SOUČASNÁ DROGOVÁ SCÉNA MLADISTVÝCH KRIMINÁLNÍCH PACHATELŮ Jan Sochůrek Anotace: Drogy se z delikventní subkultury posunuly do dosud jimi nezasažených vrstev společnosti, zejména mezi mládež. Návykové látky ovlivňují chování ohrožených mladistvých v jejich predelikventním období tak, že kupř. značná část uvězněných mladistvých byla už před prvním vzetím do vazby potrestána alternativním trestem. Na analýzu příčin a souvislostí tohoto jevu bylo zaměřeno dotazníkové šetření vězeňské populace, které obsáhlo téměř 800 respondentů. Klíčová slova: drogy, toxikománie,
trestná činnost mladistvých,
Drogové závislosti se zejména v posledních desetiletích zařadily mezi vážné hrozby pro současnou společnost. Jednoznačný vývoj směrem ke stále útočnějším drogám ve spojení s klesající věkovou hranicí těch, kteří je zneužívají, a jejich plošným šířením jsou základní premisy této hrozby. Neméně závažným důsledkem je organizovaný zločin, který na výrobě a distribuci drog vydělává miliardové částky. Nelze pominout ani to, že příjmy z drog směřují velmi často do pokladen teroristických organizací. Další důvody jsou málo viditelné a plíživé. Jde o poškozování zdraví velkých skupin obyvatelstva, a to jak tělesného, tak duševního, včetně potomků toxikomanů. O tyto lidi se musí následné společnost postarat. Zároveň jsou alkohol a drogy příčinami řady trestných činů, rozpadů rodin, „podepisují" se na špatné výchově dětí, jejich brzkém útěku do prostředí predelikventní subkultury. Snahy vydávat
viktimizace.
drogy za problém izolovaný jsou škodlivé a odborné chybné. V následujících řádcích se pokusíme zamyslet nad některými souvislostmi zneužívání drog dětmi a mladistvými ve spojitosti s možným delikventním či kriminálním jednáním nezletilců. Drogy zasahují všechny aspekty života jedince a společnosti, jsou zkoumány jako jev zdravotnický, sociální, psychologický, pedagogický a speciálně pedagogický, právní, sociálně deviantní atd. Názory o d b o r n é i laické veřejnosti oscilují od nepřiměřeně tvrdé represe po nemístnou shovivavost, toleranci a podceňování, či dokonce ignorování rizik. Výše uvedené faktory je třeba obecně nahlížet z pozic jejich: - četnosti a variability (věk a okolnosti prvního setkání s drogou, užití), - okolností, rozvoje, dynamiky a intenzity zneužívání,
- sociálních souvislostí, - psychologických, pedagogických (výchovných) a zdravotnických aspektů. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že problematiku drogových závislostí u dětí a mládeže nelze posuzovat jen v extrémních polohách normálu a zločinnosti, jak je, bohužel, veřejnosti většinou prezentováno. Domníváme se, že důležitým prvkem poznání tohoto mechanismu je právě zjištění, jakou roli hrají drogy v možném antisociálním (kriminálním) chování jedince. Drogy se z delikventní subkultury posunuly do normální společnosti, zejména mezi mládež. V této skupině jsou chápány jako módní záležitost, staly se i předmětem organizovaného zločinu a místo tranzitní zemé se ČR stala zemí cílovou. Ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous v roce 1995 prohlásil: „Dochází u nás k absurdním, v západní Evropě nemyslitelným věcem, jako je vydávání publikací popisujících pěstování jednoho z druhů drog, ve veřejnoprávní televizní společnosti k popularizaci tzv. měkkých drog, k pořádání koncertů na podporu legalizace jedné skupiny drog apod. To vše ve svém kontextu ve spojení se stále vzrůstající aktivitou, organizovaností a brutalitou zahraničních i domácích zločineckých skupin vytváří velice vhodné podmínky a podhoubí pro nelegální drogové aktivity a organizovaný trh s omamnými a psychotropními látkami v ČR a zapojení tohoto území do mezinárodních zločineckých aktivit." (6)
Obecné cíle, které jedinec zneužitím drogy sleduje a které mu poskytují psychologický zisk, jsou: - odstranění chorobného příznaku - zlepšení si nálady - vyvolání zvláštních prožitků (halucinací) - skupinový k o n f o r m i s m u s (zejména u dětí a mladistvých) - zvědavost (zkusit to také, zvláště u détí a mladistvých) Dále je nutné konstatovat, že: - závislost na farmakologicky účinných látkách postihuje velké skupiny obyvatelstva, jmenovitě mladé populace; - zmíněné závislosti jsou sociálním problémem, neboť jsou jevem rozšířeným, který působí na život nikoliv jen malých kolektivů ale mohl by ovlivnit život společnosti jako celku. Současně se jedná o jev zdravotnický; - závislosti na psychotropních látkách a jejich zneužívání se jeví jako kriminogenní faktor. Konkrétní vztahy v této oblasti však nejsou dosud dostatečné a uspokojivě prozkoumány, navíc podléhají populistickým a politickým tlakům; - potvrzuje se tradiční obraz, jak byl pozorován již počátkem 80. let minulého století. Po roce 1989 se pouze objevily některé nové prvky, a to jak kvalitativní, tak kvantitativní. Jde zejména o masivní průnik klasických drog ze zahraničí. Další v ý z n a m n o u z m ě n o u je stále výraznější posun drog z delikventní
populace nebo problémových skupin do populace běžné a béžného prostředí (školy apod.) Drogová závislost je charakterizována: - silnou touhou látku užívat a pokračovat v jejím užívání za každou cenu - tendencemi zvyšovat dávky, aby se dosáhlo účinku, který původné vyvolala dávka menší - existencí psychické nebo fyzické závislosti včetné abstinenčního syndromu Na vznik drogové závislosti spolupůsobí čtyři základní faktory: - Typ, charakter a dostupnost drogy - vedle preference účinku jednotlivých drog nebo jejich skupin se jako ješté důležitější jeví dostupnost drogy, hlavně dostupnost ekonomická. - Struktura osobnosti - jedná se o širokou škálu problematiky. K drogám se uchylují většinou lidé úzkostní, ti, kteří neumějí vyřešit přirozeně své problémy, lidé s různými anomáliemi psychiky, ale i lidé v psychické a sociální normě. -Působení sociálního prostředí (společenské a psychologické vlivy) - jde především o vliv part, ale i celkové příznivé klima pro zneužívání drog ve společnosti. - Podnět, spouštěcí či provokující faktor - může jím být momentální tíživá situace, stres či pocit jedince, že není schopen adekvátně vyřešit aktuální problém. Častou motivací je i snaha neodlišovat se od skupiny, někdy i zvědavost.
Viktimologický aspekt drogové závislosti Lidé zneužívající drogy tvoří značnou část té skupiny, která je převážnou většinou členů společnosti hodnocena negativně a svoji viktimizaci si tzv. „zavinila sama". Viktimizace (proces stávání se obětí) je u lidí zneužívajících drogy obecné způsobena: - psychickými změnami a psychickou zranitelností - finanční i psychickou závislostí na druhém (druhých) - pohybem v rizikových oblastech a v rizikových skupinách - rozpadem sociálně pozitivních vazeb a sociálního zázemí, návyků, zájmů apod. - opatřováním drog nebo prostředků na nákup drogy i základních životních potřeb kriminálním nebo sociálně deviantním způsobem (např. prostitucí, hazardní hrou) anebo v kriminálním či sociálně deviantním prostředí - oslabenou možností bránit se před šikanou, sexuálním zneužíváním, útočníkům a násilníkům nebo parazitujícím lidem - rizikem nakažení přenosnými chorobami - obecným zhoršováním zdravotního stavu Abúzus (problémové užívání) drog mládeží patří k velmi naléhavým tématům. Naše nej mladší generace vstoupila na drogovou scénu v polovině 60. let mi-
nulého století. Tehdejší bariéry, jako byly „železná opona", vysoký stupeň sociální kontroly, pracovní povinnost, pohrůžka netrestních i trestních sankcí, významně omezovaly šíření drog v mladé populaci (i když toto konstatování je v politických souvislostech bolestné a u m n o h ý c h občanů ČR může vyvolat n e p ř í j e m n é vzpomínky). Drogy se dostávaly především mezi sociálně oslabené a rizikové skupiny mládeže, jejich výskyt v běžné populaci nebyl častý. Postupné se však začal objevovat typický příznak šíření drog - útočnější drogy a útočnější způsoby aplikace a jejich masivnější pronikání do skupin mládeže, ve kterých se dříve téměř nevyskytovaly (střední školy s maturitou a vysoké školy). Rok 1989 všechny výše zmíněné bariéry odstranil nebo oslabil. Hlavními znaky tohoto období je pak silný atak klasických drog na naše území, jeho změna ze země tranzitní na zemi cílovou a vysunutí drog do tzv. „normální populace". Tím padl častý mýtus o rozhodujícím vlivu kriminální populace na šíření drog. Naše výzkumy dlouhodobé ukazují, že drogová závislost ve více jak 75 % (což je dolní hranice kvalifikovaného odhadu, osobné se domnívám, že je vyšší - kolem 85%) předchází spáchání prvního trestného činu. Lze spíše mít za to, že drogová závislost přivádí jedince do asociálních struktur, k asociálním způsobům života a chování, a až posléze k způsobům antisociálního (kriminálního) chování. Kriminalita dětí a mladistvých vykazuje
ve srovnání s kriminalitou dospělé populace některé odlišnosti. Konstatujeme-li tuto skutečnost, je třeba mít na paměti značnou variabilitu psychické a sociální zralosti mladistvého, takže uvedené charakteristiky nejsou omezeny vékem 15-18 let, jak stanoví trestní zákon nebo nověji zákon č. 218/2003 Sbírky, o soudnictví ve věcech mládeže. Tato skutečnost by měla být brána v potaz zejména při diskusích o snížení věku trestní odpovědnosti (autor této stati není tomuto trendu v podobě, jak je diskutován, osobně nakloněn). Odbor prevence kriminality MV (1998) považuje za odlišné zejména: - předmět útoku je vybrán na základě odlišného hodnotového systému než u dospělých - většina kriminálních deliktů mladistvých je páchána s jedním nebo více spolupachateli, resp. skupinové. (Některé odborné práce uvádějí, že pouze necelých 18% mladistvých spáchá trestnou činnost osamocené) - trestná činnost mladistvých není obvykle plánována a promýšlena zejména v oblasti možných následků - při páchání trestné činnosti je často použito neúměrného násilí či nepřiměřených prostředků - útok se vyznačuje nepřiměřenou agresivitou, ničením a devastací - při páchání trestné činnosti se pozoruje častý vliv alkoholu a drog, zejména v souvislosti s agresivitou, vyvolanou n e p ř i m ě ř e n ý m i reakcemi na vnější podněty
- mladiství jednají více emotivně než rozumové, trestný čin je často živelný pod vlivem momentální situace - o přípravě trestné činnosti i o jejím spáchání se často svěřují členům skupiny, u kterých mají tendenci si zajišťovat i alibi - odcizují pro ně atraktivní předměty nebo ty, které „potřebují" (In Vývoj kriminality v ČR se zvláštním zřetelem na kriminalitu dětí a mladistvých. Materiál pro konferenci „Kriminalita dětí a mladistvých", Praha 1998.) V další části práce se výše uvedená tvrzení pokusíme dokladovat na výzkumu toxikomanické scény současné vézeňské populace, provedeném i mezi mladistvými vězni. Tam, kde zjištění mají vypovídající hodnotu k mladistvým osobám obecně (např. kdy prvně zneužil drogu), uvádíme pro širší přehled i skutečnosti, zjištěné u dospělých skupin vězňů. Vyšetřeno bylo celkem 798 respondentů, z toho 9 dotazníků nebylo možno vyhodnotit pro neúplnost údajů. Z 95 134 299
toho bylo: mladistvých (ML) žen (Z) mužů dospělých, dříve již s pobytem ve VTOS (MT) 261 mužů prvovězněných (nebyl dříve vězněn) (MNT) Tento soubor jsme rozdělili na dvé základní skupiny, a to ty vězně, kteří přiznali abúzus drogy v životní historii, a na
ty, kteří drogu nezneužili. Z této úvahy byly eliminovány alkohol, nikotin, kofein a léky ordinované lékařem, na což byli respondenti upozorněni. Z celkového počtu r e s p o n d e n t ů se k abúzu drogy v životní historii přiznalo celkem 446 vězňů, což je 56% zkoumaného vzorku. V jednotlivých skupinách to bylo: ML -82%, 2 - 54%, MT -59%, MNT - 49,5% zkoumaného vzorku dané skupiny. Pro srovnání uvádíme, že v roce 1999 jsme zkoumali celkem 436 respondentů, přičemž zneužití nebo zneužívání drogy v životní historii přiznalo 41,3% z celkového počtu dotázaných. V jednotlivých skupinách to bylo: ML -65,6%, 2 -29,6%, MT -36,5%, MNT - 37,8% zkoumaného vzorku. Nárůst počtu vězňů, kteří se v jednotlivých skupinách k abúzu přiznali, je více než varující, a to u všech zkoumaných skupin. Znamená to nepřehlédnutelnou skutečnost prudkého nárůstu lidí s drogovou zkušeností ve vězněné kriminální populaci. Určující je však uchopení a úhel pohledu na toto zjištění. Autor této studie se necítí povolán k jednoznačnému závěru, a proto nabízí následující možná východiska. 1. přístup: Nárůst vězňů s drogovou zkušeností v anamnéze kopíruje stoupající křivku abuzérů ve společnosti.
2. prístup: Nárůst vězňů s drogovou zkušeností v anamnéze znamená zvýšený počet sociálně deviantné jednajících lidí se sníženou adaptační kapacitou ve společnosti. 3. přístup: Abúzus drogy je u lidí se sníženou adaptační kapacitou výrazným, často jediným nebo převažujícím kriminogenním faktorem v jejich kriminální kariéře (nezaměstnaní, pachatelé
trestných činů „za účelem získání drogy nebo prostředků na její nákup"). 4. přístup: Abúzus drog je statusovým symbolem podstatné části delikventní subkultury nebo jednou z hlavních příčin nastartování kriminální kariéry. Základní otázkou, kterou je nutné si položit, je ale pozice a role drogy v nastartování a vývoji kriminální kariéry jednotlivce.
Tab. č. 1: Kolik Vám bylo let, když jste prvně požil nějakou drogu? Věk:
absolutní počty odpovědí mladiství
8
-
ženy
muži netrestaní
-
muži trestaní
celkem
1
1 2
9
1
-
1
10
1
-
-
-
1
11
1
-
-
2
3
12
7
2
1
4
14
13
9
2
7
11
29
14
18
5
10
18
51
15
21
14
16
9
60
16
10
14
12
20
56
17
8
4
15
20
47
Pozn.: Všechny další údaje se vztahuji pouze ke skupině, která přiznala abúzus drog v životni historii.
Ve z k o u m a n é skupině mladistvých 62,8 % prvně zneužilo drogu mezi 14. a 16. rokem věku, přičemž 47 % ji prvně zneužilo ve věku nižším než 15 let. Ve výzkumu provedeném v roce 1999 srovnatelnou metodikou přiznalo experiment s drogou ve věku 14-16 let 73 %, ve věku nižším než patnáct let 45,9 % mladistvých vězňů.
K poklesu počtu těch, kteří zneužili prvně drogu mezi 14.-16. rokem věku, došlo ve srovnání let 1999 a 2002 u všech zkoumaných skupin s výjimkou žen, a to statisticky významně (blíže viz studie „Drogová problematika ve věznicích ČR a některých zahraničních věznicích", IKSP 2000).
Rovněž jsme zjistili, že drogu prvné až béhem véznění zneužilo pouze 1,3 % mladistvých. Je to způsobeno především tím, že mladiství vézni ještě nejsou v prostředí vězení dobře orientováni (i když mnozí mají za sebou zkušenosti z VÚM) a hlavně je vůči nim malá důvěra těch, kdo by jim mohli drogu do vězení pronést. (Ze své praxe si bohužel vzpomínám i na případ, kdy byla mladistvému posílána do vězení droga zamaskovaná v potravinovém balíčku, jehož odesilateli byli rodiče. Pokud si mladiství chtějí např. ve vazbě opatřit drogu od spoluvězně, pak jim k tomu zase chybí finanční prostředky nebo možnost poskytnout protislužbu, např. v podobě homosexuálního styku. Mladiství vézni jsou od dospělých ze zákona odděleni, avšak posílají si nedovolené předměty tzv. „koňováním", tedy uvázané na provázku okny z cely na celu, často na obdivuhodné vzdálenosti.) Tato zjištění lze analyzovat z následujících hledisek: - za tři roky, které uplynuly mezi sejmutím obou vzorků, se skupina vězněných mladistvých zcela o b m ě n i l a , takže zachycené trendy jsou zcela nové - pokles těch, kteří zneužili drogu mezi 14. a 16. rokem ve srovnání s výzkumem v roce 1999 a 2002, může být spíše výkyvem bez širších souvislostí než negativním zjištěním snižující se věkové hranice prvního experimentu s drogou nebo v lepším případě počátkem pozitivního trendu. Pokud by však byl počátkem pozitivního trendu,
pak by muselo zároveň klesat procento těch, kteří drogu prvné zneužili do 15 let věku, což však výše uvedená zjištění u mladistvých nepotvrzují (pokles je o 1,1% ve zkoumaném vzorku, tedy zanedbatelný). Trváme proto na zjištění, že ve zkoumaném vzorku se potvrdilo, že experimentování s drogou začíná být vážným problémem zhruba od 12 let věku. Domníváme se, že k masivnímu nárůstu zneužívání drog u ještě nižších věkových skupin již nedojde a z tohoto pohledu je nutné upravit nejen protidrogové preventivní programy, ale i programy prevence kriminality, zdravotnickou výchovu apod. Jako hlavní cílovou skupinu těchto programů vidíme děti ve věku mezi 12-16 lety. (Jsme si plné vědomi toho, že data byla získána ve vězněné delikventní populaci, domníváme se však, že situace v nedelikventní populaci bude u dětí a mládeže obdobná). Tab. č. 2: D r u h trestné činnosti, za kterou je mladistvý ve výkonu trestu odnětí svobody (%) majetková trestná činnost
50,0
násilná TČ -
57,7
loupež
násilná TČ - ublíženi na zdraví
3,8
násilná TČ - znásilněni
3,8
násilná TČ - vražda
1,3
drogový delikt
7,7
mravnostní TČ
1,3
jiný druh TČ
5,1
Tabulka č. 2 potvrzuje d l o u h o d o b é zjišťovaný trend zvyšujícího se podílu násilných trestných činů obecné a zejména mezi mladšími skupinami kriminálních pachatelů. Násilný trestný čin často sekundárné doprovází původné plánovaný trestný čin nenásilný. Pachatelé se pak hájí tím, že ublížit oběti nebylo jejich úmyslem. Ve zkoumaném souboru 66,6% mladistvých spáchalo násilný trestný čin, často souběžně s trestným činem jiným (např. krádež - loupež). Tzv. drogový delikt spáchalo 7,7% mladistvých. V jiném výzkumu jsme zkoumali trendy kriminality mladistvých v letech 1994-2000. Zjistili jsme, že ve vzorku 241 mladistvých kriminálních pachatelů (šlo o mladistvé, vězněné v uvedeném období ve Vazební věznici Liberec) jich 170 spáchalo majetkovou trestnou činnost, zbytek násilnou trestnou činnost (převažují loupežná přepadení - 50 pachatelů). Tab. č. 3: Trestán jinak než odnětím svobody Mladiství Ano
51,3%
Ne
48,7%
Více jak polovina ze z k o u m a n é h o vzorku mladistvých byla před prvním uvězněním potrestána jinak než trestem odnětí svobody, tedy alternativním trestem. Ty se ukazují u více jak poloviny mladistvých jako neúčinné. Z n a m e n á
to nepřehlédnutelnou skutečnost, že nastoupená kriminální kariéra v mladém věku má, bohužel, často podobu životního programu, popř. mladý člověk nemá kvalitní zázemí a pohybuje se v prostředí sociálně rizikovém - party, gangy, herny nebo v prostředí podnétové chudém. Je nesporným faktem, že kvalita rodinného zázemí, jeho úplnost či neúplnost, funkčnost, kvantitativní a kvalitativní stránky výchovy, zájem rodičů o déti a další faktory výrazné ovlivňují budoucí případnou kriminální či toxikomanickou kariéru jedince. Proti minulosti lze však pozorovat významný posun v tom, že přibývá delikventů z úplných rodin. Dle názoru autora jde o relativné nový fenomén, který není dosud uspokojivé prozkoumán. Znamená to, že vnější projev krize rodinného soužití, rozpad rodiny, se mění v krizi uvnitř rodiny, vztahovou. Pod vnější soudržností rodiny, vynucenou ekonomickými faktory (včetně neschopnosti rozvedeného partnera opatřit si nový byt), existují poruchy její funkce, které působí d l o u h o d o b ě a skryté. Tím větší bývá poškození psychiky dítěte. Lacinou chybou bývá domněnka, že méně kvalitní rodinné prostředí je pro déti budováno vyložené úmyslně a cílené. Není tomu obvykle tak. Příkladem mohou být rodiny, složené z rodičů s nižším intelektem nebo sociálně a vzdélanostně zanedbaných, kteří sami pocházejí z podnétové chudého a narušeného prostředí. Úroveň jejich osobnosti pak není taková,
aby zaručila kvalitní výchovu vlastních potomků. Výchovné problémy s dítétem řeší místo trpělivosti, vlídnosti a důslednosti zlobou, nepřiměřenými tresty, jejich výchova stejné jako chování jsou nevyvážené, reagují nevypočitatelně. Někdy v chování dítěte nevidí nic špatného, jindy za totéž nepřiměřené dítě trestají. Je obecně známou zkušeností, že se tyto rodiny s výchovnými problémy dítěte zpravidla neobracejí na sociální péči, pedagogicko-psychologické poradny a další instituce. (Podle některých výzkumů tak učiní jen asi necelá 4%). Podnět k zásahu sociální péče přichází většinou od policie, zřídka ze školy, většina dětí s poruchovým chováním však do doby, než „něco" provedou a značne se o ně zajímat policie, orgánům sociální péče není známá. Proto mezi delikventními toxikomany najdeme tolik lidí s podobnou životní historií. Chorobné je i prostředí, ze kterého pocházejí. Jsou to často lidé z rozvrácených rodin, nedostatečné vychovávaní, černé ovce školních tříd, oběti nezájmu nebo naopak nepříjemného zájmu svého okolí, oběti agresivity, lhostejnosti nebo formálnosti rodičů, chovanci dětských domovů. Chybí jim nebo je výrazné narušen vztah k realitě. Objevuje se narušený hodnotový a normativní systém. Ztrácejí smysl pro všeobecné přijímané mezilidské vztahy a normy, pro realitu, ideály, odměnu, trest a životní perspektivy. Protože jsou z těchto důvodů neteční k morálním zábranám, jako je obava ze ztráty sociální prestiže, společenského statusu, aspira-
ce, odsouzení okolí, řeší své problémy, potřeby a touhy bez ohledu na následky, aby cíl, odměnu získali okamžitě, např. i trestným činem. Pominout nelze ani sociální selhávání navenek bezproblémové, dobře situované a vzdělanostně saturované rodiny. Děti zaneprázdněných rodičů (ať zaměstnáním, koníčky či z jiných důvodů - internet, počítačové hry, video, gambling nebo jen prosté dávání přednosti vlastnímu klidu před dětmi) jsou ponechány někdy problematickému vlivu sdělovacích prostředků, okrajových žánrů video- a audiokultury, na ulici partám vrstevníků, diskotékám, klubům a hospodám. Zvláštní kapitolu v tomto ohledu tvoří rodiče, pobývající z pracovních důvodů periodicky dlouhodoběji mimo domov. Pominout nelze ani zjevnou nechuť mnoha rodičů s dětmi komunikovat, protože je jejich názory otravují a vyrušují z klidu. Nedostatek péče je těmto dětem vynahrazován přemrštěným kapesným, volností či materiálními hodnotami. Je nutné ovšem nepřehlédnout, že se již dávno hovoří o krizi tradičních autorit, zejména rodiny a školy. Všichni tito lidé, zejména z první skupiny, si svoji nedostatečnost vůbec neuvědomují. Je obtížné si představit rodiče, který si vzal za svůj životní cíl vychovat ze svého dítěte toxikomana a delikventa. Většinou si myslí, že délají pro díté jen dobře nebo že mu alespoň nijak svým chováním neubližují a jejich chování jim vůbec nepřipadá divné či poruchové. Takto vychovávané
děti se při setkání s realitou stávají více zranitelnými nebo náchylnějšími k predelikventnímu chování a později sociálně patologickým způsobům chování. Začínají vyhledávat sociálně patologické (sociálně rizikové) skupiny, upínají se na dominantní negativní jedince či hledají jak uniknout pro né z obtížné a nepříjemné reality. Často proto sáhnou po droze. V těchto partách bývají tedy lidé bez dostatečných společenských kontaktů, kteří v normální skupině vrstevníků nenacházejí patřičnou odezvu, ve vztahu k normálně fungující společnosti pociťují hořkost a mindráky. Členství v negativní partě jim dodává podporu a sebevědomí, a proto se zde často dopouštějí jednání, kterého by se velmi pravděpodobné sami nedopustili.
střední školu, v některých případech výuční obor, u vysoké školy je to vyloučeno. Přesto naše zjištění ukazují, že ve zkoumaném souboru nedokončilo základní vzdělání téměř 30% mladistvých, 14% dokončilo zvláštní školu. Posouzení vzdělanostní úrovně delikventů je složitý problém. Je potvrzenou skutečností, že procento kriminálně se chovajících lidí klesá v závislosti na úrovni vzdělanosti - čím vyšší stupeň vzdělání, tím menší procento zločinnosti. Na druhou stranu se ale ukazuje, že vzdělanější pachatelé se dopouštějí závažnějších a kvalifikovanějších zločinů, lépe „zametají" stopy, připravují si věrohodná a obtížné vyvratitelná alibi, jejich výslech je obtížnější, protože mívají dobrou slovní zásobu, umí se ovládat atd.
Tab. č. 4: Nejvyšší dokončené vzdělání (v%)
V úvahu je třeba brát i celkové zázemí rodiny, kdy kvalita školního prospěchu je kromě intelektu a rozumových schopností dítěte závislá i na požadavcích rodiny (doc. Stanislav Štech ve svých přednáškách pro doktorandy hovořil o tzv. fenoménu školního úspěchu). Ze své praxe si však vzpomínám na velkou řadu vézňů, k t e r ý m k vyšším stupňům vzdělání nechyběl intelekt a rozumové schopnosti, ale spíše vytrvalost, píle a cílevědomost. I když měli např. nedokončenou základní školní docházku, v oblasti zločinnosti prokazovali vysokou profesionalitu a neobyčejné schopnosti. S jejich znalostmi zákonů (zejména vlastních práv) se může měřit řada právníků jen při vynaložení značného úsilí.
Mladiství základní nedokončené
26,9
základní
53,8
vyučen v oboru středoškolské s maturitou vysokoškolské zvláštní škola nedokončená zvláštní škola dokončená
2,6 -
2.6 14,1
Problematika nejvyššího dokončeného vzdělání souvisí s výše uvedenou diskusí. Tabulka je poznamenána věkem zkoumané skupiny, protože mladistvý může mít jen těžko ve věku do 18 let dokončenou
Tab. č. 5: Vék prvního uvěznění Vék
%
15
37,2
16
29,5
17
24,4
18
9,0
či vůbec chybí. (Z pohledu represivního smýšlení hovoříme o čekání na dobu, kdy bude delikventa „konečné možno zavřít") Rovnéž alternativní tresty často svůj účel nesplní (srovnej tab. 3). Tab. č. 6: Doba strávená ve vězení (v%)
Věk prvního uvéznéní je rovněž údajem, který často vypovídá o mnohém. Důležité je posuzovat nejen samotnou prekriminální situaci, ale i celkovou prekriminální kariéru. Je známou skutečností, že pomérně vysoký počet mladistvých vézňů má ve své životní historii období, které strávil v některém kolektivním zařízení. Velmi málo výzkumů se však zabývá skutečnou životní historií mladistvého. Podobné se málo zjišťuje predelikventní chování mladistvého, kam vesměs řadíme agresivní i neagresivní poruchy chování v době, kdy jedinec ještě není trestně odpovědný. Tabulka č. 5 ukazuje strukturu námi zkoumaného vzorku. Vidíme, že téměř 67 % mladistvých je prvné uvězněno ve věku 15-16 let. Podobnost tohoto údaje se zjištěním zahájení drogové kariéry je více než zřejmá. Nevyvozujeme z toho nic víc, než že náchylnost k sociálně deviantnímu chování je v tomto věku velmi vysoká. Podrobný rozbor příčin se vymyká rozsahu a poslání této práce. V mnoha případech jde o završení kriminální kariéry z doby, kdy dítě ještě není trestné odpovědné a jakákoliv prevence buď selhává, nebo není správně vedená
Méně jak 1 rok
71,8
1-2 roky
20,5
2 - 3 roky 3 - 5 let
6,4 -
5 a vlce let
Tabulka č. 6 ukazuje, že většina mladistvých strávila ve vězení méné jak jeden rok. Usuzujeme z toho, že kriminální infekce, kterou věznění někdy bohužel prohlubuje nebo alespoň netlumí, se většiny mladistvých ještě netýká. Někteří mladiství však přicházejí do vězení se zkušenostmi z kolektivních výchovných zařízení a v některých, nikoliv ojedinělých případech, lze u nich konstatovat poruchové chování, které již vykazuje znaky kriminální infekce a prizonizace. Domníváme se však, že v oblasti drogových závislostí se u většiny mladistých projevují zkušenosti z jejich života před uvězněním. O tom svědčí i následující tabulka. Mladistvých vězňů jsme se ptali na motivaci, proč zneužívají (by zneužili) ve vězení drogu. Dostali jsme následující odpovědi.
Tab. č. 7: Důvody zneužíváni drogy (%) aby přežili (vězeni)
12,8
z nudy
15,4
ze zvědavosti
2,6
aby zapomněli
11,5
být jako ostatní zpestřeni života
19,2
vyvoláni zážitku
2,6
aby byli v .klidu* protože jsou nemocni brali i venku
10,3 1,3 24,4
zvýšení výkonu mají slabou vůli
5,1
dodají si odvahu
6,4
náhražka za alkohol
2,6
Tab. č. 8: Drogový inventář prvního zneužití - ML (%) marihuana
74,4
hašiš
23,0
ecstasy trip
9,0 10,3
heroin
7,7
kokain
2,6
crack
-
pervitin
47,7
inhalanty
17,9
durman houbičky
10,3
braun
-
Alnagon
-
Rohypnol
21,8
jiné
-
efedrin
6,4
Nejčastěji zneužitou drogou při prvních experimentech byla zjevné marihuana. Toto zjištění potvrzuje škodlivost názorů a snah o legalizaci marihuany. Zarážející je zjištění, že u zkoumané skupiny delikventních žen to však byl pervitin, který u ostatních zkoumaných skupin byl až za marihuanou. To, že u mnoha zkoumaných vězňů byl startovací drogou pervitin, svědčí předně o jeho relativné snadné dostupnosti jak faktické, tak ekonomické. U mladistvých delikventů nás překvapila poměrné malá přítomnost MDMA (ecstasy) jako první zneužité drogy, přičemž diskotéky jsou vydávány za místo velmi častého kontaktu s drogou. Může to potvrzovat i známou skutečnost, že většina závislostí u mládeže startuje v partách, přičemž zejména party delikventní nemusí vyhledávat právě prostředí diskoték, ale k zneužívání dochází spíše na houseparty apod. Dále se u této skupiny vězňů ukazuje, že opět narůstá zneužívání inhalantů, které je u ostatních zkoumaných skupin spíše sporadické. Může-li být na našich zjištění něco potěšujícího, pak je to relativně slabá přítomnost zejména kokainu, cracku a heroinu jako startovacích drog. Jde o drogy, které jsou pro kriminální subkulturu velmi pravděpodobně příliš drahé, i když se uvádí, že heroin je cenové srovnatelný s pervitinem. U zkoumaných mladistvých se však u 21,8% jako první droga objevil Rohypnol, což svědčí o jeho významném drogovém appealu i pro tuto skupinu.
Tab. č. 9: Drogový inventář životní historie (%) marihuana
84,6
hašiš
38,4
ecstasy
25,6
trip
24,3
heroin
16,6
kokain
7,6
crack
1,2
pervitin
64,1
inhalanty
28,2
durman
10,2
houbičky
23,0
braun
2,5
efedrin
6,4
Alnagon Rohypnol jiné
-
34,6 4,4
N e j č a s t ě j i z n e u ž í v a n o u d r o g o u je marihuana, kterou během svého života zneužilo 84,6% ML. D r u h o u drogou v poradí je u nich pervitin, třetí Rohypnol, kterým velmi pravděpodobně potencují účinek heroinu. Pořadí se příliš neliší od předchozích zjištění (tab. č. 8). Potvrzuje to náš názor, že pro toxikomanickou populaci mladistvých je rozhodují faktická dostupnost drogy (vědět, kde a od koho ji získat) a ekonomická dostupnost drogy. Proto i zneužívání drog touto skupinou toxikomanů je spíše nepravidelné a nárazové (když drogu má a má na ni prostředky). Na druhé straně se tato skupina stává závislou na zkušených dealerech drog,
často z řad organizovaných skupin. Svoji drogu nekupují za peníze, ale dostávají ji od těchto gangů v rámci obchodu s nimi - p r o p ů j č o v á n í se k h o m o s e x u á l n í m stykům, prostituci, pornografii atd. Takto nepřímo vznikají toxikomani jako oběti svého návyku a zločinná podoba toxikománie nabývá i jiné dimenze. To popularizátoři a bojovníci za legalizaci některých drog velmi rádi přehlížejí, a pokud je jim tento argument předestřen, reagují často podrážděně. Odtud se odvíjí i názor na „kriminalizaci" toxikomanů. Ti totiž nejsou trestáni za to, že zneužívají drogy, ale převážně za trestné činy, související s opatřováním si drog nebo prostředků na jejich nákup. Stávají se často loutkami v rukách distributorů drog a pod jejich tlakem páchají činy, kterých by se sami o sobě velmi pravděpodobné nikdy nedopustili. Tab. č. 10: Způsoby zneužívání drog (v%) čicháni
28,2
šňupánf
42,3
inhalovánl
14,4
žvýkáni
14,4
kouřeni
76,3
spolknuti
35,8
vpichy do svalu
7,6
vpichy do žily
46,1
piti
12,8
jiné
5,1
Některými autory zmiňovaný trend odklonu od „krvavých" způsobů aplikace se
nepotvrdil. Četnost způsobů aplikace ukazuje přehledné tabulka. Pořadí způsobů aplikace odpovídá i pořadí převažujících forem aplikace nejčastěji zneužívaných drog - kouření (marihuana), šňupání (pervitin), vpichy (heroin). Máme za to, že v nedelikventní populaci může být situace odlišná, protože jedním z výrazných znaků nikoliv malého počtu jedinců, náležejících do vězněné kriminální subkultury a kriminální subkultury obecně je nižší úroveň péče o vlastní zdraví a podceňování některých rizik, zejména ve vztahu k přenosným chorobám (v důsledku promiskuity, zneužívání drog, nižší úrovně osobní hygieny atd.). Výše uvedené údaje znamenají pokus o zjištění obecných trendů drogových závislostí u specifické skupiny vězněných mladistvých k r i m i n á l n í c h pachatelů. Autor studie se necítí povolán srovnat zjištěné údaje se vzorkem nedelikventní populace, jelikož lze jen obtížně najít alespoň přibližně podobný vzorek. Nejde jen o věkové a vzdélanostní složení, ale i o stejnou nebo alespoň podobnou životní historii (např. rodinná anamnéza - vyrůstal v úplné či neúplné rodině), zda se projevily u nedelikventního abuzéra či závislého poruchy chování, osobnosti atd. Srovnávání jen nedelikventní a delikventní populace považujeme bez podrobného n a z n a č e n é h o t ř í d ě n í za n e p r ů k a z n é a výsledky by patrně nesly řadu zkreslení, která by vedla k mylné nebo nepřesné interpretaci. Přesto jsou námi naznačené faktory (neúplná rodina, poruchy chování,
poruchy osobnosti, poruchy adaptace atd.) ve vývoji možného kriminálního chování velmi podstatné. Literatura: 1. ATKINSONOVÁ, R., a kol. Psychologie. Praha : Victoria Publishing, 1995. 2. DRTIL, J. Aktuální drogové závislosti. Praha: Avicenum, 1978. 3. ČÍRTKOVA, L. Forenznípsychologie. Praha: Support, 1994. 4. GILLERNOVÁ, I., a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha: Fortuna, 2000. 5. HARTL, P. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 6. KOMOROUS, J. Současná situace v oblasti nedovolené výroby, dovozu, převozu, vývozu, obchodu a šíření omamných a psychotropních látek na území ČR. Bulletin NPC, 1995, č. 1. 7. KOUKOLÍK, F.; DRTILOVA, J. Vzpoura deprivantů. Praha : Makropulos, 1996. 8. MUNKOVÁ, G. Sociální deviace. Praha: Karolinum, 2001. 9. NÉMEC, M. Organizovaný zločin. Praha : Naše vojsko, 1995. 10. NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997. 11. POLANECKÝ, V., a kol. Užívání drog, alkoholu, tabáku a životní styl středoškoláků a učňů v ČR. Praha : Hygienická stanice hl. m. Prahy, 1997.
12. SOCHŮREK, J. K některým otázkám problematiky nealkoholických toxikománii v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Praha : VŠ SNB, 1983. 13. SOCHŮREK, J. Nástin vybraných kapitol z viktimologie. Liberec : TU, 2003. 14. SOCHŮREK, J. Nástin vybraných problémů forenzní psychologie. Liberec : TU, 2003. 15. SOCHŮREK, J. Skupinové metody
u odsouzených toxikomanů. Bratislava : MS SSR, 1983. 16. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. Liberec : TU, 2000. 17. SOCHŮREK, J.; SLUKOVÁ, K. Drogy a vězeňská populace. Praha : IKSP, 2003. 18. SOCHŮREK, J.; SLUKOVÁ, K. Současná toxikomanická scéna vězněné kriminální populace. Praha : IKSP, 2000.
DOŠLO DO REDAKCE STUCHLÍKOVÁ, I., a kol. Zvládání emočních problémů školáků. Praha : Portál, 2005. 176 s. ISBN 80-7178-534-2. V poslední dobé se často setkáváme s pojmem emoční inteligence. Emoce jsou součástí každodenního života détí, hrají tedy významnou úlohu i ve škole. Učitel, který dětem pomáhá zvládat emoční problémy, přispívá k odstraňování aktuálních výchovných problémů i k úspéšnému řešení životních potíží, které na jeho žáky v budoucnosti čekají. Kniha poskytuje základní poznatky potřebné pro pochopení problematiky emocí a nabízí pohled na to, co lze s emočními problémy v životé školáka délat. Pomůže učitelům a rodičům i praktickými radami (příklady relaxačních postupů aj.), přičemž není pouhou sbírkou „receptů", ale komentovaným průvodcem, který zároveň upozorňuje i na možná úskalí. Obsahuje řadu podnětných kazuistik, v nichž jsou naznačeny možnosti řešení emočních obtíží školáků.
