Soukenický cech v Novém Městě nad Metují ( )

Orlické hory a Podorlicko, 1996/8

LADISLAV HLADKÝ

Soukenický cech v Novém Městě nad Metují (1513-1859) Typickým městským řemeslem bylo soukenictví, které zpracovávalo jednu ze základních textilních surovin - ovčí vlnu. Jižve 14. stoletív něm došlo i u nás jako v jednom z prvních řemesel k rozvinuté dělbě práce. Přípravu vlny zajišfovali vlnaři, kteří vlnu čistili, dále krampléři, kteří ji česali, a konečně přadláci, výrobci příze. Teprve pak vstoupil do výrobního procesu soukenický mistr se svými tovaryši (knapy), tedy kvalifikovými silami, kteří na soukenickém stavu utkali látku - sukno, jež bylo třeba upravit, tedy valchovat, počesat, postříhat a případně barvit. Tyto závěrečné práce prováděli valcháři, postřihači a barvířl;" byli kvalifikovanými řemeslníky (někde se vyskytují také rajféři, kteří odstraňovali z utkaného sukna uzly), někde byli příslušníky soukenických cechů, někdy zakládali samostatné cechy (zejména barvíři), valcháři byli většinou nájemci valch, jež bývaly cechovním majetkem, postřihačů bylo poměrně málo, protože později sisoukeníci vesměs postřihovali sukno sami. Již ztoho vyplývá, že jakspecializovaní řemesl níci, tak pomocné sOy nemuseli být ve všech soukenických střediscích, zvláště v menších; zejména přípravné práce zde vykonávala mistrova rodina. Nové Město nad Metují založil 10. srpna 1501 českobratrský šlechtic Jan Černčický z Kácova, hejtman Hradeckého kraje a držitel tvrze v nedalekých Čern čicích, který v r. 1484 koupil od Alše z Rýzmburka sousední krčínské panství. Akt založení města však potvrdil až v r. 1503 listinou, která shořela při požáru 22. června 1526. Rok nato (21. června 1527) vydal Jan Černčický z Kácova a na Novém Městě listinu, do níž vtělil opis původní listiny z r. 1503; v níž se také zmíňule o přesném datu založení města." Jan Černčický z Kácova .převedl , na město Hradiště" nejen práva městečka Krčína ("trhy, jarmarky, cla, piva vafenr'), ale také "fezníky, sladovníky se sladovněmi, pekafe, kováfe,-ševce i všecka jiná femesla, kterálkoli mohou jmenována býti".31 Soukeníci zde výslovně uvedeni nejsou, snad se skrývají mezi těmi "jinýmifemesly", snad se teprve do "nového" města nadaného zakladatelem svobodami a výsadami, jež jinde nebyly ještě přniš obvyklé, postupně stěhovali. Nicméně je jisto, že 29. listopadu 1513 (" v úterý pfed svatým Mikulášem") potvrdil Jan Černčický z Kácova a na Novém Městě soukenickému cechu jeho statute." Pán města nově založenému cechu, prvnímu ve městě, pouští všechny "všechny aneb pokuty" od těch, kteří se prohřeší proti řádům, aby (soukeníci) "měli plnúmoc je obraceti anakládati na své potfeby cechovní". Také jim povoluje "korúhev aneb praporec neb svíce aneb kterélkolivše k počestnosti femeslajich", s nimiž mohou chodit při různých přfležltostech, avšak nemají ktomu být nuceni. - 86-

I .


Po ustanovení o tom, "aby všecky své čeledi domácí aneb řemeslné, jakožto knapy, mykařky, přeslice, učedníky, měli moc říditi a spravovati i opatrovati tak, jakož se řád a obyčej v řemesle jich netoliko v městech královských, ale i panských zachovává", následuje povolení pečetit sukno pečetí s erbem města. Mají si volit starší (= cechmistry) a ti, kteří zvoleni budou, "nemají odporů činiti nižádných"; kdyby "ten, který volen jsa, tomu odpíral a býti nechtěl, ten jednu kopu grošů aby položil a dal, a vždy proto aby býti musel". Pokud by někdo neposlouchal starší a "nepřestal na různicích", "ten čtyři groše české viny dada, podle nálezu jich rady aby učiniti musil"; pokuta za zneuctění a pohanění staršího byla stanovena dvěma groši českými (provinilec měl být dále potrestán tak, jak byse zdálo všem "tovaryšům", tedy mistrům). Za urážku mezi mistry činila pokuta jeden groš. Pokud by byl někdo obeslán od starších do cechu a nepřišel, zaplatí půl groše, "jedině lečby hodnú příčinu nemožnosti své ukázal, to muprominuto býtimá". Nařizuje se, aby "v cechu poctivost měli a poctivě mluviti mají, paklibi kdo jakú lehkost mluvení aneb skutku aneb jakkoli nepoctivost ukázal, dva peníze české viny aby dal". Do cechu měli být přijímáni jen "lidé dobří zachovalí"; výslovně se zakazuje přijímání zlodějů. Uchazeč o mistrovské právo musízaplatit docechu deset grošů českých, výjimky jsou stanoveny pouze pro knapy, kteří se ožení s dcerou soukeníka nebo s vdovou po něm - ti zaplatí polovinu této částky. Je samozřejmé, že podmínkou přijetí do cechu bylo "zachování své ukázati"; "též a také učedníci, kteříž majína řemeslo přijati býti, aby dobré pověsti a lůže dobrého byli, a smlúvu, kterúž učiní s mistrysvými, aby v.cecnu postaveni jsouc oznámili, aza zbytíkaždý a.by rukojmí zastavil podjednú kopú grošů českých, a pakliby nezbyl, rukojmízáklad abydali, a z toho abybylo do cechu deset grošů českých a ostatek mistru". Následují velmi přísné výrobní předpisy, jejichž nedodržování se pochopitelně opět trestalo peněžitými pokutami, někdy i "položením řemesla". Každý mistr má každému postavu snovat "podle jeho vlasu, a to podle jích obecného svolení, jakžby se kterého času svolili dělati". Kdo by snoval méně, dá dva groše české. Také snovadla mají mít"jednostejná", bude-Ii mít někdo kratší, zaplatí rovněž dva groše. Širší brda a delší snovadla také být nesmějí. Rovněž váhy musely být "rovné", kdo by měl menšínebo větší, zaplatíjeden groš pokuty. Dva groše zaplatil, kdo udělal "postav lepšína šlaku a zvláště z úmysla". Za řídký postav dal dva groše pokuty ten, kdo byl na vině - buď " tkadlec", tedy knap (tovaryš), nebo soukenický mistr ("že by potřeb nedal, sám soukemk tupokutu dá"). Nesmíbýt pečetěn žádný postav "nenatkaný aništrajfovitý po osnově aneb poútku". Každý postav musí být ohledán a ohledávači pečetěn pouze ten, " který jesthodný". Sejme-Ii mistr z rámu kus bez ohledávání, dá půl groše pokuty, ujde-Ii to ohledávačům, zaplatí oni sami jeden groš, "a jestliže bypečetný pečetil postav nehodný, patnácte grošů českých vinyabydal". "Falešný" postav měl být spálen "a ten, kdož to udělal, řemesla zbaven". Soukeníci mají pracovat pouze z dobrých střižních vln, zvláště osnovy. Zakazuje se "metánídonich"tzv. floků (krátká vlna) pod pohrůžkou "pololenífemesla". Pokud by - 87-


se těchto různých přestupků dopustil cechovní starší, má býtpotrestán dvojnásobnou pokutou. Další ustanovení hovoří oprodeji sukna (např. ve městě nesmějí být prodávána cizí vlčková a šerá - tedy obyčejná neupravená - sukna, až bude v Novém Městě nad Metují20 soukeníků; dováženo může být barevné sukno). Je třeba dodat, že novoměští soukeníci platili své vrchnosti z každého kusu valchovaného sukna půl groše a od každého postavu nabitého na vrchnostenském rámu dva peníze české (měli-Ii vlastní rámy, tento plat pochopitelně odpadl). V r. 1520, tedy sedm letpozaložení cechu, působilo v Novém Městě nad Metují podle zjištěníL. LANCI NGERA5/12 soukenických mistrů, kteří tvořili 12,37% všech měštanú (z 97) zapsaných v nejstarší novoměstské tržní knize. Z jednotlivých řemesel měli největší početní zastoupení, ve skupině textilních řemesel hráli nesporně prim. Nejsilnější byla (jak se konečně dá pro kategorii řemeslnicko -zemědělského města předpokládat) potravní řemesla (16 mistrů -16,5 %- z toho devět řezníků), dále textilní řemesla (15), teprve na třetím místě nacházíme řemesla oděvní (ševci - 5, krejčí - 3, kožešníci - 2), která obvykle bývají na místě druhém. Tyto tři skupiny řemesel se na celkovém počtu zjištěných měštanú. podílely 42,26%. Jevšak třeba vzít v úvahu, že citovaná kniha neuvádí u 32 měš tanu (32,99%) povolání, resp. způsob obživy. V této skupině neurčených se nesporně skrývají někteří řerneslnřcř" snad i soukeníci. Poněkud jinak vypadá obraz z majetkového hlediska. Při celkovém. množství zjištěného majetku 5140 kop míšeňských k r. 1520 vychází 53 kop naměštana. V absolutním pořadí měla největší průměrný majetek skupina obchodu (77 1/2 kopy; dvě osoby: kramář - 141 kop a šmejdířka 14 kop), za ní následují potravní řemesla (76 1/4 kop; řezníci - 92 kop, sladovníci a pivovarníci - 60 kop), oděvní řemesla (661/2 kopy), textil (asi 51 kop), neurčení (přes 49 kop), kožedělná řemesla (35 kop), zeminy a různá řemesla (olejník 30 kop), dřevo (přes 26 kop) a služebníci města a vrchnosti (písař a branný 17 1/2 kopy). Vypustíme-Ii obchodníky, neurčené a služebníky a ponecháme-Ii pouze skutečné řemeslníky, pak se pořadí jen posune a na první místo postoupí potravní řemesla. Pokud budeme brát v úvahu jen jednotlivá řemesla (bez ohledu na skupiny řemesel), pak zjišfujeme, že nejvyšší průměr kupodivu vykazují krejčí (95 kop 45 grošů, celkem 287 kop = 5,58%), po nich řezníci (92 kop 6 grošů, celkem 829 kop = 16,13%), kde bychom to spíše očekávali (i tak však jejich postavení bylo neobyčejně silné), kožešníci (77 1/2 kopy, celkem 155kop = 3%), pláteník (66 kop = 1,28%), sladovníci a pivovarníci (60 kop, celkem 300 kop = =5,84%) a soukeníci (541/4 kopy, celkem 651 kop =12,67%); Pouze těchto šest řemesel (vlastně jen pět, mám značné pochybnosti o zařazení pláteníka doskupiny textilních řemesel, domnívám se, že patří spíše do skupiny obchodu) z celkového počtu 20(bez pláteníka 19) řemesel zjištěných k r. 1520 překročilo průměr 53 kop na rněštana." Novoměstští soukeníci tedy vesvém souhrnu patřili k měštanúrn s majetkem mírně nadprůměrným; polovina z nich (6) vlastnila majetek v rozmezí - 88-


od 51 do 80 kop, čtyři od 21 do 50kop, pouze jeden do 20kop, ale také jen jeden nad 80 kOp.81 Pro druhou polovinu 16. století není pramenná základna zdaleka příznivá pro studium sociální a ekonomické struktury Nového Města nad Metují. Příslušné městské knihy uvádějí povolání obyvatel jen ojediněle." Také archiválie z provenience soukenického cechu se nedochovaly. Teprve v r. 1591 si cech založil registra, v nichž vedl zápisy o přijímání za mistry, o přijímání učedníků, zpočátku také cechovní účty.10/ První zápis o přijetí do cechu pochází až z r. 1597, kdy byli přijati dva mistři, další mistrbyl přijat o šest let později (1603). Do třicetileté války přijal cech do svých řad celkem (včetně tří již zmíněných) osm mistrů (1607 -1, 1608 -1, 1610 - 2, 1618 -1). V r. 1601 byla zřejmě finanční situace cechu natolik příznivá, že si mohl pořídit stříbrné cechovní pečetldloi", jehož výtvarná stránka svědčí jednak otouze asnaze mistrů po důstojné reprezentaci, jednak o vytříbeném vkusu rytce, který je zhotovil. Hmotná situace samotných soukeníků, především nově přijímaných za mistry, zřejmě již tak dobrá nebyla. Jak vyplývá ze zápisů, platili nyní cizí uchazeči o přijetí do cechu čtyři kopy grošů míšeňských a dávali dvě libryvosku (ovosku ve statutech zr. 1513 nenízmínka), synové mistrů adalší zvýhodnění pak jednu kopu a jednu libru vosku; cizí nově přijatý mistr musil spolumistrům vystrojit svačinu, obvykle dosti nákladnou. Ani o ní se statuta z r. 1513 nezmiňují (a také ne o' zvýhodnění mistrovských synků při přijetí do cechu). Je tedy jisté, že za necelých stolet své existence se novoměstský soukenický cech přizpůsobil zvyklostem jiných cechů asvými původními statuty se jiždávno neřídil. Již první doložený v r: 1597 přijatý mistr Mikuláš Tolda teprve "při Vánocích" dal dvě kopy, ačkoliv do cechu byl přijat již "tu neděli po svatém Vavřinci", tedy v srpnu. Další mistr přijatý docechu v r. 1618, vystrojil svačinu až v r. 161 H, kdy také odvedl povinné dvě libry vosku. Za třicetiletilé války byli do cechu přijati pouze tři mistři, a sice v r. 1628 (1 ) a v r. 1646 (2). To dokládá velmi nepříznivé postavení novoměstských soukeníků za války a plně koresponduje s údaji berní ruly (1654), která zaznamenává tři soukenické mistry, v jejichž rodinách žilo celkem 11 osob. 12/Další mistr byl přijat až v r. 1659. I s ním vstoupilo do konce 17. století do cechu celkemtu.mlstrú (1673 - 3, 1685 - 1, 1686 - 1, 1690 - 2, 1694 - 1, 1696 -1). To znamená, že téměř za sto let(1597 -1696) přijal cech 21 mistrů. Skutečně to nesvědčí o ničem jiném'než o úpadku soukenického řemesla. V18. století (1702 -1795) bylo přijato 34mistrů(1702-1,1706-1, 1707-2,1708-1,1709-1,1713-2,1716-1, 1718-2,1721-2,1724-2, 1726-1,1737-2,1742-2, 1758-3,1759-1, 1773 - 2,1786 -1,1791 -1, 1793 -1,1795 - 5). I když se počet mistrův18. století musel poněkud zvýšit, stěží přírůstek (v průměru sedm mistrů za dvě desettletí) mohl nahradit jejich přirozený úbytek. Koncem 50. let 18. století bylo v Novém Městě nad Metují šest soukenických mlstrů.!" Další statistiky bohužel nejsou k dispozici až dor. 1834, kdy k1. lednu měli býtv Novém Městě nad Metují - 89-


pouze tři soukenlcl.!" Avšak o necelá dvě desetiletí později. v r. 1852. kdy se pořizovala statistika proObchodní a živnostenskou komoru v Liberci podle cechů, bylo ve městě kupodivu 17 soukenických mistrů. V r. 1853 již (opět kupodivu) soukeníci netvořili samostatný cech. ale byli začleněni do cechu rozličného. kde se jejich dva zástupci účastnili volby společného cechmistra, av r. 1860. tedy rok pozrušení cechovního zřízení, bylve městě pouze jeden jediný mistrtohoto kdysi tak proslaveného řemesta.!" Těžko říci, co způsobilo tak náhlý početní růst mistrů během dvou desetiletíapak za necelé další decenium jeho prudké snížení takřka na nulu. Jedinou reálnou příčinou mohla být krátkodobá konjunktura; zatím však ožádné nevíme. Někdy v první čtvrtině 18. století sepsal novoměstský cech návrh řádu pro soukeníky. krojíře, postřihače a punčochářet'", tedy pro všechna řemesla (s výjimkou kloboučníků; krojíři - nebo kroječi - se, jakznámo, zabývali prodejem sukna v drobném, v Novém Městě nad Metujívšak doloženi nejsou) zpracovávající jako základní surovinu vlnu. Další návrh řádu soukeníků a punčochářů, sestavený pro každé řemeslo zvlášf, doporučili 19. října 1733 k císařskému schválení purkmistr a městská rada.!" Jaký byl osud těchto návrhů, nevíme. Snad se jednalo pouze o podklady, možná i vyžádané příslušnými orgány, při přípravě generálních cechovních artikulí vydaných v r. 1739. Vyrobené sukno bylo nutno valchovat. Při tomto procesu se namydlený postav působením moči a bitím stoup zplstil ataké srazil po délce i po šířce. Valcha stála vždy u vodního, toku, jehož bylo využito pro pohon zařízení. Nejstarší valcha v Novém Městě nad Metují byla v Novém mlýně čp. 58/c na Metujj18/; zatím se nepodařilo zjistit, odkdy byla v provozu. ani kdy zanikla. V r. 1631 s povolením městské rady postavil jirchář Melichar Hofman valchu pro jircháře a soukeníky (to bylo celkem běžné) při Klopotovském potoce; odváděl ročně 45 grošů -rnřšeň ských do obecního důchodu, nesměl však chytat ryby v potoce a ani lovit zvěř v obecních lesích. V r. 1646 byla valcha ve velmi špatném stavu, později došlo zřejmě k jejímu obnovení a byla v provozu do r. 1686. V 18. stoleHvozili soukeníci své postavy do valchy při mlýně v Krčíně. 1 9/ Poslední valchu zřídil při svém bělidle u Metuje na Horském předměstí Antonín Hartman v r. 1859;2~/ Po valchování se kus (postav) napínal na rám, kde se ještě dále zplsťoval tzv. knapskou .střelou (nástroj podobný smyčci, jehož struna sukno bičovala) a pročesával tzv. soukenickou štětkou (rostlina připomínající bodlák, ale příbuzná např. chrastavci štětka soukenická. Dipsacus sativus (L.) schou.: upevňovala se ve větším počtu do trojúhelníkového rámečku na rukojeti) a konečně postřihoval mohutnými postři hačskými nůžkami. Rámy byly na Horském předměstí pod městskými hradbami, ale "i jinde, jak se něktefí staršílidé dosud pamatujI'" 21/ (před druhou světovou válkou). Tyto závěrečné úpravárenské úkony většinou novoměstští soukeníci vykonávali sami, resp. prostřednictvím svých knapů, pokud je ovšem zaměstnávali. Postřihače máme zatím v Novém Městě nad Metují zjištěné k r. 1520 221 (jeden, v následujících letech přibyl ještě jeden) a k r. 1834 (také jeden).23/ Zda se zdejší - 90-


sukno rovněž barvilo, namůžeme spolehlivě říci. Novoměstské sukno nepochybně patřilo k levnějším druhům aty vesměs zůstávaly v surovém stavu (našedlá barva přírodní vlny, tedy sukna "šerá a vlčková", jak se o nich píše již v soukenickém privilegiu Jana Černčického zKácova z r. 1513. Barvíři, pokud ve městě existovali, se zřejmě věnovali především barvení plátna a později (v 19. stoletř) bavlněného zboží. 24/ Snad se barvením sukna zabývali tři černobarvíři připomínaník r. 1834. 25/ Barvíř, jehož eviduje berní rula, je výslovně uveden jako barvíř pláten. 26/ Není vyloučeno, naopak spíše takřka jisté, že novoměstští soukeníci si své výrobky barvili sami podobně jako mistři v jiných městech.s" Je víceméně jisté, že novoměstští soukeníci v 16. stoletítěžili z pověsti východočeského sukna na trzích; alespoň jejich poměrně silná koncentrace v r. 1520 tomu napovídá (vtřicetiletém časovém úseku 1501-1535 zjistil L. LANCINGER ve městě 20 soukenických mistrů).28/ Ovýrobní kapacitě tohoto řemesla však bohužel nemáme žádné zprávy, nic také nevíme otom, že by novoměstské sukno figurovalo ve východočeském vývozu, i když ani to není zcela vyloučeno, protože je mohli kupovat obchodníci z jiných měst a pak vyvážet pod jiným názvem. To je ovšem jen hypotéza, stejně jako hypotézou zůstává závěr, "le o nějaké prosperitě, ekonomické s/1e a iniciativě tohoto femesla ve městě nemůle být ani feč".29/ Novoměstský soukenický mistr jistě ve své dnně nevyrobil 50 postavů sukna ročně, jak předpokládá zřejmě oprávněně J. JANÁČEK pro Broumov ve druhé polovině 16. století 30/ (to by znamenalo produkci 600 postavů dohromady od všech mistrů v r. 1520), doba na-to nebyla ještě zralá, kromě toho měli mistři své hospodářství, o něž se rovněž museli starat. I podstatně nižší produkce však musela saturovat místní trh a její část se musela nutně prodat jinde než ve městě. 3 1/Je však nesporné, že výroba sukna v Novém Městě nad Metují, obdobně jako ve většině dalších východočeských měst, v nichž působily soukenické cechy (Náchod, Dobruška, Solnice, Ústí nad Orlicí a konečně také Kostelec nad Orlicí, jehož produkce se na zahraničních trzích - v Polsku - alespoň částečně uplatnila), stála ve stínu největších východočeských exportních středisek Broumova, Rychnova nad Kněž nou a Lanškrouna.ř" V 17. až 19. století novoměstské soukenictví jižjen živořilo, až zcela zaniklo takřka současně se zrušením cechovního zřízení.

Poznámky: 1/ o dělbě práce v soukenictvívizJANÁCEK, J.: Plehled vývoje femes/né výroby v českých zemích za feudalismu. Praha, Statní pedagogické nakladatelství 1963, s. 65. Ospeclallzacl textilních řemesel viz tamtél, s. 46-47 (ve výčtu postrádám barvřře), 2/ Státní okresní archiv v Náchodě (dále SOkA Náchod), fond Archiv města Nového Města nad Metují (dále jen AM Nové Město n. M.), listina č. 2.JejítextvizVOBORNíK, J.: Od Jana Černčic kého zKácova k Josefu Bartoňovi l Dobenína (dále jenOd Jana Černčického ...). In:Nové Město nad Metují a jeho kraj [dále jen sb. Nové Město n. M...] (red. Jaro Moravec), Nové Město nad Metujíb. d.(1940), s.23-52, zde s.25-27.- Vprosinci 1527 Jan Cernčický prodal novoměstské

- 91 -

Orlické hory a Podorlicko, 1996/8 panství(textkupnísmlouvy viz tamtél, s. 28) Vojtěchovi z Perštejna, který nechal Nové Město nad Metují (původně Hradiště, později Nové Hradiště nad Metují, Nové Město Hradiště nad Metují, resp. Město Nové Hradiště nad Metuj0 vybudovat jako renesanční město (k tomu viz JURÁNEK, J. - BRANÝ, K.: Nové Město nadMetují. Praha, Odeon 1976, s. 28 an.) 31 VOBORNíK, J., Od Jana Černčického ..., s. 27. 41 SOkA Náchod, fond Cech soukenický (dále jen CS) Nové Město n. M., listina Č. 1 (sign. 1/1). Přepis viz BRANDEJS, C.: Dějiny Nového Města nad Metujív 16. stoletísezvláštním zřetelem k ekonomické asprávní struktuře města. Hradec Králové, Pedagogická fakulta 1967. Diplomová práce, strojopis, 104 s. (uložen v SOkA Náchod, Č. př. 358/67 příruční knihovny), s. 93-99. Autor listinu datuje na6. prosince (kdy je sv. Mikuláše), který však v r. 1513 připadl právě na úterý. Podrobněji k tomu HLADKÝ, L.: K statutům textilních a oděvních řemesel (soukeníků, tkalců a krejčích) v některých východočeských městech v 16. století. In: Orlické hory a Podorlicko. 7. Rychnov n. Kn., OMOH a SOkA 1994, s. 31-51. 51 LANCINGER, L.: Výrobnía majetková struktura Nového Města nad Metujípo jeho zalolenía po třicetileté válce (dále jen Výrobnía majetková struktura...). Práce muzea Hradec Králové. Ser. B, 12, 1970, s. 29-64, zde s. 31, tabulka I (Počet livností a řemesel v nich činných). - K nejstarší novoměstské knize, z nížautor vyšel a která spolu se statuty soukenického cechu a několika dalšími archiváliemi přežila ničivý požár v r. 1526(uložena v SOkA Náchod, fond AM Nové Město n. M., kniha Č. 1), vizblíže JUR~EK, J.: Nejstarší knilní památka Nového Města nad Metují a její pravopis (Městská kniha zlet1505-1546). In: Hradecký kraj. Hradec Králové 1959, s. 109-116. 61 LANCINGER, L., Výrobnía majetková struktura...,s.34,předpokládá, že byvtéto skupině mohli být např. pekaři, jejichž počet k r.1520 je nepříměřeně nízký (pouze 1 mistr). - Upozorňuji, že autor propočítal procentuální zastoupení jednotlivých řemesel jen přibližně (soukeníci -12%, neurčení 32%). 7I Tamtél, s. 35-36, tabulka IV (Majetek řemesellivností k počtu osob): na základě údajů zde uvedených jsem propočítal průměry aprocentuální podny (mévýsledky seopět poněkud, lišíod výsledků, k nimž dospěl autor). 81 Tamtél, s. 42, tabulka Č. IX (Diferenciace roku 1520podle počtu osob). 91 Tamtél, s. 45:"Zde však nemůleme našeho postupu poult!, neboť rozšířenípřezdN8k apjich konstituováníve více méně stálá příiTJenínatolik vzrostlo, že molnost zjištění profese p spíše výjimkou. " 101 SOkA Náchod, fond CS Nové Město n. M., cechovní reg istra 1591-1796(kniha), dodatky, sine. Nejstarší zápisy jsou pamětní, např. o velké povodni v roce 1593. 111 Okresní muzeum v Náchodě, sbírka typářů, sign. IX-1-a-62. Stříbrná je nejen vlastní pečetní deska, ale také sklopné profilované křídlo (držad 10) s očkem na zavěšení. Jeho plocha je oboustranně pokryta rytým ornamentálním dekorem. Revers pečetní desky jelemován rytou linkou, na ploše je vyryt letopočet 1601. Průměr 36 mm. Mezi linkou a perlovcem jeopis: "PECZET.CECHV.SAVK.ENICKEHOMIESTANOWEHOH (= Hradiště). V pečetním obraze jsou na renesančním štítě dvoje překřřžené postřlhačské nůžky, nad nimisoukenická štětka, postranách nopovací želízka. Po stranách štítu je stylizovaný květinový motiv. 121 LANCINGER, L., Výrobnía majetková struktura..., s. 46, tabulka XIV (Početřemeselalivností, činných měšťanů a členů jejich domácnosti). Kombinací údajů seznamu obyvatel podle víry(1651), berní ruly (1654) a urbáře (1668) dospěl autor k velmi zaímavým a poměrně přesným výsledkům.

- 92-

Orlické hory a Podorlicko, 1996/8 13/ CHALUPA, A. akol.: Tereziánský katastr český. Sv. 1 (Rustikál). Praha, Archivní správa Ministerstvavnitra ČSR 1964, s. 263. 14/ SOMMER, J. G.: Oas Koenigreich Boehmen statistísch - topographisch dargeste/lt. Band 4. KĎniggratzer Kreis. Prag 1836, s. 205. 15/ VOBORNíK, J.: Příspěvekkdějinám textilního průmyslu na Novoměstsku (dále jen Příspěvek ...). ln: sb. Nové Město n. M..., s. 118-132, zde s. 127. 16/ SOkA Náchod, fond CS Nové Město n. M., Řádové cechu soukenického, krojířského a postři hačského, té! řemesla punčocháfského v Městě Novém Hradiští nad MetujÍ' sign. 5/1. 17/ Tamtéž, Řádové cechu soukenického a postfíhačského v Městě Novém Hradiští nad Methujf, Řádové cechu punčocháfskýho pfivtěleného vedvou osobách, sign. 4/4. 18/ VOBORNíK, J., Příspěvek..., s. 127. 19/ KLOS, J.: Pamětí města a zámku Nového Města nadMetují. Nové Město nad Metují1921, s. 34. Tuto valchu používali také jircháři. 20/ VOBORNíK, J., Příspěvek..., s. 127. 21/ Tamté!, s. 127. 22/ LANCINGER, L., Výrobnía majetková struktura..., s.31, cřt. tabulka 1.Výrazem tohože si soukenícisami sukno postřihovali, je častý výskyt postřihačských nůžek nacechovních pečetích od 16.století; dříve to bylypředevším sou kenické štětky (srv.HUSA, V. - PETRÁŇ, J.- ŠUBRTOVÁ, A.: Homo Faber. Pracovnímotív)( vestarých vyobrazeních. Praha, Academia 1967, vyobrazení Č. 66 - pečet cechu soukenického ve Vodňanech z r. 1596). Dokladem je rovněž pečet novoměstských soukeníků (vizpozn. Č. 11). 23/ SOMMER, J. G., O'as Koenigreich Boehmen 4, s. 205. 24/ VOBORNíK, J.: Barvírny a bělidla v Novém Městě nad Metují včera a dnes. In: sb. Nové Město n. M..., s. 112-117; píše pouze o barvení lněného plátna a bavlněných látek. 25/ SOMMER, J. G., Oas Koenigreich Boehmen 4, s 205. - Černo barvíři používali při barvení na černo barvivo z duběnek, od 16. století z dubových pilin, také barvivo z borůvek, na modro barvili původně borytem barvířským, jemuž od zámořských objevů konkurovalo indigo (jemuž se běžně říkalo lndych). (HUSA, V. - PETRÁŇ, J. - ŠUBRTOvA A., c. d. [citované dno], s. 91). 26/ LANCINGER, L., Výrobní a majetková struktura..., s. 46, clt. tabulka XIV. 27/ Např. v Náchodě nacházíme v pozůstalosti soukeníka Šimka z r. 1533 velký kotel na barvení sukna adalšíkotlík. (Srv. ČÁP, J.: Poznámky k existenci soukenického cechu v Náchodě a v Čes ké Skalici. In: II. setkání historiků textllnfho a oděvruho průmyslu. Protokol jed nánív České Skalici vednech 14.-16. září1987. Zdějin textilu. Supplementum 9. Ústí nad Orlicí, Výzkumný ústav bavlnářský 1989, s. 89-99, zde s. 90, pozn. Č. 10.) 28/ LANCINGER, L., Výrobnía majetková struktura..., s. 31. 29/ Tamtél, s. 36. 30/ JANÁČEK, J.: Řemeslná výroba v českých městech v 16. století. Praha, NČSAV 1961, s. 207~212. 31/ Koneckonců to přiznává i L. LANCINGER, když píše, že počet soukeníků "představuje nepoměr vzhledem k ostatním Iemestůtt: a je stě!ívysvětlitelný z potřeb místního trhu" (Výrobnía majetková struktura..., s. 34-35). 32/ JANÁČEK, J., c. d., s. 213.

- 93-

Soukenický cech v Novém Městě nad Metují ( )

Recommend Documents