie okolí Slapské přehrady Vltava od dob Keltů slouţila jako dopravní tepna. Od doby panování Karla IV. se postupně upravovala splavnost Vltavy, kterou vyuţívali především voraři. Na vorech se vozilo všechno moţné – a to především pro Prahu. Od dřeva aţ po budějovické pivo. Významná byla doprava soli z Rakouska. Do Českých Budějovic jí přivezly povozy, dále pak se plavila na vorech do Prahy. Nejobtíţnějším úsekem pro voraře byly štěchovické proudy – peřeje plné balvanů. V roce 1640 císař Ferdinand III. pověřil strahovského opata Kryšpína Fuka, aby tyto nebezpečné proudy upravil. Na paměť těchto prací byl roku 1643 postaven Ferdinandův sloup, dnes je pod přehradní hrází. Aţ teprve v roce 1722 byla nedaleko tohoto sloupu postavena socha sv. Jana Nepomuckého, patrona plavců – vorařů. Od této doby se jiţ mírnější divoké proudy nazývají Svatojánské proudy. Socha sv. Jana Nepomuckého byla roku 1890 restaurovaná, v roce 1908 byla nahrazena novou. Po dostavbě slapské přehrady byla socha přemístěna k cestě pod přehradou. A v roce 1998 jí dal štěchovický spolek Vltavan vysvětit a otočil jí tváří k Vltavě. Svatojánské proudy štěchovickou a slapskou přehradou úplně zanikly. Poslední vor doplul do Prahy v roce 1947, na Vltavě pak v roce 1960. Slapská přehrada je součástí vltavské kaskády. Nejprve v roce 1937 byla postavena vranská přehrada, potom za války v roce 1943 štěchovická přehrada. Tady chci zdůraznit, ţe Spolek rodáků a přátel Netvořic uţ od svého zaloţení v roce 1904 bojoval za postavení štěchovické přehrady. Vydával 20 let měsíčník Vltavské proudy, zabýval se širokým okolím Netvořic včetně Štěchovic. Na všech moţných místech zdůrazňoval a prosazoval přínos přehrady ve Štěchovicích pro tento kraj. Stejně tak jako bojoval za silnici z Netvořic do Štěchovic a ţeleznici Praha, Jílové, Netvořice, Neveklov, Sedlčany. Spolek měl své vlivné členy v Praze, kde byla rozhodující většina Spolku. Slapská přehrada byla postavena v místech, kde začínaly svatojánské proudy. Zahájení stavby bylo v roce 1949, dokončena byla v roce 1954. Vzpomínám na zatěţkávající zkoušku, kterou přehrada prošla 3 měsíce před dokončením. Přišly totiţ vytrvalé deště, vysoká voda. V noci jsme hukot padající vody přes přehradu slyšeli aţ v Netvořicích. Kdyţ jsme k přehradě na kole přijeli, byla vidět jenom bílá hustá mlha z padající vody a nepředstavitelný silný temný hukot. Dopadlo to dobře. Přehrada vydrţela. Je vysoká 65 metrů, má 3 kaplanovy turbiny o výkonu 48 MW. Bohuţel plánovaná plavební komora postavena nebyla. Naše Cesta do středu království Českého má vţdy delší odpočinek u nádherného místa slapské přehrady, Na Rovínku. Zde stojí empírová kaplička Nanebevzetí Panny Marie, kterou dal postavit vyslouţilý voják Jakub Záhorský z Lahoze ve 40. letech 19. století. Stala se velice oblíbeným místem vorařů, turistů a nyní i rodáků z Netvořic a jejich přátel. Pod kapličkou je zatopený hotel Záhoří (viz foto), který se proslavil za 2. světové války. Jeho historii jsme si vyprávěli právě u kapličky. 38
FOTOALBUM
39
Netvořický pouťový jarmark 2010
Letošní Netvořický pouťový jarmark 14. a 15. srpna 2010 pořádal náš Spolek uţ podeváté. Rozhodně můţeme zaznamenat stálé vylepšování a zkvalitnění této akce. Tím samozřejmě stoupá i náročnost na čas, prostředky a finance. Proto uvítáme kaţdou pomoc pro desátý ročník v příštím roce. Opět jsme mohli vyuţít prostory na zahradě u sokolovny a u československého kostela díky zapůjčení od místního Sokola a Městyse Netvořice. Hlavními organizátory Jarmarku byli Radek Janoušek, Dáša Koberová a Jana Skřivanová za pomoci řady dalších a dalších našich členů. Doufáme, ţe se k nim příště přidají i další dobrovolníci. Jarmark byl vybaven mnoha stany s posezením, Po oba dny vyhrávala dechová kapela. Spolek prodával koláče a okurky rychlokvašky – vocakovačky. Občerstvení zajišťoval Sokol. Přítomni byly stánkaři, řemeslníci, vystupovala kouzelnice, děti měly připraveny různé zajímavosti. Městys zajistil pro děti loutkové představení. Náš starosta Jiří Stibůrek uspořádal malou vernisáţ nové knihy našeho rodáka, pana profesora Josefa Rady, Vyznání více ţivotů. Na jejím vydání se sám a za Spolek význačně s autorem podílel. Tento veliký počin zasluhuje zvláštní ocenění. Přátelské posezení u domečku u muzea bylo uţ v pátek. Příjemný večer s grilovanou kýtou a občerstvením.
40
41
42
Čištění studánky a kapličky v Háji Další tradicí v našem Spolku je čištění kapličky u studánky v Háji. Spolek na této památné kapličce umístil pamětní desku a snaţí se kapličku, studánku a okolí udrţovat v čistotě. A kdo tam nebyl, můţe litovat, protoţe je ochuzen o krásnou procházku kolem myslivny do Háje. Krásnou na jaře i na podzim. Neodpustil jsem si vzpomínku na kapličku z doby světové války, kterou jsem napsal do svého sešitu Vzpomínky malého kluka na okupaci. Doma jsme měli neustále připravené pohotovostní ranečky. I já měl svůj raneček a v něm byla deka, ručník a nevím co ještě. Nebylo to těžké, protože jsem to musel nést asi tak kilometr do lesa Háj do prudkého kopce. Ranečky byly schované pod postelí. Já si pamatuji na dva případy, kdy jsme je použili: a/ Ke konci války přišli do Netvořic z Německa mladí kluci, mladší 18 let, kteří měli zachraňovat porážku nacistické říše. Byli to Hitlerjugend – Hitlerovi chlapci. Někteří bydleli ve vilce naproti domku Bludských, ve kterém jsme byli vystěhovaní. Jednoho dne maminka vyšla na dvůr a tam u králíkárny přistihla člena Hitlerjugend, jak tahá z králíkárny králíka. Bez váhání k němu přiskočila a vrazila mu pořádný pohlavek. Kluk se vylekal a utekl. Mamince rychle došlo, že je zle. Nevím, v jaké denní době to bylo, ale tatínek nebyl doma, byl v práci. Maminka nás se sestrou rychle oblékla, vzala jídlo a ranečky a úvozem za naší zahradou (dnes už neexistuje, byl rozorán a zaorán při kolektivizaci) jsme utíkali do Háje. Došli jsme až ke studánce s kapličkou. Byla tam výborná voda a mohli jsme se v kapličce i schovat a být tam skoro celou noc. Druhý den brzy ráno jsme se opatrně vrátili. Nic se nedělo, nikdo u nás nebyl. Kluk z Hitlerjugend asi nežaloval. b/ Podruhé jsme utíkali do Háje, když obloha byla plná letadel a čekal se nálet i na Netvořice. Byli jsme v kapličce celou noc, nálet nebyl. Druhý den jsme se vrátili. A potom spadly bomby právě do Háje. Byla to určitě náhoda nebo odlehčení od nákladu spojeneckých letadel při jejich návratu. A bomby spadly i jinde, naštěstí vždy mimo obydlí. Zůstaly po nich hluboké díry. V té souvislosti vzpomínám, jak jsem s kamarádem stál na náměstí před Váňovými, a pozorovali jsme neuvěřitelné množství letadel na nebi. Už nikdy v životě jsem nic takového neviděl. Musely to být stovky letadel. A pod nimi létaly stíhačky, říkalo se jim špitfajry nebo kotláři. Kotláři proto, že kulomety ničili kotle u lokomotiv. Jedna stíhačka přiletěla nízko nad náměstí a při náklonu jsme uviděli černého pilota. Dodnes věřím, že byl černý a že nám snad mával. První černoch v životě. Tento zážitek opět končil doma výpraskem. Bylo ale těžké zůstat v takové době doma, Pohled na Netvořice od Háje i za cenu výprasku. 43
Krajem dětství Františka Hrubína 100. let od narození
Krajina kolem Lešan a Břeţan, Sázava od Krhanic do Kamenného Přívozu, kopec Běsná a Netvořice. To bylo nezapomenutelné dětství Františka Hrubína. My, děti z Netvořic, jsme znaly velice dobře jméno a tvorbu Františka Hrubína. Byl to náš rodák, který chodil do Netvořic na hřbitov k hrobu Novotných a Hrubínů a navštěvoval v Netvořicích přátele. A miloval tento kraj. Proto jsem byl přesvědčený, ţe se narodil v Lešanech. Ale bylo to jinak. František Hrubín se narodil 17. září 1910 v Praze na Vinohradech. Kdyţ přišla první světová válka, jeho tatínek musel roku 1914 narukovat a matka s dvěma chlapci, čtyřletým Františkem a jednoročním Josefem, se přestěhovala ke svému otci do chalupy v Lešanech. A bydleli tam skoro deset let. Malý František začal v Lešanech chodit do obecné školy. V okolí nebyl průmysl, ţeleznice, výstavba. Čas zde plynul klidně a pomalu, pro rodiče však hodně těţce na hmotné zajištění rodiny. Ve vedlejších Břeţanech byl jeho druhý dědeček, Josef Hrubín. Dnes je dědečkův domek přestavěný, zatímco domek v Lešanech zůstal téměř beze změny aţ do dneška. Do dětské duše Františka se okolní příroda a lidé zapsali na celý ţivot. Proţil zde všechny klukovské záţitky a jeho citlivá osobnost je hluboce vstřebala a silně ovlivnila jeho tvorbu. Kopec Běsná se stal magickým bodem jeho ţivota i tvorby. Nevím, zdali to mám v sobě také po čtení jeho tvorby, ale asi ano. Pokaţdé, kdyţ vidím Běsnou, tak jsem nějakým způsobem zasaţen. Nikdy nejdu nebo nejedu kolem, aniţ bych se na Běsnou nepodíval. Kolem Běsné chodily z Lešan a Břeţan všechny pohřby do Netvořic, do kostela a na hřbitov. František Hrubín ve své knize vzpomínek „U stolu“ píše: „Proč tomu kopci od nepaměti říkají Běsná? Od jara do podzimu stojí jako dobré dobytče. Přede ţněmi, kdyţ mu na bocích ţloutnou řídká ţita a ovsy, podobá se plavce s věnečkem hájku mezi rohy. Všechny pohřby od nás jdou kolem ní. Vůz s košatinou se 44
sune po kopci úzkou silnicí vroubenou třešněmi. Kola se ospale otáčejí a skřípají v ostrém štěrku, zde na kopci je všechen prach vţdycky vyvátý. ………. Vůz zajede do stínu javorů podél bílé zdi, za níţ přehlédneš husto kříţů a pomníčků. Všichni si oddechnou, jako uţ by byli v Netvořicích na náměstí, v chladné klenuté pivnici Na radnici.“ A potom o Běsné na podzim. „Ale v říjnu, kdyţ je zoráno, Běsná ztemní a oddělí kraj od nebes jako zkamenělé křídlo. Strašná je za zimních nocí. Jako by zasněţený hnát, v koleně ohnutý, vystrčila ze země starodávná obryně. Vítr se nad ním točí, sbírá na něm to běsné a roznáší na komíny a vršky zahrad. “ A ten stůl, který je v názvu knihy, je dodnes v domku v Lešanech. Ano „ten stůl má paměť dalekou a věrnou“, jak napsal Hrubín. A slavná od nepaměti, Netvořická pouť, byla zřejmě inspirací pro Hrubínovu Romanci pro křídlovku. Tady se mladý hoch setkal s kolotočáři, tady vznikl příběh Teriny a Viktora. A nádherný film Romance pro křídlovku byl natočen ve Vysokém Újezdě s dalším místním magickým místem, s újezdským kostelem. Do gymnázia uţ chodil v Praze. Při jedné jeho návštěvě v Netvořicích si dlouho povídali na hřbitově s mým otcem. Pamatuji si, ţe byl hodně nazlobený na Lešany, a to byl moţná důvod, proč si našel další kraj svého srdce, Jiţní Čechy. Tam od padesátých let pravidelně jezdil do Chlumu u Třeboně. V roce 1956 na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů vystoupil spolu s Jaroslavem Seifertem s ostrou kritikou poúnorové kulturní politiky. To si samozřejmě odpykal různými zákazy a perzekucí. Zapsal se nesmazatelně svým dílem do dějin našeho národa. Zemřel 1. března 1971 a pohřben je na praţském Vyšehradě. Při pohřbu se nad hřbitovem ozvala křídlovka, na kterou hrál přítel z Lešan. A jeho dcera Jitka mu dala na hrob omletý ţulový kámen, který vyzvedla ze dna Sázavy. Seznamte se s jeho ţivotem a jeho dílem! Pro spolkový archiv jsme nahráli několika hodinový pořad Českého rozhlasu Vltava k výročí Františka Hrubína, který si můţeme někdy společně poslechnout. Netvořice u příleţitosti stoletého výročí od narození Františka Hrubína uspořádaly dvě výstavy. V netvořickém muzeu výstavu fotografií a esejů o krajinách Františka Hrubína od manţelů Homolových a v místní základní škole výstavu knih, fotografií a vzpomínek na Františka Hrubína. Obou se zúčastnila dcera paní Jitka Minaříková – Hrubínová. (viz. foto) Na naší Valné hromadě uděláme ještě malou vzpomínku. Na odkaz Františka Hrubína nezapomeneme! 45
Městské muzeum Netvořice zve na výstavu
Krajiny Františka Hrubína Richard Homola – fotografie Nikola Homolová Richtrová – eseje srpen a září 2010 zahájení výstavy v pátek 13. srpna v 17. hodin 46
František Liebl - 100. výročí narození Lesník a malíř nebo malíř a lesník
Dodneška Netvořicko na Františka Liebla nezapomnělo díky obrazům s lesní a mysliveckou tématikou. V mnoha rodinách jsou jeho obrazy stále oblíbené. Narodil se 17. 2. 1910 v Dobřichovicích v rodině hajného a jako hajný – lesník proţil většinu svého ţivota. Nejprve v Krušných horách a nakonec celé čtvrtstoletí v myslivně Tomkova u Netvořic. Po ukončení profese lesníka se přestěhoval do Hradišťka u Štěchovic, kde 29. 9. 1992 zemřel. Po svém otci zdědil lásku k lesu, myslivosti a malířský talent. Učil se malovat u význačných malířů, ilustroval knihy, pracoval pro praţské Artcentrum, zúčastnil se národních i mezinárodních výstav, dokonce aţ v Austrálii. Byl jako jeden z prvních oceněn medailí od Českého mysliveckého svazu. Myslivci znají jeho ilustrovanou učebnici Myslivost v obrazech – zoologie. Jeho obrazy byly vystaveny také v Netvořicích na Radnici. Vzpomínám na návštěvy v jeho domě na Hradišťku, kde měl malý ateliér přeplněný obrazy a obrázky. Nikdy se nechlubil svými uměleckými obrazy. Raději předváděl to, co ho nejvíce bavilo a kde byl nepřekonatelný mistr. Bylo to malování zajíců, baţantů, srnců, kachen, tetřívků, atd. Při prodeji obrázků a obrazů zvěře a lesní krajiny dbal na to, aby byly zasazeny do pěkných dekorativních rámů. O jeho obrazy byl vţdy veliký zájem. I při psaní tohoto textu na mě kouká jeho malý roztomilý zajíček z roku 1978. V roce 2008 jsme si mohli koupit autorský kalendář s reprodukcemi obrazů a kreseb Františka Liebla. 47
Bohuţel jeho osobní ţivot poznamenala ztráta dvou dcer. První dcera odešla doslova v rozpuku mládí. A později zemřela i druhá dcera, která byla nadějnou malířkou. Uspořádala výstavu svých obrazů i v Netvořicích. Jeho přátelé říkají, ţe ze ztráty druhé dcery se uţ nedokázal vzpa-matovat. V roce 2009 jsme s dětmi ze Základní školy v Netvořicích udělali vzpomínkovou cestu „Jak se chodilo do školy za války z Netvořic do Krňan.“ Zastavili jsme se v Tomkovce a zavzpomínali na Františka Liebla při pohledu na jeho krásného srnce na zdi myslivny. Ještě krásné motto Františka Liebla: „Po cestách hledání se znovu vracíme k motivům nám blízkým, které nás přitahují a poutají svou vnější i skrytou krásou. A jsme-li mocni tónů, slova nebo barev, z vnitřního proţitku kouzlíme umělecké dílo……“
48
