Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích. Spolkový almanach. strana 1

Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích

Spolkový almanach

2011 strana 1

Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích

Vážení a milí přátelé – členové našeho Spolku jako už v předešlých čtyřech letech dostáváte opět do rukou tištěnou publikaci o činnosti našeho Spolku. Zároveň přidávám některé další materiály, pokud nám to ovšem daný rozsah publikace dovoluje. Je to nový způsob vytvoření kroniky, který se uchovává mimo tištěnou formu také elektronicky a je obecně přístupný s možností archivace. Výbor našeho Spolku vám tímto předkládá výroční zprávu o činnosti Spolku za uplynulé roční období, letos od 62. VH 20. listopadu 2010 do 63. VH 19. listopadu 2011. Za výbor Spolkový almanach připravil ing. Josef Dušek. Publikace je uvedena na našich webových stránkách www.netvorice.eu. Obsah: Strana 1........ Úvodní slovo a obsah..................................................................................2 2........ Pozvánka na 63. Valnou hromadu...............................................................3 3........ Zpráva starosty o činnosti Spolku ..............................................................4-6 4........ Zpráva místostarosty a kronikáře ...............................................................7-9 5........ Záznam 62. Valné hromady .......................................................................10-17 6........ Báseň Hrubínovy Lešany ...........................................................................18 7........ Zpráva o muzeu .........................................................................................19 8........ Advent s Netvořákem 2010 .......................................................................20-21 9........ Reprezentační ples .....................................................................................22 10......Výletní hymna ............................................................................................23 11......Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku .......................................24-27 12......Cesta do středu Království Českého ...........................................................28-32 13......Netvořický pouťový jarmark .....................................................................33-35 14......Otevření měšťanské školy v Netvořících v roce 1946 ..............................36 15......Vzpomínka na pana Jindřicha Doležala .....................................................37-46

Grafická úprava: Štěpán Dušek Tiska a vazba: ing. Jiří Stibůrek

strana 2

Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích

Pozvánka na 63. Valnou hromadu v sobotu 19. listopadu 2011 Moto VH: Letos málo formalit, ale zato skutečné neformální setkání, povídání a zábava ! Téma letošní VH : Rodáci opět ve škole aneb i nám bylo kdysi 10 let ! Každý přineste cokoliv, co se pojí s dobou, kdy jste navštěvovali základní školu. Ukažte to ostatním nebo jen popovídáte o své největší vzpomínce na školní léta (penál, tašku, sešit, žákovskou knížku, fotografii, vysvědčení, trenýrky co jste nosili na tělocvik, dětský vtip, či jen vzpomínku, atd.). Setkáme se ve školní jídelně Netvořické základní školy. V 10,30 bude přednáška RNDr.Václava Cílka o geologických a půdních poměrech Netvořicka. Dozvíme se po jaké půdě po Netvořicku chodíme. Ve 12 hodin bude oběd a po něm asi ve 13,30 Valná hromada. Vystoupí školní soubor, bude společné fotografování, atd. Oficielní program připravíme kratší než jiná léta. Zprávy o činnosti i plán činnosti na rok 2012 Spolku budou opět ve spolkovém almanachu 2011. Předpokládaný konec valné hromady v 15 hodin. Potom bude volná zábava s občerstvením. Z důvodu objednání občerstvení prosíme o potvrzení účasti na VH nejpozději do 13.11.2010 !

Těší se na Vás všichni členové Spolku !!! strana 3

Zpráva starosty o činnosti Spolku - rok 2010 - 2011 Vážení členové Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořících! .... vše o činnosti spolkové se dozvíte z obsahu tohoto almanachu, který již popáté připravuje místostarosta spolku Pepík Dušek. Nebudu se proto o činnosti spolkové v roce 2011 na tomto místě rozsáhle rozepisovat. Jsem velkým zastáncem výpravného rozsáhlého almanachu – musím konstatovat, že almanach je z 99 % dítko našeho kronikáře, který si tak navýsost plní svoji kronikářskou „povinnost“ a kromě informování členské základny, almanachem zanechává i významné poselství následujícím spolkovým generacím. Co bychom dnes dali za to, kdybychom takovéto almanachy měli k dispozici z činnosti spolkové z let dvacátých, třicátých či čtyřicátých. . . Máme za sebou první rok tříletého funkčního období nového sedmičlenného výboru. Všem sedmi výborovým tahounům upřímně děkuji. Nové složení sedmičlenného výboru přineslo nové podněty, nutně i změny v organizaci práce členů výboru, začali jsme pracovat novým způsobem po menších skupinkách či jednotlivě každý se svou jasně vymezenou odpovědností. Snažíme se nyní méně schůzovat i diskutovat a o to více pracovat. K politické situaci v Netvořicích ani k společenskému dění v obci se tradičně nevyjadřuji. Rád bych Vás ale i pro tentokrát všechny vyzval, aby jste se seriózně zajímali o územní plánování obce Netvořice i přilehlých spádových obcí – v nejbližší době se musí začít s přípravou nové verze územního plánu Netvořic – plánu - vise - která ovlivní rozvoj obce Netvořice pro následujících 10-30 let. Členové spolku se o tyto dlouhodobě působící záměry musí zajímat stejně, jako se o ně zajímali naši dědové – jde přece o budoucnost našeho milého kraje. Ač je Spolek jako celek apolitický, jeho členové mohou a měli by být v Netvořicích aktivní a já členy spolku i k této občanské aktivitě vyzývám, jen aktivitou lze věci měnit. Nezapomeňte ale nikdy na respekt k názoru druhého, byť by to byl názor jakkoli odlišný od názoru Vašeho, a snažte se svým osobním přístupem obyvatele Netvořic co nejvíce sbližovat a učit je kompromisům – člen Spolku by měl umět naslouchat ostatním více než jiní. . . Finanční zpráva, zpráva o plánech spolku na konec roku 2011 a rok 2012, zpráva revisní komise, jakož i zpráva o členské základně bude přednesena na valné hromadě dne 19. 11. 2011. Činnost Muzejní rady (ve které má náš spolek 2 své zástupce) za poslední rok je bohužel zcela nulová. Důvodem je nulová reakce městyse na písemné podněty a připomínky Muzejní rady, včetně písemných výzev ke společné schůzce Muzejní rady a Rady obce. Vím, že se bude měnit nebo se již dokonce změnil statut Muzejní rady o možnost členství člena Rady městyse v Muzejní radě ( což považuji za přínos fungování Muzejní rady) , ale ani se změnou statusu Muzejní rady Rada městyse s Muzejní radou nespolupracovala a věc vyřešila sama. Nicméně nadále zůstávám velkým optimistou, věřím, že Muzejní rada postupně začne naplňovat své poslání, bude lépe s městysem komunikovat a její zřízení stejně jako deklaraci statutu Městského muzea považuji do budoucna stále za velmi přínosnou.

strana 4

Již 2 roky slibuji ve zprávě starosty projednání návrhu na změny současných stanov Spolku na Valné hromadě. Návrh na změnu stanov naleznete na www.netvorice.eu . Jde o mnou zpracovaný návrh a změny v něm uvedené jsou veskrze technické – jde v podstatě o technickou precizaci základního spolkového dokumentu podle našich zkušeností s fungováním našeho Spolku po roce 1995. Chtěl bych hlasování o stanovách odložit až na volební valnou hromadu v roce 2013. V poslední době se totiž, stále více zamýšlím nad tím, zda by se do našich stoletých konzervativních stanov nemohli přece jen zakomponovat některé nové vise, především ve směru nových činností Spolku. Zjednodušeně řečeno myslím si: „ Že bychom se měli po 106 letech fungování spolku zamyslet nad úkoly a visí, kterou před Spolkem postavit na dalších 50 či 100 let. Jsem si jist, že naše základy ukotvené ve stanovách jsou pevné a není v nich třeba dělat žádných zásadních změn. Spolek je stanovami stabilizovaný a je třeba MOŽNÁ jen nabídnout další nové vise odpovídající době začátku třetího tisíciletí. Je také možná lepší věc řešit zcela mimo stanovy jen nějakým usnesením valné hromady Nevím – názor si utvářím. Nabízím Vám k uvážení některé možnosti k diskusi. 1. Činnost spolková zaměřená na generaci mladíků od 40 do 60 let Jaká je to činnost? Kudy se vydáme? Jak přilákat nové členy z této generace? Zeptejte se sami sebe. 2. Činnost spolková zaměřená na generaci mladíků od 20 do 40 let Jaká je to činnost? Kudy se vydáme? Jak přilákat nové členy z této generace? Zeptejte se sami sebe. 3. Navrhuji si dát tento cíl a stanovit pravidla k jeho směřování. Zakoupení či výstavba spolkové nemovitosti do 30 let. Zde navrhuji, aby valná hromada odhlasovala tyto teze: A/ Z prostředků Spolku, které máme nyní na účtu, vyčlenit 50.000,- Kč na zvláštní dlouhodobí spořící účet zřízený za účelem pořízení nemovitosti B/ Závazně ustanovit, že každý rok spolek převede na tento účet minimálně částku 20.000,- Kč. C/ Závazně ustanovit, že prostředky na tomto účtu jsou nedotknutelné pro cokoli jiného než pořízení spolkové nemovitosti. 4. Navrhuji, aby jednou z stěžejních funkcí Spolku byla do Stanov zakotvena nová funkce spolku – totiž funkce „okrašlovací“ , po vzoru okrašlovacích spolků prvorepublikových. Je prostě třeba přemýšlet, jak Spolek zatraktivnit pro mladou generaci. Když budu táta od hasičů tak docela snadno přesvědčím svého osmnáctiletého syna či dceru, že hasičský sbor by měl být mladý, neboť jen mladí lidé s dobrou fyzickou kondicí mohou pomoci při likvidaci požáru a současně jim dokáži nabídnou i zajímavou činnost. To samé platí i o členství v Sokole - kopanou asi stěží budou hrát senioři v důchodovém věku – nalákat mladé je pro Sokol samozřejmě snadné. Ale Spolek rodáků? Musíme se více snažit přátelé!!! Jak většina z Vás asi ví, že dne 27. října L. P. 2011 se mi narodila dcera Lucie. Až jí bude jednou 18 let a zeptá se mě : „A tati, proč mám vstupovat k těm tvým rodákům“. Musím mít přichystanou dobrou odpověd – v této chvíli jí nemám. Dnes bych jí asi musel říci (teď trochu provokuji): „ dožij se holka padesátky a pak to pochopíš“.

strana 5

Děkuji za pozornost a těším se na osobní setkání s Vámi o valná hromadě spolkové 19.listopadu 2011. Budeme málo schůzovat, hodně si povídat a zapíjet moji dcerku Lucii.

Klidný podzim s klidnou spolkovou silou Vám přeje:















Ing. Jiří Stibůrek - starosta spolku

strana 6

Zpráva místostarosty a kronikáře Na začátek mé zprávy mi dovolte pogratulovat našemu starostovi Jirkovi a jeho Petře k narození Lucinky. Máme velkou radost a přejeme jim hodně společné radosti a štěstí. A děkujeme moc Petře, že si zkrátila termín narození Lucinky přibližně o měsíc a umožnila tak našemu starostovi, aby mohl už v pohodě přijít na Valnou hromadu. V současné době má náš Spolek 120 členů. Dokončujeme novou datovou databázi členstva, kterou má na starosti náš jednatel Radek Janoušek. Budeme oslovovat dlouhodobě pasivní členy a pokusíme se o větší aktivitu členstva. Také připomínáme, že placení členského ročního příspěvku 100,- Kč je od 18 do 70 let. Na příští 64.VH připravíme aktuální seznam členů Spolku, ovšem pouze jméno a bydliště (bez adresy). Samozřejmě, že osobní údaje jsou neveřejné. Rádi bychom zanechali pro příští generace jména členů Spolku, tak jako to bylo zvykem za první republiky. Připomínáme, že každý člen má přiděleného jednoho člena, který ho má tzv. v péči (jsou to členové výboru a Václav Stibůrek). Nebo říkáme, že to je jeho kontaktní osoba, jejímž prostřednictvím může kontaktovat výbor nebo jiné členy. Potřebné změny lze provést podle potřeby. Tím máme zjednodušenou komunikaci mezi členstvem a výborem. Uvítáme jakékoliv aktivity a pomoc při spolkových akcích. Důležité informace můžete také najít na stránkách www.netvorice.eu, o které nám pečují Magda Dušková a Michal Fulín. Informace najdete také v naší infoskříňce u autobusové zastávky v Netvořících. Nový sedmičlenný výbor se schází přibližně jednou za měsíc nebo podle potřeby. Napomáhá mu i několik dalších členů. V letošním roce blahopřejeme k výročí narození těmto našim členům ( pořadí od nejmladších) : Bartošová Irena, Kmentová Libuše, Fencl Richard, Netolický Pavel, Bobek Vladimír, Fíla Vlastimil, Šmejkalová Marie, Bazger Jaroslav, Vernerová Helena, Vrbovec Josef, Novák Vladimír, Senftová Anna. Moc blahopřejeme a přejeme hlavně hodně zdraví a spokojenosti !!! Naše hlavní a tradiční akce 2011 proběhly podle plánu a dovolím si říci, že s nimi můžeme být spokojeni. Všechny jsou uvedeny v tomto Spolkovém almanachu 2011. Byly to:  4. ročník Advent s Netvořákem 19.12.2010  III. Reprezentační ples 15.1.2011  VII. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 26.3.2011  VIII. ročník Cesta do středu Království českého 23.4.2011  10. ročník Netvořického pouťového jarmarku 20.-21.8.2011  A taky jsme opět vyčistili kapličku v lese Háj a udělali několik menších akcí. Pochvala patří organizátorům, kteří zůstávají většinou stejní. Uvítáme další !!!

strana 7

Připomenutí loňské 62. Valné hromady 2010 najdete v tomto Spolkovém almanachu 2011. Máme řadu dlouhodobých plánů, které se nám nepodařilo splnit. Psali jsme o nich v loňském Almanachu 2010. Na příští 64. VH připravíme jejich přehled a návrhy na další postup. Podařilo se získat nahrávky textu našeho spolkového měsíčního časopisu Vltavské proudy, který popisoval události mezi Vltavou a Sázavou. Spolek celkem vydal 20 ročníků mezi světovými válkami. Je to neuvěřitelná studnice historických záznamů o životě našeho kraje, vždy se zdůrazněním Netvořicka. Zásluhu na získání nahrávek většiny ročníků na CD má Václav Stibůrek. Kronikář Josef Dušek sepsal po prostudování Vltavských proudů v Netvořickém muzeu, které jsou tam v originále uloženy, první verzi historie našeho Spolku v roce 2004 pod názvem Malé vzpomínání na 100 let Spolku rodáků v Netvořících. Snad se podaří udělat snadněji konečnou verzi s pomocí CD, které lze použít i doma. Mezi priority pro příští rok bude vzpomínka na 70. výročí Vystěhování za druhé světové války. Pokusíme se shromáždit materiály na tuto událost. Velkým vzorem nám je pan Václav Šmerák, který se zaměřil na oblast Krňany, Teletín, Třebsín a Vysoký Újezd a který byl hostem na naší loňské 62.VH. Mimo jiné pořádá besedy a přednášky, vytvořil DVD Aussiedlung – Vystěhování s nahrávkami pamětníků. Letos vydal vynikající dokument Mezi Vltavou a Sázavou, který obsahuje Vystěhování 1942, Krňany 950 let a Rudolf Strimpl, zakladatel jahodářství v našem kraji. Zúčastnili jsme se řady akcí k těmto třem tématům a bylo to vždy vynikající. Budeme velice rádi, jestliže budeme moci s panem Šmerákem spolupracovat. Za Netvořicko vzpomínáme na zajímavou výstavu o Vystěhování, kterou připravila v roce 2008 na Radnici paní Helena Karešová. V letošním roce patří poděkování paní Mileně Laštovičkové. Hlavně její zásluhou jsme získali profesionální videonahrávku 15 pamětníků v celkovém čase 10 hodin. Čeká nás další práce na jejich zpracování. Nemám prostor pro psaní o dalších věcech ohledně Vystěhování, ale doufám, že to bude hlavní cíl roku 2012 a 2013, kdy došlo k Vystěhování Netvořicka. Zároveň tímto vás prosíme o přispění jakéhokoliv materiálů do tohoto projektu. Dokumenty vrátíme. Pokračujeme i ve shromažďování materiálů z historie Netvořicka, například fotografie, dokumenty a vzpomínky z různých dob. Shromažďujeme také vzpomínky na význačné osobnosti Netvořicka. Velice si ceníme vzácného životopisu pana Jindřicha Doležala, který napsal dle osobních vzpomínek, archivních rodinných listin a úředních dokladů syn Ing. Jindřich Doležal, člen našeho Spolku. Nazval jej „Ohlédnutí za životním osudem netvořického občana a jeho rodiny - aneb … co život dal a vzal… “ a věnoval je našemu Spolku. Protože se nemůže zúčastnit naší Valné hromady, posíláme mu i touto cestou veliké poděkování a přání všeho dobrého, hlavně zdraví. Život pana Jindřicha Doležala je neodmyslitelně spjat s Netvořicemi, městským muzeem a Spolkem rodáků z Netvořic a okolí v Praze. V lednu 2012 vzpomeneme 40 let od úmrtí Jindřicha Doležala. Jeho životopis si můžete přečíst v našem almanachu. Vzpomínáme a nezapomeneme!  

strana 8

A na závěr hlavní tradiční akce na rok 2012:   5. ročník Advent s Netvořákem 18. prosince 2011  IV. Reprezentační ples 14. ledna 2012  VIII. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 17.3.  IX. ročník Cesta do středu Království českého 21. dubna 2012  11. ročník Netvořického pouťového jarmarku 18.-19. srpna 2012  6. ročník Advent s Netvořákem 16. prosince 2012 Termíny mohou být změněny! Včas oznámíme. Těšíme se na setkání o adventní neděli 18. prosince 2011 ! Přeji všem našim členům a přátelům krásné a zdravé dny !!!

















strana 9







Josef Dušek

strana 10

62. Valná hromada Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořících v sobotu dne 20. listopadu 2010

*Záznam kronikáře* Úvodem můžeme směle prohlásit, že se nám opět podařilo uspořádat zajímavou a pestrou Valnou hromadu. Dopoledne jsme připravili kulturní program. Setkání našich členů bylo v 10 hodin v Netvořickém městském muzeu. Paní správcová Helena Černošová provedla návštěvníky sbírkami muzea a aktuální výstavou obrazů našeho rodáka, pana Václava Gustava Cílka. Po loňském úspěšném koncertu v katolickém kostele jsme letos uspořádali další veřejný koncert, tentokráte v československém kostele. V 11 hodin uvedl Josef Dušek soubor Homunculí z Jílového, který zahrál a zazpíval kancionály a koledy z 13. až 16. století. Kostel byl zaplněn členy našeho Spolku a občany Netvořicka. Po vystoupení jsme poděkovali souboru Homunculí za krásný koncert a paní farářce za umožnění koncertu v kostele. Při té příležitosti náš pan starosta Ing. Jiří Stibůrek vzpomenul členy našeho Spolku, kteří v minulém roce odešli na věčnost. Byli to Miloš Jírovec, František

strana 11

Šobíšek, Antonín Hrejzek, Josef Očenášek. A v neposlední řadě pan Jaroslav Lašťovička, na kterého vzpomínáme v našem Spolkovém almanachu 2010. Koncert zorganizovala paní ředitelka školy Ludmila Vodehnalová. Po koncertě se rodáci odebrali do základní školy, kde byl vlastní program Valné hromady. Uvítala nás nová paní ředitelka základní školy, paní Mgr. Ludmila Vodehnalová. Velice oceňujeme její obětavost a přítomnost ve škole, přestože právě prožívala nelehké chvíle se zlomeninami nohy. Ve škole na úvod vystoupili žáci a žákyně základní školy, kteří přednesli, zazpívali a zahráli na fl étnu a harmoniku písně, básně a texty z tvorby Františka Hrubína. Bylo to uctění 100. výročí narození rodáka z Lešan, slavného básníka Františka Hrubína. Měli jsme tu čest, že této vzpomínce byla přítomna jeho dcera paní Jitka Minaříková - Hrubínová. Ve škole jsme navštívili výstavu, kterou škola uspořádala k výročí Františka Hrubína. Školní kuchařky nám už tradičně uvařily vynikající oběd. Byla to oblíbená svíčková s knedlíkem a zákuskem. Po obědě jsme vyšli na schody před školu, kde jsme se společně vyfotografovali za hezkého počasí. Následně začal vlastní program Valné hromady. Náš starosta Spolku Ing. Jiří Stibůrek uvítal přítomné členy Spolku a hosty naší Valné hromady. Nejprve poděkoval za spolupráci bývalé paní ředitelce školy paní Mgr. Marii Chobotské, která odešla do důchodu. A potom poděkoval nové paní ředitelce paní Mgr. Ludmile Vodehnalové za současnou spolupráci. Jako malou pozornost obdržely kytice. Na úvod přednesla svojí báseň k výročí Františka Hrubína paní Jindra Schneiderová, věrná přítelkyně našeho Spolku (viz dále). Nazvala jí Hrubínovy Lešany. Její básně pro naše Valné hromady, pro náš Spolek a především pro náš kraj se pokusíme shromáždit, archivovat a vydat. Význačné hosty představil Josef Dušek: - Paní Jitka Minaříková, dcera Františka Hrubína, překladatelka, přivítána a pozdravena kyticí. - Pan Václav Gustav Cílek, geolog a malíř, rodák z Netvořic, který právě vystavuje své obrazy z pobytu v Africe v Netvořickém muzeu. Jeho zajímavé vyprávění o pobytu v Africe pod UNESCO jsme nemohli z časových důvodů prodloužit. Ale doufáme, že zorganizujeme v příštím roce jeho přednášku. Stal se členem našeho Spolku. - Pan profesor Václav Šmerák zaznamenává historii kraje mezi řekami Vltavou a Sázavou. Jsou to především obce Krňany, Třebsín, Teletín a Vysoký Újezd. Zaměřil se na Vystěhování za II. světové války, nyní na oslavy 950 let Krňan. Organizuje krásné koncerty v magickém kostele Narození Panny Marie ve Vysokém Újezdě. Seznámil nás stručně o připravovaných akcích, které budeme v Netvořicích zveřejňovat. - Manželé Homolovi, kteří jsou autory podzimní výstavy „Krajiny Františka Hrubína“ v našem muzeu. Paní Nikola Homolová RNDr. Václav Gustav Cílek

strana 12

Richterová napsala poutavé eseje a její manžel, známý fotograf pan Richard Homola, vystavoval podmanivé fotografi e z krajin Františka Hrubína. Je to okolí Lešan a jižních Čech. Netvořicko se jim líbí a plánují vydání publikace o Františku Hrubínovi a další výstavu v Netvořickém muzeu. O činnosti Spolku a dalších plánech hovořili starosta Jiří Stibůrek a místostarosta a kronikář Josef Dušek. Starosta Jiří Stibůrek zdůraznil zejména modernizaci činnosti výboru, aktualizaci spolkových stanov, aktualizaci webových stránek i pro mladé, rozšíření aktivních lidí ve spolku. Místostarosta Josef Dušek nejprve poděkoval těm, kteří v minulém období nebyli členy výboru a přesto se pravidelně zúčastňovali schůzí výboru a aktivně pracovali pro Spolek. Jsou to především Dagmar Koberová, Radek Janoušek, Jana Skřivanová, Petr Kobera, Eva Dušková, Vlasta Göröghová. Poděkoval i dalším členům, kteří aktivně pomáhali při různých akcích. Jsou to především Lída Vodehnalová, Eva Palusková, Petr Vodehnal, Emil Görögh, Lucie Göröghová, Štěpán Dušek, Václav Stibůrek. Velké poděkování za práci na našich webových stránkách www.netvorice.eu bylo vysloveno webmastrovi Michalovi Fulínovi a Magdaléně Duškové, která zajišťuje aktualizaci a grafi ku, a to nejen na těchto stránkách. Josef Dušek ve své zprávě promluvil o činnosti spolku za minulé roční období a o plánech na příští období, včetně termínů. Vše je uvedeno ve Spolkovém almanachu 2010, který byl v předstihu zveřejněn také na webových stránkách www.netvorice.eu. Obsahuje i další zajímavé informace. Spolkový almanach 2010 vytvořil Josef Dušek (JDu), grafi cky uspořádala Magdaléna Dušková, vytištění zajistil a fi nancoval Jiří Stibůrek. Almanach obdrželi všichni na Valné hromadě a je nedílnou součástí tohoto kronikářského záznamu 62. Valné hromady 2010. Spolkový almanach 2010 obsahuje: 1. Zpráva starosty o činnosti spolku 2. Zpráva místostarosty a kronikáře (včetně akcí na rok 2011) 3. Záznam 61. Valné hromady 2009 4. Komorní koncert „Domovem české hudby“ před 61. VH 2010 5. Vzpomínka na Miloše Jírovce 6. Osobní vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku 7. Advent s Netvořákem 2009 8. II. Reprezentační ples 2010 9. Rady pro turistické nadšence 10. VI. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 11. VII. ročník Cesta do středu Království českého 12. Historie okolí Slapské přehrady 13. 9. ročník Netvořický pouťový jarmark 14. Čištění studánky a kapličky v Háji 15. Krajem dětství Františka Hrubína 16. František Liebl – 100. výročí narození

strana 13

Odsouhlaseny byly termíny tradičních akcí na další rok:  4. ročník Advent s Netvořákem 19.12.2010  III. reprezentační ples se Sokolem 15.1.2011  VII. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 26.3.2011  VIII. ročník Cesta do středu Království českého 23.4.2011  10. ročník Netvořická pouťový jarmark 20. - 21.8.2011  5. ročník Advent s Netvořákem 18.12.2011 Další větší akce budou průběžně oznamovány v naší infoskříňce, na webových stránkách, případně prostřednictvím kontaktních členů. Josef Dušek seznámil VH s plány na rok 2011 a dále:  Projekt 70 let od Vystěhování Netvořicka  Archiv starých a nových fotografií Netvořicka  Databáze školních fotografií Základní školy v Netvořících  Sbírání spisů rodačky Grossmannové Brodské Pokladní zprávu přednesla Dagmar Koberová. Stav našich financí k datu VH: Na účtě máme 76.399,- Kč a hotovost v pokladně je 7.903 ,- Kč. Bylo dohodnuto, že dojde ke změně banky. Revizní zprávu oznámila Eva Palusková, která zastoupila Dagmar Koberovou. Obě zprávy byly bez připomínek schváleny. Jednomyslně byli přijati noví členové Spolku: Bronová Věra, Netvořice Lašťovičková Hana, Praha Cílek Václav, Praha Šlehobrová Monika, Netvořice Šlehobr Ivan, Netvořice Menoušek Miroslav, Písty u Sadské Mrakešová Marie, Netvořice Doležal Jindřich Ing., Brno Řepa Jiří, Rokycany Valné hromady se zúčastnilo 69 členů a 16 hostů, celkem bylo 85 přítomných. K datu VH má náš Spolek 122 členů, přítomna je tedy nadpoloviční většina. Řada členů se z různých důvodů předem omluvila. Naštěstí pouze několik členů potvrdilo účast a potom se bez omluvy VH nezúčastnilo. Potvrzení účasti je důležité z důvodu objednávky oběda a občerstvení, které nás letos stálo 8.000 Kč. Letošní Valnou hromadou ukončil tříletou práci spolkový výbor ve složení: starosta Ing. Jiří Stibůrek, místostarosta a kronikář Ing. Josef Dušek, hospodář – pokladník Miloš Jírovec, jednatel Martina Vachtlová, správce Jiří Horečka. Po úmrtí Miloše převzala pokladnu Dagmar Koberová, za což jí VH poděkovala a předala jí kytici. Další kytici předala Dáša Koberová paní Evě Duškové za práci pro Spolek a trpělivost s J. Duškem.

strana 14

Valná hromada odsouhlasila nový výbor jako sedmičlenný a spolu s revizní komisí opět na dobu tří let. Zároveň odsouhlasila platnost členského příspěvku ve výši 100 Kč od 18 let do 70 let. VH zvolila volební komisi ve složení Eva Palusková, Petr Vodehnal a Vlasta Göröghová. Dále byl odsouhlasen příspěvek Základní škole v Netvořicích od našich sponzorů ve výši 4.000 Kč. Manželé Homolovi

Valná hromada zvolila nový výbor jednomyslně. Na 110. výboru spolku 7.12.2010 (po valné hromadě) byli hlasováním obsazeny funkce takto: Ing. Jiří Stibůrek, starosta Ing. Josef Dušek, místostarosta a kronikář Dagmar Koberová, pokladník - hospodář Radek Janoušek, jednatel Jiří Horečka, správce - šafář Jana Skřivanová, člen Jaroslav Pelich, člen VH zvolila jednomyslně novou revizní komisi ve složení: Eva Palusková, Milan Sadílek, Josef Verner. Za předsedu si hned zvolili Evu Paluskovou. Zprávu o Netvořickém muzeu podala správcová Helena Černošová. Poděkovala spolku za pomoc, připomněla dvě výstavy v muzeu: Krajiny Františka Hrubína a Africké imprese pana Cílka, o kterých jsme se už zmínili. Informaci o Muzejní radě přednesl náš starosta Jiří Stibůrek. Rada je složena ze dvou zástupců zastupitelstva městyse, ze dvou zástupců našeho Spolku a jednoho zástupce školy. Obsazení do podzimních voleb 2010 bylo: Dr. Vosáhlo, Mgr. Netolická, Ing. J. Stibůrek, Ing. Dušek, H. Karešová. Rada má hlas poradní pro městys. Sešla se třikrát, své návrhy předala městysu. Řada problémů přetrvává a všichni věří, že se postupně budou řešit. Valnou hromadu pozdravili : - za městys Netvořice nově zvolený a dlouholetý starosta Jiří Kubásek, člen Spolku - za Sokol předseda Pavel Netolický, člen Spolku. Poděkoval za dosavadní spolupráci při Jarmarku a společném plesu a přivítá i další spolupráci.. - za Hasičský sbor předseda Miroslav Český, člen Spolku. Pozdravil náš Spolek a vyjádřil další zájem o spolupráci. Zvláštní pozornost byla věnována našemu dlouholetému členovi panu profesorovi Josefu Radovi u příležitosti vydání jeho sbírky básní Vyznání více životů. Jsme hrdi na to, že tato publikace byla vydána i díky přispění našeho starosty Jiřího Stibůrka a našeho Spolku, který přispěl 11.000 Kč. Všichni přítomní na Valné hromadě jí dostali darem. Pan Rada nám řekl několik milých slov. Zapsal jsem si tento výrok: „Ženy jsou pohlednice národa a zdroj příštích generací“. Pan Rada byl profesorem na elektrotechnické fakultě v Praze. Byl jedním ze zakladatelů obnoveného našeho Spolku v roce 1995.

strana 15

Netvořický pouťový jarmark 2010 byl vyhodnocen převážně jako úspěšný. Zdůrazněna však byla organizační i fi nanční náročnost této akce. Ke spolupráci na příštím jarmarku 2011 byli vyzváni další dobrovolníci. Jako pozornost za velkou práci při jarmarku 2010 dostali malou odměnu v podobě medoviny: D. Koberová, R. Janoušek, J. Skřivanová, P. Kobera, J. Horečka, E. Dušková, L. Göröghová, J. Dušek, E. Görögh, E. Palusková, M. Dušková, A. Sochůrková, V. Stibůrek, M. Vachtlová, Vl. Bobek, M. Šmejkalová, I. Bartošová. A z nečlenů Vlastimil Poborský, Romana Schick. Mladší ročníky, Ondra a Jiří Skřivanovi, dostali místo medoviny zdravý med. Ondra byl navíc specielně pochválen za roli bubeníka v pěkném dobovém obleku. Prof. Josef Rada

VH byla ve škole ozdobena a opečována: - Naším Netvořákem před vstupem do místnosti (připravila E. Dušková) - Fotografi e z našich výletů (J. Dušek, M. Sadílek) - Erbem Netvořic, jehož podobu originálně vytvořili žáci základní školy, (vystavil P. Vodehnal) - Obraz T.G. Masaryka na zdi (J. Stibůrek) - Promítání a hudba - Smetanova Vltava (J. Stibůrek) - Na kameru natáčel částečně E. Görögh , fotogafoval R. Janoušek, J. Dušek. - Některé členky Spolku donesly domácí pečivo. Prezentaci VH zajišťovaly Eva Dušková a Lucie Göröghová, členské příspěvky vybírali Dáša a Petr Koberovi. Přípravu VH ve škole a pomoc během VH prováděli především P. Vodehnal, J. Horečka, P. Kobera, J. Stibůrek, D. Koberová, E. Dušková, J. Dušek, R. Janoušek, a několik dalších tradičních pomocníků. Dotazník pro členy Spolku připravil J. Stibůrek. Otázky se týkaly hodnocení činnosti Spolku, návrhy na další činnost, zapojení se do činnosti, atd. Děkujeme všem, kdo Valnou hromadu připravili! A děkujeme všem, kteří se jí zúčastnili, a to i z daleka. Všichni přispěli k příjemně prožitému podzimnímu dni v Netvořicích.

Koncert v československém kostele

strana 16

strana 17

strana 18

Zpráva správkyně muzea za rok 2011 V letošním roce navštívilo místní muzeum 495 návštěvníků, a to jak dospělých, tak i důchodců, studentů a žáků základních a mateřských škol. Kromě českých návštěvníků zde bylo 6 cizinců, z toho 2 Angličané, 1 Rus a 3 Němci. 14. května se uskutečnila vernisáž výstavy fotografi í „Pražské mosty“, jejímiž autory jsou manželé Homolovi. Výstava trvala do pouti 21. srpna. V současné době jsou v přízemí muzea vystaveny výtvarné práce dětí ze školní družiny místní ZŠ.

Byla také dokončena a nainstalována expozice nerostů a minerálů s doprovodnými texty.

6. srpna byla ve skupině pražských návštěvníků i pracovnice Českého rozhlasu, která připravila pro rozhlasovou stanici Český rozhlas 2 krásný pořad o netvořickém muzeu. Ten byl poprvé vysílán v úterý 9. srpna a poté několikrát reprizován. Výborná je spolupráce muzea s místní mateřskou školkou, ale i s mateřskou školou Lešany a místní školní družinou. Koncem června strávili žáci 1. třídy místní ZŠ v muzeu celé dopoledne.







Mgr. Helena Černošová

Manželé Homolovi

strana 19

strana 20

Advent s Netvořákem 2010 Poslední adventní neděli 19. prosince 2010 jsme tradičně uspořádali Advent s Netvořákem. Po setkání na náměstí jsme odešli k Jedlici. Sešli jsme se s Netvořákem u naší lávky nad potokem u lesa Jedlice. Bohatá sněhová pokrývka, ideální počasí a stádo srnek přispěli nemalou měrou k výborné atmosféře. Ozdobili jsme okolní stromy, rozsvítili svíčky, přinesli dobrůtky pro zvířátka, hřejivé nápoje pro dospělé a pro děti a hezkou náladu pro všechny. Zazpívali jsem si koledy, popřáli si všeho dobrého a bylo nám všem moc hezky. Letošní Advent s Netvořákem připravujeme na neděli 18. prosince 2011. Sejdeme se ve 14,30 na náměstí u pomníku. PŘEJEME VŠEM VESELÉ A POHODOVÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY A NOVÉM ROCE 2011 ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCHY V OSOBNÍM ŽIVOTĚ.

strana 21

3. REPREZENTAČNÍ PLES pořádaný TJ Sokol Netvořice a Spolkem rodáků a přátel muzea Netvořice se konal v sobotu 15.1.2011 ve 20:00 hodin v místní sokolovně. Růže jako květina plesu byla již tradičně při uvítání předána dámám a pro pány byl letos připraven panáček pro zahřátí. Na každém stole byla domácí třená bábovka, kterou upekly dobrovolnice ze sokola a ze spolku. K tanci a poslechu hrál oblíbený Čejka band. Předtančení : Taneční škola J.+K. Maršálkových Stepařské Sunnystap dance studio Tradičně bohatá tombola (selátko na rožni, slivovička, dřevěné hračky, keramika, atd.....) Děkujeme všem organizátorům i hostům za příjemnou atmosféru.

strana 22

Výletní hymna Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích

Krásný hled je na ten Boží svět – la la la, ty modravé hory, v hájích pěvců sbory, rozkošné roviny, města, dědiny. Nádherná jsi vlasti má, mé srdce ti plápolá, sláva tobě, vlasti milená! Přes ty háje, přes ty bory, přes údolí, přes ty hory, písně naše ať hlaholí po vlasti, po vlasti a po celém okolí, po vlasti, po vlasti a po okolí. strana 23

strana 24

Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku ... již po sedmé První jarní sobotu 26. března 2011 jsme se sešli v Třebsíně na sedmý ročník jarního spolkového výletu Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku. Přestože počasí nám letos nepřálo, byla hojná jak účast, tak především dobrá nálada všech přítomných. Přišlo přes třicet zapsaných výletníků a věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším účastníkem byl rovných 70 let. Na vrchol Medníku (416 m) jsme tradičně vynesli kameny pro navýšení pamětní mohyly. Opět byla soutěž o nejtěžší kámen. K tomu účelu vynesl Radek Janoušek na vrchol váhu, na které se kameny vážily. A i letos padaly zajímavé rekordy. Konečně, pánové byli motivováni voňavou výhrou v podobě domácí klobásky a hřejivé tekutiny. Vítězové byli: Petr, Emil a Radek. Soutěže byly připraveny i pro děti. K mohyle měly přinést klacík dlouhý 1 metr přesně (délku pochopitelně odhadovaly) a pak se mohly zdokonalit v přesném hodu papírovou koulí na čáru. Tato disciplína zaujala i některé dospělé a na Medníku se tak historicky poprvé hrála i známá „čára“. Odměna pro děti byla voňavá - ovšem čokoládově. Za pečlivou přípravu dětských her a jejich organizaci děkujeme paní Evě Duškové. Dagmar Koberová zapsala do místní pamětní knihy na vrcholu Medníka naši účast. Několik statečných lezlo po nakloněných kmenech stromů. Všichni bez úrazu slezli dolů. A pod Medníkem už čekala odměna na všechny přítomné. Byly to rozkvetlé vzácné kandíky, které podle tvaru své cibulky dostaly i neobvyklé přízvisko „psí zub“. Nikde jinde je volně v přírodě nenajdete! A mezi

strana 25

nimi byly půvabné světle modré podléšky. Veliký zážitek! Každým rokem je zde těm nejmenším turistům vštěpováno, jak se v chráněné oblasti chovat a tak se není co divit, že se vždy zase rádi rozeběhnou lesní stezkou směrem k Sázavě, která víc vyhovuje jejich temperamentu. Stezka podél Sázavy byla hlídána mladou čarodějnicí, která visela vysoko ve vzduchu. A bylo příjemné vidět na řece kanoe a volat „ahoj“. Kaňon jsme prošli bez přestávky a teprve u konce téměř sedmikilometrové trasy jsme si rádi na chvíli odpočinuli u vodníka Třepsíka a jeho družky. Eva Dušková mu předala hrníček a bylo focení. Někteří sportovci přijeli do Třebsína na kole. A někteří zvolili kratší variantu a šli ke Smetanově vyhlídce nad Vltavou. Závěr v hostinci u Novotných byl letos zpestřen o jakodražbu pamětních listů a zpěv rodácké hymny a známé písně Babička Mary. Děkujeme všem přítomným za účast a za skvělou atmosféru a členům spolku za pečlivou přípravu.

strana 26

strana 27

strana 28

Cesta do Středu Království Českého VIII. ročník tradičního jarního výletu se konal v sobotu 23. dubna 2011. Velikonoční svátky přinesly nádherné počasí a rozkvetlou přírodu. I to bylo příčinou báječné a uvolněné nálady, která nás neopustila po celou dobu výletu.

Celková účast na této akci byla přes 40 členů a přátel našeho Spolku. Přivítání bylo u Netvořického muzea, kde byly připraveny chuťovky a slivovice. Po společném fotografování se vyrazilo jako obvykle k Jedlici přes spolkovou lávku. A ženy čekalo překvapeni. Několik mužů je vyšupajdili. Bylo to o dva dny předčasné před velikonočním pondělí, ale byla to legrace. Rozhodně to zvýšilo energii. Dále jsme šli svižně směrem přes Lhotu a cestou Keltů do Vysokého Újezda, kde nás před kostelem uvítal starosta Vysokého Újezda. V magickém kostele jsme připravili koncert. Výborná akustika původně gotického kostela a krásný hlas herečky a zpěvačky Dagmar Zázvůrkové (viz níže), byly dokonalou kombinací pro přednes písní z jejího nového alba a z působení v divadle Semafor. Na klávesy ji doprovodil Pavel Větrovec, který mimo jiné vede i kapelu Karla Gotta. Oběma velice děkujeme za mimořádný zážitek. A děkujeme paní ředitelce Lídě Vodehnalové za zajištění koncertu. Po občerstvení jsme pokračovali v cestě přes Pexův Luh na-

strana 29

horu na Rabyň a potom dolů k Slapské přehradě. Velice jsme ocenili převoz přes jezero, který nám výrazně zkrátil cestu ke kapli na Rovínku. Tam nás přivítala fanfára, kterou na trubku zahrál žák Základní školy v Netvořicích. Odměnou mu byl originální dar starosty Spolku - mravenčí pěstírna. Po zazpívání spolkové hymny se všichni vydali ke třem křížům, kde se nachází střed Království Českého. Tady jsme se pokochali, zavzpomínali. Cestu jsme ukončili posezením v hospůdce v Lahozi, kde účastníci dostali pamětní list. Kéž se všechny výlety takto vydaří!

strana 30

uděluje

P amětní list u příležitosti VIII. ročníku

Cesty do Středu Království Českého konané dne 23.4.2011

strana 31

Koncert Dagmar Zázvůrkové Dagmar Zázvůrková (*1981) je absolventkou pražské HAMU, obor nonverbální a komediální divadlo. Od roku 2009 studuje Univerzitu Karlovu – obor Italianistika na Filozofi cké fakultě. Tři roky byla členkou sboru hudebního divadla Karlín. Společně s kapelou Golden Swing pravidelně vystupuje v pražské Redutě. Dále hraje v představeních pánů Karla Šípa a Josefa Náhlovského – Sanatorium, Blázinec, Všechnopartička. Externí členkou divadla Semafor je od roku 2003. Mimo Semafor si zahrála také roli Vanilky v Národním divadle v jazzové opeře S+Š Dobře placená procházka.

Na koncertě ve Vysokém Újezdě ji doprovázel Pavel Větrovec, známý klavírista, který vede kapelu Karla Gotta.

strana 32

strana 33

Netvořický pouťový jarmark 2011 Již několik století se v Netvořících koná první neděli po 15. srpnu Netvořická pouť. Je to až neuvěřitelně dlouhá tradice v tomto kraji. Ve spolkovém časopise Vltavské proudy, který Spolek rodáků vydával jako měsíčník mezi dvěma světovými válkami, se dočteme hodně zajímavostí o slavné netvořické pouti, kterou vždy navštěvovalo spousty lidí. Ve IV. ročníku měsíčníku Vltavské proudy z roku 1925 se o ní píše takto: „Pouť v Netvořících, nejrušnější v celém kraji, přeložilo obecní zastupitelstvo z 15. srpna na první neděli po 15.srpnu. Vyhovuje se tím zemědělcům, kteří pravidelně v polovici srpna dodělávají svoje žně, i dělnictvu, které 15.srpna obyčejně pracuje. O letošní pouti bude dohotoven veliký hotel páně Platilův, budou přístupny sbírky Městského musea a Sokolovna, a na náměstí bude obvyklý koncert lešanské kapely. Trhovci, kteří do Netvořic sjíždějí se na pouť ze všech stran, mívají pěkné obchody. Dětská drobotina o závod jezdí na koníčkách, houpačkách a tancechtiví mají na vybranou spotiti se při hlučné zábavě v některých místních hostincích. O pouti v Netvořících bývá vlastně schůze veškerého obyvatelstva z celého kraje – mladého i starého. Staří besedují v zahradě „na radnici“ nebo „U Dolejšů“ a mládež zapřádá známosti a mnozí navštěvují příští pouť již jako manželé. Teplé slunko srpnové napomáhá k veselé náladě, kterou hostinští sesilují dobrým mokem pěnivým i hojným výběrem chutných jídel k uspokojení přespolních i místních hostí. Okurek bývá a bude i letos nadbytek. Nuže, na shledanou o pouti v Netvořicích.“ Současný Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořících už deset let pořádá Netvořický pouťový jarmark. Letos to

strana 34

bylo 20. a 21. srpna 2011 na zahradě u sokolovny a u československého kostela. Těší nás, že touto akcí určitě přispíváme k dalšímu oživení pouťové tradice. Počasí nám tento rok opravdu moc přálo a proto byla potěšující i hojná účast řemeslníků, trhovců a stánkařů s všelijakými pochutinami, která nám celý jarmark, a s ním související program, báječně zpříjemnila. Povedlo se nám, díky Jiřímu Stibůrkovi, vystavit k prodeji památeční porcelánové hrnečky a náprstky s překrásnými motivy, které se váží k obci Netvořice a pořádanému jarmarku. Doplnilo to báječnou atmosféru prodeje pouťových koláčů a lahodných okurek rychlokvašek “ocakovaček“, které se u vstupu na náš pouťový jarmark již tradičně prodávaly a doplňovaly atmosféru hezkého počasí. Novinkou byla nabídka knih a časopisů, které se doma už nikam nevejdou a někomu udělají radost. A byly k mání „alespoň za korunu“. Překvapující byl zájem a proto nabízíme dalším zájemcům, kteří nechtějí knihy spálit nebo dát do sběru, před příští poutí je nabídnout na jarmark. Připravili jsme posezení pod stany při živé hudbě s možností občerstvení. Spokojenost návštěvníků jarmarku je tou nejlepší odměnou za spousty náročné práce při přípravě a organizaci. Je to také motivace pro další pokračování jarmarku a jeho vylepšování. V pátek před poutí bylo u domečku vedle muzea opět přátelské posezení přáteli u grilované kýty, s čepovaným kvasnicovým pivénkem a s dalším občerstvením. Všem zúčastněným, kteří se zapojili do přípravy a chodu jarmarku, chceme i touto cestou velmi poděkovat, protože je to kus práce a zodpovědnosti, která je s jarmarkem spojená. Za spolupráci a podporu děkujeme také Sokolu Netvořice a Městysu Netvořice a všem sponzorům. Hlavními organizátory Jarmarku byli Dagmar Koberová a Radek Janoušek s největší podporou od Jiřího Stibůrka. T. J. Sokol Netvořice pořádá v neděli od 20 hodin zábavu v sokolovně. Hrají: Keks !!! Těšíme se na setkání s Vámi na jarmarku ! www.netvorice.eu

strana 35

Připomenutí radostné události v Netvořicích dne 10. listopadu 1946 Před 55 léty došlo k velice významné události. Byla slavnostně otevřena měšťanská škola. Stalo se tak po dlouhých 36 létech od manifestačního tábora lidu za zřízení měšťanské školy v roce 1910 na náměstí v Netvořicích. Myšlenka širšího vzdělání mládeže tak byla po dlouhé době naplněna. Této události v roce 1946 však předcházelo velké úsilí Spolku rodáků z Netvořic a okolí v Praze spolu s vedením obce o zřízení měšťanské školy. Prvního úspěchu bylo dosaženo až 6.září 1940, kdy zemská školní rada v Praze žádosti na zřízení měšťanské školy v Netvořicích vyhověla. Žádost připravil tajemník obce, pan učitel Ryba. Otevření školy však němečtí okupanti zakázali. Hned po válce spolek rodáků už v září 1945 urgoval situaci na zemské školní radě, která rozhodla, že otevření měšťanské školy bude posuzováno blahovolně. Slavnostní proslov při otevření měšťanské školy v Netvořicích 10.11.1946 přednesl místostarosta Spolku rodáků z Netvořic a okolí v Praze pan Jindřich Doležal. Podle dobového projevu místostarosty Spolku Jindřicha Doležala připravil Václav Stibůrek. Doplním krátce o informace z publikace Jaroslava Lašťovičky Z historie Netvořic: Měšťanská škola s I. až IV. ročníkem zahájila vyučování se 114 žáky a ředitelem Ladislavem Kotkem. Do adoptované části staré školy se vešly jen dvě učebny. Další dvě byly na Radnici, kde byl i kabinet a sborovna. Ředitelna byla v budově U Platilů. Došlo k dalším změnám. A teprve až v roce 1954 byla otevřena nová budova školy, která je v současnosti stále vylepšovaná. Školní obvod byl veliký. Lešany, Břežany, Nová Ves, Maskovice, Krňany, Teletín, Větrov, Vysoký Újezd, Tuchyně, Blaženice, Dalešice, Rabyně, Loutí, Nedvězí, Všetice, Chleby, Soběšovice, Dunávice. Do roku 1946 se do měšťanky chodilo z Netvořicka buď do Neveklova nebo do Týnce nad Sázavou. A to většinou pěšky, neuvěřitelné. Cestu do Týnce jsme si v roce 2007 vyzkoušeli se současnými žáky a jejich učitelkami. Ale o tom všem zase někdy jindy.

















strana 36



zpracoval: J. Dušek.

Životopis Jindřicha Doležala Ohlédnutí za životním osudem netvořického občana a jeho rodiny - aneb … co život dal a vzal… K osobnostem, které se významným způsobem zasloužily o svébytnost kulturního života v Netvořicích, patří neodmyslitelně také pan Jindřich DOLEŽAL, bývalý vrchní účetní ředitel a přednosta účtárny Kanceláře prezidenta republiky. Třebaže se narodil 28.2.1896 v Krusičanech, celý jeho život byl spjat s Netvořicemi, které pokládal vždy za svůj domov, protože tu žil s rodiči od nejútlejšího dětství. Jeho otec František a matka Antonie zde společně koupili v r.1898 od předchozího majitele Karla Pecha, obchodníka na Pankráci, hospodářskou usedlost čp. 23 uprostřed nynějšího Mírového náměstí. Proto se zmíněnému stavení říkalo také „Pechovna“.. Jindřich pocházel z rolnického hospodářství jako nejstarší ze 4 dětí. Mladší bratr Antonín (4.6.1898) padl 5.12.1917 za 1.světové války ve svých 19 letech na italské frontě. Jeho jméno je také vyznačeno na památníku padlých z 1. světové války, umístěném v horní části náměstí. Také v pořadí třetí František (4.7.1901) zemřel r.1936 po vážné dlouhodobé nemoci ve stáří 35 let a naživu zůstali jen Jindřich a nejmladší dcera Antonie (11.3.1912), provdaná později za netvořického učitele Josefa Rybu. Otec František s matkou Antonií, roz. Žiškovou z Krusičan, obhospodařovali svou nově nabytou zemědělskou usedlost, matka navíc vedla domácnost. Otec se záhy stal též členem místního Sboru dobrovolných hasičů, v němž posléze získal i vyšší funkční postavení. Za svoji 33-letou aktivní činnost v něm obdržel 15.5.1932 čestné uznání, jež je dodnes vystaveno v Městském muzeu. Mladý Jindřich po vychození 6 tříd obecné školy v Netvořicích odešel na studia – a to nejprve na 1 rok do gymnázia v Kolíně. Protože rodiče chtěli původně mít z něho kněze, přestoupil později na klasické gymnázium v Příbrami, kde po absolvování dalších 7 ročníků maturoval v r.1915. V tomtéž roce jako 19-letý nastoupil na 3 ¼ roku vojenskou válečnou službu, během níž byl aktivně 28 měsíců na frontě v Bosně-Hercegovině. Po absolvování kurzu pro záložní důstojníky dosáhl koncem války hodnosti poručíka a v r.1927 byl povýšen na nadporučíka v záloze. Hned po maturitě se přihlásil k vysokoškolskému studiu a v r.1919 absolvoval na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze státní zkoušku (obor historicko-právní a účetnictví + 2 semestry kurzu vědecké účtovědy). Po válce nastoupil v květnu r.1919 do civilní státní služby u tehdejšího Zemského fi nančního ředitelství v Praze, s aprobací na obor státních fi nancí. Odtud byl již v následujícím roce vyžádán a povolán na pražský Hrad do služeb Kanceláře prezidenta republiky (KPR). V ní zastával

strana 37

nejprve funkci účetního ofi ciála. Postupně pak prošel všemi příslušnými účetními funkcemi a završil svoji služební kariéru jako vrchní účetní ředitel a přednosta účtárny KPR. Byly mu podřízeny veškeré hospodářské aktivity jak Hradu, tak prezidentova ofi ciálního mimopražského zámeckého sídla v Lánech, včetně k němu příslušejícího státního statku a lesní správy. V prezidentských službách působil souvisle od r.1921 až do r.1950, tedy 30 let - a za všech do té doby se vystřídavších 4 prezidentů. Byl vždy oceňován jako vzorný úředník s dokonalými znalostmi své rezortní problematiky, širokým odborným rozhledem, s korektním vystupováním, čestným, bezúhonným charakterem a s vysokou úrovní všeobecného vzdělání. J.D. žil se svou rodinou od r.1919 v Praze. V červnu 1921 se oženil s Helenou (6.6.1896), nejmladší ze 3 dcer řídicího učitele netvořické školy pana Gustava Starka. S ní měl později 5 dětí. Z nich nejstarší Helena (4.4.1922) zemřela v 8 letech na záškrt a spálu, další dcerka Jindřiška a syn Josef zemřeli krátce po narození. Naživu zůstali jen synové Jindřich ( 1929) a mladší Zdeněk ( 1933). Vložka G.S.: Tchán pana J. Doležala pan Gustav Stark pocházel z Prahy, avšak Netvořicím zasvětil dlouhých 51 let svého života. Od r.1878 začal působit jako učitel na zdejší obecné škole (umístěné tehdy v Hrubínově ul. čp.16 v sousedství katolického kostela) a v období let 1886 1919 byl jejím řídicím učitelem. S manželkou Marií roz. Charvátovou z Netvořic, s níž měl 3 dcery (Vilemínu, Marii a Helenu), bydleli v dnešní Hrubínově ulici v domě čp. 98, kde v přízemí měl před 2.světovou válkou pekárnu pan Stanislav Sýkora. Výchova mládeže, kterou považoval za své hlavní poslání, byla 41 roků hlavní náplní jeho života. Laskavou a dobrotivou povahu „pana řídicího“ – jak byl nazýván – si ve vzpomínkách uchovávala po dlouhou dobu velká řada místních občanů – dřívějších školáků. Pamětníci si také připomenou, že jeho zásluhou se mimo jiné naučilo mluvit i několik dětí, více či méně postižených vadami řeči. Kromě své učitelské činnosti a mimo okruh své rodiny se G.S. věnoval i řadě dalších kulturních a občanských aktivit. Už při ustavující schůzi v listopadu 1919 byl zvolen nadlouho starostou „Muzejního spolku pro zachování památek Netvořic a okolí“. Později zastával též funkci pokladníka „Hospodářského spolku v Netvořicích“ a byl jmenován rovněž členem představenstva místního „Spořitelního a záložního spolku“. Pro jeho postavení a znalost zdejších poměrů mu bylo po řadu let svěřeno také vedení obecní kroniky. Za všechny jeho zásluhy a zejména činnost při založení a vedení městského muzea byl G.S. obecním zastupitelstvem dne 27.12.1927 jmenován „čestným měšťanem Netvořic“. G.S. byl velmi umělecky nadán. Krásně maloval, kreslil a vyřezával, dovedl vázat knihy… Zcela mimořádné však bylo jeho hudební nadání. Uměl hrát na několik nástrojů a dokázal i komponovat – především chrámovou hudbu. Za všechno mluví i okolnost, že příležitostně podomácku hrával - nebo jak se tehdy říkalo „muzicíroval“ - i s význačným českým hudebním skladatelem Mistrem Josefem Sukem, rodákem z blízkých Křečovic. Bylo proto přirozené, že se stal varhaníkem v netvořickém římsko-katolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie a na 33 let také ředitelem zdejšího kůru (regenschorim). Za tuto činnost a za příkladnou mravní výchovu

strana 38

mládeže bylo G. Starkovi prostřednictvím vikariátního úřadu bystřického vysloveno pochvalné uznání a zvláštní dík „Jeho Eminence pana kardinála Lea ze Skrbenských, knížete arcibiskupa pražského“ (jak v r. 1914 zněl jeho oficiální titul). Pan Gustav Stark zemřel 26.3.1929 ve stáří 76 let. Vložka G.S. – konec. Po nástupu komunistického režimu však dolehla na rodinu zlá osudová rána a s ní přišlo pro jejího otce období nejtěžší lidské a životní zkoušky. Lidé v prezidentských službách byli rozsahem i povahou svých znalostí pro nový režim natolik nebezpeční, že nově zvolený prezident Kl. Gottwald dal J.Doležala v létě 1950 spolu s 8 dalšími významnými členy KPR Státní bezpečností (StB) zatknout, v rámci tehdejších násilně vykonstruovaných politických procesů odsoudit a následně uvěznit. Ještě v lednu 1951 - tedy v době předcházející soudnímu přelíčení . byl J.D. v době výslechů navržen velitelstvím StB k zařazení do tábora nucených prací (TNP). K tomu však nakonec nedošlo. Přesto ani tehdejší násilné a psychicky i fyzicky kruté metody vyšetřování ( 9 měsíců tvrdých „výslechů“ v nechvalně známé vazební věznici v Praze-Ruzyni - spojených i s podáváním drog jako tzv. „léků“, jež měly otupit jeho vnímavost a přimět ho tak, aby pod touto formou nátlaku podepisoval výslechové protokoly a přiznával se k vykonstruovaným obviněním ) ho nedokázaly zlomit. Třebaže v závěrečné fázi následného procesu mu byl nejprve navrhován trest smrti, při tajném soudním líčení (s vyloučením veřejnosti, kdy nebyla povolena ani přítomnost nejbližších členů rodiny) byl posléze rozsudkem z dubna 1951 odsouzen za velezradu a špionáž k 15 letům vězení a ke ztrátě veškerého majetku i občanských práv. Kuriozitou tehdejšího pojetí „spravedlnosti“ při vykonstruovaném procesu bylo i to, že jako součást rozsudku bylo J.Doležalovi stanoveno uhradit polovinu nákladů jak jeho trestního řízení, tak následného výkonu trestu - tudíž si de facto své nespravedlivé odsouzení zčásti zaplatil sám. Dle jeho vyprávění musel později ze svého výdělku za práci ve vězení hradit rovněž určitou nemalou částku (jakési „nájemné“) za svoji pryčnu a přispívat z něho i na mzdu „svého“ dozorce, takže si nakonec vlastně „spolufi nancoval“ i svůj represivní orgán. Rozsudek z dubna 1951 nebyl odsouzenému ani rodině v písemné formě nikdy doručen a synové se s ním mohli seznámit teprve po sametové revoluci v r.1989, když byl schválen zákon o soudních rehabilitacích. V té době však byli oba jejich rodiče bohužel již mrtvi. Pravdou zůstává, že po celou dobu svého věznění J.D. neustále odmítal oprávněnost svého zatčení, obvinění i odsouzení a z toho důvodu nikdy nepožádal o omilostnění, třebaže k němu byl vězeňskými orgány v posledních měsících pobytu na Mírově i neofi cielně nabádán. Proto také k obnovení celého soudního procesu se „skupinou HRAD“ došlo poprvé v r.1956 až z přímého podnětu státního prokurátora. O tehdejším systému píše Antonín Kratochvíl v knize „Žaluji“ (sv. 1. – „Stalinská justice v Československu“; edice ČAS, nakladatelství Dolmen Praha, 1990), kde uvádí: „Pro kruhy, které byly na stranickém seznamu určeny k likvidaci, se používala metoda režírovaného pro-

strana 39

nikání, kdy příslušníci StB hráli roli agentů-provokatérů a sami se pokoušeli organizovat a inscenovat nějakou „ilegální činnost“, kterou pak ofi ciální orgány StB tzv. odhalovaly.“ (volně upraveno ze str. 44-45). Jako otřesný konkrétní případ je v knize A. Kratochvíla uváděna právě „skupina HRAD“. Tito falešní „diverzanti“, vydávající se za agenty cizí mocnosti, nesměli přirozeně být k ofi cielním, jakkoliv jinak formálním soudním líčením nikdy připuštěni – třebaže přímou konfrontaci s nimi odsuzované a „k ilegální činnosti jimi svedené“ osoby po soudcích z pochopitelných důvodů požadovaly. Důsledky uvěznění J. Doležala dolehly vzápětí i na jeho rodinu - a jak ostatně bylo v té době zvykem „nejspravedlivějšího světového společenského řádu“ - následná perzekuce na sebe nedala dlouho čekat. Postiženi byli všichni nejbližší členové rodiny, třebaže neměli s důvody otcova odsouzení naprosto nic společného. Manželka – tehdy v domácnosti a se 2 syny na studiích – se hned po jeho zatčení dostala do velmi tísnivých fi nančních poměrů. Rodina zůstala téměř ¾ roku bez jakýchkoliv fi nančních prostředků i sociálních dávek - pouze s narůstajícími dluhy. Na domácnost přispívali občas skrovně anonymní dárci a oba synové z nepravidelných výdělků za hraní v amatérském orchestru. Obtížnou situaci musela matka v té době řešit i příležitostným, fi nančně uhrazovaným dárcovstvím krve. Stávající komunistický režim však nebyl stále ještě dostatečně uspokojen. A tak sankční orgány tehdejší lidosprávy, zajišťující na základě rozsudku výkon soudního rozhodnutí, využily výrok o „propadnutí majetku obžalovaného ve prospěch státu“ a v osiřelém bytu sepsaly k záboru veškeré vybavení domácnosti. Učinily to s takovou důsledností, že do konfi skačního seznamu zahrnuly nejen všechen nábytek, koberce i ložní prádlo s peřinami, ale i takové „závažné cennosti“ jako odpadkový koš, plechový uhlák, žehlicí prkno, budík, dětskou židličku, lustry, starý lepenkový cestovní kufr, kuchyňské hodiny, běžné nádobí, plynový 2-plotýnkový vařič apod. Vůbec přitom nebyl brán ohled na to, co manželka Helena sama dostala do výbavy věnem při svatbě nebo později získala darem. Matka pak musela poníženě žádat Velitelství Státní bezpečnosti, aby její věci a věci potřebné pro provoz domácnosti byly ze záboru vyňaty. Za těchto okolností prožili zbylí členové rodiny jednu z nejhorších psychických situací v době, kdy se blížil konec otcovy vyšetřovací vazby. Tehdy advokát, přidělený mu k obhajobě ex offo, pár dnů před procesem matce a synům sdělil, že otci je navrhován trest smrti, ale dostaneli na ruku značně vysokou fi nanční částku, že tento návrh rozsudku při soudním líčení zvrátí v příznivější výsledek. Tak nelidské a nestydatě sprosté vydírání za podmínek, kdy rodina byla bezmocná a v těžké duševní krizi, protože tyto fi nanční prostředky prostě neměla a ani si je nemohla včas opatřit, těžko si představí ten, kdo něco podobného nezažil. Manželka Helena sama ve věku 55 let a po dříve prodělané závažné operaci již nebyla zdráva. Avšak za těchto okolností jí nezbyla jiná možnost, než přijmout v místě bydliště a v dané situaci pro ni jedině získatelné místo uklízečky, aby spolu se syny měli vůbec na živobytí. Teprve po manželově odsouzení byl manželce nakonec přiznán minimální sociální příspěvek

strana 40

491,40 Kčs měsíčně. Jakmile však orgány sociální péče v červnu 1951 zjistily, že paní Helena si po necelé 3 měsíce k této částce přivydělávala - i když jen za velmi nízkou mzdu - pohrozily jí jeho odebráním, pokud uvedenou pracovní činnost neukončí. S takto vyměřenou částkou musela pak žít až do konce r.1956. Tato tíživá situace vedla nakonec k rozhodnutí, že syn Zdeněk, třebaže se po maturitě v r.1951 chtěl původně hlásit na vysokou školu, byl nakonec nucen nastoupit do zaměstnání, aby rodinu finančně podpořil a aby starší bratr mohl dostudovat. Oba bratři po nástupu do zaměstnání byli pak ve svých podnicích vedeni jako „kádrově nespolehliví“ a po řadu let určení k zastávání jen nižších pracovních funkcí. Politicko-pracovní rehabilitace a morální satisfakce se jim dostalo až v r. 1968 v období „pražského jara“. Ale ani v dosavadním bydlišti nebylo rodině povoleno zůstat. Přestože oba manželé vlastnili byt v družstvu státních zaměstnanců (přičemž manželka byla jeho podílově rovnocennou spolumajitelkou), byl ze všech ostatních bytů pouze tento jediný na nátlak státní moci z tzv. „důvodu veřejného zájmu“ zabrán. Tehdejší bytový referát Ústředního národního výboru v Praze hned po vynesení rozsudku nad J.D. naléhal na okamžité vystěhování (do 8 dnů). Rodině bylo úředním dekretem přitom nařízeno přestěhovat se v Praze do lokality s neudržovaným objektem ve dvorním traktu u dřívějších stájí s hnojištěm, označeného již předtím stavebním referátem Městského národního výboru jako „neobyvatelný a určený ke zbourání“. Po odmítnutí tak ostudných podmínek byl rodině přikázán jiný, pavlačový byt nejnižší kategorie ve staré městské zástavbě, v němž byla plíseň a vlhkost. Teprve po právních zásazích byla matka s oběma syny přidělena do rozděleného bytu na Smíchově k rodině dalšího, rovněž odsouzeného zaměstnance KPR – a to pod pohrůžkou, že pokud nepřijme ani toto řešení, bude politickou exekucí vystěhována mimo Prahu na její vlastní náklady a bytové zařízení rodiny bude odvezeno do veřejného skladiště. V lidském a sociálním ohledu byl však (kromě svého odsouzeného syna) těžce a nevinně postižen i otec František, rolník. Ten sice krátce před 2. světovou válkou převedl celou zemědělskou usedlost čp. 23 na svého syna Jindřicha, sám však měl postupní smlouvou na ní zajištěné doživotní užívání a také celý život na ní hospodařil – nejprve s manželkou Antonií a po jejím úmrti v r. 1928 s družkou Františkou Škvorovou, roz. Svědínkovou. Do hospodářství patřil od útlého věku i Eduard Řehák. Toho jako opuštěného sirotka z obecní pastoušky, jehož jinak do domu nikdo v obci nechtěl, vzal hospodář do své trvalé péče, výchovy i ku pomoci jako pozdějšího čeledína. Když po odsouzení syna Jindřicha propadl jeho movitý i nemovitý majetek ve prospěch státu a veškeré domácí zvířectvo, dobytek, koně, hospodářské stroje, nářadí, osivo, zásoby, stejně jako stavení a všechny polnosti byly zkonfiskovány, byl starý otec ve věku 76 let ze svého domova vyhnán bez zabezpečení další vlastní obživy - a nadále ani on, ani synova rodina nesměli z příkazu tehdejšího Městského národního výboru (MěNV) již do stavení vstoupit. Když mu poté jako celý život tvrdě pracujícímu zemědělci byl vyměřen sociální důchod měsíčně ve výši 712 Kčs staré měny, (resp. 142,40 Kčs nové měny - po přepočtu 1:5 při měnové reformě v r.1953), měl si starý hospodář z této směšné částky hradit veškeré své potřeby – jídlo, ošacení, otop, spotřebu elektrické energie atd., ale také nájemné (které přirozeně ve vlastním obydlí platit nemusel). Přiznaný důchod mu byl pak až v r.1961 zvýšen o 50 Kčs měsíčně na 192,40 Kč. Tuto částku pak pobíral do konce života. Po násilném vystěhování, kdy si s sebou směl odnést jen pár nezbytných kousků nábytku a věci osobní potřeby, byl dalším nátlakem tehdejšího MěNV během 3 let celkem třikrát postupně přemísťován do různých místností v cizích domech, bohužel vždy do horších podmínek - až posléze skončil poblíž katolického kostela v domě čp.3 (tehdy dům Oldřicha Dolejše) v nyněj-

strana 41

ší Hrubínově ul. Tam bydlel řadu měsíců ve vlhké, obtížně vytopitelné světnici, plné blech i jiného obtížného hmyzu a myší, a též bez snadno dostupné vody. Podle zápisků, které si starý hospodář vedl, nachytal tam za dobu svého bydlení na 170 myší. Přitom za toto ubytování musel v letech 1955 - 1957 platit Radě MěNV nájem 180,60 Kčs ročně. Následky této necitelné perzekuce ho v jeho vysokém věku těžce trvale poznamenaly na zdraví na celý zbytek jeho života. Zemřel jako 87-letý 11. července 1962. V Netvořicích celou zemědělskou usedlost čp. 23 - včetně polních i lesních pozemků -převzala po konfi skaci státem nejprve Strojní traktorová stanice Konopiště. Ve stavení na náměstí se později vystřídaly různé instituce – mimo jiné Uhelné sklady, dále zde byly umístěny čistírna oděvů, sklad pomůcek Civilní obrany, garáže aj. Místnosti v obytné části objektu občas sloužily také k přechodnému ubytování příležitostných cizích pracovníků – až posléze veškerý majetek zůstal ve správě tehdejšího Státního statku Netvořice. Lesní pozemky později přejaly Středočeské státní lesy Benešov a převedly je do vlastnictví i užívání Lesního závodu Konopiště, lesní správa Tomkovka. Teprve po pádu komunistického režimu byl rodový majetek (pouze však nemovitý) na základě restitučního zákona vrácen v r.1996 pozůstalým synům Jindřichovi jun. a Zdeňkovi – bohužel co se stavení i hospodářských budov týče ve velmi zbědovaném stavu. J.D. senior si po vynesení ponižujícího rozsudku z dubna 1951 odpykával výkon trestu nejprve 22 měsíců v Plzni na Borech, odkud byl v březnu 1953 převezen do věznice Mírov. V ní strávil další 3 roky a 5 měsíců. Zde také vážněji onemocněl ochablostí srdce a otokem nohou. Pro zajímavost - v téže době byl zde vězněn mj. i pozdější prezident ČSSR Gustáv Husák, odsouzený jako hlavní obžalovaný v procesu se slovenskými buržoazními nacionalisty. Při obnovených soudních projednáváních byl J.D. krátkodobě internován také ve věznicích v Olomouci a v Praze na Pankráci. Za celou dobu věznění mu bylo povoleno jen cca 20 návštěv výhradně nejbližších rodinných členů, takže manželka a synové ho mohli vidět jednou za 3 až 4 měsíce, a to vždy jen po dobu 15 až 20 minut a za bezprostředního dohledu strážného. Přitom o povolení návštěvy musela manželka vězeňské orgány vždy znovu písemně žádat. Po smrti Stalina a Bérii, kdy došlo k prvním krokům v přehodnocování nezákonných metod, používaných v 50. letech při konstruování fi ktivních politických procesů, byla znovu posouzena i causa tzv. „skupiny HRAD“. Na základě nového rozsudku ze srpna 1956 byl J.D. odsouzen na do té doby odpykanou část trestu ve výši 6 let + 22 dní a následně byl přímo od soudu propuštěn na svobodu. Další změnu přineslo až politické ovzduší „pražského jara“, kdy po znovu obnoveném řízení Zvláštního rehabilitačního senátu při Krajském soudu v Praze byl celý předchozí proces přehodnocen se závěrečným, v rozsudku přímo formulovaným vyjádřením, že se jednalo o uměle vykonstruované, nepravdivé a tudíž právně neopodstatněné obvinění. Toto poslední rozhodnutí vedlo ve věcné podstatě k defi nitivní rehabilitaci pana J.D. - a to v plném rozsahu. Avšak výrok o propadnutí majetku ve prospěch státu zůstal i v závěrečném verdiktu

strana 42

z prosince 1968 nadále v platnosti. Navzdory zmíněnému výsledku však nebylo J. Doležalovi ani po propuštění dovoleno najít si zaměstnání, jež by odpovídalo jeho odborné kvalifikaci. Od počátku r..1957 mu sice byl opětovně a natrvalo přiznán jeho starobní důchod měsíčních 978 Kčs, ale manželce byl zároveň její vlastní dosavadní sociální příspěvek zastaven a odebrán. Později jí byl nahrazen sociální dávkou 100 Kčs za měsíc, avšak až s účinností od června 1961, kdy dosáhla věku 65 let. Teprve po úmrtí chotě byl manželce vyměřen starobní důchod v měsíční částce 850 Kčs. V té době už rodičům finančně pravidelně vypomáhali ze svých příjmů oba zaměstnaní synové. Nakonec se J.Doležalovi podařilo najít v Praze zaměstnání ve funkci pomocného účetního, které zastával po 3 roky. Avšak zhoršující se zdravotní stav a následky věznění jej nakonec přinutily i toto zaměstnání a přivydělávání si k nízkému důchodu ukončit. Přesto později, kdy pobýval v Netvořicích již více-méně pravidelně a souvisle vždy od jara až do pozdního podzimu, vypomáhal J.D. v letních měsících obci ještě jako hlídač na stavbě výrobní haly národního podniku Konstruktiva. Nová situace po návratu z „nedobrovolné rekreace“ (jak sám úsměvně, nicméně s posmutnělou ironií označoval své uvěznění) a postupně narůstající zdravotní komplikace vedly J.Doležala k častým, stále delším pobytům mimo Prahu v rodném kraji. Tehdy také začal znovu uceleně navazovat na svou celoživotní činnost ve prospěch Městského muzea v Netvořicích. Zároveň také do uvolněného tamního služebního bytu přestěhoval konečně v létě 1961 z nevyhovujícího příbytku u Dolejšů již natrvalo svého 86-letého churavějícího otce, pokud ten byl ještě schopen při případné nepřítomnosti syna nebo členů jeho rodiny se sám o sebe starat. Tato samostatná etapa života J.D., nijak nespjatá s jeho zaměstnáním v KPR, se datuje již z období po 1.světové válce, kdy se dobrovolná iniciativa členů i příznivců Spolku rodáků z Netvořic a okolí začala výrazněji orientovat na uchování i zvýraznění kulturně-historické svébytnosti zdejší obce - a to především soustřeďováním památek o vývoji a životě obyvatelstva tohoto regionu. J.Doležal se hned od počátku zařadil mezi aktivní uskutečňovatele těchto idejí, a proto se stal rovněž členem „Svazu rodáckých spolků z Povltaví a Posázaví“. Navíc po jistou dobu byl i pokladníkem spolku „Městské muzeum v Netvořicích a od r. 1947 až do svého zatčení také jednatelem Spolku rodáků z Netvořic a okolí. Ještě v letech před 2.světovou válkou pracoval J.D. i jako administrátor krajanského periodika „VLTAVSKÉ PROUDY“ (měsíčník pro zájmy Povltaví, Posázaví a Poberouní, vydávaný Spolkem rodáků z Netvořic a okolí v Praze) a z jeho pražské domácnosti byl tento časopis za přispění manželky i obou mladých synů pravidelně expedován zájemcům a odběratelům nejen v republice, nýbrž i mimo ni – dokonce krajanům do Ameriky a do Austrálie. Po německé okupaci byla však tato ediční činnost v r.1940 definitivně zastavena a po válce již nebyla obnovena. Když rozsáhlé území Neveklovska v období Protektorátu Čechy a Morava zabrala německá říšská moc a přeměnila je na cvičiště zbraní SS, staly se Netvořice sídlem vojenské komandantury. Proto ještě před násilným vysídlením obyvatelstva v r.1943 musely být z Městského muzea včas odvezeny veškeré sbírky a exponáty. Ty potom byly až do konce války uloženy v archivu a depozitářích Okresního muzea v Benešově, přičemž některé pozoruhodnější exponáty zde byly tehdy dokonce vystaveny. K návratu mobiliáře i sbírek do domovských prostor docházelo pak v poválečných letech nikoliv najednou a hromadně, nýbrž v závislosti na postupné obnově okupací značně zpustošených Netvořic. Samotná budova Městského muzea, v němž si Němci za okupace zřídili vojenské kasino, hostila v poválečné republice v sobě přechodně i mateřskou školku. Na závažném úkolu – obnovit funkci Městského muzea a získat zpět veškeré jeho deponované

strana 43

sbírky – se po r.1945 ještě předtím, než byl uvězněn, účinně spolupodílel právě především J.D. Vypomáhal mu přitom i jeho švagr pan Josef Ryba, který se o tento úkol jako bývalý správce muzea po určitou dobu tehdy rovněž pomáhal starat. Před vysídlením netvořického obyvatelstva J.R. také v přízemní bytové části muzea bydlel i se svou rodinou – manželkou Antonií roz. Doležalovou a dcerami starší Alenou a mladší Táňou. Do listopadu 1940 J.R. vedl navíc též obecní kroniku. vložka J.R.: Za okupace si velení vojenské posádky J.Rybu pro jeho jazykové znalosti vyžádalo a přimělo jej, aby v obci zůstal jako styčná osoba mezi německými úřady a malou hrstkou českých obyvatel, která musela v Netvořicích rovněž zůstat pracovat pro potřeby vojenské posádky. Z budovy muzea byl ale nucen se i s rodinou přestěhovat do 1.patra domu čp. 63 naproti bývalé Heřmanově továrně (koželužně). Když v r.1944 došlo v rámci poslední vysídlovací etapy posléze i k úplnému odsunu všech zbylých českých obyvatelů Netvořic, přesídlil J.R. s manželkou i dětmi už natrvalo do Čerčan, kde v letech 1946-1948 zastával funkci starosty. K další činnosti ve prospěch Městského muzea mohl J.R. tedy v poválečné době přispívat jen krátce – mimo jiné i proto, že na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl zatčen orgány StB za pobuřování a šíření protistátních řečí a bez rozsudku poslán na 6 let do uranových dolů v Ostrově n./Ohří. Odtud byl po cca 2 letech propuštěn a po návratu domů musel nastoupit do podniku METAZ v Týnci n./Sáz. jako dělník u tavicích pecí. Zemřel v květnu 1961 ve svých 53 letech na mozkovou mrtvici. vložka J.R. – konec Se zpětným získáváním muzejních sbírek, výstavního inventáře a s reinstalací exponátů byla spjata celá řada organizačních i administrativních potíží. Některé výstavní kusy dvojím stěhováním a v leckterých případech provizorními podmínkami přechodného uložení utrpěly různou míru poškození, část se jich dokonce ztratila. Bohužel byly zaregistrovány ojedinělé ztráty i po návratu sbírek do Netvořic a po jejich novém uspořádání v době, kdy správcem funkčně obnovované muzejní budovy byl tehdy přechodně obcí úředně najatý zaměstnanec. Nakonec přece jen díky dobré paměti, znalostem původního stavu a iniciativě J.Doležala, J.Ryby i dalších místních pamětníků se dařilo sbírky postupně úspěšně kompletovat. Vyžadovalo to leckdy pátrat po některých dočasně „ztracených“ exponátech a jednat o jejich vydání s institucemi, do jejichž depozitářů se za války tak či onak dostaly. V té době nebyla k dispozici jakákoliv fotografická dokumentace z předválečné doby a k systematické kontrolní inventarizaci alespoň na základě „Přírůstkové knihy“ bylo možno přistoupit až mnohem později. Do rozvíjející se a v podstatě opět spontánní dobrovolné muzejní aktivity zasáhl po únoru r.1948 nový režim, který při změnách uspořádávání politické moci ve státě začal vůči složkám lidové samosprávy uplatňovat odlišné aspekty veřejného života, spojené s tehdejší „výstavbou socialismu a lidově-demokratického zřízení“. Se vznikem direktivně vytvořené Národní fronty byly rozpuštěny a zakázány mnohé dobrovolné občanské organizace, mezi nimi též dosavadní krajanské spolky. Samotné Městské muzeum bylo následně převedeno pod přímou správu obce, reprezentovanou MěNV Netvořice. Postoj této složky se v oblasti kulturní politiky vyvíjel v průběhu času proměnlivě, vcelku však muzeum nadále plnilo svoji funkci a bylo představiteli obce solidně respektováno. Jistě na tom měla mnohdy svůj podíl i určitá „lokální hrdost“ nad ohlasem muzea v širší, a to nejen odborné veřejnosti, neboť především sbírky týnecké keramiky byly a stále jsou na území České republiky svým tématickým zaměřením a rozsahem skutečně ojedinělé. Bylo tehdy však i krátké údobí, kdy v úvahách některých představitelů lidosprávy se objevily názory, že tato svým způsobem kulturní rarita, kterou obec na počátku získala do svého vlastnictví prakticky bez jakýchkoliv investičních výdajů pouhým administrativním převodem, by

strana 44

měla být předána vyšším kulturně-organizačním složkám. Tento postoj, který by býval nesporně dospěl k převodu zájmových částí sbírek i významově cennějších exponátů do jiných muzeí a k jejich prakticky trvalé ztrátě, se podařilo zvrátit díky argumentacím paní Heleny Doležalové (která po úmrtí manžela převzala v Městském muzeu funkci správce) i jejího syna Ing.Jindřicha Doležala a především díky pochopení i rozhodnutí tehdejšího předsedy MěNV Netvořice p. Václava Stibůrka. K poslední etapě své práce pro Městské muzeum se J.D. znovu vrátil po propuštění z vězení a setrval v ní souvisle až do své smrti. Roky po návratu do normálního života patří do nejplodnějšího období této jeho činnosti. Opravdu nezištně a bez jakýchkoliv finančních nároků se s velkou pečlivostí kustoda staral o stav sbírek, jejich setřídění a uložení i o exhibiční úroveň úpravy exponátů. Jako aktivní a zkušený veřejně-kulturní činovník dbal především o účinnou propagaci náplně muzejní činnosti, stejně jako o patřičné kulturní prostředí výstavních prostor. Pro návštěvní veřejnost byl kdykoliv k dispozici jako zasvěcený průvodce. Zabezpečoval veškerou potřebnou odbornou hospodářsko-administrativní činnost i komunikaci s odbornými pracovníky dalších muzejních organizací a archivů – ponejvíce v Benešově, dále s Muzeem těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy, s oblastním Muzeem Podblanicka v Jemništi a s dalšími. Začal tehdy také provádět systematickou inventarizaci exponátů, vedl evidenci o doplňování sbírek a sám přispíval vlastní příležitostnou sběratelskou činností. Do fondu muzea převedl ještě v době svého zaměstnání v KPR mimo jiné rovněž část cennějšího vyřazovaného stolního nádobí (cca 60 kusů) z inventáře pražského Hradu. Jako správce muzejní budovy pečoval o její řádný stav, zejména o potřebné zvelebování tehdy značně vlhkého přízemního depozitáře. Staral se i o úpravu přilehlé muzejní zahrady a o čistotu muzejních prostor i výstavních vitrín s exponáty. Na tento druh správcovské činnosti dostával od tehdejšího MěNV Netvořice pouze roční paušál 200 Kčs na čisticí prostředky. Jako úsměvnou perličku a doklad jeho nezištného přístupu lze uvést, že zdála-li se mu návštěvnost zdejšího kulturního stánku malá a příjem za vstupné nízký, sám dodával do pokladny ze svého skrovného důchodcovského příjmu, aby tyto ukazatele ve prospěch obce vylepšil. Ve všech muzejních aktivitách manželovi účinně a vytrvale vypomáhala paní Helena, která po úmrtí svého chotě převzala veškeré jeho správcovské povinnosti a za stejných dosavadních podmínek v nich pokračovala až do své smrti. Za tuto činnost pobírala od obce jako neplacená zaměstnankyně MěNV (od 1.5.1972) posléze i určitý „příspěvek v naturáliích“ v tom smyslu, že jí byl ve služebním muzejním bytě hrazen otop, spotřeba elektřiny a úklidové prostředky. Kromě toho příležitostně a především v době vlastních dovolených pomáhali matce ve správcovské činnosti také oba synové. Členové rodu Doležalů i Starků tedy po dlouhou řadu let věnovali plnohodnotné funkci Městského muzea hodně svého životního úsilí i duševního zanícení - a to až do úmrtí paní Heleny v létě 1979. Třebaže nebyli všichni přímo z Netvořic rodem, svými srdci a činy ke zdejším rodákům nesporně patřili. Sám pan Jindřich Doležal byl přesvědčivým znalcem historie této kulturní instituce, jednotlivých etap vývoje její činnosti i vzájemných dílčích souvislostí s demografickým rozvojem zdejšího kraje. Jeho ojedinělý průvodcovský přístup spolu s vlastivědným nadšením a se širokými vědomostmi o povaze místního života byly a nadlouho zůstaly cenným zdrojem poznání i inspirace jak pro místní zainteresované pamětníky, tak pro jeho pozdější odborně fundované následovníky. Svými snahami po zdůraznění kulturního významu Netvořic a neúnavnou prací, jež svým charakterem nakonec značně přesáhla hranice okrsku, se proto pan Jindřich Doležal

strana 45

zapsal do života obce natrvalo. Zemřel v Praze 30. ledna 1972 ve věku 76 let na rakovinu plic a na celkové vyčerpání i poškození tělesného organismu v důsledku dlouhého věznění. Nad jeho rakví promluvil při kremačním obřadu jako první bývalý dlouholetý netvořický farář místního Sboru Spasitele pan prof. Stanislav Staněk a svůj nekrolog uvedl čtyřverším z „Romance pro křídlovku“ básníka a národního umělce Františka Hrubína: „ … pochovejte mě na netvořském hřbitově, leží a budou tam ležet všichni od nás. Neříkám hned, neříkám za měsíc, neříkám za deset, ani za dvacet let … „ A tak i J.Doležal, který zde vyrostl, se do kraje svého mládí po celoživotní, mnohdy strastiplné pouti na sklonku života posléze opět vrátil. Mimo celou řadu blízkých přátel J. Doležala, představitelů obce a odborných pracovníků z různých muzeí i archivů kondolovala rodině k jeho úmrtí z významnějších osobností i choť zemřelého prezidenta republiky paní Hana Benešová, tehdejší patriarcha Církve československé-husitské Dr. Miroslav Novák a její pražský biskup Dr. Josef Kupka. V Jindřichu Doležalovi tak odešla osobnost nezapomenutelně spjatá s jedním údobím, které i nadále důstojně reprezentuje specifický úsek kulturního života obce Netvořice a záslužnou aktivitu jejích rodáků, příznivců i následovníků. (v Brně v prosinci 2004 sestavil dle osobních vzpomínek, archivních rodinných listin a úředních dokladů syn Ing. Jindřich Doležal)

strana 46