Ladislav Šaloun 1906–1914 externí učitel / speciální škola sochařská 1870 1. 8. narozen v Praze. 1886–1889 navštěvuje kreslířskou školu profesora Reyniera v Praze. 1889–1891 soukromě studuje sochařství v ateliérech Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. 1896 vyhrává soutěž na výzdobu Městského musea v Praze. 1897–1905 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. 1899 realizuje sochařské práce pro interiér expozice na Světové výstavě v Paříži. 1902–1914 realizuje busty Antonína Dvořáka, Josefa Mánesa, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a dalších pro Pantheon Národního musea. 1903–1906 působí jako pedagog na soukromé škole spolu s Antonínem Slavíčkem. 1906–1907 realizuje dekorativní sochařskou výzdobu fasády i interiéru Hlavního nádraží a Obecního domu v Praze. 1906–1914 externím pedagog na Uměleckoprůmyslové škole. 1908 realizuje výzdobu přístavby Zemské banky v Praze, výzdobu Pojišťovny Praha na Národní třídě a bronzové figury na průčelí spořitelny v Hradci Králové. 1907–1908 zastupuje Stanislava Suchardu na speciální škole sochařské na Uměleckoprůmyslové škole. 1910–1913 navrhuje kamenná sousoší Rabbi Löw ben Bazalel a Kamenný rytíř pro Novou radnici v Praze. 1913 realizuje dekorativní výzdobu pro palác Živnobanky v Terstu. 1914 realizuje sochu Muž práce a Husův pomník v Hořicích, kde je posléze jmenován čestným občanem. 1915 dokončuje bronzový pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. 1927 dokončuje pomník Riegrův pomník pro Semily, pomník J. A. Komenského pro Mladou Boleslav, Štefánikovu bustu pro Hořovice. 1930 získává čestné ocenění fondu Josefa Mánesa za své celoživotní dílo.
1931 jmenován čestným členem Jugoslávské akademie pro vědy a umění v Záhřebu. 1946 18. 10. umírá.
Ladislav Šaloun byl jedním z neplodnějších sochařů první poloviny 20. století, patřil k významným osobnostem českého secesního symbolismu. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, pracoval v redakci Volných směrů. Mezi lety 1906 a 1914 působil jako pedagog Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Ladislav Šaloun nejprve navštěvoval Reyneirovu kreslířskou školu v Praze. Ve studiu kresby chtěl pokračovat na nově otevřené Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kam ale nebyl přijat, což ho odradilo i od pokusu ucházet se o přijetí na Akademii výtvarných umění. Po rodinné úvaze se tedy rozhodl věnovat se sochařství pod vedením Tomáše Seidana, prvního Myslbekova učitele, a Bohuslava Schnircha. Na Šalounovu tvorbu působilo mocným dojmem právě dílo českého sochaře Josefa Václava Myslbeka, ale také práce francouzských sochařů s Augustem Rodinem v čele. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1896 při soutěži o výzdobu Městského musea v Praze. Ve svých 26 letech získává první místo a vytváří první veřejné kamenné dílo: alegorickou sochu Prahy na vrcholu průčelního rizalitu Musea. Po tomto úspěchu již téměř nebylo sochařské soutěže, ve které by Šaloun neuspěl, díky čemuž se podílí na sochařské výzdobě mnoha pražských budov. Tato díla jsou povětšinou plna národního vědomí, inspirována slovanskou tematikou. Jeho výpravný styl zdůrazňuje úsilí po monumentalitě. V roce 1899 vytváří modely okřídlených ženských postav na průčelí Všeobecné záložny na Václavském náměstí, roku 1906 Šaloun spolupracuje na výzdobě Wilsonova nádraží. Jedním z nejznámějších Šalounových sousoší jsou alegorie Ponížení národa a Vzkříšení národa na průčelním rizalitu Obecního domu, která vznikla mezi lety 1907–1908. Pro Smetanovu síň Obecního domu realizuje Šaloun také sousoší Slovanské tance a Vyšehrad. Následovala alegorická sousoší Inženýrství a Vodní stavby na atice Zemské banky v ulici Na Příkopech (1908). V letech 1910–1913 jsou realizována sousoší Rabbi Löw ben Bazalel a Kamenný rytíř pro Novou radnici v Praze. V roce 1901 získal Ladislav Šaloun první cenu v soutěži o návrh Pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Toto bronzové sousoší bylo odhaleno až v roce 1915, k pětistému výročí Husova upálení. Do v pořadí druhé soutěže se vedle Šalouna přihlásil také Jan
Kotěra nebo Stanislav Sucharda. Bronzový pomník tvoří jednu z dominant náměstí. Znázorňuje Jana Husa uprostřed skupiny husitů a pobělohorských emigrantů. Hus pohledem směřuje k Týnskému chrámu, který byl v 15. století centrem kališníků. Tento pomník je považován za jeho nejhodnotnější práci. Šaloun je autorem nesčetných pomníků Jana Husa, J. A. Komenského nebo T. G. Masaryka roztroušených po celé zemi. Několik jeho děl najdeme v Hořovicích v Podkrkonoší, pro které Šaloun v letech 1902 a 1913 vytvořil například Krakonoše nebo, v pořadí druhý, pomník Jana Husa. Celá řada Šalounových plastik a pomníků byla za německé okupace zničena nebo odstraněna. Vedle monumentálních exteriérových děl, Šaloun realizoval mnoho menších prací do interiérů: bustu Antonína Dvořáka, plastiku Touha, bustu Karla Kramáře, sousoší Čert a Káča a mnoho dalších, řada z nich v současné době majetkem musejních institucí. Roku 1906 byl jmenován externím učitelem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde působil do roku 1914. Zde posluchače vedl při modelování aktu. V období mezi lety 1907–1908 zastupuje na této škole Stanislava Suchardu jako vedoucí pedagog na speciální škole sochařské.
Jana Vinšová, seminární práce, VŠUP 2011
Bibliografie: Václav Rybařík: Kamenná díla sochaře Ladislava Šalouna, http://www.revuekamen.cz/saloun.htm, vyhledáno 19. 1. 2012. Rudolf Rouček: Dílo Ladislava Šalouna, in: Dílo XXX, 1939–1940, s. 178. Antonie Urbanová-Santholzerová: O Ladislavu Šalounovi, in: Dílo XXX, 1939–1940, s. 68. Lev Uhlíř: Ladislav Šaloun a jeho dílo, Praha 1930. Marie Procházková: Dílo sochaře Ladislava J. Šalouna, rigorózní práce na FF UK Praha 1977.
Ladislav Šaloun: Pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, bronz, odhalen 1915, zdroj: Antonie Urbanová-Santholzerová, O Ladislavu Šalounovi, in: Dílo XXX, 1939–1940.
Ladislav Šaloun: Kamenný rytíř pro Novou radnici v Praze, 1910–1913, zdroj: http://prazskychytrak.cz/?p=726, vyhledáno 7. 1. 2012
