Speciál SKIALP FREERIDE SNĚŽNICE

Speciál

2013

Speciál 2013



www.hudy.cz

VYBAVENÍ METODIKA TECH TIPY

www.hudy.cz

SKIALP FREERIDE SNĚŽNICE









>0=40,7;490

;0=1:=8,9.0

;LNP € 3ERIEÒ!LPINE

WWWHUDYCZ 4ELÒÒÒÒ

Úvodem

Legendární švýcarská slalomářka Vreni Schneiderová říkala, že „Lyžování je největší lidská vášeň“. Neméně slavný Rakušan Toni Sailer prohlásil: „Platonická láska je jako kurs lyžování na sucho.“ Proto neseďte doma na zadku u mnoha zdařilých freeridových videí a sami někam vyrazte na hory. Krásu zasněžených hor užívejte plnými doušky na lyžích, snowboardu, sněžnicích či pěšky. Na sjezdovkách, ve stopě, i v neupraveném terénu. K tomu, aby byly vaše výlety do zasněžených hor co nejbezpečnější, vám může pomoci tato publikace. Právě takový je cíl kolektivu autorů. Inspirativní čtení, silné zážitky a šťastné návraty vám přeje HUDYsport

www.hudy.cz

3

Úvodem

FREERIDE, SKITOURING, SKIALPINISMUS, SNĚŽNICE Úvodem

O sněhu

6 Skitouring, skialpinismus 8 Freeride 10 Jak musí skialpinista, freerider umět lyžovat 11 Sněžnice

64 Druhy sněhu a jeho značení 68 Laviny a sníh 70 Testování stability sněhu

Před túrou 74 76 77 78 80 81 82 83 84

Vybavení 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32

Seznam vybavení Lyže pro freeride Lyže pro skialp Vázání Boty Pásy Technické vybavení Klasické batohy Lavinové batohy Nouzove vybavení Tipy na vybavení

Lavinové nebezpečí 36 37 38 40 42 47 50 54 58

Obecně o lavinách Jak přežít lavinu Zpráva o lavinové situaci Stupnice lavinového nebezpečí Co ovlivňuje vznik lavin Odhad rizika a jeho minimalizace Vzory lavinového sněhu Typické lavinové nebezpečí Strategie 3x3 a redukční metoda

Plánování túry i sjezdů Měření sklonu svahu na mapě Výpočet trvání túry Obtížnost lyžařských túr Základy o mapě Základy o GPS Digitální mapy Virtuální túra ve 3D GPS a mapa v praxi

Na túře 88 Kontrola a nošení vyhledávačů, kompletní set 90 Bezpečné chování na túře 92 Standardy bazpečného chování 94 Technika stoupání 95 Stoupací otočka 96 Technika lyžování ve volném terénu 100 Po ledovci na lyžích 102 Lanové družstvo 103 Štandy ve sněhu 104 Vyproštění z trhliny 106 Nouzový bivak

Freeride 108 110 111 112 113

Robin Kaleta Den správného freeridera Co je důležité při volbě lajny Vzájemná signalizace pomocí holí Co dělat, když vás lavina zachytí

Sněžnice 116 Jak se vybavit na sněžnice 118 Jak chodit na sněžnicích

Záchrana z laviny 120 122 123 124 128 130

Postup záchrany ve zkratce Management záchrany Hlášení nehody Jak pracovat s vyhledávačem Technika sondování Jak vyhrabávat zasypaného

První pomoc 132 138 140 142

Lavinová nehoda Podchlazení Omrzliny Puchýře

FREERIDE, SKITOURING, SKIALPINISMUS, SNĚŽNICE, 3. ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ, PROSINEC 2012 Autoři textů: Michal Bulička, Robin Kaleta (lyže pro freeride, volba lajny, zachycení lavinou), Patrick Nairz (10 typů lav.nebezpečí), Stephan Harvey (4 vzory lavinového sněhu), Wolfgang Wagner (technika jízdy), Kryštof Částka (redukční metoda), Martin Honzík (první pomoc). Odborná spolupráce a korektury: Vojtěch Dvořák, Dušan Stuchlík (horští vůdci UIAGM z týmu HUDY Mountain Guide). Poděkování: Stephan Harvey, Hansueli Rhyner, Jürg Schweizer, Manuel Genswein, Patrick Nairz, Rudi Mair, Michael Larcher, Walter Würtl, Peter Plattner, Wolfgang Wagner, Silvie Schild.

4

Redakce: Michal Bulička Jazyková korektura: Jiří Havelka Foto: Tomáš Galásek, Jakub Frey, Tomáš Matwikow, Michal Bulička, Petr Slavíček, Mammut, ABS Airbag, archiv HUDYsport. Ilustrace: Vojtěch Dvořák, Ronan Bégoc, František Eliáš, Zbyněk Homola Grafický návrh: Tomáš Zahradníček – UPSALA, Petr Antoníček – STUDIO ANTONÍČEK Návrh obálky: Aleš Novák Foto na titulní straně: Arcteryx Sazba a zlom: STUDIO ANTONÍČEK Tisk: Tisk Horák a. s.

Internetová verze: PDF ke stažení na www.hudy.cz

Šéfredaktor: Michal Bulička ([email protected]) Redakční rada: Vojtěch Dvořák, Dušan Stuchlík, Martin Trdla, Zbyšek Česenek, Aleš Novák. Vydavatel: HUDYsport a.s., Bynovec 138, registrováno MK ČR E 15451. Neprodejné

které

ET Bunda, rovými et PALMEN svJAahCK y pokr yté m

sluší strmé dlaný, sněhem e všemu odho závějemi a k majitel. ý dl se po dou a extrémní jíz

eré mají

T Kalhoty, kt PALMEN ácPAe Npomáhat a  chránit vždyl v  popisu pr Strážný andě h okolností. a  za  každýc idist y. každého freer

Úvodem

SKITOURING, SKIALPINISMUS Turistika na lyžích je krásný sport tichých hor, především pro ty, které omrzela hlučná střediska a tratě plné lidí. Skitouring je lyžařskou disciplínou s bohatou historií. Jde o turistiku na lyžích, komplexní lyžařský sport v horském terénu. stupu z  hlubokého údolí v  rámci jednoho dne časově nezvládnutelné. Mít dobrý čas a  dostatek sil zároveň automaticky přináší vyšší bezpečnost (unavený a chvátající snáze udělá chybu).

HVĚZDICOVĚ Z HORSKÉ CHATY Bydlet vysoko v horách, většinou daleko od civilizace, má své neopakovatelné kouzlo. Snídaně před východem slunce, mrazivý sníh všude okolo, skvělá túra, odpolední pivko na terase s  výhledem na horské masivy, povídání po pořádné večeři… Doporučit lze chaty, jež jsou východištěm alespoň tří tras – takové jsou správným cílem prodloužených víkendů.

LEDOVCOVÉ TÚRY

Lyže se využívají jak ke sjezdu, tak i k výstupu. Túra je často spojená s  výstupem na vrchol a v Alpách vedou túry i přes ledovce. Skitouring má hlavní sezónu v březnu a dubnu, kdy bývá i  stabilnější, spíše jarní počasí. Pro skitouring potřebujete speciální výbavu, odlišnou od sjezdařské. Na rozdíl od sjezdovek hrozí ve volném terénu nebezpečí hor, především laviny € 36.

POJETÍ A TYPY TÚR PRO ZAČÁTEČNÍKY

Pokud vstoupíte na zasněžený ledovec, musíte se proti pádu do trhliny jistit navázáním do lanového družstva. Faktem bohužel je, že zrádnost ledovcových trhlin bývá podceňována. V době současného oteplování hor toto nebezpečí narůstá. Často to bývá tak, že se tisíckrát nic nestane, ale pak to jednou přijde a následky mohou být tragické. Kdo chce vyrazit na ledovec, měl by se nejdříve naučit techniku navazování a pohybu v lanovém družstvu a vyprošťování z trhliny. Pohyb po ledovci je ale komplexním tématem € 100.

ALPSKÉ ČTYŘTISÍCOVKY

S PODPOROU LANOVEK

Vrcholy, jejichž vrcholová kóta začíná čtyřkou, přitahují skialpinisty jako magnet. Často nejde o  technicky náročné výstupy, skoro vždy jsou ovšem spojené s pohybem po ledovci. Určitě se nevyplatí podcenit aklimatizaci! Zejména když začínáte lanovkou z  nízko položeného údolí. Čtyřtisícovky neradno podceňovat, míra objektivního nebezpečí hor je zde poměrně vysoká!

Pokud vyjedete první ranní lanovkou třeba tisíc metrů, nejde rozhodně o degradaci výkonu. Ušetříte si pár hodin lopoty a  jste svěží pro výstup na vrchol. Některé túry jsou navíc při ná-

Občas je na trase túry nějaký obtížný úsek, který nejde překonat na lyžích. Může to být např.

Kromě prvotního zkoušení v blízkosti středisek se dá začínat i v českých horách, po dlouhých letech zákazů byly pro veřejnost zpřístupněny skialpinistické trasy v Krkonoších a na Šumavě a snad se v tomto trendu bude pokračovat.

6

TECHNICKY NÁROČNÉ VÝSTUPY

VÍCEDENNÍ PŘECHODY Jsou parádní disciplínou skitouringu. Putování od chaty k chatě, většinou zpestřené výstupem na nějaký vrchol… Zpravidla se jedná o každodenní několikahodinový pochod, kterému dominují silné zážitky z  vnímání horské přírody a při němž se utuží týmový duch ve skupině.

Úvodem

strmý svah, kdy je třeba upevnit lyže na batoh a  vzhůru jít v  botách, většinou s  nasazenými mačkami a s cepínem v ruce. Cestu může zkomplikovat kratší skalní úsek, kde se budou hodit horolezecké zkušenosti s jištěním. Na jaře zase bývá typický zmrzlý firn, po němž se mnohdy nedá jít bez stoupacích hřebenů nasazených na lyžích € 18. Umět bezchybně obsluhovat toto technické vybavení se vyplatí nejčastěji v úsecích těsně pod vrcholy. Ty totiž bývají často exponované!

JAK ZAČÍT Přihlásit se do kursu nebo na túru s horským vůdcem. Pod vedením zkušeného kamaráda.

CO JE POTŘEBA PRO ZAČÁTEK: Alespoň průměrná lyžařská zdatnost. Solidní fyzická kondice. Základní a nouzové vybavení € 30.

NEŽ SE VYDÁM NA TÚRU BEZ VŮDCE, MUSÍM:

Ovládat plánování túry € 74. Zvládat orientaci na mapě i v terénu € 80. Umět používat vybavení, včetně nouzového. Umět posoudit nebezpečí lavin € 47 V terénu se chovat podle „pravidel bezpečnosti“ € 90. Zvolit správnou taktiku postupu a podle toho vzít s sebou potřebné vybavení.

– HORSKÉ CHATY V ALPÁCH S NEJLEPŠÍMI MOŽNOSTMI TÚR Rakousko Rudolfshütte – Hohe Tauern / Salzburg Essener-Rostocker Hütte – Venedigergruppe / Osttirol Franz Senn Hütte – Stubaier Alpen / Tirol Martin Busch Hütte – Ötztaler Alpen / Tirol Langtalereckhütte – Ötztaler Alpen / Tirol Švýcarsko Chamanna Tuoi – Silvretta / Graubünden Konkordia Hütte – Berner Alpen Finsteraarhornhütte – Berner Alpen Oberaletschhütte – Berner Alpen Britannia Hütte – Walliser Alpen Monte-Rosa-Hütte – Walliser Alpen Cabane Panossiére (FXB) – Walliser Alpen Itálie Rifugio Fanes – Dolomiti Rifugio Branca – Ortler Martell Hütte – Ortler Rifugio Gnifetti – Walliser Alpen / Aosta Rifugio Quintino Sella – Walliser Alpen / Aosta

Francie Cabane Argentiére – Chamonix / Mont Blanc Refuge Albert – Chamonix / Mont Blanc Refuge Félix Faure – Vanoise Refugio Agnel – Queyras Refuge Chaterellet – Les Écrins Refuge Glacier Blanc – Les Écrins Skialpinistické vícedenní přechody Skiroute Hochtirol / 6 dní / Hohe Tauern, Rakousko Ötztaler Haute Route / 6–9 dní / Tirol, Rakousko Silvretta Traverse / 3–5 dní / Rakousko, Švýcarsko Tour de Soleil / 6 dní / Berner Alpen Švýcarsko Haute Route Chamonix – Zermatt / 6–9 dní / Mont Blanc a Walliser Alpen, Francie, Švýcarsko Tour du Ciel (Haute Route Imperial) 6 dní, Walliser Alpen, Švýcarsko Tour du Ecrins / 6 dní / Les Écrins, Francie

www.hudy.cz

7

Úvodem

FREERIDE Freeridem označujeme jízdu na lyžích nebo snowboardu mimo značené a kontrolované sjezdovky. Popularita freeridu stále roste i díky možnostem volného ježdění ve střediscích (podpora lanovek). Přináší fantastické zážitky z  jízdy, ale může být i nebezpečný kvůli častému pohybu v lavinami ohroženém terénu.

Hlavní orientace vyznavačů freeridu je směrem ke sjezdu. Lyže, boty i  oblečení jsou vhodné především pro sjezd. Hmotnost vybavení zde nehraje moc velkou roli, protože výstupy (pokud vůbec jsou) bývají krátké. Lyžařská přilba a chránič páteře mají ve výbavě freeridera pevné místo. Stále častěji se používá vysílačka ke sdílení nebezpečí i  pocitů mezi lyžaři. Mnohem více než mezi skialpinisty se ve výzbroji objevuje lavinový batoh € 28. Široké freeridové lyže odpouštějí mnohé chyby v technice jízdy a lze na nich jezdit podobným stylem jako na sjezdovce. Tato úměra platí především v  prašanu. Pokud je sníh tvrdší (krusta, ufoukaný) a lyžujete na užších lyžích, což je typické pro skialpinisty, může dojít i  při menších chybách v  technice jízdy k pádu, úzké lyže vám nic neodpustí. Logicky platí, že čím lepší máte techniku jízdy na sjezdovce, tím jistější bude váš pohyb ve volném terénu. Freerideři upřednostňují delší oblouky ve vyšší rychlosti. To sice znamená menší zátěž sněhové pokrývky a  tím menší lavinové nebezpečí, ale také větší nároky na volbu plynulé linie a  nutnost bleskově reagovat na překážky v terénu. Cílem je, aby nedošlo k pádu a tím nebezpečnému rázovitému zatížení sněhu. Kvůli exponovanému terénu je v méně přehledných místech a v okolí terénních hran 8

nutné zpomalení a na řadě takových míst může být pád osudným (tzv. no fall zone). Důležitá je organizace sjezdu, prudší úseky se jezdí po jednom a  organizovaně. Na rozdíl od skialpinistů nemají freerideři většinou možnost prozkoumat budoucí sjezdařský terén během výstupu. V komunitě freeriderů je poměrně důležité mít odpovídající vybavení a oblečení. Obvyklé je i časté dokumentování jízdy kamerami, fotoaparáty i  kamerami upevněnými na přilbě. Zvlášť když jde o jízdu v netknutém hlubokém prašanu, která přináší největší požitek. Nejbezpečnějším řešením je lyžovat pod vedením profesionála. Kromě pocitu bezpečí přivede vůdce vaše lyže do těch správných terénů.

PILÍŘE BEZPEČNÉHO FREERIDU: Bezpečnost je nadřazena zážitkům z jízdy. Styl jízdy odpovídající vlastním dovednostem a podmínkám. Znalosti lavinové problematiky a  umění jejich praktického použití. Plánování – teoretická příprava na sjezdy s důrazem na posouzení lavinového nebezpečí. Dodržování základních pravidel chování ve skupině. Používání kompletního bezpečnostního vybavení, bez kompromisů!

Úvodem

NEŽ OPUSTÍTE BEZPEČÍ SJEZDOVKY, POLOŽTE SI NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKY: Je celá skupina řádně vybavena? € 12 Znám stupeň lavinového nebezpečí a  nebezpečná místa? € 38 Mám sjížděnou trasu pečlivě naplánovanou a znám její úskalí? € 74 Jsem schopen posoudit nebezpečí lavin přímo na daném svahu? € 58 Provedli jsme vzájemnou kontrolu lavinových vyhledávačů € 88.

Umí všichni ve skupině používat svůj vyhledávač? Znám zásady postupu při lavinové nehodě? Nejedu sám? Pokud neodpovím na všechny otázky ANO, neopouštím sjezdovku bez dohledu kompetentní osoby (horský vůdce, učitel lyžování s  kvalifikací pro jízdu ve volném terénu).

FREERIDOVÁ STŘEDISKA V ALPÁCH Rakousko Krippenstein (Dachstein), www.krippenstein.com Spital am Pyhrn (Totes Gebirge), www.windischgarstnertal.at Obertauern (Niedere Tauern), www.obertauern.at Hochfügen (Zillertal, Tirol), www.fuegen.cc St. Anton (Tirol), www.stantonamarlberg.at Lech / Zürs (Vorarlberg), www.lech-zuers.at Montafon (Vorarlberg), www.montafon.at Švýcarsko St. Moritz (Graubünden), www.stmoritz.ch Davos (Graubünden), www.davos.ch Lenzerheide (Graubünden), www.lenzerheide.com Engelberg (Zentralschweiz), www.engelberg.ch Andermatt (Uri), www.andermatt.ch Lötschental (Wallis), www.loetschental.ch

Verbiér (Wallis), www.verbier.ch Zinal (Wallis), www.zinal.ch Arolla (Wallis), www.arolla.ch Itálie Alagna (Aosta), www.alagna.it Cervinia (Aosta), www.cervinia.it Greysonney (Aosta), www.gressoneyonline.it Sulden (Ortler), www.sulden.suedtirol.com Francie La Grave (La Meije), www.la-grave.com Chamonix – Grand Montets (Mont-Blanc-Massiv), www.chamonix.com La Rosiere, www.larosiere.net Sainte Foy en Tarentaise, www.saintefoy.net Tignes – Grande Motte, www.tignes.net Flaine – Lac de Gers, www.flaine.com Saint François Longchamp, www.saintfrancoislongchamp.com

UPOZORNĚNÍ Skialpinismus i freeride a podobné aktivity mohou být v  určitých podmínkách životu nebezpečné a především v důsledku pádu nebo laviny mohou přivodit úraz nebo smrt. Za správné a  bezpečné používání všech doporučených metod, postupů i  výrobků určených pro tyto aktivity zodpovídá každý uživatel sám. Informace a rady uvedené v této publikaci nenahrazují zkušenosti ani řádný výcvik. Za zvládnutí a osvojení příslušných technik a zásad bezpečnosti

nese osobní odpovědnost výhradně ten, kdo je provozuje. Autorský kolektiv učinil maximum pro to, aby zajistil přesnost a správnost informací uvedených v této publikaci. Vše uvedené odpovídá stavu vědění a známým skutečnostem v době jejího vydání (leden 2013). Firma HUDYsport si vyhrazuje právo na změnu zde uvedených informací, kdykoliv to bude nutné. V případě jakýchkoliv pochybností, nebo potíží s porozuměním, kontaktujte HUDYsport.

www.hudy.cz

9

Úvodem

JAK MOC MUSÍ SKIALPINISTA UMĚT LYŽOVAT? Lyžařské dovednosti jsou jedním z nejdůležitějších předpokladů kvalitního zážitku při skialpinismu i freeridu. Pokud jezdíte 2–3x za zimu na upravené sjezdovky, je v dnešní době dobře ovladatelných lyží velmi pravděpodobné, že základy jízdy na lyžích zvládáte.

Někdo lépe, někdo hůře, nicméně takový lyžař ví, „co to s ním udělá“. Zkrátka ten, kdo sjezduje, nemívá problém, a  pokud ano, současné moderní lyže a  dostatek píle udělá docela rychle „dostatečně“ zdatného lyžaře z téměř každého zájemce.

ZAČÍNAJÍCÍ LYŽAŘI Druhou skupinou jsou „nelyžaři“. Rekrutují se většinou z řad horolezců nebo horských turistů. Pro ně je nejdůležitějším zážitkem vnímání horské přírody zasypané sněhem. K  orgastickým sjezdům se dostanou až po lyžařském tréninku a v první fázi jsou pro ně lyže prostředkem k výstupu a po dosažení vrcholu chtějí jediné: nějak sjet dolů. Tito začínající sjezdaři by se měli vyhýbat túrám, které přinášejí strmé sjezdy v exponovaném terénu.

SJEZDOVKA VERSUS VOLNÝ TERÉN Lyžování na upravené sjezdovce je úplně jiné než na volných pláních. Volné lyžování se liší hlavně ve třech ukazatelích: lyžuje se na měkčím sněhu různé kvality, o  poznání pomaleji a poloměr i razance oblouků se volí podle sklonu a  místa. Kvalita sněhu je faktor, který významně ovlivňuje charakter jízdy. Jízda v hebkém prašanu je pro každého rájem, zatímco v krustě může být pravým peklem. 10

Dovednost, které lze přiřadit všeobjímající jméno „cit pro sníh“, je pro nesjezdovkového lyžaře určitě dovedností nejdůležitější. Schopnost přizpůsobit techniku jízdy aktuálnímu stavu sněhu je tedy alfou a omegou dobré jízdy. Jde o směs talentu a zkušeností i vlastností lyžařského materiálu.

DLOUHÉ SJEZDY PŘINÁŠEJÍ RŮZNÉ SNĚHY Při lyžařských túrách na alpské vrcholy vás po dlouhém výstupu čeká i  dlouhý sjezd, např. 1000 až 1500 výškových metrů. Bývá běžné, že se musíte vyrovnat s  několika druhy sněhu. Během sjezdu se s  klesající nadmořskou výškou mění teplota povrchu sněhu. Stačí také malá změna natočení svahu vůči slunci a  tím se změní úhel dopadu slunečních paprsků. Právě síla slunce a změna teploty nejvíce rozhodují o konzistenci sněhu. Dalším významným činitelem je působení větru. Vítr místy dokáže sníh utemovat („udusat“) do tvrdosti betonu, aby v nedaleké muldě naopak zanechal království měkkého prašanu. Právě schopnost rozeznat jednotlivé druhy sněhu a vybírat tak nejvhodnější trasu, získáte jen a jen zkušenostmi, které nasbíráte v  terénu. O  technice jízdu v  problematickém sněhu čtěte na € 96.

Jít pomalu zimní krajinou po lesní cestě, sportovním tempem po prudkých svazích, se snowboardem na zádech k vrcholu hory nebo k nástupu do mixové nebo ledové cesty – to vše se dá dobře praktikovat se sněžnicemi na nohou.

Ne každý musí být dobrým nebo náruživým lyžařem. Také krajina v naší zemi se mnohdy více hodí pro túry na sněžnicích než na lyžích. Vyrazit do zasněžené přírody s dětmi je skvělé se sněžnicemi na nohou. Zkrátka existuje dost důvodů si je pořídit. Například na severoamerickém kontinentu předčil v současnosti počet vyznavačů kondičního pohybu na sněžnicích i počet běžců na lyžích.

VHODNÝ TERÉN BLÍZKO DOMOVA Problematiku pohybu na sněžnicích můžeme rozdělit na části týkající se volby optimálního vybavení, plánování túry, techniky chůze a všeho, co souvisí s  objektivním nebezpečím na horách (laviny, exponovaný terén, apod.). V českých podmínkách se, na rozdíl od Alp, do nebezpečného horského terénu dostanete zřídka, a sněžnice se tak nejvíce uplatní především při chůzi po loukách a v lesích.

Horolezcům usnadní nástup do stěny. Ideální prostředek pro turisty, kteří neumějí lyžovat. Výborné na rodinné výlety do přírody. Malá náročnost na vybavení.

NA SNĚŽNICÍCH V SOULADU S PŘÍRODOU V lese choďte po lesních cestách a  turistických značkách. Nerušte zvěř hlučným chováním. Nevstupujte do chráněných zón se zákazem vstupu.

PROČ SNĚŽNICE? Na sněžnicích objevíte samotu a  romantiku zasněžené krajiny. Snowboardistům slouží k  výstupům ve volném terénu.

www.hudy.cz

11

Úvodem

SNĚŽNICE

NEZAPOMEŇTE SI SBALIT! Vybavení

SKITOURING * FREERIDE * SNOWBOARDING * SNĚŽNICE ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ OBLEČENÍ: Spodní prádlo boxery triko s dlouhým rukávem (roláček) spodky nebo 3/4 teplé podkolenky náhradní ponožky Zateplovací vrstva flísová mikina péřová vesta (doplněk) teplá tenká bunda – Primaloft® nebo peří (doplněk) Svrchní vrstva softshellové zimní kalhoty (Windstopper®) softshellová zimní bunda (Windstopper®) čepice, čelenka tenké rukavice robustní nepromokavé rukavice nepromokavé kalhoty a bunda (GORE-TEX®) Batoh (podle typu túry) NOUZOVÉ VYBAVENÍ lavinový vyhledávač sněhová lopata lavinová sonda bivakovací vak pro 2 osoby lékárnička PODLE CHARAKTERU TERÉNU: stoupací železa (mačky) lehký turistický cepín DŮLEŽITÉ DOPLŇKY sluneční brýle lyžařské brýle čelovka ochranný krém proti slunci pomáda na rty (obojí faktor min. 15) spojovací pásek na lyže taštička na doklady (vodotěsná) doklady (pas, pojištění, členství UIAA – např. OEAV) 12

peníze v hotovosti termoska (popř. zateplený camelback) energetické občerstvení na túry malý digitální fotoaparát (doplněk) LYŽAŘSKÁ TÚRA skialpové/freeridové lyže s vázáním skialpové boty stoupací pásy stoupací hřebeny na lyže (tzv. haršajsny) teleskopické hole SNOWBOARDOVÁ TÚRA snowboard boty na snowboard teleskopické hole sněžnice nebo kratičké lyže s pásy popruh k upevnění prkna k batohu TÚRA NA SNĚŽNICÍCH sněžnice kvalitní nepromokavé pohorky návleky na boty teleskopické hole

TECHNICKÉ VYBAVENÍ PRO POHYB PO LEDOVCI lehký sedací úvazek 1x karabina HMS 2x karabina se šroubovou pojistkou zámku (menší) 2x karabina bez pojistky (tvarově stejné) 1x sešitá plochá smyčka 120 cm (Dyneema) 4x pomocná šňůra Ø  6 mm, délky – 2x 1,5 m, 3 m a 5 m  1x šroub do ledu (min. délka 18 cm) 1x blokant (Tibloc /Duck) impregnované lano typu 1 nebo ½, délka 50–60 m Při túře neledovcovým terénem vypustíme výzbroj pro pohyb po ledovci. Vybavení pro jednodenní túru se od vícedenního přechodu liší pouze objemem občerstvení.

čelovka s nabitými bateriemi (vždy s sebou) průkaz UIAA a Alpenvereinu toaletní potřeby tlusté vlněné ponožky tričko vložku do spacáku (jen Vých. Alpy) nebo lehoučký spacák, např. (Deuter Dreamlite)

PRO SKUPINU vybavená lékárnička mapa mobil (nabitý a s kreditem, s důležitými čísly) buzola (se sklonoměrem) hodinky výškoměr GPS s nahranými trasami náhradní pásy lepidlo na pásy mininářadí na opravy náhradní sluneční brýle náhradní rukavice

www.hudy.cz

13

Vybavení

VYBAVENÍ PRO NOCLEH NA HORSKÉ CHATĚ

Freeride lyže je obecné označení lyží, které jsou určeny pro jízdu ve volném terénu. Zpravidla se vyznačují větší šířkou než lyže určené na sjezdovku a bývají delší. Zahrnují škálu lyží od těch nejširších, které se dají používat jen v bezedném prašanu, až po lyže kategorie all mountain, které jedou velice slušně v terénu i na sjezdovce. foto: Vítek Ludvik, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg

Vybavení

LYŽE PRO FREERIDE

Hlavní důvod jejich větší šířky a délky spočívá v rozdílném mechanismu zatáčení v neupraveném sněhu a na sjezdovce. Ve volném terénu se sníh často mění a  natrefit se dá na cokoli od prašanu po led. Tento „handicap“ musí samozřejmě reflektovat lyžař přizpůsobením techniky jízdy € 96 stejně jako lyže svými parametry. V ideálních podmínkách, tedy v  bezedném prašanu, je cílem „surfovat“ po povrchu, proto také mají prašanové speciálky šířku až kolem 14 cm ve středu. Vztlak, který díky takové ploše lyže získá, přináší skvělý pocit z jízdy. Takto dokonalý sníh je ale pravidlem jen u  heliskiingu. Ve střediscích nebo při skialpinismu na něj natrefíte jen občas. Častěji se jezdí na jiných typech sněhu - ufoukaném a rozježděném sněhu, firnu, nebo v jiném než velkém množství prašanu. Za takových podmínek už ty nejširší lyže nejlepší volbu nepředstavují. Optimální šířka lyže, která pojede dobře v  nejrůznějších typech sněhu, má mezi 10 a 11 cm ve středu (pod botou). 14

Asi nejbouřlivěji se rozvíjející oblastí ve vývoji freeridových lyží jsou jejich tvary. Výrobci experimentují s  prohnutím a  tvarem lyže, aby vytvořili lyži co nejuniverzálnější. S jistotou lze říci, že se v podstatě osvědčily jednak částečný reverse camber (tzv. rocker, pomalu a  dlouho se zvedající špička, případně patka) a  jednak určitá míra reverse sidecutu (např. lyže má klasický tvar radiusu jen kousek před a za vázáním a pak se začnou špička a patka pozvolna sbíhat – tzv. 5D tvar). Přesto ale i dobře vyladěné lyže víceméně klasických tvarů fungují v terénu často skvěle a naopak nevyladěné tvarové experimenty nikoli. Proto je nejlepší radou vlastní zkušenost.

VYSVĚTLENÍ POJMŮ: Šířka – zpravidla se vyznačují větší šířkou než lyže určené na sjezdovku. Nejširší freeridové lyže pro bezedný prašan mohou mít i  14 cm pod botou). Nejužší jsou lyže kategorie all mountain (okolo 8 cm pod botou).

TVARY LYŽÍ KONTAKTNÍ BOD

Reverse camber prašan KONTAKTNÍ BOD

TIPY ROBINA KALETY PRO SPRÁVNÝ NÁKUP: Projděte si výsledky testů a  vytipujte si pár modelů. Optimálním řešením při výběru lyže je vyzkoušení na vlastní kůži. Pokud si budete muset na lyži zvykat, nejspíše vám nesedí tak, jak by mohla. Nebojte se šířky – obecně lze říci, že zdatný lyžař si výborně zajezdí na kvalitních lyžích o šířce 10 až 11 cm pod botou na jakémkoli typu sněhu. Jestli se chcete freeridu věnovat více, pořiďte si ještě jedny výrazně širší lyže. I  jen jeden prašanový den za zimu vám tuto investici posvětí.

KONTAKTNÍ BOD

Rocker freeride – prašan, tvrdý povrch KONTAKTNÍ BOD

KONTAKTNÍ BOD

Camber tvrdý povrch

Reverse sidecut – uprostřed širší než ve špičce a patce, zpravidla je využíván s reverse/zero camberem použití – prašan (výborný vztlak a stabilita, na tvrdém povrchu však pravý opak)

5D – nejširší místa lyže posunuty od konců lyže blíže ke středu, zpravidla je využíván s rockerem, případně i zero camberem použití – prašan, backcountry freestyle, freeride (slušně univerzální vlastnosti, stabilita a ovladatelnost v prašanu, ovladatelnot na tvrdém povrchu)

www.hudy.cz

15

Vybavení

Délka – bývají delší než lyže na sjezdovku. Spodní hranice délky je výška postavy, horní hranice postava + 15 cm. Camber – klasické prohnutí lyže. Když přiložíme 2 stejné lyže skluznicí k sobě, vznikne v místě boty několikacentimetrová mezera. Reverse camber (full rocker) – opačné prohnutí lyže. Po přiložení se v místě boty dotýkají a z tohoto místa špičky i patky rozbíhají. Zero camber – lyže se dotýkají po celé délce skluznic. Rocker – na části lyže klasické prohnutí a  na části lyže opačné prohnutí (zpravidla špička a patka). Sidecut – vykrojení lyže. Lyže je pod botou nejužší a ve špičce a patce širší. Míru vykrojení udává rádius lyže – čím menší, tím víc je lyže vykrojená. Reverse sidecut – opačné krojení lyže. Lyže je širší pod botou a užší ve špičce a patce. 5D tvar – kombinace klasického sidecutu, reverse sidecutu, rockeru a  camberu. Pokud je tento tvar dobře vyladěn, může jít o velmi univerzální freeridovou lyži.

Vybavení

LYŽE NA SKIALPINISMUS Lyže na túru musí být přizpůsobena dvěma faktorům: neupravenému, různorodému sněhu a fyzické náročnosti výstupu. Při túrách se lyžuje většinou v měkčím sněhu, obvykle pomaleji než na sjezdovkách. Ovšem lyže slouží i k výstupu, a proto je jejich váha důležitým parametrem. Právě optimální poměr nízká váha – jízdní vlastnosti jsou v kategorii touring těmi nejdůležitějšími parametry.

Trend rozšiřování sjezdových lyží se samozřejmě odrazil i  do touringové sféry. V  neupraveném sněhu je velmi důležitou vlastností lyže vztlak, umožňující „plout“ na povrchu sněhu. Zjednodušeně: čím širší lyže, tím větší plocha, tím větší vztlak, tím snadnější zatáčení. Rozšíření s sebou přináší ale i zvětšení sil působících na lyže. Zejména při jízdě po tvrdém sněhu (led, firn) dochází k  větším silovým pákám než u starších úzkých lyží. Proto musí výrobci udělat lyži tak, aby měla dostatečnou tuhost i pevnost v torzi (krutu). Současné šířky lyží pro túry se ve středu pohybují v rozmezí 78 až 90 mm. Užší jsou pouze speciální lyže pro závody, kde se bojuje o každý gram. Širší lyže jsou výjimkou a jsou spíš mezistupněm kategorií touring a freeride.

délkách v rozmezí 150 až 185 cm. Dá se říct, že při volbě délky lyže sáhnete po lyžích kratších, než je vaše postava, maximem délky bývá výška postavy. Nutno dodat, že kratší lyže významně usnadňují stoupací otočku € 95. Některé značky (např. Black Diamond) doporučují délku podle hmotnosti lyžaře, která by měla být v souladu s vlastnostmi lyže.

HMOTNOST Důležitý faktor, který výrobci vyřešili použitím lehoučkých materiálů. Proto zůstaly i širší lyže příjemně lehké. U  renomovaných výrobců se hmotnost páru lyží délky 170 cm pohybuje od 2,5 do 3,2 kg, a to i při šířkách 90 až 100 mm pod botou. Nezapomeňte, že výhodu lehké lyže může zhatit těžší vázání, případně boty.

DÉLKA

POLOMĚR VYKROJENÍ

Touringové lyže zaznamenaly velmi výrazné zkracování. Vyrábí se obvykle ve třech až pěti

Pohybuje se od 15 do 30 m. Kratší oblouky jsou na skialpových túrách nejčastější a  pokud je

16

strukce. Základním kamenem jejich lehkosti je ve většině případů dřevěné jádro. Mezi dřevy hraje prim papírově lehká Paulownia, která bývá vyztužena pásy z buku nebo bambusu. Komponenty přispívající k vyšší tuhosti a plynulosti jízdy jsou obvykle z karbonu nebo plátů titanalu. Mezi materiály skluznic převládá grafit.

TVARY LYŽÍ

Dříve tak typickou díru ve špičce lyže už na dnešních lyžích nehledejte, typickým znakem bývá spíše malá drážka na patce lyže. Někteří výrobci lyží dodávají rovněž pásy, jejichž úchyty jsou kompatibilní pouze s lyžemi téže značky (Dynafit, Trab) a  lyže mají náležitě upravený tvar špičky i  patky. Pokud si pořídíte pásy od značky, která je kompatibilní téměř s jakýmikoli lyžemi (např. Colltex, Black Diamond) získáváte obvykle výhodu použití jedněch pásů na lyže více délek, to kvůli variabilitě délky úchytů.

UCHYCENÍ PÁSŮ

Také skialp zasáhla vlna rockeru, i když ne tak silně. Často se objevuje tzv. semi-rocker, takové lyže mají rocker jenom u špičky. Pokud je rocker vpředu i vzadu, pak je velmi blízko špičce i patce. Díky tomu je stále dostatečně velká plocha kontaktu stoupacích pásů se sněhem.

VHODNOST PODLE PODMÍNEK Většina výrobců uvádí vhodnost lyže pro měkký/tvrdý sníh nebo také volný terén/sjezdovku. Pro toho, kdo chce mít co nejuniverzálnější lyži, je to velmi podstatná informace. Obvykle bývá uváděna v procentech, např. 70 % volný terén – 30 % sjezdovka.

SENDVIČOVÁ KONSTRUKCE Moderní lyže jsou výhradně sendvičové kon-

DÁMSKÉ LYŽE Pochopitelně i lyže zasáhl fenomén specializace podle pohlaví. A nejde jen o design, ale i parametry a  konstrukci lyží. Každá ze světových značek má v nabídce nejedny touringové lyže pro ženy.

www.hudy.cz/alpenverein www.hudy.cz

17

Vybavení

jezdíte rádi, volte poloměr okolo 20 metrů. Pokud lyžujete dobře, zvládnete slušně delší oblouk i na lyžích s kratším poloměrem. U některých lyží se můžete setkat s duálním poloměrem. Vykrojení přední části lyže s kratším poloměrem dostane lyži snadno do oblouku, o  něco větší poloměr v  zadní části lyže je výhodný pro optimální výjezd z oblouku.

Vybavení

VÁZÁNÍ A STOUPACÍ HŘEBENY Vázání umožňuje kromě sjíždění i chůzi s volnou patou. Hmotnost a funkčnost jsou rozhodující faktory. Při stoupání pomáhá polohovatelná opěrka paty. Pro náročnou turistiku nebo dlouhé přechody má přednost vázání s nízkou hmotností. Chcete-li se věnovat hlavně freeridu, zvolte funkční, robustnější, a logicky i těžší vázání.

RÁMOVÉ PRO FREERIDE Vyrábí se dva druhy „chodících“ vázání. Robustnější rámová konstrukce je charakteristická spojením špičky a  patky (např. Fritschi a  Marker) a používá se především pro freeride, především pro jednoduchou manipulaci (nášlapné). Rám zvyšuje tuhost vázání a umožňuje variabilitu nastavení délky boty. Nevýhodou je větší hmotnost vázání, nejen absolutní, ale i  dynamická, protože hmotnost rámu musíte zvedat při každém kroku. Podstatný je rozsah vypínacích sil DIN 6–16, kterými se pyšní nejrobustnější rámová vázání Marker, přičemž Fritschi nabízí maximálně DIN 12. Délka rámu bývá u jednotlivých modelů vázání většinou ve dvou až třech velikostech, proto je při nákupu nutné znát délku velikosti svého skeletu. např. u Fritschi je nejrozšířenější „ML“ pro délku boty 285–340 mm.

ULTRALEHKÉ NA TÚRU Druhý systém vytvořila před léty firma Dynafit. Používá se pro túry, kdy je důraz kladen na nízkou váhu. 18

Přední část představuje čelist, tzv. „pastička“, s jednoduchým ovládáním. Zadní patka je otočná a opět nabízí kromě sjezdařského módu dvě úrovně patní podpěrky. Tenký profil většiny komponentů vyžaduje vysoce kvalitní materiál veškerých dílů. Vázání Dynafit je kompatibilní pouze s  botami se speciální úpravou, kterou mají prakticky všechny současné boty z  kategorie skitouring. Špička boty je po stranách osazena kovovými důlky, do kterých zapadají hroty pastiček. Pata je osazena ocelovou destičkou s  vybráním, do kterého se našlápnutím vtlačí pružný ocelový nosník tvaru písmene U, který spojuje vázání s botou. Vázání Dynafit se dodává v několika modifikacích, které se liší v  detailech, princip zůstává. Zásadní inovací je snadné našlápnutí špičky do vázání a pohodlnější ovládání stoupacích opěrek. Toto vázání je prověřenou jistotou, a to i pro těžší váhové kategorie, i když jeho subtilnost může vzbuzovat pochybnosti.

KOMPATIBILITA S VÁZÁNÍM I LYŽEMI Každá značka má vázání odlišného systému a podle jeho tvaru je uzpůsobený i tvar. Při pořizování haršajsen musíte znát přesný model vázání i šířku lyže v jejím středu. Rozšiřování lyží logicky přineslo i  nutnost rozšířit haršajsny, které se teď dodávají ve více šířkách od každé značky. Dynafit TLT Radical ST

VÁHOVÝ ROZDÍL Těžší freeridová vázání váží od 2000 g (Fritschi Diamir Freeride Pro) po 2780 g (Marker Duke). Rámové vázání Fritschi Eagle 12, určené pro touring, váží 1760 g v páru. Naproti tomu lehoučký systém Dynafit se v různých modifikacích pohybuje v rozmezí 670 až 1200 g v páru, superlehký závodní model má pouhých 230 g v páru. Fritschi Diamir Freeride Pro

BRZDY MÍSTO ŘEMÍNKŮ Pojistné řemínky byly z bezpečnostních důvodů vytlačeny brzdičkami (v lavině působí lyže jako kotva). Řemínky ale uplatníte v ledovcovém terénu, kde nehrozí laviny, ale pád lyže do trhliny. Při nákupu vázání je třeba znát šířku lyže (pod botou) a  podle toho zvolit odpovídající rozsah brzdy, obvykle jsou k dispozici dvě až tři šířky brzdy.

STOUPACÍ HŘEBENY NA LYŽE – „HARŠAJSNY“ Haršajsny lze popsat také jako „mačky na lyže“. Jejich funkcí je zabránit podkluzování lyží při výstupu. Nestabilní, podkluzující lyže může být nejen nepříjemností, ale představuje i  nebezpečí, zvlášť na prudkém svahu. Ztráta stability může vyústit v pád do strmého svahu. Haršajsny se hodí především v jarním období, kdy jsou svahy pokryté firnem. Další situací, kdy haršajsny pomohou, je stopa „umydlená“ na led.

TIPY PRO VÝBĚR VÁZÁNÍ Hmotnost – čím náročnější túry, tím lehčí vázání. Pro náročnou turistiku nebo dlouhé přechody preferujte vázání s  nízkou hmotností. Chcete-li se věnovat hlavně freeridu, zvolte robustnější vázání. Funkčnost – možnost nastavení vypínací síly, nastavitelnost délky vázání a  její rozsah, snadnost manipulace. Kompatibilita vázání s botou – ne všechny boty lze zapnout do každého vázání. Komfort obsluhy – ovládání vázání, tedy nastupování, přepínání mezi módy sjezd a  chůze a  nastavení patní podpěry, co do počtu stupňů a výšky. Stoupací hřebeny a  brzdy musí mít větší šířku než mají lyže ve svém středu (v místě, kde je vázání).

www.hudy.cz

19

Vybavení

Pokud do vázání zapnete haršajsny, je nutné nastavit patní opěrku alespoň na první výškovou úroveň. Pokud tak neučiníte, hrozí poškození haršajsny nebo vázání.

Vybavení

BOTY PRO SKITOURING A FREERIDE Boty pro freeride jsou robustnější, tedy těžší a za jízdy tužší, mají vyšší komín i více přezek a celkově, jednoduše řečeno, se v nich lépe sjíždí a hůře stoupá. Přesně naopak je to u bot na lyžařské túry – lehkost a měkkost usnadní výstup, při sjezdu ale nečekejte zázraky, zvlášť na tvrdém sněhu. TREND ODLEHČOVÁNÍ Hmotnost páru freeridových bot se pohybuje většinou v rozmezí 3,5 až 4 kg. To u bot pro skitouring je důraz na nízkou hmotnost mnohem větší. Modely renomovaných výrobců, určené pro nezávodní vyznavače túr najdete v intervalu od 2,8 po 3,6 kg (pár). Značka La Sportiva, která si zakládá na lehkosti, dodává touringové boty (Sideral, Starlet) vážící 2,1 kg (pár) a  vyvinula i  superlehký (1,07 kg za pár) model Stratos Evo z karbonu.

VNITŘNÍ BOTIČKA Existují samozřejmě boty, které jsou kompromisem mezi botami pro freeride a túru, a trefně ji vystihuje anglický pojem „freetouring“, popř. „tour & performance“. Pořízení bot z této skupiny rozhodně stojí za úvahu, jsou stále ještě docela lehké a ve sjezdu poměrně tuhé. Samozřejmě že na tvrdé upravené sjezdovce plnohodnotně obstojí jen masivní, těžší sjezdařské lyžáky.

Speciální tvar boty v souladu s anatomií dámské nohy, a samozřejmě také ženskému oku líbivý design dnes nabízejí prakticky všichni výrobci.

Vyrábí se z  vodoodpudivého materiálu (např. Gore-Tex) s odolným povrchem (např. Cordura). Druhou volbou je tepelně tvarovatelná botička, která po tepelném procesu přesně přizpůsobí tvar podle vaší nohy. Tvarování lze několikrát opakovat. Trendem je konstruovat botičky uzavřené tak, aby nedocházelo k pronikání sněhu dovnitř. Podobně jako u bot pro snowboard se také u skitouringových začíná místo klasických tkaniček používat rychlostahovací utahování nebo lankový systém utahování „boa“, který zajistí utažení botičky během několika vteřin.

KARBON, PEBAX A GRILAMID

NASTAVITELNÉ ÚHLY

I boty zasáhl trend odlehčování, především prostřednictvím materiálů. Známý karbon disponuje důležitou dvojicí vlastností, je lehký a pevný, a proto přináší zvýšení tuhosti a snížení váhy. Použití karbonu je většinou v kombinaci s plasty, mezi nimiž je nejrozšířenejší Pebax®, který je jednak přibližně o 20 % lehčí než běžné polyuretany, a jednak vykazuje vysokou tepelnou stabilitu. To znamená, že svoje vlastnosti si zachovává v širším rozpětí teplot. Prosazuje se i nový polyamid Grilamid®, který je velmi lehký a odolný proti nízkým teplotám a stárnutí.

Rozsah předozadního pohyblivosti horní části skeletu v kotníku je pro boty na túru klíčovou vlastností – rozhoduje o pohodlnosti výstupu, trvajícího obvykle několik hodin. Black Diamond nabízí u  své kolekce (mj. Prime, Slant) skvělých 40 °, La Sportiva dokonce 68 °! U některých bot se dá nastavit i  více poloh tzv. „nákleku“. Tento úhel naklonění je podstatný pro lehkost zatáčení. Setkat se můžete i s nastavením bočního úhlu komínu, tzv. cantingu, což ocení hlavně ti, kdo mají nohy do „O“ nebo „X“.

DÁMSKÉ MODELY

20

Větší rozsah pohybu v  kloubu. Na rozdíl od klasického lyžáku musí kloub na botě umožňovat předozadní pohyb kotníku. Čím více, tím lépe. Faktor, který výrazně ovlivňuje pohodlí při chůzi. Režim walk / ski. U každé boty je přepínání režimu chůze – sjezd. Důležitá je snadná obsluha přepínání. Méně přezek. Většina skialpinistických bot má méně přezek. Nárt stahují většinou dvě a  nad kotníkem bývá jediná. Druhou z horních přezek často supluje tzv. PowerStrap. Power-Strap (Velcro). Je popruh se suchým zipem, kterým stahujete botu nad horní přezkou. Má mnohem větší význam než u bot sjezdařských. Vnitřní botička. Je použitelná i  nezávisle,

Black Diamond Slant

třeba v  zimním prostoru horské chaty (tzv. Winterraum), při zimním stanování, nebo třeba v  iglú poslouží teplá a  nepromokavá bačkora skvěle. Obouvání i zouvání se provádí mimo skelet. Tepelně tvarovanou botičku naopak obouváme jako klasické lyžáky. Podešev. Na rozdíl od lyžáků (rovná podešev) mají touringové boty podešev podobnou jako pohorky, prohnutou (pro lepší chůzi) a z přilnavého materiálu (např. Vibram). Prodloužená horní přezka. Kvůli zvýšení pohyblivosti nad kotníkem je většinou rozsah horní přezky delší. Menší tuhost. Tuhost (flexe) je menší na úkor vyšší pohyblivosti kotníku, tedy pohodlné chůze, a nižší hmotnosti. Číselné označení flexe neberte moc vážně, napoví vyzkoušení boty v prodejně nebo lépe v akci na sněhu.

La Sportiva Starlet

Black Diamond Factor 130

Doporučujeme podepsat si váš skelet i vnitřní botičku barvou nebo lihovým fixem. Označení botičky by mělo být viditelné, i pokud je ve skeletu. Na horských chatách má totiž řada lyžařů stejné boty jako vy, a proto snadno dojde k nechtěné záměně. Na co se ptát při volbě skialpinistické boty? Jsou pro mě komfort a  pevná fixace nohy (kvalitnější lyžování) důležitější než lehkost a pohodlí při chůzi (a tudíž nižší tuhost bot za jízdy)? Chci jedny boty na skialpinismus a zároveň na sjezdové lyžování? Je bota kompatibilní s vázáním? Je nazouvání a  vyndávání vnitřní botičky snadné?

Nákup bot Na nákup si vyhraďte dostatek času. Při zkoušení v obchodě doporučujeme tenkou ponožku a botu na těsno. Vnitřní botička se při používání trochu vymačká a zvětší se. Případnou vůli vyplníme silnější ponožkou. Zkoušenou botu nechte na noze 10 až 15 min. Vyzkoušejte přepínání ski / walk. V botách se projděte (i stoupání). Vyzkoušejte simulaci sjezdové pozice.

www.hudy.cz

21

Vybavení

ČÍM SE ODLIŠUJE TOURINGOVÁ BOTA OD LYŽAŘSKÉ

Vybavení

STOUPACÍ PÁSY Pásy, které se lepí na skluznici lyže, umožňují snadno stoupat do kopce. Při pohybu směrem vpřed mají pásy hladký povrch, který klouže po sněhu. Pokud by se ale chtěla lyže s  pásem podklouznou dolů, zabrání tomu naježení povrchu pásu doplněné jeho zatížením odrazovou nohou. Pro uživatelský komfort je rozhodující dobrá stoupavost pásů. Lidově řečeno se takový pás „nalepuje stejně jako klasický, jen tam není vrstva opravdového lepidla, nahrazuje ji vysoce přilnavý povrch pásu, jehož výhodou je především funkčnost za extrémně nízkých teplot a  menší nároky na údržbu.

TVAR A ŠÍŘKA PÁSŮ Před pár lety skončila éra rovných pásů, které byly vystřídány vykrojenými. Při nekonečném množství možných šířek a poloměrů oblouku jsou ideálním řešením současné pásy, dodávané s  ořezávací soupravou. Jejich šířka i  délka „překrývají“ rozměrově jakékoli lyže a  tak už jen zbývá nalepit pásy na lyže a  oříznout je přesně podle tvaru vlastní lyže (podle návodu).

MATERIÁLY STOUPACÍ VRSTVY Pásy se vyrábějí z přírodního materiálu (mohér – chlupy horské kozy), syntetických vláken (nylon) nebo kombinace obojího. Mohér – má výborné vlastnosti při různých typech sněhu a různých teplotách (i za třeskutých mrazů). Nylon – v porovnání s mohérem má umělé vlákno lepší stoupavost, má delší životnost a  je také levnější. Nevýhodou je zhoršení vlastností při nízkých teplotách. Mix – směs mohérových a  syntetických vláken. Tato mixová vlákna jsou odolnější než mohérová a ve stoupání drží lépe než přírodní.

S LEPIDLEM, NEBO BEZ? Klasické lepidlo nebo makromolekulární přilnavost? Ta první, klasická varianta stále žije. Dobře fungující lepidlo je taková sázka na jistotu pro konzervativce. V  posledních letech se na trhu objevují pásy, které mají místo lepidla vrstvu, která přilne ke skluznici díky molekulární fúzi. 22

STOUPACÍ PÁSY NOVÉ GENERACE Molekulární fúze zajišťuje bezpečné a  spolehlivé připevnění pásu k lyži. Vynikající vlastnosti ve skluzu a stoupání. Snadné nasazování i sundávání pásů. Před použitím odpadá namáhavé oddělování pásů od sebe. Při skladování pásů není nutné používat separační fólii. Pásy je možné prát při 30 ºC. Pouhé vyčištění pásů účinně obnoví jejich přilnavost. Pásy jsou plně funkční za silného mrazu i při teplotách vysoko nad nulou. Šetrné k životnímu prostředí – jsou bez lepidel a chemikálií. Vrchní vrstva ze 100% mohérového vlákna s diagonální vazbou. Voděodolná, hydrofobní svrchní vrstva udržuje pásy suché a zajišťuje tvarovou stálost. Dlouhá životnost i  v extrémních podmínkách.

Nejlepší je uchycení pásu na obou koncích lyže! Na jednom konci pevně a na druhém variabilně. To je u současných pásů standardem. U některých značek pásů, které mají úchyty na špičce řešené v  souladu s  tvarem lyží stejné značky (např. Trab, Dynafit) je třeba myslet na to, že takové pásy budou pro lyže jiných značek nepoužitelné. Naopak velmi univerzální je např. systém uchycení pásů Black Diamond. Pevné uchycení ve špičce je řešeno hrazdičkou s ocelovým lankem. Pružné napnutí pásu zabezpečí plastový elastický pruh přinýtovaný ke konci pásu, jenž je dlouhý asi 15 cm a  na každém centimetru délky je otvor, do něhož snadno vsunete ocelový háček. Tento systém umožňuje snadné a rychlé přizpůsobení různým délkám lyží s podobnou šířkou a vykrojením.

OTÁZKY PŘI VÝBĚRU PÁSŮ Je tvar špičky i  patky lyže kompatibilní s úchyty pásu? Budu pásy používat pro jedny nebo více lyží? Je důležitější životnost nebo hmotnost pásů? Preferuji lepší skluz nebo lepší stoupavost? Je součástí kupovaných pásů systém k uchycení pásu na špičku i patku? Je u ořezávacích pásů součástí setu i ořezávací nůž?

Před túrou nalepujte pásy v teple chaty, budou pak lépe držet. Pásy sušte s nalepenou ochrannou fólií. Po sundání pásů v průběhu túry (budete je znovu Black Diamond nalepovat) se Ascension Nylon doporučuje STS 110 mm schovat pásy pod bundu (teplo, sucho). Při opakovaném nalepování tak budou pásy lépe držet. Před použitím na mokrém sněhu pás nalepený na lyži lehce potřete speciálním voskem na pásy nebo měkkým parafínem. Navoskovaný pás pak mnohem méně saje vodu. Pás navoskujte v suchém stavu. Vyvarujte se kontaktu pásu s vodou (přecházení zamrzlého potoka, rozhraní vlhký – suchý sníh).

JEDEN ZE ZPŮSOBŮ JAK SBALIT PÁSY VE VICHŘICI

JAK ZACHÁZET S PÁSY Pásy jsou nejchoulostivější součástí výzbroje a  tomu musí odpovídat péče o  ně! Pečlivě je sušte, ošetřujte lepící vrstvu a při chůzi se vyhýbejte kořenům, kamenům, ledu nebo hlíně. Myslete na to, že funkční pás je základem úspěšné túry. Pokud je pás vlhký a  studený (zmrzlý), drží na lyži mnohem hůř než pás suchý a teplý.

ZÁSADY PÉČE O PÁSY Pásy se po každé túře suší. Pásy nesušte nalepené na lyži. Pásy nikdy nenechávejte na lyži přes noc venku. Občas zkontrolujte lepivost pásů, případně obnovte lepící vrstvu.

1. Lyži zapíchněte do sněhu koncem, kde je pás ukotven napevno (hrazdička, háček). 2. Vyhákněte pružnou sponu a odlepte polovinu pásu (druhá polovina pásu zůstává nalepena). 3. Na obnaženou polovinu lepící plochy pásu nalepte ochrannou fólii. 4. Otočte lyži a zapíchněte ji do sněhu. 5. Z lyže odlepte zbytek pásu. 6. Přehněte pás a  nalepte jej na fólii z  druhé strany. Postup je stejný i bez použití fólie. Pozor při manipulaci s  lyžemi bez brzdiček. Nepokládejte na svah lyže bez pásu (možnost ujetí).

www.hudy.cz

23

Vybavení

UCHYCENÍ PÁSŮ KE ŠPIČCE A PATCE

TELESKOPICKÉ HOLE A TECHNICKÉ VYBAVENÍ Skialpinisté (s výjimkou závodníků) používají téměř výhradně teleskopické hole. Variabilita délky má totiž své opodstatnění. Při stoupání vám výrazně pomohou delší hole, které před sjezdem zkrátíte. Též je možné při v  dlouhých traverzech jednu hůlku zkrátit, tak abyste nemuseli ruku ve svahu zvedat příliš vysoko. U holí se vyplatí pořizovat kvalitu, jen špičkové hole dobře fungují i za mrazu.

JAK DLOUHÉ?

SPOUSTA DETAILŮ…

BEZ SNĚHOVÉHO TALÍŘKU TO NEPŮJDE Hole výrazně ztrácejí svou funkčnost, pokud nejsou osazeny sněhovými talířky. Napadne-li hodně prašanu, jsou nenahraditelné sněhové talíře o průměru 95 mm a víc, libůstkou freeriderů jsou ještě o něco větší průměry. Pokud zvolíte miniaturní miskovitý talířek běžný u  sjezdařských holí, bude se vám hůl v téměř vždy měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu stále bořit a  její opěrná funkce se téměř úplně vytratí.

DVOUDÍLNÉ NEBO TROJDÍLNÉ? Pokud používáte jediný pár v létě i v zimě, pak rozhodně volte hole trojdílné. V létě se složené, 24

60 cm dlouhé hole dají připnout na bok i menšího batůžku. U  výhradně zimních holí stačí dvoudílné, které měří ve složeném stavu obvykle 1 m. Když v  zimě dáváte na batoh hole, tak vždy společně s lyžemi. Je pak jedno, jestli s dlouhými lyžemi připínáte na batoh krátké, či dlouhé hole. Do rukou pak obvykle berete cepín a na boty nasadíte mačky. Jinak máte vždy hole v  ruce. Jeden kloub má opodstatnění ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že místo dvou komplikovaných kloubů (zamrznutí, ohnutí… prostě ztráta funkce) máte jenom jeden. Navíc z  některých dvoudílných holí lze po jednoduché manipulaci smontovat lavinovou sondu.

U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty dobře fungují v  mrazu. Teleskopická hůl je složena z  mnoha drobných součástí, které se snadno mohou stát nefunkčními nebo se úplně zničit. Třeba hrot nebo kloubní spojení, ale také barva a lak, které když se sloupnou, tak způsobí prokluzování kloubu. Pokud si koupíte hůl za pár stovek, patrně zanedlouho vyrazíte do obchodu koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!

TECHNICKÉ VYBAVENÍ Je potřeba tam, kde nelze pokračovat na lyžích, většinou v pasážích v blízkosti vrcholů (hřebeny), a tam, kde je potřeba použít jištění (ledovce, exponované svahy). Používejte výhradně vybavení splňující patřičné normy. Cepín Cepín slouží jako opora ve strmém sněhovém nebo ledovém terénu, kde jsou hůlky již nevhodné a hrozí uklouznutí. Cepínem můžete brzdit pád, hůlkami ne. Další možností je využití cepínu jako jisticího bodu na stanovišti. Obecně se za univerzální považuje cepín délky 55 až 65 cm s kovaným zobákem a lopatkou. Má rovnou násadu, která jde lépe zapíchnout do sněhu. Poutko používané u turistických cepínů

Rock Empire Chackan

Při stoupání nám výrazně pomohou delší hole, do kterých se pažemi opřete a  díky tomu není nutné posouvat celé tělo jenom nohami. Naopak před sjezdem hole zkrátíme, aby nám při sjezdu nepřekážely. S trochou nepřesnosti lze říct, že při výstupu se délka holí blíží běžeckým a na sjezd sjezdovým. Drobnou úpravu délky si vyžádá i konzistence sněhu. Na tvrdém firnu budou hole o něco delší než při brázdění třiceti centimetry čerstvého prašanu. Chcete-li konkrétní případ: s výškou 175 cm nastavte při stoupání délku 130 až 135 cm, na sjezd kolem 125 cm. Maximální možná délka prodávaných holí je 140 až 150 cm.

Black Diamond Compactor

Vybavení

TELESKOPICKÉ HOLE

Black Diamond Neve Pro

Stoupací železa – mačky Doporučené jsou mačky s rychloupínacím systémem nebo s popruhy. Standardem je rychlá a snadná manipulace. Bezpečnost výrazně zvyšují plastové destičky proti nabalování sněhu. Preferujte mačky s dvanácti hroty. Sedací úvazek Lehký úvazek s nastavitelnými nohavičkami. Nejvhodnější je úvazek s rozpínacími nohavičkami, který nemusíte provlékat přes boty – snadné a rychlé oblékání i při stání na lyžích.

Smyčky a pomocné šňůry Jsou nutné hlavně při túře po ledovci (pro záchranu). Průměr 6 mm a  měkké, dobře ohebné šňůry jsou optimální. Sešitou plochou smyčku 120 cm si pořiďte z  materiálu Dyneema o šířce 8, 10 nebo 13 mm. Šroub do ledu Black Diamond Express Ice Screw Při ledovcové túře se používá šroub pro vytvoření jisticího stanoviště v ledu. Nejlépe s pomocnou kličkou.

Rock Empire Skialp

Lano Přednost má lano s  vodoodpudivou úpravou. Při přechodu ledovce stačí lano typu  , pro jištění v exponovaném terénu (po hřebeni na vrchol) používejte lana typu  . V současnosti se objevují lana splňující nor. Minimální délka lana je mu  ,  i  45 m, a to i pro dvoučlenné družstvo. Maximem je sedmičlenné lanové družstvo, které je navázáno na 60m laně. Mammut

Blokanty Ideální je Rescue-set od firmy Mammut, který je snadný na obsluhu a  jeho instalace je jednoduchá a  díky zpřevodování může člověk drobné postavy vytáhnout z  trhliny i  mnohem těžší osobu. Zároveň jde použít i  na sebezáchranu, váží 400 g  a je to malý balíček o rozměrech 18x5x3cm, který můžete zavěsit na úvazek.

Mammut RescYou

Swiss rope 9.5

www.hudy.cz

25

Vybavení

Karabiny Používejte raději karabiny se šroubovou pojistkou zámku. Na ledovci se neobejdete bez karabiny typu HMS. Na úvazku by neměly chybět dvě středně velké karabiny s  pojistkou. Dvě tvarově stejné karabiny bez pojistky se hodí na samoblokující Garda uzel. Z více důvodů preferujte moderní karabiny se systémem Key-lock (hladké spojení západky karabiny s tělem).

Black Diamond Gridlock

je jednoduché, zřídkakdy stahovatelné. Hrot u těchto druhů cepínů je skoro vždy obloukový, protože svým tvarem kopíruje křivku přirozeného švihu rukou při zasekávání cepínu. Vyhýbejte se duralovým cepínům (malá pevnost, nízká životnost).

KLASICKÉ BATOHY Vybavení

Bez batohu se na túře neobejdete za žádných okolností. I na krátké akce potřebujete vždy lopatu, sondu, termosku s čajem, rezervní rukavice atd.

Pro batohy používané v náročném horském terénu je hodně důležitý komfort při nošení, schopnost batohu stabilně sedět na těle, bezchybná funkčnost a nízká hmotnost. Navíc musí tyto dílčí vlastnosti tvořit společně perfektní celek.

CO JE DŮLEŽITÉ Skitouring, skialpinismus: Praktické jsou speciální kapsy pro sondu a lopatu uvnitř batohu, možnost uchycení lyží, přídavná kapsa na stoupací železa i pásy je vítána. Hodí se i poutka na materiál. Na jednodenní túry je vhodný objem 25 až 35 litrů. Snowboarding a sněžnice: Užší rozsah použití. V každém případě má smysl klást důraz na vyšší komfort nošení a  spolehlivé i  rychle a  snadno ovladatelné uchycení prkna. Fixační body se hodí co nejvýše a  nejblíže k  tělu. Výhodné je odklopné čelo. Alternativou je vstup do batohu přes zádový panel, zvláště když jsou na batohu sněžnice nebo snowboard. Freeride: Často nebezpečné sjezdy si říkají o chránič páteře. Zádový systém některých batohů značky Deuter je zároveň „páteřákem“. 26

Mezi freeridery se stále více prosazuje tzv. lavinový batoh € 28. Vícedenní přechody: Podnikají je především lyžaři stylem od chaty k chatě, velmi často zaledněnými horami. Nutný je objem 40 až 50 l a dostatečný komfort nošení i těžšího batohu (12 až 15 kg).

POŽADAVKY NA BATOH Musí bezvadně sedět na těle (hlavně na sjezd). Důležité je optimální rozložení váhy v batohu (těžiště). Význam roste s objemem. Velikost batohu by měla odpovídat délce vašich zad. Komfort nošení je nadřazen hmotnosti batohu. Snadné a rychlé upnutí lyží, cepínu a topůrka lopaty na batoh. Standardem je úprava batohu pro používání s vodním rezervoárem (camelback). Pro snowboardisty jsou nutné speciální úchyty na prkno. Kapsa na lopatu a sondu zrychluje přípravu záchranné akce.

ÚZKÝ TVAR zaručuje blízkost zátěže k těžišti těla a volnost pohybu.

POLOHOVACÍ POPRUHY, kterými se přitahuje batoh k zádům a boční popruhy na bederním pásu, regulují rozložení hmotnosti a zajišťují stabilitu batohu.

UCHYCENÍ CEPÍNŮ jednoduché a účelné, pevně udrží cepín při jakékoliv aktivitě. KOMPRESNÍ POPRUHY Dovolují regulovat objem batohu, a tím přiblížit zátěž k těžišti těla.

SOS INSTRUKCE uvádí čísla tísňového volání a mezinárodní pokyny pro komunikaci v nouzové situaci. KOMPATIBILNÍ PRO PITNÝ REZERVOÁR (CAMELBACK) Poutko pro zavěšení rezervoáru, otvor pro hadičku a na ramenním popruhu držák hadičky se postarají o pití bez komplikací.

VÝŠKOVĚ NASTAVITELNÉ VÍKO Objem batohu tak může být zvýšen přibližně o 10 litrů.

BOČNÍ PŘÍSTUP Na jedné straně batohu je možný vstup bokem pomocí légou chráněného zipu. Není nutné otevírat batoh shora.

ODNÍMATELNÝ BEDERNÍ PÁS Pokud hraje při lezecké túře roli každý gram, můžeme vyjmout bederní pás. UCHYCENÍ LYŽÍ U většiny klasických batohů mohou být lyže uchyceny na bocích batohu. Váhu lyže nese zesílený dolní popruh, horní kompresní se snadno ovládá díky sponě. Některé modely umožňují i centrální připnutí lyží na čelo batohu.

RAMENNÍ POPRUHY VE TVARU „S“ znamenají uvolnění šíjového svalstva, eliminaci tření na krku a ramenou. Nastavitelný hrudní popruh zajistí větší stabilitu batohu při pohybu. DRŽÁK PRO PŘILBU Některé batohy pro alpinismus mají integrovaný držák přilby nebo připravené úchyty na držák, který lze jej dokoupit jako příslušenství. VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA je z pěnového materiálu (karimatka), podporuje zádový systém, chrání záda před otlaky a lze ji použít jako sedátko. SAMOSTATNÁ SPODNÍ KOMORA Příznivci rozdělení obsahu batohu na dvě části to jistě uvítají, komu to nevyhovuje, může díky zipu jednoduše vevnitř komoru odepnout. KAPSA NA LOPATU A SONDU Zaručuje rychlý přístup k nouzovému vybavení v případě záchrany v laviništi. UPEVŇOVACÍ SYSTÉM NA SNOWBOARD A SNĚŽNICE Velmi odolné chlopně na čelní straně batohu se postarají o dostatečné uchycení prkna i sněžnic. PŘÍDAVNÝ OTVOR NA ZÁDECH Pohodlný přístup k celému obsahu batohu díky přídavnému obvodovému zipu.

Grafika: Deuter

www.hudy.cz

27

Vybavení

DETAILY A VLASTNOSTI BATOHŮ POD LUPOU

Vybavení

NADSTANDARDNÍ LAVINOVÁ VÝBAVA Základní nouzová výbava? Vyhledávač, lopata a sonda slouží k lokalizaci a vyproštění ze sněhového zajetí a  počítá se s  tím, že lyžař bude celý zasypaný. Existuje však další vybavení, kterému říkáme nadstandardní: lavinový batoh nebo Avalung, jehož použití výrazně zvyšuje šanci na záchranu, pokud jej stržený lavinou dokáže správně aktivovat. Pokud vyměníte běžný batoh za lavinový, vězte, že po aktivaci airbagu poplujete lavinou a  je velmi pravděpodobné, že se udržíte na povrchu valící se sněhové masy a nebudete staženi hluboko do sněhu. Zůstat na povrchu znamená být u životadárného kyslíku, naopak dva metry pod sněhem vám klepe na rameno „zubatá“.

LAVINOVÝ BATOH Na trh ho dodávají dva výrobci. Jednak tradiční značka ABS-Airbag vynálezce tohoto principu Petera Aschauera, vyvíjející tento batoh od roku 1980, a  jednak před několika lety založená švýcarská značka Snowpulse, kterou momentálně vlastní společnost Mammut. Na stejném principu jako Snowpulse funguje i  R.A.S. od Mammutu. Nástup konkurence přinesl samá pozitiva.

částic najednou, plavou ty největší na povrchu. Při uvolnění laviny se člověk s  nafouknutými airbagy stává v proudu sněhu onou velkou částicí, což mu zajistí nutný vztlak k  tomu, aby zůstal na povrchu laviny € obr. 1. Batoh je samozřejmě pevně spojen s tělem lyžaře, což zajišťují mj. pevnostní švy i kovové přezky místo plastových na všech popruzích.

OPTIMISTICKÉ STATISTIKY Po letech praktického používání existuje dlouhodobá statistika, která dokumentuje lavinové události (SLF Davos), v  nichž se ocitli lyžaři a snowboardisté s lavinovým batohem na zádech. Výsledek je takový, že z  262 evidovaných případů zůstalo 97 % sportovců nad povrchem laviny. Pozor, při použití lavinového batohu samozřejmě zůstává povinné nouzové vybavení – vyhledávač, lopata a sonda – a defenzivní chování na túře.

JAK TO FUNGUJE?

VARIO SYSTÉM OD ABS AIRBAG

Všechny lavinové batohy fungují na stejném principu. Zatažením za rukojeť spouštěče, umístěného na popruhu batohu, se díky vypuštění stlačeného plynu (ABS) nebo vzduchu (Snowpulse, BCA) nafoukne během několika vteřin airbag (případně airbagy). Objem těla, které strhla lavina, se tím zvětší přibližně 1,5krát. O  funkčnost airbagového systému se postará fyzikální zákon o inverzní segregaci (obrácené odlučnosti) částic – pokud se pohybuje více

Průlomovým vynálezem se stal systém ABS Vario, umožňující měnit objem batohu. Tvoří jej základní jednotka, tzv. „Base Unit“, kterou tvoří zádový systém s popruhy, oba airbagy a plynová láhev s aktivačním táhlem. Zádový nosný systém Base Unit se vyrábí ve dvou velikostech, „S“ a „M“, a lze na něj jednoduše připnout pomocí zipu batoh různého objemu (5, 10, 15, 30, nebo 40 l).

R.A.S. OD SNOWPULSE R.A.S. je zkratka pro Removable Airbag-System, česky odnímatelný airbagový systém, umožňující snadno a rychle připnout airbagový systém do různých batohů (kompatibilních s  R.A.S. systémem). R.A.S. je nejlehčí a nejkompaktnější airbag systému Mammut Snowpulse. Takový batoh lze samozřejmě použít s airbagovou jednotkou nebo bez ní, třeba v létě. Nezanedbatelnou výhodou airbagů R.A.S. je jejich cenová dostupnost. Jediný systém R.A.S. tedy můžete integrovat do batohů různých objemů (např. Mammut 18, 20, 22, 30, 35 a 45 litrů). Obr. 1

28

AKTIVAČNÍ JEDNOTKA Oba systémy musí před stržením lavinou aktivovat sám lyžař, obvykle na to má několik vteřin, aby zatáhl za táhlo. Následně dojde k  uvolnění uzávěru tlakové bomby a uvolněné rozpínavé médium naplní airbag. ABS vyvinulo systém Wireless, díky němuž je možné aktivovat ABS batoh i osobě na dálku, bez jejího vědomí. Může se totiž stát, že z různých důvodů není ohrožená osoba schopna provést aktivaci (pád, zranění ruky, nervozita, šok, nevědomost o blížící se lavině, apod.).

DOPLNĚNÍ A VÝMĚNA BOMBIČEK U obou batohů se doporučuje před zimní sezónou vyměnit láhev za novou nebo ji znovu naplnit. Pokud někdo airbag aktivovat nechce, je dobré vaky (vak) rozbalit a vizuálně zkontrolovat.

LYŽE NA BATOHU U obou systémů se po letech vývoje podařilo připravit všeobecně výhodnější uchycení lyží na bocích batohu. To přináší příznivý posun těžiště k  tělu lyžaře, což částečně zmírňuje nevýhodu vyšší hmotnost lavinových batohů, které jsou zhruba o 1 kg těžší než batohy klasické.

znamenat problém, stejný pro obě značky batohů. Pravidla se řídí přepravními podmínkami IATA, podle nichž je nutné ji hlásit dopravci alespoň 2 týdny předem. Někteří dopravci mohou být vstřícnější, před odletem vzneste dotaz.

AVALUNG Jde o  jednoduchou a  lehkou pomůcku, kterou si prostřednictvím popruhů oblečeme na svrchní oděv. AvaLung od Black Diamond bývá i  součástí některých batohů téže značky.

PRODLUŽUJE DÝCHÁNÍ POD LAVINOU AvaLung prodlouží čas přežití zasypaného. Pracuje na principu získávání kyslíku ze sněhu. Separuje vydechovaný vzduch od vzduchu, který zasypaná osoba vdechuje. Při výdechu je vzduch kontaminovaný oxidem uhličitým odváděn do jiného prostoru sněhové pokrývky. Základním předpokladem je před stržením lavinou včas stisknout mezi zuby náustek a mít prostor na to abyste, mohli pohybovat hrudníkem (nejste tak sevření sněhem). Nasazení náustku je vhodné trénovat a provádět je reflexivně. AvaLung je nutné napolohovat tak, aby náustek směřoval k vašim ústům. Pokud se člověk ocitne pod lavinou, vydrží dýchat obvykle okolo dvaceti minut. S použitím Avalungu se tato doba prodlužuje minimálně na hodinu (bez rizika otravy oxidem uhličitým), jak ukázaly praktické testy. Vždy za předpokladu nestlačeného hrudníku tlakem sněhové masy.

VELIKOST ZÁDOVÉHO SYSTÉMU Obě značky dodávají batohy ve dvou velikostech zádového systému. Správná volba je pro pohodlné nošení velmi důležitá a určitě se vyplatí obě velikosti vyzkoušet, zvlášť pokud máte výšku na rozhraní velikostí. U ABS je velikost „S“ pro postavu do 175 cm, u Snowpulse platí doporučení „M“ pro postavu do 185 cm a „L“ nad 180 cm.

PŘEPRAVA LETADLEM Pokud plánujete letecký výlet za prašanem, je potřeba myslet na to, že přeprava tlakové láhve může

www.hudy.cz

29

Vybavení

PLNĚNÍ AIRBAGŮ Princip nafouknutí airbagů je u obou systémů stejný. U obou systémů je v batohu umístěna tlaková láhev, ze které se o naplnění airbagů během 2 až 3 sekund po aktivaci postará uvolněné plynné médium. Snowpulse a R.A.S. se plní suchým, stlačeným vzduchem, ABS směsí inertního dusíku a vzduchu.

NOUZOVÉ VYBAVENÍ Vybavení

LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ Žádný dokonalý vyhledávač neexistuje, každý má nějaké výhody i nevýhody. Může být tak dobrý, jak dobře s ním umí zacházet jeho majitel. Lavinový vyhledávač, lidově zvaný pípák, pracuje na principu přijímače a vysílače na celosvětově sjednocené frekvenci 457 kHz. Vyhledávač podává o poloze zasypaného akustickou (pípání) a vizuální (směrová šipka a vzdálenost) informaci. Intenzita pípání vyhledávače odpovídá vzdálenosti přijímače od vysílače, na digitálním displeji se zobrazí vzdálenost i  směr k hledanému.

OD ANALOGU K DIGITÁLU Ve svých počátcích byly vyhledávače analogové, vyhodnocovaly skutečný signál. Moderní přístroje jsou digitální: pracují se signálem převedeným do elektronické podoby, některé umožňují i přepnutí do analogového režimu.

Zamknuté vysílání vyhledávače na těle právě nalezené osoby nebude mást zachránce a komplikovat hledání dalších zasypaných v laviništi.

AKTUALIZACE SOFTWARU Srdce současných vyhledávačů tvoří výkonné počítače. Velmi elegantní vylepšení stávající výkonnosti procesoru umožňuje nahrání aktuální verze firmwaru z počítače do přístroje.

CO JE DOBRÉ VĚDĚT… Záruční doba většiny výrobců je 5 let. Používají se malé tužkové baterie typu AA nebo AAA, 1 až 4 kusy. Nové baterie založte do přístroje na začátku zimy, obvykle vydrží po celou sezónu, vždy po zapnutí se na displeji objeví stav nabití v procentech. Vyvarujte se použití dobíjecích akumulátorů. Vyhledávač odolává vodě, nemusíte se bát jeho zničení po zahrabání do sněhu.

POČET ANTÉN

METODA TESTOVÁNÍ

Postupem času se počet antén ustálil na třech. Všechny moderní vyhledávače fungují se třemi anténami. Čím více antén, tím lepší je příjem vysílaného signálu.

Na internetu se můžete setkat s více testy, včetně těch amatérských. Doporučit lze dlouhodobě osvědčený a  seriózní test, který provádí každoročně bezpečnostní komise Německého horolezeckého svazu (DAV). Zjednodušeně řečeno se každý model vyhledávače testuje v situacích shodných s  reálnou záchrannou akcí: prvotní zachycení signálu, hrubé hledání, jemné hledání, přesné dohledání a  vícenásobné zasypání.

FUNKCE OZNAČENÍ Nejlepší vyhledávače mají užitečnou funkci „skenování“ laviniště a  dovedou diagnostikovat počet zasypaných v  určité ploše laviniště, což urychlí vyhledání. Po přesném dohledání zasypaného a  ověření nálezu sondou můžete tento signál označit (zamknout) pomocí funkce „mark“ a  zahájit vyhrabávání nalezené osoby.

Mammut Pulse

30

Mammut Element

TOP MODEL JE VÝHRA Když chcete radu, jaký vyhledávač si koupit – univerzální odpověď zní nejvyšší model jedné z pěti značek na trhu. Všichni výrobci ke svým top modelům začali vyrábět i jejich „ořezanější“ varianty, které nemají kompletní škálu funkcí jako jejich „vyspělejší sourozenci“, ale přesto jsou kvalitní, jejich výhodou je nižší cena. Pakliže nejste horští vůdci nebo totálně zažraní skialpinisté a  fandové do elektronických přístrojů s  mnoha funkcemi, které je možné nastavit v  menu, je pro vás tato varianta nejvhodnější.

LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ, LOPATA, SONDA LAVINOVÁ SONDA

Hlavní požadavky na lopatu jsou stabilita, ergonomický tvar a  „rozumně“ nízká hmotnost. Dnes nahradily kovové lopaty své plastové předchůdce, bez výjimky! Kovové mají totiž mnohem větší tuhost i  trvanlivost. List se dá snadno a  rychle spojit aretačním mechanismem s držadlem. Zdánlivě jasné tvrzení, že kovová lopata je nerozbitná, vyvrátil lavinový expert M. Genswein během náročného praktického testu lopat, z něhož vyplynuly následující poznatky.

LIST LOPATY Rovný horní okraj poskytuje dobrou oporu pro zašlápnutí listu botou. Malé velikosti poloměrů tvaru listů vedou k vyšší koncentraci namáhání v těchto oblastech. Malé listy vyžadují menší množství energie, ale to znamená i  nižší efektivitu přepravy sněhu. U-profil listu přináší lepší držení sněhu na lopatě. Listy vyrobené ze slitiny hliníku 6061, upravené tepelným zpracováním (kalení) mají dostatečnou odolnost.

Lavinová sonda je klíčovou pomůckou při hledání v laviništi. Používá se k dohledání zasypaného. Sondou přesně zjistíte, jak je zasypaný hluboko a jaká je jeho poloha, což má významný vliv na rychlost vyhrabání. Sonda připomíná skládací tyčku od stanu. Sestává z  lehkých, většinou 40 cm dlouhých trubiček ze slitiny hliníku nebo z karbonu, které jsou spojené ocelovým lankem. Celková délka bývá 2 až 3 m. Sonda musí být rychle a snadno sestavitelná ze složeného do pracovního stavu a  mít také snadnou aretaci délky. Důležitá je i pevnost a tuhost.

MODERNÍ ELEKTRONICKÁ SONDA Zjednodušeně řečeno jde o sondu, do které je integrován vyhledávač. Vyvinula ji firma Pieps. Karbonová sonda iProbe dokáže díky elektronickému přijímači dohledat všechny druhy lavinových vyhledávačů do vzdálenosti 1,8 m. Obvyklé hledání sondou € 130 doplňuje akustická signalizace, která se mění se vzdáleností od přístroje.

DRŽADLO D-rukojeť je nevhodnější, pokud má dostatek místa na ruku. T-rukojeť je naopak nejméně efektivní i nejméně ergonomický tvar. Variabilita polohy listu vůči držadlu může být občas výhodou, ale zároveň snižuje odolnost lopaty před poškozením. Kratší násada znamená nižší hmotnost, ale efektivita a  pohodlnost při práci je nízká. Delší násada má jednoznačně přednost. Aretaci násady a  listu nepříznivě ovlivňuje, když mezi obě části vniká sníh.

Pieps iProbe

MAMMUT Alugator light

www.hudy.cz

31

Vybavení

SNĚHOVÁ LOPATA

Vybavení

VYBAVENÍ PRO SKITOURING (BĚŽNÉ)

ŠÁTEK BUF BUFF multifunkční šátek

RUKAVICE OUTDOOR DESIGNS XCOUNTRY univerzální lehké rukavice

BATOH DEUTER FREERIDE PRO 30 univerzální batoh se vstupem přes záda, 1 780 g, modrá / bílá

CEPÍN BUNDA MILET LD BELAY COMPOSITE JKT dámská technická bunda s tepelnou izolací

BLACK DIAMOND VENOM

SEDÁK ROCK EMPIRE SKIALP sedák na chůzi po ledovci a skialpinismus 230 g

KARABINY MAMMUT

LYŽE + VÁZÁNÍ LA SPORTIVA GT + DYNAFIT VERTICAL FT lyže pro všechny druhy sněhu, 2 820 g / pár  + stoupací vázání 1 060 g / pár, DIN 6–12

KALHOTY WILD ROSES ALCASAR SOFTSHELL PANT dámské softshellové kalhoty

BOTY BLACK DIAMOND PRIME univerzální bota 3 280 g / pár, 50 % sjezd / 50 % výstup, flex 110

32

SMYČKY 120 CM ROCK EMPIRE dyneema, lehká a pevná

ŠROUB DO LEDU BLACK DIAMOND EXPRES ICE SCREW

HOLE BLACK DIAMOND TRAVERSE klasické skialpové hole, výborný poměr cena / výkon, 600 g / pár

Vybavení

VYBAVENÍ PRO SKIALPINISMUS (VELMI LEHKÉ) ČEPICE DIRECT ALPINE VASA strečová čepice

BRÝLE CÉBE ICE8000 brýle ledovcové

BATOH DEUTER PACE 20 ultra lehký batoh pro toho, kdo šetří každý gram, 650 g

RUKAVICE ARCTERYX VENTA LT WS rukavice

BUNDA LA SPORTIVA STORM FIGHTER JKT pánská active shell bunda

LYŽE + VÁZÁNÍ LA SPORTIVA RST + DYNAFIT VERTICAL ST univerzální lehká lyže, 2 400 g / pár + stoupací vázání 1 040 g / pár, DIN 5-10

KALHOTY DIRECT ALPINE CASCADE PLUS pánské softshellové kalhoty

HOLE BLACK DIAMOND RAZOR CARBON lehké hole s FlickLock systémem, 590 g / pár

BOTY LA SPORTIVA SIDERAL lehká bota 2 130 g / pár, 70 % výstup / 30 % sjezd

www.hudy.cz

33

Vybavení

VYBAVENÍ PRO FREERIDE BRÝLE POC IRIS BUG lyžařské brýle vynikajících parametrů

HELMA POC RECEPTOR BUG helma s technologiemi dvou skořepin

BATOH MAMMUT ROCKER RAS lavinový airbag se systémem RAS

RUKAVICE MILLET AMBER GLOVE teplé a nepromokavé rukavice

BUNDA MILLET 7/24 RIDE JKT pánský freeride komplet s možností sepnutí kalhot s bundou

LYŽE + VÁZÁNÍ BLACK DIAMOND AMPERAGE + FRITSCHI FREERIDE PRO lyže na dlouhé oblouky, 115 mm pod botou,  4 300 g / pár, robustní vázání na freeride, 2 190 g / pár, DIN 4-12

KALHOTY MILLET 7/24 RIDE PANT

HOLE

BOTY TECNICA COCHISCHE freeeride bota, 85 % sjezd / 15 % výstup, flex 120, 3 960 g / pár

34

LEKI PEAK VARIO S SPEED LOCK dvoudílní lyžařské hole, systém Speed Lock, madlo Trigger S, 570 g / pár

Pásy RST Skins Pásy pasující k lyžím La Sportiva RST s výbornými stoupacími vlastnostmi a dobrým skluzem. Složení: 70% Mohair, 30% Nylon. Délka: 157, 167, 177cm Šířka: 77mm

Lyže RST Univerzální skialpová lyže s dřevěným jádrem a dobrou váhou 1200g (178 cm). Zkrátka pro všechny, kteří šetří každý gram. 116-77-106 R 17m (167cm) Hmotnost: 1200g (177cm) Délka: 157, 167, 177cm

Lavinové nebezpečí

ZÁKLADNÍ INFORMACE O LAVINÁCH Lavinové nebezpečí přináší ohrožení života. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že přibližně polovina těch, kteří byli zcela zasypáni lavinou nepřežila. Proto je nutné dělat vše, abychom se lavinám vyhnuli. Pro minimalizaci rizika udržujeme na strmých svazích při výstupu rozestupy, a sjíždíme je jednotlivě, volíme co nejbezpečnější místa pro shromažďování skupiny. Naše chování je v souladu se strategií bezpečnosti.

OBVYKLÉ CHYBY

DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ Nový sníh nebo déšť vedou vždy k nárůstu lavinového nebezpečí. Čím více nového sněhu napadne (za posledních 24 hodin), tím vyšší je lavinové nebezpečí. Čím silnější vítr doprovází sněžení, tím vyšší je lavinové nebezpečí. Rychlé a  výrazné oteplení, silné sluneční záření nebo déšť po sněžení mají nepříznivý vliv na lavinovou situaci. Na čerstvém shromaždišti navátého sněhu lze uvolnit snadno lavinu – stačí malé zatížení jediným člověkem € 50. Špatná viditelnost ztěžuje posouzení nebezpečí. Nejvíce nehod se stane během prvního hezkého dne po sněžení!

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY LAVINOVÉ BEZPEČNOSTI Skupina ideálně čítá 3–7 osob. Minimálně však chodím ve dvojici. Používám kompletní a funkční nouzové vybavení: kovovou lopatu s teleskopickým topůrkem a  madlem, lavinovou sondu délky 240 cm s rychlonapínacím systémem a digitální lavinový vyhledávač se třemi anténami. Bez kompromisů. S nouzovým vybavením umím správně zacházet. To platí pro každého člena ze skupiny. 36

Z dlouhodobé statistiky nehod v horách je za 85 % z nich zodpovědný člověk. Proto si zopakujme, jaké chyby vedou nejčastěji k  lavinovým neštěstím: Přílišná ochota brát na sebe riziko. Chyby v plánování túry. Pohrdání varovnými radami znalců (horský vůdce, chatař). Ignorování signálů nebezpečí. Špatná volba trasy (nevyužití bezpečných pasáží v terénu). Nedostatečná vybavenost. Chybný odhad času túry. Nedisciplinovanost skupiny. Túra za špatné viditelnosti. Příliš velká skupina. Sám na túře.

NEPRAVDIVÉ MÝTY Mezi lidmi koluje řada po léta zakořeněných mýtů o tom, kdy laviny zaručeně nehrozí. Tady jsou některé z nich: Málo sněhu znamená malé lavinové nebezpečí. Za nízkých teplot laviny nepadají. Les vždy ochrání před lavinou. Stopy lyží na svahu signalizují bezpečí. Na krátkém svahu se nemůže nic stát. 3 dny po sněžení už žádné lavinové nebezpečí nehrozí. Na drsném podkladu (kamenitý terén) laviny nepadají. Laviny padají jen za špatného počasí. Praskání ve sněhu signalizuje výhodné sesedání sněhové vrstvy.

„Kdo zůstane na povrchu, vyhrává!“ Tento výrok odráží to, co ukazují výsledky statistických vyhodnocení lavinových nehod: 66 % všech osob zasažených lavinou je zasypáno pouze částečně (hlava a  trup jsou nezasypány) nebo není zasypáno vůbec a 34 % obětí je zasypáno zcela (hlava a trup jsou ve sněhu). Zatímco částečně zasypaných nebo nezasypaných umírají 3 %, mortalita zcela zasypaných je 46 %. BOJ S ČASEM Při žádné horské krizové situaci neovlivňuje faktor času natolik otázku přežití, jako je tomu při úplném zasypání lavinou. Takzvaná „křivka přežití“ (obr. 1) udává pravděpodobnost, s  jakou může zcela zasypaná osoba zůstat po danou dobu při životě, a  zřetelně znázorňuje jednotlivé fáze zasypání.

CO JE TO VZDUCHOVÁ KAPSA? Za vzduchovou kapsu považujeme i malou dutinu před nosem a ústy při současně volných dýchacích cestách. Nález „žádná vzduchová kapsa“ platí pouze tehdy, jsou-li ústa a nos vzduchotěsně ucpány sněhem nebo žaludečním obsahem.

ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ VZDUCHOVÁ KAPSA A PODCHLAZENÍ Zasypaní se vzduchovou kapsou mají rozho-

dující výhodu v  přežití. Mohou zůstat naživu několik hodin i  s malou dutinou před ústy a  nosem. V  důsledku zvýšení obsahu oxidu uhličitého (vydechovaný CO2 je znovu vdechován) a nedostatku kyslíku ztrácí zasypaný brzy vědomí. Chladový třes ustává a ochlazování těla se tím urychluje. A  právě v  tom se ukrývá šance: se snižující se teplotou těla klesají také nároky organismu na kyslík, což je právě při jeho nedostatku ve sněhu výhodné. I  když je vzduchová kapsa velmi malá a  sněhem proniká jen málo vzduchu, mohou být životní funkce postiženého zachovány (vita minima): přežití v hlubokém bezvědomí s povrchním, téměř neznatelným dýcháním a pomalým, stěží hmatným pulsem. Při velmi nízké tělesné teplotě lze bez poškození přežít i dlouhodobější úplnou zástavu dechu a  krevního oběhu.

Obr. 1 – Pravděpodobnost přežití zcela zasypaných osob v souvislosti s dobou zasypání

www.hudy.cz

37

Lavinové nebezpečí

JAK PŘEŽÍT LAVINU

Zpráva o lavinové situaci obsahuje prognózu vývoje nebezpečí a poskytuje důležité informace pro plánování túry. Tato zpráva je dobrým nástrojem jak diferencovat stupně nebezpečí v jednotlivých regionech. Upozorňuje na obzvláště ohrožená místa na svazích (terén, expozice, nadmořská výška), a to i v závislosti na denní době. CO SE DOZVÍTE Z LAVINOVÉ PROGNÓZY

stupeň 2 - mírné

1. LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ: STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ Celkový stupeň nebezpečí představuje jeho průměrnou hodnotu. Lokální odlišnosti nebezpečí. Předpověď se stanovuje na celý den, pokud se neočekávají větší změny během dne. Když se očekává změna nebezpečí v průběhu dne, vydává se dopolední a  odpolední předpověď. Každý stupeň je označen svojí barvou € str.  40. A někde i ikonou.

stupeň 3 - značné

NEBEZPEČÍ ROSTE EXPONENCIÁLNĚ POZOR Pomocná interpretace 1 – 2 – 3 – 4 – 5 pouze zjednodušeně vyjadřuje skutečný potenciál nebezpečí 2 – 4 – 8 – 16 – 32.

stupeň 4 - vysoké

16

Nebezpečná místa (červeně) při různých stupních nebezpečí

8

rozsah při značném nebezpečí

reálná míra lavinového nebezpečí

Lavinové nebezpečí

ZPRÁVA O LAVINOVÉ SITUACI

4 2

1-nízké 2-mírné 3-značné 4-vysoké označení stupně v předpovědi

38

POSOUZENÍ NEBEZPEČÍ Hlavní příčiny nebezpečí (např. navátý sníh). Nejohroženější místa (popis terénu, např. na hřebenech, ve žlebech atd.). Nebezpečné expozice – na směrové růžici jsou černou barvou označeny nebezpečné expozice svahů (světové strany, na něž míří svahy). Nadmořská výška – bývá uvedena výška, na jejíž úrovni dochází ke zvýšení nebezpečí. Lidský faktor – požadavky na dovednosti a zkušenosti i informace, jaká zátěž sněhu je nebezpečná.

Lavinové nebezpečí

Obr. 1 – Přehledná grafika lavinové prognózy v Tyrolsku. Rozdělení na 12 regionů. Podle situace vychází buď předpověď celodenní nebo rozdělená. Černá plocha na směrové růžici i u nadmořské výšky označují nebezpečné zóny

2. STABILITA SNĚHOVÉ POKRÝVKY: Množství nového sněhu. Sněžilo za působení větru? Vliv nového sněhu na strukturu pokrývky. Hodnocení celkové stability sněhové pokrývky.

3. POČASÍ Lavinová prognóza obsahuje většinou i předpověď počasí pro vyšší polohy s důrazem na: sněhové srážky působení větru teplotu v různých nadmořských výškách

OMEZENÁ PLATNOST LAVINOVÉ PROGNÓZY Lavinová prognóza se vyhotovuje pro regiony a  nikoliv pro jednotlivé turistické a  lyžařské oblasti, její formulace je proto všeobecná. Posoudit nebezpečí na konkrétním svahu pouze na základě lavinové prognózy nelze. Exaktní předpovědi lavinových událostí (čas, místo, velikost, dráha a  síla laviny) naráží na fyzikální omezení a nelze je stanovit.

4. TENDENCE VÝVOJE NEBEZPEČÍ Prognostici se snaží odhadnout další vývoj lavinového nebezpečí na 1 až 3 dny dopředu a vychází z: stávajících znalostí o sněhové vrstvě předpovědi počasí, zejména z teploty, intenzity slunečního záření, srážek a působení větru Na internetu si kromě aktuální prognózy můžete stáhnout: Lavinovou prognózu z předchozího období. Profil sněhové pokrývky. Vývoj počasí v posledních dnech (výška sněhové pokrývky, rychlost a směr větru, teplota). Souhrnné zpravodajství za kratší období, kde jsou popsané i  konkrétní lavinové nehody. Např. ve Švýcarsku je to týdenní souhrn, v Tyrolsku blog. Lavinové zpravodajství lze často vytisknout i v černobílé verzi.

Obr. 2 – Ve Švýcarsku vychází denně předpověď pro celou švýcarskou alpskou oblast. Barevně je rozlišená míra nebezpečí a grafikou upřesněna nebezpečná místa.

Obr. 3 – Švýcarská regionální prognóza. Švýcarské hory jsou posuzovány v osmi regionech

www.hudy.cz

39

Lavinové nebezpečí

STUPNICE LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ Stupeň nebezpečí platí průměrně pro danou oblast. Lavinová prognóza má úspěšnost 80 až 85 %. Během túry sledujeme, zda předpovídané podmínky odpovídají skutečnosti. STUPEŇ NEBEZPEČÍ

Při stupních nebezpečí značné (3), vysoké (4) a velmi vysoké (5) výrazně klesá stabilita sněhové vrstvy a zároveň přibývá nebezpečných míst. K  uvolnění laviny stačí i  zatížení sněhu jediným lyžařem.

STABILITA SNĚHOVÉ VRSTVY

TYPICKÝ NEBEZPEČNÝ DRUH SNĚHU

PRAVDĚPODOBNOST UVOLNĚNÍ LAVINY

1 nízké (2) A: low N: gering F: faible I: bebole

Sněhová vrstva je dobře zpevněná a stabilní

nový sníh mokrý sníh (většinou na jaře) navátý sníh (starý sníh, přemístěný větrem)

Uvolnění laviny je možné při větším zatížení sněhu lyžaři, především na strmých svazích uvedených v lavinové prognóze. Spontánní mohou být jen malé laviny.

2 mírné (4) A: moderate N: mässig F: limité I: moderato

Sněhová vrstva je na některých strmých svazích jen mírně zpevněná, jinak lze ale považovat zpevnění sněhu za dobré.

často starý sníh často navátý sníh nový sníh mokrý sníh (mj. jarní situace)

Uvolnění laviny je možné jen při větším zatížení sněhu lyžaři, na ojedinělých místech extrémně strmých svahů. Velké spontánní laviny nejsou očekávané.

3 značné (8) A: considerable N: erheblich F: marqué I: marcato

Sněhová vrstva je na mnoha strmých svazích pouze mírně zpevněná.

Všechny druhy sněhu, nejčastěji: nový sníh navátý sníh starý sníh mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Uvolnění laviny je možné už při malém zatížení sněhu lyžaři, především na strmých svazích, uvedených v lavinové prognóze. Případ od případu jsou možné střední, ojediněle ale také velké spontánní laviny.

4 velké (16) A: high N: gross F: fort I: forte

Sněhová vrstva je na většině strmých svahů pouze slabě zpevněná.

nový sníh navátý sníh (mj. během sněžení) mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Uvolnění laviny je pravděpodobné už při malém zatížení sněhu lyžaři, na četných strmých svazích. Případ od případu jsou možné velké spontánní laviny.

5 velmi vysoké (32) A: extreme N: sehr gross F: trés fort I: molto forte

Sněhová vrstva je pouze slabě zpevněná a celoplošně nestabilní

nový sníh navátý sníh (mj. během sněžení) mokrý sníh (mj. tání provázené deštěm)

Spontánní jsou četné velké laviny a mnohdy i obrovské laviny. Laviny lze očekávat na nepřiliš strmých svazích.

40

ČÍM VYŠŠÍ STUPEŇ, TÍM: nestabilnější je sněhová vrstva tím více nebezpečných míst tím menší zatížení stačí k uvolnění laviny tím větší počet i velikost lavin lze očekávat

PŘÍZNAKY, DOPORUČENÍ A POKYNY Všeobecně výhodné podmínky. Nejsou pozorovány žádné příznaky nebezpečí ani nenapadlo kritické množství nového sněhu. Extrémně strmé svahy sjíždějte jednotlivě. Vyvarujte se extrémně strmých svahů, pokrytých navátým sněhem. Pozor na nebezpečné pády (zřícení) ve strmém terénu. Stupeň 1 bývá předpovídán na 20 % zimních dnů, bohužel dochází k přibližně 7 % smrtelných nehod.

Většinou výhodné podmínky. Ojedinělý výskyt příznaků nebezpečí. Čerstvý navátý sníh se objevuje pouze v malém množství a na malých plochách. K posouzení nebezpečí pomůže jednoduchý test stability sněhové pokrývky. Trasu volte „na jistotu“, především na strmých svazích uvedených v lavinové prognóze (expozice a výška). Velmi strmé svahy sjíždějte opatrně a jednotlivě. Vyvarujte se svahů, pokrytých čerstvým navátým sněhem. Stupeň 2 bývá předpovídán na 50% zimních dnů, bohužel dochází k přibližně 34 % smrtelných nehod. Částečně nevýhodné podmínky – kritická situace. Příznaky nebezpečí jsou typickým projevem situace. Často je dosaženo kritické množství nového sněhu a četná jsou místa s čerstvým navátým sněhem, často jde o kombinaci nového i navátého sněhu. Žádoucí je zkušenost s posuzováním lavinového nebezpečí a také volba co nejbezpečnější trasy. Vyvarujte se velmi strmých svahů uvedených v lavinové prognóze (expozice a výška). Pozor na laviny, které se mohou uvolnit nad vámi a ohrozit vás. Pozor při sjezdech neznámým terénem, hlavně v místech terénních přechodů. Stupeň 3 bývá předpovídán na 30 % zimních dnů, bohužel dochází k přibližně 47 % smrtelných nehod. Nevýhodné podmínky – akutní situace. Velmi četné příznaky nebezpečí. Vysoká pravděpodobnost uvolnění lavin. Žádoucí je velká zkušenost s posuzováním lavinového nebezpečí. Ohroženy mohou být i silnice. Omezení pohybu na na mírně strmé svahy. Pozor na obvyklé dráhy lavin – spontánní laviny jsou typickým projevem situace. Často je dosaženo kritické množství nového sněhu a četná jsou místa s čerstvým navátým sněhem, často jde o kombinaci nového i navátého sněhu. Volba co nejbezpečnější trasy. Vyvarujte se velmi strmých svahů uvedených v lavinové prognóze (expozice a výška). Pozor na laviny, které se mohou uvolnit nad vámi a ohrozit vás. Pozor při sjezdech neznámým terénem, hlavně v místech terénních přechodů. Stupeň 4 bývá předpovídán zřídka, bohužel dochází k přibližně 12 % smrtelných nehod.

Velmi nevýhodné podmínky – katastrofální situace. Někdy velké, údolní laviny, ohrožení lidských obydlí. Nepodnikat túry. Doporučuje se opustit horskou oblast. Vyskytuje se velmi zřídka.

www.hudy.cz

41

Lavinové nebezpečí

Během 95 % zimních dnů panují stupně 1, 2 a 3, v průběhu 80 % stupeň 2 a 3. Pro lyžaře je kritický hlavně 3. stupeň – značné nebezpečí. V  průměru je to každý třetí zimní den.

CO OVLIVŇUJE VZNIK LAVIN Právě kvůli nebezpečnosti navátého sněhu vzniklo pořekadlo: „Vítr je stavitelem lavin“. Čím silnější vítr fouká, tím více navátého sněhu a tím větší nebezpečí. Navátý sníh naštěstí dobře poznáme. Povrch sněhu tvoří malé vlnky, v blízkosti hřebenů vznikají převěje, a  pokud šlápneme lyží na vrstvu tohoto sněhu, od hran vybíhají trhliny. Navátý sníh je nebezpečný po 3 dny od svého vzniku. Velmi starý, překrystalizovaný, navátý sníh považujeme za stabilní.

Lavinové nebezpečí

1. PODMÍNKY VÍTR Vítr může během sněžení, nebo pokud má sníh nezpevněný povrch, transportovat sníh. Větrem přemísťovaný sníh vytváří křehký a lámavý, tzv. navátý sníh. Převívaný sníh se většinou hromadí na závětrných svazích, v blízkosti hřebenů. Vítr dokáže během několika hodin přeměnit nesoudržný čerstvý prašan v nebezpečný navátý sníh. Kromě toho dokáže vítr způsobit i erozi povrchu starého sněhu, což může vést ke vzniku kritické vrstvy.

POZOR! Místům pokrytých navátým sněhem (shromaždištím) se vyhýbáme 1 až 3 dny od jejich vzniku, za silných mrazů i déle.

Navátý sníh = lavinový sníh Sníh přepravovaný větrem z místa na místo. Tvoří se především ve vyšších polohách, kdy je sněžení téměř vždy spojeno s působením větru. Největší shromaždiště jsou na závětrných svazích v blízkosti hřebenů. Je velmi labilní a ke spuštění deskové laviny může stačit zatížení jediným lyžařem. Navátý sníh je typický sníh deskových lavin.

1

2

3

Obr. 1–4 – Projevy výskytu navátého sněhu v terénu

RYCHLOST

SÍLA VĚTRU

NOVÝ SNÍH Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu a podmínkách, za nichž padal.

4

5

Obr. 5 – Přestože je navátý sníh většinou měkký, je velmi soudržný

PŘÍZNAKY

PŘEMÍSŤOVÁNÍ SNĚHU

do 15 km/h

slabý

kapesník se pohybuje

není

15–40 km/h

mírný

kapesník dobře vlaje

malé přemísťování zmrzlého nového sněhu (během sněžení)

40–60 km/h

silný

vítr je slyšet na pevných předmětech (pískání), hučící les, sněhové „prapory“ na vrcholech

rozsáhlé přemísťování nového sněhu, počátek přemísťování starého sněhu z povrchové vrstvy

60–100 km/h

vichřice

pohyb na túře je větrem velice omezován, sněhové „prapory“ na hřebenech, rozsáhlé ve všech polohách díky turbulencím

rozsáhlé přemísťování sněhu, v blízkosti hřebenů často nezůstane žádný sníh

nad 100 km/h

orkán

silně ztěžuje držení rovnováhy, poškození lesů i budov

rozsáhlé přemísťování sněhu, v blízkosti hřebenů často nezůstane žádný sníh

42

Teplota ovlivňuje přeměnu sněhových krystalů a tím také přímo ovlivňuje lavinové nebezpečí. Jako chladnější se označuje sníh, který má teplotu -5 °C a nižší, teplejší sníh má teplotu v intervalu -5 °C až 0 °C. Právě teplejší sníh je typický výraznou změnou vlastností.

Stručně a jasně Čím je nový sníh chladnější, tím větší je rozdíl teplot mezi starým a  novým sněhem, tím nevýhodnější situace. Čím měkčí a hrubozrnnější je povrch starého sněhu, tím nevýhodnější situace. Čím intenzivnější sněžení (více sněhu za jednotku času), tím nevýhodnější situace.

Výrazné oteplení. Příčinou bývá především déšť nebo sluneční záření. Citelné oteplení bývá nevýhodné z následujících důvodů: Snižuje pevnost sněhové vrstvy. Sníh je nejprve ohříván na povrchu a  taje tam rychleji než v ještě chladné, spodní části sněhové vrstvy. Důsledkem toho vzniká napětí ve sněhové vrstvě.

DÉŠŤ

Trvalejší teplé počasí. Při déle trvajících teplotách nad nulou sněhová vrstva provlhne a její pevnost a soudržnost výrazně klesá.

Déšť způsobuje krátkodobé zvýšení lavinového nebezpečí. Jednak proto, že se voda hromadí v  blízkosti tvrdší vrstvy (krusta, led) a působením vody (ztráta pevnosti) vzniká kritická vrstva, a  jednak tím, že déšť způsobuje ztěžknutí sněhu. Čím intenzivnější déšť, tím rychlejší nárůst nebezpečí.

Stálý mráz –5 °C až –10 °C konzervuje lavinové nebezpečí. Zmrzlý sníh je křehký, citlivý na vnější zátěž a  vzniklé napětí vrstvy se jen pomalu odstraňuje.

Jak ovlivňuje teplota lavinové nebezpečí

Výrazné oteplení

Trvalejší teplé počasí

Stálý mráz

Opakované oteplování a ochlazování

Citelné ochlazení

PODMÍNKY BĚHEM SNĚŽENÍ KRITÉRIA

NEVÝHODNÉ

VÝHODNÉ

VÍTR

silný vítr nebo vichřice

slabý vítr, bezvětří

TEPLOTA

chladněji než –5 ºC až –10 ºC, především na začátku sněžení

tepleji, lehce pod bodem mrazu

POVRCH SNĚHU PŘED SNĚŽENÍM

sníh padá na nestabilní a rovnoměrný povrch, na který neulpívá (povrchová jinovatka, prašan, krusta, led)

slabší vrstva starého sněhu s nepravidelným povrchem

V první polovině zimy (prosinec–únor) panují obvykle nevýhodné podmínky, v jarních měsících (březen–květen) naopak výhodné

www.hudy.cz

43

Lavinové nebezpečí

TEPLOTA

Kritické množství nového sněhu Je-li dosaženo kritické množství sněhu, je lavinové nebezpečí na stupni č. 3, čili značné. 10–20 cm za nevýhodných podmínek 20–30 cm za průměrných podmínek 30–50 cm za výhodných podmínek

Lavinové nebezpečí

Opakované oteplování a ochlazování zpevňuje sněhovou vrstvu a  odstraňuje napětí, za nízkých teplot ovšem pomaleji. Citelné ochlazení je výhodné, zvláště z teplot kolem nuly. POZOR! První den hezkého počasí po sněžení bývá obzvlášť nebezpečný a  bohatý na lavinová neštěstí!

SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ Teplota sněhu závisí především na slunečním záření a větru, méně už na teplotě vzduchu. Čím více se úhel dopadu slunečních paprsků blíží pravému úhlu, tím větší je zahřívání sněhové pokrývky. Jinak řečeno, čím výše je slunce, tím silnější je ohřívání sněhu.

2. TERÉN Terén je jediným faktorem ovlivňujícím laviny, který se s časem nemění.

SKLON SVAHU Čím strmější svah, tím vyšší nebezpečí. Většina lavin padá ze svahů o sklonu alespoň 30 °. Přestože sklon svahu můžete určit poměrně přesně, musíte počítat s určitým rozpětím. Na každém svahu najdete strmější úseky, než změříte na mapě. Lavinové nebezpečí neroste skokem při určitém sklonu svahu. Tvar terénu nebo blízkost hřebene ovlivňují lavinové nebezpečí často více než pár stupňů sklonu.

Když potřebujete při výstupu svahem provádět otočky € 94, je svah prudší než 30 °. Většina lavin bývá uvolněna na svazích prudších než 35 °. Velmi strmý svah, kde sníh místy nezakrývá skály, má většinou sklon 40 ° a více.

EXPOZICE SVAHU Na stinných svazích je sněhová pokrývka chladnější a v její struktuře často najdete kritické vrstvy v podobě hrubozrnného překrystalizovaního sněhu, vzniklého růstovou přeměnou € 64 (ledové hranatozrnité, pohárkové krystaly). Na slunných jižních svazích naopak většinou dochází k  příznivým přeměnám sněhové vrstvy. Pozor ale na silné krátkodobé ohřátí sněhu, to může přinést rychlý nárůst nebezpečí, hlavně na jaře a po napadnutí nového sněhu. Stinné svahy (expozice od západu přes sever po východ) jsou obzvlášť nebezpečné: Chybí sluneční záření, a  proto je přeměna sněhu pomalejší a po napadnutí nového sněhu klesá lavinové nebezpečí pomaleji. Od konce října do poloviny února na severní svahy nedopadá přímé sluneční záření (€ obr. 6). Sesedání sněhu trvá 10 až 14 dní. Často se tvoří dutinová jinovatka a  hranatozrnitý (plovoucí sníh), způsobují vznik labilních vrstev. Ve zvlášť nebezpečných, stinných muldách často leží lákavý prašan. Slunečné svahy (expozice od západu přes jih po východ): Na slunečných svazích probíhá hlavně na jaře (ale i v zimě) kolísání teplot (den, noc), jehož S

severní svah Severní svah

západní svah 14–16 hodin

SZ

SV

východní svah 10–12 hodin

Jižní svah

V

Z

JZ

jižní svah 12–14 hodin Obr. 6 Výrazné oteplení

44

Obr. 7

JV J

Obr. 8 Podíl lavinových nehod v závislosti na expozici svahu

NADMOŘSKÁ VÝŠKA S rostoucí nadmořskou výškou je sníh chladnější a  vítr silnější. Proto zde většinou stoupá nebezpečí lavin. To platí hlavně v první polovině zimy. Na jaře je tomu zpravidla naopak.

TVAR TERÉNU V místech změny tvaru terénu nebo změny expozice se často mění také struktura sněhové pokrývky, a to během několika metrů. Oblasti hřebenů a závětrné svahy 40 % lavinových neštěstí se odehrává na svazích v  blízkosti hřebenů, kde leží navátý sníh. Ten vzniká ve větrném stínu, na závětrných stranách (něm. Lee), a to především: za horskými sedly (vysoká rychlost větru) pod plošinami a policemi, z nichž transportuje vítr více sněhu než ze svahů v blízkosti hřebenů ve větších výškách (silnější vítr, prachový sníh) ve žlebech Hřbety a muldy Muldy (dolíky, žleby) často skýtají výborný sníh pro sjezd, vyžadují však více obezřetnosti než hřbety: Muldy (dolíky, žleby) jsou zvláště při krajích často velmi strmé.

a)

d)

Na okrajích muld bývá většinou méně sněhu a tedy zvýšené nebezpečí vzniku lavin. V muldách a  žlebech se často shromažďuje navátý sníh. Pokud se v muldě nebo žlebu uvolní lavina, je velmi malá možnost úniku a  navíc hrozí hluboké zasypání. POZOR! Shromaždiště navátého sněhu obcházejte správnou volbou stopy! Pozor na navátý sníh překrytý čerstvě napadlým sněhem! Pozor za snížené viditelnosti. Místa s navátým sněhem se při plánování túry obtížně předvídají, počítejte proto s méně příznivými podmínkami a připravte si různé varianty trasy! Skalnatý terén Strmé svahy, kde sníh nezakrývá skály, mají sklon přibližně 40 °. Osamělé skalní bloky nebo stromy nám sice dávají pocit jistoty, stabilita sněhové vrstvy ale bývá v těchto místech často nižší, a proto se tam nezdržujeme. Les Pokud není les velmi hustý, před lavinou nás neochrání. V  zalesněných svazích se tolik neprojevuje činnost větru, a proto panuje v pásmu lesa většinou nižší lavinové nebezpečí. Pozor na smíšený anebo modřínový les, kde může být působení větru mnohem větší.

b)

c)

e)

a) závětří na hřebenech b) muldy a žleby c) rozlehlé svahy expozice shodné se směrem větru d) strmé svahy pod rozlehlými plochami e) úpatí skalních stěn nebo přechody sklonů svahu

Obr. 9 Typické tvary terénu, ve kterých se často shromažďuje navátý sníh

www.hudy.cz

45

Lavinové nebezpečí

výsledkem je zpevňování sněhové vrstvy a úbytek napětí ve sněhu (€ obr. 7).

Lavinové nebezpečí

3. LIDSKÝ FAKTOR Člověk hraje při vzniku lavin významnou roli – 90 % lavin se uvolní lavinu přičiněním lidí. Pohyb lyžaře představuje zátěž sněhové pokrývky. Při „šetrném“ zatěžování sněhu (rozestupy, zátěž bez rázů, jízda bez pádů atd.) se výrazně snižuje pravděpodobnost uvolnění laviny člověkem.

Na rozdíl od mohutných, katastrofálních lavin jsou laviny uvolněné člověkem menší a většinou vedou ke stržení jedné nebo několika osob. Nezřídka je člověk na nebezpečí laviny upozorňován varovnými signály (praskání ve sněhu, spontánní laviny v  okolí atd.) € 46. Záleží pak na tom, zda je vnímá a  vyvodí z nich správné závěry.

ODHAD NEBEZPEČÍ V TERÉNU (NA TÚŘE) Protože lavinová předpověď vykazuje pravděpodobnost správnosti 80 až 85 %, je nutné stupeň nebezpečí během túry konfrontovat se skutečností. Varovné signály a  kritické množství nového sněhu jsou nejdůležitější nástroje k  vyhodnocení nebezpečí v terénu.

VAROVNÉ SIGNÁLY Varovné signály se snažíme vědomě vyhledávat. Za signály nebezpečí považujeme: Spontánní laviny (v terénu, v okolí). Praskání ve sněhu (zvuky „vumm“). Charakteristické pro stupeň značné nebezpečí (3). Trhliny ve sněhu po pouhém našlápnutí. Pouze ten, kdo prošlapává stopu, může slyšet praskání ve sněhu („vumm“). Pokud se varovné signály vyskytují, je reálné nebezpečí přinejmenším značné (stupeň 3).

Mírné (2) a značné (3) nebezpečí se od sebe většinou dobře rozpozná (varovné signály, kritické množství nového sněhu). Pozor, od stupně 3 „značné“ jsou možné spontánní laviny.

HLAVNÍ NEBEZPEČÍ Jedna z otázek, kterou si před túrou vždy klademe, zní: „Odkud dnes hrozí lavinové nebezpečí?“ Většinou v reálu existuje jeden ze tří stavů sněhu: starý, nový, nebo pro jaro typický firn. Dané sněhové situaci je potřeba přizpůsobit odpovídající strategii chování na túře.

OHODNOCENÍ STUPNĚ NEBEZPEČÍ PROSTŘEDNICTVÍM VAROVNÝCH SIGNÁLŮ Nízké (1) a mírné (2) nebezpečí se neprojevuje signály, znatelnými během túry. Z  tohoto důvodu bývá mírné nebezpečí často záludné. VAROVNÉ SIGNÁLY STUPNĚ LAVINOV. NEBEZPEČÍ

PRASKÁNÍ VE SNĚHU (VUMM), TRHLINY VE SNĚHU

LAVINY uvolněné lidmi

spontánní

2 mírné

ojedinělé

ojedinělé

zřídka

3 značné

typické

typické

ojedinělé

4 vysoké

časté

časté

typické

46

ODHAD RIZIKA A JEHO MINIMALIZACE Lavinové nebezpečí

„Dobrá schopnost posouzení nebezpečí přichází se zkušeností a zkušenost přichází se špatnými posudky“. Barry le Pater GRAFICKÁ REDUKČNÍ METODA Redukční metodou určíte nebezpečné svahy a následně se jich vyvarujete. Grafická metoda je jen orientační a vychází ze stupně lavinového nebezpečí a  sklonu svahu. Nezohledňuje však další podstatné okolnosti: podmínky, terén a  lidský faktor. Stupnice platí pro nevýhodné svahy. Graf upozorňuje na to, jak velkou plochu vedle stopy sledovat a  na jak prudké svahy vstupovat v závislosti na stupni nebezpečí.

JAK SI SPRÁVNĚ VYLOŽIT POJMY Redukční metodou určíte nebezpečné svahy a následně se jich vyvarujete. Grafická metoda je jen orientační a vychází ze stupně lavinového nebezpečí a  sklonu svahu. Nezohledňuje však další podstatné okolnosti: podmínky, terén a lidský faktor. Stupnice platí pro nevýhodné svahy.

OVĚŘENÍ STUPNĚ NEBEZPEČÍ € 40 ZOHLEDŇOVANÁ ZÓNA SVAHU Zóna svahu, která nás zajímá z hlediska nebez-

pečí lavin, závisí na stupni nebezpečí a  s  rostoucím nebezpečím se skokově zvětšuje (viz tabulka a obrázek na straně 48).

CO SE POVAŽUJE ZA NEJSTRMĚJŠÍ MÍSTO Při posuzování lavin se považuje za nejstrmější místo sklon plochy o rozloze alespoň 20 x 20 m. Tento fakt se na mapě špatně zjišťuje, a proto platí následující: Změřený strmý svah na mapě porovnejte se skutečností. Pečlivým měřením při plánování túry odhalíte většinu nebezpečných svahů. Měření sklonu svahu na mapě € 76.

www.hudy.cz

47

Lavinové nebezpečí

STUPEŇ NEBEZPEČÍ

SLEDOVANÁ PLOCHA SVAHU

NA MAPĚ MĚŘÍME SKLON SVAHU

nízké

stopa

přímo v místech vedené stopy

mírné

pásmo 20 m kolem stopy

přímo v místech vedené stopy

značné

celý svah včetně úpatí. pokud je často sjížděn, tak sledujeme pásmo 20 m kolem stopy

kromě vlastní trasy i svahy, které ji obklopují

vysoké

celý svah včetně zón lavinových drah z okolních svahů. laviny mohou zasáhnout i na velmi mírné svahy hluboko v údolí

kromě vlastní trasy i svahy, které ji obklopují

VÝHODNÁ / NEVÝHODNÁ EXPOZICE SVAHU Redukční metodu používejte především při plánování túr. Kromě maximálního sklonu svahu zjistěte na mapě i nadmořskou výšku a expozici (světovou stranu) svahu, po němž se při túře budete pohybovat. Pokud svah neleží v  nebezpečné zóně, popsané v  lavinové prognóze, považujte podmínky za výhodné. Za nevýhodné vždy považujte: svahy uvedené v lavinové prognóze svahy pokryté čerstvým navátým sněhem svahy, které se během posledních hodin výrazně oteplily (přímé slunce, vzrůst teploty)

ČASTO SJÍŽDĚNÝ SVAH Má výhodnější strukturu sněhové vrstvy. Celý svah je sjížděn pravidelně po celé ploše během prvních dvou dnů po sněžení. Nad svahem nesmí být neježděný terén. Na počátku zimy není moc svahů, které lze považovat za často sjížděné. Na často ježděném svahu při stupni 3 stačí sledovat pásmo 20 m od stopy. Na často ježděném svahu při stupni 2 můžeme sjíždět i svahy strmé 40 °.

POZOR! Často ježděných svahů ve volném terénu mnoho nenajdete.

SLEDOVANÁ ZÓNA SVAHU

Nejvíce se vyskytují v blízkosti sjezdovek ve střediscích nebo na často chozených, jednodušších túrách. 2 – nízké

Často sjížděný svah

48

3 – značné

Málo sjížděný svah

Pokud se pohybujete v oblasti zvýšeného rizika (oranžová), zohledňujte při posuzování nebez-

pečí následující faktory související s podmínkami, terénem a účastníky túry.

www.hudy.cz

49

Lavinové nebezpečí

CO VŠECHNO HRAJE ROLI

Lavinové nebezpečí

TYPICKÉ LAVINOVÉ SITUACE Švýcarští odborníci definovali čtyři vzory typických sněhových situací, při nichž dochází k lavinovým nehodám. Jde o to, aby se lyžaři naučili přiřadit sníh na svahu k odpovídajícímu vzoru a využít při tom dostupných informací, uvedených v aktuální lavinové prognóze. Právě správné rozpoznání a pojmenování problému vede k opatrnosti správným směrem. ČTYŘI VZORY SNĚHOVÝCH SITUACÍ

Nový sníh

Navátý sníh

Mokrý sníh

Starý sníh

1. NOVÝ SNÍH Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu a podmínkách, za nichž padal. Nový sníh přináší jednak zátěž staré sněhové vrstvy a  jednak vytváří novou vrstvu.

Výhodný je nesoudržný nový sníh na dobře zpevněném, nepravidelném povrchu starého sněhu. Nevýhodný je soudržný nový sníh (navátý nebo lepivý sníh) na nesoudržné tenké vrstvě na povrchu starého sněhu. Nevýhodné je, když padá za silného větru nebo vichřice nebo když je chladněji než -5 ºC až -10 ºC, především na začátku sněžení. Pozor při citelném oteplení po napadnutí nového sněhu! Důležité otázky k posouzení situace s novým sněhem: Množství nového sněhu a intenzita sněžení? Vlastnosti nového sněhu: nesoudržný, nebo spojitý? Charakter povrchu starého sněhu před sněžením?

DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY Čím více nového sněhu napadne, tím větší je nárůst lavinového nebezpečí. Důležitý je charakter povrchu starého sněhu před sněžením (členitost, drsnost, teplota).

Stručně a jasně Nový sníh na výhodném povrchu starého sněhu může vytvořit jak sněhovou desku, tak i kritickou vrstvu.

NOVÝ SNÍH – SHRNUTÍ TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ

1–3 dny po konci srážkového období. Většinou 1 den při výhodném povrchu starého sněhu a dobrých podmínkách sesedání sněhu.

MOŽNÉ LOMY VE SNĚHOVÉ POKRÝVCE

V novém sněhu. Ve vrstvě na povrchu starého sněhu. Hlouběji ležící kritická vrstva.

VLASTNOSTI SNĚHOVÝCH DESEK

Měkká, nesoudržná nebo výborně spojitá, vlhká nebo suchá.

PŘÍZNAKY

Kritické množství nového sněhu € 42

VAROVNÉ SIGNÁLY

Především deskové laviny.

TYPICKÉ PRO NEBEZPEČÍ LAVIN

Často plošně po celých svazích. Nebezpečnější ve vyšších polohách, kde fouká silnější vítr.

ROZPOZNATELNOST

Poměrně snadná.

TYPICKÝ STUPEŇ NEBEZPEČÍ

mírné (2) a značné (3)

50

2. NAVÁTÝ SNÍH Když vítr „přepravuje“ (převívá sníh z  návětrných svahů na závětrné, vzniká velmi nebezpečný, tzv. navátý sníh. Zrádná situace především za krásného počasí, den po ustání srážek a  větru. O  dva dny později je obvykle situace mnohem příznivější.

DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY Čerstvý navátý sníh je vždy suchý a velmi soudržný. Navátý sníh je typický sníh deskových lavin. Aby mohl navátý sníh vzniknout, musí být k  dispozici nesoudržný sníh a  současně vát dostatečně silný vítr (od 30 km/h) € 42 U navátého sněhu může panovat v  malém prostoru rozdílné lavinové nebezpečí. Navátý sníh je velmi labilní a ke spuštění deskové laviny stačí zatížení jediným lyžařem. Navátý sníh je nebezpečný dva dny od svého vzniku. Důležité otázky k  posouzení situace s  navátým sněhem: Stáří (dnů) navátého sněhu? Tloušťka vrstvy navátého sněhu? Co leží pod vrstvou navátého sněhu? Stručně a jasně Právě kvůli nebezpečnosti navátého sněhu vzniklo pořekadlo: „Vítr je strůjcem lavin.“ Nesoudržný nový sníh může být díky působení větru velmi náchylný ke vzniku laviny. Sníh je přepravován ze svahů návětrných (něm. Luv) na závětrné (něm. Lee). Čím silnější vítr fouká, tím více navátého sněhu a tím větší nebezpečí. Největší shromaždiště jsou na závětrných svazích v blízkosti hřebenů.

NAVÁTÝ SNÍH – SHRNUTÍ TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ

1–2 dny po vytvoření navátého sněhu

MOŽNÉ LOMY VE SNĚHOVÉ POKRÝVCE

Na rozhraní mezi starým a navátým sněhem nebo na rozhraní navátého a nového sněhu. Hlouběji ležící kritická vrstva.

VLASTNOSTI SNĚHOVÝCH DESEK

Měkká nebo tvrdá, zcela soudržná, většinou suchá.

PŘÍZNAKY

Vytvořené větrem (vlny, duny, praporky, vhloubení € 45

VAROVNÉ SIGNÁLY

Především deskové laviny, praskání a trhliny kolem lyží po došlápnutí.

TYPICKÉ PRO NEBEZPEČÍ LAVIN

Často plošně po celých svazích. Nebezpečnější ve vyšších polohách, kde fouká silnější vítr.

ROZPOZNATELNOST

Poměrně snadná.

TYPICKÝ STUPEŇ NEBEZPEČÍ

Nízké (1), mírné (2), značné (3) a vysoké (4)

www.hudy.cz

51

Lavinové nebezpečí

Velmi nevýhodné – když má vrstva nového sněhu směrem k povrchu stále větší hustotu, naopak velmi výhodné je hutná spodní část a směrem k povrchu hustota klesá. Nový sníh na kritické vrstvě starého sněhu vede většinou k déle trvající (týdny) nebezpečné lavinové situaci. Sněhová deska z nového sněhu se může rozjet po kritické vrstvě. U nového sněhu nesledujte pouze to, zda je dobře spojený s  povrchem starého sněhu, ale také jak hluboko ve starém sněhu leží kritické vrstvy. Studený nový sníh (-5 °C a  chladnější) se sice s  teplým, vlhkým povrchem starého sněhu spojí velmi dobře, ale kvůli velkému rozdílu teplot starého a nového sněhu může vznikat slabá vrstva v novém sněhu díky růstové přeměna. Proto jsou často kritické vrstvy v blízkém okolí zledovatělé krusty.

Lavinové nebezpečí

Navátý sníh většinou vzniká ze studenějšího (-5 ºC a nižší), čerstvě napadlého, nesoudržného nového sněhu. Navátý sníh je většinou měkký, ale při převívání starého sněhu vzniká často záludný tvrdší navátý sníh, který může ležet na kritické vrstvě. Navátý sníh je typický pro první polovinu zimy (do konce února), pro zóny nad hranicí lesa a pro svahy mířící na všechny světové strany. V alpské oblasti je typický buď severozápadní vítr (ohrožuje J a JV svahy) nebo jižní vítr (ohrožuje S svahy). Navátý sníh naštěstí dobře poznáme. Povrch sněhu tvoří malé vlnky, v blízkosti hřebenů vznikají převěje. Pokud šlápneme lyží na vrstvu sněhu, od hran se tvoří trhliny. Velmi starý, překrystalizovaný navátý sníh považujeme za stabilní.

3. MOKRÝ SNÍH Situace typická především pro jarní měsíce, ale i  v Alpách dochází dvakrát až třikrát za zimu k oblevě a dešti.

DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY Čím vyšší obsah vody ve sněhové vrstvě, tím menší pevnost sněhové pokrývky a tím vyšší lavinové nebezpečí.

Déšť a tání způsobují vyšší hmotnost sněhu. Důležité otázky k  posouzení situace s navátým sněhem: Déšť, nebo jen tání na povrchu sněhu? Množství vody, které obsahuje sněhová pokrývka? Struktura sněhové pokrývky? Hloubka proboření sportovce (bez lyží)? Stručně a jasně Silné oteplení v  průběhu dne vede v  jarních měsících k  razantnímu zvýšení lavinového nebezpečí. Déšť způsobuje razantní zvýšení lavinového nebezpečí. Především v první polovině zimy (do konce února) může při nižší výšce sněhu způsobit velké spontánní laviny. Jarní situace obvykle nastává od začátku března, na jižních svazích, ve výškách nad 2000 m. Od začátku května jsou nebezpečné většinou severní svahy. K uvolnění mokré laviny dochází často v  blízkosti sluncem ohřátých skal nebo působením impulsu ve formě malých lavinek, padajících z ohřátých skal. Hrozí na svazích mířících na všechny světové strany.

MOKRÝ SNÍH – SHRNUTÍ TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ

Několik hodin, od vniknutí vody do sněhu po zamrznutí.

MOŽNÉ LOMY VE SNĚHOVÉ POKRÝVCE

Především u přechodů jednotlivých vrstev sněhu a když je slabší sněhová pokrývka.

VLASTNOSTI SNĚHOVÝCH DESEK

Většinou měkké, a částečně nebo velmi mokré.

PŘÍZNAKY

Mokrý povrch sněhu, velká hloubka proboření sportovce (bez lyží), intenzivní sluneční záření, vysoká teplota, déšť.

VAROVNÉ SIGNÁLY

Především spontání laviny

TYPICKÉ PRO NEBEZPEČÍ LAVIN

Různé expozice a výškové úrovně (závisí na období zimy i části dne)

ROZPOZNATELNOST

Snadná.

TYPICKÝ STUPEŇ NEBEZPEČÍ

mírné (2) a značné (3)

52

Pokud po několik dní nedochází ke změnám sněhové pokrývky, ať už jde o srážky, vítr nebo tavící přeměnu, lze očekávat zvýšení lavinového nebezpečí. Situace se starým sněhem se vyznačují nevýhodnou strukturou sněhu. Ta obvykle skrývá alespoň jednu kritickou vrstvu, na které leží sníh ochotný vytvořit deskovou lavinu.

Stručně a jasně Typické pro zimy chudé na sníh nebo regiony trpící nedostatkem sněhu. Obvykle sníh na stinných svazích. Dlouhotrvající stav s problematickým starým sněhem obvykle přichází, když je méně sněhu a více dní panuje suchý mráz (pod -10 °C). Povrchová jinovatka, vzniklá v  průběhu noci, na kterou napadne nový sníh, může představovat několik týdnů trvající záludné nebezpečí.

DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY Vyšší sněhová pokrývka je výhodnější než méně sněhu. Mocné (silné) a podobné vrstvy ve struktuře sněhu jsou výhodnější než různorodé vrstvy. Tvrdší vrstvy ležící na měkčí vrstvě jsou méně výhodné než měkká vrstva ležící na tvrdé. Povrch sněhu dnes může být možná zítra kritickou vrstvou. Důležité otázky k  posouzení situace se starým sněhem: Kombinace sněhová deska – kritická vrstva? Kritická vrstva méně než 1 metr pod povrchem sněhu? Informace o  struktuře sněhové pokrývky? Test sněhové pokrývky? STARÝ SNÍH – SHRNUTÍ TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ

Týdny až měsíce, mnohdy i po celou zimu

MOŽNÉ LOMY VE SNĚHOVÉ POKRÝVCE

Ve vrstvě, kde proběhla růstová přeměna € 64 nebo když nasněží na povrchovou jinovatku.

VLASTNOSTI SNĚHOVÝCH DESEK

Různé kombinace, možná je tvrdá i měkká.

PŘÍZNAKY

Nevýhodná struktura sněhové vrstvy – růstová přeměna € 65

VAROVNÉ SIGNÁLY

Praskání ve sněhu – vumm.

TYPICKÉ PRO NEBEZPEČÍ LAVIN

Místa (regiony) s nedostatkem sněhu, severní svahy, skalnatý terén.

ROZPOZNATELNOST

Na první pohled obtížná, pomůže test stability.

TYPICKÝ STUPEŇ NEBEZPEČÍ

mírné (2) a značné (3)

www.hudy.cz

53

Lavinové nebezpečí

4. STARÝ SNÍH

Lavinové nebezpečí

10 TYPICKÝCH DRUHŮ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ V uplynulých letech získalo v oblasti nauky o lavinách na významu tzv. rozpoznávání typů nebezpečí. Podle švýcarské metodiky byly pojmenovány čtyři „typické lavinové problémy“, popsané na předchozích stranách. Lavinoví odborníci z Tyrolska Rudi Mair a Patrick Nairz popsali 10 typických druhů lavinového nebezpečí. Předkládané modely popisují typické lavinové situace, které jsou jasně definovatelné a zjevně nebezpečné. Nastávají opakovaně v  průběhu většiny zimních sezón. Četné analýzy nehod, ke kterým došlo v uplynulých dvaceti letech, totiž prokázaly, že za většinou z nich stojí jeden z deseti typů lavinového nebezpečí. Za předpokladu jejich znalosti a přiměřeného chování by se dalo většině těchto nehod předejít. Základní kostra typu lavinového nebezpečí je vždy tvořena kombinací aktuální skladby sněhové pokrývky a  počasí, jež se odráží v  následné lavinové aktivitě. Většině lyžařů a  snowboardistů se však nedostává času intenzivněji se problematikou sněhu, počasí a lavin zabývat. Často proto vidí jen zasněženou zimní krajinu, bez schopnosti uvědomit si nebezpečí, která se za tímto obrazem mohou skrývat. Kromě zprávy o  lavinové situaci a  jiných pramenů informací lze mnohé získat také prací s  typy lavinového nebezpečí. Definice modelů nebezpečí vychází z historie lavinových událostí a  povětrnostních podmínek, které tehdy panovaly. Porovnaly se aktuální parametry počasí s  historickými daty

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

a  pátralo se po takových situacích, které byly těm aktuálním co nejpodobnější. Tento systém se osvědčil. Byla tak rozpoznána například významná souvislost mezi pozorovanými sesuvy lavin s kombinací intenzivního přírůstku sněhu, silného věru a  náhlé změny teplot, a  tato souvislost byla také numericky popsána. Při komplikovanějších situacích však systém selhával, nejspíš také proto, že nebyl brán v  úvahu jeden z  nejdůležitějších parametrů, totiž aktuální stavba sněhové pokrývky. Z počátku z ne zcela jasné myšlenky jednotlivé typy lavinového nebezpečí uspořádat nakonec vykrystalizoval systém vzájemně propojených proměnných. Následně bylo stanoveno deset rozhodujících typů, které minimálně z  98% pokrývají veškeré nebezpečné situace objevující se v průběhu zimní sezóny. Pro jednotlivé typy je charakteristický jejich opakovaný výskyt nejen (většinou) v  průběhu jedné zimy, nýbrž i jejich zpravidla každoroční výskyt. V tyrolské lavinové prognóze se objevují odkazy na typické modely nebezpečí (číslo i název), a proto uvádíme i jejich německý název.

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

1. Druhé sněžení (gm1 – der zweite Schneefall)

2. Klouzavý sníh (gm2 – Gleitschnee)

Po prvním zimním sněžení mohou sjíždět laviny po strmých, hladkých svazích. Po druhém významnějším sněžení obvykle přibývá deskových lavin. Ty lze označit za typické lyžařské laviny, způsobující až 95 % všech smrtelných lavinových nehod. Druhé sněžení je rozhodující proto, že na rozhraní mezi vrstvou prvního a druhého sněhu se někdy může vytvořit slabá (kritická) vrstva, po které se může rozjet desková lavina i po zatížení jediným sportovcem. Typický problém ve výškách nad 2 000 m n. m. a na strmých stinných svazích.

Sníh snadno sjíždí do údolí po strmých, hladkých plochách. Přitom vznikají „sněhové tlamy“, tedy dobře viditelné někdy i několikametrové trhliny ve sněhové vrstvě. Tyto „tlamy“ ukazují na možnost laviny klouzavého sněhu, ale nevypovídají o tom, zda masa sněhu vůbec způsobí lavinu a kdy (denní doba) a za jakých podmínek (mráz, teplo) k ní dojde. Laviny klouzavého sněhu jsou velmi obtížně předvídatelné a jejich uvolnění nezávisí na zatížení sněhu sportovci.

54

1. Druhé sněžení 2. Klouzavý sníh 3. Déšť 4. Studený na teplý / teplý na studený 5. Sněžení po dlouhém chladném období 6. Studený, kyprý, nový sníh v kombinaci s větrem 7. Oblasti s malou vrstvou sněhu během zimy bohaté na sníh 8. Zasněžená povrchová jinovatka 9. Zasněžené krupky 10. Jarní situace

ČASOVÉ ROZČLENĚNÍ Každý z deseti TLN přichází v průběhu sezóny zpravidla v  jiném období. Proto je z  důvodu rozpoznání právě aktuálního TLN užitečné uvést je do odpovídajícího pořadí. TLN 1 (druhé sněžení) může ve vysokých polohách vstoupit do hry již pozdě na podzim, jarní situace přichází zpravidla koncem února. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní procesy, nelze u většiny TLN stanovit žádné ostré časové hranice, nýbrž jen klouzavé přechody, ale je třeba počítat i s mimořádnými výskyty. Pod časový aspekt lze zahrnout také často extrémní nárůst lavinových událostí u některých typů nebezpečí. To platí zejména pro typ 2, 3, 5, 8 a 10. U časového rozčlenění ne-

jde však jen o to, ve kterém období zimy dochází ke zvýšenému výskytu jednotlivých typů lavinového nebezpečí, ale také o to, jak dlouho může taková situace vydržet. Typ 3 (déšť) je například v průběhu zimního období velmi neobvyklý a navíc krátkodobý jev. Typ 2 (klouzavý sníh) může naopak na strmých travnatých svazích představovat latentní nebezpečí v průběhu celé zimy. Pro typ 5 (sněžení po dlouhém chladném období) je typické dlouhé trvání v centrálních alpských oblastech chudých na sníh, na rozdíl od typických, srážkově bohatých regionů. Typ 9 (zasněžené krupky) vchází do hry většinou na konci zimy.

PROSTOROVÉ ROZČLENĚNÍ K výskytu jednotlivých typů nebezpečí dochází většinou ve specifických nadmořských výškách, expozicích, a  často i  pouze v  určitých regionech. Typ 3 (déšť) je však příkladem problému všech regionů. Dochází k  němu v  průběhu zimy především v  nadmořských výškách pod 2000 m  a negativně ovlivňuje oblasti všech expozic. Vždy velmi kritická situace typu 5 (sněžení po dlouhém chladném období) vede k  problémům ve všech nadmořských výškách a  expozicích, především

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

4. Studený na teplý / teplý na studený (gm4 – kalt auf warm / warm auf kalt) říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

3. Déšť (gm3 – Regen)

Déšť je klasickým varovným signálem. Jednak přináší zvýšení hmotnosti sněhové vrstvy a jednak způsobuje razantní snížení soudržnosti (pevnosti) sněhu. Déšť může přijít v kterékoli části zimy.

V nauce o lavinách dlouho platilo, že velký teplotní rozdíl během sněžení je pro vývoj lavinového nebezpečí příznivý. To však platí jen za určitých předpokladů. Většinou ale takový rozdíl teplot působí negativně, protože podporuje růstovou přeměnu (krystalizaci) ve sněhové vrstvě, díky které vzniká tenká kritická vrstva, tvořená většími krystaly sněhu (hranatozrnité, pohárkové krystaly) € 64, po níž se lavina může rozjet po zatížení sněhu lyžaři. K tomu dochází často na svazích směřujících k jihu. Zákeřná konstelace, také proto, že kritická vrstva bezprostředně po sněžení neexistuje, a vzniká teprve v průběhu následujících dnů.

www.hudy.cz

55

Lavinové nebezpečí

10 ROZHODUJÍCÍCH TYPŮ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ (DÁLE JEN TLN):

Lavinové nebezpečí

však v sektorech ZJZ přes S po VJV. Vedle rozšíření různých typů nebezpečí v  určitých nadmořských výškách, expozicích a  regionech, existuje ještě další, lokální aspekt, a to plošný rozsah slabé vrstvy. Při situaci typu 9 (zasněžené krupky) se pro tento typ rozhodující kulaté sněhové formy ukládají v terénních prohlubních, typicky v  muldách nebo pod skalami. Podstatně méně často dochází u tohoto modelu k utvoření souvislé, velkoplošné slabé vrstvy, která by mohla způsobit sesuv velké laviny. Naopak typ 8 (zasněžená povrchová jinovatka) je často problémem velkých souvislých oblastí.

ROZČLENĚNÍ PODLE POTENCIÁLU NEBEZPEČÍ Potenciál nebezpečí každého typu představuje funkci časového a  prostorového rozdělení, v  kombinaci s  jeho „brizancí“. Pod tímto pojmem rozumíme v této souvislosti možné ničivé účinky lavin. Při jarní situaci (typ 10) se dávají do pohybu přirozeně jiné objemy sněhu než při sesuvu v  důsledku situace podle typu 1 (druhé sněžení). Důležitým bodem je pravděpodobnost samovolných sesuvů. Ta

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

většinou přímo souvisí s aktuální stavbou sněhové pokrývky. U  typu nebezpečí 4 (chladné na teplém / teplé na chladném) to trvá určitou dobu, než se v důsledku metamorfózy sněhu vytvoří uvnitř sněhové pokrývky kritická vrstva. Samovolné laviny proto nehrají v  tomto případě žádnou přímou roli. Opakem toho je typ 8 (zasněžená povrchová jinovatka), která představuje jeden z  těch typů, u  kterých lze počítat s četnými samovolnými sesuvy. V důsledku neobyčejně špatného spojení sněhových vrstev dochází u  tohoto typu k  samovolným sesuvům převážně malých, příp. středních lavin. Podobné je tomu u typu 5 (sněžení po dlouhém chladném období). Ze zkušenosti však víme, že trvá déle, než v  důsledku zatížení srovnatelným množstvím sněhu dojde k lomu slabé vrstvy. Spontánní laviny nabývají v tomto případě většího rozsahu.

PŘEKRÝVÁNÍ TYPŮ NEBEZPEČÍ Lavinové situace lze zpravidla velmi dobře a  jednoznačně přiřadit k  jednotlivým typům nebezpečí. Nejsnazší je tomu na začátku a  na konci zimní sezóny. Naopak v průběhu zimy se

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

5. Sněžení po dlouhém chladném období (gm5 – Schnee nach langer Kälteperiode)

6. Studený, nezpevněný nový sníh v kombinaci s větrem (gm6 – kalter, lockerer Neuschnee und Wind)

Tento model nebezpečí můžeme označit jako „klasiku“. Po dlouhém chladném období začíná sněžit. K tomu vane silný vítr, v jehož důsledku je nový sníh přenášen a ukládán na závětrných (Lee) svazích. V krátkém čase vzniká velmi choulostivá lavinová situace. K podobné situaci však může dojít, když po dlouhém chladném období začne „pouze“ silně foukat, aniž by sněžilo. A je tu problém! Nový, navátý sníh (Triebschnee) je ukládán na závětrných svazích, kde zůstává ležet na vrstvě kyprého, často hranatozrnitého, plovoucího (Schwimschnee) starého sněhu. Starý sníh a čerstvý navátý sníh jsou velmi špatně spojeny. K narušení choulostivé stavby sněhové pokrývky stačí již jen určité dodatečné zatížení… Ve statistikách takovéto situace pravidelně vzbuzují pozornost: dochází při nich totiž k markantnímu nárůstu lavinových událostí s účastí lidí, a to mimo jiné také proto, že nárůst nebezpečí je velmi nenadálý.

Vítr ovlivňuje jak padající, tak už napadlý sníh a je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících vznik laviny. Pokud je sníh nezpevněný (volný) a suchý, způsobuje vítr přemísťování sněhu, tvorbu tzv. navátého sněhu, a tím i ke zvýšení nebezpečí! Čím je navátý sníh chladnější, tím citlivěji reaguje na stres, protože se zvyšuje jeho křehkost. Tento model (gm6) se liší od předchozího (gm5) tím, že nezpevněný suchý sníh nevznikal během vícedenní mrazivé periody, ale v krátkodobém časovém horizontu. Takový sníh napadl za bezvětří a mrazu a pak začalo foukat nebo začalo sněžit za bezvětří a už během sněžení začalo silně foukat. Model, který je zpravidla dobře rozpoznatelný.

56

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

7. Oblasti s malou vrstvou sněhu během zimy bohaté na sníh (gm7 – schneearme Bereiche in schneereichen wintern)

V zimě bohaté na sníh se obvykle stane mnohem méně lavinových nehod než v zimách na sníh chudých, protože struktura sněhová pokrývky je obecně výhodnější. Přesto bývá i v zimách s hojností sněhu typickým fenoménem relativně malé množství sněhu na návětrných svazích. Tomu odpovídá i nepříznivá tvorba struktury sněhové vrstvy a větší pravděpodobnost lavin na těchto svazích.

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

NOVÁ PUBLIKACE „LAVINA“ NA ČESKÉM TRHU Praktická příručka pojednává o 10 rozhodovacích modelech lavinového nebezpečí. Nejedná se o  klasickou učebnici o  lavinách, obsah knihy se soustředí výhradně na různé druhy lavinových situací. Kromě popisu modelů nebezpečí je u každého uvedena lavinová nehoda, která je s  tímto modelem spojena a  provedena její analýza. Z  rakouského originálu (vyd. Tyrolia Innsbruck) přeložil do češtiny Jaromír Charvát.

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

8. Zasněžená povrchová jinovatka (gm8 – eingeschneiter Oberflächenreif)

Povrchová (dutinová) jinovatka je jeden z nejkrásnějších druhů sněhu vůbec a sama o sobě nepřináší nebezpečí. Problém nastává, když na ni napadne nový sníh. V tu chvíli se mění na celoplošnou, kritickou vrstvu – ideální kluznou vrstvu pro sněhovou masu.

květen

říjen listopad prosinec leden

únor

březen

duben

květen

9. Nasněžené krupky (gm9 – eingeschneiter Graupel)

10. Jarní situace (gm10 – Frühjahrssituation)

Pro kulaté krupky, objevující se především na jaře při bouřkových přeháňkách, je vhodné srovnání s kuličkovými ložisky. U tohoto sněhu stoupá riziko, když je na tyto krupky větrem přemístěn navátý sníh a nedá se předpokládat jeho spojení s krupkami. Taková vrstva je kritická. Tento typ nebezpečí se obvykle vyskytuje na menších plochách a na první pohled není rozpoznatelný. Zákeřná situace, která naštěstí přináší jen krátkodobé problémy.

Posoudit jarní situaci je náročnou výzvou nejen pro lyžaře, ale také pro lavinové prognostiky. Zřídka je verdikt „bezpečné“ nebo „nebezpečné“ tak blízko vedle sebe. Na jedné straně je snadné posoudit lavinové nebezpečí za stabilních firnových podmínek, na straně druhé jsou v kritických jarních situacích zaznamenány velké laviny, které se během zbytku zimy nevyskytují. Kromě struktury sněhové vrstvy hraje důležitou roli někdy složitá souhra teploty vzduchu, vlhkosti, slunečního záření a větru.

www.hudy.cz

57

Lavinové nebezpečí

často několik různých typů vzájemně překrývá, přičemž je zpravidla vždy jeden z  nich dominantní. Většina z  deseti rozhodujících typů se projevuje jasně definovatelnými slabými vrstvami uvnitř sněhové pokrývky. Každá slabá vrstva má za sebou vlastní historii. Na základě pozorování jsme také zjistili, že stejné modely nebezpečí se časově i  prostorově překrývají. K sesuvům lavin dochází tedy stále za stejných podmínek, v  podobných obdobích a  na stejných místech. Pravidelně to platí například pro typ 2 (klouzavý sníh).

Lavinové nebezpečí

STRATEGIE 3x3 A REDUKČNÍ METODA Začátkem 90. let minulého století představil švýcarský guru lavinové prevence Werner Munter komplexní posuzovací a rozhodovací strategii, zvanou 3x3. Ta vnáší systém do klasického posuzování lavinového nebezpečí při plánování a v průběhu lyžařské túry. Vzhledem k tomu, že se primárně jedná o strategii posuzovací, je následné rozhodnutí jít/nejít značně subjektivní.

Munter proto strategii posuzovací doplnil strategií rozhodovací – „redukční metodou“. Stanovení klíčových proměnných potřebných pro její použití sice vyžaduje určitou dávku subjektivního posouzení, následné rozhodování je však otázkou jednoduché matematické operace. Pozitivní výsledek však nikdy neznamená absolutní jistotu bezpečí. Té ostatně při pohybu v horách nelze dosáhnout nikdy. Redukční metoda slouží jako prostředek kontroly rozhodnutí, učiněného na základě klasického posouzení.

POSUZOVACÍ STRATEGIE 3x3 Úroveň lavinového nebezpečí nemůže být nikdy posouzena na základě jediného kriteria. Při komplexní analýze je třeba zohlednit, uvést do souvislostí a vzájemně vážit proměnné, které jsou zahrnuty do okruhů tří základních faktorů, kterými jsou: a) podmínky (počasí a sníh) € 42 b) terén € 44 c) lidský faktor € 46 58

3x3 je systém dávající strukturu klasickému posuzování lavinového nebezpečí. Při plánování a  následném průběhu túry jsou proměnné tří zmíněných základních faktorů posuzovány ve třech geografických rovinách: regionální (zahrnující celou oblast případně horskou skupinu), lokální (oblast jednoho údolí nebo přilehlých svahů) a  zonální (konkrétní svah). Toto trojí posuzování stejného kriteria lze přirovnat ke třem filtrům řazeným za sebou, přičemž se od hrubé, obecné informace (např. zpráva o lavinové situaci), dostáváme přes jemnější (např. varovné signály), až po nejjemnější konkrétní (např. čerstvý navátý sníh), přičemž souslednost těchto filtrů nesmí být porušena.

REDUKČNÍ METODA Je nástroj, který napomáhá k rozhodnutí, zda-li je úroveň rizika za daných přírodních podmínek a při zvoleném způsobu našeho rozhodování akceptovatelná, či nikoli. Výhodou této metody (od které je odvozena celá řada dalších rozhodovacích strategií, např. Stop or Go,

3 KRITÉRIA 3 FILTRY REGIONÁLNÍ Doma, v předvečer na chatě • plánování túry • různé alternativy túry

LOKÁLNÍ Na začátku túry a před každým dalším terénním prostorem • kam až je vidět • volba cesty • různé alternativy • odhad nebezpečí

ZÓNÁLNÍ V terénu, jednotlivý svah, klíčová místa • vedení stopy • rozhodování • jít nebo stop?

PODMÍNKY

TERÉN

ČLOVĚK

• stupeň lav. nebezpečí • předpověď počasí • porada s místními –chatař, horský vůdce • jiné info (internet atd.)

• volba trasy s alternativami • sklon, expozice a nadmořská výška klíčových míst • další nebezpečí • průvodce • mapa (1:25000) • průvodce • internet (aktuální report) • fotky • vlastní znalost místa

• kdo půjde s námi • kdo bude rozhodovat • velikost skupiny • kondice a vybavení • vzdělání, zkušenost, znalost záchrany • zodpovědnost za skupinu • co nás čeká po cestě (diskuse ve skupině

• informace z externích zdrojů • prognóza

Sníh • sněhové podmínky • směr větru • kritické množství nového sněhu • signály nebezpečí • je dnes něco jinak než včera? • je jižní sektor bezpečnější než severní? • struktura sněhové vrstvy • prověřit stupeň lav. nebezpečí a přizpůsobit se Počasí • viditelnost, mraky • vítr • srážky, teplota

Je správná moje představa o terénu? Kam až mohu dohlédnout? • reliéf terénu • expozice svahu • sklon svahu a jeho velikost • lyžařská stopa (starší, nová?) • je možné eventuálně stopu přizpůsobit podmínkám v terénu?

• kdo je v mé skupině? • kontrola vybavení • kontrola lavinových vyhledávačů • kdo je v terénu kromě nás • body rozhodování • časový plán • únava  vyčerpání skupiny

Vlastní pozorování, průběžné a správné rozhodování

• přeměřit množství nového sněhu (kritické?) • čerstvý navátý sníh? • struktura sněhu • viditelnost • teplota • sluneční záření • možnost uvolnění sněhové desky • prošlapaná stopa? • rozježděný svah?

• nejstrmější pasáž svahu • expozice • oblast hřebene • nadmořská výška • co je nade / pode mnou? • tvar svahu (reliéf, konvexní, onkávní) • skalnaté svahy • ostrůvky jistoty • možná velikost případné laviny? • souvislosti?

• velikost skupiny • vedení a disciplína • lyžařské dovednosti • taktika a technika vedení Dodržování bezpečnostních opatření • rozestupy na svahu (výstup, sjezd) • sjezd ve stopě (rozestupy) • sjezd jednotlivě (strmé svahy) • čekání na pokyn horského vůdce • zvolit alternativní trasu

Poslední prověření a rozhodnutí JÍT nebo NEJÍT

www.hudy.cz

59

Lavinové nebezpečí

SYSTÉM 3x3 PRO KOMPLEXNÍ POSOUZENÍ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ (3 KRITÉRIA x 3 FILTRY, SE ZOOM EFEKTEM)

Lavinové nebezpečí

Snowcard atd.) je jasný výsledek ano/ne, dosažený po jednoduchém výpočtu. Kdy použít redukční metodu S redukční metodou je možné pracovat do 3. stupně lavinového nebezpečí. Při 4. a 5. stupni lavinového nebezpečí nelze potenciál nebezpečí redukovat. Redukční metoda v  uvedené formě platí pouze v alpské oblasti.

1. POTENCIÁL NEBEZPEČÍ Prvním krokem je stanovení tzv. potenciálu nebezpečí. Vyjadřuje nebezpečí přírodních podmínek, za kterých se chystáte podniknout túru. K jednotlivým stupňům lavinového nebezpečí jsou přiřazeny odpovídající intervaly hodnot potenciálu nebezpečí. Hodnota potenciálu nebezpečí se s  každým stupněm lavinového nebezpečí exponenciálně zvyšuje € 38. Rozsah potenciálu Rozsah hodnoty potenciálu nebezpečí pro jednotlivé stupně lavinového nebezpečí: 1. nízké – potenciál nebezpečí 0–3 2. mírné – potenciál nebezpečí 3–6 3. značné – potenciál nebezpečí 6–12

Rozsah hodnoty potenciálu nebezpečí pro jednotlivé stupně lavinového nebezpečí € 40: 1. nízké – potenciál nebezpečí 0–3 2. mírné – potenciál nebezpečí 3–6 3. značné – potenciál nebezpečí 6–12 V praxi se nejčastěji pracuje se střední hodnotou rozsahu potenciálu nebezpečí pro jednotlivé stupně lavinového nebezpečí: 1. nízké – potenciál 2 2. mírné – potenciál 4 3. značné – potenciál 8 Na základě pozorování varovných signálů v  průběhu túry, případně po delším průzkumu oblasti se můžete rozhodnout pro odchýlení se od střední hodnoty potenciálu nebezpečí a  volit v  rámci rozsahu pro daný stupeň lavinového nebezpečí vhodnou mezihodnotu. Tak tomu je například, pokud jsou při 2. stupni lavinového nebezpečí rozpoznatelné varovné signály – hodnota potenciálu nebezpečí se posouvá směrem k hodnotám pro 3. stupeň, naopak, pokud nejsou při 3. stupni žádné varovné signály, lze se rozhodnout pro hodnotu potenciálu nižší než je hodnota střední – tedy 6 nebo 7.

RF I. TŘÍDY – SKLON SVAHU RF 1

Nejstrmější část svahu má sklon 35 až 39° (méně než 40°)

RF 1 = 2

RF 2

Nejstrmější část svahu má sklon kolem 35°

RF 2 = 3

RF 3

Nejstrmější část svahu má sklon 30 až 34° (méně než 35°)

RF 3 = 4

• Při značném lavinovém nebezpečí (3) musí být k dispozici RF I. třídy (max. 39°) • Do vzorce lze dosadit pouze jeden RF I. třídy RF II. třídy – EXPOZICE SVAHU (světová strana na kterou míří svah) RF 4

Vyhnu se svahům v sektoru „sever“ (SZ – S – SV), je-li to možné

RF 4 = 2

RF 5

Vyhnu se svahům v sektoru „severní poloviny“ (ZSZ – S – VJV), je-li to možné

RF 5 = 3

RF 6

Vyhnu se kritickým svahům, uvedeným ve zprávě o lavinové situaci, je-li to možné

RF 6 = 4

RF 7

Využiji rozježděné svahy (vrstva sněhu zpevněná jízdou mnoha lyžařů)

RF 7 = 2

• Redukční faktory II. třídy jsou nepoužitelné při mokrém sněhu • Do vzorce lze dosadit nejvíce dva RF II. třídy, jeden musí být vybrán z trojice RF 4 nebo RF 5 nebo RF 6 a případně druhým může být pouze RF 7 RF III. třídy – VELIKOST A CHOVÁNÍ SKUPINY RF 8

Velká skupina ( 5 a více osob) s odlehčovacími odstupy

RF 9

Malá skupina (2–4 osoby) bez odlehčovacích odstupů

RF 9 = 2

RF 10

Malá skupina s odlehčovacími odstupy

RF 10 = 3

• Odlehčovací odstupy při výstupu minimálně. 10 m, při sjezdu více (30 až 50 m) • Do vzorce lze dosadit pouze jeden RF I. třídy

60

RF 8 = 2

2. REDUKCE NEBEZPEČÍ Dalším krokem je stanovení tzv. redukčních faktorů (RF), které jsou v  dané situaci dostupné. Podle níže uvedených pravidel zvažujeme použití deseti redukčních faktorů ve třech třídách. Každý redukční faktor reprezentuje způsob, jak snížit (redukovat) nebezpečí. Čím větší snížení nebezpečí faktor reprezentuje, tím větší má číselnou hodnotu. Redukci nebezpečí lze dosáhnout třemi způsoby: Vyloučit pohyb po svazích se sklonem € 44 větším než je limit – RF I. třídy (40 ° a víc). Vyhnout se svahům s určitou expozicí € 44 – (orientací svahu ke světové straně) nebo využít často sjížděného svahu – RF II. třídy. Pozor, v mnoha případech není možné zvolit alternativní trasu a  pak nelze redukovat nebezpečí pomocí faktorů RF 4, RF 5 ani RF 6. Omezit velikost skupiny€ 92 a  dodržovat odlehčovací rozestupy € 93 – RF III. třídy. Čím je naše chování méně rizikové, tím vyšší hodnoty RF jsou k dispozici a tím výraznější je redukce nebezpečí.

3. VÝPOČET RIZIKA Pro výpočet rizika se používá jednoduchý vzorec. Do čitatele se dosazuje stanovený potenciál nebezpečí (jeho střední hodnota 2,  4,  8 nebo jak uznáte dle podmínek za vhodné), do jmenovatele součin hodnot dostupných redukčních faktorů. Výsledek vyjadřuje hodnotu přijatelného zbytkového rizika. Výsledek menší nebo rovný 1 znamená ano (jít). Výsledek větší než 1 znamená ne (stop, tedy nejít na túru touto trasou a hledat jinou variantu). Pokud při plánování nebo v průběhu túry nemáte k  dispozici potřebnou hodnotu součinu RF, tedy alespoň dva redukční faktory, které můžete vynásobit, neměli byste túru uskutečnit. Současně lze použít maximálně 4 redukční fakto-

Riziko = potenciál nebezpečí PN = redukční faktory RF

ry: jeden RF I. třídy, dva RF II. třídy a jeden RF III. třídy. Z II. třídy lze současně s RF 4, 5, 6, použít ještě speciální faktor RF 7 (rozježděný svah), je-li to možné. Při výjimečných situacích (horský vůdce se zkušenými a informovanými klienty, záchranná akce) lze akceptovat i výsledek vyšší než 1, avšak nikdy vyšší než 2! Je možné, že při ověřování možnosti uskutečnit vybrané túry s pomocí RM a použitím střední hodnoty potenciálu nebezpečí vyjdou hraniční hodnoty, tj. těsně menší nebo rovné 1. V tomto případě je vhodné zvážit již ve fázi plánování možnost obejít kritickou pasáž, nebo volit úplně jinou, méně rizikovou túru s vyšší pravděpodobností jejího úspěšného dokončení i v případě horších podmínek, než jaké lze z informací dostupných při plánování předpokládat. Doplnění a upřesnění Když se v terénu zdají všechny expozice nevýhodné (lokální filtr 3x3), jsou RF 4, RF 5 a RF 6 (orientace svahu) neplatné (nelze je použít do vzorce). Častý jev při překročení kritického množství nového sněhu € 43. V mnoha případech není možné zvolit alternativní trasu a  proto nelze redukovat nebezpečí pomocí faktorů RF 4, RF 5 ani RF 6. Stupeň lavinového nebezpečí udávaný ve zprávě o lavinové situaci se vztahuje na svahy s nevýhodnou expozicí € 44, případně ještě přesněji charakterizovaný např. 3. st. pro severní polovinu nad 2000 m  n. m. Na ostatních svazích je stupeň nebezpečí zpravidla o stupeň nižší. Přesto i pro tyto svahy odvozujeme hodnotu potenciálu nebezpečí od stupně lavinového nebezpečí pro nevýhodné svahy! To, že jsou tyto svahy bezpečnější, zohledníme až následně, použitím RF II. třídy. Redukční metoda nezohledňuje tvar terénu, nadmořskou výšku a velikost svahu. Při 3. stupni lavinového nebezpečí vyžaduje Redukční metoda použití RF I. třídy, tj. pohyb v terénu s max. sklonem do 39 °.

PN RF I. x RF II. x RF III.

Akceptovatelné Potenciál nebezpečí PN ≤1 = zbytkové riziko RF I. třídy (RF 1 nebo RF 2 nebo RF 3) x RF II. třídy (RF 4 nebo RF 5 nebo RF 6) x RF II. třídy (RF 7) x RF III. třídy (RF 8 nebo RF 9 nebo RF 10)

www.hudy.cz

61

Lavinové nebezpečí

Při plánování túry doma bez informací získaných vlastním pozorováním v  terénu počítejte vždy se střední hodnotou.

Lavinové nebezpečí

„Rozježděný svah“ € 48 znamená: četné sjezdy po každém sněžení i v oblasti potenciálního odtrhu laviny. Již v bezprostřední blízkosti rozježděného svahu může hrozit nebezpečí. Expozice žlebů a muld je vzhledem k jejich tvaru velmi různorodá a  posouzení těchto útvarů je komplikované. Jejich okraje (boky) jsou strmější než svah v jejich ose.

Redukční metoda se může zdát na první pohled velmi složitá nebo těžko srozumitelná. Pomocí konkrétních příkladů se tomu pokuste porozumět…

Výpočet: Dosazením do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / (RF 2 x RF 9). Tedy riziko = 8 / (3 x 2) = 1,33 > 1. Výsledek znamenal neakceptovatelné riziko – nejet (stop). Jiné řešení: Skupina mohla redukovat nebezpečí dodržením odlehčovacích rozestupů, v  takovém případě by místo RF 9 mohla použít „příznivější“ faktor RF 10 = 3. Výpočet by pak vypadal takto: riziko = PN / (RF 2 x RF 10) = 8 / (3 x 3) = 0,88 < 1. Výsledek znamená akceptovatelné riziko – jet. Poučení: Tuto skupinu dělilo od bezpečné túry bez lavinové nehody zřejmě jen dodržení odlehčovacích rozestupů, které by na tak prudkém svahu měly být samozřejmostí.

PŘÍKLAD Č. 1 – VYHODNOCENÍ NEHODY , KTERÁ SE SKUTEČNĚ STALA

PŘÍKLAD Č. 2 – DOMÁCÍ PLÁNOVÁNÍ (PŘED TÚROU)

PRAKTICKÉ PŘÍKLADY

Fakta: Čtyřčlenná skupina, sjezd strmým SV svahem sklonu 35 °, 30 cm prachového sněhu (napadl před třemi dny), platí 3. stupeň lavinového nebezpečí (LN) na svazích severní poloviny. Pozorování: Stupeň LN odpovídá realitě. Varovné signály nebyly pozorovány. Několik stop – svah byl po sněžení sjetý. Provedený test sněhové vrstvy (klouzavý blok) dopadl příznivě. Navátý sníh nebyl zpozorován. Realita: V diskusi skupiny padlo jednohlasné rozhodnutí pro sjezd. Společně vjeli do svahu a téměř okamžitě došlo k  uvolnění sněhové desky, která s  sebou strhla všechny členy skupiny… Potenciál nebezpečí: 3. stupeň LN, střední hodnota potenciálu pro tento stupeň je PN = 8, podle pozorování v terénu nebyl důvod ji nijak upravovat. Redukční faktory: RF I. třídy – předpokládaný největší sklon svahu byl 35 °, což umožňilo použít RF 2 = 3 (nejstrmější část svahu 35 °). Při 3. stupni LN musí být k dispozici RF I. třídy. Pokud by nešlo volit ani RF 1 (= 2) a svah by byl tedy strmější než 39 °, nešlo by vybraný sjezd podniknout, a to ani v případě ideální kombinace RF II. a III. třídy. RF II. třídy – jednalo se o SV svah, tedy sjezd v sektoru „sever“. Sektoru sever (RF 4) ani sektoru „severní poloviny“ (RF 5) se u zvoleného sjezdu nešlo vyhnout. Zpráva o lavinové situaci zmiňovala jako nevýhodnou expozici svahy severní poloviny (RF 6), zvolený svah však byl v severní polovině, proto ani RF 6 nešlo použít. Na základě několika sjezdových stop nebylo možné prohlásit svah za rozježděný, RF 7 tedy nebyl k  dispozici. Tedy ani jeden z RF II. třídy nešlo použít. RF III. třídy – Čtyřčlenná skupina byla malá a odlehčovací rozestupy mezi členy skupiny nebyly při sjezdu dodrženy. Proto bylo možné použít RF 9 = 2. 62

Fakta: Panuje 2. stupeň LN nebezpečí a jako nevýhodná expozice je udáván sektor „sever“ ve výškách nad 1800 m, tendence vývoje lavinového nebezpečí počítá s  2. stupněm. Při domácím plánování zvažuje dvojice lyžařů dva sjezdy po svazích se sklonem větším než 40 ° (byl změřen na mapě). První sjezd je orientován na sever, druhý sjezd na západ. A) SEVERNÍ SJEZD Pozorování: při domácím plánování není k dispozici Potenciál nebezpečí: Při domácím plánování pracujte výhradně se střední hodnotou, tedy PN = 4, platící pro 2. stupeň LN. Redukční faktory: RF I. třídy – protože svah je prudší než 40° nelze použít žádný RF I. třídy. Pokud by místo 2. stupně LN panoval 3. stupeň lavinového nebezpečí, při kterém musí být RF I. třídy vždy k dispozici, ani jeden ze zvažovaných sjezdů by už v tomto okamžiku posuzování nepřipadal v úvahu. RF II. třídy – Volba severního svahu znamená, že nemůžeme použít ani jeden z redukčních faktorů RF 4, RF 5. Zpráva o lavinové situaci uvádí jako nevýhodnou expozici sektor „sever“ nad 1800 m, ve které se nachází vybraný svah – proto nelze použít ani RF 6. Bez spolehlivé aktuální informace, nelze při domácím plánování posoudit svah jako často sjížděný, RF 7 tedy není k dispozici. K  dispozici tedy není ani jeden ze čtyř redukčních faktorů II. třídy. RF III. třídy – Malá dvoučlenná skupina může při dodržení odlehčovacích rozestupů redukovat nebezpečí pomocí RF 10 = 3. To je jediný faktor, ze všech deseti, který je dispozici. Výpočet: Dosazujete do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / RF 10. Tedy riziko = 4 / 3 = 1,33 > 1.

B) ZÁPADNÍ SJEZD Potenciál nebezpečí: PN = 4 je stejný jako v předcházejícím případě. Redukční faktory: RF I. třídy – není rovněž k  dispozici, protože svah je prudší než 40 ° RF II. třídy – západní expozice svahu znamená, že se vyhnete jak sektoru sever, tak i celé „severní polovině“ Ve zprávě o lavinové situaci jsou jako nevýhodné označeny svahy sektoru „sever“ nad 1800 m, kterým se rovněž vyhnete. Lze proto použít „nejsilnější“ RF II. třídy, kterým je RF 6 = 4. Stejně jako v předcházejícím případě nepočítáte s rozježděností svahu (RF č. 7). RF III. třídy – malá dvoučlenná skupina s rozestupy, proto lze použít RF 10 = 3. Výpočet: Dosazujete do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / (RF 6 x RF 10). Tedy riziko = 4 / (4 x 3) = 0,33 < 1. Výsledek: akceptovatelné riziko – ano, západní svah je možné sjet.

REDUKČNÍ METODA VE ZKRATCE ZJEDNODUŠENÉ VYSVĚTLENÍ: Potenciál nebezpečí představuje záporné body. Redukční faktory představují kladné body. Na svah mohu vstoupit, když je počet kladných bodů stejný nebo větší než počet bodů záporných.

POSTUP VÝPOČTU: 1. Stanovím potenciál nebezpečí 2. Vyberu redukční faktory, které mohu použít 3. Hodnoty dosadím do vzorce 4. Pokud mi vyjde méně než 1, mohu jet

POZOR NA TO, ŽE: redukční metoda je použitelná pro stupeň lavinového nebezpečí 1, 2 a 3. redukční faktory musí být alespoň 2. lze použít maximálně 4 redukční faktory: jeden RF I. třídy, dva RF II. třídy (je-li to možné) a jeden RF III. třídy. při 3. stupni lav. nebezpečí musí být k dispozici RF I. třídy – svah musí mít méně než 40 °.

Specialista na skialpové a freeriderové vybavení Více na: www.hudy.cz

www.hudy.cz

63

Lavinové nebezpečí

Výsledek: neakceptovatelné riziko – severní svah nepřipadá v úvahu (stop).

DRUHY SNĚHU

O sněhu

Pokud si nasypete sněhové vločky na černou podložku a prozkoumáte je pod lupou, zjistíte, že struktura sněhu je různorodá. V diagramech, které informují o tvrdosti a struktuře sněhové pokrývky, se můžete setkat s těmito druhy sněhu…

CO JE DOBRÉ VĚDĚT O SNĚHU Sníh je vysoce porézní a je tvořen vzduchem, ledem a  malým poměrem vody. Měkký sníh s  velkými vzduchovými dutinami (póry) je náchylnější k lomu, a tedy i lavinám. (€ obr. 1) Během 24 hodin se 1 m  čerstvě napadlého sněhu sesedne o 30 cm. Vločky se většinou přemění v kulatá zrna a sníží se objem sněhu. Teplotní gradient ve sněhové vrstvě je rozdíl teplot vztažený k  jednotce výšky. Při přeměně sněhu hraje gradient významnou roli. Čím větší gradient, tím rychlejší je tzv. růstová krystalizace. Takový sníh (pohárkové krystaly, hranatozrnitý) pak vytváří kritickou, labilní vrstvu. Velké teplotní gradienty vznikají především v  první polovině zimy, když leží méně sněhu a  je silný mráz. Obecně platí, že za jasného, mrazivého počasí je přeměna sněhové struktury z hlediska nebezpečí lavin nevýhodná.

Přeměna sněhu. Struktura sněhu se v čase mění. Bortící přeměna – nastává při malém rozdílu teplot (gradientu) ve sněhové vrstvě. Krystalky nového sněhu se zakulacují a  zmenšují. Objem sněhu se zmenšuje. Mezi krystaly sněhu vzniká více vazeb a probíhá pomalé sesedání vrstvy. Růstová přeměna – čím teplejší je sněhová vločka, tím více zledovatělé vodní páry vyplní volný prostor v porézní sněhové vrstvě. Čím větší je rozdíl teplot ve sněhové vrstvě, tím více vodní páry a  tím více a  tím rychleji rostoucích hranatých a pohárkovitých krystalů. Tavící přeměna – pokud je sníh teplejší než 0  °C (slunce, déšť) začíná sníh tát. Póry v  jeho struktuře vyplní voda, což způsobí zakulacení sněhových krystalů. S  přibývajícím obsahem vody se zmenšují vazební síly mezi jednotlivými krystaly, sníh ztrácí soudržnost a  razantně klesá jeho pevnost. Naopak po zmrznutí takové sněhové vrstvy pevnost razantně roste. Střídáním tání a  zmrznutí se zmenšuje pórovitost vrstvy a dochází k sesedání sněhu, které je pro jeho stabilitu příznivé. Variabilita sněhové vrstvy – označuje rozdíly vlastností v  prostoru sněhové vrstvy. Má velký vliv na inicializaci praskání sněhové vrstvy v případě deskových lavin. Čím menší variabilita sněhové vrstvy (do hloubky 1 m), tím horší podmínky pro uvolnění deskových lavin. K posouzení variability pomohou znalosti povrchu starého sněhu. Pokud je povrch různorodý – rozježděný mnoha stopami, plochy s erodovaným sněhem, pak jde o výhodné podmínky.

SNĚHOVÉ A POVĚTRNOSTNÍ PODMÍNKY

Obr. 1 – Sníh z menších, oblých zrn (vlevo) má více vazebních bodů (červeně) a menší objem vzduchových pórů a tím i vyšší pevnost než sníh z velkých, hranatých krystalů (vpravo)

64

Sněhové srážky Sníh, vítr a  teploty výrazně ovlivňují lavinové nebezpečí. Proto jsou tyto veličiny pečlivě měřeny a mapovány. Výborně a názorně mají vývoj sněhové pokrývky zmapovaný alpské země, především Švýcarsko. Tamní Ústav pro výzkum sněhu a lavin SLF vydává přehledné mapy s vývojem sněžení za předešlý jeden a  tři dny (€ obr. 2) a  také velmi

užitečnou mapu sněhové pokrývky ve výšce 2000 m (€ obr. 3). Vítr Silný vítr ochotně transportuje tuny sněhových vloček a vytváří tzv. navátý, nejnebezpečnější druh

lavinového sněhu. Proto je nutné informaci o sněhu doplnit faktem, zda sníh padal ve větrném počasí. Navátý sníh se shromažďuje na závětrných svazích, a tak kromě jeho síly potřeba znát i jeho směr. Pěkně a přehledně je vítr znázorněn na stránkách LWD Tirol – http://lawine.tirol.gv.at/.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DRUHY SNĚHU OBVYKLÁ VELIKOST

nový

V atmosféře, klasické vločky.

Druh s krátkou „životností“ – obvykle velmi rychlá změna konzistence. Po krátkou dobu (asi 1 den) může tvořit kritickou vrstvu.

1–3 mm

zlomkový

Důsledek destruktivní přeměny nového sněhu. Často je sníh zlomkový už po dopadu na povrch.

Nepravidelné tvary. Ve stádiu destrukce jsou základem nebezpečných deskových lavin.

1–2 mm

krupkovitý

Forma srážek, často v souvislosti s bouřkovým počasím.

Mohou krátce tvořit kritickou vrstvu.

0,5–3 mm

okrouhlozrnitý

Po sesedání nového sněhu nebo mechanickým roztříštěním (např. větrem) sněhových krystalů.

Hutná struktura sněhu, může být obsažen v deskové lavině. Netvoří však kritickou vrstvu. Vlastnosti tohoto druhu se mění velmi pomalu.

< 0,5 mm

hranatozrnitý, pohárkové krystaly

Růstovou krystalizací.

Nebezpečnost hranatých ledových krystalů roste s jejich velikostí. Mohou tvořit kritickou vrstvu. Vlastnosti tohoto druhu se mění velmi pomalu.

0,5–2 mm

plovoucí sníh

Extrémní projev rostoucí krystalizace. Vzniká při vysokém gradientu teplot.

Krystaly mají tvar podobný pohárkům. Měkký a lámavý sníh, „ideální“ kritická vrstva.

2–5 mm

povrchová jinovatka

Ledové krystaly vzniklé díky vzdušné vlhkosti za silného mrazu.

Pokud na ní napadne sníh, tvoří nestabilní, kritickou vrstvu. Vlastnosti tohoto druhu se mění velmi pomalu.

2–5 mm

firn

Opakovanou krystalizací natavené vrstvy sněhu.

Mokrý, měkký sníh. Obsah vody ve sněhu a velikost zrn.

1–5 mm

zledovatělá krusta

Opakovaným promrzáním nataveného povrchu sněhu.

Tvrdá a stabilní struktura, její tlošťka může dosáhnout až několika centimetrů.

ledové lamely

Obvykle po dešti, zmrznutím se na povrchu sněhu vytvoří ledová glazura.

Pokud na ní napadne zmrzlý sníh, tvoří nestabilní, kritickou vrstvu.

SYMBOL

VZNIK

www.hudy.cz

O sněhu

CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM PRO TVORBU LAVIN

DRUH

65

Měřící stanice Základní meteorologická data přináší hustá síť měřících stanic, kterých je v  Tyrolsku 75. Naměřená data, týkající se sněhu, větru a teploty jsou obvykle znázorněny grafikou. Např. v  Tyrolsku si lze volit zobrazení průběhu za poslední jeden den, tři dny, týden nebo měsíc.

O sněhu

Teplota Význam teploty na lavinové nebezpečí vzrůstá s blížícím se jarem a obdobím lavin mokrého sněhu. Velice přehledně má stav teploty i její předpověď Tyrolsko.

Obr. 2 – Nový sníh, který napadl za poslední 3 dny (zdroj SLF.ch)

Obr. 3 – Sněhová pokrývka ve výšce 2000 m n. m. (zdroj SLF.ch)

Obr. 4 – Údaje z meteostanice v Tyrolsku. Týdenní vývoj výšky sněhu, teploty, rychlosti a směru větru (zdroj: http:// lawine.tirol.gv.at/)

Obr. 5 – Teplota v Tyrolsku (zdroj: http://lawine.tirol.gv.at/)

Obr. 6 – Směr a síla větru v Tyrolsku (zdroj: http://lawine.tirol.gv.at/)

66

Traverse

–

Klasické skialpové hole pro uživatele, kteří požadují upravitelnou délku mezi 105 a 155 cm. Velmi dobrý poměr cena/výkon. Uzavírací systém Flick Lock Pro. 100 mm lyžařský kotouček Powder Hmotnost: 600 g Rozměry: 105-155 cm Madlo: guma

Glidelite Mohair Mix STS 110 mm Pásy s příměsí mohéru nabízejí vysokou odolnost a lepší skluz. Systém uchycení STS umožňuje použití na široké škále lyží v rozmezí délek až 10 cm. Přední oko lze nastavit na různé šíře špiček lyží. 65% mohér, 35% nylon Šířka: 110 mm

–

LAVINY A SNÍH Kritická vrstva (slabá, labilní) nebo-li kritické rozhraní se nachází mezi jednotlivými sněhovými vrstvami. Dá se popsat jako kluzná plocha, po které snadno sklouzne masa sněhu, ležící na tomto rozhraní. Důvodem skluzu je malá soudržnost kritické vrstvy se sousedním sněhem.

O sněhu

KRITICKÁ VRSTVA Kritickou vrstvu si lze imaginárně a zjednodušeně představit i  jako vrstvu obvykle větších krystalů sněhu (hranatozrnité, krupky, pohárkové krystaly, dutinová jinovatka), která představuje kolečka pro masu lavinového sněhu, která se po těchto kolečkách rozjede z  kopce dolů… Struktura kritické neboli labilní vrstvy ve sněhové pokrývce bývá velmi porézní – obsahuje velký poměr vzduchových dutin, a proto existuje málo styčných ploch (vazeb) mezi jednotlivými, obvykle většími, sněhovými krystaly. To samozřejmě neplatí pro krustu a ledovou lamelu. Kritickou vrstvu obvykle poznáme při testování i podle toho, že jí prochází světlo a je náchylná k lomu.

TYPICKÉ KRITICKÉ VRSTVY: Dlouhodobě nebezpečné (týdny i měsíce): Povrch starého, nesoudržného sněhu (často zlomkový sníh), který je zasněžen. Vrstva sněhu, ve které proběhla růstová krystalizace (hranatozrnitý sníh, pohárkové krystaly). Plovoucí sníh – velká zrna sněhu (pohárky, kuličky), která vzniká po dlouhé mrazivé periodě. Povrchová jinovatka, na kterou napadne sníh. Zledovatělá krusta a s ní sousedící tenké vrstvy (celoplošné nebezpečí). Krátkodobě nebezpečné (hodiny, dny): Nový sníh – kritickou vrstvu může představovat celá vrstva nového sněhu. Sněhové krupky (kuličky), zvlášť když jsou pokryté navátým sněhem (lokální nebezpečí). Provlhlá vrstva sněhu.

Posouzení sněhové pokrývky výhodné podobné vrstvy

horní vrstva: volný / nesoudržný / nespojitý sníh spodní vrstva: deskovitý / pevný / hutný / spojitý sníh

nevýhodné horní vrstva: deskovitý / pevný / hutný / spojitý sníh spodní vrstva: volný / nesoudržný / nespojitý sníh

tenká nespojitá vrstva mezi spojitými / pevnějšími vrstvami, často také rozhraní krusty

Obr. 1 – Výhodné (vlevo) a nevýhodné (vpravo) kombinace sněhových vrstev

68

Podle švýcarských statistik za posledních 40 let bylo 95 % lavin deskových. 82 % představovaly laviny ze suchého a 18 % z mokrého sněhu. Přibližně 5 % evidovaných lavin bylo spontánních.

DESKOVÉ LAVINY Pro vznik deskové laviny jsou potřebné čtyři podmínky: Dostatečný sklon svahu. Je potřeba svah prudší než 30 °, nejčastěji se desky uvolňují na svazích sklonu 35 až 45 °. Kritická vrstva musí ležet pod deskou spojitého sněhu, optimálně v  hloubce 50 cm. Typickou kritickou vrstvou může být vrstva promrzlého nového sněhu, popř. vrstva, v níž probíhá růstová přeměna € 64. Variabilita – dostatečná podobnost povrchu starého sněhu na co největší ploše podporuje šíření inicializační trhliny. Čím je variabilita povrchu sněhu na malé ploše větší, tím menší je pravděpodobnost šíření inicializační trhliny (uvolnění desky). Zátěžový impuls – lyžařem nebo také váhou nového nebo navátého sněhu.

Typické jsou na jaře, jejich příčinou bývá buď déšť nebo tání. Platí několik pravidel: Čím více vody ve sněhové vrstvě, tím větší pravděpodobnost mokré laviny. Velké rozdíly mezi vrstvami sněhu mohou způsobit větší koncentraci vody a  tím větší ztrátu pevnosti sněhové vrstvy. Ochlazení a zmrznutí provlhlého sněhu vede k opětovnému zpevnění sněhu. Laviny z mokrého sněhu jsou obvykle spontánní a jen zřídka jsou uvolněny po zatížení lyžaři. Laviny z mokrého sněhu se obvykle uvolňují ze svahů prudších než 35 °. Pouze při mimořádně silném provlhnutí sněhu může dojít k lavině i na 30° svahu. Typická lyžařská lavina 90 % lavin způsobí svým chováním lidé. Většina lavin, do kterých se lyžaři dostanou, jsou deskové laviny z navátého sněhu. Průměrný sklon svahu: 38–39 °. 75 % lavin je uvolněno v sektoru stinných svahů (SZ–S–V). Důležité pro uvolnění deskové laviny: sklon svahu (1), kritická vrstva (2), variabilita povrchu (3), zatížení lyžařem (4).

VLIV ZATĚŽOVÁNÍ SNĚHU POHYBEM LYŽAŘE Hloubka účinku zátěže lyžařem je při běžném zatížení 40 až 60 cm. Při větším zatížení, např. pádu může být až 1 m. Čím tvrdší sníh, tím menší působení zátěže do hloubky a o to větší zátěž do šířky. Nejmenší zátěž do hloubky sněhu způsobuje lyžař plynulou jízdou po obou rovnoměrně zatížených lyžích na tvrdém sněhu. Největší zátěž do hloubky sněhu způsobuje lyžař při pádu, skocích nebo ve skupině více lidí, kteří se shromažďují blízko od sebe. Deskovou lavinu uvolní lyžař nejčastěji v místech s  nižší sněhovou pokrývkou, protože sněhová deska zde bývá tenčí a  působení pohybu lyžaře na kritickou vrstvu je proto intenzivnější.

Míra zatížení sněhu lyžařem na tvrdém sněhu (nahoře) a měkkém sněhu (dole). Pokud je sníh teplejší než 0 ° C vliv lyžaře působí v obou případech hlouběji

www.hudy.cz

69

O sněhu

LAVINY Z MOKRÉHO SNĚHU

LAVINOVÝ SNÍH

TESTOVÁNÍ STABILITY SNĚHOVÉ POKRÝVKY Sněhová pokrývka je základní proměnnou při tvorbě lavin. Bohužel se jedná o proměnnou velmi komplikovanou. Je důležitá pro všechny lyžaře pohybující se mimo sjezdovky. Její popis je nedílnou součástí zprávy o  lavinové situaci. Při kritických podmínkách o sobě dává vědět tvorbou trhlin, zvuky „vumm“, nebo sesuvy spontánních lavin. Když tyto varovné signály chybí, je tu ještě možnost strukturu sněhu prozkoumat. NENÍ TO JEDNODUCHÉ

O sněhu

I zkušeným osobám se doporučuje prozkoumat občas sněhovou pokrývku a také provést některý z  testů její stability. Jeho pozitivní výsledek však nikdy nesmí být jediným kritériem pro vstup do konkrétního svahu. Průzkum sněhové pokrývky může náš první dojem potvrdit, upřesnit, nebo změnit. Doplňkem může být celá řada různě náročných testů stability. U většiny testů se izoluje sněhový blok a ten se pak postupně zatěžuje, především shora.

VOLBA MÍSTA TESTU Zvolte bezpečné (!) místo s  lehce podprůměrnou výškou sněhové pokrývky. Testované místo by mělo být co nejshodnější s nebezpečnými svahy, na nichž předpokládáme nebezpečí. Sklon zkoumaného svahu by měl být 30 ° a prudší. Orientace svahu je shodná s nebezpečnými svahy.

PŘEHLED TESTŮ STABILITY SNĚHOVÉ POKRÝVKY Stejně jako interpretace výsledků i  toto vyžaduje trochu tréninku. Většinou stačí kopat do hloubky jednoho metru – hlubší vrstvy může samotný člověk jen stěží ovlivnit. K  uvolnění deskové laviny je zapotřebí, aby došlo k  lomu slabé vrstvy a  k jeho následnému rozšíření. Dobré testy stability zohledňují obě vlastnosti, třebaže různou vahou. VÝHODNÉ PRO STABILITU SNĚHOVÉ POKRÝVKY

NEVÝHODNÉ PRO STABILITU SNĚHOVÉ POKRÝVKY

Podobné vrstvy.

Vrchní vrstvu tvoří sníh deskovitý / pevný / hutný / soudržný. Spodní vrstvy sněhu jsou nezpevněné / nesoudržné / navzájem špatně spojené.

Vrchní vrstvu tvoří sníh nezpevněný / nesoudržný / navzájem špatně spojený. Spodní vrstvu tvoří sníh deskovitý / pevný / hutný / soudržný.

Pórovitá nesoudržná vrstva mezi vrstvami pevného soudržného sněhu, často také v okolí krusty.

70

KLOUZAVÝ BLOK RB (RUTSCHBLOCK) 1,5 M x 2 M

RB KLOUZAVÝ BLOK – STUPNICE HODNOCENÍ RB1@...

K odlomení bloku dojde při kopání nebo řezání.

RB2@...

Lom nastává při vstupu lyžaře na blok.

RB3@...

Lom nastává při třech zhoupnutích v kolenou, testující stojí na povrchu bloku.

RB4@...

Lom nastává při prvním skoku s lyžemi, odraz z místa, testující stojí na povrchu bloku.

RB5@...

Lom nastává při druhém nebo třetím skoku s lyžemi, odraz z místa, testující stojí na povrchu bloku.

RB6@...

Lom nastává při skoku na blok bez lyží.

RB7@...

K lomu vůbec nedojde, zůstává stabilní.

PŘÍKLAD: RB2@52. K odlomení bloku došlo při vstupu lyžaře na blok, v hloubce 52 cm pod povrchem sněhu. VÝSLEDEK TESTU KRITÉRIA U KLOUZAVÉHO BLOKU

K LOMU DOŠLO PŘI: (STUPEŇ ZATÍŽENÍ)

PLOCHA LOMU

Nestabilní RB 1–3

Při kopání nebo řezání. Při vstupu s lyžemi na blok. Při třech zhoupnutích na místě.

Celý blok

Středně stabilní RB 4–5

Při prvním poskoku na bloku s lyžemi. Při druhém nebo třetím poskoku na bloku s lyžemi.

Částečný lom bloku

Stabilní RB 6–7

Při skoku na blok bez lyží. K lomu vůbec nedojde.

Žádný lom bloku

www.hudy.cz

71

O sněhu

(když je sněhu méně, tak až k zemi)

Pro klouzavý blok je třeba izolovat pravoúhlý blok 2 m  široký a  1,5 m  hluboký směrem do svahu  obr. 1. Kopejte přibližně do hloubky 1,5 m, pokud je sněhu méně, tak až k zemi. Zezadu blok odřízněte pomocí lanka nebo pomocné šňůry s  uzlíky. Oddělený blok se postupně zatěžuje, dokud nedojde k  jeho lomu. Zatímco stupeň zatížení sleduje zejména inicializaci lomu, forma plochy lomu poskytuje informace o možnostech jeho šíření. Klouzavý blok je prvotní forma všech testů stability. Je často užíván lavinovými službami, pro turisty je jeho provedení časově i  fyzicky náročné. Pro svůj průměrný koeficient úspěšnosti přes 80 % Obr. 1 Klouzavý blok a detailní analýza sněhového profilu je klouzavý blok nejspolehlivějším ze všech jsou pro lavinové služby a výzkum sněhu klíčové. Pro potřeby lyžařů jsou však příliš časově náročné testů stability.

O sněhu

Pro kompresní test je třeba lopatou nebo pilou izolovat sloup o  stranách 30 x  30 cm  obr. 2. Na blok položte list lopaty, do kterého udeřte nejprve 10krát dlaní, 10krát předloktím (úderem vycházejícím z  lokte) a  10krát celou paží (jedná se vždy spíše o  volný dopad části končetiny než o  opravdové údery). Postupné zatížení ukáže, jak snadno dojde k vzniku lomu, jeho šíření a jaký je způsob lomu. Kompresní test je dnes v severní Americe i v Evropě nejužívanějším testem stability (Jamieson, 1999). Může jej rychle provést i  jedna osoba, pozorování způsobu lomu je náročné. Výsledek testu je „nestabilní“, pokud dojde k  náhlému lomu nejpozději při třetím úderu předloktím. Tak lze odhalit téměř 80 % nestabilních svahů. To je lepší než při posuzování stupně zatížení nebo způsobu lomu zvlášť, ale stále ještě horší než pomocí klouzavého bloku.

(když je sněhu méně, tak až k zemi)

KOMPRESNÍ TEST CT (COMPRESSION TEST) 30 CM x 30 CM

1,5 m

Obr. 2 Při kompresním testu (CT) je postupně zatěžován sloupec sněhu o rozměrech 30 x 30 cm. Nebezpečné jsou náhlé lomy při malém zatížení

JAK POSOUDIT PLOCHU LOMU

Důležité je vyhodnocení lomové plochy. Nevýhodný lom: K lomu dochází náhle, zřetelný kolaps ve slabé, kritické vrstvě, hladká plocha lomu. Výhodný lom: Lom se šíří pomalu, po kouscích, ne náhle. Lomová plocha je drsná, členitá nebo nepravidelná.

CT KOMPRESNÍ TEST – STUPNICE HODNOCENÍ CT 0@...

Lom celým sloupcem nastane během kopání nebo řezání.

CT 1–10@...

Lom nastane během 1.–10. úderu dlaní (pohyb vychází ze zápěstí).

CT 11–20@...

Lom nastane během 11.–20. úderu předloktím (pohyb vychází z lokte).

CT 21–30@...

Lom nastane během 21.–30. úderu celou paží (pohyb vychází z ramene).

CT 31

Na konci testu nedojde k žádnému lomu, sloupec zůstává stabilní.

PŘÍKLAD: CT8@44. K lomu došlo při 8. úderu (8x poklepání dlaní) ve výšce 44 cm. VÝSLEDEK TESTU KRITERIA U CT

K LOMU DOŠLO (STUPEŇ ZATÍŽENÍ)

Nestabilní CT 0 až CT 13

Nejpozději při 3. úderu z lokte po předcházejících 10 úderech ze zápěstí.

Středně stabilní CT 14 až 18

Nejdříve po 4. úderu z lokte a nejpozději při 8. úderu z lokte, v obou případech po předcházejících 10 úderech ze zápěstí.

Stabilní CT 19 až 31

Blok vydržel alespoň 10 úderů ze zápěstí a dalších devět úderů z lokte. Čím více následujících úderů z ramene blok vydržel, tím je stabilnější.

72

SNĚHOVÝ PROFIL Především pro identifikaci labilních vrstev ve sněhové pokrývce slouží sněhový profil. V terénu jej zjišťujeme s lopatou v ruce. Doma u počítače se můžeme podívat, jak to vyhodnotili profesionálové. Na ose y je výška sněhu, na ose x jeho tvrdost. Labilní rozhraní hledejte především v místech s výrazným rozdílem tvrdosti.

MĚŘENÍ TVRDOSTI

Středně stabilní

VLHKOST SNĚHU

POPIS

Pěst (FA)

Suchý

Teplota sněhu < 0 °C

4 prsty (4F)

Mírně vlhký

Teplota sněhu kolem 0 °C

Vlhký

Ve sněhu je viditelná voda

Mokrý

Voda odtéká ze sněhu

Velmi mokrý

Sníh je nasycený vodou

1 prst (1F)

SYMBOL

Nestabilní

O sněhu

Výrazně rozdílné tvdosti sousedících vrstev (dva a více stupňů tvrdosti – viz tabulka na této straně) představují nebezpečí laviny. Modrou šipkou jsou označeny potenciální kritické vrstvy. Vodorovná osa představuje tvrdost, svislá výšku sněhu

Stabilní

SYMBOL

Tužka (B) Nůž (M)

UNTAI

GUID

E

H

UD

O

N

Y M

Led (E)

HMG

HUDY MOUNTAIN GUIDES Horští vůdci, kteří spolupracují s HUDYsportem, můžete se s nimi bez obav vypravit na kterékoliv místo na zeměkouli.

www.hudymountainguide.cz

www.hudy.cz

73

JAK PLÁNOVAT ZIMNÍ TÚRU Plánování túry pomáhá s předstihem a v bezpečí chaty, s dostatkem klidu i času, vytipovat potenciálně obtížná a nebezpečná místa, způsob jejich zdolání, kritéria pro rozhodování a  připravit si různé alternativy. Hlavní zodpovědnost za pečlivé plánování leží na bedrech lídra skupiny. 7 KROKŮ PLÁNOVÁNÍ TÚRY

Před túrou

KROK 1. SHROMÁŽDIT A VZÁJEMNĚ POROVNAT INFORMACE Trasu si zakreslete do kopie mapy (1:25000). Vyznačte si klíčová místa. Veškeré informace zaneste do formuláře (ke stažení na www.hudy. cz). Posuzujte nejkritičtější místa nebezpečí lavin podle aktuální lavinové situace a prognózy vývoje nebezpečí. Najděte problémová místa s otevřenými ledovcovými trhlinami. Zhodnoťte složení skupiny (kondiční a technické schopnosti).

KROK 2. PROSTUDOVAT KLÍČOVÁ MÍSTA Systematické vyhledání klíčových míst, tedy míst, která jsou potenciálně nebezpečná nebo v nich dochází ke změně způsobu postupu (nasazení maček, navázání na lano apod.). Volba způsobu jejich překonání. Jak přesně vypadá terén? Jak je strmý? Co leží nad naší trasou a co pod ní? Jaké podmínky tam můžete očekávat? Jak je konkrétní místo překonatelné? Je v  možnostech členů skupiny překonat všechny překážky? Jaké musí být počasí a viditelnost pro zvládnutí túry? Odkud si mohu klíčová místa poprvé prohlédnout, apod.? Jaké vybavení bude potřeba (cepín, lano, stoupací hřebeny atd.). Volba strategie, s jejíž pomocí vyhodnotíme, zda lze nebezpečné místo přejít, nebo ne (Grafická redukční metoda, 3x3, Stop or Go).

KROK 3. NAJÍT ALTERNATIVY A VARIANTY U naplánované túry máte přehled o  očekávaných podmínkách, účastnících túry i trase, odhadli jste zákeřnosti klíčových míst. Zbývá naplánovat alternativy. Může to být varianta vyhnutí se klíčovému místu, alternativní cíl 74

v půli cesty nebo zcela jiný cíl túry. Ten je vždy nutný, protože si nikdy nemůžete být předem jisti, zda odhad bude odpovídat skutečnosti. Příprava různých variant umožňuje operativně změnit trasu k alternativnímu cíli. Když plánujete příliš striktně a  bez variant – podle hesla „všechno, nebo nic“ – může dojít k podcenění nebezpečí.

KROK 4. STANOVIT SI BODY ROZHODOVÁNÍ U rozhodujících bodů trasy vám musí být jasné, které varianty použijete anebo jakou taktikou budete klíčová místa překonávat. Zásadní kritéria musíte určit v teple chaty, protože na cestě, pod tlakem času i skupiny dojde často k přehlédnutí důležité informace. Na papíře nebo v hlavě si proto předem pevně stanovte strategii pro každý bod rozhodování. Tyto body obvykle souvisejí s  klíčovými místy a  rozcestími před vstupem do nové terénní oblasti. Je nutné se připravit na místa, po jejichž překonání není návrat možný vůbec, nebo by byl velmi náročný.

KROK 5. STANOVIT PODROBNÝ PLÁN TÚRY Na základě podrobné přípravy vytvořte přesný časový plán € 77. Potřebné vybavení je přesně stanoveno. Trasy vyznačené v mapě jsou vyhodnoceny. Pozor na žrouty času – přecenění technických dovedností a  kondice, prošlapávání stopy, nejasná další cesta (mlha), nedorozumění a přestávky jakéhokoliv druhu (focení).

KROK 6. OVĚŘIT PŘEDPOKLÁDANÁ RIZIKA Proveďte ověření rizik pomocí chronologického překontrolování. Pro každou konkrétní část si položte otázku, co by se zde mohlo přihodit, za jakých podmínek a do jaké míry je to pravděpodobné. U každého zjištěného potenciálního nebezpečí si položte otázku, jakými opatřeními lze riziko minimalizovat.

Seznámení celé skupiny s  nejdůležitějšími argumenty rozhodování přináší do skupiny „konstruktivní“ atmosféru. Plánování se tak plynule stává dynamickým, mění se v čase a dle okolností. Ráno posuďte, zda se počasí přes noc vyvíjelo dle očekávání. Dynamické plánování během túry znamená na základě rozpoznaných aktuálních podmínek zhodnotit naplánovaný scénář, nikoliv volit spontánně např. jiné varianty sjezdu, jež nebyly naplánovány.

VYHODNOCENÍ TÚRY Zpětná vazba výrazně přispívá k  prohloubení znalostí účastníků túry a k „uložení“ čerstvých zkušeností. Položte si tyto otázky: Co bylo nebezpečné?

Co mě nejvíce překvapilo? Byla rozhodnutí správná? Jaké důsledky vyvodím z prožitých situací?

DŮLEŽITÉ OTÁZKY Jaký je stupeň lavinového nebezpečí podle oficiální prognózy? Hlavní zdroje nebezpečí? Může být mlha? Taktika při mlze? Je/byl silný vítr? Jestliže ano, z jakého směru foukal? Jaká je časová náročnost túry? Její převýšení? Čas startu? Počet účastníků? Jejich zdatnost? Kdo vede skupinu? Nejdůležitější klíčová místa? Strmost svahů? Taktika? Alternativy? Nebezpečí ledovcových trhlin? Další povinný materiál k základnímu vybavení?

CHRONOLOGIE PLÁNOVÁNÍ TÚRY 2. Prostudovat klíčová místa 3. Najít alternativy a varianty 4. Naplánovat body rozhodování 5. Stanovit podrobný plán túry 6. Ověřit předpokládaná rizika 7. Přizpůsobit se reálným podmínkám – dynamické plánování

HRUBÉ PLÁNOVÁNÍ Volba túry, často týdny předem Kroky 1–3 1. Shromáždit a porovnat informace 2. Prostudovat klíčová místa 3. Najít alternativy a varianty Kdy je tato túra vůbec realizovatelná? Sněhové podmínky? Lavinová předpověď? Předpověď počasí? Míra zasněžení ledovce? Schopnosti účastníků?

START TÚRY Panují takové podmínky, jaké jsme předpokládali při plánování?

DYNAMICKÉ PLÁNOVÁNÍ Během túry nahrazení, případné vylepšení plánu a aplikace příslušné taktiky

PODROBNÉ PLÁNOVÁNÍ Většinou večer před túrou

VYHODNOCENÍ TÚRY

Kroky 1–7 1. Shromáždit a vzájemně porovnat informace

Cílem je poučit se z chyb (zpětná vazba = vylepšení kvality plánování)

www.hudy.cz

75

Před túrou

KROK 7. PŘIZPŮSOBIT SE REALITĚ – KROK K DYNAMICKÉMU PLÁNOVÁNÍ

MĚŘENÍ SKLONU SVAHU NA MAPĚ NA MAPĚ

V TERÉNU

MĚŘÍTKO SKLONU SVAHU

MĚŘENÍ BUZOLOU

Před túrou

K měření potřebujeme tzv. plánovací fólii. Na plánovací fólii je stupnice rozestupů vrstevnic pro mapy 1:25  000 a  1:50  000 a  pro vrstevnice v rozmezí 20 m nebo 10 m. Na mapě najdete svah, jehož sklon chcete měřit, zpravidla zvolíte nejprudší místo svahu. Okraj měřítka přiložte kolmo na vrstevnice. Posouvejte měřítkem tak, aby se úsečky na měřítku překrývaly s vrstevnicemi € obr. 1. V tomto případě bylo naměřeno 33 °. Použití lupy zvyšuje přesnost měření. POZOR! Změřit lze jen průměrný sklon svahu, ve skutečnosti může být svah v krátkém úseku prudší € viz obr. nejstrmější místo

Provádíme buzolou se stupnicí na měření sklonu svahu nebo sklonoměrem. Na svah přiložíme hůl tak, aby co nejpřesněji kopírovala povrch svahu. Na hůl přiložíme buzolu nebo sklonoměr a na stupnici odečtěte sklon – červená ryska na červené stupnici.

RYCHLE I PŘESNĚ SKLONOMĚREM Před lety spatřil světlo světa miniaturní sklonoměr Pieps 30 º Plus. Jednoduše ho namontujete na lyžařskou hůl, kterou pak stačí přiložit na svah a  na displeji odečíst sklon € viz obr. 4. Elektronický úhloměr měří s  přesností 1 º. Příjemnou funkci navíc představuje teploměr. Zdrojem energie je akumulátor Li-on.

ORIENTAČNÍ MĚŘENÍ HOLEMI € 94

změřený průměrný sklon

URČENÍ MÍRY SKLONU V PĚTISTUPŇOVÉ ŠKÁLE Posouváním měřítka zjistíte, k jaké třídě strmosti náleží měřený svah: mírnější než 30 º v rozmezí 30 º až 35 º přibližně 35 º v rozmezí 35 º až 40 º strmější než 40 º Naměřený interval sklonu je směrodatný pro posouzení lavinového nebezpečí € 58.

Obr. 1 – Změřeno 33 °

76

Obr. 4

Obr. 2 – Sklon menší než 30 °

Obr. 3 – Změřeno 38 °

ORIENT. VÝPOČET ČISTÉHO ČASU POHYBU NA TÚŘE Rychlost při výstupu a sestupu (sjezdu) počítáme ve výškových metrech [Vm/hod]. Výstup Pěšky 300–400 Vm/hod. Na lyžích 400–500 Vm/hod. Sestup Pěšky 500–700 Vm/hod. Na lyžích 600–1 000 Vm/hod. U sestupových časů hodně záleží na kondici skupiny a u lyžování na její technické vyspělosti. Někdy může sestup / sjezd trvat stejně dlouho jako výstup. Rychlost chůze nebo pohybu na lyžích Tady počítáme chůzi 4 km/hod, pohyb na lyžích 5 km/hod. Definice časů T1 (převýšení) a T 2 (vzdálenost): T1 = celkový součet nastoupaných a sestoupaných Vm za časový úsek. T2 = celková vzdálenost v km za časový úsek. Výpočet trvání túry pokud T1 > T2, pak T = T1 + (T2 : 2) pokud T1 < T2, pak T = (T1 : 2) + T2

PŘÍKLAD: Z mapy jsme spočítali: celkové stoupání 1000 Vm, celkové klesání 1800 Vm, vzdálenost 15 km, lyžařská túra. T1 = výstup + sjezd Výstup = 1 000 Vm : 400 Vm/h = 2,5 hod Sjezd = 1 800 Vm : 600 Vm/h = 3 hod T1 = výstup 2,5 hod + sjezd 3 hod = 5,5 hod T2 vzdálenost Vzdálenost celkem 15 km : 5 km/h = 3 hod T1 > T2 tedy T = T1 (výstup + sestup) + T2 ( vzdálenost) : 2 = 5,5 hod + (3 hod : 2) = 5,5 hod + 1,5 hod = = 7 hod čistý čas pohybu K času nezapomeňte připočítat přestávky: Po prvních 15 minutách přestávka 5 minut – optimální oblečení, otázky na tempo skupiny (rychlost). Každou hodinu 10 minut na pití. Po 3 hodinách 30 minut na jídlo.

UŽITEČNÉ ODKAZY Lavinové zpravodajství: ČR: http://horskasluzba.cz/ SR: http://laviny.sk/ Evropa: http://www.avalanches.org/ USA: http://www.avalanche.org/ Kanada: http://www.avalanche.ca

Trasy v ČR a SR Krkonoše http://www.krnap.cz/skialpinismus/ Šumava http://www.sumava.net/itcruda/ prospekty.asp Krušné hory http://www.skialpnadhrobem.cz Slovensko http://www.freeskialp.sk

Předpověď počasí Rakousko: http://www.zamg.ac.at/cms/de/aktuell Plánování túr v Alpách Švýcarsko: http://meteo.ch/ http://www.alpenverein.at/portal/ Svět: http://www.yr.no/ berg-aktiv/wege-touren/index.php http://www.alpintouren.com/AT2006/ O sněhu a lavinách http://www.bergsteigen.at http://www.slf.ch - komplexní info http://gipfelbuch.ch/ http://lawinenwarndienst.blogspot. co.at – blog o lavinách (něm.) Komplexní infoservis z lyžařských http://snehove-zpravodajstvi.eu resortů (sníh, počasí, webkamery): – sníh u nás i v Alpách http://snowhit.com/ – objevuj lyžařský http://lawis.at/ – meteostanice (Tirol) svět ve 3D.

www.hudy.cz

Túry s horským vůdcem Hudy Mountain Guide (HMG) http://www.hudymountainguide.cz Inspirativní weby a časopisy http://snow.cz/ http://freeskiing.cz/ http://www.powderline.cz/ http://www.freeskier.sk/ http://www.bergundsteigen.at/ http://www.powderguide.com http://www.powdermag.com/ http://freeskier.com/ http://skiingmag.com Záchrana a první pomoc v horách http://www.ikar-cisa.org

77

Před túrou

ČASY OBVYKLÉ PŘI VÝPOČTU TRVÁNÍ TÚRY

OBTÍŽNOST LYŽAŘSKÝCH TÚR

Před túrou

V průvodcích lyžařských túr se můžeme setkat s  různým značením. V  roce 1998 sestavili metodici Švýcarského alpského klubu SAC komplexní stupnici obtížnosti skialpinistických túr. Před několika lety ji začali používat po dohodě i Rakušané. Francouzi používají převážně stupnici Blachére.

STUPNICE SAC (ŠVÝCARSKO, RAKOUSKO) L

lehké (leicht)

WS

málo obtížné (wenig schwierig)

ZS

poměrně obtížné (ziemlich schwierig)

S

obtížné (schwierig)

SS

velmi obtížné (sehr schwierig)

AS

výrazně obtížné (äusserst schwierig)

EX

extrémní

FRANCOUZSKÁ STUPNICE BLACHÉRE

Stanovení obtížnosti je mnohem složitější než např. u sportovního lezení. Zohlednit se musí především podmínky na túře. Povětrnostní podmínky variabilně ovlivňují terén, a  tím se náročnost túry může změnit. Jiná bude tatáž túra po napadnutí 30 cm mokrého sněhu a jiná na jarním firnu. Právě to zohledSTUPNICE LABANDÉ PRO JEDNOTLIVÉ SVAHY S1

sjízdná cesta

S2

údolí, mírné svahy

S3

široké svahy do 35 º

S4

svahy do 45 º, bez vysoké expozice, jinak 35 až 40 º

S5

> 45 až 55 º v kuloárech a bez vysoké expozice, jinak 40 až 50 º

SM

průměrný, slabší lyžař

BS

dobrý lyžař

TBS

velmi dobrý lyžař

BSA

dobrý lyžař a alpinista

S6

> 55 º bez velké expozice, jinak > 50 º

TBSA

velmi dobrý lyžař a alpinista

S7

> 60 º nebo se skoky

78

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA Pro celkové hodnocení trasy se započítává nejvyšší hodnota hlavních kritérií. Od stupně WS může být k upřesnění používáno doplňkových znamének + a -. V záhlaví popisu túry je počínaje stupněm WS udávána i  maximální strmost (někdy i délka takového úseku). V případě, že hraje roli alespoň jedno z  pomocných kritérií, je stupeň zvýšen o  1/3. Např. z WS+ na ZS-. Pro technické pasáže alpského stylu platí stupnice pro horské výstupy, obtížnost se

zvyšuje a stupeň platí pro celou trasu. Taková exponovaná místa musí být v popisu obtížnosti jednotlivé túry slovně popsána. Např. „ostrý hřeben 30 m v závěru výstupu na vrchol V+“. Nejčastěji se v  průvodcích vyskytují trasy obtížnosti L až S. Trasy AS se v lyžařských průvodcích vyskytují jen ve výjimečných případech, trasy EX nebývají uváděny vůbec.

POMOCNÁ KRITÉRIA V tabulce jsou uvedená hlavní kritéria posuzování obtížnosti, ale v úvahu je třeba brát ještě další okolnosti: Zhoršená orientace při výstupu i sjezdu Průběh trasy není zřetelný Chyba na trase není téměř nebo vůbec korigovatelná

STUPNICE SAC (ŠVÝCARSKO, RAKOUSKO) STRMOST

CHARAKTER TERÉNU VÝSTUP I SJEZD

SOUTĚSKY, ŽLEBY VE SJEZDU

EXPOZICE TERÉNU

pod 28 °

mírný, pahorkatina, hladký podklad

žádné žleby ve sjezdu

žádná

WS

okolo 30 °

zpravidla otevřené svahy s několika krátkými strmými stupni, žleby, skalnatými bloky s možností zlehčující varianty, nutná technika otoček (vraceček)

zúžení jsou krátká a plochá, lyže lze nechat jet přímo

krátké úseky, malé nebezpečí

ZS

okolo 35 °

krátké strmé stupně bez možnosti volby snadnější trasy, terénní překážky ve strmějších svazích vyžadují dobrou reakci

krátká, ale strmá zúžení, nutné jsou přibrzďovací oblouky a přeskakování

delší vzdušné úseky s terénními vlnami, které umožňují přibrzďování (nebezpečí zranění)

S

okolo 40 °

strmé svahy bez možností lehčích variant, jistota při otočkách, řada překážek vyžaduje technickou vytříbenost

zúžená trasa dlouhá a strmá, s rovnoměrným podkladem, možné krátké přibrzďovací oblouky

dlouhé vzdušné úseky, často v kamenitém nebo suťovitém terénu (při tvrdém sněhu životu nebezpečné)

SS

okolo 45 °

všeobecně velmi strmý terén, často se skalními stupni, četné náročné překážky

dlouhá a velmi strmá zúžení, nerovnoměrný drsný podklad, i krátké oblouky jsou obtížné

mnohá vzdušná místa, často ve skalnatém terénu

AS

okolo 50 °

mimořádně strmé svahy, ve sjezdu žádná možnost odpočinku

řada velmi dlouhých a strmých soutěsek a zúžení, často sjízdné jen sesouváním nebo přeskakováním

extrémní expozice

EX

55 ° a více

extrémní strmé stěny a kuloáry, jen pro absolutně špičkové borce

občas nutné slaňování skalních stupňů

L

www.hudy.cz

79

Před túrou

ňuje moderní švýcarská stupnice. Dříve byly základem pro určení stupně obtížnosti lyžařské dovednosti; z  nich vychází kromě škály Blachére i  stupnice obtížnosti jednotlivých svahů podle Labandé.

MAPA – ZÁKLADNÍ INFORMACE Pokud si chceme sami (bez vůdce) naplánovat a uskutečnit túru pak se neobejdeme bez orientačních schopností a především práce s mapou a navigací GPS, popř. buzolou.

Před túrou

UMĚNÍ ORIENTACE V terénu se musíte orientovat a naplánovanou trasu si umět prostorově představit. Jak na to? Pozorujte terén, nahlížejte do mapy, případně zapojujte paměť (dřívější, shodná túra). Cestou musíte umět odhadovat vzdálenost, směr, sklon svahů, převýšení atd. Všemi smysly se stále snažte vnímat důležité informace, např. jakým směrem vane vítr, kde přitéká potok, kde je povrch sněhu tvořen krustou apod. Orientační schopnost můžete stále trénovat a  rozvíjet, i  pokud nejste obdařeni přirozeně dobrým smyslem pro orientaci. V mlze je téměř nemožná orientace bez pomoci technických pomůcek. Proto musíte umět pracovat s mapou a GPS a tyto pomůcky mít vždy s sebou.

CHARAKTERISTIKY MAPY Mapa je zakreslený průmět krajiny z výšky. Jedinou veličinou, která na mapě přesně odpovídá skutečnosti, je úhel. Na severní polokouli bývá sever na horním okraji mapy, jih dole, západ vlevo a  východ vpravo. Na mapách, kompasech a buzolách dnes dominuje cizojazyčné značení světových stran. Sever (0°) je N (north), jih (180°) S (south), východ (90°) E (east) a západ (270°) W (west). Stínování reliéfu. Na mapách „svítí“ slunce od severozápadu a  této konvenci odpovídají na mapě i stíny. V přírodě se používají nejlépe mapy v měřítku 1:25000, 1 cm na mapě je skutečných 25000 cm = 250 m. Nejmenší použitelná kvalita je 1:50000. Vzdálenost 1 km tedy na takové mapě představují 4 cm. Ekvidistance je informace o tom, jakým vertikálním rozestupům odpovídají sousední vrstevnice (čáry spojující místa se stejnou 80

nadmořskou výškou). Většinou to bývá 20 m, přičemž vrstevnice znázorňující celé stovky bývají zvýrazněny o něco tlustší čarou. Tiráž udává rok vydání mapy, datum poslední aktualizace značených cest, stav ledovců (letopočet) a  údaje pro spolupráci s  GPS (formát souřadnic, elipsoid).

KOMPATIBILITA MAPY S GPS Všechny moderní, solidní mapy se dnes dodávají kompatibilní s GPS. Mapu pokrývá síť pravoúhlých souřadnic, obvykle čtverce 1x1 km. V tiráži mapy najdete formát souřadnic a elipsoid, shodné musíte zadat do GPS a  pak je možné najít na mapě bod podle souřadnic, naměřených přístrojem GPS. Naopak z mapy lze odečíst souřadnice a zadat je do GPS navigace. V Evropě jsou obvykle souřadnice na mapě ve formátu UTM UPS a elipsoid WGS 84.

ORIENTACE MAPY K SEVERU Hrubá orientace - bez buzoly. Mapou pootočte tak, abyste známé markantní cíle v terénu viděli pod stejným úhlem, jaký je v mapě. Přesná orientace - použijte buzolu. Na buzole otáčením úhloměru nastavte sever „N“ nebo-li 0 º. Hranu buzoly přiložte na mapu tak, aby hrana přesně kopírovala boční okraj mapy (severojižní linii N-S). Otáčejte současně mapou i přesně přiloženou buzolou tak dlouho, dokud střelka neukazuje na značku severu na úhloměru buzoly. V ten okamžik míří mapa přesně k  severu.

GPS – ZÁKLADNÍ INFORMACE Při zvratu počasí nepostradatelný pomocník. Pořiďte si digitální mapy a při plánování túr si nahrajte trasy do GPS již doma. Lepší volbou jsou mapové přístroje. Současné navigace mají buzolu a spolehlivý výškoměr. JAK FUNGUJE GPS Satelitní družice vysílají signál, který přijímá a vyhodnocuje přístroj GPS. Aktuální pozice přístroje se odvodí z  vypočtených vzdáleností k  jednotlivým družicím, jejichž signál přístroj zachytil svojí anténou. Čím více družicových signálů přístroj zachytí, tím přesněji vypočítá svoji polohu. K  určení polohy potřebujeme signál z  alespoň tří satelitů, k  určení nadmořské výšky ze čtyř.

Co dělat, když prší? Všechny outdoorové přístroje splňují normu IPX7, podle které musí přístroj vydržet 30 minut ponoření do vody ve hloubce 1 m. V jakém teplotním intervalu GPS bezvadně funguje? Přístroje Garmin od -15 ºC do +70 ºC. V silnějším mrazu dochází k rychlému vybíjení baterií, do mrazu se hodí lithiové baterie.

V každém okamžiku znáte svoji polohu. Neustálý přehled o  aktuálním směru a zbývající vzdálenosti do cílového bodu Kopírováním předem nahrané trasy lze túru dokončit i za minimální viditelnosti.

CO JE DOBRÉ VĚDĚT Jak přesně určí GPS pozici? Pokud není omezen „výhled“ GPS na oblohu a nic nebrání příjmu signálu z  družic, je přesnost polohy a nadmořské výšky +- 5 m. Čím více družic, tím větší přesnost. Lze nahrát do GPS topografickou mapu? Do přístrojů, které jsou k tomu určeny ano. Takové bývají většinou vybaveny paměťovým slotem. Lze do nich nahrát vektorové mapy výrobce. Rozsah nahrané mapy limituje velikost paměťové karty. Jak dlouho vydrží baterie? To závisí přístroj od přístroje. Spotřebu baterií ovlivňuje míra používání osvětlení a  také nastavení časového intervalu vyhodnocování dat. Průměrně počítejte se spotřebou 2 až 3 celodenní túry v zimě a 4 až 6 v létě na dvojici dobíjecích akumulátorů (2500 mAh). Jak odolává GPS nárazům? Přístroje jsou mimořádně robustní, vydrží zrychlení až 6  g, které může vzniknout při vibracích a nárazech.

Rutina. Pravidelné používání GPS zvyšuje jistotu ovládání a  důvěru v  navigaci. Zautomatizované ovládání může pomoci v nouzové situaci. Papírová mapa. Klasická topografická mapa oblasti patří v každém případě do batohu. Je to na rozdíl od GPS základní orientační prostředek. Náhradní baterie. Vždy mějte připravenou náhradní sadu baterií. Ukládejte data. Po túře uložte tracks i waypoints do PC. Vytváříte tím archív vlastních tras, a  pokud se za čas vydáte do stejných míst, můžete si nahrát z počítače už jednou ověřená data. Firmware. Software přístroje příležitostně aktualizujte prostřednictvím webových stran výrobce. Vypínejte osvětlení. Omezte na minimum osvětlení, resp. intenzitu osvětlení displeje – výrazně šetříte baterie. Lithiové baterie do rezervy. Výborně odolávají chladu a  navíc jsou o  30 % lehčí. Svoji kapacitu neztrácí několik let – ideální jsou jako rezervní. Tech tip: Držitelé HUDYpartner karty a členové OEAV mají slevu na nákup map v prodejně Mapis, V Praze na Smíchově, Štefánikova 63.

www.hudy.cz

81

Před túrou

10 DOBRÝCH RAD

VÝHODY GPS

DIGITÁLNÍ MAPY S rozvojem GPS a  vůbec digitalizací veškerých informací nabývají digitální mapy logicky na významu. Celé výřezy map lze dnes nahrávat do paměťových karet navigačních přístrojů. Klasické papírové mapy na túře ale rozhodně nahradit nemohou. Limitem je především velikost displeje. SKITOURING NA OEAV Digitální mapy (např. OEAV nebo Swisstopo) se dodávají na nosičích DVD či na miniaturních kartách SD. Pokud si jako příklad vezmeme třeba skvělé digitální mapy rakouských Alp 1:25 000 od OEAV, lze využít početnou databázi lyžařských túr. Ty si můžete nejen prohlédnout ve shodné 2D dimenzi jako na mapě papírové, ale také v trojrozměrném zobrazení. Otáčením a  nakláněním si horu a  linii túry můžeme prohlédnout ze všech stran.

Před túrou

DALŠÍ FUNKCE Obr. 1 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D zobrazení na mapě OEAV

ROZDĚLENÍ MAP Digitální mapy se dělí na dva základní typy – rastrové a vektorové. Rastrové mapy bohužel nemůžeme nahrávat do GPS, i když se mnozí domnívají, že do navigace můžeme nahrát jakoukoli digimapu. To jde ale jen do přístrojů k  tomu určených, označených „GPS Map“, a navíc musí jít o speciální mapy. Rastrové mapy výborně poslouží při plánování túry v počítači. Do navigačních přístrojů pro outdoor (např. Garmin) lze obvykle nahrávat mapy vektorové, které mají nižší kvalitu než mapy rastrové, ale pro základní orientaci jsou dostačující. Displeje outdoorových navigací nejsou moc velké, a tak mají tyto mapy k celkové orientaci na větším území citelně nižší použitelnost než klasické mapy papírové.

Obr. 2 – Měření sklonu svahu

82

K tomu navíc můžete změřit sklon svahu na potenciálně nebezpečných místech, naměřit vzdálenost nebo si celou trasu nahrát do GPS. Dále je možné po túře stáhnout data do počítače a prohlédnout si třeba výškový profil nebo si dokonce nechat na displeji projet svoji stopu (track) v 3D animaci. Nabízí se volba mezi zeměpisnými nebo UTM souřadnicemi. Za zmínku stojí ještě funkce vyhledávání míst. Stačí kliknout na ikonku „dalekohled“, zadat např. „Vernagt“, a hned se objeví nabídka všech pojmů obsahující tento slovní základ na všech rakouských mapách.

Z PAPÍROVÉ SI VYTVOŘTE DIGITÁLNÍ Pokud nemáte k dispozici digitální mapu dané oblasti, můžete si ji vytvořit z mapy papírové, bez které se na túře neobejdete. Oskenujete ji a v programu Ozi Explorer z ní po kalibraci uděláte mapu digitální, která postačí pro základní funkce – vytvoření stopy a uložení bodů.

Obr. 3 – Online mapa Tyrolska s označením svahů prudších více než 30 °

Obr. 4 – Online mapa Švýcarska s označením svahů prudších více než 30 °

VIRTUÁLNÍ TÚRA

Obr. 5 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D zobrazení na mapě OEAV

Obr. 6 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D na mapě Google Earth

DIGITÁLNÍ MAPA

Oblast Alp, kam se na lyžařské túry vyjíždí nejčastěji, je nafocena velmi precizně € obr. 6 a ve vysokém rozlišení (na rozdíl od např. nepálského Himálaje). To je velmi důležité, např. pro znázornění ledovcových trhlin – což je pro plánování skvělá pomoc. U  ledovců vždy zkontrolujte, kdy byl snímek pořízen. Výhodou letních snímků je obnažení ledovců, a tedy i čitelnost případných trhlin.

Jako příklad se hodí oblíbená túra na Fluchtkogel z  Vernagthütte v  Ötztálských Alpách na mapě Rakouska od OEAV. Digitální mapa nabízí dva typy zobrazení: Klasické zobrazení trasy je dvojrozměrné € obr. 1, přičemž linie trasy je vyznačena tlustou fialovou čárou. Pro mnohem lepší představu poslouží plastické, trojrozměrné zobrazení € obr. 5. Pomocí myši lze terén libovolně natáčet i měnit úhel pohledu. Velice atraktivní funkcí je virtuální projížďka trasy, kdy nám šipka projede linií túry v 3D zobrazení. Zejména pro posouzení lavinového nebezpečí je klíčovou funkcí měření sklonu svahu € obr. 2. Pro vyhodnocení časové i  fyzické náročnosti poslouží znázornění výškového profilu túry. Při plánování túry využijete i funkci změření délky úseku.

GOOGLE EARTH Z hlediska skialpinismu má zobrazení satelitní mapy Google Earth (GE) zemského povrchu význam jednak při virtuálním obhlédnutí terénu, nejlépe pro konfrontaci trasy na papírové mapě s plastickou animací. Velkou předností GE je její velice pohodlné ovládání a natáčení. GE Je to také výborná pomůcka pro trénink čtení papírové mapy – odpovídá vaše prostorová představa terénu odvozená z  papírové mapy skutečnosti? Zkuste si to!

SPECIÁLNÍ MAPY SE SKLONEM SVAHU Na webu najdete interaktivní mapu Tyrolska. Kromě orientační nabízí dvě skvělé funkce. První je určení souřadnic pro GPS v  několika formátech. Druhou tvoří barevné zóny zobrazující sklon svahu v rozmezí po 5 stupních. Svahy prudší než 30 ° pro celé Švýcarsko najdete na www.mapplus.ch € obr. 4, pro Tyrolsko na www.lwd.tirol.gv.at € obr. 3.

PODMÍNKY A KLÍČOVÁ MÍSTA Pro prohlídce trasy ve 3D se mnohem lépe budou určovat klíčové body trasy € 74. Stejně jako stav podmínek si je pro přehlednost zaneste do formuláře „Plánování túry“, který je ke stažení na www.hudy.cz. Více podrobných informací na téma orientace (mapy, buzoly, GPS) si lze stáhnout v internetovém archivu časopisu info@hudy na www.hudy.cz.

www.hudy.cz

83

Před túrou

Samozřejmou součástí plánování túr ještě doma u pracovního stolu je nejen studium tištěných průvodců a map, ale také využití možností „digitální doby“. Kromě digitálních map je skvělým pomocníkem především satelitní mapa Google Earth.

GPS A KOMUNIKACE S MAPOU Pro praktické použití GPS je především potřeba umět přenést souřadnice změřené přístrojem na mapu a naopak z mapy odečíst souřadnice daného bodu a zadat je do přístroje. Další využití GPS představuje kopírování trasy uložené v přístroji. hdddºmm.mmm, např. 49°14.617´. V  tomto formátu najdete na webu souřadnice pokladů při geocachingu. 3) ve stupních, minutách a  vteřinách hddd°mm´ss´´, např 49°14´37´´.

PRAVOÚHLÁ SÍŤ SOUŘADNIC

Před túrou

Současné mapy jsou už kompatibilní s  GPS. Mají rovinné souřadnice s pravoúhlou čtvercovou sítí. Čtverce obvykle bývají o straně 1 km. Kilometrová síť umožňuje jednoduché odečítání vzdálenosti z mapy. Souřadnice jsou uváděny v metrech na osách x a y. Čtou se doprava od nultého poledníku a nahoru od rovníku. Střední Evropa je východně od Greenwiche, a  tak osu x označujeme E (easting), a severně od rovníku, osu y  tedy N  (northing). Poloha bodu je tak vzdálenost v metrech od nultého poledníku (E), resp. od rovníku (N).

NAVIGACE PO PROŠLÉ TRASE

SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM

Optimální metoda pro pohyb v horách. V praxi ji lze použít dvěma způsoby: Aktivací funkce Naviguj zpět na stránce „Záznam prošlé trasy“. Předpokladem je mít zapnutý záznam túry, například při výstupu na vrchol. Při předpokladu sestupu stejnou cestou lze tuto metodu použít. V terénu kopírováním linie virtuální prošlé trasy, kterou si v klidu domova vytvoříte v PC a nahrajete si ji do přístroje.

Pro účely GPS se používá celosvětový souřadnicový systém WGS 84. V  menu GPS jej máte označen slovem elipsoid (česky) nebo Map datum (anglicky). Některé země mají svůj elipsoid. Druhou veličinou je formát souřadnic (position format). Standardně se používá formátu UTM UPS, ale opět existují i odlišné formáty.

GPS A SOUŘADNICE ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE V době před GPS se používaly na mapách pouze zeměpisné – sférické souřadnice. Poloha se uvádí v  severní / jižní šířce, označované N  / S, a východní / západní délce, E / W. GPS nabízí tři volby formátu zeměpisných souřadnic: 1) ve stupních hddd.ddddd°, např. 49.24362°, např. v Google Earth. 2) ve stupních, minutách a  desetinách minut 84

JAK ODEČÍST SOUŘADNICE Z MAPY? Na GPS jdeme do Menu € Nastavení € Jednotky € Formát souřadnic + Elipsoid. Obě hodnoty nastavíme tak, jak je uvedeno na mapě. Příklad z mapy rakouského Alpenvereinu – systém WGS 84 a souřadnice UTM UPS.

RECHTER FERNERKOGEL – ÖTZTALER ALPEN V tiráži mapy si přečtete, jaký je elipsoid (WGS 84), formát souřadnic (UTM UPS) a v jaké zóně se mapový list nachází (32T). Mapa je pokryta čtvercovou sítí, jednotlivé linie jsou od sebe 1 km, na mapě v měřítku 1:25 000 tedy 4 cm od

JAK PŘENÉST POLOHU Z GPS NA MAPU? Tuto dovednost potřebujete k tomu, abyste se na mapě dokázali najít.

022

630 000

643 000 575

740

158 000

196 000 670

Obr. 1 – Odpočet souřadnic na mapě OEAV

Obr. 2 – Odpočet souřadnic na mapě SwissTopo

Obr. 3 – Nastavení jednotek u map OEAV a KČT

Obr. 5 – Nastavení jednotek u map Swiss Topo

Obr. 4 – Odečtené souřadnice vrcholu R. Fernerkogel

www.hudy.cz

Obr. 6 – Souřadnice přístrojem změřené polohy

85

Před túrou

SJEZD ZE SCHILTHORNU Postup na příkladu ze švýcarské lyžařské mapy v měřítku 1:50 000. Při sjezdu volným terénem z  vyhlídkové hory Schilthorn vede trasa širokým a  členitým údolím Soustal. Stěžejní je na pomyslné křižovatce odbočit vlevo. Právě GPS nám v takové situaci pomůže určit svou polohu na mapě. Předně si musíme upravit nastavení GPS v souladu se švýcarskými mapami. Tedy elipsoid CH-1903 a formát souřadnic Švýcarský grid. V předpokládaném místě rozcestí jsou souřadnice v šestimístném švýcarském formátu na displeji: 630 740 / 158 022 (pozn. E/N). Od linie v mapě 630 naměřte 740 m, resp. od linie 158 pouhých 22 m, a  v průsečíku bude na mapě bod přenesený z GPS € obr. 2.

z tiráže mapy

sebe. K odečítání souřadnic z mapy používáme nejlépe plánovací fólii. Polohu daného bodu měříme doprava (easting) a nahoru (northing) od nejbližších souřadnic € obr. 1. Přiložením měřidla na plánovací fólii (pro měřítko 1:25 000) změříme vzdálenosti bodu „Rechter Fernerkogel“ od nejbližších čar sítě. Vodorovně, doprava (easting) naměříme 670 m. Svisle, nahoru naměříme 575 m. Tyto vzdálenosti přičteme k hodnotám nejbližších linií na mapě. Hodnota UTM souřadnic je popsána šestimístným číslem po okrajích mapy, např. na ose y, která je pro nás northing, měříme od linie 196 000. Ve skutečnosti je však souřadnice této linie 5 196 000. V  tiráži totiž stojí, že hodnotu uvedenou na okraji mapy je potřeba zvýšit o 5 000 000. Ještě je nutné připočítat na mapě naměřených 575, a součtem je tedy N 5196575. Zbývá stanovit easting. Podle tiráže jde o zónu 32T, měřili jsme od linie 643 000 a připočteme naměřených 670 m. Easting je tedy 32T 643670. € obr. 3

ODPOČET SOUŘADNIC V MAPĚ KČT – ELIPSOID S 1942

MAPY A GPS V ČESKÉ REPUBLICE

Odpočet souřadnic kóty 470,8 západně od obce Třebařov na listu 50 Svitavsko. V GPS manuálně nastavíte formát souřadnic a  elipsoid. Pokud nastavené konstanty uložíme, máme do budoucnu vystaráno – pro mapy KČT na S 1942 – v  menu jednotek přepneme na „Uživ. UTM Grid“ a „User“. Stejně jako v předchozích případech naměříte na ose x (Easting) doprava od linie 24 vzdálenost 360 m a na ose y (northing) 900 m nahoru od linie 22. Pozor na malá dvojčíslí 36, resp. 55. S nimi musíme počítat při sestavení finálních souřadnic. E (x) = 36+24+360 a  N (y) = 55+22+900 (+ je pomyslné), do GPS naťukáme pozici 3624360 / 5522900.

Před túrou

900

Mapy KČT, označené „GPS“ nejsou jednotné. Některé starší listy používají Krassovského elipsoid S 1942. V menu GPS nelze elipsoid S 1942 nastavit a tak jej do GPS musíte zadat manuálně, stejně jako formát souřadnic. Konstanty, které je potřeba zadat do nastavení GPS, nejsou na mapě uvedeny – viz tabulka. Nejaktuálnější vydání map KČT odpovídá mezinárodnímu standardu UTM UPS na elipsoidu WGS 84.

36 24 000

55 22 000 360

Obr. 7 – Odpočet souřadnic na mapě KČT

Obr. 8 – Uživatelské nastavení Obr. 9 – Souřadnice kóty jednotek u starších map KČT 470,8

Garmin eTrex 30

Obr. 10 – Uživatelský formát souřadnic

FORMÁT SOUŘADNIC € UŽIV. UTM GRID ČECHY A ZÁPADNÍ MORAVA DO 18º VÝCH. DÉLKY

VÝCHODNÍ MORAVA A SLOVENSKO

Obr. 11 – Uživatelský elipsoid

ELIPSOID (MAP DATUM) € USER

ZADÁVANÉ HODNOTY

ANGLICKY

Počátek zeměpisné délky

Longitude origin

E 015º

E 021º

DX

+ 23

Měřítko

Scale

1.0000

1.0000

DY

- 124

Odsazení východní délky

False Easting

3500000

4500000

DZ

- 84

DA

- 108

DF

0,0048076

Odsazení severní šířky

False Northing

0.0

0.0

ČECHY, MORAVA, SLEZSKO, SLOVENSKO

Obr. 12 – Jak nastavit uživatelský formát souřadnic a elipsoid u starších českých a slovenských map se systémem S 42

86

Sideral Univerzální skialpová bota pro skialpinisty, kteří preferují lehkost při stoupání. Barva: červená Hmotnost: 1065 g (vel. 27) Podešev: LazerGrip™ Rozsah velikostí: 24-31,5 Stahování: 2 přezky Vnější materiál: Grilamid®

KONTROLA A NOŠENÍ VYHLEDÁVAČŮ

Na túře

Lavinový vyhledávač je neoddiskutovatelnou součástí výbavy pro zasněžený volný terén. Nejdůležitější je samozřejmě umět s ním správně zacházet v případě lavinové nehody. S tím ale souvisí i další rutinní činnosti…

KONTROLA VYHLEDÁVAČŮ PŘED KAŽDOU TÚROU Abyste zjistili, zda vyhledávač správně funguje a  zda účastnící túry ovládají alespoň základní manipulaci, provádí se kontrola před každou túrou. Toto tzv. standardní opatření nikdy nevynechávejte, nestojí moc času ani úsilí. Vedoucí skupiny stojí dva metry před skupinou, všichni drží vyhledávač zapnutý v režimu vysílání. Na jeho povel přepnou členové skupiny své vyhledávače do režimu vyhledávání, vedoucí stále vysílá. Vedoucí tak snadno zjistí, zda každý umí přepnout přístroj z režimu vysílání na vyhledávání, a  každý ve skupině si ověří, zda jeho přístroj ukazuje směrem k vedoucímu a zda odpovídá vzdálenost a  směr zobrazený na displeji. Poté se vedoucí posune 5 až 10 m od skupiny, přepne přístroj na vyhledávání, ostatní přepnou vyhledávače do režimu vysílání. Účastníci túry se přibližují po jednom k  ve88

doucímu, který kontroluje, zda jeho přijímající vyhledávač signalizuje maximum ve chvíli, kdy ho míjí kontrolovaný člověk (vysílající vyhledávač). Nakonec si vedoucí ověří, zda si po zkontrolování celé skupiny přepnul svůj vyhledávač do režimu vysílání. Lavinový vyhledávač vypínejte zásadně až v  cíli túry (chata, parkoviště), nezávisle na subjektivním pocitu nebezpečí. Pokud je skupina na túrách více dní, pak poté, co vedoucí zjistí, že všichni manipulaci s  vyhledávačem ovládají, omezí kontrolu před túrou na ověření vysílací funkce jednotlivých vyhledávačů.

NA TĚLE NEBO V KAPSE Vyhledávač můžete nosit dvěma rovnocennými způsoby. Na rozdíl od lopaty a sondy jej nenosíte nikdy v batohu, ale vždy přímo na těle. Součástí vyhledávače je pouzdro s  popruhy k  nošení vyhledávače přímo na těle. Druhou

možností je vložit vyhledávač do kapsy na zip. V  obou případech je dobré mít displej, tedy nejzranitelnější část přístroje, umístěnou na straně k tělu.

CO RUŠÍ VYHLEDÁVAČ Schopnost správně určovat polohu i  výdrž baterií vyhledávače může negativně ovlivňovat bezprostřední přítomnost jiných elektronických přístrojů, především mobilu, ale i vysílačky nebo GPS. Proto udržujte zapnutý

Optimální způsob nošení vyhledávače

mobil nebo navigaci alespoň 50 cm od vyhledávače. Mobil máte často v náprsní kapse, navigaci ve víku nebo připnutou na popruhu batohu, a  také proto je zadní kapsa kalhot vhodnou volbou z hlediska možného rušení.

ZAPAMATUJTE SI! Vyhledávač + lopata + sonda. Jen kompletní trojice má smysl. Samozřejmost a povinnost na každé túře. Jenom pokud svůj vyhledávač bezvadně ovládáte, můžete ve stresu někoho najít. Před každou túrou je povinná vzájemná kontrola vyhledávačů. Pokud můžete, pořiďte si lavinový batoh (ABS-Airbag, Snowpulse nebo R.A.S.) Nikdy do vyhledávače nepoužívejte dobíjecí baterie!

Vyhledávač na těle a v batohu lopata , sonda, lékárnička a bivakovací vak – to je základ bez kompromisů. Řada lidí si myslí, že po lokalizaci vyhledávačem zasypaného snadno vyhrabe rukama nebo lyžemi. Je to nesmysl, už proto, že rychlost rozhoduje o záchraně života. Platí následující rovnice: pípák + lopata + sonda = nejrychlejší záchrana. Praktický pokus přesvědčivě ukázal, jak moc přispívá k úspoře času nejen lopata, ale i sonda.

použité záchranné prostředky

SMYSL MÁ JEN KOMPLETNÍ NOUZOVÉ VYBAVENÍ! Pokus: hloubka zasypání 1m, 60 pokusů o vyproštění provedl Dominigue Stumpert 15 min = pípák + lopata + sonda 26 min = pípák + lopata 50 min = pípák + sonda + ruce 59 min = pípák + ruce + sněžnice

0

www.hudy.cz

20

40

60

doba vyproštění (min)

89

Na túře

1. umístěný v pouzdře a upnutý k tělu popruhy Léty prověřený způsob. Vězte, že vyhledávač musí být vždy překryt alespoň jednou vrstvou oblečení, je ideální upnout ho přes spodní prádlo. Obvykle se zapnutím přezky obvodového popruhu automaticky zapíná do režimu vysílání. 2. v zajištěné kapse Koho obtěžují popruhy, má druhou volbu: zajištěnou kapsu. Tedy v žádném případě to nesmí být kapsa přišitá třeba na bok nohavice. V  každém případě musí být možné spolehlivé zapnutí na zip (ne na suchý) a nesmí se po celou dobu túry otvírat. Vhodná je zadní kapsa kalhot na zip. Není důvod ji otvírat, vyhledávač v ní vůbec nepřekáží a kalhoty si při túře rozhodně nesundáte. Hlavně na jaře se občas stoupá jen v triku a vyhledávač v  popruhu není chráněn další vrstvou.

BEZPEČNÉ CHOVÁNÍ NA TÚŘE Prošlápnout co nejbezpečnější a nejpohodlnější stopu je pro každého skialpinistu velmi důležitou dovedností, pokud chce vyrážet na túry samostatně, bez horského vůdce. Jak se to naučit? Přemýšlejte o stopách, které kopírujete po vašich předchůdcích, a když máte možnost, nevyhýbejte se vůdčí roli a prošlapávejte si stopu sami. Čím bohatší zkušenosti, tím lépe! V oblastech hřebenů bývají často také místa s  nebezpečným navátým sněhem, především na rozhraní hřebenu a závětrného svahu € 42. Rozhraní svahů o  různém sklonu může být labilní zónou, pokud tvarem z  profilu odpovídá oblině. Sníh pokrývající oblinu je náchylný k tvorbě napětí v různorodých vrstvách a  soudržnost sněhu na rozhraní bývá nižší. Lavinový svah nad skupinou. Strmými svahy se snažte stoupat po krajích, a pokud je traverzujete, tak co nejvýše. V  případě uvolnění laviny tak snižujete pravděpodobnost hlubokého zasypání.

Na túře

KDE HLEDAT BEZPEČNOU ZÓNU?

VOLBA BEZPEČNÉ TRASY NEBEZPEČNÁ MÍSTA V TERÉNU Čím hlouběji je člověk pod lavinou, tím nižší jsou jeho šance na přežití. Zvláště nebezpečné zóny v zasněženém terénu jsou: Muldy a žleby. Tam často dochází ke shromažďování lavinového sněhu ze širokého pásma (trychtýřový efekt). Pokud se ocitnete ve žlebu, uzavřeném ze stran, a jede v něm lavina, často neexistuje možnost lavině ujet, pokuste se vyjet z  laviny do strany. Ve žlebech výrazně roste pravděpodobnost hlubokého zasypání, a  tím se snižuje pravděpodobnost včasného vyproštění zasypaných a tudíž úspěšné záchrany. Blízkost hřebene. V oblasti hřebenů bývají často převěje. Proto je namístě opatrnost při jejich přecházení. Lyžařem odlomená převěj může iniciovat utržení laviny na svahu, na nějž převěj spadne (často zároveň s lyžařem). 90

Ploché hřebeny mají výhodu v tom, že nebezpečná místa jsou většinou pod lyžařem. Svahy s mírným sklonem (do 30 º) lze považovat za bezpečné, čím menší sklon, tím bezpečnější. Vypouklé svahy, bráno podle tvaru povrchu (zvané také konvexní), jsou většinou bezpečnější než prohlubně (byť rozlehlé a  mírné). Na vypouklém svahu jste obvykle nad nebezpečím, naopak prohlubní může „protékat“ lavina, uvolněná někým jiným v poměrně velké vzdálenosti nad vámi. V dostatečné vzdálenosti od strmých svahů se držte od 3. stupně nebezpečí (3 z 5, značné) a  především při 4. stupni (vysoké), pro který jsou typické samovolné, spontánní laviny. Pokud by vás zasáhla rozjetá lavina z  okolního svahu, obvykle bude mít velkou rychlost a průvodním jevem bude i silná tlaková vlna. Ostrůvky jistoty jsou místa, kde lídr skupiny shromažďuje svoji skupinu. Mělo by jít o co nejbezpečnější místo (v rámci možností) pro skupinovou přestávku (při výstupu, sjez-

CO JE NADE MNOU? Od 3. stupně nebezpečí („značné“) může dojít k uvolnění laviny i na úpatí svahu. V takovém případě hrozí hluboké zasypání. Sledujte proto nejen svou stopu, ale i terén nad sebou. Rovněž na rovinatém terénu vás může zasáhnout nahoře uvolněná spontánní lavina. To hrozí hlavně na jaře, když je sníh často vlivem tepla provlhlý. Typická situace při pozdních odpoledních nástupech na chatu z parkoviště v údolí.

CO JE PODE MNOU? Skalní bloky nebo stromy v  lavinové dráze zvyšují riziko zranění. Nad terénními zlomy hrozí nebezpečí stržení lavinou (i malou) a následný pád strmým svahem nebo do propasti.

ŠPATNÁ VIDITELNOST Vidět znamená rozpoznat nebezpečí a možnost vyhnout se mu. Za mlhy je lavinové nebezpečí skoro nerozpoznatelné, a  proto není možné vést optimální, bezpečnou stopu. Nejde se ani vyhnout lavinově velmi nebezpečným shromaždištím navátého sněhu. Kombinace špatné viditelnosti a  zvýšeného lavinového nebezpečí vyžaduje velkou opatrnost, racionální rozhodování, nebo dokonce zrušení túry. Při 3. stupni nebezpečí (značné) vyrážíme na túru jen za dobré viditelnosti, pokud je vidět hůře, túru podnikáme jen do 2. stupně nebezpečí (mírné). Za špatné viditelnosti výrazně roste význam použití navigačního přístroje GPS. Zapněte si funkci „záznam prošlé trasy“ a  v případě zhoršení podmínek můžete při sjezdu snadno kopírovat trasu výstupu.

STANDARDNÍ CHOVÁNÍ Každá túra je jiná, přesto by vaše chování při její přípravě i v průběhu mělo být dost podobné a časem i zažité, zautomatizované. Nezávisle na cíli túry a  aktuálním lavinovém nebezpečí dodržujte následující zásady:

VEČER PŘED TÚROU Túru nebo sjezd pečlivě plánujte, snažte se získat co nejvíce informací (horští vůdci, chatař, lidé na chatě, kteří už vaši túru šli, …). Vycházejte z  lavinové prognózy a  předpovědi počasí, obojího pro danou oblast. O  túře čerpejte informace z  průvodce(ů) a mapy. Stanovte si časový plán túry € 77. Pracujte se specializovanou skialpinistickou topografickou mapou v  měřítku alespoň 1:50 000 nebo lépe 1:25 000. Pro práci s mapou se velmi hodí tzv. plánovací fólie. Navigace GPS by měla být dnes standardním vybavením každé skupiny. Optimální je, když máte v GPS nahrané trasy túr, které jste si doma v  klidu připravili. Pozor, ani mapová GPSka nenahradí mapu papírovou. O cíli túry informujte třetí osobu (např. chataře).

BEZPROSTŘEDNĚ PŘED TÚROU Lavinový vyhledávač kontrolujte vždy před každou túrou. Během túry je stále zapnutý v režimu „vysílač“. Noste jej v pouzdře pod svrchní bundou na těle nebo v kapse na zip € 88. Na snadno dostupném místě v  batohu má každý účastník túry lopatu a sondu, alespoň někdo ve skupině mobilní telefon, popř. vysílačku. Vůdce má vždy mapu, GPS a lékárničku. Vedoucí skupiny vznese před odchodem z chaty kontrolní dotazy, především ohledně vybavení: mají všichni haršajsny, mačky, cepín, …, jsou dostatečně oblečeni, apod., podle typu túry.

www.hudy.cz

91

Na túře

du, pro svačinu atd.). Ideální jsou vyvýšená místa (nad nebezpečnými zónami). Při pohybu po horách se volně inspirujte umístěním horských chat v terénu – to by měly být 100% ostrůvky jistoty.

Na túře

NA TÚŘE Během túry se stále orientujte v  terénu, na mapě si přesně identifikujte svoji polohu. Průběžně vyhodnocujte faktory ovlivňující lavinové nebezpečí (podmínky, terén, sklon svahu, chování dalších lidí na svahu), zda se mění stav v závislosti na nadmořské výšce. Sledujte dodržování stanoveného časového plánu. Průběžně porovnávejte, zda lavinové nebezpečí odpovídá předpovědi (hledáme místa s navátým sněhem, signály nebezpečí, kritické množství nového sněhu atd.). Vyhýbejte se shromaždištím čerstvého (tj. do 3 dnů starého) navátého sněhu € 42. Během dne sledujte vývoj teploty a intenzitu slunečního záření a  odhadujte s  tím spojené nebezpečí lavin mokrého sněhu v odpoledních hodinách. Nebezpečná, klíčová místa (výstup i sjezd) překonávejte po jednom. V případě zhoršování viditelnosti zvažujte náhradní variantu, případně návrat na chatu po dosavadní výstupové stopě.

ORGANIZACE SKUPINY Dodržujte velikost skupiny (2 až 8 členů + vůdce v  neledovcovém terénu, na ledovci maximálně 6 + vůdce). Čím větší skupina, tím vyšší nebezpečí a také nižší rychlost, což může být důležitý faktor, především během túr v teplých jarních dnech. Vedoucí skupiny musí mít potřebné znalosti a  dovednosti k  bezpečnému vedení túry. I skupina kamarádů by mělo mít svého „náčelníka“ a respektovat ho. Role vůdce je velmi důležitá, jen organizovaná skupina se může chovat bezpečně. Vůdce jde jako první, někdo zkušený jde poslední. Volba tempa je přizpůsobená nejpomalejšímu ve skupině, který jde ve skupině na druhé pozici za vůdcem. Členové skupiny se vždy drží pohromadě. 92

STRMOST SVAHU A LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ Rámcově a  velmi orientačně (nikoli striktně) platí, že podle stupně lavinového nebezpečí nevstupujeme na svahy prudší, než je limitní sklon: Při 2. stupni („mírné“) nevstupujeme na svahy strmé 40 º a prudší. Při 3. stupni („značné“) nevstupujeme na svahy strmé 35 º a prudší. Při 4. stupni („velké“) nevstupujeme na svahy strmé 30 º a prudší. Kromě sklonu svahu ovšem zohledňujeme i další faktory, především navátý sníh, provlhlý sníh atd. € 42.

PO TÚŘE V bezpečí a teple chaty si o prožité túře podebatujte, sdělte si zážitky, pocity nebezpečí, strachu i euforie, a především zpětně zhodnoťte a prodiskutujte, proč jste se v daných situacích zachovali zrovna takhle… Právě během diskuse si můžete ujasnit či vyvrátit některé své domněnky. Pro prohlubování zkušeností a uvědomování si nebezpečí je výborným prostředkem právě zpětná vazba.

PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU A SJEZDU Pohybujete-li se v zimním terénu v podmínkách zvýšeného rizika (nevýhodné podmínky, prudké svahy), je na místě opatrné, defenzivní chování vedoucí k co nejmenšímu (bez rázů) zatížení sněhové vrstvy. Takové chování má efekt pouze v případě, že ho dodržují všechny osoby na svahu.

PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU A SJEZDU Tato opatření skupinu příliš nezpomalí, pokud je dobře organizována vůdcem, má odpovídající velikost a každý její člen je disciplinovaný. Dodržujte odlehčující rozestupy (min. 10 m výstup, 30 až 50 m sjezd, viz níže). Vyvarujte se rázovému zatížení sněhu (pády, razantní krátké oblouky apod.) Vyhněte se nejstrmějším svahům a  svahům se skalními bloky. Určete si sjížděný koridor. Zdržujte se na tzv. „ostrůvcích jistoty“.

ODLEHČOVACÍ ROZESTUPY Jsou základním projevem snižování lavinového rizika při výstupu i sjezdu. Při výstupu se dodržují rozestupy min. 10 m. Méně tak zatěžujete sněhovou vrstvu a riziko uvolnění deskové laviny je poloviční. Rozestupy aplikujte zpravidla na svazích od 30 °, hlavně při překonávání obtížnějších, tzv. klíčových míst € 74 Rozestupy jsou důležité i z hlediska následků laviny (nižší pravděpodobnost stržení všech členů skupiny lavinou). Pokyn k rozestupu dává vedoucí skupiny, každý její člen odpovídá za dodržování rozestupu před sebou.

PRAVIDLA BEZPEČNÉHO SJEZDU Pozor! Sjezd není výstup, sjezdový terén musíte posuzovat jako nový, i když přibližně kopírujete výstupovou stopu! Všichni ve skupině jedou stanoveným koridorem, který zpravidla určí vedoucí skupiny. Do sklonu 35 ° dodržujte odlehčovací rozestupy 30 až 50 m.

Jednotlivě se sjíždí od sklonu 35 ° nebo pokud má vůdce (skupina) pocit, že hrozí nebezpečí. Na místě je jasná organizace a  signalizace vedoucím skupiny. Volte optimálně dlouhé dílčí úseky sjezdu (únava, koncentrace). Skupinu shromažďuje její vedoucí na bezpečných místech – tzv. „ostrůvcích jistoty“. Při dojezdu ke skupině lyžař vždy zastavuje nad skupinou. Snažte se jezdit bez pádu, i  to je projevem bezpečného chování. Nikdy nesjíždějte chaoticky a  pohromadě, zatížení svahu více lyžaři naráz může být impulsem k uvolnění laviny. Euforie ze skvělého sjezdu nesmí zatemnit zdravý rozum!

STRMÉ SVAHY SE JEZDÍ PO JEDNOM Lyžař najíždějící stopu na dosud nesjížděném svahu vlastně zkouší, zda jsou na svahu labilní místa. Pokud sjíždějí všichni lyžaři ve skupině takový svah společně, je riziko obzvlášť velké. V takovém případě totiž hrozí uvolnění laviny při zatížení labilního místa a následně k zasypání celé skupiny. Toto riziko snižujte tím, že strmé svahy sjíždíte po jednom, přičemž skupinu organizuje její vůdce. U větších skupin s horšími lyžaři je nutné počítat s časovou náročností sjezdu.

SJEZD KOPÍRUJÍCÍ VÝSTUPOVOU STOPU Kopírování stopy při sjezdu patří mezi bezpečnostní opatření. Důležité je, aby všichni členové skupiny kopírovali stopu, nejeli razantními oblouky a  pokud možno nepadali. V  případě zhoršení podmínek během túry (počasí, viditelnost) je lepší vést linii sjezdu v  bezprostřední blízkosti výstupové stopy. Platí sice pravidlo, že terén při výstupu nemůžeme považovat za zcela bezpečný i  pro sjezd (ani pokud se při výstupu nic nestalo), ale při zhoršené viditelnosti je bezpečnější kopírovat výstupovou stopu než hledat jiné alternativy, které by byly za dobrých podmínek patrně bezpečnější.

www.hudy.cz

93

Na túře

PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU Nejpohodlnější stopa bývá zpravidla i  stopou nejbezpečnější. Kromě rovnoměrného stoupání dodržujte i následující zásady: Stoupejte raději méně prudkým terénem. Oblé hřbety jsou bezpečnější než muldy a žleby. Vyvarujte se lokálních nebezpečných míst, např. osamělých skalních bloků. Pozor při přechodu z  míst s  malým množstvím sněhu na místa hodně zasněžená – hrozí zde zvýšené nebezpečí uvolnění deskové laviny. Vyhněte se místům, odkud může dojít ke zřícení strmým svahem. Vhodně vybírejte místa otoček. Vyvarujte se nadbytečným obloukům a otočkám a dlouhým traverzům. Obcházejte shromaždiště čerstvého navátého sněhu. Zohledňujte nebezpečí ledovcových trhlin, převějí, séraků apod. Na zmrzlém sněhu včas nasaďte na lyže stoupací hřebeny.

TECHNIKA STOUPÁNÍ A SKLON SVAHU Stoupat vzhůru na lyžích zabere během túry největší porci času a většinou sebere i  nejvíce sil. Kromě slušné kondice je důležité zvládat i  optimální techniku, která může spoustu sil ušetřit.

Na túře

ZÁSADY SPRÁVNÉ TECHNIKY STOUPÁNÍ Základem je co největší plocha pásu v kontaktu se sněhem. Přeneste váhu na lyži, ze které se odrážíte k dalšímu kroku a která je vám oporou. Čím strmější svah, tím víc přeneste váhu na pásy (nespoléhejte na hole). Příliš nezvedat lyže, stačí je jen odlehčit a posouvat po sněhu. Za túru uděláte tisíce kroků, takže se vyplatí lyže zbytečně nezvedat. Delší kroky jsou určitě výhodné, ovšem přespříliš dlouhé mohou být jednak vysilující, a jednak může dojít ke ztrátě stability v prudkém stavu. Obecně platí pravidlo: čím strmější svah, tím kratší kroky. Při stoupání zmrzlou, zledovatělou stopou použijte stoupací hřebeny (tzv. haršajsny). Ulehčí výstup a  na exponovaných svazích výrazně eliminují nebezpečí podklouznutí € 18. Naučte se správně stoupací otočku, opravdu se bez ní neobejdete. Když vám nepůjde hladce, způsobí vám citelný úbytek sil. Dodržujte při výstupu za použití otoček rozestupy tak, aby vás lyžař nad vámi v případě nezvládnutí otočky svým pádem neohrozil. Jako vedoucí skupiny v těžkém terénu vybírejte místa na otočky s  předstihem a  ohledem na pohodlné a  bezpečné zvládnutí otočky i zbytkem skupiny. Otočku trénujte zpočátku na pozvolném svahu, při nejistotě pomůže nasazení stoupacích hřebenů na lyže, tzv. haršajsen. Ty zafixují lyži ve svahu a zamezí tak podklouznutí zatížené lyže.

o  sklonu přibližně 30 º  (nebo prudší) přinutí provádět otočky. Měřit můžeme třemi metodami: holemi (orientačně), buzolou nebo sklonoměrem (přesně).

ORIENTAČNÍ MĚŘENÍ HOLEMI K měření použijeme hole, které jsou stejně dlouhé. Hůl položíme na svah a  na sněhu přesně označíme oba konce hole. Hůl zvedneme a jeden konec (hrot) opřeme na horní označené místo. Druhou hůl přiložíme ke konci u držadlu první hole a  necháme ji viset svisle dolů (jako olovnici) tak, aby se její hrot dotýkal sněhu. Pokud hrot visící hole míří nad spodní značku, svah je mírnější než 30 º. Pokud hrot visící hole míří pod spodní značku, svah je strmější než 30 º. 3 2

4

MĚŘENÍ SKLONU SVAHU V TERÉNU Během túry nás kvůli lavinovému nebezpečí zajímá, sklon svahu, především zda je svah prudší než 30 º. Při stoupání na lyžích nás svah

1

<3 3

94

0° 5

>3

0°

JAK DĚLAT STOUPACÍ OTOČKU Otočka patří mezi základní dovednosti. Jejímu provádění se nevyhnete na svazích kolem 30 ° a  prudších. Bezchybné, automatické zvládání otočky na všech druzích sněhu i v krkolomnějších polohách je bezpodmínečně nutné. Je to prakticky jediná možnost, jak změnit směr při stoupání. Druhým důvodem je bezpečnost. Na zledovatělém tvrdém sněhu může znamenat chyba při otočce pád, který se těžko zastavuje a jehož následky mohou být přinejmenším bolestivé. Otočku můžete provádět několika způsoby. Následný fotoseriál popisuje tu nejjednodušší, základní metodu. Znázorněná je otočka směrem doleva.

POSTUP V OSMI KROCÍCH

Na túře

1. Ze stoupací stopy srovnejte lyže ukročením do vrstevnice – kolmo ke sklonu svahu. 2. Před zahájením otočky stabilizujte svoji pozici. 3. Váhu přeneste na spodní, pravou lyži (celá plocha pásu v  kontaktu se sněhem). Levou lyži odlehčete, mírně nadzvedněte a začněte

jí otáčet vlevo. Holemi zafixujte svoji pozici – jedna hůl pod lyžemi, druhá nad nimi. 4. Váha je přenesena na spodní (pravé) lyži, stabilitu těla jistíme holemi. Ramenní osa je kolmo na spádnici. Levou lyží dokončete zahájenou otočku a položte ji do stopy. 5. Obě hole přesuňte nad stopu. Celou váhu přeneste na levou (horní) lyži. Pravou nohu zvedněte, dejte ji dozadu a zároveň se mírně předkloňte. Pravou lyží, v tu chvíli zcela odlehčenou, zahajte otočku. 6. Klíčový moment. Špičkou pravé lyže se těsně přibližte levé noze a  otočte ji doprava. Po celou dobu otočky se špička lyže dotýká levé nohy. Tento pohyb rozhoduje o tom, zda bude otočka elegantní a  takřka bez námahy, nebo křečovitou dřinou. Pokud tento pohyb nezvládnete, hrozí ztráta stability a pád. 7. Dokončete rotaci pravé nohy do polohy paralelní s levou lyží, na které stojíte. 8. Nakonec zbývá položit pravou lyži do stopy a pokračovat přímo k další otočce.

Obr. 1 – Nakročení do vrstevnice

Obr. 5 – Zvednutí spodní lyže

Obr. 2 – Stabilizace polohy

Obr. 6 – Rotace spodní lyže

Obr. 3 – Otáčení horní lyže

Obr. 7 – Dokončení rotace spodní lyže

www.hudy.cz

Obr. 4 – Dokončení rotace horní lyže

Obr. 8 – Dokončení otočky

95

TECHNIKA JÍZDY VOLNÝM TERÉNEM

foto: Tomáš Matwikow, jezdec: Robin Kaleta, místo: Hochfügen, Rakousko

Na sjezdovkách i ve volném terénu se setkáváte se sněhovými podmínkami, které vyžadují všestranné lyžařské umění. Kdo přitom respektuje některé důležité zásady, dojede i za obtížných podmínek do údolí v pořádku.

Na túře

NENECHTE ZABOŘIT LYŽE! Na rozdíl od jízdy na upravených sjezdovkách se lyže do hlubokého sněhu boří, a tedy i hůře točí. Cílem je buď nenechat lyže hluboko zabořit, nebo je alespoň na krátkou dobu dostat na povrch, aby se dalo zatočit s  menším odporem. Jsou tři způsoby, jak nenechat lyže zabořit: 1. Styčná plocha: Čím větší je styčná plocha lyží, tím méně se lyžař boří. Vytvoření co největší styčné plochy dosáhnete tak, že obě lyže zatížíte rovnoměrně. Styčnou plochu ovlivňuje i délka a šířka lyží. 2. Vynoření: Při vysoké rychlosti jízdy lze dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch. Nejlépe si tento efekt ozřejmíte, když si uvědomíte, že při velké rychlosti se dá při vodním lyžování jezdit i na pouhých chodidlech. Pro mnohé začátečníky je právě přiměřené tempo jízdy v hlubokém sněhu problémem. 3. Vytažení lyží nad sníh: Pro zahájení oblouku vytáhnout lyže na krátkou dobu na povrch sněhové pokrývky nebo úplně ven ze sněhu a  tento moment využít pro natočení lyží.

JAK SE JEZDÍ PROBLEMATICKÝM SNĚHEM? Neexistuje jedna jediná technika jízdy hlubokým sněhem. Je potřeba ovládat celou škálu pohybů, 96

abyste uměli správně reagovat na danou situaci: různý sníh, různý sklon svahu, atd. Lyže by měly tvořit pokud možno co největší rovnoměrně zatíženou plochu. Snadněji toho dosáhnete úzkým vedením lyží (nohy u  sebe), protože obě nohy tvoří jeden blok a pracují synchronně. Vedete-li lyže více zeširoka, dá se takový jednolitý blok nohou utvořit podstatně obtížněji. Dochází k nerovnoměrnému zatížení vnější a vnitřní lyže („přešlapování“), a tím k hlubšímu zabořování té lyže, která je více zatížena. Vedle rozložení příčného zatížení lyží má při jízdě hlubokým sněhem takřka rozhodující úlohu zatížení v  podélném směru. Přílišným tlakem ve směru ke špice se lyže potápí, poloha s  přílišným záklonem stojí mnoho sil (zejména při jízdě s batohem), a ztěžuje řízenou jízdu v obloucích. Proto platí, že tělo je nutno držet neustále ve střední poloze (bříška prstů a paty nohou jsou zatíženy přibližně stejně), zejména se skialpinistickými botami, které nemají tak vysoký a tvrdý komín jako boty pro sjezdové lyžování. Klíčovou roli hraje samozřejmě i  odlehčení lyží, vyvedením lyží na povrch si velmi usnadníte jejich točení. Nejelegantnější varianta je srovnatelná s jízdou v  boulích nebo terénních vlnách. Při najetí na vlnu se kolena (pasivně) pokrčí a po přejetí vlny se znovu natáhnou. V lehkém, kyprém prašanu se dá jet

ZLEDOVATĚLÝ SNÍH S PROLAMUJÍCÍ SE KRUSTOU NEBO SNÍH UDUSANÝ VĚTREM Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem. Problémy nastávají, zejména když se sice dá jet rovně, aniž byste se probořili, ale při vychýlení se okamžitě nebo občas proboříte. Nezávisle na sněhu také záleží na tom, jaký tlak vyvíjí lyžař na sněhový povrch. Pokud jedete šusem po spádnici, leží lyže na poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy, a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedete do oblouku, musíte hranit (čímž se tlak přenese na menší plochu, a tím vzroste) a vzniknou další síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“), které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu. Co je pro zvládnutí jízdy podstatné? Zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem. Žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení. Nečekejte,

JÍZDA V HLUBOKÉM SNĚHU trup držet vzpřímeně nohy pokrčit tak, aby se daly přikrčit nebo natáhnout obě lyže zatěžovat rovnoměrně, při úzkém vedení lyží je to jednodušší paty zatěžovat jen o trochu více než bříška chodidel jet dostatečnou rychlostí (ne moc pomalu),

až se krusta prolomí, ale aktivně ji prolomte. Vyveďte lyže nad sníh jejich výrazným zatěžováním a odlehčováním. Rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu.

HLUBOKÝ MOKRÝ TĚŽKÝ SNÍH Čím hlubší a těžší je sníh, tím větší je odpor při točení. Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se daly zatočit. Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch, ale to můžete čekat jen od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař se musí pokusit vyvést lyže aktivně na povrch, aby mohl zatočit. Kromě toho by se mělo točení podpořit natočením celého těla. Čím je sníh těžší, tím aktivněji je třeba odlehčovat a točit lyže. Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu a  dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu. Pokud již nejste schopni jet v obloucích, zbývá jen zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy.

ZLEDOVATĚLÁ MÍSTA Velmi neoblíbené a často i nebezpečné jsou ledové úseky. Lyže vůbec nezabírají a ani ocelové hrany se do ledu nezaříznou. Abyste získali alespoň trochu oporu, musejí se lyže, přesnějí jejich hrany, zaříznout do ledu. Je potřeba razantně hranit a hrany používat krátce a s velkou silou. Doporučuje se široké vedení lyží, protože tak získáte větší stabilitu. Jakmile začnou hrany lyží „podkluzovat“, je velmi těžké dostat je znovu pod kontrolu. Proto je taktické výrazně snížit tempo jízdy před zledovatělými místy. Nejdůležitějším předpokladem bezpečného pohybu na ledě jsou ostré hrany. Se špatně nabroušenými hranami klouže po ledu bezmocně i špičkový lyžař. A zrovna u skialpinistických lyží se péče o hrany aby lyže mohly „vyplavat“ nad sníh při přechodu z oblouku do oblouku vyvést lyže pokud možno co nejvíce na povrch či zcela ven ze sněhu pro snadnější točení čím těžší sníh, tím silněji odlehčovat lyže odrážením a přidřepováním a točit tělem i nohama čím se jede pomaleji, tím důležitější je zachovávat rytmickou jízdu

www.hudy.cz

97

Na túře

podobně. Sníh se v  průběhu oblouku pod lyžemi stlačuje a tvoří více či méně pevný podklad. Když se nyní nohy poddají vzniklému tlaku a pokrčí se, vznikne „efekt boule“ a lyže samy od sebe „vyletí“ ze sněhu. V tom okamžiku se dají lehce natočit a oblouk se dokončí následným natažením nohou. V kyprém, nepříliš hlubokém sněhu je nutno točit méně aktivně než v  těžkém hlubokém sněhu. Čím těžší je sníh, tím větší silou je nutno točit a tím více se musejí odlehčovat lyže. Extrémní formou je „přeskakování“, při kterém se lyže rychle otočí ve vzduchu takřka o 180 stupňů. Zde se „odskok“ pojí s „točením celého těla“. U  malých poloměrů oblouků (klasický příklad jízdy hlubokým sněhem) upřednostňujte točení nohama, u velkých oblouků se používá točení za pomoci těla (přizpůsobené poloměru oblouku).

často podceňuje. Takže: pravidelně brousit nebo nechat si brousit hrany! Dnes jsou již k dostání miniaturní a  praktické brousky na hrany, které se dají používat i v terénu.

Na túře

STRMÝ TERÉN Jízda strmým terénem je technickou i  psychickou výzvou. Při jízdě na prudkých svazích (tedy od 35 stupňů) volte raději krátké oblouky, v první fázi oblouku je důležitý pohyb vpřed, záklon v tomto případě znamená ztrátu kontroly či pád. Důležité je počínat si s rozmyslem a do příkrých pasáží vjíždět pomaleji. I ve strmém svahu je nutné nalézt odpovídající tempo a  nezůstat po každém oblouku stát. Na rozdíl od dosud popsaných situací dbejte ve strmém terénu na zatížení vnější lyže. Jestliže zároveň zatížíte vnitřní lyži, vzniká nebezpečí, že se nakloníte ke svahu a uklouznete. Pro kontrolu rychlosti je rozhodující co nejrychleji přejet spádnici a rychle lyže přehranit, aby hrany zabraly co nejdříve. Ve strmém terénu se každá, i malá chyba okamžitě projeví. Proto je třeba dbát na bezpečnou a stabilní střední pozici těla. Pokud je terén tak příkrý, že už nezvládáte jet řízenými oblouky, pomohou oblouky „přeskakované“. Přitom se opíráte spodní holí (nebo oběma) a odskakujete oběma nohama (nebo pokrčujete obě nohy) a přetáčíte celé tělo kolem hole, o kterou se opíráte. Pokud se na jízdu necítíte, raději svah opatrně sesouvejte bokem, po hranách.

JÍZDA S TĚŽKÝM BATOHEM Jízda s  těžkým batohem může být velmi zrádná a často dochází k těžkým pádům. Proto je dobré dodržovat základní pravidla: Vertikální pohyb vychází pouze z kotníků a kolenou, bez pomoci trupu, který by měl být od boků nahoru stabilizovaný. Za zhoršených povětrnostních podmínek či při únavě je lepší použít přívratný oblouk. Batoh je nutné dobře připoutat k tělu bederním a prsním popruhem, aby k tělu dobře přilnul a nepohyboval se. Těžké věci je třeba dát do spodní třetiny batohu. Všechny nebezpečné předměty, jako jsou cepín, mačky, šrouby do ledu, by měly být dobře zabalené a pevně připevněné k batohu, v ideálním případě by měly být uvnitř batohu. Při jízdě musíte upřednostnit bezpečnost, a proto snížit rychlost.

JÍZDA ZLEDOVATĚLÝM SNĚHEM S PROLAMUJÍCÍ SE KRUSTOU Krusta drží při „citlivé“ jízdě: zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení (nebezpečí proboření) hranit co nejméně horní lyži je možno pro zahájení oblouku vysunout do přívratu a následně velmi opatrně přisunout jet pomalu, plynule a ne příliš krátkými oblouky jet s citem, jako po „syrových vejcích“

98

Krusta nedrží, lyžař se boří: rovnoměrně zatěžovat lyže více zatěžovat paty nečekat, až se krusta prolomí, ale prolomit ji (vyžaduje odvahu) vyvést lyže ze sněhu výrazným zatěžováním a odlehčováním lyží, odrážením a přidřepováním a propnutím nohou prorazit krustu rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu v extrémně těžkém terénu pomůže jen jízda šikmo svahem spolu s přeskakováním

tit jistě s hůlkami v rukou. Následně to můžete trénovat i v terénu.

ÚZKÁ STOPA A ZATÍŽENÍ 50:50 Základem úspěchu jízdy v  terénu je umět jezdit v úzké stopě při rozložení váhy 50:50. Není náhoda, že dříve se na neupravených sjezdovkách jezdilo prakticky pouze v úzké stopě. Je dobré začít s  nácvikem na sjezdovce a  dobrou pomůckou může být i jízda na monoski, držení nafouknutého balónku či hůlky mezi nohama, pro odvážnější jedince i  svázání bot k  sobě provázkem (samozřejmě na mírném svahu a na sjezdovce). Důležité je držet u  sebe boty, nesnažit se pouze k  sobě tlačit kolena, což většinou vede k  tak zvanému X držení nohou, a tedy i k jízdě po nesouhlasných hranách, což je vlastně malý pluh. Bez úzké stopy se neobejdete v  hlubokém sněhu, krustě a  boulích.

JÍZDA BEZ HŮLEK Jízda bez hůlek je skvělým cvičením stabilizace horní části těla, hned se přesvědčíte, zda k  točení používáte rotaci trupu, či zda opravdu pohyb vychází z nohou. Zkuste jezdit den na sjezdovce úplně bez hůlek s  rukama před tělem či zkříženýma na ramenou a uvidíte, jak se pak druhý den budete cí-

JÍZDA STRMÝM SVAHEM bříška chodidel a paty zatěžovat rovnoměrně trup držet ve stabilní poloze horní část těla naklonit nad vnější lyži, aby se zatížila lehkým pohybem směrem vzhůru lyže rychle přehranit zapíchnutí hůlky (pod lyžemi, směrem do údolí) pomáhá při zdvihu a stabilizuje celý pohyb na příkrém svahu nahradit zdvih přidřepnutím vysunutí horní lyže do přívratu může ulehčit přehranění a rychlé překonání spádnice rychlé a aktivní točení lyží vychází z nohou s klidným trupem

JÍZDA TĚŽKÝM SNĚHEM stehna a kolena náhle přitáhnout (přidřepnout)

MINIMALIZACE POHYBU TRUPU Jak už to tak chodí, v jednoduchosti je efektivnost, a tak čím méně pohybu, tím lépe. Trup by měl být u krátkých oblouků skoro nehybný ve směru spádnice (tedy rovně dolů) a u dlouhých oblouků jen mírně natočený ve směru jízdy. Opět je dobrý trénink na sjezdovce, osvědčeným cvičením je držet spojené hůlky před tělem a dávat od spádnice vnější ruku na vnější koleno.

VZÍT SI LYŽAŘSKÉHO INSTRUKTORA Je velmi těžké převést teoretické rady do praxe, a tak proces učení velmi urychlí již jeden den s kvalitním lyžařským instruktorem, který vám vše názorně ukáže, opraví vás, v ideálním případě i nafilmuje a udělá rozbor videa. Ovšem není instruktor jako instruktor. V českých horách vám pomůže až instruktor s licencí A, kterou vydává Asociace profesionálních učitelů lyžování APUL. U  nás je navíc problémem, že jízda mimo sjezdovky je většinou zakázána, a tak se spíš vyplatí vyrazit si do terénu někam do zahraničí. Z  alpských zemí má výuku na nejvyšší úrovni Rakousko a Švýcarsko. natažením odskočit (např. ve stoji se obrátit) krátký odraz, díky němuž dojde ke zdvihu, spojíme s podtažením nohou, čímž se lyže dostanou i v těžkém a hlubokém sněhu na povrch. podpořit točení lyží natočením trupu nebo dokonce otočením trupu ještě před manévrem

JÍZDA ZLEDOVATĚLÝMI MÍSTY trup ve stabilní poloze udržovat střední polohu (vyvarovat se záklonu nebo předklonu) krátké oblouky krátké, razantní zahranění výrazné zahranění obou lyží obě hole před tělem (stabilita) jet klidně a plynule a ve svalech udržovat napětí

www.hudy.cz

99

Na túře

TIPY JAK VYLEPŠIT TECHNIKU

NA LYŽÍCH PO LEDOVCI Při alpských túrách vede trasa často po ledovci. Ledovce jsou pomalu tekoucí masy ledu, jejichž povrch je většinou rozbrázděn trhlinami, které jsou po většinu roku zamaskovány sněhem. Trhliny mohou být hluboké i několik desítek metrů a nejištěný pád do nich může skončit tragicky. V případě pádu do trhliny musí být kolegové z lanového družstva schopni zachytit pád a postiženého následně vyprostit. Pohyb v lanovém družstvu je náročný na koordinaci a koncentraci, zejména při sjezdu, ale i  během prudkého výstupu s otočkami.

Na túře

Důležité pro túru po ledovci Odpovídající vybavení € 12 Kompetentní, zkušený vůdce. Znalost základních pravidel (standardního chování) pro pohyb po ledovci. Na jednom laně (dlouhém min. 50 m) smí být navázáno nejvýše 7 osob včetně vůdce. Alespoň jeden člen skupiny musí v praxi bezvadně ovládat techniku vyproštění z trhliny. Je-li zároveň vůdcem skupiny, musí ovládat rovněž sebezáchranu z trhliny.

STANDARDNÍ OPATŘENÍ Plánování túry. Zejména v  jarním, teplém období plánovat dobu na túře tak, abyste bezpečí chaty dosáhli co nejdřív odpoledne. Natavení, provlhnutí, a  tím snížená nosnost sněhových mostů se nejvíce projevuje v závěru dne. Stav ledovců. Informace o  stavu ledovců zjistíte dotázáním u  chataře nebo horských vůdců, přítomných na chatě. Nasazený úvazek. Na ledovci se vždy pohybujte s nasazeným sedacím úvazkem. Sedák si nasaďte už na začátku túry. Rozestupy. Dodržujte bezpečnostní rozestupy mezi členy skupiny – při výstupu 5 m, při přecházení sněhových mostů i více. Při sjezdu alespoň 30 m i více (delší brzdná dráha). Organizovanost. Preferujte organizovanou jízdu na jistotu. Když sjíždíte v okolí linie výstupu, volte jízdu v blízkosti výstupové stopy. Shromažďovací místa. Zastavujte na tzv. „ostrůvcích jistoty“. Nikoli tam, kde lze před100

pokládat napětí v  ledovci (vypoukliny, hřebínky). Při zastavení a  během přestávek skupiny by nikdo ze členů skupiny neměl mít v okruhu 5 m žádného dalšího kolegu. Opatrně při sjezdu. V  kritických pasážích jedou všichni jeden za druhým ve stejné stopě s  dostatečnými rozestupy (30 m  a více). Vůdce skupiny volí co nejbezpečnější trasu, jejíž povrch lze zrakem vyhodnocovat s dostatečným předstihem. Zastavuje se vždy nad vůdcem, pod jeho úrovní může být trhlina… Manipulace. Při manipulaci se stoupacími pásy nechte nasazenou na noze vždy jednu lyži (větší nosná plocha než bota) a na odepnutou lyži nalepte (z odepnuté lyže odlepte) pás. Efekt zvýšené nosnosti využijte stejně jako v předchozím případě při nasazování sedacího úvazku. Ideální je použít úvazek s rozepínatelnými nohavičkami, kterými nemusíme provlékat botu vypnutou z vázání (např. sedáky „Skialp“ nebo „Lightning“ od Rock Empire). Jasná komunikace. Je základem pro překonávání komplikovaných pasáží, mnohdy vyžaduje dobrou lyžařskou zdatnost, zejména při sjíždění na laně. Mobil nebo vysílačku noste vždy s sebou pro případné zavolání záchranářů (v mobilu mějte uloženo číslo místní horské služby a horské chaty). Pro určení polohy v případě nehody je skvělá navigace GPS.

DŮVODY PRO NAVÁZÁNÍ DRUŽSTVA NA LANO Na ledovcích, známých svou nebezpečností. Na ledovcích s velkou četností trhlin. Neznámý ledovec. Při zhoršené viditelnosti, orientačních problémech, vždy když podmínky nedovolují najít optimální linii výstupu nebo sjezdu. Při nedostatečném sněhovém pokrytí trhlin, způsobeném nedostatkem sněhu nebo větrnou erozí, většinou v první polovině zimy.

LANOVÉ DRUŽSTVO NA LEDOVCI NAPNUTÉ LANO Základem bezpečnosti je držet napnuté lano mezi jednotlivými členy družstva. Při volném laně hrozí stržení více členů do trhliny v důsledku pozdního zachycení pádu.

SPOJENÍ S LANEM Ve dvoučlenném družstvu se navazujte přes karabinu s pojistkou, nejlépe šroubovou. Oba členové družstva na koncích lana by měli mít u  sebe rezervní zbytkové lano (dvojnásobná délka úseku lana, které je mezi úvazky lyžařů). Pokud ovládá techniku vyproštění z trhliny pouze vůdce skupiny, nese v batohu zbytek lana on. Pro maximální úsporu času v případě zachycení pádu do trhliny se uvazuje Prusíkovým uzlem na lano před úvazek smyčka, která slouží k pohotovému zapnutí lana do sněhové kotvy. Volné konce lana se zakončují jednoduchým vůdcovským uzlem a karabinou se spojí s jisticím okem úvazku.

VÍCEČLENNÉ DRUŽSTVO U vícečlenného družstva (tři a  více) se taktéž mohou všichni navázat na lano pomocí osmičkového (motýlku, vůdcovského,) uzlu a karabiny se šroubovou pojistkou zámku nebo pomocí „propichovaného vůdcovského uzlu“ € obr. 1. Navazování prusíků na lano v  lanovém družstvu u vícečlenné skupiny již není nutné. V případě pádu jednoho z  družstva je obvykle schopen zbytek skupiny vytáhnout kamaráda pouhým tahem za lano.

SMYČKA NA ÚVAZKU V případě, že skupina neovládá techniky záchrany z trhliny nebo se pohybuje po ledovcích nenavázaná, doporučuje se používání šité smyčky (min. 80 cm) spojené se sedacím úvazkem do jisticího oka liščí smyčkou a  na druhém konci opatřené karabinou, kterou je permanentně nacvaknutá za límec bundy nebo alespoň na ramenní popruh batohu (v podstatě se jedná o tzv. „odsedku“). Je to pro případ profesionální záchrany a jejího zjednodušení. Prostě máte nachystanou smyčku na vytažení z  trhliny, tak, aby byla co nejdostupnější.

ROZESTUPY NA LANĚ Logicky se pohybujete rychleji než pěšky, a tak je delší i brzdná dráha v případě pádu. Z toho důvodu se na lyžích používají Lano délka 50 m, dvě osoby 20 m

10 m

a)

Lano délka 50 m, tři osoby

17 m

8m

b)

Lano délka 50 m, více osob

Obr. 1 „Propichovaný“ uzel k navázání na ledovci bez použití karabiny

8–10 m c)

8–10 m

20 m

8m

8–10 m

17 m

8–10 m

Obr. 2 – Rozestupy v lanovém družstvu

www.hudy.cz

101

Na túře

Přechodová zóna ledovce (změny sklonu z mírného na strmý a naopak). Po sněžení, když vytváříte novou stopu v oblasti trhlin. Po napadnutí nového sněhu, které proběhlo za větrného počasí. Vydatné sněžení zakryje malé i středně velké trhliny, nikoli však ty veliké. Pád do velké trhliny bývá často do velké hloubky a je obvykle doprovázen zasypáním padajícím sněhem, uvolněným během pádu. Při provlhnutí sněhové vrstvy – sníh výrazně ztrácí nosnost. Při pochybnostech (obavy, strach).

delší rozestupy, které jsou výhodnější i při sjíždění na laně. Dvoučlenné družstvo 10 m, včetně tří brzdicích uzlů (motýlek nebo osmičkový), které by měly mít mezi sebou vzdálenost 1,5 až 2 m € obr. 2a. Tříčlenné družstvo 8 m, včetně brzdicích uzlů (vzdálenost 1,5 až 2 m) € obr. 2b, dobrá možnost manévrování. Čtyřčlenné až sedmičlenné družstvo minimálně 8 m, bez brzdicích uzlů € obr. 2c.

BRZDICÍ UZLY Pro zvýšení brzdného účinku třením lana, které se zařízne do sněhu na okraji trhliny, vážeme mezi členy družstva brzdicí uzly. Váže se 3 až 5 motýlků nebo osmičkových uzlů. Vážeme je jen u dvou- a tříčlenných družstev. Platí zásada, že čím menší družstvo, tím důležitější je zvládnutí záchranných technik jeho členy.

Na túře

SJEZD NA LANĚ Především když je ledovec rozbrázděn četnými trhlinami a  je zhoršená viditelnost, praktikujte sjezd v lanovém družstvu, při němž jsou všichni navázaní na laně. Takový sjezd je velmi obtížný a  vyžaduje soustředění zúčastněných. Pouze trénink každému ukáže náročnost této disciplíny. Jízda na laně nemá s požitkem ze sjezdu nic společného, je to spíš sesun z kopce, a to i pro velmi dobré lyžaře. Jde o pomalou jízdu ve stopě. Je možná pouze při velmi nízké rychlosti a jediným bezpečným stylem je přívratný oblouk nebo pluh. Čím více členů skupiny, tím obtížnější sjezd. Ve více než pěti lidech na laně je sjezd prudkého svahu téměř nemožný. Vůdce skupiny musí zvolit velmi pomalé a především rovnoměrné tempo. Snaží se volit stopu tak, aby družstvo jelo konstantní rychlostí. Poloměry zatáček jsou pokud možno větší. Za vůdcem jedou na laně nejslabší lyžaři, ve výjimečných případech jede nejslabší lyžař jako první a vůdce na druhé pozici „diriguje“ jeho stopu i tempo. Vůdce jede s holemi v rukou, ostatní lyžaři si 102

upevní hole na batoh a  v rukou drží volný kousek lana (asi 1 m), jehož povolováním nebo dobíráním regulují napětí lana. Lano udržujte stále mírně napnuté, tak abyste ho nepřejížděli vlastními lyžemi a aby tah lana neomezoval jezdce před vámi. Volné lano znamená v  případě pádu do trhliny vysoké nebezpečí stržení dalších členů do trhliny, především toho, kdo napnuté lano neudržuje.

KDYŽ SPADNETE NENAVÁZANÍ DO TRHLINY Snažte se zachytit nebo alespoň zbrzdit pád. Roztáhněte ruce a nohy a doufejte, že budete mít štěstí. Pokud dopadnete na sněhový most a  jste schopní pohybu, zašroubujte do stěny šroub do ledu a zajistěte se proti dalšímu pádu. Batoh, lyže a hole sundejte a upevněte je k úvazku. Pokud máte tělo zaklíněné v průrvě, snažte se jakkoli zabránit dalšímu sklouznutí hlouběji. Snažte se komunikovat se zachránci. Máte-li pocit, že záchrana potrvá dlouho, snažte se přiobléct (péřovka, rukavice, kapuce). Snažte se zachovat klid.

KDYŽ SPADNE DO TRHLINY NENAVÁZANÝ KAMARÁD Zkontrolujte, zda do trhliny nespadl někdo další. Okamžitě se navažte na lano. Co nejrychleji zahajte komunikaci s postiženým. Vybudujte solidní jisticí bod (štand) a začněte s vyprošťováním, metoda záchrany záleží na stavu postiženého. Zavolejte profesionální záchranáře. Poskytněte první pomoc, nečekejte na záchranáře.

JISTICÍ STANOVIŠTĚ VE SNĚHU Štandy na sněhu a firnu zřizujeme z několika důvodů: abychom zdárně přešli exponovaný sněhový nebo firnový svah a abychom byli spolehlivě ukotveni v případě záchrany po pádu kamaráda do trhliny. A  v neposlední řadě jako stanoviště pro jištění nebo spouštění družstva v exponovaném nebo strmém terénu.

DRUHY ŠTANDŮ T-kotva z cepínu T-kotva je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu v hutném sněhu a firnu € obr. 1. Nejprve vyhrabete, kolmo ke směru zatížení, asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (alespoň 40 cm) se řídí kvalitou sněhu - čím měkčí, tím hlouběji. Poloha cepínu je zřejmá z obrázku. Ještě než cepín zarazíte, vytvoříte si jeho hrotem „kanálek“ na vyvedení sešité ploché smyčky od cepínu. Poté zmíněnou smyčku (nejlépe sešitou, plochou, dlouhou 120 cm) navléknete na topůrko cepínu a zarazíte ho do rýhy hrotem dolů. Smyčku vyvedete kanálkem na povrch a cepín důkladně za-

Obr. 1 T–kotva z cepínu

Obr. 3 Zaražené lyže

Obr. 2 T–kotva z lyží

hrabete sněhem a udusáte. Do smyčky zapnete karabinu s pojistkou zámku. T-kotva z lyží Pokud je sníh měkký, používáme pro zřízení T-kotvy místo cepínu lyží, postup je stejný jako u kotvy z cepínu. Pouze rýhu musíte vyhrabat širší, podle délky lyží. Lyže sepnete skluznicemi k  sobě a  vložíte do rýhy tak, aby plocha lyží působila kolmo na směr zátěže. Na zakopání lyží je vhodné použít lopatu. € obr. 2 Zaražené lyže Pokud je sněhový podklad velmi měkký, je lepší než z cepínu budovat kotvu z lyží. Osvědčilo se zarazit do sněhu patkami každou lyži zvlášť a na nich zřídit rovnovážné ukotvení prostřednictvím sešité ploché smyčky. Lyže by přitom měly směřovat skluznicemi k trhlině, aby nepoškodily napnutou smyčku ostrými hranami. € obr. 3 Abyste mohli lyže zarazit co možná nejhlouběji, je u některých vázání lepší nechat zadní díl vázání otevřený. Pozor na pořezání o hrany při zarážení! Úhel, pod kterým se lyže zarážejí do sněhu, je zhruba 60 °, musíte počítat s tím, že po zatížení se tento úhel trochu rozevře. Výsledný úhel mezi skluznicemi a  smyčkou by měl být nejvíce 80 °. Při větším úhlu hrozí vyklouznutí lyží ze sněhu. Po přenesení zatížení na lyže neprodleně udusejte okolní sníh tak, aby kotva byla stoprocentní. Pozor na twintipy, lyže se zvednutou patkou jsou téměř nezarazitelné. Štand v ledu Pokud se dostanete do situace, v níž potřebujete jisticí stanoviště vytvořit v  ledu, použijete tzv. šroub do ledu, raději dva než jeden. Postup najdete v publikaci Základy bezpečného lezení II na str. 96.

www.hudy.cz

103

Na túře

Volba typu stanoviště záleží hlavně na sněhových podmínkách. Výhodou jsou nejen zkušenosti a  schopnost odhadu, ale také nácvik budování sněhové kotvy v různých typech sněhu a testování její nosnosti. V případě záchrany z trhliny je u dvoučlenného družstva nutno počítat s tím, že sněhovou kotvu musí umět zbudovat člen družstva, který zůstal na povrchu. A to i v obtížné situaci – když mu na úvazku visí kamarád. Nutné je tedy zachytit a zabrzdit pád, sundat lyže, hole i batoh, z něj odepnout cepín a hrabat, to vše s citelným závažím.

ZÁCHRANA Z TRHLINY Ovládat záchrannou techniku vyproštění z trhliny je základním předpokladem pro ledovcovou túru. Technik existuje více, je důležité zcela bezpečně a  jistě ovládat alespoň jednu z  nich. Tady je návod na tu základní, pro případ, že se jeden člen lanového družstva (zpravidla ten první) propadne do trhliny, jeho pád je úspěšně zachycen a postižený je schopen komunikovat a pohybovat se. Liščí (kotevní) uzel kolem cepínu Smyčka 120 cm Lodní uzel

Na túře

Prusíkův uzel

Trojitý Prusíkův uzel

Vyprošťovaný pomáhá zachránci tím, že se vytahuje po laně Karabina HMS plní funkci kladky Obr. 1 – Schematický postup vyproštění z trhliny

104

VYPROŠTĚNÍ LANOVOU KLADKOU 1. Zachycení pádu Podmínkou záchrany je napnuté lano mezi jednotlivými členy družstva a rychlá reakce ostatních lyžařů na laně. Každý, kdo je navázaný na laně, zodpovídá za napětí lana mezi svým úvazkem a kolegou, kterého má před sebou. 2. Vybudovat sněhovou kotvu (štand). Po zachycení pádu musíte co nejrychleji vybudovat spolehlivé ukotvení ve sněhu, tak abyste mohli přenést do sněhové kotvy tah, který na vás působí. Podle sněhových podmínek zvolte optimální kotvu z cepínu nebo lyží. Když je družstvo tří- a vícečlenné, jeden záchrance se zabývá udržením postiženého na napjatém laně a  zbylý kolega buduje sněhovou kotvu. V případě, že se jedná o velikou skupinu (více než 3 lyžaři), dá se většinou vytáhnout postiženého pouhým tahem lana za pomoci všech, kteří zůstali na povrchu. 3. Přenesení zátěže. Smyčku nebo pomocnou šňůru navázanou dvojitým prusíkem na laně spojíte prostřednictvím karabiny s  pojistkou zámku se smyčkou, která vychází ze sněhové kotvy. Následně se musí pomalu a  opatrně přenést na kotvu zatížení, které dosud držel přes sedací úvazek zachránce (který pád zachytil). Pro jistotu zdvojte spojení lana s kotvou: zapněte pomocí lodního uzlu a karabiny lano do sněhové kotvy, aby celé zatížení nespočívalo pouze v  6mm smyčce.

4. Vylepšení kotvy. Pokud je družstvo více než dvoučlenné, provedou zbylí členové družstva vylepšení zbudované kotvy, odvážou se z lana, rozvážou uzly a vytvoří svoje sebejištění. Volný konec lana je tak připraven k vyproštění. 5. Postup na okraj trhliny. Zachránce, který bude provádět vyproštění, vezme 3m pomocnou šňůru o průměru 6 mm. Tuto šňůru naváže v jejím středu na volný konec lana (který bude použit k  vyproštění) trojitým Prusíkovým uzlem. Jeden konec poslouží k  jištění zachránce (délka paže). Druhý konec poslouží k upevnění tzv. zpětné pojistky € bod. 8. Poté postupuje zachránce k  okraji trhliny. Zjistí, zda je postižený schopen spolupráce a pohybu. Pokud ano, můžete začít s přípravou lanového kladkostroje.

se hodí kladka) a opatrně ji spusťte k visícímu kamarádovi. Ten si ji zapne do navazovacího oka úvazku. Karabina HMS hruškovitého tvaru supluje kladku, proto je důležitý oblý profil karabiny (minimalizace tření). 8. Zpětná pojistka. Zachránce vytvoří z  druhého, dosud volného konce pomocné šňůry pojistku proti zpětnému prokluzu lana. Tento konec pomocné šňůry spojuje oba prameny vyprošťovacího lana. Délka šňůry mezi prameny lana by měla být dlouhá jako předloktí zachránce, což umožní optimální podmínky pro vlastní vyprošťování. Pojistku vytvoříte trojitým Prusíkovým uzlem, popř. Francouzským prusíkem. Pokud máte miniaturní blokant Tibloc nebo Duck, můžete jej použít jako pojistku místo Prusíkova uzlu. Blokant se hodí hlavně tehdy, když je lano vlhké a hladké.

7. Zřízení kladkostroje. Na volný konec lana zavěste karabinu typu HMS (pro větší efektivitu

9. Vyprošťování. Vše je připraveno k samotnému vytahování. Oběma rukama zatáhněte za lano a  poté okamžitě posuňte jednou rukou Prusíkův uzel (blokant) po laně směrem k visícímu. Tento „dvojtakt“ (tah lana + posunutí uzlu) stále opakujete a tím po kouscích vytahujete visícího vzhůru k okraji trhliny. Ten vám může výrazně pomáhat tím, že šplhá rukama po laně, na němž visí (ne po tom, kterým ho vytahujete) a zároveň leze nohama vzhůru po stěně trhliny.

Uzel motýlek se hodí k navazování na lano přes karabinu (na ledovci) a také na brzdicí uzly

Délka lana: 50 m nebo 60 m Typ lana: jednoduché lano poloviční a dvojité lano jen pro chůzi po ledovci, ne pro jištění v kombinovaném terénu (skála/led) Úprava lana: vodoodpudivá impregnace Navazovací uzly: osmičkový, vůdcovský nebo motýlek se šroubovací karabinou, nebo přímé spojení lana a  úvazku (bez karabiny) švýcarským propichovaným uzlem Počet členů družstva: 2–7

6. Vytažení lyží. Vyproštění je mnohem snazší bez lyží, proto je vytáhněte zvlášť. Předpokladem je, že postižený je schopen sundat lyže, aniž by je ztratil. Pokud ano, lyže a hole, improvizovaně svázané pomocnými šňůrami, zapne do karabiny, kterou mu na laně pošlou zachránci.

LANOVÉ DRUŽSTVO

www.hudy.cz

105

Na túře

Následně se záchrance naváže pomocí 3m prusíku na volné lano (to, které není v tahu). Dále € bod. 5.

IGLÚ PRO NOUZOVÝ BIVAK V průběhu túry může nastat situace, kdy bezpečný návrat do civilizace není možný za přijatelné míry rizika. Umět zabivakovat tak, aby nedošlo k újmě na zdraví, patří k základním dovednostem. Základní fakta o iglú: Přináší dostatečnou ochranu před větrem, srážkami i chladem. Jeho stavba je jednoduchá. Zhotovíte jej rychle (asi do 1 hod.). Není potřeba přílišné množství sněhu. Dá se postavit z jakéhokoli sněhu, i ze sypké krupice.

VOLBA MÍSTA

Na túře

Je nutné věnovat mu dostatečnou péči, vyvarovat se polohy v  potenciální lavinové dráze, pod ledopádem nebo blízko ledovcové trhliny. Nejvýhodnější jsou místa chráněná před větrem a s dostatkem sněhu.

VYHRABÁVÁNÍ VNITŘNÍHO PROSTORU Nejnáročnější fáze je vyhrabání vnitřního prostoru. Oblečte si nepromokavou bundu, kalhoty a nasaďte si kapuci. Jeden hrabe, ostatní odhazují sníh, který vykopal kolega. Rotace pracovních činností šetří síly. Po dosažení sondy hrabeme nahoru k batohům. Které pak opatrně vytáhnete. Při práci lopatou buďte opatrní, ať neprorazíte vrstvu sněhu, nejde to opravit! Pokud prosvítá sníh, je tloušťka stěny asi 40 cm, což je tak akorát. Pozor na proražení stěny za tmy… Vnitřek by měla tvořit obvodová „lavice“ na kterou se položí batohy, na které si sednete. Koncem hole udělejte opatrně do stěny dýchací otvor o průměru asi 5 cm.

PŘÍPRAVNÉ PRÁCE

KONCENTRACE CHLADU

Vyberte místo a lavinovou sondou vyzkoušejte, kolik tam je sněhu, optimální je 150 až 180 cm. Nohama (bez lyží) ušlapejte vybrané místo v podobě kruhu. Doprostřed kruhu zapíchněte sondu a svoje batohy (pečlivě zapnuté) narovnejte do kruku kolem sondy. Batohy musí stát, opřete je jako když stavíte hranici z dřeva. Takto vytvořený objem nebude potřeba vykopávat a ušetříte tak spoustu sil i času. Zvenčí kruhu házíte sníh na hromadu batohů a  vytváříte sněhový kužel. Průběžně jej údery lopatou udusáváte a zpevňujete. Jeho velikost musí být taková, aby se dovnitř vešli bez problémů všichni bivakující v sedící poloze. Odhad velikosti získáte jen občasným tréninkem nanečisto, v případě nejistoty raději zvolte větší kužel.

Podlaha v iglú by měla být nad úrovní vchodu. V chodbě, hned za podlahou vykopejte asi půlmetrovou díru, která poslouží jako shromaždiště chladu a vlhkosti z vnitřního prostoru.

JAK PŘEČKAT NOC Rozhodně pomůže oblečení suchého trička, případně suchých ponožek. Nejvhodnější je vlněné termoprádlo, které hřeje i  vlhké. Pokud máte jediné zpocené tričko, raději jej vysvlečte, než abyste tělesné teplo vyplýtvali na jeho usušení. Ve dvojicích se zabalte do bivakovacích vaků. Dvě těla lépe „vytápí“ prostor vaku. K lepší izolaci pomůže i  hliníková fólie. Základem úspěchu je udržet nohy v teple. Ke zlepšení nálady i zvýšení teploty pomůže zapálená svíčka.

KDE BUDE VCHOD? Poloha vchodu by měla být pootočená od přímého směru větru (návětrná strana), rozhodně nehrabejte na závětrné straně, kde se bude během větrné noci hromadit sníh. V místě vchodu, na okraji kužele vykopejte díru do hloubky asi 1 m a odtud (odspodu) začněte vyhrabávat vnitřní dutinu. 106

Větrací otvor

Batoh

Lavice Označené místo

Shromaždiště chladu

#HACKAN

0OPRUHOVÒSMYāKA

(-3Ò2%Ò

3KIALP

ROBIN KALETA Freerider a aspirant na horského vůdce, nar. 1980, lyžuje od 3 let, freeride provozuje od té doby, co se naučil trochu lyžovat, jen se tomu tehdy neříkalo freeride, žije v Praze, Beskydech, na horách, v autě… Každá věc má něco do sebe. Závody jsou dost nebezpečné, protože se často jezdci pouštějí za hranice svých možností. Na druhou stranu je to vynikající trénink a srovnávání s ostatními na stejném kopci otevírá obzory. Jízda pro radost je pro mě důležitá kvůli motivaci a získání citu a  natáčení je zase krásné v  tom, že vytváříme hodnoty a na kopci má člověk možnost být velice kreativní. Takže to potřebuju mít všechno hezky vyvážené.

Robine, jak jsi začal s lyžováním? Jsi dítě z hor? V podstatě jo. Pocházím z  podhůří Beskyd a  první lyžařské krůčky jsem absolvoval na nedaleké sjezdovce. Tehdy se ještě nic nikomu nezakazovalo, takže jsem s  kamarády po zvládnutí zatáček na sjezdovce často zamířil do okolních lesů. Nejdříve samozřejmě pod dozorem rodičů. Pak následovaly občasné lyžařské dovolené do Alp, kde přišly na řadu skoky ze skalek a následně i skal.

Jaká je skladba Tvé letní přípravy? Dle obecných zásad tréninku se snažím vybírat věci, které mají smysl a navíc mě baví. Takže fyzička na kole nebo pěšky. Balanční cviky na balonu nebo slack line a hlavu trénuju lezením na písku. :-)

Freeride

Foto: Jakub Frey

Robin je už léta stálicí na české freeridové scéně. Léta se intenzivně věnoval freeridovým závodům a  dotáhl to až k  několika skvělým umístěním na mezinárodních závodech. Ze svého ježdění se snaží vytěžit dobré fotky i filmy, jejichž tvorba ho velice baví. Kromě lyžování vyhledává i další sporty, z nichž nejvíce holduje lezení na pískovcích, a  vyzkoušel si třeba i base jump.

Jak dobře jsi uměl lyžovat, když jsi začínal s freeridem? Tak to už si moc nepamatuju, ale určitě to za moc nestálo. Jako dítě jsem spíš nejdřív řezal a pak měřil… Do jaké míry ovlivňuje kvalitu tvé jízdy materiál, především lyže? Lyže a boty jsou u lyžování velice důležité, to je jasné. Dobrý lyžař se sice pozná tak, že zalyžuje na čemkoli, ale i jemu se podle materiálu lyžuje lépe nebo hůře. Jen to není vidět. Estetickou stránku věci (ta je u freeridu taky důležitá) hodně ovlivňuje i oblečení. Co tě baví víc, závodit nebo si jezdit jen tak pro radost, nebo jezdit „na kameru“? 108

Kolik dní v roce lyžuješ? Letos 80. A řekl bych, že většina byla v prašanu.

Jak je freeride (ne)bezpečný, samozřejmě kromě nebezpečí lavin? To je hrozně relativní. Můžeš riskovat a  bude nebezpečný, ale taky nemusíš. Důležité je vždycky vědět, kam jedeš, co se může případně stát, mít to správné vybavení, a pak si můžeš vybrat, jak k tomu přistoupíš. Jo a hlavně bys tam nikdy neměl být sám. Podle čeho se rozhoduješ před sjezdem nebezpečného úseku? Rozhoduju se podle svých zkušeností, aktuální míry rizika, jakou jsem ochoten podstoupit, no a poslední slovo má intuice. Vystudoval jsi právnickou fakultu. Plánuješ se někdy živit právnickou praxí? To netuším. To, co momentálně dělám, mě baví, naplňuje a navíc živí. Nevím, jak dlouho to takhle bude. Až to přestane dávat smysl, najdu si to, co smysl dávat bude.

vil jsem na horách už hodně času, prožil spoustu krásných okamžiků a  hodněkrát si nabil čumák. Přijde mi fajn předávat tyhle zkušenosti dál a  jsou lidé, které to zajímá a  chtějí ty své zkušenosti o něco obohatit nebo se o freeridu něco naučit. Proto pořádáme freeridové campy. Většinou se nám daří vytvořit výbornou atmosféru a lidé se k nám rádi vracejí. Co bys poradil začínajícím freeriderům? Aby do toho šli s chutí a rozumem :-). Ideální je absolvovat zasvěcení typu freeridecamp, nebo si alespoň najít zkušené parťáky. Pokud budou chtít jezdit, neobejdou se bez širokých lyží a lavinové výbavy.

foto: Vítek Ludvik, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg

Lyže: Line Prophet 105, Line Prophet 115, Boty: Salomon závodní Vázání: Marker Jester, Marker Duke a na vážnější šlapání Dynafit Tech Chrániče: vesta Dainese Batoh: ABS vario Ultralight Hole: Line bez poutek s grabtabem Oblečení: Millet 7/24 bunda i kalhoty Sponzoři: Millet, Hudy sport, Line skis, Arva, ABS, Red Bull Oblíbená součást výbavy: zip spojující kalhoty a bundu na 7/24 Oblíbené lokality: Beskydy, Engelberg (CH), Hochfügen (AT), Thompson Pass (Aljaška), Cariboos Lodge (Kanada). Můj web: freeridecamps.cz Bez čeho se při freeridu neobejdu: kamarádi, tyčinka Chimpanzee a plechovka Red Bull Coly

Jaká byla hlavní motivace pro přihlášku do kurzu horských vůdců? Vlastně mě k tomu přesvědčil kamarád Martin Trdla, který z toho nakonec z časových důvodů vycouval. Pokud chci předávat své zkušenosti dalším lidem, je toto vzdělání velice důležité. Pořádáš freeridové kempy, řekni nám k nim něco podrobnějšího… Je to další součást mého života freeridera. Strá-

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: 1. místo SCOTT CZECH RIDE 1. místo RED BULL SNOW THRILL on Jasná 5. místo NEW ZEALAND FREESKI OPEN Filmy: Knocking on heaven’s door, Aljaška v prašanu Freeridové campy a  členství v  týmu značky Millet

www.hudy.cz

109

Freeride

PŘEHLED VYBAVENÍ:

Freeride

foto: Jakub Frey, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg

DEN SPRÁVNÉHO FREERIDERA

Večer věnuj nejen zábavě, ale rozhodně také plánování sjezdů na další den. Získej informace o lavinové situaci i prognóze jejího vývoje € 38. V  horách západního světa to opravdu není problém – www.avalanches.org, aplikace pro smartphony. Zjisti, pozkoumej reálnou situaci v  oblasti, kde lyžuješ (pozorování lavin, testování stability sněhu € 70, informace na tabulích, zeptej se místních záchranářů, horské policie, vlekařů…). I jízda lanovkou nabízí často dobré podmínky k pozorování terénu. Srovnej první dojmy z terénu s podmínkami, které jsi předpokládal v předvečer při plánování € 74 svých lajn. Proveď se svými kamarády vzájemnou kontrolu lavinových vyhledávačů € 88. Ve skupině si vyjasněte očekávání i role každého jednotlivce. Nenech se strhnout nebo dostat pod tlak hektickým nebo riskantním chováním ostatních freeriderů. 110

První sjezd podnikej v  méně nebezpečném terénu, ne takový, který bude na hranicích tvých jezdeckých dovedností. První sjezd zvol v terénu, kde předpokládáš znalost sněhové stability a  kde je pro tebe nejsnáze posouditelná míra nebezpečí. Snaž se přemýšlet o  nebezpečí přiřazením reálných podmínek v terénu k vzorům typického lavinového nebezpečí € 50, 54. Pomůže ti to uvědomit si hlavní zdroje nebezpečí. Postupným získáváním informací o sněhu lze lépe posoudit nebezpečí a  roste pravděpodobnost správných rozhodnutí a v průběhu dne ti může otevřít cestu i  do náročnějšího terénu. Během dne vyhledávej informace od ostatních lyžařů. Posuzuj je ale velmi kriticky a ber je s rezervou. Vlastní rozum by měl zůstat na prvním místě. Večer zorganizuj skupinovou debatu o lyžování během dne, prodiskutujte co bylo (ne) bezpečné a proč…

VOLBA LINIE SJEZDU Volba linie sjezdu neboli lajny je ve freeridingu jedna z nejdůležitějších věcí. Ovlivňuje bezpečnost, estetiku, prožitek i  případný audiovizuální výstup (foto, video) z jízdy. Na samotném svahu je to již zpravidla jediná věc, kterou můžete ovlivnit, a proto je potřeba věnovat výběru linie náležitou pozornost. Informace o viditelnosti a světelných podmínkách na svahu. Dostatečná viditelnost je základním předpokladem pro volbu bezpečné linie. Pakliže fotíte nebo natáčíte, jsou světelné podmínky důležité. Intuice – iracionální kritérium, ale velmi důležité. Intuici se naučte naslouchat, ovšem je třeba odlišit intuici od lenosti. Ideální linie je potom výsledkem kombinací všech kritérií ve světle všech informací, které máte k dispozici. A k tomu intuice. Taková linie by tedy měla být co nejbezpečnější, na hranici vašich fyzických a  technických schopností a v ideálním případě i vizuálně zajímavá.

PODSTATNÉ INFORMACE: Aktuální lavinová situace (ve většině středisek jsou v mezistanicích lavinové zprávy, případně předpověď na internetu). Informace o  množství a  kvalitě sněhu na daném svahu (buď vlastní zkušenosti z  minulé jízdy, zkušenosti z  podobně orientovaných, prudkých, výškově položených a větrem ovlivňovaných svahů nebo jedním z testů sněhové pokrývky € 70). Informace o  rozmístění terénních nerovností, skal, žlebů a převějí na sjížděném svahu (buď z vlastního předchozího sjezdu, stop jiných lyžařů – pozor mohou rychle přibývat a  zmást nás při sjezdu –, na základě studia svahu dalekohledem z protisvahu nebo ze strany)

PO VÝBĚRU TAKOVÉTO LINIE JE POTŘEBA ZAMĚŘIT SE JEŠTĚ NA PÁR VĚCÍ: Bezpádové zóny (no fall zone) – místa, kde se nesmí spadnout, například z důvodu rizika pádu ze skály, a tudíž je na místě maximální opatrnost pří jízdě. Úniková místa – v případě uvolnění většího množství sněhu v potenciálně rizikových místech svahu. Vizualizace celé jízdy – samotné vybrání linie je jen menší část úspěšného sjezdu, daleko náročnější je plánovaný záměr uskutečnit. Každý svah totiž shora vypadá jinak než zezdola. To, co při plánování vypadá jako jasná volba, je najednou, když stojíte nahoře, v lepším případě změť bouliček a  vln, přičemž nevíte, co je pod nimi. Zde přicházejí na řadu zkušenosti, digitální fotka z protisvahu a představivost. Je samozřejmě nekonečné množství sjezdů a  zdaleka ne vždy bude potřeba přistupovat k nim takto profesionálně. Každý, kdo okusí pocit z projetí panenského svahu po linii, kterou si musel sám vybrat, zhodnotit a následně projet, bude pravděpodobně „polapen do spárů freeride“ a předchozí řádky se mu budou hodit.

www.hudy.cz

111

Freeride

Linii sjezdu můžete volit podle mnoha různých kriterií: originalita, bezpečnost, exponovanost, estetický dojem, náročnost, … Po zhodnocení priorit zpravidla kombinujete výše uvedená kritéria. Ve snaze o  výběr co nejlepší linie dle zvolených kritérií zjišťujete nejrůznější informace, které se poté snažíte analyzovat a získat tak co nejlepší představu o podmínkách při výběru lajny a následném sjezdu.

SIGNALIZACE HOLEMI Ten ze skupiny, který sjede svah jako první, může reálně posoudit, do jaké míry byly předpoklady před startem jeho jízdy správné, a  sdělit své dojmy kamarádům, dříve než vyjedou. Když není k dispozici vysílačka, pomůže jednoduchá signalizace holemi… OD SHROMAŽĎOVACÍHO MÍSTA SMĚREM VZHŮRU:

Freeride

Zkřížení holí nad hlavou: „Počkej, nejezdi!“ Jedna hůl vzhůru: „Všechno v pořádku, můžeš jet!“ Hole vzhůru, jedna ukazuje napravo, resp. nalevo: „ Jeď vpravo, resp. vlevo!“ Obě hole nahoru ve tvaru písmene Y: „Jeď v blízkosti mé stopy, v koridoru!“ Holemi zřetelně ukazovat na lyže: „Jeď v  mé stopě!“

Jeď vpravo, resp. vlevo!

Počkej, nejezdi!

112

Jeď v blízkosti mé stopy, v koridoru!

Všechno v pořádku, můžeš jet!

Jeď v mé stopě!

CO DĚLAT PŘI ZACHYCENÍ LAVINOU

V případě zachycení lavinou může nastat zpravidla několik situací: 1. Jedete na lyžích a vaše rychlost je vyšší než rychlost rozjíždějící se (rozjeté) masy sněhu. 2. Stojíte na lyžích a vaše rychlost je nulová. 3. Jste strženi lavinou, spadli jste (s lyžemi na nohou nebo bez nich). Ať nastane kterákoli varianta, nebojte se zakřičet z plna hrdla „lavinááá“. Může to někoho zachránit, nebo informovat o  vaši situaci lyžaře v okolí, kteří právě, přestože by měli, nesledují nebo nemohou sledovat, co se děje.

JAK TO ZVLÁDNOUT? Ad 1) Jedete. V tomto případě jsou vaše šance na vyhnutí se následné záchranné akci relativně nejvyšší. Ideální je pokračovat v trajektorii jízdy pokud možno šikmo dolů po svahu směrem do „bezpečného“ místa a doufat, že množství uvolněného sněhu nebude příliš velké a  „bezpečné“ místo jste vybrali správně. Impulzivní rozhodování v  momentě utržení laviny zpravidla není nejlepší, a proto je velmi důležité zhodnotit nebezpečná místa a vybrat možné únikové zóny již při rozhodování a výběru linie. Ad 2) Stojíte. Horší situace. Jediné, co vám zbývá, je zbavit se batohu (jen toho nenafukovacího!) nebo jej nafouknout (ABS Airbag,

Snowpulse, Mammut R.A.S. atd.), namířit špičky lyží dolů, snažit se stát na lyžích a odolávat podrážení nohou sněhem. Když jsem se do téhle situace dostal, dost mi pomohla snaha vykopávat střídavě levou a pravou špičku nad sníh, při dojíždění sněhu lyže samy vypluly a já z mikrolavinky vyjel. Ad 3) Spadli jste. Pokuste se zbavit lyží, pokud je ještě máte, zahoďte hole (díky tomu, že nemáte, nebo nevyužíváte poutka, to není problém), zbavte se batohu nebo jej nafoukněte (ABS, Snowpulse, Mammut R.A.S. atd.). Zkuste plavat kraul, ale jakákoli aktivita je lepší než nic. Pokud je tlak sněhu příliš velký a do nosu a úst se vám tlačí sníh, raději si ústa chraňte rukama, pokud je zatím nemáte zlomené. Než se lavina úplně zastaví, zkuste se zhluboka nadechnout, budete mít potom více prostoru pro hrudník při čekání na zachránce. Samozřejmě se může stát, že se situace 1) změní ve 3) nebo 2) se změní ve 3). Dle toho byste měli přizpůsobit i své reakce. Ono se to sice hezky píše a teoretizuje, skutečnost pak ale velmi často vypadá jinak, a proto nejlepší věc je informovat se o  aktuálním lavinovém stupni, rizikovým svahům a situacím se vždy vyhnout, nejezdit sám, dodržovat bezpečné rozestupy a používat lavinové vybavení i lavinový batoh.

www.hudy.cz

113

Freeride

foto: ABS Airbag

Jedním z  cílů této publikace je navést čtenáře k  zodpovědnému chování, díky němuž se nedostanou do kontaktu s lavinou. Prevence je absolutní prioritou, ale když už dojde k nejhoršímu, pomůže několik rad…

TIPY A INFO K VYBAVENÍ ELEMENT Digitální 3-anténový přístroj s jednoduchou obsluhou a jasným naváděním. Jednotlačítkové ovládání, označení nalezených zasypaných, skupinový test, akustická podpora, analýza signálu a oddělení signálů při vícenásobném zasypání. Hmotnost: 210 g (včetně 3 baterií typu AAA). Rozměry: 113x75x27 mm.

SUPER TOUR PROBE 265 Sonda je nedílnou součástí nouzového vybavení a slouží k přesnému dohledání zasypaného. Lehoučká a  přitom stabilní konstrukce sondy, kterou budete mít připravenou k záchraně za pár vteřin. Délka: 265 cm. Hmotnost: 300 g.

ALUGATOR LIGHT Lehká hliníková lopata s trojúhelníkovou teleskopickou rukojetí, která zajišťuje lopatě výbornou tuhost při kopání. Ergonomická T-rukojeť zabraňuje protáčení násady v ruce. Prolisy v listu lopaty zvyšují tuhost. Otvory v lopatě slouží pro vytvoření nouzových saní. Hmotnost: 650 g. Délka: 59 nebo 79 cm. Barva: modrá.

Freeride

LIGHT RAS 30 Light R.A.S. ready je nejlehčí lavinový airbag systém. RAS bez bombičky váží pouhých 1,8 kg a nabízí všechny funkce, které očekáváte od dobrého skialpového nebo freeride batohu. Objem 30 litrů činí z Light R.A.S. Ready všestranný batoh. V létě je možné nosit batoh bez R.A.S. systému a v zimě ho nasadit zpět – celoroční použití. Odnímatelný Airbag Systém (R.A.S.), objem airbagu: 150 l, doba nafouknutí: cca. 3 vteřiny, rozsah použití: -30 ° C až +50 ° C. Diagonální uchycení lyží, uchycení snowboardu, poutka na cepíny a hole.

SPINE ERGO BUG Spine Ergo je velmi lehký chránič páteře tipu „hard shell“ s dobře nastavitelnými ramenními popruhy a bederním pásem, aby každému perfektně seděl. Vysoce absorpční EPP jádro, Air Induction Systém. Barva: zelená/bílá. Rozsah velikostí: XS/S, M, L/XL.

114

FREERIDE, SKITOURING GLIDELITE MOHAIR MIX STS 110 MM Pásy s příměsí mohéru nabízejí vysokou odolnost a lepší skluz. Systém uchycení STS umožňuje použití na široké škále lyží v rozmezí délek až 10 cm. Přední oko lze nastavit na různé šíře špiček lyží. Tvar pásu přesně přizpůsobíte tvaru svých lyží oříznutím pomocí speciálního nože, který je součástí balení. Složení pásu: 65% Mohér, 35% Nylon. Šířka: 110 mm.

PEGASUS JACKET Váhou nízká a výhřevností vysoká primaloftová bunda od La Sportivy. Svrchní část je větruodolná, částečně voděodolná. Vhodná jako vnitřní bunda pod vrchní vrstvu, ale lze ji nosit též samostatně. Reflexní švy, výstup pro sluchátka v kapse, nastavitelná kapuce, fleecová podšívka na bradě, dvě přední kapsy na zip, jedna prostorná vnitřní kapsa. Materiál: Nylon RipStop. Hmotnost: 460 g (L). Velikost: S-XXL. Barva: šedá, červená.

ACTIVE SHIRT

VENTA LT GLOVE Windstopperové rukavice, které budou tím správným parťákem pro nadšené skialpinisty nebo běžkaře, nehledě na to zda bruslí či vyznávají klasickou techniku. Rukavice jsou větruodolné a prodyšné, dlaňová část je vyztužená kůží a mají elastické manžety. Materiál: GORE Windstopper®, Rentex™. Velikost: XS-XL. Barva: černá.

AMBER GLOVE MEN/WOMEN Od časného rána do poslední jízdy při západu slunce vás budou spolehlivě chránit rukavice s funkční membránou a účinnou izolační náplní. Neoprenové manžety, stahování na zápěstí, strečové prvky. Materiál: DryEdge™, izolace Fibrefill, Neopren Fibrefill, Neopren. Velikost: XS-XL. Barva: černá/ šedá (pánská), černá/zelená (dámská).

www.hudy.cz

115

Freeride

Unikátní dvouvrstvé triko (vlastně dvě trika v jednom), je určené pro aktivní sporty při chladnějších teplotách (lyže, běžky, turistika atd.). Raglánový střih, prodloužený zadový díl, unikátní bodové spojení dvou vrstev. Materiál: spodní vrstva 100 % Thermo Cool, vrchní vrstva 80 % Merino, 20 % Polyamid Hmotnost: 205 g/m2. Velikost: S-XXL. Barva: černá.

JAK SE VYBAVIT NA SNĚŽNICE Pokud se rozhodnete vyrazit se sněžnicemi do hor, stojí za to věnovat dostatečnou pozornost nejen výběru vlastních sněžnic, ale také obuvi, batohu a holím.

Sněžnice

TYPY SNĚŽNIC Základní členění je podle konstrukce a materiálu rámu. Vybírat můžete ze tří základních typů sněžnic. Největší tradici mají sněžnice s dřevěným rámem, tzv. originály. Hodí se do hlubokého, měkkého sněhu a rovinatého terénu, ne na příkré svahy. Další typickou skupinu tvoří tzv. klasické modely s hliníkovým rámem. Jsou vhodné na terény s mírným sklonem a na o něco tvrdší sníh než dřevěné originály. Třetím typem jsou moderní sněžnice z plastu s kovovými prvky.

PLASTOVÉ SNĚŽNICE Pro náročný horský terén byly vyvinuty sněžnice z pružného plastu, osazené deskovým vázáním s  popruhy (podobně jako u  snowboardu) a  integrovanými kovovými drapáky, které se vyznačují dostatečnou stranovou tuhostí. Vázání se otáčí na pevné ose, což zajišťuje chodci dobrou stabilitu. 116

Plastové sněžnice se více hodí pro pohyb po tvrdším sněhu (menší nosná plocha) a  díky tuhosti vázání pro prudší svahy. Nejlepší modely mají na okrajích rámu zuby, které výrazně ulehčují, a  také činí bezpečnější, chůzi po zmrzlém a  zledovatělém sněhu. Dalším významným atributem těchto sněžnic je podpěrka vázání pod patou pro usnadnění výstupu. Velké plus, znamenající komfort při sestupu, představuje u některých top modelů možnost prošlápnout patu pod úroveň roviny sněžnice.

BOTY PRO SNĚŽNICE Pro nenáročné výlety na sněžnicích s komfortním vázáním stačí běžné kotníkové pohorky. Výhodou je, když se do nich vejdete v  silnějších, teplých ponožkách. Lepší jsou ale kvalitní zateplené zimní boty, rozhodně je nenahradí obyčejné farmářky a podobná obuv.

Je třeba si uvědomit, že hlavně u  originálních, popř. klasických sněžnic je bota při každém kroku zabořena špičkou do sněhu. Pro náročnější túry po prudších svazích je špičková kožená pohorka s membránou nutností. Taková obuv by měla být vhodná i pro chůzi v mačkách. Občas se totiž můžeme dostat do terénu, kdy jsme při výstupu nuceni vyměnit sněžnice za mačky. Na žádný výlet si nezapomeňte přes boty nasadit návleky. Brání vnikání sněhu.

v  měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu boří a  opěrná funkce hole se téměř úplně vytratí. Takové hole vás po chvíli vyčerpají a přivedou k zuřivosti. U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty dobře fungují v  mrazu. Vůdčími značkami na trhu jsou Black Diamond a Leki. Jsou sice dražší, ale pokud si koupíte hůl za pár stovek, patrně zanedlouho vyrazíte do obchodu koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!

HOLE DO SNĚHU

BATOHY NA TÚRU

Klíčovou součástí výbavy jsou teleskopické hole. Změnou délky si je můžete přesně přizpůsobit podle vlastností sněhu i terénu při výstupu i sestupu. Trojdílné skládací hole měří ve složeném stavu asi 60 cm a dají se snadno připevnit na batoh, aniž by překážely. Hole výrazně ztrácejí svoji funkčnost, pokud nejsou osazeny většími, sněhovými talířky. Miskovitý talířek běžný u  sjezdařských holí se

Na celodenní výlet postačí batoh objemu kolem 30 litrů. Určitě se vyplatí mít takový batoh, na který jde sněžnice snadno a rychle upevnit, obvykle na čelo batohu. Ideální jsou batohy, které jsou určeny pro transport snowboardu, na takové snadno upevníme i  sněžnice. Větší batohy, nad 60 litrů, které jsou žádoucí pro vícedenní akce, jsou většinou vybaveny řadou popruhů, jimiž lze připevnit sněžnice snadno a rychle.

„ kompletní a přehledná nabídka zboží „ akce, slevy, výprodeje „ okamžitá sleva 7 % „ při nákupu nad 2.500 Kč poštovné a balné zdarma „ možnost výměny nebo vrácení zboží do 14 dní „ aktuální informace o dostupnosti zboží „ testy, recenze a doporučení k vybraným produktům „ zasílání zboží do Čech a na Slovensko

www.hudy.cz www.hudy.cz

117

Sněžnice

Rychlý a pohodlný nákup v HUDY E-shopu

JAK SE POHYBOVAT NA SNĚŽNICÍCH Pro všechny, kteří holdují sněžnicím platí podobná základní pravidla bezpečnosti pro pohyb v zasněženém horském terénu jako pro lyžaře. Samozřejmostí by mělo být plánování túry a  lokalitách, kde hrozí laviny i  vyhodnocení nebezpečí a  také potřebné nouzové vybavení. TRAVERZ

Sněžnice

Dá se říci, že čím prudší svahy, tím náročnější i nebezpečnější pohyb na sněžnicích. Tady jsou rady jak na to…

Traverzování svahu provádíme různě podle sklonu a  kvality sněhu. Na mírném svahu v měkkém sněhu se snažíme zabořit do sněhu sněžnice tak, aby po došlápnutí byly vodorovně. V prašanu to jde na všech typech sněžnic. Na tvrdším sněhu pokládejte sněžnice rovnoběžně s  povrchem sněhu, tím dosáhnete „zakousnutí“ všech protiskluzových prvků (zuby, drapáky) do povrchu. Jiné je to při chůzi po strmém svahu. V měkkém sněhu lze uplatnit pokládání jedné sněžnice před druhou do přímé linie. Tuto techniku lze ovšem zvládnout jen s kratšími, plastovými sněžnicemi, ne s  dlouhými klasikami. Na tvrdém strmém svahu přichází na řadu pomalejší postup spočívající v  pokládání sněžnic čelem ke svahu při úkrocích stranou. V tomto případě stojí za zvážení možnost sundání sněžnic a další postup v botách, případně s mačkami.

VÝSTUP

SESTUP

Nejlepší by bylo chodit na sněžnicích jako při normální chůzi, ale kvůli šířce sněžnic se nelze vyhnout chůzi kolébavé. Volná pata a  umístění těžiště zajišťují, že při zvednutí sněžnice její špička míří vzhůru a  pata padá na sníh. To výrazně ulehčuje pohyb. Podobně důležitý je u  moderních plastových sněžnic tzv. antiboot, který se postará o to, že sníh nabraný při kroku ze sněžnice spadne a neztíží krok. Nepříliš prudké svahy, do sklonu 30 °, zdoláme obvykle přímo po spádnici a o stejný postup se snažíme i na prudších svazích. K tomu nám výrazně pomáhají patní opěrky, které jsou na moderních vázáních. V  měkkém sněhu si můžeme výstup ulehčit stranovým natáčením sněžnic do „stromečku“, podobně jako na běžkách. Na tvrdém sněhu se snažíme zatížit co nejvíce zuby a  drapáky sněžnic, čehož dosáhneme kývavým pohybem nohou, podobně jako při chůzi do schodů.

Při sestupu jdeme v mírném záklonu s pokrčenýma nohama, nohy zvedáme tak, aby sněžnice klouzaly po sněhu. Klesání mírným svahem po měkkém sněhu je velmi příjemné, horší je to na prudkém kopci. Tam je výhodnější sestupovat v  zatáčkách. Protože sněžnice mají zuby a drapáky, je na tvrdém sněhu na místě opatrnost. Děláme krátké kroky a sněžnice pokládáme celou plochou tak, aby se zuby zasekly do sněhu. Když už to na sněžnicích nejde, musíme je sundat a  jít v  botách, popř. na ně nasadit stoupací železa. Prudké svahy s  měkkým sněhem můžeme sjet na plastových sněžnicích, nohy máme v podobném postavení, jako když se kloužeme po ledě. Druhou polohou je sednout si na „bobek“ a váhu přenést na paty. Možný je i sjezd po zadku, v tomto případě je lepší upevnit sněžnice na batoh. Pozor však na bezpečný dojezd.

118

OBJEKTIVNÍ NEBEZPEČÍ Při pohybu ve volném terénu, především nad hranicí lesa a v blízkosti hřebenů, musíte počítat s  nebezpečím uvolnění laviny. Na takové túry se vydávejte jen s kompletním nouzovým vybavením (lavinový vyhledávač, sněhová lopata a sonda € 30)

OBTÍŽNOST TÚRY Je dána několika faktory: náročnost terénu (strmost svahů) kvalita sněhu (tvrdost povrchu) překonané převýšení fyzická zdatnost skupiny orientační náročnost trasy využití stávající stopy nebo vlastní prošlapávání volba typu sněžnic délka túry (jednodenní, vícedenní) a s ní související váha batohu Největší roli hraje kvalita sněhu, když se hodně boří a  k tomu máme na zádech těžký batoh, pak je postup pomalejší. Existují vzorce pro výpočet přibližného trvání túry € 77).

EXPOZICE SVAHU S blížícím se koncem zimy nabývá na významu sluneční svit, alespoň pokud jde o  strukturu sněhu a jeho přeměnu. Ráno svítí na východní svahy, posléze na jižní a odpoledne na západní. Severní svahy nejsou pod přímými paprsky, a tak na nich při nízkých teplotách vydrží pra-

chový sníh mnohem déle. Obvyklé noční vyjasnění je provázeno silným mrazem a tak sluncem natavený sníh promrzne na kost. Vzhledem k tomu, jak moc tvrdost sněhu ovlivňuje pohyb na sněžnicích, hraje právě světová strana zvoleného svahu velkou roli při volbě taktiky. Výlety romanticky zasněženou krajinou mají své neopakovatelné kouzlo, užijte si je naplno a v souladu s přírodou.

RADY A DOPORUČENÍ Velikost sněžnice volte s  ohledem na vaši hmotnost. Plastové sněžnice mají nejširší využití a můžete je zařadit do kategorie „allround“. Jako jediné jsou určeny pro pohyb po prudkých svazích a na tvrdém sněhu. Výstup prudkým svahem podnikejte jen na sněžnicích s  patní opěrkou, zvlášť na firnu nebo zledovatělém sněhu. Začátečníci by měli vyzkoušet první kroky na mírném svahu. Po prachovém, hlubokém sněhu se nejlépe chodí v hliníkových sněžnicích. Klasické hliníkové sněžnice se prodávají ve více velikostech. Vyrábějí se také menší sněžnice pro děti a mládež.

TECHNIKA CHŮZE Vždy se snažte pokládat sněžnice na sníh celou plochou. Krátké strmé úseky překonávejte po spádnici, delší raději v botách bez sněžnic. Ve strmých traverzech využívejte prošlápnuté stopy od lyžařů, a  to tak, že pokládáte jednu sněžnici před druhou do přímé linie. Pokud nejsou stopy k  dispozici, postupujte čelem ke svahu; pokládání sněžnic připomíná chůzi do schodů. Při sestupu je někdy možné sjíždět po sněžnicích tak, že je postavíte do pozice za sebe, váha leží na přední noze. Na měkkém sněhu je často pohodlnější „sjíždět“ po zadku.

www.hudy.cz

119

Sněžnice

VOLBA TRASY Snažíme se postupovat pokud možno rovnoměrně, míru stoupání nebo klesání se snažíme udržovat stále stejnou. V měkkém sněhu postupujeme v  dlouhých obloucích, serpentinách. Šlapat stopu je fyzicky namáhavé, raději volte o něco mírnější sklon, který znamená prodloužení trasy, ale nebere tolik sil. Co nejvíce využíváme terénních tvarů, ideální jsou obvykle ploché hřebeny, na nich bývá díky působení větru méně sněhu. Vyhýbáme se muldám a žlebům, ve kterých se naopak navátý sníh ukládá a je ho tolik, že ztěžuje postup. Také se zde častěji vyskytují prudké svahy.

POSTUP LAVINOVÉ ZÁCHRANY VE ZKRATCE Šance zasypaného na přežití je ve většině případů poměrně velká. Předpokladem úspěšné záchrany je dodržování správného postupu v případě nehody. Je ale potřeba připomenout, že zhruba polovina lidí, které zasypala lavina (celé tělo i hlavu) přišla o život!

Záchrana z laviny

CHRONOLOGIE ZÁCHRANY Při uvolnění laviny sledujte co nejpřesněji, kde zmizel zasypaný pod sněhem, a v těchto místech zahajte vyhledávání. Ve šťastnějším případě zůstane část těla nad sněhem. Stanovte si vedoucího záchrany, který jasnými povely organizuje záchrannou akci. Na jeho povel přepnou všichni členové skupiny svůj lavinový vyhledávač do režimu „vyhledávání“ (search). Určení jedinci zahájí hledání zasypaného. Ostatní si zatím připraví lopaty a sondy. Určení jedinci zahájí systematické prohledávání laviniště. € 125. Po hrubém hledání („přistávací manévr“ € 124) následuje přesné dohledání a ověření nálezu vyhledávačem lavinovou sondou. € 128 Po nálezu sondou je zasypaný co nejrychleji a systematicky vyhrabáván, pokud to jde, tak V-metodou € 130. Prvního zasypaného nemusíte zcela vyprostit ze sněhu, nejdůležitější je uvolnit hlavu, hrudník a dýchací cesty. Hned jak je to možné, vypněte zachraňovanému lavinový vyhledávač. Co nejdříve poskytněte vyproštěnému první pomoc € 132. Okamžitě po zachycení signálu dalšího zasypaného zahajte opět vyhledávání, stejným způsobem jako u prvního zasypaného. Po lokalizaci druhého zasypaného ho co nejrychleji vyprosťte ze sněhu. Stejně postupujte v případě dalšího zasypaného. Pokud jsou všichni nalezeni a  vyproštěni, soustřeďte se na péči o vyproštěné.

KDY VOLAT PROFESIONÁLNÍ ZÁCHRANÁŘE? Pokud je k dispozici signál mobilního operátora, volejte profesionální záchranáře ihned (co nejdříve) po pádu laviny. Když není signál, má přednost záchrana. Telefonát záchranářům se odkládá o 20 minut. Až pak pošle vedoucí záchrany někoho zavo120

lat pomoc na místo pokryté mobilním signálem. Pomoc na nouzové číslo 112 lze zavolat i z telefonu, který nemá SIM kartu ani nabitý kredit. Pokud se ocitnete v situace, že jste na záchranu sami, nejprve zavolejte záchranáře a  co nejrychleji začnete se záchranou. Když na místě není signál, zahajte okamžitě záchranu.

PŘEDPOKLADY PRO ÚSPĚŠNOU ZÁCHRANU Každý, kdo se vydá do volného terénu (skialpinista, freerider, turista na sněžnicích), musí být vybaven vyhledávačem, lopatou a  sondou € 30. S vyhledávačem, lopatou i sondou je nutné umět správně a rychle zacházet. Před každou túrou si vzájemně zkontrolujte funkčnost a  obsluhu vyhledávače: zapnutí/ vypnutí, přepínání mezi režimy vysílání a vyhledávání € 88. Používejte správný způsob nošení vyhledávače € 89. Práci s vyhledávačem trénujte. Opakováním hledání i vysvětlováním pro kamarády se sami zlepšujete. V reálné akci máte k dispozici 18 minut € 37, 122! Trénujte i  vyhrabávání lopatou a  sondování – najít zasypaného je jen první krok k záchraně. Pečlivě si prostudujte návod a všechny funkce vyhledávače si vyzkoušejte. Váš vyhledávač je tak dobrý, jak dobře s  ním umíte zacházet. Pokud vlastníte starší, analogový vyhledávač s jednou nebo dvěma anténami, kupte si modernější (ceny průběžně klesají). Rozdíl v kvalitě vyhledávání je obrovský. Morální stárnutí je pomalé, protože nové modely lze většinou zmodernizovat nahráním nejmodernějšího softwaru (tzv. firmware).

Foto: Stefan Schlumpf

LORIS & NICOLAS FALQUET 0DPPXW7HDP 3URIL)UHHULGHŒLD([WUHPVNL )LOPDŒL+XFN &KXFN

38/6(%DUU\YR[ ‡'LJLWiOQtDQWpQRYìY\KOHGiYDĀVMHGLQHĀQìPDNXVWLFNìPYìVWXSHP ‡ƒGLVSOD\SURVQDGQpY\KOHGiYiQtYUHiOQpPĀDVH

Záchrana z laviny

‡5\FKOpDSŒHVQpR]QDĀRYiQtYSŒtSDGěYtFH]DV\SDQìFKREěWt

5HPRYDEOH$LUEDJ6\VWHP ‡-HGQRWQìODYLQRYìDLUEDJV\VWpPSURUŤ]QpEDWRK\ ‡2VYěGĀHQi6QRZSXOVH$LUEDJ7HFKQRORJLH ‡&HONRYiKPRWQRVWRGJYĀHWQěERPELĀN\Y]iYLVORVWLQDPRGHOXEDWRKX

ZZZPDPPXWFKৠ¼VDIHW\

www.hudy.cz

121

MANAGEMENT ZÁCHRANY Záchranná akce musí probíhat rychle a organizovaně. Uvědomte si, že o úspěchu záchrany se rozhoduje hlavně během prvních 15 minut. JAK OHLÁSIT NEHODU

CHOVÁNÍ STRŽENÉHO LAVINOU Pokus se lavině ujet (lze zřídka). Aktivuj lavinový batoh (ABS, Snowpulse), Avalung nebo Avalanche Ball (pokud ho máš). Snaž se jakkoli udržet na povrchu laviny. Zahoď hůlky a pokus se vypnout vázaní. Skrč kolena před hrudníkem a ruce drž pevně před obličejem – vytvoř si vzduchovou kapsu. Po zasypání se uklidni, nekřič (není tě slyšet, i  když ty zachránce slyšet můžeš), pomalu dýchej, věř v záchranu.

CHOVÁNÍ NEZASYPANÝCH

foto: SLF.ch, Davos

Pečlivě pozorují lavinu a bod zmizení postiženého (postižených).

ČÍSLA NOUZOVÉHO VOLÁNÍ 112 – nouzové volání v Evropě (číslo je platné i v ČR a SR). U mobilních telefonů GSM je možné na toto číslo volat i bez SIM karty. HORSKÁ SLUŽBA NOUZOVÉ VOLÁNÍ (0)450531689 – PGHM Chamonix 18300 – Slovensko 140 – Rakousko 1414 – Švýcarsko 144 – Švýcarsko Valais a Lötschental 112 – Německo, Francie, Španělsko a další evropské země 118 – Itálie, Jižní Tyroly, Val d´ Aoste 911 – USA a Canada 100 – Řecko 601100300 – Polsko TÍSŇOVÁ VOLÁNÍ PRO ČESKOU A SLOVENSKOU REPUBLIKU +420 1210 – Horská služba (v pohraničí raději s předčíslím) 150 – Hasiči 155 – Záchranná služba 158 – Policie

Záchrana z laviny

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA RYCHLOST – Cílem je vyhrabat zasypané(ho) co nejrychleji. Každá vteřina má cenu zlata. KLID – Vyvaruj se paniky a chaosu. VELENÍ – Pokud na místě není nikdo očividně zkušenější, ujmi se velení. ROZVAHA – Jednej systematicky – rozděl úkoly. Pokyny musí být jasné a adresné (kdo a co). Všichni přepnou v jeden okamžik vyhledávače do režimu „vyhledávání“, včetně „zmatených“ nezasypaných (mohou být neschopní racionální akce). Zkontroluj přepnutí! Urči osoby, které provedou vyhledání zasypaného pomocí lavinových vyhledávačů. Urči další osoby, které budou následně pomáhat s vyhrabáním a s ošetřením. 122

Batohy s  sebou (lopata, sonda, lékárnička atd.). Pokud je dostupný signál mobilního operátora, zavolej profesionální pomoc (Evropa 112, ČR 155) ihned po pádu laviny. Pamatuj na možné ohrožení další lavinou a přizpůsob tomu záchranu. Po lokalizaci zasypaného upřesni jeho polohu sondou. Pozitivní sondu nevytahuj. Vyhrabání prováděj pokud možno ve více lidech, a to zespodu podél sondy, ne přímo shora € 130. Poskytni první pomoc. Je-li více zasypaných, pak vyhrabanému co nejdříve vypni lavinový vyhledávač – usnadníš tím vyhledávání dalších zasypaných.

NAHLÁŠENÍ ÚRAZU 1. KDO volá: jméno, telefon 2. CO se stalo, jak se to stalo 3. KOLIK lidí potřebuje pomoc 4. KDY se stal úraz 5. KDE: místo úrazu, jsou na místě letecké překážky (elektrické vedení, lanovky atd.) pozice na mapě nebo GPS souřadnice 6. POČASÍ v  místě nehody (mlha, vítr, viditelnost atd.) kvůli přistání helikoptéry Ohlašovatel nehody nikdy neukončuje hovor jako první – hovor končí vždy záchranáři!

ALPSKÝ NOUZOVÝ SIGNÁL Vysíláme viditelnými signály (baterka, blesk fotoaparátu atd.) nebo zvukovými signály (píšťalka, volání atd.). Nejsnazší a nejčastější je použití baterky, píšťalky nebo blesku fotoaparátu, které máme velmi pravděpodobně s  sebou. My signál vysíláme (volání o  pomoc) a  záchranáři odpovídají.

VOLÁNÍ O POMOC

ODPOVĚĎ ZÁCHRANÁŘŮ

6x za minutu v pravidelných intervalech 1 minuta pauza 6x za minutu v pravidelných intervalech atd.

3x za minutu v pravidelných intervalech 1 minuta pauza 3x za minutu v pravidelných intervalech atd.

ANO potřebujeme pomoc

PŘISTÁNÍ VRTULNÍKU Rovný prostor 25x25 m bez překážek. V okolí žádné volné předměty (batohy, oblečení). Upozorni na sebe. Jsem zde! Viditelně označ místo!

NE nepotřebujeme pomoc

Vrtulník navádí vždy jen jeden člověk. Ostatní leží na zemi a drží věci. Až uslyšíš vrtulník, zaujmi postoj Y, stůj před přistávací plochou zády k  větru a  setrvej až do přistání. K vrtulníku se přibližuj až po zastavení rotoru nebo na pokyn posádky.

www.hudy.cz

123

Záchrana z laviny

SIGNALIZACE PRO VRTULNÍK A JEHO PŘISTÁNÍ

JAK PRACOVAT S VYHLEDÁVAČEM Nejmodernější digitální tříanténové vyhledávače jsou nabité nejmodernější elektronikou a hledání s nimi je mnohem jednodušší, než tomu bylo u starších přístrojů. Ovšem fakt, že při „ostrém“ použití nouzového vybavení jde o  život a  čas je velkým nepřítelem, je snad dostatečným důvodem naučit se s vyhledávačem správně, rychle a rutinně zacházet. ZÁKLADNÍ FUNKCE VYHLEDÁVAČE Po zapnutí vysílá nepřetržitě signál o  frekvenci 457 kHz. Po přepnutí se změní na přijímač, který dokáže lokalizovat signál z vyhledávačů na tělech zasypaných lyžařů.

POKROČILÉ FUNKCE VYHLEDÁVAČE Skenování laviniště a  zjištění počtu zasypaných € 30. Označení nálezu zasypaného € 30. Identifikace základních životních funkcí € 30.

HLEDÁNÍ PŘIPOMÍNÁ „PŘISTÁVACÍ MANÉVR“ Pomocí „přistávacího manévru“ si lze analogicky s  přistáváním letadla názorně představit všechny důležité zásady vyhledávání. Vyhledávač v rukou zachránce by měl kopírovat pohyb letadla během přistání, přičemž místo zastavení letadla na přistávací dráze odpovídá místu, kde je pod sněhem hledaná osoba. Letadlo je ještě daleko od letiště => velká rychlost, malá přesnost. Přistávací plocha v dohledu letadla => rychlost se zmenšuje => přistávací koridor se zužuje (roste přesnost).

sá)

NÍ (průběžně kle

Záchrana z laviny

RYCHLOST HLEDÁ

běžně se

DÁNÍ (prů

ST HLE PŘESNO

zvyšuje)

označení signálu „MARK“

hledání signálu

rychlé hledání

SIGNÁL

přesné dohledání

PŘESNÉ DOHLEDÁNÍ / PŘISTÁNÍ

Obr. 1 – Vyhledání zasypaného v lavině připomíná přistávací manévr letadla

124

ověření nálezu sondou

vyhrabání

POZITIVNÍ NÁLEZ SONDOU

Letadlo krátce před přistáním => malá rychlost. Letadlo těsně nad zemí => moment dosednutí => co nejpřesnější poloha. Co letadlo nikdy neudělá? => náhlé změny kurzu.

VYHLEDÁVÁNÍ JEDNOHO ZASYPANÉHO FÁZE PŘED HLEDÁNÍM Pohledem na laviniště se snažte najít nějakou stopu po zasypaném (hole, lyže). Pokud je lyžař stržen lavinou před vašimi zraky, snažte se zapamatovat místo jeho zmizení pod lavinou. K předpokládanému místu zmizení se co nejrychleji přesuňte (velká úspora drahocenného času) a začněte hledat vyhledávačem. Vedoucí skupiny jasně a  rázně zavelí k  přepnutí všech vyhledávačů do režimu hledání v jednom okamžiku (nutno striktně dodržet) a zkontroluje, zda mají všechny osoby na laviništi (včetně otřesených nebo zraněných) přepnuto do módu vyhledávání.

2. RYCHLÉ HLEDÁNÍ Rychlost má přednost před přesností. Máte dvojí volbu dalšího postupu. a) PO SILOČÁŘE € obr. 3 Vhodná pro digitální vyhledávače se třemi anténami. Rychlejší metoda, ale pozor, soustřeďte se, ať neuděláte chybu a nemusíte se vracet, a tím ztrácet čas. Postupujte podle šipky na displeji, vzdálenost k zasypanému se musí zmenšovat.

2. fáze – rychlé hledání

1. HLEDÁNÍ PRVNÍHO SIGNÁLU

Záchrana z laviny

(primární fáze hledání) Systematicky prohledávejte laviniště € obr. 2. 3. fáze Hledající pomalu – přesné otáčí vyhledávadohledání čem ve všech směrech a  snaží se zachytit první signál. Pokud zachytíte přibližný směr, odkud signál vychází, začněte s rychlým hledáním. Obr. 3 – Hledání po siločáře

Obr. 2 – Prohledávání laviniště – fáze hledání prvního signálu

www.hudy.cz

125

b) POSTUP METODOU DO KŘÍŽE € obr. 4. Vhodná pro starší analogové vyhledávače s jednou nebo dvěma anténami. Pomalejší metoda, rychlost hledání závisí na „výkonnosti počítače“ v přístroji. Postupujte směrem k  nejsilnějšímu signálu (podle šipky nebo intenzity tónu). Dokud se intenzita signálu zvyšuje, pokračujte po přímce. Pokud bude signál slabší, vraťte se po přímce zpět k maximu. Pokračujte kolmo na dosavadní směr. Stranu volte podle toho, kde je signál silnější. Stejný postup opakujte až do nalezení maxima (nejsilnější zvuková signalizace, nejmenší vzdálenost na displeji). Vyhledávačem zásadně neotáčejte, platí to po celou dobu vyhledávání.

3. PŘESNÉ DOHLEDÁNÍ Přesnost má přednost před rychlostí. Ve vzdálenosti asi 5 m  začněte postupovat „metodou křížení“ v  místech maximálního signálu. V této fázi je důležité, aby se hledající pohyboval po sněhu po kolenou, to proto, aby vyhledávačem pohyboval těsně nad povrchem sněhu.

VYHLEDÁVÁNÍ VÍCE ZASYPANÝCH Pokud je pod lavinou osob více, je rychlost vyhledání obzvlášť důležitá a praktické hledání je kvůli více signálům, které vysílají různé lavinové vyhledávače, mnohem obtížnější než hledání jediné oběti.

METODA TŘÍ KRUHŮ

Záchrana z laviny

Základní metoda pro vyhledávání v  lavině v případě více zasypaných v malém prostoru. Metoda je použitelná s  jakýmkoli vyhledávačem. Je vhodná především pro práci se staršími typy vyhledávačů, tedy analogových s  jednou nebo dvěma anténami. Pro použití této metody potřebujete ovládat všechny fáze vyhledání jednoho zasypaného. Pokud při lokalizaci hledající zjistí, že se v  blízkosti nejbližšího zasypaného objevují vysílané signály dalších, lavinou stržených osob, použijí metodu tří kružnic. V okamžiku, kdy ostatní kamarádi sondují a posléze vyhrabávají prvního nalezeného, prochází hledající s  vyhledávačem v  půlkruzích okolo prvního nalezeného. První půlkruh má poloměr 3 metry. Pokud nedojde k zachycení dalšího signálu, zvýší následně poloměr o  další 3 metry a  pokračuje tedy po kružnici o  poloměru 6 m. Třetí a  poslední kružnice má poloměr 9 metrů € obr. 5. Dvacetimetrová vzdálenost prohledávaných sektorů laviniště je odvozena od průměru největšího půlkruhu, tedy 18 m  (2 x  9 m). Proto je při rychlém hledání potřeba důsledně procházet celou plochu laviniště s  rozestupy 20 m. Obr. 4 – Hledání metodou do kříže

126

3m

3m

HLEDÁNÍ S VYUŽITÍM FUNKCE „MARK“ Tuto metodu lze použít u moderních digitálních vyhledávačů s  funkcí „zaslepení“ signálu, která je na přístrojích označena „MARK“. Tato metoda je v podstatě opakované hledání jednoho zasypaného. Začněte lokalizací nejsilnějšího vysílaného signálu. Nalezněte zasypaného (stejným způsobem jako při hledání jediného zasypaného) a nález ověřte sondou. Když sonda potvrdí nález, použijte tlačítko „MARK“. Tím dojde k  „zaslepení“ tohoto signálu, který vás tak při dalším hledání nebude rušit. Signál dalšího zasypaného začněte hledat hned poté, co kamarádi zahájí vyhrabávání prvního nalezeného. Hledající postupuje s  vyhledávačem opět stejným způsobem. Zachytí signál zasypaného a nález vyhledávačem ověří sondou. Po „zaslepení“ signálu funkcí „MARK“ může pokračovat v lokalizaci třetího signálu…

Záchrana z laviny

Postup při vyhledávání U metody tří kružnic musí nejprve padnout zásadní rozhodnutí, zda jde o  vyhledávání více zasypaných na malé ploše. Pokud ano, zaměřte nejprve signál nejbližšího zasypaného, tedy toho, jehož signál je nejsilnější (je nejblíže). Po jeho lokalizaci vyhledávačem a  sondou začněte „kroužit“. Po pevných kružnicích, protože ty dokážete dodržet i za vypjaté situace. Orientačním bodem hledajícího je sonda, označující prvního nalezeného. Při kroužení držte vyhledávač co nejblíže povrchu sněhu. Když při pohybu po kružnici zachytíte nový výrazný signál, začněte ho sledovat a  zasypaného přesně dohledejte. Nezapomeňte si označit místo, kde jste opustili kružnici, abyste věděli, kde máte pokračovat v  pohybu po kružnici při hledání dalších zasypaných. Tento postup opakujte u případných dalších signálů zachycených při pohybu po kružnici.

3m

Obr. 5 – Metoda tří kruhů

Obr. 6 – Hledání s využitím funkce MARK

www.hudy.cz

127

JAK SPRÁVNĚ SONDOVAT

Záchrana z laviny

foto: Mammut

Pro přesné dohledání má důležitý význam lavinová sonda, kterou upřesníme lokalizaci vyhledávačem. Protože čas vyhrabání zasypaného je mnohem delší než čas vyhledání, hraje právě finální upřesnění nálezu klíčovou roli v boji s časem. Její další funkce je zjištění přesné hloubky zasypání a pozitivní sonda navíc označuje místo jak a odkud kopat pro celý tým na povrchu. SONDOVÁNÍ DO SPIRÁLY Zachránce nachází pomocí lavinového vyhledávače na povrchu laviniště místo s nejnižším údajem o  vzdálenosti nebo nejhlasitějším zvukovým signálem. Tento bod je ihned označen; vyhledávač zůstává ve vyhledávacím modu. Během následujícího přesného dohledání zachránce lokalizuje postiženého sondováním do spirály. Údaj o zbývající vzdálenosti na displeji vyhledávače představuje maximální možnou vzdálenost k  postiženému (ten může být sice blíže, ale nikdy ne dále): pokud vzdálenost činí např. 1,2 m, je absolutně postačující sondovat do hloubky 2  m. Při sondování nezůstává zachránce stát na jednom místě, ale jde po spirále kolem označeného místa. Sondu vpichuje kolmo k povrchu sněhu. Pozitivní nález sondou ukončuje fázi vyhledávání: sonda zůstává zapíchnutá (nikdy ji nevytahujte). Při záchraně ve více lidech začíná jeden (lépe více zachránců) vyhrabávat

PRAKTICKÉ RADY Sonda dále slouží po vykopání zasypaného jako kotevní materiál pro upevnění bivakovacího vaku a vytvoření závětří. Sondu na laviništi nepokládejte, může vám ujet. Doporučujeme pohybovat se na laviništi již s připravenou sondou, tak aby byla okamžitě připravena k použití po dokončení přesného dohledání vyhledávačem. 128

Sondování do spirály. Sondu zapichujte kolmo na povrch sněhu

nalezeného lopatami € 130. Pokud je pod lavinou zasypaných více osob, pokračuje jeden zachránce ve vyhledávání.

Popis postupu:

OTEVŘENÉ SONDOVÁNÍ

2. Zaujmutí postavení zachránců vedle sebe s nataženými pažemi. Správný odstup je dosažen v okamžiku, kdy se špičky prstů dotýkají.

Jde o  metodu hledání osob zasypaných lavinou bez lavinového přístroje v rámci kamarádské pomoci. Bohužel stále ještě dochází ke stržení lavinou těch, kteří nejsou vybaveni standardní lavinovou výbavou (lavinový vyhledávač, lopata, sonda). Zatímco v rámci profesionální pomoci může být za pomoci lavinových psů, technických prostředků (např. RECCO) nebo velkých sondovacích týmů situace zvládnuta, zůstává při kamarádské pomoci k dispozici pouze pozorné prohledání povrchu laviniště a  selektivní sondování primárního prostoru zasypání. Aby bylo možné v co nejkratším čase prosondovat co největší plochu, je třeba zvolit metodu „otevřeného sondování“, při které se optimalizuje rychlost prohledání a  jeho kvalita.

1. Stanovení primárního prostoru hledání.

3. Každý zachránce sonduje nejprve jednou uprostřed, poté jednou 50 cm vlevo a  poté 50 cm vpravo. To, že boční sondy směřují mírně šikmo, nevadí, neboť ve hloubce jednoho metru (což je průměrná hloubka zasypání) je dosaženo rovnoměrných vzdáleností. V prvním kole stačí sondovat do maximální hloubky 2 metrů. 4. Po třetím vpichu položí zachránce špičku sondy asi 70 cm před sebe na povrch sněhu a snaží se stále udržet linii se špičkami sond ostatních zachránců. Poté udělá jeden krok vpřed a sonduje podle postupu v kroku 3.

Otevřené sondování

Rozpoznání nálezu Často při tématu sondování vyvstává otázka, jak je možné zasypaného pod sněhem sondou rozpoznat. To však nebývá problém, neboť detekce pozitivního nálezu ve většině případů vyplývá z  hloubky, do které je možné sondu zasunout: Pokud stále bez překážky sondujeme do hloubky 2 metrů a  náhle to o  kousek vedle není možné, podařil se s největší pravděpodobností pozitivní nález. Jemný cit v prstech je sice žádoucí, ale protože má zachránce při sondování stejně nasazené rukavice, nelze si od něho mnoho slibovat… I  přesto, že šance někoho najít v  průběhu krátké doby pomocí této metody jsou malé, snaha stojí každopádně za to. Když už nic jiného, strávíme tak relativně smysluplně čas do příchodu profesionálních záchranářů.

www.hudy.cz

129

Záchrana z laviny

5. Pokud nedojde při prvním kole sondování k  nálezu, rozšíří se oblast hledání, případně se prosonduje ještě jednou stejným způsobem ve změněném postavení. Tentokrát však využijeme celou délku sondy.

EFEKTIVNÍ PRÁCE S LOPATOU V LAVINIŠTI Při záchraně zasypaných z laviny představuje vyhrabávání zasypaného časově zdaleka nejnáročnější fázi. Po lokalizaci vyhledávačem a  ověření nálezu pozitivní sondou přichází na řadu vyhrabání lopatou. V roce 2007 byla uvedena do praxe efektivní metoda vyhrabávání zvaná V-formace. Metoda sněhového dopravního pásu ve tvaru „V“ představuje základní postup pro rychlé, efektivní a šetrné vykopání osob zasypaných lavinou. V oblasti kamarádské záchrany je většinou používána jedna jediná sonda k  lokalizaci postiženého, přičemž přesná poloha těla zůstává i nadále neznámá. Na jedné straně by mělo být vykopání hlavy postiženého provedeno v  co nejkratším čase, na straně druhé je pro efektivní průběžné odstraňování vykopaného sněhu nutná určitá velikost výkopu. V  průběhu výkopových prací by měla být díky vhodnému rozestavení zachránců minimální šance ohrožení samotného postiženého nebo poškození jeho případné vzduchové kapsy.

EFEKTIVITA A VÝDRŽ BĚHEM PRÁCE Důležitým předpokladem rychlého vykopání je udržet efektivitu práce zachránců během delšího časového období na stále stejné úrovni. Při aplikaci V–metody se členové záchranného týmu vyměňují na jednotlivých pozicích přibližně každé čtyři minuty ve směru hodinových ručiček. V podstatě se tedy jedná o klasickou „rotaci pracovních pozic“.

ZPŮSOB TRANSPORTU SNĚHU

Obzvláště neefektivní je vertikální zvedání sněhu, které, ačkoli vyžaduje přemíru vynaložené síly, nevede k účinnému transportu sněhu směrem od postiženého. Čím je pohyb lopatou delší, tím více sněhu z lopaty vypadne zpět.

POSTUP PRÁCE PŘI POUŽITÍ METODY DOPRAVNÍHO PÁSU TVARU V Zachránci zaujmou postavení ve tvaru V, dva nejvíce vpředu na délku lopaty od sebe, ostatní s odstupem dvou délek lopat. Jeden zachránce potřebuje pracovní prostor 80 cm výšky „véčka“. Šíře otevřené strany „véčka“ odpovídá hloubce zasypání. Toto postavení, které mohou zachránci zaujmout ve velmi krátkém čase, umožňuje práci bez vzájemného překážení a  zároveň využití optimální ergonomické délky transportu sněhu na osobu. Primárním úkolem každého zachránce je transportovat sníh ze svého sektoru směrem dozadu.

JAK VYHRABÁVAT? Zachránci, který se nachází na špici „véčka“, čili bezprostředně za pozitivní sondou, nepřichází zpředu žádný sníh k dalšímu transportu. Jeho úkolem je tedy vytrvale vykopávat sníh směrem do hloubky. Zachránci na druhé pozici sice již přibývá zpředu určitý

Záchrana z laviny

Pádlovací pohyby, při kterých je využíván pohybový potenciál celého těla, a  které tedy nejsou závislé pouze na síle paží, obzvláště šetří síly a vykazují nejvyšší hodnoty množství transportovaného sněhu.

Postavení zachránců ve V–formaci a určení rozestupů

130

Práce v sektorech centrálního sněhového Prevence únavy: změna pozic každé přepravníku: sníh je transportován 4 minuty ve směru hodinových ručiček pohyby podobnými pádlování

objem sněhu, který musí transportovat za sebe, nicméně mu stále zbývá dostatek času ke kopání do hloubky. Čím je tedy zachránce na vzdálenější pozici od vrcholu V, tím více času mu zabírá transport sněhu, který přichází zepředu, a o to méně se může věnovat prohlubování výkopu. Tento postup automaticky zajišťuje vznik nakloněné roviny, která se svažuje směrem k postiženému, přičemž je zajištěno, že nakloněná rovina nepřesáhne 25 stupňů, takže nedojde k zpětnému sesouvání vykopaného sněhu.

VÝMĚNA POZIC Výměna pozic se odehrává na příkaz zachránce nacházejícího se na špici „véčka“. Cyklus výměny pozic po 4 minutách se osvědčil jako optimální kompromis mezi dobou zapracování se na nové pozici a rychlým nástupem vyčerpání. Rozkaz „točíme“ je vydán nejpozději v okamžiku, kdy se začínají projevovat první příznaky vyčerpání. Výkopové práce pak pokračují v tomto stylu až do okamžiku prvního vizuálního kontaktu se zasypaným. Poté dojde k výměně pozic naposledy, tentokrát však zůstanou v  čele „véčka“ dva zachránci. Ti nyní pracují v bezprostřední blízkosti zasypaného, postupovat je teď nutné s odpovídající opatrností.

PŘIZPŮSOBENÍ VÝKOPU POLOZE ZASYPANÉHO

PROSTOROVÉ POŽADAVKY ORGANIZOVANÉ ZÁCHRANY Organizovaná záchrana často vyžaduje dostatek prostoru pro zajištění a přípravu k transportu pacienta. Splnění tohoto jistě oprávněného požadavku však nesmí vést k prodloužení doby potřebné k dosažení hlavy postiženého, neboť každá další minuta pod sněhem zásadně snižuje jeho šanci na přežití. Po vyhrabání postiženého ustupuje výkopová skupina o dva metry vzad a udělá tak prostor pro poskytnutí první pomoci. Následně připravuje další prostor pro záchranné práce. To však jen v případě, že nasazení jejích členů není potřebné při hledání či vykopávání dalšího zasypaného.

Záchrana z laviny

V centrálním transportním kanálu zatím nakopaného sněhu výrazně ubývá. Toto manko nyní kompenzuje zachránce pracující hned za kolegy v čele.

Ten začne usilovně odkopávat boční stěny od špičky „véčka“ a snaží se přizpůsobit výkop poloze zasypaného. V  průběhu testování docházelo v  této fázi ke vzniku dutinového prostoru, který však pro další průběh záchrany není v  žádném případě na škodu. Naopak je nutné vyvarovat se vytěžení přední stěny výkopu v celé jeho výšce. Důvod přerušení pravidelné výměny pozic po prvním vizuálním kontaktu s  postiženým spočívá v  tom, že představa o poloze postiženého v prostoru, kterou si čelní skupina vytvořila, nemůže být ve čtyřminutovém cyklu výměn dále předávána. U postižených při vědomí není také z  psychologického hlediska vhodné, aby se kontaktní osoba neustále měnila. V této fázi je do čela výkopu nasazeno více zachránců. Není však již nutné pokračovat v  pracích na obou stranách V, většinou je plně dostačující pracovat pouze na jedné jeho straně a nově vzniklý prostor využít jako sklad materiálu.

První vizuální kontakt se zasypaným. Šetrná práce s postiženým a současné V první linii je zapotřebí více zachránců další zvětšování výkopu do strany vylamováním boční stěny

www.hudy.cz

Nasazení profesionálních záchranářů a příprava místa pro zahájení transportu

131

PRVNÍ POMOC PŘI LAVINOVÉ NEHODĚ Pamatujte, že lavinová nehoda vždy znamená velké riziko dušení, úrazu, podchlazení nebo i smrti. Včasné a správně provedené vyproštění spolu s dobře poskytnutou první pomocí je z hlediska záchrany zcela zásadní a může tuto tragickou bilanci lavinových nehod významně ovlivnit.

foto: Mammut

NÁLEZ – LOKALIZACE ZASYPANÉHO Pozitivní sondu nevytahuj. Zasypaného začni vyhrabávat kousek pod úrovní sondy, jakoby jsi se chtěl k zasypanému prokopat z boku. € 130 PAMATUJ: Pokud to situace dovoluje, tak z  důvodu minimalizace tepelných ztrát budeš veškeré ošetření a  zajištění pacienta provádět přímo ve výkopu => proto udělej výkop dostatečně veliký, případně jej dodatečně zvětši.

První pomoc

VYHRABÁNÍ ČÁSTI TĚLA Vyhrabej rukou podél těla vzduchový kanál k hlavě. Co nejrychleji uvolni hlavu a hrudník. A uvědom si: Jaká byla doba zasypání? 132

Měl zasypaný před obličejem (nosem a ústy) i sebemenší volný prostor – tzv. vzduchovou kapsu? Byly ústa a nos vzduchotěsně ucpány (sněhem, zvratky)? Toto jsou důležité informace pro profesionální zachránce a  určují další postup při péči o pacienta, oběť lavinové nehody.

ZKONTROLUJ VĚDOMÍ Reaguje pacient na oslovení, případně mírný bolestivý podnět? NE => PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ ANO => PACIENT JE PŘI VĚDOMÍ Pozn.: Pokud je pacient při vědomí, tzn. komunikuje s tebou, pak musí mít průchodné dýchací cesty, musí dýchat, a tudíž musí mít i funkční oběh.

PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ

PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ A NEDÝCHÁ

ZPRŮCHODNI DÝCHACÍ CESTY

ZAHAJ UMĚLÉ DÝCHÁNÍ

Otevři ústa. Zkontroluj a  vyčisti dutinu ústní (od sněhu, zvratků, …). Zakloň hlavu a zvedni bradu. Udržuj ústa otevřená.

ZHODNOŤ DÝCHÁNÍ Nakloň svoji tvář a nebo dej svoji ruku před ústa a nos pacienta. Cítíš proud teplého vydechovaného vzduchu? NE => PACIENT NEDÝCHÁ ANO => PACIENT DÝCHÁ

Udržuj záklon hlavy a otevřená ústa. Máš-li resuscitační roušku nebo masku, tak ji použij. Ucpi nos a nadechni se. Přilož svá ústa těsně na ústa pacienta. Proveď výdech a  sleduj pacientův hrudník, jestli se rozpíná. Uvolni nos a  nech pacienta spontánně vydechnout. Tento postup neustále opakuj a co nejrychleji vyhrab hrudník. Jakmile je hrudník volný, tak zhodnoť oběh.

ZHODNOŤ OBĚH Dýchá již pacient, popřípadě se hýbe nebo kašle? NE => OBĚH JE NEFUNKČNÍ ANO => OBĚH JE FUNKČNÍ Pozn.: Kontrola funkčnosti oběhu vyhmatáním pulsu na krkavici je v  současné době doporučována pouze proškoleným osobám, které s tím mají praktickou zkušenost. Pokud pacient stále nedýchá, tzn. nemá funkční oběh, pak zahaj kompletní resuscitaci – nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání.

Pacienta ulož na záda, ideálně již na nějakou pevnou podložku, která ho bude současně izolovat odspodu (karimatka, otočené lyže atp.). Zabráníš tak dalšímu podchlazování během resuscitace – na to pamatuj zejména na mokrém jarním firnu.

www.hudy.cz

133

První pomoc

RESUSCITACE

Najdi střed hrudníku. Na toto místo polož obě dlaně na sebe. Hrudní kosti se dotýkej pouze zápěstní hranou. Nakloň se přímo nad hrudník pacienta. Lokty měj propnuté. Proveď 30× stlačení hrudníku. Frekvence stlačení je 100 až 120 kompresí za minutu, tj. o něco pomaleji než dvě komprese za vteřinu. Hloubka stlačení hrudníku musí být přibližně o 1/3 (tzn. u dospělého člověka asi o 5 cm). Po 30 stlačeních hrudníku se přesuň k hlavě. Obnov záklon hlavy a otevři ústa. Máš-li resuscitační roušku nebo masku, tak ji použij. Ucpi pacientovi nos a nadechni se. Proveď 2× vdech z úst do úst. Takto neustále střídej nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání. Resuscitace – 30 stlačení hrudníku ku dvěma umělým vdechům (30:2) – prováděj až do obnovení funkčního oběhu a  nebo do příchodu profesionálních zachránců.

PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ A DÝCHÁ DOKONČI VYHRABÁNÍ PAMATUJ: Veškerou manipulaci s  pacientem prováděj co nejšetrněji: Pohyby s končetinami dělej v co nejmenším rozsahu a  neprováděj žádné rychlé pohyby. Překládání a  polohování realizuj pokud možno ve větším počtu zachránců. Obecně s pacientem zacházej tak, jako by měl poraněnou páteř. Pacienta pokud možno ještě ponechej ve výkopu – je tak alespoň částečně chráněn proti dalšímu podchlazování. Co nejdříve jej přikryj. Výkop popřípadě ještě dodatečně zvětši, abys mohl provést následující kroky.

DALŠÍ ZAJIŠTĚNÍ Ihned od samého počátku péče o  pacienta aktivně bojuj proti dalšímu podchlazování. Proveď celkové vyšetření: rychle prohlédni a prohmatej celého pacienta „od hlavy k patě“ a zjisti, zda nemá nějaké další poranění. PAMATUJ: Zástava život ohrožujícího krvácení (krev stříká nebo teče proudem) má absolutní přednost před veškerými výše uvedenými výkony! Ošetři případná další zranění.

NAPOLOHUJ PACIENTA Ulož pacienta co nejšetrněji do zotavovací polohy na boku. Obnov průchodnost dýchacích cest (záklon hlavy a otevření úst). Zkontroluj, zda pacient stále dýchá.

První pomoc

ZAJISTI TEPELNÝ KOMFORT Co nejdříve pacienta řádně zajisti proti dalším ztrátám tělesného tepla: Podlož ho (karimatkou, batohy, lanem, lyžemi, …). Zabal ho (ALU-fólie, náhradní oblečení, spacák, žďárák, …). Pokud máš možnost, tak zábal doplň termobalíčkem(-ky). Nezapomeň pořádně zabalit i hlavu (čepice, kapuce, …). Zotavovací poloha

134

Před obličejem nechej malý prostor, ať pacient může dýchat a ty ho můžeš kontrolovat.

PRAVIDELNĚ KONTROLUJ STAV PACIENTA Pravidelně kontroluj stav pacienta do předání profesionálním zachráncům. Pokud záchranná služba (horská, letecká, …) ještě nedorazila, tak opět zavolej na tísňovou linku (155 ČR nebo 112 Evropa) a upřesni informace o pacientovi. Pozn.: Pokud máte k dispozici mobilní telefon a je dostupný signál mobilního operátora, pak proveďte oznámení nehody ihned po pádu laviny. Pokud telefon nemáte, nebo v místě nehody není signál, tak nejprve hledejte všemi dostupnými prostředky a způsoby a teprve po 20 minutách někoho vyšlete, aby přivolal profesionální záchranáře.

NAPOLOHUJ PACIENTA A ZAJISTI TEPELNÝ KOMFORT Ulož pacienta co nejšetrněji do polohy dle jeho stavu. PAMATUJ: Stav pacienta se může kdykoli změnit! Co nejdříve pacienta řádně zajisti proti dalším ztrátám tělesného tepla: Podlož ho (karimatkou, batohy, lanem, lyžemi, …). Zabal ho (ALU-fólie, náhradní oblečení, spacák, žďárák, …). Pokud máš možnost, tak zábal doplň termobalíčkem(-ky). Nezapomeň pořádně zabalit i hlavu (čepice, kapuce, …). Před obličejem nechej malý prostor, ať pacient může dýchat a ty ho můžeš kontrolovat.

PRAVIDELNĚ KONTROLUJ STAV PACIENTA

PACIENT JE PŘI VĚDOMÍ DOKONČI VYHRABÁNÍ PAMATUJ: Veškerou manipulaci s  pacientem prováděj co nejšetrněji, zejména máš-li podezření na podchlazení nebo vážný úraz. Pak platí: Pohyby s končetinami dělej v co nejmenším rozsahu a pomalu. Překládání a  polohování realizuj pokud možno ve větším počtu zachránců. Obecně s pacientem zacházej tak, jako by měl poraněnou páteř. Pacienta pokud možno ještě ponechej ve výkopu – je tak alespoň částečně chráněn proti dalšímu podchlazování. Co nejdříve jej přikryj. Výkop popřípadě ještě dodatečně zvětši, abys mohl provést následující kroky.

Pravidelně kontroluj stav pacienta do předání profesionálním zachráncům. Pokud záchranná služba (horská, letecká, …) ještě nedorazila, tak opět zavolej na tísňovou linku (155 ČR nebo 112 Evropa) a upřesni informace o pacientovi. Pozn.: První oznámení nehody jsi provedl ihned po pádu laviny.

DOPORUČENÍ: Absolvuj alespoň jednou za dva roky kurz první pomoci a záchrany, kde se prakticky naučíš poskytovat první pomoc a  provádět záchranné techniky, včetně práce s  lavinovým vyhledávačem.

Zeptej se pacienta, jestli ho něco bolí. Proveď celkové vyšetření: rychle ho prohlédni a celého prohmatej „od hlavy k patě“, jestli nemá nějaké další poranění. PAMATUJ: Zástava život ohrožujícího krvácení (krev stříká nebo teče proudem) má absolutní přednost před veškerými výše uvedenými výkony! Ošetři případná další zranění.

Výše uvedený postup první pomoci při lavinové nehodě je sepsán dle aktuálních doporučení IKAR – MEDCOM a  ERC a  platí pro laickou první pomoc a v případě, kdy je zasypán pouze jeden člověk. Autor nepřebírá odpovědnost za vaše jednání a  škody jím způsobené, neboť uvedené činnosti a postupy vyžadují praktický nácvik pod odborným vedením.

www.hudy.cz

135

První pomoc

UPOZORNĚNÍ:

DALŠÍ ZAJIŠTĚNÍ

PRVNÍ POMOC PŘI LAVINOVÉ NEHODĚ LAVINOVÁ NEHODA – LAICKÁ PRVNÍ POMOC, POSTUP VE STRUČNOSTI ÌÍÆÃÅÀ—¿Ã¸ÍÌ Byly volné dýchací cesty? µìßԓéí×èÖÛâéW“ÞÔãæÔ²

¸ÅÆ »ÆÂÆÅ&À—Íпɸ¹ÍÅ2— ¸—ÆK¼ËH¼Å2

Á¼—ǸºÀ¼Å˗ÇHÀ— Í*»ÆÄ2¶

ż ÑÇÉUº¿Æ»ÅÀ— »Vº¿¸º2—º¼ÊËÐ

ǸºÀ¼Å˸± Ɠ¶»Å´9“ÃD¸·“÷¶»¿´Í¸Á.À ƓÁ´Ã¿»Ƚ“·¿¸“ÆÇ´ÉÈ Ć“ÃŴɼ·¸¿Á&“¾ÂÁÇÅ¿Ƚ

»Vº¿¶ ¸ÅÆ Å¼ Ѹ¿¸Á—ÌÄ*Ã)—»Vº¿Å2— ¸—ÌÍÆÃÅÀ—¿ÉÌ»Å2Â

Á¼—ƹ*¿—— ½ÌÅÂ&Å2¶ ›·R¶»²œ

¸ÅÆ

»ÆÂÆÅ&À—Íпɸ¹ÍÅ2— ¸—ÆK¼ËH¼Å2

První pomoc

ż

ɼÊÌʺÀ˸º¼—ª§±© ›¦£“ÆÇ¿´"¸Á.“»ÅÈ·Á.¾È“ ¾È“·É&À´“É·¸¶»QÀœ

136

ÑÆ˸ÍÆ͸º2—ÇÆÃÆ¿¸—Ÿ— ¹ÆÂÌ

PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ PODCHLAZENÍ – HYPOTERMIE (HT) ÇH¼»ÇÆÂø»—ÇÆ»º¿Ã¸Ñ¼Å2¶

ÇÉƗÍK¼º¿Å¸—Ê˸»À¸—Ÿ¿Ë—ÀąÀÍ ±

Ĉ•ÙáäêÝäÙä×d•ëîèéÖëÚãm•ØÝáÖÙê´ Ĉ•…åÖéãd•ãÚ×ä•âäàçd•ä×áÚbÚãm´ Ĉ•ßڕØÝáÖÙã䡕åç…m¡•èãe“m¡•ÛäêàY•ëméç´ Ĉ••ï됅ÚãY•ÙÞèåäïÞØÚ´•ă•âÖád•Ùmée•ãÚ×ä•èéÖ琕 báäëeࡕÙáäêÝäÙä×e•áړmØm¡•ÞãéäíÞàÖØÚ

Ĉ••Å¶¸¾ºÃɶ•ÅĹÁÄW•àÖçÞâÖéàÖ¡•×ÖéäÝ¡•áÖã䡕áî“Ú¡•čž Ĉ••¸½Ç¶;•½Ä•ÅFº¹•ÃºÅF0ÏÃ0•ÅÄ$¶È0•ïYëeé‚m¡•èéÖã¡•čž Ĉ••Ï¶·¶Á•½Ä•×êãÙèåÖØYࡕ¶ÁÊ¢ÛzáÞÚ¡•“cYçYà¡•čž Ĉ••ÃºÏ¶Åĺ;•¸½Çþɕ¾•½Á¶ËÊ¡•Ä·Á¾$º¿•¶•ÀÇÀ•²³• ²³•$ºÅ¾¸º• •¹SÀÁ¶¹Ã'•Ï¶·¶ÁºÃ0––– ˜˜˜—ÇÆ»º¿Ã¸Ñ¼Å)Ä̗żÇÆ»ͼÁ—¸ÃÂÆ¿Æט˜˜

ÇHÀ—— Í*»ÆÄ2¶ ¢— ËH¼Ê¶

ƓÔÞçÜéák“ãâÛìՓ×âéâßØᎠƓçØãßb“Ô“æßÔ×Þb“áWãâÝؓԓÝk×ßâ Ɠ“é“ÖÛåWácábà“ãåâæçâåè“éìàcu“àâÞ厓â×cé“ íԓæèÖێ

¸ÅÆ ¿Ë—À

ż

Í*»ÆÄ2¶ ›Å¸´ºÈ½¸“½¸GÇ&“Á´“ ÂÆ¿ÂɸÁ.²œ

żżº¿¸Ë—º¿Æ»À˘ Ɠ“ÝØá“áØéìÛáèçØßáb“ãâÛìÕì“ā“ãâàÔßè“Ô“é“àÔ  ßbà“åâíæÔÛ蔔” Ɠ“à‘Ø“ãâßìÞÔ粓°±“ÛâåÞb“Ô“æßÔ×Þb“áWãâÝØ Ć““íÔÛÔݓÖØáçåWßák“âۀkéWák““ ā“˼ÉÄÆѹ¸Ã Ɠ“ãåÔéÜ×Øßác“ÞâáçåâßèݓæçÔé“ãÔÖÜØáçԔ ƓK¼ËÉÅV—ËɸÅÊÇÆÉ˗ÍüY¼˜˜˜

¸ÅÆ ¿Ë—ÀÀ

ż

¿Ë—ÀÍ

www.hudy.cz

ÑÆ˸ÍÆ͸º2—ÇÆÃÆ¿¸— Ÿ—¹ÆÂ̓“ ā“éÔåÜÔáçԓãåâ“»Ç Ć“æßØ×èݓæçÔé“ãÔÖÜØáçÔ Ć““Õèa“ã€ÜãåÔéØá“áԓ åØæèæÖÜçÔÖÜ Ć““åìÖÛߎ“Ô“ƒØçå᎓çåÔáæãâåç“ ×â“áØàâÖáÜÖؓ

ɼÊÌʺÀ˸º¼—ñؗêæìdØê¤ åfßæ—æ߄oí[åo Ɠ“åìÖÛߎ“Ô“ƒØçå᎓çåÔáæãâåç“ ×â“áØàâÖáÜÖؓ

137

První pomoc

¿Ë—ÀÀÀ

¶¸ÁÇÅ¿Á.“»D.ÉÁ.“ā“ǸÅÀ“͵´¿

¸ÅÆ »Vº¿Å2¶ ›ÃȿƲœ

K¼ËÉÅ—ĸÅÀÇÌøº¼—ʗǸºÀ¼Å˼ʘ˜ ›ãâàÔßè“Ô“ÝØá“é“áØÝáèçác݃kà“åâíæÔÛèœ

ż

PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ CHLADOVÝ TŘES (HT I.) 35–32 °C

PŘÍZNAKY: Plně při vědomí, rozrušený, zmatený, svalový třes – třese se zimou, zrychlený puls, rychlé a prohloubené dýchání, občas bývá bolestivost (hlavně ruce a nohy).

PRVNÍ POMOC: zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) vlhké oblečení nahraď suchým opatrné pohyby – aktivní pohyb dovolený podej horké slazené nápoje, ne alkohol!!!

APATICKÝ (HT II.) PŘÍZNAKY:

32–28 °C

Snížená úroveň vědomí (apatický, spavý), ještě reaguje na oslovení, svalový třes již ustal – netřese se zimou, puls a dýchání se postupně zpomaluje, bolest ustupuje.

První pomoc

PRVNÍ POMOC: volej záchrannou službu zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) nenech podchlazeného chodit či jinak se aktivně pohybovat!!! pasivní pohyby (překládání a další manipulace) prováděj ve více zachráncích, pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu pokud pacient může polykat, pak mu podej horké sladké nápoje (bez alkoholu!!!) v chráněném prostoru opatrně odstraň mokré oblečení vlhký a  horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla) končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj Pozn.: Rozsahy teplot jsou pouze orientační a jedná se o tzv. centrální teplotu!

138

PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ BEZVĚDOMÍ (HT III.) 28–24 °C PŘÍZNAKY: Bezvědomí, reaguje nanejvýš na bolestivý podnět, nepravidelné mělké dýchání, slabě hmatný puls, rozšířené zorničky reagující na světlo.

PRVNÍ POMOC: volej záchrannou službu zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla) končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj v chráněném prostoru odstraň mokré oblečení – nesvlékat, rozstříhat pacienta šetrně ulož do zotavovací polohy na boku pasivní pohyby (překládání a  další manipulace) prováděj ve více zachráncích, pomalu, šetrně a  v co nejmenším rozsahu

KLINICKÁ SMRT (HT IV.) 24–? °C PŘÍZNAKY: Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět, nedýchá, nehmatný puls, rozšířené zorničky nereagující na světlo.

PRVNÍ POMOC:

Pozn.: Rozsahy teplot jsou pouze orientační a jedná se o tzv. centrální teplotu!

www.hudy.cz

139

První pomoc

volej záchrannou službu okamžitě oživovat – bez přestání prováděj nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání 30:2 zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla) pasivní pohyby (překládání a  veškeré další manipulace s  pacientem) prováděj pomalu, šetrně a  v co nejmenším nutném rozsahu

PRVNÍ POMOC PŘI OMRZLINÁCH Omrzliny jsou místní poškození kůže, která mohou zasáhnout i do hlubších vrstev. Vznikají intenzivním působením chladu v závislosti na době expozice a na dalších faktorech. Dlouhodobé vystavení nízkým teplotám, spolu s vlhkem a silným větrem mohou způsobit poškození chladem i za teplot, které nemusí nutně klesnout pod bod mrazu.

ZVLÁŠŤ OHROŽENÉ JSOU: prsty na rukou prsty na nohou nos uši tváře

První pomoc

RIZIKOVÉ FAKTORY: chlad vysoká rychlost větru vysoká vlhkost vzduchu nedostatečný přísun tekutin dehydratace (vede k „zahuštění“ krve) vyčerpání vysoká nadmořská výška špatná tělesná kondice omezené prokrvení (těsné „nohavičky“ u sedacího úvazu, malé boty, těsné manžety u  návleků a  u rukávů, těsné prstýnky či ře140

mínky od hodinek, ...) kouření – i  jedna cigareta významně omezí prokrvení okrajových částí těla na několik hodin znehybnění poraněné končetiny (např. u zlomenin) předchozí omrznutí onemocnění: diabetes mellitus (cukrovka), ateroskleróza, některá cévní onemocnění přímý kontakt kůže s kovem (náušnice a jiné kovové ozdoby, nožičky od brýlí atd.) – kov rychle odvádí teplo

PREVENCE: dostatečný přísun tekutin (hodně pít) dobrá fyzická kondice a trénovanost kvalitní vybavení zvýšená pozornost při silném větru včasná výměna vlhkých či propocených sou-

částí oblečení (ponožek, rukavic apod.) pravidelná vzájemná kontrola – cíleně pátrat po počínajících omrzlinách

ČASNÉ PŘÍZNAKY – ANEB KAŽDÁ OMRZLINA VYPADÁ V ÚVODU STEJNĚ: bledé místo na kůži ztráta citlivosti v postiženém místě postižené místo je chladné

DALŠÍ VÝVOJ V  PRŮBĚHU HODIN AŽ DNŮ DLE ZÁVAŽNOSTI POSTIŽENÍ (STARŠÍ DĚLENÍ): I. st. – zčervenání, bolest, otok II. st. – puchýře s čirým obsahem III. st. – puchýře s krvavým obsahem IV. st. – nevratné poškození tkáně

TERAPIE V TERÉNU: čím dříve, tím lépe (včasnost rozhoduje o výsledku!) omrzlou část co nejdříve do závětří, do sucha a tepla, netřít sněhem!!! sundat veškeré prstýnky a náramky vyměň mokré části oblečení za suché uvolnit škrtící části oděvu a výstroje zahřívat tělesným teplem (pod bundou, v podpaží, …) Pokud došlo k  návratu citlivosti, pak můžeš pokračovat ve výstupu. Pokud nedošlo k návratu citlivosti, pak se odeber co nejrychleji do chaty, stanu či bivaku, a nebylo-li již učiněno dříve, pak: vyměň mokré části oblečení za suché sundej prstýnky i hodinky podej teplé sladké nápoje (při vyloučení pod-

chlazení možno s malou příměsí alkoholu) pokud to zdravotní stav pacienta nevylučuje (alergie či další přidružená onemocnění, při kterých jsou níže uvedené léky kontraindikovány), pak podej: Acylpyrin 500 mg 1 tbl. (dále 325 mg 1krát denně) Ibuprofen 400 mg 1 tbl. (dále dle bolesti) ve vysokých nadmořských výškách podej kyslík

DÁLE: končetiny / postižené partie rychle rozehřej ve vodní lázni (40–42 °C) s příměsí Betadine (pozor na alergie) na obličej přikládej teplé obklady postižené partie osuš a sterilně kryj – měkké a volné obvazy pozor – tkáň nesmí znovu zmrznout v případě závažných omrzlin nohou je nutné pacienta odtransportovat (výrazný otok a puchýře zabrání opětovnému obutí!!!), puchýře nepropichovat omrzliny nikdy netřít sněhem, nerozehřívat přímým teplem – např. nad vařičem! 1–3 dny – vývoj puchýřů 2–3 dny – překonání nestabilního prokrvení 1–3 měsíce – vývoj mumifikace další léčba: Phlogenzym 4 tbl. 3krát denně, popř. Wobenzym 6 až 10 tbl. 3krát denně, dostatek tekutin, vitamíny, léky proti bolesti a na zlepšení prokrvení co nejdříve k lékaři léčba je dlouhodobá – pozor na předčasnou amputaci!

Winkler, Brehm, Haltmeier: Bergsport Winter – Technik, Taktik, Sicherheit, vydavatelství SAC Verlag 2005, ISBN 3-85902-241-5, str. 78-83, 98, 138-142. Harvey S., Rhyner H., Schweizer J.: Lawinenkunde, Bruckmann Verlag GmbH, München, ISBN 978-3-7654-5779-1 2012, str. 22-23, 31, 51, 62, 66,75-76, 80-81, 84-85. Wagner, Wolfgang: Ski heil auch auf Problemschnee, DAV-Panorama 1-2005, ISSN 1437-5923. Wicky M., Wassermann E.: Masterplan, Berg und Steigen 1-2004: Winkler, Techel: Stabiltätstests im Vergleich, Berg und Steigen 4-2009 Würtl W., Plattner P.: Schi & Gletscher. Eine Empfehlung. Berg und Steigen 1-2010

Nairz P. : Was sind Gefahrenmuster, Berg und Steigen 4-2010 Würtl W.: Offenes Sondieren, Berg und Steigen 1-2011 Nairz P.: Schneeprofil Kurzanleitung, Berg und Steigen 4-2011 Würtl,W: Lawinenrettungs-ABC, Berg und Steigen 1-2011 Genswein M.: LVS-Suche, Berg und Steigen 4-2011 Harvey S.: Lawinensituationen als Muster erkennen, Berg und Steigen 4-2011 Schatzl P, Keuschnig M., Hirnböck M: Schitour vs Freeride, Berg und Steigen 1-2012 Würtl W, Plattner P.: Panzerknacker-Iglu, Berg und Steigen 1-2012

www.hudy.cz

141

První pomoc

POUŽITÁ LITERATURA

JAK OŠETŘIT PUCHÝŘ V běžném životě i v outdooru jsme nejčastěji konfrontováni s puchýři, které vznikají působením opakovaného tlaku a tření na kůži. Tím dochází k namáhání jednotlivých vrstev kůže střihovým efektem. Postižený nejprve pociťuje v exponovaném místě tření a pálení a na kůži je patrné zarudnutí. ELIMINOVAT RIZIKO VZNIKU PUCHÝŘŮ LZE I DALŠÍMI OPATŘENÍMI:

První pomoc

Pokud tlak a tření pokračuje, vzniká puchýř. Ten je již doprovázen výraznou bolestivostí. Při přerušení působení tlaku a tření dochází poměrně rychle k  hojení. V  opačném případě hrozí rozsáhlejší poškození kůže, kdy může dojít i ke stržení puchýře, a  tím i  ke vzniku případných infekčních komplikací.

Preventivní ochrana exponované oblasti – speciální náplasti, jako je Blist-O-Ban® nebo BursaTek®, snižují přenos tření na kůži. Důležitá je jejich včasná aplikace, a to před započetím vlastní aktivity nebo nejpozději při vzniku pocitu tření a pálení. V nouzi lze chránit potenciální místo vzniku puchýře pomocí hydrokoloidní náplasti nebo alespoň použitím textilní náplasti / pásky, kterou před započetím aktivity nalepíme na kůži. Sprejové antiperspiranty – snižují pocení kůže, a tím i s vlhkostí narůstající tření. Pudry a  zásypy – jsou vhodné na ošetření nohou až po túře, neboť z hlediska vysušení kůže fungují krátce a prášková forma působí jako abrazivum.

NENÍ TŘENÍ, NENÍ PUCHÝŘ

LÉČBA PUCHÝŘŮ

Puchýře se tvoří nejčastěji na nohou, kdy nejexponovanějšími jsou paty, chodidla a prsty. Tyto partie jsou nejvíce namáhány a  riziko vzniku puchýřů ovlivňuje hned několik faktorů najednou: Správná velikost a tvar boty. Koeficient tření mezi styčnými plochami – velice jednoduchým, ale velmi účinným opatřením, snižujícím tření přenášené z boty na kůži, je použití dvou párů ponožek místo jednoho. Další možností, jak snížit tření, je použití lubrikantů, a to buďto na bázi silikonů, nebo olejů (např. Compeed® – Antiblister). Tyto přípravky se nanášejí přímo na kůži nebo na náplasťové krytí pro zvýšení jejich účinnosti. Vlhkost – vlhká kůže a  propocené ponožky mají mnohem větší koeficient tření. Proto se snažte udržovat nohy v suchu co nejdéle. Nečistoty v  botách i  v ponožkách nebo na kůži opět znamenají vyšší koeficient tření, a tím i vyšší riziko vzniku puchýřů.

Pokud je potřeba ošetřit již vzniklý puchýř, pak opět platí: čím dříve, tím lépe. Proto nelitujte času a co nejdříve zastavte a na vzniklý puchýř přiložte, po jeho dezinfekci, hydrokoloidní náplast. Ta chrání exponovanou oblast proti vstupu infekce i  proti dalšímu působení tlaku a tření. Další výhodou těchto náplastí je vlhký proces hojení, který vytváří optimální podmínky pro léčbu puchýře. V případě, že se jedná o  puchýř, který svou velikostí nebo umístěním brání opětovnému obutí nebo hrozí jeho nekontrolované stržení, pak jej nejprve vydezinfikujte a následně sterilní jehlou propíchněte a  vyprázdněte. Poté jej opět přelepte hydrokoloidní náplastí. Pokud je puchýř už stržený, lze přes výše uvedenou náplast ještě umístit ochrannou „podložku“ z pěnové náplasti nebo z karimatky s  vystřiženým otvorem, který je o  něco větší než vlastní puchýř. Tak se zabrání tlaku boty přímo na poraněnou partii a dokončení túry je pro postiženého alespoň trochu snesitelnější.

142

Prime

– – – – ––

Lehké touringové boty na dlouhá stoupání, které překvapí výbornou fixací ve sjezdu. Ideální na klasické alpské výstupy i sjezd. flex 110 kompatibilní s vázáním Dynafit TLT mechanické přepínání chůze/sjezd rozsah kloubu 40 stupňů umožňuje při chůzi maximální pohodlí a dlouhý krok 3 přezky s regulací vnitřní botička s utahovacím systémem BOA

Hmotnost: 3280 g (pár vel. 42) Velikost: 40-47 v EU

Slant Pokud hledáte klasickou lyžařskou botu s moderním designem, pak jsou tyto lyžáky od firmy Black Diamond to pravé. Všestranné, extrémně přizpůsobivé lyžáky, které povznášejí komfort a svobodu pohybu na vyšší úroveň.

–– – – – –

flex 110 kompatibilní s vázáním Dynafit TLT mechanické přepínání chůze/ sjezd rozsah kloubu 40 stupňů umožňuje při chůzi maximální pohodlí a dlouhý krok 3 přezky s regulací vnitřní botička s tkaničkou na utahování Hmotnost: 3520 g (pár vel. 42) Velikost: 39-47 v EU