SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ

SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B7106 – Historická studia 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia

Autor práce: Vedoucí práce:

Monika Smorádková prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

Liberec 2014

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi, DrSc., za cenné rady a odborné připomínky, jež mi pomohly k vytvoření této práce. Dále děkuji své rodině a přátelům, kteří mi byli kdykoli nápomocni a měli dostatek trpělivosti.

ANOTACE Bakalářská práce se zabývá rozborem historicko-demografického a sociologického studia obyvatelstva na rohozeckém panství v polovině 17. století s prvořadým využitím informací ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, jenž pomohl proniknout hlouběji do struktury tohoto vrchnostenského panství. První část práce je věnovaná popisu a zhodnocení užitých pramenů. Druhá, stěžejní, část je postavená na základě rozboru struktury obyvatelstva dle věku a pohlaví, sociální skladby, rodinného stavu, složení domácností a náboženského vyznání.

KLÍČOVÁ SLOVA Soupis poddaných podle víry, Berní rula, rohozecké panství, zámek Hrubý Rohozec, Mikuláš Des Fours, rekatolizace, demografie

ANNOTATION The bachelor thesis analyses the historic, demographic and sociological study of the inhabitants of the Rohozec manor in the midst of 17th century using mainly the information from the Population list according to religious belief from the year 1651. The list helped to penetrate deeper into the structure of the manor discussed. The first part of the thesis describes and evaluates the academic sources used. The second, fundamental part, is based on the analysis of the structure of inhabitants according to their age and sex, social class, family status, household composition and religion.

KEY WORDS Population list according to religious belief, tax register Berní rula, Rohozec manor, castle Hrubý Rohozec, Mikuláš Des Fours, recatholization, demography

OBSAH Úvod ............................................................................................................................. 11 Historický kontext................................................................................................ 13

1 1.1

Rekatolizace ..................................................................................................... 13

1.2

Mikuláš Des Fours ........................................................................................... 15

1.3

Zámek Rohozec ................................................................................................ 18 Soupis poddaných podle víry z roku 1651........................................................... 20

2 2.1

Úvod ................................................................................................................. 20

2.2

Soupis poddaných na rohozeckém panství ...................................................... 22 Berní rula ............................................................................................................. 25

3 3.1

Úvod ................................................................................................................. 25

3.2

Berní rula na rohozeckém panství .................................................................... 27

3.3

Porovnání Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 s Berní rulou.............. 28

4

Struktura obyvatelstva ......................................................................................... 30 4.1

Dle věku a pohlaví ........................................................................................... 30

4.2

Dle sociální skladby ......................................................................................... 34

4.2.1

Rychtáři ..................................................................................................... 34

4.2.2

Hospodáři .................................................................................................. 35

4.2.3

Zahradníci ................................................................................................. 36

4.2.4

Podruzi ...................................................................................................... 37

4.2.5

Čeleď......................................................................................................... 37

4.2.6

Zaměstnanci při pánu a paní ..................................................................... 39

4.2.7

Souhrn ....................................................................................................... 41

4.3

Dle rodinného stavu ......................................................................................... 42

4.3.1

Lidé žijící v manželském poměru ............................................................. 42

4.3.2

Potomci ..................................................................................................... 45

4.3.3

Ovdovělí lidé............................................................................................. 46 9

5

4.3.4

Lidé nežijící v manželském poměru ......................................................... 47

4.3.5

Souhrn ....................................................................................................... 47

4.4

Dle složení domácností .................................................................................... 48

4.5

Dle náboženského vyznání ............................................................................... 52 Závěr .................................................................................................................... 54

Použité zdroje ................................................................................................................. 56 Seznam tabulek ............................................................................................................... 60 Seznam grafů .................................................................................................................. 60

10

ÚVOD Cílem této bakalářské práce je analýza demografického a sociologického studia obyvatelstva na panství Rohozec v polovině 17. století, k níž budou využity údaje z pramene Soupis poddaných podle víry z roku 1651, doplněné o další rozšiřující informace z Berní ruly vyhotovené v roce 1654. S pomocí těchto dvou pramenů tak dojde k hlubšímu proniknutí do struktury obyvatelstva na zdejším vrchnostenském panství a bližšímu zaměření na některé základní otázky zpracovávané historickou demografií a sociologií. Konkrétně bude nastíněno, jaké zde ve zkoumaném časovém období panovaly genderové, sociální, rodinné a náboženské poměry. Na základě těchto vytyčených cílů budu zpracovávat a porovnávat dostupné informace z pramenů, a dále z nich provádět analýzu k jednotlivým bodům. Nejprve se zaměřím na obecné okolnosti doprovázející první polovinu sedmnáctého století, jako byla náboženská otázka a s ní spojená rekatolizace obyvatel v českých zemích, při které vznikl tento zajímavý Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Další podstatnou skutečností, kterou chci zmínit, je majitel rohozeckého panství v polovině sedmnáctého století, Mikuláš Des Fours. Stranou mé pozornosti samozřejmě nesmí zůstat ani samotný dominantní zámek Rohozec1, jenž byl centrem tohoto panství. V druhé kapitole se budu zabývat vlastním rozborem pramene Soupis poddaných podle víry z roku 1651, kde stručně nastíním, za jakým účelem vznikl, co eviduje a jak konkrétně vypadá pro zkoumané panství. Obdobné provedení učiním i s následující kapitolou, jež bude pojednávat o Berní rule. Tuto kapitolu ještě doplním o oddíl porovnávající oba prameny, a na názorném příkladu konkrétní osoby ukáži využití všech dostupných informací nacházejících se v těchto pramenech. Samotný stěžejní text se poté bude zabývat rozborem některých demografických ukazatelů, jako je věk a poměr pohlaví, sociální skladba, jež bude úžeji zaměřená na rychtáře, hospodáře, zahradníky, podruhy, čeleď a zaměstnance při zámku. Dále to bude struktura dle rodinného stavu, kde se mimo jiné budu věnovat věkovému rozdílu mezi manželskými páry. V neposlední řadě se chystám zkoumat i problematiku domácností, ve které jednotlivé rodiny rozřadím do určitých typologií a zjistím, jak budou tytéž rodiny početné z hlediska výskytu dětské složky a integrované čeledi. Následně v poslední kapitole věnované struktuře obyvatelstva dle náboženského vyznání, se pokusím nastínit, jakým způsobem probíhala rekatolizace na rohozeckém 1

Dnes nesoucí název Hrubý Rohozec.

11

panství, a jaké zde převažovalo náboženské vyznání. Celou práci samozřejmě následně doplním i o tabulky a barevné grafy z jednotlivých výpočtů. Tímto svým drobným výstupem bych tak ráda přispěla k malému poodkrytí některých historických aspektů týkajících se demografické a sociologické studie severních Čech v 17. století z pohledu Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 pro rohozecké panství nacházející se v nynějším okrese semilském a jabloneckém spadajícími pod Liberecký kraj.

12

1 HISTORICKÝ KONTEXT 1.1 REKATOLIZACE Počátek sedmnáctého století se nesl stále v duchu svobody náboženského vyznání v českých zemích, který již však neměl trvat příliš dlouho. O dalším osudu nekatolického vyznání bylo v podstatě rozhodnuto hned po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 končící porážkou stavovského vojska. Dopad bělohorského střetnutí tedy znamenal následnou změnu konfesijní orientace, jež vyvrcholila uzákoněním katolické víry jako jediného povoleného náboženství v zemi. Cesta k tomuto jednotnému náboženství však nebyla vůbec snadná. Byla provázena četnými pokusy o zachování si původní víry, které mnohdy končily prolitou krví, a smutným osudem těch, co raději opustili svůj rodný kraj, než aby konvertovali. Rekatolizace obyvatel byla ovšem jedním z hlavních vladařských úkolů vyplývající ze zásady „cuius regio, eius religio“2, do které se pustil Ferdinand II. Štýrský3, panovník velice zbožný, řídící se přesvědčením, že přivedením lidí ke katolické víře zajistí spásu jejich duší a jednotu zemí i národů. Proces pokatoličťování obyvatel však neprobíhal plynule a jednotně, jak by se mohlo mylně zdát. „V rekatolizaci se projevovaly různé názorové proudy, zdánlivě jednotný postup církve a státu byl často výsledkem vnitřních střetů, v lepším případě kompromisů.“4 Byla tedy nutná spolupráce všech složek moci státu. Prvním návrhem jak postupovat, byl jakýsi praktický návod vytvořený v prosinci roku 1620 pražským arcibiskupem Janem Loheliem, na jehož základě by došlo k odříznutí nekatolického duchovenstva od věřících. Také zde byla prosazována myšlenka převedení pražské univerzity do rukou jezuitů, jak se následně v roce 1622 také tak stalo. Z dalších návrhů, jak vymýtit protestantskou víru, musím zmínit i plán, který vytvořil kapucínský diplomat Valerián Magni. Ten se odkazoval na užití jak mírných, tak i násilných prostředků k obnovení římské církve, jež by tvrdě postihovaly ty nekatolíky, kteří by odmítli opustit zemi. Avšak zároveň chápe problematiku násilného přestupu a „pochybuje, že by se takto nedobrovolně obrácení lidé stali skutečně upřímnými katolíky,…“5 Provádění samotné rekatolizace tedy bylo ve správě státní moci, která vydávala různé patenty, dekrety a jiná nařízení, které měly tento proces usnadnit. Jako příklad 2

Zásada „čí země, toho náboženství“ dohodnutá již v roce 1555 v Augsburgu. V Českém království vládl definitivně od roku 1621 do roku 1637. 4 MIKULEC, Jiří: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty v Čechách, 1. vyd. Praha, Havran 2005, s. 27 5 ČORNEJOVÁ, Ivana, et al.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. 8, 1. vyd. Praha, Paseka 2008, s. 94 3

13

uvádím nařízení z roku 1622, díky němuž došlo k vykázání nekatolických kněží z Čech nebo císařský patent z roku 1624, který povoloval v Čechách pouze katolické náboženství. Dále byla vydávána různá ekonomická a profesní opatření, jež postihovala nekatolické měšťany apod. Ve stejném roce byly zřízeny i první rekatolizační komise, jejichž povinností bylo zmapování stavu farní správy a zjištění, jak se plní císařská opatření ohledně vypovídání nekatolických duchovních. Ačkoli byla prosazována právě nenásilná forma rekatolizace, jako byly misie, školská výuka, rozšiřování farního systému apod., docházelo zpočátku v některých lokalitách i k násilným projevům odporu. Poddaní totiž neměli právo na vystěhování se ze země na základě své víry jako šlechtici, ale bylo jim nařízeno se rovnou podrobit katolictví. A tak protesty proti rekatolizaci na venkově občas vyvolaly „nepřiměřeně tvrdé zásahy vojska proti nekatolíkům,… rozněcovaly jej i některé nekatolické vrchnosti, úředníci panství a evangeličtí kazatelé, kteří tajně působili v zemi a svá útočiště často nacházeli v odlehlých vesnicích.“6 Dokonce jsou známy i případy usmrcení samotných misionářů7, kteří v dobré víře šířili katolickou víru. Hojně využívaným násilným prostředkem byly i takzvané „dragonády“8. Co se týče mírného postupu vůči nekatolickým poddaným, tak ten lze pozorovat například u Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, majitele panství frýdlantského. Tento jeho postoj byl hodně motivován z hlediska ekonomických důvodů, jelikož jeho panství bylo jakousi hospodářskou základnou, ze které zásoboval své vojsko. Pokud by se uchýlil k vyžadování přísného dodržování katolické víry, mohlo by to tak tuto ekonomickou prosperitu omezit. Nařídil tedy, aby se k obrácení lidí na víru katolickou neužívalo násilných prostředků, a k tomuto účelu povolal hned roku 1622 do Jičína jezuity, kde jim nechal vystavět kolej. Věděl, že starší lidé se jen stěží dají přivést k jiné víře, a tak důsledně lpěl na katolické výchově mladých lidí, a jejich vyučování ve školách či seminářích, například v Jičíně. Dokonce pro tyto účely vydal i několik nařízení, jež přikazovaly, aby byli synové zámožných měšťanů a šlechtičtí pacholci dáni k výchově jezuitům. Aby byla rekatolizace vykonaná opravdu celoplošně, bylo zapotřebí obrátit na katolictví právě také i šlechtu, neboť ta měla pod svou správou na jednotlivých 6

MIKULEC, Jiří: Pobělohorská rekatolizace v českých zemích, 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1992, s. 27 7 Takto skončil například jezuitský misionář Mathyas Burnatius, kterého v roce 1629 ubili sedláci ve vsi Libuň nedaleko Rovenska pod Troskami. 8 Příslušníci lehké jízdy (dragouni), jež byli jako vojenský oddíl usazováni v domech měšťanů, kde byli živeni a zůstávali tak dlouho, dokud obyvatelé nepřešli ke katolické víře.

14

panstvích značnou část obyvatelstva, a pokud vyznávala protestantské náboženství, samotné obracení na katolickou víru tu nemohlo mít moc velkou úspěšnost. Dokonce docházelo i ke zbíhání9 samotných poddaných na nekatolická panství. Nejvýznamnějším počinem na legislativní úrovni v této otázce bylo vydání Obnoveného zřízení zemského 31. července 1627 pro Čechy10, které přikazovalo vší šlechtě a urozeným měšťanům na českém území, aby se přihlásili ke katolickému vyznání, jinak ať do šesti měsíců opustí zemi. Tento patent také soustředil veškerou politickou moc do rukou panovníka a zbavoval stavy možnosti práva volby nového vladaře. Císař Ferdinand II. v něm tak jasně stanovil svůj pohled na náboženství. Definoval, že: „chce všechny stavy Království českého v jednotě církve římské katolické zdržeti a zachovati, a že žádné jiné víry a náboženství v témž království trpěti nebude.“11 Opoziční duch byl tedy tímto zřízením v českých zemích definitivně zlomen. Provádění rekatolizace obyvatel v českých zemích, jež probíhala od dvacátých let 17. století po dobu třicetileté války ve spolupráci světské a církevní moci, mělo tedy za následek zavření nekatolických škol, vypovězení nekatolických kněží ze země, expanzi a rozkvět jezuitského a v menší míře i kapucínského řádu. Dále také reorganizování samotné církevní správy, o kterou se hodně zasloužil arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, jež i vychovával a vzdělával nové domácí duchovní. Kromě toho došlo k zavedení pravidelného vyhotovování ročních zpovědních seznamů, které zkoumaly katolické pravověří. Avšak nemilým důsledkem obracení na víru byl bohužel i odchod části vzdělaných lidí12 do exilu. Když zemřel v roce 1637 císař Ferdinand II., tak se o pokračování rekatolizace mírnou cestou a dalšího upevňování moci zasloužil jeho syn Ferdinand III. Habsburský13. Tak se katolictví, jako jediné povolené náboženství, začalo pomalu zakotvovat v myslích lidí a rekatolizace, dokončená v druhé polovině 17. století, se stala základem k centralizované mocnosti Habsburků, kteří na dlouhá léta definitivně usedli na český trůn. 1.2 MIKULÁŠ DES FOURS Během 17. století vzrůstala vlna přistěhovalectví ze strany zahraniční šlechty. Důvodem

jejich

migrace

byla

patrně

9

třicetiletá

válka,

jež

skýtala

Útěky poddaných z vlastních gruntů. Pro Moravu až v roce 1628. 11 MIKULEC, J.: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty, s. 59 12 Jednalo se například o Jana Amose Komenského či spisovatele Pavla Stránského ze Zap. 13 Ferdinand III. Habsburský vládnoucí v Českém království v letech 1637−1657. 10

15

velké

možnosti uplatnění se v armádě. Zvláště vyhlídky budoucích velitelských postů, řada hodností a seberealizace ve vojenství nepochybně zlákaly i ambiciózního Mikuláše Des Fourse, pocházejícího z významné šlechtické rodiny z Lotrinska. Ten se později usídlil v severních Čechách na panství Rohozec, z něhož později udělal rodové sídlo. Historie tohoto šlechtického rodu začíná v Brabantsku14, odkud pocházel první doložený příslušník, Guillemin des Vieux Fours15, jenž se v 15. století rozhodl usadit v Lotrinsku ve městě Nancy. Zde vstoupil do služeb lotrinského vévody a za své výborné skutky získal povýšení do šlechtického stavu. I jeho pozdější potomci se velmi vyznamenali a postupem času tak příslušníci rodu získali přídomek „z Montu a Athienville“16,17, podle jimi vlastněných panství. Jako pán z Montu a Athienville se tedy již psal Louis Des Fours, žijící v letech 1546–1613, otec výše zmíněného Mikuláše, majitele panství rohozeckého. Louis měl dva mužské potomky, díky nimž došlo k rozdělení rodu na dvě větve. První větev, lotrinská, se stala velmi významnou ve Francii a to mimo jiné i z hlediska úzkého rodinného spojení s lotrinskými vévody. Druhou, českou větev, pak založil právě Mikuláš a to svým odchodem do Čech. Psal se rok 1587 a Louisovi se narodil chlapec nesoucí jméno Nicolas Des Fours de Mont et d‘Athienville, znám v Čechách jako Mikuláš Des Fours. O jeho mládí nejsou známy žádné důvěryhodné záznamy, avšak o jeho vojenské kariéře se dochovala řada informací. Již v roce 1618 působil ve Vídni v hodnosti rytmistra čety arkebuzírů a posléze bojoval v jižních Čechách proti vojskům české povstalecké šlechty. Jeho vojenská kariéra tak započala velmi slibně, měl dokonce takový ohlas, že získal v roce 1620 od císaře patent na verbování vlastního pluku.18 Následně ovšem vyvstává otázka ohledně jeho dalších vojenských kroků. Je možné se setkat s názory19, že se zúčastnil také (8. listopadu 1620) bitvy na Bílé hoře, ovšem také s názory, které zastávají pravý

14

Území nacházející se mezi dnešní Belgií a Nizozemím. SKALA, Harald: První Desfoursové v Čechách, in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji: sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24. - 25. dubna 2009 v Turnově, NAVRÁTIL, Ivo (ed.), Semily, Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2009, s. 26 16 MŽYKOVÁ, Marie – SKALA, Harald: Des Fours, Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo, 1.vyd. Praha, Národní památkový ústav 2012, s. 16 17 de Mont et d’Athienville 18 SKALA, H.: První Desfoursové v Čechách, s. 26 19 MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, 1. vyd. Praha, Argo 2008; HRDÝ, Jan: První Desfours v Čechách, in: Sborník okresu Železnobrodského: listy pro pěstování vlastivědy: pro školu a dům, Železný Brod, Budeč železnobrodská 1928; KOBLASA, Pavel: Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách, in: Rodopisná revue, roč. 11, 2006, č. 1, s. 11-12 15

16

opak20, tedy že v tu dobu pobýval přes celou zimu se svým plukem ve Vídni. Já se osobně přikláním spíše k druhé teorii, protože první zatím nebyla podložena hodnověrnými dokumenty. Každopádně je evidentní, že byl Mikuláš velmi úspěšný a statečný na poli válečném, což dokládá fakt, že byl 10. března 1626 povýšen do stavu svobodných pánů v dědičných zemích habsburské monarchie. Následný rok 1627 pro něj byl ve znamení vstupu do svazku manželského s Marií Annou Eufémií hraběnkou z Eggenbergu, která pocházela z vysoce postaveného rodu, čímž si mimo jiné posílil vztah se samotným Albrechtem z Valdštejna, který mu posléze za jeho zásluhy v květnu roku 1628 daroval panství Rohozec v léno, které zahrnovalo městečko Železný Brod a několik vesnic, patřící pod vévodství frýdlantské. O rok později se Mikulášovi

na

zámku

Rohozci

narodil

pokračovatel

rodu,

syn

Albrecht Maxmilián I. Dalším jeho osobním úspěchem bylo jmenování generálem roku 1632 a následná bitva u Lützenu, kde Mikuláš opět projevil svou statečnost. Ačkoli měl Mikuláš velmi dobré vztahy s Albrechtem z Valdštejna, tak zůstal nadále věrný císaři Ferdinandovi II., což se mu po protivaldštejnském spiknutí v Chebu velmi vyplatilo, neboť byl s celou svojí rodinou povýšen do stavu říšských hrabat, byl mu udělen inkolát Království českého a Rohozec tak v roce 1635 získal jako dědičný majetek. Později k tomu připadlo ještě panství Malá Skála, Semily, Smržovka a Sloupno. Následná léta více méně strávil hospodařením na svých statcích. Roku 1641 se však stal vdovcem a hned v roce 1642 se tedy ještě podruhé oženil, tentokrát s Barborou Markétou komtesou Khuen-Belasy-Lichtenberg a dále se věnoval hospodářství, avšak ne na dlouho, neboť byl vážně nemocen. Mikuláš zemřel dne 5. prosince 1661 na zámku Rohozci, jak je patrné z pozlacené tabulky na jeho rakvi v Železném Brodě nesoucí německý nápis: „Vysoce urozený pán, pán Mikuláš sv. říše římské hrabě des Fours, svob. pán na Rohozci, Semilech, Sloupně, Malé Skále, pán z Montu a Adienville, říms. cís. a král. majestátu v Uhrách a v Čechách válečný rada, komoří, podmaršálek a nejvyšší (plukovník) jízdy a pěchoty s tohoto světa v Pánu zesnul 5. prosince r. 1661.“21 Vzhledem k vysokému postavení a nabytým statkům, které Mikuláš v zemích Koruny české získal, bylo očividné, že zde jeho rod bude mít velmi dobré zázemí a silnou perspektivu do budoucna. To se potvrdilo hned u jeho syna Albrechta

20

SKALA, H.: První Desfoursové v Čechách, MŽYKOVÁ, M. – SKALA, H.: Des Fours, Valdštejnův plukovník 21 HRDÝ, J.: První Desfours v Čechách, s. 79

17

Maxmiliána I., jenž získal několik vojenských hodností a z rodinného majetku zděděného po svém otci, vytvořil rodinný fideikomis, a tím tak upevnil majetek pro další generace. 1.3 ZÁMEK ROHOZEC Rohozec, mnohaleté sídlo rodu Des Fours, byl původně hrad, vystavěný Markvartici ve 14. století, který stopou času prošel velkých změn, jež ho proměnily až do nynější zámecké podoby. Při pohledu do historie Rohozce, je patrné, že zde do 1/4 17. století docházelo k častému střídání šlechtických rodů. Například od poloviny 16. století jej měli v držení Vartenberkové. Posledním držitelem rohozeckého panství z tohoto rodu byl Jan Jiří, kterému ale díky účasti na stavovském povstání bylo panství konfiskační komisí v roce 1622 zabaveno. Toho využil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna a v roce 1623 tak rohozecké panství získal za 49.244 zlatých rýnských22 do své správy. Hned následující rok dostal panství i dědičně a zapojil ho mezi lenní statky frýdlantského knížectví, avšak koncem roku 1624 Rohozec prodal Františkovi Claryovi za několik desítek tisíc zlatých rýnských formou předem dohodnutých splátek.23 Bohužel nový majitel ale nebyl schopný stanovené podmínky plnit, a tak Valdštejn smlouvu zrušil a zámek Rohozec za několik let postoupil Mikuláši Des Foursovi. Jednalo se o datum 23. května 162824, kdy koupě nemovitosti a přilehlých pozemků činila rovných 80.000 zlatých rýnských25, k čemuž později získal i statek Malou Skálu. Převedením zámku do rukou rodu Des Fours tak byla ukončena dlouholetá éra střídání majitelů, která prakticky nebyla narušena ani brzkým saským vpádem do Čech, kdy se o Rohozec přihlásil znovunavrátivší se Jan Jiří z Vartenberka požadující veškeré své zabavené jmění zpět. Na základě usnesení konfiskační frýdlantské komise roku 1634 Jan ale neuspěl a majetek mu navrácen nebyl. Když poté v roce 1661 Mikuláš zemřel, připadl zámek jeho synovi Albrechtu Maxmiliánovi I., který z Rohozce učinil hlavní sídlo rodinného fideikomisu. Po jeho smrti přešlo panství pod správu jeho druhé manželky Marie Polyxeny a po zletilosti Albrechtových třech dětí, z nichž vzešly 3 nové linie26, zámek Rohozec připadl 22

SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 10., 3. vyd. Praha, Argo 1997, s. 206 23 Státní oblastní archiv Litoměřice, fond: Velkostatek Hrubý Rohozec 1611–1947, ev. č. 367, inventář k fondu 24 MŽYKOVÁ, M. – SKALA, H.: Des Fours, Valdštejnův plukovník, s. 28 25 HRDÝ, J.: První Desfours v Čechách, s. 29 26 Linie rohozecká, maloskalská a semilská.

18

Albrechtu Maxmiliánu Antonínovi, nejstaršímu synovi a zakladateli větvě rohozecké. Později však rohozecká větev vymřela a zámek přešel do držení pánů z maloskalské větve, psaných posléze Des Fours-Walderode. V jejich vlastnictví zůstal zámek Rohozec až do roku 1945, kdy proběhla na základě dekretů prezidenta republiky konfiskace.

19

2 SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 2.1 ÚVOD Tento pramen, Soupis poddaných podle víry z roku 1651, je významným dokladem pro poznání náboženské struktury českých zemí v 17. století. Samotný text vznikl jako důsledek rekatolizačních snah po bitvě na Bílé hoře a následného podepsání vestfálského míru ze dne 24. října 1648. Vítězství tedy připadlo habsburskému vojsku a církvi, a díky tomu tak byla definitivně uzavřena cesta k dalšímu mírnému soužití katolíků s nekatolíky. Nastala další vlna rekatolizace obyvatel, a aby mohla být dobře provedena, bylo potřeba „zjištění skutečných poměrů ve všech tehdejších českých krajích, o něž usilovaly jak vládnoucí kruhy světské, tak církevní, byť každý z nich po svém.“27 O to se tedy z hlediska světského zasloužil patent českých místodržících, vydaný dne 16. listopadu 1650, nařizující veškeré vrchnosti, aby zhotovila soupis obyvatel nacházejících se na jejím území, a neprodleně ho zaslala prostřednictvím krajských hejtmanů místodržitelské kanceláři do Prahy. Soupis vešlý v platnost 4. února 165128 měl být vytvořen do šesti týdnů na základě příslušnosti ke katolické víře. Aby se však zabránilo různým formám a stylům při konečné úpravě soupisu, byl také vyhotoven formulář, podle kterého se měli všichni řídit. Tento přiložený formulář měl být zárukou unifikovaného vypracování dat v soupisu pro celé Čechy. Povinnost evidence se vztahovala nejen na poddané, jak mylně vyplývá z názvu Soupisu, ale i na ostatní vrstvy obyvatelstva. Konkrétně se tedy jednalo o vrchnost, patrimoniální úřednictvo, měšťany a svobodníky, zato duchovenstvo a vojsko bychom se zde hledali marně, ti evidováni být nemuseli. Daný formulář obsahoval kolonky, do kterých byly zapisovány osobní údaje o evidované osobě. Jednalo se o jméno a příjmení zkoumané osoby, stav, povolání, věk a její příslušnost ke katolíkům či nekatolíkům. Co se týče nekatolíků, bylo zde většinou uváděno ještě znaménko plus nebo minus, které sloužilo ke zjištění, zdali je u příslušné osoby určitá šance na obrácení ke katolické víře či nikoli. Pokud osoba náležela k určité rodině, bylo sem také vepsáno, jaký byl její rodinný stav (manželka, syn, dcera apod.), či zda se jedná jen o čeleď nebo podruhy, kteří v rodině pracují. Na konec soupisu se následně přiložila zpráva ohledně stavu far, kostelů a kaplí nacházejících se

27

PAZDEROVÁ, Alena: Soupis poddaných podle víry z roku 1651: Boleslavsko I a II., 1. vyd. Praha, Národní archiv 2005, s. 3 28 Tamtéž, s. 3

20

na daném území nebo informace o zádušním majetku, duchovní správě či příležitostně o samotném postupu rekatolizace. Samotný soupis byl zpravidla vyhotoven na jednotlivých panstvích příslušnou vrchnostenskou kanceláří, ve městech kanceláří městskou a následně zaslán do Prahy. Avšak vypracovávání bylo zdlouhavé, a protože dané požadavky do léta 1651 splnila jen některá panství (zřejmě bylo zaevidováno jen 40 % obyvatelstva, tj. cca 400−500.000 osob)29, byl 3. června téhož roku vydán další patent, který zmírňoval původní požadavky, a zaměřil se jen na zpracování základního sumárního seznamu nekatolíků. Z tohoto důvodu nebyl soupis na některých místech vyhotoven vůbec, či nebyl řádně odeslán a pouze ponechán ve vrchnostenské kanceláři. Ačkoli, jak již bylo zmíněno výše, na některých místech soupis poddaných podle víry chybí či je nedostatečně proveden, tak je stále považován a využíván jako jeden z velmi důležitých pramenů pro studium historické demografie, genealogie, sociálních dějin apod. Avšak ani zde nesmí chybět kritický přístup v rámci zacházení s tímto pramenem ze 17. století. Při bližším zaměření se na Soupis poddaných podle víry z roku 1651 pro Boleslavský kraj, je možné zjistit, že obsahuje záznamy osob z 11 panství, 27 statků a dvou poddanských měst, přičemž převládajícím prvkem jsou zde statky a panství do 500 obyvatel.30 Kvalita soupisu je velmi dobrá, avšak jeho zpracování nejednotné. Nalézají se zde jak úplné záznamy dle zvoleného jednotícího formuláře, tak i pouhé sumarizace nekatolíků. Občas bylo uvedeno i více údajů, než bylo vyžadováno, díky čemuž lze detailněji nahlédnout do života jedince. Některé poznámky nám tak vypovídají o zdravotním stavu lidí, jejich majetku, jiné zase odkud se dotyčná osoba přistěhovala apod. Boleslavský kraj se může pyšnit celým spektrem zastoupení obyvatel, ať už se jedná o poddané, šlechtice či svobodníky. Nachází se zde široká škála různých druhů řemesel, nejpestřeji zastoupených ve městech Liberec a Frýdlant, či různé druhy označení služebnictva a čeledi. Co se týče grafického zpracování rodin a domácností, tak ty jsou od sebe oddělovány buď předsazením hospodáře, nebo jeho výraznějším písmenem ve jméně. Děti jsou většinou uváděny až od svých 10 let. 31 Z celého soupisu pro Boleslavsko lze usuzovat, jaké kde panovaly náboženské poměry. Jih, byl zpravidla katolický, avšak čím blíže na sever, tím více nekatolíků přibývalo. Bylo to dáno například působením Jednoty bratrské v Boleslavi, vpádem švédských 29

OGILVIE, Sheilagh C. – CERMAN, Markus: The Bohemian Census of 1651 and the Position of Inmates, in: Histoire Sociale-Social History, roč. 28, 1995, č. 56, s. 334 30 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 5 31 Tamtéž, s. 8

21

a saských vojsk na sever, s nimiž přišli i protestantští duchovní, pozůstatkem častého působení předbělohorské nekatolické šlechty či neutěšenou katolickou duchovní správou v zemi. Zničení mnoha kostelů a far, působení nedostatečného počtu kněžích a všeobecný chaos, který v tomto kraji také panoval, však vedlo k pomalému pokatoličťování obyvatelstva. Sami kněží a některá vrchnost se dokonce přikláněli spíše k nenásilné formě rekatolizace, byli si „plně vědomi toho, že více se s lidmi spraví po dobrém a dobrým příkladem, než po zlém“32 a hledali tak „vhodné cesty k lidským srdcím.“ 33 Nelze se tudíž ani divit, že většina obyvatel byla nekatolická, ačkoli velká část ochotná ke konverzi. 2.2 SOUPIS PODDANÝCH NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ Soupis poddaných podle víry pro své panství rohozecké a semilské, zařazené do oddílu Boleslavského, zpracoval v jazyce českém dne 7. června 1651 sám majitel, hrabě Mikoláš Des Fours. „Že tomu popsání nejináč jest, jakž rozum při tom ukázati může, na potvrzení toho mý jménem, s podpisem vlastní ruky a přitisknutím pečeti se přiznávám, čehož jest datum na zámku Rohozci dne 7. Junii Anno 1651.“34 Tento soupis, jako jeden z mála, není pojatý a dělený dle obyvatel v přilehlých vesnicích, ale je sepsán hlavně podle jednotlivých rycht. Každá rychta je ještě rozdělená na hospodáře35, zahradníky a podruhy, přičemž skoro každé rychtě vévodí také příslušný rychtář s rodinou. Pro rohozecké panství se tedy jedná o 9 rycht (Záhorská, Loučecká, Rohozecká, Jenšovská, Sněhovská, Hundířovská, Bzovská, Jablonecká a Kukonská). Kromě nich sem ještě patří městečko Železný Brod36, obyvatelé při Malé Skále, při dvoře Rohozci a konečně při službě pana hraběte Mikuláše a jeho paní Barbory Markéty. Celkově tedy hovořím o 938 osobách. Zápis tohoto soupisu je proveden na základě prvního patentu českých místodržících nařizujícího uvádět jméno, příjmení, stav, povolání, věk a náboženskou příslušnost. Údaj zdali je či není naděje na obrácení, ovšem chybí. Zvláštností je věk uváděný u dětí, který je zde zaznamenán už od šesti let, ačkoli se v ostatních soupisech setkáváme až s průměrně desetiletými potomky. Vyskytují se zde také příjmení obyvatel nahrazená jen velkým písmenem N, neboli neznámým, u nichž není uvedeno, o koho se jedná. Z hlediska grafické podoby je 32

Tamtéž, s. 10 Tamtéž, s. 10 34 Tamtéž, s. 592 35 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označeni také termínem sedláci. 36 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 uvedeno pouze pod názvem Brod. 33

22

domácnost oddělena pouze předsazením hospodáře, který vévodí skoro každé rodině. Pod ním je uvedena manželka, má-li nějakou, jejich děti, jež jsou seřazeny většinou od nejstaršího po nejmladší a úplně nakonec vypsána zaměstnávaná čeleď. Soupis poddaných podle víry je tak hojně využívaným prameným dokladem pro regionální, církevní, genealogické a sociální dějiny, že se dočkal i svého vydání ve stejnojmenné edici, ačkoli ne bez chyb. Při porovnání originálního a vydaného pramene pro rohozecké panství si lze povšimnout hned několika rozdílů. Nejvýznamnějším z nich je užití nynějších platných transkripčních pravidel pro přepis samotného textu a jmen, pochopitelně z důvodu lepší čitelnosti a dostupnosti pro dnešní badatele. Další změnou jsou zkratky, které nahrazují celá slova a usnadňují tak přehlednost mezi jednotlivými osobami. Kupříkladu pro katolíky se užívá malé „k“, pro nekatolíky malé „n“, pro poddané malé „p“ apod. Na pohled drobným rozdílem je pak jiné umístění doplňující informace vyskytující se u některých osob. Konkrétně se jedná o údaje – „v Turnově při manželce psaný“ a „blíženci“ – které jsou přeřazeny na konec řádku, opět pro lepší přehlednost. Grafický rozdíl je také patrný u údajů vyskytujících se pod nadpisem u tří rycht, které byly protaženy na celý řádek. U rychty loučecké se píše: „v nížto sedláci s potahy ač na větším díle na koni zůstávají, též i zahradníci a podruhové níž popsaní,“ rychta rohozecká obsahuje větu: „v nížto sedláci s potahy (ač na větším díle s voly se nacházejí), též i zahradníci a podruhové níže psaní“ a rychta jenšovká má poznámku: „v nížto sedláci, zahradníci, a podruhové popsaní se nacházejí.“ Nesmím opomenout také přidání průběžných součtů osob po každém celku či rychtě v edici, jež nesmírně zjednodušují práci z hlediska historické demografie a další manipulaci s jednotkami, ovšem ne vždy bez chyb. Edice uvádí pro rohozecké panství 933 osob37, po sečtení průběžných čísel z jednotlivých rycht a celků však vyjde číslo o něco vyšší – 937 osob, čemuž také odpovídá vypsaný počet lidí. Mohlo by se zdát, že je nyní vše v pořádku, ale opak je pravdou. Při důkladném porovnání s originálním soupisem jsem zjistila, že při přepisování byla jedna osoba opomenuta. Jedná se o ženu, Dorotu, ve věku 36 let, která působí na dvoře Rohozci. Výsledné číslo je tedy 938 osob, nikoli 933, jež uvádí edice. Díky překontrolování údajů u věku příslušných osob jsem také zjistila, že v několika případech byl jejich věk v edici chybně uveden. Z jednačtyřicetiletého muže Jana Welleho se stal jednadevadesátiletý stařec a naopak ze sedmileté Mariany byla čtyřletá dívenka.

37

PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 558

23

V dalším případě byl rovněž chybně uveden rodinný stav, kdy místo dcery Sybily bylo zaznamenáno žena (manželka). Kromě těchto občasných nepřesností se zde ojediněle objeví i nevyplněná místa, kde nejčastěji chybí údaj podruh. Z této malé ukázky je tedy patrné, že člověk není neomylný, a tudíž je nutné pohlížet na tento vydaný pramen kriticky a vše raději několikrát překontrolovat.

24

3 BERNÍ RULA 3.1 ÚVOD Berní rula, vyhotovená za vlády Ferdinanda III., je významný historický pramen pocházející ze 17. století, který měl za úkol evidovat všechny pozemky poddanských (rustikálních) usedlostí, obyvatele a jejich majetek pro daňové povinnosti v Českém království. Počátky tohoto jakéhosi prvého katastru můžeme spatřovat již od století šestnáctého. Tehdy výběr daní ztěžovaly v mnohem větší míře než kdy předtím neustálé nesrovnalosti, zatajování majetku a nesprávnosti ohledně výpočtu výše daně. Navíc pak díky úbytku obyvatelstva po bitvě na Bílé hoře, s čímž se pojí zpustnutí mnoha chalup a vesnic, to vše vedlo Český sněm k novému a snad i lepšímu přezkoumání poměrů v Českém království. Byl vytvořen formulář obsahující základní informace a soupis majetku jednotlivých osob, dle kterého se měli sestavovatelé řídit. Dne 6. září roku 1652 byla zřízena hlavní komise, tedy stálý výbor dohlížející na práci ostatních, který čítal dvanáct osob mající z každého stavu po třech zástupcích (například za stav duchovní to byl arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu).38 Ti pak na přelomu roku 1652 a 1653 stanovili takzvanou subdelegovanou komisi skládající se ze tří stavovských komisí (čítající po jedné osobě z každého stavu), která měla vykonat samotný popisný akt dle instrukcí v Českém království. Bylo tedy důležité, aby se zjistil „jistý a dokonalý počet lidí poddaných.“39 K tomu aby mohli komisaři úkol splnit, museli v každém kraji navštívit všechna města, vsi i osady, a v nich postupně vyslechnout místní poddané hospodáře a zapsat si jejich nemovitý i movitý majetek, takzvaně „vše tedy vyšetřit pod zodpovědností svého vědomí, nejvíce svým očím a nálezu důvěřujíce“.40 Jednalo se hlavně o zjištění rozsahu polností, počtu potahů a případně ostatního dobytka. Kromě obytných stavení a obhospodařovaných polí, měly být uvedeny i usedlosti opuštěné, vypálené či zpustlé. Doplňujícím údajem bylo také zjištění, jaké řemeslo či obchod daná osoba vykonává. Obdobné zachycení majetku bylo pak i u měšťanů. Na základě těchto získaných informací a následné korekce z urbářů a pozemkových knih byla stanovena výše berní schopnosti pro jednotlivá panství kraje.

38

DOSKOČIL, Bedřich, et al.: Berní rula, K edici Berní ruly (Úvodní pojednání), díl 1., 1. vyd. Praha, Archiv bývalé země české 1950, s. 39 39 Tamtéž, s. 40 40 Tamtéž, s. 43

25

Vše se vlastně řídilo počtem takzvaných osedlých41 (fiktivních jednotek), kde jednotlivý poddaný či svobodník byl odhadnut na základě svého majetku na určitý zlomek počtu osedlých. Za jednoho osedlého se počítal buď 1 soused/sedlák, nebo 4 chalupníci, zato zahradníků bylo potřeba ke splnění jednoho osedlého rovných 8 zástupců. V celkovém souhrnu pak počet osedlých pro jednotlivé panství tvořil podíl na celkové zemské berni. Samotný zápis do berní ruly se tedy skládá z jednotlivých panství, kde jsou nejprve evidována města či městečka, a poté vsi nebo samoty. Dále dochází k dělení na základě kvality půdy na role úrodné, prostřední a neúrodné. Co se pak týče samotného dělení v každé vsi, jsou na prvním místě sedláci, následně chalupníci a poté zahradníci. U každého je uvedeno jméno, příjmení, kolik má rolí, kolik rolí osívá na jaře či na zimu, počet potahů a dalšího dobytka apod. Takto vyhotovená Berní rula se ale nevyhnula následným korekcím v podobě různých přípisů a poznámek, provedených od února roku 1656, de fakto až do konce její platnosti v roce 174842. Podívám-li se blíže, tak vytvoření ruly pro Boleslavský kraj měla na starost východočeská stavovská komise skládající se z opata Kryštofa Tenglera pro stav duchovní, pana Kryštofa Karla Přehořovského z Kvasejovic za stav panský, dále z rytíře Bernarda Šmerovského z Lidkovic jako zástupce stavu rytířského a v poslední řadě z měšťana Maxmiliana de Cara z Rozenetu za stav měšťanský.43 Kdybych hledala nějakou zajímavost, čím by se tato komise odlišila od ostatních, nemusela bych moc dlouho pátrat. Jako jediná totiž vytrvala až do konce ve stejném složení jako na začátku, což bylo velmi kuriózní. Kromě Boleslavského kraje vizitovala také Chrudimsko, Kouřimsko, Hradecko a Kladsko. Jejich úkol byl prostý, dle instrukcí z roku 1653 provést soupis rustikálního majetku. Bohužel datum, kdy bylo takto sepsáno celé Boleslavsko, nám není známo. Můžeme vycházet jen z tvrzení, že to muselo být někdy v průběhu roku 1654, protože v září téhož roku posílali psaní, ve kterém se zmiňovali o tomto kraji jako o již zvizitovaném.44 První byl evidován duchovní stav, přičemž se na území Boleslavského kraje nacházelo něco kolem deseti církevních statků, druhým v pořadí byl stav panský, jakožto nejbohatší, poté rytířský a měšťanský stav. Ovšem na jakém základě byly jednotlivé osoby zaznamenány, nevíme. Nejednalo se totiž ani

41

CHALUPA, Aleš – ČECHURA, Jaroslav – RYANTOVÁ, Marie: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, Praha, 1. vyd. Státní ústřední archiv 2001, s. 5 42 Tamtéž, s. 8 43 DOSKOČIL, B., et al.: Berní rula, K edici Berní ruly, s. 41 44 Tamtéž, s. 45

26

o abecední ani o zeměpisné řazení. Dohromady činil výsledný elaborát vizitační komise pro Boleslavský kraj něco kolem 4.400 folií (včetně ztraceného stavu rytířského)45. Berní rula je stejně jako Soupis poddaných podle víry z roku 1651 také velmi významným a využívaným dokumentem pro různé vědní obory, který se dočkal svého tištěného vydání ve stejnojmenné edici. Dle citovaných slov doktora Otakara Bauera to bylo již dosti nutné, protože: „Vzrůstající počet uživatelů berní ruly způsobil ovšem vzápětí rychlé chátrání doposud dobře zachovaných svazků. Sám se ještě z doby svého příchodu do archivu na počátku dvacátých let pamatuji na dobře zachovanou řadu berních rul, pěkně vázaných, a jsem svědkem toho, jak potom častým užíváním scházely takřka před očima.“46 Do edice byl tedy převeden původní text se všemi jeho přípisky, avšak na mnoha místech upraven do dnešní jazykové podoby. Názvy vesnic byly ponechány s tím, že vedle byl do hranaté závorky vepsán ještě její dnešní název spolu s určením okresu. Došlo také k rozvedení zkrácených jmen, uvedení celého slova při opakujících se údajích či naopak zúžení různých zkratek přípisků o vyhoření. Setkat se zde můžeme i s převedením římských číslic na arabské, rozepsáním názvu měsíců či drobnými úpravami závorek. Takto vydaný pramen je tudíž velmi přínosný pro badatelskou činnost s ohledem na dobu 17. a 18. století. 3.2 BERNÍ RULA NA ROHOZECKÉM PANSTVÍ Údaje v Berní rule pro rohozecké panství pana hraběte Mikuláše Des Fours obsahují stejné záznamy a jsou i stejně koncipovány jako ostatní panství. Bohužel ani zde se nedovíme, kdy byly vyhotoveny. V prvné řade je zde vypsán Železný brod, jakožto město, a za ním následují vesnice, které čítají pro rohozecké panství celkem 25 kusů, přičemž dvě vesnice jsou společné, tudíž sepsány pod jednu. Co se týče počtu osob, tak zde nalezneme 8 sousedů47 (pro město), 116 sedláků (pro vesnici), 24 chalupníků a 66 zahradníků. Velikost půdy pro sousedy/sedláky činila od 12 do 30 strychů48, ale setkáme se zde i s většími majetky, jako je kupříkladu sedlák Jiřík Ryhchter ze Ždárku se svými 34 korci nebo sedlák z Jenšovic49 (Václav Rychtářů) a vsi Dlouhej50 (Jakub

45

Tamtéž, s. 45 Tamtéž, s. 11 47 V berní rule označeni jako „sousedi effective“. 48 Stará česká jednotka pro určení plošného obsahu či objemu, neboli korec. Dnešní hodnota 1 korce činí 2 877 m2. 49 V dnešním označení obec Jenišovice. 50 V dnešním označení obec Dlouhý spadající pod obec Záhoří. 46

27

Šalata), kteří mají dokonce až 40 strychů. Raritou je zde ves Loučka51, kde se nacházejí skoro samí sedláci s pouhými 12 strychy. Chalupníci se pohybují mezi hodnotami 3 až 10 strychů, s výjimkou chalupníka Jiříka Habrového z Lyšného52, který má celkem 11 korců. Kdybychom se chtěli zaměřit na nejbohatší vesnici, co se týče rozlohy půdy, tak by to byla ves Dlouhej se svými 276 strychy, ale na druhou stranu ves, která nejvíce osévala, byla ves Jenšovice a to necelých 120 strychů. Pokud bychom toto panství měli porovnat se zbývajícími dalšími dvěma (maloskalské a semilské), které také spravuje Mikuláš Des Fours, museli bychom konstatovat, že bylo co do počtu lidí a rozlehlosti právě nejmenší, ačkoli mělo například na rozdíl od Malé Skály v sobě zahrnuté i výše zmiňované město Železný Brod. 3.3 POROVNÁNÍ SOUPISU PODDANÝCH PODLE VÍRY Z ROKU 1651 S BERNÍ RULOU Pokusím se nyní porovnat mezi sebou tyto dva, pro naši historii, velmi významné prameny. Soupis poddaných podle víry vznikl v roce 1651, Berní rula v roce 1654, a ačkoli mají mezi sebou jen dobu tří let, první co zarazí, pokud má člověk v ruce mapu, je tehdejší větší rozloha Boleslavska. Důvod je prostý, před rulou do tohoto kraje zasahovala i část Brandýského panství, a to nejenom před, ale i za Labem53. Ale tím nejdůležitějším rozdílem mezi těmito prameny je jejich účel. Soupis poddaných eviduje obyvatelstvo pro náboženské účely, kdežto berní rula eviduje jeho majetek z hlediska odvádění berně neboli daně panovníkovi. Z tohoto hlediska se tak v rule nesetkáme s evidencí podruhů neboli nemajetných lidí, ačkoli si vydělávali na dominikální (panské) půdě. Co se týče změn majitelů jednotlivých panství, tak jsou jen minimální. Berní rula nám tedy prozradí, jaký má kdo majetek, případně jaké má povolání, soupis poddaných nás zase zasvětí podrobněji do tajů personálií každé individuální osoby. Dozvíme se její náboženské vyznání, věk, rodinný stav a příslušnost. Na základě těchto dvou pramenů, tak můžeme docela dobře rekonstruovat tehdejší poměry. Pro příklad uvádím všechny dostupné informace zjištěné na základě soupisu a ruly u osoby, která se jmenuje Jan Kozel.54 Vím tedy, že se jedná o nekatolického muže, hospodáře, ve věku šedesátišesti let, který žije již minimálně po tři roky ve městě Železný Brod, 51

V dnešním označení obec Loučky. V dnešním označení obec Líšný. 53 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 4-5 54 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 537; CHALUPA, A. – ČECHURA, J. – RYANTOVÁ, M.: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, s. 278 52

28

nacházejícím se v kraji Boleslavském, na panství rohozeckém, které patří hraběti Mikuláši Des Fours, se svojí jednapadesátiletou manželkou Johannou a patnáctiletou dcerou Magdalenou bez dalších pomocníků. Všichni tři jsou poddaní a Jan se kromě hospodaření na půdě, která se svojí kvalitou řadí mezi prostřední, živí i tesařinou. Dohromady má 12 strychů rolí55, na jaře osívá 5 a na zimu pouhé 3 strychy, k tomu vlastní 1 potah a 1 krávu. V rule tak platí za souseda a musí odvádět berně, ačkoli se řadí svým majetkem mezi nejchudšího souseda v Železném Brodě. Podívám-li se opět přímo na toto panství, zjistím, že zde došlo k zásadní změně. V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je majetek Mikuláše Des Fours rozdělen na panství Rohozec a Semily. V Berní rule se však jedná už o panství tři, a to semilské, rohozecké a maloskalské, které se oddělilo právě od rohozeckého. Díky tomuto rozdělení jsou tak v rule pod panstvím Rohozec zastoupeny pouze čtyři rychty z bývalých devíti. Konkrétně se jedná o rychtu záhorskou, loučeckou, rohozeckou a jenšovskou. Kdybych šla více do detailu, zjistím, že ještě z loučecké rychty byla sebrána ves Vrát a připojena pod maloskalské panství. Jedná se tedy o ztrátu zhruba 350 majetných osob, a tím tak o výrazně citelné zmenšení rohozeckého panství. Celkově se tedy dá říci, že porovnávat mezi sebou tyto dva, ač účelově odlišné prameny, je věc velice zajímavá. Každý je z jiného roku, takže lze dobře vysledovat místní vývoj jak z hlediska hospodářské otázky, tak i co se týče geografické rozlohy panství, které bylo po roce 1651 zmenšeno o několik desítek vesnic. Také mnoho poddaných si za ten krátký čas přilepšilo či pohoršilo a pár gruntů nadobro zmizelo. Ale efektivnější než komparace je jejich vzájemné užití, při kterém se nám může naskytnout o mnoho více detailnějších informací k jednotlivým osobám a jejich majetku.

55

Nejmenší počet pro souseda v Berní rule na tomto panství.

29

4 STRUKTURA OBYVATELSTVA 4.1 DLE VĚKU A POHLAVÍ Při dělení obyvatelstva podle věku a pohlaví za pomocí informací ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 se vyjeví hned několik problémů. Nejdůležitějším z nich je otázka spolehlivosti věkových údajů, které byly mnohdy zaokrouhlovány. V různých článcích a knihách56 se můžeme dočíst, že tento jev byl při sestavování soupisů velmi běžný. Ti, co sestavovali příslušné rubriky, věk osob v nejčastějších případech zaokrouhlovali k desítce či k pětce, zvláště pokud se jednalo o manželský pár. Důležitým mezníkem bylo také zaokrouhlování ke 12 a 18 letům života, jež znamenaly klíčový předěl v životě jedince, či zaokrouhlování jako výsledek zařazení k určité sociální kategorii, kdy se například vdovám automaticky přisuzovalo padesát let. Z tohoto je patrné, že věkové údaje měly v soupisu jen druhořadou úlohu a kdy tedy „údaje o stáří jednotlivých osob měly jen dokreslit jejich sociální charakteristiku a na jejich přesnosti nikomu nezáleželo.“57 Nebylo ničím neobvyklým, že ani samotní vyslýchaní si mnohdy nepamatovali svůj rok narození.58 Snažila jsem se tudíž oblibu v zaokrouhlování doložit i na tomto panství, ale zde nic tak patrného není. Hodnoty končící pětkou či nulou se zde nevyskytují o tolik výrazněji, jako na jiných panstvích, a ani při zařazení do jednotlivých sociálních kategorií zde neobjevím příslušné automatické údaje. Další problém, který se při zpracovávání soupisu objeví, je nejednotnost evidence dětské složky. Na většině panství byly děti evidovány až od zpovědního věku, který většinou činil 10 až 12 let, ale lze se setkat i s jiným typem evidence, například již od narození.59 Tyto odlišné údaje, které se ještě mění na základě různých faktorů, jako byly geografické podmínky, sociální skladba apod., nám velmi zkreslují skutečné zastoupení dětské složky v jednotlivých lokalitách, a znemožňují tak přesnější odhad počtu obyvatel. Pro rohozecké panství podíl dětí, kam v tomto případě řadím osoby ve věku od 6 let, kdy se začínají evidovat v soupisu, do 18 let60, činí necelých 41 % obyvatelstva. Při takovéto struktuře se na panství nacházelo 354 dětí, z toho 56

Například viz MAUR, Eduard: Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. stol., in: Československý časopis historický, roč. 19, 1971, č. 6, s. 839-870 57 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 845 58 MAUR, Eduard: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, in: FIALOVÁ, Ludmila, et al.: Dějiny obyvatelstva českých zemí, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1996, s. 105-106 59 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 844 60 Věk 18 let beru jako mezník z důvodu toho, že právě tohoto věku dosahuje nejmladší ženatý muž na rohozeckém panství, kterého tak tedy již nemůžu řadit mezi děti.

30

168 chlapců a 186 dívek, kam spadají jak vlastní potomci, tak i stejně stará čeleď. Uvádí se, že díky epidemiím moru, třicetileté válce a v minimálním počtu kvůli náboženské emigraci se ve 30. letech 17. století narodilo méně dětí, než v předcházejícím období. Z tohoto důvodu tak prý dochází v Soupisu podle víry z roku 1651 k slabému zastoupení dětí ve věkových kategorií 10−14 let a 15−19 let, kteří byly právě těmito událostmi nejvíce postiženi.61 Tuto skutečnost jsem se taktéž snažila dokázat i na rohozeckém panství, avšak zde k žádnému výraznému úpadku obyvatelstva nedošlo. Obě věkové kategorie mají i přes všechny negativní důsledky velmi vysoké procento dětí a mládeže. Ve skupině 10−14 let se nachází 143 dětí, jejichž podíl na celkovém počtu obyvatelstva činí 15,25 % a ve druhé skupině 15−19letých nalezneme 53 chlapců a 63 dívek s 12,37% zastoupením v obyvatelstvu.62 Obě skupiny tedy dohromady zaujímají 27,61 % z celkového počtu obyvatel, což je v poměru k ostatním věkovým kategoriím řadí mezi čtyři nejvíce zastoupené, nikoli k nejméně početným, jak by se dle výše zmíněných událostí dalo očekávat. Nedá se tedy říci, že by zde došlo k nějakému oslabení dětské složky. Tab. 1: Věková struktura dětí v roce 1651 Věk 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let Celkem

Chlapec 16 18 24 15 20 5 19 8 9 13 14 7 168

Dívka 19 16 21 14 28 10 20 11 13 16 15 3 186

Celkem 35 34 45 29 48 15 39 19 22 29 29 10 354

Podívám-li se zpátky na celkový pohled zkoumaného rohozeckého obyvatelstva, konkrétně na poměr pohlaví, tak zjistím, že byl skoro vyrovnaný. Na panství 61

HOLUBOVÁ, Michaela: Obyvatelstvo dobrovické farnosti v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, in: Historická demografie, Praha, Sociologický ústav AV ČR 2002, s. 41 62 Viz tabulka 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651, s. 33

31

se nacházelo 467 zástupců mužského pohlaví a 471 zástupkyň ženského pohlaví, což je tedy o 4 ženy navíc. Dokládá to tedy tvrzení, že feminita populace v 17. a 18. století v Evropě byla běžným jevem.63 Při bližší studii si lze povšimnout, že nejvíce žen bylo právě v kategorii 10−14 let, a to až 82 obyvatelek. Z tabulky je také patrné, že přelom v populaci nastává kolem 35. roku života, kdy začíná výrazně klesat počet obyvatelstva, hlavně v ženské složce, která dosud nad muži dominovala. Může to být způsobeno mimo jiné i vyšší úmrtností žen při porodech.64 Nejstarší obyvatelkou, která zde žila, byla osmapadesátiletá žena Barbora Burešová ze záhorské rychty. Avšak kdybych se paralelně podívala do mužské složky, tak zjistím, že velmi vysoký věk, kterého se zde muži dožívali, nebyl nic neobvyklého. Nacházelo se zde až 15 mužů, kteří byli dokonce starší šedesáti let. Snahou hospodářů bylo totiž předat grunt svým dětem co nejpozději, takže k „trvalému vyloučení z produktivní činnosti docházelo až ve vysokém stáří.“65 Tuto skutečnost mohu dobře doložit na nejstarším hospodáři z celého panství, Václavu Salabovi z loučecké rychty, kterému je 76 let. Zato nejstaršímu muži vůbec na celém rohozeckém

panství,

Wolfu

Rekcígelovi

z rychty

sněhovské,

bylo

dokonce

dvaaosmdesát let. V ženské kategorii bych takto vysoký věk hledala marně. Avšak nesmím opomenout tu skutečnost, že ačkoli se muži dožívali vyššího věku než ženy, tak na druhé straně měli právě menší početní zastoupení v reprodukčním věku, které mohlo být způsobeno mimo biologických faktorů také „mechanickým pohybem, především odchodem mladých mužů na vojnu“66 a těm, co se následně poštěstilo vrátit domů, zmrzačení a stáří většinou už nedovolilo založit si vlastní rodinu. Pro větší přehlednost jsem ještě vytvořila graf s věkovou pyramidou, na kterém lze dobře vidět populační nevyváženost rohozeckých obyvatel. Dle vzhledu pyramidy by se tedy dalo říci, že se jedná o populaci spíše progresivní67.

63

Tamtéž, s. 42 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 849 65 Tamtéž, s. 847-849 66 Tamtéž, s. 865 67 Populace rostoucí. 64

32

Tab. 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651 Věk

Muži

Ženy

Celkem

6−9 let 10−14 let 15−19 let 20−24 let 25−29 let 30−34 let 35−39 let 40−44 let 45−49 let 50−54 let 55−59 let 60+ let Neuvedeno Celkem

73 61 53 34 30 66 46 42 16 23 7 15 1 467

71 82 63 61 54 75 24 21 6 12 1 0 1 471

144 143 116 95 84 141 70 63 22 35 8 15 2 938

Celkem v % 15,35 15,25 12,37 10,13 8,96 15,03 7,46 6,72 2,35 3,73 0,85 1,60 0,21 100,00

nad 60 let 55−59 let 50−54 let 45−49 let 40−44 let 35−39 let

Ženy

30−34 let

Muži

25−29 let 20−24 let 15−19 let 10−14 let 6−9 let 100

50

0

50

100

Graf 1: Věková pyramida obyvatelstva v roce 1651

Při užším rozboru mužské věkové skladby, konkrétně pro rychtáře, je mi odhalen údaj 30−56 let, což je rozmezí, v kterém se nacházeli všichni rychtáři na panství s největším zastoupením v kategorii 30−34 let. Oproti nim hospodáři dominovali v kategorii 35−39 let a jejich věkové rozmezí bylo 23−76 let. Zahradníci se pohybovali mezi 18−80 lety života a měli tedy mezi sebou nejrozsáhlejší věkový rozdíl. Jednalo se 33

převážně o zralé mužské jedince, jejichž největší procento působilo v kategorii 30−34 let. Do této oblasti také spadají dva nejstarší muži ve věku 80 a 82 let a jeden nejmladší ženatý muž, kterému bylo osmnáct let. Poslední výběrovou zkoumanou složkou byli podruzi, kteří také dominovali v kategorii 30−34 let s věkovou skladbou 20−60 let. Při celkovém shrnutí věku mužské a ženské populace na tomto panství tedy mohu říci, že zde převažuje obyvatelstvo v nízkém věku a to hlavně do 35 let, jež činí až neuvěřitelných 77 % populace, čemuž odpovídá i zjištěný průměrný věk 25,7 let pro muže a 21,6 let pro ženy. Celkový průměrný věk 23,7 let tak tedy poukazuje na velmi mladou populační skladbu rohozeckých obyvatel v roce 1651. 4.2 DLE SOCIÁLNÍ SKLADBY Venkov byl v raném novověku důsledně hierarchizován z hlediska majetku a společenského postavení, tudíž sociální původ obyvatelstva představoval velmi důležitý jev a zároveň jakýsi určující prvek každého jednotlivého člověka pro jeho další budoucnost. Došlo-li k sociálnímu vzestupu jednotlivce, bylo to zpravidla díky vyplacení úspor, dědického podílu či manželčina věna, za což si mohl dovolit koupit nebo vystavět vlastní domek.68 Pro obyvatele rohozeckého panství je typická zemědělská činnost. Na nejvyšším sociálním stupni, na základě významu zaměstnání či služby, stáli dle Soupisu obyvatel podle víry rychtáři, dále pak hospodáři, zahradníci, podruzi a nakonec čeleď. Nejzámožnějším na celém panství byl samozřejmě jeho majitel, Mikuláš hrabě Des Fours, který měl pod sebou ještě své služebnictvo a různé zaměstnance. 4.2.1 Rychtáři Velmi malou, avšak významnou složku obyvatelstva na tomto panství zaujímali vesničtí a městští rychtáři. Samotný rychtář představoval „důležitý mezičlánek mezi vrchností a poddanými“, a byl tak jakýmsi „dohlížitelem a vykonavatelem vůle vrchnostenského úřadu“69. Z hlediska sociálního postavení stál zpravidla jako nejváženější muž v obci na prvním místě a disponoval zvláštními právy, která mohl díky svému titulu užívat. Kromě různých výhod měl samozřejmě také povinnosti

68

BŮŽEK, Václav, et al.: Společnost českých zemí v raném novověku: struktury, identity, konflikty, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2010, s. 148 69 Tamtéž, s. 560

34

a mnohdy se tak stávalo, že se dostával do různých konfliktních situací s obyvateli ve vesnici, kteří ho následně za jeho chování odsoudili. Pro rohozecké panství je evidováno celkem 9 rychtářů, z uvedených devíti rycht a městečka Železný Brod, přičemž pouze rychta kukonská nemá žádného vlastního rychtáře. Celkově tedy rychtářské rodiny zaujímaly pouze 3,41 % z celkového počtu, a ačkoliv tito lidé patřili k nejvyšší vrstvě poddaného obyvatelstva, nemůžeme říci, že by na tomto panství byli i nejbohatší. Při porovnávání údajů ze soupisu a ruly lze dohledat celkem osm rychtářů, kteří jsou v rule již vedení pod označením sedlák nebo soused (jedná-li se o město), a zpravidla mají menší majetek, než v soupise uvedení hospodáři, kteří stáli níže. Všichni rychtáři byli ženatí a pouze s výjimkou jediného případu měli všichni také i děti, jejichž počet čítá dohromady pouhých 14 synů a dcer. Nejpočetnější byla rodina Jiříka Hybnera, který měl 3 syny (Jana, Kryštofa a Eliáše) ve věku 7, 12 a 15 let, jednu devítiletou dceru Justýnu a děvečku Marii. Co se týče movitosti, tak za nejbohatšího rychtáře můžeme z dochovaných záznamů označit Kryštofa Lebedu, který vlastnil 24 strychů půdy, 2 potahy a 4 krávy. 4.2.2 Hospodáři Dalším typem obyvatelstva v soupisu poddaných na rohozeckém panství jsou hospodáři. Jedná se o odpovědné muže, na jejichž „přirozené autoritě a cti záleželo postavení rodiny ve vsi a její prestiž v očích ostatních venkovanů.“70 Každý hospodář nakládal se svým

rodinným majetkem dle nejlepšího uvážení, rozhodoval

o hospodářském chodu domácnosti a zastupoval rodinu na veřejnosti. Nežil tak samostatně jen v rámci své rodiny, ale byl integrován do společenství sousedů, kteří si navzájem pomáhali a rovněž na sebe byli odkázáni.71 Celkem zde nalezneme 84 osob tohoto určení, s 32,94% zastoupením v rámci rodinných příslušníků, hospodařících na devíti rychtách a městě Železný Brod, kteří mají vlastní potahy, ačkoli někteří obhospodařují větší díl půdy pouze na koni či s volem. Ovšem tento množstevní výpočet sedláků je komplikován skutečností, že jedna hospodářova rodina se nachází mezi zahradníky a v dalším případě není v soupise uvedeno, zdali se jedná o hospodáře (Havel Housův), přestože se mezi nimi nachází. S určitostí však mohu tvrdit, že z hlediska velikosti domácností byli nejpočetnější hospodáři z rychty jenšovské

70

GRULICH, Josef: Venkovan, in: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel: Člověk českého raného novověku, 1. vyd. Praha, Argo 2007, s. 171 71 BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 403

35

a záhorské, které čítaly 11 hospodářských rodin. Tato početnost domácností je dána hlavně velkým výskytem zaměstnávané čeledi, která vypomáhala s chodem hospodářství, a byla uváděná společně s rodinou hospodáře. Co se týče vlastních dětí hospodářů, tak se jich zde nachází o něco méně, než například v rodinách zahradníků. V Soupisu je zde konkrétně psaných 142 synů a dcer. Při bližším prozkoumání tedy zjistíme, že všichni hospodáři jsou ženatí a přes 80 % z nich má minimálně jedno dítě starší 6 let a pouze 16 hospodářů je bez dětí. Nejvíce dětí se nachází v rodině Marka Drobníka z rychty hundířovské a Matěje Rekcígla z rychty kukonské, kdy se jedná v obou případech o dětí pět. Z výše zmíněného popisu je tedy patrné, že sedláci na tomto panství nepatřili k nejvíce zastoupené vrstvě obyvatelstva. 4.2.3 Zahradníci Poddaní patřící do této skupiny jsou obyvatelé, kteří vlastní drobný podíl půdy, jež jim stačí na uživení sebe a své vlastní rodiny. Ve starší literatuře byl pojem zahradník také často spojován a zaměňován s pojmy domkář a chalupník, protože nebylo přesně vymezeno, jak velký podíl půdy musí dotyčná osoba vlastnit, aby příslušela do téže dané kategorie.72 Takto detailnější dělení tedy vzniklo až pro berní účely v polovině 17. století.73 Právě tato skupina tvoří nejpočetnější zastoupení ve venkovském zemědělském obyvatelstvu v soupisu pro rohozecké panství, kdy lze zde napočítat dohromady 91 zahradníků s největším počtem v rychtě jablonecké a kukonské. Pokud bych započítala i rodinné příslušníky, dojdu k výslednému číslu 338 obyvatel, což činí 36,03 % z celkového počtu obyvatel. I v této kategorii jsou všechny páry sezdané a přes 73 % z nich má rodinu s minimálně jedním dítětem. Velkou početnost dětské složky dokazuje i fakt, že se zde nacházejí dvě rodiny, které mají z celého tohoto panství nejvíce potomků. Při bližším prozkoumání jsem také zjistila, že pod stejným označením zahradník je zapsaná i jedna žena, Justýna Vanderová s pěti dětmi, ale bez manžela. Patrně se tedy jedná o vdovu, která převzala manželovy povinnosti.

72

PLACHT, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. − 18. století, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 141 73 PETRÁŇ, Josef: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1964, s. 15

36

4.2.4 Podruzi Další sociální vrstvou, která sloužila jako pracovní síla, byli podruzi, jejichž pracovní poměr zpravidla trval dlouhodoběji než u čeledi. Často se nacházeli buď se svojí rodinou v nájmu u hospodáře, kde obývali jednu malou místnost nebo podružskou chalupu patřící pod hospodářovu usedlost, či přenocovali v pusté usedlosti. Avšak „nepatřili do domácnosti zaměstnavatele,“ a „současně se nemuseli příliš podřizovat jeho disciplinární pravomoci.“74 Podružství mnohdy představovalo i jakýsi přechodný stav, ve kterém setrvávali zletilí muži, kteří nemohli uplatnit dědický nárok na otcovu usedlost, a nezbývalo jim nic jiného, než si finanční prostředky na budoucí živobytí zajistit touto cestou. V soupisu pro rohozecké panství jsou podruzi zapsaní v samostatné kolonce vždy za zahradníky, respektive na konci každé rychty. Jejich podíl včetně rodinných příslušníků zde činil necelých 18,44 %, což dává dohromady 61 rodin podruhů. Ze soupisu je tak patrné, že se zde nenachází žádné svobodné podružné obyvatelstvo, pouze jeden muž jménem Jan Pličko, který je uveden pod záhorskou rychtou s dvěma dcerami, ovšem bez manželky. Podruzi tak žili na panství buď v manželských párech, nebo s jedním dítětem, pouze ve dvanácti případech jsou uvedeny děti dvě nebo dokonce tři. Z hlediska evidování dětí až od zpovědního věku šesti let je tedy možné, že v některých případech, zejména u mladých párů, se vlastní dítě vyskytovat mohlo, ale bohužel s touto myšlenkou se dá pouze spekulovat, zvláště pokud je nízký počet dětí pro tuto vrstvu typičtější. U žádné z těchto rodin také nebyl zaznamenán výskyt další pracovní síly, čeledi, jako tomu bylo v případě několika zahradnických rodin, tedy z výše popsaného přehledu je patrné, že podruhů na rohozeckém panství v roce 1651 bylo velmi málo a byli také poměrně méně majetní. 4.2.5 Čeleď I na rohozeckém panství se vyskytovala v roce 1651 čelední služba. Čeleď byla zde, jako na mnoha jiných místech, součástí rodinné domácnosti, kde buď působila jako jediná pracovní síla vypomáhající manželům nebo zastupující jejich děti, které ještě nebyly dostatečně fyzicky zdatné pro práci. Příslušníci čeledi byli důležití i při chodu velkého hospodářství, kde se zpravidla starali o dobytek či obhospodařovali rozsáhlá pole, na což by sama hospodářova rodina málokdy stačila. Její unikátnost rovněž 74

BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 148

37

spočívala zaprvé v dobré možnosti stěhování se a za druhé v poměrně nízké míře sňatečnosti u osob mladého, ale za to zralého věku.75 Ovšem úplná otázka jejího sociálního zařazení je dodnes dosti nejasná. Někteří se přiklánějí k názoru, že čeleď tvořila nejnižší sociální skupinu, která příslušela k městské a vesnické chudině, či námezdním pracovníkům.76 Toto je však podle mého názoru již překonané, takže musím souhlasit s těmi historiky, kteří zastávají myšlenku, že čeleď byla jen jakousi věkovou kategorií, jejíž čelední služba byla pouze dočasnou životní fází jedince, kterou prošla většina venkovských dětí. Velké množství dětí, hlavně z řad sirotků a podružných rodin, které nepracovaly na hospodářství svých rodičů nebo by bývaly nedokázaly být uživeny, tak odcházely na jiná hospodářství, a tam byly najímány do čelední služby. Jako čeledíni tak získávaly nezbytné životní zkušenosti v hospodářství a jako děvečky zase pro chod domácnosti. Tímto si tak zajišťovaly ekonomické prostředky a osvojovaly nové základní pracovní návyky pro svůj budoucí život.77 Čelední služba byla většinou vykonávána mimo bydliště rodičů, či přímo ve městě, kde nacházela největší uplatnění samotná děvčata, a byla také i určitou formou zaopatření pro sirotky, kteří sem nastupovali již ve velmi raném věku. „Potřeba čeledního personálu se většinou neodvíjela pouze od velikosti hospodářství nebo zaměření místní ekonomiky, ale také s přihlédnutím ke konkrétní rodinné situaci.“78 Proto i její délka a místo hodně závisely na příbuzenských vztazích a společenské vazbě rodičů, přičemž nebylo nic neobvyklého vykonávat tuto službu třeba u křestního kmotra. V soupise vyjma osob při zámku se nacházelo mezi čeledí dohromady 53 žen a mužů, což činí 5,65 % z celkového úhrnu obyvatel. Konkrétně se jednalo o 8 pacholků, jednoho 25letého nádvorníka79 Jiříka Bělohlávka, jednoho 29letého pastevce sviní Jakuba, 12 pohůnků, 22 děveček80, 5 skotaček81, 1 služebnici, 2 děvčata a 1 husařku. Z toho je patrné, že čelední služba v ženské kategorii lehce převažovala, ačkoli byla pro vesnickou čeleď typická převaha právě mužské kategorie z hlediska těžší práce. Z toho důvodu tak ženy většinou bývaly zaměstnávány častěji ve městech než na vesnicích, kam se po skončení své služby opět vracely. Nejstarší zaměstnávanou 75

MAUR, Eduard: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry z roku 1651, in: Historická demografie, Praha, Sociologický ústav AV ČR 1999, s. 85 76 Tamtéž, s. 86 77 BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 150 78 Tamtéž, s. 151 79 Toto označení bylo užíváno pro nejstarší pacholky na dvorech. 80 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označena termínem děvka. 81 Dívky, které byly určeny k pastvě menšího dobytka či drůbeže.

38

ženou byla 36letá husařka82. Nejpočetnější skupinou byla služba děveček, jejichž věk se pohyboval v rozmezí od 14 do 30 let, s největším zastoupením v kategorii šestnáctia osmnáctiletých. Menší věkové zastoupení bylo u skotaček, 10–22 let, dále pak u dvou děvčat (11, 14 let) a nakonec se zde nacházela jedna desetiletá služebnice Marie (bez uvedeného příjmení) sloužící v rodině hospodáře Jana Maie. Mužská čeleď byla nejvíce zastoupená pohůnky (10–18 let), kteří nepotřebovali tolik fyzické zdatnosti a zkušeností pro práci, jako o několik let starší a zdatnější pacholci, jejichž věk se pohyboval v rozmezí od 18 do 30 let. Oba přitom společně tvořili nerozlučnou dvojici. „Zatímco oráč s vynaložením nemalé fyzické námahy vedl při orbě pluh, pohůnek, jak napovídá jeho označení, koně nebo voly zapřažené do pluhu poháněl.83 Zvláštní kategorií, která také spadala pod čeleď, ale měla v ní jisté nadřazení, byli šafáři a šafářky, většinou vyššího věku, kteří se nacházeli při dvoře Rohozci a při Malé Skále. Byli to vedoucí jednotlivých vrchnostenských dvorů a do panské služby zpravidla vstupovali natrvalo.84 V prvním případě se zřejmě jedná o svobodného šafáře Václava Fantu a šafářku Magdalenu (bez příjmení), kteří představují jakýsi obvyklý typ dvora, kde je v čele výše zmíněný šafář s několika pacholky, děvečkami apod. V druhém případě jde již o manželský pár, Jiřík a Anna Winschových, zaměstnávající mladou čeleď ženského pohlaví. 4.2.6 Zaměstnanci při pánu a paní Tímto zvláštním termínem jsem označila osoby, které jsou evidovány pod kolonkou „při osobě a službě mé“ a „při paní mé služebnice“. Jak je patrné, jedná se tedy o osoby a služebnictvo, které přímo podléhali službě Mikuláše Des Fours a jeho paní Barboře Markétě. Nacházejí se zde jak kvalifikovaní pracovníci pečující o zámek, tak i vykonávající osobní službu vrchnosti či zabývající se z části výrobní činností. Konkrétně se jedná o kuchaře, pekaře, zahradníka, sládka, bednáře a kováře. Do této skupiny můžeme ještě započítat jednoho osmnáctiletého učedníka Jana Piláta, který byl kováři k ruce. Ze Soupisu podle víry z roku 1651 pro rohozecké panství jsou to jediné osoby, které se zabývají nějakým řemeslem. Žádný jiný řemeslník či řemeslnice se zde nevyskytují i přes to, že pod toto panství spadalo městečko Železný Brod, které by se nějakým řemeslem, jako nedaleký Turnov, vyznačovat mohlo. Zbytek osob

82

Žena, která pásla husy. MAUR, E.: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry, s. 95 84 Tamtéž, s. 129 83

39

pracujících na zámku tvořili sloužící zastávající službu osobního a hospodářského charakteru, jako byl například komorník, pážata, předjezdci85, kočí, klíčnice, pradlí apod. Dohromady se tedy jedná o 29 jedinců ve věkovém rozmezí 12–40 let. Nejmladší osobou byl Jiřík Vlkanovský (12 let), který zastával právě pozici pážete a mezi nejstarší muže patřil sládek Havel Svoboda (40 let) a bednář Jiřík Knobloch (40 let). Při zkoumání rodinných poměrů jsem zjistila, že jsou zde dva manželské páry a jeden muž, hofmistr Josef Řehoř, který je ovšem mimo jiné při své manželce evidován i v Turnově.86 Zprvu by se při pohledu na tento výčet osob mohlo zdát, že zaměstnanci při pánu a paní s čeledí nemají nic společného, ale není to tak úplně pravda. Vymezení terminologie této sociální kategorie je totiž docela zásadní otázka. Pojem čeledi byl ve starší době vztahován právě i na kvalifikované pracovníky, takže k „čeledi šlechtické vrchnosti se nepočítali jen pacholci a děvečky ve vrchnostenských dvorech nebo zámečtí sloužící typu komorných a lokajů, ale i různí řemeslníci působící ve službě vrchnosti,… jako byli kováři, zahradníci, sládci apod.“87 Avšak do domu zaměstnavatele bývali integrováni volněji, než klasická čeleď, v zásadě byli ženatí a mohli také zaměstnávat vlastní čeleď.88 Část z nich i sama příslušela ke šlechtickému stavu, takže jejich zařazení do nižší sociální kategorie by nepřicházelo v úvahu. Nepřekvapí tedy, že různou příslušností ke stavu se vyznačovaly i osoby z řad zaměstnanců tohoto panství. Kromě poddaných se zde nacházeli jak rytíři tak i svobodní. Soupis jako rytíře uvádí výše zmíněného Jiříka Vlkanovského a Salomenu Polixenu, osmnáctiletou komornici. Svobodných lidí lze napočítat o něco více, konkrétně rovných 10 (z toho 8 mužů a 2 ženy). Jedná se tedy o pouhých 12 lidí, kteří nejsou z celého rohozeckého panství v poddanském poměru. Z výše zmíněného popisu je tedy patrné, že se zde nacházeli lidé rozmanitého profesního zaměření a různorodé sociální příslušnosti, jejichž zahrnutí k „pouhé“ čeledi by bylo, z mého pohledu, neadekvátní jejich postavení. Z tohoto důvodu jsem pro ně vytvořila samostatnou skupinu a zařadila je právě na konec výčtu sociální struktury obyvatelstva.

85

V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označeni termínem Foreit či Foreidt. V Soupisu pro město Turnov označen jako Josef Gregor, viz PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 632 87 MAUR, E.: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry, s. 92 88 Tamtéž, s. 123 86

40

4.2.7 Souhrn Kapitola, struktura obyvatelstva dle sociální skladby, nám tedy představila jednotlivé, na panství se vyskytující sociální kategorie, jak z hlediska významového, ta i na základě jejich procentuálního zastoupení v jednotlivých oblastech. Mezi nejpočetnější složku patřilo 91 zahradníků, kteří s rodinnými příslušníky zaujímali 36,25 % z celkového úhrnu obyvatel. Na druhém místě se umístilo 84 hospodářů s 36,14% zastoupením, na třetím místě 61 podruhů a na čtvrtém 9 rychtářů. Tyto všechny skupiny žily většinou v manželském poměru a přes 73 % z nich mělo také nejméně jednoho vlastního potomka. Zbývající skupina čeledi a příslušníků při zámku tvořila jakousi třídu nesezdaného (vyjma dvou manželských párů) a zaměstnávaného obyvatelstva, jež dohromady čítala 86 zástupců, u nichž byla z hlediska ženské služby nejpočetnější skupina děveček a z mužské služby skupina pohůnků. Nesmím opomenout i ten fakt, že právě v této skupině bylo i 12 lidí, kteří jako jediní nebyli na tomto panství v poddanském poměru. Tab. 3: Struktura obyvatelstva dle sociální skladby v roce 1651

Zámek Dvůr Rohozec Malá Skála Železný Brod Záhorská rychta Loučecká rychta Rohozecká rychta Jenšovská rychta Sněhovská rychta Hundířovská rychta Bzovská rychta Jablonecká rychta Kukonská rychta

0 0 0 1 1 1 1 1 1

0 0 0 9 11 10 10 11 6

0 0 0 5 9 11 11 5 9

0 0 0 0 7 5 7 5 10

0 11 3 5 3 2 0 7 9

Zaměstnanci při pánu a paní 29 0 0 0 0 0 0 0 0

1

6

6

6

1

0

1 1 0

8 6 7

6 14 15

5 10 6

3 6 3

0 0 0

Celkem

9

84

91

61

53

29

Místo

Rychtáři Hospodáři Zahradníci Podruzi Čeleď

41

rychtáři

hospodáři

zahradníci

podruzi

ostatní

3,41%

9,17% 18,44%

32,94%

36,03%

Graf 2: Procentuální zastoupení obyvatelstva, včetně rodinných příslušníků, v jednotlivých sociálních kategoriích

4.3 DLE RODINNÉHO STAVU Rozbor struktury rodinného stavu obyvatelstva na rohozeckém panství pomáhá nastínit, jaké poměry zde tehdy panovaly. Skoro každý dospělý muž je označen svým sociálním postavením a vyjma sloužících při pánu a paní, se zde nelze setkat s žádným řemeslem. Příslušnice ženského pohlaví jsou většinou označeny jednoduše jako žena nebo vdova. Dalším hojně se vyskytujícím pojmenováním je syn/dcera pro děti manželů a v neposlední řade se zde najdou různí svobodní lidé. Koncepce soupisu pro rohozecké panství, jak již bylo zmíněno, je dělená na rychty, a v nich dále na jednotlivé kategorie (hospodáři, zahradníci a podruzi). Toto rozvržení tedy velmi usnadňuje následné určení rodinných vazeb, protože například v soupise pro Turnov jsou podruzi evidováni přímo v jednotlivých domácnostech spolu se zaměstnavatelem. Je tudíž pak obtížné stanovit, zdali podruzi mají také vlastní rodinu nebo nežijí v manželském poměru.89 Soupis rohozeckého panství s tímto problémem tedy nepracuje, zde jsou podružské rodiny evidovány samostatně a díky této evidenci tak není problém určit příslušné rodinné vazby. 4.3.1 Lidé žijící v manželském poměru Soupis poddaných podle víry pro rohozecké panství eviduje 243 manželských párů. Z výzkumu lze zjistit, že nejmladší ženatý muž, zahradník Václav Vratný z rychty 89

MAUR, E.: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, s. 109

42

jenšovské, se jako jediný objevil již v kategorii 15–19 let, zatímco vdané ženy zde měly zastoupení už v deseti případech, přičemž nejmladší manželkou byla teprve patnáctiletá podruhyně Mariana. Odpovídá to tedy dolní hranici sňatkového věku dívek, který dle soupisu poddaných činil právě zmíněných patnáct let 90. Patnáctileté až osmnáctileté vdané dívky byly spíše výjimkou. „S pravidelným zastoupením vdaných žen v populaci se na venkově setkáváme od 19 let,…“91 Do 34 let zde měly manželky větší zastoupení než manželé, provdaných jich bylo skoro 75 %, avšak po 35. roce života se údaje začnou měnit, a dokonce v kategorii 55 a více je pouze jedna žena, zatímco mužů se zde nachází jednadvacet. Z toho lze snadno vyvodit, že se ženy vdávaly v mladším věku na rozdíl od mužů, kteří potřebovali nejprve získat nějaké ekonomické prostředky k zajištění obživy budoucí rodiny, což například z platu čeledína nebylo nic snadného. Největší zastoupení ženatých mužů a provdaných žen je následně v kategorii od 30 do 34 let, necelých 28 %, kdy je poměr pohlaví také i nejvíce vyrovnán, v ostatních případech činí rozdíly pohlaví kolem 50 % a ve vyšším věku dokonce 100 %.

Tab. 4: Věkové údaje manželských párů v roce 1651

Věková kategorie Muži 1 15−19 let 11 20−24 let 28 25−29 let 63 30−34 let 44 35−39 let 40 40−44 let 16 45−49 let 20 50−54 let 7 55−59 let 8 60−64 let 2 65−69 let 3 70+ let 243 Celkem osob

90 91

MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 855 Tamtéž, s. 855

43

Ženy 10 48 52 73 22 20 5 12 1 0 0 0 243

Celkem 11 59 80 136 66 60 21 32 8 8 2 3 486

Pokud bych se dále zaměřila na věkový rozdíl manželů, tak zjistím, že velký věkový rozestup byl tehdy velmi běžný. Ovdovělý muž si zpravidla bral partnerku mladou, u které se předpokládalo, že ještě bude moci mít dostatek dětí, což u potenciální manželky z jeho stejné věkové kategorie už tak zřejmé nebylo. To, že v několika případech má muž již druhou manželku, ne-li třetí, je nejlépe viditelné na věku manželových dětí a jeho nynější ženy, který tak po prostém odečtení činí matkami pouhé jedenáctileté či šestileté dívenky. Nepřekvapí tedy ani rozdíl pouhých dvou let, se kterým se lze setkat mezi manželkou Annou od zahradníka Jiříka Tlapy z rychty hundířovské a jeho dcerou Marianou. Toto tedy dokládá i fakt, že mnoho vdovců vstoupilo do nového sňatku s partnerkou, která byla skoro stejně stará jako jejich děti z prvního manželství. Věkový rozdíl manželů se tedy na tomto panství pohybuje od 0 až do 40 let s největším zastoupením hodnot 2 roky a 10 let. V obou případech se jedná o 30 manželských párů. Kdybych šla nad rozdíl 10 let, zjistím, že počet manželských párů prudce poklesl – činí jen necelých 21 %. Největší věkový rozdíl, 4 let, je u páru z rychty loučecké. Hospodáři Václavu Salabovi bylo 76 a jeho manželce Kateřině teprve 36 let. V jedenácti případech je také muž mladší než jeho žena. Bylo to dáno hlavně z ekonomických důvodů, kdy bylo například po ztrátě manžela nutné zajistit chod usedlosti, aby nedošlo k zániku. Extrémním příkladem je podruh Matěj Janků, který má až o třiadvacet let starší manželku Marianu. V ostatních případech rozdíl činí maximálně deset let. Přítomnost těchto velkých věkových rozdílů mezi partnery tedy poukazuje na uzavírání sňatků spíše z ekonomického hlediska, než na základě vzájemných citů. Tato skutečnost však měla vliv i na výchovu dětí, kdy byl otec během jejich dospívání často již stařec nebo v horším případě mrtev. Z toho důvodu převažovala mnohem silnější vazba dětí na matku.92

92

Tamtéž, s. 852

44

35 30

30

30

počet párů

25

23

20 16

24

17

14

15

14 12 10

10

7

6 6 5

3

4 4

4 2

1

2

3

3 1 1 1 1

2

1 1

0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 22 23 24 26 30 32 36 40

počet let

Graf 3: Věkový rozdíl mezi manžely v roce 1651

4.3.2 Potomci Samy děti, jejichž vysoký počet v rodině byl samozřejmostí, představovaly pro rodinu v raném novověku velmi důležitý článek a také nejlevnější pracovní sílu, která se mohla vyskytnout. Už od jejich útlého věku se předpokládalo, že budou vypomáhat při chodu hospodářství, byť by zpočátku třeba jen pásly husy. Dívka vypomáhala zpravidla matce v kuchyni a syn otci na statku. Pokud jich už nebylo na statku potřeba, tak mnohdy odcházely do čelední služby, která pro ně znamenala jakýsi nový zdroj zkušeností. Čili častěji odcházely spíše dcery než synové, jejichž fyzických sil nebylo tolik potřeba.93 Nicméně vždy si doma hospodář ponechával jednoho syna, jelikož mužský potomek byl důležitý k zajištění budoucího chodu hospodářské usedlosti a ještě do konce 18. století to byl právě nejmladší94 hospodářův syn, který dědil. Mnohdy to byl ještě nezletilý chlapec, a tak byl ustanoven prozatímní hospodář, který se o usedlost staral až do jeho dospělosti. S tímto se ale přirozeně pojí problém, co s dospělými hospodářovými syny, kteří tak pozbývají nároku na otcovu usedlost. Ti většinou hospodařili jen dočasně, a pak si díky svému postavení a vyplacení

93 94

BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 150 Tamtéž, s. 147

45

dědického podílu dopomohli k vlastní usedlosti. Je ale očividné, že ne vždy si tento sociální statut, v kterém se narodili, dokázali všichni zachovat. Synů a dcer se na rohozeckém panství v roce 1651 nacházelo 358 ve věku od 6 let do 23 let. I zde lze spatřit nepatrnou převahu dcer, viditelnou zvláště v 10. roce života. Může překvapit celkem vysoké stáří potomků, jejichž představitelé se ještě nacházeli v domácnosti rodičů a nebydleli sami. Názorným příkladem a zároveň nejstarší dcerou na rohozeckém panství byla třiadvacetiletá Magdalena z rodiny Matěje Špracha. Zajímavostí je také jediný nevlastní syn, nacházející se na celém panství, Jan (bez příjmení), který obýval domácnost jen se svojí macechou Salomenou. Tab. 5: Stáří, pohlaví a počet potomků v roce 1651 Věk 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let 20 let 21 let 22 let 23 let Celkem

Syn 15 18 24 15 19 5 17 7 7 8 12 6 9 4 5 1 1 0 173

Dcera 18 17 21 14 26 9 18 11 9 11 8 2 10 5 4 0 1 1 185

Celkem 33 35 45 29 45 14 35 18 16 19 20 8 19 9 9 1 2 1 358

4.3.3 Ovdovělí lidé Úloha vdovy v novověku nebyla vůbec jednoduchá. Žena, která ztratila svého manžela a ocitla se v této nezáviděníhodné sociální kategorii, se znovu „vdávala jen s velkými obtížemi“95, zvláště pokud již nebyla nejmladší. Panoval totiž již výše zmíněný mužský zvyk ženit se s mladými nevěstami. Starší vdovy, pokud nemohly 95

MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 852

46

nabídnout svůj majetek, tak byly většinou vyřazeny z dalšího manželského života a odkázány na pomoc příbuzných či společnosti. V soupise jsou evidované 3 vdovy. Jejich věk je 25, 32 a 40 let. Z toho můžeme usuzovat, že být vdovou neznamenalo být starý. Nejmladší vdova uvedená v soupise je výše zmíněna Salomena s nevlastním synem, kterou najdeme zapsanou ve skupině zahradníků, o něco starší je pak Anna Šikolka, vdova po hospodáři mající tři vlastní děti a jednoho pacholka a nejstarší je Barbora Klingerová se čtyřmi dětmi opět evidovaná u zahradníků. Kromě vdov se zde lze také setkat se čtyřmi muži, kteří žijí s dětmi bez manželky, ale nejsou uvedeni jako vdovci, i když se o ně pravděpodobně jedná. Jde o šestatřicetiletého zahradníka Jiříka Seidla, dvaapadesátiletého hospodáře Jana Beneše, šedesátiletého hospodáře Václava Vysučeka a stejně starého podruha Jana Plička. 4.3.4 Lidé nežijící v manželském poměru Další kategorií, která spadá do struktury podle rodinného stavu, jsou svobodní. Co vedlo tyto mladé lidi, aby se ještě neuchýlili do stavu manželského, je očividné. Byly to jednak ekonomické důvody, které patrně představovaly největší problém, dále zaměstnání v rámci dlouholeté služby u šlechtického dvora a zajisté i sociální původ. Mužský potomek většinou čekal, až mu otec předá svoji usedlost nebo až si čelední službou vydělá dostatečný obnos peněz na založení vlastní domácnosti. Nebylo ani neobvyklé, že dospělé děti setrvávající u rodičů mnohdy pouze „vyčkávaly na výhodnější příležitost k sňatku.“96 Skoro všichni svobodní muži a svobodné ženy nacházející se na rohozeckém panství, žili v čelední službě, zámecké službě nebo u svých rodičů. Pokud budu za svobodné počítat osoby starší patnáct let včetně těch, kteří jsou započítáni jako synové a dcery, tak dospěji k číslu 129 svobodných se skoro stejným poměrem jak v mužské, tak ženské kategorii. Největší zastoupení je do 20. roku života, jež tvoří přes 88 % ze svobodných osob. V dalších věkových kategoriích tento počet začíná velmi výrazně klesat, a to až na necelých 12 %. 4.3.5 Souhrn Kapitola struktura dle rodinného stavu nám blížeji nastínila, jaké zde panovaly jednotlivé rodinné poměry. Na panství bylo evidováno 243 manželských párů ve věkové kategorii 15−82 let s největším procentním zastoupením do 34 let věku života, v němž výrazně dominovala ženská složka. Věkový rozdíl manželů se tak 96

Tamtéž, s. 856

47

pohyboval od 0 až do 40 let, přičemž největší zastoupení zde měly hodnoty 2 roky a 10 let. Mnohdy jsem se tak mohli setkat i s druhou či již třetí manželkou, což bylo dobře patrné na věku manželových dětí a jeho nynější partnerky. Samotní synové a dcery se na rohozeckém panství vyskytovali v 358 případech ve věkovém rozmezí 6−23 let, opět s nepatrnou převahou ženské složky nad mužskou. Kromě manželů se zde nacházelo i pár ovdovělých lidí, konkrétně to byly tři vdovy a čtyři vdovci. A poslední zkoumanou složkou byli lidé zatím neprovdaní. Dohromady zde v roce 1651 žilo 129 svobodných, jejichž největší zastoupení bylo patrné do 20. roku života.

ženatý/vdaná

syn/dcera

ovdovělý/á

svobodný/á

17%

1%

33%

49%

Graf 4: Procentuální zastoupení rodinného stavu v roce 1651

4.4 DLE SLOŽENÍ DOMÁCNOSTÍ Další otázkou, kterou je možné se zabývat na základě údajů ze soupisu, je složení domácností. Rohozecké panství svým geografickým umístěním a řadou dalších znaků spadá do skupiny západoevropského způsobu utváření domácností, pro niž je příznačná převaha rodiny základní, kterou tvoří rodiče a jejich děti. 97 Otázkou zůstává, jak naložit s ostatními členy domácnosti, jež se nacházejí ve společném hospodářství, byť jen díky zajištěné střeše nad hlavou nebo kvůli pracovnímu poměru. Obecně je známo, že hlavou 97

ČÁŇOVÁ, Eliška: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, in: Archivní časopis, roč. 42, 1992, č. 1, s. 29

48

rodiny je muž, který byl zároveň otcem, manželem, vychovatelem a zaměstnavatelem. „Rodina je společenství lidí žijících pod vedením hospodáře, znamená však častěji také příbuzenství, přičemž zahrnuje nejenom oba manžele, děti a rodiče, ale také služebnictvo, příbuzné a spřízněné osoby.“98 Arthur Erwin Imhof99 tak rozčlenil rodinu do šesti základních typů: I. jednotlivé osoby, II. domácnosti, v nichž není manželský pár, III. jednoduchá rodina (rodiče a děti), IV. rozšířená rodina, V. domácnosti čítající více rodin a VI. domácnosti s nejasnou strukturou, ale s příbuzenskými vztahy.100 Toto teoretické rozdělení je sice praktické, ale nelze jej aplikovat na všechny oblasti stejně. Musí se počítat i s variantami nemožnosti zjištění příbuzenských vztahů či jedinečností soupisů a dalších pramenů, na jejichž základě nepůjdou skupiny osob rozdělit dle těchto kritérií. Řadí se sem právě i soupis pro rohozecké panství, proto jsem si domácnosti žijící na panství rozdělila následovně: I. jednotlivé osoby101, II. manželský pár a) bez čeledi b) s čeledí, III. základní rodina a) bez čeledi b) s čeledí, IV. ostatní, V. neurčeno. Na základě tohoto členění eviduji 283 domácností. Nejčastějším typem domácnosti je základní rodina patřící do III. skupiny, jejíž celkový podíl na skladbě domácností tvoří 60,42 %, z čehož zaujímá necelých 10 % rodina rozšířená o čeleď. Na druhém místě jsou rodiny, ve kterých je pouze manželský pár, s čeledí i bez čeledi a celkově tedy zaujímají 24,38 % z domácností. Třetí místo obsadila kategorie I., jednotlivé osoby, s 10,95% zastoupením a zbytek tvoří domácnosti skládající se z kategorie čtvrté a páté, jež jsou nejvíce zahrnuty rodinami, v nichž žije jen jeden z manželů. Tab. 6: Struktura domácností v roce 1651 Typ domácnosti I. jednotlivci a) bez čeledi II. manželský pár b) s čeledí a) bez čeledi III. základní rodina b) s čeledí IV. ostatní V. neurčeno Celkem

Celkem 31 57 12 154 17

69 171 9 3 283

98

Celkem v % 10,95 20,14 24,38 4,24 54,42 60,43 6,01 3,18 1,06 100

DÜLMEN, Richard van: Kultura a každodenní život v raném novověku (16. − 18. století), díl 1. - Dům a jeho lidé, 1. vyd. Praha, Argo 1999, s. 14 99 Švýcarský historik a demograf. 100 ČÁŇOVÁ, E.: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, s. 29 101 Lidé, kteří zatím neuzavřeli manželský svazek.

49

Při detailnějším rozdělení kategorie II. a III. (vyjma dvou rodin - hejtmanské a šafářské) na domácnosti rychtářské, hospodářské, zahradnické a podružské, jsem zjistila, že nejpočetněji zastoupeni z hlediska rodinných příslušníků byli hospodáři. Pozorného čtenáře tento výsledek může překvapit, neboť by očekával, že podle dosud popsaných indicií by to měli být spíše zahradníci, jichž se na panství nachází více a mají také větší počet dětí. Na jednu stranu to oni opravdu jsou, byť nezaměstnávají skoro žádnou čeleď, ale v této kapitole jsem se zaměřila opravdu čistě jen na domácnosti druhé a třetí kategorie, z které, jak jsem uvedla, jsou vyloučeny rodiny, kde je přítomen jen jeden z manželů nebo se v nich nachází jiná anomálie. Při této selekci tak vítězí hospodáři, u jejichž rodin jsem nemusela vyřazovat tolik domácností, které neodpovídaly výše zmíněným kritériím. U hospodářů je tedy evidováno takovýchto rodin 82, jež čítají 326 příslušníků. Zahradníci však moc nezaostávají, a ačkoli mají o něco více rodin, rodinných příslušníků je jen 317 členů. Podružská rodina má dohromady 166 členů a poslední rychtáři jen 38 rodinných příslušníků.

326

350

317

300 250

166

počet

200 150 100

38

50 0 rychtářská

hospodářská zahradnická

podružská

domácnost

Graf 5: Počet příslušníků v jednotlivých domácnostech z II. a III. kategorie Když

bych

se

nyní

podívala

na

problematiku

výskytu

dětské

složky

v domácnostech102, tak zjistím, že se uvádí, že počet dětí, které připadaly na jednu rodinu v pobělohorské době, byl nižší, než v době předbělohorské. Na venkově tedy

102

V tomto případě se termínem domácnost myslí manželé či alespoň jeden z manželů, nikoli i neprovdaný muž či žena. Při takovém to vyjmutí se tedy výskyt dětské složky počítá jen z 252 domácností.

50

byly v roce 1651 v průměru v každé domácnosti 2−3 děti.103 Po sečtení všech dětí a vydělením počtu rodin na rohozeckém panství mi však vyšlo, že zde v průměru připadlo na jednu venkovskou rodinu 1 dítě (respektive 1,4). Podle zjištěných výsledků pomocí

tzv.

metody104

čárkovací

jsem

početnost

dětí

v rodinách

rozdělila

do pomyslných tří kategorií dle procentuálního zastoupení. První kategorie zahrnuje 155 rodin, které mají nejčastěji jen jedno dítě nebo dokonce žádné. Druhá kategorie je zastoupena 76 rodinami, které mají dvě nebo tři děti a poslední kategorie čítá 21 rodin, kde se nachází čtyři, pět nebo dokonce až šest dětí. Z toho největší četnost dětí mají právě zahradnické rodiny, následované v těsné blízkosti hospodářskými domácnostmi. Avšak vypočítaný výskyt četnosti dětí na domácnost může být dosti zkreslený. Soupis totiž neuvádí děti, které jsou mladší šesti let, a neeviduje děti, jež se nacházejí mimo svoji rodinu, například v čelední službě apod. Z tohoto důvodu musím brát výše uvedené výsledky pouze jako teoretické.

83

90

počet a struktura domácností

80

72

70

60 ostatní

45

50

podruzi

40

31

zahradníci

30

hospodáři

15

20

4

10

2

0 0

1

2

3

4

5

6

počet dětí

Graf 6: Výskyt dětí v jednotlivých domácnostech v roce 1651

Z tabulky je patrné, že ve 30 domácnostech byla integrována také čeleď. Nacházela se u dvanácti manželských párů, sedmnácti základních rodin a v jedné rodině, v které 103

MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 861 Manuální užití „čárky“ za každý daný jev, který náleží do příslušné kategorie a následné sečtení počtu těchto čárek, jichž bylo v jednotlivých kategoriích dosaženo. 104

51

chyběl jeden z partnerů (zařazena ve skupině IV.). Z toho většina byla zaměstnána u sedláků, kteří obhospodařovali nejvíce polností, tudíž potřebovali co nejvíce pracovních sil. Kromě hospodářských domácností se vlastní čeledín nebo děvečka vyskytovali ještě ve třech rodinách zahradníka. Co se týče konkrétního zastoupení čeledi v domácnostech, tak v 70 % rodina zaměstnávala pouze jednoho chlapce nebo dívku. V šesti rodinách měli zastoupenou čeleď po dvou sloužících, a dokonce dvě rodiny zaměstnávali z řad čeledínů a děveček zástupce tři. Výjimku tvoří rodina Kryštofa Rekcígla z rychty sněhovské, pod kterým jsou kromě manželky a čtyř dětí, uvedeny také dvě děvečky, jeden pacholek a jedna skotačka. Zaměstnával tedy až čtyři lidi z řad čeledínů a děveček. Jednalo se tak o největší domácnost na rohozeckém panství. Tab. 7: Počet četnosti zaměstnávané čeledi v roce 1651 Místo Zámek Dvůr Rohozec Malá Skála Železný Brod Záhorská rychta Loučecká rychta Rohozecká rychta Jenšovská rychta Sněhovská rychta Hundířovská rychta Bzovská rychta Jablonecká rychta Kukonská rychta Celkem

Počet čeledi na domácnost 1 2 3 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 2 0 0 3 0 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 3 2 0 0 2 0 1 1 1 0 0 0 1 1 0 0 5 1 0 0 3 0 0 0 21 6 2 1

Celkem 0 0 1 3 3 2 0 5 4 1 2 6 3 30

4.5 DLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ Když po 30leté válce nastala v českých zemích organizovaná rekatolizace obyvatelstva, doufalo se, že by mohla být brzy vykonána a země být z náboženského hlediska konečně ucelena. Avšak opak byl pravdou. Duchovní stav byl po válce velmi neutěšený a rekatolizace probíhala velmi pomalu. Svojí roli zde velmi sehrál i fakt, že rohozecké panství spadalo určitý čas pod panství frýdlantské, patřící Albrechtovi z Valdštejna, jenž byl velmi tolerantní v otázkách obracení na katolickou 52

víru. Jak jsem již uvedla v jiné kapitole, tak se tento majitel nesnažil přivést své poddané na jinou víru násilnými prostředky, ale spíše dbal na zakořenění katolictví v mladé generaci, jež v budoucnu bude tvořit pilíř nového vyznání frýdlantského dominia. Obdobného smýšlení byl právě i Mikuláš Des Fours, který také netrval na důsledném vedení k jediné víře a zastával názor, že nejlépe se požadovaných výsledků docílí po dobrém způsobu. Sám přímo na konci soupisu uvedl, že: „Co se nekatolických dotýče, aby se mohla jistá zpráva, zdali jaká naděje k získání jich anebo ne, to mně věděti jest věc nemožná, nadto pak vejše, aby jaká pochybnost o nich jměla bejti, jsouce od správcův duchovních vyučováni, aby k tomu neměli přistoupiti, ale tak pojednou, aby se k tomu měli přivésti, to věc možná nejni, poněvadž při těch horách lidé velice zhovadilí a téměř jak divocí jsou.“105 Z tohoto je patrné, že měl možná ještě volnější přístup k rekatolizaci, neboť se trochu obával, zdali se vůbec na jeho panství podaří. Obavy Mikuláše Des Fours jsou však oprávněné, neboť při prozkoumání soupisu poddaných na rohozeckém panství vyjde jednoznačně najevo, že tu pobývali převážně jen nekatolíci, alespoň v roce 1651. Katolických obyvatel zde žilo všeho všudy pouze čtyřiadvacet s nevětším zastoupením při službě pána a paní. Tvořili tak početní převahu zaměstnávaného personálu a nejvíce se pohybovali mezi 20. a 24. věkem života. Jako další vyskytující se katolíci na rohozeckém panství byli dva rychtáři (Václav Štefek, Kryštof Lebeda) a jedna zahradnická rodina Gloßerů z rychty kukonské skládající se z rodičů a dvou dětí, kterým bylo osm a deset let. Zajímavostí je, že právě tyto dvě děti, syn Albrecht a dcera Anna Marie, se řadily mezi nejmladší katolíky na panství. Ovšem byl tu ještě jeden člověk, který se nacházel v roli hofmistra při pánu a paní, u něhož v soupise pro rohozecké panství sice chybí udání víry, ale v soupise pro Turnov, kde je též uváděn, je již evidovaný se svojí manželkou jako katolík. Kdybych ho tedy připočetla ke katolíkům, nacházelo by se na tomto panství celkově 25 katolíků. Ovšem k poměru nekatolíků je to i tak velmi mizivé procento. Z výše zmíněného výčtu je tedy patrné, že rekatolizace na rohozeckém panství moc úspěšná nebyla. Ať to bylo dáno osobou Albrechta z Valdštejna, po němž zůstavší zkonfiskované statky a panství byly hojně nekatolické, dále odporem Mikuláše Des Fours k násilnému způsobu převádění na onu jedinou víru či jen pouhou neutěšenou správou duchovní.

105

PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 591

53

5 ZÁVĚR Hlavním smyslem této bakalářské práce, nesoucí název Soupis poddaných podle víry na rohozeckém panství, bylo učinit rozbor různých demografických a sociologických hledisek v polovině 17. století na vrchnostenském území spadajícím správně pod Hrubý Rohozec, s primárním využitím poznatků ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 a doplňujícími informacemi z Berní ruly. Jako nejvhodnější se pro tento výzkum jednotlivých údajů projevilo užití tzv. čárkovací metody, s jejíž pomocí bylo dosaženo všech výše představených výsledků, které zde byly prezentovány i z hlediska grafické podoby. V první části mé práce jsem se věnovala popisem a zhodnocením oběma užitým pramenům a jejich stejnojmenným vydaným edicím. Při tomto jednotlivém porovnávání jsem však došla k překvapivému závěru. Originální soupis poddaných od vydaného pramene se od sebe odlišuje v hojné míře, a to nejenom z hlediska nesprávnosti údajů, jako byl chybný věk a rodinný stav, ale i třeba v opomenutí osoby. Ačkoli je zde tedy plno drobných chyb, má vydaná edice i své kladné stránky, např. transkripční přepis jmen, užití zkratek apod., které samozřejmě převažují. Ale rozhodně při práci s tímto pramenem je vhodné neopomíjet návštěvu Národního archivu v Praze, a vše si raději pro správnost překontrolovat. Druhá, stěžejní, část mé bakalářské práce byla postavena na základě shromážděných údajů z jednotlivých tematických celků obyvatelstva. Prvním okruhem byla struktura obyvatel dle věku a pohlaví, jež poukázala na to, že se zde dohromady nacházelo 938 osob, z toho 467 mužů a 471 žen, s věkovým rozmezím 6−82 let. Při zjištění průměrného věku bylo dosaženo čísla 23,7 let, což odpovídá velmi mladé populační skladbě tohoto obyvatelstva. Druhý okruh se zabýval sociální skladbou, ve které bylo evidováno 9 rychtářů, 84 hospodářů, 91 zahradníků, 61 podruhů, 57 příslušníku mužské a ženské čeledi (včetně šafářské služby) a v neposlední řadě 29 zaměstnanců při pánu a paní. Třetí okruh sledoval strukturu dle rodinného stavu, v němž jsem zjistila, že se na tomto panství nacházelo 243 manželských párů ve věku od 15 do 82 let s největším procentním zastoupením v kategorii 30−34 let. Dále sledovaný věkový rozdíl manželů měl největší zastoupení v hodnotách 2 roky a 10 let. Co se týče vlastních potomků, tak těch bylo na panství 358 ve věkovém rozmezí 6−23 let. Ovdovělí lidé se zde vyskytovali jen v 7 případech a ti, jež nežili v manželském poměru, zde našli zastoupení 129 krát, zvláště do 20. léta života. Předposlední okruh se věnoval 54

samotnému složení domácností, ve kterém bylo na základě poupravené Imhofovy typologie rozčleněno 283 rodin do pěti typů. Největší zastoupení zde měl III. typ, základní rodina, do něhož spadalo 171 rodin s 60,42% zastoupením. Ze zkoumání dětské složky v domácnostech jsem zjistila, že v nejvíce případech měla rodina jen jedno nebo žádné dítě s největší četností dětí na zahradnické rodiny. Co se týče zaměstnávané čeledi, tak ta byla v nejvíce případech integrována po jednom čeledínovi či děvečce v rodinách hospodářských. A poslední okruh, který jsem zpracovávala, zkoumal náboženské poměry, v nichž jednoznačně vyšlo najevo, že zde byla velmi výrazná převaha nekatolického obyvatelstva. Katolických věřících bylo pouhých 24. Vysoká míra protestantství byla na rohozeckém panství pravděpodobně způsobená velkou tolerantností předchozího majitele, Albrechta z Valdštejna, i stávajícího vlastníka panství v roce 1651, Mikuláše Des Fours, kteří zastávali myšlenku, že lepší je jít po dobrém, nežli po zlém způsobu. Zpracováním

této

bakalářské

práce

jsem

tedy

nastínila

určité

aspekty

demografického a sociologického hlediska na rohozeckém panství, jež by si určitě zasloužilo i další pozornost v bádání. Bylo by také vhodné toto téma rozšířit o další výzkumy z hlediska hospodářského, jako je například vývoj majetku a různé ekonomické transakce zdejších rohozeckých obyvatel, čemuž bych se chtěla následně věnovat ve své budoucí diplomové práci.

55

POUŽITÉ ZDROJE PRAMENY Prameny archivní Národní archiv, fond: Stará manipulace, sign. R 105/45, kart. 2001, Soupis poddaných podle víry z roku 1651 pro Hrubý Rohozec a Semily. Státní oblastní archiv Litoměřice, fond: Velkostatek Hrubý Rohozec 1611–1947, ev. č. 367, inventář k fondu. Prameny vydané ČERVENÁ, Jarmila – ČERVENÝ, Václav: Berní rula: generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651, sv. 1, 1. vyd. Praha, Libri 2003, ISBN 80-7277-058-6. CHALUPA, Aleš – ČECHURA, Jaroslav – RYANTOVÁ, Marie: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, 1. vyd. Praha, Státní ústřední archiv 2001. PAZDEROVÁ, Alena: Soupis poddaných podle víry z roku 1651: Boleslavsko I a II, 2. dopl. vyd. Praha, Národní archiv 2005, ISBN 80-86712-28-1.

LITERATURA BÍLEK, Tomáš V.: Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské, 1. vyd. Praha, Františk Bačkovský 1892. BŮŽEK, Václav, et al.: Společnost českých zemí v raném novověku: struktury, identity, konflikty, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2010, ISBN 978-80-7422-062-3. ČÁŇOVÁ, Eliška: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, in: Archivní časopis, roč. 42, 1992, č. 1, s. 28-34. ČORNEJOVÁ, Ivana, et al.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. 8, 1. vyd. Praha, Paseka 2008, ISBN 978-80-7185-947-5.

56

DOSKOČIL, Bedřich, et al.: Berní rula, K edici Berní ruly (Úvodní pojednání), díl 1., Praha, Archiv bývalé země české 1950. DÜLMEN,

Richard

van:

Kultura

a

každodenní

život

v

raném

novověku

(16. − 18. století), díl 1. - Dům a jeho lidé, 1. vyd. Praha, Argo 1999, ISBN 80-7203116-3. DÜLMEN,

Richard

van:

Kultura

a

každodenní

život

v

raném

novověku

(16. − 18. století), díl 2. - Vesnice a město, 1. vyd. Praha, Argo 2006, ISBN 80-7203812-5. GRULICH, Josef: Venkovan, in: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel: Člověk českého raného novověku, 1. vyd. Praha, Argo 2007, ISBN 978-80-7203-694-3, s. 166-189. HOLUBOVÁ, Michaela: Obyvatelstvo Dobrovické farnosti v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, in: Historická demografie 26, Praha, Sociologický ústav AV ČR 2002, ISBN 80-7330-019-2, s. 37-61. HORSKÝ, Jan – SELIGOVÁ, Markéta: Rodina našich předků, 1. vyd. Praha, Lidové noviny 1997, ISBN 80-7106-195-6. HRDÝ, Jan: První Desfours v Čechách, in: Sborník okresu Železnobrodského: listy pro pěstování vlastivědy: pro školu a dům, Železný Brod, roč. 4, 1927-1928, č. 1-5, s. 4-5, 27-30, 53-55, 78-81, 105-107. KOBLASA, Pavel: Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách, in: Rodopisná revue, roč. 11, 2006, č. 1, s. 11-12. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 7., 1. vyd. Praha, Libri 2008, ISBN 978-80-7277-041-0, s. 745-746. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, 1. vyd. Praha, Argo 2008, 1. díl, ISBN 978-80-257-0027-3. MAUR, Eduard: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry z roku 1651, in: Historická demografie 23, Praha, Sociologický ústav AV ČR 1999, ISBN 80-8595072-3, s. 85-136.

57

MAUR, Eduard: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, in: FIALOVÁ, Ludmila, et al.: Dějiny obyvatelstva českých zemí, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1996, ISBN 80-204-0283-7, s. 75-131. MAUR, Eduard: Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. stol., in: Československý časopis historický, roč. 19, 1971, č. 6, s. 839-870. MIKULEC, Jiří: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty v Čechách, 1. vyd. Praha, Havran 2005, ISBN 80-86515-54-0. MIKULEC, Jiří: Pobělohorská rekatolizace v českých zemích, 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1992, ISBN 80-04-26120-5. MŽYKOVÁ, Marie – SKALA, Harald: Des Fours, Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo, 1. vyd. Praha, Národní památkový ústav 2012, ISBN 978-80-87104-98-9. NAVRÁTIL, Ivo: Desfourská panství v Berní rule roku 1654, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší 5, Bystrá nad Jizerou, okresní archiv Semily 1992, ISBN 80-901284-0-8, s. 118-160. OGILVIE, Sheilagh C. – CERMAN, Markus: The Bohemian Census of 1651 and the Position of Inmates, in: Histoire Sociale-Social History, roč. 28, 1995, č. 56, s. 333-346. PETRÁŇ, Josef: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1964. PLACHT, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. − 18. století, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 10., 3. vyd. Praha, Argo 1997, ISBN 80-7203-060-4. SKALA, Harald: První Desfoursové v Čechách, in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji: sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24. − 25. dubna 2009 v Turnově, NAVRÁTIL, Ivo (ed.), Semily, Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2009, ISBN 978-80-86254-19-7, s. 26-32. ŠTEFANOVÁ, Dana: Mobilita podružné vrstvy: snaha o její definici, in: Časopis národního muzea, roč. 164, 1995, č. 1-4, ISSN 0139-9543, s. 51-60. 58

TOMKOVÁ, Adéla: Soupis poddaných podle víry na trutnovském panství: bakalářská práce, Praha, Univerzita Karlova 2010, Vedoucí bakalářské práce prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.

59

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Věková struktura dětí v roce 1651, s. 31 Tabulka 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651, s. 33 Tabulka 3: Struktura obyvatelstva dle sociální skladby v roce 1651, s. 41 Tabulka 4: Věkové údaje manželských párů v roce 1651, s. 43 Tabulka 5: Stáří, pohlaví a počet potomků v roce 1651, s. 46 Tabulka 6: Struktura domácností v roce 1651, s. 49 Tabulka 7: Počet četnosti zaměstnávané čeledi v roce 1651, s. 52

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Věková pyramida obyvatelstva v roce 1651, s. 33 Graf 2: Procentuální zastoupení obyvatelstva, včetně rodinných příslušníků, v jednotlivých sociálních kategoriích, s. 42 Graf 3: Věkový rozdíl mezi manžely v roce 1651, s. 45 Graf 4: Procentuální zastoupení rodinného stavu v roce 1651, s. 48 Graf 5: Počet příslušníků v jednotlivých domácnostech z II. a III. kategorie, s. 50 Graf 6: Výskyt dětí v jednotlivých domácnostech v roce 1651, s. 51

60