Spiknutí proti nepoctivosti

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998 • ROÈNÍK III.

Volební rok vrcholí ...

Konèí rok 1998, nepøíliš vydaøený jak ve svìtì, tak zejména u nás. Nekompetentní, k rùzným tlakùm ze zahranièí servilní vlády mnoho dùvodù ke spokojenosti nedaly. A pro obèana jít tøikrát k urnám, aniž by to jemu pøineslo nìjaké zlepšení, také pøíliš nepotìšilo. Jarní volby skonèily nakonec stejnì patem a opozièní smlouvou. Což byl puè, lehce pøipomínající uchvácení moci v roce 1948. Ještì štìstí, že obì smluvní strany jsou natolik vládychtivé, že nemùže mít dlouhého trvání. Podzimní volby jen vymìnily pár tváøí v Senátu a na radnicích, bez zásadních zmìn. Byl to jen boj tìch nahoøe o lepší místo na slunci pro nì samé. Obèan, kromì povinnosti zaplatit to tìm nebo onìm, z toho nic nemá. Politici se bohužel nestarají o to, co je tøeba dìlat, ale jak se prodrat k moci. A aby nestihli zrušení ètrnáctého platu nebo aby nemuseli o Vánocích schvalovat rozpoèet. Že tím republice škodí, je jim srdeènì jedno. Tak proè se má voliè angažovat? Zùstal radìji doma. Pøipustíme-li, že to vlastnì bylo neoficiální referendum spokojenosti volièù se souèasnou politickou situací u nás, je to pro naše politiky debakl. Z tohoto hlediska je diskutabilní, zda by v naší Ústavì nemìlo být stanoveno, že volby jsou platné jen pøi nadpolovièní úèasti volièù, aby souèasného stavu nìkdo nezneužil. Tøeba jako Hitler v Nìmecku. Souèasné nechutné souboje o rozpoèet, o post pražského primátora nebo o pøedsedu Senátu jen ukazují dekadentní charakter stranického systému. Obèan už zjistil, že strany jsou jen výtahem k moci a jemu samému nepøinášejí nic než jen další zdražení a výdaje. Nikdy v historii našich republik nebyl nᚠstát tak chudý, aby nedostatek penìz na základní potøeby byl tak fatální, že pøímo ohrožuje zdraví i jiné atributy života národa. Ona tolik vychvalovaná svoboda, pøináší jen to, že si mùžeme ve volbách svobodnì vybrat mezi èasto i stovkou neznámých jmen, z nichž máme vylosovat ty šastné, kterým budeme pøíští volební období financovat jejich sladký život. To se obèanùm v kontrastu se stále se zvìtšujícími životními náklady zaèíná zajídat. Platy bìžných profesí jsou zhruba trojnásobné, ale ceny pøinejmenším desetinásobné. Obèany už nestaèí strašit socialistickým pøerozdìlováním, když oddlužováním vytunelovaných bank a podnikù se vlastnì dìlá totéž. Jen s tím rozdílem, že peníze obèanù se teï nepøerozdìlují všem, ale mizí v èíchsi soukromých rukou. Obèanova trpìlivost dochází, soudì i podle sílících pochyb, zda ti nahoøe jsou ti praví. Pomalu, ale jistì zaèíná pohasínat svatozáø kolem pánù Havla, Klause, Zemana i ostatních. Zejména prezidentovo soukromí by nemuselo být bestsellerem. Mìl by si uvìdomit, že míra osobní imunity je vyvážena stejnou ztrátou soukromí a mìl by jednat podle toho. Václav Klaus by si zase místo vystavování se na megabillboardech mìl pøeèíst svoje èlánky, ve kterých obvykle kritizuje právì to, co sám dìlá. Snad by si uvìdomil, že nejvìtším neštìstím èeské ekonomiky je, pøes všechno své úsilí, právì on. Nelibost vyvolávají i pokusy obou pánù z Prognostického ústavu vrátit se k totalitním praktikám stranické nadvlády. Nepotìšily ani aféry poslední doby, a už v osobním selhání, nebo selhání vládních orgánù. Aféra Zilk nebo bianko lustraèních osvìdèení jen dokazuje, co všechno je u nás možné. Jsou to neradostná zjištìní, a nelze proto hodnotit tento rok nijak kladnì. Èas ale poškubává oponou a dává najevo, že by mìly být koneènì potrestány nejen zloèiny komunismu, ale také ty novodobé z postkomunismu. Tedy ze souèasné nebo nedávno minulé doby. A že by se mìlo úèinnì zabránit dalším, tøeba i pøísahou poctivosti nebo novým pojetím zastupitelské demokracie, o kterých píšeme uvnitø listu. 27. 11. 1998

REDAKCE

7 Kè

NEZÁVISLÝ ÈTVRTLETNÍK

„Spiknutí“ proti nepoctivosti Iniciativa SVOBODNÝCH NOVIN v rámci akce „Èisté ruce“ V naší spoleènosti se díky liberální- to proti ní jistì nic namítat. Bude naopak gument, že už existuje Ústavní slib, není mu pøístupu k morálce a povinnostem jistým puncem èi zárukou jejich jednání. postaèující, protože u lidí tohoto ražení se obèana, získaným jednak ètyøicetiletým Oddìlí se tím ale viditelnì od tìch, kteøí sliby slibují èasto bez vážného úmyslu je životem v dobì pøedstírané loajality ke to o sobì jen tvrdí, pøísahat na to ovšem dodržet. Pøísaha je pøísaha. Ta je zcela nekomunismu i vlivem získané svobody jed- nemohou. Zejména, je-li s pøísahou spo- kompromisní a není bezzubá jako zákonání v postkomunismu, rozmohl nedob- jen souhlas k tvrdé sankci v pøípadì její- ny, které si oni pro sebe pøipravili. Èili: podle absence pøísahy, nejen podle peøí, rý pøístup ke cti, morálce a povinnostem ho neplnìní. Jejich reakce je již pøedem známá - poznáte je! obèana, nazývaným obecnì slušnost. Takovouto pøísahu by Bezohlednost ke spoluobèamìli povinnì skládat v bunùm, neúcta k dodržování zádoucnu všichni státní funkciokonù i spoleèenských pravidel, náøi a úøedníci: od starosty vidina snadného zisku a získáobce, pøes policisty, soudce, ní Moci jako pøístupu k nim zdeústavní èinitele až po prezidenformovaly podvìdomí pøíliš veta. Souèasní ústavní èinitelé, liké èásti spoleènosti na to, aby chtìjící mìnit Ústavu a mající to neohrožovalo spoleènost k tomu potøebnou vìtšinu samu. v dosavadním parlamentu, Nechceme analyzovat pomají tedy pøíležitost prosadit drobnì pøíèiny, jež k tomu vedzmìnu velice užiteènou. Komu ly, ani dìlat pogrom na ty, kteby se zdála taková pøísaha zbyøí na tom mají hlavní podíl viny. teèná a nedùstojná, tomu jde Vedlo by to jen k novému lusjen o zachování souèasného trování a stejnì nedobrým výtristního stavu. Je to stejné, sledkùm, jaké vidíme doposud. jako kdyby lékaø odmítal sloJe však tøeba použít obdobžit Aeskulapovu pøísahu. Také ných metod, jakými pracují ti, by k nìmu nikdo asi nechodil. co nám škodí. Oni používají Protože však bude bezpometod tajnì organizovaného chyby dlouho trvat, než se tazloèinu, pøi nichž zneužijí kažkový zákon prosadí, navrhuji, dé skulinky, aby obrátili naši aby každý obèan, který soutolerantnost a slušnost proti hlasí s duchem pøísahy poctinám. Musíme jim tedy odpovìvosti, ji složil do rukou nadøídìt také organizovanou, ale zeného orgánu a jím a svìdky nezneužitelnou veøejnou akcí. potvrzenou ji viditelnì vyvìsil Tak, abychom se my zøetelnì na svém pracovišti. Jde o akci, a nezamìnitelnì oddìlili od která bez zvláštních nákladù nich, a vytlaèili je tak na okraj mùže v krátké dobì ozdravit spoleènosti. nedobré pomìry na naší poliVšechny sliby razantních tické a ekonomické scénì. zásahù vlád, policie i finanèních Nelze však poèítat s podporou úøadù vèetnì akce „Èisté ruce“ stávajících orgánù, které bujsou odsouzeny pøedem k zánidou zajisté dìlat mrtvého brouku. Darebáci, zlodìji, spekulanti ka, protože ohrožuje mnohým a podvodníci, bez ohledu na Pøed 80 lety, dne 28. øíjna 1918, byla vyhlášena z nich jejich dosud vydobyté stranickou i profesní pøíslušÈeskoslovenská republika. Jejím prvním prezidenpozice. V tom pøípadì bude nost, drží pospolu a vrána vrátem byl zvolen TomᚠGarrigue Masaryk. nutné vytvoøit k tomu úèelu nì oèi nevyklove. Nemohou (O tom viz èlánek na str. 5) pøíslušnou organizaci, jako však zabránit oddìlení se od Reprofoto: archiv SN napøíklad Hnutí za obèanskou této nedobré èásti spoleènosti poctivost, a složit pøísahu tím, že poctiví obèané se ostentativnì, dobrovolnì a veøejnì zaváží spo- budou argumentovat Listinou lidských u nich. Je mi naprosto jasné, že to, co navrleèensky tak závažným aktem, jakým je práv a svobod, absencí takové povinnosnavrhovaná pøísaha poctivosti (viz s. 8). ti v zákonech, omezením osobní svobo- huji, je „slovo do rvaèky“. Mnohý èeský Ti, kteøí jednají už teï poctivì, se tím dy a spoustou jiných argumentù, jen aby obèan se bude držet stranou a èekat, jak k nièemu novému, než je jejich bìžný nemuseli pøiznat, že oni jmenovitì tako- to dopadne. Jsme-li ale takový národ srazpùsob života, nezavazují. Nebudou pro- vou pøísahu podepsat nemohou. Ani ar- bù, kteøí se bojí pøihlásit i ke své pocti-

vosti jen proto, že poøád ještì pøežívá komunistické „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ (povýšené na „Kdo si umí nahrabat, je úspìšný podnikatel“), a bojí se, aby nebyl prohlášen za hloupého, èi dokonce nebyl za to perzekvován, ten si nezaslouží nic jiného než prohlášení, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Jsme-li u toho parlamentu. Pøi posledních volbách se opìt ukázalo, jak je stranický systém jen kolbištìm stranických mafií v boji o Moc a prebendy z ní ply-

(Pokraèování na str. 8)

UVNITØ LISTU: OPERACE GOLGOTA (TAJNÝ PLÁN PERESTROJKY)

V pøíštím èísle:

„Živé pochodnì“ (30. výroèí) První øeditel Národního divadla

12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÝCH NOVIN! 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÉ NOVINY jsou jed12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ním z posledních dosud vycházejí12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 cích periodik v Èeské republice, kte12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 rá jsou skuteènì nezávislá a necen12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 zurovaná. 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 V zájmu zachování svobody tis12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ku u nás podpoøte další vydávání 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÝCH NOVIN nejen tím, že 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 je budete kupovat a èíst, nýbrž i for12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 mou penìžních darù! 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Své dobrovolné finanèní pøí12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 spìvky mùžete poukázat složenkou 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 typu A z každé pošty na území ÈR, 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 nebo pøevodem ze svého bankov12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ního úètu na adresu: 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÉ NOVINY 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Pøetlucká 31 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 100 00 Praha 10 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Bankovní spojení: 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Komerèní banka - poboèka Praha 10 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 expozitura V Olšinách 104 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ho. Pøesnì o kolik se zvýší výdaje státního rozpoètu a tím 12345678901234567890123456789012123456 èíslo úètu: 3678220297/0100 12345678901234567890123456789012123456 i produkt veøejného sektoru, o tolik se sníží produkt sek- 12345678901234567890123456789012123456 REDAKCE 12345678901234567890123456789012123456 toru soukromého. Celkový domácí produkt zùstane v ideálním pøípadì nezmìnìn, ale protože výdaje státního rozpoètu jsou vyšší než jeho pøíjmy, rozpoètový deficit trvale narùstá. V praktickém pøípadì však dojde náK hlasování poslancù Parsledkem snížení produkce soukromého sektoru ke zvýšelamentu Èeské republiky ke vstuní nezamìstnanosti a znaèná èást vládou vypùjèených fipu do NATO viz opravu na str. 4. nanèních prostøedkù pak „praskne“ na podporu v nezamìstnanosti. Zvýšení produktu veøejného sektoru bude REDAKCE menší než velikost státního dluhu a domácí produkt poklesne. Nedostatek penìz v soukromém sektoru (v dùsledku rozpoètového deficitu) rovnìž zvyšuje úrokové míry z úvìrù a tím snižuje rentabilitu podnikání. Pøitom snížení poptávky v soukromém sektoru mùže tìžce postihnout nìkteré podniky již dnes upadající v dùsledku nedostatku odbytu. Pokud vláda použije na poèáteèní zvýšení výdajù peníze od centrální banky, k deficitu nedojde, protože se A. Bìlohoubek ...

Podpoøte vydávání

Rozpoètová past aneb Expanzívní deprese Expanzívní rozpoètová politika podporuje rùst domácího produktu na základì zvýšení výdajù státního rozpoètu. To je známá keynesiánská ekonomická politika. Ta vyvedla Ameriku z hluboké hospodáøské krize ve tøicátých letech a stejnì tak po hospodáøské krizi nastala na jejím základì nejdelší ekonomická konjunktura v USA (po nástupu J. F. Kennedyho na prezidentský úøad). Pøísloví však øíká: „Když dva dìlají totéž, není to totéž.“ To znamená, že ne každé zvýšení výdajù státního rozpoètu je expanzívní rozpoètová politika, respektive, názor, že expanzívní rozpoètová politika znamená deficit státního rozpoètu, je nesprávný. Proto ani Parlamentem schválený deficitní rozpoèet sociálnìdemokratické vlády expanzívní není. Odpor proti zvyšování rozpoètových výdajù údajnì proto, že by vznikl rozpoètový deficit - státní dluh, který by musely splácet budoucí generace (nebo pøi nedostatku rozpoètových pøíjmù si vláda pøece musí vypùjèit peníze), je u nás dlouhodobì šíøená banální demagogie uvádìjící lidi (a hlavnì mnohé politiky a poslance rozhodují-

Rychle a levnì nakoupíte jen v drogerii

LENKA BARVY - LAKY V Olšinách 46a Praha 10 - Strašnice Tel.: 673 11 917 Prodej za hotové i na fakturu.

cí o ekonomické politice státu) v omyl. Proto v dùsledku nízkých rozpoètových výdajù, naše ekonomika neprosperuje. Stejnému omylu však podlehla i souèasná vláda, když si na své zvýšené výdaje pùjèuje od obyvatelstva 31 mld. Kè, a domnívá se pøitom, že nastartuje ekonomický rùst. Zde jsme u zásadního rozdílu mezi deficitní rozpoètovou politikou, která není expanzívní, ale restriktivní, zatímco expanzívní rozpoètová politika k zadlužení státu (ani budoucích generací) nevede. Rozdíl je pouze v „nepatrné malièkosti“, zda si vláda na své zvýšené výdaje pùjèuje peníze od obyvatelstva - takzvané dluhové financování, nebo si vypùjèí od centrální banky, pøípadnì použije státní finanèní aktiva v centrální bance (kterých je v souèasné dobì pøes 50 miliard korun) - takzvané penìžní financování. Pøi dluhovém financování státního rozpoètu (pokud nedojde ke zvýšení soukromých úspor na krytí rozpoètového deficitu) se domácí produkt nezvyšuje, nebo úspory obyvatelstva plynou namísto do financování investièní èinnosti v soukromém sektoru do sektoru vládní-

Do 31. 12. 1998 práce zdarma!

12345678901234567890 12345678901234567890 REJSTØÍK NÁPRAVY 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 Z obsahu:

(Pokraèování na str. 7)

Pøestavby PC

CPU: IBM PR233 MMX, TX98 Baby-AT MB: 512kB cache, 4×PCI, 1×AGP, 2×ISA, 2×DIMM RAM: 1×32MB DIMM 10ns

6.755,- Kè

Uvedené ceny vèetnì DPH.

CPU: IntelCeleron© 300MHz Baby-AT, support 100MHz MB: 4×PCI, 1×AGP, 2×ISA, 3×DIMM RAM: 1×32MBDIMM-100MHz

CAD-KONZULT

9.755,- Kè

02-20182358,12; 0602-317084; 0603-233027; [email protected]

... str. 2

Rozhovor... ... str. 3 F. L. Rieger... ... str. 5 Fáze „C“... ... str. 6

2

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

• Ètenáøi nám píší • Ètenáøi nám píší • Ètenáøi nám píší •

My, kteøí jsme prožili kriminály 50. let... Prohlášení k èeskému národu Hanáka Papierové hlavy apod. Taková je pravda, pane bývalý ministøe Rumle, pánové Fendrychu a Šubrte, novináøi Bendo a Spurný a vy ostatní nejmenovaní, kteøí musíte ještì hodnì na sobì pracovat, abyste vùbec alespoò trochu zasvìcenì mohli seznamovat naši ètenáøskou obec, která rychle zapomíná. Na druhé stranì bych chtìl podìkovat novináøùm, jako je P. Sirotek, D. Šrámek, E. Mandler, J. Beneš a øada redaktorù Svobodné Evropy, stejnì jako publicistùm B. Køižanové, L. Kohoutovi, obìtavé K. Vlachové i scénaristce paní Hanauerové ze skupiny J. Platze za pøekrásné zpracování libreta a režii dvou pøípadù vražd P. Sitteho a Dr. Koreise. Možná že jsem vynechal i jiné, ale pamatuji si hlavnì ty, se kterými ÚDV do konce roku 1994 spolupracoval. Vážený pane šéfredaktore [dopis je adresován Pavlu Šafrovi - pozn. red. SN], nevím, zda pøes výzvy v Lidových novinách mùj pøíspìvek zveøejníte. Ještì zdaleka nežijeme v demokratické spoleènosti a historie nás uèí, že v každém pøechodovém období se derou do popøedí hochštapleøi a diletanti rùzných stupòù, jak to dnes bohužel vidíme kolem sebe. My, kteøí jsme prožili kriminály 50. let a zachovali si pøitom èisté svìdomí, jsme více citliví na nepoøádky kolem a máme také pøísnìjší kritéria mravní. Pøikládám fotokopii inkriminovaného èlánku, fotokopii sdìlených obvinìní do roku 1994 a jako pøíklad zpracování dokumentaristy pøípadu Daniel - „Prase“, který byl ihned vyšetøovatelem obvinìn. S pozdravem

Jak už všichni víme, v listopadu 1989 byl na nás spáchán velký podvod tzv. sametovou revolucí. Ale ještì vìtší nebezpeèí, než je tunelování nemovitostí s následným rozprodáváním cizím spoleènostem nebo zcela sprosté rozkrádání, nám hrozí ze strany zdravotnictví. Je tiché, plíživé a tím nebezpeènìjší. Neléèí se tady vnitøní skrytá zánìtlivá onemocnìní. Lékaøi tyto nemoci bagatelizují, a pøitom se jedná o životnì dùležité orgány. Mùžete mít plíce zcela poškozené, a jak tomu øíkala paní doktorka v Obloukové ulici v r. 1984, splasklé, a tím pádem máte omezené dýchání, protože kapacita plic je malá, ale do lékaøské zprávy se napíše, že nález je v mezích normálu. Ledviny máte od zánìtu už pomalu celé svraštìlé, ale do zprávy se napíše, že ledviny jsou pøimìøené velikosti. Vìtšinou se jedná o infekce, takže se nemoc šíøí jako mor a pokraèuje pomalu až do úplného konce. Èlovìk se cítí pøi zánìtu unavený a bývá pøi nìm mírnì zvýšená teplota. Øíká se tomu teï syndrom únavy. Pøitom se tyto nemoci - jak akutní, tak chronické - dají léèit a vyléèit. Jak mùže takto nemocný èlovìk být plnohodnotným èlenem spoleènosti? Jak mùže naplno pracovat? Po roce 1968 se postupnì upouštìlo od preventivních vyšetøení i léèení. Lékaøi dostávali jen samé pøíkazy, jaké léky smí nebo nesmí pøedepsat a jak dlouho léèit. Není to tedy otázka penìz, jak se dnes tvrdí. Je to úmysl. Kdyby se pacienti léèili v zaèátku nemoci a vyléèili se, stát by daleko více ušetøil. Zdravý èlovìk vykoná daleko více práce než nemocný, unavený. Proto se lidé obracejí na léèitele. Léèí se bylinkami, v horším pøípadì psychofarmaky, až se z toho dostanou do Bohnic. Co to tedy znamená? To, že jsme urèeni k totálnímu vyhlazení. A tak je to se vším, kam se podíváte. Všechny obory a jejich odvìtví jsou udupávány. Pan Dienstbier se svými kolegy udìlali velikou hloupost, když šli honem po listopadu 1989 pøestøíhávat hranièní dráty. Mìli nejdøíve udìlat v zemi poøádek. Vyhlásit Èeskoslovensko právním státem a vydat zákon s právy a povinnostmi pro všechny obèany stejnými. Dodnes tomu tak není. Dodnes nemùže být øeèi o právním státì. Když tady nemá jedinec žádná práva, nemùže mít práva ani celá spoleènost. Soudy nic nevyšetøí, protože stále kryjí ty, co tady vládnou a co vydávají ty nesmyslné pøíkazy a zákazy. Stále jsme v podruèí nìkoho jiného. A to jsou ty politicky pøísnì tajné vìci, které se nesmí vyzradit - a my se je nesmíme nikdy dozvìdìt. A nemyslete si, že nový pan ministr spravedlnosti JUDr. Otakar Motejl nìco zmìní. To jsou samé staré struktury, jak sami sobì po r. 1989 øíkali. Záleží teï jedinì na nás všech, co s tím provedeme, protože jinak budeme odcházet systematicky tiše jeden po druhém, pomalu, ale jistì. EU ani NATO nám v tom nepomohou.

2. 2. 1998

2. 11. 1998

(Ohlas na èlánek M. Pávové: Zloèiny komunismu letos pøed soud - LN 2. 4. 1997) Jako bývalý øeditel Úøadu pro dokumentaci a vyšetøování èinnosti StB do 31. 12. 1994, kdy došlo ke slouèení s Koordinaèním centrem pøi MS ÈR, a vzhledem k rozšíøení kompetencí i k novému názvu slouèeného úøadu od 1. 1. 1995, po dlouhém váhání reaguji na výše uvedený èlánek. Vinou neznalosti a nezkušenosti novináøky Martiny Pávové je èlánek napsán na základì nepravdivých tvrzení Václava Bendy, který si zcela neoprávnìnì pøisvojuje zásluhy jiných. Skuteènost, že se prùbìhem roku ÚDV zámìrnì zbavil všech obèanských pracovníkù, bývalých politických vìzòù 50. let, kteøí mìli rozhodující zásluhy na stíhání bývalých pøíslušníkù StB na zloèinech 50. let, rozhodla o tom, že jsem se cítil povinen veøejnì se ozvat. Ve všech jmenovaných pøípadech bylo sdìleno obvinìní již v roce 1994. Vìtšina trestních podání musela být uzavøena z objektivních dùvodù (pachatelé již nežili, dùkazní nouze). Pøesto se však podaøilo sdìlit obvinìní ve 44 pøípadech. Jeden z nejznámìjších zloèincù, Pich-Tùma, po doruèení obvinìní spáchal 8. ledna 1995 sebevraždu obìšením, takže k soudnímu øízení ani nemohlo dojít. Ostatní pøípady se ani všechny k soudnímu projednání ještì nedostaly. Pøitom prakticky èasovì nejnároènìjší období - tisíce výslechù a studium desetitisícù stran archivních ma-

teriálù - probìhlo v letech 1993-1994. Pøed soudem do konce roku 1994 probìhly 4 pøípady, z nichž nejzávažnìjší bylo objasnìní vraždy P. Konopišského, kdy vrah byl odsouzen k dlouhotrvajícímu trestu odnìtí svobody. To se nerozepisuji o potížích se získáváním dùkazních materiálù z archivù MV a BIS, které se zvìtšily po nekvalifikovaném a hloupém výroku Václava Klause o vázanosti výjezdù vìdeckých pracovníkù na stáže a studijní pobyty v zahranièí za komunistického režimu. Hlavní tìžištì práce ÚDV však spoèívalo v dokumentaèním zpracování okolo 2000 podání, z nichž do konce roku 1994 bylo zpracováno 1055. Namátkou lze uvést pøípady: nezákonné vìznìní italského novináøe V. Ochetta, pokus o atentát na J. Pelikána v Øímì, únos syna bývalého náèelníka výzvìdné služby Dr. Tomana, zatèení a smrt v moskevském vìzení ministerského pøedsedy bývalé Podkarpatské Rusi Vološina (bylo pochvalnì kvitováno mezi emigranty dodnes žijícími v Kanadì a USA), ubití krátce po zatèení Dr. Ing. Sochorce a Dr. Koreise, prošetøení vraždy obèana USA Ch. Jordana v r. 1967, prošetøení únosu a smrti B. Laušmana, spolupráce s orgány prokuratury Ruské republiky pøi šetøení èinnosti bývalého sovìtského poradce Bojarského, prošetøení osudù dìtí narozených ve vìzení, objasnìní a dokumentace èinnosti jednoho z nejnebezpeènìjších agentù StB JUDr. Chalupy (zpùsobil zatèení více než 700 obèanù), znovupøešetøení okolností smrti Jana Masaryka, zdokumentování zavraždìní P. Sitteho, spolupráce s prokuraturou v Brnì pøi objasòování záhadné smrti Pavla Švandy, aktivní spolupráce pøi natáèení dokumentù i celoveèerního filmu Dušana

JUDR. ING. LUBOMÍR BLAŽEK

JANA SEVERINOVÁ, PRAHA 10

ZADÁNO PRO ANTONÍNA BÌLOHOUBKA, j e d n o h o

z

p r v n í c h

s i g n a t á ø ù

C h a r t y

7 7

Potupnost a pustošivost zastupitelské lžidemokracie Zastupitelská lžidemokracie neskonèí, dokud ušlechtile výbojný hnìv vùèi tìm, co nám ji vnucovali a vnucují, patøiènì nezesílí. A tento hnìv bude slabý do té doby, dokud vìtšina ovládaných nepochopí dost jasnì, v èem spoèívá potupnost a pustošivost zastupitelské lžidemokracie. Èastou námitkou proti rozhodování o podstatných vìcech referendem je, že prý jde o záležitost hodnì nákladnou. Z toho je zøejmé, že vìtšinì lidí dosud uniká, že zastupitelská lžidemokracie je špatností tak velikou, že ekonomické námitky proti referendu jsou zcela nepatøièné. O potupnosti a pustošivosti zastupitelské lžidemokracie je proto nutno mluvit znovu a znovu. 1. POTUPNOST zastupitelské lžidemokracie spoèívá pøedevším v tom, že individua chorobnì domýšlivá, chorobnì cynická a chorobnì chtivá moci považovala a považují miliony lidí za rozumovì i mravnì nezpùsobilé spolurozhodovat o podstatných vìcech pøímo, bez zástupcù. Jde z jejich strany o hanebnost tak velikou, že kdo na ni pøistupuje, ten duševnì ménìcenný svým zpùsobem SKUTEÈNÌ JE! Snad nejvìtší vinu tady mají prodejní publicisté a prodejná masmédia. Místo aby potupnì ovládaným otevírali oèi

Prohlášení stoupencù pøímé demokracie è. 15

Aby se našim politickým recidivistùm už víckrát nestalo totéž, co se jim stalo pøi prvních volbách do Senátu (to jest, že víc než dvì tøetiny oprávnìných volièù tyto volby ignorovaly), budou skoro najisto volby do zákonodárných sborù spojovat s volbami do místních zastupitelstev. Ménì pøemýšlivé lidi pak ani nenapadne, aby dùslednì odlišovali zastupování ve vìcech zásadních (volby zákonodárcù) a zastupování ve vìcech druhého øádu (volby do místních zastupitelstev). Vybízíme naše spoluobèany, aby se zúèastòovali jen voleb do místních zastupitelstev. Volby do zákonodárných sborù ignorujte, trvejte na poctivé demokracii pøímé. Pøemýšlivìjší lidé by mìli nevraživost cynických vládcù a prodejných publicistù nad tím, že volby do Senátu ignorovali, vnímat jako VYZNAMENÁNÍ! Je to pøece poklona jejich nezaslepenosti a neotrlosti. Mìli by také vìdìt, že mluvèí stoupencù pøímé demokracie jim k takovému poèínání GRATULUJÍ! Vybízíme je, aby slepým a otrlým volièùm chorobnì domýšlivých a cynických stádníkù opakovali znovu a znovu: Nebude a nemùže být dobøe, dokud se budou miliony lidí dávat zastupovat i pøi rozhodování o podstatných vìcech, dokud se budou vydávat na milost a nemilost politickým stranám, to jest tlupám politických recidivistù více nebo ménì zlotøilých! PROZATÍMNÍ REPUBLIKOVÍ MLUVÈÍ STOUPENCÙ PØÍMÉ DEMOKRACIE: JIØÍ MESICKI ANTONÍN BÌLOHOUBEK

a rovnali jim páteøe, pøímo i nepøímo je køiví a ohlupují. Dìlají to hlavnì tak, že ovládané zahlcují bezduchou zábavou a záležitostmi podružnými. O vìcech podstatných prostì a sprostì mlèí. Konkrétnì: mlèeli a mlèí k tomu, že v poctivém referendu by vìtšina Èechù nepochybnì byla: • pro zákaz zloèinecké organizace, která si øíkala komunistická strana, • pro skoncování se zachováním kontinuity bolševického práva rudého, • pro odchod „bývalých“ komunistù ze všech klíèových funkcí ve státní správì, z vysokých škol a z masmédií, • pro spravedlnost jak vùèi obìtem zvùle komunistù, tak vùèi tìm, kteøí se vùèi nim zvùle dopouštìli, • pro vypoklonkování z významných funkcí každého, kdo nebyl v tìžkém konfliktu s darebáky komunistickými a není v takovém konfliktu ani s darebáky polistopadovými, • pro dùsledné rozlišování èistých a špinavých penìz, • pro odchod všech dùstojníkù, kteøí souhlasili s okupací naší zemì v roce 1968, • pro takové zákony, které by neodrazovaly mnohé naše emigranty od návratu do Èech, • pro zohledòování kritérií politických a mravních i pøi privatizaci,

• pro vypoklonkování z významných funkcí všech, kterým nevadili a nevadí ani špinaví lidé, ani špinavé peníze, ani špinavé poèínání, • pro vyprázdnìní všech køesel zákonodárcù, která pøipadají na podíl tìch, co volby v zastupitelské lžidemokracii ignorovali, • pro dùsledné dodržování hlavní zásady demokracie, to jest respektování vùle vìtšiny oprávnìných volièù. (Pak bychom nemìli ani dnešní lžisenát, ani dnešní lžisenátory.) Referendum o každé z tìchto otázek by nemuselo probíhat každé zvl᚝, ale o øadì otázek najednou. To by také výraznì oslabilo oprávnìnost námitky o nákladnosti rozhodování prostøednictvím referend. Pøemýšlivìjším lidem navíc nepochybnì neuniklo, že nekonáním referend o vyjmenovaných záležitostech pøišla naše spoleènost o mnohem víc, než kolik by stála tato referenda. 2. PUSTOŠIVOST zastupitelské lžidemokracie je rovnìž vícenásobná. Nekonání referend o vyjmenovaných vìcech nás pøišlo hodnì draho, nejen ekonomicky, ale i politicky a mravnì. Pøemnozí si už zvykli na to, že v podstatných záležitostech je rozhodováno o nich bez nich. Zvykli si také na porovnávání souèasné mizérie jen s mizérií pøedlistopadovou, místo aby porovnávali PØEDEVŠÍM s tím, jak by u nás mohlo být, kdyby probìh-

la zmínìná referenda. Nemìli bychom zapomínat ani na to, že pustošivost zastupitelské lžidemokracie není jen záležitostí dneška. Sahá do minulosti i do budoucnosti. V poctivém referendu by pøece vìtšina lidí rozhodnì nebyla ani pro kapitulaci pøed Hitlerem (jak se vinou našich zástupcù stalo v roce 1938), ani pro kapitulaci pøed Gottwaldem a spol. (jak se stalo vinou našich zástupcù v roce 1948), ani pro kapitulaci pøed Brežnìvem a spol. (jak se stalo vinou našich zástupcù v roce 1968). Vìtšina lidí by v poctivém referendu rozhodnì nebyla ani pro ignorování spravedlnosti, jak se vinou našich zástupcù dìlo a dìje po listopadu 1989. Pustošivé dùsledky tohoto ignorování spravedlnosti ještì ani zdaleka neskonèily! Vyjmenované skuteènosti by nezaslepené a neotrlé lidi mìly o potupnosti a pustošivosti zastupitelské lžidemokracie pøesvìdèit dostateènì. Mìlo by jim být zøejmé, že mizérie politická i nepolitická je ZASLOUŽENÝM trestem za nerozum a nemravnost milionù lidí, kteøí se v zastupitelské lžidemokracii pøi rozhodování o podstatných vìcech znovu a znovu vydávali a vydávají na milost tlupám politických recidivistù. Závìrem: Mohutná vzpoura proti dosud mocným darebákùm je nádherná! Odporné však bylo, je a bude, když místo pøechodu

HOØKÉ MEDICÍNY

t Úmìrnì tomu, jak vybøedáme ze slepoty a z otrlosti, ze špíny a z hlouposti, narùstá naše zdìšení a zhnusení, nᚠušlechtile výbojný hnìv nad kdeèím i kdekým, naše žízeò po životì ušlechtilém. t Zrazování toho lepšího v nás - není snad právì toto daleko nejvýstižnìjší pojmenování podstaty života skoro všech lidí? t Podstatné je, že „homo sapiens“ v bytost ušlechtilou vyrùst mùže. Že se to dosud podaøilo jen výjimkám dosti vzácným, to berme jako výzvu k následování. t Slepá a otrlá stáda potupnì ovládaných, vydaných a vydávajících se na milost a nemilost více nebo ménì zlotøilým stádníkùm politickým i nepolitickým TAKOVÝ je stav „homo sapiens“ i na prahu dalšího tisíciletí! Kdo tvrdí, že tomu tak nebylo a není, je slepý a otrlý také. t Za prodejného pøikrèence, za vìtšího nebo menšího špinavce mìjme KAŽDÉHO publicistu, který potupnì ovládaným znovu a znovu nepøipomíná POKRAÈUJÍCÍ polistopadové zloèiny i hod-

nostáøù „sametových“. t Václav Èerný od nièemù hodnì provinilých oèekával „alespoò stud a mlèení“. - Dovedete si pøedstavit stud a mlèení u Václava Havla a spol., u Václava Klause a spol., u Miloše Zemana a spol.? t Spolehlivý znak prodejného pøikrèenectví: takto se postihujícím neduživcùm pøipadá výraz „chorobnì domýšlivé zrùdy“ a výraz „vícenásobní zloèinci“ na adresu i hodnostáøù polistopadových (také oni pøece mrzaèili životy MILIONÙ lidí!) jako trestuhodnì pøehnané. t Zaèarovaný kruh: publicisté píší a mluví pøedevším o tom, co zajímá slepé a otrlé zubožence. Tím se jejich slepota a otrlost prodlužuje a nezøídka i zvìtšuje. Hoøké pravdy je nutno potupnì ovládaným øíkat NAVZDORY tomu horšímu v nich. t Napsat a vydat knih, o kterých i prodejní publicisté a prodejní zábavníci budou MUSET mluvit s respektem. Moje Hoøké medicíny (až se najde nakladatel tak odvážný a tak poctivý, že jejich vydá-

(16. èást)

ní bude považovat za svou povinnost vùèi tomu lepšímu v sobì i v jiných) takovou knihou snad budou. t Slepí a otrlí, špinaví a hloupí až po pøistupování na zastupitelskou lžidemokracii, až po prodejné pøikrèenectví, až po zalíbení ve kdejaké špínì. Jaký trest by tady byl trestem NEZASLOUŽENÝM?! t Vina prodejných pøikrèencù NENÍ o moc menší než vina pùvodcù zla! t Pohoršených kritikù naší mizérie politické i nepolitické se ptejme: „A jakou sumou jste pøispìl na zachování SVOBODNÝCH NOVIN, to jest dnes už JEDINÝCH novin vskutku poctivých a vskutku odvážných?“ t Dovedete si pøedstavit vìtší zhanobení Nobelovy ceny, než by bylo její udìlení chorobnì domýšlivé zrùdì a vícenásobnému zloèinci - Václavu Havlovi?! t Stejnì jako kdyby nebylo prostitutek, kdyby nebylo špinavcù, kteøí si je kupují, tak by nebylo ani politických recidivistù, kdyby nebylo tìch, co se jim znovu a znovu vydávají na milost a nemilost.

k poctivé demokracii pøímé následuje pokraèování v zastupitelské lžidemokracii. To jest, když se vzbouøenci OPÌT vydávají svévoli nièemù ponìkud odlišných v podružnostech, v tom nejdùležitìjším však stejných - ve chtivosti vládnout milionùm lidí opìt jen více nebo ménì potupnì a pustošivì, protože opìt formou zastupitelské lžidemokracie. Opakujme proto znovu a znovu, že èas stoupencù pøímé demokracie je tady UŽ TEÏ! Nepøichází až ve chvíli oné vzpoury. UŽ TEÏ mìjme miliony lidí ke skoncování se zastupitelskou lžidemokracií!

Prohlášení stoupencù pøímé demokracie è. 16

Devìt let po listopadu 1989 vnímejme jako: • léta až zrùdné zámìny protikomunistické revoluce za prokomunistickou kolaboraci, • léta až obludného ignorování spravedlnosti a tím i pokraèujícího rozvratu veškeré mravnosti, • léta pokraèujícího mrzaèení života pøemnohých, • léta pokraèujícího panování zlotøilých stádníkù nad slepými a otrlými stády, • léta pokraèujícího køivení a ohlupování potupnì ovládaných prodejnými publicisty a prodejnými zábavníky, • léta celé série zloèinù politických i nepolitických, • léta kolosálního zlodìjství politického i nepolitického, • léta pokraèující slepoty a otrlosti v ohledu politickém i nepolitickém, • léta vzdìlancù zrazujících i zrazovaných, • léta tlusté a sprosté èáry nejen za zloèineckou minulostí komunistù, ale i pøed dùraznými antikomunisty (do funkcí opravdu významných je nepustili), • léta ostudného smíru se špinavci politickými i nepolitickými, • léta uctívání hlavních pùvodcù polistopadových zloèinù, • léta zmarnìné možnosti pøechodu od zastupitelské lžidemokracie k poctivé demokracie pøímé, • léta prodejného pøikrèenectví, léta pokraèujícího pøistupování na potupnou a pustošivou zastupitelskou lžidemokracii, • léta tupé spokojenosti a jen pøikrèenecké nespokojenosti, • léta zabøedání do konzumentského obžerství a do zalíbení i v jiné špínì, • léta zakrnìlé vùle k životu ušlechtilému, • léta porovnávání pouze s tím, jako bylo pøed listopadem 1989, místo porovnávání pøedevším s tím, jak by pøi poctivém respektování spravedlnosti, rozumu a mravnosti být mohlo, • léta zdìšení, zhnusení, až muèednického strádání poctivých buøièù.

PROZATÍMNÍ REPUBLIKOVÍ

MLUVÈÍ

STOUPENCÙ PØÍMÉ DEMOKRACIE:

JIØÍ MESICKI ANTONÍN BÌLOHOUBEK

3

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

„Dáváme pøednost lidem s odbornou erudicí než se stranickou legitimací,“ Sekal pøináší téma

ø í k á J a n V A L E N T A , p ø e d s e d a N á r o d n ì d e m o k r a t i c k é s t r a n y ( N D S ) , krajní bezvýchodnosti (Recenze) v e x k l u z i v n í m r o z h o v o r u p r o S V O B O D N É N O V I N Y

Jan VALENTA (nar. 16. 1. 1948), pøedseda Národnì demokratické strany, založené 27. 3. 1863 a obnovené 29. 3. 1991. n Prozatím nejste pøíliš známou politickou stranou, i když vaše tradice je podstatnì delší, než je veøejnosti známo. Jakou úlohu své strany pøedpokládáte v souèasné politické situaci? Je tady obrovské vakuum. Na rozdíl od jiných zemí èeská politická scéna má evidentnì stranu, která dùslednì hájí národní zájmy tohoto státu. V tom je úloha Národnì demokratické strany nezastupitelná. Jsme nejstarší politickou stranou v Èechách, stranou mladoèeskou, která se oddìlila od staroèechù v roce 1863. Vždy jsme byli stranou, podporující mladou generaci. Nejinak tomu bylo i tìžkých dnech v roce 1938, kdy se mladé vedení strany jednoznaènì postavilo proti mnichovskému diktátu. Nechci citovat slova Dr. Rašína [Ladislava, syna bývalého ministra financí Aloise Rašína - pozn. red.], ale skuteènì: Kdyby nebylo Mnichova, naše strana by pokraèovala v procesu razantního omlazování, moderní politiky ve prospìch tohoto národa nebo národù tehdejšího Èeskoslovenska a zøejmì by se stala jednou z nejvýznamnìjších politických stran. Výsledky rozhovorù mezi tehdejší sovìtskou vládou a Benešovou exilovou vládou vedly k pøijetí podmínek omezené demokracie. Po roce 1945 nebyly obnoveny tradièní politické strany, jako agrární a národnì demokratická - vèetnì toho nesmírného potenciálu inteligence a mladých lidí. Ti museli pøejít jinam. Došlo k obrovskému generaènímu vakuu, které se dá nazvat problémem dvou generací. Chtìl bych ovšem zdùraznit jednu podstatnou vìc: Je až s podivem, že kromì pamìtníkù se o naši minulost, ideje a cíle zaèala zajímat právì mladá generace. n Jak se hodláte prosadit v dané situaci, kdy napøíklad tzv. koalièní smlouva mezi ÈSSD a ODS vytlaèuje de facto malé strany na okraj „velké“ politiky? Jsou malé strany, které nemají ideu. Jejich programy jsou témìø totožné s nìkterými proklamovanými hesly obou dohodových stran. Z evropské praxe víme, že právì nìkteré obnovené „historické“ strany, jako napø. Norská pokroková národní strana nebo Polská národní strana, se stávají souèástí vládního establishmentu a jsou vlastnì garan-

ty proti urèité globalizaci v neprospìch národù tìchto zemí. To znamená, že praktická „renesance“ naší strany spoèívá v pochopení její úlohy, idejí a samozøejmì programu, který není nikterak zamlžován, ale je zøejmý odspodu, nikoli odshora. Jestliže jsme mluvili detailnìji o komunální politice, víc než nìkteré jiné politické strany, tak to chápejte jako vìc obèanskou. Není to vìc kastovní, ale obèanská. Rádi bychom napravili takový ten špatný dojem o tzv. rozdìlení politické scény na jakousi „pravici“ a jakousi „levici“. Protože: jakási „pravice“ se odnárodnila a jakási „levice“ provádí politiku prokomunistickou, a to s ohledem na poèet funkcionáøù v tìch dohodových stranách. Jestliže chce naše strana vstoupit do tøetího tisíciletí a do povìdomí lidí tohoto národa, tak nutnì s jasným programem hájení národních zájmù, osvìtlení èeské politiky do budoucnosti, pøijetí logiky vývoje i hospodáøských vztahù mezi samotnými zemìmi støední Evropy, tak i ostatních zemí Evropy a celého svìta. Považujeme se za partnery všech zemí svìta jako Èeši, protože èeský národ vždy byl komunikativní, a ochrana našich národních zájmù je pro nás v tomto bodì naprosto prioritní. Nejsme proti celosvìtové spolupráci ani evropských národù, ale na zásadách rovnosti. Co mùžeme nabídnout? Reálné vìci, jako je otázka bytové výstavby pro mladé lidi, jejich zlevnìní, naprosto odborné zhodnocení, odborná hlediska, ne politická, èehož jsme byli svìdky v letech normalizace, ale i v posledních devíti letech. I na našich kandidátkách dáváme pøednost lidem s odbornou erudicí než se stranickou legitimací. To bylo vlastní národní demokracii i za první republiky: dávala pøíležitost lidem, kteøí nebyli politicky organizováni. Tuto zásadu zastáváme i dnes a jsme možná jediná, by i malá politická strana, která v tomto ohledu nikoho neomezuje. Ani odlišné názory, které by znamenaly omezení schopnosti zástupcù svobodnì jednat, jako je tomu v pøípadì „kartelové“ dohody mezi ODS a ÈSSD, kdy tyto strany zavazují své poslance, bez ohledu na osobní názor, bez ohledu na znìní ústavy, hlasovat i proti svému svìdomí. Svoboda projevu je u nás urèena i tímto faktorem. n Zmínil jste se o globalizaci. Jaký je vᚠpøístup k jejím výhodám i nevýhodám? Pøedevším si musíme položit jednu zásadní otázku - to se netýká jenom jedné politické strany, ale vlastnì reality dneška. Souèasnou reálnou ekonomickou situaci nezavinil v podstatì nikdo z nás, ale žel vládní establishment, který naordinoval jakýsi ekonomický nesystém, vládnoucí zhruba šest let, což zapøíèinilo souèasné hospodáøské potíže. Nemùžeme proto ani tzv. levicovou vládu v dobì stodenního „hájení“ obviòovat ze všeho, co zpùsobila vláda pøedešlá. Podotýkám, že všechny politické strany, které se údajnì hlásí k jakési „pravici“, pro nás pravicovými stranami nejsou. Potlaèují základní logiku pravice, jako je hájení èeských národních zájmù, ochrana ekonomiky, jasná legislativa, zákonnost. Jestliže bývalý premiér Klaus prohlásí, že mu nesmrdí „špinavé“ peníze, tak se v podstatì dostává na

úroveò Al Caponù z let tøicátých ve Spojených státech. To je jednotný názor politického grémia mé politické strany. Zákonnost je devizou pravice a urèité zvolnìní je devizou levice. A teï si tedy vyberte, jaké hodnoty u nás pøevládají! My tvrdíme, že naše deviza je jiná: morálka, odpovìdnost, odbornost a vládní iniciativa. n Jinými slovy: v podstatì propagujete „tøetí cestu“...? Ano. Ta je ve svìtì moderní a národní demokracie se jí nevyhýbala ani v kritických dobách pøed Mnichovem v roce 1938, kdy pøijala na tehdejší dobu nejmodernìjší ekonomický program, o kterém se mluví. Možná si leckterý ètenáø vybaví doma v knihovnì Baùv program Èeskoslovensko, zemì 20 milionù a podobnì. n Baa sám o sobì, jeho pøístup by se mìl vrátit...? Samozøejmì. Jak se øíká, serióznost ve vztazích k podnikatelské sféøe, poøádek v bankovní sféøe. To všechno tady není. Není tu nic, co by pøipomínalo liberální støed, protože ten de facto neexistuje. A ani orientace naší sociální demokracie nesmìøuje ke standardnímu pojetí sociálních demokracií - viz Velká Británie a Francie. n Vaše tužby a názory jsou velice chvályhodné. Problém ovšem bude, jak je uplatnit. Mùžete nám øíci, jakou o tom máte pøedstavu? Národní demokracie je stranou, která se vyvíjí. Je sice pravdou, že tady máme padesátitøíleté vakuum, ovšem to není pro vývoj politické strany, by s takovými omezenými možnostmi, jaké se nám naskýtají dneska, nevýhodou. Naopak. Možná, dalo by se øíci, nemáme problémy s financováním - tak jako klíèové politické strany, nebo vše je hrazeno z nadšení èlenù, nikoliv jejich zištnosti. V tom jsme inspirující i pro ty vrstvy obyvatel, zejména mladé lidi, kteøí pøímo odsuzují to, èím velké politické strany žijí: zkorumpovaností. To je cizí mladé generaci. Domnívám se, že naše chvíle teprve pøichází právì s pøílivem „mladé krve“, tìch lidí, kteøí jsou nezatížení minulostí nebo deformacemi, a to jak z období Mnichova, tak z období normalizace. n Mohl byste nám øíci nìco o historii vaší strany, o tom, kolik máte èlenù a kam zamìøujete svoji èinnost? Naše strana prakticky existuje se zmínìnou nucenou pøestávkou zhruba od roku 1863, kdy se oddìlila od tehdej-

ší strany staroèeské. Byli to vlastnì pøedstavitelé nového proudu, kteøí v letech 1893 a 1897 v øíšském snìmu dali jasnì najevo rakouskému mocnáøství, zejména císaøi, že èeská otázka je otázkou státního práva. Nᚠpodíl na tvorbì Mafie do vzniku Èeskoslovenské republiky a vlastnì urèování domácího odboje proti svìtové válce a Habsburkùm je neoddiskutovatelný v tom, že dnes je zvýrazòován zahranièní odboj, tzn. Masarykùv a Benešùv, ale potlaèován národní odboj, který byl veden Dr. Kramáøem a Dr. Rašínem. Kramáø byl prvním ministerským pøedsedou svobodného Èeskoslovenska. V prvních dvaceti letech svobodné republiky se mùžeme pochlubit výraznými hospodáøskými úspìchy koalièní vlády. Naše ministerstva byla vzorová po stránce kurzu koruny, poøádku v bankách apod. Všechny bankovní aféry byly velmi tvrdì øešeny. Ovšem to neznamená, že se chceme vrátit k praktikám první republiky. Napøíklad i student Jan Opletal, vùdce demonstrace proti okupaci na podzim roku 1939, byl èlenem mladé generace naší strany. Perspektivou strany je právì mladá generace, která zaèíná chápat, že jedinì kosmopolitní pojetí cestování do rùzných zemí není vše. Mladí lidé poznávají právì tou volností cestování i jiná hlediska. Najednou zjišují, že jim chybí to zásadní - národní povìdomí. Èeská mládež je tomuto pøístupná a navíc to dokazuje, kromì nìkterých excesù, i praktickými èiny: zaèíná se zajímat o vìci veøejné, zaèíná chápat ekonomické souvislosti souèasné ekonomické, ale i politické krize. Jsme tady pro nastupující generaci neboli: jsme moderní, perspektivní politickou stranou, která má jasno i v té otázce „tøetí cesty“. Domníváme se, že tzv. starší modely ekonomiky se pøežily a v podstatì nastupuje nová generace ekonomù, která razí urèité modifikace sociálnì tržní ekonomiky. Ale ne takové, jak si to pøedstavují sociální demokraté. Samozøejmì - to je zcela zkreslené a zastaralé, nemoderní. Je to vidìt i na vìkovém prùmìru naší souèasné vlády. Vyèítáme jí nemodernost a zastaralost tzv. partajsystému, nebo ten je již pøekonaný. Budoucnost mají takové strany, které jsou pøístupné modernímu pojetí jak evropské, tak i svìtové politiky. n Dìkuji Vám za rozhovor. 20. 10. 1998

PTAL SE: I NG. V LADIMÍR VESELÝ

Hned první zábìry filmu Je tøeba zabít Sekala (ve sluncem zalitém poli záøícím zralou úrodou si hrají luèní kobylky) diváka pøesvìdèují, že do kina nepøišel na prvoplánovou „záležitost“, ale na umìní, které ho vcelku nenásilnì pøivede k zamyšlení nad hlubšími otázkami života. Snímek režiséra Vladimíra Michálka vnímavého diváka pohltí nejen skvìlými hereckými výkony, ale také napínavým pøíbìhem, který nezadržitelnì plyne k jedinému možnému konci (smrti obou hlavních protagonistù) a zároveò nabízí øadu rùzných interpretací celkového smyslu a poselství. Nevyhnutelnost smrti pøináší osudové téma založené na krajním dilematu: zabít, nebo být zabit. Variace rùzných pohledù pramení z neèernobílosti postav. Scénárista Jiøí Køižan vykresluje vìrohodné psychologické typy, které se projevují (demaskují) ve vypjatých okamžicích života. Zatímco obì hlavní postavy, drsný bídák Sekal (mstí se za svùj nemanželský údìl) a dìtsky naivní Jura Baran, mají víceménì stálý a dobøe èitelný charakter, vlastnosti místních sedlákù se dramaticky promìòují. Snahu zbavit se spoleèného nepøítele Sekala øeší nemravným èinem: pod hrozbou udání donutí váleèného uprchlíka Barana zabíjet. Mravní pøevaha nad tamním pøíživníkem a zloèincem se rozbije o jejich zbabìlost a bezpáteønost. Vraždící Baran i Sekal jsou v závìreèné symbolické scénì „biblického ukøižování“ oèištìni, ve smrti a pøed Bohem jsou si rovni - skuteènými viníky a pùvodci zla jsou pokryteètí vesnièané, kteøí pøed strachem z udání nechávají ranìného Barana v bolestech zemøít. Nejen mravnì, ale také herecky vynikali nad tamními sedláky oba hlavní hrdinové, jejichž dramatické osudy ztvárnili Poláci Olaf Lubaszenko (na karlovarském festivalu ocenìn za nejlepší mužský herecký výkon) a Boguslaw Linda. Ve stínu jejich hereckého koncertu nezùstal jen civilní projev Vlasty Chramostové a knìžskou rolí ukáznìný Jiøí Bartoška. Režisér Vladimír Michálek, proslavený snímkem Zapomenuté svìtlo, se tentokrát, snad z vìtší úcty ke scénáøi, vyvaroval patetických scén a nechal své hrdiny mluvit jasným a strohým jazykem. Škoda jen, že se místy neubránil zbyteènému vysvìtlování a pøílišné explicitnosti, jako napøíklad pøi hlasitém upozornìní, že se lidská zrùda Sekal vyzpovídal místo knìzi svému soku Baranovi.

Borisùv špatný den

„Tak naslezenou,“ špitla Maøka a koketnì zavrtìla ètvrtým èlánkem. Znechucený Boris protáhl své unavené tìlo a šoural se dál po neprodyšném kvádru. „Zatracená dlažba... Potkáváte tady samé pochybné existence a nemùžete se ani v klidu zavrtat.“ Od toho drsného tøení bude mít zase mozoly po celém bøiše. Kdyby aspoò vìdìl, co po nìm tak mùžou chtít... „Mìli se ozvat až po kladení, tohle je hrozná nezodpovìdnost,“ durdil se a vzteky se celý skroutil. Zase ty køeèe... Co mu radili, že má dìlat...? Cítil podezøelé teplo, které mu sálalo ze zarudlého tìla. Hlavnì klid, musí to rychle vyøídit a doma se z toho už nìjak dostane. Koneènì nìkdo otevøel ty dveøe. Skrèil se a mocnými stahy se proplazil do temného prostoru. Místo pøíjemného tepla nadýchané zeminy, v níž je radost rochnit se až do úplného vyèerpání, ho však pohltilo dusné sucho. Cítil, jak se scvrkává. Kdyby mu tak nìkdo pomohl do tìch schodù. Staèilo by do prvního patra, pak už to nìjak zvládne. Hlavnì se už musí hnout z místa, nebo tady doèista uschne. Z posledních sil se opøel o spodní èást tìla a hlavu vystrèil do prostoru. Jeho zoufalý pokus ale nikdo neocenil a Boris se ten den nahoru nedostal. MILAN EISENHAMMER

MILAN EISENHAMMER

Èolek Lysý sliz v mìlèinì mlèí — høejivì své údy rozžál zlatý mráz Bledý pøelétavec strnulý pohyb šeptá chorál šumu a pláèe chuchvalce slepých bol èeká až se jich znovu dotknou stigmata básníkova -me-

Vzpomínka bývalého mukla na rok 1949 (Fejeton)

Bylo krásné letní odpoledne, nìkdy koncem èervna. Slunce svítilo, vzduch byl prosycen onou svìžestí zaèínajícího léta, kdy ptáci ve vìtvích krásnì zpívají, nìkde na lukách poletují asi motýli a holky v plavkách chodí na plovárnu. Asi. Já to zrovna nevidìl. Psal se totiž rok 1949 a já jsem si odbýval tøi mìsíce pøísné izolace na Borech, na samotkách C 2. Vy nevíte, co je to pøísná izolace? No, to znamená, že jste nìkde nìco prošvihli, narušili jste vìzeòský øád nebo co a za trest vás zavøeli na samotku o ploše 9 metrù ètvereèních, což obnáší sedm krátkých krokù ode dveøí pod okno a stejný poèet krokù ke dveøím. Na dveøích cely byla zvenèí cedulka „Pøísná isolace“, a když vás vyvedli na vycházku, tak šest krokù pøed vámi a šest krokù za vámi nesmìl nikdo jít, chodili jste se zrakem upøeným pøed sebe a s rukama za zády. No, a onoho krásného dopoledne, které mám na mysli, pan strážmistr Venca Mašek nás, samotkáøe, zaèal strkat do dvo-

jic, což znamenalo, že izolace skonèila. A moje nálada stoupla úmìrnì tomu sluneènému dopoledni. Že ta izolace skuteènì skonèila, potvrdilo to, že po návratu z vycházky na oddìlení samotky C 2 jsem už na dveøích nemìl tu ceduli „Pøísná isolace“. Ten druhý mukl, který se mnou chodil tenkrát na té vycházce ve dvojici, byl starší než já a byl to policajt ještì z první republiky, který sloužil v Bartolomìjské ulici, tedy na povìstné „ètyøce“. Ale nebyl to takový policajt, kteøí za první republiky chodili v uniformì, v bílých rukavicích a se šavlí po boku. Byl buï u kriminálky, nebo spíš ve zpravodajském oddìlení, protože mìl pøístup do všech archivù, i do tìch tajných. A teï opusme Bory, prozáøené letním sluncem, a vrame se do první republiky. Dnes už se o Milanu Rastislavu Štefánikovi moc nemluví. Kdybyste se nìkoho z mladých lidí zeptali, kdo to byl, tak jenom málokterý z nich by snad vìdìl, že v prvním odboji pomáhal T. G. Masarykovi a E. Benešovi prosazovat myšlenku samostatné-

ho Èeskoslovenska a že pøi návratu do vlasti tragicky zahynul. Ovšem tenkrát, za té první republiky, se nikdo netajil s tím, že došlo k tragickému omylu a že Štefánik byl omylem sestøelen vlastní, èeskoslovenskou protileteckou baterií. Bylo to krátce po první svìtové válce, vztahy s Maïarskem byly velmi, velmi napjaté, výsostné barvy na Štefánikovì letadle byly sice italské, ale ty jsou stejné jako maïarské, jenže v jiném poøadí. Prostì: baterie vidìla cizí letadlo, pøelétávající èeskoslovenské hranice, tak se s tím moc nepárala a ratatata..., letadlo bylo dole. Na to, že Štefánik byl sestøelen, mùžete vzít jed. Jako žák obecné Budovcovy školy na Malé Stranì jsem se jednou zúèastnil školní vycházky do Vojenského muzea na Hradèanském námìstí a tam jsem vidìl viset ve sklenìné vitrínì roztrhanou a prostøílenou leteckou kombinézu z první svìtové války s velkými, tmavými skvrnami od zaschlé krve. Pod tou kombinézou v té vitrínì byla tabulka „Kombinéza M. R. Štefánika“. Díry po projektilech byly tak velké, že jste jimi mohli prostrèit

palec. To jsem vidìl na vlastní oèi jako kluk. A teï se vrame do onoho proslunìného rána roku 1949 na Borech, kde na vìzeòském dvoøe, s rukama za zády, chodíme bok po boku s oním bývalým zpravodajcem jménem Karel. Jeho pøíjmení si pamatuju, nebojte se, ale nechci ho zveøejòovat, i když pøedpokládám, že Karel už nežije. A jak si tak povídáme, tak nevím už jak, pøišla øeè na Štefánika, na jeho smrt a já jsem se Karlovi pochlubil, že jsem jako kluk vidìl Štefánikovu leteckou kombinézu, ve které ho sestøelili. Na to mi Karel opáèil: „Já ti teda nìco øeknu, ale nemusíš to rozkecat. Koneckoncù tady ani nemᚠkomu. Já jsem mìl pøístup do všech archivù, i do tìch tajných, a jednou, jak se tam prohrabávám lejstry, našel jsem celej spis o vyšetøování Štefánikovy smrti. Mezi jiným tam byla i protokolární výpovìï velitele tý protiletecký baterie, která Štefánika sestøelila. A víš, co ten vypovìdìl a vlastnoruènì podepsal? Ten tam tvrdil, že den pøedtím, než se to stalo, dostal z Prahy dálnopisem zprávu, že následujícího dne, pøibližnì v tolik a tolik

hodin, poletí takový a takový letadlo. A rozkaz znìl: sestøelit. Von nevìdìl, co je to za letadlo, nevìdìl, kdo v nìm sedí. Dostal rozkaz sestøelit, tak ho sestøelil.“ Vycházka konèila, slunce svítilo dál a my jsme se pod bedlivým dozorem pana strážmistra Vency Maška vraceli na oddìlení „samotky C 2“. Vím, že teï sedíte, kroutíte hlavou a øíkáte: „Ts, ts...“ Nebo: „No, tohle! Ten chlap si vymejšlí!“ Anebo ještì nìco horšího. Ta kombinéza v muzeu už, myslím, není. Ten svazek o smrti M. R. Štefánika už asi nìkdo dávno skartoval. Karel už zøejmì nežije. Jenže Karel tenkrát nemìl nejmenší dùvod, aby lhal. Vždy jsme tenkrát nevìdìli, jestli vùbec pøežijeme a dostaneme se nìkdy ven. Já mìl doživotí a Karel asi 25 let nebo kolik. Ani teï, když vám to tu vyprávím, nechci se dìlat zajímavým ani nemám v úmyslu rozvíøit nìjaké nové vyšetøování smrti M. R. Štefánika. Je to jenom vzpomínka jednoho mukla na jedno hezké, sluneèné dopoledne na Borech v roce 1949. 18. 10. 1998

JIØÍ MESICKI, PRAHA 2

4

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

• jak to vidí obèané a volièi? • jak to vidí obèané a volièi? •

Co s krizí ve zdravotnictví? Bohužel je dnes již jasné, a to kdo chce, nebo nechce pøipustit, že vìtšina zdravotnických zaøízení, jak lùžkových, tak ambulantních, již není schopna v souèasné dobì zajistit nejen mimoøádnou, ale ani øádnou potøebnou zdravotní péèi pro všechny naše obèany. Zaèíná to být zøejmé nejen zdravotníkùm ale již i mnoha obèanùm. A koneènì i nìkterým politikùm. Bohužel názory na pøíèiny tohoto stavu a z nich vyplývající návrhy na øešení kritické situace se velmi rùzní, a to nejen mezi politiky ale i mezi zdravotníky. Mnozí totiž ještì nepochopili, že celý problém, související na první pohled jen s nesprávným financováním zdravotnictví, je úzce svázán s chybným systémem zdravotní péèe a nemùže být vyøešen, pokud se nezmìní celý tento systém. Dokud si ale pøedkladatelé rùzných návrhù na øešení neuvìdomí, že pøíèiny jsou jinde než jen ve financování zdravotnických zaøízení a ve využívání prostøedkù zdravotního pojištìní, a nepøipustí to, nemùže se nic vyøešit. Pouhé odstraòování nebo jen opravování jednotlivých projevù krize je jen záplatováním chatrného, dìravého kabátu a nemùže dlouhodobì nic vyøešit. Bohužel ale všechna zatím navržená øešení, vèetnì pokusù minulých MZd (pokusù proto, že se nedalo mluvit o nìjakých solidnì zdùvodnìných a z rozboru situace vyplývajících návrzích, vycházejících navíc z nìjaké koncepce zdravotní péèe), byla jen dílèí, a proto neúèinná. Nešla totiž na koøen vìci, ale snažila se jen poopravit nebo vylepšit financování systému, který je vadný jako celek. Proto by jejich realizace nemohla mít ani krátkodobý a tím ménì pak dlouhodobý efekt. Jen málokdo si uvìdomuje, že základní pøíèinou souèasné krize našeho zdravotnictví je nesprávná státní zdravotní politika. To není politizování zdravotnictví (protože péèe o zdraví je sama o sobì politikum), to je holá skuteènost. Naše státní zdravotní politika totiž mylnì šest let vycházela z pøedpokladu, že zdravotní péèi o všechny obèany státu negarantuje stát (i když všude jinde v Evropì ji garantuje), ale øeší ji „trh zdravotnických služeb“ (podobnì jako u komunálních služeb, mezi nìž zdravotníky zaøadil totalitní režim) svými tržními mechanismy. Málokdo totiž pochopil, že zdravotní péèe není soukromopodnikatelská èinnost, ale že je to èinnost veøejnì prospìšná a že stát musí vytváøet i ve svém vlastním zájmu (aby v nìm žili zdraví obèané, schopní vytváøet materielní a duchovní hodnoty) podmínky pro poskytování základní zdravotní péèe, což mu kromì jiného ukládá i Listina základních práv a svobod, obsažená také v naší ústavì. Tìmto mylným pøedstavám bohužel podlehla i znaèná èást zdravotníkù. Z mylné, pouze tržní pøedstavy (jež je ale, jak se již jasnì ukázalo, navíc v rozporu s lékaøskou etikou a etikou zdravotníka vùbec) vzešla jako hlavní premisa pøedstava, že základem zdravotní péèe u nás má být soukromé zdravotnictví. Bez vytvoøení jakékoliv koncepce zdravotní péèe, projednané na odborné úrovni, bylo pak zcela subjektivisticky rozhodnuto, že jediná možná forma odstátnìní totalitního zdravotnictví je privatizace a vytvoøení jen soukromých zdravotnických zaøízení. Vùbec se pøi tom nebralo v úvahu, že existuje také možnost pøedání zdravotnických zaøízení obcím, okresùm a vyšším územnìsprávním celkùm (až budou vytvoøeny), kde se jich využije pøi zøízení sítì veøejného zdravotnictví, což je také odstátnìní, ale ne privatizace, protože privatizace je pøedání majetku do rukou soukromých osob, jimiž obce nejsou. S variantou zavedení veøejného zdravotnictví, která je bìžná ve všech ostatních evropských zemích, se (na první pohled zcela nelogicky) vùbec nepoèítalo. A aby náhodou nìkomu nenapadlo ji prosazovat, úmyslnì se zdùrazòovalo, že neexistuje žádná jiná varianta než na jedné stranì bývalé totalitnì-státní zdravotnictví a na druhé stranì pouze soukromé zdravotnictví. Kromì toho se úmyslnì mátly a matou pojmy, když se za veøejné zdravotnictví vydává pouhá hygienickoprotiepidemická èinnost. Pøitom skuteèné veøejné zdravotnictví, zajišující v zaøízeních ve své síti poskytování všude a všem obèanùm státu dostupné základní zdravotní péèe - léèebné i preventivní a hygienicko-protiepidemické èinnosti (již dnes na úrovni praktických lékaøù nikdo nedìlá, což nutnì jen pøispívá ke vzniku a rozvoji epidemií), fungovalo i u nás pøed druhou svìtovou válkou. Místo toho, aby skuteènì konzervativnì jednající vláda navázala na veøejné zdravotnictví z první republiky (èímž není ovšem myšleno, že by se mìla organizace veøejného zdravotnictví a jeho sí beze

zbytku kopírovat), pøistoupilo se v duchu totalitních „revoluèních tradic“ k nesmyslnému experimentu s pouze soukromým zdravotnictvím, pro nìž navíc nebyly (a nadále nejsou) ekonomické podmínky mezi obèany, kteøí jsou vìtšinou málo majetní, takže skuteèných soukromých pacientù mùže být jen minimum. Stát se vzdal jakéhokoliv vlivu na zdravotnictví, pøestože odpovídá za zajištìní zdravotní péèe pro všechny obèany. To vše se dìlo podle pøedstav pseudoliberálù, kteøí si spletli liberalismus s anarchií, jež pak nutnì vedla k voluntarismu a následnému chaosu. V dùsledku tohoto jednání se jen dokázalo, že trh ve zdravotnictví je nesprávný a vede jen k neetickému jednání zdravotníkù. Tím se ovšem prokázala medvìdí služba celému zavádìní tržního hospodáøství u nás (je otázka, zda to nebyl nìèí úmysl). Z této chybné premisy vyplynulo i chybné financování zdravotnictví. Protože se stát samozøejmì finanènì nepodílí na chodu zaøízení soukromých podnikatelù, neuplatòoval se u nás základní princip, který platí všude ve veøejném zdravotnictví, že se totiž stát podílí finanènì na zajištìní chodu zdravotnických zaøízení v síti veøejného zdravotnictví, ale vycházelo se z toho, že lékaø jako soukromý podnikatel musí vše financovat ze svého pøíjmu, jehož zdrojem se stalo pouze zdravotní pojištìní. Pøitom se ale zapomnìlo zcela na to, že se pøi projektování všeobecného zdravotního pojištìní v roce 1991 vycházelo z vícezdrojového financování zdravotnictví, jež mìlo spoèívat v tom, že provoz zaøízení v siti veøejného zdravotnictví, který spotøebovává asi 30% prostøedkù na zdravotní péèi, bude financován ze státních finanèních prostøedkù a ze zdravotního pojištìní bude financována jen èinnost zdravotníkù (jejich odmìna za práci) a vlastní zdravotní péèe, což èiní asi 70% prostøedkù na zdravotnictví. Podobnì totiž bylo u nás financováno zdravotnictví za první republiky - pokud se týká státních obvodních lékaøù, všeobecných veøejných nemocnic a specialistù v síti veøejného zdravotnictví. Protože ale souèasné všeobecné zdravotní pojištìní nebylo dimenzováno na to, aby samo zajistilo chod celého zdravotnictví, došlo k tomu, k èemu nutnì dojít muselo, že totiž prostøedky urèené na 70% potøeb zdravotnictví nemohou staèit na financování celých 100% potøeb zdravotnictví. V dùsledku toho jsou prakticky všechny zdravotní pojišovny ve finanèním propadu, protože mají platit i to, na co nemají podle pùvodních propoètù z roku 1991 prostøedky, a lùžková i ambulantní zdravotnická zaøízení se dostala do dluhù, protože musí platit ze zdravotního pojištìní i provoz, který z nìj pùvodnì platit nemìla. V dùsledku nesmyslné všeobecné plošné privatizace došlo navíc k plýtvání prostøedky zdravotního pojištìní, z nìhož se nakupovalo vybavení zdvojených a èasto zbyteèných zdravotnických zaøízení, jen aby byla „konkurenceschopná“. Prostøedky zdravotního pojištìní se plýtvá také tím, že se z nìj platí tržní nájmy, které majitelùm objektù musí pøinést výdìlek, což u neziskových organizací nepøichází v úvahu. Kdyby provoz zdravotnických zaøízení, jejichž objekty by jim patøily, platily obce, okresy, kraje a stát ze státních prostøedkù, jako je tomu všude jinde pøi realizaci veøejného zdravotnictví, staèilo by tìchto prostøedkù na zajištìní kvalitního provozu daleko ménì. V dùsledku chybné plošné privatizace také došlo k tomu, že je skuteènì nadbytek zdravotnických zaøízení, nikoliv ale nadbytek lékaøù, protože absolutní vìtšina lékaøù pracuje na dvou i více pracovištích, která všechna se snaží, aby mìla smlouvu se zdravotní pojišovnou, což je nutný pøedpoklad jejich existence. Pøi zavedení systému neziskového, vícezdrojovì financovaného veøejného zdravotnictví bude staèit na financování zdravotnictví celkovì ménì prostøedkù, jež budou navíc úèelnìji a správnìji využity, pøièemž se nebude muset omezovat rozsah zdravotní péèe, a naopak bude zajištìna taková kvalita a úroveò zdravotní péèe, na jakou jsme si již zvykli a jaká je bìžná v okolních státech, a bude zajištìno i daleko lepší odmìòování zdravotníkù. Vícezdrojové financování ovšem vyžaduje i zmìnu daòového systému, aby se do regionù, okresù a obcí dostávalo více finanèních prostøedkù z existujících daní. Ministerstvo financí by pak ovšem nemìlo z èeho sanovat beztrestnì rozkradené banky. Se základní chybnou premisou souvisí i zhoršená péèe o spoluobèany pro neexistenci sítì zdravotnických zaøízení, vytvoøené státem podle objektivních ukaza-

telù. To, že je nutno vytvoøit sí zdravotnických zaøízení, zpoèátku MZd popíralo, pozdìji to sice uznalo, ale mylnì pøedalo její organizaci VZP ÈR, která pro to není ale kompetentní, protože má pouze financovat zdravotní péèi. Nejhorším dùsledkem chybné zdravotní politiky je neetický postoj k pacientùm v dùsledku èistì tržních vztahù ke spoluobèanùm (soukromý podnikatel dìlá jen to, co mu pøináší zisk, a ne to, co je obecnì potøeba, jinak se chová k solventnímu a jinak k nesolventnímu „klientu“, nepeèuje o zdraví spoluobèanù, ale prodává výhodnì svoji práci). Co je tøeba udìlat, aby došlo k nápravì kritického stavu ? Je tøeba souèasnì pøistoupit v zásadì ke dvìma druhùm krokù. Je nutno uskuteènit jednak opatøení smìøující k tomu, aby se organizaènì a ekonomicky nezhroutilo poskytování zdravotní péèe, než nastartuje nový systém zdravotní péèe, jednak zásadní systémové kroky, které zajistí dlouhodobì fungování zdravotnictví hodného konce 20. století. V prvé øadì je nutno pøedložit vládì, poslancùm a senátorùm pravdivou, nièím nezkreslenou obšírnou zprávu o skuteèné souèasné situaci ve zdravotní péèi, aby všechny tyto orgány pochopily vážnost situace a z ní vyplývající nutnost zásadních zmìn systému zdravotní péèe, jež budou nutnì spojeny i s urèitými ekonomickými opatøeními. Dále je tøeba zastavit jakákoliv opatøení smìøující k rušení zdravotnických zaøízení, dokud není vypracována koncepce zdravotní péèe jako celku a jednotlivých oborù, aby se pozdìji nevytváøela znovu potøebná zaøízení, jež byla krátce pøed tím zrušena (což by bylo velmi nákladné), a zastavit privatizace zdravotnických zaøízení, aby se ještì více nezkomplikovalo následné vytvoøení sítì veøejného zdravotnictví. Ze systémových opatøení je nutno v první øadì s využitím výše uvedené zprávy zpracovat koncepci zdravotní péèe, jež by mìla vycházet z pøedpokladu, že stát garantuje všem obèanùm základní zdravotní péèi, jasnì stanovenou zákonem, již zajišuje prostøednictvím vícezdrojovì financované sítì veøejného zdravotnictví, jež je jen doplnìna soukromými zdravotnickými zaøízeními. Z této koncepce musejí vycházet nové návrhy jednak zákona o poskytování zdravotní péèe, jednak zákona o všeobecném zdravotním pojištìní. Protože 31. 12. 1999 pøestane platit zákon è. 48/1997 Sb., je nutno prodloužit jeho platnost do 31. 12. 2000. Pak by již mìly platit výše uvedené nové zákony. Na základní zákon o poskytování zdravotní péèe pak musí navázat další z nìj vycházející zákony - napø. zákon o organizaci zdravotnictví a síti veøejného zdravotnictví, o financování zdravotnictví, o všeobecném veøejném zdravotním pojištìní a jeho organizaci, o dobrovolném, nepovinném zdravotním pøipojištìní, o léèivech, o vzdìlávání zdravotnických pracovníkù a další. K zajištìní zdravotní péèe do rozbìhnutí nového systému je tøeba udìlat nìkterá nesystémová jednorázová opatøení, o nichž by bylo možno napsat v dalším èlánku. Èasu je málo, ale dá se vše zvládnout, pokud se zaène ihned. Dojde-li ke kolapsu zdravotnictví, nezvládne obnovu zdravotní péèe, hodné konce 20. století, sebelepší ministr zdravotnictví ani sebelepší vláda. 19. 11. 1998

MUDR. JULIUS MÜLLER, PRAHA 10

OPRAVA

Ve SN è. 4/1998 (pøíloha, str. II) jsme otiskli pøehled nìkolika hlasování poslancù PSP ÈR. Dodateènì jsme si ovìøili, že údaje o nìkterých poslancích nebyly pøesné. V pøípadì hlasování o vstupu ÈR do NATO nebylo pøítomno celkem 8 poslancù, z nichž tøi (F. Èech, S. Titz, J. Žižka) byli na døíve plánované cestì ve Švédsku, další tøi (J. Zachardová, L. Rajsiglová, M. Ransdorf) byli omluveni pro nemoc. Poslanec V. Laštùvka byl omluven ze závažných rodinných dùvodù a J. Bláha rovnìž omluven - bez udání dùvodù. (Dle informace ÈTK ze dne 15. 4. 1998.) REDAKCE

LIDÉ, DOBA, SKUTEÈNOSTI

Uctìní i neuctìní 28. øíjna 1998 (Dokumentace a zpráva urèená redakci domácího zpravodajství ÈT)

Domnívám se, že pro dnešní zpravodajství i pro dokumentaèní úèely by bylo vhodné zaznamenat obrazem, jak bylo uctìno 80. výroèí naší nové státnosti. Dávám nìkolik doložitelných návrhù na subjekty a objekty v Praze. A) Bez sebemenší vlajkové výzdoby: 1. ÈTK, Opletalova 5-7, Praha 1, aèkoli právì 28. 10. slaví (?) 80 let od svého vzniku (také loni bez vlajek); 2. Prof. Ing. Václav KLAUS, CSc., Kubišova 2 (loni bez vlajek), soukromý byt; 3. Sdružení podnikatelù, Škrétova 6, Praha 2; 4. Konfederace politických vìzòù, Škrétova 6, Praha 2, aè u oken ve 3. patøe možnost upevnìní praporkù; 5. ZEMSKÉ NOVINY, Øímská 14, Praha 2; 6. MELANTRICH, Václavské nám. (loni ještì s vlajkami).

B) Bez státních vlajek, jen dva rudé prapory s pìticípou rudou hvìzdou nad prùjezdem domu: Budova KSÈM a redakce Haló novin, Politických vìzòù 9, Praha 1. C) Letos i loni - vzorné vlajkové uctìní státního svátku: 1. ÈESKÝ ROZHLAS, Vinohradská 12, Praha 2; 2. Rádio Svobodná Evropa, Vinohradská 1, Praha 1; èeská vlajka vpravo od vlajky USA - na èestném místì. Letos je více vlajek na bankách, ale i v oknech jednotlivých obèanù. Též pro publicistický poøad by byly vhodné rozhovory s nìkterými z nich. Pravdìpodobnì nedemonstrují svou lásku k vlasti sáhodlouhými èlánky v Lidových a jiných novinách nebo na letácích a billboardech. 28. 10. 1998

-BH-

Práce Èeské televize a odkaz 17. 11. 1989 (Z dopisu generálnímu øediteli ÈT Mgr. J. Puchalskému)

Nedávný 28. øíjen i blížící se 17. listopad daleko více ospravedlòují snahu dovolávat se odkazu tìchto významných výroèí. Jenže ne podle slov, ale podle skutkù poznáme se. Øada øeèníkù se zøejmì znovu bude zaøíkat i jménem toho, za co mùj otec obìtoval život na komunistickém popravišti, za co jsem napø. 17. 11. 1989 šel v èele manifestace s transparentem SVOBODU PRAVDIVÉHO SLOVA / Jan OPLETAL, Jan PALACH. Bohužel, od té doby jsem vícekrát cítil mravní povinnost demonstrovat v tomto duchu, proti „státotvorné“ servilitì a vychytralé lhostejnosti. Tøeba 71 hodinovými demonstracemi u pietního místa obìtí komunismu: od 9. 5. do 18. 7. 1998 (za svobodu slova, proti licomìrnosti p. Jiøího Rumla, tolerované šéfredaktorem Lidových novin), ohlášenými i do ÈT, ale bez sebemenší glosy našich sdìlovadel (mimo deníku Špígl a mìsíèníku SVOBODNÉ NOVINY). Ob-

dobných pøípadù bych mohl uvést více, i z doby, kdy jsem ve FS ÈSFR prosadil zákon o dobì nesvobody 1948-1989, èíslo 480/1991 Sb. atd. Jistìže to mrzí osobnì, ale se souèasným vìdomím objektivní nutnosti posoudit výhrady oponentù. Bohužel však nejde pouze o mou osobu, ale o doložitelnì šíøící se jev, kterému Jan Werich øíkal: „Všimnout nechat.“ Databanka mého PC je naplnìna množstvím podobných postupù vùèi jiným lidem, jako: 28. 10. 1998, pøi kladení kytic u sv. Václava, jenom TV Prima letmo postihla nìjaké demonstranty. Ovšem bez jakéhokoli vysvìtlení. ÈT a TV NOVA vìc vùbec ignorovaly. Takže informace žádná. Podobnì všechen denní tisk následujícího dne. Toliko deník Špígl uvedl, že šlo o Unii otcù a o národní sociály. 13. 11. 1998

-BH-

Otevøený list Petiènímu výboru PSP ÈR JUDr. Cyril Svoboda, pøedseda výboru Praha 20. 11. 1998 Vìc: Zhodnocení ústavnosti KSÈM podle jejích stanov - petice Vážený pane pøedsedo, dosavadní pùsobení KSÈM nese mnohé znaky nejasnosti a nevìrohodnosti, které jsou v rozporu s platným právním øádem, zakazujícím už jenom hlásání jakékoli formy násilí: 1. KSÈM na jednu stranu tvrdí, že ctí lidská práva, a pøitom se nedistancuje ani názvem, ani odmítavým stanoviskem od násilnických proklamací Komunistického manifestu Marxe a Engelse, jehož se nehodlá zøíci. Dokladem je dopis ÚV KSÈM z 2. 9. 1998, str. 4 (viz pøíloha této petice). 2. KSÈM zavádìjícnì mate veøejnost na-

prostou nelogièností a neupøímností. V programovém prohlášení totiž stanoví za svùj cíl socialismus, aniž by však socialismus dala do svého názvu. Naopak, rozporuplnì, avšak o to víc ostentativnì se KSÈM charakterizuje názvem prùkaznì totalitní ideologie a moci. Vážený pane pøedsedo, není tøeba dalších úvodních slov tam, kdo promlouvají historická i souèasná fakta. Právì pod dojmem tìchto pouèení, s dùrazem na klasické „Audiatur et altera pars“, žádám poslance celého politického spektra o poctivé øešení této závažné problematiky. Pamatujme však, že i Hitlerùv Mein Kampf nebyl jenom „neškodnou“ fikcí nacistické ideologie a praxe. Proto dodnes s právem jsou v civilizovaném svìtì postihovány recidivy této nelidskosti. V úctì

BOHUSLAV HUBÁLEK, PRAHA 9

Obèanská hovorna

(Èeský rozhlas, stanice PRAHA - 23. 11. 1998 v 8.00 hod.)

Redaktor: PhDr. Boris RIEGLER. Hosté: Ing. Antonín BÌLOHOUBEK, signatáø Charty 77; PhDr. Rostislav JANOŠÍK, šéfredaktor SVOBODNÝCH NOVIN; pan Jiøí MESICKI, politický vìzeò komunismu; MUDr. Julius Müller, skautský vedoucí. V pùlhodinovém poøadu zaznìly kritické výtky na souèasné dìní i na záporné události minula. V souvislosti s aférou bývalého starosty Vídnì byl shodný názor: odtajnit všechny materiály StB - ke vzniku aféry pøispìlo zejména selhání Kanceláøe prezidenta ÈR. A. Bìlohoubek propagoval pøímou demokracii. Negativnì hodnotil úlohu nekomunistických signatáøù Charty 77, Ing. Rudolfa Battìka a PhDr. Václava Bendy - také v bývalém Federálním shromáždìní ÈSFR (FS ÈSFR). Tehdejší poslance rozdìlil toliko do dvou nechvalných kategorií, v podstatì neteèných, cynických lidí. Nedošlo na pøedstavitele pøínosných pøístupù. R. Janošík uvažoval o možnosti morálního soudu nad provinivšími se utlaèovateli. Poukázal na závažné postøehy, které otisknou pøíští SVOBODNÉ NOVINY pod názvem Operace Golgota. J. Mesicki na mnoha pøímìrech, srozumitelných podobenstvích, dokreslil zážitky z komunistických kriminálù, ale i tzv. posametové doby: jestlipak pan L. ADAMEC a jemu podobní musí namáhavì pracovat, aspoò jako topièi nebo umývaèi oken? Též poukázal na køesanství a na jeho praktický význam, pokud by se uplatòovala základní vyznání víry: Desatero atp. Skautský vedoucí J. Müller obohatil diskusi nadìjnými poznatky ze souèasného skautského života. B. Riegler na závìr vyzval posluchaèe, aby vyjádøili svùj názor a pøípadné pøipomínky. Proto by bylo užiteèné v dalších poøadech upøesnit vyøèená slova aspoò rámcovým dokladováním. A už se to týká práce bývalého FS ÈSFR, nebo rozporuplné situace v Konfederaci politických vìzòù (KPV) atd. 23. 11. 1998

BOHUSLAV HUBÁLEK

5

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

Z GALERIE ELITY ÈESKÉHO NÁRODA O národu, jenž mìl být zapomenut, o jeho minulosti i budoucnosti

FRANTIŠEK LADISLAV RIEGER, POLITICKÝ „VÙDCE NÁRODA“

František Ladislav RIEGER (10. 12. 1818 - 3. 3. 1903)

Motto: „Svoboda myšlenek nemá žádné ceny, není-li spojena se svobodou projevu.“ (F. L. Rieger)

Dvojí jubileum „vùdce národa“ Letošní „osmièkový“ rok je pomìrnì bohatý na nejrùznìjší výroèí. Patøí mezi nì také 180. výroèí narození a 95. výroèí úmrtí Františka Ladislava Riegra. Žel bohu, právì na nìho se v našich „sametových“ sdìlovacích prostøedcích jaksi zapomíná. Snad proto, že i on poznal na vlastní kùži, jak se v Èechách dobro a zásluhy o vlast nezøídka „odmìòují“ závistí, nevdìkem a osobními útoky. F. L. Rieger, jeden z pøedstavitelù èeské liberální politiky 2. poloviny 19. století a ze historika F. Palackého, vstoupil do povìdomí nejširší veøejnosti jako politický „vùdce národa“. Stal se osobností, která právem vzbuzovala všeobecnou úctu. T. G. Masaryk o nìm napsal: „Pøed èím se všichni sklánìli, byla láska a vìrnost Riegrova jeho politickým ideálùm, neúmornost jeho práce, jeho osobní poctivost a nezištnost.“ To jsou vlastnosti, které bychom rádi vidìli také u našich dnešních politikù. O èeských dìjinách Pøipomeòme si nìkteré myšlenky F. L. Riegra, které jsou výsledkem jeho hluboké znalosti èeské národní povahy, historie i vlastních zkušeností z politického života. Nejen pøíbuzenský vztah k F. Palackému ho opravòoval k tomu, aby vyslovoval na veøejnosti své úsudky o èeských dìjinách. V projevu v rakouské øíšské radì v r. 1861 mimo jiné øekl: „Kdo naše dìjiny zná, ten zajisté ví, že pro všechny èasy, kdy svoboda se v naší vlasti povznesla, i naše národnost a naše národní literatura mohutnì pokroèily, a kdykoli u nás vlády se zmocnil absolutismus, tu šly za ním i germanizace a potlaèování národnosti.“ Nepøipomíná vám to nìco? Pokud ano, nabízí se otázka, zda jsme již v novém absolutismu, nebo zda k nìmu teprve mílovými kroky spìjeme. A s onou germanizací je tomu podobnì. Morální tlak postaèí? F. L. Rieger, tøebaže si byl vìdom nìmecké hrozby, zùstal po celý život stoupencem pokojné cesty vývoje, jak o tom píše v r. 1864: „Zkušenost nás uèí, že vyjma nìkteré zvláštní pomìry nebývá ani radno, ani potøebno národùm, aby dobývaly práv svých násilnými cestami, ježto morální tlak jejich inteligence a materielní moci obyèejnì dostaèuje, aby obhájili jich cestou míru a zákona, anebo bojem toliko duchovním.“ Tyto øádky napsal F. L. Rieger na základì zkušeností s nesjednoceným Nìmeckem. Co dokázalo Nìmecko sjednocené pod Bismarckem a Hitlerem, netøeba pøipomínat. Jak se chovalo znovusjednocené Nìmecko po pádu „železné opony“ v režii H. Kohla a K. Kinkela, máme ještì v živé pamìti. Jaké pøekvapení nám pøichystá nᚠzápadní soused po volebním vítìzství sociálních demokratù v nedávných volbách, je nadále velká neznámá. F. L. Rieger by se možná divil, v jakém svìtì to žijeme. Dva pilíøe svobody Jako mladý, zaèínající politik si byl F. L. Rieger vìdom také toho, na èem stojí základy moderní evropské demokracie. Na øíšském snìmu v Kromìøíži to charakterizoval tìmito slovy: „Chcete-li zbudovati svobodì bránu vítìzoslavnou, pomnìte, že spoèívá na dvou mocných sloupech: jedním jest soud porotní, druhým svoboda tisku. Uvažte to dobøe, než pøipustíte výjimky, jimiž se sloupy tyto zeslabují, aby snad celá velkolepá budova svobody nezøítila se nad hlavou vaší.“ Co by „vùdce národa“ asi øíkal našim

JUDr. František Ladislav RIEGER se narodil dne 10. 12. 1818 v Semilech v rodinì mlynáøe. Navštìvoval gymnázium v Jièínì, odkud v r. 1833 pøestoupil na Akademické gymnázium v Praze (jeho uèitelem byl J. Jungmann) a dále pokraèoval ve studiu na filozofii. V Praze se seznámil s øadou osobností tehdejší kultury (J. K. Tyl, K. J. Erben, K. H. Mácha, A. J. Vrátko aj.). Zprvu pracoval v otcovì mlýnì a pøi tom studoval práva: zpoèátku tajnì, posléze se souhlasem otce. Když studium ukonèil, nastoupil v r. 1841 k trestnímu soudu, avšak již o nìkolik mìsícù pozdìji byl zatèen kvùli podezøení z pomoci polským emigrantùm. Po vynuceném odchodu ze státní služby se pøipravoval na složení doktorátu (1847). Aktivnì se zapojil do revoluce 1848-49 do boku liberálních politikù F. Palackého a K. Havlíèka; stal se èlenem Národního výboru a poslancem øíšského snìmu. Po porážce revoluce cestoval po západní Evropì (1849-1851) a v r. 1853 se oženil s dcerou F. Palackého - Marií. I v tìžkých èasech Bachova absolutismu neustával ve veøejné èinnosti: v r. 1860 zaèal vydávat Riegrùv slovník nauèný a od 1. 1. 1861 se podílel na vydávání nových èeských politických novin - Národních listù. Po dobu tøí desetiletí stál spolu se svým tchánem F. Palackým v èele èeské politiky. Konzervatismus staroèechù a zejména neúspìch pøi tzv. punktacích a následná porážka ve volbách v r. 1891 vedly k odchodu F. L. Riegera z aktivní politiky. Èeský národ pøesto na svého „politického vùdce“ nezapomnìl. Až do své smrti (3. 3. 1903) zùstal F. L. Rieger uznávanou autoritou mezi politiky, kteøí zasvìtili svùj život myšlence emancipace èeského národa. „sloupùm svobody“? První nemáme vùbec a ten druhý stojí na velice vratkých základech. Ostatnì, všechno je v lidech. Tìžko si pøedstavit, že bývalí normalizaèní novináøi se pøes noc pøerodí v pravé demokraty. Nìkteøí se o to ani nepokusili. Dnes už tu máme zase informaèní monopol. Pøít se mùžeme jen o stupeò provládní vstøícnosti, kterou kdosi pøed èasem v televizní Arénì trefnì nazval „rektálním horolezectvím“. Proti trestu smrti Nejen naše cesta k obnovì svobody a demokracie po listopadu 1989 vedla pøes požadavek zrušení trestu smrti. Nejinak postupoval i mladý poslanec øíšské rady F. L. Rieger o 140 let døíve, když prohlásil: „Pøi zloèinech politických je trest smrti na jisto ukrutným a nepøimìøeným, nebo tu obrací se èasto proti lidem nejšlechetnìjším, a kdekoli stát uvaluje trest smrti na politické zloèiny, nejeví se nám jako nestranný vykonavatel spravedlnosti, jenž by vážil práva obou stran váhou stejnou.“ A protože F. L. Rieger byl nejen právník, ale i vlastenec, jeho stanovisko vyjadøuje zájmy národa: „Je-li idea, pro kterou muž v boj se pouští, ideou pravou, je-li potøeba, pro kterou zápasil, skuteènou potøebou jeho národa, pak bylo by to zloèinem státu, kdyby jej mìl odsouditi jako zloèince k trestu smrti...“ Riegrovy obavy o osudy politických vìzòù v období po porážce revoluce 1848/49 byly naprosto oprávnìné. Dokonce ještì o 100 let pozdìji, poèátkem 50. let našeho století, mnozí z budoucích chartistù a apoštolù „sametové revoluce“ (J. Ruml, A. J. Liehm, È. Císaø, O. Šik, M. Galuška, P. Kohout, E. Kadlecová, S. Machonin, L. Lis, J. Taussigová, M. Hübl, M. Vaculík, V. Knapp, J. Pelikán, Z. Hejzlar, B. Šimon, L. Mòaèko, L. Kundera aj.) obhajovali rozsudky smrti nad „agenty imperialismu a sionismu“ a nad „bandou Slánského“! Osudové støetávání: Èeši a Nìmci Jako èervená nit se èeskými dìjinami táhne problém soužití Èechù a Nìmcù. F. L. Rieger o tom v r. 1867 napsal: „Co se nás Èechù týèe, naše situace jest velmi jednoduchá. Naše historie, bohužel, jest témìø po tisíciletí jediný boj o zachování naší individuality a naší národnosti proti atrakci a expanzi živlu nìmeckého. To jest faktum nepopiratelné, a pokud národ èeský bude žíti, pokud v sobì bude cítiti jakousi sílu životní, bude pøedním úèelem jeho chrániti tuto existenci a národnost svou, aby nezahynula v tom moøi nìmeckém.“ Národ s roubíkem a zavázanýma oèima Doba pobìlohorská bývá nazývána dobou „temna“. Tìžko se hledá výstižnìjší oznaèení pro toto období národního ponížení a postupné likvidace. Charakteristika této kapitoly èeských dìjin z pera F. L. Riegra nepostrádá v sobì prvky originality: „Všechny ty proudy krve a ty haldy mrtvol a všelijaké to neštìstí, jež tehdá potkalo národ náš, by se bylo mohlo napraviti bìhem èasu. Ale to, že páleny byly naše knihy na tisíce, že naše vzdìlanost byla zahubena násilím, to se nedalo napraviti až do dnešního dne. (...) Tenkráte zavázali národu našemu oèi, aby nevidìl, zacpali mu ústa, aby nemohl mluviti, svázali ho a mrštili jím, abych tak øekl, do kouta nevìdomosti, aby byl zapomenut. (...) Vìda je pro každý národ jako svìtlo života, které ho zachovává a živí. Jako kvìtina každá, která jest zbavena slunce, vadne, kròaví a hyne, tak též národ, který nemá slunce vìdy vlastní, slábne, sprosaèí a hyne...“ Jinými slovy: národ bez vìdy je odsouzen k závislosti na jiných, pøestává být sa-

mostatný a nakonec je pohlcen národem silnìjším a „vzdìlanìjším“. Spoleènì s Moravany a Slováky Dávno pøed vznikem samostatného Èeskoslovenska, v programu Národních listù z 1. 1. 1861, nastínil F. L. Rieger vizi budoucích vztahù Èechù, Moravanù a Slovákù. Poté, kdy došlo k rozdìlení èeskoslovenské federace, znìjí jeho slova zároveò jako varování pøed možnými úskalími budoucího vývoje ve støední Evropì. F. L. Rieger tehdy napsal: „Bratrùm Slovákùm pøejeme vroucnì, aby i jim se dostalo rovnoprávnosti a dùstojného postavení v mezích království uherského. (...) Pøejme si, aby zachováno bylo i budoucnì spojení naše se Slováky, zakládající se ve spoleèném literárním a vìdeckém jazyku. (...) Jakož pak Èech pokládá Slovana za bratra, Slováka za blížence svého, je nám Moravan takoøka alter ego - sám druhý Èech. Moravan rodem a krajinou, Èech národem! Jejich sláva je naše sláva, jejich utrpení naše neštìstí. (...) Jakož jsme z velebného Velehradu pøijali køesanství pospolu, jakož jsme od vìkù žili a bojovali pospolu, jakož na Bílé hoøe klesla samostatnost naše pospolu: tak povzneseme èest a blahobyt svùj zajisté, jen když opìt pevnì budeme pospolu. Neznajíce dosah událostí budoucích, pøejeme si, aby spojení naše, založené na právu historickém a národním, stávalo se vždy bližší a jako vniternìjší.“ Historické zkušenosti z tisíciletého soužití Èechù a Moravanù v jednom státì a 74leté „manželství“ se Slováky jen potvrzují Riegrova slova. Není tìžké uhodnout, komu posloužilo rozdìlení Èeskoslovenska ani kdo si zahrává s myšlenkou na možné odtržení Moravy od Èech. Mnohokrát v dìjinách jsme tu situaci už zažili: když se dva perou, tøetí se smìje. Proti útokùm mladoèechù Je trpkou, staletími ovìøenou pravdou, že doma není nikdo prorokem a že v Èechách byl úspìch toho druhého vždy smrtelným høíchem. O tom se mohl ostatnì pøesvìdèit na vlastní kùži také F. L. Rieger. Jeho politiètí odpùrci mu nedokázali odpustit zejména to, že prosadil stavbu Prozatímního divadla v Praze. A tak zahájili boj „proti autoritám“ a proti „nedùstojné boudì“, jak Prozatímní divadlo nazývali. Ve skuteènosti však nešlo o žádnou „boudu“, ale o samotnou osobu F. L. Riegra, který se stal nepøekroèitelnou pøekážkou pro rychlejší postup ambiciózních mladých mužù smìrem k vyšším metám. Na útoèný èlánek mladoèechù s názvem Pravda o národním divadle, který uveøejnily Národní listy, odpovìdìl F. L. Rieger obsáhlou statí, jež vznikla dne 18. 8. 1875 na jeho velkostatku v Malèi. Pøíznaèné jsou již první vìty Riegrovy obhajoby: „Ano, jsem starým vlastencem, již od oné doby, kdy se z vlastenectví ještì nedal v nižádné formì udìlati kšeft...“ Dnešní „vlastenci“ to mají mnohem snadnìjší. A hlavnì: není to zadarmo! Rieger pokraèuje: „... Vždy je známo, že jsem vždy peèlivì vyhledával a cenil talenty politické a odporouèel i uvedl na pùsobištì dùležitá i muže takové, kteøí se mi pak odsloužili jízlivým nepøátelstvím!“ A na jiném místì konstatuje: „Když jsem pøed 40 lety už jen s malým poètem vrstevníkù podnikl boj za vìc národa, nelákala nás tato vìru ani rùžovými nadìjemi, ani prospìchy, ani slávou, a pøece jsem jí zasvìtil celý život svùj, kdežto jiní, kteøí teï velké slovo vedou, sloužili ještì dlouho jiným bohùm, anebo byli snad ještì v plenkách a nemìli by snad posud zdání o povinnostech k národu, kdyby nebylo nás, jimž nyní pøedpisovati chtìjí, kde jakou obì máme pøinášeti vlasti...“

Pokud vám toto trpké zjištìní zklamaného vlastence F. L. Riegra nìco pøipomíná z naší polistopadové pøítomnosti, pak to není podobnost vùbec, ale vùbec náhodná. Vìènì „neomylní“ Èeši Jsou slova, pøi jejichž èetbì si jen tak pro sebe øekneme, že jsou jakoby ušitá na dnešní dobu, tøebaže od jejich napsání uplynulo více než 120 let. K nim patøí i tato slova F. L. Riegra, jimiž odpovídá na „útoky diktované ctižádostí hrabivou a závistivou a jízlivou nenávistí proti osobì mé“. Rieger píše: „... Takoví jsou již ti naši radikální demokraté, že si osobují právo vládnouti vším lidem, vším národním jmìním, a nedopustiti, aby nìkdo smìl jinak obecnému dobrému sloužiti, než oni rozkazují. K tomu jsou ti neomyláci v demokracii tak do sebe zamilováni, že jim ani na okamžik nenapadne, že by se mohl národ opovážit pochybovati o tom, jsou-li právì oni co do pravdy, schopnosti a obecné dùvìry povoláni vládnouti národním jmìním.“ Jedinì národ smí rozhodnout... „Vùdce národa“ by nebyl hoden svého èestného titulu, kdyby nenašel zpùsob, jak z té šlamastyky ven. Øíká: „Snad by se národu našemu vedlo lépe, kdybychom všichni byli dokonalejší, obìtavìjší, ménì sobeètí, a tudíž i svornìjší.“ Na jiném místì Rieger navrhuje obrátit se k národu a nebát se pøiznat, že politikové jsou s rozumem v koncích. Ještì je tu vždy „génius národa“, který si za všech okolností ví rady: „Nastane-li Vám chvíle, kdy nebudete moci dále s dílem svým, neskládejte vinu na jiné, nezuøte marnì, ale apelujte na národ a dejte mu možnost, aby se pronesl svobodnì, komu chce svìøiti vìc svou a jakými cestami ji chce vésti dále.“ Neboli: Demokracie znamená nejen zodpovìdnost, je to i umìní prohrávat ve volbách a odejít vèas z politické scény. Není nutno se bát názorù lidí a je tøeba jim dát možnost, aby formou referenda sami rozhodli o tom, co považují za životnì dùležité. Politická závì Když na poèátku bøezna 1903 F. L. Rieger ve vìku nedožitých 85 let zemøel, zanechal èeskému národu poselství, oznaèované jako politická závì. V nìm se praví: „Národu svému pøeji z té duše, aby se sám neopouštìl v malomyslnosti, ani nezpýchal v domýšlivosti. Pøeji si dále, aby se národ mùj nikdy nespouštìl snah ideálních a køesanských, vìèných pravidel cti a pravé lidskosti. Koneènì si pøeji, aby národ nᚠvšemožnì dusil, ba mrtvil v sobì høích závisti. Budou-li vìrní synové a dcery národa našeho podle tìchto zásad vždy horoucnì a svornì, bez závisti peèovati o všestranné zvelebení jeho, pak dùvìøuji, že jej zesílí duševnì, mravnì i hmotnì, takže odolá všem událostem a všem pøevratùm politickým, jejichž smìr a tlak napøed vymìøiti a nebo podle své vùle obrátiti národu, zvláštì malému, jako náš, není dáno.“ Památka F. L. Riegra bude natrvalo žít v srdcích všech èeských vlastencù. 17. 11. 1998

PHDR. ROSTISLAV JANOŠÍK FOTO: ARCHIV AUTORA

Poznámka autora: Citace uvedené v èlánku pocházejí z tìchto publikací: Politické výroky a zásady F. L. Riegra o pomìrech a budoucnosti naší v Rakousku. Sestavil J. J. Langner, Praha 1898; F. L. Rieger: Slovo o národním divadle. Otisk z Pokroku, 1875.

Osmdesát let od vzniku ÈSR Dne 28. øíjna si pøipomeneme 80. výroèí vzniku a uznání Èeskoslovenské republiky v novodobých dìjinách Evropy a celého svìta. Za naše politické a hospodáøské osamostatnìní z 300leté nadvlády Rakousko-Uherska vdìèíme spojencùm: Anglii, Francii a USA. Byl to americký prezident W. Wilson, který dal podnìt k osamostatnìní malých národù v Evropì. O naši samostatnost se velkým dílem zasloužilo 200 000 legionáøù na všech frontách Evropy: v Rusku, ve FRancii a v Itálii v èele v prof. T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem, Dr. E. Benešem a silným odbojem doma, vedeným Dr. K. Kramáøem, Dr. A. Rašínem, A. Švehlou a dalšími vlastenci Sokola a ostatních organizací. Mùžeme být hrdi na to, že nᚠnárod si udržel vùli po svobodì, že odolal tlaku svých výbojných sousedù. Po tolika letech nesvobody je to argument dostateènì silný k tomu, aby èeský národ obnovil svoji samostatnost jako stát. Je pro tento lid dùležité pøipomenout si všechny ty, kteøí se o obnovení naší samostatnosti zasloužili, jakož i všechny naše padlé a žijící legionáøe. Obnovení hospodáøského života v nové republice bylo velmi obtížným úkolem, ale díky vlastenectví, nadšení a odbornému vedení naší ekonomiky se brzy ukázala síla èeského národa. Ministr financí tehdejší republiky, Dr. A. Rašín, uzavøel dne 26. února 1919 hranice, dal okolkovat všechny bankovky a èást z nich zadržel jako státní pùjèku, byl naøízen soupis majetku obèanù ke dni 1. 3. 1919 a vypsána dávka z majetku. Díky této Rašínovì ekonomické politice si vydobyla Èeskoslovenská republika uznání celého vyspìlého svìta a zakrátko po svém vzniku se stala státem s jednou z nejvyspìlejších ekonomik na svìtì!!! Dne 5. 1. 1923 byl Dr. Rašín zákeønì postøelen pøed svým domem komunistickým fanatikem a 18. 2. 1923 na následky atentátu zemøel. Stalo se tak v dobì jeho nejvìtšího úspìchu, který vykonal pro svou vlast. Zradou západních velmocí, Anglie a Francie, a to podepsáním Mnichovské dohody s Hitlerem dne 30. záøí 1938, ztratila mladá republika pohranièní území. Dne 15. 3. 1939 byl zbytek republiky pøepaden nìmeckými vojsky a byl zde zøízen Protektorát Èechy a Morava. Slovenský prezident Tiso získává se souhlasem Hitlera samostatnost Slovenska, Podkarpatskou Rus obsadili z velké èásti Maïaøi. Samostatnost naší republiky byla obnovena vítìzstvím spojeneckých vojsk Anglie, Ruska a USA nad Nìmeckem a jeho kapitulací 8. 5. 1945. Po válce byla slibnì se rozvíjející demokracie opìt poražena v r. 1948 únorovým puèem komunistù, kteøí za pomoci Ruska uchvátili moc v naší zemi. Pro národ nastalo jedno z nejhorších údobí jeho existence. Vlastní zrádci našeho lidu zaèali zavírat, muèit a popravovat ve jménu komunistické ideologie nejlepší vlastence tohoto národa. Staèilo být pouze èlenem nìkteré vlastenecké organizace, napø. Skautu, Sokola, Orla atd., což mìlo za následek i fyzickou likvidaci celých rodin. Toto smutné údobí našich novodobých dìjin skonèilo roku 1989, kdy dochází opìt k obnovení demokratických práv v naší zemi. Tolik oèekávanou obrodu demokracie a ekonomického rozvoje zkalila skuteènost, že za vlády premiéra V. Klause, do nìhož lidé vkládali nadìje, nedošlo k potrestání viníkù hrùz komunistických represí a ani ekonomice se nedaøí. Tolik oèekávaný ekonomický vzestup byl vystøídán útlumem. Jedinì bývalí komunistiètí pohlaváøi jsou dnes ekonomickými špièkami této zemì, kam je vynesla „sametová revoluce“ a kde je dokonale ochránila Klausova vláda. Ve srovnání s A. Rašínem a první republikou pùsobí posametová ekonomika jako ekonomický puè komunistù a jejich ochráncù. Nejvìtší bolestí souèasné republiky je nedodržování ani tìch zákonù, které byly vytvoøeny po r. 1989. Nadìjí pro tuto zem je však duchovní síla národa. ZA KAN JAROMÌØ: JAROSLAV ŠEMBERK

6

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

• Názory • Stanoviska • Ohlasy • Názory • Stanoviska • Ohlasy •

Dopis pøedsedkyni OS v Ostravì JUDr. Renatì Prausové V Ostravì 9. 10. 1998

Vážená paní pøedsedkynì okresního soudu, v pøíloze tohoto dopisu Vám zasílám dopis, který jsem odeslala na adresu OS v Ostravì panu Potùèkovi. Zároveò se ostøe ohrazuji proti tomu, jakým zpùsobem funguje v Ostravì soudnictví. V pøípadì mojí osoby mohu s klidným svìdomím prohlásit, že se jedná spíše o inkvizièní soudy. Kauzy, které projednával OS, týkající se OSSZ a Živnostenského úøadu, byly potvrzeny tak, že soudy nekonaly dle práva. Potvrdily pouze rozhodnutí tìchto státních institucí, aniž by zkoumaly pravdu. OSSZ i ŽÚ vycházely ze zcela lživých a nepravdivých skuteèností, zcela ignorovaly zákon è. 71/1967 Sb., správní zákon, který ukládá povinnost zjistit skuteènou pravdu a teprve na základì takových pravdivých informací mùže vydat nìjaké rozhodnutí. Jednání øeditele OSSZ v Ostravì Keky mi pøipomnìlo zpùsob rozhodování státních soudù v 50. letech v bolševickém Èeskoslovensku. Zøejmì nepadlo jablko daleko od stromu. V únoru 1994 jsem produkovala zpravodajské šoty s Martinem Mrnkou a Janou Lorencovou o podvodech s lehkými topnými oleji. Pøi natáèení tìchto zpravodajských šotù a dále publicistického poøadu Na vlastní oèi s Janou Lorencovou jsem moc dobøe pochopila, kdo je viníkem tìchto podvodù. Nebyli to lidé typu nìjakého Hanáka z Vrbna pod Pradìdem, místního øezníka, kterého jeho rodièe v dobì, kdy jsme u nich natáèeli, vidìli naposledy koncem roku 1993 a nikdy více, ale Ministerstvo financí, Ministerstvo prùmyslu a obchodu, v té dobì øízené soudruhy Koèárníkem a Dlouhým. V dobì do èervna 1994 jsem byla èlenkou ODS, byla jsem i v radì MS Ostrava-jih, protože jsem si naivnì myslela, že ODS je pravicovou stranou, že bude dodržovat zákony a povede zemi k prosperitì. Vìøila jsem lidem, kteøí v této stranì byli. Proto jsem to, co jsem zjistila pøi natáèení, spolu s videokazetou s natoèeným materiálem, který byl odvysílán TV NOVA, pøedala prostøednictvím pana L. Vodièky na sekretariát ODS. Vidìl to i soudruh Koèárník, který byl na jakémsi zasedání, upøesní Vám to pan Hamza. V èervnu 1994 jsem vstoupila do DEU, protože s ODS jsem již nechtìla mít nic spoleèného. ODS ovšem v dobách své neomezené moci (1992-1996) si poèínala tak, že dosazovala své lidi na všechny státní instituce. Jací lidé v ODS v Ostravì byli a jsou, vím moc dobøe. Moje asistentka produkce Jana Nováková pracovala ve výrobì zpravodajských poøadù ve sdružení Polar TV, jehož jsem byla od samého poèátku èlenem. Dopadla jsem tak, že mne Jaroslav Korytáø a spol. okradli, dále prodávali TV NOVA obrazový materiál, který neplatili, a nakonec vyhodili na hodinu paní Novákovou z práce. Ovšem veškeré finanèní záležitosti s její mzdou a s vrácením dotace Úøadu práce jsem musela uhradit já. Staèí uèinit dotaz na ÚP v Ostravì, že jsem závazek vùèi nim

uhradila øádnì a vèas. Když jsem se snažila s Korytáøem dohodnout o vyrovnání dlužné èástky, vyhrožoval mi. Potom mi OSZ, ve které v té dobì øediteloval soudruh JUDr. Keka, poslala vyúètování toho, že jsem pøesnì na den neodvedla sociální pojištìní za paní Janu Novákovou. Mzdu paní Novákové vypoèítávala mzdová úètárna POLAR TV (Clipper) a také inkasovala za obrazový materiál, koupený TV NOVA, peníze. Já jsem nedostala nic, i když jsem natáèení podvodu s LTO financovala já. Rovnìž jsem nedostala platbu za svoji práci producenta. Další inkvizièní rozsudek je spojen s Živnostenským úøadem v Ostravì, rovnìž obsazeným bolševicko-odesáckou kamarilou. Filmovému producentovi pøišli jednoho dne v roce 1995 zkontrolovat provozovnu. Nemám ponìtí, jakou provozovnu musí filmový producent mít, ale bylo tøeba Dostálové dát za vyuèenou, protože byla moc zvìdavá a zajímala se o film Infarkt ocelového srdce, který byl natoèen v roce 1989 o tzv. listopadové revoluci v Ostravì. V dobì, kdy jsme slavili 5. výroèí této pøevratné události, jsem chtìla využít zábìrù z tohoto filmu, a proto jsem napsala do Krátkého filmu Praha. Tento podnik mi osobou nepodepsanou odepsal, že takový film nemá, a se obrátím na ÈST nebo Filmový archiv. Protože jsem však film Infarkt ocelového srdce finišovala v Krátkém filmu v Ostravì a v roce 1991 pøedávala pøi ukonèení pracovního pomìru v KF studio Prométheus, na VHS kazetì svému kolegovi Èapkovi, vìdìla jsem, že Krátký film Praha film má. Tato korespondence probíhala v mìsících záøí, øíjen a listopad 1994. Další problém, který nastal v Hotelovém domì Jindøich, kde jsem od èervna 1994 mìla kanceláø, byl s telefonem (neustále jsem reklamovala kvalitu telefonní linky, nemohla jsem se dovolat z kanceláøe a ke mnì byl také problém se dovolat) a dále s tím, že jsem s vìdomím provozního vedoucího p. Kuèoka oznaèila moji kanceláø také jako sekretariát DEU. Možná tento problém souvisel s tím, že jsme jako DEU uveøejnili v MSD inzerát o sekretariátu DEU a moje telefonní èíslo. Dne 8. 12. 1994 a 13. 12. 1994 jsem se v této øádnì najaté a øádnì placené místnosti dusila, musela jsem vyhledat lékaøskou pomoc. Dne 13. 12. 1994 kolem 16.30 hod. jsem byla v kanceláøi è. 506 také s panem Ladislavem Vodièkou, Bøenkova ul., Ostrava-Zábøeh, a byl to on, kdo se zaèal dusit jako první. Museli jsme z kanceláøe doslova utéci, protože se tam nedalo dýchat. Bohužel se nemohu dobrat spravedlnosti, i co se týèe vyšetøování trestního oznámení z 20. 12. 1994. OSZ v Ostravì, pan Korta, Vám mùže podat informace o tom, že lékaøi, které jsem v souvislosti s útokem na zdraví èi život musela vyhledat, mne ošetøili, øádnì vyplnili výkaz práce, který odevzdali v Mìstské poliklinice v Hrabùvce k proplacení Všeobecné zdravotní pojišov-

nì. Údaje o jejich práci se ovšem k VZP nedostaly, o èemž mám dùkaz v podobì Pøehledu èerpání zdravotní péèe v roce 1994. Prokazatelnì evidovaná data 8. 12., 13. 12. a další dny v prosinci 1994 v tomto pøehledu nejsou. Byla ve výpoèetním støedisku Polikliniky na nìèí pøíkaz a nebo pøímo pachatelem smazána, zlikvidována, znièena. Protože však nejsem tak naivní, jak si nìkdo pøedstavoval, když spustil tyto likvidaèní akce, o všech tìchto zjištìních, která jsem od roku 1994 uèinila a o nichž existují písemné dùkazy a svìdectví osob, jsou prùbìžnì informováni kolegové z politických stran, se kterými nadále spolupracuji, napø. VRS a dále zahranièní novináøi pan Milo Komínek a pan Jaroslav Gajda, OI-OK. Toto je jen ve struènosti vylíèení rozhodných událostí, které svìdèí o tom, že jsem byla prostøednictvím tìchto výše uvedených státních institucí a politické strany ODS politicky a profesnì diskriminována. Protože mi jednáním tìchto lidí vznikly škody na zdraví, v èinnosti mého podniku, v rodinných vztazích, budu se rozhodnì a dùraznì bránit za použití stávajících zákonù. Obracím se na Vás proto, abych Vás požádala o to, zdali byste se seznámila se všemi kauzami, které na OS jsou, a rozhodla o tom, zdali se jedná o uplatòování práva, spravedlnosti, anebo o diskriminaci z dùvodù jiného politického smýšlení a o likvidaci nezávislé filmové a TV produkce a nakladatelství, jehož jsem majitelkou. Jednání tìchto lidí hrubì narušuje obèanské soužití a dále porušují svými èiny základní lidská práva, jako je právo vyznání, politického pøesvìdèení, právo zvolit si své povolání, právo svobodnì vyhledávat a šíøit informace, právo umìlecky tvoøit. Použiji v této souvislosti citát Petra Cibulky: „Komunista zùstane komunistou, i kdyby trakaøe padaly.“ Aèkoliv se po listopadu 1989 tzv. bývalí rozlezli do všech politických stran, i tzv. pravicových, svými èiny se odhalili. Nemuseli jsme hnout ani prstem, udìlali to sami. Protože tito lidé, které není problém jmenovitì dosadit, jednali v období let 19941997 proti mojí osobì zákeønì, podle a jako zloèinné spolèení, žádám prostøednictvím OS o policejní ochranu. Nebudu žít dále ve strachu, èeho všeho jsou tyto kreatury ještì schopné, když v roce 1996 mi selhaly brzdy v autì, kterým jsem vezla na prázdniny svoji dceru a neteø. Protože žiji ve státì, který nemá nic spoleèného se skuteènou demokracií a právním státem, posílám tento dopis do sdìlovacích prostøedkù. Všechna zde uvedená tvrzení doložím listinnými dùkazy a svìdeckými výpovìïmi. S pozdravem YVETA DOSTÁLOVÁ, NEZÁVISLÁ PRODUCENTKA A VYDAVATEL

NAKLADATELSTVÍ 89®

Fáze „C“ Na podzim roku 1995 jsem napsal tezi „Øetìz A.B.C.A.“. Proto, aby dnešní ètenáø nemusel hledat ve starých èíslech exilových novin èi jinde, zopakuji krátce, èeho jsem si tehdy všiml: Komunistická strana (kterou nazývám „A“), když už vìci nejdou vùbec dobøe, ponìvadž systém zdegeneroval a korupce a nepotismus je už neúnosný, pøedá sametovì vládu komunistické stranì „B“. V našem èeskoslovenském pøípadì jsme vidìli sametové pøedání moci neokomunistùm „B“ vládì Václava Klause. Napsal jsem dále doslova: „Jenomže hra, jak vidíme, pokraèuje. Debakl dnešní politické garnitury (pozn. red.: fáze „B“) je nabíledni, a tak pøichází komunistická strana „C“ - Ing. Miloš Zeman a jeho ÈSSD. A až národ znovu zakusí, že tohle všechno selhalo (ponìvadž internacionální vláda má své zákonitosti: vykoøisuje!), „pøedᓠve slavnostních „zaruèenì demokratických“ volbách mandát komunistické stranì „A“. „C“ a „A“ bratrsky splynou (pozn. red.: jako se stalo po roce 1948). Øetìz A.B.C.A. se uzavøe. Hoøejším deseti tisícùm, kteøí se stále støídají u korýtek v poslušné servilnosti nadnárodním vládcùm, se nic nestane. Národ bude dále ždímán proto a jen proto, aby nìkdo ukájel své zloèinné a nemocné choutky a bezedné kapsy financující všechen neøád svìta.“ Tezi o „Øetìzu A.B.C.A.“ jsem také v malé úpravì pøednesl na zakládajícím snìmu Vlastenecké republikánské strany dne 14. øíjna 1995 v Národním domì na pražských Vinohradech (Dùm železnièáøù) a zdùraznil jsem tehdy, že tento øetìz bude velmi tìžké pøeseknout. Nyní, když máme informace generála Ljubimova o Operaci Golgota (pøetištìno v tomto èísle tìchto novin pozn. red. SN), vidíme, že celý „ústup“ komunistù od moci byl skuteènì peèlivì plánován. Celý „samet“ byl opravdu jen podvodem nejen u nás (a na nás), ale samozøejmì i v SSSR s jeho specifickou „perestrojkou“ a ve všech sovìtských satelitních státech. Události se nám zaèaly utøiïovat do chápatelných obrysù, a kdo má dobrý zrak, vidí, že celý politický „vývoj“ je dlouho pøipravovanou manipulací. Ljubimovovo odhalení v Operaci Golgota potvrdilo Analýzu Miroslava Dolejšího i mùj odhad vývoje A.B.C. a zpìt k A. Ing. Miloš Zeman a jeho „sociálnì demokratickᓠÈSSD (komunistická strana „C“) je po letošních pøedèasných volbách u moci. Nevím, zda všichni èeští sociální demokraté zde v Anglii mají radost, ale nìkteøí jistì. Bude to pøedevším zastánce „nevìdomého“ spolupracovníka StB, komunistytrockisty z Londýna, Jana Kavan, a krycím jménem KATO (nyní ministra zahranièí), a doporuèovatel na jeho finanèní podporu z Amerického fondu NED (National Endownment for Democracy) Profesor Emeritus JUDr. Jaroslav Krejèí z Lancasteru (viz mùj èlánek Amerièane, za Tvoje peníze, otištìný napø. v Nedìlním Hlasateli ze 4. záøí 1988!). Dr. Krejèí byl tehdy pøedsedou Spoleènosti pro vìdu a umìní (SVU) v Londýnì. A kdo ještì? S ním to budou Krejèího podpùrci a zastánci, kteøí ho do køesla pøedsednictví SVU dosadili a udržovali, a samozøejmì podporovatelé „nevìdomých podporovatelù“, kteøí stále (i z kazatelny!) ostentativnì chválí „novì nabytou svobodu“ a slávu „sametové revoluce“ a jejích nositelù. Nepíše se mi lehce to, co øíkám, a rozhodnì ne jako osobní hoøkost z prožitého èi ironii, ale jako dùležitou poznámku pro historický záznam, a abychom si pøipo-

mnìli. Jednou už musíme zaèít øíkat i nepøíjemnou pravdu! Dnes také vysvítá, proè jsem já osobnì v dobì rozpadu Èeskoslovenska, kdy ještì málokdo tušil, co bude, byl tak vehementnì zván do Zemanovy stínové vlády. Musel bych jako èlovìk s reputací a neposkvrnìným jménem potøásat rukou p. Kavanovi a dnes mu dìlat alibi jako situace znalý èlovìk z Londýna. Všimnìme si, že zahranièní globalista Kavan nebo Lánský byl vybrán a urèen nìkým jiným než Zemanem a nikdo ho nemùže sesadit, i kdyby vyboural deset aut. Koneènì: jako nikoho, za kým stojí jedna až tøi rozvìdky (tajné služby), a dokud nebude odepsán jimi. Sám Ing. Zeman mluví dnes po vládì (mismanagementu) prof. Klause o naší zemi jako o spáleništi, ale místo toho, aby potrestal žháøe, což by mìlo být logické a normální, uzavøe s ním „smlouvu“. Už mu „nejde po krku“! Není tohle jen pokraèující komedie?! A.B.C.A.. Oni všichni jsou vykonavatelé hry svého cizozemského, globalistického pána. Proto se žádnému z nich nic z rukou soudruhù nestane. Ledaže by se probudil Stalin. A tedy budeme plakat, nebo si hrát na to, že „nám je to volný“, øetìzec posloupnosti A.B.C.A. se dostal do fáze „C“. Nikomu se ho nepodaøilo pøeseknout, a i Vlastenecká republikánská strana (VRS), která se po tøi roky zoufale snažila, je dnes po rezignaci Ing. Jiøího Sprušila a nìkolika èlenù pøedsednictva prakticky v troskách. Jsme jen pár krokù vzdáleni od posunu k fázi „A“ pøíkazného managementu, øeèeno ušlechtile, èi zcela nepokryté diktatuøe a zbrusu nové totalitì, chceme-li být ve vyjadøování nesmlouvaví. V této situaci vùbec nerozumíme prohlášení Èeské biskupské konference (ÈBK), že: „Výsledek voleb hodnotí biskupové jako dùkaz o celkovém zrání naší spoleènosti.“ !!! (Viz moravský katolický týdeník Svìtlo z 19. èervence 1998, str. 5.) Je snad ÈBK církevní klub ÈSSD? Jakou podporu mùže èekat katolická církev od tìžce zkoušeného národa po takovýchto prohlášeních svých vrcholných pøedstavitelù? Jak musí být znièeni ti národnì cítící biskupové, jejichž svìdomí je pøehlasováno „demokratickou vìtšinou“ ÈBK!?! Zdìšenì pøihlížíme a nìkterých se zmocòuje apatie. To ale jen nahrává nepøátelùm èlovìèenství! Nezapomínejme, že jsou to vládcové se všemi svými plány, triky, taktikami a veškerou manipulací, kdo jsou v úzkých!!! Podívejme se na ostudnou komedii prezidenta Clintona, pøistiženého „s kalhotami dole“. Podívejme se na taktiky opilce Jelcina. Svìt se vždy potácel na ostøí nože a je stále od poèátku stvoøení na spadnutí do propasti. Aè mìl tisíckrát pøíležitost, zatím nespal. Od poèátku svìta máme co èinit s osobním høíchem, vraždou a touhou po moci. Šílenstvím a vzpourou proti Bohu. Zápas stále pokraèuje. Nevìšme hlavu! Kdyby existence našeho národa závisela na papaláších, vrcholných pøedstavitelích všeho druhu, prezidentech a politicích, tak už jsme dávno neexistovali. My ale jsme, byli jsme a budem!!! V dnešní dobì záleží stále více na tom, jak my sami, jako jednotlivci, navzdory „mismanagementu“ vìcí veøejných, pùjdeme èestnì svojí cestou a s mravenèí pílí budeme pracovat pro dobré svých bližních a modlit se za odpuštìní svých høíchù. Snažit se ujít svùj dobrý krok! Spoléhat musíme už jen na sebe a s oèima upøenýma na ideál Božího království prosit Boha o pomoc. Musíme se pøipravit na velmi nepøíjemné. Blesková výmìna vlády v Rusku v nedìli 23. 8. 1998 tomu jen nasvìdèuje. 24. 8. 1998

EURING. DR. BOHUMIL KOBLIHA, LONDÝN

Èeská republika po listopadu 1989 (5. èást) oèima bývalého poslance Federálního shromáždìní ÈSFR Stoupající nezamìstnanost mezi poèetnou pracovnì nejménì produktivní èástí naší spoleènosti povede k dalšímu rùstu kriminality. A jestliže se stát nebude schopen vypoøádat s ní cestou zákona, mùže nastat doba, kdy obèané vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Právní stát musí chránit obèany už proto, že oni si na vlastní bezpeènost svými danìmi platí a plným právem ji požadují. Není-li toho stát schopen, vystavuje se nebezpeèí rozkladu. Ostatnì soudím, že rozdíl v postavení obèana v totalitì a postavení obèana v demokracii spoèívá v tom, že zatímco v totalitì je zde obèan pro stát a vùèi státu stojí v postavení poddaného, v demokracii je tomu naopak - tam existuje stát pro obèana. Avšak, zaè stojí stát, v nìmž se obèan musí starat pouze sám o sebe a kde se stát zbavuje odpovìdnosti za obèana? Demokratický právní stát mùže prosperovat pouze tehdy, existuje-li v nìm právo, které platí pro všechny stejnì a je-li øízen intelektuálnì i mravnì vyspìlými lidmi, kteøí jsou schopni demokratické a fungující struktury státu øídit a spravovat. Avšak nemohou být zárukou demokracie a tvorby právního státu lidé, kteøí zde vìdomì, cílenì a programovì budovali ètyøicet let stát totalitní. Nemùžeme být považováni za právní stát, jestliže ti, kteøí se dopouštìli zloèinù justièních vražd a zloèinù proti lidskosti, zùstali nepotrestáni. Je tøeba, aby se obèané a pøedevším „pracující lid“, jehož se komu-

nisté pøi páchání svých zloèinù nejvíce dovolávali, dovìdìl, jakých zloèinù se komunistická strana dopouštìla na vlastním národì a jaké zloèiny páchala ve jménu pracujícího lidu. Dìjiny komunistické strany jsou dìjinami zrady, násilí a tekoucí krve. Je to ideologie lži a násilí, založená na „tøídní“ nenávisti. Komunisté slibovali tomuto národu šastné zítøky, ale zùstala po nich pouze temná minulost. Komunisté zrazovali stát v roce 1948, kdy se známým protistátním puèem zmocnili vlády v tomto státì na dlouhých ètyøicet let, zrazovali národ v roce 1968, kdy si na lid vlastní zemì povolali armády Varšavské smlouvy. Zrazovali už v roce 1945, v dobì Pražského povstání. Tehdy generál Patton vyslal do Prahy své vyjednavaèe, kteøí Èeské národní radì sdìlili, že Amerièané jsou pøipraveni osvobodit Prahu bìhem nìkolika hodin, jestliže Národní rada o to požádá. Tehdy, pøi následném hlasování o tomto návrhu, se komunisté postavili proti. V dùsledku zrádného hlasování soudruha Smrkovského Praha nebyla osvobozena Amerièany, kteøí stáli v Rokycanech, 70 km od Prahy, a v Praze musela téci krev èeských lidí ještì plné dva dny a dvì noci. Protože Praha musela být osvobozena Rudou armádou, protože musel vzniknout mýtus Rudé armády-osvoboditelky. Komunistùm nikdy nezáleželo na tom, tolik vyteèe krve, jde-li o uchvácení moci. Nebýt pøedcházející dohody o demarkaèních èárách a okupaèních pásmech, setkaly by se sovìtská a americká armáda nikoliv v prostoru Aš-Cheb-Karlovy Vary-Plzeò-TachovÈeské Budìjovice, ale v prostoru Èeskomoravské vysoèiny. Komunistùm však vždy šlo

pouze o uchvácení moci, bez ohledu na to, kolik vyteèe krve. Když se nám po válce vraceli vìzni z nacistických koncentraèních táborù, pozastavovali jsme se nad tím, jak se mohlo stát, že kulturnì a civilizaènì vyspìlý nìmecký národ klesl až do hlubin barbarství, kde vládne rasismus a krevní msta. Avšak po nástupu komunismu byl tento stát ovládán ideologií tøídní msty a byly opìt budovány koncentraèní tábory a do téže hlubiny barbarství klesl i národ Husùv, Komenského a Masarykùv. Nic takového by se však nemohlo stát, kdyby se i v tomto národì nenalezlo dostatek psychicky labilních a charakterovì vadných lidí s vrozenými sklony ke zloèinnosti, jimž totalitní komunistický systém umožnil uplatnìní jejich nejbližších živoèišných pudù. My jsme se však s tìmito zloèinci neumìli vypoøádat. Nechápu, proè nebyl postaven pøed øádný soud prokurátor soudruh Urválek, který tak smutnì proslul v procesu Horáková a spol., v procesu Slánský a spol., kde byly vynášeny rozsudky smrti a kde tekla lidská krev. Proè nebyl postaven pøed soud soudruh Bi¾ak, jehož podpis je evidentnì na tzv. zvacím dopise? Proè nebyli postaveni pøed soud ti, kteøí se podíleli na utrpení politických vìzòù v komunistických vìznicích a koncentraèních táborech? Volání bývalých politických vìzòù po spravedlnosti není aktem msty, ale vyrovnáním se s minulostí. My ovšem, namísto toho, abychom s tìmito zloèinci zavedli øádné soudy, poskytujeme bývalým estébákùm až stotisícové odstupné a na druhé stranì politickým vìzòùm, kteøí se po mnohaletém vìznìní vraceli do civilního života, pokud se vùbec dožili a ve vìzení nezemøeli, s podlo-

meným zdravím, neposkytujeme ani haléøe za poškozené zdraví, které v dùsledku svého vìznìní utrpìli. Na to soudruh Koèárník peníze nemá. Na estébáky ovšem ano! Onu nepostižitelnost komunistických zloèinù by mìl zodpovìdìt ministr spravedlnosti. Byla naše „sametová revoluce“ proto tak sametová, že vlastnì nešlo o revoluci, ale o pouhé pøedem sjednané pøedání moci politické za cenu zachování moci ekonomické? Staøí komunistiètí aparátníci sedí dosud, by již v pøevleèených kabátech, na úøadech státní správy, jsou øediteli akciových spoleèností, øediteli továren, øediteli škol, kde dosud vychovávají naši mládež v duchu marxismu! Kdo za tento stav nese odpovìdnost? Jako svobodní obèané jsme mìli již nìkolikrát možnost projevit svou vùli ve svobodných volbách. Avšak z naší svobodné vùle musí vyplývat i naše odpovìdnost za vìci pospolité. Svoboda bez odpovìdnosti je anarchie, která otevírá dveøe totalitì, a už totalitì levé, èi pravé, hnìdé, èi rudé, èi jakkoliv zbarvené. *** Po ètyøicetiletém spektru levém se jazýèek na vahách pøesunul vpravo. Avšak naše nová „Národní fronta pravice“ provádí dnes stejnou kuloárovou politiku, jakou pøed listopadem 1989 provádìla levice. Pøi absenci politického støedu došlo ke støetu politických sil levých a pravých. Tento støet nesmìøoval k vytvoøení podmínek pro fungující právní stát, ale naopak vyústil v rozpad státu. Historie je velkou uèitelkou života, ovšem pouze pro ty, kteøí jsou ochotni se z historie pouèit. Ti, kteøí to nedokáží, bývají právì historií donuceni si ji znovu zopakovat.

Souèasné politické síly jsou rozloženy mezi pravici a levici. Pravice zklamala oèekávání, která do ní národ vkládal, levice se jeví jako nekonstruktivní. OH propadlo ve volbách, KAN se mohl dostat do parlamentu jen za cenu uzavøení koalice s KPV ÈR, která však prohlašuje, že je „nadstranická“, LSU nepùsobí pøíliš dùvìryhodnì už proto, že na postech této strany dominují ultralevé síly. Sládkovi republikáni jsou rozštìpeni a navíc jim schází politická kultura. Strana sexu a strana piva jsou stranami-nestranami, které pouze tøíští politickou strukturu, aniž aby ji stmelovaly. KDS, která šla do prvních parlamentních voleb roku 1990 spoleènì s Lidovou stranou pod oznaèením KDU, se spojila s pravicovou ODS a je ochotna se spojit kdykoliv s kýmkoliv, kdo by zaruèil teplé místo pro její funkcionáøe, a to i za cenu likvidace vlastní strany. Lidová strana, pod nic neøíkajícím oznaèením KDU, mìla jedineènou pøíležitost zbavit se stínù minulosti z období národnì-frontovní politiky a vytvoøit silnou Unii køesanských politických sil v tomto státì; místo toho za slib ministerských køesel sama jednotu tìchto sil pomáhala rozbít. Ani po pøijetí, èi spíše usurpaci oznaèení KDU, nikdy žádnou Unii køesanských politických sil nevytvoøila a i nadále zùstala tím, èím byla vždy: klerikální a pøevážnì katolickou. Ledaže bychom pøipustili možnost, že vytvoøila Unii sama se sebou. Což je ponìkud schizofrenické. Navíc její ministøi zpùsobili zmatky v kultuøe a bývalý lidovecký ministr sebeobrany, stejnì jako ministr zemìdìlství se ukázali být v politice naprostými diletanty. MGR. JOSEF TOMSA, JAROMÌØ (Pokraèování pøíštì)

7

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998 • Dokument • Dokument • Dokument • Dokument • Dokument •

PRVNÍ MEZINÁRODNÍ KONGRES O PØÍMÉ DEMOKRACII (Pøíbram, 25. - 27. 8. 1998) Doufejme, že tímto kongresem zaèal být už koneènì odpoèítáván èas nerozumu a nemravnosti v podobì zastupitelské lžidemokracie! A doufejme také, že toto odpoèítávání nebude trvat až ostudnì dlouho. SVOBODNÉ NOVINY pøetiskují úvodní slovo hlavního organizátora tohoto kongresu - Dr. Jiøího Poláka. Pøetiskujeme také pøíspìvek, který pro úèastníky kongresu napsal Ing. Antonín Bìlohoubek. REDAKCE Úvodní proslov Dámy a pánové, drazí pøátelé, jménem naší skupiny, Hnutí za pøímou demokracii, mám velké potìšení pøivítat Vás na tomto kongresu, prvním tohoto typu, který se kdy konal v kterékoli zemi. Mezi našimi mezinárodními úèastníky chci zvláštì pøivítat Prof. Theodora Beckera, profesora politické vìdy na Univerzitì v Auburn v Alabamì a Dr. Christu Slaton, vìdeckou pracovnici z USA. Prof. Becker a Dr. Slaton laskavì svolili organizovat druhý a tøetí den, jakož i øídit jednání tohoto prvního dne. Jsem hrdý na to, že mohu øíci, že ve Washingtonské deklaraci z r. 1918, totiž v dokumentu, který vyhlašoval vznik Èeskoslovenské republiky, byla již obsažena idea pøímé demokracie, to jest právo na obèanskou iniciativu a na závazná referenda. Tento dokument podepsal, mezi jinými, první prezident této zemì, T. G. Masaryk. Následující politický vývoj zhasil tuto jiskøièku nadìje. Dnes, osmdesát let pozdìji, jiskra je znovu vznícena a brzy rozpoutá požár. Možná že je nìco symbolického ve skuteènosti, že první kongres o pøímé demokracii se koná právì v této zemi, po Švýcarsku první, alespoò v Evropì, kde nejvyšší pøedstavitelé formálnì pøijali princip pøímé demokracie jako ideologický základ jejich rodícího se státu. Myslím, že tento kongres by se mohl stát historickým, že by v budoucnu mohl být považován za událost vyznaèující zahájení nové éry, éry skuteèné demokracie. Chtìl bych Vás teï struènì informovat o skupinì, která organizuje toto setkání, totiž MDD (Movement for direct demokracy)

- Hnutí za pøímou demokracii. Myslím, že naše hnutí se liší od vìtšiny podobných dvìma charakteristickými rysy. Zaprvé - aèkoliv jsme aktivní v Èeské republice, nepokoušíme se ovlivnit politiku této zemì. Naší ambicí je vytvoøit kanály pro mezinárodní spolupráci a pøispìt k vyvinutí teorie pøímé demokracie, formulovat stanoviska, na nichž by se vìtšina DD aktivistù mohla shodnout. V tomto smìru je nᚠpøístup podobný snahám Dr. George Sagiho, s nímž doufáme nastolit plodnou spolupráci. Rozdíl mezi námi a Dr. Sagim je v tom, že on se pokouší vybudovat dosti formální organizaci, zatímco my máme na mysli pouze sí neformální, avšak pomìrnì pravidelných mezinárodních kontaktù. Tento kongres by mohl být prvním krokem v tomto smìru. Bude-li to finanènì možné, chceme zaèít vydávat (v angliètinì) ètvrtletník DD bulletin, obsahující informace o DD iniciativách v rùzných zemích a o jejich pokrocích. Toto je první aspekt, který chci vyzdvihnout. Druhý charakteristický rys je naše zamìøení na problémy životního prostøedí. Teoretickým základem naší èinnosti jsou práce tøí odborníkù a mé vlastní. Pøed nìjakými pìti lety jsme se rozhodli slouèit naše úsilí za úèelem formulace nìèeho, co by se dalo nazvat „strategie pøežití“. Pro nás je pøímá demokracie nejen zpùsob, jak zvýšit možnosti obèanù zúèastòovat se politického procesu. Jak to vidíme, je možná pøímá demokracie jedinou realistickou cestou k pøekonání nejhorší krize v dìjinách lidstva. Tradièní stranické systémy se zamìøovaly a zamìøují - pøedevším na rozdìlování hmotných statkù. V diktaturách je toto rozdìlování vynucováno shora, pøi potlaèení veškeré opozice. V takzvaných parlamentních demokraciích a prezidentských systémech dochází k rozdìlování cestou konfliktù mezi rùznými kategoriemi obèanù, jakož i konfliktù (a do jisté míry i pokoutní spolupráce) mezi malými elitními skupinami, v prvé øadì vedeními politických stran. Tento systém mohl fungovat uspokojivì bìhem posledních zhruba sta let a byl nejvìtším pøiblížením se demokracii, jakého bylo možno v této historické epoše do-

sáhnout. Po skonèení studené války se situace silnì zmìnila. Místo hrozby nukleární války jsme si uvìdomili jinou a ještì horší hrozbu pøicházející z našeho okolí. Víme teï, že naše civilizace mùže být v kterémkoli okamžiku smetena velkým meteorem. Experti øíkají, že toto nebezpeèí mùže být ve vìtšinì pøípadù odvráceno, vybudujeme-li systém teleskopù pozorujících celou oblohu dnem i nocí a vyvineme-li potøebnou technologii. To bude však vyžadovat mnohem vìtší prostøedky, než jaké je vìtšina politikù zatím ochotna pro tento úèel poskytnout. Ještì zøejmìjší je hrozba pøibližujícího se vyèerpání pøírodních zdrojù naší planety a rychle se zhoršujících životních podmínek. Pøekonání tìchto hrozeb bude vyžadovat spolupráci velké vìtšiny obèanù. Nemá to nic spoleèného s tradièní pravo-levou dimenzí politických systémù. Stranická politika je neschopna øešit takové problémy, ponìvadž je založena na konfliktech, jejichž úèelem je dosáhnout krátkodobé výhody i za cenu toho, že si spoleènost, v delší perspektivì, øíká o neštìstí. Vìtšina stranických politikù je neochotna - a v praxi i neschopna pøevzít zodpovìdnost za pøežití, protože jejich strategie nesahají dále než k pøíštím volbám. Jsme pøesvìdèeni, že pøežití mùže být zajištìno pouze tím, že se zodpovìdnost pøenese na úroveò øadového obèana jako jedince místo jako pøíslušníka té které kategorie. Vìøíme, že v pøímé demokracii si obèané zvolí strategie pøežití, i když to bude znamenat radikální zmìnu životního stylu v nìkterých oblastech. (Pozn. red.: O této problematice viz èlánek J. Ohnutka Globální program pøežití, otištìný ve SN è. 5/1998.) Tento ekologický pøístup k pøímé demokracii byl vyvinut dvìma èleny naší skupiny, Prof. Josefem Šmajsem, profesorem filozofie na Masarykovì univerzitì v Brnì, a Ing. Jaroslavem Koèím, významným ekonomem a konstruktérem. Další specialista, patøící k našemu kroužku, je Dr. Milan Valach, jehož práce se zamìøují na demokratizaci ekonomických systémù, pøesnìji: na demokratizaci systémù podnikového vlastnictví. DR. JIØÍ POLÁK

Buøièovy postøehy o demokracii v Nedejme se mást chválami, které slepí a otrlí mudrlanti pronášejí a sepisují o údajné vyspìlosti naší civilizace! Pozornì naslouchejme tìm, co jsou mínìní hodnì odlišného. Katastrofy politické, hospodáøské, ekologické a mravní nás k tomu pøímo vybízejí. v Nerozumu a nemravnosti je i na prahu dalšího tisíciletí u „homo sapiens“ spousta. Špatností klíèovou, onou žábou na prameni je nerozum a nemravnost v podobì zastupitelské lžidemokracie. v Miliony potupnì ovládaných, kteøí se prostøednictvím zastupitelské lžidemokracie vydávají na milost a nemilost tlupám vícenásobných zloèincù - TAKOVÝ je stav „homo sapiens - èlovìka moudrého“ i na prahu dalšího tisíciletí! v Èas rozumu a mravnosti nezaène, dokud nepomine zastupitelská lžidemokracie. v Až katastrofální nedostatek lidí schopných pøemýšlet na patøièné úrovni se dnes projevuje pøedevším v tom, jak málo je buøièù útoèících proti zastupitelské lžidemokracii a horujících pro poctivou demokracii pøímou. v Degradovat miliony lidí na tvory nezpùsobilé spolurozhodovat o podstatných vìcech pøímo, to je zloèin Z NEJVÌTŠÍCH! A právì na nìm stála a stojí zastupitelská lžidemokracie. v Zastupitelská lžidemokracie je zloèinem pøedevším z hlediska mravního (z lidí mravnì ne dost silných dìlá prodejné pøikrèence, tvory mravnì rozbøedlé), AŽ PAK je zloèinem i z hlediska politického. v Prodejné pøikrèenectví milionù potupnì ovládaných je hanebností nejrozšíøenìjší a svým zpùsobem i nejpustošivìjší. v Každé volby v zastupitelské lžidemokracii jsou vlastnì znovu a znovu opakovaným Mnichovem, znovu a znovu prodlužováním stavu, kdy o podstatných vìcech rozhodují chorobnì domýšlivá individua o nás bez nás. v Kritérium poctivosti politikù je naštìstí prostinké: chtìjí, nebo nechtìjí poctivou demokracii pøímou? Kdo ji nechce, toho mìjme za chorobnì domýšlivého cynika nebo chorobnì domýšlivého hòupa, který je plný choutek smýkat slepými a otrlými zuboženci. v Kdo pøistupuje na to, aby byl zastupován i pøi rozhodování o podstatných vìcech, jako kdyby on sám byl duševnì ménìcenný, ten duševnì ménìcenný svým zpùsobem SKUTEÈNÌ JE! v Volièùm v zastupitelské lžidemokracii opakujme znovu a znovu: Podporovat jedny darebáky proti darebákùm jiným, to je sprostota a darebáctví TAKÉ! v Chorobnì domýšliví PODLIDÉ. V novodobé historii k nim na prvním místì patøili, patøí a budou patøit politiètí recidivisté v zastupitelské lžidemokracii. v Zastupitelská lžidemokracie stojí na tolerování politického zlodìjství. Až toto zlodìjství potupnì a pustošivì ovládaní tolerovat pøestanou, zastupitelská lžidemokracie skonèí. v Vyjádøeno matematicky: Zastupitelská lžidemokracie se rovná: stáda tvorù slepých a otrlých plus chorobnì domýšliví stádníci. Kdo toto konstatování odmítá, je slepý a otrlý také. v Smír, který je u našich souèasníkù snad nejostudnìjší: smír se zastupitelskou lžidemokracií, to jest smír s tlupami politických recidivistù, kteøí se nestydí parazitovat na slepotì a otrlosti milionù lidí. v K propagátorùm zastupitelské lžidemokracie patøí vlastnì i ti její ZDÁNLIVÍ odpùrci, kteøí na ni útoèí (a horují pro pøímou demokracii) na intelektuální a mravní úrovni hodnì pokleslé. v Kdo je proti poctivé demokracii pøímé, toho mìjme za sluhu nerozumu a nemravnosti. Jestli si tak poèíná ze slepoty a z otrlosti

nebo z prodejnosti, to považujme za podružné. v Jen více nebo ménì slepý a otrlý je každý, kdo výrazy „tlupy vícenásobných zloèincù“ a „tlupy politických recidivistù“ vnímá jako povážlivé nadsázky. v Zastupitelskou lžidemokracii nám vnucují nejen chorobnì domýšliví stádníci. Vnucuje nám ji svým zpùsobem každý, kdo na ni pøistupuje. v Poctivé demokracie pøímé se báli a bojí jak mocní nièemové komunistiètí, tak kapitalistiètí. Báli a bojí se jí ze stejných dùvodù - že by znamenala konec jejich svévole, jejich zlotøilého parazitování. v Šíøení tupé spokojenosti uprostøed špíny a hanby politické i nepolitické „našimi“ masmédii patøí k tomu NEJÚÈINNÌJŠÍMU køivení a ohlupování potupnì a pustošivì ovládaných. v Politická pornografie na konci tohoto tisíciletí nejrozšíøenìjší: chvály zastupitelské lžidemokracie. v Užívat si pøízemního štìstíèka uprostøed špíny a hanby politické i nepolitické, to pøenechme prodejným pøikrèencùm. My stateènì odporujme, probouzejme všechny, kteøí jsou probuzení schopni. v Nebude a nemùže být dobøe, dokud prodejné pøikrèenectví pøemnohých nevystøídá jejich ušlechtile výbojný hnìv vùèi špinavcùm politickým i nepolitickým. v Tlupy vícenásobných zloèincù je tøeba zbavit politické moci. Kdo se nad nimi jen znovu a znovu pohoršuje, ten si jejich øádìní zaslouží! v Podobnì jako se zloèinù nedopouštìl a nedopouští komunismus, ale komunisté, tak se zloèinù nedopouštìla a nedopouští ani zastupitelská lžidemokracie sama, ale ti, co nám ji vnucovali a vnucují. v Kdo zastupitelskou lžidemokracii pro její potupnost a pustošivost neodmítá, ten si ji jako trest z nejhorších svým zpùsobem ZASLOUŽÍ! v Zastupitelská lžidemokracie je pøedevším nerozum a nemravnost. AŽ PAK je i vydatným pøedplatným na katastrofy politické, hospodáøské, sociální a ekologické. v V moci poctivé demokracie pøímé je jak skonèení se svévolí politickou, tak se svévolí hospodáøskou, sociální, ekologickou a mravní. PROTO se jí tak intenzívnì brání nièemové politiètí i nepolitiètí. v K poctivému respektování vùle oprávnìných volièù patøí nepochybnì také to, aby køesla pøipadající na podíl tìch, co volby ignorovali, zùstala v zákonodárných sborech prázdná. Že tomu tak není, to je jen další dùkaz o sprostotì a cynismu politických recidivistù. A publicisté, kteøí tuto špinavost nepranýøují, jsou jen a jen špinavci také! v Poté, co byla konstatována a doložena potupnost i pustošivost zastupitelské lžidemokracie, je NEOMLUVITELNÉ neusilovat o poctivou demokracii pøímou! v Bez výbojné síly vìtšiny dosud potupnì ovládaných poctivá demokracie pøímá nezvítìzí. Ušlechtilí buøièi by mìli tuto sílu vybuzovat a zdatní organizátoøi ji pøivést k vítìzství. v V dnešní politické i nepolitické špínì a hanbì je poctivá demokracie pøímá snad tou NEJVÌTŠÍ nadìjí, jakou máme. Chápou to dosud jen dosti vzácné výjimky. ING. ANTONÍN BÌLOHOUBEK (Napsáno pro první mezinárodní kongres o pøímé demokracii, který se konal ve dnech 25.-27. 8. 1998 v Pøíbrami.)

ÈESKÉ DÌJINY V OBRAZECH (Seriál z dobových vyobrazení)

Karel IV. - „otec vlasti“ (620. výroèí úmrtí)

Tímto pojmenováním oznaèil M. Vojtìch z Ježova èeského a øímského krále a nìmeckého císaøe z rodu Lucemburkù - Karla IV. Stalo se tak ve smuteèní øeèi v den jeho pohøbu 15. 12. 1378. Podle dobových údajù se koncem listopadu 1378 zhoršilo Karlovo tìžké onemocnìní dnou. Horeèka vyvolala prudký zánìt plic, jemuž oslabený organismus nedokázal vzdorovat. Císaø Karel, zcela vyèerpán tzv. suKarel IV. Lucemburský chou zimnicí a obklopen svými nej(Vyobrazení podle busty Petra bližšími, skonal dne 29. 11. 1378, tøi Parléøe v trifóriu katedrály hodiny po západu slunce. Podle nedávno provedené antrosv. Víta na Pražském hradì, pologicko-lékaøské expertizy bylo na 2. pol. 14. stol.) poèátku Karlovy nemoci, konèící smrFoto: archiv SN tí, tìžké zranìní levé nohy: zlomenina krèku stehenní nohy, která ho natrvalo upoutala k lùžku, z nìhož již nevstal. Panovníkovo mrtvé tìlo bylo balzamováno a podle pøání zesnulého odìno do mnišského hábitu. Velkolepé pohøební obøady trvaly 17 dní. Po jejich skonèení byly Karlovy ostatky uloženy do královské hrobky pod chrámem sv. Víta na Pražském hradì. 3. 12. 1998

- RJ -

MINIPOVÍDK INIPOVÍDKYY

Kouzlo mikulášského veèera Když byl v roce 1946 vyhlášen vládní dekret o nasazení roèníkù narození 1927 a 1928 do zemìdìlství, byla jsem s kamarádkou v jednom statku. Byla to døina, brzy ráno se vstávalo a celý den bylo co dìlat. Až veèer po veèeøi jsme obì padly na postel a spaly a spaly - jako Karafiátovi brouèci. V té dobì jsme daleko od svých blízkých prožívaly také blížící se Vánoce a Mikuláše. Napadlo mne, že dìtem ve vesnièce udìláme radost, když pùjdeme za Mikuláše, andìla a èerta. Syn statkáøe byl urostlý, a tak se z nìho stal Mikulᚠ- s dlouhou vousatou bradou z papíru, kterou si nalepil. Kamarádka byla „andìl“, pro-

PRO MAMINKU tože mìla dlouhé svìtlé vlasy. A já jsem byla zase „èertík“, který si pomazal sazemi oblièej a nasadil rádiovku s papírovými rohy. V pøedveèer sv. Mikuláše jsme si vzali košík, do kterého nám rodièe dìtí dali dárky, a zasnìženou vesnièkou jsme se ubírali od stavení ke stavení. Dìti za chvíli pobíhaly za námi a pokøikovaly: „To jsou Tomkovic brigádnice!“ Bylo plno radosti, my jsme však zùstali inkognito, aby se veèer plný mikulášského kouzla nezkalil. Dnes, když vidím, jak se ta pìkná tradice dodržuje, mám radost, že mezi Èechy nic dobrého hned tak nevymizí. A to je dobøe. EVA COUFALOVÁ, PRAHA 10

Rozpoètová past aneb Expanzívní deprese (Pokraèování ze str. 1) jedno, jaká je struktura státního rozpoètu, nebo jeho te-

v dùsledku tohoto autonomního zvýšení poptávky zvýší celková velikost domácího produktu a tím vzniknou vìtší rozpoètové pøíjmy. Celkovým výsledkem penìžního financování státního rozpoètu je, že celé zvýšení rozpoètových výdajù se po urèitém èase stane trvalým pøíjmem státního rozpoètu na základì zvýšení velikosti domácího produktu a pøíjmù obyvatelstva. Penìžní financování vyšších rozpoètových výdajù je tedy pouze krátkodobé a vzniklý deficit nepatrný. Rozpoètová politika minulých vlád byla restriktivní nejen v dùsledku snižování rozpoètových výdajù, ale i proto, že byla deficitní. I když státní rozpoèet byl navrhován jako vyrovnaný, èást skuteèných výdajù státního rozpoètu (jak výdajù rozpoètovaných, ale i jiných výdajù státu nezahrnutých v oficiálním státním rozpoètu) nebyla financována z rozpoètových pøíjmù, ale z prodeje státních aktiv - státního majetku. Vedle tohoto neoficiálního, ale faktického deficitu hospodaøení státu konèil zejména v posledních letech i oficiální státní rozpoèet deficitem. Hospodaøení dnešní vlády by mìlo být lepší, protože skuteènì sleduje potøeby naší ekonomiky a na to potøebuje peníze (chce provádìt zemìdìlskou i prùmyslovou politiku, což minulé vlády odmítaly). Sociálnìdemokratická vláda tedy (poctivì) zakomponovala deficit do návrhu státního rozpoètu pøímo. To je však z makroekonomického hlediska totéž jako rozpoètová politika minulých vlád. Pøitom je prakticky

oretická „prorùstovost“ v dùsledku zvýšení podílu investièních výdajù (která se mùže projevit až v dlouhém èasovém horizontu) je souèasnì negována snížením investièních výdajù v sektoru soukromém. Deficit státního rozpoètu tedy vysává peníze ze soukromého sektoru a brzdí jeho rozvoj. V tom má Václav Klaus absolutní pravdu, ale jeho pravdivá argumentace fakticky pùsobila jako obratný judistický manévr, aby vláda, jako „opozice ODS“, tím vehementnìji prosazovala opak souèasného (tentokrát správného) stanoviska ODS a tím de facto provádìla totéž, jako ODS po celou dobu své vlády. (Pozn.: Celé stanovisko ODS však správné rovnìž není, nebo se snaží, poukazováním na nesprávnost deficitního financování, pouze co nejvíce snížit objem státního rozpoètu. Takový zásah však pùsobí rovnìž restriktivnì.) Naskýtá se tedy otázka, zda deficitní financování rozpoètu nebude sloužit jen jako dobøe uložené úspory nìkterých finanèních kruhù (státní dluhopisy totiž dávají vyšší úrok než termínované vklady a hlavnì nemohou zbankrotovat, nebo stát je vždy povinen své závazky plnit). Navíc jsou tyto úspory, na rozdíl od termínovaných vkladù, kdykoliv použitelné na levné zakoupení podnikù soukromého sektoru, když se následkem snížení poptávky v dùsledku rozpoètového deficitu ocitnou v bankrotu. JAN K UKAÈKA

Zùstaneme na ocet

(Fejeton) Pestrobarevné skvrny, nad nimiž plesá smutné oko poutníka, nejsou dílem bezbøehé fantazie snícího básníka, ani šíleného impresionistického malíøe, ale rezavého štìtce matièky pøírody. Do èeských luhù a hájù vstoupil majestát Podzimu a èeský èlovìk vyrazil na houby... Možná vás pøekvapím, ale podle výzkumu Èeské mykologické spoleènosti se k houbaøské vášni pøihlásilo na 80% èeské populace. Jsme tedy nejen národem muzikantù a nevyléèitelných závistivcù, ale také náruživých houbaøù. A jak by ne, vždy houby rostou poslední dobou jako vzteklé. Najdou všichni - mladí nebo staøí, pozorní i dalekozrací. Les je ke všem stejnì štìdrý, ostatnì patøí pøece nám všem, tak jaképak cavyky. Jedinou vadou na kráse je to, že s kolektivním vlastnictvím máme neblahé zkušenosti. Známou Jahelkovu premisu: „Když je to nás všech, všichni krást nemùžeme.“ pro nᚠpøípad pøíznaènìji parafrázuji takto: Když je to nás všech, nikdo se o to nestará a všichni to využíváme do úplného vyèerpání. Tento zpùsob myšlení, který z mnohých mozkových závitù nevykoøenil ani køehký samet naší retardované demokracie, se mi zdá ponìkud nebezpeèný. Nechci dìlat z velblouda stohlavou obludu a nabízet apokalyptické vize zániku èeského lesnictví, jehož bohatství plundruje bezhlavá tìžba èi dokonce organizované stádo nenasytných houbaøù. Chci se jen svìøit s vlastním pocitem - èeské lesy (a nejen ty) vypadají z dálky lépe. Pøi pohledu zblízka mì napadá, abychom si nakonec místo plných košíkù hub neèistili vlastní svìdomí. Pak už si budeme moci naložit leda nohy do láznì a všichni zùstaneme na ocet. MILAN EISENHAMMER

8

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

S K O R O V Á Ž N Ì HOROSKOPNAPROSINEC SKOPEC (21.3.-20.4.)

Hvìzdopravci Vám radí jít na vánoèní nákupy. Potøebujete na nì klid, a ne ovlivnìní reklamou èi mínìním jiných.

BÝK (21.4.-20.5.)

Máte starosti s láskou? Nedìlejte si je a milujte, pokud to nenarušuje Vaši práci. Nepøekraèujte však spoleèenské hranice.

BL͎ENCI (21.5.-21.6.)

Je to dobrý mìsíc. Dává Vám èas zbavit se špatných návykù, jako jsou drogy èi cigarety. Doporuèí-li Vám Støelec nìjakou soutìž, nechte se zlákat a vìøte, že aspoò neprohrajete.

RAK (22.6.-22.7.)

Pro Vás je prosinec špatný mìsíc: nemoci, migréna a špatná nálada. Možná se nevyhnete ani neschopence èi pobytu v nemocnici. Je to osud, nemoc Vás ovládla.

LEV (23.7.-23.8.)

Sledujte poštu. Možná že nìkterý dopis pro Vás by nemìli èíst jiní. První a tøetí pátek v mìsíci neèiòte žádná závažná rozhodnutí ani v práci.

PANNA (24.8.-23.9.)

Èekejte problémy: možná Vás nìkdo pomlouvá a chce se Vás zbavit. Nesnažte se ho hned „znièit“, pøijde to samo. Pozvání do divadla pøijmìte, ale se skrytou láskou èi obdivem nepoèítejte..

VÁHY (24.9.-23.10.)

Hvìzdy Vám slibují peníze skrze neznámého èlovìka. Pokuste se je získat. Nesmíte však být zbrklí, nebo o nì pøijdete.

ŠTÍR (24.10.-22.11.)

Máte pøed sebou konkurs nebo zkoušku. Pøipravujte se. Nevyjde-li to dnes, snad jindy. Jiný Štír Vás možná pozve do hry o peníze. Nedejte se zlákat: výhra by byla malá.

Èeské zdravotnictví zachránìno! Èeské zdravotnictví bylo tìsnì pøed krachem zachránìno geniálním nápadem! Zbavme se demokratickým zpùsobem teroru a pøehnaných mzdových požadavkù študovaných doktorù! Proè máme být vydíráni tím, že doktorské studium je nákladné a trvá léta, když mohou jejich práci zastat mnohem lacinìjší felèaøi, nadaní samoukové a bylinkáøi! Nepomáhaly snad pijavice nebo pouštìní žilou? Neumìl by snad zkušený øezník obratnì uøíznout nohu nebo vyøíznout slepé støevo? Truhláø spravit zlomenou nohu dlahou? Vždy sroste sama! A staletá praxe bylinkáøù je také k nièemu? Dobré rady a zaøíkávání si dnes mùžeme pøece pouštìt doma z CD-ROMù na poèítaèi a vyléèit si tak lehèí pøípady sami jako spoluúèast k pojištìní! Naši poslanci zøejmì takovou spoluúèast mají, protože menší nemoci do pùl roku se jim nepoèítají! Vezmìme si pøíklad z naší vlády! Což nestaèilo panu Stráskému, když byl ministrem dopravy, jako dostateèná kvalifikace, že si v mládí hrával s mašinkami? A pozdìji jako ministru zdravotnictví, že vìdìl, kdy si vzít aspirin? Nebo jiným praxe topièe, aby mohli zatápìt jiným, praxe pasáka krav, aby mohli vést stádo obèanù, èi zkušenost odkulovaèe sudù, aby se nedali odvalit ze své funkce? Odjakživa pøece platilo, že komu dal Pánbùh funkci, tomu dal i rozum. Máme demokracii a mùžeme si svobodnì zvolit ty nejlepší z nás, kteøí to budou dìlat lépe a lacinìji! Za takovýchto podmínek nám peníze na naše zdravotnictví urèitì postaèí. Možná že i zbude na slušné odmìny zasloužilým! LEŠETÍNSKÝ KOVÁØ, T. È. NEZAMÌSTNANÝ (ZN. KLEŠTÌ NA TRHÁNÍ ZUBÙ MÁM!) Další morová rána dopadla na Èeskou republiku! Èeští senátoøi, cestující pilnì po svìtì, zavlekli zøejmì do vlasti symptom šílených krav, který nakazil velkou èást Senátu. Projevilo se to tím, že nejprve senátor Kavan vypustil poplašnou zprávu o iráckém teroristovi, prý neškodnou. Poté senátor Benda tvrdil, že má nezvratné dùkazy o konfidentství vídeòského starosty Zilka, ale nechce øíci, odkud to ví. Naplno však propuklo šílenství u senátorù, kteøí zaèali žádat doživotní funkci emeritního senátora. Jako paušální náležitosti prý hodlají požadovat pro každého jeden pøepychovì vybavený zámek nebo hrad se služebnictvem a vesnicí nevolníkù. Za samozøejmé považují auto, vrtulník a golfové høištì. Oèekává se, že se pøidá i prezident s podobným požadavkem a nárokem na Lány a Challenger. Poslanci prý budou požadovat automatický pøechod do Senátu po skonèení svého funkèního období, aby si také užili. Je to nehoráznost a zneužití funkce v osobní prospìch! Koneènì tedy víme, proè je tak nutné zvýšit sociální pojištìní! -JEZ-

PF ´99

STØELEC (23.11.-21.12.)

Osud Vás táhne do kuchynì, abyste zkusili nový recept. Nebojte se a puste se do toho. Snad se to podaøí. Vaše zdraví bude v normì.

KOZOROH (22.12.-20.1.)

Ocitli jste se v nových pomìrech - na novém místì, po uzdravení se apod. Pomìry se sice èásteènì od pùvodních neliší, ale nedìlejte ze sebe staré znalce. Bude pøíležitost to dokázat èinem, nikoli slovy.

VODNÁØ (21.1.-19.2.)

Pøestaòte být pasivní a zkuste nìco nového: nìjaký èasopis, jídlo èi pracovní postup. Možná nìco i pokazíte. Je-li škoda na cizím majetku malá, snažte se ji napravit.

RYBY (20.2.-20.3.)

Èeká Vás asi nenadálá a nezvyklá cesta. Nebojte se toho. Dívejte se kolem sebe. Je mnoho zajímavých a krásných vìcí i mimo výlohy obchodù.

Redakce SN pøeje svým ètenáøùm úspìšný rok 1999.

„Spiknutí“ proti nepoctivosti (Pokraèování ze str. 1)

noucí. Pohrdání zákony a pøedpisy v pøedvolební kampani i zpùsob jejího vedení, jakož i povolební boje o ovládnutí pražské radnice a Senátu, nenechaly nikoho na pochybách, že tudy cesta nevede. Jak málo se to liší od snahy komunistù obsadit klíèová místa absolutnì poslušnými straníky, na jejichž osobních vlastnostech a schopnostech už nezáleží. Stát je potom v moci hrstky stranických šéfù, dirigujících Parlament ÈR, Senát i vládu podle svých zájmù, nebo i podle zájmù nìkoho jiného, kdo je má na provázku. V Parlamentu ÈR je proto tøeba opustit dosavadní stranický systém a nahradit jej systémem zastupitelù volebních okresù. Ti by byli voleni pøímou volbou pøi komunálních volbách a byli souèasnì èleny okresního zastupitelstva. Zde by také v dobì, kdy nezasedá parlament, pracovali, nejspíše jako vedoucí okresu, nebo jeho zástupce. Znali by tedy dobøe problémy a potøeby svého okresu a ty by pak jako poslanci v parlamentu obhajovali. Na druhé stranì by ovšem museli být také schopni obhájit spoleèná usnesení parlamentu a pøijetí zákonù pøed svými volièi. Tento systém zastupitelské demokracie by byl mnohem jednodušší, lacinìjší a k obèanùm spravedlivìjší. Už proto, že

poslanec by byl skuteèný zastupitel volièù a nejenom elitní vzorek, jednající podle svého uvážení. Pøi správné kontrole, napø. obecnì pøístupným videozáznamem z jednání parlamentu, ale hlavnì pøi pravidelných poslaneckých dnech pro obèany okresu, kde by pøímo sledoval zájmy svých volièù a musel zdùvodnit v pøípadì potøeby, proè co obhajoval, by poslanec nemìl ani jinou možnost, než jednat v zájmu svých volièù. Urèitì se vyskytne i námitka, že takto sestavený parlament by nebyl schopen tvoøit nové zákony. Je to pravda, ale nemylme se: ani souèasný parlament je netvoøí. Vìtšina souèasných poslancù toho také není schopna. Ty tvoøí legislativci v pozadí a jsou pak jen diskutovány a schvalovány podle návodu odborných poradcù poslancù ve Snìmovnì. Takovou èinnost mohou do problémù lépe zasvìcení poslanci podle návrhu konat také a lépe. Ale zákony, které by byly tvoøeny podle jejich požadavkù Legislativní radou, složenou z nezávislých a fundovaných odborníkù, by asi nebyly tak dìravé a úèelové. A jsme u dalšího problému. V naší Ústavì nejsou oficiálnì na voleného zastupitele kladeny jiné požadavky, než dosažený vìk a obèanství. I na øízení malé-

Pøísaha služební poctivosti Pøísahám na svou èest a svìdomí, že: • ve své funkci budu vždy sledovat jen spoleèný zájem všech obèanù tohoto státu, budu se jí vìnovat s plným nasazením a nebudu vykonávat soubìžnì jiné funkce èi zamìstnání, které nejsou její souèástí; • nejsem a nebudu èlenem žádné organizace nebo skupiny, jejichž zájmy by byly jiné, než je prospìch mého národa, a že jsem se nezavázal k žádné takové slibem poslušnosti; • neutajuji žádný èin, jehož prozrazením bych mohl být donucen konat v jiném zájmu, než ve prospìch svého národa a nepodvolím se žádnému nátlaku v tomto smìru; • nebudu zneužívat vìdomosti a informace, získané pøi své funkci v osobní prospìch svùj, ani nikoho dalšího, a to ani po skonèení mé funkce; • nebudu jednat neoprávnìnì zištnì ani ve svém, ani v cizím zájmu a ani to nikomu nedovolím. Pokud bych porušil tuto pøísahu, odstoupím ze své funkce, podrobím se spravedlivému trestu a nahradím ze svého majetku všechny škody, které jsem svým jednáním zpùsobil.

ho motocyklu musíme prokázat, že jsme toho schopni, øídit stát však mùže zøejmì kdokoli, kdo neváhal naskoèit do zlatého koèáru, když jel okolo (na zpùsobené dopravní karamboly má pak imunitu!). Proè by nemìlo být pro øízení státu požadováno pøíslušné vzdìlání, jak je to zvykovým právem v zavedených demokraciích? U nás ale staèí „myslet jinak“, pøíslušná stranická legitimace a poslušnost. Praxe z bývalé nomenklatury, diplomatických služeb nebo dvojí obèanství jsou ovšem doporuèením. Tím volám po tom, že konkrétní vládu by mìli provádìt lidé k tomu vyškolení, kteøí navíc prokázali, že k tomu mají potøebné schopnosti. Je tedy nutné, aby byla zøízena škola pro manažery a správní úøedníky, kde by byli vybíráni a vychováváni absolventi s potøebnými schopnostmi a znalostmi problematiky vedení podnikù, úøadù, ministerstev a státu. Úspìšní absolventi tohoto studia by mìli povinnì skládat podobnou pøísahu jako lékaøi, že nezneužijí svých vìdomostí proti obèanùm, nebo zneužitelnost takových vìdomostí a zodpovìdnost z toho plynoucí je více než zøejmá. Z nich pøedevším by potom byli v konkurzu vybíráni vedoucí vládní úøedníci do úrovnì ministrù. Ti prùmìrní by našli místa na nižších stupních samosprávy a na vyšší posty by se mohli vypracovat. Pøísaha poctivosti by však mìla být (pro ty, kteøí nesložili profesní pøísahu po absolvování studia) od starosty obce až po prezidenta povinná. V souèasné dobì, kdy ještì není uzákonìna, ji nelze povinnì vyžadovat. Kdo ji však složit nebude chtít, asi ji ani složit nemùže. Je to akce, která bez zvláštních nákladù a úèinnì mùže ozdravit státní orgány. Mít ji složenou by mìlo být ctí pro každého pøíslušníka státního aparátu. S tím vším ovšem souvisí problém nekompromisní kontroly práce takovýchto úøedníkù nezávislými orgány. Jedním z nich musí být referendum. Referendum na tøech úrovních - místním, okresním a státním. Všechny ústavní zákony by mìly být schváleny státním referendem nebo nelze požadovat od obèanù, aby se podrobovali zákonùm, se kterými vìtši-

na neprojevila souhlas! Prostøedkù na referenda bude dost, uvolní se peníze, které jsou dnes urèeny na volby do parlamentu! Funkce Senátu by byla vlastnì nahrazena institucí referenda. Lze jej však zachovat jako radu moudrých s èestným èlenstvím pro pøípadné krizové situace s hlasem poradním. Senátory by mìli být jmenováni zasloužilí úspìšní obèané státu, a už politici, èi z jiných oborù. Senát by se scházel jen v pøípadì nutné potøeby. Ve vysoce akutních pøípadech by mohl Senát vydat své doporuèení na základì elektronické konference senátorù, kterou lze uskuteènit do nìkolika hodin. Prezident by mìl být volen pøímou volbou z kandidátù s prokázanými pøíslušnými schopnostmi a vzdìláním, jeho rozhodnutí však musí podléhat ratifikaci parlamentem. Vláda by pak sestávala z odborníkù s patøiènými schopnostmi a vzdìláním v oboru, vybraných v konkurzu plénem parlamentu. Byla by úkolována a kontrolována parlamentem, jemu odpovìdná a jeho prostøednictvím všemu lidu. Rozhodnutí o zpùsobu, jak splnit uložené úkoly (tedy moc výkonná), však musí pøíslušet v plném rozsahu vládì. Navrhovaný ústavní systém je ponìkud neobvyklý, ale mohl by fungovat i v souèasných ne právì ideálních podmínkách ekonomických i personálních. Tím, že má øadu pojistek proti zneužití a maximální vazbu na vùli a kontrolu volièi, by mohl pøeklenout svou drsnou nekompromisností období transformace souèasného nevyhovujícího systému do nìjaké lepší obdoby. Pøedkládám jej jako návrh do diskuse nebo k pøípadnému použití. Byl bych velice rád, kdyby alespoò trochu pøispìl k pøiblížení se obèanské spoleènosti. 25. 11. 1998

ING. VLADIMÍR VESELÝ

Sloupek

HROZÍ NÁM NÁVRAT K BOLŠEVISMU?

Turbulentní události posledních týdnù víøí nejen na stránkách denního tisku, ale jsou tématy také pro lidová fóra v èeských hospodách. A to je na pováženou. V èeských hospodách se odjakživa probírají jen dùležitá témata. Zatímco na televizních obrazovkách polemizují politici o informaci, zda bývalý vídeòský starosta Helmut Zilk byl èi nebyl agentem komunistické StB a jestli rozhodnutí prezidenta Havla neudìlit Zilkovi øád bylo èi nebylo správným rozhodnutím, na hospodských diskusních fórech je „jasno“ ještì z dob totality. Snad jen èeským politikùm zùstalo utajeno, že sami estébáci užívali pro svou rakouskou agenturu názvu „První správa StB Vídeò“. Mezi Èechy, žijícími v cizinì, se také doporuèovala zvýšená opatrnost pøi cestách do Rakouska, zejména do Vídnì, kde zvýšenou mìrou operovali dùstojníci StB, stejnì jako agentura, o které se proslýchalo, že je nejsilnìji zastoupena v øadách vídeòské policie. Nejnovìjším šokem, jak informovala televizní stanice NOVA, je skuteènost výskytu negativních lustraèních osvìdèení, podepsaných bianko bývalým federálním ministrem vnitra Ing. Langošem, kam si zájemce mùže své jméno dopsat sám. Rozkaz souèasného ministra vnitra Grulicha k provìøování Úøadu dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu již jen doplòuje øadu toho, co je pro obèana, nezatíženého podílnictvím na zloèinech komunistické totality, nepochopitelné. Stálé utajování svazkù StB pochopitelnì vzbuzuje u obèanù, jejichž minulost není zatížena, otazníky. Je tady sice zákon è. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti nìmu, ale ten je, podle zkušeností, aplikován jen velice zøídka. Dnes se ukazuje, že i všechny probìhlé lustrace byly naprosto zbyteèné. I když sám lustraèní zákon je od svého poèátku bezzubý! Je naivní ten, kdo vìøí, že bývalí estébáci pøijali po 17. listopadu 1989 ztrátu svých pozic a že se identifikují s nastoupenou cestou k demokracii. Rozšiøovaný názor o jejich „dùchodovém vìku“ je scestný a zavádìjící. Stejnì tak pøekvapuje názor o zbyteènosti Úøadu dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu. Dokonce je scestné i tvrzení, že „každý druhý obèan byl èlenem zloèinecké KSȓ. Ke zjištìní této cílenì rozšiøované nepravdy staèí znalost malé násobilky! Nevìøím také tomu, že by sám bývalý ministr Ing. Langoš vìdomì umožnil existenci bianko formuláøù lustraèních osvìdèení. Spíše si myslím, že se jednalo o práci estébácké agentury na Ministerstvu vnitra, která tak zajišovala své soukmenovce, etablované ve významných funkcích. Bývalý ministr vnitra Jan Ruml k èistým lustraèním osvìdèením v televizi prohlásil, že „nová revoluce je nemyslitelná“. Plnì s ním souhlasím, ale na druhé stranì je nemyslitelné existenci falešných lustraèních osvìdèení pøehlížet! Pro Èeskou republiku by pøehlížení tìchto skuteèností mohlo mít nedozírné následky. V krajním pøípadì i návrat k bolševismu a totalitì. Rozhodnutí, jak situaci øešit, leží pøedevším v rukou souèasného ministra vnitra. Je zøejmé, že v minulosti došlo k øadì chyb, ale i ty jsou napravitelné, pokud se ovšem nechceme vrátit k bolševismu a totalitì. A to, myslím, není pøáním vìtšiny. 19. 11. 1998

JAROSLAV GAJDA,

ZAHRANIÈNÍ KORESPONDENT AKREDITOVANÝ

U

TISKOVÉHO

ODBORU

MZV ÈESKÉ

REPUBLIKY

STRUÈNÌ A JASNÌ: Dokud mohou vycházet SVOBODNÉ NOVINY, dotud existuje v naší zemi svoboda a vývoj smìrem k demokracii. REDAKCE NEZÁVISLÝ ÈTVRTLETNÍK

VYDAVATEL A ŠÉFREDAKTOR: PHDR. ROSTISLAV JANOŠÍK • ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA: ING. VLADIMÍR VESELÝ • LAYOUT A GRAFIKA: MARTIN ZÁHORA • PÍSEMNÝ KONTAKT: PØETLUCKÁ 31, 100 00 PRAHA 10 • ( 628 08 20 • FAX: 781 50 72 • E-MAIL: [email protected] • TECHNICKÁ PODPORA: JAMIZ • REGISTRACE: MP-11/95 • DISTRIBUCE: TRANSPRESS, S.R.O. • UZÁVÌRKA TOHOTO ÈÍSLA: 3. 12. 1998 • CENZURA JE NEPØÍPUSTNÁ. • PUBLIKUJEME I NÁZORY, KTERÉ NEMUSÍ BÝT SHODNÉ SE STANOVISKEM REDAKCE. • ZA OBSAH ÈLÁNKÙ A REKLAM ODPOVÍDÁ AUTOR.

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

Ètenáøská pøíloha SN Zeman a jeho Nepochopený rok 1968 a jeho odkaz Miloš boys z rodné strany notu. Zejména bych odmítl úvahy o nìjaké zradì se strany našich tehdejších politikù, kteøí byli internováni do Moskvy. Nìkteøí se zachovali velmi stateènì, ale nemùžeme po každém chtít, aby se choval jako mistr Jan Hus a nechal se pro pravdu tøeba upálit nebo zastøelit, i když i tìchto pøípadù bylo nìkolik, hlavnì mezi mladými lidmi. Myslím, že existuje i nìjaká právní zvyklost, že nemùže být právoplatné, jestliže nìkdo podepíše nìco pod nátlakem èi v ohrožení života. Pamatuji se také, že se s napìtím oèekávalo, jak se zachová prezident USA. Pøišla však zpráva, že v dobì invaze vojsk do Èeskoslovenska odjel na své letní sídlo. Pøestože nemìl k Èeskoslovensku žádný závazek, dal tím najevo, že nìjaké Èeskoslovensko jej nezajímá a zachoval se tak podobnì, jako naši spojenci Velká Británie a Francie pøed druhou svìtovou válkou. Šedesátá léta pøed rokem 1968 byla jedna z nejlepších po padesátých letech, která se vyznaèovala tvrdou kolektivizací, znárodòováním a represí proti odpùrcùm socializace. V šedesátých letech došlo k urèitému uvolnìní, zejména v kulturní sféøe, a v roce 1968 se pak rýsovalo uvolnìní také ve sféøe politické. V tisku i médiích byla ostøe kritizována hlava státu - prezident Antonín Novotný, což vedlo až k jeho odstoupení. Pomìrnì dlouho se hledal vhodný nástupce na úøad prezidenta. Nakonec padlo slovo na generála Ludvíka Svobodu, který pøed tím také prodìlal období diskriminace tím, že byl „odklizen“ a pracoval jako zamìstnanec v jakémsi JZD. Poèaly se rozbíhat i soudní rehabilitace a z podnìtu tehdy mladé generace se otevøel i velmi podezøelý pøípad smrti Jana Masaryka (syna prvního prezidenta T. G. Masaryka), který byl od roku 1945 ministrem zahranièí ÈSR. Causa Jana Masaryka, který údajnì spáchal sebevraždu, nebyla nikdy spolehlivì objasnìna a v roce 1968 bylo zcela nepochybnì ještì dost vlivných lidí, kteøí mìli zájem na tom, aby byla poskytována falešná svìdectví nebo matoucí hypotézy. Budemeli se ptát: „V èí prospìch mohla být a komu mohla posloužit smrt tohoto politika?“ a uvìdomíme-li si, že ke smrti došlo 10. bøezna 1948, to je krátce po „vítìzném únoru“ 1948, kdy moc ve státì pøevzali již komunisté, osoba ministra Jana Masaryka byla pro nì pøíliš nepohodlná. Komunistickému vedení musela nejvíce vadit obliba Jana Masaryka mezi lidem a také to, že setrval ve vládì a oficiálnì se hlásil k novému politickému smìru. Komunisté mu nemohli vìøit, zejména pro humanistické a demokratické zásady jeho otce a navíc mohl být potencionálním horkým kandidátem na úøad prezidenta republiky. Musíme si uvìdomit, že v té dobì byl prezidentem ještì Dr. Eduard Beneš, který v kvìtnu 1948 odmítl podepsat Ústavu 9.kvìtna, 7. 6. 1948 abdikoval a teprve 14. 6. 1948 byl zvolen novým prezidentem Klement Gottwald, který již nemìl žádného vhodného protikandidáta. Novì zvolený prezident nastolil teror a zbavoval se dalších „nebezpeèných“ protivníkù již oficiálními monstrprocesy (viz „klika“ Rudolfa Slánského a další). Myslím, že alespoò nìkteré èásti dìjin se opakují a já vidím i jistou obdobu s osobou Alexandra Dubèeka, který byl hlavní postavou obrodného procesu v roce 1968 a získal neobyèejnou podporu a pøízeò lidu. V dobì srpnové invaze lidé naprosto spontánnì odstraòovali nebo zabìlovali názvy ulic

pro dezorientaci cizích armád a všude psali pøedevším: Dubèekova nebo Svobodova ulice èi tøída. Dubèek byl pozdìji odsunut do pozadí, aby se na nìj pozapomnìlo, ale nešlo to již tak snadno, aby národ zapomnìl. V dobì „sametové revoluce“ se znovu objevil. Úèastnil se opìt politického života jako poslanec a pøedseda FS až do své tragické a také ne dost dobøe vyšetøené smrti v záøí 1992. To znamená, že zemøel ještì pøed rozdìlením republiky, a dá se øíci, že by mohl být také „horkým“ kandidátem na úøad prezidenta republiky, a to jak prezidentem oèekávaného oddìleného samostatného Slovenska, tak i nerozdìleného Èeskoslovenska. Je tøeba vzít v úvahu i to, že tehdejší i souèasný prezident Václav Havel v dobì krize abdikoval a právì Alexander Dubèek mohl být tím èlovìkem, který by mohl v roce 1992 ještì udržet oba národy ve spoleèném státì. Dubèek byl reformním komunistou, který žil do 17 let s rodièi v Sovìtském svazu, což byla jeho výhoda a dobrý pøedpoklad k tomu, aby mohl pracovat ve vedoucí stranì. Nestal se však tuctovým straníkem, vidìl i nedostatky a chyby ve vedení, které dovedl pojmenovat a hlavnì øešit. Ve svém politickém programu razil pøedevším heslo: „socialismus s lidskou tváøí“. První odkaz je právì ta „lidská tváø“, kterou nutnì musí mít každý režim; je jedním z nejdùležitìjších odkazù roku 1968, který zùstává dosud nenaplnìn. Právì prosazováním „lidské tváøe“ se Dubèek velmi pøiblížil humanismu našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka. Právì nad touto „lidskou tváøí“ pronášeli mnozí souèasní komentátoøi pøi pøíležitosti tøicátého výroèí srpnových událostí, úsmìšné poznámky a pochybnosti o tom, že rok 1968 dokázal pouze nereformovatelnost socialismu. Takovéto výroky jsou pro mne naprosto nepøijatelné a i nepochopitelné. Vždy je t잚í nìco dobrého vytvoøit, ale znièit se to mùže velmi rychle. Pražské jaro zùstalo nedokonèeno a jeho myšlenky byly potlaèeny pøíliš záhy, než abychom mohli vynášet takovéto soudy. Pamatuji se dobøe na tu dobu pøed srpnem 1968. Na pracovišti jsme sledovali všechny dùležité události a diskutovali o nich. Nìkteøí lidé brali v úvahu i to, že by mohlo dojít k potlaèení reformních snah vojenskou silou a mùj starší kolega mi øekl, že kdyby se podaøilo Dubèekovi prosadit všechny reformy a dobøe by to fungovalo, bylo by to vìtší nebezpeèí pro Západ než pro Sovìtský svaz a východní blok. To, že nás Brežnìv nakonec umlèel, byl vlastnì zaèátek jeho pádu a porážky v takzvané studené válce. Nechci se tímto zastávat nìjakého komunismu nebo socialismu, ale dlužno ještì dodat, že jsem také nìkdy v tìch dobách slyšel názor, že by bylo možné budovat socialismus bez komunistù. A v dnešní dobì jsem zjistil, že lidem vlastnì ani až tak pøíliš nezáleží na tom, jak se ten režim bude jmenovat a kdo bude u vlády, ale hlavnì „jen když to bude fungovat a bude to lidský režim a také pro lidi“. Druhý odkaz spoèívá ve slovech našeho tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody, která pronesl ve svém pohnutém projevu k národu, když se vrátil po srpnové invazi z Moskvy. Tehdy (podle svých zkušeností) pøirovnal situaci k horolezci, který chce dosáhnout vrcholu a musí obèas za tím úèelem sestoupit níže nebo se pohybovat traversem, než najde jinou vhodnou cestu vzhù-

Navzdory básník zpívá

kladu selhání evropské demokracie. Je sice svatá pravda, že Hitler naèapal evropské demokratické státy v nedbalkách, leè evropská demokracie se z toho úleku velmi brzy vzpamatovala a nakonec uštìdøila nìmeckým náckùm zcela nezapomenutelný výprask. Ten výprask však rozhodnì nemìl být dùvodem k tomu, aby byla Èeskoslovensku násilím vnucena demokracie sovìtská se Stalinovým hospodáøstvím tureckým. Tohle tedy básníkova „generace“ pochopila opravdu špatnì. Neomylnì veden svou slepou Múzou, bez uzardìní snová básník dál svou sloku. Dovídáme se mimo jiné, že hlavní tíhu protinacistického odboje prý nesli komunisté (bez komentáøe), a v prvních pováleèných svobodných volbách prý zvítìzila levice, která obdržela 53% hlasù. Zde básník pøipoèetl k hlasùm odevzdaným komunistùm (39% v Èechách, 30% na Slovensku) i hlasy odevzdané ve volbách v kvìtnu 1946 sociálním demokratùm. Má ovšem pravdu, když tvrdí, že už v roce 1946 jsme si svobodnì vybrali. Zapomíná jen dodat, že 60% Èechù a 70% Slovákù i v tìchto polosvobodných volbách odmítlo socialismus se sovìtskou tváøí, jaký pro Èeskoslovensko už mìla narichtovaný básníkova rodná KSÈ. Prùbìhem 60. let, po letech tápání, básník koneènì prozøel. Své intelektuální selhání, jak to eufemisticky nazývá, srovnává básník Kohout s jinými intelektu-

Sledoval jsem vzpomínání a komentáøe k tøicátému výroèí srpnových událostí v roce 1968. Byl jsem ale velmi zklamán tím, co se o událostech roku 1968 øíkalo a hlavnì pak hodnocením toho, co se v tomto významném roce událo. Vše bylo jaksi paušalizováno a bagatelizováno, zejména co se týká významu a vlivu tìchto událostí na okolní svìt a na nás samotné. Vìtšina lidí už rok 1968 sama nezažila nebo byla pøíliš mladá a nedovede si dát dohromady urèité souvislosti a èasovou posloupnost a bohužel ti starší také asi již dost zapomnìli. Ani pan prezident Václav Havel ve své úvaze k roku 1968 neøekl v podstatì nic dùležitého. To, že odpor veøejnosti proti srpnové okupaci nazval pozoruhodným fenoménem, mi pøipadá, jako kdyby napsal, že je to prostì záhada, jak a proè mohla naprostá vìtšina národa, a navíc vcelku neozbrojená a nikým neøízená, vystupovat proti okupantùm tak jednotnì a svým zpùsobem také ukáznìnì. Události roku 1968 zapoèaly již v lednu v samotném centru tehdejší komunistické moci a navenek se to projevilo požadavkem na rozdìlení nejvyšších funkcí ve státì, to je oddìlit funkci prezidenta a funkci prvního (pozdìji generálního) tajemníka KSÈ. Nebyla to jednoduchá vìc, ÚV KSÈ se o tom radil v Moskvì a dostalo se mu tehdy jasné odpovìdi: „Eto vaše ïelo!“. Komunisté se zaèali nazývat a rozdìlili se na takzvané konzervativní a progresivní. Tím bylo odstartováno povìstné „jaro“ roku 1968 a Alexander Dubèek se stal nejvyšším pøedstavitelem strany. Zpoèátku byli mezi lidmi ještì pochybnosti, že snad jde pouze o „normální“ a v tehdejší dobì bìžné pøerozdìlení „koryt“, ale potom a stále více a více se nové zmìny stávaly vìcí celého národa. Mezitím v Moskvì vládním èinitelùm došlo, že asi udìlali chybu a zaèali na naše stranické vedení útoèit, že podporují nebo umožòují kontrarevoluci, a byli nabádáni, aby zmìnili svoji dosavadní politiku. O této problematice se vedla øada jednání s našimi spojenci, zejména s Moskvou. Poslední probìhlo na hranicích se sovìtským svazem mezi Èiernou nad Tisou a Èopem v železnièních vagónech. Po jednáních se zdálo, že je vše v poøádku. Krátce nato došlo k srpnové invazi spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy, pøedevším Sovìtské armády, která se jako jediná zabydlela dlouhodobì. Srpnová invaze (povìstný 21. srpen 1968) byla tragédií pro èeský i slovenský národ, kdy nás pøepadli a bez boje obsadili. Tato tragédie se dá srovnat snad jen s tragédií na Bílé hoøe, kde se alespoò bojovalo, a po níž následovala doba pobìlohorská. Aktivní i pasivní odpor vìtšiny národa v dobì tìsnì po okupaci i pozdìji mìl prakticky jediný smysl, to je ukázat sobì i svìtu naši jednotu a nesouhlas se sovìtskou okupací. Nikdo pochopitelnì neoèekával a ani nemohl oèekávat, že by sovìtští vojáci uposlechli našich výzev a odjeli domù nebo do Moskvy, k èemuž byli našimi obèany neustále vyzýváni. Nᚠodpor a naše pøijetí vojsk v Èeskoslovensku mìly pouze ponìkud demoralizující úèinek na cizí armádu a výsledek se dostavil v tom, že první sledy vojsk byly nahrazeny novými a ti již nepøišli tolik do styku s normálním obyvatelstvem. Vše ostatní, co se událo po 21. srpnu, se dìlo pod nátlakem a nemá pøíliš velkou hod-

1

V rozhovoru pro Lidové noviny na poèátku letošních prázdnin naèal bývalý revoluèní bard Pavel Kohout [nar. 20. 7. 1928 - pozn. red. SN] zbrusu novou poému o jakési „své generaci“, která tu hned po válce „nesla revoluci jako vlastní vìc“. Tou vìcí asi mínil rudý prápor, odmyslitelnou to rekvizitu svých bývalých básní sepsaných dvacet let pøed vylouèením. Kdežto tou „svou generací“ mìl asi básník na mysli zamìstnance sekretariátù OV, KV a ÚV ÈSM, kde všude pùsobíval ve funkci ústøedního stranického veršotepce-agitátora, dnes bychom nejspíš øekli: poety-managera. Básník však doèista zapomnìl - aèkoliv ve svém požehnaném vìku si už nemùže pamatovat úplnì na všechno -, že kromì nìkolika svazákù sdružených v SÈM, což byla komunistická mládežnická organizace bezúspìšnì vnucovaná ès. mládeži po r. 1945 namísto kuratoria, tu byly po válce skuteènì fungující milionové organizace ès. mládeže, jako napø. Sokol nebo Junák-Skaut. Konec koncù ani mládež nár. soc. èi soc. dem. nemìla s básníkovými neviditelnými svazáky vùbec nic co do èinìní.

9

Básníkovu, do r. 1948 prakticky neviditelnou, svazáckou generaci prý formovala do její finální revoluèní podoby hospodáøská krize kapitalismu. Jestliže básník mínil krizi z roku 1929, tak ta v ÈSR skonèila již na poèátku 30. let. Èeskoslovensko z ní vyšlo hospodáøsky posíleno, takže už v polovinì 30. let jsme byli bohatý „kapitalistický“ stát uprostøed Evropy, do které jsme tehda patøili i s dobøe fungujícím prùmyslem a vysoce výkonným zemìdìlstvím. O takové životní úrovni, jakou v tìch letech mìla Masarykova „buržoazní“ ÈSR, se lidem v Nìmecku, Maïarsku èi Polsku ani nesnilo. Kéž bychom dnes žili v takové „krizi“, jaká formovala básníkovu témìø neviditelnou svazáckou „generaci“! Teprve po únoru 1948 mohla básníkova „generace“ koneènì uskuteènit spolu se sovìtskými poradci onu vpravdì historickou pøemìnu: bohatou zemi uprostøed Evropy bìhem velice krátké doby pøetvoøila v chudou sovìtskou gubernii. Následky této „revoluènosti“ básníkovy „generace“ neseme všichni dodnes. Jiný básníkùv verš zpívá o Mnichovu jakožto pøí-

6

ru. Nemohl to tehdy øíci otevøenìji, ale pøipravil tím národ na to, že to bude dlouhodobá záležitost. Jinými slovy se dá øíci, že to byla hra o èas, a protože jsme byli myšlenkovì ponìkud napøed pøed našimi spojenci z Varšavské smlouvy a ani Západ naše hnutí a pohnutky nemohl dobøe pochopit (než aby nám mohl nìjak pomoci). Museli jsme na nìjakou dobu utlumit nᚠvývoj a poèkat, až dojde ke zmìnì myšlení i jinde ve svìtì. Vìdìl jsem (nebo spíše jen logicky pøedpokládal), že k zásadnímu obratu mùže dojít jen tehdy, až dojde ke zmìnì v bývalém SSSR. Stejnì tak v dobì mnichovské zrady musel prezident Dr. Eduard Beneš kapitulovat, protože nebyl hazardér a potøeboval získat èas. Na rozdíl od roku 1968 nebyli pøipraveni naši spojenci a museli se teprve pøesvìdèit o svém tragickém omylu, že bude zachován mír podpisem mnichovských dohod. Pokud by prezident Beneš doèasnì nepøijal mnichovský diktát a vzniklou situaci øešil vojenským odporem, nemuseli bychom si dnes klást otázky a øešit dilema, zda jsme se radìji nemìli bránit. Otázka by potom znìla: zda jsme radìji nemìli vèas kapitulovat?, ale nevím, kolik z nás by na tuto otázku mìlo vùbec možnost odpovídat. Dám-li si dohromady pováleèné události z let 1945 až 1948 s událostmi po „sametové revoluci“ od roku 1989 do roku 1992 nebo až do dnešních dnù (1998), vychází mi z toho, že se až nápadnì opakuje stále stejná chyba: Pøíliš se cítíme býti stále nìkomu za nìco vdìèni. Vždy to byla pøedevším naše snaha a nᚠzájem, aby padla takzvaná „železná opona“, abychom se vymanili ze zhoubného vlivu Sovìtského svazu a Moskvy. Jak èasto jsme závidìli bratrské Jugoslávii, že je svobodná a není závislá na rozhodnutích Moskvy. Jugoslávie se také èasto stávala zemí, pøes kterou odcházeli nìkteøí naši spoluobèané na Západ nebo jinam do svìta. Kdybychom v tìch pováleèných letech hned odmítli Stalinùv model socialismu, tak jako to odmítl jugoslávský pøedstavitel Tito, byli bychom sice také „krvavými psi“, jako Tito, ale bylo by to již o nìèem jiném. Z toho, co jsem naznaèil, vyplývá dùležitý poznatek, že musíme býti pøedevším sami sebou, musíme pøedevším hájit naše národní zájmy, øídit nᚠstát bez cizích vlivù, nenechat si vnucovat cizí pravidla a zákony, které nám nevyhovují na sto procent. Po „sametové revoluci“ byla k tomu jedineèná pøíležitost a myslím, že stále ještì je. Jen se nesmíme bát budoucnosti a každý jednotlivec musí pøispìt ke všeobecnému rozvoji i naší lepší budoucnosti a v neposlední øadì usilovat i o lepší postavení našeho národa ve svìtì. Zanedlouho budeme vstupovat do tøetího tisíciletí našeho letopoètu a bude záležet jen na nás, s èím a jak do nového vìku vstoupíme. Èeský národ prodìlal ve své minulosti velmi mnoho, z èeho by bylo možné se pouèit. Z moderní historie bych chtìl pøipomenout období našeho národního obrození, ve kterém šlo pøedevším o to základní: pozvednout naše národní vìdomí a znovu vzkøísit èeský jazyk. Nesmí zùstat bez pokraèovatelù práce našich buditelù z té doby. Nenechme se odradit stávající situací a neúspìchy zpùsobenými neschopnými politiky. Ani Velká francouzská revoluce nebyla hned, trvala øadu let a mìla nìkolik etap.

8

Miloš Zeman se nijak netajil zámìrem zrušit Úøad pro vyšetøování zloèinù komunismu. Cítil to zjevnì jako niternou potøebu, a jak se zdá, i jakýsi dluh k pøátelùm. Dalo se proto s jistotou èekat, že bude využita první pøíležitost, aby se jeho sen naplnil. To, co zatím probíhalo skrytì, je dnes bez jakýchkoliv zábran, provádìno zcela otevøenì a okázale. Naši „exkomunisté“ se vracejí k moci. Je jich už plná vláda a jsou dosazováni do všech klíèových pozic. Pod záminkou, že je tøeba povìøovat mocí ty, kdo jsou schopní, se opìt, pod taktovkou M. Zemana, derou k moci ti všehoschopní. Ti, kteøí mají samozøejmì dost dùvodù k tomu, aby jim Úøad pro vyšetøování zloèinù komunismu jaksi nevonìl. Dokázali pøece profitovat patøiènì z podpory zloèinného komunistického režimu a získávat tak výhody skuteèným demokratùm nedostupné. A v obèanech narùstá opìt strach. Po dravém nástupu našich vyznavaèù násilí do pozic v ekonomice, následuje teï otevøený nástup k výkonné moci. Oni se opravdu neumí stydìt! A proè by se také mìli stydìt, když mají tak mocného patrona, který své sympatie k nim vùbec neskrývá? A jaký je dùsledek toho všeho, kromì narùstajícího strachu obèanù z návratu praktik komunistického režimu? Nepochybnì další propad naší postkomunistické justice, kde ti èistí a nevydíratelní jsou zatím v naprosté menšinì. Bude teï zøejmì ještì otevøenìji stranit všem tìm exkomunistùm, agentùm StB a hochštaplerùm všeho druhu, sdruženým èasto v organizované skupiny, navzájem se podporující. Pan Grulich se už postaral o to, aby zabránil Úøadu pro vyšetøování zloèinù komunismu v pøístupu i k té èásti materiálù, jež nebyly ještì znièeny tìmi, kteøí k tomu mìli pádné dùvody. Je provokující, jak se usilovnì snaží pánové Zeman, Grulich a spol. chránit ty, kteøí zloèinný režim aktivnì podporovali, a jak se chytají každé možnosti, aby z Úøadu pro vyšetøování zloèinù komunismu udìlali neškodný úøad, zbavený možností ty nebohé gaunery z øad StB, agenty StB a jejich pøisluhovaèe odhalovat. Vždy ti pronásledovaní ubožáci, kteøí pøece plnili jen rozkazy rodné strany, mohou být tak užiteèní pøi budování demokratického a právního státu! STANISLAV CÁBA, 50. A 60. LET

POLITICKÝ VÌZEÒ

Citáty mìsíce Moudrý èlovìk mlèí o tom, co neví. (Sofoklés) Každý okamžik mùže být pøíèinou nezdaru. (Napoleon Bonaparte) Èasto bolí hlava toho, kdo ji ztratil. (S. J. Lec)

ING. JIØÍ LAPÁÈEK, PRAHA 4

álními selhavci, kteøí o tøicet let pozdìji, a straníci, èi nestraníci, podepsali komunistickým tajemníkùm sté osmdesáté osmé mlácení prázdné slámy o míru, pøátelství na vìèné èasy (a nikdy jinak!) a dalších chystaných neviditelných úspìších. Šlo tehdy o zcela standardní propagandistický blaf, jakých básník sám sepsal celé desítky, mnohé dokonce vyvedl i v rýmech, blaf, na jaké si Strana nicménì potrpìla a které proto nikdo nemohl brát vážnì, by by se i snažil. Tento blaf, který naši nejznámìjší komunistiètí bojovníci proti komunismu, takzvaní osmašedesátníci, nazvali „anticharta“, mìl po roce 1989 všem exkomunistickým prominentùm posloužit jako generální alibi pro jejich tøídnì i politicky spolehlivé udavaèsko-stranické dvacetiletí 1948-1968. Tady básník pøehlédl, že pøece jen není podpis jako podpis. Když v roce 1977 nìkolik tisíc spolehlivì zastrašených umìlcù a kulturních zamìstnancù se poníženì postavilo ve Zlaté kaplièce do øady, aby jim tam podepsali další „popsaný papír“ (øíkalo se tomu ale jinak), èinili tak pod zjevným existenèním nátlakem. Kdo nepodepsal, ten prostì pøestal zpívat, hrát i publikovat. Tím bylo na obou stranách jasno. Kdežto když v roce 1948 básníci z generace Pavla Kohouta pìli své kolaborantské verše a díkùvzdání, dìlali to zcela dobrovolnì, bez nátlaku, ba pøímo s hyste-

rickým nadšením. Tak uvítali i první sovìtskou okupaci Èeskoslovenska zvanou Vítìzný únor, za což je sovìtští místodržitelé v ÈSR prostøednictvím svých agentur KSÈ a StB øadu let patøiènì odmìòovali prebendami, privilegii a výnosnými místy. Mnozí z tìchto státnì stranických básníkù figurují rovnìž v „seznamech spolupracovníkù StB“, kam je jakýsi vtipálek, samozøejmì že omylem, zanesl. Vskutku asi není podpis jako podpis; ostatnì pan Bi¾ak to taky øíká. Pro vìtší názornost si závìrem pøipomeòme pøíznaènou historickou paralelu. Byl jistì veliký rozdíl mezi Nìmci na jedné stranì, kteøí museli „dobrovolnì“ v mundúrech wehrmachtu šíøit po Evropì i v Africe nacistické panství, a Nìmci na stranì druhé, kteøí s nadšením, dobrovolnì a hlavnì s nezkrotnou touhou po snadné koøisti po roce 1933 masovì vstupovali do elitních oddílù SA a SS. Lze pøedpokládat, že po nìmeckých vojenských „úspìších“ u Stalingradu, Tobruku i po spojenecké invazi mnozí pøíslušníci tìchto „elit“ náhle „zmoudøeli“. Zcela urèitì by své „intelektuální selhání“ dokázali nìmeckému národu i docela hezky vysvìtlit. Ale ta smùla: nìmeckým náckùm se nikdy nepodaøilo zinscenovat žádné „berlínské jaro“. VLADIMÍR PØIBSKÝ, PRAHA 6

II.

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

• Co si myslí podnikatelé? • Co si myslí podnikatelé? • Co si myslí ponikatelé? •

Co se mi nelíbí na zpùsobu øízení hospodáøství a celkovém vedení státu? (Dokonèení z minulého èísla)

Zamìstnanost Je v Èeské republice udržována na nezdravì vysoké úrovni. To s ohledem na trh práce není dobré, i když na druhou stranu kdo by si nepøál, aby všichni práceschopní a prácechtiví lidé mìli možnost zastávat zamìstnání: a) spoleèensky potøebné; b) pro které se hodí díky svým dovednostem a kvalifikaci. Obzvláštì spoleèenská potøebnost pracovních míst je u nás znaènì problematická. Tìch pracujících, kteøí vytváøejí svou prací užiteèné výrobky, žádané na našem i zahranièních trzích, je velice málo v porovnání se zbyteènými úøedníky na mnohých úøadech, èasto neúèelnì zøízených. Velké procento práceschopných se zabývá pouze pøekupnictvím, jako dealeøi, popøípadì jako poradci. Mnoho pracovníkù je zamìstnáváno v megalomanských i menších, avšak podnicích, jejichž produktivita je více než problematická. Udržování tohoto stavu je velice krátkozraké, protože vyplácení mezd za témìø žádnou užiteènou práci, plýtvání energií, materiálem a náklady na údržbu podnikù, které vyrábìjí neužiteèné vìci nebo vìci o nízké technické a kvalitativní úrovni, znamená jen a jen ztráty, jež zasahují celou spoleènost. Ovšem tam, kde jsou kvalitní pracovníci nepostradatelní, jako je tomu ve školství, zdravotnictví, dopravì, armádì a v dalších a dalších oblastech, se tito lidé vytrácejí v dùsledku nepøijatelných pracovních a platových podmínek, nesnesitelné kádrové politiky v dùsledku protežování nomenklaturních kádrù minulého režimu a z toho plynoucích nesnesitelných mezilidských vztahù nebo v dùsledku nesmyslného rušení pracovních míst. Ruší se školy, zdravotnická zaøízení, z rùzných pøíèin výrobní podniky, které by mohly prosperovat, železnièní tratì... Velice špatné je, že takto postižení lidé, kteøí odcházejí sami nebo kteøí ztrácejí místa z výše uvedených pøíèin, si nacházejí práci povìtšinì úplnì mimo svùj obor, jejich vzácná kvalifikace pøichází vniveè. Školství Stát, jako spoleènost, která podceòuje dùležitost školství, dopustí v této spoleènosti úpadek vzdìlanosti. V televizi bìží na pokraèování poøad, který byl zaøazen mezi zábavné a nazývá se Nikdo není dokonalý. V mých oèích moc zábavný není, spíš ve mnì vzbuzuje pocit smutku. Podle výkonù dotazovaných, které jsou dány úrovní jejich odpovìdí, by tomuto poøadu mnohem více pøíslušel název Ne mnoho je vzdìlaných. Vinu na stavu vzdìlanosti èeského národa, jejíž úroveò je u mnohých až podivuhodnì nízká, nese øada vlivù a pøíèin. Jedná se v prvé øadì o vliv socialistického školství, jež nièilo charaktery, a protože bylo tendenèní a socialisticky poblouznìné, bylo v mnohém prolhané. Pøílišná obecná vzdìlanost, držící krok se svìtovým pokrokem, nebyla zrovna žádoucí. Neomezený pøístup ke vzdìlání v nejširším a nejhlubším rozsahu mìli jen a pouze vyvolení. Aby mnozí hlupáci, avšak kovaní „komouši“, mohli zastávat nomenklaturní posty, museli být vybaveni pøedepsanými vzdìlanostními dokumenty. Proto se zde èasto podvádìlo a tituly byly rozdávány za minimální znalosti, èasto za finanèní èi vìcné úplatky nebo protislužby. Naproti tomu mnohým schopným, avšak v postavení politických indiferentù, vyšší vzdìlání dovoleno nebylo. Po „Vítìzném únoru“ 1948 bylo školství postupnì deformováno: nesmyslnì se opouštìly staletími ovìøené principy pedagogiky a didaktiky, vytvoøené J. A. Komenským, které budily úctu celého vzdìlaného svìta. V prùbìhu tzv. socialistické éry bylo dílo zkázy dovršeno.

Náprava se oèekávala po r. 1989. Nestalo se tak a dále se vrší chyba na chybu: socialisticky orientované kádry v uèitelských sborech zùstaly, proto se staly pomìry na školách pro mnohé, a hlavnì pro dobré uèitele, nesnesitelné kvùli nedobrým mezilidským vztahùm, rozporùm v pojetí uèebního procesu a uèebních postupù (to vše pro pozùstatky socialistických manýrù) a v neposlední øadì kvùli špatným platovým pomìrùm, které stále nedovolují, aby se v uèebním procesu angažovalo více mužù. Uèitelský sbor neustále stárne v dùsledku nutnosti zamìstnávat pøestárlé kantory-dùchodce, protože mladí, živitelé rodin, by je nezabezpeèili. Zcela jistì by se našlo mnoho dalších vìcí, jež by se daly souèasnému školství vytknout, ale i v této struènosti vyvstává hrozivá skuteènost o tomto resortu.

Zemìdìlství a výroba potravin Úroveò a stav, ve kterém se nachází souèasné zemìdìlství, nejlépe odzrcadluje, jaká je dostupnost zemìdìlských a ostatních potravináøských produktù pro nejširší vrstvy obyvatel. Jako reklamy v médiích, stejnì tak zní doporuèení lékaøù, poukazující na nutritivní dùležitost ovoce a zeleniny, jakož i dalších zemìdìlských produktù. Mohou si dovolit tyto produkty v potøebné nebo aspoò v dostateèné míøe kupovat a respektovat jejich dùležitost všichni? Zdaleka ne! V západních zemích je zemìdìlská èinnost výraznì podporována dotacemi, protože jejich vlády jsou soudné, a proto uznaly, že zemìdìlství je nevyhnutelnì prodìleèné, a pøitom ale jeho existence nezbytnì nutná. Dotace jsou jediná cesta, jak udržet cenovou úroveò potravin všeho druhu na výši pøijatelné jak pro spotøebitele, tak pro výrobce. Takto se však k zemìdìlství nestaví èeská vláda. Èeští, zejména drobní a støední zemìdìlci, jsou zcela vydáni na pospas osudu bez výrazné pomoci. Jakýmsi zpùsobem z podprùmìrného fondu pro rozvoj jsou témìø výhradnì podporovány jen podniky, které se odvodily od bývalých JZD, ale i ty pøes poskytnuté dotace nedokáží produkovat tak, aby si mohly dovolit pro spotøebitele pøijatelné ceny. Krom toho v mnohých z nich pøetrvávají socialistické manýry, jako málokde jinde. Navíc nízké (dumpingové) ceny zemìdìlských produktù z dovozu výraznì poškozují tuzemské zemìdìlce, a tak ohrožují rozvoj èeského zemìdìlství. Dalším aspektem pro skomírání zemìdìlství je soustavný a výrazný nárùst cen vstupù do zemìdìlské výroby: energií (elektøina, plyn, uhlí), sadby a osiv, umìlých hnojiv, chemických prostøedkù pro ochranu plodin a rostlin, krmiv, pohonných hmot a mazadel. Rovnìž ceny zemìdìlských strojù a náhradních dílù k nim závratnì rostou. Dùsledkem tohoto stavu je, že ceny masa všeho druhu a též masných výrobkù vzrostly øádovì o stovky procent oproti roku 1989. Stejnì je tomu v oblasti výroby mléka a mléèných výrobkù. S cenami chleba a peèiva je tomu jakbysmet. Zemìdìlci jsou drženi v šachu a vystaveni zlovùli zpracovatelských podnikù, napø. jatek, mlékáren, konzerváren, a to tím, že tyto zpracovatelské firmy od prvovýrobcù jejich produkty vykupovat nemusí. Díky této situaci si na úkor zemìdìlcù mohou zpracovatelské podniky a pøekupníci, kteøí ze situace, již mocipáni tohoto režimu dopustili, úspìšnì profitovat a spoleènì si mastit kapsy. Tedy díky této stupidní politice hospodaøení a øízení zemìdìlského sektoru trpí nejen spotøebitelé, ale což je absurdní, i prvovýrobci. Do oblasti zemìdìlství patøí i hospodaøení s lesy. Ty jsou plundrovány témìø výhradnì plošným vytìžováním snad více než v minulém, „svrženém“ režimu (øeknìme radìji: pøed 17. 11. 1989). Takže o hospodaøení s lesy se v pravém slova smyslu snad ani

hovoøit nedá. Také rybníkáøství sem patøí. Rybí maso je vskutku velice zdravé, protože má vysokou nutrièní hodnotu. To je sice pìkné, ale má to své veliké „ale“. Pamatuji se, že 1 kg kapra byl bratru za 35,- Kès. Dnes se jeho cena blíží hodnotì 100,- Kè. Což je nárùst o 200%. A já se ptám: Kam mají chudáci lidé døív prachy vrazit? Mohou si prostí, obyèejní lidé své opasky ještì více utahovat?

Ekologie Minulý režim, který nièivým zpùsobem ovlivòoval pøírodu jako celek, dílo zkázy zapoèal, a to prakticky ihned po 2. svìtové válce realizací Dvouletého plánu. Po jakéms takéms „pádu“ socialistického režimu, po 17. 11. 1989, jsme všichni oèekávali, že i v této oblasti nastane radikální zmìna, která by vedla k nápravì. A opìt - nestalo se tak. Ještì nìkolik málo let po výše zmínìné válce byla pøíroda plná života. Lesy zdravé, pole tak èlenitá, že v nich mohla žít i drobná zvìø, jejíž životní akèní rádius se pohybuje v rozmezí nìkolika málo hektarù. Katastrofa pro tuto zvìø nastala po idiotském rozorání mezí, znièením remízkù a zøízením kolosálních monokulturních lánù. Byly znièeny pøirozené úkryty a pøirozená možnost pestrosti obživy této drobné zvìøe se stala nenávratnou minulostí. Za tìchto okolností jakž takž obstála spárkatá zvìø. Neblahý vliv na životní podmínky zvìøe mìla v neposlední øadì i ztøeštìná chemizace, vyvolaná požadavky na intenzifikaci v zemìdìlské velkovýrobì. Používané chemické prostøedky postupnì zvìø otravovaly a omezovaly u ní, až úplnì znemožnily, její rozmnožovací schopnosti. Oslabená zvìø ztratila imunitu proti chorobám. Tím se ztratili v pøírodì její pøirození ochránci proti škùdcùm. Podobnì je tomu na tekoucích vodách. Potoky, døíve plné rakù, pstruhù i dalších ryb a živoèichù citlivých na èistotu vody, jsou dnes v mnoha pøípadech „mrtvé“ toky. To platí i o øekách. Jsou z nich páchnoucí stoky. Stále èastìjším jevem jsou úniky ropných produktù do vodních tokù, které dílu zkázy dávají korunu. Domnìnka, že ovzduší vysoko v horách je èisté, se ukázala velice mylnou. Tuto skuteènost snadno dokáže jednoduchá zkouška. Po roztavení snìhu, nabraného napø. na høebenech Krkonoš, se získá ohavná, inkoustu podobná tekutina. Díky našim i zahranièním fabrikám, zejména chemickým, a elektrárnám, které nás obklopují a jež po r. 1948 vznikaly a rozšiøovaly se do obludných rozmìrù, se tak zhoršila kvalita ovzduší do té míry, že lesy hynou - a nejen na horách. Také všude tam, kde je dokázáno, že tudy proudí exhaláty. Povodnì, jež se zaèaly množit a nabírat na intenzitì, jsou dùsledkem devastace lesù. Dalším stupidním zásahem do pøírody byla megalomanie, která se nazývá meliorace. Úhyn lesù a meliorace zpùsobily, že na mnohých místech ÈR je nedostatek pitné vody. V mnohých oblastech je v dùsledku vysoké koncentrace prùmyslu a jeho nezabezpeèení proti únikùm škodlivin, spodní voda znehodnocena. Stejnì je tomu tam, kde „hospodaøila“ slavná Sovìtská armáda. Ani po devíti letech kapitalistické éry v ÈR èistota ovzduší nedoznala zmìn k lepšímu, spíš naopak. Mnohá mìsta na severu a západì Èech a na severu Moravy sužuje smog z elektráren a podnikù prùmyslové a chemické výroby. Prahu a mnohá jiná mìsta trápí zplodiny produkované motorovými vozidly, jejichž provoz stále houstne. Jen málokde, kde se uskuteènila plynofikace, se ovzduší zlepšilo. K dìsivým problémùm v oblasti ekologie patøí, a to v neposlední øadì, situace v odpadovém hospodáøství. Špatnì zabezpeèené oficiální skládky proti únikùm škodlivin nejsou vzácností. O „divokých“ skládkách, kterých je po vlastech èeských jako máku,

Nevesely, truchlivy ... (Kvazifejeton)

Tak už je to tady. Zaèátkem øíjna oficiálnì pøiznaly sdìlovací prostøedky, že se nacházíme uprostøed svìtové hospodáøské krize. Mohlo by mne to v koutku duše pøíjemnì høát, neb - aè nemám byt vytapetován èestnými doktoráty za ekonomii - hlásám tuto skuteènost už øadu let. Mohlo by, ale nehøeje. Nejsa majitelem tuèného konta ani ministerského platu, patrnì to odskáèu natvrdo jako vìtšina normálních obèanù. A tak mi není nic platné ani to, že vývoj potvrdil jinou tezi, kterou (jsa povoláním ekonom) dávám do placu pouze v užším kruhu pøátel - že totiž ekonomie, a ta liberální obzvl᚝, jakmile v teoretické èi praktické rovinì opustí bázi „zdravého selského rozumu“ a možnosti kapesní kalkulaèky se základními funkcemi, stává se pavìdou na úrovni vìštìní z køišálové koule. I když - vìštby z køišálové koule

dosahují obèas lepších výsledkù než makroekonomické modely... Pøiznání globální hospodáøské krize mùže být i (pokud si to kompetentní lidé budou ochotni pøipustit) pomìrnì pádným argumentem v diskusi o globalizaci jako takové. Diskusi, která se nám v uplynulém týdnu pøesunula z úrovnì street-party na Pražský hrad jako hlavní téma druhého Fóra 2000, svolaného Václavem Havlem. Nevím, do jaké míry je toto setkání soukromé, faktem je, že sdìlovací prostøedky vìnovaly hodnì prostoru úèasti nìkterých osobností, ale postrádal jsem - tak jako už u minulého Fóra - vìtší ucelené myšlenkové výstupy, a už ve formì pøetištìní nìkterých zajímavých projevù, èi skuteènì obsáhlých a zasvìcených zpráv komentátorù. Pravda, nevím, jestli po vìtšinì komentátorù nepožaduji pøespøíliš. Zdá se mi totiž, že èásti z nich vlastní logické uvažování chybí a jiní daleko radìji pøejímají

názory cizí, nebo je v tom mnohem ménì rizika. Také se nemohu zbavit pocitu, že nad vìtšinou redakcí se vznáší nìco jako „slovenský syndrom“, tedy obava z brzkého návratu Václava Klause a následného zúètování. Nebo je to pouze dùsledek šikovné demagogické rétoriky výše zmínìného o tom, že každá jiná z cest, kromì „Cesty Modrých Ptákù“, vede do pekel, že znaèná èást sdìlovacích prostøedkù „pøešla do opozice“? Každopádnì televizní komentování toho, že se naše nová vládní garnitura neumí oblékat, na rozdíl od Václava Klause, už mi pøišlo jako øiolezectví. Už jednou jsem se zmínil o tom, že v dnešní dobì drahý padnoucí oblek vùbec není zárukou kvality svého nositele. Soukromì jsem mìl rád exministra Rumla, který, byl-li nucen mít na sobì sako a kravatu, vyjadøoval výrazem ve tváøi i celým tìlem výkøik: „Tak za tohle jsem v disentu nebojoval!“ A pokud bych byl

a svinstvu, jež se válí po lesích, radìji pomlèím. Technická opatøení, jako jsou kompostovny a vysokoteplotní spalovny nebezpeèných odpadù, jsou v ÈR témìø veškeré žádné. A jak by to šlo s odpady jednoduše, rychle a ještì k tomu s užitkem vyøešit? Šlo, jenže se nechce! Závìrem k tomuto závažnému tématu, jež zdaleka nebylo plnì vyèerpáno, lze konstatovat, že ani zde polistopadové vlády mnoho k dobrému neuèinily. Zastíráním skuteènosti o stavu pøírody umožòovaly a umožòují zneèišovatelùm a jiným nièitelùm pøírody dále v jejich zhoubném díle pokraèovat. Napøíklad umožnìním a nebránìním drancování nerostného bohatství, jehož máme jako šafránu. Drancování lesù je toho názorným pøíkladem. Kromì uvedených oblastí života v naší zemi, ve kterých se souèasný obèan Èeské republiky potácí, existují mnohé další (bezpeènost, soudnictví, armáda, pøistìhovalectví, romská otázka, prapodivné poslanecké aktivity, „vládnutí“ vlády, obchod tuzemský a hlavnì zahranièní, prostituce, mafie atd.), do kterých na základì svých omezených možností vidím jen nedostateènì. Opìt: to málo, co prosákne sdìlovacími prostøedky a nebo s èím se èlovìk sám setká, však dokazuje, že lze tìžko najít nìco, kde by to silnì neskøípalo, že neexistuje oblast, která by si zasloužila sebemenšího uznání, natož pochvaly. *

*

*

Vím, že to, co je výše uvedeno, není zrovna pìkné ètení. A to i pøesto, že zde zcela urèitì ještì zdaleka není zahrnuta celá skuteènost. Tak, aby byla vyjádøena pravda zcela a beze zbytku o bídì, ve které se spoleènost v ÈR nachází a nadále do ní více a více zabøedá. Byl bych šasten, kdybych se kardinálnì mýlil. Pokud ano, prosím pøedem za prominutí. Jen se obávám, že nebude odpouštìt co. Obhájci tohoto souèasného režimu tvrdí, že se nìkteré dobré vìci podaøily. Je to vskutku svatá pravda, že vìci opravdu jen nìkteré. Já dodávám, že toho, co se podaøilo a co mùže být oprávnìnì hodnoceno jako dobré, je málo. Kroky k nápravì a zlepšení se nepodnikly témìø veškeré žádné, a v dùsledku lajdáctví, èi zámìrnì, a proto vše dobré bylo úplnì znehodnoceno. Takže se naskýtají dva možné pøístupy k problémùm výše neumìle rozpitvaným: 1. Takový, který já osobnì zavrhuji: totiž nechat vše na pospas „pøírodì“, spoléhat na zázrak a s rukama v klínì a s ústy otevøenými v oèekávání, že odnìkud pøiletí kýžení peèení holubi. 2. Takový, který vidím jako jediný správný, i když bolestivý, zdlouhavý, namáhavý, ale znamenající zcela urèitì úspìch: vzít rozum do hrsti, vyhrnout si rukávy a setsakra fortelnì máknout. Aby se toto mohlo uskuteènit, je dle mé pøedstavy nutné vykonat následující kroky: Musí dojít k názorovému sblížení, a tím ke sjednocení sil, jež jsou schopny ctít pozitivní mravní zásady. Poctivost a pokora se musí ocitnout na nejpøednìjším místì hodnot tìchto osob. To je pøedpoklad pro rozšiøování tìchto principù do celé spoleènosti. Musí být øeèeno: NE touze po moci, po politických postech, po význaèných funkcích; ANO pro odhození nízkých egoistických zájmù, zatemòujících soudnost, zamlžujících pøehled o situaci, pro sejmutí klapek, které omezují šíøi rozhledu, z oèí. To jsou podmínky pro vznik významné politické síly, která, vznikne-li, bude schopna, obraznì øeèeno, táhnout za jeden provaz a navíc stejným smìrem. Proti takové síle, nazvìme ji „skuteènou pravicí“, lpící na zásadách, jež se v minulosti projevily kladnì a pro spoleènost byly prospìšné, odmítající vše, co celé spoleènosti škodí, zvláštì bezohledné prospìcháøství jednotlivcù, by nemohli nìkdy napøíklad zvolen do parlamentu, budu tam klidnì dojíždìt tramvají a v džínách, protože se domnívám, že volby jsou o nìèem jiném než konkurz na manekýna. Samozøejmì bych koukal, aby tam za mnou zùstal kus poctivì vykonané práce, což stále ještì viditelnì není problémem nìkterých playbojù z obrazovek. Miloši Zemanovi není co závidìt. Jeho vláda pøevzala stát v dost dezolátním stavu. Možná, kdyby mìl více trpìlivosti a støednìdobého strategického uvažování, že staèilo dát pokyn desítce vybraných poslancù, aby v rozhodujících momentech hlasovali s ODS a podrželi tak Václava Klause u moci celé volební období. Na veøejnosti je mohl ostøe pranýøovat, ale po ètyøech letech mohl problém Modrý pták odškrtnout jako vyøízený jednou provždy. Protože vláda ODS by se utopila v problémech ze své vlastní dílny. A patrnì by to došlo mnohem vìtšímu procentu volièù. Nestalo se tak, dnes je Zemanova vláda víceménì v pasti. ODS, s arogancí sobì vlastní, má možnost „sestøelit“ prakticky

mít vyznavaèi levého smìru šanci! „Skuteèná pravice“ by pak mìla tolik síly, že by dokázala svým vlivem a pùsobením na øízení státu prosadit taková zákonná opatøení, jež by vedla k nárùstu spokojenosti obyvatel, toužících žít a pracovat v dobrých a zlepšujících se podmínkách. Mohl by pak nastat všeobecný rozvoj iniciativy - jako pøedpoklad nárùstu bohatství jedincù a tím i celé spoleènosti. Ruku v ruce s ekonomickým rùstem, s mnohostranným zlepšením podmínek života a podmínek pro všeobecný rozvoj obyvatel, by došlo i k vylepšení image ÈR, dnes tak pošramoceného v oèích okolního svìta. Nové zákonné normy by naopak znemožòovaly øádìní nièemù a nakonec i znemožnily jejich existenci v nebezpeèném rozsahu. Stát se èleny „skuteèné pravice“ by mìli mít možnost všichni, kteøí by dokázali svojí prací pro tuto organizaci toho opodstatnìní. Museli by být vytvoøeny takové mechanismy, aby se dala snadno rozkrýt faleš. Taková opatøení, jež by byla pojistkou proti zaèlenìní a setrvání nežádoucích individuí. (Taková opatøení nedokázala vytvoøit ke své škodì strana DEU, èímž odradila mnohé své pøíznivce a volièe.) Aby se mohli zapojit i ti, kteøí v zajetí své mladické nerozvážnosti, a proto neschopni zralé úvahy, se zapletli s „rudými bratry“. Bylo by žádoucí, aby se ohleduplnì respektoval výrok W. Churchilla, který se pokusím citovat aspoò pøibližnì. Øekl: „Kdo nebyl ve svých 19 letech komunistou, ten nemìl srdce. Kdo však byl komunistou ještì ve svých 25 letech, ten nemìl rozum.“ Pokud by bylo pøijato takové hledisko, pak by se sbor pøíznivcù, podporovatelù, popøípadì èlenù „skuteèné pravice“ mohl rozšíøit na znaèné množství osob. Tìch, kteøí do KSÈ vstoupili okolo r. 1959, kdy už represe dost polevily a ráznì a z vlastní vùle vystoupili brzy po r. 1968, je urèitì nezanedbatelný poèet. Jsou to lidé, kterým èest nedovolila setrvat a podporovat zloøád a podraz nazvaný „bratrská pomoc“, nám poskytnutá 21. 8. 1968. Taková politická síla by však musela dokázat oslovit nejširší vrstvy obyvatel tak zajímavým programem, který by ochotnì pøijali. Domnívám se, že jako vzor by k tomu mohl dost dobøe posloužit Program DEU, se kterým pøišla tato strana pøed komunálními a parlamentními volbami. Tento program, který vypracovaly odborné komise DEU, pøedbìhl úrovní, kvalitou a náplní svoji dobu, jež v èase jeho zveøejnìní ještì nenazrála. Jeho dùležitost a možný pøínos toho, kdyby byl tehdy pøijat, je patrný s odstupem èasu až v souèasné dobì. Byl tak dobrý, a zøejmì proto tak ohrožoval zájmy tìch výteèníkù, kteøí jsou rozhodujícími èiniteli ve vládní koalici, že tito „leví pravièáci“ nemohli pøipustit, aby Program DEU tehdy pronikl do povìdomí široké veøejnosti Èeské republiky. Použili tedy svoji moc a vliv ve všech možných sdìlovacích prostøedcích k totálnímu zablokování pro nì nežádoucích informací. Z toho dùvodu jsem nabyl pøesvìdèení, že proražení informaèní blokády by bylo pro novou politickou sílu, „skuteènou pravici“, druhým stìžejním úkolem, aby mohl být dosažen kýžený úspìch. To vše. Jak jednoduché ve formì psané. Jestli však uskuteènitelné a prosaditelné do reálného života, to je otázka, na kterou mohou dát odpovìï jen lidé, obyvatelé této, zatím ještì jakž takž krásné zemì, pokud se jim vèas v hlavách rozbøeskne, strach a lenost, jemnìji øeèeno, pohodlnost je opustí a touha po skuteènì šastném životì u nich nabude pøevahy. Jsem pøesvìdèen o tom, že k tomu tak akorát v souèasné dobì èas nazrál. Jakékoli otálení se strašlivì vymstí. 19. 11. 1997

ING. JIØÍ ŠLEMÍN, NOVÝ BOR

všechna opatøení, která by vláda chtìla udìlat, vèetnì tìch skuteènì potøebných. A následnì prezentovat národu neschopnost a škodlivost sociální demokracie. Protože, jak alespoò ze slovníku tvrdého jádra ODS plyne, pro národ je dobré pouze to, co je dobré pro ODS. Respektive: pro její špièky. Že v tomto státì žijí normální lidé, jejichž problémy narùstají geometrickou øadou? Kdo by se takovou podružnou záležitostí zabýval? Mnohem dùležitìjší, než nìjaké zájmy národa, je pøece vyhrát pøíští volby a ukojit svoji uraženou ješitnost. Mimochodem, není to excelentní dùkaz další krize, kterou prožíváme, a sice krize parlamentní demokracie, reprezentované politickými stranami? V této souvislosti nemohu nevzpomenout poouchlou, leè logiku nepostrádající otázku jednoho mého pøítele: „Poslyš, jestli jsou politici hájeni sto dnù po volbách, znamená to, že jinak se mohou celoroènì støílet jako škodná?“ 19. 10. 1998

KAREL RَIÈKA

III.

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

NETRPME ZTRÁTOU PAMÌTI, ZAMEME SI PØED VLASTNÍM PRAHEM! (Zamyšlení k 80. výroèí vzniku samostatného Èeskoslovenska)

A se dívám na ten nᚠbývalý èeskoslovenský stát z jakékoliv strany, všude vidím míru dvojího metru, která nakonec vyústila ve velezradu. Mùj dìdeèek za 1. svìtové války bojoval v rakouské armádì se svými tøemi syny, z nichž jeden se stal ruským legionáøem od Zborova, ostatní dva se dostali do ruského zajetí a pøežili válku. Jeden pak kvùli následkùm nelidského zacházení zemøel po válce na tuberkulózu plic. Také dìdeèek zatracoval Dr. Beneše pro jeho špatnou politiku, která nakonec vedla k Mnichovu a k velezradì - zániku Èeskoslovenska. Poukazoval na jeho èachrování s komunisty a uvedení SSSR do Spoleènosti národù a vzpomínal naopak na „zlaté èasy“ za c. k. Rakouska. Øíkával, že ze všech režimù, které prožil, byl nejmoudøejší ten monarchistický. A tak vidíme, že slepí politici jsou u nás tradicí od samého poèátku budování státu až do dnešních dnù. Tragické je na tom to, že si to vìtšina èeských lidí neuvìdomuje, nebo má z pamìti vygumovanou historii národa. Historie je uèitelkou života. Proto to tak u nás dopadá: ode zdi ke zdi! Naší národní hrdosti, dá-li se tak ještì o tom dnes mluvit, by velmi prospìlo, kdybychom se dovedli stateènì vyrovnávat se svými vinami namísto neustálého vyvlékání se z vlastní zodpovìdnosti. Pak bychom nemohli mít tak pokøivený pohled na vìci minulé i souèasné. Na obrazovce ÈT pøed dvìma lety probíhal seriál o sibiøské anabázi èeskoslovenských legií a o jejich boji s bolševiky. Ten byl spjat se jménem generála Radoly Gajdy. Nikdy jsem to jméno neuslyšel v tomto seriálu. Èasto mi pøipadá na mysl, jak manipulátoøi s akademickými tituly, ozdobeni èasto komunistickými laury CSc. a DrSc., vygumovali z pamìti vìtšiny národa epochu naší tisícileté historie a nahradili ji svými výplody ochablých mozkù. Pak bychom nemohli oplývat tolik proklamovanou nenávistí z vlastního špatného svìdomí. Vlastenectví znamená také úctu k odkazu pøedkù, lásku k našim velikánùm v nejt잚ích dobách národa a také lásku k rodné hroudì. Kdyby se tím øídili i ti vlastenci z „Klubu èeského pohranièí“, nemuselo by to tak smutnì dopadnout v pohranièí po skonèení 2. svìtové války. Rodièe nikdy nespojovali pracovité nìmecké hospodáøe èeské státní pøíslušnosti s nacistickými zloèinci. Byli to nešastní lidé, kteøí oplakávali své padlé syny ve válce, kterou si sami nepøáli. Neházejme je do stejného pytle a držme se Božího pøíkazu: „Co nechceš èinit sobì, neèiò druhému!“ Nacistické zloèiny byly odsouzeny a padesát let je s nimi svìt seznamován. Používají se jako strašák v poli a je to jasná snaha o manipulaci myšlení veøejnosti. Podívejme se nyní pøed vlastní práh a spatøíme, jaký to rozdíl: nepotrestané zloèiny stále volají po soudu a kompetentní místa mlèí. Jak si mám pìstovat své národní sebevìdomí v tomto Augiášovì chlévì? Pøedstava, že bych mìl patøit do stejného pytle s nimi, by byla pro mì nesnesitelná. Není pravda, že všichni zradili nᚠstát. Dne 30. listopadu 1998 uplyne 60

let od zvolení JUDr. Emila Háchy prezidentem ÈSR. Po 40 let byl Dr. Hácha vydáván národu za symbol zrady a kolaborace. Kdo neznal historii a nebo nemìl odvahu zvednout hlas pro èlovìka Háchu, vzal toto jeho paušální odsouzení za bernou minci. Po dlouhém pøesvìdèování Rudolfem Beranem a Janem Syrovým, kteøí byli mezi prvními, s nechutí pøijal funkci prezidenta republiky, tøebaže si byl velmi dobøe vìdom toho, že bude jednou muset vypít pohár historické hoøkosti až do dna. Vzal na svá bedra køíž a vydal se køížovou cestou, aby došel na Kalvárii jako muèedník národa, který nikdy neoplýval úctou k Bohu, ani po vzniku Èeskoslovenské republiky v øíjnu 1918. Jaký národ, taková vláda! To platí dodnes. Dr. Hácha velmi dobøe znal spis francouzského politika Delbose „L’etat pour l’experiment“ (Stát na zkoušku), který byl vydán ve Francii v r. 1921 a u nás pøísnì zakázán pod trestem rozvracení republiky. V ÈSR byla tvrdá cenzura jako za Bachova režimu, možná ještì horší než za absolutismu. V této brožurce bylo psáno, že do takto vyumìlkovaného státního útvaru se nahrnuli do vlády nevyzrálí a samozvaní politici, neznámí západním velmocím, snad jenom na ètyøi osoby, které mají státnické vlohy øídit vìci republiky. Mocnosti proto rozhodnou po 20 letech o naší budoucnosti vèetnì Podkarpatské Rusi. Francie zde mìla vojenskou misi v èele s generálem Faucherem, velitelem vojenské akademie byl generál Jamet. Velká Británie mìla u nás svého pozorovatele Bruce Lockhardta, známého od Kolèaka. Když pak pøišel Mnichov 1938, vzali všichni „nohy na ramena“ a nechali nás na pospas jako klátící se tøtinu ve vichøici násilí. Èasto vzpomínám na rozumy svého dìdeèka, který prošel 1. svìtovou válkou a tvrdil už v r. 1930, že „ta nová republika zajde brzo na oubytì“. Na co potøebujeme u nás cizí generály, když máme spoustu svých? Na co nezamìstnanost, když je tøeba tolik práce udìlat a že to nahrává komunistùm? Kam jdou všechny peníze? Zbrojilo se celých 20 let, místo aby se peníze dávaly do sociální, zdravotní a školské oblasti a na veøejné komunikace. Platy prostých lidí byly pøitom v Evropì jedny z nejnižších. Když se za Protektorátu provalilo zatýkání zednáøù z lóže Bohemia a pokraèovalo zatýkáním dalších èlenùgenerálù v èele s Eliášem, byl generál Syrový dotázán Dr. Háchou na morální profil obvinìných generálù. Hácha byl tehdy v krizi. Syrový mu sdìlil, že od r. 1924 byli všichni ve vysokých vojenských funkcích v generalitì pøipoutáni absolutní poslušností k Dr. Benešovi a že jeho samotného zachránila pøed Heydrichovým zúètováním osobní neúèast pøi spolupráci se zrádci národa, kteøí prchli pøed zodpovìdností za hranice. Taktéž i generál Krejèí. Oba odešli po Mnichovu do ústraní a odmítli spolupracovat s uteèenci, kteøí zklamali národ. Místo postavení se na odpor dal Dr. Beneš, jako vrchní velitel èsl. armády, podpis pod kapitulaci. Výzbroj a výstroj pro 42 divizí v kvalitním sta-

vu, vèetnì šicích potøeb, byla bez boje složena do klína Hitlera. Je pravdou, že Dr. Hácha byl zdrcen tím, co se událo, ale vzdor vítìzství Nìmcù byl pøesvìdèen, že je to jev doèasný. Jako katolík dobøe vìdìl, že kdo se nadøazuje nad Boha a koná násilí proti nevinným, skonèí špatnì. Generál Syrový s republikánem Rudolfem Beranem byli po válce „zameteni pod koberec“ na základì Benešových retribuèních dekretù. V r. 1947 za úèasti královéhradeckého biskupa Moøice Píchy a jièínského kaplana P. Václava Zemka byl Syrový v kartuziánském kostele sv. Bruna ve vìzení Kartouzy-Valdice pøijat do lùna katolické církve, ze které vystoupil v r. 1917, kdy se tvoøila I. divize Husitská z èsl. legionáøù na Svaté Rusi. Boží odplata neminula nikoho. Došlo i na ty z Košického vládního programu. Vraždìní rudými gardisty neznalo mezí. Do pohranièí pøišli z nich ti nejvìtší banditi. Zabili a znásilnili mnoho nevinných lidí. Nejvìtším neštìstím byla existence Národní fronty, kde se postupovalo jednotnì - nejdøíve proti Nìmcùm. Snad to byla posedlost po krvi. Ta bývá všude pøi revolucích, ale u nás to trvalo dlouho a dospìlo to ke strašným rozmìrùm pøi odsunech Nìmcù. Pachatelé hrùzných èinù byli omilostnìni v r. 1946 zákonem, který mluví o „spravedlivé odplatì za èiny okupantù a jejich pomahaèù“. Tento ostudný zákon pøijali poslanci Národního shromáždìní dne 8. 5. 1946 a dodnes je souèástí našeho právního øádu. Pohranièí pøišlo o mnohé dobré lidi, vìøící katolíky, sociální demokraty, kteøí nemìli nic spoleèného s nacismem, stejnì jako mnozí z nás s komunismem. Neházejme je do jednoho pytle s nièemníky! Pokøivený pohled na naše nedávné dìjiny nadále ohrožuje právo na svobodu projevu, tisku a informací. Po kvìtnu 1945 bylo u nás zøízeno nìkolik set koncentraèních táborù, kde panoval teror a ohavné ukrutnosti. Byla to pøedehra ke komunistické diktatuøe. A to vše díky jedinému èlovìku, který stál na vrcholku mocenské politiky až do února 1948 Dr. Benešovi. Když už byl po válce zabrán tak velký majetek, proè z nìj nebyly tenkrát odškodnìny naše obìti 2. svìtové války? Èepièka mìl z nakradených obrazù soukromou galerii, kterou mu mohl závidìt i samotný kníže Schwarzenberk. Dodnes je ticho. Kam se podìlo po válce na 100 000 Èechoslovákù, odvezených s tichým souhlasem Benešovy vlády do SSSR? Jen hrstka se jich navrátila ze Stalinových gulagù. Nastolením vlády NF byla zlikvidována pravicová opozice s nejsilnìjšími politickými stranami: agrárníkùrepublikánù a živnostníkù. Dnešní politická situace v mnohém pøipomíná pováleèné období z let do roku 1948. Právní stát je takový, který chrání práva všech obèanù, nejenom nìkterých, bez ohledu na rasu a národnost. A ten zde dodnes neexistuje! Naše pøijetí do Evropské unie je proto pøinejmenším problematické. MUDR. JAROSLAV LHOTKA, JIÈÍN

Svìdectví Josefa Frolíka o agentech StB „...Svìdectví majora Josefa Frolíka v Bezpeènostním výboru Spojených státù velice pøesnì dokumentuje, že ne každý èlen umìlecké Prahy mìl takovou ctižádost. A události roku 1989 a dalších let pøinesly další pìknì dlouhou øádku jmen, vèetnì signatáøù Charty 77, blízkých spolupracovníkù Václava Havla, význaèných tlachalù ès. exilu a podobnì. Nezdá se, že by to nìkomu vadilo. Vyskytují se i nadále na obrazovkách, stránkách èasopisù, jevištích, pøípadnì ve funkcích umìleckých organisací, starají se o grafickou úpravu knižních vydání nekoneèných konšelských úvah o morálce z pera Václava Havla. Frolík v písemné versi svého svìdectví v Bezpeènostním výboru uvádí tato jména z umìleckého svìta jako pøímé spolupracovníky StB; uvádí i jejich krycí jména: Pøemysl Koèí, Jiøí Kotalík, Karel Gott, Eduard Kohout, Jiøí Nìmeèek,

Olga Schoberová, Eva Olmerová, Jiøí Mucha - oznaèen za hvìzdu velikosti Jevgenije Jevtušenka v KGB, ve sportu zase panoval Emil Zátopek, který neváhal donášet i na svou ženu Danu, Eva Bosáková, profesor Dìdiè, Vova Zábrodský, Rudolf Baloun, Jindøich Kotal atd. Celkem Frolík dal k disposici na 22 000 jmen podle seznamù, které vyvezl. Osobnì ho øadím znaènì vysoko, mimo øadových defektorù, protože se zpravodajskou službou Spojených státù byl ve spojení, viz týž úøední materiál Senátu, po 20 let, i. e. už v dobì, kdy k vnitru nastoupil. Dùkaz pravdy samozøejmì podat nemohu. Jména od roku 1975, kdy Frolík svìdèil, jsou v Praze známá. Od exilového žurnalisty, usilujícího o Havlovo znovuuvedení na knižní trh již z exilu v roce 1989, pøes pìknou øádku osob zaskvìvších se ve funkci poradcù až po dlouhá léta zavøeného odborníka na humor za každou cenu

a nositele nesèetných uznání a doktorátù, naneštìstí vymyšlených. Podepsal pod nátlakem, aby se dostal z basy, slyšíme o jednom. Nedával ale žádné podstatné zprávy, je obhajován další, podepsal to, aby dostal podmínku, omlouvá následujícího. Samozøejmì, jsem pøesvìdèen i o tom, že takový Karel Gott nemohl StB co agent nìjak prospìt. Údìsné je, že nejen on, ale všichni další prostì v zájmu své existence svolili. Zda to bylo výmìnou za „podmínku“, anebo za možnost být, èím si být pøeji, je základ, který dával StB onu údìsnou možnost být všude. Nemyslím si, že pan Žantovský, když prohlašoval, že zavøeme každého, kdo by seznamy zveøejnil, byl na výši situace. Vysvìtlení, proè to kdokoli podepsal, zajisté mùže být hodnì, ale nemyslím si, že existuje také omluva...“ (Z knihy Jana BENEŠE Indolence, Praha 1993, str. 90-91)

Z jihoèeského zápisníku FRANTIŠKA RَIÈKY Vìrný obraz ODS

Místopøedsedkynì ODS Libuše Benešová se k obvinìní bývalého tenisty a nynìjšího podnikatele Milana Šrejbra z trestného èinu zneužívání informací v obchodním styku vyjádøila nikoliv lišácky, ale doslova šalamounsky. „Nechtìla bych se k tomu vyjadøovat, protože o tom vùbec nic nevím a nemám se k èemu vyjadøovat,“ prohlásila. Strategie mrtvého brouka. Její úspìšnost v naší polistopadové politice by se nechala vyèíslit v tisíci procentech. Nikdo nic neví, nikdo si nic nepamatuje. Jakeš, Bi¾ak, Štrougal, Lenárt, Lorenc, Obzina... Nepamatují si ani ti, co pøišli po nich: Koèárník, Èalfa, Sládek, Stráský, Vacek a mnozí další. Dokonce snad i Havel. Nejlepší v naší demokratické spoleènosti je to, že si nesmí pamatovat ani ten poctivý. A pokud si chce pamatovat, pak o tom nesmí mluvit. Takový je i pøípad bývalého velvyslance ve Švédsku Petra Koláøe, který svým vyjádøením pøispìl k odhalení falešných sponzorù ODS a rozpoutání loòského pádu Klausovy vlády. Protože však byl v diplomatických službách, jeho povinností bylo zùstat loajálním. Mlèet i za hrob, by by stál po kotníky v tratolišti krve nespravedlivì politicky popravených, by by stál po kolena v hromadì nakradených dukátù. Porušení tohoto pravidla je považováno za zradu a musí být ve jménu státu sv. Václavù po zásluze potrestáno. Kteøí ptáci vlastnì kálejí do vlastního hnízda??? *

*

*

Havel humanista

Chtìl jsem pùvodnì napsat „Havel komunista“, abych alegoricky vyjádøil jeho velký styl politického vùdce, který se po letech usilovného snažení v disentu vyšplhal po zádech nìkolika naoko obìtovaných komunistù až na hradní nádvoøí, kde s nimi pak uzavøel pakt o neútoèení, mlèení a oboustrannì výhodné spolupráci. Jen tak si totiž mùžeme vysvìtlit jeho polistopadovou a souèasnou hradní politiku. Pøestože KSÈ byla zákonem oznaèena za organizaci zloèineckou a zvl᚝ zavrženíhodnou, její nìkteøí (ti nejosvìdèenìjší) èlenové zaujali výsostná postavení ve vedení státu, vlády, parlamentu, senátu, bank a akciových spoleèností. I tìch, které mají z hlediska bezpeènosti státu strategické postavení. Za své vìznìní, kde jak sám pan prezident øíká, bylo vážnì podlomeno jeho zdraví, se jim odmìnil lépe, než to dokázali buditelé Božena Nìmcová èi Karel Havlíèek Borovský v pohádkové øíši, kde pøece jen vždy vítìzilo dobro nad zlem. Jen tak se mohlo stát, že pod hlavièkou èeské firmy, která ani nemá potøebnou licenci od Ministerstva prùmyslu a obchodu, se nìjakému tuctovému ruskému obchodníkovi podaøilo vyvézt do komunistické KLDR, stejnì rudé Èíny a stále bratrského Slovenska tolik armádních vozidel, jako je dní v roce. Stìžejní èást tvoøily tìžké Tatry 813 (nosièe raketometù) a pontonové mostní soupravy. Pøestože se obchody uskuteènily v letech 1992-1997, dostávají se tyto zprávy na veøejnost až nyní. Víme, že v Severní Koreji umírají hladem tisíce lidí. Pøesto je tato zemì stálým zdrojem obrovského napìtí a nestability v asijském regionu. Jestliže se zároveò stále vyzbrojuje a ÈR jí v tom vìdomì (èi nevìdomì, pane prezidente a pane premiére?) pomáhá, je to problém související s ohrožováním celosvìtové bezpeènosti a udržení míru. Hradní a vládní špièky dìlají humbuk kolem vstupu do NATO a pøitom jim pod záštitou jejich šeroslepoty ujíždí pøes bedlivì støeženou hranici celý konvoj tìžké techniky jako posila pro nepøítele. Vojenské zpravodajské služby však mlèí. Nejspíše zámìrnì a já jsem zase o krok blíže k naplnìní svého proroctví: NATO nejlépe znièíme, když do nìj vstoupíme. To už byl ostatnì ušlechtilý cíl všech komunistù, a již dnes sedí kdekoliv. Na Hradì, ve vládì nebo až v Bruselu. * * *

Svatohavelská tragédie

Ne každý bude vìdìt, že vìrozvìst Havel žil na rozhraní 6. a 7. století. Narodil se roku 550 v Irsku, stal se øeholníkem, pùsobil ve Francii, Nìmecku a Švýcarsku jako horlivý kazatel víry. Zemøel kolem roku 645, na místì jeho pùvodního sídla byl roku 719 vybudován proslulý svatohavelský klášter. Podle dochované legendy mu pomáhal nosit døíví na stavbu i na oheò medvìd, kterému vyndal trn z nohy a dal mu i svùj chleba. Nechci svému ètenáøi dìlat výklad o svatých. Ale vidíte, jak to v tom Božím svìtì spolu všechno pìknì souvisí. V souèasném rušném dìní a neutìšeném životì prostého èlovìka se mnozí ptají, zda jsou bývalí pøíslušníci StB pøínosem rùzných firem. Podle vyjádøení psychologù tito „bývalí“ dokáží výraznì pùsobit na své okolí. Není bez zajímavosti, že nìkteré nìmecké firmy, které pøišly do èeských zemí po listopadu 1989, se snažily pøijímat do zamìstnání právì bývalé pøíslušníky StB. Pak se divme, kde se u našeho prezidenta Havla vzala ona shovívavost pro tyto „zavrženíhodné a zloèinecké živly“. Havlovu strategii ochranné ruky nad bývalými komunisty a pøíslušníky StB pøijali mnozí øeditelé souèasných jihoèeských podnikù. A nelze se ani moc divit, vždy jsou to v mnoha pøípadech sami „bývalí komunisté“, námìstci øeditelù a zasloužilí komsomolci. Jejich krédem vždy bylo pøísnì zachovávat stranickou linii, poslouchat, nebouøit proti vrchnosti. Zákonitì se jim dostalo odborných znalostí, pro které jsou dnes cenìni. Ale i pro onu poslušnost. I dnes jsou zavázáni a ani dnes nebouøí proti vrchnosti. Dejme za pravdu dùkazu, že bývalí pøíslušníci StB jsou nesmírnì cílevìdomí a dokáží výraznì pùsobit na své okolí. Vždy právì pro tyto vlastnosti se stali vybranou ochrannou bezpeènostní složkou komunistického režimu. Morální hledisko dnes opravdu nerozhoduje. S tím se nepotkáte na Hradì ani v podhradí. Kdo má firmu, chce i úspìch. Cesta k nìmu není dùležitá. Pan primátor mìsta Èeských Budìjovic Miroslav Beneš se v tisku vyslovil, že si nemyslí, že by tito lidé nemìli být zamìstnáni ve veøejné správì. Takového èlovìka prý nezamìstnávají ani u Policie ÈR. A tady máte konkrétní dùkaz, co poslanec ÈR, místopøedseda ODS a primátor jihoèeské metropole vùbec ví o skuteèném životì. Vy jste také skuteènì neslyšeli o pravém opaku? Kolik bývalých pøíslušníkù StB je v pracovním pomìru u Ministerstva vnitra, tedy i u policie? Vždy jsou to tak zdatní odborníci! A o morálku v naší spoleènosti pøece vùbec nejde. A my rebelové mùžeme pøidat, že po listopadu 1989 ani nešlo. Vždy takový byl odkaz našeho vìrozvìsta Havla! A lustraèní zákon? Ten pøece platí jen na jisté služební úrovni. Ve státních podnicích, ve státních akciových spoleènostech (kde je podílníkem stát) se to „bývalými“ ve vrcholových funkcích (s odmìnou za slušný peníz) jen hemží. Hmatatelných pøíkladù je nadbytek, ale není o nì zájem. Patøí pøece ke koloritu doby, který je jednoznaènì odvozený od nastolené svatohavelské strategie. O kádrovém složení vlády národního porozumìní netøeba vést jen plané dohady. Vrcholné komunistické funkcionáøe a ústavní èinitele vystøídali komunisté bývalí, ti z druhé nebo tøetí garnitury, kteøí vèas odhodili svoji èlenskou legitimaci. Podle pøijatého zákona o protiprávnosti komunistického režimu je lze všechny považovat za zloèince a jejich pùsobení za nelegitimní, pøesto se jim dostává požehnání hradní strategií. Tu v plném rozsahu podpoøil nestraník V. Klaus, a tak se ODS stala dokonce sluncem prozáøeným výminkem pro stovky „bývalých“. Pøipomeòme si galerku tìch nejerudovanìjších odborníkù. Jen oni jsou schopni vést demokratickou spoleènost a rozvíjet kapitalismus v èeském pojetí. V ODA to byli TomᚠJežek (otec privatizaèního podvodu), Vladimír Dlouhý (miláèek národa) a po jeho odchodu Boøek Valvoda. ÈSSD exkomunisty do svých øad doslova lákala, vzpomeòme jen ty nejkøiklavìjší osobnosti: aparátèíka Šloufa, bývalého pøedsedu KSÈM Svobodu, milicionáøe Valenèíka. Nelze se pak divit souèasnému obrazu špièky naší politické scény. Pøedseda Parlamentu M. Zeman byl èlenem KSÈ dva roky, vylouèen pøi èistkách v roce 1970. Pøedseda Senátu P. Pithart byl èlenem v letech 1960-1968, pozdìji podepsal Chartu 77 (jako správný komunista). Premiér Tošovský byl èlenem KSÈ ètrnáct let, èlenství ukonèil až po sametovém podvodu. Ministr zahranièí J. Šedivý byl z KSÈ vylouèen, propuštìn ze zamìstnání, odsouzen na 18 mìsícù za podvracení republiky, podepsal Chartu 77. Náèelník generálního štábu ÈSA B. Nekvasil skonèil s komunistickou pøíslušností až po listopadu 1989, poté se stal nejvìtším odborníkem pro funkci v NATO. Je to opravdový voják - pùjde tam, kam jej stát pošle (tøeba i støílet do dìlníkù). Policejní prezident Oldøich Tomášek byl èlenem KSÈ 17 let, vystoupil až po listopadu 1989. Ještì se snad divíte, že pan prezident se již pøipravuje pozvat na Hrad k smysluplnému jednání zástupce KSÈM? Vždy to ani nejsou žádní zloèinci a proè si ještì dnes vùbec hrát na nìjaké „bývalé“? Jsme pøece všichni stejní, všichni z jednoho tìsta! 9. 7. 1998

FRANTIŠEK RَIÈKA, ÈESKÉ BUDÌJOVICE

IV.

6. ÈÍSLO • ØÍJEN - PROSINEC 1998

• Jak to vidí exil? • Jak to vidí exil? • Jak to vidí exil? • Jak to vidí exil? • Jak to vidí exil? • Byl Gorbaèov skuteènì hlavní pøíèinou zmìn, které postihly bývalý SSSR a jeho spojence po celém svìtì? Desítky politikù a politických autorù tak vìøí. Píše tak N. Ryžkov (Perestrojka - dìjiny zrady), nebo J. Ligaèov (Hádanka Gorbaèov), B. Olejnikov (Kníže temnoty), Falin (Politické pamìti), W. Gerns (Øíjen a budoucnost lidstva), E. Honecker (Poslední zpovìï) a desítky dalších. Mýlili se všichni tito velcí politikové? Podle gen. Michaila Ljubimova se všichni mýlili, protože hlavní pøíèinou nebyl Gorbaèov, který byl jen následkem. Hlavní pøíèinou byl døívìjší generální tajemník KSSS J. V. Andropov, který Gorbaèova v rámci skrytých aktivit KGB nechal „zplodit-vybrat-nasmìrovat“. Struèné vylíèení této tajné akce, nazvané samotným Andropovem „Akce Golgota“, nám v následujících øádcích podává generál KGB Michail Ljubimov, bývalý náèelník prognostického odboru První hlavní správy KGB, jeden z nejskrytìjších, ale také nejmocnìjších mužù bývalého SSSR. Èlánky vyšly v èasopise Soveršenno sekretno è. 2/1995 a poprvé je u nás pøeložila a vydala bratislavská Alternativa. * * * V ten zamraèený únorový veèer roku 1983 jsem se díval na televizi. Bylo to celkem klidné politické údobí, poznamenané jen vnìjškovì neprojevovanými oèekáváními. V listopadu [1982] zemøel L. I. Brežnìv a J. V. Andropov byl zvolen za generálního tajemníka ÚV KSSS. Zazvonil telefon. Za den jich bylo dost, ale když jsem zdvihl sluchátko, pocítil jsem podivnou pøedtuchu. - „Dobrý veèer, Michaile Petrovièi, poznáváte mì?“ „Promiòte, nepoznávám,“ popravdì jsem odpovìdìl. Nemám rád, pokud se mi lidé nepøedstavují. „Vy už se asi nepamatujete na svoje analyticko-prognostické elaboráty?“ A volající udìlal delší pomlku, aby mi umožnil dostat se ze šoku. „Proboha, Jurij Vladimiroviè?! Jste to Vy osobnì?!“ * * * Jak bych si nepamatoval ty nešastné, prokleté prognostické elaboráty, když se s nimi vlastnì zaèalo! V roce 1980 jsem byl náèelníkem prognostického odboru na První hlavní správì KGB (nyní pøejmenované na Službu zahranièní rozvìdky). Na rozkaz samotného Andropova jsme v mém odboru zaèali s vypracováváním analytické prognózy všech možných variant rozvoje SSSR. Na nejmodernìjších západních poèítaèích. Do této práce byly zapojeny nejen informaèní systémy KGB, Ministerstva obrany (zejména Hlavní správa rozvìdky), Státní plánovací komise a Rady ministrù. Dokonce i ASU, svatynì nejsvìtìjší v celé naší zemi - ÚV KSSS. Pøi práci jsem používal nejmodernìjší americké a naše metodiky. Programy braly do úvahy vlivy statisícù vnìjších i vnitøních faktorù, urèujících rozvoj SSSR. Po urèitém výbìru se mi tehdy dostalo na stùl deset variant. Všechny vyúsovaly do naprostého ekonomického a politického krachu naší zemì. Nebyla mezi nimi ani jedna varianta s ponìkud optimistiètìjším východiskem. Pøiznám se, že jsem byl ohromen, nìco podobného jsem neèekal. S velkými pochybnostmi jsem dokumenty odevzdal náèelníkovi Správy V. A. Krjuèkovovi, sice nároènému, ale spravedlivému èlovìku, aby se s nimi obeznámil. V. A. Krjuèkov si je ponechal dva týdny, což se stávalo dost zøídkakdy. Nakonec mi dokumenty s povzdychnutím vrátil. „Budete osobnì referovat pøedsedovi!“ (= Andropovovi - pozn. aut.) chladnì pøikázal. Bylo zcela jasné, že ani Krjuèkov se nechce „vystavovat“, nebo je známo, že v Rusku se poslùm zlých zpráv stínají hlavy. Již následující den jsem se vypravil z našeho Hlavního stanu v Jasnevì do pøedsedova pøijímacího salonu v Ljubljance. Pøijal mì celkem normálnì, mimoøádnì pozornì mì vyposlechl, i když jsem oèekával mimoøádnì ostrou diskusi s tím, že mì roznese za tyto nedobré prognózy. Byl velmi mlèenlivý, ale rozlouèil se se mnou pøátelsky. Tím vìtší bylo ale moje pøekvapení, když si mì za dva týdny zavolali na Správu kádrù a oznámili mnì, že jsem propuštìný do dùchodu za pøesluhování. Na rozkaz samotného Andropova mì vyškrtli ze záloh KGB a dokonce jsem byl zbaven práva na rezortní polikliniku. Mimoøádná tvrdost...! * * * „Michaile Petrovièi, je už sice pozdì, ale nemohl byste za mnou pøijet?“ pokraèoval pøekvapivý veèerní rozhovor s Andropovem po telefonu. „Samozøejmì, Juriji Vladimirovièi,“ ihned jsem souhlasil. Srdce mnì bušilo vzrušením jako zvon. Jak se mohl cítit dùchodce vyhozený na smetištì, náhle vytažený pøímo na Ljubjanku?! „Ne na Ljubjanku, ale na Kolpaèný. V zájmu utajení Vám nepošlu auto. Peèlivì si provìøujte, zda Vás nesleduje stín, dobøe?“ „Rozkaz, Juriji Vladimirovièi!“ Dlouhá služba v rozvìdce mnì odnauèila klást nadbyteèné otázky, zejména v telefonu. V reprezentativní vile na Kolpaèném pereulke, kde kdysi sídlil náèelník SMERŠe, V. A. Abakumov, zastøelený ihned po Stalinovì smrti, jsem byl nìkolikrát na rùzných poradách s pøedstaviteli rozvìdek socialistických zemí. O hodinu pozdìji jsem již maèkal zvonek

na dveøích vily. K mému dalšímu pøekvapení dveøe otevøel samotný J. V. Andropov. Byl jsem jako v mátohách. „Nezmrzl jste nám cestou?“ mile se Andropov umíval. Stoupali jsme vzhùru do prvního poschodí, do kabinetu vyloženého oøechovým døevem, s množstvím knih dokola. Sedli jsme si do køesel, Andropov zapnul samovar a z bufetu vyòal peèivo a sušenky. „Jak se Vám daøí v dùchodu?“ „Co mám povídat...? I z polikliniky mì vyhodili.“ „To vše jsem úmyslnì zaøídil já, abychom Vás izolovali od èekistického prostøedí,“ usmíval se Andropov. „Neurazilo Vás to snad mnoho?“ Mlèel jsem. Leccos se nepøekousne lehce. „Tak promiòte... Nepochopil jste, proè Vás vlastnì uvolnili?“ „Myslím, že pro moje nešastné prognózy,“ øekl jsem pøímo v oèekávání bouøky. „Vaše vynikající prognózy,“ opravil mì Andropov, èímž dovršil mùj zmatek. „Nic úžasnìjšího jsem neèetl, potom jsem nìkolik nocí nespal. Jednoznaènì se skonèily moje dosavadní pochybnosti. Neexistuje východisko. Jste pøipraven splnit úkol mimoøádné dùležitosti, který Vám hodlám uložit?“ „Nepochybnì,“ øekl jsem celkem upøímnì. Pøiznám se, že J. V. Andropova jsem vždycky bezvýhradnì zbožòoval. „Ptám se Vás stejnì jen formálnì. Chválabohu vím všechno o Vašem životì, o Vašich náladách, dokonce možná vás, než víte sám.“ Nepochyboval jsem ani vteøinu o tom, co povídal. V krátkém dùchodu jsem zøetelnì pocioval, že se nacházím v nejaktivnìjším rozpracování, které bylo cítit všude. Celý mùj život byl pod soustavným dohledem. „Všechno, co jste pøedpovìdìl, je strašlivá, tragická pravda,“ pokraèoval Andropov. „Tento proces je nezvratný a již L. D. Trockij pøedvídal rozklad strany a Thermidor. Naše spoleèná strategická úloha je: nastolit skuteèný socialismus, který by byl zbavený všech nánosù minulosti,“ pokraèoval úvod do mých nových úkolù. „Jste pøesvìdèený, Juriji Vladimirovièi, že nᚠlid takový socialismus potøebuje?“ dovolil jsem si trochu ideologické drzosti. „Jsem zcela pøesvìdèen, že tato zemì je stvoøena pro kolektivní spolužití. Vìtšina lidu, lidové masy, nemohou žít jinak než na úkor energické, talentované, produktivní menšiny. Vìtšinovou masu nemùžeme donutit pracovat, jinak se nám hned zaène bouøit. Jaké je tedy východisko? Zlikvidovat celý národ? To by byl stalinismus. Nezbývá nic jiného než vytvoøit novou spoleènost!“ „Promiòte mi upøímnost, Juriji Vladimirovièi, ale Vaše první kroky coby generálního tajemníka podle mého názoru nemíøí ani v nejmenším k takovému cíli. Pøece honìním povaleèù na ulici nebo dùslednou kontrolou pøíchodù do práce lidi pro výstavbu socialismu nezmobilizujeme! A Vaše usnesení o snížení ceny vodky, které si získalo popularitu u lidí..., co to má být?“ „Cynismus?“ zeptal se Andropov s úšklebkem. „Ano...“ rozohnil jsem se. „Ale, Michaile Petrovièi, vyjasnil jste nám vynikajícnì strategickou úlohu, ale zatím jste stále nepochopil cesty, jak jí dosáhnout. Systém zemøel a obnovit ho není možné. Ani netøeba! Na co by nám byla živá mrtvola? Úloha spoèívá v tom, abychom systém definitivnì znièili, urychlili jeho skomírání a místo nìho vybudovali skuteèný socialismus, který by podporoval všechen lid, a to prostøednictvím svobodných voleb. „Pøiznávám se, Juriji Vladimirovièi, že Vám celkem nerozumím, nechápu. Nebude to velmi nebezpeèná manilovština, uvìøit v socialistický entuziasmus lidu?“ „Tak a tím pøicházíme k podstatì celé operace. Láska k socialismu u nás vyrùstá z nenávisti ke kapitalismu. Proto se Vám ukládá vypracovat plán nastolení kapitalismu v SSSR a pøitom ne mìkkého, švédskosocialdemokratického typu. My musíme uvrhnout celou zemi do dravého, bezuzdného kapitalismu, kde vládne jen zákon džungle!“ Andropovovy oèi mne probodávaly, vyzaøovaly sílu pøesvìdèení. „Všechno jsem pochopil, Juriji Vladimirovièi, nebude to však až pøíliš velké utrpení pro nᚠlid?“ pozvolna jsem kapituloval. „Samozøejmì, neuvìøitelnì velké! Ale jiné cesty není! Nebo si snad myslíte, že naše ubohá, neefektivní propaganda mùže probudit nenávist ke kapitalismu? Musíme použít vlastní zkušenost, protože naše osvìta je neschopná k takovému úkolu. K tomu, abychom zákusek dobøe vychutnali, musíme ho nejprve sníst. To napsal ještì papá Friedrich (Andropov mìl na mysli Engelse - pozn. aut.). K Vaší dispozici Vám odevzdávám všechny Vaše osobní šifry a právo používat resortní sledování, odposlouchávání a celou agenturu. Samozøejmì máte otevøeny naše resortní úèty v západních bankách. Zùstanete ve stínu a maskování si budete vybírat v závislosti od podmínek... Nechutnají Vám snad moje oblíbené sušenky, Michaile Petrovièi?“ Andropov na mì hledìl pøes svoje brýle tak soustøedìnì, že jsem se cítil jako hypnotizován. „Mùj mozek již pracuje naplno, jak všech-

no co nejlépe zvládnout a zorganizovat.“ Ze slušnosti jsem si vzal sušenku a trochu ji ohryzával. Cítil jsem se jako promìnìný, zachvátila mì chu pracovat. „Tak, a pracujete a pøesnì za mìsíc v devìt veèer Vás tady budu èekat s prvními návrhy na realizaci operace...“ J. V. Andropov mì objal - nìco takového se mi nikdy v životì ještì nestalo - a doprovodil mì po schodech dolù až ke dveøím. „Co je zajímavého u nás v kultuøe?“ zeptal se ještì cestou po schodech. „Nedávno jsem vidìl film Sedmnáct zastavení jara,“ poznamenal jsem, „podle románu S. Kuzmièe (Cviguna, podpøedsedy KGB - pozn. aut.). Tichonov je tam výborný.“

svobodu všem nejtemnìjším lidským instinktùm a homo sapiens, vážený Michaile Petrovièi, na naše spoleèné neštìstí je chamtivý, egoistický, podlý a naèisto neschopný ke kolektivnímu spolužití. V dosavadním systému jsme tvrdì, až nepøirozenì, potlaèovali podlou duši v homo sapiens. Proto, vìøte mi, staèí jen trochu nadzvednout stavidla a všechny výkaly rychle vyplavou ven na povrch!“ „Ale pøece - kdo bude v èele øízení této první etapy?“ ptal jsem se J. V. Andropova, pøestože po dùkladném seznámení s tajnými „kádrovými“ materiály z ASU ÚV KSSS jsem již mìl vcelku jasnou pøedstavu, na jaké osoby se bude sázet. „Je velkým štìstím, že v bývalém systému prakticky nebylo vzdìlaných politikù a ekonomù. Na vysokých školách výuka politické ekonomie socialismu, kterého, jak dobøe víme, de facto nebylo, úplnì zdeformovala mozky dokonce takovým našim vynikajícím ekonomùm, jako Aganbegijan nebo Šatalin. Bude potøeba celé nové pokolení k tomu, abychom ekonomice porozumìli, zejména pak trhu. Politiku v naší zemi také nemáme. Za politiku se považují jakési zákulisní hry aparátu. Proto se do èela první etapy dosadí Gorbaèov, který byl na tuto úlohu pøipravován od zaèátku. Èlovìk pomìrnì mladý, nesmírnì ctižádostivý (všimnìte si, že nemùžeme potøebovat vojáky, kteøí netouží být generály; takoví nemají v politice místo), hýøící pøitažlivými, romantickými, ale líbivými hesly, jaké tvoøil Dubèekùv „socialismus s lidskou tváøí“. A propos, snad se pamatujete, jak perfektnì se mohlo celé slavné Pražské jaro [1968] lehce udusit? Celá první etapa by byla stále zastavitelná! Gorbaèov má mnoho kritikù, kteøí tvrdí, že je mnohomluvným mluvkou a že je nerozhodný. Ale nebyl také Cicero mnohomluvný? Pøekáželo to snad jeho politické kariéøe? Naopak, historie nás uèí, že lid miluje žvanila, zejména pokud slibuje ráj na zemi. A co se týèe nerozhodnosti? Michail Sergejeviè Gorbaèov chápe politiku jako nekoneèné lavírování mezi rùznými skupinami a seskupeními, což je dosti ideální typ pro stávající sovìtskou politiku:“ „Souhlasím, Juriji Vladimirovièi, nadto je Gorbaèov jediným èlovìkem v naší zásobì trumfù, který mùže být pøijatelný pro Západ. Má uhlazené zpùsoby, je vždy dobøe, po evropsku obleèený. Má jediný nedostatek: svým podøízeným soustavnì tyká...“ „Správné pøipomínky. Pokud jde o tykání, neznepokojujme se. V angliètinì neexistuje „ty“, a proto se tento nedostatek neprojeví negativnì na našich vztazích s hlavním partnerem - USA. Dále Raisa Maximovna - ze všech žen našich mladých vùdcù nejvíce imponuje svojí elegancí a vkusem. A to je to, co zahubí i Gorbaèova.“ „Nᚠlid tìžko snáší vyparádìné ženy našich pøedstavitelù. Ale pøesto, Juriji Vladimirovièi, stále mám jisté pochybnosti... Èím by bylo nejlépe zaèít reformy první etapy?“ zeptal jsem se. „Zaèátek jsme si již naèrtli, nestavte se nepozorným! Jde o velmi vážnou vìc. Gorbaèov a jeho nejbližší musí od samého zaèátku zkompromitovat stranu pøed Ruskem tím nejidiotštìjším krokem. Bojem proti alkoholismu! Pozoruhodné je, že M. S. Gorbaèov sám nepije. Ale takový Ligaèov, aèkoli je pro plnì støízlivý zpùsob života, se nìkdy neudrží. Je to zcela èestný èlovìk a na jeho bedra padne celá tíha

protialkoholické kampanì a tím i úplná diskreditace strany. Pamatujte si: boj proti alkoholismu nesmí být papírový, jak to ve stranì bývalo. Tøeba vykluèit vinohrady, zavøít a zdemolovat vinaøské závody, lihovary, likérky, vyluèovat ze strany, propouštìt z práce, pøípadnì soudit a zavírat za opilý stav na veøejnosti. Zaèátek Golgoty se musí projevovat krajním idiotismem - to je velmi dùležité. Neuškodí na veøejnosti pøistižené opilce oblékat do pytlù a nechat celý den zametat ulice. Nekrvavá revoluce musí pracovat šokujícími absurditami, nelogickými protiklady a do nebe volajícími zhovadilostmi.“ Nato jsme se rozlouèili.

mezinárodní scénì, i když doma byl nahrazen Jelcinem. Ljubimov nezvažuje globalistickou orientaci Jelcina a všech okolo nìho. To je dost zajímavé a vyvolává opìt otázku: proè? Celý komunismus a socialismus Ljubimov pøedkládá jako èistokrevný, pravdivý a spontánní úkaz historie. Jako by to všechno nemìlo svùj dávný zaèátek a dnešní pokraèování. Jako by on sám nevìdìl, že celý plán svìtové revoluce byl kontemplován už filozofy osmnáctého století. Že prakticky zapoèal akcemi svobodných zednáøù po roce 1717 a vykvetl jimi øízenou Velkou francouzskou revolucí. Jako by zapomnìl na hodiny marx-leninismu a nevìdìl o plánu na moderní komunistickou revoluci, nastínìnou geniálním židovským materialistickým stratégem Marxem. Lze vìøit tomu, že by Ljubimov skuteènì byl jen skvìlým technikem pro KGB akce, a jinak hlupákem, který nevìdìl nic okolo? Tìžko. Co by ho tedy vedlo po deseti letech (kdy mnohý pociuje, že je „všechno jiné a nic se nezmìnilo“) k tomu, aby plán Andropova zveøejnil. Ljubimov byl a snad ještì je výborným mozkem pro strategické plánování akcí a takoví lidé neuvažují omezenì èi nekomplexnì. Nemohli by se totiž vùbec udržet v moøi rivalit a podrazù osobních i politických na tak vysoké rovinì. Kdyby byl jen technikem, dotáhl by to sotva na politruka. Proto jsem pøesvìdèen, že zde dochází ke zcela jiné vìci, kterou nazvìme: „dezinformace pravdou“ - k diskreditaci pravdy. Dezinformace pravdou a skuteèností je u globalistických dezinformátorù, zdá se, už delší dobu velmi oblíbenou metodou manipulace a nástrojem ke „kamuflování“ èi lépe øeèeno ke znevìrohodnìní skuteèností. Je skvìle vymyšlena a je svým zpùsobem hlavolamem i pro IQ. Musíme být opatrní pøi jejím pozorování a odkrývání. Je ale ve své podstatì a nasazení pomìrnì jednoduchá. Totiž: když se zaèínají vìci zprùhledòovat, vyjevovat takové, jaké skuteènì jsou (a mohly by podráždit obèana-volièe a vyvolat pro vládce nežádoucí reakce), pravda je prezentována tak, aby byla

zkompromitována, uèinìna nevìrohodnou. Skuteènosti se pøedkládají tak, abychom nemohli vìøit vlastním oèím. Názornì, pro obèany z èeských zemí, nejsrozumitelnìjší ukázkou této metody je snad èinnost podivného Dr. Sládka. Pro svoji stranu vymyslel (byl mu vymyšlen) znak, který mluví harlekýnskou symbolikou. Totiž: šaškovským kosodélníkovým barevným piké. Vkládá do podvìdomí, právì symbolikou (!), že republikáni mají nìco spoleèného s komediálním harlekýnem, tedy pøedevším nesolidnost. Tím kompromituje všechny poctivé republikánské ideje minulosti, první republiky i dneška. Pozor! Vidìný signál a staletá symbolika, šaškovské piké, je mnohonásobnì pùsobivìjší než jakákoliv jiná informace!!! Pravdu, správná „issue“, závažné otázky dne, zdravý a logický smìr (tedy všechno to, co by mohlo vadit, èi vadí, globalistùm v jejich manipulaci a plánu), kompromituje Dr. Sládek svojí dryáènickou a pøehrávanou až hysterickou prezentací. Podobnì pùsobí všechny jeho plakáty èi „billboardy“, a už šlo napøíklad o NATO, èi cikánskou problematiku. Odrazuje! Tak technicky pracuje metoda dezinformace pravdou k diskreditaci pravdy. Dnes, kdy se z demokracie stal nejdokonalejší nástroj manipulace obèana, musíme každý politický tah èi jev pozorovat ze všech stran. Jako ptáci v pøírodì umìlé krmení: není krmení návnada? Proto jsem došel k závìru, že jádro informace o „operaci Golgota“ je pravdivé, samo zveøejnìní a i literární podání (!) chce ale zakrýt, „zdiskreditovat“ skuteènost. Zatemnit pùvod a podstatu. Uèinit skuteènost nevìrohodnou. Zakrývá stopy globalistického, snílkovského plánu na pøevzetí moci nad svìtem. Ten je ovšem øízen odjinud, a ne z Moskvy. Globalisté jsou v situaci malého chlapce, který hraje šachy sám se sebou. Za sebe a zároveò za svého „protivníka“.

Operace Golgota (Tajný plán perestrojky) „Za Sedmnáct zastavení jara dostal Tichonov mimoøádnou cenu na XV. všesvazovém filmovém festivalu v Tallinu. Dali jsme tam ceny i Gabrielovièovi a Jutkevièovi za filmové ztvárnìní leninského tématu. Jak paradoxnì je zaøízen nᚠsvìt! A Stirlitz, a Lenin - na plátnì naprosté fikce. Nic podobného v životì nebylo! A taková je tedy cena celého systému. K èemu nám je...?“ J. V. Andropov otevøel dveøe a pustil mì ven na ulici. Teprve nyní jsem si uvìdomil, že v celé vile jsme snad byli jen sami dva. * * * Prosím, a mi ètenáø odpustí, ale kvùli dodržení etických norem jsem nucen upustit od uvádìní skuteèných jmen pracovníkù agentury a celkem se nešíøit podrobnìji o nìkterých zcela profesionálních technologiích naší práce. Proto konkrétní fakta se budou prolínat se zcela literárními fabulacemi a líèeními. Tajné schùzky s J. V. Andropovem jsem míval až do konce jeho života v únoru 1984. Skuteènì až do tohoto nejsmutnìjšího dne v mém životì. Operace se stále podrobnìji propracovávala. Andropov plán podepsal krátce pøed svojí smrtí. Dostal kódový název „Golgota“ a èlenil se na ètyøi èásti: 1. systémový rozklad souèasného politicko-ekonomického mechanismu v naší zemi, 2. pøevrat a protlaèení nastolení kapitalistického systému dravého typu, 3. usmìròované prodlužování chaosu a zmatku jako prostøedku mobilizace rozvášnìného davu pro boj s mocí pod socialistickými hesly, 4. socialistická revoluce, podporovaná veškerým lidem, radikální anihilace kompradorské buržoazie a s ní spojených politicko-ekonomických struktur. „Jistì, již v tìchto fázích bychom mohli svrhnout všechny vážené „stariky“, jako Èernìnka èi Grišina, Solomenceva èi Šèerbického i s Kunajevem, ale nᚠplán musel mít urèité prvky idiotismu. V každém pøípadì v první etapì je tøeba ponechat stále u moci tyto milé starèeky, to zapálí v lidech vášeò pro reformy, my pak tyto vášnì podpoøíme, až vášeò pak bude pokraèovat již sama. Celkovì je první etapa v urèitém smyslu nejzávažnìjší, nebo je nutné probudit k životu síly, které jsou nyní zahnané do hluboké ilegality. Èím se ve skuteènosti odlišuje socialismus od kapitalismu? Kapitalismus, hlásaje svobodu a demokracii, dává

K „Operaci Golgota“ Je to podvrh, není to podvrh? Když jsem poprvé dostal do ruky èlánek o „Operaci Golgota“, tajném plánu perestrojky, ve kterém se socialismus a komunismus naoko obìtuje, aby „ústupem“ k dravému, zcela neregulovanému kapitalismu lid od kapitalistických smìrù nadobro odradil, a tak komunismus rehabilitoval a de facto zachránil, zvažoval jsem ho opatrnì. Je to varianta marx-leninské taktiky typu NEP? Krok vzad, dva kroky vpøed? Jaký mìl její autor, generál KGB Michail Petroviè Ljubimov, motiv k zveøejnìní? Mohl to být záchvat ješitnosti, že on jediný ví, jak to bylo, a tedy s tím musí ven? Byl to projev staøecké pravdomluvnosti ze strachu pøed smrtí, kdy si lidé urovnávají svìdomí? Tìžko. Trénovaný vysoký pracovník tajných služeb musí sám sebe ovládat jako ovèáckého psa. Nemùže si dovolit normální lidské slabosti èi hnutí mysli. Jde o krk. Informace o „Operaci Golgota“ samotné je velmi podobná pozorování a tezi o sametových revolucích našeho skvìlého politického analytika Miroslava Dolejšího, jenomže trochu jinak. Dolejší pojímá sametové revoluce jako globalistický projekt (!), a ne jako dílèí komunistický manévr. Dolejšího teze o globalistickém pùvodu jsou prakticky doloženy a potvrzeny skuteèností obrovských pøesunù majetkù a národních jmìní do rukou globalistických velmožù. Znárodnìní a následné privatizace jsou velkolepé projekty globalistù k ožebraèení celých národù. Kdo tohle není schopen pozorovat, ztratil zrak. Ljubimovem je naopak „Operace Golgota“ pøedstavována jako èistì Andropovovo dítì. Je tomu skuteènì tak? Ljubimovùv pohled nezahrnuje další vývoj, který dnes prožíváme a pozorujeme. Ljubimov napovídá a konèí tím, co Gorbaèov má udìlat. Gorbaèova samotného nezvažuje jako globalistického konì, kterým skuteènì je, a jako takový se sám okatì exhibicionuje na

* * * Z autorova deníku: Skon J. V. Andropova v únoru roku 1984 mi dodnes hlodá srdce. Na vytvoøení pøíznivých pøedpokladù pro realizaci „Golgoty“ (èím je noc tmavší, tím jsou záøivìjší hvìzdy) byl urèen Èernìnko, který však do roka zemøel. Dubnové plénum roku 1985 jsme uskuteènili v plném souladu s plánem „Golgota“: za generálního tajemníka byl zvolen M. S. Gorbaèov. Ještì za života Èernìnka zastupoval SSSR v prosinci 1984 na setkání s M. Thatcherovou v Anglii. Pro vytvoøení jeho mezinárodní reputace jsem pøed jeho návštìvou, pod cizím jménem, odjel do Anglie na setkání s místní agenturou, která zabezpeèovala vliv KGB na britskou vládu a na královský dvùr. Anglie byla obvykle využívána na diskreditaci urèených sovìtských èinitelù. Svého èasu byl do Anglie vyslán na služební cestu bývalý šéf KGB Alexander Šelepin, Brežnìvùv rival, proti kterému byly s naší iniciativou zorganizovány velké protisovìtské demonstrace, což pochopitelnì natolik narušilo jeho pozici, že byl brzy nato vylouèen z politického byra. Protože se o naší metodì dozvìdìly anglické tajné služby, bylo nevyhnutelnì nutné zpùsoby vlivu zmìnit. Madame Thatcherové bylo vnuknuto, že její pøípadné pøíznivé výroky ve prospìch Gorbaèova definitivnì rozloží politické byro a podkopají sovìtskou moc, èímž se velice potìšila a pøipravila Gorbaèovovi vynikající reklamu. Samotné dubnové plénum roku 1985 se uskuteènilo bez jakýchkoli neoèekávaných pøíhod. Skupina „starikù“, která vsadila na Grišina, se sice naježila, ale marnì. Nejvýznamnìjší úlohu sehrál na tomto plénu Gromyko. Ještì pøed plénem jsme zabezpeèili, aby se k nìmu pøes naši agenturu soustavnì dostávaly zprávy o tom, že Gorbaèov si vysoce váží nejen Gromykovovy zkušenosti v zahranièní, ale i v domácí politice (pøitom Gromyko nevìdìl o pomìrech ve vlastní zemi vùbec nic a na nìkterých zasedáních plén ÚV KSSS se tøeba divil, jak je to možné, že jsou mìsta, ve kterých není k dostání maso aj.) a že s ním poèítá jako se svojí oporou. Tak se dostal do èela øízení celé zemì Gorbaèov. Jeho oporou se stal Ligaèov a Ryžkov, který se sám považoval za dobrého ekonoma, podobnì jako všichni naši øeditelé, kteøí umìli z celé ekonomie jen všechny možné zpùsoby, jak žádat o peníze a vydávat rozkazy nalevo a napravo. Zatím nebylo jasné, co se Ševarnadzem, který byl pøíliš emocionální, ostatnì jako všichni Gruzínci. Zøejmì bude nutné postupnì na jeho bedra navalit tíhu vztahù se Západem. Mùžeme si pak pøedstavit, jaký dojem asi vyvolá tento vznìtlivý Gruzínec u chladných západních pragmatikù? První fáze „Golgoty“ ho bude ale v této pozici potøebovat! GEN. MICHAIL PETROVIÈ LJUBIMOV

15. 6. 1998

EURING. DR. BOHUMIL KOBLIHA, LONDÝN