SPECIÁLNÍ P ÍLOHA DVACÁTÉHO PÁTÉHO ÍSLA. Sfinx on the road výb r t ch nej- cestopisných p íb h z historie ísla

SPECIÁLNÍ PěÍLOHA DVACÁTÉHO PÁTÉHO ýÍSLA

„Sfinx on the road“ výbČr tČch nej- cestopisných pĜíbČhĤ z historie ýísla

_________________________________________

SFINGA NA CESTÁCH____________________________

Strana B

CESTA ZAýÍNÁ… Máme za sebou již þtvrtstovku ýísel. Tato událost je hodna nČjakého dárku. Vy, kdo jste zachovali svou pĜízeĖ ýíslu již od jeho poþátku, i vy, kdo držíte v rukou toto ýíslo jako své úplnČ první, mĤžete slavit s námi a vychutnat si tento malý dáreþek, který je souþástí každého Dvacátého pátého ýísla. PĜíloha se jmenuje Sfinga na cestách, název tak spojuje dvČ slova, která plnČ vystihují její obsah – Sfinga a cesty popĜ. cestování. Na nadcházejících dvaceti stranách naleznete osm pĤvodních þlánkĤ, které se v minulosti objevily v našem ýísle a které popisují zážitky z cest podniknutých þleny našeho stĜediska. Vše zaþíná návštČvou Bukovských vrchĤ a RoháþĤ v létČ l.p. 1998. Souþástí této þásti je také ManuálĤv legendární þlánek „Jak jsem bruþel v Polsku“, ve kterém si mĤžete opČt oživit (pokud jste to již pozapomnČli z Manuálových vyprávČní), jakže to tenkrát všechno bylo. Dále se mĤžete podívat, jak jsme putovali po Brdech na nový rok 1999. David vám popíše zážitky z Krkonoš, po kterých následuje další zápis ze slovenských RoháþĤ, tentokráte od zcela odlišné skupiny. Zápis ruské expedice vzpomíná na loĖskou výpravu skautĤ „Expedice CHEMO 2000“. A závČr pĜílohy tvoĜí dva hrĤzostrašné þlánky o pĜíhodČ, kterou prožili David s þeslem loni v bĜeznu. ýeká na vás spousta pĜíbČhĤ, zážitkĤ a dobrodružství, na které mnoho z nás vzpomíná dodnes. Naše cesty sice nevedly do daleké ciziny, ale i tak jsme se domĤ vraceli vČtšinou šĢastni a spokojeni , obohaceni o kupu zážitkĤ. A tak to má pĜi každém cestování být, i když jedete tĜeba jenom na víkend pod širák. PĜeji pĜíjemné poþteníþko a tČším se na brzkou shledanou pĜi nČjaké další speciální pĜíloze, která na sebe nenechá urþitČ dlouho þekat. -sik-

BUKOVSKÉ VRCHY

OBSAH: Bukovské vrchy (Kachna, þeslo-Osmé ýíslo)………..…strana B

Jak jsme bruþel v Polsku (Manuál-Osmé ýíslo)…………………….strana F

Roháþe (Bobina-Osmé ýíslo)……….……………strana G

Šlapej nebo zmrzni (Manuál-Jedenácté ýíslo)………….….strana H

Jak na nový rok tak po celý rok (Tomega, Šík-TĜinácté ýíslo)…………strana I

Krkonoše ´99 (David-ýtrnácté ýíslo)……….………….strana L

Roháþe 1999 (Šík-Sedmnácté ýíslo)…….……………strana M

Turistické typy (Messner, David, Šváb, Šík-Sedmnácté ýíslo)……………………….…………………strana P

Hmla (David-Osmnácté ýíslo)…….………….strana Q

Ruská expedice objevila Himalájích stopy Yettiho

v

(Messner-Devatenácté ýíslo)………...strana R

Dobrovolná smrt (David-Dvacáté ýíslo)………..…………strana R

Dobrovolná smrt 2 (ýeslo-Dvacáté první ýíslo)……………strana S

Tak a to je všechno!!!

Na nápad jet do Bukovských vrchĤ jsem pĜišel již nČkdy v roce 1995 po pĜeþtení þlánku v þasopise Turistika a Hory. Lákalo mČ jet do pusté divoþiny, kde þlovČk za den nepotká živou duši (kromČ zvíĜat, kterých mČlo být hodnČ a mČli to být i divoké šelmy) a kde je odkázán jen na sebe. Taková místa se na svČtČ nachází už jen málo, a proto nechtČl-li jsem jet do Patagónie nebo do Himalájí, ale nČkam blíž, byly Bukovské vrchy jako nejbližší divoþina úplnČ ideální. Nápad se ozval znova letos na jaĜe s tím, že by to mohl být zajímavý tábor pro naše rovery. Ti ovšem nechtČli mít tábor putovní, ale vypadali zpoþátku nadšenČ a problém byl pouze v termínu akce. SamozĜejmČ jsem úþast nabídl také svým kamarádĤm, o kterých jsem vČdČl, že je takové akce zajímají. Jak šel þas, zaþalo se ozývat od roverĤ, že je rodiþe nepustí na Slovensko, a tak po nČkolika mČsících zbyl jen Job, Peta-kuta, Bobina, Pedro, Manu + Šárka, David, Lucka, Marbulín, Kachna a já. Když se koneþnČ našel termín 7. - 16. 8. 98, vše utichlo a pĜípravy zaþaly až dva týdny pĜed akcí. Tou dobou zaþali odĜíkat další úþastníci z rĤzných dĤvodĤ, a tak když dvČ hodiny pĜed koupí jízdenek odĜekl Pedro, zbylo nás koneþných sedm: já, Kachna, Lucka, Manu, Šárka, Bobo, Marbulín. RozdČlili jsme se na dvČ podskupiny: nás pČt a Manu se Šárkou a zvlášĢ jsme si pĜipravili vybavení a jídlo. Po nČkolika schĤzkách a hovorech bylo jasno, že se nepojede jenom do Bukovských vrchĤ, ale i do Západních Tater (RoháþĤ). Proto byl koneþný Cíl takovýto: PĜechod hlavního hĜebene _____________________________________________________________________________________


Strana C

Bukovských vrchĤ od východu z KĜemence (slovensko-polsko-ukrajinská hranice, 1221 m.n.m.) na severozápad po vrchol Kozsarka (794 m.n.m.) Æ pĜesun 250 km do Liptovského Mikuláše Æ pĜechod centrální þásti hĜebene Západních Tater: výstup na Baranec (2156 m.n.m.) smČrem západním po hĜebeni až na Baníkov (2148 m.n.m.). Jako vždy se vše nepodaĜilo podle plánu - v Bukovských vrších jsme asi po 60 km uhnuli z trasy o kousek dĜív (asi 8 km), protože nás tlaþil þas a charakter hor se zmČnil na listnatý les. Zato v Roháþích jsme naplánovanou trasu prodloužili asi na 20 km a sestoupili až ze Salatína (2048 m.n.m.). Takže na závČr: bylo to prima, nikomu se nic nestalo ( až na tu basu) a všichni máme kupu zajímavých zážitkĤ (tĜeba tu basu).

ýeslo Sešli jsme se na nádraží, dá se Ĝíct vþas (kupodivu). Do vlaku se nám podaĜilo nastoupit do správného vagonu (kupodivu), mČlo to jen jednu drobnou chybku, že totiž ten vagon mČl závadu na podvozku. Ale ten pan prĤvodþí Ĝíkal nebojte se a pojćte - tak jsme šli. Koleþka nám neupadla (kupodivu), jen na každé stanici pod tím vagonem nČkdo lezl. Bylo nás sedm, takže jeden musel pĜinést obČĢ - buć spát na zemi, nebo odejít vedle do kupé mezi cizí. ObČtoval se Manuál, þehož nejspíš potom trpce litoval, neboĢ Marbulín, Bobina a Kachna nemohli v noci spát, prali se a neustále shazovali na zem, potažmo na Manuála, nČjaké vČci. Pravda, Manu lehce brblal, oprávnČnČ, leþ zbyteþnČ. Kolem 700 nás þekal pĜestup v Humenném na vlak do Stakþína a asi do 1200 þekání na autobus smČrem Nová Sedlica, snad poslední vesnice pĜed slovensko-ukrajinsko-polskými hranicemi, a odtud hurá na Kremenec, nejvyšší to horu Bukovských vrchĤ. Hned v Nové Sedlici jsme mČli velice pĜíjemný zážitek s místními obyvateli. Neušli jsme snad ani 20 metrĤ a na Šárku se vrhla taková maliþká drobouþká paní, od pohledu Indiánka, a dosti nesrozumitelným místním náĜeþím nás zvala pĜenocovat. Když zjistila, že chceme dneska rozhodnČ pokraþovat v cestČ (bylo asi 1300), chtČla nám alespoĖ dát vodu. Dostali jsme vynadáno, že kupujeme láhve s vodou, že ona by nám pĜece i ty lahve dala - no co se dalo dČlat, pĜíštČ už takovou kravinu neudČláme. Procházeli jsme dál vesnicí, jsa slušnČ vychováni, zdravili jsme. Tu se na nás vrhl další dČda, a že prý pĜed rokem tu u nČj na zahradČ spali taky ýeši - a "pojćte, tu si to môžte postaviĢ". S díky jsme odmítli a hurá do lesa. Asi po 1 km jsme se trochu minuli se znaþkou (þervenou), aspoĖ jsme si mohli pĜi vynucené zastávce zalepit puchýĜe, kteréžto se už spolehlivČ vyloupli. Pak už to šlo jako po másle. Na znaþku jsme celkem záhy šĢastnČ narazili a od té doby jsme se jí už nepustili až do úterý. Nutno podotknout, že výstup na Kremenec po noci ve vlaku nás všechny pĜes celkem malou nadmoĜskou výšku (1221 m.n.m.) upĜímnČ zmohl. (ZvlášĢ nČkteré - Kachna 100 metrĤ pod vrcholem odmítla v cestČ pokraþovat, ale slíbili jí zlaté prase.) Ocitnete-li se na tak významném bodČ jako je tĜeba hora Kremenec, je tĜeba si vše dobĜe rozvrhnout, tĜeba tak pČknČ jako my. NeboĢ se tu stýkají hranice tĜí státĤ (U - S - P), je z þeho vybírat. My volili takto: spaní - Ukrajina, záchod - Polsko, hygiena - Slovensko. Vše šlo jako po másle (pĜíštČ to zkusíme možná jinak). Teć bych se ráda zmínila o faunČ Bukovských vrchĤ. Asi nejvČtší atrakcí je výskyt medvČdĤ, rysĤ a vlkĤ. Na brtníky jsme se tČšili obzvlášĢ, k naší lítosti jsme však zahlédli pouze stopy, ale tČch bylo dost. Jednou ráno nás jeden taky probudil Ĝevem, ale Marbulín vidČl jenom zavlnit kĜoví, jinak nic. Vlk a rys ostrovid nic. Ale právČ na Kremenci, nekecám vám, nám v noci málem sežrala salámek divoká koþka. No, aspoĖ nČco. Svítili jí pČknČ oþi. V nedČli ráno jsme se vzbudili do pČkného poþasí a pĜes veškeré popohánČní aktivnČjšími (ýeslo a LĤca, Šárka s Manuálem to s námi vzdali hned zpoþátku a chodili sami), jsme vyrazili k polednímu. Mimochodem. ýervená znaþka, hĜebenovka, vede po polsko-slovenské hranici. Na mapČ je sice pČknČ vyznaþena na slovenské stranČ, ale nenechte se mýlit. Ona v takových nepravidelných vlnovkách tu hranici neustále pĜekraþuje tam a sem a sem a tam. No, a z toho plynou jisté potíže, neboĢ pĜekroþení hranice jinde než na oficiálním hraniþním pĜechodu je jaksi, ehm, no, nelegální. No ano, pĜátelé, a z toho vskutku plynou jisté potíže - Manu by mohl vyprávČt ... No nic. Tak tedy nedČle. Neb momentálnČ tento literární skvost tvoĜím bez mapy atp., nemohu bohužel doplnit svĤj textík fakty, kteréžto vrchy jsme v tento den zlezli, ale mohu napsat toto: romantika, poetika _____________________________________________________________________________________


Strana D

nekoneþné lesy, kĜivolaká údolí, tu vesniþka, tam políþko, prostor, nČžné oblé kopeþky (já poĜád tvrdím neosídlené Beskydy), poloniny, nádherné buky - co strom, to umČlecké dílo, rozkvetlé voĖavé louky, maliny, žáby a modĜí a tyrkysový slimáci a klid a civilizace mi mĤže vlízt klidnČ na záda. Tak, a když už jsem se tak utrhla a jsem sentimentální, napadá mi vyslovit se takto - PánbĤh si dal záležet. Tak dost. Abyste si nemysleli, že nedČle byla fádní, nesmím rozhodnČ vynechat konec dne. Ono se totiž od pozdnČjšího odpoledne nad námi pČknČ honilo, tedy mraky, a taky pohĜmívalo. No a k veþeru asi kolem 1830 jsme fascinovanČ pozorovali, jak pĜes hĜeben, který jsme právČ pĜecházeli se z údolí ženou mraþna nebo spíš kupa oblakĤ. Úžasná podívaná. Sem tam pravda nČkdo prohodil: "To bude ale pČknej déšĢ", ale nikoho to nerozhodilo ani do té míry, aby si za sucha vyndal svou úžasnou nepromokavou bundiþku þi návleky, jež vlastníme. ěeknu vám, to byl ale pČknej déšĢ, jen co byla pravda. A taky bouĜka, že slabší povahy (Kachna + LĤca) se zaþínaly bát. A Ĝeknu vám - nitku byste, když to skonþilo, na nás nenašli suchou. A zde musím vychválit své botky, neboĢ do nich nenateklo špiþkama, což mne velice potČšilo. Musím se však zmínit i o jejich majitelce. Svým ignoranstvím si zpĤsobila (jako ovšem všichni ostatní také), že jí do tČch bot nateklo vrchem, resp. ponožkami, které krásnČ nasákly všechnu tu vodu - ano - až do špiþek (což mne velice nepotČšilo). A malá poznámka nakonec: vČzte, že když prší intenzivnČ napĜ. z levé strany jako v našem pĜípadČ, v levé botČ je mnohem vČtší rybníþek (v levé tedy v tomto pĜípadČ pozn. red.). Nu, co dodat, Manuál a Šárka se nenechali lacinČ zblbnout pĜírodním úkazem a vrhli se do kĜovisek pod celtu, kde déšĢ pĜeþkali vlastnČ suší (zcela suší - pozn. red.). Ale sranda musí bejt. Po neúspČšném pátrání po pramínku þ. 1 jsme došli, teć již celí zmrzlí, k pramínku þ. 2, kde jsme pĜenocovali. Nebylo to sice ideální místo, podle stop nejspíše kĜižovatka medvČdích cest, ale ráno jsme se probudili 1) všichni, 2) celí, 3) se všemi zásobami, tak co. Bylo sluneþno, vČtrno. Bylo i mokro, hlavnČ v našich botách. No, ale stateþnČ jsme (opČt až k polednímu) vyrazili dále. OvČšeni nejen svršky, ale i svým spodním prádlem na báglech, jsme již za krásného teplého poþasí (štČstí nČkdy sedne i na vola) dorazili do Ruského sedla, kde jsme obČdvali a sušili se dvČ hodiny. P o h o d a ! M + Š mČli naplánováno dojít na Balnici, kde mČl být nČjaký hotel nebo co, zkrátka razili zase dĜív. My jsme to mínili nechat osudu. A byl k nám vlastnČ milostiv, což se ovšem neukázalo hned. Dokonce to i vypadalo, že je osud mrcha. Opakovala se totiž situace z pĜedchozího dne, nenašli jsme vodu tam, kde mČla být. Šlapali jsme do soumraku ponurým lesem, Bobina bolavé koleno, všichni unavení a vodu jsme nenašli. NaštČstí jsme koneþnČ narazili aspoĖ na pČknou louku na spaní, podotýkám, že na polské stranČ. Rozhodli jsme se tedy s vodou veþer vystaþit a ráno dojít na snídani na již nedalekou Balnici. Abych nezapomnČla - tady na té louce nás ráno probudil ten medvČd, ale jak již jsem prozradila, nevidČli jsme ani chlup. To ráno se nám podaĜila ještČ jedna vČc - jednou jedinkrát za celý týden. Vstát (a dokonce ujít ten kus, co nám zbýval k Balnici) dĜíve než Š a M !!! Fakt !!! Když jsme tam došli, ti dva byli ještČ ve stanu. Už vzhĤru sice, ale ve stanu. SpoleþnČ jsme tam posnídali, nabrali jsme vodu, Š a M zaplatili, nechali se zapsat od majitele, že tam spali a razilo se dál. Tentokrát na poslední etapu, plánovanou vþetnČ ústupu do údolí a vesnice, kde by jel autobus na Humenné. JeštČ k tomu hotelu Balnica, abych to uvedla na pravou míru, tedy pĜedstavte si: chalupa, zahrada, pumpa, stáj, suchý záchod, opodál konČ, pĜed chalupou, považte, koleje. Spát mĤžete (spíš nemĤžete, viz dále - pozn. redakce) ve svém stanu na té, no, zahradČ. Takže "hotel". Teć aby to ale nevypadalo nepatĜiþnČ - mnČ se tam moc líbilo, jen vysvČtluju ten výraz hotel. A zase sluníþko, teplíþko, pĜíjemné cesta, prostČ nádhera. Šárka s Manuálem si drželi menší náskok, sem tam se kochali, takže jsme je došli, zkrátka pohoda. No jo, jenže najednou je vidíme, že stojí, a to nikoliv proto, že by se kochali, ale protože vesele promlouvají s polským pohraniþníkem. Blížili jsme se k nim a s úsmČvem na rtech nám sdČlovali, že jsou zatþeni, což jsem já osobnČ považovala za vtípek. Chyba lávky. Milý pohraniþník je skuteþnČ byl nucen (ha, ha, ha - pozn. red.) zatknout, neboĢ tu noc spali na polské stranČ - tudíž nelegálnČ pĜekroþili hranici - tudíž - šup do lapáku! Ha, ha. On si je totiž ten polský obþan, kterému platili na nocleh v tom hotelu, pČknČ zapsal a šupito presto vše nahlásil. Asi musel. No, zkrátka, nás si bdČlý strážce hranice zapsal do bloþku se slovy (pĜekládám): "ChraĖ vás PánbĤh pĜekroþit hranici do Polska." A M + Š si odvedl se slovy (pĜekládám) "Vás zatýkám". S námi se, pravda, ještČ rozlouþil (pĜekládám) - "Nashledanou" a bylo vymalováno. _____________________________________________________________________________________


Strana E

Bylo úterý podveþer, sraz jsme si s tČmi kriminálníky dali ve þtvrtek ve 1200 o 400 km dál v Liptovském Mikuláši, nezbývalo tedy nic jiného než dojít k nČjaké ústupové cestČ smČrem údolí a ves. Ta vesnice se jmenovala Vyšná Jablonka a všichni na ni urþitČ budeme rádi vzpomínat. Už jsme se blížili údolím k vesnici, když tu nás míjelo auto. ěidiþ pĜipozastavil, vystrþil hlavu z okénka a vybafl na nás: "Kam jdete?!" Dost zostra, alespoĖ mnČ se zdálo. My jen opatrnČ odpovČdČli, že do vesnice, na autobus. A on už celkem mile: "Tak to se stavte v bufetu, tam už na vás þekají." My jsme se jen na sebe podívali, Ĝekli, že jasnČ, dČkujem, a auto odjelo. Hned na zaþátku (nebo na konci ?) vesnice jsme objevili zastávku autobusu a, opravdu, s jízdním Ĝádem ! Dodávám, že se zdálo, že platným. Zjistili jsme, že autobus nám jede v 730 do Humenného, což bylo vcelku ideální (jen vþas vstát a sbalit - pro nČkteré trochu problém), a Ĝekli si, že dojdeme na konec (nebo zaþátek ?) vesnice a utáboĜíme se tam, neb tam nČkde mČla být ještČ jedna zastávka. DĤvod k tomu byl dost jasný - alespoĖ o pár minut protáhnout ráno, tedy þas pĜíjezdu (nebo odjezdu ?) autobusu. Procházíme tedy vesnicí a hle - bufet! A otevĜený. U nČj zahrádka, lavice a stoly a pár hostĤ. Neváhali jsme a šup zchladit hrdlo. NČkteĜí colou, jiní 12° pivem Smädný mních. Hned se na nás vrhli místní mladí, pĜíjemní chlapci, a hned odkud jste a co tu dČláte atd. a taky veþer, že bude oheĖ, tak aĢ pĜijdeme, že pokecáme. My jsme s úsmČvem dČkovali, vytlaþili ze sebe pár výmluv, jako že jsme unavení, musíme jít vþas spát a spokojenČ veþeĜeli, popíjeli a plánovali, kam dojdem a kde postavíme stan. Jenže milá nabídka se ještČ nČkolikrát opakovala i s ujištČním, že stan mĤžeme postavit tĜeba hned "tu", no, zaþínali jsme váhat. Nocleh nám pak nabízeli ještČ dva úplnČ sĢatí lesáci, ale tČm jsme mínili rozhodnČ uniknout. No a když už jsme se opravdu zvedali, pozvání od tČch sympatických klukĤ se ještČ jednou opakovalo. No a my už témČĜ zjihlí jejich pohostinností jsme ho pĜijali. Takže jsme si pĜisedli, dali si ještČ pití a do hovoru. Bylo to velice milé posezení, které jsme konþili lehce spoleþensky unaveni, zvesela se potácejíce ke stanu. Ráno jsme vstávali asi hodinu pĜed odjezdem autobusu, tedy asi v 630. Že skuteþnČ jede, jsme se veþer ještČ pĜesvČdþili u místních. Vše jsme kupodivu celkem v pohodČ zvládli a vþas se vydali na zastávku autobusu na ten první konec vesnice (nebo zaþátek? Hergot.). KaždopádnČ jsme tam došli a najednou vidíme a slyšíme, že autobus vyjíždí z takové postranní uliþky a mizí v dáli. VydČšenČ jsme za ním zírali a Ĝíkali si, to je teda opravdu dobrý. My jak pitomci jdeme na konec vesnice na zastávku a on sem prostČ nezajíždí. ZkoprnČlí jsme se courali zpČt do "centra", když tu se proti nám Ĝítí kluk na kole a kĜiþí na nás, že už nám ten autobus "idČ". A za ním v tČsném závČsu COUVÁ (!) autobus. JiĜíkovo vidČní nemohlo být vypeþenČjší. Teć už totálnČ zblblí jsme nastoupili, Ĝidiþ s úsmČvem pravil nČco, jako že to jsou ti ýeši, a už jsme to drandili. JeštČ malá zastávka pĜed bufetem, kde naši staĜí známí v záchvatu smíchu, bavili se zĜejmČ našimi pĜekvapenými obliþeji, nám sdČlili, že autobus odchytli, neb jim bylo divné, že nesedíme uvnitĜ. A ještČ dodávali: "Već sme vám vraveli, že zastaví tu." My jsme totiž mČli nakonec stan postavený na louþce hned proti bufetu, u silnice. Kachna si to pamatovala, že to vraveli, jenže kde by ji napadlo, že to mysleli vážnČ. My ýecháþci Pražáþci tohle už prostČ nejsme schopní pochopit a absorbovat. Museli jsme vypadat opravdu komicky, neboĢ jsme jen s vdČþnými, pĜekvapenými úsmČvy stále dokola dČkovali. ProstČ jiný svČt, škoda, že ne náš. No a už nás þekala celodenní cesta smČrem Liptovský Mikuláš a Žćárská dolina, tedy Roháþe. Ti, co tam už byli, se velice tČšili (LĤca se, pravda, víc obávala), Bobo byl zvČdav. A jak jsme si to užili tam, to už vám teda neĜeknu, protože toho ode mČ bylo opravdu dost (vić, Manu!). (Ano, Kachno. - pozn. red.) A závČr? Bukovské vrchy - lidi, pĜíroda - nádhera, nádhera, nádhera ...

Kachna

_____________________________________________________________________________________


Strana F

JAK JSEM BRUýEL V POLSKU ANEB BIESZCZADSKÉ ELEGIE Jak již Kachna decentnČ naznaþila, expedice do Bukovských vrchĤ neskonþila pro Šárku a pro mne právČ podle našich pĜedstav. Tedy jak to bylo doopravdy: Jako správní sportovci a také trochu kvĤli mým hodinkám, které se za noc dokázali pĜedejít o šest a více hodin, jsme vstávali vždy þasnČ ráno, kdy ještČ druhá skupina (ýeslo, Kachna, Marbulín, Bobo a LĤca) mČla pĤlnoc, nebo pĜinejmenším šest hodin ráno, a vyráželi na cestu. ýeslovci nás obþas dohnali a oba první dny jsme se vždy veþer sešli a spali na jednom místČ (viz Kachnino úžasné vyprávČní - v rukopise na tĜináct stran). Až tĜetí den jsme se rozhodli využít krásného poþasí a po dohodČ s ýeslem jsme se definitivnČ odtrhli s odhodláním dosáhnout Balnice, což je železniþní stanice pĜímo na hranici a trochu na polské stranČ, kde má být hotel, v nČmž se dá pĜespat za jeden zlotý, jak Ĝíkala mapa a jak pĜed odjezdem do hor mČ informovali zkušenČjší spolužáci. ýeslovci nás buć doženou, nebo se sejdeme další den u urþeného hraniþního znamení (patníku). Ten den jsme si skuteþnČ mákli. Od místa noclehu (pod PĐašou) jsme klesli do Ruského sedla, kde jsme si výbornČ poklábosili s polskými pohraniþníky, vojáky v prezenþní službČ, a pak vystoupali smrtící kopec Rypy a dál uhánČli obþas z kopce, obþas do kopce, ale všechno pČknČ daleko. Na ýerninách, když už jsme všechno vzdávali a zaþali hledat místo na spaní, jsme potkali skupinu SlovákĤ. Ti uvedli mé hodinky na správnou míru (1800 Æ 1900) a Ĝíkali, že na Balnici je to slabou hodinku a pĤl. No a my povzbuzeni tČmito zjištČními jsme vyrazili znovu vpĜed. PĜed devatenáctou hodinou jsme skuteþnČ a koneþnČ dorazili na Balnici: þlovČk projde pČt metrĤ z lesa (tedy od hranice na polskou stranu) a stane na kolejích. Za kolejemi stojí chalupa, u chalupy studna, louþka na táboĜení a stáj s kadibudkami. VČdČli jsme, že pĜekraþujeme hranici na polskou stranu, ale Ĝíkali jsme si, že pokud Poláci nechtČjí, aby jim tam nČkdo chodil, budou na tak exponovaném místČ pohraniþníci, a ti nás v nejhorším pĜípadČ pošlou zpČt. Jenže pohraniþníci tam nebyli. Pouze na plácku u chalupy stanovali dva páry PolákĤ, kteĜí nás ubezpeþili, že tam vklidu mĤžeme rozbít namiot (stan) a že majitel dorazí nČkdy v noci. Sluníþko zapadalo, ale ještČ hĜálo a my jsme si vaĜili výbornou veþeĜi a lebedili si, jak je dobĜe, že nespíme nČkde v temném lese na slovenské stranČ, kde je pČkná zima. Než jsme šli spát, majitel a ubytovatel v jedné osobČ nepĜišel. Ráno jsme si trochu pĜispali a probudil nás až ýeslĤv hlahol. ýeslovci si pĜivstali a dohnali nás (asi jim byla ráno zima). SpoleþnČ jsme posnídali a my jsme si zabalili. PĜišel majitel, sympatický tĜicátník ve špinavých kalhotách a s dlouhými vlasy, že si nás potĜebuje zapsat a že potĜebuje zaplatit, než pĤjdeme. VyhovČli jsme mu, poklábosili a šli dál. V ohradČ vedle chalupy se pásli konČ. Vyrazili jsme opČt po hĜebenu, þasto jsme se kochali a fotografovali. Jednou jsme byli vpĜedu my, jednou ýeslovci. Když jsme vyšplhali do takového menšího kopeþku a pohlédli na strž, kterou jsme mČli pokraþovat dolĤ, uslyšeli jsme zvuk motorky. Zniþeho nic se proti nám vynoĜil polský pohraniþník na motorce, zastavil a "Proše, panstwo, dokumenty ke kontrole." Nijak jsme se tomu nedivili, už ti dobráci na Ruském sedle nás kontrolovali, ale proþ ne, þeho se mĤže bát mírumilovný nekriminální turista na stĜedoevropské hranici. OchotnČ jsme vytáhli pasy a podali je tomu (podle výložek) plukovníkovi. Ten si je prohlédl a zeptal se, kde jsme spali. Chvíli jsme se snažili mlžit, ale mČl pĜesné informace, takže nezbylo, než pĜiznat, že na Balnici. Na to ten polský dobrák odpovČdČl, že nás musí zatknout. Podle tónu, jakým to pronášel jsem si myslel, že to je nČjaká povedená legrace. Ale když zaþal hlásit do vysílaþky naše nacionále, poznali jsme, že to myslí doopravdy. Zatím nás došli ýeslovci. Je si také zapsal, ale nezatkl je, neboĢ oni na Balnici nespali a sympatický majitel si je nezapsal. Rozlouþili jsme se s ýeslem a spol., kteĜí padali smíchy, a domluvili si sraz pozítĜí v Liptovském Mikuláši. Bylo asi pĤl þtvrté. Náš plukovník nám Ĝekl, že nás odvede na stanici, kde s námi sepíše protokol, a pak nás odveze na hranici asi o 30 km dál a pĜedá nás SlovákĤm. Legrace. Scházeli jsme ze hĜebene ne severovýchod k vesnici Maniów, kde na nás mČlo þekat auto. NejdĜív jsme šli Šárka a já a za námi se odstrkoval nohama plukovník na motorce. Šli jsme cestou necestou, chvíli i potokem, jen z nás lilo. Na silnici nás naložil Land Rover se dvČma sympatickými polskými _____________________________________________________________________________________


Strana G

pohraniþáĜskými vtipálky. Zatím to vypadalo, že naše zatþení je velká legrace jak pro nás, tak pro Poláky. Byli hodní a milí. Dovezli nás na svou stanici: nízký dvojpanelák v LupkowČ - v jedné pĤlce bydleli rodiny vojákĤ, na dvoĜe si hráli dČti a zvČdavČ na nás koukali a v druhé pĤlce bylo velitelství Bieszczadské pohraniþní stráže. Uvedli nás do pĜízemní místnosti, která sloužila jako provizorní vČzeĖská cela: oplechované dveĜe s kukátkem zatížené koulí, jaké se pĜivazovali kdysi vČzĖĤm k nohám, na zemi parkety, na oknech záclony a závČsy, na stČnách obrázky - hory a vojenská pĜehlídka -, na balkónČ mĜíže až ke stropu a uvnitĜ dva stoly a tĜi židle. UvaĜili nám þaj a potĜásali si s námi rukama. Z plukovníka se vyklubal velitel celé bieszczadské oblasti, tedy velké þásti slovensko-polské hranice. Jaká þest. DvČma prsty Ģukal do psacího stroje, jak se jmenujeme, kde bydlíme, kam chodíme do školy, jak se jmenují naše rodiþe, kdy jsme pĜijeli a kudy jsme šli. Po vylíþení trasy jsme si získali uctivý a nevČĜícný obdiv. Plukovník ještČ sepsal všechny bankovky, které jsme mČli u sebe. Po výslechu pak volal dlouhou dobu do vysílaþky: "Zero, zero." Asi za tĜi hodiny po pĜíjezdu na stanici zase pĜibČhl plukovník a honem, honem, sbalte se, Slováci už tam þekají. Naložili nás zase do džípu a odvezli k malé nákladní železniþní stanici. Odtud jsme šli už jenom s plukovníkem pČšky asi dvČstČ metrĤ po kolejích k železniþnímu tunelu, jím jsme prošli a na druhé stranČ nás již þekali slovenští policisté. Jako ve filmu. Policajti byli tĜi. Dva ve stĜedních letech v uniformČ a jeden starý v civilu - náþelník. PĜivítali se s plukovníkem, pĜedali si papíry a poklábosili, kde jsou kde na hranici skupiny turistĤ a kam zítra bČhem dne dojdou. V Bukovských vrších není úniku. Pak to zaþalo bejt teprve drsný. Odvezli nás na stanici do Paloty a cestou mČl jejich náþelník spoustu Ĝeþí. NaštČstí jsme vČtšinu neslyšeli nebo nerozumČli. Zase si nás zapsali, a pak nám náþelník navrhl, že nás nejdĜíve vezmou do hospody, a potom nás odvezou do Humenného. NejdĜív ovšem zaplatíme pokutu. Náþelník, který stále tvrdil, že nechce nikomu ublížit (ha,ha), ji stanovil na þtyĜista za jednoho. Zaplatili jsme a odmítli pozvání do hospody. Náþelník tedy odjel sám s jedním pĜíslušníkem. Bylo asi osm hodin. S námi zĤstal jeden pomČrnČ sympatický, pĜíjemný a stĜízlivý policista, trochu jsme poklábosili. ěekl nám, že ve 2215 nám jede z Humenného vlak do Mikuláše. (Do Humenného to bylo cca 60 km.) Po pĤl desáté pĜijel náþelník a spol., oba ĜádnČ pohroužení a pĜisedli k nám. Zaþalo stíhání vlaku. Cestou jsme se od náþelníka zase dozvČdČli spoustu životních mouder umocnČných alkoholem, naštČstí vČtšina opČt zanikla v hluku motoru. Byl tu ale ještČ jeden problém - nemČli jsme slovenské peníze, všechny padli na pokutu. Sto tĜiceti kilometrovou rychlostí jsme se vĜítili do Humenného a zabrzdili pĜed hotelem. S jedním policistou jsem vbČhl dovnitĜ a snažil se pĜesvČdþit personál, aby mi vymČnil peníze. NepodaĜilo se. NaštČstí paní v pokladnČ na nádraží nám vzala i þeské, a tak jsme se rozlouþili se slovenskou policií a na poslední chvíli nastoupili do vlaku. Do Liptovského Mikuláše jsme dorazili v pĤl tĜetí ráno (o tĜiþtvrtČ dne dĜív než ýeslovci), zdĜímli si na nádraží a v pĤl sedmé jsme byli na Liptovské MaĜe, kde jsme se až do rána dalšího dne za nekĜesĢanské vstupné do kempu opalovali a koupali. Ve þtvrtek v poledne jsme se sešli s ýeslem v Liptovském Mikuláši a vyrazili do RoháþĤ. Ale to už vám poví Bobina.

Kriminálník Manuál

ROHÁýE 1. DEN – ýTVRTEK Poþáteþní výstup zaþal asi okolo 13:00 hod. po žluté znaþce na BARANEC 2184,6 m ,fakt vysoko tento krát i s Manuálem a Šárkou. Cestou jsme si na Holým vrchu dali þokošku a ASKOFIN – ten dČlá vČci ,to byste ani nevČĜili. Když jsme tam koneþnČ vybČhli a já jsem se rozhlídl ,bylo to ÚŽASNÝ a jak tam foukalo ,to mi snad ani nevadilo. VidČli jsme na naše budoucí spaní - Žiarske sedlo 1917,1 m ,to nás ale þekal ještČ jeden kopeþek – Smrek 2071,8 m. VidČli jsme hódnČ daleko ,až na Tri kopy a na Ostrý Roháþ – fakt ostrej. Co vám budu povídat ,bylo to tam tak nádherný – mČli jste tam jet s náma. Na Baranci jsme si dali obídek _____________________________________________________________________________________


Strana H

mĖamka. Cestou na Smrek jsme potkali dva kamzíky – byli hezký a roztomilí ,když nebyli v kleci ,tak jsme si je vyblejskli ,ale vĤbec se jim to nelíbilo a tak utekli. Když jsme došli do Žiarskeho sedla ,postavili jsme stan a došli pro vodu do Smreþianky. Cestou zpČt jsme vidČli malí ,hezký svištČ ,co svištČli a jedli okolní kytky. Potom jsme se vrátili ,udČlali papĤ a šli na kutČ. KvĤli bouĜce ,co nás zastihla ,nebyla noc vĤbec klidná.Spát na kameni ,ve stanu o pČti lidech ,to není to pravé oĜechové. 2. DEN – PÁTEK Ráno bylo jako v peĜince – hezky bílo a už vĤbec nebylo nic vidČt. Po vydatné snídani jsme se vyšplhali na Plaþlivé 2125,1 m.Tam byl teda výhled ,to vám Ĝeknu – ne Ĝeknu ,to musíte vidČt. Šli jsme dál do Smutného sedla a pak hurá na Tri kopy 2136,3 m. Tam na nás þekali ĜetČzy a tam jsme dČlali dost horolezecké kousky. Stoupání nekonþilo ,poĜád se stoupalo na Hrubou kopu 2166,4 m až na BANÍKOV 2178 m. Mimochodem cestou na Baníkov vedli taky ĜetČzy. Byla to hraþka. Jak pro koho. Když jsme sešli do Baníkovského sedla ,zaþali jsme hledat místeþko na spaní. Nebylo ,nebylo. A tak jsme museli klesnout hodnČ nízko. Strašnej sestup a museli jsme jít níž a níž ,protože nikde nebylo tak velký a rovný místo na náš stan. Manu se Šárkou mČli malej stan a tak si našli jedno hezké hnízdeþko vedle cesty. Nakonec jsme si taky jedno našli ,udČlali jsme si jídlo a hurá spát na kamení. 3. DEN – SOBOTA Jakej sestup ,takovej výstup – hrĤza. Cestou nahoru jsme nabrali Manuála a Šárku. Jen co jsme se dohrabali do Baníkovského sedla a dali si náš oblíbený ASKOFIN ,zaþal výstup na PachoĐa 2166,6 m. Cesta pokraþovala po þervený pĜes Spálenou 2083,3 m a Skrimiarky na Salatín 2017,6 m. Cesta byla klikatá a vedla do kopeþka po Ĝetízkách. Na SalatínČ jsme snČdli to ,co už jsme nepotĜebovali a co nám pĜebývalo ,hlavnČ þokolády. Tam bylo tak hezky. Když jsme se najedli a pokochali nádhernou krajinou a výhledy HURÁ dolĤ po zelený. Ten sestup ,ten nás odrovnal. Tolik a tak velikých borĤvek jste nikde nevidČli. V pĤlce cesty jsme se napojili na žlutou a šli Jaloveckou dolinou k autobusu. Když jsme þekali na autobus ,jedna kolemjdoucí babiþka nám dala letní jablíþka. Autobus nás odvezl do Liptovského Mikuláše ,kde jsme si došli na veþeĜi. Jedna nestaþila. Každý jsme si dali dvČ veþeĜe + polívky. Cestou z izby – hospody ,jsme se zastavili u rockové kapely. Okolo 23:00 hod. jsme si vyzvedli své baĢĤžky z úschovny a pĜebalili je ,zahráli kostky a za chvíli jsme už spinkali ve vlaku a jedém do Prahy.

Bobina

ŠLAPEJ NEBO ZMRZNI Naše stará fakulta se loni uvolila, že nám kolem 28. Ĝíjna dá jeden den volna. Rozhodli jsme se (moji tĜi kolegové, Šárka a já) vyjet si do zimních velehor. V Roháþích se hĜebenovky zavírají 1. listopadu, zbývalo nám tedy, když jsme nasedali do vlaku, pČt dní. Vyjeli jsme noþním rychlíkem do Liptovského Mikuláše. Cesta probíhala pohodovČ. Na batohu se mi leskly maþky Davidova pradČdeþka a cepínek - selfmade ýeslo + David. Jízdu noþním ýeskoslovenskem jsme spojili s degustací burþáku, neboĢ kolega ZdenČk je z Moravy. Bylo nám teplo a nic nám nechybČlo. V sousedním kupé se vezla skupinka studentĤ práv, pĜátel kolegy Jaroslava, s nimiž jsme mČli jít kus cesty spoleþnČ. Ale o jejich selhání až pozdČji. Do Mikuláše jsme dorazili brzy ráno. Moc jsme se nerozhlíželi a rovnou vyrazili autobusem do Jalovce. Na zemi byla trocha snČhu a nad vesnicí se hrozivČ tyþily hory. Vyrazili jsme. Padaly vtípky, rozepínali se bundy - ještČ bylo dobĜe. Pak zaþala cesta stoupat. ýahouni natáhli krok a já jsem málem vypustil duši, jak sem se snažil jim staþit. SnČhu poĜád pĜibývalo, zaþala být neskuteþná zima a prudký vítr nesl sníh. Naším cílem byla Bobrovecká plesa, kde jsme mČli pod stanem strávit první noc. Museli jsme nejdĜív vystoupat na hĜeben a byla to neskuteþnČ úmorná cesta. Po stehna ve snČhu s tČžkými batohy jsme postupovali husím pochodem do asi šedesáti stupĖového svahu. I když mrzlo potil jsem se jako v létČ. TČsnČ pĜed setmČním jsme došli na plesa a postavili si úžasnou oranžovou gemu, jejíž kostra se skládá z tisíce laminátových nebo jakých tenkých tyþek pospojovaných þernými umČlohmotnými _____________________________________________________________________________________


Strana I

obdélníþky, takže postavit ji v rukavicích trochu pĜipomíná cirkusovou exhibici. Ale podaĜilo se a náš vaĜiþ na bombiþku pĜíjemnČ vyhĜál vnitĜek na pĜijatelnou nulu a ještČ nám uvaĜil výživné noodles. Noc jsme pĜeþkali celkem slušnČ, bez omrzlin (to je jen legrace), ale trochu mČ pĜekvapila zmrzlá voda v lahvi od Dobré vody. Po snídani jsme se vydali hledat Bobrovecké plesá, nepodaĜilo se nám to - tušili jsme, kde by mohla být, ale všechno bylo schované pod snČhem. Právníci vzdali další hĜebenovku a rozhodli se sejít na tatranskou magistrálu a po ní pokraþovat dál. Naše smíšená medicínskofilosofická expedice si ale vybrala nároþnČjší hĜebenovou trasu - Brestová, Salatín, Skriniarky, Baníkov a bivak pod Baníkovem. Zaþalo hustČ snČžit a padla mlha. Jeden za druhýmjsme stoupali, vidČt bylo pouze nohy toho pĜed sebou. Žádné znaþky samozĜejmČ vidČt nebylo, takže jsme šli, tak abychom smČĜovali stále do nejvČtšího svahu ve víĜe, že vrchol je skuteþnČ úplnČ nejvýš. NČjakým zázrakem jsme skuteþnČ došli na vrchol Salatína (to už jsme mČli na nohou maþky a vytažené cepínky), posvaþili ve vánici, prohĜáli se veselicí a zaþali jsme hledat cestu dál. NepodaĜilo se, vánice, mlha, všude kolmé srázy, cestu jsme nenašli. Byly už dvČ hodiny odpoledne a nechtČlo se nám zbyteþnČ hazardovat, rozhodli jsme se tedy, že sejdeme do údolí, a pak uvidíme, co dál. Zelená znaþka namalovaná na sloupcích, které vyþuhovaly ze snČhu, naštČstí vedla po závČtrné stranČ hory. Kutáleli jsme se a klouzali dolĤ k potoku. Pak pokraþovala úmornČ dlouhá cesta údolím. Kolem sedmé hodiny veþer jsme dorazili do Jalovce a zaþali se shánČt po noclehu. PĜemluvili jsme jednoho pána v rekreaþním komplexu, který nás za hĜíšný peníz nechal pĜenocovat ve vytápČném bungalovu se sprchou a teplou vodou. Ráno po dokonalém osvČžení jsme zase vyrazili do hor. RozdČlili jsme se na dvČ akþní skupiny: já se Šárkou jsme postupovali po tatranské magistrále zajistit nocleh na Žiarské chatČ, ostatní kolegové vyrazili tamtéž, ale pĜes Baníkov, což je smrtící kopec nad Žiarskou dolinou. Naše dvouþlenná skupinka dorazila v pohodČ po druhé hodinČ odpolední na místo urþení. V chatČ jsme zaþali pátrat po noclehu, tČšili jsme se, že nás uloží nČkam do tepla na pĤdu, ale chatárka nás vedla pĜed chatu, kde stála kĤlna. Na její pĤdČ jsme mČli nocovat. Když jsme se chatárky ptali, dá-li se tam zatopit, Ĝekla jen:"Keć si zatvoríte dvere …" Asi dvČ hodiny po setmČní dorazili chlapci. Cestou vynášeli upadlého turistu na cestu. RanČnému jsme podali odbornou první pomoc (mČl pár tržných ran) a chatár jej odtransportoval do nemocnice. Pak už bylo jen veselo. Dokonce jsme ani v noci nezmrzli. Poslední den jsme šli jen na krátkou vycházku na Žiarske sedlo. SnČhu bylo po pás a spoleþnost nám dČlala þeská rodinka, jejíž tatínek stále aktivnČ pobíhal kolem, byl všude první a tak podobnČ. Když se setmČlo odešli jsme do Žiaru na autobus a nČkdy k pĤlnoci odjeli rychlíþkem do Prahy. Zimní Tatry (Roháþe = Západní Tatry) všem vĜele doporuþuji, je však tĜeba jet dobĜe vybaven a nebát se trochy námahy a zimy.

Manuál

NOVOROýNÍ BRDSKÉ PUTOVÁNÍ ANEB JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK NČkolik dnĤ po Vánocích a nČkolik dní pĜed Silvestrem se v nČkolika hlavách zrodil nápad na novoroþní výjezd. Nakonec po složitém dohadování a vzájemném shánČní zúþastnČných vypadala akce takto. ZúþastnČní: já, Tomega, Job. Místo výjezdu: Brdy - zakázaný vojenský prostor (* vojenský výcvikový prostor- vstup zakázán) (** vystoupili jsme v MirošovČ). ýas výjezdu: 1.1.1999 - 8.05 Hlavní nádraží. Po skoro probdČlém Silvestru, no šli jsme spát asi v 6.30 vinou ýesla (nebo Kachny ? Nebo naší vinou ?), se vstávalo velmi špatnČ, obzvlášĢ, když nezazvonil budík a my se stejnČ vzbudili (to naštve co, abyste chápali proþ naštve, protože myšlenka vykašlat se na celou akciþku nás provázela už asi od dvou hodin ráno.) NicménČ nakonec jsme opravdu vyrazili a vydali se na nádraží. Job pĜišel taky (samozĜejmČ pozdČ), koupili se lístky a vyrazilo se. Do Rokycan a pak do Mirošova. Cesta byla celá prospána (kromČ pĜestupu tedy) (* it isn°t truth, oni ani jeden ani oþka nezamhouĜili a já, leþ to mohlo _____________________________________________________________________________________


Strana J

vypadat, že spím, usnout se mi nepodaĜilo a taky jsem si þetla Šrumec, ćíky!!). Po výstupu z vlaku Job udal smČr a šlo se. První cedule "Zákaz vstupu", druhá, k tomu ještČ jedna závora a už jsme byli ve výcvikovém prostoru. Cesta byla "pČkná" , asfaltová, ale hlavnČ to, co bylo okolo ní. Krásnej les (podle mČ stvoĜenej pro houbaĜení), nikde ani živáþka, no prostČ taková novoroþní pohodiþka. Ticho vyplĖovaly jen obþasné oduševnČlé rozhovory mezi mnou a Jobem: (* na mČ zase zapomnČli, ale to já jsem ještČ nemlþela, obþas jsem pronesla nČco, jako že je už moc dlouho ticho a že jsem si to až teć uvČdomila). Šík: Vidíš tu hlínu, jak je zmrzlá ? Job: Hm, je Ėáká zamražená. Šík: MnČ teda pĜíjde, že je spíš zmrzlá. Ale je dobrá, co ? Job: Hm, jo to jo. (* co já si pamatuju, tak ten rozhovor byl maliþko jinej, a více z nČho þišela Jobova nevnímavost a nechápavost) První zastávku jsme udČlali u takové kamenné budky. Dali jsme chlebíka a sádlíþko se škvareþkama. Naše cesta pokraþovala, jako cíl jsme si vytyþili vrchol Tok (* v okolí nejvyšší). Šli jsme poĜád po tý skvČlý asfaltový cestČ, když jsme se blížili ke kĜižovatce, nČco nás vyrušilo. Doposud trvající ticho vyrušil zvuk motoru a k nám se blížila vejtĜaska. (* mezitím jsem si ještČ nasbírala k Šíkovi do Gemiþky pytlíþek smĤly. Jen tak, páþ jsem nemČla co dČlat, když mČ nechtČli pustit k mapČ). Následoval úprk, útČk, bČh a skok do hlubokého lesa. No prostČ víc akþnČjší už jsme bejt nemohli (* To se Vám ani nesvČĜil, že nejdĜív utíkal na druhou stranu, na tu horší!). Když jsme to po další cestČ zopakovali ještČ tĜikrát, už nás to pĜestávalo bavit, ale pĜedstava noci strávené ve vČzení za vstup do zakázaného pásma nás donutila si skok zopakovat ještČ dvakrát. Už jsme míĜili hledat místo na spaní, když naše cesta vedla pĜes silnici s otevĜenou závorou. Rozhodli jsme se tedy, že si závoru za sebou zavĜeme, aby nás náhodou v noci nikdo nerušil. Asi za dvČ minuty se ze zatáþky vyĜítilo auto, ale jelo proti nám! Byli jsme tak ztuhlí, že jsme ani nestihli utíkat (* nene, my jsme ani nechtČli utíkat, copak jsme se báli ?). A co teć ? Auto zastavilo, vystoupil muž, otevĜel si závoru, nastoupil a auto odjelo. Nám spadnul balvan ze srdce. Jako noclehárnu pro první noc jsme si našli geniální krmelec (krmítko, jesliþky) (* kolíbku). K veþeĜi jsme dali þujdu a Jobovy fleky (kolínka s masem). PĜed spaním jsme se ještČ šli podívat na MČsíc, ten byl fakt dost dobrej, byl totiž v úplĖku (skoro). Tomegu mČsíc tak oþaroval, že onČmČla až do "Osudný chvíle" (* ták moment, to nebylo tak jednoduchý: no prostČ mČ Jobák furt prudil. Buć se se mnou nebavil nebo rejpal. Tak jsem jim prostČ Ĝekla, že s nima už nepromluvim a mlþela jsem opravdu až do oné "Osudné chvíle", která nastala... uvidíte kdy.) Teć už zaþínala být pravá Brdská zima, tak byl právČ þas jít spát. V zimČ a v hromadČ sena, jak na nový rok, tak po celý rok. ** tak, do teć psal Šík a já jsem tvoĜila pouhé vstupy do textu, oznaþené tou hvČzdiþkou. Tak a teć teda píšu, ale teda nevím, jak si budu vzpomínat. No uvidíme, tak se do toho pustím: Jak na nový rok, tak po celý rok. Byla mi ukrutná zima !!!!! Zalehli jsme asi v pĤl sedmý (to fakt nevim jistČ, ale bylo to veþer, ne ráno, to vim stopro !) a furt jsem nevČdČla, kolik je hodinek. Sp. pr., tílko (úplnČ úúžasný), dvČ trika, kapsáþe a dvoje fusekle, z toho jedny teplý a byla mi fakt kosa. Neležela jsem veprostĜedku, páþ vim, jak sebou v noci šiju a abych je tim ukrutným zpĤsobem pokopala, na to jsem teda srdce nemČla. Ale, jak jsem toho pak litovala !! VidČla jsem, že Šík nespí. MČl otevĜený oþi a zkoumal, jestli já spim. Když se mČ zeptal, jestli mi je zima, že se strašnČ klepu, neodpovČdČla jsem mu. Furt jsem se s nima nebavila. Job spokojenČ chrupal.Ale ta zima byla krutá. Jak se jim asi mĤže spát na SibiĜi? Vzala jsem Šíkovi ruku a koukla na hodinky. No, co byste Ĝekli ? Ta ukrutnČ dlouhá vČþnost, ta nekoneþnČ dlouhá doba co jsem mrzla, ááá , po tom, co jsem zmaþkla všechny možný þudlíky a hodinky vždycky jenom píply bez rozsvícení se koneþnČ rozsvítily a kolik myslíte, že ukázaly? Bylo þtvrt na deset veþer !! Ta pĜedstava, že mČ þeká ještČ celá noc v týhle zimČ mČ položila. S mejma homelessáckýma rukaviþkama jsem si hodila na nohy to ledový seno a zalehla jsem se klepat dál. Potom nČkdy jsem taky usnula. V dlouhých pĜestávkách, kdy jsem nespala, jsem se vždycky vyklonila a koukla ven ze dvíĜek na mČsíþek, který nádhernČ ozaĜoval celý les, o kolik popostoupil. Tak jsem domrzla až do rána. Vstávali jsme nevim v kolik. Buć to bylo nČco kolem sedmý nebo nČco kolem devátý. Je to vcelku jedno, ale spíš to bylo kolem sedmý. Furt jsem ještČ mlþela. Ale bylo takovejch vČcí, co jsem jim chtČla Ĝíct, ale držela jsem stateþnČ. K snídČ jsme si dali Jobovi _____________________________________________________________________________________


Strana K

nemocniþní rohlíþky a moc dobrý zbytky koláþkĤ (co nedojedli pacienti ?) a potom, co jsme odmrazili z Jobova úžasnýho kotlíku vþerejší pytlík þaje, jsme se taky napili. Normoška jsme zabalili, urþili si cestu a vyrazili. Cesta vedla chvíli do kopce, chvíli z kopce, chvíli suchem, chvíli mokrem. Došli jsme na místo s nádherným výhledem, ale já jim nemohla Ĝíct, jak se mi tam líbí. Ale proþ, líbilo se tam pĜece mnČ! A jestli se tam líbilo i jim, to už byla jejich vČc. Tak jsme si pohodovČ vykraþovali, nikde ani živáþka, žádný spČch no prostČ POHODA. Spadla mi kapuce z hlavy, Job se mi podíval na vlasy a zeptal se mČ: Job: Tomego, budeš mít nČkdy dready ? Já: No urþitČ. Jééé ...Tak ještČ do tećka nevim, jestli mi to udČlal schválnČ, abych pĜestala mlþet, ale tam jsem si Ĝekla, že jak ho znám, tak urþitČ jo, tak jsem se s nima nebavila znovu. No jo, ale už mČ to fakt nebavilo. A když pak nemohli pĜeþíst nápis na jedný vzdálený budce, tak jsem s tichem absolutnČ sekla a usoudila jsem, že mlþení asi nikdy nebude moje silná stránka. Znáš to ne! Pak jsme zatoþili a šli do dlouhýho rovnýho kopce. Tam byla zatáþka, odkud jsme se vydali prĤsekem dál nahoru. Za stromama jsme taky vidČli þervenou škodovku (jaký je rozdíl mezi Škoda 100 a Škoda 120 ?). Cestou tim prĤsekem to byla samá mokĜina, ale botky vČtšinu vody k nohám nepustily. V kopci byla jakás paseka, tak jsme dali pausiþku, Müssli tyþinku a opalovaþku. Ó, jak to sluníþko nádhernČ svítilo a hĜálo. No jo, ale pokraþovali jsme dál mokrým prĤsekem. Když už skorem nebylo vidČt výše ( Když už nebylo jít kam zvedli oþi ke hvČzdám, vydali se ke hvČzdám... ZNC), nešli jsme se podívat na malinkou vrcholovou kapliþku a na pomyslném vrcholu Toku jsme dali sváþu - tatranky a miĖonky (pro chvíle pohody ?). Urþení následující trasy trvalo kapku déle. Nakonec jsme se dohodli, že už jsme vlastnČ dosáhli toho, co jsme chtČli. Dokážeme a ještČ pĜekroþíme. PĜes Jobovi protesty jsme se nakonec vydali smČrem na zĜíceninu Valdek. Cestou jsme potkali skuteþný vrcholek Toku, oznaþený takovou tou tyþí, nČkolik lidí a pár dČr od vybouchnutých granátĤ, NČkolik ze zemČ vyþuhujících záhadných dČl, který mi Job zakázal zkusit vyndat a pak na nČ sám sahal. To je celej Job, nemyslíte? Byl tu sníh, nahoĜe svítilo absolutnČ bezchybnČ sluníþko a dole byla absolutnČ nechutná mlha a obecnČ hnusno. A zima. A asfaltka. Tak jsme po ní kousek šli, ale za ten kousek jsme potkali takových lidí, že byste jich tolik nepotkali za bílého dne na Václaváku (skoro). Tak jsme Jobovýma zkratkama došli do tý bezsluníþkózní zimy na velkou kĜižovatku. Další trasa vedla podle mapy 6 km furt rovnČ, ale co, mapy málokdy odpovídají skuteþnosti, né ? Jenže tohle byla skuteþnost. Teda povím Vám, vidČt pĜed sebou jenom nekonþící prĤsek a vČdČt, že z nČho neodboþuje žádná cestiþka do lesa pro Vás, no nic pĜíjemnýho, jít do nekonþícího. Celkem asi (asi!) 12 km s asi þtyrma zatáþkama, no "príma" cesta. Jezdili tu auta, dali jsme hnČdkopausu a po tý amerikózní silnici jsme se dostali na Valdek. No, asi to byla zĜícenina, ale hóódnČ zachovalá. Bylo to tam pČkný. Job zaþal mazat chlebíky s paštikou a já se Šíkem jsme se vydali k vojákovi do vrátnice místních kasáren pro vodu. Tak to vidíte, my pĜed nima nejdĜív skáþeme do lesĤ a strání a pak si k nim jdem jenom tak pro vodu. Ale voják byl vlídný a došel nám naplnit flašky. Zatímco plnil, Šík zjistil, že ho maminka vybavila ohromnou zásobou kapesníkĤ a jelikož jsem stále trpČla tou neutuchající rýmou a trvalým nedostatkem suchých kapesníkĤ (sušila jsem, jak se dalo, nad ohnČm, na batohu...), tak mi další dva pĤjþil. Tak jsme vidČli, co jsme chtČli a mohli jet domu. Vlakové nádraží v HoĜovicích - náš tĜetí velký cíl. Asi pĤlka cesty vedla opČt amerikou, ale pak jsme odboþili na Ėákou normální silnici. Kousek pĜed HoĜovicema jsme dali pausiþku, páþ se mi totálnČ shrnula ponožka v pravý botČ. A mČli jsme chuĢ na rozinky a kandovaný ovoce, což se nacházelo u mČ v batohu. Cestou jsme si povidali, tĜeba o Mikešovi a ták. Byla tma foukal studený vítr a motali jsme se: Já: To jsi ty ? Job: Ty jsi ty ? Já: Já jsem já, ale to jsi ty ! Job mi nechtČl vČĜit, že naboural on do mČ a né já do nČho a tak se to snažil zakecat. V HoĜovicích se hrálo hokejový utkání, ale Šíka jsme na tam nepustili, páþ by nám urþitČ ujel vlak pĜed nosem. On teda stejnČ ujel, ale byl to náklaćák. Ha, ha, ha ! Další, teda normální, jel asi za hoćku. Šík vyndal salámek, chlebík a úžasnČ gumovou sýrovou housku a mazací sýr. V automatu jsme si kupovali þajík a þokošku, jedno za druhým, druhý za prvním a tĜetí za druhým a pak i þtvrtý a pátý... a pro okolní lidiþky jsme se kapku homelessácky napapkali. Venku jsme zalili kytiþky a už nám jel vláþek. V kupé jsme dali pohodiþku, smrádek, ale teplouþko a ze Smícháþe jsme jeli k Jobovi dom. Bylo mi mizernČ. Dali jsme þujíþek, vánoþní cukrovíþko a pak už jsem usnula. Job se Šíkem dČlali nevim co, ale mČ nezbudili. V _____________________________________________________________________________________


Strana L

nedČli ráno jsme dali k snídČ takový ty zbytky, jako salámek, paštiky a chlebík a pak jsme sešli v klubovnČ. Tam se uklidilo, k obídku byla rajská s kolínkama a bobkovým listem a pĜišla Kachna s ýeslem, který mČli doma kuĜátko. Možná si nČkdo myslíte, že se nám tahle akciþka nevydaĜila, když jsme se vrátili domu už v sobotu veþer, ale kdybyste tam byli, rozhodnČ byste si to nemysleli !! Tahle akciþka byla totiž skoro absolutnČ vychytaná a nám se tam líbilo !! Teda aspoĖ mnČ !! Jo a taky si nemyslete, že neumím psát slušnČ, jenže mČ už ty éþka místo ýþek na konci slov nebaví. Tak snad to pochopíte.*

Šík a Tomega

EXPEDICE KRKONOŠE ‘99 Nápad uskuteþnit výpravu na snČžnicích se zrodil už hodnČ a hodnČ dávno.Už ani nevím kdo pĜišel s tím, abychom si udČlali snČžnice, možná to byl ýeslo, možná Marbulín, možná já, to už nikdo nezjistí. DĤležité je, že to nČkoho napadlo. Jak šel þas, tak se rýsovala pĜedstava, jak by to mČlo vypadat. Tak, že plán byl následovný: v pátek se dopravit na Pomezní Boudy, ujít nČkolik kilometrĤ, postavit stan, v sobotu ujít co nejvČtší kus z trasy, která vedla pĜes SnČžku, Luþní Boudu, Martinovku, Špindlerovku a Labskou Boudu do Harrachova. To byl plán, ale skuteþnost byla jiná. Tedy na Pomezky jsme se dostaly podle plánu. Poþasí nás podrazilo, byli jsme s ním domluvení, že bude pČknČ a ono nic. Vítr asi tak tČch padesát kilometrĤ v hod. (mĤj odhad), husté snČžení a to nejhorší - pĤl metru nového snČhu. Jen co jsme vylezli z busu, tak jsem se ĜádnČ obleþen jal sestavovat naše sanČ a ýeslo si oblíkal šusĢáky. Trvalo nám to skoro stejnČ, no ýeslo mi pomohl s dostavbou saní a s pĜivázáním nákladu.Posléze jsme se vydali hledat þervenou turistickou znaþku. Tu jsme po menších potížích nakonec našli a vyrazili jsme. Ušli jsme asi kiláþek a pĤl .Dohodli jsme se, že postavíme stan na cestČ, a to v lese. Po deseti minutách urputného snažení jsme postavili stan. Zalezli jsme dovnitĜ, zalezli jsme do spacákĤ a zaþali vaĜit þaj. ýaje bylo asi tak dva litry, což je na jednoho litr, a vpravit do sebe litr þaje, to dá pĜemáhání, ale jelikož jsme vČdČli, že zítra nebudeme moc pít, tak jsme ten þaj nakonec zdolali. Noc byla vcelku klidná, když nepoþítám vítr o síle dobĜe vyvinuté vichĜice, což dČlalo dojem, že vám okolo stanu bČhá nČjaký lesní skĜítek a bouchá vám do nČj lyžaĜskou hĤlkou o velikosti sekvoje vždyzelené. Ráno jsme se probudili v pĤl deváté. NČco malého jsme pojedli, sbalili vlhké vČci a po deseti minutovém boji i stan. PĜipevnili jsme vČci na sanČ a mohli vyrazit. Naše nejbližší zastávka byla chata Jelenka vzdálená tĜi km. Cestou jsme potkali nČjaké Poláky, kteĜí se vraceli od SnČžky. ěíkali, že tam fouká vítr 40 m/s (144 km/h) a že se tam jít nedá. PomČrnČ vyþerpaní jsme došli na chatu Jelenka. Tam jsme doplnili tekutiny a snČdli každý jednu fit tyþinku a byli jsme relativnČ fit. JeštČ pĜed odchodem jsme poopravili sanČ. Naše trasa se kvĤli špatnému poþasí zkrátila na únik. V plánu bylo, že uhneme z pĜedpokládané trasy v RĤžohorském sedle a spustíme se k lanovce. Podél lanovky jsme mČli sestoupit do Pece pod SnČžkou, kde máme chatu. Vyrazili jsme ve 13:00. PĜed sebou jsme mČli 2,5 km, to je asi 45 min.chĤze za normálních podmínek. To jsme, ale nevČdČli, co nás þeká. Cesta vedla mírnČ do kopce. SanČ vážili asi 35 kg, takže jsme se pohybovali pomalu, když k tomu pĜiþteme asi tĜiþvrtČ metru nového snČhu, máme obrázek první tĜetiny cesty, která se jmenovala Travers. Travers to skuteþnČ byl, takže nám sanČ stále sjíždČly do strany. StĜídali jsme se v tahání a tlaþení. Nevím, co bylo lepší, protože ten, kdo táhl, tak prošlapával stopu po kolena (nČkdy i po pás) ve snČhu, a to s krysou (sanČmi) za sebou, kdežto ten druhý takĜka ležel neustále po pás ve snČhu a podpíral krysu, a když ji nepodpíral tak dobíhal oba (tahaþe i krysu). Takto jsme dorazili na hĜeben a zdál se být konec stoupání a zaþalo se klesat. To však netrvalo dlouho. Najednou jsme se ocitli na holé pláni, kde foukal hrozný vítr. Cesta se stávala stále nesnesitelnČjší. PĜestávky na odpoþinek se prodlužovaly, s ýeslem jsme na sebe museli stále kĜiþet, takže jsme spolu témČĜ nemluvili. Najednou se za náma objevili nČjaké postavy, v kterých jsme rozpoznali lyžníky. Došli nás, a ponČvaþ byli nalehko, tak jsme je pustili pĜed sebe. Po chvilce, a to nám ani lyžníci nezmizeli z dohledu jsme se dostali na led, který nešel ani prokopnout, a svah pod námi byl hodnČ hodnČ dlouhý a jeden lyžník, který dvakrát sjel asi 20m dolĤ po ústech, nás plnČ utvrdili v tom, že maþky jsou nezbytné.Obuli jsme si maþky a vyrazili dál. Po dvČstČ metrech jsme si sedli do mírného závČtĜí k malému smrþku. Pojedli jsme jedny rozinky a odpoþívali, protože naše chĤze poslední kilometr vypadala, jako když lezete na osmitisícovku, totiž dvacet metrĤ jít, vydýchat, dvacet metrĤ jít, vydýchat. Zatím co jsem odpoþíval a nechal se zasypávat snČhem, ýeslo asi pozoroval krajinu (i když bylo vidČt na dvacet metrĤ), protože si to jinak nedovedu vysvČtlit, najednou Ĝekl, že je tamhle lanovka, ale já nic nevidČl. Po chvilce jsem snad nČco vidČl, ale nevím co. V tom stavu bych uvidČl cokoliv. Ušli jsme asi sto metrĤ a vČdČli jsme bezpeþnČ, že to je lanovka. To znamenalo, že jsme na rozcestí v RĤžohorském sedle a odtud nám zbývalo „jen“ 5km k nám na chatu. My jsme byli ale tak vyþerpaný, že jsme zaþali uvažovat o tom, jestli nás nechají pĜespat na mezistanici lanovky. Jenže stanice byla od nás 1,5 km vzdálená. Tuto vzdálenost jsme urazili za hodinu a pĤl. Z tohoto úseku si moc nepamatuji, jen to, že jsem _____________________________________________________________________________________


Strana M

poþítal sloupy lanovky a že jsme chodili okolo stromĤ, kde nebyl sníh, takže tam byly dvoumetrové díry. Když jsme došli na mezistanici lanovky, k našemu údivu jsme shledali, že za deset minut jede lanovka dolĤ. Hned jsme zaþali pĜipravovat sanČ na transport. Po zaplacení nekĜesĢanských 60 Kþ za jednoho jsme se ve spČchu naložili vše, co bylo k naložení vþetnČ sebe a jelo se dolu. Cestu lanovkou bych pĜirovnal k pocitu, který má maratonec, když protíná cílovou pásku. O tomto pocitu se však mohu jen domnívat, jaký je, protože jsem maraton nikdy nebČžel, takže vám vlastnČ pocit nedokážu popsat. Snad jen že to byl pocit úlevy. Dole se mČ ýeslo zeptal jestli jsem vidČl tu cestu pod lanovkou, kterou jsme mČli jít, kdyby byla mezistanice zavĜená. Shodli jsme se na tom, že by nám cesta trvala asi dalších pČt hodin. Na koneþné jsme opČtovnČ sbalili vČci, ale na sanČ jsem dal pouze svĤj batoh a sanČ jsem táhl já, zatímco ýeslo si batoh radČji nesl. K chalupČ to bylo ještČ dosti daleko, cca 3,5 km. Cesta byla dobrá, teda v tom smyslu, že jsme se neboĜili. Nohy jsme vláþeli za sebou a navzájem jsme se povzbuzovali. Úsek od parkovištČ k chalupČ, který bČžnČ zvládám za 24 min. 38 sec. jsme, nelžu vám (proþ bych to taky dČlal, když skaut je pravdomluvný) šli 1 hodinu. Je nutno dodat, že cesta má pĜevýšení 280 m, a to do kopce. Cestou jsem také pochopil, proþ lidé zmrznou jenom proto, že si sednou a prostČ nejdou už dál. Nebýt ýesla, který do mČ huþel jako liják do rýny (okapu), tak tu cestu jdu celou noc. Na chatu jsme dorazili, poĜádnČ jsme se najedli a napili a vyspali. V nedČli jsme jeli dom. Souhrn: délka - 3 dny vzdálenost - 10 km poþasí - špatné, viditelnost 30-150 m vítr 25-40 m/s sníh 100-300 cm, nový sníh 50 cm teplota od -3 do -7 °C

David

ROHÁýE 1999 Motto:

PíseĖ o kamarádovi Vladimír Semjonoviþ Vysockij Když stane se, že kamarád zaváhal nebo zklamal snad a ty bys prostČ vČdČl rád, zda ještČ mĤžeš na nČj dát – vezmi ho do hor, uvidíš! Nechystej mu tam žádnou lest, jenom si zkuste skály zlézt, aĢ víš, s kým máš tu þest. Možná že v horách ztratí vtip, ohrne nos a zdrhne zpČt, sotva ho spálí první led, zaþne ti vyvádČt – pak je to jasné, nech ho být! Jen aĢ se vrátí – vždyĢ to víš: s takovými se nejde výš, o tČch se mlþí spíš. Když ale zuby zatíná, vzteká se, pĜitom šlape dál, nezĜítíš se s ním z žádných skal – on by tČ nenechal. Až k vrcholkĤm se bude drát, až tam tČ bude podpírat. Pak vedle nČho pevnČ stĤj a vždy mu dĤvČĜuj! /Ze sbírky Zaklínaþ hadĤ/

_____________________________________________________________________________________


Strana N

V našem stĜedisku se již pomalu stávají letní návštČvy RoháþĤ (nebo dalších slovenských hor) tradicí, a tak po loĖské výpravČ (Manu, Šárka, ýeslo, Kachna, Bobina, Marbulín) se letos chystá k našim východním sousedĤm skupina ve složení: já-Šík, Messner, Šváb David. Sestava je sice znaþnČ omlazená, skoro všichni jsme na této trati nováþky, ale v akþnosti si myslím v niþem nezadáme se skupinou pĜedešlou. Mám pĜi ruce tento notýsek, a tak vás budu moci prĤbČžnČ informovat o prĤbČhu našich cest. Termín byl urþen na konec srpna. Již nČkolik dní pĜed odjezdem zaþal ta správná cestovní horeþka. A tak jsme po zaĜízení všech náležitostí a dĤležitostí mohli nasednout do rychlíku „Laborec“ a vyrazit smČr Liptovský Mikuláš. Je právČ asi tĜi þtvrtČ na jedenáct, zažívám první cestu lehátkovým vozem. Je to docela pohoda. Zabrali jsme s Messnerem V. I. P. místa uprostĜed. Šváb s Davidem se uvelebili nahoĜe. ýteme Reflex (senza þlánek od Doležala) a zatím je dobĜe, až na nohy (dČsnČ na nČ fouká). Okolo pĤlnoci se ukládáme ke spánku. Jsou pĜesnČ tĜi hodiny a máme za sebou pasovou kontrolu. Moje pĜedstavy o tom, jak pojedu zpČt do Prahy se nenaplnily (na nČkolik zaruþených doporuþení jsem totiž vycestoval bez pasu, jen s obþankou, ale pan celník naštČstí nic nenamítal, a tak moje cesta pokraþuje i nadále). Kdybych pašoval kokain, tak ho vozím vlakem. PĜíštČ asi mĤj batoh plný masa zmČní obsah. Tak dobrou noc, zbývají ještČ asi tĜi hoćky cesty (spánku). Probuzeníþko nČco okolo šestý. Odevzdat povleþení a vystupovat. Jsme v Liptovském Mikuláši. ZjišĢujeme autobusy a musíme shánČt líh (Messner je Ėouma a v Praze ho nesehnal). ýekárniþka docela útulná, snídáme tyþinky. Autobus jede až v jedenáct, tak trávíme dopoledne v þekárniþce (karty) a miniprohlídkou mČsta. Co mČ zaujalo – skoro u každého bloku kontejnery na tĜídČný odpad, paráda! Dopravili jsme se tedy busíkem do Hrdova a vyrazili do hor. Všude kolem jsou popadané stromy, to musela být docela poĜádná vichĜiþka. Snad se nevrátí. Neustálé stoupání je sice pČkná makaþka, ale ta krajina, potĤþky, lesy … No co vám budu povídat. NČkteĜí už to znáte, a kdo ne, o hodnČ pĜicházíte. Sedíme teć asi v polovinČ cesty, baštíme kuĜátko, pijeme a odpoþíváme pĜed dalším výstupem. David: „PrávČ jsme dorazili na místo odpoþinku a zároveĖ i do cíle dnešní etapy. Kocháme se pohledem na okolní vrcholy a živíme se. “ Je 17 : 19, sedím u bystrého plesa. Voda je prĤzraþná jako nikde jinde, na hladinČ se odráží všechny ty obrovské skály, které jej obklopují. Teć si pĜipadám neskuteþnČ malinkej. ObĜí skály, obĜí balvany. Voda a já. Malá nepodstatná bytĤstka. Oproti té okolní rozlehlosti a kráse jsem úplnČ nic. Jo, pĜíroda je mocná. Tak právČ pro takovéhle chvilky jako je tato ,, meditaþka u plesa jsem se sem do RoháþĤ vypravil. Sbírám pocity a energii, která doufám jen tak nevyprchá. A hlavnČ to ticho, kdybych mohl, odvezl bych si ho kus s sebou domĤ. No nic, je þas se vrátit zpČt ke stanu. K véþe þajík + veþerkovic Ĝízeþky a ihned poté zavrtání do spacáku a dospávání spánkového dluhu. Vzbudili jsme se chvilku po osmý a pĜivítalo nás opravdu skvČlé poþasí, vymetená obloha a pĜíjemné sluníþko. Teć snídáme a balíme. Sakra, lítají tady divný mušky a jsou dČsnČ otravný, prý jsou vysokonadmoĜský (mají vČtší kĜídla a vČtší hrudní koš). Tak hotovo, mĤžeme vyrazit na první vrchol na bystrou. A JE TO! PĜesnČ po hodinČ výstupu jsme dosáhli vrcholu Bystrá (2 248 m. n. m). Poþasíþko nám vychází, takže je výhled jak z pohádky. Vpravo je vidČt zbytek RoháþĤ (to nás všechno ještČ þeká) pĜede mnou se táhnou Nízké Tatry, vypadají docela pohodovČ, takové vláþné a roztahané, ale krásné. No a nalevo Tatry Vysoké, ty se tváĜí dost naštvanČ a zle, když se na nČ þlovČk dívá, má k nim docela respekt. Jsou to obĜi. Jsme na nejvyšším místČ, které za naše putování navštívíme. Je to paráda, Pozorujeme krkavce, teć se vznesl a cestu, kterou bychom my šli tak þtyĜi hoćky pĜeletČl tak za tĜi minutky. Docela bych si to s ním vymČnil. Teć na mČ nČco. Nerozumim krkavštinČ, ale asi jsem ho naštval, že o nČm píšu. Tak promiĖ. ZvíĜe þ. 2 – kamzík ,, Pavle, dČlej, podej mi dalekohled . Jé, ten je nádhernej. – David. ,, Pu, pu, pu, puþ mi ho taky, prosím - Šík, Zdrhnul nám do Polska a bez pasu. Sedíme v Polsku, docela Havaj. Pozor, bude psát Messner. Messner: ,, po namáhavČjším výstupu na Bystrou jsme fotili panorama. Poté brutálnČjší sestup, pĜi kterém jsme pozorovali kamzíka. Teć nás þeká výstup na Klín. Nasadili jsme supertempo a výstup zvládli za 35 minut (podle znaþky se mČlo jít hoćku). Teć rozdýcháváme výstup a pĜipravujeme se na sestup. Moje boty nemají rády sestupy a já zase nemám rád svoje boty. Zastávka pod Klínem, vaĜíme noodles se sýrem. Obídek povzbudí na další cesty. _____________________________________________________________________________________


Strana O

Sedíme na Hrubém vrchu (2 137 m. n. m. ) pod námi cupitají lidiþky vypadají jak mravenci. Za chvilku budeme taky dole a ti co budou tady nahoĜe budou úplnČ stejnČ koukat na nás. Ten sestup bude dost drsnej. Moje kolena už teć kĜiþí o pomoc. Ááá, klepou se mi nohy. Není to ze zimy, ani ze strachu. Zkuste si nČkdy slézt z Hrubého vrchu do údolí a zjistíte pĜíþinu naší cukavky. Našeho dnešního cíle jsme dosáhli okolo páté hoćky. Dneska spinkáme u Jamnických ples. VeþeĜíme bramkaši s klobáskama a pĜitom sledujeme kamzíka a sleþny drápající se po hĜebenu. Kdy a kde. Jindy mĤžete veþeĜet a pozorovat kamzíky. Tyhle zvíĜata jsem si pĜesnČ oblíbil, pĜijdou mi dČsnČ pohodoví, a hlavnČ oni jsou tu doma, my ne. Ten dalekohled je výborná vČc. David se Švábem právČ sledují, co dČlají naši skorosousedi v údolí (je jich tu na mĤj vkus až moc) a Šváb prý vidí kamzíka, jenomže nikdo z nás ho ne a ne najít. Buć má nČjakej drobek na brejlích. nebo dostal horskou nemoc. Teć všude vidí kamzíky. PĜed spaním jsme ještČ dali kanastu o to, kdo pĤjde ráno pro vodu, þeká to na mČ s Messnerem. JeštČ není ani tĜi þtvrtČ na šest a my už jsme vzhĤru, to je docela silný kafe. JeštČ nás þeká cesta pro vodu je docela ziminka. K snídani bude poridge. A potom vzhĤru na Ostrý Roháþ. Teprve výstup na Ostrý Roháþ mČ úplnČ probudil a postavil na nohy. Tak jsme tu, zvedá se mlha a kazí nám výhled. Messner: ,,Horolezecký výstup na Roháþ a už zase klesáme dolĤ. Chytli jsme dobré tempíþko a v rychlosti pĜešli Plaþlivé. Další cíl už budou Kopy. David: ,,PrávČ jsme sestoupili z Plaþlivého a ocitli jsme se mezi samými mužíky (mužík = =hromada kamenĤ, horolezci si jimi znaþí nástup na cesty, tady si je batĤžkáĜi staví do podob rĤzných zvíĜat atd. Jako dĤkaz toho, že tu byli) je to hrozný. Vypadá to tady jako na hĜbitovČ hloupých duší, každý si tady musí zanechat dĤkaz, že tu byl. Proþ? na co? DĤkaz lidské malosti. koho to zajímá, že tu byl Honza Kotásek z Dlouhý Lhoty? Kamzíky, svišĢČ. . . . ? VždyĢ my lidé jsme zde jenom na návštČvČ, tak se snad podle toho budeme chovat, né? Jo, jo má pravdu ten David, pĜedstavte si jak k vám pĜijde návštČva a uprostĜed obýváku vám postaví hromadu kamenĤ nebo nČþeho jiného, aby bylo navždy vidČt, že vás navštívili. HrĤza, co? Jsme na TĜech Kopách. Viditelnost tak padesát metrĤ, takže výhled žádnej. Docela mČ to mrzí. PĜedstavuju si, jak to asi vypadá tam dole. Zaþíná kapat. To je nemilé. Hory nám zaþínají ukazovat svou odvrácenou tváĜ. Dopolední svaþinku jsme dali již na Hrubé KopČ (216 640 cm. n. m. ) kam se þlovČk podívá, tam nic nevidí. JeštČ jedna poznámka pro pĜíští generace. Hrubá Kopa se pozná podle toho, že jsou na ní Tri kopy. Naše další kroky míĜí na Baníkov. Asi uprostĜed cesty zaþalo docela hustČ pršet, nasazujeme tedy bundiþky a ponþíþka a pokraþujeme dál. Další pauziþka v Baníkovském sedle a na dáváme obídek. Vidíme si poĜád tak sotva na špiþku nosu a mlha poĜád houstne. Krajina tu teć vypadá jak nČkde na Islandu. Naše cesta pokraþovala pĜes Spálenou na Skriniarky. tam nás þekal další kus cesty po ĜetČzech, ale po dlouhé dobČ bylo zase vidČt do údolí (ale jenom na levé stranČ). To nejhorší na nás ale teprve þekalo, tím byl výstup na Salatín. Byl opravdu smrtící. Stal se tak dĤstojným zakonþením našeho putování. NejdĜíve jsme zamýšleli pokraþovat až na Suchý vrh. Ale déšĢ, který se zaþal minutu od minuty zvČtšovat rozhodl za nás. Vydali jsme se po zelené a zaþali pomalu sestupovat, ale hlavnČ jak dlouho. Tomu, kdo nemá rád kopce bych doporuþil dvouhodinový sestup t. j. cestu jen a jen z kopce. Myslím, že si propĜíštČ kopce zamiluje, tak jako my.

_____________________________________________________________________________________


Strana P

PrávČ teć sedíme u rozcestníku a vaĜíme si pochoutku (kolena + žampomáþka). Neustále prší a my pokraþujeme dál. Mám ponþo. Z kapuce mi kapou kapky vody, þvachtá mi v botách a kapsáþe mám mokrý až po kolena. Jdeme po rozbahnČné cestČ plné louží, okolo plno lopuchĤ. Koukám tupČ do zemČ a poĜád šlapu. Ráz dva, ráz dva. . . . . PĜipadám si jak voják ve Vietnamu. Jo, jo žoldák je voják, kterej nepĜemejšlí. Asi po hodinČ cesty jsme došli k dalšímu rozcestníku a po krátké poradČ a hledání místa, jsme kus od nČj zaþali stavČt stan. Vyndaváme vČci z batohĤ. Radost z nČkolika kusĤ kazí mokré spacáky, ale do veþera by mČly vyschnout. VaĜíme þaj, cpeme do sebe vitamíny a veþer opČt trávíme kanastou. Tentokrát vyhrávám já s Messnerem. Potom jsme se pČknČ napapkali a spokojenČ usnuli. Ráno jsme vstali okolo , dojedli zbytky a zaþali balit. Autobus nám jel z Jakubova asi v jedenáct. Teć už ale sedíme ve vlaku na Prahu, þeká nás ještČ asi šest hodin cesty. ROHÁýE 1999 již tedy pomalu konþí a mĤžeme tedy zaþít bilancovat. Vše trvalo od 26. do 30. 8. , absolvovali jsme trasu: Praha-Liptovský Mikuláš (vlakem). Dále Liptovský Mikuláš-Hrdovo (autobusem) a pČšky: Bystrá-Klín-Konþistá-Hrubý vrch-Derava-Ostrý Roháþ-Plaþlivé-TĜi Kopy-Hrubá Kopa-Baníkov-PachoĐa-Spálená-Skriniarky-Salatín, pak už jen Jakubov-Liptovský Mikuláš (busíkem) a Liptovský Mikuláš-Praha (vlakem). To je shrnutí trasy, shrnutí zážitkĤ je na všech tČch Ĝádcích, které pĜedcházejí tČmto, i když je jich samozĜejmČ víc. Zkrátka ten, kdo do RoháþĤ letos nejel mĤže litovat, ale již se rýsují plány na pĜíští rok, tak vše mĤže napravit, takže Roháþe sbohem a nČkdy urþitČ opČt nashledanou.

Šík

TURISTICKÉ

TYPY

Oblast: Roháþe (SVK) ýas: 26. -30. 8. 1999 JeštČ jednou se vracím na konec srpna do doby, kdy jsme navštívili Roháþe. Všichni zajisté víte o tom, jak rád píšu o lidech. A tak jsem se na lidi zamČĜil i tam. VČtšina lidí, které jsme v horách potkali byli samozĜejmČ turisti. Potkali jsme jich opravdu mnoho a postupnČ jsme si je rozdČlili do nČkolika skupin. Základní dva typy byli baĢĤžkáĜi a turisti. Oba typy mají ještČ nČkolik podskupin. 1) BAġUŽKÁěI BaĢĤžkáĜi jsou lidé, kteĜí vyráží do hor na jeden den. Mají tedy na zádech malý baĢĤžek a v nČm jen ty nejnezbytnČjší vČci. DČlí se na další þtyĜi podskupiny. a) SprinteĜi : SportovnČ založení jedinci, kteĜí touží po tom, aby za co nejmenší þas zdolali co nejvíce vrcholĤ a ušli co nejvíce kilometrĤ. Nikde se zbyteþnČ nezastavují nanejvýš tak pauzu na rozdýchání a naþerpání sil do dalších sprintĤ. Sprintery nepotkáte þasto a hlavnČ než si uvČdomíte, že by to mohl být on, tak už je pryþ. b) Brutalisti : Jezdí se do hor zniþit. Když jde proti vám brutalista, poznáte ho docela spolehlivČ: pot z nČj cáká na všechny strany, je udýchaný a v oþích má smrt. Za den ujde co mĤže poté doma padne na gauþ a má skvČlý pocit, jak si dal krásnČ do tČla. c) Domorodci : Lidé, kteĜí bydlí v horách nebo v podhĤĜí. Hory milují a vyznají se v nich. I když urþitou cestou jdou už popatnácté nebo dvacáté, líbí se jim poĜád stejnČ. Rádi se s vámi dají do Ĝeþi a poradí vám kudy dál. Obþas se ale mĤže vyskytnout i záporný typ domorodce, který bytostnČ nesnáší všechny, kteĜí ruší jeho klid a opovažují se navštČvovat jeho hory. Takové ale potkáte vČtšinou jen v podhĤĜí, do hor už se moc nevydávají. d) Rekreanti : Asi nejhorší skupina. Bydlí vČtšinou v chatách v podhĤĜí. Z nich poté vyráží na krátké výlety, ne moc dlouhé (aby se moc neunavili). Na každém vrcholu, který zdolají si hrdČ postaví svého mužíka a poté mají svČĢácký pocit, že nČco dokázali. Již zdáli je poznáte podle hlasitého kĜiku a stopovat byste _____________________________________________________________________________________


Strana Q

je mohli podle papírkĤ, igelitových pytlíkĤ a plastových lahví, které za sebou pĜi svých tĤrách velmi þasto nechávají. 2)TURISTI Do hor se vydávají na více než jeden den, pochod jim tedy ztČžuje vČtší batoh se spacákem, karimatkou, stanem atd. , atd. Dále jsme si je rozdČlili do tĜí podskupin. a) PohodáĜi : Jezdí vČtšinou ve skupinách a tráví tak pĜíjemné chvilky spoleþnČ v pĜírodČ. V horách se nikam nehoní, chodí si tolik, kolik potĜebují. Na vrcholcích se chvilku zdrží, prohlédnou si krajinu, okomentují ji nČjakou veselou poznámkou a pokraþují dál. Chovají se slušnČ i když jsou možná obþas moc hluþní, ale ten hluk bývá nejþastČji jejich smích. Taková byla asi i naše skupina. b) Kocháþi : To bývají vČtšinou samotáĜi, ale když si padnou do noty, mĤžou tvoĜit skupinu. Po horách chodí tiše a docela pomalu. V klidu si vychutnávají krásu hor. No prostČ se kochají. Do Ĝeþi se s vámi moc nedají, ale rádi vám poradí, kudy dál. KocháþĤ jsme potkali docela málo. c) Profíci : Profesionální turisti s profesionálním vybavením a profesionální výkonností. Do hor jezdí hlavnČ proto, aby nevyšli z formy. Dají se dobĜe poznat podle hĤlek, nebo jiných speciálních pomĤcek. Jít s nimi se moc nevyplatí, protože jejich tempo vás brzy zniþí. Stát se profesionálním turistou vyžaduje spoustu práce, dĜiny, potu, nachozených kilometrĤ a vytrvalosti. Jsou fakt dobĜí.

VYMYSLELI: David, Šík, Messner, Šváb

SEPSAL: Šík

HMLA Bylo nebylo. To jsme si jednou s ýeslem Ĝekli, že bychom mČli zase jednou nČkam vyrazit. Shodou okolností jel brácha pro mámu na chatu, takže bylo rozhodnuto. Doprava zadarmo, to nebývá každý den. ýeslo jen tak prohodil, že by nebylo zas až tak od vČci, kdybychom to vyzkoušeli na snČhu pČšky nebo popĜípadČ na snČžnicích. Já si Ĝekl, že na hĜebenech musí být nádhernČ. No a tak vznikla tato akciþka, ostatnČ jako vždy, z niþeho nic. Tak a teć pČknČ popoĜádku. Start byl od nás z chaty nad Pecí pod SnČžkou a cíl nejasný možná SnČžka, možná Studniþní, zkrátka podle chuti a poþasí. Nakonec kvĤli poþasí a pozdní snídani (vstávali jsme ve 12 hod.) jsme zvolili Studniþní horu, a to pĜes Modrý dĤl. V pĤl tĜetí jsme koukli na mapu a dobalili vČci, takže jsme ve tĜi už byli na cestČ do Pece. Cesta do ModĜáku byla v poho. V ModĜáku se už notnČ setmČlo, ale to nám nevadilo, protože na snČhu není nikdy úplná tma, jelikož sníh odráží i ty poslední paprsky svČtla. Šli jsme chvíli ModĜákem až k chatČ Arnika a od ní jen „hore svahom“ na Studniþní. Zkoušeli jsme jít chvíli na snČžnicích, ale bohužel konstrukþní nedokonalost snČžnic a sklon svahu nám to nedovolily na vČtší vzdálenost. Nám to, ale nevadilo. Sundali jsme snČžnice a šlo se pČšmo. BoĜili jsme se tak po kolena (no našli se místa, kde jsme zapadali po rozkrok), a tak bylo nutné se stĜídat, což jsme taky dČlali, a to poctivČ. Když jsme byli nad pásem lesĤ zaþal sníh dobĜe nést (pĜestávali jsme se boĜit), takže se nemusela prošlapávat stopa. Což byla výhoda, ale i nevýhoda, protože bylo vČtší rizoto (riziko), že uklouzneme. A tak jsme vyndali pikly (cepíny [krumpáþe do snČhu]) a štrádovali jsme si to tČsnČ vedle sebe až nahoru. Protože byla velká mlha (viditelnost 5m), tak jsme absolutnČ netušili, kolik nám ještČ zbývá metrĤ. Z niþeho nic ýeslo najednou šlápl do prázdna, a to jsme vČdČli, že jsme zhruba na _____________________________________________________________________________________


Strana R

místČ. Podle vČtru, který náhle zesílil jsme tušili, že se nacházíme nČkde na hĜebenu. Našli jsme plac pro stan a zapoþali se stavbou. VnitĜní stan jsme postavili, i když s menšíma potížema, ale jakmile jsme pĜes nČj dali tropiko, tak si stan najednou lehnul a nechtČl stát. Tyþe se trochu ohnuli a my jsme vČdČli, že stan postavíme jedinČ nČkde v závČtĜí. A tak jsme se vydali hledat závČtĜí. Což není zas tak lehká vČc, když je vrchol docela plochý. Po chvíli jsme našli malou bouli a za ní jsme vykopali pĤlmetrový záhrab a postavili asi pĤlmetrovou stČnku. Takže stan byl chránČný pĜed vČtrem. ýesílko uvaĜil kotel ovocného þaje a šli jsme spát. Doufali jsme, že ráno bude azúro, ale nebylo. Viditelnost sice byla vČtší než v noci, ale poĜád to bylo nČjakých 50 metrĤ, což staþilo k tomu, abychom poznali, že jsme na vrcholu Studniþní hory. Na chvilku se objevila Luþní bouda, a to nám staþilo, abychom se zorientovali. Pak už následovala rutina, sbalení vČcí a stanu a návrat nám známou cestou na chatu. Na závČr nČkolik údajĤ: Modrý dĤl 1000 m n. m.

David

RUSKÁ EXPEDICE YETTIHO

OBJEVILA V

HIMALÁJÍCH

STOPY

Dostala se mi do rukou pĜíležitost, dostat se do expedice CHEMO 2000. Tato výprava byla zamČĜena na výzkum Chema neboli Yettiho. Byl jsem pĜidČlen do ruské expedice, v téže dobČ se však na podobnou akci pĜipravovala i americká skupina. Na základČ dopisu, který pĜišel na ruskou ambasádu od tibetského lámy Tandzina Robccheho z kláštera Cang Kung ve Lhase, jsme zaþali plánovat vyslání expedice. Z dopisu jsme se dozvČdČli, že jmenovaný láma se zajímá o existenci Chema a potĜebuje pomoci pĜi jeho hledání. Poté, co jsme dorazili do Tibetu, jsme se dozvČdČli, že láma zemĜel, ale nechal dopis v jednom klášteĜe. Dopis jsme sice našli, ale nebylo vše tak snadné, protože dopis byl napsán znakovým písmem. Takže jsme museli pozorovat okolí kláštera a hledat nápovČdy. Ve vyluštČném dopise bylo napsáno asi toto: „Bohužel již nejsem mezi vámi živými, ale to vám nebrání v tom, abyste pokraþovali po stopách Yettiho. Mýtické zvíĜe žije v západním Tibetu pod posvátnou horou Kailás a u pramene Ĝeky Gangy. Po zjištČní všeho dĤležitého jsme se vydali na ono místo. Asi po hodinČ pátrání jsme narazili na stopy, které bezpochyby patĜili obĜímu primátu chodícímu po dvou konþetinách. UrþitČ to byl náš Yetti. Ihned jsme zaþali sbírat informace ze stop. NamČĜené údaje jsou: délka stopy je délka ruky od koneþkĤ prstĤ po loket, což je asi 46 cm, šíĜka stopy je v patČ na dlaĖ a ve špiþce na roztažené prsty. Noha má pČt prstĤ, na kterých jsou drápy.Samotné zvíĜe jsme sice nevidČli, ale podle vyprávČní místních koþovných pastevcĤ je Yetti vysoký asi o nČco více než 2 m. Má dlouhou zrzavou srst a šišatou hlavu. Toto zvíĜe má ještČ spoustu názvĤ. NČkteré z nich jsou Dremo, Big foot, Saschenceva apod. Naše doba pobytu na stĜeše svČta se chýlila ke konci stejnČ jako naše víza. Yettiho jsme sice nevidČli, ale máme spoustu nádherných zážitkĤ a vzpomínek a to si myslím že stálo za všechnu námahu a útrapy. Dne 9.2.2000 Místo: Moskva, Rusko

Vedoucí expedice: Alexej Messniþenko

DOBROVOLNÁ SMRT 22:10 3.3.2000 Sedíme koneþnČ ve vlaku do Liptovského Mikuláše. Jsme v coupe sami, takže tČžká pohoda. Trochu veþeĜíme, drbem až nakonec usnem. V Olomóci nás vzbudil pan prĤvodþí, protože se tam prý vyskytují podivná individua, která berou lidem vČci. Individua se nedostavila a tak už jenom pasová kontrola a chrupka až do Mikuláše. _____________________________________________________________________________________


Strana S

7:30 4.3.2000 Ve zdraví jsme dorazili.Bus nám jede v 8:15 takže se pokouším do sebe vpravit cca 1,2 l minerálky a mám pocit, že mi musí téci i ušima. ýeslo šel pro cukr, doufá že mu slehne (optimista). Pozor v Mikuláši podražil automat na nápoje:káva 8 Sk, kakao 9Sk. 8:30 4.3.2000 Jsme v ústí Žiarskej doliny. Báli jsme se, že bude pršet tak jako v Mikuláši, ale naštČstí snČží. Šlapem lesem. Další þasy není možné udávat, z dĤvodu absence chronometru (zkrátka jsme nemČli hodinky, alespoĖ jsme si to mysleli, než je ýeslo na konci všeho vytáhl z krysy-batohu). Ptal jsem se ýesla, protože už tuto cestu jednou šel, kdy že ten les skonþí. OdpovČć byla, že až si budu myslet, že nemá konce tak bude konec. Tak já jsem nelenil a myslel si, že je nekoneþný a ono nic. Ten les je snad vážnČ nekoneþný a hle les pomalu Ĝídnul až zmizel a my jsme stanuli koneþnČ na hĜebenu, který vedl na kopec Baranec. HĜeben byl úchvatný, ale poþasí nám ho umožnilo spatĜit jen nČkolikrát. Zkrátka pĜevČje (pĜevislé závČje), závČje, to se musí vidČt. A tak jsme šli po hĜebenu. Když už jsme byli hodnČ unaveni, tak jsme se dohodli, že postavíme stan. UdČlali jsme menší záhrab a pĜes malé nesnáze se nám podaĜilo stan postaviti. ýeslo zaþal vaĜit þaj a já jsem ještČ stavČl snČhovou zeć proti vČtru, kterou se mi pĜes veškerou snahu nepodaĜilo postavit do takové výšky, aby byla úþinná (vždy když jsem kus dostavil tak mi jí vítr rozfoukal). Noc byla tČžká a to doslova i do písmene. Když jsem se probudil zjistil jsem, že stan je z vČtší þásti zasypán snČhem a že mne bolí hlava. ýeslo se oblékl (bez mé pomoci by to možná ani nedokázal) a vydal se odhazovat sníh ze stanu. Po tĜiþtvrtČ hodinČ se vrátil s tím, že je hotov. A bylo to poznat. Ze stanu 200cmx190cm a výšky 120cm se bČhem noci stal stan pro trpaslíky 190cmx70cm a výšky 50cm což není mnoho. Ráno jsme se sbalili a nalehko (jen cepín a maþky) jsme vyrazili na Baranec. Bohužel se vítr neutišil ba dokonce zesílil a chĤze se nám zdála pĜíliš nebezpeþná a tak jsme se dohodli, že se vrátíme. Otoþili jsme se asi dvČstČ metrĤ pod vrcholem. Došli jsme ke stanu sbalili ho a zapoþali sestup.Bylo to úmorné, ale zvládli jsme to pomČrnČ rychle. V ústí doliny jsme si uvaĜili tee a šli do Žiaru na bus.Chytli jsme stopa do Mikuláše, takže jsme v jednu už sedČli u þesneþky, která byla vynikající. Pak jsme to zaklopili haluškami s brindzou a tČžce pĜeplnČni se vydali na stop smČr CZ. Na stopu jsme mČli docela štČstí. V Praze jsme byli v pondČlí ve tĜi þtvrtČ na tĜi.

David

DOBROVOLNÁ SMRT 2 ANEB PODRUHÉ SE NARODIT NEBO SPÍŠ POPRVÉ NEUMěÍT Vrátit se teć z klidu pokoje do mrazivých zimních hor je mnohem snazší než vypravit se tam doopravdy. Vše je nyní mnohem „rĤžovČjší“ nezdá se, že by všudypĜítomný a pod kĤži zalézající pocit smrti byl tenkrát skuteþný. A pĜeci vím moc dobĜe co se tenkrát dČlo. Nemám potĜebu skrývat svĤj strach, dČlat jakoby se nic zvláštního nestalo. Naopak tento strach chápu jako pĜirozenou reakci na dosud nezažité životní podmínky . ýili o co vlastnČ šlo. Vlastní výstup na kopec pro nás nebyl problém. Už jsme oba s Davidem vystoupali na jinþí kopce a to i v zimČ. StejnČ tak vykopat plošinu, postavit stan, vybalit, uvaĜit to jsou pro nás rutinní operace. Velkou neznámou však pĜi takovýchto akcích zĤstává poþasí to je v horolezectví jednou ze základních podmínek úspČchu. Nám poþasí nepĜálo již od zaþátku. Dole pršelo, nahoĜe snČžilo byla mlha a foukal dost silný vítr. Vše se snáší docela dobĜe jeli þlovČk v pohybu . Když ale zaleze do spacáþku zaþíná nČco, co se jen tČžko sdČluje. PĜedstavte si, že strašnČ spČcháte. Celou noc utíkáte na zastávku a když tam dobČhnete zjistíte, že vám to jede až zítra veþer. Možná se alespoĖ vzdálenČ pĜiblížíte pocitĤm, které zažíval ýeslo v bivaku na hĜebenu hory. Už když jsme ulehali zesílil a otoþil se vítr, takže nyní foukal z nechránČné strany stanu. Ovšem, že si nepĜedstavujte vítr jaký znáte. Tento vítr ve 2000 metrech dokáže slušnČ foukat a spolu s unášeným snČhem, který bubnuje do plachty stanu, kvílet tak jak jste vítr ještČ neslyšeli. Už v Praze mi bylo jasný, že se moc nevyspím-znám to. Tady mi ale poþasí nedalo vĤbec šanci. Když mČ podruhé v silném nárazu _____________________________________________________________________________________


Strana T

vČtru praštila konstrukce stanu do hlavy, radČji jsem se otoþil. PostupnČ jsem se zaþal noĜit do stavu „beztíže“. Takový stav mezi snČním a bdČním. Hlavou se zaþínají honit obavy zda stan a my vydrží tu noc, která se zaþíná zdát nekoneþná. ýím blíže je pocit, že do rána nevydržíme tím víc se do myšlenek zaplétají vzpomínky na život tam dole. Zaþíná se zvČtšovat rozdíl mezi minulostí a souþasnem pĜipadám si jako vytržený z reality upíchnutý na dČsivou horu, vystaven strašnému vČtru, bez jakékoli souvislosti s þímkoli z minula. Pokládám si celý kolotoþ otázek typu: Co tu vlastnČ hledám, Proþ jen jsem sem lezl, Co mi doma chybČlo…atd.. Pomalu se stan zasypává a já se mohu þím dál ménČ hýbat. Prosím boha aby nás nechal pĜežít tuto noc. PĜemýšlím jestli je bĤh. Vítr sílí a já poþítám, že teć už stan nevydrží a roztrhne se. Nechce se mi už vĤbec nic dČlat. David leží nehnutČ, možná spí. Pomalu se smiĜuji s tím, že umĜu. Už nic nechci. Vítr lomcuje jen vrškem stanu, spodek je definitivnČ zasypán. Vím to, nemĤžu se hýbat. Nic se mi nechce. Zaþíná mi být teplo, dĤsledek snČhové isolace. Jediný pozitivní prvek zasypání snČhem. V lavinČ se nejspíš jen tak nezmrzne. Zaþínám se bát smrti udušením. Hlavou se promítá pĜehršle výjevĤ. PĜipomíná to halucinaþní stavy. Je mi teplo, vítr už tolik stanem nemlátí, jsem všemu odevzdaný, ideální usnout. Naprostá ztráta vĤle. NaštČstí mČ zaþínají brát kĜeþe do nohou, jak se nemohu pohnout, to mi nedá spát. David projevil známky života. I když pĜipouštím, života oslabeného bolestí hlavy a chutí zvracet. Snad pomĤže pití. A je to tady. Nová síla. Nová chuĢ se ze životem porvat. Služba kamarádovi je zdá se víc. PĜesto velmi pomalu se vracím do života. Trvá to pĜemluvit se. Ovšem teć se mi už zdá lepší alespoĖ se hýbat, než jen tak umĜít. Vše trvá strašnČ dlouho. V zasypaném stanu nelze nic najít. VČci jsou vlastnČ strašnČ daleko pod snČhem. Jsou navíc zmrzlé na kost a musí se natvarovat. Pomalu vylézám a zaþínám odhazovat sníh. Zase, jako všechno tam nahoĜe, to dČsnČ trvá. Bylo ho tak metr a pĤl. Zdálo by se, že se pĜi tom þlovČk zahĜeje, ale opak je tady pravdou. Ten strašný vítr, zima a sníh se postarají o to, aby to tak nebylo. KoneþnČ hotovo. Zalézám totálnČ zmrzlej do stanu. Oživuji pod snČhem zapadlý vaĜiþ (zlatý MSR) a zaþínám vaĜit þaj. Jde to ztuha vítr mlátí zase celým stanem. Zdar ovocným þajĤm vaĜeným ve vlažné vodČ. Napijeme se. Znova uleháme. Kolotoþ se roztáþí. Vítr burácí, stav mysli se rychle vrací do pĜedešlých kolejí. A zase to nekoneþné þekání na úsvit. Vše co se mi podaĜilo rozptýlit, je tu znova s ještČ vČtší intenzitou. Snad ani nebudu dál vzpomínat. Víte vy co ? PĜijćte si o tom se mnou popovídat. Nakonec jsem nespal skoro celou noc. Bože koneþnČ svítá. Už dávno se nemohu, zcela zasypán snČhem, hýbat. Teć ale znám ty triky, jak se dostat z téhle pasti. Vylézám a nyní již bez þelovky odhazuji stan. Ve vytvoĜeném prostoru balíme, vaĜíme, zkrátka rutina. Necháváme vČci ve stanu a nalehko (þokoláda, cepín, maþky) vyrážíme k VRCHOLU. NČjak rychle zapomínám na sliby co jsem si v noci dával. Sliby typu: Jestli tu noc pĜežiji, okamžitČ zaþnu sestupovat. Holt ve dne je všechno jiné. Navíc jsme byly dva a ani jeden z nás nedával najevo, že by chtČl sestoupit. Poþasí nás však poslalo domu. Asi stopadesát metrĤ pod vrcholem jsme se otoþili. NechtČli jsme, aby nás nČkterý z pĜíštích poryvĤ vČtru sfouknul jako listí. Inu slezli jsme, dobalili a sestoupili. PĜi sestupu se na chvíli udČlalo krásnČ a tak jsme se nakonec mohli kochat krásou zimních hor. A pak už jenom dolu a dolu a dolu…. Co Ĝíci závČrem. Snad jen, nelezte na skály co jsou hodnČ špiþaté. Doþkáte se totiž strašné spousty pocitĤ s kterými se budete muset vyrovnat. No je to jen na vás.

ýeslo „SFINGA NA CESTÁCH“ Vychází jako speciální pĜíloha Dvacátého pátého ýísla-SamostatnČ neprodejné! Sestavil: Šík PĜispČli: David Procházka-David, Pavel Šochman-þeslo, Petra Tomeþková-Tomega, Pavel Veþerka-Messner, Michal Zikán-manuál, ondĜej Kubant-Bobina, VojtČch Veþerka-Šváb, Hana Skurovcová-kachna Náklad: 40výtiskĤ _____________________________________________________________________________________

SPECIÁLNÍ P ÍLOHA DVACÁTÉHO PÁTÉHO ÍSLA. Sfinx on the road výb r t ch nej- cestopisných p íb h z historie ísla

Recommend Documents