Soupis rukopisů knihovny piaristické koleje v Mikulově uložených v Moravské zemské knihovně

STUDIE O RUKOPISECH XL, 2010

Soupis rukopisů knihovny piaristické koleje v Mikulově uložených v Moravské zemské knihovně Vladislav Dokoupil (†) – Přemysl Bar This study focuses on the manuscripts of the library of the Piarist College in Mikulov which is kept at the Moravian Provincial Library in Brno as a closed holding. The inventory is based on an old manuscript inventory compiled by Vladislav Dokoupil (1918–1992) which, however, has been adapted, completed, and extended substantially by a historical commentary. In the commentary the author tries to determine the origin of the manuscript collection by analysing preserved manuscripts and other archival material of Piarist provenance. Key words: Inventory of manuscripts • modern age manuscripts Piarists • Piarist libraries • Mikulov • codicology

Srovnáme-li výsledky bádání o piaristické koleji v Mikulově s jejím historickým významem, musíme konstatovat určitou disproporci, neboť nejstarší zaalpská ditrichštejnská fundace „zbožných škol“ – po dlouhá desetiletí sídlo provincie Germania a pak česko–moravské provincie a centrum vzdělanosti a vědeckého bádání – se dosud nedočkala moderního monografického zpracování.1 Jedním z důvodů je neutěšený stav mikulovského

1

Základní přehled o dějinách mikulovské koleje, její architektuře, pramenech a odborné literatuře viz Dušan Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 430–434. Na nedostupnost pramenů a četná desideráta si stěžoval už Karl Wotke, Die ältesten Piaristenschulen Mährens. Ein Beitrag zur österreichischen Schulgeschichte. Wien 1900, který na s. 4–6 podává přehled starší literatury. Jinak obecně o dějinách piaristů v českých zemích viz Augustin Alois Neumann, Piaristé a český barok. Přerov 1933 (k Mikulovu viz s. 27–31 a 84–89) a nověji četné studie Václava Bartůška, z nichž vyjímám: Václav Bartůšek, Piaristé a jejich šíření ve slovanských zemích. In: Piaristé. Tradice benešovské vzdělanosti a kultury. Benešov, Galerie výtvarného umění Benešov u Prahy 1995, s. 20–41; Týž, Šíření piaristických kolejí a škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Paginae historiae 11, 2003, s. 32–68. Speciálně k Mikulovu viz Týž, První piaristé v Mikulově a kardinál Ditrichštejn (1631–1636). In: Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba (XXIX. Mikulovské sympozium 2006), Brno 2007, s. 119–134, kde jsou životopisné medailony prvních piaristů v Mikulově.

225

Vladislav Dokoupil (†) – Přemysl Bar

kolejního archivu, který je dnes torzem původního fondu.2 Totéž platí pro kolejní knihovnu, jejíž zbytek převzala Moravská zemská (tehdy univerzitní) knihovna po druhé světové válce do své správy. Vladislav Dokoupil, autor dosud jediné studie o piaristické mikulovské knihovně z roku 1972, měl k dispozici pouze samotné exempláře knih a provenienční poznámky v nich obsažené. Tehdy stejně jako dnes chybí další typy pramenů, jako např. katalogy, darovací smlouvy a odkazy (až na jednu výjimku).3 Rukopisům pak Vl. Dokoupil věnoval vcelku pochopitelný dovětek, že „ani rukopisy, až na několik desítek nevýznamných novějších, ani prvotisky se v zachovaném torzu knihovny nevyskytují, je však dost pravděpodobné, že v ní vzhledem k pozdní době založení koleje ani nebyly.“4 Přesto se ve zbytku kolejní knihovny (archivu?) našlo ne zcela bezvýznamných pětačtyřicet rukopisných exemplářů a tak se nabízí otázka, zda tyto rukopisy vznikly v piaristické koleji, resp. jakým způsobem tam byly získány.

2

3

4

226

V Moravském zemském archivu je uložen fond Piaristé Mikulov 1624–1949 (E 53, inventář zpracoval Mojmír Švábenský), který vedle kolejního archivu obsahuje zbytek provincionálního archivu a fond piaristické rezidence v Hustopečích. Kromě toho jsou písemnosti vztahující se k mikulovské koleji uloženy v generálním archivu piaristů v Římě a v Národním archivu, fond Řád piaristů 1597–1949 (inventář zpracovala Pavla Burdová). Dále viz Miloš Kouřil, Archivní prameny k dějinám piaristických gymnázií na Moravě a ve Slezsku. Studie muzea Kroměřížska‚ 89 (1989), s. 20–28. Tou jedinou výjimkou je nadání prof. Františka Kassiána Halašky z roku 1842, který odkázal celou svou knihovnu (téměř 2 000 svazků) a astronomické a fyzikální přístroje filozofickému učilišti (Philosophische Lehranstalt), viz Moravský zemský archiv (dále MZA) Brno, Piaristé Mikulov, sig. Ba 4, 51, i.č. 161. Ostatní piaristické knihovny v Čechách a na Moravě dopadly v tomto ohledu o něco lépe, srov. Václav Bartůšek, Ze starých inventářů piaristických knihoven v českých zemích. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999. Počátky v dějinách knihtisku. Brno 1999, s. 63–68, který se věnoval nejen obecně piaristickému knihovnictví u nás, viz Týž, Piaristické knihovnictví za Alpami v 17. století. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Olomouc, Sdružení knihoven ČR – SVK v Olomouci 1995 [vyd. 1996], s. 21–29, nýbrž i jednotlivým kolejním knihovnám, jako např. v Benešově a Kroměříži, viz Týž, Z dějin piaristického knihovnictví v Benešově. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Olomouc, Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR – SVK Olomouc 1993, s. 66–71 a Týž, Kroměřížská biskupská knihovna a piaristé – světoběžníci v 18. století. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Brno, Sdružení knihoven České republiky a SVK v Olomouci 2000, s. 109–118, srov. Metoděj Zemek – Jan Bombera – Aleš Filip, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1950. Prievidza 1992, s. 221–231. Vladislav Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972, s. 289–297, zvl. s. 290.

Soupis rukopisů knihovny piaristické koleje v Mikulově uložených v Moravské zemské knihovně

Ačkoliv v minulosti mikulovské knihovny existuje mnoho bílých míst, z obecných dějin piaristického knihovnictví je známo, že řád věnoval svým knihovnám velkou péči.5 Podle rozhodnutí generální kapituly z roku 1671 se kniha nesměla bez povolení provinciála přenášet z kolejní knihovny jinam. Z pozdějších zpráv vyplývá, že výpůjčky z jiných kolejí nebyly povolovány ani provinciály, a tak se každý piarista musel obrátit se svou žádostí přímo na generála řádu v Římě.6 Zvláštní ustanovení se týkala literárně činných členů řádu, jejichž rukopisná pozůstalost měla být uložena v knihovně té koleje, kde zemřeli.7 Nakolik se tato obecná ustanovení uplatňovala v praxi, můžeme ověřit mimo jiné právě průzkumem fondu mikulovské kolejní knihovny, zvláště pak rukopisů, které vznikaly z literární a vědecké činnosti piaristů. Mikulovská kolejní knihovna byla založena nedlouho po příchodu italských piaristů, avšak zřejmě až po smrti fundátora kardinála Františka z Ditrichštejna (1570–1636). On sám sice nabídl řádu k užívání svou vlastní zámeckou knihovnu, tato nabídka však nebyla využita.8 Už k roku 1642 máme zprávy o plánech sálu kolejní knihovny.9 Knižní sbírka se rozrůstala nejčastěji nákupy, odkazy a dary. V pozdějších letech došlo k rozdělení knihovny na dvě části – na původní kolejní a gymnaziální (školní).10 Nelze však blíže určit, kdy došlo ke zřízení školní knihovny.11 Do roku 1806 5 6 7

8

9 10 11

A. Neumann, Piaristé, s. 148–154. M. Zemek, Piaristé v Čechách, s. 221–222. Generální kapitula z roku 1671: … ne illustrium ingeniorum monumenta pereant, conservari praecipiunt de mortuorum scripta in bibliotheca ejusdem domus, in qua pie finierint, interdicta omnibus facultate sine scitu P. Generalis aliquid inde auferendi … Cit. podle Friedrich Endl, Das Wirken der Piaristen deutscher Provinz in wissenschaftlicher und künstlerischer Beziehung vom Jahre 1631–1725, mit besonderer Berücksichtigung Mährens, des Stammlandes der deutschen Provinz. Zeitschrift des deutschen Vereins für die Geschichte Mährens und Schlesiens (dále ZVfGMS), s. 125. Další pokyny týkající se správy knihovny obsahuje rukopis – praktická příručka pro potřeby provinciála, viz MZA Brno, Piaristé Mikulov, inv. č. 2, sig. A 2, kart. 1. Dopis rektora mikulovské koleje Ambrosia Lealith a S. Maria ze dne 6. srpna 1631 do Říma, viz Hugo Triesl, Alte Piaristenbriefe aus dem römischen Ordensarchiv. ZVfGMS 37, 1935, s. 129. Viz A. Neumann, Piaristé, s. 86–87 a Václav Richter, Uvedení piaristů do Mikulova a jejich první stavby. In: Mikulov. Red. V. Richter. Brno 1971, s. 137. Miroslav Trantírek, Dějiny mikulovské zámecké knihovny. Mikulov 1963, s. 43–45; V. Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven, s. 295. Nejstarší provenienční záznamy v různých variantách (ať už v rukopisné formě nebo exlibris) odkazují pouze na piaristickou kolej např. Bibliothecae Nicolspurgensis Scholarum Piarum nebo Bibliothecae Nicolspurgensis Matris Dei Piarum Scholarum. Nejstarší

227


provozovali piaristé vedle hlavní školy i šestitřídní gymnázium a v první polovině 19. století i dvouleté filozofické učiliště. V roce 1849 byla sloučena předchozí školní zařízení do jednoho osmitřídního gymnázia, které bylo roku 1873 postátněno.12 Knihy z knihovny piaristické koleje byly zřejmě nezřídka přeřazeny do školní knihovny.13 Gymnaziální knihovna se ještě před postátněním dále členila na dnes částečně dochovanou učitelskou (Lehrer–Bibliothek) a žákovskou (Schüler–Bibliothek), jejíž pozůstatky se nepodařilo dohledat. Poslední školská zpráva před druhou světovou válkou eviduje 10 640 svazků učitelské a 2 509 svazků žákovské knihovny.14 Mikulovská piaristická knihovna, kterou roku 1950 převzala Moravská zemská knihovna do své správy, je tedy torzem kdysi rozsáhlé knihovny. Tvoří ji 2 175 svazků, ačkoliv pouze knihovna z Halaškovy donace čítala v polovině 19. století téměř 2 000 svazků. Některé indicie naznačují, že k zásadnímu zeštíhlení mikulovské kolejní knihovny došlo už v druhé polovině 19. století. Bývalý piarista a v 70. letech 19. století učitel v Mikulově Antonín K. Viták (1835–1906)15 vzpomínal ve svých pamětech, jak byl šokován necitlivým přístupem řádu k vlastní knihovně. Rektora koleje dokonce obvinil z rozprodeje celé knihovny ve vídeňských antikvariátech, prý z důvodu její

12

13

14 15

228

známý doklad gymnaziální provenience je až na tiscích vydaných na počátku 19. století: Bibliothecae Gymnasii Nicolsburgensis, viz Moravská zemská knihovna (MZK), Oddělení rukopisů a starých tisků, sig. MP–0002.093,2 a sig. MP–0002.094,6. K dějinám mikulovského gymnázia viz Tribus saeculis peractis 1631–1931. Festschitft des Staatsrealgymnasiums in Nikolsburg. Nikolsburg 1931, kde je na s. 122–124 otištěna Notitia de Gymnasio Nicolsburgensi z roku 1774. Jako knihovník je uveden P. Antonius Stein a S. Francisco. Jinak gymnaziální knihovna nebyla předmětem badatelského zájmu. Srov. Gymnázium Mikulov. Almanach k třístému padesátému výročí založení mikulovského gymnázia. PhDr. M. Zemek, CSc., za spol. řed. gymnázia Ed. Červeného, prof. Karla Peňáze. PhDr. Emila Kordiovského a Dobromily Brichtové. (Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Vlastivědná knihovna moravská č. 38, red. J. Janák.). Brno 1981, s. 28–47; Kronika GM. Almanach k 370. výročí založení piaristického a 65. výročí vzniku českého gymnázia v Mikulově. Mikulov 2001, s. 44. O nic více se nedozvíme z článku Zdeňka Eibela, Z dějin piaristického gymnasia v Mikulově 1631–1873. Jižní Morava 1967, s. 67–75. Svědčí o tom razítka s opisem Lehrer–Bibliothek na knihách, které původně patřily kolejní knihovně, např. MZK, Oddělení rukopisů a starých tisků, sig. MP–0000.035,1; MP–0000.036,3. 65. Jahresbericht des deutschen Staats–Realgymnasiums in Nikolsburg. Nikolsburg 1939. Josef Svátek, Mikulovští profesoři 19. století a jejich vědecká činnost. In: Pokrokové proudy ve výchově a vzdělávání na jižní Moravě v uplynulých 350 letech (XI. Mikulovské sympozium), Brno 1982, s. 227.


nepotřebnosti, když v roce 1873 stát převzal gymnázium do své správy.16 Vitákovo svědectví se mi sice nepodařilo ověřit, avšak kvůli jeho nevraživosti k řádu je nesmíme příliš přeceňovat. Na druhou stranu byla kolejní knihovna zcela jistě už před druhou světovou válkou oproti gymnaziální, která byla živým a stále se rozrůstajícím knižním souborem, stínem své dřívější slávy.17 Navíc byla velká část kolejní i školní knihovny včetně knih, které ji darovali M. Adaukt Voigt (1732–1787) a Fr. Kassián Halaška (1780–1847), převezena za dosud neobjasněných okolností v druhé polovině 19. století na mikulovský zámek, kde je dodnes uložena.18 Identifikace a přesný počet piaristických knih v zámecké mikulovské knihovně by bylo možné stanovit až po její případné katalogizaci.19 Rukopisy se však mezi nimi nenacházejí.20 Velkou neznámou zůstává, jaké místo měly rukopisy v kolejní knihovně a zda vůbec do ní patřily. Z dochovaného souboru a z údajů odborné literatury vyplývá, že rukopisy byly v majetku jejich původců (autorů a pisatelů)

16

17

18

19 20

Antonín K. Viták, Paměti starého učitele–vlastence persekucí postiženého. Praha 1902. 1. díl, s. 327: „Toho roku bylo též přeměněno piaristické gymnázium mikulovské ve státní světské. Při této přeměně stalo se, že P. rektor domnívaje se, že když už piaristé latinských škol nemají, také knihovny nepotřebují, a to tím více stala se dle jeho náhledu knihovna ta zbytečnou, poněvadž vládou bylo nařízeno, aby z ní upravil se byt pro světského ředitele. Musila tudíž knihovna býti vyprázdněna. I prodal P. rektor celou bohatou knihovnu tu, samým kardinálem Františkem z Dietrichšteinu založenou, antikvářům do Vídně. Pouze za skříně utržil P. rektor 600 zl. V bezpříkladném vandalismu šel tak daleko, že nešetřil ani těch gotických dveří, do knihovny vedoucích, a prodal je též. Ředitel gymnasia mikulovského, později zemský inspektor školní v Černovicích, Dr. Vyskočil, vypravoval mi, že mnohá vzácná díla, zvláště pak řečená „unika“ (jedince) ve Vídni opět zpět kupoval, ovšem už za drahé peníze. Tato nemilá záležitost skončena pak byla u soudu.“ Podle Vitáka čítala kolejní knihovna 15 000 svazků (s. 326). Svědectví o tom podal Miloslav Hýsek, Mikulovské paběrky o M. A. Voigtovi. Listy filologické 64, 1937, s. 455–457, který v souvislosti s výročím smrti M. A. Voigta navšítvil piaristickou kolej, kde mu „rektor P. Lanz … ochotně ukázal zbytky knihovny …“ Stalo se tak za vlády Alexandra Constanta Alberta hraběte Mensdorff–Pouilly (1813– 1871), který se roku 1857 oženil s druhorozenou dcerou knížete Josefa z Ditrichštejnu (1798–1858) Alexandrinou (1824–1906), dědičkou mikulovského panství, viz Luboš Antonín, Dietrichsteinská knihovna na zámku Mikulov. Sborník Národního muzea v Praze. Řada C – Literární historie (dále SNM, ř. C), sv. XXXIX–IL (1994–1995), s. 18. M. Trantírek, Dějiny mikulovské zámecké knihovny, s. 43 identifikoval 350 svazků a neznámý počet Halaškovy knihovny. V zámecké knihovně je ovšem dnes uložen větší počet knih s razítkem Lehrer–Bibliothek des Gymnasiums in Nikolsburg. Za pomoc děkuji správci zámecké knihovny v Mikulově Mgr. Miroslavu Koudelovi. Srov. Luboš Antonín, „Stará piaristická knihovna“ v knižním fondu zámecké knihovny Mikulov, Bibliotheca Strahoviensis 3, 1997, s. 197–212. Výslovně to tvrdí Stanislav Petr, Soupis rukopisů zámecké knihovny v Mikulově. SNM, ř. C, sv. XXXIX–IL (1994–1995), s. 29–77, zvl. 31.

229


a do knihovny se dostávaly spíše ojediněle. Příkladem může být slavný piarista M. Adaukt Voigt, jehož rukopisy byly ještě na přelomu 18. a 19. století uloženy v mikulovské koleji. Jejich další osud není znám.21 Nejasnosti panují i o osudu ostatních dochovaných piaristických rukopisů uložených ať už v Mikulově nebo v jiných fondech. Rukopisné exempláře uložené v Moravské zemské knihovně jen zřídka obsahují provenienční údaje, z nichž ani jeden neodkazuje na kolejní nebo gymnaziální knihovnu. Pouze několika rukopisům můžeme na základě vnitřních indicií s určitou jistotou připsat mikulovský původ. Na prvním místě jsou to rukopisy napsané jednou rukou a obsahující biblické exegetické a teologické (na základě Tomáše Akvinského) výklady, které v letech 1727–1736 sestavil anonymní piarista – učitel na piaristickém gymnáziu – zřejmě pro potřeby výuky.22 Další skupinu tvoří dva rukopisy z 19. století obsahující básně, překlady básní a další literární texty (MP 32 a MP 43) napsané mikulovským profesorem Josefem Gustavem Grünesem, jenž gymnáziu odkázal svou knihovnu.23 Ostatní rukopisy jsou neznámého původu, nebo pocházejí z jiné piaristické koleje. Pomineme–li exempláře, které pocházejí z Kroměříže (MP 1), Lipníku nad Bečvou (MP 25), Mladé Boleslavi (MP 13) a Prievidzi (MP 21, MP 35 a RKP–0895.606), pak nejvýznamnějším souborem sbírky jsou čtyři lito-

21

22 23

230

Jaroslav Schaller, Kurze Lebenbeschreibung jener verstorbenen gelehrten Männer aus dem Orden der frommen Schulen. Prag 1799 uvádí u Voigtova díla Acta litteraria Bohemiae et Moraviae. Tomi II. Pragae 1774 poznámku, že die übrigen Bände dieses Werkes sind noch in MS. zu Nikolsburg. Už ale Alexius Horanyi, Scriptores Piarum Scholarum liberaliumque artium magistri. Pars II. Budae 1809, s. 812–813 uvádí 5 rukopisných svazků, které in collegio Nicolsburgensi delitescunt et lucem anxie exspectant. Byly to: 1. Der fünfte Theil der Beschreibung der böhmischen Münzen; 2. Acta litteraria Bohemiae et Moraviae … Vol. III. in VI. partes; 3. Geschichte der Juden in Böhmen; 4. Geschichte der milden Stiftungen und armen Anstalten in Böhmen; 5. Drobné spisy, které byly vytištěny v pražských a jiných literárních časopisech. Horanyiho údaje převzali Thomas Viňas, Index Bio–Bibliographicus CC. RR. PP. Matris Dei Scholarum Piarum. Vol. II. Romae 1909, s. 60–61, č. 371 a Karl A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz = Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae Ordinis Scholarum Piarum. (Veröffentlichungen des Collegium Carolinum. Band 47. Hrsg. vom Vorstand des Collegium Carolinum Forschungsstelle für die böhmischen Länder) R. Oldenbourg Verlag München 1985, s. 30, aniž by ověřili, zda tyto rukopisy jsou v Mikulově skutečně uložené. Rukopisy MP 14–18 a MP 22–23. Rukopis MP 39 vlastnil lékař Franz Grünes, zřejmě otec Josefa Gustava, srov. V. Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven, s. 294. Mnohé tisky ve sbírce mikulovské piaristické knihovny ve fondu Moravské zemské knihovny jsou označeny razítkem „Josef Gustav Grünes“.


myšlské rukopisy (MP 19, MP 20, MP 44, MP 45) obsahujících dílo významného vědce Athanasia Langera a S. Josepho (1650–1711).24 Piaristický matematik a astronom, vlastním jménem Josef Langer, se narodil roku 1650 v Lanškrouně a do řádu vstoupil ve svých 18 letech. Jeho vědecká činnost upoutala pozornost i generála řádu v Římě, kterému posílal návrhy na reformu velikonočních tabulek. Působil jako prefekt gymnázia v dolnorakouském Hornu a později učil na litomyšlském gymnáziu, kde byl v letech 1703–1705 a 1706–1711 rektorem. Několik rukopisů vědeckých prací, které po sobě zanechal, se dochovalo v Litomyšli – místě jeho úmrtí.25 V případě exemplářů uložených nyní v Moravské zemské knihovně nelze přesně stanovit, zda některé pocházejí přímo od litomyšlského rektora, nebo spíše byly opsány jeho žáky, jak nás o tom informuje poznámka v rukopise MP 20.26 Není rovněž známo, za jakých okolností se tyto exempláře obsahující matematické a astronomické tabulky a výpočty dostaly do Mikulova. Pia24

25

26

J. Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 41–43; A. Horanyi, Scriptores Piarum Scholarum, p. II., s. 270–272; Th. Viňas, Index Bio–Bibliographicus, vol. II., s. 20–21, č. 348; Fr. Endl, Das Wirken der Piaristen, s. 131–133; K. A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 43 a M. Zemek, Piaristé v Čechách, s. 235–236, který jako jediný píše, že Langerovy spisy byly původně uloženy v Mikulově (s. 235). Marie Šafránková – Milan Skřivánek, Soupis starých tisků a rukopisů s astronomickou tematikou uložených v knihovně a archivu piaristické koleje v Litomyšli (K nedožitým osmdesátinám prof. Zdeňka Kopala). In: Litomyšl. Duchovní tvář českého města (Sborník historických prací). Litomyšl 1994, s. 121–148, zvl. s. 144–145, evidují tři Langerovy rukopisy uložené dnes ve Státním okresním archivu Svitavy (sídlo Litomyšl), fond Gymnázium Litomyšl I.: 1. Tabulae [signum Solis] et [signum Lunae] ex fundamentis Tychonis de Brahe ad meridianum Uraniburgensem prope Haffniam Daniae calculatae …; 2. Tractatus de latitudine planetarum … ; 3. [Trigonometrie, astronomie, horolografie]. Všechny tři rukopisy pocházejí z počátku 18. století a obsahují přípisky Ignáce Kautsche. Th. Viňas, Index Bio–Bibliographicus, vol. II., s. 21 uvádí dva rukopisy: Restaurationum calculi ecclesiastici a Annales domus Lipnicensis in Moravia 1634–1696, které jsou uloženy v generálním archivu v Římě. K litomyšlským piaristickým rukopisům viz dále Milan Skřivánek, K osvícenskému pojetí a výuce dějepisu ve světle rukopisů piaristické koleje v Litomyšli. Pradubice 2008. Velké rozptýlení piaristických rukopisů dosvědčuje i jeden exemplář zřejmě mikulovského původu (listy Kalasanského), který byl kdysi součástí Strahovské knihovny (sig. C 197/S, viz Karel Beránek, Soupis archivních rukopisů a jiných archiválií v universitní a v strahovské knihovně v Praze. Sborník archivních prací 21, 1971, s. 231), nyní však (od roku 2007) je zařazen ve fondu Gymnázium Litomyšl I. (SOkA Svitavy, sídlo Litomyšl). Rukopis jsem bohužel osobně nezkoumal. Za sdělení srdečně děkuji správci rukopisné sbírky Strahovské knihovny Mgr. Janu Pařezovi, PhD. Provenienční poznámka na předním přídeští rukopisu MP 20: P. Eugenii a Matre Dei Scholarum Piarum sacerdotis sub admodum reverendo patre Athanasio a S. Josepho pro tempore rectore anno 1710 ex libris ejusdem admodum reverendi patris descripta, et ab eodem explanata atque tradita. Jedním z Athanasiových žáků byl Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762), řádovým jménem Eugenius a Matre Dei. Není

231


rista Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762), který byl zřejmě písařem oněch rukopisů, tam totiž, stejně jako jeho učitel, nikdy nepůsobil.27 S větší jistotou lze určit genezi rukopisů pocházejících od piaristy Lucase a S. Edmundo (Joannes Jacobus Mösch, 1651–1701), který vynikal v matematice a architektuře fortifikací. Působil v Polsku a Uhrách, kde se na zámku v Bojnicích stal mimo jiné také vychovatelem synů hraběte Karla Pálffyho. V roce 1695 byl zvolen vikářem německé provincie (Provincia Germanica). Jeho dílo vyšlo tiskem v Trnavě už za jeho života, jehož poslední dny strávil v mikulovské koleji, kde po něm zůstal i neznámý počet jeho rukopisů.28 Dosud se podařilo identifikovat čtyři rukopisy:29 tři se nacházejí ve fondu Moravské zemské knihovny (MP 21, MP 35 a RKP–0895.606)30 a jeden obsahující řádové předpisy pro potřeby provinciála v Moravském zemském archivu.31 Setkáváme-li se ve sbírce mikulovských rukopisů s exempláři cizího původu, pak jistě nepřekvapí, že se i některé rukopisy, jež vznikly nebo byly uloženy v Mikulově, nacházejí dnes v jiných sbírkách a fondech. Není jich však mnoho. V torzu řádového provinciálního archivu dnes uloženého v Moravském zemském archivu se nacházejí pouze dva rukopisy, které

27

28

29

30

31

232

ovšem jisté, zda opsal i ostatní rukopisy obsahující Athanasiovo dílo, neboť v nich dochází k častému střídaní písařských rukou. Jeho rodištěm a působištěm byly výhradně východní Čechy, jak vyplývá z V. Bartůšek, Eugenius Sebastiani z Častolovic (1681–1762), významný piaristický literát, historik, astronom a matematik, příklad východočeského vlastence. In: Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století. Boskovice 1999, s. 324–329. Athanasius ani Eugenius se nevyskytují ani v seznamu učitelů matematiky mikulovského gymnázia, který na základě ročních a tříletých zpráv posílaných generálu řádu do Říma (dnes uloženo v generálním archivu) sestavil Karl A. F. Fischer, Die Piaristen–Mathematiker Mährens. Archivum Scholarum Piarum 6, 1982, s. 342–344. Na základě Horányiho (A. Horanyi, Scriptores Piarum Scholarum, P. II., s. 347–350) to uvádí Th. Viňas, Index Bio–Bibliographicus, vol. I., s. 253, č. 197: His muneribus egregie defunctus, collectis manuscriptis a se libris in Moraviam Nicolsburgum se recepit, ubi caducam hanc vitam cum immortali commutavit. Ještě K. Fischer, Die Piaristen–Mathematiker, s. 341 je identifikovat nedokázal, ačkoliv se svolením Vl. Dokoupila prozkoumal v šedesátých letech 20. století historický fond Moravské zemské knihovny. Rukopis RKP–0895.606 není zařazen mezi ostatními piaristickými rukopisy MP, protože nebyl jejich součástí, když byla kolejní knihovna přebírána v padesátých letech 20. století Moravskou zemskou knihovnou do správy. Rukopis byl zakoupen až v roce 1985 v antikvariátu. MZA, Piaristé Mikulov, inv. č. 2, sig. A 2, kart. 1.


byly kdysi uloženy v kolejní knihovně. První obsahuje svědectví o životě a zázracích milánského piaristy Glyceria Landriani a Christo (1588–1618), jež mělo sloužit jako podklad (positio) ke kanonizačnímu procesu.32 Druhý rukopis, podle poznámky na předním přídeští (ex bibliotheca authoris) zřejmě autograf, obsahuje první svazek díla o horním právu (Einleitung in des heiligen Römischen Reichs Erzherzogthums Österreich und König Reichs Böheim Staats dann gemeine Bergrechte neben einer Sammlung deren alt und neuen böhmisch, mährisch und schlesischen Berg Gesätzen), jehož autorem byl Jan Tadeáš Peithner (1727–1792), profesor báňských věd v Praze a Banské Štiavnici. Tutéž poznámku o autorově knihovně obsahuje rovněž druhý svazek díla, jenž je však uložen v rukopisné sbírce knihovny Národního muzea.33 Dva rukopisy mikulovské provenience nalezneme ještě ve fondu Národní knihovny ČR, Oddělení rukopisů a starých tisků. Původcem obou teologických rukopisů (Prolegomena theologiae34 a De virtutibus theologicis35) byl Franciscus Xaverius a S. Gerardo, vlastním jménem Joannes Frise (1741–1809), který v letech 1785–1803 zastával úřad provinciála. Rukopis Prolegomen je na f. 167v datován Nicolsburgi 13. Julii 1774. Ostatní rukopisy uložené dnes ve fondu Piaristé Mikulov (MZA) byly součástí provinciálního archivu, nejsou však mikulovského původu, ani nebyly zařazeny do kolejní knihovny. Tyto rukopisy pocházející většinou z 18. a 19. století vznikly v jiných piaristických kolejích, např. v Kroměříži, Lipníku nad Bečvou, Liberci, Českých Budějovicích a Litomyšli. Z posledně jmenované lokality pochází šest pozoruhodných rukopisných svazků s překladem Hájkovy Kroniky české do latiny, který před rokem 1723 pořídil litomyšlský rektor Victorinus a S. Cruce (1672–1730).36 Ačkoliv do prvního 32

33 34 35 36

MZA, Piaristé Mikulov, inv. č. 28, sign. Aa 4, kart. 11. Podle poznámky na p. 222 je exemplář opisem originálu uloženého v archivu Sacrae Rituum Congregationis, jenž byl porovnán s rukopisem v generálním archivu řádu v Římě. Srov. rukopis MP 34. Knihovna Národního muzea, sig. VI C 4. Viz František M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Sv. 2. Praha 1927, č. 1878, s. 11. Národní knihovna ČR (dále NK ČR), Oddělení rukopisů a starých tisků (dále Odd. ruk. a st.), sig. XII F 24. NK ČR, Odd. ruk. a st., sig. III B 27. MZA, Piaristé Mikulov, inv. č. 38, sign. Aa 14, kart. 13 až kart. 18. Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 178 chybně uvádí vlastní jméno piaristy jako Adalbertus Gezvina, místo správného Jevina. Autor rukopisu pocházel z Roudnice, do piaristického řádu vstoupil roku 1695, vyučoval ve Strážnici a v Litomyšli a od roku 1712 dostal na starost novice v Lipníku nad Bečvou. Poslední roky života strávil v Litomyšli, kde zastával funkci rektora. Dále viz A. Horanyi, Scriptores Piarum Scholarum, P. II., s. 20–21; Josef Jireček,

233


dílu překladu bylo vloženo imprimatur provinciála Gabriela a S. Maria Lauretana z 11. listopadu 1723 a také údaj o plánovaném místě vydání (Lithomisslii typis Joannis Kamenicky anno Domini ///), Hájkův překlad vyšel tiskem v Praze až v letech 1761–1782.37 Vydání se tehdy ujal osvícenec Gelasius Dobner, jenž v úvodu prvního svazku uvedl, že rukopisná předloha byla dlouhých dvacet let téměř nepovšimnutě uložena v archivu provincie.38 Závěrem je nutno konstatovat, že soubor mikulovských rukopisů není původním, nýbrž umělým celkem, který vytvořil až Vladislav Dokoupil (1918–1992) – správce sbírky a první sestavovatel jejího soupisu.39 Ten byl dlouho uložen pouze v rukopisu na Oddělení rukopisů a starých tisků Moravské zemské knihovny, neboť se pro naléhavější úkoly nedostávalo času na jeho dokončení a vydání.40 Základem předkládaného soupisu je tedy Dokoupilův rukopis, který byl však zásadním způsobem přepracován (tj. doplněn a opraven), neboť na základě nového průzkumu originálních exemplářů, ale i výzkumu archivních fondů a literatury se podařilo identifikovat některé anonymní autory rukopisů.41 Formálně byl soupis upraven podle Zásad popisu rukopisů vydaných Komisí pro soupis a studium rukopisů při Archivu AV ČR.42 Pouze v několika málo případech se mohou vyskytnout

37

38

39

40

41 42

234

Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. I. Praha 1875, s. 319–320; Th. Viňas, Index Bio–Bibliographicus, vol. I., s. 415–416, č. 330. Wenceslai Hagek a Liboczan, Annales Bohemorum e Bohemica editione latine redditi et notis illustrati a P. Victorino a S. Cruce … a P. Gelasio a S. Catharina. P. I–V. Pragae, factore F. C. Unger [1761]–1782. Wenceslai Hagek a Liboczan, Annales Bohemorum. P. I., s. 14: Opus istud cum e vivis erepto P. Victorino manuscriptum annis plus minus viginti otiosum in archivo nostro provinciali delitesceret … Dobner v úvodu také vysvětluje, proč nepřevzal Victorinovy historické poznámky k textu kroniky, které nekriticky opakovaly Hájkovy omyly. Dále viz Milan Kudělka, Spor Gelasia Dobnera o Hájkovu kroniku. Praha 1964 (Rozpravy ČSAV, roč. 74 – seš. 11), s. 4–5, který uvádí, že Victorinus a S. Cruce překlad nedokončil. Kromě mikulovských rukopisů se ve fondu Moravské zemské knihovny nacházejí ještě jiné piaristické rukopisy: dva pocházejí z Lipníku nad Bečvou (RKP–0300.228; RKP–0586.776), po jednom exempláři z Kroměříže (RKP–1149.316), Kosmonos (RKP– 0899.592) a z města Svätý Jur u Bratislavy (RKP–0892.625). Z Dokoupilova rukopisu byl vydán pouze stručný soupis v Pavel Brodský – Marta Hradilová – Stanislav Petr – Marie Tošnerová, Rukopisné fondy centrálních církevních knihoven v České republice (Průvodce po rukopisných fondech v ČR. Díl IV. Red. Marie Tošnerová). Praha 2004, s. 65–69. Např. autora nevydané církevní historie řádovým jménem Andreas a S. Tobia (viz popis rukopisu MP 26–31). Jiří Pražák – František Hoffmann – Jiří Kejř – Irena Zachová, Zásady popisu rukopisů. Sborník Národního muzea v Praze. Řada C, sv. XXVIII, 1983, č. 2, s. 49–95 nebo nověji


drobné odlišnosti, které byly ponechány podle rukopisné předlohy Vl. Dokoupila.

tentýž text s mírnými odlišnostmi na www (http://www.mua.cas.cz/publikace/aav/rkp_ zasady.pdf).

235


Verzeichnis der in der Mährischen Landesbibliothek in Brno aufbewahrten Handschriften des Piaristenkollegiums in Mikulov Zusammenfassung Die Studie ist den Handschriften der Bibliothek des Piaristenkollegiums in Mikulov gewidmet, die heuzutage als eine geschlossene Sammlung in der Mährischen Landesbibliothek in Brno aufbewahrt wird. Das Verzeichnis wurde auf Grund eines handschriftlichen Verzeichnisses von Vladislav Dokoupil (1918-1992) vefasst, das aber gründlich überarbeitet, ergänzt und durch einen historischen Kommentar erweitert wurde, in dem der Autor auf der Grundlage von den überlieferten Handschriften und auch übrigen Archivalien piaristischer Herkunft versuchte, den Ursprung der Handschriftensammlung und ihre Stelle in der Piaristenbibliothek festzustellen. Aus der vorgelegten Analyse lässt sich schliessen, dass die meisten Handschriften ausserhalb des Kollegiums entstanden und dass es nicht möglich ist, ihre Funktion im Rahmen der Bibliothek, als auch die Umstände, unter denen sich nach Mikulov gelangten, präzis zu bestimmen. In der Bibliothek findet man zwar gewisse Reste der handschriftlichen Nachlasse der literarisch tätigen Ordensbrüder, aber auch in diesen Fällen sind die Umstände, unter denen sie nach Mikulov kamen, unklar, da es ausschliesslich um an anderen Orten wirkende Piaristen ging. Andererseits ist die Handschriftensammlung gerade aus diesem Grund desto wertvoller, dass sie seltene wissenschaftliche Werke der gelehrten Piaristen (z. B. Athanasius a S. Josepho, Lucas a S. Edmundo u.a.) aufbewahrt. Übersetzung von Irena Zachová

Mgr. Přemysl BAR, Ph.D., Moravská zemská knihovna, Kounicova 65a, 601 87 Brno; [email protected]

236


1.

MP 1

XVIII2, pap., II + 591 ff., 32,5 x 20 cm, vazba soudobá Moderní foliace provedena při katalogizaci. — Písmo: Několik písařských rukou. — Vazba: Původní. Dřevěné desky potažené vepřovicí se slepotiskovou ornamentální výzdobou. Na přední a zadní desce vyobrazení P. Marie s malým Ježíšem (zlacení už vybledlo). Měděné spony. Na fol. 4r nalepený mědirytový portrét zakladatele piaristického řádu Josefa Kalasanského: „Vener. servus Dei P. Joseph a Matre Dei olim Calasantius Aragonensis Clericorum Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum Fundator. Obiit Romae Ao 1648 25 Augusti Aetat. 92. J. C. Sartorius scul.“ — Vlastnická poznámka: Rukopis patřil podle exlibris na předním přídeští knihovně kroměřížské koleje: „Bibliothecae Cremsiriensis Scholarum Piarum“ .

[Acta beatificationis et canonizationis P. Josephi Calasanctii Clericorum regularium pauperum Matris Dei Scholarum Piarum fundatoris] (a) 1r–455r

„Sacrorum Rituum Congregatione (sic) eminentissimo & reverendissimo D. Cardinali Carpineo [Ulderico Carpegna, 1595–1679] Romana beatificationis et canonizationis venerabilis servi Dei P. Iosephi a Matre Dei Clericorum regularium pauperum Matris Dei Scholarum Piarum fundatoris Positio super dubio, an constet de virtutibus theologalibus et cardinalibus in casu et ad effectum, de quo agitur. Romae MDCCII. Typis reverendae Camerae Apostolicae“

Opis tisku: Sacrorum rituum Congregatione emo, & rmo d. cardinali Carpineo Romana beatificationis, & canonizationis ven. serui Dei p. Iosephi a Matre Dei ... Positio super dubio an constet de virtutibus theologalibus, & cardinalibus in casu, & ad effectum, de quo agitur. Romae : typis Reuerendae Camerae Apostolicae, 1702, který ovšem nebylo možné dohledat ve sbírkách ČR. Tisk citován podle italského souborného katalogu Instituto Centrale per il Catalogo Unico delle biblioteche italiane e per le informazioni bibliografiche (ICCU). Na fol. 1v je uveden obsah rukopisu: „Index totius positionis factum concordatum (sic): 1. Informatio ... A; 2. Summarium ... B; 3. Catalogus testium ... C; 4. Series eorum, quae distribuuntur per numeros in summarium ... D; 5. Animadversiones ... E; 6. Responsiones ... F; 7. Summarium additionale ... G“ . V archivním fondu mikulovských piaristů uloženém dnes v Moravském zemském archivu jsou dochovány další tištěné materiály týkající se kanonizace Josefa Kalasanského. Např. informace kardinála Ulderica Carpegni z roku 1648, viz Moravský zemský archiv Brno, Piaristé Mikulov, sig. Ba 2.

362r–364v

„Catalogus testium in processibus examinatorum & iurium productorum ...“

Seznam svědků, kteří svědčili před komisí v souvislosti s kanonizačním procesem Josefa Kalasanského.

364v–365v

„Series eorum, quae distribuuntur per numeros in summario. Ortus et gesta venerabilis servi Dei ...“

237


366r–377v

„Animadversiones“

378r–403v

„Responsio ad animadversiones“ 404r–409v um additionale“

404r–418r

„Responsio iuris“

„Summari-

„Eminentissime et reverendissime domine. Quamvis in responsione facti et juris plenissime sublatae videantur omnes difficultates excitatae a reverendissimo domino promotore in suis egregiis animadversionibus adversus heroitatem virtutum huius servi Dei ...“ 419r–442r

„Beatissime Pater. Inter informandum, cum alias haec venerabilis Dei servi Patris Josephi a Matre Dei canonizatio erat in Sacra Congregatione proponenda, et non fuit proposita ...“ x „... Prosper de Lambertinis Sacri Consistorii advocatus, revisa Andreas Pierius subpromotor fidei“

444r–455r

„Indiculus eorum, quae in hac responsione adducuntur ex summario“

Listy Josefa Kalasanského psány většinou italsky. Na konci latinsky zápis z generální kapituly minoritů konventuálů konané 21. května 1695, viz marginální poznámku na fol. 454v.

(b) 456r–590r „Sacrorum Rituum Congregatione? eminentissimo & reverendissimo D. Cardinali imperiali Romana beatificationis & canonizationis venerabilis servi Dei P. Iosephi a Matre Dei Clericorum regularium pauperum Matris Dei Scholarum Piarum fundatoris Animadversiones novae cum responsionibus facti & iuris nec non novo summario super dubio, an constet de virtutibus theologalibus & cardinalibus in casu et ad effectum, de quo agitur. Opis římského tisku z r. 1714. Na ff. 507v–508r dvě prázdné strany, avšak bez ztráty textu, na což upozornil písař na fol. 507v nahoře vlevo poznámkou: „nihil deest“ .

523r–590r

„Summarium novum et responsivum super dubio“

Na konci (ff. 589v–590r) katalog knih uložených v archivu řádu v Římě: „Catalogus voluminum seu librorum in generali archivo religionis Scholarum Piarum Romae existentium“ . Opis římských tisků z let 1702–1714 obsahujících positio a další materiály ohledně beatifikace a kanonizace zakladatele piaristického řádu Josefa Kalasanského (1557–1648) [lat. Iosephus de Calasanz; ita. Giuseppe de Calasanzio; his. José de Calasanz] , který byl roku 1748 beatifikován a roku 1767 kanonizován. Srov. rukopis MP 36.

238


2.–8.

MP 2–8

XVIII1, Mikulov?, pap., 7 svazků, 30,5 x 19 cm, vazba soudobá Původní paginace. Čísla stránek označují pouze samotný text výkladu. Úvody a rejstříky k jednotlivým biblickým knihám nejsou číslované. — Vazba: Původní kožená s rámcem.

[Expositiones super totam Bibliam secundum sensum litteralem et spiritualem] T. 1.

[Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium]

První svazek obsahuje výklady 5 knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium).

1–317

[Genesis] „Praefatio in librum Genesis pars I. § I. Moyses author Genesis. Authoritas Moysis confirmata est per sua miracula“ „Caput I. Sensus literalis. Prima die creavit Deus caelum et terram, et consequenter lucem“ „Sacra scriptura est una scaturigo vitae et luminis: et id, quod s. Paulus dixit de Verbo Dei, hoc potest dici de suo verbo: In quo sunt omnes thesauri sapientiae et scientiae absconditi (Col. c. 2, v. 3) ... [pag. 1] 1. In principio creavit Deus caelum et terram; hoc est, quod Deus inceperit creationem mundi per creationem caeli et terrae. S. Augustinus enim inquit: litterae sacrae maximique veraces ita dicunt: in principio creavit Deus caelum et terram, ut nihil antea fecisse intelligatur ...“ x [pag. 305] „ (Caput XLIX. ... vocavit autem Jacob filios suos et ait eis) ... [pag. 317] ... docuitque christianos continuo suspirare verius hanc civitatem sanctam et spiritualem: cuius rex veritas, lex charitas, cuius modus aeternitas. Finis“

Na ff. 16v–18r chronologická tabulka biblických dějin ( „Tabula chronologica Genesis“ ). Na konci rejstřík: „Index rerum principalium contentarum in libro Genesis“ .

1–127

[Exodus] „Liber Exodi. Praefatio. §. I. Nexus Genesis cum Exodo. Unde provenit, quod Deus elegerit pro se populum hebraicum et dederit illi legem suam“ „Authoritas librorum Moysis, et qualitates extraordinariae, divinae et humanae, quae apparuerunt in sua persona, fuerunt representatae in prefatione Genesis ... [pag. 1] Libri Exodi caput I. Sensus literalis 239


et spiritualis. V. 1. 2. 3. Scriptura hic enumerat undecim filios Jacob, qui venerunt in Aegyptum, non computando Joseph ...“ x „... (Caput XL.) ... Efflagitat mansuetudinem et patientiam, ut perseveret usque in finem. Finis libri Exodi“ Na konci rejstřík: „Index rerum principalium contentarum in libro Exodo et Levitico“ .

1–50

[Leviticus] „Animadversio. Nomen, subjectum, divisio Levitici: relatio sacrificiorum antiquae legis, cum sacrificio legis novae“ „Liber Leviticus hebraice Vaicra. Caput I. sensus literalis“ „Hic liber appellatur Leviticus, quia tractat de toto, quidquid respicit sacrificia, expiationem peccatorum, sacerdotium, festa et alias res eius modi, quae pertinebant proprie ad tribum Levi ... V. 2. Homo, qui obtulerit ex vobis hostiam Domino de pecoribus &c. ...“ x „... (Caput XXVII.) ... Et hoc fecit dicere unum ex antiquis Patribus: hoc non est perdere, sed est lucrari multum, dum Deo datur res aliqua, ut ei reddantur testimonia pietatis religiosae et amoris sinceri, quem illi debemus. Lucrum est pietatis nomine facere sumptum (Tertull. in Apolog. c. 30). Finis huius libri“

Za výkladem knihy Leviticus rejstřík ke knize Numeri: „Index rerum principalium contentarum in traductione et explicatione huius sequentis libri Numeri“ .

1–101

[Numeri] „Praefatio libri Numerorum“ „Liber Numeri hebraice Vajedabber. Caput I. sensus literalis & spiritualis“ „Liber Numerorum est quartus ex libris per Moysem scriptis. Fuit autem sic nominatus propter numerationem, quam Moyses fecerat ex omnibus Israelitis ... V. 1. Locutusque est Dominus ad Moysem in deserto Sinai in tabernaculo foederis ...“ x „... (Caput XXXVI.) ... Nam spiritus Dei, sicut dicitur etiam, illis detexit et fecit discernere totum, quidquid erat proprie tempore legis, ab illo, quod conveniebat cum novo testamento, ad quod illi jam pertinebant, juxta sacram dispositionem cordis sui: desiderium enim eorum erat de novo testamento. Finis libri Numeri“

1–133

[Deuteronomium] „Admonitio“ „Liber Deuteronomii hebraice Elle Haddebarim. Caput I. sensus literalis et spiritualis“

240


„Deuteronomium est liber quintus Pentateuci; id est ultimus ex quinque libris canonicis a Spiritu Sancto Moysi dictatis ... V. 1. Haec sunt verba, quae locutus est Moyses ad omnem Israel trans Jordanem in solitudine campestri contra mare rubrum ...“ x „... (Caput XXXIV.) ... in suis excellentissimis scriptis, tanquam medela admiranda, quam omnes debent imitari. Finis libri Deuteronomii“ Na konci výkladu knihy rejstřík: „Index rerum principalium contentarum in hoc libro Deuteronomii“ . T. 2.

[Josue, Judicum, Ruth, Regum, Paralipomenon, Esdrae, Judith, Esther]

Druhý svazek obsahuje výklady starozákonních knih Jozue, Soudců, Rut, Královských, Paralipomenon, Ezdráš, Judit a Ester.

1–88

„Admonitio de libro Josue“ „Liber Josue“ „Hic liber portat nomen Josue, quia continet historiam totius, quidquid contigit sub ductu huius capitis, nimirum populi Dei, intra spatium septemdecim annorum ... V. 1. Et factum est post mortem Moysi &c. Moyses nominatus est servus Domini et Josue appelatus est minister Moysis ...“ x „... (Caput XXIV.) ... Si enim ille est, qui composuit hunc librum, videtur facile, quod aliquis alius addiderit id, quod concernit suam mortem, quod etiam jam est dictum de hoc, quod respicit etiam mortem Moysis in libro Deuteronomii. Finis libri Josue“

Na konci výkladu rejstřík: „Index rerum principalium contentarum in libro Josue“ .

1–87

„Animadversio de libro Judicum“ „Liber Judicum“ „Quemadmodum historia, quae portat nomen Regum, continet id, quod gestum est toto tempore gubernii principum, qui gubernabant in Israel, sic etiam liber Judicum continet historiam huius, quod contigit inter hunc populum toto tempore, quo habuerunt judices pro suis capitibus ... V. 1. Post mortem Josue consuluerunt filii Israel Dominum ...“ x „... (Caput XXI.) ... Et cur quis admirabitur, quod faciat tum ingentes rapinas in animabus; siquidem producit aliquando externe tam terribiles effectus. Finis libri Judicum“

241


Na konci výkladu knihy rejstřík: „Index rerum principalium contentarum in libro Judicum et Ruth“ .

1–9

„Admonitio de libro Ruth“ „Liber Ruth“ „Liber Ruth est quasi una species additionis, quae facta ad librum Ruth; Hebraei antiquitus non faciebant exinde, nisi unum librum; quia in effectu quidquid continet, transivit ad tempus, quo judices gubernabant populum Dei ... V. 1. In diebus unius judicis, quando judices praeerant, facta est fames in terra ...“ x „... (Caput IV.) Et hoc reddidit Ruth, sicut ecclesiam, matrem regum; siquidem ex sua stirpe prodivit David. Finis libri Ruth“

1–285

„Admonitio in primum et secundum librum Regum. Excellentia librorum Regum. Exempla sancte et acceptabiliter inseruunt. Cur Deus permiserit, ut David cadat. Explicatio, quae additur huic historiae“ „Liber primus Regum. Caput I. sensus literalis & spiritualis“ „Scriptura sacra, juxta notam s. Augustini, non solum est admiranda in sua profunditate, ob sapientiam et veritates, quas includit ... V. 1. Fuit vir unus de Ramathaimsophim &c. ...“ x „... (Liber quartus Regum ... Caput XXV.) ... siquidem sola charitas est, juxta hunc magnum sanctum, quae detegit seu aperit portam ad intelligentiam veritatis. Non intratur in veritatem, nisi per charitatem, ita S. Augustinus. Finis quarti Regum“

Výklad čtyř knih Královských, dnes 1. a 2. Samuelova a 1. a 2. Královská. Na konci výkladu připojeny dva rejstříky, jeden pro 1. a 2. knihu Královskou a druhý pro 3. a 4. knihu Královskou.

1–84

„Admonitio super duos libros Paralipomenon“ „Liber primus Paralipomenon; hebraice Dibre Haiamim; latine Omissionum seu Oblivionum in libros Regum“ „Hi libri nominantur a graeco vocabulo Paralipomenon, quod significat res omissas seu oblitas ... V. 1. 2. &. Adam, Seth, Enos? &c. Hoc primum caput Paralipomenon et octo sequentia nihil continent nisi genealogias ...“ x „... (Caput XXXVI.) ... non insultet verbis servorum Dei; et non expectet, pro ut hic dicitur: donec ascenderet furor Domini in populum eius, et esset nulla curatio. Finis secundi libri Paralipomenon“

Za výkladem připojen rejstřík ke dvěma knihám Paralipomenon.

242


1–21, 1–29

„Admonitio pro primo libro Esdrae“ „Liber primus Esdrae“ „Admonitio pro secundo libro Esdrae seu Nehemiae“ „Liber Nehemiae, qui est secundus liber Esdrae. Caput I. sensus literalis et spiritualis“ „Esdras erat Saraie magni pontificis, quem Nabudochonosor curavit occidi Reblathae cum pluribus aliis, postquam cepisset Jerusalem, combussisset eam una cum templo ... Nehemias filius Helechiae, erat de stirpe sacerdotali ...“ x „... ut nimirum se respiciant, quasi essent revera respectu illius servi inutiles, postquam omnia fecerint, quae illis mandata; quia non fecerunt, nisi id, quod erant obligati facere. Finis secundi libri Esdrae“

Za výkladem následuje rejstřík.

1–48

„Admonitio super librum Tobiae“ „Liber Tobiae“ „Liber Tobiae non fuit omni tempore respectus tanquam pars scripturarum divinarum ... V. 1. Tobias ex tribu et civitate Nephthali (quae est in superioribus Galilaeae supra Naasson post viam, quae ducit ad occidentem in sinistro habens civitatem Sephet) ...“ x „... (Caput XIV.) ... quia obediendo suis consiliis est ipsum agnoscere pro suo patre. Audite, filii mei, patrem vestrum. Finis libri Tobiae“


1–43

„Admonitio de libro Judith“ „Liber Judith“ „Dicimus rem eandem de hoc libro Judith, quam de libro Tobiae ... V. 1. Arphaxad itaque rex Medorum subjugaverat multas gentes imperio suo ...“ x „... (Caput XVI.) ... et ambulant per viam salutis, quam ibi detegunt et inveniunt tandem vitam veram, ad quam suspirant. Finis libri Judith“


1–59

„Admonitio in librum Esther“ „Liber Esther“ „Non inveniuntur in hebraico, nisi novem prima capita libri Esther, quod induxit aliquos antiquos illum non ponendum in numerum librorum canonicorum ... V. 1. In diebus Assveri, qui regnavit ab India usque Ethiopiam super centum viginti septem provincias ...“ x „... (Caput XVI.) ... nempe omnia haec grandia exempla temporum praeteritorum, quorum lectio non debet terminari speculatione simplici, sed

243


debet esse in aestimatione cordis et pro incremento pietatis solide et digne christianismo. Finis libri Esther“ Za výkladem následuje rejstřík.

T. 3.

[Job, Psalmi]

Třetí svazek obsahuje výklady starozákonních knih Job a Žalmů.

1–178

„Praefatio in librum Job“ „Liber Job“ „Liber Job fuit semper receptus in ecclesia tanquam liber canonicus; id est, faciens partem sacrarum scripturarum, quae serviunt pro stabilienda fide nostra ... V. 1. Vir erat in terra Hus, nomine Job, et erat vir ille simplex et rectus ac timens Deum et recedens a malo ...“ x „... (Caput XLI.) ... sed ut respiciamus hanc remunerationem temporalem ob patientiam Job, tanquam figuram huius gloriae aeternae, quam Jesus Christus proposuit omnibus suis discipulis tanquam praemium omnium suorum laborum. Finis libri Job“

Za výkladem následuje rejstřík ke knize Job.

1–593

„Psalmi David. Cum explicatione extracta ex sanctis Patribus & authoribus ecclesiasticis. Praefatio“ „Liber Psalmorum David“ „Plures omnino mirabuntur comparere hanc novam traductionem psalmorum post tot alias usque in praesens editas; et hunc novum commentarium Psalterii post illum sancti Augustini, qui editus in Gallia ante plures annos, qui includit totam moralitatem christianam ... Psalm I. Hic psalmus non habet titulum. David tamen, juxta potiorem partem interpretum, est eius author. Et facit in illo excellentem exhortationem ad pietatem, intuitu verae beatitudinis, quae est eius remuneratio ...“ x „... (Psalmus CL.) ... ut omnis natura uniatur simul, ut offerat unum sacrificium generale gratiarum actionum creatori. Finis Psalmorum“

Za výkladem žalmů následuje rejstřík.

T. 4.

[Proverbia Salomonis, Ecclesiastes, Lib. Sapientiae, Cantica, Ecclesiasticus]

Čtvrtý svazek obsahuje výklady starozákonních knih Přísloví, Kazatele, Moudrosti, Písně písní a Ecclesiastica.

244


1–214

„Proverbia Salomonis. Praefatio §. I. quod Proverbia Salomonis includant unam moralitatem divinam, quod sint utilia toti mundo. Cum quali spiritu debeant legi“ „Liber Proverbiorum Salomonis, quem Hebraei Misle appellant“ „Proverbia Salomonis fuerunt semper considerata in ecclesia tanquam unus liber canonicus ...“ x „... (Explicatio capitis XXXI.) ... et dum coronabis illam, quam fecisti tuam sponsam, tunc coronabis tua propria dona: Servans largita, creansque de meritis merita et cumulans tua dona coronis (s. Prosper, Carmen de ingratitudine, c. 45). Finis huius libri“

Za výkladem následuje krátké vysvětlující upozornění ( „Admonitio. Insinuatum est in praefatione, quod aliqui textus ex ss. Patribus compendiati; quia ex iis non est acceptum, nisi quod erat necessarium pro hoc negotio, de quo tractatur ...“ ) a rejstřík ke knize Přísloví.

1–66

„Ecclesiastes. Admonitio. Excellentia huius libri. Sentimentum ss. Patrum super poenitentiam et salutem Salomonis“ „Ecclesiastes, hebraice Coheleth. Explicatio capitis primi“ „Hic liber fuit reveritus ab ecclesia in omnibus saeculis tanquam liber canonicus, in quo loquitur Spiritus Sanctus per os Salomonis ...“ x „... (Explicatio capitis XII.) ... et quae olim debet esse nostrum nutrimentum in caelo. Ubi pascis Israel in aeternum veritatis pabulo (s. Augustinus, Conff. libro 9, c. 10). Finis huius libri“

1–55

„Liber Sapientiae. Admonitio“ „Sanctitas libri Sapientiae quidem per se animadvertitur et illa est etiam approbata ab authoribus totius ecclesiae ...“ x „... (Explicatio capitis XIX.) ... siquidem est praesens in corde nostro et nobis conservat illam, cum sit illemet, qui habet curam de nobis. Finis libri Sapientiae“

Za výkladem následuje rejstřík ke knihám Kazatel a Moudrosti.

1–192

„Canticum Canticorum Salomonis, quod hebraice dicitur Sir Hasirim. Praefatio“ „Liber Salomonis, qui fert titulum: Canticum Canticorum, sic nominatur, secundum omnes interpretes antiquos et novos, propter suam excellentiam super alia scripturae cantica ... V. 1. Osculetur me osculo oris sui ...“ x „... (Caput VIII.) ... ibi enim offertur in censum Patri in omnem

245


aeternitatem, tanquam capiti Jesu Christi: Filio, tanquam capiti et salvatori ecclesiae, quae est suum corpus: Et spiritui sancto, tanquam sanctificatori eiusdem ecclesiae. Finis Canticorum“ Za výkladem následuje rejstřík.

1–124

„Liber Ecclesiastici Jesu filii Sirach. Admonitio“ „Prologus Ecclesiastici Jesu filii Sirach“ „Jesus filius Sirach author Ecclesiastici erat de Jerusalem ... Multorum nobis et magnorum per legem et prophetas aliorumque, qui secuti sunt illos, sapientia demonstrata est ...“ x „... (Explicatio capitis LI.) ... et dum tempus adveniet, accipietis remunerationem, quae vos reddet beatos et aeternos, sicut ipsum Deum. Finis huius libri Ecclesiastici“


T. 5.

[Prophetae maiores]

Pátý svazek obsahuje výklady starozákonních knih Proroků.

1–127

„Praefatio in Isaiam prophetam §. I. quod authoritas prophetarum sit proba securissima religionis christianae“ „Prophetia Isaiae“ „Antequam fiat locutio de Isaia, cuius hic datur traductio cum explicatione extracta e sanctis patribus, obligatio videtur prius aliquid in genere dicendi de authoritate prophetarum ...“ x „... (Explicatio capitis LXVI.) ... ut eos perseces a disordinibus, ad quos illorum naturalis propensio illos induxerat, et ut nobilitent in se mirabilia suae gratiae. Finis huius libri“


1–193

„Praefatio in Jeremiam prophetam“ „Jeremias erat ex civitate Anthoth, ex tribu Beniamin de familia sacerdotali ...“ x „... (Explicatio orationis Jeremiae seu capitis V.) ... Et licet sit obligatus timere, intuitu suorum peccatorum, sed suus timor est associatus humili orationi, quae est fundamentum suae spei, quae non potest decipi. Finis libri Jeremiae“


1–19 246

„Admonitio in Baruch“


„Baruch in lingua hebraica significat benedictus ...“ x „... (Explicatio capitis VI.) ... Proficiamus ergo ex eius monitis salutaribus, ut exemplum ruinae Jerusalem et captivitatis suorum civium faciat nos tremere sub suis judiciis et reddat fideliores ad complenda sua praecepta. Finis libri Baruch“ Za výkladem následuje rejstřík.

1–177

„Praefatio in Ezechielem prophetam“ „Ezechiel erat de familia sacerdotali et filius Buzi. Hoc vocabulum autem Ezechiel significat in lingua sacra Fortitudo Dei ...“ x „... (Caput XLVIII.) ... adhaerentes illi cum tanto fervore in pietate, cum Deus semper velit manere in eis et pariter sint digni manere semper in Deo. Finis libri Ezechielis“


1–80

„Praefatio in Danielem prophetam“ „Daniel erat princeps sanguine de domo regum Juda, abductus in captivitatem Babylonem, totus juvenis et sicut creditur circa annum quartum regni Joacim ...“ x „... (Caput XIV.) ... et in hoc populo intuebatur principaliter aliquis alius populus, cuius hic erat figura et ad quem referebat tanquam ad objectum omnia opera miraculosa, quae operabatur tempore legis antiquae. Finis huius libri“


T. 6.

[Prophetae Minores, Machabaeorum libri II]

Šestý svazek obsahuje výklady starozákonních knih Malých proroků a Makabejských.

1–206

„Praefatio in duodecim Prophetas, vulgo Minores. §. I. Actio admiranda Dei in hoc grandi numero, et in hac authoritate sanctorum prophetarum; cum impietas paganorum non potuerit resipere huic probae convincenti de nostra religione“ „Esset quidem neccessarium hic adstruere authoritatem prophetarum, si non haberetur in conspectu extollere excellentiam eorum scriptorum et utilitatem, quam illi exinde extrahunt, qui ea legunt cum veneratione illis debita ...“ x „... (Malachias prophetas?) ... et ponamus nostram gloriam nos esse non solum sectatores sentimentorum et doctrinae

247


illorum, sed etiam imitatores sapientiae eorum actionis et sanctitatis illorum vitae. Finis prophetiae Malachiae“ V úvodu komentáře je chronologická tabulka obsahující časové údaje působení izraelských a judských proroků ( „Tabella temporis, quo duodecim prophetae vixerunt“ ). Za výkladem následuje rejstřík ( „Tabella rerum principalium, quae sunt in hoc libro“ ). 1–110

„Praefatio in libros Macchabaeorum“ „Est unum vinculum tam naturale inter librum Danielis et inter historiam Machabaeorum, ut nullus omnino admirabitur, si viderit simul jungi in uno solo volumine hos duos libros canonicos scripturae ...“ x „... (Caput XV.) ... et quod aqua huius scientiae et sapientiae tota humana inserviat multoties, ut faciat gustare magis vinum acceptabile huius eloquentiae totaliter simplicis et totaliter divinae in... spiritus Dei. Finis libri secundi Machabaeorum“

Úvod obsahuje chronologickou tabulku a za výkladem následuje rejstřík.

T. 7.

[Novum Testamentum]

Sedmý svazek obsahuje výklady Nového zákona.

1–192

„Praefatio, in quo locutio de excellentia Evangeliorum: de obligatione, quam habent christiani ea legendi et quali spiritu illa sint legenda“ „Quamvis totum, quidquid comprehenditur in libris antiqui testamenti, sit pro veteribus Israelitis ...“ x „... Finis Evangelii secundum sanctum Joannem“ Výklad evangelií psán ve dvou sloupcích se formálně liší od výkladu starozákonních knih. Komentář k biblickému textu je psán na způsob interlineární glosy.

1–106

„Praefatio“ „Quando publicabatur compendium moralitatis Evangelicae, non fuerat propositum aliquid simile faciendi, super epistolas s. Pauli, aut super residuum Novi Testamenti ...“ x „... amore puro et disinteressato pro tua ecclesia et uno desiderio continuo regni sui Patris, cui sit honor, gloria et imperium in saecula saeculorum Amen. Finis Actuum apostolorum“

1–412

[Expositio epistolarum] „Epistola S. Pauli ad Romanos“

248


Výklad epištol neobsahuje úvody k jednotlivým knihám. Za výkladem následuje rejstřík, avšak pouze k epištolám sv. Pavla ( „Index omnium epistolarum sancti Pauli apostoli“ ). 1–58

„Apocalypsis sancti Joannis apostoli“

Za výkladem následuje rejstřík k ostatním epištolám („Index epistolarum & capitum contentorum in hoc libro Novi Testamenti“ ). Výklady biblických knih (7 dílů). Jelikož rukopisné svazky neobsahují žádné provenienční ani jiné poznámky, nelze přesněji určit dobu vzniku ani autora spisu. Odkazy na biblické knihy a církevní autority in margine a na konci jednotlivých knih rejstříky.

9.

MP 9

post 1686, Česko, pap., [1], 232 pp., 27 x 20,5 cm, vazba soudobá Původní paginace začíná na versu prvního folia. — Skladba: Na začátku a na konci složka se třemi, resp. dvěma dvoulisty. Jinak osm složek po osmi dvoulistech. Na konci snad chybí jedna složka, protože v obsahu na začátku jsou uvedeny odkazy na pag. 238 a pag. 261, ačkoliv rukopis končí na pag. 231. Strany 230–232 prázdné. — Vazba: Původní pergamenová.

[Varia Ordinem Clericorum regularium pauperum Matris Dei Scholarum Piarum concernentia] (a) 1–19

„Apologia P. Bartholomaei a S. Francisco Aegidio antea Bressam A. V. P. Cremonensis presbyteri pauperum ministri Dei Scholarum Piarum“

Na lícní straně pag. 1 (paginace začíná až na straně verso) je obsah apologie.

(b) 20–22

„Institutum congregationis Paulinae Scholarum Piarum, quale esse debeat“

(c) 22–29

„Relatio abiurationis haeresis, quae detecta est Florentiae a P. Mario nostro Sacrae Inquisitionis tribunali, ob quam revelationem pro oblata sanctitatis suae gratiae petiit provincialatum Florentinum. Unde initium factum est omnis turbationis religionis nostrae. Excerpta est haec abrenuntiatio ex actis Sacrae Inquisitionis Florentiae per Patrem Sigismundum Regulum a sancto Silverio olim Regulum Silverium Coccapani filium Joannis Coccapani patricii Florentini doctoris utriusque iuris et professoris matthae. ... cum praefatus Pater esset assessor sacrae inquisitionis ... A. di 28 di Novembre 1641 ...“

23–29

„Il canonico Ricasoli“

249


(d) 29–75

„Origo turbationis excitatae in religione nostra, ex charta archivii generalis manu propria venerabilis nostri fundatoris scripta“

Obsahuje mimo jiné tyto části: „Non esse institutum Scholarum Piarum destruendum.“ – „Constitutioni de chierici regolari poveri della Matre di Dio delle Scuole Pie.“ – „Regole communi dell‘ oratione et devotione“ .

(e) 76–78

„Fides ordinum venerabilis patris nostri fundatoris excerpta ex originalibus in chartis bargamenis“

(f) 78–130

„Declarationes super constitutiones excerptae ex manuscripto proprio venerabilis nostri fundatoris conservato in archivio generali sub n. 49“

(g) 130–194

„Riti communi per l‘essercitii cotidiani da osservarsi in tutte le case de poveri della Matre di Dio delle Scuole Pie“

Pod titulem poznamenáno: „Excerpti sunt ex archivio generali sub n. 49“ .

(h) 194–202

„Meditationi per l‘oratione mentale per tutti i giorni della settimana, mattina, e sera“

(i) 202–208

[Decreta et praecepta fundatoris]

Nařízení zakladatele piaristického řádu regulující život v piaristických kolejích.

202–203

„Praeceptum venerabilis patris nostri fundatoris de ordinando archivio in singulis domibus“

Poznámka pod titulem: „excerpta ex originali per propriam manum conservata in archivio generali“ .

(j) 208

„Officia specialia domus sancti Pantaleonis scripta propria manu venerabilis nostri fundatoris“

Speciální officia řádové koleje sv. Pantaleona v Římě, sídle generála řádu.

(k) 208–209

„Attestatio manu propria venerabilis nostri fundatoris subscripta, quando et qualiter fiat renovatio votorum“

(l) 209–216

„Regulae pro iuvenibus collegii Nazareni. Constituzioni del Collegio Nazareno“

Řád piaristické koleje v Římě ( „Collegio Nazareno“ ), která byla otevřena roku 1630.

(m) 216–229 „Obedientiales pro ministris propria manu ... fundatoris scriptae“ Obsahuje mimo jiné: Obsahuje mimo jiné: Formula Julii cardinalis Roma episcopi Tiburtini tempore Innocentii X. – Facultas transeundi ad aliam religionem. – Fides examinis pro ves-

250


tiendo habitu nostrae religionis. – Formula pro concionatore. – Admonitiones ad habendam electionem canonicam ex ritibus communibus et novissimis decretis capitulorum generalium 1683 et 1686 desumptae. Výpisky z rukopisů, listů a dalších materiálů (převážně italsky, méně latinsky) uložených zejména v generálním archivu v Římě (srov. pag. 29, dále viz Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 227–228) týkající se života a řádu v piaristických kolejích. Některé listy (např. případy porušení slibu čistoty) byly původně zapečetěny.

10.

MP 10

1802, Mikulov, pap., I + 133 ff., 23 x 18,5 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Skladba: Složky na ff. 100–129 jsou menšího formátu (21,5 x 17 cm). Byly přivázány dodatečně. Patrně i první složky rukopisu vznikly samostatně a byly svázany až později. — Písmo: Humanistická kurzíva. Několik písařských rukou. — Vazba: Původní polokožená. Na hřbetu štítek: „PHISICAE“ .

(a) 2r–99v

[Elementa physicae] „Praefatio. Elementa physicae aggressuro illud idemtidem ob oculos mihi versatur, ut quod praeceptores artium scientiarumque peritissimi in votis habebant unice, brevitate, qua fieri potest, succinctissima uterer ... in qua concinanda virorum celeberrimorum nostri aevi Brissonii, Fourcroy, Jacotot, La Coeille (?), Vega, Bade, de la Plaue etc ...“

Předmluva na fol. 2r podepsána: „datum Nicolspurgi Calend. Novembris 1802. Silverius Faukal.“ Autorem rukopisu byl piarista moravského původu Faukal, řádovým jménem Silverius a S. Fulgentio, nar. ca 1760, do řádu vstoupil ca 1778, zemř. 25. července 1805 (viz Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 164 – uvádí však „Fankal“ místo Faukal). Na fol. 4v doplněna (jiným inkoustem) německá poznámka o literatuře k fyzice a matematice z let 1815–1816.

5v–48v

„Physica generalis“

Obsahuje tři části: Pars I. De corporum proprietatibus; Pars II. Mechanica seu dynamica; Pars III. Statica seu de aequilibrio corporum (A: geostatica; B: hydrostatica). 48v–99v

„Physica specialis“

Obsahuje tři části: Pars I. De igne; Pars II. De aere; Pars III. De electricitate.

(b) 100r–129v „Astronomia“ „Prolegomena. I. Astronomia est scientia astrorum seu corporum totalium (sic) hoc universum constituentium, eorumque phenomena, motus et motuum causas investigat ...“ x „... (Caput III. De meteoris) ... IV. De arte nautica, gnomonica et chronologia, scientiis ex astronomia derivatis

251


legatur Bode. J. E. Bodi Erläuterung der Sternkunde 13. Abschnitt“ Učebnice a cvičebnice fyziky, chemie a astronomie z mikulovského gymnázia. O tom, že rukopis sloužil k výuce, svědčí marginální poznámky a u některých kapitol poznámky typu: (např. fol. 52r) „Ternio V.“ apod.

11.

MP 11

1805–1806, Litomyšl, pap., I + 92 ff., 23 x 18,5 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. Folia 42–90 jsou prázdná. — Vazba: Původní polokožená. Na vazbě nalepený štítek s textem: „Conamina poetica poetarum Litomissliensium 1806“ .

„Conamina poetica poetarum Litomyssliensium [1805–]1806“ (a) 1r–27v

„1. Amor ab apicula pun ctus juxta Anacreontem ... Josephus Letfuss ...“ x „... 100. In potatorem aegrotantem ... Vincentius Golda“

Pod číslem 26. je epitaf „in defunctum“ na jméno Ludvík Broulík. Chronostich odkazuje na rok 1805.

(b) 28r–41r

„Centuria secunda“ „1. Anacreontis Oda I. versu hexametro ... Franciscus Maly ...“ x „... 49. Ecloga“

(c) 91r–91v

„Vota ad nominandum (?)Adm. R. ac E. D. D. parochi Sebranic Ignatii Lojola Tychii Ignatius Faltis poeta vovet. die 30. Julii“ „... excipe vota pater, quae quaeso spernere noli, quantumvis tenui sint ea scripta stylo“

Báseň na počest sebranického faráře. Jde patrně o obec Sebranice 13 km jižně od Litomyšle. Téměř každá báseň, epigram či ekloga je podepsána studentem litomyšlského piaristického gymnázia. Rukopis obsahuje 33 jmen studentů: Josephus Letfuss, Josephus Praesident, Joannes Grosspetter, Antonius Letfuss, Josephus Wessner, Josephus Dupal, Carolus Langer, Franciscus Homola, Antonius Svatosch, Joannes Hoffmann, Franciscus Lana, Augustinus Gevinner, Franciscus Tobisch, Joannes Wischniak, Franciscus Maly, Joannes Nediele, Joannes Schembera (ff. 12r–12v, 32r–32v), Joannes Jiracžek, Josephus Kral, Mathias Süsser, Vincentius Golda, Antonius Dufka, Ignatius Homman, Adamus Schindler, Mathias Stöhr, Wenceslaus Jahoda, Franciscus Seipel, Josephus Zalesky, Josephus Dreml, Ignatius Kunert, Joannes Michele, Josephus Dupal, Franciscus Wolf. Jména nejsou obsažena v Fischer, Verzeichnis der Piaristen, ačkoliv prokazatelně někteří z nich byli piaristy, jako například Josef President (1790–1865), řádovým jménem Germanus, dále viz Skřivánek, K osvícenskému pojetí, s. 11, 30–31. Jenom někteří (např. Antonín Letfus, Josef Šembera, František Homola nebo Johann Grosspeter, pozdější farář v Cerekvici) jsou uvedeni v publikaci k dějinám litomyšlského gymnázia jako studenti filo-

252


zofie, Štěpánek, Dějiny c. k. vyššího gymnázia v Litomyšli, s. 158– 236. Básně občas obsahují chronogramy a chronostichy. Název rukopisu je převzat z vazby.

12.

MP 12

1790–1800, Česko, pap., I + 92 ff., 22,5 x 18 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Vazba: Původní polokožená se štítkem na hřbetu: MATHEMATISCHE AUSZÜGE. Na šesti přílohách nákresy, na něž je odkazováno v textu rukopisu. — Vlastnická poznámka: Na přední předsádce nalepené mědirytové erbovní exlibris: „Heinrich von Nimptsch“ .

„Mathematische Auszüge „ [Geometrie, Gnomonik, Astronomie u. a.] (a) 1r–87r

„Von dem Gebrauch des Proportional Zirkels. Nro. 1: Eingegebene Linie in so viele gleiche Theile zu theilen, als man will“ „Man nimmt mit einem gewönhlichen Zirkl die Weite der ganzen gegebenen Linie ...“ x [fol. 82v] „Beschreibung der inneren Structur einer zu astronomischen Observationen bestimmten Perpendicul–Uhr des Herrn Hugenii ... absonderlich das letzte zu diesem Begrief billich disen Liebhabern zu recomendieren sind. O.A.M.D.G“

(b) 88r–91v

„Nachtrag zur Gnomonic gehörig“ „Die Zeit in Grad Minuten und Secunden des Aequatoris und im Gegentheil jede Theile vom Aequatore in die Stunden, Minuten und Secunden der Zeit zu verwandlen ...“ x „... Es wird wohl die Horizontal–Uhr die erste Stunde des Morgens und die letzte des Abends determiniren, unter ... wird es doch in Ansehnung der letzten Morgen– und der ersten Abendstund die von dem längsten Tag über der Uhrfläche dependiren nicht eins sein“

Popis měřicích přístrojů a astronomických pomůcek, slunečních i kyvadlových hodin, busoly, přístroje na měření perel aj. Na přílohách nákresy přístrojů. Název rukopisu převzat z vazby.

13.

MP 13

1803, Mladá Boleslav, pap., II + 142 pp., 22,5 x 18 cm, vazba soudobá Původní paginace. — Vazba: Původní kožená se zlaceným hřbetem a štítkem na hřbetu: NAVIS CALASANCT. SERVAT.

Emericus Praschek a S. Hedvica: „Navis Calasanctiana dum animorum lucra salutis viam juventutem docendo quaerit ab hoste infernali 253


exagitata, sed auspice Deo duce Francisco Xaverio Frise Scholarum Piarum per Bohemiam et Moraviam praeposito provinciali rectoribus domorum ducibus illius succenturiatis in portum deducta, atque eidem admodum reverendo Patri praeposito provinciali ceterisque reverendis patribus Nicolsburgi in comitiis provinciae congregatis a patre Emerico Praschek ejusdem instituti alumno, qua par est reverentia. A. R. S. 1803 mense Majo D.D.D.“ 1–11

„Ad admodum reverendum ac eximium patrem Franciscum Xaverium Frise Scholarum Piarum per Bohemiam et Moraviam praepositum provincialem ceterosque admodum reverendos patres capitulares Emericus Praschek a S. Hedvige. De elucubrando praesenti carmine mecum dum deliberarem admodum reverendi patres capitulares ...“ x „... vestra hac judicii aequitate confirmatus hunc ego conatus mei fructum ducam maximum; quod, qui patres navim Calasanctianam in portum Deo auspice Xaverio duce invexerunt, iidem gratulantis de hoc triumpho Emerici officia esse aliquo apud se loco voluere. Neo–Boleslaviae die 1. Maji A.R.S. 1803“

12–126

„Argumentum et synopsis libri I.“ „Juventus studiosa annorum plurium spatio curis Calasanctianis ad inquirendum beatorum regnum satis jam instructa portu tandem solvit ...“ x „... Et longum meriti populis testetur amorem, Concordique lyra et concordi pectore dicunt“

127–139

„Eucharisticon a Calasanctianis in portum ex naufragio deductis Deo, bonorum omnium auctori, cantatum. Ode Horatiana“

Latinská alegorická báseň. Autorova dedikace je na pag. 11 datována „Neo–Boleslaviae die 1. Maji A.R.S. 1803. „ František Prášek přijal řadové jméno Emericus a S. Hedvica (1744–1807). Řeholní sliby složil 11.10.1762 v Lipníku nad Bečvou. Zemřel v Mladé Boleslavi 20.6.1807, viz Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 76. Franciscus Xaverius a S. Gerardo, vlastním jménem Joannes Frise (1741–1809), se narodil v Litomyšli, řeholní sliby složil roku 1758 v Lipníku nad Bečvou a roku 1785 byl v Litomyšli zvolen provinciálem. Tím byl až do roku 1803, kdy odstoupil. Viz Viňas, Index Bio–Bibliographicus. Vol. I., č. 117, s. 169–170 a Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 88.

254


14.–18.

MP 14–18

1734–1736, Mikulov, pap., 5 svazků, 1. I + 295; 2. I + 263; 3. II + 193; 4. 306 ff.; 5. II + 710 pp., 20 x 16 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Vazba: Původní polokožená. Na předním a zadním přídeští zbytky červeného pečetního vosku.

[Expositiones super totam Bibliam] 1.

„Tomulus I. in Pentateuchum“

Časové údaje na fol. 235r: „die 28 Decembris 1734“ . Na fol. 270r: „Nicolspurgi an. 1735. die 9. Januarii“ . Na fol. 294r: „Nicolspurgi 1735. die 15. Januarii“ .

2.

„Tomulus II. Josue, Judicum, 4. Regum, 2. Paralipomenon, 2. Esdrae, Tobiae, Judae, Estherae, 2. Machabeorum“

Chronologické údaje na fol. 24v: „Nicolspurgi an. 1735. die 23. Jan. mensis.“ Na fol. 48r: „Nicolspurgi an. 1735. die 30. Jan.“ Na fol. 206r: „Nicolspurgi die 30. Martii hora prima pomeridiana 1735“ . na fol. 215r: „Nicolspurgi die 4. Aprilis hora 10. matutina 1735“ . Na fol. 225r: „Nicolspurgi 1735. die 7. Aprilis hora 7. matutina“ . Na fol. 262r: „Nicolspurgi 1735. die 17. Aprilis hora 5 1/2 pomeridiana“

3.

„Tomulus III. Job. Psalmi. Proverbia. Ecclesiastes. Canticorum. Sapientiae. Ecclesiasticus“

Na fol. 105v: „Nicolspurgi die 25. Junii 1735“ . Na fol. 192v: „Nicolspurgi an. 1735. die 11. Augusti“ .

4.

„ Tomulus IV. Prophetas maiores et minores“

Na konci výkladů jednotlivých knih časové údaje (místo, den a hodina) o dokončení psaní poznámek. Např. na fol. 102v: „an. 1735. die 22. Octobris“ ; na fol. 127v: „Nicolspurgi 1735. die 7. Novembris“ ; na fol. 219r: „Nicolspurgi 1735. die 24. Novembris“ ; na fol. 306r: „Nicolspurgi 1735. die 24. Decembris“ .

5.

„ Tomulus V. In 4 evangelia & Actus apostolorum [Epistolae, Apocalypsis] „

Na konci výkladů jednotlivých knih časové údaje (místo, den a hodina) o dokončení psaní poznámek. Např. na pag. 146: „Nicolspurgi die 26. Januarii. 1736“ ; na pag. 703: „Nicolspurgi an. 1736. die 6. Junii. ... ADL“ . Výklady jednotlivých biblických knih napsané v Mikulově. V latinském textu se často objevují hebrejská a řecká slova. Autorem je anonymní piarista, který byl zřejmě učitelem na mikulovském piaristickém gymnáziu. U datací se občas objevuje zkratka ADL (ad Dei laudem?). Srov. rukopisy MP 22 a MP 23, které jsou psány touž rukou.

255


19.

MP 19

ante 1711, Litomyšl, pap., III + 179 ff., 20,5 x 16 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Skladba: Podle kustodů na ff. 1–82 (A–G) a na ff. 83–172 (A–Q) se zdá, že rukopis je složen ze dvou původně samostatných části. — Písmo: Humanistická kurzíva a polokurzíva. Časté střídání písařských rukou. — Vazba: Lepenková vazba, hřbet stržen. Perokresby. Na konci vložený dopis z 11. června 1742, který napsal Eugenius a Matre Dei ze strážnické koleje ( „Straznitii 11. Junii anno 1742 ... Eugenius a Matre Dei Scholarum Piarum pro tempore vicerector cum toto Straznicensi collegio“ ) převorovi servitů v Králíkách ( „venerabili religioso ac eximio patri Sacri Religionis Ordinis Servorum Beatissimae Virginis Mariae observantissimi conventus Grulichensis priori dignissimo patri in Christo ...“ ).

Athanasius a S. Josepho: [Geometria et physica] (a) 2r–82v

[Elementorum Euclidis libri I.–VI.] „Liber I. Elementorum Euclidis. Tractat in eo Euclides praecipue de triangulis planis rectilineis ...“ x „... Parabolam mechanice describere ... Hyperbolicam lineam describere ...“

(b) 83r–90v

„Optica“ „Optica est scientia versans circa radios visuales ...“ x „... (Hypothesis 20) ... Umbra corpori opaco propinquior est obscurior. Omnia constant experientia“

(c) 93r–136v „Catoptrica“ „Catoptrica graece, latine specularia, nihil aliud est, quam recondita quaedam facultas, ea speculorum ope exhibendi, quae omnem humani intellectus captum excedere videntur ...“ (d) 137r–159v „Dioptrica“ „Dioptrica, ut praemissum est, agit de radio refracto, sive luminis, sive coloris ...“ (e) 160r–172v „Phonocamptica“ „Phonocamptica est doctrina agens de reflexione soni ...“ x „... Ad huius imitationem ipse Kircherus construxit sibi infundibularem tubum ex horto collegii Romani in cubiculum suum deductum“ Záznam přednášek z piaristické koleje v Litomyšli. Majitelem rukopisu byl Eugenius Sebastianus a Matre Dei, vlastním jménem Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762), který byl žákem litomyšlského rektora Athanasia a S. Josepho, vlastním jménem Joseph Langer (1650–1711). Podle poznámky v rukopise MP 20 jde o výpisky z knih zmíňovaného

256


Athanasia, které byly doplněny jeho výkladem ( „ab eodem explanata atque tradita“ ). Athanasius a s. Josepho byl významným matematikem a astronomem, po němž zůstalo několik rukopisných děl původně uložených dílem v mikulovské koleji a dílem v generálním archivu v Římě. Rukopis patří ke skupině rukopisů psaných touž rukou jako MP 20, MP 44, MP 45. Eugenius a Matre Dei je rovněž autorem rukopisu MP 25. Viz Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 42 a 94; Viňas, Index Bio–Bibliographicus, Vol. I., s. 130–131, č. 89, Vol. II., s. 20–21; Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 43 a 79 a Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 235–236.

20.

MP 20

1710, Litomyšl, pap., III + 190 ff., 20,5 x 15,5 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. Folia 180–189 prázdná. — Písmo: Mnoho písařských rukou. — Vazba: Lepenková vazba byla vytvořena slepením listů ze souvěkých německých a patrně i latinských rukopisů. — Vlastnická poznámka: Na předním přídeští: „P. Eugenii a Matre Dei Scholarum Piarum sacerdotis sub admodum reverendo patre Athanasio a S. Josepho pro tempore rectore anno 1710 ex libris ejusdem admodum reverendi patris descripta, et ab eodem explanata atque tradita“. Na konci rukopisu volně vložený list: „Typus eclipsis Lunaris anni 1757 die 31 Julii hor. 0. min 38. sec. 34. mane. deducto calculo ex tabulis astronomicis reverendi patris Athanasii a S. Josepho Schol. Piar. per patrem Cyprianum a S. Cornelio S.P. ad meridianum Gemnischtiensem“ . Autorem výpočtu je významný piaristický astronom Ignatius Cyprianus a S. Cornelio, vlastním jménem Ignác Kautsch (1729–1803), který pocházel z Litomyšle a tam i zemřel. Část jeho díla vyšla tiskem, viz Horányi, Scriptores Piarum Scholarum. Vol. 2., s. 192–195; Viňas, Index Bio– Bibliographicus. Vol. II., s. 247–249, č. 520; Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 108 a Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 238.

Athanasius a S. Josepho: [Geometria et astronomia P. Athanasii Langer a S. Josepho] (a) 2r–31r

„Pars. De resolutione triangulorum“

(b) 34r–35v

„Tabula continens centum selectarum stellarum longitudines et latitudines ad completum annum 1700“

(c) 38v–47v

„De proportione duorum arcuum“

(d) 49r–102v [De Lunaria mutatione et stellis fixis] „Problemata concernentia stellas ferias?“ „De Noviluniis et Pleniluniis“ „De quadraturis „ [Lunae] „De eclipsibus „ [Lunae] (e) 104r–131v „Astronomia observatrix“ 125r–131v

„De reformatione calculi ecclesiastici ad mentem s. patrum“

Athanasius a S. Josepho si dopisoval s generálem řádu v Římě ohledně reformy velikonočních tabulek, viz Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 236.

(f) 137r–145v „Para tōn schēmatōn isoperimetrōn“ (řecky) „De figuris isoperimetris“

257


(g) 149r–157v „De resolutione triangulorum rectilineorum“ (h) 158r–179r „De transmutatione figurarum“ Na přídeští uvedení piaristé jsou Joseph Langer (1650–1711), řádovým jménem Athanasius a S. Josepho, a Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762), řádovým jménem Eugenius a Matre Dei, pozdější zpovědník a vychovatel Adama hraběte z Trautmannsdorfu v Jemništi, viz Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 42 a 94 a Viňas, Index Bio–Bibliographicus, Vol. I., s. 130 a Vol. II., s. 20. Rukopis patří do skupiny rukopisů MP 19, MP 44 a MP 45, které obsahují dílo Athanasia a S. Josepho. Eugenius a Matre Dei napsal (překlad?) také rukopis MP 25.

21.

MP 21

1687, Prievidza, pap., II + 140 pp., [2] příl., 20 x 15,5 cm, vazba soudobá Původní paginace. Strany 79–80 a 84 prázdné. Na konci neúplné. — Písmo: Rukopis je psán touž rukou jako rukopis MP 35. — Vazba: Původní kožená se slepotiskem. Na hřbetu štítek: „Geometra practicus“ . Četné perokresby v textu rukopisu. Na konci volně vložené dva listy: geometrické nákresy a model měřícího přístroje.

Lucas Mösch a S. Edmundo: „Geometra practicus compendio exhibitus Prividiae in Scholis Piis a. d. 1687“ 1–140

Geometra practicus compendio exhibitus Baymocii in arce penes Prividiam anno immensi Verbi Divini in terris nati 1687. Pro illustrissimis D. D. comitibus Pálffy per P. L. a S. E. [= Lucas a S. Edmundo] e Scholis Piis „In geometriam practicam. Prolusio 1. De nomine ac divisione geometriae ... [pag. 85] De usu circini proportionalis, multum utilis pro quam plurimis universae prope matheseos, pyroboliae etc. praxibus ac problematibus solvendis. Scripsit de hoc circino Adrianus Metius Alcmarianus ...“ x „... (Liber VI. De geometria practica) ... ///“

Poslední list je zčásti přilepen k přídeští. Rukopis není úplný. Na titulní straně slovo „Pro“ a „per P. L. a S. E.“ dopsáno jinou, ale soudobou rukou. Tento titulní list byl přelepen stručnějším: „Geometra practicus compendio exhibitus Prividiae in Scholis Piis A. D. 1687“ . Podle monogramu „P. L. a S. E. „ přichází z piaristů v úvahu pouze Lucas [Moesch, Mösch] a S. Edmundo (1651–1701), původem z Mohuče a vlastním jménem Joannes Jacobus Mösch, viz Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 33–34; potvrzuje to i Viňas, Index Bio–Bibliographicus. Vol. I., s. 252–253, podle nějž byl Moesch mj. i vychovatelem u hraběte Karla Pálffyho v Bojnici u Prievidze. Lucas a S. Edmundo zemřel roku 1701 v Mikulově. Na přední předsádce poznámka modrým inkoustem: „Rukopis latinsky psané učebnice geometrie z r. 1687 na latinském piaristickém gymnáziu v Mikulově [slovo „Mikulově“ přeškrtnuto a opraveno na „Prievidzi“ ] na Moravě“ .

258


22.

MP 22

1727, Mikulov, pap., II + 433 ff., 19,5 x 15,5 cm, vazba soudobá Skladba: V rukopise je přivázáno pět lístků s poznámkami (folia 1, 13, 43, 57 a 77 jsou bis), které jsou volně vložené nebo se uvolnily z vazby. Vazba: Původní kožená s tkanicemi.

[Tractatus X theologici ad mentem Summae theologiae D. Thomae Aquinatis. Vol. I. Tractatus I.–VI.] 1r–433v

„Praefatio. Magister in docendo diminutus, aut ignarus, aut ignarus in judicio discipulorum habetur ...“ ADL [srov. signatury MP 14–18] 22. Julii 1727 conscriptum. Dictatum 2. Septembris

Přednášky z mikulovské piaristické koleje. Výklady Teologické sumy Tomáše Akvinského. Autorem a písařem rukopisu je zřejmě tentýž učitel mikulovského piaristického gymnázia jako v případě rukopisů MP 14 až MP 18, které obsahují výklady biblických knih. Na konci rukopisu na fol. 433r kolofon.

23.

MP 23

1728, Mikulov, pap., I + 384 ff., 19,5 x 15,5 cm, vazba soudobá Vazba: Původní kožená s tkanicemi.

[Tractatus X theologici ad mentem Summae theologiae D. Thomae Aquinatis. Vol. II. Tractatus VII.–X.] 1r–383r

„Tractatus VII. De virtutibus theologicis ...“ Anno 1728. die 18. Maji Nicolspurgi in collegio nostro Scholarum Piarum

Přednášky z mikulovské piaristické koleje. Výklady Teologické sumy Tomáše Akvinského. Autorem a písařem rukopisu je zřejmě tentýž učitel mikulovského piaristického gymnázia jako v případě rukopisů MP 14 až MP 18, které obsahují výklady biblických knih. Na konci posledního traktátu na fol. 383r kolofon. Tamtéž (fol. 382v) je pod formulářem žádosti o dispens k uzavření manželství z důvodu blízké příbuznosti ( „modus petendi dispensationem in impedimentis matrimonii“ ) uvedeno jméno „Franciscus a S. Paulo Clericus Reg. Schol. Piar.“ Schaller, Viňas ani Fischer jej nezmiňují.

24.

MP 24

1723–1724, Litomyšl, pap., IV + 670, 400 pp., 19,5 x 15,5 cm, vazba soudobá Původní paginace. — Vazba: Původní kožená s tkanicemi. Na pag. 287 perokresba „arbor consanguinitatis“ . — Vlastnická poznámka: Na přední předsádce informace, že rukopis pochá-

259


zí ze souboru rukopisů piaristy Hermanna a S. Francisco: „Ex M.S. Patris Hermanni a sancto Francisco Schol. Piar. Sacerdotis“ . V rukopisu volně vloženo několik popsaných listů.

Heřman Absdorfský: „Theologia moralis tripartita ad usum neo– theologorum compilata a P. Hermanno [Absdorfsky] a S. Francisco Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum sacerdote professo et ss. theologiae professore ordinario Litomisslii anno 1723 pro prima lectione promulgata die 12. Novembris „ 1–670

„Praefatio ad neo–theologos morales“ „Theologiae morales pars I. De sacramentis in genere & in specie“ 1–261 „Theologiae morales pars III. De justitia, jure, legibus ...“ I–CXXXIX „Index rerum et vocabulorum notabiliorum ad 1mam partem theologiae moralis“

Autorem rukopisu je Hermannus a S. Francisco, vlastním jménem Franciscus Heinricus Absdorfsky, který vyučoval teologii a filozofii v Litomyšli (1673–1739), kde se narodil i zemřel. Dvě jeho díla vyšla tiskem, viz Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 55–56, Horányi, Scriptores Piarum Scholarum. Vol. 1., s. 1–2, Viňas, Index Bio– Bibliographicus. Vol. I., s. 196–197, č. 144, Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 101 a Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 213. Na rubu titulního listu jména sedmi studentů ( „auditores“ ). Životní data viz Fischer, Verzeichnis der Piaristen, passim. Údaje v závorce za jménem – (životní data, místo skonu): „P. Valentinus a Praesentatione B. V. M.“ (1696–1739, Litomyšl), „P. Adrianus a S. Catharina“ (1697–1737, Benešov), „P. Caelestinus a S. Jacobo“ (1696–1770, Bruntál), „P. Sigefridus a S. Eduardo“ (1695– 1773, Strážnice), „Fr. Michael a S. Sebastiano“ (1700–1739, Mikulov), „Fr. Theophilus a S. Cornelio“ (1700–1728, Benešov), „Fr. Athanasius a S. Teresia“ (1701–1762, Strážnice). Na titulní straně vpravo dole dopsán letopočet, jenž se shoduje s rokem úmrtí autora: 1739.

25.

MP 25

1738, Lipník nad Bečvou, pap., MS III + 105 ff., 20 x 16 cm, vazba soudobá Vazba: Původní polokožená. V textu četné perokresby. V rukopisu jsou volně vloženy listy, které Vl. Dokoupil označil číslem folia. Obsahují matematická cvičení a jiné texty. Na ff. 101r–101v značky a zkratky použité v rukopisu ( „Nota significativa in hac arithmetica algebra speciales ! „ ). Na fol. 101v nahoře jedna notová linka s nápěvem vánoční písně: „Hertzliebstes Kinderlein worumb in Krip[p]elein“ . Na ff. 105r–105v zápis proslovu předneseného na tereziánské akademii roku 1758: „Prologus in Theresiana Academia ... dictus Wiennae Austriae a. 1758“ .

„Arithmetica algebraica“ MS 1r–105r

260

„Arithmetica algebraica transposita est ex germanico in latinum anno 1738. Lipnitii: in domo probationis: per P. Eu-


genium [Sebastiani a Častolovic] a Matre Dei Scholarum Piarum protunc magistrum novitiorum“ „Arithmetica algebraica. Algebra consistit in duabus principalibus partibus, videlicet in arithmetica algebraica et in ejus usu ...“ x [pag. 98r] „ (De quadratura circuli)“ Překladatel Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762), řádovým jménem Eugenius a Matre Dei, byl později zpovědníkem Adama hraběte z Trautmannsdorfu na zámku v Jemništi. Srov. rukopis MP 20. Viz Zemek a kol., Piaristé v Čechách, s. 236 . Matematický rukopis, k němuž je přivázán starý tisk z počátku 18. století obsahující text Quadratura circuli .

TISK (1)

Courieuse und neue Erfindung der Quadraturae circuli, das ist: Wie der Circul mathematisch zu demonstriren und sein gerechter Inhalt zu finden sey, nebst Beyfügung eines Quadrat– Bruchs, wie derselbe gleich einem gemeinen Zahl–Bruch gesetzt und zu verstehen sey. Eisenach, Gedruckt und zu finden bey Michael Urban, Fürstl. S. Hoff–Buchdrucker [1701] 28 pp.

26.–31.

MP 26–31

ante 1747, Morava, pap., 6 svazků, 1. X + 412; 2. 426; 3. I + 758; 4. II + 720; 5. II, + 764; 6. II + 930 pp., 20 x 16,5 cm, vazba soudobá Původní paginace. — Vazba: Lepenková. Titulní listy částečně psané červeným inkoustem. Na začátku rukopisu je volně vložená aprobace (povolení k tisku – „approbatio censorum“). Je dvojí: 1. „Ex commissione admodum Reverendi P. Germani a S. Adalberto per Germaniam Praepositi Provincialis Chronologiam Historiae ... „ X „... Dabam Slacoverdae [= Ostrov] in domo nostra Scholarum Piarum ad Virginem Annutiatam die 11. Julii, Anno a partu ejusdem Virginis 1747. P. Christinus a S. Caecilia p.t. vice–rector mp.“ 2. „Opus, cui titulus Chronologia historiae universalis sacrae et ecclesiasticae ab orbi condito usque ad nostra tempora ... de mandato A. R. P. Guidonis ab Angelis ... per Bohemiam praepositi provincialis ... Vetero– Aquae [= Stará Voda] die 30. Novembris 1768. Zacharias a S. Elisabeth ss. theologiae Professor. Has copias cum originalibus concordare testor ... [jinou rukou] Adalbertus a S. Vito rector mp“ . Adalbertus, vlastním jménem Franciscus Bittner, se narodil 26.9.1709 ve Šternberku a dne 8.12.1778 zemřel v Mikulově. Volně vložený lístek s povolením k tisku: „Perlustravi praesens opus, quantum ad substantiam attinet, judicaremque, salvo meliori aliorum judicio, in lucem publicam emitti posse. Guido ab Angelis mp“ . Guido de Angelis, vlastním jménem Joannes Antonius Nicht (1709–1789), byl devět let rektorem v Mikulově a v letech 1766–1769 provinciálem. Sám publikoval teologická díla. Zemřel v Mikulově, viz Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 156–158, který uvádí, že několik svazků jeho díla Polysema sacrae scripturae (hebrejská frazeologie) bylo tehdy stále uloženo v Mikulově; o tomto díle podrobněji viz Horányi, Scriptores Piarum Scholarum. Vol. 2., s. 388–398; dále Viňas, Index Bio– Bibliographicus. Vol. II., s. 206–209, č. 489 a Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 98–99.

Andreas a S. Tobia: „Chronologia seu historia universalis sacra et ecclesiastica ab orbe condito usque ad nostra tempora

261


per septem mundi aetates ordine seculorum digesta ac praecipua Veteris et Novi Testamenti capita, illustriora ecclesiae Dei acta ... commemorans. Opus in sex tomos distributum ex sacris paginis et veterum recentiorumque auctorum monumentis collectum, atque tabulis genealogicis et elenchis chronologicis, indicibusque rerum ac personarum copiosissime locupletatum. Authore P. Andrea a Sancto Tobia, Ord. Cler. Reg. Paup. Matris Dei Schol. Piarum sacerdote“ 1.

„Tomus primus continens apparatum, sive brevem institutionem ad historiae universalis sacrae et ecclesiasticae chronologiam necessarium“

2.

„Tomus secundus historiam praecise sacram Veteris Testamenti complectens, ubi successione temporum recensentur orbis conditi incunabula ... usque ad Jesu Christi Salvatoris nostri natalem illigantur“

3.

„Tomus tertius octo priora historiae universalis ecclesiasticae complectens saecula“

4.

„Tomus quartus quatuor historiae ecclesiasticae complectens secula, nonum, decimum, undecimum et duodecimum“

5.

„Tomus quintus tria historiae ecclesiasticae complectens secula, decimum tercium, decimum quartum, et decimum quintum“

6.

„Tomus sextus tria reliqua historiae ecclesiasticae complectens secula, decimum sextum, decimum septimum, et decimum octavum“

Šestisvazkové dílo mělo být vydáno tiskem, neboť je opatřeno aprobací z roku 1747, resp. 1768, která je vložena volně na začátku prvního svazku. Toto dílo však patrně nikdy nebylo vydáno – není evidováno v Bibliografii cizojazyčných bohemik (za sdělení děkuji PhDr. Anežce Baďurové z Knihovědného oddělení Knihovny Akademie věd). Autorem byl Andreas a S. Tobia, vlastním jménem Joannes Heinrich, který pocházel z moravského Budišova. Narodil se 2.6.1696, do řádu vstoupil roku 1715, o dva roky později složil v Lipníku nad Bečvou sliby. Zemřel ve Staré Vodě 8.5.1771. Viz Fischer, Verzeichnis der Piaristen, s. 39.

32.

MP 32

1872–1891, Kroměříž a Mikulov, pap., 229 pp., 19,5 x 16,5 cm, vazba soudobá

262


Původní paginace. Po straně 196 pokračuje průběžné číslování (pp. 197–229) dole uprostřed strany. V horním záhlaví pokračuje číslování od pag. 170. Strana 23 je ter. Za pag. 229 následuje mnoho prázdných stran. — Vazba: Polokožená. Hřbet zlacený s nápisem: Carmina. — Vlastnická poznámka: (razítko) J. Gustav Grünes. Na začátku rukopisu volně vložené dva listy s obsahem rukopisu.

Josef Gustav Grünes: „Carmina poetarum variorum varia variis linguis. Incohani [spr. Inchoavi] Cremsirii 1872“ Básně a překlady básní do jazyka německého, anglického, francouzského, italského, českého, latinského a řeckého pořídil piarista Josef Gustav Grünes. Autoři básní např.: J. W. Goethe, Fr. Schiller, E. Deschamps, Barbieuex, K. J. Erben, V. Nejedlý, J. Jungmann, Horatius, Lucilius a mnoho dalších. Grünes občas cituje i časopisy, z nichž básně přebíral. Např.: The Instructor, Krasořečník apod. Na rubu titulního listu Grünesův epigram: „Forte roges, quis sim dominus scriptorque libelli, qualia seu fuerint nomina facta mihi? Josephi nomen sacro baptismate cepi, cognomen Grünes ipse pater tribuit. Baeringen patriast, gelidis uber locus undis, milia qui novies distat ab Urbe novem. Lipnicii vestem sumpsi sancti Calasancti, Gustavus appellor nunc, pueros doceo. Nicolspurgi, sexto Nonas Octobres 1891. Die Übersetzung in die gotische und deutsche Sprache befindet sich auf der Seite 23a“ . Srov. MP 43. J. G. Grünes, který pocházel z Perninku, obce vzdálené 13 km od Ostrova (okr. Karlovy Vary), začal psát rukopis v Kroměříži v r. 1872 a dokončil v Mikulově v r. 1891. Viz Dokoupil, Dějiny, s. 294.

33.

MP 33

1814–1815, Kadaň, pap., 382 pp., 19,5 x 12 cm, vazba soudobá Paginace původní, ale neúplná. — Vazba: Brožováno.

„Poetische Auszüge. Siebenter Theil. Kaadan 1814 und 1815“ Básně latinské, řecké, německé, italské a anglické. V Kadani bylo v letech 1802–1823 piaristické gymnázium.

34.

MP 34

post 1664, pap., II + 611 [recte 610] pp., 19 x 13,5 cm, vazba soudobá Paginace původní jen do strany 252. Dále doplněno při katalogizaci. Chyby v paginaci: strana 165 je bis. Neuvedené strany jsou prázdné. — Filigrán: Heraldický filigrán na začátku a na konci rukopisu. Listy, na nichž je filigrán, liší se od listů knižního bloku. Znak hrabat z Puchheimu: čtvrcený štít se středním štítkem s břevnem, v prvním a čtvrtém poli tři snopy (2+1), v druhém a třetím korunovaný lev ve skoku. Viz Kadich – Blažek, Der mährische Adel, s. 107, tab. 83–84. . — Vazba: Původní pergamenová s tkanicemi.

(a) 1–252

„Romanae seu Mediolanensis beatificationis et canonizationis Serui Dei Glycerii a Christo abbatis Landriani ex Pauperibus Matris Dei Schol. Piarum processus factus in causa predicta Romae“

263


„... Ita est pro D. Jo. Laurentio Berardinello notario Felix Marcellus sub ...“ Piarista Glycerius Landriani a Christo (zem. 15. února 1618 v Římě) ovšem nebyl ani svatořečen ani blahořečen, byl jen prohlášen za ctihodného, viz Lexikon für Theologie und Kirche, VI, 370. V Moravském zemském archivu se nachází jiný rukopis rovněž mikulovské provenience obsahující život Glyceria (Moravský zemský archiv, Piaristé Mikulov, sig. Aa 4).

(b) 256–560

Vita e fatti del V. P. Giuseppe [=Calasanctio] della Matre di Dio Fondatore de Poveri dell‘istessa Matre di Dio delle Scuole Pie, scritta e composta dal Padre Pietro della Nunziata [=Petrus Musesto ab Annuntiatione B.V.M.] assistente generale ... Cavandola da quello hanno deposto diversi testimonii nei suoi processi formati con autorità apostolica e da altre relationi di persone degne di fede

Autorem byl Petrus Musesto ab Annuntiatione B.V.M., jehož rukopis latinské verze životopisu byl napsán r. 1664 a od r. 1900 byl uložen v generálním archivu v Římě, viz Viňas, Index Bio–Bibliographicus. Vol. II., s. 346–347, č. 611 .

(c) 576–608

„Vita Patris Pauli ab Ascensione, antea Pauli Ottonellii „ „Vita del Padre Paolo dell‘Assuncione detto prima Paolo Ottonelli. Il Padre Paolo dell‘ Assuncione sacerdote della religione R.R. Padri delle Scuole Pie venne al mondo l‘anno della nostra salute 1566 il 2. d‘Ottobre. Suo padre fu il capitano Gio. Domenico Ottonelli ...“

Psáno italsky. Tohoto piaristu uvádí pouze Schaller, Kurze Lebenbeschreibung, s. 23–24 jako Paulus Ottonelli ab Assumptione B. M. V.

35.

MP 35

1676 + 1692, Prievidza, pap., VIII + 143 pp., 19 x 15 cm, vazba mladší Neuvedené strany jsou prázdné. — Písmo: Rukopis je psán jednou rukou totožnou s rukou písaře rukopisu MP 21, kterým byl Lucas Mösch a S. Edmundo (1651–1701). Vazba: Polokožená. Na pp. 57–120 astronomické nákresy. U pag. 32 volně přiložený list s poznámkami (additamenta).

[De astronomia et astrologia] (a) [1]–[8]

„Joannis Trithemii abbatis Spanheimensis De septem secundeis, id est intelligentiis sive spiritibus orbes post Deum gubernantibus libellus“

Pouze výtah, doplněný a dovedený do roku 1676. Na konci: „Ita Joannes Fridericus Jungius Argentinensis „ .

264


(b) 1–54

„Geographus triceps compendio exhibitus Prividiae anno 1692 „

Nad titulem nadepsáno a přeškrtnuto „Compendium geographicum“ .

(c) 57–120

„Compendium astronomicum tripartitum. Prividiae A. D. 1692 „

Astronomické nákresy.

(d) 125–143

„Astrologia „ [et meteorologia] „Astrologia est ars praedicendi futuros eventus ex astris, eorumque qualitatibus, motibus, congressibus et similibus accidentibus ...“

Záznamy přednášek z piaristické koleje v Prievidzi. Autorem byl zřejmě Lucas Mösch a S. Edmundo.

36.

MP 36

XVII2, pap., I + 587 pp., 18,5 x 13 cm, vazba soudobá Původní paginace. — Písmo: Jedna písařská ruka totožná s písařem rukopisu MP 34. — Vazba: Pergamenová. Na konci rukopisu vložený list (zřejmě opis) kardinála Carpinea z konce 17. století informující o průběhu beatifikačního a kanonizačního procesu.

„Processus beatificationis et canonizationis venerabilis Serui Dei Josephi [Calasanctii] a Matre Dei Scholarum Piarum generalis ac fundatoris“ K blahořečení Josefa Kalasanského došlo roku 1748, ke svatořečení roku 1767. Srov. rukopis MP 1.

37.

MP 37 ex.

in.

XVIII /XIX , pap., 153 ff., 18,5 x 12 cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Vazba: Lepenková. „Pars II. De praeceptis decalogi secundae tabulae. De restitutione. Directiones practicae pro confessariis“ (a) 3r–71v

„Praecepta decalogi secundae tabulae“

(b) 74r–100v „De restitutione“ (c) 106r–148r „Directiones practicae pro confessariis ex variis auctoribus collectae“

265


Pouze 2. část příručky pro zpovědníky.

38.

MP 38

XVIII2, Česko, pap., 102 ff., 17,5 x 12 cm, vazba soudobá Moderní foliace, do níž jsou započitány i tisky. — Vazba: Původní kožená.

[Officia Ordinis Clericorum Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum] K rukopisu jsou přivázána některá tištěná officia: „Officium de pretiosissimo sanguine domini nostri Jesu Christi“ , 19 pp.; [Officium] „In festo inventionis manus dexterae S. Stephani Regis Hungariae“ , [3] ff.; „Die XXVII. Augusti. In festo Sancti Josephi Calasanctii a Matre Dei Confessoris“ , 16 pp. Na jednom z nich následující impresum: „Olomucii, Typis Josephae Hirnlianae, Factore Josepho Francisco Loserth“ .

39.

MP 39

1814–1817, Mikulov?, pap., I + 73 ff., 17 x 11 cm, vazba soudobá Vazba: Brožováno. — Vlastnická poznámka: Na titulní straně podepsaný vlastník: „Franz Grünes Arzt“ . Jeho synem byl zřejmě Joseph Grünes, který učil na mikulovském gymnáziu. Na přední předsádce: „Im Jahre [1]817 den Monath Dicember“ .

„Oestreichische Pharmacopoe. Mit Anmerkungen versehen von Dr. Johann Bartholomae Tromsdorf. Erfurt 1814“ Opis tisku: Östreichische Pharmacopoe / mit Anm. versehen von Dr. Johann Bartholomae Trommsdorf. – Erfurt : Hennings, 1814. Na fol. 15r: „Formularae? Praeparatorum et Compositorum. Vorschriften der Zubereitungen und Zusammensetzungen“ .

40.

MP 40

1723, Česko, pap., I + 75 ff., 15,5 x 95, cm, vazba soudobá Foliace provedena při katalogizaci. — Vazba: Polokožená.

„Tyrocinium pietatis ab alumnis Scholarum Piarum frequentari solitum et ad majus pietatis incrementum communi usui devotorum clericorum transcriptum“ (a)

266

„S. Floridi 13 Novembris. Anno 1723 die 19 Octobris sacra veste indutus a R. P. Constantino a Jesu Maria [Georgius Franciscus Alexius Jaksch, 1668–1740], cum Joanne Nepomuceno a S. Vito et Jaroslao a S. Alexio suscepti ab A. R. ac E. P. Gabriele a S. Maria Lauretana ...“ x „... A. 1760, 1761, 1762,


1763, 1764, 1765, 1766 mansi superior, et fac totum sub provincialatu A. R. P. Jeremiae [Saudny a Matre Dolorosa] toto tempore durante“ Přední předsádka a přídeští. Piaristický písař a majitel této příručky pro novice si na přední přídeští a předsádce zaznamenal všechna svá četná působiště (koleje ve Slaném, Kosmonosích, Kroměříži, Praze ...) a funkce v řádu od vstupu dne 13.11.1723 (sliby 19.10.1725) až do r. 1766. Uvádí jména kromě svého těch (?), kteří vstoupili do řádu téhož dne.

(b) 2r–22r

„Preces matutinae infra evigilandum et surgendum facto signo Crucis ...“

(c) 24r–39v

„Regulae novitiorum religionis clericorum regularium Matris Dei Scholarum Piarum Anno 1723“

(d) 41r–50r

„Puncta humilitatis religioso utilia maxime et necessaria“ die 5 Novembris A. 1723 finivi

(e) 51r

„Copia literarum venerabilis Patris fundatoris de regulis novitiorum etiam ad professos spectantibus ...“

(f) 51v–52r

„Modus reddendi rationem conscientiae ...“

(g) 59r–71r

[De officio sacerdotis, acolyti, thuriferarii et ceroferarii] „Sacerdos celebraturus missam ex Piis Scholis toties, quoties conscientiam graviori peccato obstrictam sentiet ...“

41.

MP 41

XVIIex./XVIIIin., Česko, pap., II + 146 pp., 15 x 90, cm, vazba soudobá Původní paginace. — Vazba: Původní pergamenová. Na hřbetu nápis: „Idea boni regiminis“ .

Étienne Binet: „Idea boni regiminis“ „Caput primum: Quale sit melius regimen, an suave, vel rigidum? Totus mundus in hoc convenit, quod ars regendi homines sit res difficillima inter omnia negotia mundi ...“ x „... (Cap. VIII.) Qui vult scire, quid debeat facere et agere, in eum solum debet oculos convertere et facere, quod ipse fecit. Finis. Laus Deo“ Opis díla francouzského jezuity É. Bineta, které původně vyšlo francouzsky (Quel est le meilleur gouvernement ... Paris : 1636) a bylo později přeloženo do různých jazyků. Vyšlo anonymně i v Praze s názvem: „Idea Boni, et Perfecti Regiminis, addito Schemate Boni Superioris In persona S. Francisci Salesii, primo scripta gallice a Renato Franco [pseud.=Binet, Etienne] ... Dein primum donata lingua Italica, postea Latina, Opera et studio F.B.N.O.F.F.M.R. ... Pragae

267


: Franciscus Carolus Hladky Archiepisc. Typogr., „ [chronogram 1753]. Viz Bibliothèque de la Compagnie de Jésus. T. I. col. 1502–1503 .

42.

MP 42 med.

XVII

, Česko, pap., 34 ff., 15,5 x 10 cm, vazba soudobá

Na horním okraji místy značně oříznuto. Vazba: Původní lepenková.

[Regulae Scholarum Piarum] (a)

„Regulae auditorum qui Scholas Pias Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei frequentant ...“

(b)

„Regulae professorum ...“

(c)

„Regulae communes ...“

(d)

„Regula prefecti studiorum inferiorum ...“

(e)

„Scribendi ad examen leges ...“

(f)

„Leges praemiorum ...“

(g)

„Regulae professoris casuum conscientiae ...“

(h)

„Regulae scholasticorum nostrorum ...“

(i)

„Regulae academiae ...“

(j)

„Ordo quotidianus ...“

Na konci mladší rukou: „Ordo exercitiorum in Scholis Piis peragendorum. In schola parvistarum ... in schola principiorum ... in grammatica“ .

43.

MP 43

1891, Mikulov, pap., 118 pp., 14 x 90, cm Původní paginace. — Vazba: Plátěná značně poškozená. — Vlastnická poznámka: (razítko) J. Gustav Grünes.

Josef Gustav Grünes: „Ernst und Scherz. Ein gotisches Liederbuch. Gedichte verschiedener Dichter, übertragen in die gotische Sprache von Josef Gustav Grünes, Priester der frommen Schulen und k. k. Gymnasialprofessor in Nikolsburg“ Josef Gustav Grünes: „Hvassei jah Hlasei. Liuþabokos Gustikos. Liuþa Liuþarje Missaleikaize Inmaidida in þo Razda Gutiskon Josef Gustav

268


Grüness Gudja Skauleino Gagudaizo jah Laisareis Razdo Alþjaizo at Neikaulisbaurg 1891“ Titul je napsán německy a gótsky. Rukopis obsahuje německé, gótské a české básně, srov. MP 32.

44.

MP 44

c. 1708, Litomyšl, pap., III + 138 ff., 19,5 x 14,5 cm, vazba mladší Ze staré vazby zůstal pergamenový zlomek, který byl nalepen na začátek rukopisu a jenž obsahuje titul díla. — Písmo: Písař rukopisu je totožný s písařem rukopisů MP 20, MP 25, MP 45 a patrně i MP 19 – Stanislavem Remediem Sebastianem z Častolovic (1680–1762), žákem Athanasia a S. Josepho, matematika a rektora litomyšlského gymnázia. Vazba: Nová polokožená. Kresby a tabulky. Několik astronomických nákresů perem. Dodatečně vlepené listy většího formátu, na nichž jsou opravy Langerových výpočtů.

„Tabulae planetariae P. Athanasii a S. Jos. Schol. Piar.“ (a) 1r–64v

„Tabulae planetariae P. Athanasii a S. Josepho Scholarum Piarum sacerdotis, concinnatae Litomisslii anno Christi 1708“

Tabulky pro výpočet pohybu Slunce a pěti planet. Na titulní straně dole poznámka ke jménu autora: „Bohemus Landscronensis collegii Litomischliensis rector, obiit an. 1711 die 19 Martii aetatis 61 anni die et hora mortis [a] P. Eugenio in astronomia discipulo non obscure praedictis“ .

(b) 65r–75v

„Tabulae Lunae“

(c) 76r–134v „De eclipsibus in genere „ [et in specie] Tabulky zatmění viditelných v našich zemích jsou vypočteny pro celé 18. století.

110v–113r

„Problema. Data longitudine et latitudine alicuius loci et alterius loci saltem latitudine omnium locorum totius provinciae longitudines et latitudines per itinerariam dystantiam invenire ...“

Na fol. 112r mapka s lokalizací piaristických kolejí. Na okraji zeměpisná šířka a délka.

124v–130r

„Tabula continens radices eclipsium tam solarium quam lunarium ...“ [fol. 124r] „ Sequitur tabula continens radices eclipsium tam solarium quam lunarium per 18 annos a me olim ex fundamentis Tychonicis deducta ...“

Podle rozdělení tabulky, která obsahuje výpočty zatmění pro roky 1700 až 1800, na „eclipses ... in subiectis 18 annis“ a „eclipses ... in assignatis annis obiter deductae ex praemissa radice 18 annorum“ lze její vytvoření položit do roku 1718, resp. 1717.

269


(d) 135r–136v „Tentamen tabularum planetariarum P. Athanasii a S. Josepho S. P. in transitu Mercurii ante Solem anno 1786 die 3 Maii ... Tabulae de la Lande, quae pro hoc planeta ut praestantiores suspiciebantur. In hoc calculo utemur tabulis Solis ipsius P. Athanasii et P. Hell, pro Mercurio vero tabulas P. Athanasii adhibebimus ...“ Obsahuje opravy Langerových výpočtů na dodatečně vlepených listech většího formátu. Autorem korektur byl Eugenius a Matre Dei.

45.

MP 45

c. 1708, Litomyšl, pap., VI + 134 ff., 20 x 15,5 cm, vazba soudobá Neuvedené strany jsou prázdné. Vazba: Původní lepenková, potažená teletinou se slepotiskem. Několik astronomických nákresů v textu. Do rukopisu je volně vloženo 5 listů s různými poznámkami z pozdějších let, z nichž významnější je „Calculus eclipsis Solis et Lunae pro a. 1757 ex tabulis astronomicis P. Athanasii a S. Joseph erutus pro meridiano Litomischliensi ...“

[Tabulae astronomicae] (a) 1v–2r

„Pragmatia 1. Veram distantiam planetarum ab apogaeo, vel aphelio invenire ...“ „Pragmatia 2. ... aequationem planetarum invenire ...“

(b) 3r–87r

„Liber 1. continens tabulas proprias 7 planetarum, ex quibus facile ad quodcunque tempus longitudines et latitudines planetarum in numeris inveniuntur“

(c) 89r–101r [Tabulae Lunae] (d) 102r–105v „Caput 7. De aspectibus planetarum. Aspectus sunt numero 5: coniunctio, sextilis, quadratus, triangularis et oppositio ...“ (e) f. 113r–123v „Caput de 12 coeli domiciliis ...“ Písařem byl Stanislav Remedius Sebastianus z Častolovic (1680–1762). Srov. rukopisy MP 20, MP 25, MP 44 a snad i MP 19.

46.

RKP–0895.606

1687, Bojnice (Slovensko), pap., [6], 80, [6] pp., [1] příl., 19,5 x 15,5 cm, vazba soudobá Původní paginace. — Písmo: Rukopis je psán jednou rukou latinsky humanistickou kurzivou. — Vazba: Původní polokožená s ornamentální slepotiskovou výzdobou. V textu četné kresby,

270


plány a ilustrace. Mědirytový plán obléhání pevnosti Rheinberg Frederikem Hendrikem knížetem oranžským (1584–1647) v r. 1633: Abbildung, welcher gestalt die Festung Rheinberg von Printz Friderich Henrichen im Jahr 1633 belägert und eingenommen worden. — Vlastnické poznámky: O původu rukopisu informuje pozdější text na titulní straně dole: „Opus praeclarissimi P. Lucae Mösch a S. Edmundo, qui Nicolsburgi obiit anno 1701. Est manuscriptum originale.“ (razítko) ZEMSKÁ A UNIVERSITNÍ KNIHOVNA V BRNĚ.

Lucas Mösch a S. Edmundo: „Polemarchus tacticus, offensivus ac defensivus sive ars ponendi castra, urbesque obsidendi et defendendi Baymocii in arce penes Prividiam anno polemarchi Divini incarnati 1687“ (a) 1–27

„Tactica sive ars ponendi castra, et instruendi acies A. D. 1687“ „Pars I. De arte disponendi castra. Tactica haec est locorum in campo designando et in stationes distribuendo, pro capiendo ordinatim exercitu cum omnibus impedimentis ...“ x „... vel in castris sub custodia relinquantur“

(b) 29–30

„Regulae tacticae pro manipulis militaribus“ „1. Pediti communiter in latere frontali in latum dantur 4. pedes seu 2. gressus ...“ x „... sunt in fronte ac latere milites“

(c) 35–79

„Polemica offensiva et defensiva sive ars oppugnandi ac defendendi munimenta, compendio proposita Baymocii anno polemarchi Divini in carne humana 1687“ „Pars I. De polemica offensiva vel arte obsidendi, oppugnandi et occupandi urbes ...“ x „... Reparentur omnes ruinae urbis, cui in ... optime possidendum est, non aliter quam si brevi obsidio foret expectanda. Ad gloriam Dei exercituum. [dále následuje text, který je až do konce přeškrtnut] Quomodo tradendum est munimentum, bene transigat cominendas? ... ubi etiam de tormentis aliqua annotavimus. Ad gloriam Dei exercituum.“

Latinský rukopis o stavění vojenských táborů, obléhání a bránění pevností. Autor rukopisu je totožný s piaristou Lucasem Möschem a S. Edmundo, od něhož pocházejí rovněž dva rukopisy pod signaturou MP 21 a MP 26.

271

ZKRATKY ČASTĚJI CITOVANÉ LITERATURY Dokoupil, Dějiny

Vladislav Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972.

Fischer, Verzeichnis der Piaristen

Karl A. F. Fischer, Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz = Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae Ordinis Scholarum Piarum. (Veröffentlichungen des Collegium Carolinum. Band 47. Hrsg. vom Vorstand des Collegium Carolinum Forschungsstelle für die böhmischen Länder) R. Oldenbourg Verlag München 1985.

Horányi, Scriptores Piarum Scholarum

Alexius Horányi, Scriptores Piarum Scholarum liberaliumque artium magistri, quorum ingenii monumenta exhibet Alexius Horányi Budensis eiusdem instituti pluriumque societatum eruditarum membrum. 2 vol. Budae 1808–1809.

Kadich – Blažek, Der mährische Adel

Heinrich Edler von Kadich – Conrad Blažek, Der mährische Adel. J. Siebmacher´s grosses Wappenbuch, Band IV/10, Nürnberg 1899.

Schaller, Kurze Lebensbeschreibung

Jaroslaus Schaller, Kurze Lebensbeschreibung jener verstorbenen gelehrten Männer aus dem Orden der frommen Schulen. Prag 1799.

Viňas, Index Bio–Bibliographicus

Thomas Viňas, Index Bio–Bibliographicus CC. RR. PP. Matris Dei Scholarum Piarum. Vol. I.–III. Romae 1908–1911.

Zemek a kol., Piaristé v Čechách

Metoděj Zemek – Jan Bombera – Aleš Filip, Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1950. Prievidza 1992.

272

Soupis rukopisů knihovny piaristické koleje v Mikulově uložených v Moravské zemské knihovně

Recommend Documents