Soukromá placená péče o děti do tří let věku

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství

Silvie Kasková

Soukromá placená péče o děti do tří let věku Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Milada Rabušicová, Dr.

2009

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, a všechny pouţité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. V Brně, dne 8. května 2009 ….…………………………….. Silvie Kasková 2

Poděkování Mé poděkování patří především vedoucí práce Doc. PhDr. Miladě Rabušicové, Dr. za odborné vedení a cenné rady při psaní diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat matkám, které se s ochotou podílely na tomto výzkumu.

3

Obsah Úvod ...........................................................................................................................................5 I. TEORETICKÁ ČÁST ..........................................................................................................6 1. Rodinná politika....................................................................................................................6 1.1. Nástroje rodinné politiky na podporu rodin s malými dětmi ...........................................9 2. Vývoj rodiny v souvislosti s péčí o nejmenší děti .............................................................15 2.1. Vývoj mateřské péče o nejmenší děti ............................................................................18 2.2. Současné pojetí péče o děti do tří let věku.....................................................................20 3. Mateřská centra ..................................................................................................................24 3.1. Činnost mateřských center .............................................................................................24 3.2. Právní úprava mateřských center ...................................................................................25 3.3. Hmotné zabezpečení mateřských center ........................................................................25 3.4. Společenská úloha mateřských center ..........................................................................26 4. Institucionální systém veřejné péče o děti do tří let věku ...............................................26 4.1. Vývoj institucionální péče o děti do tří let věku ............................................................26 4.2. Právní úprava jeslí .........................................................................................................28 4.3. Zřizovatel jeslí ...............................................................................................................29 4.4. Finanční dostupnost jeslí ..............................................................................................29 4.5. Prostorová dostupnost jeslí ............................................................................................30 4.6. Mikrojesle ......................................................................................................................31 5. Soukromá placená péče o děti do tří let věku ...................................................................31 5.1. Právní úprava soukromé placené péče o děti do tří let věku .........................................33 5.2. Zřizovatel soukromé placené péče o děti do tří let věku ...............................................34 5.3. Financování soukromé placené péče o děti do tří let věku ............................................35 5.4. Princip zajištění soukromé placené péče o děti do tří let věku ......................................35 6. Preferenční teorie ................................................................................................................36 Shrnutí… .................................................................................................................................40 II. EMPIRICKÁ ČÁST ..........................................................................................................42 7. Metodologie výzkumu.........................................................................................................42 7.1. Cíl výzkumu ..................................................................................................................42 7.2. Výzkumný problém.......................................................................................................43 7.3. Výzkumné otázky .........................................................................................................43 7.4. Metoda sběru dat ...........................................................................................................45 7.5. Výběr výzkumného vzorku ...........................................................................................45 7.6. Analýza rozhovorů ........................................................................................................47 Diskuze…. ................................................................................................................................63 Závěr….. ..................................................................................................................................64 Použitá literatura ....................................................................................................................65 Příloha… ..................................................................................................................................73

4

ÚVOD V minulosti byl na našem území charakteristický trh práce s vysokou účastí ţen, které nastupovaly na mateřskou dovolenou pouze na krátkou dobu. Tato koncepce trhu práce mohla fungovat vzhledem v té době rozsáhlé a státem dotované síti jeslí zajišťující péči o děti do tří let věku. Avšak po roce 1989 většina jeslí zanikla, přičemţ dotace od státu byly omezeny a zůstala jenom sporadická síť jeslí. V současné době babyboomu, kdy rodí ţeny silných ročníků ze sedmdesátých let uţ nejsou jesle kapacitně dostačující. Obdobná situace je i v mikrojeslích určených pro malé mnoţství dětí, která představují určitou variantu kolektivní a individuální péče o děti. Z pozice státu je pomoc rodinám s malými dětmi realizována nástroji rodinné politiky a finančními příspěvky, kterými stát zčásti nahrazuje výdaje spjaté s péčí o dítě. Rovněţ někteří zaměstnavatelé se snaţí těmto rodinám vyjít vstříc formou flexibilních reţimů práce. Moderní ţeny, které nechtějí kvůli mateřství přerušovat svou pracovní kariéru, často zvaţují moţnosti, jak kvalifikačně nezaostávat, či jak se co nejdříve vrátit do pracovního procesu. Řešením můţe být soukromá placená péče o děti do tří let věku, která představuje aktuální téma skýtající mnoţství nezodpovězených otázek. Proto jsem si toto téma zvolila pro diplomovou práci. Práce je členěna na teoretickou a empirickou část. V teoretická části se zabývám rodinnou politikou v České republice (dále jen ČR), protoţe je třeba vnímat danou problematiku komplexně a znát dopad opatření rodinné politiky na praktický ţivot rodin s malými dětmi. Věnuji se vývoji a současné situaci rodinné péče o nejmenší děti. Zajímám se o mateřská centra a veřejnou institucionální péči o nejmenší děti. Dále svou pozornost soustřeďuji právě na soukromou placenou péči o děti ve věku do tří let a podle preferenční teorie popisuji tři typy ţen ve vztahu k práci. Empirická část obsahuje metodologii výzkumu a analýzu polostrukturovaných rozhovorů, prostřednictvím kterých jsem se zjišťovala, jak matky vnímají péči o své děti zajišťovanou soukromou placenou péčí o děti do tří let věku. Snaţila jsem se zjistit, jaký mají matky názor na mateřskou péči o nejmenší děti, jaké důvody je vedou k návratu do zaměstnání v průběhu mateřské resp. rodičovské dovolené. Proč si zvolily péči o děti formou soukromé placené péče, jaké jsou nevýhody této formy péče, a jaký je postoj matek s malými k rodinné politice státu. V závěru práce shrnuji vymezenou problematiku a předkládám návrhy řešení nerodičovské péče o děti do tří let věku. 5

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Rodinná politika Pro teoretickou koncepci péče o děti do tří let věku pokládám za vhodné definovat rodinnou politiku v ČR. Rodinná politika se řadí mezi oblasti sociální politiky1. Chápání a náplň sociální politiky je v kaţdém státu jiná. Počínaje nejširší koncepcí, kdy je sociální politika vykonávána především skrze státu, který ji dlouhodobě vytváří a kdy se stát různými opatřeními dotýká veškeré sociální společnosti. Pokračuje přes nástroje, jejichţ účelem je zejména sniţování negativních vlivů trţní ekonomiky. A konče nejuţší koncepcí, v rámci které je sociální politika uskutečňována prostřednictvím nouzových řešení, která zabezpečují minimální ţivotní úroveň (Ţiţková, 1997). Taktéţ rodinná politika má v kaţdém státu jiný rozměr, směřování a účel. Je moţné ji vymezit jako „soubor praktických opatření, která jsou zaměřena na rodinnou jednotku“ (Poláková, 1997, s. 235). V současné době vnímáme rodinnou politiku jako záměrnou reakci státních institucí na právní, sociální a ekonomickou stránku rodiny včetně jejich členů a okolí. Rodinná politika se opírá o právní normy, prostřednictvím kterých má rodina zajištěné právo na svobodu a sebeurčení. Cílem rodinné politiky je napomáhat k plnění především biologicko-reprodukční a výchovné funkce rodiny, jenţ jsou pro společnost zcela nezbytné. Dále rodinu ochraňuje, pomáhá jí a soustřeďuje se na sniţování rostoucích výdajů při zakládání rodiny. K cílům rodinné politiky dále patří upevnění postavení rodiny a manţelského svazku ve společnosti a všestranný rozvoj dítěte v rodině, harmonizace rodiny a zaměstnání. Na sklonku devadesátých let se odehrály významné společenské změny, kdy zejména prudký pokles porodnosti přiměl vládu věnovat větší pozornost rodině. Z tohoto důvody byly vytvořeny tři významné dokumenty. V roce 2004 vznikla Národní zpráva o rodině, v roce 2005 Národní koncepce rodinné politiky a poté Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období 2006 - 2009 (Kocourková, 2006).

1

So ciá ln í po litik a pře ds tavuje souhrn č inno stí, k ter é jsou úč e ln ě n a míř eny ke zvýš en í z ákla dn ích ţ ivo tn ích podmín e k popula c e jako ce lku a k z aj iš těn í so c iá lní s uver en ity a so ciá ln ího be zp eč í v kon tex tu hos podář ské a po litick é situ ac e ka ţ dého s tátu (Ţ iţkov á, 1997) .

6

Národní zpráva o rodině zahrnuje zejména charakteristiku a rozbor dané problematiky, aniţ by ovšem obsahovala návrhy řešení. Vztah mezi zaměstnaností ţen a péčí o nejmenší děti shledává jako nepříznivý, více se mu ale nevěnuje. Zabývá se také nástroji harmonizace pracovního a rodinného ţivota včetně výzkumných poznatků (např. Naše, 20032) a zákonným opatřením. V Národní zprávě o rodině je často uváděn zájem státu upřednostňovat osobní péči o děti do tří let věku formou dlouhé mateřské a rodičovské dovolené a sniţováním počtu jeslí. Tato péče má podle státu nejpříznivější vliv na vývoj dítěte. Národní koncepce rodinné politiky se jiţ věnuje jiné oblasti neţ předchozí Národní zpráva o rodině. Tato koncepce připouští, ţe dosavadní nástroje rodinné politiky nejsou vyhovující a celkově se rodinná politika jeví negativně, neboť: značně se sníţila kapacita státních zařízení péče o děti, pozadu zůstává sféra nefinanční pomoci rodině, nejsou zakládány rodinné organizace, s mocí ovlivnit určitá opatření, mezery jsou zejména v rovině sluţeb pro rodiny, jenţ jsou zpravidla zřizovány obcemi, kraji či neziskovými organizacemi, k dispozici nejsou ţádné daňové úlevy pro tyto sluţby (Kocourková, 2006). Národní koncepce rodinné politiky představuje komplexní pojetí rodinné politiky v ČR. Vyjmenovává moţnosti slaďování rodiny a zaměstnání a vymezuje k nim cíle, které je nutné realizovat zejména v obecné rovině. Musí být proto zajištěny takové podmínky, aby rodiny měly moţnost skutečně rozhodovat o tom, kdy budou mít děti, aniţ by sniţovaly své šance na profesní růst. Národní koncepce uvádí, ţe „zaměstnanci, kteří si udrţí profesní kvalifikaci i po dobu péče o dítě, případně si ji zvýší, nebudou pro zaměstnavatele

představovat

riziko

‚neefektivní

investice‘.

Vytvoření

lepších

předpokladů pro slučitelnost profesních a rodinných rolí by se v konečném důsledku mělo odrazit ve sníţení obtíţnější zaměstnatelnosti především ţen a v neposlední řadě také v podpoře ekonomické soběstačnosti rodin“ (Národní, 2005, s. 31).

2

T iskov á zpr áva z výzku mu „N aš e s pole čnos t 2003 “ ( Rezkov á, 2003).

7

Národní koncepce se dále zaměřuje na uplatňování rovnosti muţů a ţen v péči o děti a jejím cílem je usnadnit sladění rolí rodičů. Zahrnuje nástroje, které mají podporovat otce (tzv. angaţované otcovství), aby se více zapojovali do péče o dítě. Koncepce upravuje rodičovskou dovolenou takovým způsobem, aby na ni bylo moţné nastupovat po určitých úsecích aţ do doby neţ bude mít dítě osm let. Její souhrnná délka by ovšem byla tři roky. Koncepce rodinné politiky dále navrhuje práci z domova, častější uplatňování pruţné pracovní doby, práci na částečný úvazek a zaměstnavatele chce prostřednictvím daňových odpočtů motivovat, aby na pracovištích zřizovali dětské koutky. Cílem Koncepce je také změnit materiální pomoc rodinám s dětmi. Doporučuje valorizaci rodičovského příspěvku v souladu s mírou inflace podobně jako tomu bylo s důchody. Dále plánuje zřízení plošných přídavků na děti, úlevy na daních podle počtu dětí a navrhuje také příspěvek na péči o dítě do tří let věku nerodičovskou osobou (Národní, 2005, s. 32). Jednotlivé návrhy opatření jsou uvedeny v tabulkách Akčního plánu na podporu rodin s dětmi pro období 2006–2009 (Akční, 2006). Vzhledem ke slučitelnosti profesních a rodinných rolí jsou vymezeny tři cíle, dále co je obsahem činností pro dosaţení těchto cílů, kdo za ně odpovídá, termín realizace a forma výstupu. Mezi tyto cíle patří: Zajištění péče o děti z hlediska slučitelnosti rodinných a profesních rolí (jedná se například o analýzu stávajících podmínek a překáţek péče o děti do tří let věku a vytvoření návrhu rozvoje různých typů péče o děti do tří let věku), Vytváření příznivějších podmínek k slučitelnosti profesních a rodinných rolí v zaměstnavatelské sféře (jedná se například o vypracování návrhu podpory a motivace zaměstnavatelů) a Angaţované otcovství (jedná se například o analýzu podmínek angaţovaného otcovství) (Akční, 2006, s. 6 - 7). V roce 2006 parlament ustanovil za vládní stranu ODS, která slíbila podporu rodinám především v rovině sluţeb pro rodiny, při péči o děti, rodičům na rodičovské dovolené, otcům pečujícím o děti, pruţné pracovní úvazky a motivaci zaměstnavatelů k přijímání rodičů s malými dětmi. Základním východiskem těchto opatření je pruţnost a moţnost výběru - uznání samostatnosti rodiny a zvyšování odpovědnosti rodin za svá rozhodnutí. Vláda ODS realizovala úpravy financování mateřské a rodinné dovolené, které převzala od některých států EU. Účelem těchto změn je nabídnout rodičům kratší pobyt na rodičovské dovolené a tím je podpořit při slaďování práce a rodiny. 8

Současně také upřednostňuje alternativní prorodinné sluţby. Její snahou je rozšiřovat nabídku péče o děti do tří let věku formou vzájemné mezirodičovské péče o děti. Jedná se tedy o model, kdy rodina dostane přímé finanční prostředky, a po té si rodina zvolí, jestli je vynaloţí na osobní péči o dítě nebo na péči o dítě jinou osobou. Tento návrh by dovolil pečovat o děti mezi sousedy i kolegy, v domácnosti či v podniku. Ţena, která se stará o své dítě ve věku do šesti let, by měla moţnost pečovat ještě o jiné čtyři děti. Podmínkou by byla registrace na obecním úřadě a s rodiči hlídaných dětí by podepsala smlouvu. Vláda by zároveň určovala sazbu pro tento typ péče. Z vládních opatřeních a uvedených tří dokumentů vyplývá, ţe snahou rodinné politiky je rozšiřování nabídky zařízení péče o děti do tří let věku a systém větší podpory rodičů s dětmi mladšími tří let při slaďování pracovního a rodinného ţivota například formou motivačního programu pro zaměstnavatele. Všechny tyto kroky lze povaţovat za pozitivní a snaţící se matkám pomoci s péčí o nejmenší děti. Prorodinná opatření úzce souvisí také s nástroji rodinné politiky, kterým se věnuji v další kapitole.

1.2. Nástroje rodinné politiky na podporu rodin s malými dětmi Období, kdy ţeny s malými dětmi pobývaly doma, se od roku 1960 do dnešních dnů prodluţovalo shodně se změnami sociální politiky v naší společnosti. V osmdesátých letech byla prodlouţena rodičovská dovolená ze dvou let na tři roky, čímţ se navýšila doba, po kterou mnoho českých matek setrvalo doma s dítětem3 (Hašková, 2005). Na

počátku devadesátých let došlo také k prodlouţení období

pro nárok na čerpání rodičovského příspěvku aţ na čtyři roky. Matky, které pobíraly po dobu čtyř let rodičovský příspěvek tak přišly o nárok na pracovní pozici, kterou vykonávaly před nástupem na mateřskou dovolenou, čímţ se zvyšovala i nezaměstnanost. Pracovní trh nereagoval family friendly politikou na potřebu slaďování pracovního a rodinného ţivota a došlo také k prudkému poklesu míst v předškolních institucích. Z tohoto důvodu bylo znovu mnoho matek s malými dětmi doma déle neţ matky v době socialismu (Hašková, 2005). Navíc důsledkem tohoto sníţení počtu míst je moţné dnes do jeslí svěřit jen 3 % všech dětí, které zde mohly být umístěny v roce

3

V osmdesátých letech pobývalo aţ 45 % českých matek déle neţ dva roky s prvorozeným dítětem doma (Hašková, 2005).

9

1989 (Hašková, 2005). S těmito změnami souvisí i současné obtíţe při zařazování dětí do institucí pečující o děti mladších tří let. Rodiny s malými dětmi či rodiny, kde chybí otec, často dosahují nízkého ţivotního standardu (Kříţková a kol., 2005). Ačkoliv jsou platy ţen obvykle menší neţ platy muţů, domácnost odchodem matky na mateřskou resp. rodičovskou dovolenou ztrácí jeden ze svých důleţitých finančních zdrojů. Proto stát poskytuje matkám po porodu finanční podporu, kterou tvoří dávky státní sociální podpory a daňové úlevy (Hašková, Linková, 2002). Mezi dávky státní sociální podpory se řadí porodné, příspěvek v mateřství, rodičovský příspěvek a přídavky na děti. Porodné Porodné je jednorázovou dávkou, která má přispět k pokrytí finančních výdajů spjatých s porodem. Jelikoţ má význam plošné dávky, nestanovuje se na základě příjmu rodiny. V současnosti se porodné vyplácí ve výši 13 000 Kč4 za kaţdé narozené dítě. Příspěvek v mateřství Finanční zajištění matek po narození dítěte se dělí na peněţitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, které jsou čerpány z nemocenského pojištění. Dávka peněţité pomoci v mateřství se vztahuje na neschopnost ţeny pracovat v době krátce před a po narození dítěte. Právo čerpat peněţitou pomoc v mateřství náleţí matce po období 28 týdnů (příp. porodila-li najednou dvě nebo více dětí nebo je samoţivitelka jedná se o dobu 37 týdnů, u adopce 22 týdnů). Peněţitou pomoc v mateřství pobírá matka obvykle od začátku šestého týdne před stanoveným datem porodu, nejdříve ovšem od začátku osmého týdne před tímto datem. Peněţitá pomoc v mateřství dosahuje 69 % denního vyměřovacího základu, přičemţ je určena nejvyšší moţná denní hranice, do které je při výpočtu dávky zahrnuta výše platu (Matějková, Paloncyová, 2005). O vyrovnávací příspěvek můţe poţádat ţena, která byla vzhledem k těhotenství přeřazena na méně náročnou a tím pádem i finančně méně významnou pozici.

4

Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/porodne

10

Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek náleţí matce, která vzhledem k péči o dítě omezuje zčásti nebo úplně svou práci. Předpokladem pro čerpání rodičovského příspěvku je osobní, celodenní a náleţitá péče o dítě. Od 1. 1. 2008 si matky mohou vybrat dvouletou, tříletou nebo čtyřletou variantu vyplácení rodičovského příspěvku5: Pro dvouletou zrychlenou variantu rodičovského příspěvku ve zvýšené výměře se můţe matka rozhodnout do druhého kalendářního měsíce po měsíci, kdy dítě završí 22 týden ţivota (popř. 31 týdne ţivota, jedná-li se o vícečetný porod). Dvouletý rodičovský přípěvek se poskytuje ve výši 11 400 Kč měsíčně. Pro tuto variantu se můţe rozhodnout pouze matka, jejíţ hrubá měsíční mzda činila nejméně 16 400 Kč. Tím chce stát zamezit zneuţívání systému sociálních dávek, kdy by si matky s nízkými platy volily finančně výhodnou dvouletou variantu a další dva roky by pobíraly jiné sociální dávky. Celková suma vyplaceného rodičovského příspěvku dosahuje 216 600 Kč. O tříletou klasickou variantu rodičovského příspěvku v základní výměře můţe matka poţádat do konce 21. měsíce ţivota dítěte, přičemţ jeho měsíční výše je 7 600 Kč. Celková výše rodičovského příspěvku se rovná 235 600 Kč. U čtyřleté pomalé varianty rodičovského příspěvku ve snížené výměře je systém nastaven tak, ţe pokud matka nepoţádá o rychlejší nebo klasické čerpání, je jí do 21. měsíce věku dítěte na rodičovském příspěvku měsíčně vypláceno 7 600 Kč. Po té, aţ do čtyř let věku dítěte, čerpá měsíčně 3 800 Kč. Celková suma tak činí 224 600 Kč, coţ je o 11 000 Kč méně neţ u tříleté varianty rodičovského příspěvku. Matky dětí se zdravotním handicapem mají nárok na čerpání rodičovského příspěvku aţ do sedmi let věku dítěte. V prvním roce mají moţnost pobírat příspěvek ve zvýšené míře ve výši 11 400 Kč měsíčně. Poté uţ čerpají 7 600 Kč měsíčně.

5

Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp

11

Systém vyplácení rodičovského příspěvku je tedy postaven tak, ţe čím rychlejší je jeho čerpání, tím je i vyšší vyplácená měsíční částka. Nejvyšší celková suma je ale obsaţena v tříleté klasické variantě. Pro určitou část matek můţe být systém třírychlostího rodičovského příspěvku příznivější neţ ten dřívější. Například matce, které by se narodily tři děti vţdy po dvou letech, a která by zvolila vţdy dvouletou variantu rodičovského příspěvku, by byl po dobu šesti let měsíčně vyplácen příspěvek ve výši 11 400 Kč. Coţ je o 4 000 Kč měsíčně více neţ v minulosti. Dobu a výši pobíraného rodičovského příspěvku si lze vybrat jen v tzv. rozhodných obdobích6. Po této je jiţ zvolená varianta čerpání rodičovského příspěvku nezměnitelná. To platí i pro situaci, kdy se matka a otec v čerpání rodičovského příspěvku střídají. Navíc 1.1.2004 došlo k zrušení limitu pro výši přivýdělku, proto matky mohou mít v průběhu rodičovské dovolené jiţ jakýkoli příjem (Matějková, Paloncyová, 2005). Během této doby ale mají povinnost dítěti zajisti péči prostřednictvím dospělé osoby. Přídavky na děti Přídavky na děti představují finanční podporu, která má matkám přispět k úhradě výdajů spjatých s péčí, výchovou a výţivou nezaopatřených dětí (v případě vysokoškolských studentů mohou být čerpány aţ do 26-ti let věku). Jelikoţ se jedná o tzv. testovanou dávku, oba rodiče musí doloţit celkovou výši svých mezd za předchozí kalendářní rok, přičemţ příjmem je i rodičovský příspěvek. Tento rozhodný příjem musí být niţší neţ 2, 4násobek ţivotního minima rodiny7. Přídavky na děti jsou vypláceny ve zvýšené, základní a sníţené míře podle věku nezaopatřeného dítěte. Rodičovská dovolená Období, kdy ţena nastupuje na mateřskou resp. rodičovskou dovolenou nebo období, kdy muţ vstupuje na rodičovskou dovolenou, představuje podle § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, významnou osobní bariéru v zaměstnání. Rodičovskou dovolenou není nutné souvisle vyuţívat. V případě, ţe se matka vrátí například v desátém měsíci ţivota dítěte do zaměstnání, má moţnost aţ do doby, neţ dítě dosáhne 6 7

Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite

12

tří let věku, nastoupit zpátky na rodičovskou dovolenou. Na rodičovské dovolené můţe zůstat matka společně s otcem, avšak nárok na čerpání rodičovského příspěvku popř. peněţité pomoci v mateřství má pouze jeden z nich. Matce, která se po mateřské dovolené rozhodne vrátit do práce, musí zaměstnavatel zachovat její původní pozici. Pokud by nastala situace, kdyby tato pozice jiţ neexistovala, zaměstnavatel má povinnost jí v rámci podniku najít takovou práci, která bude korespondovat s původní pracovní smlouvou (Hašková, Linková, 2002). Matce, která do práce nastupuje po uplynutí rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen poskytnout místo uvedené v původní pracovní smlouvě, ovšem jiţ se ale nemusí jednat o daný podniku. Matku, která setrvá doma s dítětem aţ do doby jeho čtyř let věku, jiţ zaměstnavatel nemá povinnost zpátky přijmout. Dále platí, ţe zaměstnavatel musí respektovat opatření na podporu rodiny, které se vztahuje na těhotné ţeny a matky, které pečují o děti. Mezi tato opatření patří zejména přeřazení matek na jinou práci, přestávky na kojení a práce na částečný úvazek (Hašková, Linková, 2002). Přeřazení na jinou práci Pokud těhotné ţeny či matky, které se vracejí zpátky do práce před dovršení prvního roku ţivota dítěte, ohroţuje jejich pracovní prostředí na zdraví, musí je zaměstnavatel přeřadit na vhodnější pracovní místo. Jedná se především o práci o víkendech, noční práce, práci na směny, fyzicky náročnou práci, práci s nebezpečnými látkami, práci s nařízenými přesčasy a sluţební cesty (Hašková, Linková, 2002). Kuchařová (2006) ovšem uvádí, ţe zaměstnavatelé v tomto směru často nerespektují zaměstnankyně s malými dětmi, čímţ se dopouštějí skryté diskriminace. Přestávky na kojení Kojícím matkám s dětmi do dvanácti měsíců ţivota, které pracují na plný úvazek, je zaměstnavatel povinen v průběhu pracovní doby vymezit dvě třicetiminutové přestávky na kojení. Za tyto přestávky matkám náleţí náhrada příjmu v podobě průměrného platu (Hašková, Linková, 2002).

13

Práce na částečný úvazek Podle Haškové a Linkové (2002) většina zaměstnavatelů obchází svou povinnost zajistit těhotným ţenám a matkám, které pečují o děti do patnácti let věku flexibilní reţim práce. Mezi tzv. kvantitativně flexibilní formy práce se řadí tedy práce na částečný úvazek, dále flexibilní pracovní doba, flexibilní pracovní den, flexibilní pracovní týden, flexibilní čtyřtýdenní pracovní období, stlačený pracovní týden a sdílení pracovního místa (Plasová, 2005). Tyto formy práce ovšem nejsou na českém pracovním trhu příliš zastoupeny. Nejvíce uplatňovaným kvantitativním reţimem pruţné pracovní doby je právě práce na částečný úvazek. Matka má moţnost si snadněji rozvrhnout čas mezi péči o dítě a prací a zároveň dokáţe hospodařit s časem tak, aby se její návrat do zaměstnání co nejméně dotkl dítěte a celé rodiny. Avšak problémem je, ţe na jedné straně zaměstnavatelé ţenám s malými dětmi obvykle částečný úvazek nenabízejí, na druhé straně kvůli niţšímu počtu odpracovaných hodin a tedy i niţšímu platu matky nemají o částečné úvazky zájem (Hašková, Linková, 2002). Druhým typem pruţnosti je kvalitativní pruţnost pracovní doby, do které se zařazují nové a v českém pracovním prostředí nepříliš uplatňované formy práce, kterými jsou práce doma a outsourcing8. Smysl pruţných pracovních reţimů spočívá především v omezení času stráveného v práci a poskytnutí času pro péči o dítě doma. Z uvedených opatření rodinné politiky na podporu rodin s malými dětmi lze usuzovat, ţe jsou určena zejména pro matky, které chtějí setrvat doma s dětmi aţ do jejich tří let věku, a které se nepotřebují v průběhu rodičovské dovolené pracovně realizovat. Všechny matky ale tato představa nemusí naplňovat, proto se snaţí najít způsob, jak co nejlépe skloubit zaměstnání a péči o děti.

8

Ou tsour c ing se pouţ ívá př edev š ím v odvě tv ích j ako ho te ln ic tv í a poho stin s tv í, p ro mo ţnos t s i n aj mou t pokojsk é, zdra vo tn ík y apod. Př i ou tsour c ingu má z a mě s tn an ec u zavř enou smlo uvu o d ílo (H a šková, L inkov á, 2002).

14

2. Vývoj rodiny v souvislosti s péčí o nejmenší děti Rodina je základní stavební jednotkou společnosti, přičemţ od počátku své existence prochází změnami v souvislosti s tím, jak se mění společnost. Z tohoto důvodu také ovlivňuje volbu matek ohledně nerodičovské péči o děti. Rodinu tvoří skupina jedinců, které navzájem spojují příbuzenské vztahy (Giddens, 2003). Moţný (2002) uvádí, ţe se rodina skládá z více generací, kterými jsou prarodiče, rodiče a jejich děti. Do rodiny se dítě rodí a po matce a otci dědí genetickou informaci. Rodina je proto pro dítě nenahraditelná, zcela ovlivňuje celistvý vývoj jeho osobnosti. Hajnal (1965) rozeznává dvojí uspořádání rodiny, které vznikly v Evropě na počátku 16. století. Rozhraní obou uspořádání tvoří tzv. „Hajnalova linie“ mezi Terstem a St. Peterburgem, u nás se tedy nachází na hranici Moravy a Slovenska (Rabušic, 2001). První uspořádání označil jako Severozápadní model (jehoţ součástí jsou Čechy a převáţná část území Moravy), který se vyznačuje následujícími rysy rodiny: rodinu tvoří malý počet členů (obvykle 4 – 5 jedinců), jedná se tedy o nukleární rodinu, kde se příliš nepěstují vztahy s širším příbuzenstvem, poměrně vysoký věk (25 - 26 let) osob vstupujících do manţelství, navíc dříve snoubenci pro vstup do manţelského vztahu potřebovali určitou půdu, kde by si vytvořily své zázemí a obstarávali vlastní obţivu. To se některým nepodařilo, coţ se projevilo na 10 % – 25 % muţů a ţen, kteří zůstali po celý ţivot sami, podle dědického práva zdědil majetek prvorozený syn, který měl povinnost vyplatit svou matku a ostatní sourozence, kteří museli opustit rodný dům a nastoupili do jiných rodin, kdy vykonávali pomocné práce (Rabušic, 2001). Pro druhý Jihovýchodní model uspořádání rodiny je charakteristický: vyšší počet členů rodiny, která je výhradně tvořena na základě patrilinearity, manţelský svazek je uzavírán častěji, poněvadţ ostatní sourozenci jiţ nejsou nuceni odcházet z domova, snoubenci vstupují do manţelství ve věku 20 – 21 let,

15

objevuje se zde tzv. neolokalismus, kdy v jedné domácnosti obvykle ţijí dva manţelské páry, z hlediska dědického práva, nebylo jednoznačně určeno, kdo má dědit (sestry se vyvdávaly a bratři zůstávali doma) (Rabušic, 2001). V minulosti se česká společnost řadila do Severozápadního modelu rodiny. Avšak po roce 1948, vlivem komunistického reţimu, nastal posun směrem k jihovýchodnímu modelu. Totalitní systém prosazoval rodinu a její sociální síť jako základ společnosti, bez které jedinec nic nezmůţe (Rabušic, 2001). Významné změny pocházejí z období od konce první světové války, které se odehrávají zejména v základní rovině rodiny. Vzhledem k péči o dítě nastal posun v souvislosti se šířením spolehlivější antikoncepce. Intimní stránka ţivota jedince jiţ nepředstavuje jenom prostředek pro početí dětí, ale ţena má moţnost si své mateřství naplánovat. V současné době jsou řízené porody především u mladých lidí vnímány pozitivně, protoţe jim umoţňují seberealizaci (studium, cestování, profesní kariéru). Další změna se týkala jednotlivých rodinných funkcí, které postupně začaly přebírat ostatní instituce. Škola přejímá výchovnou funkci, zdravotnická a sociální zařízení se starají o nemocné jedince, seniory a osoby s různým druhem postiţení, veřejné sdělovací prostředky informují o aktuálních trendech zdravého ţivotního stylu apod. Rodina má ovšem stále nezastupitelné místo při zajišťování emocionální a ochranné funkce (Moţný, 2002). Počátek dvacátého století se vyznačoval odlišným chápání kaţdodenního ţivota muţe a ţeny, kteří vykonávali rozdílné povinnosti a zastávali jiné společenské postoje, neţ jaké mají v současnosti. Dříve muţ představoval autoritu a ţivitele rodiny, zatímco ţena vůči němu zaujímala podřízené postavení a starala se o děti a domácnost. Muţi se citově neprojevovali, ale prezentovali svou moc a nadvládu nad ţenami a s jistotou vykonávali svá rozhodnutí. Ţeny neměly právo se dále vzdělávat, tato výsada příslušela pouze muţům. V minulosti došlo také k proměnám role otce a matky v rodině, které jsou spjaté s reorganizací trhu práce. Upouští se od manuální práce, která je z velké části nahrazena technikou a vzrůstá význam zaměstnání, kde je vyuţíván vzdělanostní potenciál. Na konci padesátých let se ţeny svou účastí na pracovním trhu vyrovnávají muţům a zaměstnání pro ně představuje součást ţivota (srov. Moţný, 2002, Rabušic, 2001).

16

Na sklonku šedesátých let vzniklo nové sociologické označení rodiny, tzv. dvoukariérové rodiny s jedním nebo více dětmi, kde si muţ i ţena budují svou vlastní profesní kariéru. V těchto dvoukariérových rodinách je často uplatňována rovnější dělba práce a je zde oslabena tradiční role otce a matky v rodině (Maříková, 2000). V současné době platí jiţ jiné poměry, kdy se ţeny vzdělávají na vysokých školách a nacházejí své místo v nejrůznějších funkcích veřejného ţivota. V rodině se stále více uplatňují rovné šance, kdy si muţ a ţena důvěřují a navzájem se doplňují (Satir, 1994). Uvedené změny ovšem neovlivňují rodinu v tom smyslu, ţe by ztratila své nezastupitelné místo ve společnosti. Mnoho muţů a ţen vnímá jako smysl ţivota manţelství, ve kterém pečují o své děti. „Uţ desítky let se tvrdí, ţe klasická evropská monogamní rodina je v krizi. Byla v ní nepochybně i dříve, i kdyţ v jiném směru neţ dnes, a zůstane v ní trvale. Přes všechny výhrady k plnění jejich funkcí však zůstává úplná rodina optimálním výchovným prostředím pro děti a polem pro přenášení vytvořených ţivotních hodnot do dalších pokolení“ (Kučera, 1990, s. 458). Institut rodiny se nemůţe rozpadnout, bude mít jen jinou podobu (Moţný, 2002). Trapková a Chvála (2005) rodinu označují jako sociální dělohu. V průběhu rozvoje je totiţ nutné dítěti zajistit ochranu před vlivy okolí, podobně jakou mělo uvnitř těla matky. Matoušek (2003) uvádí, ţe „rodina je prvním a dosti závazným modelem společnosti, s jakým se dítě setkává. Předurčuje jeho osobní vývoj, jeho vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory. Tímto způsobem osobitě zabarvuje to nejpodstatnější, co dítěti předává – sociální dovednosti, bez kterých se ono v dospělosti neobejde“ (Matoušek, 2003, s. 9). V rodině dochází také k primárnímu začleňování dítěte do společnosti, kdy rodina definuje postoj dítěte ke společnosti a má hlavní úlohu pro jeho sociální vědomí. Mezi významné rysy rodiny patří i zabezpečení emocionální a hmotné opory dítěti a vytváření společné domácnosti (Matoušek, 2003). Podle Heluse (2007) se rodina v dnešní době vyznačuje celkem pěti charakteristikami. Pro rodinu je typické nukleární sloţení, které představuje několik jedinců s příbuzenskými vztahy. S nukleární rodinou jsou spjaté i další dva znaky, coţ jsou dvougenerační a manželská rodina, kde rodiče a děti tvoří jádro rodiny. Pro dvougenerační rodinu jsou příznační rodiče a jejich děti, o které rodiče pečují a vychovávají je. Další rysem typickým pro současnou rodinu je její vztahová intimita, kdy si členové rodiny uchovávají intimní zónu, do které mohou vstoupit pouze blízcí

17

jedinci. Pátou charakteristikou rodiny je privátní individualizace, coţ znamená, ţe jedinec provádí rozhodování samostatně a odpovědně a bez vlivu předsudků. V této kapitole jsem se věnovala vývoji a znaky současné rodiny. Na to navazuje další kapitola, ve které se zabývám vývojem mateřské péče o děti do tří let věku.

2.1. Vývoj mateřské péče o nejmenší děti Mateřská láska, mateřský pud a odpovědnost matky za péči o děti lze vnímat jako její biologickou vlastnost spjatou se samotným vznikem lidstva. Ovšem při návratu do minulosti je zřejmé, ţe tyto mateřské projevy představují sociální konstrukt zformulovaný aţ na konci osmnáctého století (Robertson, 1995). Ještě v první polovině osmnáctého století si matky z důvodu vysoké kojenecké mortality často udrţovaly vlaţný citový vztah k čerstvě narozeným dětem. Tímto nezájmem se snaţily preventivně chránit pro případ, ţe by o své dítě přišly (Moţný, 1990)9. Jelikoţ si matky k dětem nevytvářely citové pouto, odráţelo se to i na nedostatečné mateřské péči. Ta mohla být původcem ale i následkem úmrtnosti těchto nejmenších dětí. Výjimkou byl ale prvorozený syn, kterému náleţelo dědické právo, a kterému byla věnována dostatečná péče a rodičovská přízeň (Badinter, 1998). V této době matky neměly odpovědnost za péči o děti. Jejich postavení ve společnosti bylo moţné přirovnat k pozici muţů, přičemţ sociální zařazení ţen určovalo míru jejich vlivu. Zároveň se zde objevily první známky feminismu, který se i přes osvícenské názory hlásající návrat matek k péči o děti, významně uchytil na konci devatenáctého století (Badinter, 1998). Během starověku aţ do novověku bylo nutné zvýšit počet narozených dětí, které měly v dospělém věku skrze zemědělské práce, představovat hospodářskou vyspělost dané země. S rozmachem průmyslová revoluce ovšem klesl význam této práce. Pro ekonomický růst státu bylo důleţité zejména vzdělání, které jiţ převyšovalo hodnotu manuální práce. To bylo důvodem, proč potřebu co největšího počtu dětí předčil poţadavek na kvalitní péči, výchovu a vzdělání dětí. Daumard (in Robertson, 1995) popisuje, ţe počátkem devatenáctého století tvořili paříţskou rodinu z vyšších 9

Moţný j ako př ík lad uvá d í d ílo Mich e le d e Monta igne . Ten n aps a l: „ Z tra til j se m dvě n ebo tř i dě ti, ov še m j eš tě v koj en ec ké m v ěku, i kd yţ n e b ez líto s ti, te d y p ře c e b ez h lubok ého zá r mu tku “ (Moţný , 1990, s . 43).

18

společenských vrstev rodiče a obvykle dvě děti. Jedná se tedy o změnu ve vnímání mateřské péče, kterou vedle hospodářského zájmu ovlivnila také osvícenská filozofie. K nejvýznamnějším osobnostem osvícenství se řadí Rousseau, který zcela novým způsobem nahlíţí na vztah matky k dítěti. Všechny děti pokládá za lidské bytosti, které mají zvláštní nároky na péči. Jedná se především o zajištění obţivy, hygienické potřeby, ochranu zdraví, potřebu zábavy a výchovně-vzdělávací činnosti (Robertson, 1995). Přičemţ tyto nároky mají přednost před potřebami matek. Rousseau tak vytvořil zcela nový model matek, které by měly své mateřství bezvýhradně přijímat. Tento proces změny trval bezmála sto let. Rousseau nesouhlasil především s fixací dětí v povijanech a s častým vyuţíváním kojných (Robertson, 1995). Ačkoliv matka po zabalení dítěte do povijanu mohla vykonávat běţné práce, dítě se nebylo schopno pohnout. Robertson (1995) konstatuje, ţe se na konci osmnáctého století z Paříţe poslalo aţ 80 % dětí na venkov ke kojným a na výchovu na dobu několika let. Na počátku devatenáctého století se tak podařilo matky přijmout k tomu, aby začaly kojit. Osvícenská filozofie představovala mléko biologické matky10 jako nejlepší moţný zdroj dětské výţivy. Matky, které kojily své děti, měly slíbeno zachování manţelovi přízně. Naproti tomu byly nekojící matky zastrašovány nemocemi, které je postihnou, pokud nebudou kojit. Ţeny pozvolna přijímaly novou úlohu matky, přičemţ přemýšlely nad tím, jak se mohou uplatnit ve společenské a zároveň i v rodinné sféře. V průběhu devatenáctého století některé ţeny vnímaly své mateřství jako problém, jiné zase jako běţnou součást ţivota. Pouze část ţen pokládala osobní péči o děti za své rozhodnutí (Badinter, 1998). Robertson (1995) zmiňuje, ţe se toto období, typické svým kladným i záporným vztahem k dětem, vyznačovalo názorovými konflikty mezi puritánskou etikou a osvícenstvím. Role matky pečovatelky se ujala zejména ve střední třídě měšťanských ţen, které nevykonávaly zemědělské práce, neusilovaly o společenský rozvoj, ani se nevěnovaly vzdělávání. Péče o děti těmto ţenám přinesla novou a společensky významnou náplň ţivota (Badinter, 1998). Stejně tak i současné matky, které jejich manţelství nenaplňuje, vnímají jedinečnost mateřské role. Proto se jim často rodí více dětí, většinou z důvodu, aby se zbavily pocitu neúspěchu v partnerském ţivotě, a co nejdále odkládaly stav osamocení. Přestoţe jim nemusí vyhovovat podmínky spjaté s péčí o děti, nechtějí nic na této situaci měnit (Badinter, 1998). V ţivotě ţen z vyšších 10

S ew e ll (1869 in Rober tson, 1995) zdůvodňuje , pro č ma te řsk é mlé ko v enkovské matk y n en í vhodn é pro d ítě z bur ţoa z ie.

19

společenských vrstev nedošlo v průběhu osmnáctého století k ţádným významným událostem. Tato skutečnost koresponduje s tezí Badinter (1998) o dřívějších a dnešních ţenách: „Kdyţ má ţena ambice (společenské, intelektuální anebo profesionální tak jako dnes) a prostředky k jejich dosaţení, láká ji mnohem méně investice času a energie do výchovy dětí ve srovnání s ostatními ţenami“ (Badinter, 1998, s. 166). Osvícenství se vyznačovalo zásadou společenské rovnosti (stále ovšem v rámci jednotlivých sociálních vrstev) a vlastního blaha, které se projevovalo především ve vyšším ocenění významu lásky. Badinter (1998) konstatuje, ţe došlo také k rovnějšímu pojetí vztahu mezi muţem, ţenou a dětmi. Příčinou bylo sníţení moci muţe v rodině a poţadavek na akceptování potřeb dítěte. Ačkoliv se rovnost muţe a ţeny v reálném ţivotě příliš neprojevila, v mnoha rodinách fungovaly velmi pozitivní vazby. Na konci osmnáctého století byla zformulována odpovědnost rodičů za péči o děti. Další století matce vedle mateřské péče přisoudilo i odpovědnost za výchovněvzdělávací působení na děti. Tím jí byla přidělena také společenská zodpovědnost, přičemţ v rodinné sféře se jednalo o zajištění blaha pro všechny členy rodiny. Ve dvacátém tzv. „stoletím dítěte“, vzniklo pojetí mateřské viny pro situaci, kdy by dítě postrádalo potřebnou lásku a péči uplatňovanou v tom kterém státu (Badinter, 1998). Zvyšující se odpovědnost matek vedla ke sniţování moci muţe v rodině, kterou měl aţ do osmnáctého století. Jeho autorita se dále udrţovala pouze na venkově při předávání řemesla z otce na syna. Muţ ţijící ve větším městě se stal především ţivitelem rodiny, přičemţ tato jeho finanční role způsobila omezení jeho kontaktu s dětmi. Určitou autoritu si ovšem uchoval ve formě příjmení, které po něm přebírá jeho ţena a děti, čímţ je začleňuje do společenského ţivota (Moţný, 2002).

2.2. Současné pojetí mateřské péče o děti do tří let věku Zajištění osobní a celodenní péče o děti do tří let věku můţe znamenat problém, který překonává moţnosti matek, rodin a stává se problémem celé společnosti. Současnou společnost ovlivňují strukturální, institucionální a kulturní změny, které zasahují do tradičního utváření rodiny. Za zásadní změny mající vliv na celodenní péči o nejmenší děti v rodině lze povaţovat (Giddens, 1998, Bauman, 2000):

20

1) Demografické změny rostoucí věk ţen při narození prvního dítěte a stárnutí populace11, klesá počet sňatků, zvyšuje se věk vstupu do manţelství, vysoká míra rozvodovosti, vznikají nové formy souţití, kterými jsou bezdětné partnerství, nesezdané souţití, rodiny s jedním dospělým členem, partnerství osob stejného pohlaví. 2) Změny na trhu práce jako důsledek globalizace zaniká tradiční pracovní úvazek zastávaný na jednom místě, v určitou dobu, za přesně daných podmínek, rostou poţadavky na flexibilitu zaměstnance, časová a prostorová flexibilita stírá rozdíly mezi individuálním a pracovním časem a prostorem, vytvářejí se flexibilní formy práce, nastává změna ve struktuře pracovních pozic, rostou poţadavky na kvalifikaci zaměstnanců, ideální zaměstnanec nemá osobní závazky, které by mu bránily ve vykonávání zaměstnání. 3) Hodnotové změny dochází k individualizaci, přičemţ se ztrácí smysl tradičních závazků a roste důleţitost osobní spokojenosti, potřeba seberealizace a navázání osobní identity, zaniká tradiční pojetí rodičovství a rodiny, roste význam volného času a zábavy, pokračuje emancipace ţen, snaha vytvořit genderově12 rovné příleţitosti. Kombinace práce a rodiny je často problematická, a aby došlo ke zdárnému sladění obou oblastí je zapotřebí vzájemné kooperace rodiny, zaměstnavatelů a

11

D louho le tý úb ytek fertility z a p oča l j iţ v 60. le t 20. s to le tí, od 80. le t ovš em př ekona l me z p o tř ebnou k re produkc i ob yv a te ls tva (2,08 dítě te n a ţenu) ( Šalamounov á , 2006) . 12 P oje m „ g end er“ př edsta vuje ku lturn ě ov livně ná oč ek ává n í ro lí mu ţ ů a ţen ve s polečnos ti. Na z ák ladě trad ičn ího mo d e lu - ţen y z as táv a ly do má c í p r ác e a pé č e o d ěti a mu ţi byli ţ iv ite li rod in y. Mu ţ ská ro le b yla vn ímá n a j ako spo leč ens ky vý zna mn ěj ší a z toho to důvodu b yla po z ic e mu ţ e ve so c io ekono mic k é sféře n adřaz ena po stav en í ţe n y. To s e projevuj e i n a souč a sné n erovn é g ende rové s truk tuře spo lečno s ti.

21

politických opatření. Van der Kaa (1987 in Sirovátka, 2006) spatřuje proměny v reprodukčním chování rodiny spjaté s hodnotovými změnami ve společnosti. Vývoj těchto změn pojmenovává druhou demografickou tranzicí. Van der Kaa se domnívá, ţe proměny v reprodukčním chování jsou zapříčiněny zrovnoprávněním ţen ve většině oblastí ţivota ve společnosti. V souvislosti s rostoucí emancipací ţen na jedné straně ţeny dosáhly větší genderové rovnosti ve sféře veřejné (tedy co se týče vzdělání či pozice na trhu práce), ale na straně druhé se stále potýkají s genderovou nerovností ve sféře soukromé (týkající se péče o rodinu a domácnost). Ţeny mají podobné moţnosti jako muţi, pokud jde o vzdělání nebo pracovní kariéru, kdyţ ale dojde na zakládání rodiny, musejí se těchto moţností vzdát (Kříţková a kol., 2005, s. 56). Česká společnost předpokládá, ţe ţeny svůj ţivot zasvětí dítěti a jeho potřebám na úkor svého kariérního růstu, svých osobních potřeb a zájmů a tento způsob ţivota je bude naplňovat. Tato představa vytváří na ţeny značný sociální nátlak, kterému se obvykle podvolí. Většina matek proto zůstává doma, aby byly vzornými matkami, jak praví nepsaná, ale často uznávaná zásada, ţe dobrá matka se věnuje výlučně péči o své dítě (Manea a kol., 2006). Současně tím tyto ţeny korespondují s přerušovanou pracovní dráhou, jelikoţ opouští své zaměstnání a nastupují na mateřskou a rodičovskou dovolenou. Na trh práce se vrací aţ ve chvíli, kdy dítě navštěvuje předškolní zařízení. V naší společnosti si 50 % populace myslí, ţe na dítěti mladším tří let se negativně projeví skutečnost, kdy matka vykonává své zaměstnání (Janoušková, 2004). Matka značně ovlivňuje vývoj dítěte, neboť předpokladem pro zdravý vývoj dítěte je zajištění mateřské lásky. Nejdůleţitější fází vývoje dítěte jsou jeho první dva roky ţivota (Janoušková, 2004). Neustálý kontakt matky s dítětem má na dítě stabilizační vliv, jenţ mu poskytuje pocit jistoty a klidu. Stejně tak i matka, pokud doma celodenně pečuje o dítě, má větší trpělivost, pochopení a neustále se dítěti věnuje (Woodhead, 1997 in Janoušková, 2004). Z toho lze vyvodit, ţe ţeny, které volí nástup do zaměstnání, kdy je jejich dítě mladší tří let, porušují základní představu o matkách pečujících doma o děti. Avšak Janoušková (2004) zároveň konstatuje, ţe dosud senepodařilo zcela dokázat nepříznivé účinky výchovy dítěte nerodičovskou osobou. Výzkum (Janoušková, 2004), jehoţ cílem bylo zjistit, jestli ţeny, které do dvou let věku dítěte opětovně nastoupily do zaměstnání a péči o dítě svěřily jiné osobě, vnímají sociální nátlak vyplývající z porušení společenské představy o roli matky, a jak tomuto nátlaku čelí, přinesl důleţité poznatky. Janoušková vypozorovala ve sděleních ţen přetrvávající genderové stereotypy. Takřka všechny účastnice výzkumu uvedly, ţe 22

vnímají nátlak svého okolí, a taktéţ vlastní vinu, ţe o dítě pečuje jiná osoba (babička nebo otec). Právě mezigenerační výpomoc je v péči o nejmenší děti často velmi důleţitá. Zvláště na vesnicích a malých městech přetrvává zvyk, ţe některé mladé rodiny ţijí poblíţ svých rodičů, kteří jim s péčí o děti pomáhají. Kuchařová (2006) uvádí, ţe pokud (v 74 %) starší generace pečuje o svá vnoučata, tak téměř 90 % prarodičů pečuje o děti pravidelně nebo někdy pokud jsou matky pracovně zaneprázdněny, potřebují si vyřídit své záleţitosti (např. na úřadech, záliby), jestliţe jsou děti nemocné nebo potřebují hlídání o prázdninách. Tabulka č. 1. Druhy výpomoci prarodičů s péči o děti v % Pravidelně Někdy Ne

N

Pečují o děti během pracovní nepřítomnosti matky 29,1

56,0

14,9 529

Pečují o děti během soukromých záleţitostí matky 24,5

64,5

11,0 601

Pečují o děti v době nemoci

20,7

62,2

17,1 603

Pečují o děti o prázdninách

22,5

67,1

10,4 599

Pečují o děti o víkendech

8,2

65,1

26,7 600

Zdroj: Kuchařová (2006). Mezigenerační péče o děti patří tedy mezi často vyuţívané způsoby péče o děti. Kuchařová (2006) ale ve svém výzkumu poukazuje také na situace, kdy starší generace nevychází mladé rodině s péčí o děti vstříc. Příčinou mohou být nemoci prarodičů, příliš velká vzdálenost bydliště či nedostatek času z důvodu jejich pracovní aktivity. Pouze malý počet rodičů by kvůli konfliktním vztahům a nedostatečné komunikaci nesvěřil své děti do péče prarodičů. Péče o dítě v rodině je tedy nejvhodnější formou podpory zdravého a příznivého rozvoje dítěte. Na druhé straně pro matky, které se v průběhu mateřské resp. rodičovské dovolené vracejí do práce, můţe péče o děti do tří let věku ve veřejném zařízení znamenat zpomalení psychosociálního vývoje dítěte. Určitý předěl mezi rodičovskou a veřejnou péčí představují mateřská centra, kterým se věnuji v další kapitole.

23

3. Mateřská centra Mateřská centra začala vznikat z podnětu matek, které osobně a celodenně pečují o děti na mateřské resp. rodičovské dovolené. Dlouhodobá péče o děti v domácnosti obvykle způsobuje pocit osamocení, který zapříčinilo přerušení pracovní procesu včetně omezení většiny sociálních vztahů. Mateřská centra těmto matkám napomáhají zvládnout pocit izolace i všední koloběh činností spjatých s péčí o děti. Během devadesátých let zahájila svou činnost první mateřská centra, která jsou určena matkám a jejich dětem, otcům a ostatním členům rodiny. Tato centra se objevují zejména ve větších městech, kde častěji dochází k pocitu osamění. V roce 2001 byla zaloţena Síť Mateřských center. Jedná se o občanské sdruţení, jehoţ cílem je podpora stávajících mateřských center formou poradenství a nabídkou prostor pro realizaci společných plánů. Dále tato Síť nabízí podporu jedincům, kteří zřizují další mateřská centra, a informuje také společnost o činnosti mateřských center. Členem tohoto sdruţení je takové mateřské centrum, do kterého mají přístup jedinci ze všech sociálních prostředí. V současné době má Síť Mateřských center 304 členů.13

3.1. Činnost mateřských center Mateřská centra plní funkci míst vytváření sociálních vztahů a vzájemného setkávání rodiči, přičemţ je zde vytvořen prostor pro děti a jejich hry. Kaţdý má moţnost se zapojit do nabízených činností, které se specializují zvlášť na děti či rodiče nebo dohromady na rodiče a děti. Mateřská centra nabízí moţnost vzdělávání, rekvalifikace, sportovního vyţití a mnoho dalších zájmových aktivit. Pro rodiče je určeno poradenství, přednášky a semináře s náměty vztahující se na mateřství a rodičovství, bazary dětského oblečení, bot a hraček a hlídání dětí (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 21). Děti mají moţnost si hrát na dětském hřišti nebo si procvičovat své dovedností (malování, zpívání, plavání apod.). Mezi společné činnosti rodičů a dětí patří oslavy narozenin a svátků dětí, tvůrčí aktivity (např. příprava na Velikonoce, Vánoce), výlety a pohybové aktivity (Štěpánková, Jaklová, 2006).

13

Zdroj h ttp ://www. ma te rs ka - c en tra .cz /c lenove /se zn a m - c lenu /

24

3.2. Právní úprava mateřských center Mateřská centra patří mezi nevládní neziskové organizace, která mají, jak jiţ jsem uvedla obvykle podobu občanských sdruţení. Jsou zřizována na základě dobrovolnictví, často z podnětu rodičů dané oblasti. Podobu občanského sdruţení vymezuje zákon č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů, ve znění pozdějších právních předpisů. Toto sdruţení mohou zaloţit alespoň tři osoby, z nichţ přinejmenším jedna musí být plnoletá. Současně je nutné předloţit projekt k evidenci Ministerstvu vnitra. Tento projekt musí splňovat stanovy pro vznik občanského sdruţení. Jedná se o sdělení: názvu občanského sdruţení a kde sídlí, záměru aktivit, které musí být v souladu se zákonem, struktury občanského sdruţení, postupu jejich jmenování, zvolení představitelů sdruţení kompetentních vykonávat rozhodnutí, zásad hospodaření (Štěpánková, Jaklová, 2006).

Ministerstvo vnitra zavede občanské sdruţení do evidence, čímţ je sdruţení zaloţeno. Další chod mateřských center jiţ ovlivňují rodiče svými schopnostmi a zájmy.

3.3. Hmotné zabezpečení mateřských center Mateřská centra získávají na svůj provoz finance pomocí fundraisingu14 orientovaného na soukromou (formou sponzorských darů) a veřejnou sféru (prostřednictvím opatření umoţňujících zaţádat o grant). Prostředky na chod plynou i z rozpočtu obcí a měst, ve kterých mateřské centrum působí. Různé subjekty mohou podpořit činnost centra formou poskytnutí zázemí pro jeho činnost, bezplatnými kurzy a semináři apod. (Štěpánková, Jaklová, 2006).

14

Pojem fundraising označuje systematické aktivity, jejichţ cílem je získat finanční nebo jiné zdroje pro činnost neziskových organizací. Pozornost je zaměřována na podniky, nadační fondy, obce, kraje, vládní instituce, dotační programy EU. Fundraising také umoţňuje organizovat benefiční činnost, prodej vlastních produktů či sluţeb.

25

3.4. Společenská úloha mateřských center Mateřská centra svou neformální povahou zapojují matky na rodičovské dovolené do společnosti, podporují vzájemnou toleranci a snaţí společnost zbavovat obecně platných předsudků. Mateřská centra se svými aktivitami podílejí na společenském upevnění mateřské role. Děti se zde setkávají se skupinou stejně starých dětí a vnímají matku i v jiné rovině, neţ jak ji znají z domova. Na základě příkladu se zde určují potíţe, které mohou rodinu potkat, hledají se východiska a společně se vyvozují závěry. Rodiče jsou také informováni, jak mohou trávit volný čas s dětmi. Mateřská centra umoţňují matkám mít přehled o dění na trhu práce, čímţ povzbuzují jejich sebedůvěru. Sluţby mateřského centra jsou určeny všem jedincům bez ohledu na národnost, sociální původ, osobám s handicapem, uprchlíkům apod. V mateřských centrech se rodiče s dětmi sdruţují a tráví společné chvíle s ostatními rodinami. V porovnání s veřejnými zařízeními péče o nejmenší děti tedy neposkytují celodenní péči. Moţností péče o nejmenší děti ve státních zařízeních se budu věnovat v následující kapitole.

4. Institucionální systém veřejné péče o děti do tří let věku Institucionální systém péče o nejmenší děti umoţňuje dětem do tří let věku navštěvovat jesle, které jsou v kompetenci Ministerstva zdravotnictví (dále jen MZ). Jesle představují případě, kdy matky nemohou počítat s pomocí babiček nebo si z jakýchkoliv důvodu nemohou dovolit jinou formu péče, moţnost podpory matek, které se v průběhu rodičovské dovolené vracejí do svého zaměstnání.

4.1. Vývoj institucionální péče o děti do tří let věku Zařízení péče o nejmenší děti byly zakládány na počátku devatenáctého století. Vznik institucionální předškolní péče se datuje do roku 1832, kdy v Praze zahájily svou činnost první dvě dětské opatrovny (Organizace, 2008). Zpočátku se jednalo o soukromé opatrovny zaloţené na dobročinnosti. Především chudým dětem zde byla

26

poskytována výchova a základy vzdělání. Koncepce prvních opatroven byla časem překonána zaloţením předškolních institucí spravovaných charitou. Nacházelo se zde mnoţství institucí typu dětských zahrádek, které často nabízely výchovu postavenou na principu dětské hry (Organizace, 2008). Školský zákon z roku 1869, jenţ poloţil základ pro školskou soustavu, která se udrţela aţ do roku 1948, zahrnoval nařízení vztahující se na předškolní instituce. Významnou úlohu pro chod těchto institucí měla Marie Riegrová - Palacká, která se zaslouţila o zřízení jeslí pečujících o nejmenší děti (Kuchařová, 2006). Ustanovení z roku 1872 rozlišovalo význam opatroven a jeslí jako pečovatelských zařízení pro nejmenší děti. Do opatroven byly umisťovány také děti starší tří let. Jesle musely splňovat zdravotní kritéria a byly určeny pro děti ve věku do tří let. Program jeslí byl schválen podle plánu osnov vztahující se na provoz těchto zařízení, jenţ Marie Riegrová - Palacká podala v květnu v roce 1883. V Praze byly první městské jesle zprovozněny v březnu roku 1884 (Bahenská, 2005). Zákon z roku 1960 pro předškolní výchovu určil jesle pro děti od narození do tří let věku, mateřské školy pro děti od tří do šesti let věku a dále společné instituce jeslí a mateřských škol. Zároveň byly zahájeny aktivity pro vznik ucelené výchovně vzdělávací soustavy pro děti od narození do šesti let věku. Plán výchovného působení jeslí a mateřský škol z roku 1967 vymezil poţadavky na výchovu pro kaţdou věkovou kategorii pro děti od narození do šesti let věku (Králíková a kol., 1977). Tento plán byl v oddíle pro jesle nezávazný, v oddíle pro mateřské školy uţ závazný. V plánu výchovně - vzdělávacího systému z roku 1976 je uvedeno, ţe instituce předškolní výchovy (jesle a mateřské školy) mají společnou výchovnou a sociální sloţku, s cílem zajistit dětem všestranný a harmonický rozvoj, a nabídnout jim moţnost dalšího vzdělávání. V roce 1978 vyšel zákon o školských zařízeních, který do předškolní výchovy řadí jesle, mateřskou školu, společné zařízení jeslí a mateřských škol a dětský útulek, který fungoval jen v období sezónních zemědělských prací (Organizace, 2008). V roce 1978 byl vydán také nový Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy15, který se ovšem neujal kvůli nadměrným nárokům a vysokou závazností. V té době rostly provozní náklady jeslí a zároveň docházelo ke sniţování počtu míst v jeslích. Úbytek porodnosti způsobil sníţení počtu dětí daného věku. Počet dětí v jeslích se mezi 15

P rogra m v ý chovné pr ác e p ro je s le a ma te ř sk é š ko l y z roku 1978 b yl v ro ce 2001 n ahraz en Rá mc o vý m vz dě láv ac ím p rogra m pro před ško ln í v zd ě láv án í, k terý b y po zděj i ak tu a lizov án a v yd án j ako Rá mc ový v zdě láva c í progr a m pro př edško ln í v zděláv ání s úč inno s tí od 1 . 3. 2005.

27

roky 1980 - 1989 propadl z více neţ 52 tisíc na něco málo přes 36 tisíc dětí (Statistická ročenka, 1990). Nadále se ovšem zachovaly tzv. podnikové jesle, které tvořily zhruba čtvrtinu počtu všech jeslí. V osmdesátých letech dochází k růstu počtu společných zařízení pro jesle a mateřské školy, v jejichţ rámci se zvýšil počet jeslí z 274 aţ na 396 jeslí (Kuchařová, 2006). V roce 1990 se na našem území nacházelo přes tisíc jeslí s téměř čtyřiceti tisíci místy (viz tabulka č. 2), coţ představuje nejvyšší počet těchto zařízení pro děti ve věku do tří let za celou dobu jejich existence. Od té doby počet jeslí značně klesl, přičemţ v současné době je v nich umístěno asi 0, 5 % dětí (Hašková, 2007). Tabulka č. 2. Počet jeslí a počet míst v jeslích (1990 – 2006) Rok

1990

Počet jeslí* 1 043 Počet míst

39 829

Rok

1999

Počet jeslí* 67 Počet míst

1991 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

486

247

235

207

151

101

58

-

381

13 196 9 265 8 565 7 574 5 551 2 965 2 191

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

65

59

58

60

58

54

48

1 913 1 867 1 717 1 674 1 770 1 708 1 671 1 537

* Před rokem 1999 údaje zahrnují pouze jesle, od roku 2000 zahrnují jesle i několik „dalších dětských zařízení“ (tj. kombinace jeslí a dětského centra nebo dětského stacionáře).

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Roční výkaz o činnosti zdravotnických zařízení. Stav k 31. 12. daného roku.

4.2. Právní úprava jeslí Vyhláška MZ č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi, § 21 ustanovuje jesle jako zařízení pečující o všestranný rozvoj dětí mladších tří let věku, kdy tato péče navazuje na péči o děti v rodině (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 17). Jesle jsou zakládány jako územní, závodní či společné a své sluţby poskytují v denním, výlučně týdenním reţimu. Platba za sluţby jeslí jako zdravotnických zařízení je vymezena v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů. Podle § 15 odst. 5 tohoto zákona péči o děti v jeslích (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 17).

28

4.3. Zřizovatel jeslí Jelikoţ reforma veřejné správy způsobila zrušení okresních úřadů mají podle § 84 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších právních předpisů, pouze obce moţnost zakládat a rušit příspěvkové organizace a organizační sloţky obce a schvalovat jejich zřizovací dokumenty (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 17). Jesle jsou jako organizační sloţka obce nebo příspěvkové organizace zřizovány prostřednictvím zastupitelstva, na základě poţadavků okolí a úsudku zastupitelů. Neexistuje avšak ţádné nařízení, které by obcím ukládalo v dané lokalitě jesle zřizovat. Předpokladem pro přijetí dítěte do jeslí, je jeho dobrý zdravotní stav a provedená pravidelná očkování. Záleţitosti ohledně provozu jeslí upravují dva metodické pokyny MZ, kterými jsou Zásady pro zřizování a provoz mikrojeslí (Věstník MZ č. 35/1976) a Provoz jeslí (Věstník MZ č. 10/1968) (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 17). Metodický pokyn o provozu jeslí vymezuje následující poţadavky potřebné pro provoz jeslí: zaměstnance jeslí, příjem a propouštění dětí, pravidla provozu jeslí (zdravotní i výchovná péče), stravování dětí, přípravu stravy v jeslích, pobyt venku a spánek dětí, hygienu provozu jeslí, spolupráci jeslí s rodiči dětí, záznamy související s péčí o děti, úkoly zaměstnanců jeslí (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 18).

4.4. Finanční dostupnost jeslí Do roku 1989 stát garantoval základní sociální jistoty v rámci systému sociálního zabezpečení, který rodinám s dětmi ve věku do tří let zajišťoval nízké poplatky za jejich péči v jeslích. Po roce 1991 došlo vlivem pomalého růst mezd k omezování těchto sociálních opatřeních, coţ způsobilo zvyšování poplatků za péči o děti (Baláţová a kol. 2002). Rodiny jiţ musely posoudit poměr mezi svými příjmy a 29

výdaji (úhrada jeslí, doprava) v době výkonu povolání (Kuchařová, 2005), a proto si péči o děti v jeslích především rodiny s nízkými příjmy nemohly dovolit. V současnosti jesle těmto rodinám nabízí sníţené poplatky, které jsou odvozeny od měsíčního příjmu domácnosti. V dnešní době také záleţí na rozhodnutí zřizovatele, jaké určí poplatky za péči o děti v jeslích. Výše finanční úhrady můţe být v jednotlivých jeslích rozdílná. Obvykle se jedná o částku od 800 Kč do 4 500 Kč za měsíc, která v sobě zahrnuje školné (příspěvek na neinvestiční výdaje) a stravné (Maříková, 2005). Jesle často nabízí kromě běţného provozu také krátkodobou péči o děti. Tuto formu mohou rodiče vyuţívat maximálně 5 dnů za měsíc, aby jim nezanikl nárok na čerpání rodičovského příspěvku. Poplatky za krátkodobou péči o děti jsou obvykle stanoveny za kaţdou započatou hodinu (Kuchařová, 2006).

4.5. Prostorová dostupnost jeslí Jak jsem jiţ uvedla výše, počet jeslí po roce 1989 značně klesl. Příčinou jejich zániku byly zejména jiné hodnoty mladých lidí, sníţení porodnosti, prodlouţení rodičovské dovolené na tři roky a nároku na čerpání rodičovského příspěvku na čtyři roky a rušení podnikových jeslí, které byly dříve zakládány v mnoha výrobních závodech (Maříková, 2005). Dalším důvodem zániku jeslí byl nízký zájem ze strany matek, které raději volily pobyt na rodičovské dovolené. Dnes jsou tedy jesle zpravidla kapacitně nedostupné. Přičemţ ČR jako součástí EU, má povinnost realizovat Lisabonskou strategii, která nám ukládá zvýšit počet pracujících ţen aţ na 60 %, coţ ovšem souvisí s potřebou růstu počtu zařízení péče o nejmenší děti. Podle Lisabonské strategie by veřejná zařízení měla zajišťovat péči nejméně pro 30 % dětí do tří let věku. Matky, které se chtějí během rodičovské dovolené vrátit do pracovního procesu (z důvodu zvýšení finančního příjmu rodiny či z hlediska jejich profesního růstu) mohou kromě výpomoci prarodičů, zvolit jesle nebo vyuţít sluţeb mikrojeslí.

30

4.6. Mikrojesle Zvláštním způsobem je upravena činnost mikrojeslí, které jsou uvedeny v metodickém pokynu MZ o zásadách pro zřizování a provoz mikrojeslí. Mikrojesle je moţné zřizovat v oblastech, kde není dostatečný počet míst v jeslích či kde nebyla moţnost zaloţit jesle. Zároveň se péče se v počtu tří aţ pěti dětí uskutečňuje v domácnosti pečující osoby. Podmínkou je, aby tyto prostory byly zdravotně nezávadné a vyhovovaly svými rozměry. Zřizovatelem mikrojeslí je obec, popřípadě druţstvo, pro které je závazná vyhláška o provozu jeslí. Matky, které potřebují zajistit péči o své dítě, mohou kromě dosud popsaných moţností vyuţít také soukromou placenou péči o děti do tří let věku, které se věnuji v následující kapitole.

5. Soukromá placená péče o děti do tří let věku V dnešní době mají jiţ české matky k dispozici moţnost vyuţít soukromou placenou péči o nejmenší děti. Pasleau a Schopp (2004) uvádí, ţe na základě několik let rostoucího počtu pracujících ţen, uplatňovaného dvoupříjmového modelu domácnosti, zvyšujícího se počtu neúplných rodin, rostoucí kvalitě ţivota, dochází k nárůstu poptávky po tzv. day-to-day managementu, jenţ obsahuje kromě péče o děti také práce v domácnosti.Vyuţívání placené péče o děti tedy nelze vnímat pouze jako potřebu moderní doby. Uţ od pradávna se matky potýkají s problémem, jak skloubit pracovní povinnosti a péči o děti. Badinter (1998), která se zabývá mateřským citem, soukromou formu péče vystihuje na příkladu Francie osmnáctého století, kde si matky často najímaly kojné. Rozdílné společenské postavení rodin se vzhledem k péči o dítě projevovalo v tom, ţe buď matky své dítě nosily ke kojným nebo kojné pečovaly o dítě v domácnosti matek. Nebo-li, čím mělo dítě niţší sociální status, tím větší byla jeho vzdálenost od matky (Badinter, 1998). Autorka dále popisuje, ţe se pravděpodobně nejednalo o nedostatek lásky matek ke svým dětem, protoţe především u matek z niţších sociálních vrstev šlo o otázku přeţití.

31

Také postup, jak si opatřit kojnou, ovlivňovalo společenské zařazení rodiny. Matky ze sociálně niţších vrstev mohly kojnou najít prostřednictvím poslíčka nebo se po narození dítěte domluvily s jinou matkou, která by se ho ujala. Další moţnost zajištění péče o dítě představovaly zprostředkovatelky, se kterými se bylo moţné setkat většinou na trţištích (Badinter, 1998), a které lze povaţovat za někdejší alternativu současných zařízení nabízejících soukromou placenou péči o děti. V dnešní době se jiţ nejedná o potřebu kojných, avšak o péči o nejmenší děti. Tyto situace ovšem spolu analogicky souvisí, protoţe v obou dochází k zajištění péče o dítě nerodičovskou osobou. Liší se pouze v tom, ţe tenkrát neexistovaly instituce veřejné péče o děti. Z tohoto důvodu tedy matkám nezbývalo nic jiného, neţ vyuţít sluţeb kojných. V minulosti matka obvykle svou kojnou neznala a ani se nezajímala, jestli kojná o dítě řádně pečuje. V současné době to jiţ neplatí, protoţe matky chtějí během doby, kdy jsou v zaměstnání, poskytnout dítěti tu nejlepší péči. V této souvislosti je důleţité uvést, ţe matky, které umístí své dítě do jeslí (viz kapitola 4. Institucionální systém veřejné péče o děti do tří let věku), obvykle řeší otázku důvěry v toto zařízení jako celku, nikoli jednotlivých zaměstnanců. Avšak v případě soukromé placené péče se často jedná o důvěru konkrétní pečovatelky.16 Badinter (1998) se zabývá i současnou situací péče o děti mladších tří let, kterou podle ní ovlivňují dvě hlediska. Tím prvním je materiální hledisko nebo-li prostorová nedostupnost institucí péče o nejmenší děti a také neochota vlády napravit tento problém. Druhým hlediskem je psychologická stránka věci, která je spjatá s výběrem pečovatelky. Badinter proto zvaţuje: „Jak si má být ţena jistá, ţe jiná ţena udělá pro dítě to, co pro něj nedělá matka? Dá mu přítomnost, něhu, pozornost, jaké se očekávají od ideální matky?“ (Badinter, 1998, s. 259). V současné době existuje zejména ve větších městech moţnost soukromé placené péče17, která se zaměřuje na péči o nejmenší děti přímo v rodinách nebo v domácnosti soukromé pečovatelky. Podle potřeb rodičů poskytuje pravidelnou či jednorázovou péči v jakoukoliv denní a noční dobu a to i během víkendů a svátků. Soukromá placená péče zajišťuje péči o děti i na sluţebních cestách a rodinných 16

Dalšími výrazy pro funkci pečovatelky jsou teta, chůva, chůvička apod. Vzhledem k tématu práce budu v tomto smyslu dále pouţívat pojem pečovatelka. 17 Základní informace o vybraných zařízení soukromé placené péče o děti do tří let věku na území města Brna jsou uvedeny příloze práce.

32

dovolených. Tato forma péče o děti do tří let věku je dnes pro rodiče prostorově více dostupná neţ péče o děti v jeslích, avšak je i mnohem draţší. S tím často souvisí i skutečnost, ţe tuto formu péče upřednostňují zejména matky s vysokými finančními příjmy. K přednostem této sluţby patří prostorová i časová přizpůsobivost soukromé pečovatelky, která zcela respektuje individuální nároky na péči a výchovný styl rodičů (klientů). Ti se s pečovatelkou dohodnou na přesné době a místě péče o dítě. Avšak jsou zde i určitá negativa, mezi která se řadí vysoké finanční výdaje za tuto péči. Hodinová sazba závisí na velikosti města, kde je o dítě pečováno. Ve velkých městech jsou poplatky aţ dvakrát draţší neţ v menších městech. Další nepříznivou stránkou soukromé placené péče, se kterou se matky často na začátku potýkají, je nejistota ve schopnosti pečovatelky. Matky si musejí být jisté, ţe dítěti nalezly tu nejlepší soukromou pečovatelku, které důvěřují. Podle

Kříţkové

a

Haškové

(2003)

bude

soukromou

placenou

péči

v následujících letech vyuţívat i nadále jen malá část rodičů. Na tuto skutečnost má vliv zejména skutečnost, ţe si jsou dnešní ovšem i budoucí rodiče vědomi vysoké finanční náročnosti této sluţby. Autorky (Kříţková, Hašková, 2003) dále uvádějí, ţe téměř pětina zaměstnaných rodičů povaţuje placenou péči za finančně přijatelnou. Avšak více jak třetina zaměstnaných rodičů by tuto sluţbu vyuţila v případě, kdyby si ji mohla finančně dovolit. Skoro třetina rodičů by soukromou placenou péči vyuţila ode dvou let věku dítěte (25, 4 %) či jiţ od jednoho roku dítěte (4, 8 %). Tyto výsledky korespondují se situací, kdy výzkumný vzorek obsahoval 18 % matek s dětmi ve věku do tří let na rodičovské dovolené (Kříţková, Hašková, 2003).

5.1. Právní úprava soukromé placené péče o děti do tří let věku Přestoţe je soukromá placená péče jako alternativa státního zařízení péče v českém právním systému18 ošetřena (Kuchařová, 2006), u nás ji vyuţívají jen necelá dvě procenta rodin (Hašková, Linková, 2002). Podle zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání je moţné soukromou placenou péči o děti do tří let věku realizovat jako vázanou ţivnost „Péče o dítě do tří let v denním reţimu“ či volnou ţivnost „Poskytování sluţeb pro děti a domácnost“ (tzv. baby-sitting). V tomto případě 18

Tato forma péče je uvedena v Národní zprávě o rodině i v Národní koncepci rodinné politiky.

33

se poskytuje pomoc především při vykonávání domácích prací a nabízí se pouze krátkodobá péče o děti.

5.2. Zřizovatel soukromé placené péče o děti do tří let věku Soukromou placenou péči o děti ve věku do tří let můţe zaloţit fyzická či právnická osoba (např. s.r.o.), jeţ vlastní ţivnostenské oprávnění k vykonávání této činnosti (Štěpánková, Jaklová, 2006). Jelikoţ se jedná o ţivnost vázanou, je nutná odborná způsobilost, kterou je vysokoškolské vzdělání v oboru ošetřovatelství nebo vyšší odborné vzdělání obor dětská sestra nebo všeobecná sestra se zaměřením na pediatrii nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru dětská sestra (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 19). Ţivnostenský zákon ukládá fyzické osobě povinnost prokázat odbornou způsobilost. V případě právnické osoby pak pověřený představitel. Odborná způsobilost se uznává na základě: diplomu o absolvování bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti ošetřovatelství nebo dokladu o absolvování střední zdravotnické školy ukončené maturitní zkouškou v oboru dětská sestra nebo všeobecná sestra nebo dokladu o absolvování vyšší zdravotnické školy v oboru dětská sestra nebo všeobecná sestra nebo osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné způsobilosti pro tuto činnost vydaný institucí akreditovanou MŠMT nebo MZ nebo doklad o vykonání zkoušky podle vyhlášky vydané ministerstvem, do jehoţ působnosti patří odvětví, v němţ je ţivnost provozována (§ 73a odst. 3 ţivnostenského zákona ) nebo doklad o vykonání tříleté praxe v oboru v nezávislém postavení (§ 2 a § 23 obchodního zákoníku) nebo v pracovněprávním vztahu (Štěpánková, Jaklová, 2006, s. 19). Další informace jsou obsaţeny v nařízení vlády č. 209/2001 Sb., které vymezuje soupis ţivností, jejichţ provedení musí podnikatel zabezpečit výlučně fyzickými

34

osobami, které mají odbornou kvalifikaci vymezenou tímto ustanovením. Věcnou náplň této ţivnosti určuje nařízení vlády č. 469/2000 Sb.

5.3. Financování soukromé placené péče o děti do tří let věku Soukromá placená péče o děti mladší tří let vzniklá na základě ţivnostenského oprávnění je hrazena výhradně rodiči. Obecní poklady ani státní rozpočet činnost těchto zařízení finančně nepodporují. Poplatky se odvíjí od četnosti a mnoţství vyuţívání těchto sluţeb a řádově dosahují tisíce aţ desetitisíce korun za měsíc.

5.4. Princip zajištění soukromé placení péče o děti do tří let věku V případě dlouhodobého hlídání si zřizovatel zařízení soukromé placené péče popř. jeho zástupce/kyně s matkou obvykle domluví schůzku v sídle zařízení nebo v její domácnosti. Na tomto setkání se vyjasňují představy matky o způsobu péče o dítě, její poţadavky na pečovatelku a také moţnosti a sluţby soukromé placené péče. Ze seznamu soukromých pečovatelek obě strany vybírají takovou, která svým odborným vzděláním, dovednostmi a zkušenostmi nejvíce odpovídá potřebám dítěte, matky a rodiny. Následně se plánuje termín návštěvy pečovatelky v domácím prostředí matky, kde se pečovatelka seznamuje s oběma rodiči a s dítětem. Na základě tohoto setkání se rodiče rozhodují, jestli vyuţijí sluţeb této pečovatelky nebo zvolí chůvu s jiným profilem. Pokud si matka přeje stálou pečovatelku, měla by si tuto dlouhodobou formu péče objednat s dostatečným předstihem, jelikoţ zařízení soukromé placené péče potřebuje čas a prostor pro nalezení té nejvhodnější pečovatelky pro konkrétní dítě. V případě, kdy matka potřebuje krátkodobou (jednorázovou) péči o dítě, obvykle kontaktuje zařízení alespoň 24 hodin před plánovanou péčí. Toto zařízení poté zajistí pečovatelku na dohodnutý čas. S kaţdou matkou také je uzavírána smlouva o poskytnutí péče o dítě, ke které náleţí i zdravotní karta dítěte. Všechny pečovatelky jsou vţdy pojištěny za škodu na zdraví a na majetku většinou do výše pěti milionu korun.

35

6. Preferenční teorie Společnost je tím otevřenější a svobodnější, čím větší moţnost volby dává svým členům. Proto jsem pro vysvětlení rozhodnutí matek o vyuţívání nerodičovské péče o děti do tří let věku pouţila preferenční teorii. Na konci devadesátých let dvacátého století se zdálo být jako zcela nevyhnutelné, ţe ţeny naprosto ovládnou svět práce. V té době uţ dvacet let pokračovala feministická revoluce, podle které ţeny měly zaujmout spravedlivý podíl na moci a zajistit si rovné platy se svými muţskými kolegy. Dnešní společnost se vyznačuje mnohem větší mírou svobody volby, neţ jaké se těšily společnosti v minulosti. V mnoha směrech byla odstraněna většina bariér pro uplatnění ţen na trhu práce. V dnešní době hovoříme o tzv. „mateřské bariéře“, která nejčastěji pro ţeny s malými dětmi znamená překáţku kariérního růstu. Výzkumy vztahující se k ţivotním strategiím ţen v dnešních západních společnostech vedly na konci dvacátého století k formulaci tzv. preferenční teorie, jejíţ autorkou je Hakim (2000, 2003). Tato teorie vysvětluje a předjímá rozhodování ţen mezi prací na jedné straně a rodinou na straně druhé. Hakim (2000, 2003) si ověřila svou teorii na hypotéze, na jejíţ základě mají preference ţen v oblasti ţivotního stylu tendenci určovat i jejich ţivotní strategie. Soustavné sledování preferencí ţen v oblasti ţivotního stylu Hakim (2000, 2003) pokládá za rozhodující vzhledem k tomu, ţe na rozdíl od jiných sociálních postojů ve společnosti (např. patriarchální hodnoty), se tyto preference staly zásadním faktorem pro realizaci voleb ţen na trhu práce. Preferenční teorie definuje čtyři socioekonomické situace z druhé poloviny 20. století, které znamenaly kvalitativní změnu v ţivotě ţen. K této pozitivní situaci přispěla: Antikoncepční revoluce, která od roku 1965 ţenám dala spolehlivou a nezávislou moţnost kontrolovat svou plodnost. Revoluce rovných příležitostí způsobila, ţe ţeny poprvé v historii získaly rovný přístup ke všem místům, povoláním i moţnost kariérního postupu na trhu práce. Zvýšení počtu pracovních míst v administrativě, tzv. „bílých límečků“, jenţ jsou pro ţeny atraktivnější neţ dělnické práce, tzv. „modré límečky“.

36

Vznik mnoţství zaměstnání na částečný pracovní úvazek, jenţ jsou vhodná pro ţeny, které nepřikládají práci takovou váhu a věnují čas rodině (Manea a kol., 2006). Nejdůleţitější jsou v pořadí první dvě revoluce, ale pro rozhodování ţen je nutná kombinace všech uvedených faktorů. Z výzkumů (Hakim, 2000, 2003) lze vyvodit, ţe pokud se ţeny mohou rozhodovat na základě své svobodné vůle, je moţné zařadit jejich preference do tří typů ţivotních stylů, nezávislých na úrovni vzdělání a sociální situaci. Jedná se o ţeny orientované na rodinu, na zaměstnání a ţeny adaptivní. O ženách orientovaných na rodinu (cca 20 %) je vzhledem ke společenské pozornosti zaměřené na ţeny budující si svou kariéru a prestiţ málo slyšet. Ţeny orientované na domácnost inklinují k rodinnému ţivotu. Do zaměstnání nastupují, pokud je to nutné z důvodu nedostatku finančních prostředků. Tyto ţeny mají vzdělání zaměřené často na humanitní obory nebo jazyky, pro které je příznačné nízké platové ohodnocení. Ženy orientované na zaměstnání (cca 20 %) se na trhu práce prosazují převáţně ve veřejném sektoru (politika, obchod, sluţby). Svůj rodinný ţivot podřizují pracovnímu,

a často také v důsledku pracovního vytíţení nemívají děti. V

porovnání s muţi, silně orientovanými na práci, tvoří ţeny v tomto ohledu jen malou část. Na základě preferenční teorie lze předpokládat, ţe muţi i v blízké budoucnosti zůstanou na čelních místech trhu práce vzhledem k tomu, ţe jen pro malou část ţen má zaměstnání stejnou hodnotu jako pro muţe. Adaptivní ženy (cca 60 %) upřednostňují skloubení pracovního a rodinného ţivota, aniţ by jedné nebo druhé straně přikládaly větší význam. Častým důvodem bývá to, ţe nechtějí přijít o to nejcennější z obou částí ţivota. Adaptivní ţeny představují nejpočetnější celek a současně tvoří značný poměr ve všech typech zaměstnání. Dávají přednost takovým profesím, jenţ jim dovolí lépe skloubit práci a rodinu. Adaptivní ţeny si často po porodu hledají práci na částečný úvazek nebo jiné flexibilní formy zaměstnání. V určitých situacích (např. nedostatek finančních prostředků) vykonávají práci na plný úvazek (Hakim, 2000, 2003).

37

Adaptivní ţeny se dále člení do dvou kategorií. Ta první z nich více preferuje péči o děti před profesí. Z tohoto důvodu většinou vykonávají práci na částečný úvazek nebo pracují v oboru, který koresponduje s jejich preferencí (např. učí v mateřské škole nebo školní druţině). Druhou kategorii tvoří ţeny, které dosáhly na řídící posty, jenţ jim ale brání pracovat na poloviční úvazek. Proto svůj pracovní a rodinný ţivot harmonizují tak, ţe se jim narodí pouze jedno dítě. Vzhledem k péči o nejmenší děti Hakim (2000, 2003) vyzdvihuje skupinu adaptivních ţen od ţen orientovaných na rodinu a práci, poněvadţ právě tato skupina ţen se nejčastěji potýká s problematikou zajištění péče o děti nerodičovskou osobou. Ţeny preferující rodinu v tomto směru nevyţadují od státu dotace, jelikoţ celodenně pečují o své děti. Ţeny, které jsou orientované na zaměstnání, mají obvykle vyšší příjmy, které jim umoţňují najít dítěti vhodnou péči. Ve srovnání s těmito typy se tedy adaptivní ţeny nejvíce zabývají otázkou slaďování práce a zajištění kvalitní a finančně únosné péče o děti. Kaţdá preferenční skupina tedy zastupuje odlišné osobní hodnoty, snahu a ţivotní styl ţeny. Preferenční teorie tedy předpovídá strategie ţen orientovaných na zaměstnání, na rodinu a ţen adaptivních – preference mezi kariérou a prací, práce na plný nebo částečný úvazek, velikost jejich rodiny nebo popřípadě bezdětnost. Ovšem pokud by rozhodování ţen bylo zaloţeno pouze na jejich svobodné vůli, vţdy by se našly odlišné osobnostní rysy ovlivňující tuto volbu. Kritika preferenční teorie spočívá především v přehlédnutí vlivu sociálněekonomického prostředí na rozhodování ţen. Tyto podmínky podle Hakim ovlivňují pouze to, kolik ţen si vybere danou preferenci. Jinými slovy se ţeny rozhodují podle společenských podmínek, ve kterých ţijí. Autorka ale přehlíţí skutečnost, ţe ve všech případech se nemusí jednat o svobodnou volbu ţen. Ta je podle jejího názoru jediným důvodem nerovných příleţitostí na trhu práce, kdy si ţeny účelově hledají méně náročnou práci, aby mohly pečovat o děti. Toto opomíjení diskriminace jí vytýkají především feministky. Hakim (2000, 2003) dále konstatuje, ţe příčinou různých ţivotních orientací je, ţe ţeny, které preferují své zaměstnání, se svým chováním blíţí muţům. Na druhou stranu ţeny, které pečují doma o děti, muţe spíše doplňují. Tento předpoklad by ale svědčil o tom, ţe se muţi a ţeny na trhu práce příliš neliší. To ovšem není pravda, protoţe jejich odlišnost se projevuje zejména v pracovní stránce ţivota. Naproti tomu se 38

adaptivní typ ţen rozhoduje na základě aktuální rodinné situace, kdy si formu pracovního zařazení volí také z hlediska pozice muţe. Crompton a Harris (1998) opírají svou kritiku preferenční teorie o výsledky srovnávacího šetření, které se uskutečnilo v pěti evropských zemích, mezi kterými nechyběla ani ČR. Tyto autorky nesouhlasí s tvrzením Hakim, ţe také ţeny preferující zaměstnání nemusí být spokojené, protoţe i ony obvykle chtějí harmonizovat pracovní a rodinný ţivot. Crompton a Harris (1998) se domnívají, ţe většina ţen nemá moţnost si svobodně zvolit své zaměstnání. Přičemţ často se také setkávají s nerovným zacházením v rámci pracovního postupu. Proto není moţné rozlišovat ţeny pouze na základě určitého znaku. Ţádná z nich nespadá jenom do jedné skupiny ţivotní orientace, protoţe všech ţen se dotýká otázka slaďování práce a péče o děti z několika úhlů pohledu. I v případě, ţe by si vybraly pouze jednu ţivotní orientaci, do jejich rozhodnutí by zasahovaly systémové a organizační překáţky (Crompton, Harris, 1998). Jelikoţ preferenční teorie vznikala v podmínkách západoevropských států, nelze ji zcela pouţít na české ţeny. Například právě práce na částečný úvazek není v ČR příliš nabízena. Hakim uvádí, ţe se ţeny v ČR mají podle toho zachovat a svobodně se rozhodnout pro svou ţivotní cestu.

39

Shrnutí V ČR, kde je obvyklý dvoupříjmový model rodiny (Hašková, 2005), si ţeny přivykly na pozitivní stránku vlastní zaměstnanosti, tedy na svůj plat, samostatnost a nezávislost na muţích. Během mateřství ale dochází často k situaci, kdy ţeny přerušují své zaměstnání, poněvadţ celodenně pečují o děti. Současná ekonomická situace mnoha rodinám nedovoluje, aby ţeny zcela odešly z trhu práce. Důvodem je zachování ţivotní úrovně rodiny, podobné té před narozením potomka, a udrţení potřebné kvalifikace. Nadále ovšem existují překáţky, které matkám na mateřské resp. rodičovské dovolené účinnou harmonizaci práce a rodiny. Za hlavní bariéru pokládám nedostatečnou síť státní institucionální péče o děti do tří let věku a zvláště omezení, ţe matka má moţnost dát své dítě do tohoto zařízení jen na pět dní v měsíci, protoţe v opačném případě by přišla o rodičovský příspěvek. Kříţková a kol. (2005) uvádí, ţe: „Nedostatek míst pro děti mladší tří let v zařízeních péče o děti, dlouhá doba trvání rodičovské dovolené, malá vstřícnost firem vůči svým zaměstnancům ohledně flexibilního uspořádání pracovní doby a nedostatečná výše rodičovského příspěvku se podílejí na dalším posilování jiţ existujících stereotypů mateřství a otcovství“ (Kříţková a kol., 2005, s. 35). Pro zaměstnavatele je ovšem obtíţné drţet určitou pozici tři roky, zejména v případě, pokud má ţena děti krátce po sobě a na rodičovské dovolené setrvá i šest let. Zaměstnavatel ale nemusí drţet zaměstnanci stejné místo, avšak pozici, která je uvedena v pracovní smlouvě. Mareš (2006) zmiňuje ţe: „Výrazněji se kombinuje pracovní doba s pracovní smlouvou na dobu určitou (výrazně častěji neţ s pracovní smlouvou na dobu neurčitou)“ (Mareš, 2006, s. 41). Výhodou je ale situace, kdy ţena v rámci své profese zastává vysoký post. Podle Maříkové (2005): „Brzký návrat u ţen souvisí významně s moţností udrţet si místo – jak tomu bývá například v případě učitelek nebo ţen v oblastech s vysokou nezaměstnaností (bez ohledu na jejich profesi a sektor)“ (Maříková, 2005, s. 29). Přitom často platí, ţe ţeny, které setrvají po narození dítěte doma méně času, jsou svým okolím kritizovány a někdy se i samy povaţují za krkavčí matky (Kříţková a kol., 2005). Naproti tomu Cyprian (2005), která se zaměřuje na péči o nejmenší děti konstatuje, ţe zcela neplatí představa o jediné vhodné matčině péči o děti v rodině. Cyprian (2005) to dokládá na výzkumu ohledně vlivu tzv. „non-maternal care“, kdy o dítě nepečuje matka, ale jiná osoba či zařízení. Výsledky výzkumu ukazují, ţe záleţí

40

hlavně na tom, jak se dítě vyvíjí v rodině. V případě, ţe je vývoj příznivý, péče nerodičovskou osobou nebo v instituci dítěti neublíţí. Jestliţe má ale péče v domácím prostředí na dítě nepříznivý vliv, kdy dítě v rodině nepociťuje bezpečí a jistotu, nedojde k řádnému vývoji dítěte, jak v rodině tak ani nikde jinde (Cyprian, 2005). Důleţitá je i povaha samotné „non-maternal care“, kterou ovlivňuje věk dítěte při zahájení péče, samotná změna formy péče, počet hodin péče (kdy třicet hodin týdně jiţ představuje horní limit) a kvalita péče (dosaţené vzdělání, způsob péče, individuální přístup, poskytnutí citové opory, náplň dne, motivace apod. (Cyprian, 2005). Péče o dítě jinou osobou nebo v zařízení tedy nemá nepříznivý vliv na jeho vývoj, jestliţe rodina plní svou funkci. Cyprian uvádí, ţe: „Rodina zůstává srdcem socializace a rodiče pro ni potřebují zdroje: čas, dostatečné materiální zaopatření, motivaci pro práci s dítětem a znalost specifických dopadů obou forem péče“ (Cyprian, 2005, s. 60). Zásadní roli tedy představuje kvalita dané péče o dítě, kterou zaměstnané matky vyţadují na nejvyšší úrovni. De Singly (2000) uvádí, ţe v současné době má péče směřovat k individuálnímu rozvoji dítěte, přičemţ je důleţitá jeho schopnost seberealizace. Výchova má usilovat o rozvoj samostatnosti jedince, který se chová v souladu se svým okolím. Přičemţ se podle Dudové a Vohlídalové (2005) jedná o: „spokojené a vyrovnané jednotlivce, ne představitele daných rolí či statusů. Zaměstnanost ţen v principu nebrání pohodě dětí, ale tím, ţe umoţňují svobodu, nezávislost a seberealizaci ţen, umoţňují jejich matkám skutečně naslouchat svým dětem a být jim příkladem při vytváření jejich identity“ (Dudová, Vohlídalová, 2005, s. 2 – 3). Pro matky, které se v průběhu mateřské resp. rodičovské dovolené vracejí do zaměstnání, je důleţité najít vhodnou formu péče o děti. Soukromá placená péče můţe matkám tuto volbu usnadnit. Co ale ovlivňuje rozhodování matek svěřit dítě do péče soukromé pečovatelky? Této a dalším otázkám se budu věnovat v následující empirické části práce.

41

II. EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část tvoří hlavní část diplomové práce. Představuji v ní zjištěné poznatky a pokusím se najít odpověď na hlavní výzkumnou otázku. Na začátku kapitoly vymezuji metodologická východiska, která zahrnují výzkumný cíl, výzkumný problém a metody výzkumu. Dále popisuji výběr výzkumného vzorku a techniku sběru dat. V závěru shrnuji zjištění, ke kterým jsem dospěla.

7. Metodologie výzkumu Výzkum se zabývá matkami, které vyuţívají sluţby soukromé placené péče o děti do tří let věku. Jako podkladový zdroj informací mi poslouţily odborné texty, zejména pedagogická, psychologická a sociologická literatura zaměřená na mateřství, rodičovství a slaďování práce a rodiny s důrazem na ţeny. Na hlavní výzkumnou otázku se budu snaţit odpovědět pomocí osobních výpovědí matek. Proto jsem si pro sběr dat vybrala kvalitativní metodologii, poněvadţ „výzkumník v kvalitativním výzkumu se snaţí o sblíţení se zkoumanými osobami, o proniknutí do situací, ve kterých vystupují, protoţe jen tak jim můţe rozumět a můţe je popsat“ (Gavora, 2000, s. 31). Kvalitativní metodologie také poskytuje různé náhledy, jejich společným cílem je „ukázat, jak lidé v kaţdodenních situacích rozumí probíhajícím procesům, jak je zvládají a jak provádějí akce“ (Hendl, 1999, s. 43).

7.1. Cíl výzkumu Jak jsem jiţ uvedla v teoretické části práce, nastal posun v preferenci hodnot mladých lidí. Mnoho ţeny se vedle péče o nejmenší děti věnují také své pracovní kariéře. Mateřství je pro ně důleţité a zaměstnáním je finančně zajišťuje nebo se v něm realizují a usilují o profesní růst. To můţe být také důvodem, proč tyto matky svěřují své děti do soukromé placené péče. Cílem výzkumu a zároveň hlavní výzkumnou otázkou je zjistit, jak matky vnímají péči o své děti zajišťovanou soukromou placenou péčí o děti do tří let věku.

42

Poznatky z tohoto výzkumu mohou pomoci současným, ale i budoucím matkám při harmonizaci pracovního a rodinného ţivota. Dále předpokládám, ţe výzkumné závěry mohou být uţitečné pro odbornou veřejnost vzhledem k získaní informací od jednotlivých matek. Tento výzkum můţe také poslouţit jako základ pro další bádání.

7.2. Výzkumný problém Zkoumaným problémem jsou postoje matek k soukromé placené péči o děti do tří let věku. Zaměřuji se pocity a názory matek, které mají přímou zkušenost s péčí o děti formou soukromé placené péče. Zajímá mě míra spokojenosti matek s touto péčí a jejich pocit (ne)jistoty, které mohou mít v průběhu vyuţívání těchto sluţeb. Zabývám se také kontextem zaměstnání a moţnými překáţkami ve vyuţívání soukromé placené péče o nejmenší děti.

7.3. Výzkumné otázky Poté, co jsem si určila výzkumný cíl a vymezila výzkumný problém, jsem hlavní výzkumnou otázku rozčlenila na několik specifických otázek. Vytvořila jsem si tedy oblasti, které se opírají o teoretickou část práce. Na jejich základě jsem si vymezila pět specifických výzkumných otázek, ze kterých jsem vyvodila tazatelské otázky, které jsem pokládala informátorům19. Tyto tazatelské otázky jsou pouze rámcové, jejich úkolem je informátory povzbudit k přirozeným reakcím a pojmenováním z jejich pohledu podstatných aspektů dané problematiky. Mohou jim také napomoci k otevřeným a mnou neočekávaným odpovědím.

19

Poj e m infor má tor ch arak ter is tic k y v yjadřuj e vz tah a k tér a k vý zku mu. kv alita tivn í me to do log ií se up la tňuje také ter mí n ko mu n ikač n í p ar tne r a pod.

V

43

1) Jaká je typologie matek ve vztahu k práci a rodině? Jak proţíváte své mateřství? Proč jste se rozhodla vrátit v průběhu rodičovské dovolené do zaměstnání? Je pro Vás profesní růst důleţitý? Jak podle Vás ovlivňuje zaměstnání potřebu vyuţívat zařízení péče o nejmenší děti? 2) Jaké jsou podle matek rozdíly mezi veřejnou institucionální péčí o děti do tří let věku a soukromou placenou péčí o nejmenší děti? Liší se podle Vás kolektivní a soukromá péče o děti? Jaké jsou výhody soukromé placené péče a státní péče o děti? Jaké jsou jejich nevýhody? Jaký způsob péče o Vaše dítěte povaţujete pro něj za nejpřínosnější? 3) Proč si matky zvolily soukromou placenou péči o děti do tří let věku? Co ovlivnilo Vaše rozhodnutí svěřit dítě do péče soukromé pečovatelky? Podle čeho jste si konkrétní soukromou pečovatelku vybírala? Jak vnímáte situaci, ţe o Vaše dítě pečuje soukromá pečovatelka? Jste spokojená se sluţbami placené péče o děti? 4) Jaké jsou bariéry soukromé placené péče o děti ve věku do tří let? Jaké jsou podle Vás nevýhody soukromé placené péče o děti? Myslíte si, ţe jsou finanční náklady za tyto sluţby vysoké? Co byste na soukromé placené péči o děti změnila? 5) Jaký je postoj matek k rodinné politice? Jak podle Vás rodinná politika nahlíţí na mateřství? Jaký máte názor na třírychlostí rodičovskou dovolenou? Jste s tímto nastavením spokojená? Jaké opatření by měla rodinná politika učinit pro zlepšení situace matek s malými dětmi? Tyto otázky jsem rozšířila o doplňující otázky, kdyby si informátor v průběhu rozhovoru nebyl jistý, čeho se otázka týká. Dále jsem pouţívala ověřovací otázky, jejichţ smyslem je ujištění se o stejném názoru na předmět výzkumu při opakovaném dotazování.

44

7.4. Metoda sběru dat Metodou sběru dat je rozhovor, který formou osobního kontaktu nabízí vhodný prostor pro vyjádření postojů, potřeb a preferencí informátorů (Gavora, 2000). Průcha a kol. (1995) uvádí, ţe se rozhovor resp. interview řadí mezi nejčastěji vyuţívané výzkumné metody v pedagogických a psychologických oborech, přičemţ rozeznáváme tři druhy rozhovoru (Hendl, 2005). Jsou jimi strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, rozhovor pomocí návodu (neboli polostrukturovaný rozhovor) a neformální rozhovor. Jelikoţ mám kostru otázek dopředu připravenou, budu realizovat polostrukturovaný rozhovor. Hendl vysvětluje, ţe „návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jeţ je nutné v interview probrat. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace“ (Hendl, 2005, s. 174). Polostrukturovaný rozhovor jsem se souhlasem informátorů zaznamenala na diktafon a následně přepsala. Tyto přepisy mají podobu „komentované transkripce“ (Hendl, 2005), která představuje přesné přepsání rozhovoru za pomoci specifických značek za účelem poznačení prvků neverbální komunikace. Tyto prvky mi tak umoţnily lepší srozumitelnost odpovědí informátorů. Informátorům jsem dále sdělila, kde mohou později získat informace o výsledcích tohoto výzkumu a slíbila jsem, ţe zachovám jejich anonymitu, proto jsem v textu jejich jména změnila. Celková délka rozhovorů představuje dvě a půl hodiny záznamu a asi patnáct stran zápisu. Výzkum jsem realizovala v domácnostech informátorů. S některými informátory se osobně znám, protoţe sama pracuji jako soukromá pečovatelka. Tato skutečnost přispěla k jejich větší důvěře ve výzkum a spontánním výpovědím v přátelské atmosféře.

7.5. Výběr výzkumného vzorku V tomto kvalitativním šetření se nejedná o zobecnění získaných dat na základní soubor. Pouţila jsem tzv. nepravděpodobnostní metody výběru (Miovský, 2006), přičemţ jsem pomocí metody záměrného výběru (Silverman, 2005) vybírala jedince, kteří mají předem určené znaky. Metoda záměrného výběru je pro kvalitativní metodologii charakteristická z důvodu zvolení „insiderů“ (Gavora in Švec, 1998, s. 77),

45

kteří se vyznačují poţadovanými zkušenostmi. Jelikoţ ale znám jen několik matek s těmito vlastnostmi (v blízkém kontaktu jsem se třemi matkami), jako další jsem zvolila metodu sněhové koule. Pro tuto metodu je příznačné, ţe výzkumník se prostřednictvím předešlého kontaktu s informátory snaţí získat další vhodné informátory (Miovský, 2006). Nevýhodou této metody je určitá omezenost výběru výzkumného vzorku kvůli vzájemným vztahům potenciálních účastníků výzkumu. Tímto způsobem lze tedy získat dostatečné mnoţství informátorů, kteří se ovšem vyznačují určitými společnými např. sociálními a kulturními znaky. Zobecnitelnost na danou cílovou skupinu je tím pádem problematická. Z důvodu nedostatečných informací o základním souboru tedy není moţné povaţovat výzkumný vzorek za reprezentativní (Miovský, 2006). Tuto skutečnost jsem se snaţila alespoň částečně eliminovat tím, ţe jsem se ohledně dalších kontaktů neobrátila jenom na jednu matku. Na základě mé prosby mi poté navrhly několik moţných informátorů ze svého okolí. Výzkumný vzorek tvoří osm matek ve věku od 28 let do 41 let, které v šesti případech dosáhly vysokoškolského vzdělání, dvě matky mají středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Čtyři matky pracují na částečný pracovní úvazek, jedna matka pracuje na plný úvazek a tři matky podnikají. Tyto matky mají jedno nebo dvě děti, kdy vţdy je jedno dítě mladší tří let, o které v době nepřítomnosti matky pečuje soukromá pečovatelka. Čtyři matky jsou vdané, tři ţijí v nesezdaném souţití a jedna matka je rozvedená. Tyto matky jsem osobně poţádala o jejich účast na výzkumu, s čímţ všechny souhlasily. Polostrukturované rozhovory jsem realizovala v dubnu roku 2009. Krátká charakteristika informátorů: Jméno

Věk Bydliště

Eva

35

Helena Jitka

Počet Rodinný

Vzdělání

Forma

dětí

stav

zaměstnání

Brno

1

Vdaná

Vysokoškolské

29

Brno

1

Vdaná

Vysokoškolské

28

Brno

1

Vdaná

Vysokoškolské

Veronika 34

Brno

1

Vdaná

Vysokoškolské Práce na

Práce na částečný úvazek Podnikatelská činnost Podnikatelská činnost

46

částečný úvazek Pavla

33

Brno

2

Iveta

31

Brno

1

Petra

28

Brno

1

Olga

41

Brno

2

Nesezdané souţití

Vysokoškolské

Podnikatelská činnost Práce na

Rozvedená

Vysokoškolské

Nesezdané

Středoškolské

Práce na

souţití

s maturitou

částečný úvazek

Nesezdané

Středoškolské

Práce na

souţití

s maturitou

částečný úvazek

plný úvazek

7.6. Analýza rozhovorů Při kvalitativní analýze dat je informátor vnímán jako původce významu, který svou odpovědí na otázku charakterizuje význam, jenţ připisuje vlastním zkušenostem (Warren in Gulbrium, Holstein, 2001). Analýza dat představuje „nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy“ (Hendl, 2005, s. 163). Analýzu dat jsem zahájila tím, ţe jsem přepis rozhovorů nejprve upravila prostřednictvím výběru prvního řádu, pro jeho lepší přehlednost a kontinuitu. Miovský (2006) konstatuje, ţe: „Nejjednodušší formou redukce prvního řádu je vynechávání všech částí vět, které nesdělují nějakou identifikovatelnou explicitně vyjádřenou informaci. Vynecháváme tedy různé zaznamenané zvuky, slova tvořící pouze tzv. slovní vatu atd. Text dále bývá očištěn od výrazů, jejichţ přítomnost spíše narušuje plynulost a které samy nenesou ţádnou informaci“ (Miovský, 2006, s. 210). Pro analýzu dat jsem pouţila metodu zakotvené teorie. Přepis jednotlivých rozhovorů jsem si několikrát přečetla a současně prováděla otevřené kódování20, kdy jsem rozhovory rozčlenila na jednotlivé úseky pojmů a označila je jmény. Následně jsem tyto pojmy prostřednictvím techniky konstantní komparace formovala do kategorií. Jinými slovy jsem vytvářela skupiny podobných pojmů, které se vztahovaly k danému jevu.

20

Miov ský o zna čuj e tu to me todu kódov án í da t „ a pr iori, obs ahov ě s p ec if ick é s ch éma “ ( Miovský , 2006, s. 210), kd e „Kód j e s ymb o l p ř iř az ený k ú se ku d a t tak , ţe ho k las if ikuj e n ebo k ategor izuje “ (H end l, 2005, s . 228).

47

Cílem analýzy je porozumět postojům matek k soukromé placené péči o děti mladší tří let. Tento proces nesleduji pomocí posuzování určité skutečnosti, ale prostřednictvím popisu zkušeností informátorů, v níţ se podle Katrňáka (2004) projevuje „realita, reprezentace reality nebo hyperealita“ (Katrňák, 2004, s. 160). Proto jsem při analýze pracovala s daty jako se sdělenými zkušenostmi a interpretacemi informátorů. Zjištěná data jsem poté porovnávala s teoriemi, na základě kterých byla vytvořena kostra polostrukturovaného rozhovoru (viz kapitola 7.3. Výzkumné otázky). Vzhledem k preferenční teorii výsledky výzkumu ukazují, ţe se převáţná část matek řadí do adaptivního typu ţen snaţící se sladit zaměstnání s péčí o děti. Výzkumný vzorek obsahoval ale také ţeny orientované na rodinu, které po porodu obvykle pečují o dítě, přičemţ zaměstnání je pro ně podstatné z hlediska příjmu financí, které jim umoţňují zachovat si danou ţivotní úroveň. Proto v případě potřeby často vykonávají práci na částečný úvazek. Z rozhovorů dále vyplývá, ţe matky v souvislosti se zajištěním péče o své děti prostřednictvím soukromé placené péče ovlivňuje několik faktorů. Jedná se o ţivotní potřeby a preference matek a také o jejich osobní vnímání jednotlivých forem péče. Důleţitou roli má i aktuální ţivotní situace matek. Na jejich vnímání soukromé placené péče o děti do tří let věku má tedy vliv: Názory adaptivních ţen a ţen orientovaných na rodinu na péči o děti do tří let věku, faktory ovlivňující návrat adaptivních ţen a ţen orientovaných na rodinu do práce v průběhu mateřské resp. rodičovské dovolené, důvody, proč si adaptivní ţeny a ţeny orientované na rodinu vybraly soukromou placenou péče o děti do tří let věku, bariéry soukromé placené péče o děti do tří let věku z pohledu adaptivních ţen a ţen orientovaných na rodinu, adaptivní ţeny a ţeny orientované na rodinu a jejich postoj k rodinné politice.

48

Názory adaptivních žen a žen orientovaných na rodinu na péči o děti do tří let věku Adaptivní ženy

Adaptivní ţeny, které se v práci realizují, ji chtějí i po narození dítěte nadále vykonávat. Zaměstnání a rodina pro ně mají stejnou váhu. Po porodu se adaptivní ţeny potřebují dále pracovně rozvíjet. Kromě péče o dítě se chtějí uplatňovat také v profesním ţivotě. „Ta práce pro mě hodně znamená. Kdybych byla pořád jen s malou doma, tak bych si asi za chvilku začala připadat zaostalá. To, že bych byla použitelná jen na dětské říkačky, vyprávění pohádek atd., by mě právě nenaplňovalo.“ Olga (41 let, 2 děti – 15 měsíců a 12 let, žije v nesezdaném soužití, středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na částečný úvazek) Adaptivní ţeny ovšem nevykonávají zaměstnání na úkor péče o dítě. Obvykle sniţují své pracovní tempo, přičemţ změní svou práci na takovou, kde nemusí například pracovat přesčas či odjíţdět na sluţební cesty. Adaptivní ţeny si často zakládají rodinu aţ ve vyšším věku, v době, kdy jiţ dosáhly určitého profesního postavení. Z tohoto důvodu nemusí být jejich nástup do práce během rodičovské dovolené tak obtíţný. Adaptivní ţeny by po krátkodobé péči o dítě nezačaly ihned pracovat na plný úvazek. Navíc některé z nich po předchozí zkušenosti s prvním dítětem, nechtějí u druhého dítěte ani po jeho dovršení tří let věku nastoupit na plný úvazek. Za vhodnější variantu povaţují, kdyby se mohly vrátit do zaměstnání vţdy, kdyţ by chtěly a pozvolna by se více zapojovaly do pracovního procesu. „Podle mě, ať si to každý dělá jak chce. Prý je to tak, že u dítěte v tomto věku dochází k tomu, že se vlastně formuje, jo, že se vlastně vytváří jeho osobnost. Podle mě je prostě takto malý dítě závislé na matce, proto by měla správně každá matka s ním zůstat do těch třech let doma. Ono se to může někomu zdát dlouho a jeden rok by mu možná stačil. Když taková matka nastoupí takhle brzo do práce ne přímo na plný, ale jen poloviční úvazek, kdy není v práci celý týden, tak to si myslím, že taky není špatné. Je to pořád lepší, než když kdyby doma chodila od ničeho k ničemu, a nevěnovala by se dítěti třeba tak, jak by ona sama chtěla. Zase je to můj názor, že když se matka vrací do

49

práce už třeba po několika měsících od porodu, tak to určitě není dobré ani pro dítě, ani pro tu matku. Já osobně si myslím, že by s ním měla doma být co možná nejdýl, protože vzhledem k tomu dítěti ji stejně nikdo nedokáže tak dobře nahradit.“ Pavla (33 let, 2 děti – 10 měsíců a 6 let, žije v nesezdaném soužití, vysokoškolské vzdělání, podniká)

Ženy orientované na rodinu Ţeny orientované na rodinu, které nezůstaly doma po celou dobu na mateřské a rodičovské dovolené, si myslí, ţe v tomto ranném věku je pro dítě matka nezastupitelná, a ţe pouze ona zná jeho potřeby. Matky se proto nechtějí připravit o toto jedinečné období v jejich ţivotě. Domnívají se, ţe jestliţe se jim narodilo dítě, mají se o něj starat. Pokud by si chtěly budovat kariéru, dítě by si nepořizovaly. Ačkoliv se vrací na trh práce v době, kdy dítě ještě nedosáhlo tří let věku, mají stanovenou mez, za kterou by jiţ nešly. „Já mám za to, že tak asi dvacet hodin týdně v práci je asi to maximum. Kdyby to bylo víc, tak by mi vadilo, že už nejsem s malým tak jak bych si představovala, že jsem v práci víc než doma. Když to tak řeknu, tak když jsem se stala matkou, tak mám k dítěti určité povinnosti, tím myslím, že potřebuje mou péči.“ Petra (28 let, 1 dítě – 22 měsíců, žije v nesezdaném soužití, středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na částečný úvazek) Ţeny orientované na rodinu vykonávají své zaměstnání do doby, neţ se jim narodí dítě, kdy začnou řešit otázku harmonizace práce a rodiny. Poté sníţí své profesní poţadavky a snaţí se najít jinou práci, která jim umoţní sladit práci a péči o dítě. Toto zaměstnání je ovšem pouze krátkodobým řešením, protoţe aţ dítě povyroste chtějí některé ţeny orientované na rodinu vykonávat jiné povolání. „Já jsem měla jako docela zodpovědnou práci. To ale samozřejmě znamenalo tam být od rána do večera. Teď už by to tak dál nešlo dělat, protože mám toho malého. Mám ale kliku, že jsem si našla tuto novou práci, protože tam jak mi padne, tak jdu domů. To by se mi třeba dřív stát nemohlo. Až bude Petřík větší, tak si možná najdu něco jiného, to je ale ještě hodně nejisté, uvidím.“ Iveta (31 let, 1 dítě – 19 měsíců, rozvedená, vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek)

50

Ţeny orientované na rodinu chodí do zaměstnání, aby finančně přispěly do rodinného rozpočtu či proto, aby se mohly aktivně podílet na nějaké práci. Obvykle pracují na částečný úvazek. „Právěže se to netýká jen toho dítěte, ale že taky dělám něco i pro sebe. Já chci pracovat, protože si chci udržet nějaký ten přehled, protože nechci, abych něco propásla, protože v tomto oboru je docela velká konkurence. Proto nechci zůstat nějak pozadu.“ Helena (29 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Stav rodinného rozpočtu vede ţeny orientované na rodinu k tomu, ţe pracují na částečný úvazek nebo si hledají jinou práci. Tyto matky se tedy neřadí do adaptivního typu ţen, protoţe se pro práci nerozhodují pouze na základě vlastní vůle. Ačkoli chodí na část týdne do zaměstnání, orientují se na svou rodinu.

Faktory ovlivňující návrat adaptivních žen a žen orientovaných na rodinu do práce v průběhu mateřské resp. rodičovské dovolené Adaptivní ženy Adaptivní ţeny svou profesi povaţují za významnou ţivotní hodnotu, kdy i po té, co se jim narodí dítě nepřerušují své zaměstnání. Tuto práci ale jiţ nevykonávají na plný úvazek, ale pouze na částečný úvazek, přičemţ zastávají jiná pracovní místa, která jim umoţňují více se věnovat péči o dítě. „Do práce jsem se vrátila hlavně proto, abych se tam mohla realizovat a taky, abych se dostala mezi lidi. Už mě to docela lezlo na mozek, že jsem nepřetržitě jen s dítětem. Dneska je to tak, že pracuju dva dny týdně. To mě vyhovuje a rodině teda snad taky.“ Olga (41 let, 2 děti - 15 měsíců a 12 let, žije v nesezdaném soužití, středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na částečný úvazek) Vedle osobní realizace jsou dalšími motivy opětovného vstupu adaptivních ţen do práce v období do tří let věku dítěte snaha zachovat si kontakt s pracovním

51

prostředím a mít přehled o situaci na trhu práce. Profesní pauza způsobená rodičovskou dovolenou většinou totiţ často ztěţuje zisk nových poznatků v oboru. „Já nemůžu celou rodičovskou sedět s rukama v klíně, protože bych to v práci mohla akorát tak zabalit. Já pracuju s lidma, takže potřebuju získávat pořád nové a nové pracovní styky. Takže ty lidi by se na mě za ty tři roky vykašlali.“ Jitka (28 let, 1 dítě – 16 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Na rozhodnutí adaptivních ţen pro návrat do zaměstnání mají vliv i další faktory týkající se udrţení sociální kontaktů a pocitu pracovní uţitečnosti. „Já nechci přijít o všechny ty lidi z práce, protože když to tak spočítám, tak se v tom pohybuju něco málo přes pět let. Když bych zůstala s dítětem doma, tak někteří známí možnou odejdou, místo nich přijdou zase noví a už je to pak špatné kvůli tomu, že se tam skoro s nikým neznáte a začínáte jako by od začátku. Dalším takovým důležitým důvodem je i pocit z dobře udělané práce, prostě dělat něco i jiného něž jen lítat kolem dítěte. To si pak připadám jako trochu vyšinutá, když jsem pořád jenom s dítětem, tak už skoro žvatlám jako on. Já právě musím být i v jiném prostředí, kde bych mohla normálně mluvit s lidma. No a k té práci patří určitě i peníze, takže i to pomůže.“ Eva (35 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek) Volba jiné profese po narození dítěte ovšem neznamená něco výjimečného, jelikoţ ji realizovala převáţná část adaptivních ţen. Část adaptivních ţen dokonce našla takovou práci, která více koresponduje s jejich oborem. Vţdy ale záleţí na pracovní pozici před odchodem na mateřskou dovolenou a postoji zaměstnavatelů k zaměstnancům s malými dětmi. „Já dělám pořád u té jedné firmy, akorát mě přesunuli na jiný úsek, protože teď dělám právě jenom na ten poloviční úvazek. Mám to teda teď tak, že chodím do práce na ty dva dny v týdnu. Když se pak třeba stane, že něco nestihnu udělat, tak to musím dodělat doma. No a to většinou dělám až malá spí, takže po večerech nebo když mám chvilku čas.“ Veronika (34 let, 1 dítě – 8 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek)

52

Ženy orientované na rodinu Ţeny orientované na rodinu se chtějí nebo potřebují uplatnit také v jiných oblastech neţ je péče o dítě a výkon domácích prací. Toto uplatnění nacházejí ve vstupu do zaměstnání, které pro ně představuje formu odreagování se od kaţdodenního kolotoče péče o dítě. Právě péči o děti ţeny orientované na rodinu často vnímají jako málo společensky oceňovanou. Z tohoto důvodu je důleţité, aby ţeny orientované na rodinu, ale nejen ony, byly podporovány také v dalších činnostech, ve kterých vynikají a které je baví. „Já musím slyšet, že jsem někomu třeba s něčím pomohla, nebo že se i díky mně něco podařilo. Já totiž nemůžu říct, že by mě role matky naplňovala. U nás doma je to tak, že se vůbec za nic nechválíme. Ne, že bych potřebovala, aby mě každou chvíli někdo za něco pochválil, to zase ne. Ale ráda bych se toho dočkala od manžela, už kvůli tomu dítěti, ale toho se od něho stejně nikdy nedočkám. Hold mi hodně vadí, že to je pro něj na denním pořádku, jako že já se samozřejmě starám o dítě a že jako on samozřejmě chodí do práce a nikdo ho za to taky nechválí. Proto se není čemu divit, když to uznání hledám aspoň v práci.“ Eva (35 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek) Ţeny orientované na rodinu se mohou během mateřské resp. rodičovské dovolené realizovat ve svém zaměstnání a nepřerušovat tak pracovní vazby. Jejich návrat do zaměstnání zčásti ovlivňuje i ekonomická situace rodiny, které mají s příchodem dítěte velké finanční výdaje. To je důvod, proč ţeny orientované na rodinu, které mají moţnost nastoupit do zaměstnání na částečný úvazek, tak činí s vědomím co nejmenšího dopadu na děti. Tento plat ovšem slouţí nejen na zajištění chodu domácnosti, ale i k zachování určité úrovně rodiny a zejména na péči o dítě. Mezi dotazovanými byla i matka, která je rozvedená. Jelikoţ má nepravidelnou pracovní dobu, za nejlepší řešení zajištění péče povaţuje sluţbu soukromé placené péče o děti. O jiné práci neuvaţuje, poněvadţ charakter její profese má jisté přednosti, mezi které patří i brzký návrat ze zaměstnání v určitých dnech, kdy se můţe naplno věnovat svým dětem. Kdyby nebyla rozvedená a její manţel by rodinu finančně zajišťoval, přestala by chodit do práce a pečovala by doma o děti. V této situaci jde tedy o řešení práce a placené péče o děti, které je nezbytné pro zabezpečení chodu domácnosti.

53

„Já jsem hrozně ráda, že mám teda to hlídání, protože jsem doma různě, takže je to určité výborné v tom, že si to hlídání můžu domluvit vlastně na kdykoli. Je fakt, že jsem se teda nerozhodovala jestli nastoupím do práce nebo ne, když mám malý dítě. Do práce jsem musela, abych nás uživila, protože mi nic jiného nezbylo. Já si teda nepřipadám jako krkavčí matka. Kdybych měla nějakého mužského, tak bych určitě byla na rodičovské a hlídání bysme tak ani nepotřebovali.“ Iveta (31 let, 1 dítě – 19 měsíců, rozvedená, vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek) Ţeny orientované na rodinu shodně uvádí, ţe potřebují mít pracovní a rodinný ţivot v takovém souladu, aby uspokojoval jejich poţadavky na péči o dítě. Přičemţ pracovní doba by neměla být delší neţ doba strávená osobní péčí o dítě. „Moje práce pro mě hodně znamená, nejen proto že prachy jsou zvlášť dneska hodně potřeba, ale taky proto, že se člověk nemusí pořád ohlížet, na čem ušetřit. A já aspoň malýmu můžu koupit i nějaký lepší věci jako oblečení a tak i jinak co je potřeba. No ale zase to není tak, že bych se honila za prací a dítě by bylo až na druhé koleji jen kvůli tomu, aby jsme si mohli pořizovat věci za já nevím kolik peněz a přitom bych se chodila domů jen vyspat.“ Petra (28 let, 1 dítě – 22 měsíců, žije v nesezdaném soužití, středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na částečný úvazek) U skupiny adaptivních ţen i ţen orientovaných na rodinu se objevila zvláštní kategorie matek, které se po porodu rozhodly podnikat, protoţe je jejich práce jiţ nenaplňovala. Kříţková a kol. (2005) uvádí, ţe si matky podnikatelky většinou mohou uspořádat svůj čas a zvolit místo pro své aktivity podle svých představ, a zároveň si mohou svou pracovní dobu upravovat podle poţadavků na péči o dítě. Výzkumy (Kříţková a kol., 2005) zaměřené na ţivotní orientace ţen podnikatelek ukazují, ţe právě slaďování pracovního a rodinného ţivota je impulsem pro začátek jejich podnikání. Ţeny podnikatelky se vyznačují opačným pořadím slaďováním práce a péče o děti, neţ bývá obvyklé u adaptivních ţen a ţen orientovaných na rodinu. Ţeny podnikatelky si nejdříve zakládají rodinu, a aţ poté se snaţí získat určité pracovní postavení. „Já jsem se tak rozhodla pro to, že chci mít první dítě, když už jsme vlastně měli svůj byt, no a ... podle mě je prostě nejlepší si pořídit rodinu hned na začátku, když je ta 54

ženská ještě na začátku své kariéry. Pozdějc, když už má třeba ty dvě nebo tři děti, pak si teprve budovat tu kariéru v práci. Je to určitě lepší v tom, že když bych chtěla být úspěšná v práci, a pak měla děti, takže bych tu svou práci musela přerušit, tak to se mi nelíbí, to že bych právě tu práci musela přerušit. Tak proto si myslím, že je mnohem lepší, když už člověk má alespoň ty základní věci pro život, je lepší mít nejdřív to dítě, a teprve pak řešit svůj pracovní život.“ Jitka (28 let, 1 dítě – 16 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Všechny matky se snaţí co nejlépe harmonizovat práci a péči o děti. Z tohoto důvodu podřizují zaměstnání rodině a zastávají takové pozice, které je moţné lépe sladit s péčí o nejmenší děti. Svou práci vykonávají z důvodu zvýšení finančního příjmu rodiny, pro pocit vlastní uţitečnosti či uskutečňování i jiných aktivit neţ je pouze péče o nejmenší děti.

Důvody, proč si adaptivní ženy a ženy orientované na rodinu vybraly soukromou placenou péče o děti do tří let věku K přednostem soukromé sluţby péče o děti se řadí čas, který matky ušetří, protoţe své děti nemusí nikam dopravovat, a který mohou vyuţít na jiné aktivity. Dále matky nejsou vzhledem ke svému zaměstnání omezeny provozní dobou institucí veřejné péče o děti do tří let věku. K dalším přednostem patří to, ţe soukromá pečovatelka o dítě pečuje především podle přání matky a nejen podle vlastního přesvědčení. Péče o dítě vykonávaná placenou pečovatelkou se tedy odvíjí od potřeb kaţdého dítěte a je zcela individuální. Matky navíc od pečovatelky získávají podrobné informace o všech realizovaných činnostech dítěte během dne. Někdy i za přispění dítěte, které začne samo popisovat jednotlivé záţitky. Tím se matky ujišťují o jeho spokojenosti.

Adaptivní ženy Pozitivní stránka soukromé placené péče o děti do tří let věku podle adaptivních ţen spočívá zejména v přizpůsobivosti pečovatelky, která na základě smlouvy mezi zařízením a rodinou dodrţuje sjednanou dobu péče o dítě, a která se o něj dokáţe postarat i v případě nemoci. Tato přizpůsobivost péče je zásadní při rozhodování

55

adaptivních matek o nezařazení dítěte do instituce veřejné péče. Navíc jesle preferují pravidelnou a kaţdodenní péči, coţ ţádná z matek nevyţaduje. Matky potřebují péči nejčastěji na dva dny v týdnu. „Když jsem se na ty jesle ptala, tak mi vlastně oznámili, že by tam měla docházet celý měsíc, že prý se to tak většinou dělá, jo a kdybych ji tam chtěla dávat jen na pár dní, tak že prý musím ještě k tomu uhradit poplatek jakoby navíc, protože by tam vlastně byla jen na jeden nebo na dva dny v týdnu. Docela mě to naštvalo, takže to jsem si řekla, že to teda ne. Já chci chodit do práce jen na dva dny v týdnu, protože chci mít přehled o tom, co se tam děje. S malou ale chci být co nejvíc, takže nevidím jediný rozumný důvod, proč ji dát do jeslí, aby tam byla každý den, když to není nutné.“ Eva (35 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek) Adaptivní ţeny nesouhlasí s tím, aby pečovatelka s dítětem pobývala delší dobu neţ jeho matka. Proto soukromou placenou péči o své děti zajišťují především na dobu své pracovní nepřítomnosti. Adaptivní ţeny vnímají soukromou placenou péči kladně, protoţe probíhá v jejich domácnosti a pro dítě nepředstavuje tak velký zásah. „Naše chůva se stará jenom o něj. Když k nám přijde, tak zůstanou doma, a když je hezky tak jdou ven na procházku. Takže je to v klidu, že s ním nemusím jet na druhou stranu města. Protože dostat se někam ráno s malým dítětem není moc praktické.“ Helena (29 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Proto si adaptivní ţeny nepřejí, aby o jejich děti pečovala jiná matka, která má podobně staré dítě. Důvodem je doprava dítěte do místa bydliště jiné matky, čímţ by přišly o jednu pozitivní stránku této formy péče. Ţeny také chtějí dítěti opatřit tu nejvhodnější pečující osobu, která je bude zastupovat. Matka pečovatelka by svou péči rozdělovala mezi vlastní a cizí dítě. Proto adaptivní ţeny raději volí pečovatelky z řad studentek, které mají pedagogické nebo zdravotnické vzdělání. „Já to považuju určitě za výhodu, že se mi o dítě stará takto mladá holka, která sice ještě nemá svoje děti, ale má zkušenosti s cizíma dětma. Já si myslím, že když to ta holka umí, tak je to určitě velké plus, pro ten pocit, že se dokáže postarat o to moje dítko podle mých představ.“ Jitka (28 let, 1 dítě – 16 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká)

56

Ženy orientované na rodinu Pro ţeny orientované na rodinu představuje soukromá placená péče o děti do tří let věku moţnost, komu mohou svěřit své dítě, v době, kdy jsou v práci. Jejich návrat do zaměstnání má více důvodů. Jedním z nich je situace, kdy je veřejná institucionální péče o nejmenší děti prostorově nedostupná. „Je to složité, svou práci mám ráda, ale je to hlavně o tom, co pro každého jeho práce znamená. Pro mě je práce důležitá, ale dítě pro mě samozřejmě znamená mnohem víc než ta práce. To v každém případě, to si ani nedovedu představit, prostě dítě je u mě na prvním místě. Já bych ani nemohla dělat takovou práci, kde by bylo potřeba, abych tam trávily celé dny. To bych už radši byla doma. Protože mám malé dítě, takže tam nechci strávit víc času než je to nezbytně nutné. Navíc si myslím, že bych třeba pozděj mohla litovat toho, že jsem s ním tenkrát netrávila víc času, a až mě nebude tak moc potřebovat, tak já potom můžu dělat práci takovou jakou chci, ale to, aby byl zase malý bych už pak vrátit nemohla.“ Helena (29 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Kaţdá matka chce dítěti poskytnout tu nejlepší moţnou péči, v ideálním případě tu osobní. V situaci, kdy má být péče o dítě zajištěna nerodičovskou osobou, volí ţeny orientované na rodinu placenou formu péče, protoţe některé z nich často nemají k dispozici rodinné příslušníky, kteří by dítě pohlídali a veřejné instituce jsou pro ně většinou prostorově nedostupné. „Tak mně nic jiného nezbylo, protože babičky bydlí moc daleko a nikdo jiný na hlídání mě nenapadl. Takže to byla ta varianta, protože nijak jinak to nešlo udělat. Jinak, kdyby tady někdo takový byl, tak bych byla ráda, ale nedá se nic dělat. Je to takové, prostě když dáváte vlastní dítě úplně cizí osobě, i když není přímo z ulice, ale třeba přes tu agenturu, tak nikdy nevíte, koho si pouštíte domů. V tomto je to právě komplikované. Mně ale nic jiného nezbývalo.“ Petra (28 let, 1 dítě – 22 měsíců, žije v nesezdaném soužití, středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na částečný úvazek) Vţdy tedy nelze mluvit o svobodném rozhodnutí ţen orientovaných na rodinu ohledně volby soukromé placené péči o děti. Ovšem jiţ při samotné volbě pečovatelky

57

všechny matky pečlivě vybírají takovou, které nejvíce splňuje jejich nároky na péči o dítě, a která se o něj bude zodpovědně starat. Vedle časové a prostorové přizpůsobivosti je podle všech matek podstatné vytvoření vazby mezi dítětem a pečovatelkou. Jiţ od začátku by měla mezi nimi vzniknout vzájemná náklonnost a pečovatelka by měla umět upoutat pozornost dítěte. Všechny matky, které vyuţívají soukromé placené péče o děti, si potřebují být jisté, ţe pečovatelka má děti ráda a chce se jim věnovat. Ta správná pečovatelka se pozná i podle reakcí dítěte. „Dá se to vysledovat na tom, jak si s ním hraje a celkově třeba jak s ním komunikuje a také samozřejmě na tom, jak je malý s ní spokojený. Musím říct, že naše teta na hlídání je fakt super, protože třeba večer při loučení, jí malý vždycky přiběhne dát pusu a kolikrát o ní povídá, jak si hráli a co všechno dělali. Když se chystám do práce, tak malý už ví, že zase uvidí tetu a moc se na ni těší. Myslím, že se mu líbí a že je s ní rád a já jsem taky ráda.“ Iveta (31 let, 1 dítě – 19 měsíců, rozvedená, vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek) Zajímavým zjištěním je, ţe také ţeny orientované na rodinu si přejí setrvat doma s dítětem i po skončení rodičovské dovolené, přičemţ by ale dále pracovaly na částečný úvazek a vyuţívaly sluţeb soukromé placené péče. Pro všechny matky je tedy nejlepší, jestliţe mohou mít děti a současně chodit na část týdne do zaměstnání, kdy o dítě pečuje soukromá pečovatelka. Navíc v době, kdy jsou dítěti tři roky, a kdy je tedy ve věku nástupu do mateřské školy, není podle ţen orientovaných na rodinu dítě připravené na jejich kaţdodenní nepřítomnost.

Bariéry soukromé placené péče o děti do tří let věku z pohledu adaptivních žen a žen orientovaných na rodinu Adaptivní ženy Z uvedených předností soukromé placené péče o děti je zjevné, ţe pokud matky najdou vhodnou soukromou pečovatelku, daří se jim úspěšně skloubit práci a péči o děti. Adaptivní ţeny ale uvádí, ţe velkým negativem je zejména jejich nízká důvěra

58

v soukromou pečovatelku, o nichţ mají jen základní informace. V této situaci adaptivní matky více věří státním zařízením vzhledem k dlouhé tradici této formy péče. U soukromé placené péče se adaptivní ţeny spoléhají na to, ţe jsou pečovatelky školené a umí s dětmi zacházet. „My máme už druhý rok tetu na hlídání, která je teda studentka, o které vlastně vím, že teda studuje pajdák a s malým si moc rozumí, takže můžu být ráda, že ji mám. Ale jako vždycky ve vás hlodá, takový ten pocit, jestli je doopravdy pořád taková. V dnešní době si ale nevyberete, na nějakého toho divného člověka můžete narazit kdekoli, i když má třeba čistý trestní rejstřík. Proto je tady trošku taková ta nedůvěra v toho člověka.“ Pavla (33 let, 2 děti – 10 měsíců a 6 let, žije v nesezdaném soužití, vysokoškolské vzdělání, podniká) Adaptivní ţeny konstatují, ţe pokud by nezastávaly dobře placené pozice, nejspíše by si tuto sluţbu péče nevybraly. Výše poplatků se totiţ odvíjí na základě nabídky a poptávky po soukromé placené péči, která je ve velkých městech větší, proto jsou zde i vyšší poplatky. „Když jsem prohlížela internet, tak jsem zjistila, že ty ceny za to hlídání jsou tady hodně podobné, zhruba kolem těch stodvaceti korun za hodinu. Někdo třeba nabízí i ten úklid domácnosti, ale tam je to ještě vyšší, někdo právě jenom hlídá to dítě. Ze zvědavosti jsem mrkla i na Prahu a tam je to teda o dost vyšší oproti tomu Brnu. Zase, když by se jednalo o nějaké menší město, tak by to asi bylo o něčem jiném.“ Jitka (28 let, 1 dítě – 16 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, podniká) Vyuţívání soukromé placené péče o děti do tří let věku má určité přednosti v porovnání s ostatními institucemi. Na druhou stranu ale pro adaptivní ţeny představuje bariéru vzhledem k nízké důvěře v tuto formu péče a její finanční nákladnost.

Ženy orientované na rodinu Také ţeny orientované na rodinu by z důvodu důvěryhodnosti raději svěřily své dítě do instituce veřejné péče. Domnívají se totiţ, ţe v jeslích pracují zaměstnanci

59

s odbornou kvalifikací, kteří na základě svých zkušeností, dokáţí zvládnout situaci, kdyby se dítěti něco stalo. „Já si myslím, že ty jesle jsou v tomto lepší, protože oni musí mít to vzdělání, aby to mohli dělat a musí umět dát první pomoc. Celkově si myslím, že jsou na to dítě takto jako více připravení, jinak by to ani nemohli dělat. Podle mě je hodně důležité v jeslích není jenom jeden člověk, ale je jich tam několik. Takže jsou v tom rozdíly, jestli mi dítě hlídá jeden člověk nebo je tam víc lidí a oni to právě mají víc pod kontrolou, že třeba aby dítě nevypadlo z okna a tak. Ty jesle to mají tak udělené, že samozřejmě že se mu tam taky může stát nějaký úraz, ale i tak je to pořád lepší v tom pocitu.“ Iveta (31 let, 1 dítě – 19 měsíců, rozvedená, vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek)

Vysoké poplatky jsou podle všech ţen největší překáţkou ve vyuţívání soukromé placené péče o děti do tří let věku. V případě, ţe by měly touto formou zajišťovat péči o děti kaţdý den, pravděpodobně by si ji finančně nemohly dovolit. Vzhledem k tomu, ţe šlo téměř u všech matek pouze o dva aţ tři dny v týdnu, se tento poplatek sníţil a zmenšil se tím i rozdíl mezi částkou za soukromou placenou péči ve srovnáním s ostatními moţnostmi péče. Navíc, pokud se připočítají všechny přednosti spojené s péčí placené pečovatelky, reálné výdaje se sníţí.

Adaptivní ženy a ženy orientované na rodinu a jejich postoj k rodinné politice Adaptivní ženy Adaptivní ţeny mají negativní názor na státní politiku a na její opatření týkající se harmonizace pracovního a rodinného ţivota. Postrádají především širší nabídku prorodinných opatření, která by podle nich měla být hlavním cílem rodinné politiky. Na druhé straně adaptivní ţeny oceňují, ţe se vláda v poslední době více zaměřuje na rodiny s malými dětmi. „Mně připadá, že se o tom pořád jenom mluví, jak stát chce matkám s malýma dětma pomoc, ale myslím si, že skutek utek. Matky, které potřebují během rodičovské

60

chodit do práce, tak si to já myslím, že nemají moc možností kam dát to dítě. Prostě ta podpora od státu, jako jak jim to ulehčit, není. Mateřství se ve vládě hold nenosí.“ Veronika (34 let, 1 dítě – 8 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek) Pro adaptivní ţeny není systém rodičovské dovolené zvláště zásadní, protoţe tříletou rodičovskou dovolenou povaţují za optimální. Čtyřletou variantu kritizují adaptivní ţeny z toho důvodu, ţe pokud by na tak dlouhou dobu zcela přerušily své zaměstnání, měly při návratu na trh práce velké potíţe. Péče o dítě je podle nich individuální záleţitost kaţdé rodiny a státní politika by do ní neměla zasahovat. Volba délky pobytu na rodičovské dovolené tedy závisí nejen na mateřských a pracovních povinnostech, ale i na vztahu matek k vládním opatřením. „Vláda to s tou rodičovskou myslí tak, že všem rodinám vyjde vstříc. Já si to ale nemyslím, protože proč by měl někdo zůstávat doma čtyři roky? Divím se, že to vůbec na tak dlouhou dobu dali. Určitě se vždycky nejde někdo, kdo si to vybere, ale systémově to podle mě není dobře, kor dneska.“ Eva (35 let, 1 dítě – 26 měsíců, vdaná, vysokoškolské vzdělání, pracuje na částečný úvazek) Dnešní vláda se zabývá především tím, co je nejlepší pro dítě, ale jiţ méně ji zajímá, co je nejlepší i pro matku. Adaptivní ţeny, které se nejvíce zabývají problematikou slaďování zaměstnání a péče o dítě, vyţadují pomoc ze strany státní politiky právě vzhledem k zmíněné harmonizaci. Adaptivní ţeny se na téma politického řešení otázky slaďování práce a péče o děti vyjadřovaly ve smyslu rozdělení rodičovské dovolené do několika etap. Adaptivní ţeny také navrhují, aby se například rozšířily sluţby mateřských center o péči o děti. To můţe být také důvodem, proč sluţby mateřského centra vyuţívá pouze jediná matka. Důvodem nízkého zájmu matek je právě zaměření mateřských center, které nespočívá v zajištění péče o děti, ale ve vzájemném setkávání rodičů a jejich dětí. Proto tato centra nejsou z hlediska péče o děti matkami příliš vyhledávaná. U adaptivních ţen tedy nestojí státní příspěvky na prvním místě, protoţe si finance dokáţí svou prací samy zajistit. Přesto navrhují, aby stát na tuto soukromou placenou péči poskytoval finanční příspěvek, čímţ by se tato péče zpřístupnila také pro matky z niţších sociálních vrstev. 61

Ženy orientované na rodinu Ohledně postoje ţen orientovaných na rodinu k vládním opatřením na podporu lze říct, ţe nerodičovská péče o nejmenší děti nemá v české politice náleţitou podporu. „Já si myslím, že by mělo být víc těch jeslí, větší množství těch zařízení pro ty malé děti. Protože jeslí moc není a kapacitně jsou plné. Ta cena je podle mě přiměřená, jo, že odpovídá té dobré kvalitě. Zase existují ještě soukromé jesle, ale bylo by lepší, kdyby bylo víc spíš těch státních. Tak nebo tak je tu pořád ten problém takto malé dítě někam umístit. Bylo by také dobré, kdyby se více zaváděla práce na částečný úvazek, protože moje zkušenost je taková, že většinou zaměstnavatel neměl zájem, abych pracovala jen na půl úvazku. V bledě modrém je to i s prací z domova. Nevím, proč je pro ně takový problém nechat matku pracovat doma, navíc když má doma internet a je pořád na mobilu. Proto by bylo fajn, kdyby stát mnohem víc nabízel daňové úlevy takovýmto podnikům. Nebo bych taky jako pracující matka nemusela mít takové daně.“ Iveta (31 let, 1 dítě – 19 měsíců, rozvedená, vysokoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek) Ţeny orientované na rodinu nemají přímé výhrady vůči státní politice, ale spíše ohledně obecných podmínek pro zlepšení jejich situace. Přičemţ si představují opatření, která jsou více obecná. Navrhují podporu trhu s byty, protoţe nabídka bytů často ovlivňuje rozhodnutí zaloţit si rodinu. Ţeny orientované na rodinu také poţadují nápravu problémů, se kterými se kaţdodenně setkávají. Tyto problémy se vztahují ke zpřístupnění budov i dopravních prostředků pro přepravu kočárků. Této situaci by také napomohl ohleduplnější přístup společnosti k matkám s malými dětmi.

62

Diskuze Podle preferenční teorie výzkumný vzorek tvořily adaptivní ţeny a ţeny orientované na rodinu. Adaptivní ţeny jejich profese naplňuje a své práci se chtějí věnovat také po porodu. Ţeny orientované na rodinu jejich práce naplňuje pouze do chvíle, neţ se stanou matkami. Poté je různé důvody vedou k tomu, ţe si jiţ většinou nepřejí tuto práci nadále vykonávat. Proto si hledají novou práci, kterou bude moţné lépe sladit s péčí o dítě. Zvláštní typ ţen, který se objevil u obou typů, představují matky, které po porodu zahajují vlastní podnikatelskou činnost, která jim usnadňuje harmonizaci pracovního a rodinného ţivota. Svůj profesní ţivot si tedy ţeny podnikatelky budují aţ po porodu. Adaptivní ţeny si tedy přály během mateřské resp. rodičovské dovolené nastoupit do práce. Důvodem je pocit spokojenosti, který jim práce dodává, a který se projevuje i na jejich dětech. U ţen orientovaných na rodinu se ale často nejednalo o svobodné rozhodnutí. Jejich prarodiče bydlí daleko a veřejné instituce péče mají omezenou kapacitu a pevnou provozní dobu. Adaptivní ţeny i ţeny orientované na rodinu se shodly, ţe dítě je pro ně priorita. Zároveň ale povaţují za uţitečné, ţe se podílejí i na jiných činnostech neţ je celodenní péče o děti. V případě, kdy na několik dní v týdnu chodí do zaměstnání, nabírají potřebnou energii na čas strávený s dětmi. Oba typy ţen se také domnívají, ţe svěření tak malých dětí do kolektivní péče není nejvhodnější. Jejich vývoj je individuální a společnost svých vrstevníků si v tomto věku stejně ještě neuvědomují. Tyto okolnosti je tedy vedou k volbě soukromé placené péče. V současné době mohou matky doma s dítětem setrvat na rodičovské dovolené od dvou do čtyř let, coţ adaptivní ţeny i ţeny orientované na rodinu vnímají kladně. Oba typy ţen ale nesouhlasí s tím, aby se po skončení rodičovské dovolené naplno vrátily do práce. Adaptivní ţeny by uvítaly určitou pruţnost rodičovské dovolené, přičemţ by doma s dítětem setrvaly tak dlouho, jak by si jejich přítomnost dítě samo vyţadovalo. To ale neznamená, ţe by o děti celodenně pečovaly. Do práce by nastupovaly vţdy na několik dní v týdnu. Řešení péče o děti do tří let podle adaptivních ţen spočívá ve zvýšení důvěryhodnosti soukromé placené péče o děti například tím, ţe stát bude tuto formu péče o děti dotovat. Adaptivní ţeny a ţeny orientované na rodinu by také uvítaly rozšíření prostorové a časové dostupnosti státních zařízení péče o nejmenší děti. Tím by matky získaly moţnost se svobodně rozhodnout pro jakoukoli formu péče. 63

Závěr Státní i soukromá péče o děti do tří let věku představuje systém, který zasahuje do jednotlivých oblastí ţivota matek, rodin i celé společnosti. Ačkoliv institucionální péče o nejmenší děti prošla během svého vývoje mnoha změnami, v současnosti jiţ nekoresponduje s potřebami matek. Výzkum poukazuje na skutečnost, ţe státní zařízení péče o děti do tří let věku nejsou pro mnohé matky zejména kapacitně a časově dosaţitelné. Tyto matky nenaplňuje moţnost být doma s dítětem několik let a zároveň také nechtějí zcela opustit trh práce. Některé z nich potřebují pro svůj ţivot i finanční příjem ze zaměstnání, proto svoji práci po narození dítěte nepřerušují. Cílem práce bylo najít odpověď na otázku: Jak matky vnímají péči o své děti zajišťovanou soukromou placenou péčí o děti do tří let věku? Pokusím se tedy na ni následovně odpovědět. Přestoţe finanční náklady a počáteční nedůvěra představují pro oba typy matek bariéru, soukromou péči o nejmenší děti vnímají jednoznačně pozitivně zejména pro její prostorovou a časovou dostupnost. Jako velkou výhodu uvádí také individuální přístup k dětem a přizpůsobení péče poţadavkům a zvyklostem dané rodiny. Jak ovšem naznačuje sloţení výzkumného vzorku, soukromou placenou péči o děti do tří let si mohou dovolit často pouze vysoce kvalifikované ţeny. Pro rodiny, které nedosahují určitého ţivotného standardu je tato forma péče často finančně nedostupná. V teoretické části práce jsem uvedla, ţe existuje úzký vztah mezi zaměstnaností ţen a jejich porodností. Zajištění péče o nejmenší děti formou soukromé placené sluţby tedy můţe představovat jeden z faktorů, který ovlivňuje rozhodování ţen o zaloţení rodiny. Ačkoli rodina zaujímá v hodnotách matek přední místo, jejich profese je pro ně taky důleţitá. Proto, aby se mohly věnovat práci a současně mohly pečovat o své děti, potřebují pomoc ze strany státu. Ten by jim měl prostřednictvím různých institucí a sluţeb péče o děti zajistit dostupnou péči o nejmenší děti. Z tohoto důvodu by také soukromá placená péče o děti do tří let věku neměla zůstávat na okraji zájmu rodinné politiky. Tuto práci bych proto ráda zakončila některými aktuálními politickými návrhy vztahující se na soukromou placenou péči o nejmenší děti. Současná vláda prosazuje širší vyuţívání práce na částečný úvazek či daňové zvýhodnění zaměstnaných matek. Dotace mají přispět k větší finanční přístupnosti péče o děti zajišťované například právě formou soukromé pečovatelky. Tyto návrhy vnímám pozitivně, protoţe odráţí zájem vlády o slaďování práce a rodiny a svědčí o jejím úsilí nabídnout matkám různé moţnosti nerodičovské péče o nejmenší děti. 64

Použitá literatura Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období 2006–2009. 2006. [online]. MPSV ČR. Updated May 1, 2006 [cit. 2009-03-25]. Dostupný také z WWW: . BADINTER, E. Materská láska: od 17. storočia po súčasnosť. Bratislava: Aspekt, 1998. 227s. ISBN 8085549042 BAHENSKÁ, M. Počátky emancipace žen v Čechách. Dívčí vzdělávání a ženské spolky v

Praze

v

19.

století.

Praha:

Slon,

2005.

175

s.

ISBN: 80-7277-241-4

BALÁŢOVÁ, K., KALOUSKOVÁ, P., KRÁLOVÁ , Z. Konflikt péče o dítě a zaměstnání v ČR. Sekce Analýza a a tvorba veřejné sociální politiky - případová studie. 2002

[online].

[cit.

2009-03-18].

Dostupný

z

WWW:

. BAUMAN, Z. Liquid Modernity. Cambridge: Polity Press. 2000. CROMPTON, R., HARRIS, F. Explaining Women’s Employment Patterns: „Orientations to Work“ Revisited. The British Journal of Sociology. 1998, Vol. 49, No. 1, pp. 118–136. CYPRIAN, G. Slučitelnost rodiny a zaměstnání s důrazem na blaho dítěte. In Rodinná politika jako nástroj prevence sociálního vyloučení. Sborník z česko–německo– rakouské konference. 2005. Praha, 25.–26.4. 2005. DE SINGLY, F. Le soi, le couple et la famille. Paris: Nathan, 2000. DUDOVÁ, R., VOHLÍDALOVÁ, M. Rodina a rodičovství v individualizované společnosti. In Gender, rovné příležitosti. Výzkum. 2005. str. 1–3. 65

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931796 GIDDENS, A. Manifest progresivisty. Nové myšlenky pro Centre-odešel. Cambridge, 2003. GIDDENS, A. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství. 1998. GULBRIUM, J. F., HOLSTEIN, J. A. Handbook of Intervieving Research: Context & Methods. Thousand Oaks: Sage Publications, 2001. 996 s. ISBN 0-7619-1951-1 HAJNAL, J. European marriage patterns in perspective. In Glass, D. V. - Eversley, D. E. C. (Eds.) Population in History: Essays in historical demography, Edward Arnold Publishers Ltd., London, 1965. 101-143 HAKIM, C. Work-Lifestyle Choices in the 21st Century. Oxford: Oxford University Press. 2000. HAKIM, C. Model of the Family in Modern Societies. Ideals and realities. Aldershot: Asghate. 2003. HAŠKOVÁ, H. Kde ty jesle, školky jsou? Zpráva z výzkumu. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 2007. HAŠKOVÁ, H. Pracující matky a genderové role ve výsledcích mezinárodního longitudinálního výzkumu. Gender Sociologie. 2005. [online]. [cit. 2009-02-11]. Dostupný z . HAŠKOVÁ, H., LINKOVÁ, M. Podmínky na trhu práce a jejich dopad na fungování rodiny. In. Čermáková, M et.al. Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice. Praha: SOÚ ČR. 2002. str. 27 - 57.

66

HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007. 280 s. ISBN 9788024711683 HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402 HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 278 s. ISBN 80-246-0030-7 JANOUŠKOVÁ, K. Krkavčí matky? Brno. Fakulta sociálních studií MU. 2004. KATRŇÁK, T. Odsouzeni k manuální práci: Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 190 s. ISBN 80-86429-29-6 KOCOURKOVÁ, J. 2006. Od politiky populační k politice rodinné: Vývoj v ČR od počátku 90. let. In KOCOURKOVÁ, J., RABUŠIC, L. (eds.) Sňatek a rodina: Osobní rozhodnutí nebo zájem společnosti? Proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. 2006. (v tisku). KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J., SPĚVÁČEK, V. Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. KŘÍŢKOVÁ, A., DUDOVÁ, R., HAŠKOVÁ, H., MAŘÍKOVÁ, H. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR :politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Edited by Alena Kříţková. 1. vyd. Praha : Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2005. 91 s. ISBN 807330077X. KŘÍŢKOVÁ, A., HAŠKOVÁ, H. Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce. Sociologický ústav AV ČR, 2003. [online]. [cit. 2009-03-17]. Dostupný z .

67

KUCHAŘOVÁ, V. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů: uplatnění nároků na rodičovskou dovolenou a na volno na péči o nemocného člena rodiny v praxi. Zpráva z výzkumu realizovaného jako součást projektu Programu In. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006. 112 s. ISBN 8087007182. KUCHAŘOVÁ, V. Strategie harmonizace rodiny a zaměstnání – možnost volby. Práce versus rodina – dilema nebo soulad? Sborník přednášek z odborné konference. [online]. 2005

[cit.

2009-03-09].

Dostupný

z

WWW:

. KUČERA, M. Manţelství, rodina a domácnost v evropské současnosti. In Horská, P. et al. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha: Panorama, 1990. s. 400 – 418. ISBN 807038011X MANEA, B. E.,

MRÁZOVÁ, M., RABUŠIC L. Teorie založené na lidských

preferencích jako možný příspěvek k vysvětlení současného reprodukčního chování. In Rodina, zaměstnání a sociální politika. 1. vyd. Brno: František Šalé – ALBERT, 2006. od s. 57-79, 22 s. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. ISBN 80-7326-104-9 MAREŠ, P. Zaměstnání, rodina a dítě v dynamice moderní společnosti. In Sirovátka, T. et al. Rodina, zaměstnání a sociální politika. Brno: Albert, 2006. s. 19 – 54. ISBN 8073261049 MAŘÍKOVÁ, H. 2005. Politiky, čas a peníze. In: KŘÍŢOVÁ, A., DUDOVÁ, R., HAŠKOVÁ, H., MAŘÍKOVÁ, H. Sociologické studie – Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 2005. MAŘÍKOVÁ, H. Dvoukariérová manţelství. In Čermáková, M. et al. Proměny současné české rodiny. Praha: SLON, 2000. s. 101 – 140. ISBN 8085850931 68

MATĚJČEK, Z. Rodičům na nejhezčí cestu. Jinočany: H&H, 2004. 189 s. ISBN 8073190230 MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem na situaci v České republice. Brno: Masarykova Univerzita, pro VÚPSV Praha, 2005. 79 s. ISBN 80-210-3630-3 MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 2003. 144 s. ISBN 8085850249 MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4 MOŢNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha: SLON, 2002. 250 s. ISBN 8086429059 MOŢNÝ, I. Moderní rodina, mýty a skutečnosti. Brno: Blok. 1990. Národní koncepce rodinné politiky. 2005 [online]. MPSV ČR. [cit. 2009-01-21]. Dostupné z WWW: . Národní zpráva o rodině. 2004 [online]. MPSV ČR. Updated April 29, 2005 [cit. 200901-21]. Dostupné z WWW: . OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. 171 s. ISBN 8071784036 Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2007/2008. Eurybase, 2008. [online]. 2005

[cit.

2009-01-22].

Dostupný

z

www:



69

PASLEAU, S., SCHOPP, I. The Three Colours of Domestic Service in Belgium at the Start of the Twenty-First Century. In FAUVE-CHAMOUX, A. (Ed.). Domestic Service and the Formation of European Identity. Understanding the Globalization of Domestic Work, 16th – 21st Centuries. Bern: Peter Lang AG, European Academic Publisher. 2004. pp. 435– 453. PLASOVÁ, B. Opatření harmonizace práce a rodiny. Brno: Fakulta sociálních studií MU. 2005. POLÁKOVÁ, O. Rodinná politika. In: DURDISOVÁ, J., KREBS, V., POLÁKOVÁ, O., ŢIŢKOVÁ, J. Sociální politika. Praha: Codex Bohemia s.r.o. 1997. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha, 1995. RABUŠIC, L. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě. Praha: SLON, 2001. 265 s. ISBN 8086429016 REZKOVÁ, M. Pracovní a rodinné povinnosti – hodnocení povinnosti zaměstnavatelů. Zájem o zařízení pro péči o děti. Tisková zpráva z výzkumu Naše společnost 2003. [online].Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR. [cit. 200903-10].

Dostupné

z

WWW:

. ROBERTSON, P. Home as A Nest. Pp. 410-442 In The History of Childhood, ed. by Mause, Lloyd de. Northvale: Jason Aronson Inc. 1995. SATIR, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, 1994. 350 s. ISBN 8090132502 SILVERMAN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka. Bratislava:Ikar, 2005. 327 s. ISBN 8055109044

70

SIROVÁTKA, T. Rodina a reprodukce versus zaměstnání a role sociální politiky. In Sirovátka, T. et. al. Rodina, zaměstnání a sociální politika. Boskovice: Albert. pp. 77 102. 2006.

Statistická ročenka České republiky. Praha, ČSÚ. 1990-2006. ŠALAMOUNOVÁ, P. Demografické ukazatele časování mateřství a bezdětnost ţen v evropských zemích. In. Hašková, H. (ed.)

Fenomén bezdětnosti v sociologické a

demografické perspektivě. Sociologické studie, SOÚ ČR, Vol. 6, no. 4, pp. 59 - 77. 2006. ŠTĚPÁNKOVÁ, M., JAKLOVÁ, H. Souhrnná zpráva s využitím výsledků komplexního průzkumu institucionální péče o děti a další závislé osoby a rešerší 08_2006. 2006. [online].

[cit.

2009-03-10].

Dostupný

z

www:

<www.aperio.cz/download/EQUAL_MOPPS_Aperio_souhrnna%20zprava_08_06_.doc > ŠVEC, Š. Metodológia vied o výchove: Kvantitatívno – scientistické a kvalitatiívno – humanistické prístupy. Bratislava: IRIS, 1998. 303 s. ISBN 80-88778-73-5 TRAPKOVÁ,L., CHVÁLA,V. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Portál, 2005. s. 227. ISBN: 80-7178-889-9 Věstník Ministerstva zdravotnictví č. 35/1976 Věstník Ministerstva zdravotnictví č. 10/1968 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

71

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání Zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ŢIŢKOVÁ, J. Základní charakteristika sociální politiky. In: DURDISOVÁ, J., KREBS, V., POLÁKOVÁ, O., ŢIŢKOVÁ, J. Sociální politika. Praha: Codex Bohemia s.r.o. 1997.

Internetové portály http://www.materska-centra.cz/clenove/seznam-clenu/ http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/porodne http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp

Internetové portály vybraných zařízení soukromé placené péče o děti do tří let věku v Brně http://www.agenturababyboom.cz http://www.berunka.com http://www.agenturaberuska.cz http://www.bibo.cz http://www.bublinky.info http://www.detske-studio.cz http://www.mia-hlidani-deti.cz http://www.agentura-provas.cz http://www.ententyky.cz http://www.agentura-skritek.cz http://www.superteta.cz http://www.stastnydum.cz http://www.detske-studio.cz 72

Příloha: Vybraná zařízení soukromé placené péče o děti do tří let v Brně V současnosti neexistuje zdroj, který by obsahoval spolehlivá data o počtu a kvalitě soukromé placené péče o děti do tří let věku. Níţe uvedené informace jsem shromáţdila za pomoci internetu, rozhovorů s rodiči a majiteli soukromých placených zařízení. Data jsem ověřovala prostřednictvím evidence jednotlivých zařízení v Ţivnostenském rejstříku. V uvedených zařízeních se jedná o vázanou ţivnost „Péče o dítě mladší tří let v denním reţimu“ nebo o volnou ţivnost „Poskytování sluţeb pro rodinu a domácnost“. Agentura Babyboom Agentura Babyboom je agentura specializovaná na hlídání dětí v Brně a zaměřená na hlídání dětí s osobním přístupem. Pečovatelky mají zkušenosti s hlídáním dětí, většina z nich studuje vysokou školu. Prochází výběrovým řízením, kde musí doloţit čistý výpis z rejstříku trestů a praxi z oboru hlídání dětí. Nabízí sluţby v oblasti: hlídání dětí v domácnosti klienta nebo v domácnosti pečovatelky, pravidelné i jednorázové hlídání dětí, hlídání ve dne i v noci, hlídání dětí s doprovodem do a z jeslí, škol, krouţků a sportů, výuka dětí na hudební nástroje a hlídání dětí i v cizích jazycích (angličtina, němčina, ruština, francouzština). Ceník Pravidelné hlídání dětí: 100,- Kč/hod. Jednorázové hlídání dětí: 130,- Kč/hod. Hlídání dětí do 3 hod.: 350,- Kč Paušál za hlídání dětí 24 hod. Po-Pá: 1 000,- Kč/den Paušál za hlídání dětí 24 hod. víkend, svátek: 1 300,- Kč/den Zprostředkování*: 5 000,- Kč *Odměna pro chůvu je na domluvě mezi rodinou a chůvou. Agentura ručí za setrvání chůvy ve Vašich sluţbách min. 3 měsíce, jinak máte právo na nalezení další chůvy.

73

Příplatky Za kaţdé další dítě: + 20,- Kč/hod. Za hlídání dětí o víkendech a svátcích: + 30,- Kč/hod. Za hlídání dětí v cizích jazycích: + 30,- Kč/hod. Berunka Agentura na hlídání dětí Berunka působí v brněnském regionu. Specializujeme se na hlídání dětí od 0 - 3 let věku, avšak hlídá i starší děti. Mezi doplňkové sluţby patří poradenství v těhotenství a šestinedělí, provoz dětských koutků a zřizování dětských koutků na klíč. Prioritou této agentury je zajistit klientovi odborně kvalifikovanou chůvu, která má všechny předpoklady pro úspěšnou péči o to nejdraţší, co v ţivotě má. Agentura Berunka nabízí hlídání dětí 24 hodin denně v domácnosti klienta, popřípadě v domácnosti pečovatelky. Péče o dítě zahrnuje např.: přípravu stravy, hygienu, psychický

a

motorický

rozvoj

dítěte

přizpůsobený

dané

věkové

kategorii,

individuální přístup ke kaţdému dítěti, zachování zvyklostí a reţimu dítěte, všestranný rozvoj dítěte – zpěv, tanec, sport, výtvarná výchova atd. Zajistí hlídání a odbornou péči i během nemoci dítěte, případně doprovod k pediatrovi. Výběru pečovatelek se věnuje maximální pozornost. Všechny mají minimálně středoškolské vzdělání, základním poţadavkem je praxe s hlídáním dětí a kladný vztah k nim. U věkové kategorie dětí do 3 let věku agentura zajišťuje péči výhradně pečovatelkou se zdravotnickým vzděláním, ke starším dětem doporučuje pečovatelku se vzděláním pedagogickým. Kaţdá pečovatelka prochází výběrových řízením, kde, vedle vzdělání a praxe, jsou zjišťovány její zájmy, schopnosti a různé dovednosti, kterými by mohla přispět k rozvoji dítěte. Všechny pečovatelky pracující pro agenturu jsou výhradně nekuřačky, jsou řádně proškolené a připravené na práci s dětmi v rodinách našich

klientů.

Bezúhonnost

pečovatelek

je

samozřejmostí.

Všechny

pečovatelky absolvují kurz I. pomoci u Českého červeného kříţe zaměřený na úrazy u dětí. Ceník Jednorázové hlídání: 130,- Kč/hod. Pravidelné hlídání: 120,- Kč/hod.

74

Příplatky Za kaţdé další dítě: + 15,- Kč/hod. Za hlídání ve státních svátcích a o víkendech: + 20,- Kč/hod. Hlídání v dětských koutcích: dohodou Beruška Agentura Beruška zajišťuje spolehlivý a kompletní servis pro rodinu a domácnost v oblasti péče o dítě od tří let věku dítěte. Hlídání probíhá v domácnosti klienta (výjimečně v domácnosti chůvy). Nabízí hlídání jednorázové, krátkodobé, dlouhodobé, doprovod k lékaři i za kulturou, hlídání v cizím jazyce. Ceník Základní cena hlídání dětí (minimálně 2 hodiny): 110,- Kč/hod. Jednorázové hlídání(do 2 hodin): 130,- Kč/hod. Dlouhodobé hlídání nad 20 hod. týdně: 100,- Kč/hod. Hlídání o víkendech a svátcích: 140,- Kč/hodina Hlídání v cizím jazyce: 150,- Kč/hodina (+ 40,- Kč/hod. po 22:00) Hlídání dětí v hotelech a během firemních akcí: dohodou Paušál za 24 hodin jednorázově: 1 250,- Kč Poplatek za zprostředkování vlastní pečovatelky: 8 000,- Kč Příplatky Za další dítě: + 40,- Kč/hod. Doprovody: 110,- Kč/hod. Doučování, hra na hudební nástroj (1 vyučovací hodina = 45 min.): 150,- Kč/hod. Za hlídání nemocného dítěte: + 40,- Kč/hod. Noční hlídání (po 22:00): 150,- Kč/hod. Noční hlídání 22:00 - 06:00 hodin: 600,- Kč/8 hodin BIBO Agentura BIBO se specializuje na hlídání dětí v rodinách kromě Brna také v Praze a Ostravě, popř. v domácnosti pečovatelky. Má ţivnostenské oprávnění na 75

hlídání dětí i od narození do tří let věku dítěte. Nabízí hlídání dětí jak pravidelně, tak i jednorázově. Hlídání dětí poskytuje 24 hodin denně, o víkendech i o svátcích. Sluţby hlídání dětí zahrnují i vyzvedávání dětí z jeslí. Nabízí hlídání dětí na sluţební cestě a dovolené klientů, zajišťuje hlídání dětí a odbornou péči i během nemoci. Agentura Bibo odborně zajišťujeme také hlídání dětí od narození v dětských koutcích, na firemních akcích, svatbách, hotelích, mateřských centrech, golfových a jiných turnajích. Pro rodiny také zajišťuje „české au-pair“, které v rodině bydlí a kromě péče o děti mohou vykonávat i pomocné domácí práce. Agentura zajišťuje poradenství v šestinedělí, výuku hry na hudební nástroje, hlídání dětí i v cizích jazycích (angličtina, němčina, ruština, francouzština, italština). Ceník Pravidelné kaţdotýdenní hlídání dětí: 125,- Kč/hod. - Nepravidelné kaţdotýdenní hlídání dětí: 150,- Kč/hod. Paušál za hlídání dětí 24 hod Po-Pá: 1 200,- Kč/den, tj. 50,- Kč/hod. Paušál za hlídání dětí 24 hod víkend, svátek: 1 500,- Kč/den, tj. 63,- Kč/hod. Oslavy, akce, dětské koutky: dle dohody Příplatky Za kaţdé další dítě: + 20,- Kč/hod. Za hlídání dětí o víkendech a svátcích: + 30,- Kč/hod. Za hlídání dětí v cizím jazyce: + 30,- Kč/hod. Bublinky Bublinky je dětské studio zajišťující hlídání dětí od 2 let do šesti let (po dohodě i mladší děti) ve vlastních prostorách v centru města a zároveň agentura zajišťující i spolehlivé chůvy a hospodyňky do domácnosti. Dětské studio je určeno aţ pro 12 dětí. Bublinky nabízí hlídání dětí jednorázově, pravidelně nebo dlouhodobě. Chůvy, které se starají o děti mají zdravotní, pedagogické či sociální vzdělání a zkušenosti s hlídáním dětí.

76

Ceník Pravidelné hlídání (minimálně jedenkrát týdně): 105,- Kč/hod. Nepravidelné hlídání: 120,- Kč/hod. Hlídání celý den: 1 300,- Kč/den Zprostředkování chůvy pro dlouhodobé hlídání: dle dohody Hlídání dětí během firemních akcí: dle dohody Příplatky Za kaţdé další dítě: + 20,- Kč/hod. Za hlídání o svátcích: + 30,- Kč/hod. Za hlídání v cizím jazyce: + 40,- Kč/hod. Doprava mimo město: dohodou Neúčtují se další příplatky za víkendy, nemocné dítě, práci v noci, hlídání dětí hotelovým hostům Dětské studio Dětské studio nabízí dlouhodobé i krátkodobé hlídání, které probíhá v menším kolektivu max. 4 dětí ve věku od 1 roku do 4 let. Ve studiu jsou děti neustále motivovány k činnostem odpovídajícím jejich věku (orientace v prostoru, rozvoj jemné motoriky, říkanky, písničky). Je podporována výtvarná činnost, děti se učí básničky, písničky, cvičí a tančí. Dětské studio je otevřeno kaţdý všední den od 7.00 – 18.00 hodin. V případě potřeby rodičů lze domluvit hlídání mimo pracovní dobu. Ceník Pravidelné vícehodinové hlídání přes den 1-2 dny/týden: 90,- Kč/hod. Pravidelné vícehodinové hlídání přes den 3-5 dnů/týden: 80,- Kč/hod. Nepravidelné hlídání: 100,- Kč/hod. Mia Agentura Mia s.r.o. se specializuje na hlídání dětí v domácím prostředí. Má ţivnostenské oprávněna k péči o děti ve věkové kategorii od narození do tří let věku dítěte. Zajišťuje jednorázové i pravidelné hlídání dětí, organizuje pro děti narozeninové 77

a jiné oslavy a zajišťuje doprovod na sluţební cestu i dovolenou. V případě zájmu o pravidelné hlídání jsou klientům poskytovány první dvě tzv. seznamovací hodiny zdarma. Ceník Jednorázové hlídání: 130,- Kč/hod. Pravidelné hlídání: 110,- Kč/hod. Celodenní hlídání v pracovním týdnu: 1 200,- Kč/den Celodenní hlídání o víkendech a svátcích: 1 500,- Kč/den Příplatky Péče o více dětí současně: + 20,- Kč/dítě Hlídání o víkendech a svátcích: + 30,- Kč/hod. Komunikace s dětmi v cizím jazyce: + 30,- Kč/hod. ProVás Agentura ProVás se specializuje na péči o děti. Sluţby poskytuje v Brně a také Boskovicích, Blansku, Letovicích a blízkém okolí a to jak pravidelně, tak jednorázově. Podle poţadavků klienta Agentura ProVás vybere z databáze pečovatelku, hospodyni, případně vyhledá osobu, která bude odpovídat představám klienta. Všechny pečovatelky a hospodyňky jsou řádně prověřeny, mají čistý trestní rejstřík a jsou odborně proškoleny. Pečovatelky jsou absolventkami kurzu první pomoci se zaměřením na děti. Hlídání dětí probíhá vţdy aktivním způsobem, v závislosti na věku dítěte, jeho schopnostech, přáních a poţadavcích klienta (hry, procházky, sport, četba, říkanky, ruční práce, výtvarné činnosti, hra na hudební nástroje...). Ceník Pravidelná péče (min. 3 hodiny kaţdý týden): 100,- Kč/hod. Nepravidelná péče o jedno dítě (min. 2 hodiny): 120,- Kč/hod. Paušální platba za jednorázovou péči po dobu 24 hodin: 1 100,- Kč

78

Příplatky Za kaţdé další dítě v domácnosti: +20,- Kč/hod. Za práci o víkendu a svátcích: +20,- Kč/hod. Za sluţby v cizím jazyce: +30,- Kč/hod. Za péči o nemocné dítě: 0,- Kč/hod. Za noční hlídání: 0,- Kč/hod. Péče o dítě jinde neţ v domácnosti klienta: cena dle dohody Skippy Agentura Skippy se specializuje na hlídání dětí všech věkových kategorií v Brně a okolí. Zajišťuje dítěti kompletní péči, včetně zachování zaběhnutého reţimu a zvyklostí dítěte. Sluţby zahrnují příleţitostné i pravidelné hlídání dětí v domácnostech klientů, opatrování nemocného dítěte, doprovod k lékaři, hlídání v cizím jazyce (angličtina, němčina, francouzština, italština), hlídání dětí v hotelích, hlídání dětí na firemních akcích, hlídání dětí na sluţební cestě či dovolené. Ceník (Krátkodobé hlídání dětí minimální doba hlídání jsou 2 hodiny). Jednorázové hlídání: 130,- Kč/hod. Pravidelné hlídání: 100,- Kč/hod. (Dlouhodobé hlídání dětí) Hlídání do 20 hodin/měsíčně: 2 000,- Kč Hlídání do 40 hodin/měsíčně: 3 000,- Kč Hlídání do 60 hodin/měsíčně: 4 000,- Kč Hlídání od 61 hodin/měsíčně: 5 000,- Kč Příplatky Za kaţdé další dítě: + 20,- Kč/hod. Klient si vybírá pečovatelku, kterou si můţe otestovat. V případě pozdější nespokojenosti má klient do 1 roku od podpisu smlouvy nárok na výběr jiné pečovatelky zdarma, kdykoli o to poţádá. V rámci smlouvy se stanoví i odměna, kterou bude zákazník pečovatelce za hlídání vyplácet. Zpravidla se pohybuje od 65 Kč/hod. 79

Skřítek Majitelkami Agentury Skřítek s.r.o. jsou Gabriela Beránková, Markéta Staníčková a Ludmila Kalvodová, které spojuje společný sen – nabídnout maminkám spolupráci ve formě agentury na hlídání dětí, kde uplatní své pedagogické a zdravotnické vzdělání, zkušenosti práce s dětmi a zároveň se budou moci věnovat tomu, co je v současné době nejvíce zajímá – dětem. Agentura Skřítek nabízí hlídání dětí všech věkových kategorií, hlídání pravidelné nebo jednorázové, hlídání ve dne i v noci, doučování hry na hudební nástroje, doprovod na rodinné dovolené či sluţební cesty, doprovod dětí k lékaři, hlídání dětí v hotelových pokojích, hlídání dětí v rodinách mluvících cizím jazykem, letní prázdninové pobyty pro děti od tří let. Ceník Nepravidelná péče: 120,- Kč/hod. Pravidelná péče (méně neţ 30 hod. týdně): 110,- Kč/hod. Pravidelná péče (více neţ 30 hod. týdně): 100,- Kč/hod. Hlídání dítěte na hotelovém pokoji: 150,- Kč/hod. Doprovod na rodinné dovolené, sluţební cesty atd.: cena dohodou Příplatky Za kaţdé další dítě: + 20,- Kč/hod. Za hlídání v cizím jazyce: + 20,- Kč/hod. Superteta Agentura Superteta se zabývá hlídáním dětí v rodinách v Brně a okolí a nabízí široký sortiment dalších sluţeb. Pečovatelky a pečovatelé jsou převáţně zaměření na učitelství prvního stupně základních škol. Jsou bezúhonní, absolvovali zdravotnický kurz první pomoci zaměřený na děti, mají potvrzení od všeobecného lékaře o výborném zdravotním stavu, absolvovali základy učiva oboru pedagogika – psychologie, mají zkušenosti s péčí o děti a netrpí závislostí na drogách a jiných návykových látkách. Nabízí hlídání dětí v domácnosti klientů, hlídání dětí v domácnosti majitelů agentury, hlídání v rámci malého dětského kolektivu, hlídán v pravidelném reţimu i příleţitostně, hlídání ve dne i v noci, hlídání nemocných dětí, hlídání dětí v cizojazyčných rodinách, 80

dále nabízí organizaci oslav pro děti, organizaci akcí sportovních a k pobavení dětí, doprovod pro dítě na sluţebních cestách klientů, dovolené apod., zprostředkování výběrového řízení na vlastní pečovatelku. Ceník Nepravidelná péče: 130,-Kč/hod. Péče do 3 hodin (opakovaná alespoň v týdenním intervalu: 420,- Kč/hod. Zprostředkování: 15 000,- Kč Příplatky Za kaţdé další dítě: 20,- Kč/hod. Za víkendovou péči: 20,- Kč/hod. Šťastný dům Agentura Šťastný dům zajišťuje hlídání dětí od narození do tří let v Brně a jeho okolí. Všechny pečovatelky mají pedagogické nebo zdravotnické vzdělání, jsou řádně prověřeny, mají čistý trestní rejstřík a jsou odborně proškoleny. Pečovatelky hlídají děti v kteroukoliv dobu v domácnostech klientů. Podle jejich poţadavků nachystají dětem jídlo, jdou s nimi na vycházku. Agentura Šťastný dům poskytuje jednorázové i dlouhodobé hlídání, záleţí na přání a poţadavcích klientů. Ceník Jednorázové hlídání: 180,- Kč/hod. Jednorázové hlídání (2 a více dětí): 200,- Kč/hod. Pravidelné hlídání: 130,- Kč/hod. Pravidelné hlídání 2 a více dětí: 160,- Kč/hod. Příplatky Za hlídání v noci (22- 6 hod): 10 % Expres (do 24 hodin): 50 % Za svátky a víkendy: 30 %

81

„U tety Elišky“ Dětské studio „U tety Elišky“ nabízí dlouhodobou i krátkodobou péči o děti od jednoho roku do čtyř let, která probíhá v menším kolektivu dětí max. čtyř dětí ve studiu nebo

individuálně

v domácnosti

rodiny.

V dětském

studiu

jsou

děti

neustále motivovány k činnostem odpovídajícím jejich věku (říkanky, písničky, básničky, orientace v prostoru, rozvoj drobné motoriky, cvičení a tanec). Děti si společně hrají s hračkami, coţ vytváří jejich sociální cítění. Za hezkého počasí mohou být děti na zahradě. Provozní doba dětského studia je v pracovní dny od 7 do 18 hodin. V případě potřeby rodičů lze domluvit hlídání mimo pracovní dobu. Ceník (ceny jsou u vedeny v případě péče o dítě ve studiu) Pravidelné denní vícehodinové hlídání 1-2 dny/týden: 100,- Kč/hod. Pravidelné denní vícehodinové hlídání 3-5 dnů/týden: 90,- Kč/hod. Nepravidelné denní hlídání: 110,- Kč/hod. Ceník (péče o dítě v domácnosti rodiny nebo dle dohody) Večerní a noční hlídání od 18 – 6 hodin (plus víkendy): 110,- Kč/hod.* * Minimální doba práce pečovatelky je 3 hodiny/den v Brně a min. 4 hodiny/den v okolí města do 20km.

82