SONDY DO SOUDOBÉHO LÉČITELSTVÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie

Bc. Kristýna Tarabová

SONDY DO SOUDOBÉHO LÉČITELSTVÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Roman Doušek, Ph.D. 2015

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci SONDY DO SOUDOBÉHO LÉČITELSTVÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ vypracovala sama pouze s použitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, 7. 5. 2015

………………………........... Bc. Kristýna Tarabová

Děkuji PhDr. Romanu Douškovi, Ph.D. za jeho čas, odborný přístup, trpělivost a cenné rady při vedení mé magisterské práce. V neposlední řadě bych take ráda poděkovala respondentům za laskavou spolupráci a otevřené jednání.

Obsah Obsah ...................................................................................................................................................4 Úvod .....................................................................................................................................................3 1.

Metodologie .................................................................................................................................5

2.

Terminologie ................................................................................................................................7

3.

Úvod do historie léčitelství na našem území ................................................................................8

4.

Osobnosti léčitelů .......................................................................................................................11 4.1

Petr Babíč ...........................................................................................................................11

4.1.1. 4.2

Zdeněk Bednář....................................................................................................................15

4.2.1 4.3

Osobní filozofie ...........................................................................................................24

Josef Kaplan ........................................................................................................................26

4.5.1 4.6

Osobní filozofie ...........................................................................................................20

Oldřiška Kališová.................................................................................................................22

4.4.1 4.5

Osobní filozofie ...........................................................................................................17

Hana Dočkalová ..................................................................................................................19

4.3.1 4.4

Osobní filozofie ...........................................................................................................13

Osobní filozofie ...........................................................................................................27

Jaroslav Vavrys ...................................................................................................................29

4.6.1

Osobní filozofie ...........................................................................................................30

5

Čakry ..........................................................................................................................................32

6

Techniky diagnostiky ..................................................................................................................34 6.1

Bioenergetická diagnostika.................................................................................................34

6.1.1

Definice bioenergetické diagnostiky ...........................................................................34

6.1.2

Aura a její vnímání ......................................................................................................35

6.1.3

Pomocné metody diagnostiky ....................................................................................36

6.1.3.1

Kyvadlo .......................................................................................................................37

6.1.3.2

Virgule ........................................................................................................................38

6.1.4

Metody diagnostiky u léčitelů .....................................................................................40

6.2

Regresní terapie, psychoterapie .........................................................................................45

6.2.1

Regrese .......................................................................................................................45

6.2.2

Psychoterapie .............................................................................................................47

6.3

Automatická kresba a psaní, barvy .....................................................................................50

6.3.1 7

Oldřiška Kališová .........................................................................................................51

Techniky léčby ............................................................................................................................53

7.1

Bioenergetická léčba ..........................................................................................................53

7.1.1

Léčba dotekem ...........................................................................................................53

7.1.2

Léčba na dálku ............................................................................................................54

7.1.3

Průběh léčby ...............................................................................................................55

7.1.4

Petr Babíč ...................................................................................................................57

7.1.5

Zdeněk Bednář ............................................................................................................57

7.1.6

Josef Kaplan ................................................................................................................58

7.1.7

Jaroslav Vavrys............................................................................................................59

7.1.8

Po terapii ....................................................................................................................60

7.2

Psychoterapie, regresní terapie ..........................................................................................61

7.2.1

Oldřiška Kališová .........................................................................................................61

7.2.2

Hana Dočkalová ..........................................................................................................62

7.3

Léčba barvami, léčba krystaly .............................................................................................64

7.3.1

Automatická kresba, léčba pomocí barev ...................................................................64

7.3.2

Oldřiška Kališová .........................................................................................................65

7.3.3

Hana Dočkalová ..........................................................................................................66

7.3.4

Léčba krystaly .............................................................................................................67

7.4

Akupunktura/Akupresura ...................................................................................................70

8

Závěr...........................................................................................................................................72

9

Summary ....................................................................................................................................75

10

Přílohy ....................................................................................................................................76

11

Literatura a prameny ..............................................................................................................83

Úvod Léčitelství má na českém území dlouhou tradici a v minulosti bylo, vinou nákladnosti či nedostupnosti lékařské péče, často jedinou možností obrany před nemocí. Jak píše Jindřich Matiegka ve své stati Lidové léčení, „Nebyl to pouze prostý lid, který se musel spokojiti s prostředky, jež poskytovalo „lidové léčení“, ale také vznešený svět hledal při nedostatku lékařů a při chatrném stavu lékařství v těchto prostředcích pomoci.“1 V dnešní době léčitelství vnímáme jako formu alternativní medicíny. Navzdory dostupné moderní zdravotní péči, řada jedinců se obrací na léčitele ve snaze nalézt alternativní přístupy k léčení chorob. Motivem může být nedůvěra či nespokojenost s výsledky moderní medicíny a „chemie“, kterou za ní mnozí spatřují, zvědavost, nebo touha vyzkoušet více možností v boji s nemocí, než nabízí současné lékařství. Tradiční léčitelství tak, jak se s ním setkáváme v literatuře, kombinuje poznatky o lidském těle s bylinkářstvím a lidovou magií a placebo efektem. Do současnosti se lidové léčitelství přeneslo zejména v podobě domácího léčitelství, „babských rad“, týkajících se nejčastěji receptů proti civilizačním a běžným chorobám, a domácích náhražek kosmetických přípravků. Zatímco alternativní medicína jako taková se zdá být od devadesátých let na vzestupu, tradiční lidové léčitelství ve formě zaříkání a rituálů se z nabídky pro potenciální pacienty zvolna vytrácí a je u novodobých léčitelů nahrazováno zahraničními vlivy. Pro moderní léčitele je typická práce s vlastním tělem coby prostředkem pro předání energie a využití schopností pro léčbu pacientů. Léčitelé nabízející své služby veřejnosti (často prostřednictvím inzerátů nebo webových stránek) obvykle slučují několik přístupů k léčení, které se vyznačují použitím zahraničních nebo vzácných bylin, a různé prvky, které buď vychází z použití (nejtypičtěji asijských) náboženství a filozofií, nebo by se daly označit jako nadpřirozené schopnosti, např. „vycítit“ chorobu u pacientů, práce s energií, čtení aury atd. Alternativní medicína na základě mého pozorování v povědomí obyvatel ČR může zahrnovat např. použití bylin a rostlinných produktů, akupunkturu, jógu, atd., které mohou působit i preventivně. Ve své sondě jsem se rozhodla věnovat vybraným léčitelům v rámci

1

Matiegka, Jindřich.: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 304.

3

jižní Moravy, kteří ve své léčitelské praxi využívají léčení a diagnostiku prováděnou bez použití metod moderní medicíny. Ačkoli někteří poskytují poradenství v rámci prevence, jejich hlavní náplní je léčení fyzických a psychických chorob a potíží. Respondenty jsem měla v úmyslu vybírat na základě ústního doporučení, tento způsob se nicméně ukázal jako nedostačující. Proto jsem respondenty vyhledávala také prostřednictvím webových stránek, případně jsem je kontaktovala v rámci přednáškových akcí, kterých se účastnili. Vzhledem k obsáhlosti zkoumaného téma, které vyžaduje vysvětlení životního postoje a filozofie dotazovaných, je počet respondentů nižší. Řada oslovených účast na výzkumu odmítla ze soukromých důvodů, případně protože se jim otázky zdály příliš osobní, nebo z časových důvodů. V první části práce se věnuji analýze literatury dostupné k tématu alternativní medicíny. Navazuje část objasňující použitou terminologii a metody využívané k výzkumu. Následuje samotná prezentace dat shromážděných pomocí kvalitativního výzkumu, který byl uskutečněn metodou rozhovorů s otevřenými otázkami a zúčastněným pozorováním. Tyto metody mi umožnila zachytit spontánní projev respondentů. Prezentaci dat dělím do dvou částí. První část se věnuje osobnostem léčitelů a jejich filozofii spojené s léčením, druhá navazuje popisem a vysvětlením způsobu diagnostiky a léčení jak jej používají a využívají léčitelé, ve srovnání s postupy uváděnými v dostupné literatuře. Práce si klade za cíl vytvořit sondu do problematiky technik moderních léčitelů a jejich osobností a činí tak na základě výpovědí respondentů, kteří léčitelskou činnost praktikují. Nabízí tak vhled do problematiky metod alternativní medicíny využívaných na území jižní Moravy.

4

1. Metodologie Má studie je založena na kvalitativním výzkumu, který jsem vedla metodou rozhovoru pomocí návodu s otevřenými otázkami a metodou zúčastněného pozorování diagnostiky a léčby. Rozhovor pomocí návodu umožňuje tazateli využít připravený seznam témat, což eliminuje možnost vynechat některé z témat z rozhovoru, potenciálně podstatných pro výzkum. Dává tak tazateli lepší představu o tom, jak naložit s časem, který má s respondentem strávit, a kolik jej zbývá. Tazatel směruje průběh rozhovoru, ale dává možnost respondentovi do hloubky popsat vlastní postoj k probírané problematice a doplnit jej příklady.2 Tato metoda mi umožnila dané téma prozkoumat do hloubky a individuálně reagovat na každého respondenta tak, aby jeho reakce byla co nejkonkrétnější a zároveň spontánní. U využití této metody je typické, že výzkumník před začátkem výzkumu vybere téma a vytvoří základní výzkumné otázky či záchytné body. Tyto body je možné doplňovat a modifikovat během výzkumu a následné analýzy. Proto je kvalitativní výzkum označován jako „emergentní nebo pružný typ výzkumu.“3 Vytvořila jsem si soupis témat a otázek, ze kterého jsem vycházela a který pro mne byl v průběhu rozhovorů osou jejich vedení. Vedle toho jsem nechala respondenty vyjadřovat se volně k danému tématu a podporovala jsem je v uvádění případů a rozvíjení asociací. Tento přístup mi umožnil vytvořit si pouto s respondenty, kteří se tak mohli cítit pohodlněji a mohli mi tak přiblížit i svůj pohled na tak citlivá témata, jako je jejich náboženské vyznání a životní filozofie. Jedná se o „chápající“ přístup pocházející ze sociologie, který rozpracoval například Max Weber. Zakládá se na přesvědčení, že „lidé nejsou pouhými nositeli struktur, ale jsou aktivními tvůrci sociálna, a tím strážci významného vědění, které je třeba pochopit zevnitř, prostřednictvím hodnotového systému jedinců.“4 Mou snahou bylo se vyvarovat přímého čtení otázek v průběhu rozhovoru – nechtěla jsem, aby respondenti odpovídali způsobem vázaným na formu dotazu. Hlasový projev

2

Hanzl, Daniel: Metody a techniky sociálního výzkumu. Třebíč: AMAPRINT-Kerndl, 2012, s. 69. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, s. 50. 4 Kaufmann, Jean-Claude: Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010, s. 29. 3

5

a mechanická formulace otázek může u respondentů navozovat pocit, že se podrobují testu, což může svádět ke stručným a heslovitým odpovědím typu „ano-ne“. Tento druh dotazování vyvolává v respondentech pocit hierarchie, a rozhovor tak může získat spíše rysy výslechu, kdy dotazovaný přijímá tazatelovy kategorie a snaží se odpovídat co nejjasněji a nejrychleji v očekávání další otázky.5 V rámci výzkumu jsem u všech respondentů uskutečnila zúčastněné pozorování. Pět respondentů souhlasilo s diagnostikou a léčení mé osoby, u respondentky Oldřišky Kališové jsem byla nezúčastněným divákem pod podmínkou, že pacientka zůstane v anonymitě a informace využité v rámci práce se budou týkat výhradně technického provedení diagnostiky a léčení. Se záměrem vytvořit sondu do současné podoby léčitelství na jižní Moravě výzkumu bylo v průběhu výzkumu osloveno celkem 24 potenciálních respondentů. První kontakt proběhl typicky prostřednictvím telefonní domluvy (10 jedinců), případně přes e-mail (taktéž 10 jedinců). Zbylí čtyři respondenti mi byli doporučeni ústním podáním. Šest osob neodpovídalo záměru sondy, zabývali se jasnovidectvím, konkrétně čtením budoucnosti pomocí tarotových nebo mariášských karet, čtení z kávové sedliny, nebo čtení z ruky, a léčitelství se nevěnují. Z celkem 18 osob, u kterých byl potenciál ke zpracování kvalitativního výzkumu, souhlasilo s jeho uskutečněním pouze šest respondentů. Tento fakt považuji za důsledek zaměření sondy, jejíž součástí je podrobný rozhovor osobní filozofie a technik respondentů, které využívají ve své léčitelské praxi. Všechny osoby, včetně těch, které s výzkumem nesouhlasili, byly předem obeznámeny se zamýšleným obsahem výzkumu. U oslovených panovala obava, že se popsáním jejich léčitelských metod odhalí více, než mají v úmyslu, a že by jim to mohlo potenciálně uškodit v jejich další praxi. Často zmiňovaným argumentem byl problém s právní stránkou vykonávání léčitelské praxe. Mnoho oslovených se léčitelství věnuje ve svém volném čase a od svých pacientů přijímají finanční dary coby kompenzaci za své služby. Léčitelství nelze v ČR provozovat jakoživnost a léčitelé provozují své zaměstnání převážně jako součást masérské praxe, případně se jedná o koníček.

5

Kaufmann, Jean-Claude: Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010, s. 56.

6

V posledním případě se, z respondentů účastnících se výzkumu, jedná zejména o Petra Babíče, který je v současné době v důchodu a léčitelství se věnuje ve svém volném čase bez stanovení ceníku. Přijímá od svých pacientů různé formy darů, ale nejsou podmínkou pro uskutečnění terapie.

2. Terminologie Definovat léčitelství jako takové je poměrně nelehký úkol. Jak popisuje Jindřich Matiegka; lidové léčení je „vyhledávání prostředků v nemoci a poskytování pomoci trpícímu bližnímu“. Tato definice bezpochyby odpovídá také léčení jako takovému, a to včetně moderní medicíny. Lidové léčení se, dle Matiegky vztahuje ke zkušenostem o lidském těle a využívání bohatství přírody, případně k různým modlitbám a zaříkáváním.6 Léčitelství vnímám ve své práci jako součást alternativní medicíny. Definice alternativní medicíny se mají tendence mírně lišit a velmi se odvíjejí od literatury, ze které čerpáme. Sama vycházím z předpokladu, že „k alternativní medicíně se počítají všechny metody a prostředky, které jsou přírodního původu a nepoužívají nefyziologické prostředky (…), tedy prakticky skoro všechny metody prevence a léčby jiné než v současné medicíně.“7 Léčitelství chápu jako souhrnný pojem pro část alternativní medicíny, která se věnuje diagnostice a léčení tělesných, případně psychických a potažmo tělesných, 8 potíží, za pomoci vědecky neověřených či kontroverzních metod. Figuruje zde osobnost léčitele, jehož akce mají mít přímý vliv na jeho pacienty, kteří jej vyhledávají v případě nemoci. Je podmínkou, aby léčitel vnímal sám sebe jako aktivní součást procesu léčení pacienta. Jednotlivým metodám se budu věnovat podrobně v příslušných kapitolách.

6

Matiegka, Jindřich.: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 300. 7 Janča, Jiří.: Alternativní medicína. Praha: Eminent, 1991, s. 18. 8 Někteří z respondentů vnímají souvislost mezi psychikou a fyzickou stránkou těla a léčí nemoci coby psychosomatické projevy.

7

3. Úvod do historie léčitelství na našem území Lidové léčení provází lidstvo v průběhu existence všech civilizací. Jak udává Josef Čižmář, každý jedinec má v sobě pud sebezáchovy, a je pro něj přirozené, aby se snažil o nalezení způsobu, jak si od choroby pomoci. 9 I na našem území je doložená dlouhá historie tradičního léčitelství. Již u starých Slovanů zachytil Lubor Niederle ve své knize Slovanské starožitnosti využívání bylinných prostředků a zaříkávání v boji proti nemoci.10 Informace o vývoji léčitelství u nás čerpáme primárně z odborné literatury. První zmínky o tomto fenoménu se objevovaly převážně v periodicích a byly typicky zahrnuty v článcích týkajících se lidové víry a magie. Zájem o lidové léčitelství můžeme vypozorovat také z činnosti sběratelů, kteří se tradičně zabývali spíše zachycením lidové slovesnosti v podobě pohádek a pověr, z nejznámějších badatelů lze hovořit například o Boženě Němcové, Karlu Jaromíru Erbenovi a Františkovi Čelakovském.11 Další doklady o léčitelství na našem území v dávných dobách v rámci lidové slovesnosti přinášejí historické prameny. Jedná se například o zachycení legendy kronikářem Kosmasem. Příběh hovoří o kněžně Libuši a její sestře Kazi, která údajně dokázala léčit zaříkáním a využitím bylin.12 Vzhledem k tomu, že vysvětlení původu, příčiny šíření většiny nemocí a hlubší znalost anatomie přišly až s moderní medicínou, názory na vznik nemocí procházely specifickým vývojem. Zajímavý názor na šíření nemocí, který si nezadá s regulérní konspirační teorií, je zachycen Františkem Bartošem v jeho Sebraných rozpravách z oboru moravské lidovědy; „Konečně jsou nemoci od toho, aby udržovaly v obyvatelstvu země jistou rovnováhu. Když se tedy v některé krajině obyvatelstvo přesiluje, tu kněží a lékaři nemoci na lid pouštějí, jmenovitě koleru, již chovají pro potřebu zavřenu v láhvích.“13

9

Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu, Brno: Melantrich, 1946, s. 9. Matiegka, Jindřich: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 300. 11 Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, 1992. Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku, s. 1. 12 Matiegka, Jindřich: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 301. 13 Bartoš, František: Moravský lid. Telč: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892, s. 186. 10

8

Lidové léčení zachycené badateli vycházelo velmi často z předpokladu, že nemoci jsou dílem nadpřirozených sil. Vznik chorob se přisuzoval nepříznivému působení démonů, uřknutí pocházejícího od čarodějnic či prokletí, případně jako boží trest. Toto přesvědčení přirozeně vyústilo v léčebné praktiky, které byly rovněž magického charakteru.14 Dané techniky typicky kombinovaly rozmanité varianty způsobů léčení. Jak uvádí Jindřich Matiegka ve svém příspěvku o lidovém léčení v Československé vlastivědě, je možné způsoby boje s nemocí rozdělit do tří skupin. V prvé řadě se jedná o racionální přístup, ve kterém bylo využíváno přírodních léčiv ve formě rostlinné, případně živočišného původu a které mají přímý účinek na organismus, a druhý postup, který Matiegka označuje jako mechanický a který zahrnuje přímou manipulaci s lidským tělem. Tyto dva postupy se typicky kombinují spolu s praktikami, které je možné označit za lidové čarování. Pro to bylo charakteristické zejména využívání sympatetické nebo kontaktní magie, společně se zaříkáváním. Poslední zmíněnou možností se zabývala jako první badatelka Božena Němcová, která zaznamenal léčitelské praktiky na našem území ve svém článku Zaříkací formule mezi lidem českým, a jak se od nemoci pomáhá.15 O „zaklínavých babách“ či žehnačkách hovoří i Zikmund Winter. Tyto „báby“ Winter podrobuje silné kritice a považuje je za osoby, jež se nachází na nejnižší příčce mezi těmi, jež se živili léčením a uvádí příklad, kdy byla i zlomenina léčena zaříkáváním. „Toť se ví, nepomáhala-li bába rukama a všelijak jináč, kost ke kosti v pacientovi nešla, ani srst k srsti.“16 Účinky řady bylin, „zelin“, byly známé, ověřené používáním a znalost účinků jednotlivých rostlin na lidský organismus se předávala z generace na generaci. Tuto moudrost uchovávaly kořenářky, ženy, které měly podrobné vědomosti o všech rostlinách, se kterými se mohly na našem území setkat. Jejich nejcennější vlastnictvím byl herbář. 17 Jak bylo již zmíněno na začátku kapitoly, lidové léčitelství na našem území neprocházelo příliš intenzivním vývojem. V dobách pohanských, u starých Slovanů, je možné objevit

14

Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu, Brno: Melantrich, 1946, s. 9–14. Němcová, Božena: Zaříkávací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. Kwěty 14, 1847, s. 146–147, 150–151. 16 Winter, Zikmund: Doktoři a lékaři v XVI. věku v Čechách. Praha: J. Otto, 1901, s. 36. 17 Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu, Brno: Melantrich, 1946, s. 212. 15

9

shodné způsoby ochrany zdraví a léčby v podobě využití bylin a talismanů, jako v pozdějších dobách v průběhu 18. a 19. století.18 Situace se dramaticky změnila po konci druhé světové války, po roce 1948. Po nástupu komunistického režimu k moci naše země podléhala silnému vlivu Sovětskému svazu a tradiční projevy lidového léčitelství byly z ideologických důvodů potlačovány. Dle názoru respondenta Petra Babíče byl hlavním důvodem pro nově získanou nechuť k lidovému léčení fakt, že řada užívaných zaříkávadel souvisela s vírou v Boha. Dalším faktorem mohl být respekt, který měl patřit léčitelům v jejich komunitách.19 Během let, kdy byl na našem území u moci komunistický režim, se v lidovém léčení začaly projevovat vlivy filozofie Sovětského svazu, kde se výzkum v parapsychologii prováděl v rámci laboratoří. Tradiční lidové léčitelství bylo spíše potlačováno, přesto zde začaly pronikat pojmy jako akupunktura, psychotronika, bioenergie a senzibil. Po Sametové revoluci a otevření hranic k nám začalo přicházet více zahraničních vlivů a s nimi i řada nových léčebných metod a životních filozofií. Z těch, které jsou dnes populární a známé, se jednalo například o aromaterapii a východní filozofie (budhismus, hinduismus a s nimi například rei-ki).20 V současnosti se jeví alternativní medicína být na vzestupu. Na internetu i v knihkupectvích je možno nalézt nepřeberné množství materiálů, popisujících ještě větší množství technik. Tato situace má za následek silnou popularizaci alternativní medicíny v České republice. Fakt, že tyto materiály jsou velmi často ve formě návodů, budí dojem, že lidové léčitelství a obecně parapsychologie již zdaleka není jen výsadou léčitelů a senzibilů, resp., že léčitelem či věštcem může být prakticky každý, nicméně výzkum potvrdil, že k léčitelství jsou nezbytné výjimečné předpoklady ze strany osoby léčitele.

18

Matiegka, Jindřich: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 300–312. 19 Názory respondentů. 20 Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 9–10.

10

4. Osobnosti léčitelů 4.1 Petr Babíč Petr Babíč žije s rodinou v domku ve Valticích. Narodil se v roce 1947, po dokončení vysoké školy pracoval jako vyučující mistr na učilišti, převážnou část svého života ale pracoval na pozici „vyjednávače“ generálního ředitele Českých drah. Léčení se věnoval pouze ve svém volném čase. V současné době je v důchodu a svůj čas tráví převážně ve své ordinaci, kterou má zřízenou u sebe doma. Věnuje se primárně diagnostice a léčitelství, ale také výkladu karet, hledání geopatogenních zón pomocí kyvadla a proutkaření. Léčitelskou praxi provozuje již přes 30 let. Má telekinetické schopnosti. U Petra Babíče se jeho neobvyklé schopnosti začaly projevovat už v poměrně raném věku, kdy vnímal určitou citlivost vůči geopatogenním zónám. Jeho matka během svého života vykládala lidem budoucnost pomocí karet a otec pomáhal známým jako „napravovač“ končetin a zad. Jeho schopnosti se poprvé naplno projevily během jedné z jeho vyučovacích hodin na učilišti21. Jeho žáci mu jako pokus o vtip postavili na stůl zatěžkávací kostku ze železa, která vážila přibližně deset kilo. Petr Babíč se chtěl pokusit předmět posunout rukou, ale kostka mu před rukou „utekla pryč“. Jako potenciální léčitel byl objeven člověkem, jehož jméno si nevzpomíná, se kterým se také setkal ještě během svého působení na učilišti. Jednalo se o poštovního doručovatele, který v té době působil právě v okolí učiliště. „Chytil mě za ruku a povídá, hele, ty bys měl léčit, ty máš takovou energii… on se tím prý tehdy taky zabýval. A druhý den ráno na mě čekal, a přinesl takový sešit, ve kterém měl různé obrázky a takové věci, a že mu mám popsat, co tam je, bez dívání.“22 Po odchodu do důchodu se začal respondent věnovat léčitelské praxi naplno. Začínal ve středisku Relax ve Valticích v rámci hotelu Hubertus, kde působil přibližně půl roku, nicméně toto středisko opustil.

21 22

Rok si respondent nevybavuje. Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014.

11

„Pak tam nastoupil takový mladý, a to byl sektář. Dával babičce do ruky kameny a prý „Musíte se modlit“. A já s tím nechci mít nic společného, já léčím všechny, jaké modlení. Já dávám energii, pracuji jako biotronik, psychotronik, se sektáři já nechci mít nic společného.“23 Přestože skončil v tomto středisku, lidé z Valtic jej i nadále vyhledávali a začali za ním se svými problémy chodit domů. Své schopnosti a služby nikde neinzeruje, pacienti si ho nacházejí sami na základě referencí šířících se ústním podáním. Léčil například také v Německu a v Rakousku, kde byl zpravidla pozván pacienty. Petr Babíč léčí své pacienty přikládáním rukou na postižené místo pomocí energie, která vychází z jeho dlaní. Léčí vše, včetně narušené psychiky, sterility a rakoviny. Často se zaměřuje na léčení neplodnosti, se kterým má, dle svého názoru, největší úspěchy. Vyléčení pacienti s ním obvykle příliš v kontaktu nezůstávají, ale maminky, kterým pomohl s neplodností, tvoří v tomto případě výjimku. „Běhá po světě několik dětí od maminek, které děti mít nemohly, a přišly ke mně dvakrát třikrát, já jsem jim přiložil ruce na vaječníky nebo na dělohu, a už to šlo.“24 Petr Babíč kromě své léčitelské praxe využívá velmi hojně své věštecké schopnosti. Údajně předpověděl jednotnou měnu v Evropě, nicméně v té době ještě předpokládal, „že to Sovětský svaz zařídí“.25 K věštění používá primárně tarotové karty a vykládá zájemcům jejich celkový osud, nicméně také nabízí možnost zaměřit se na konkrétní dotazy, zejména co se týče vztahů. Respondent neudržuje kontakt s dalšími léčiteli. Dle svých slov před lety objevil mladého muže, u kterého se vyskytovaly silné předpoklady k léčitelství, a proběhlo mezi nimi několik setkání, kdy mu Petr Babíč udělil několik rad a tipů, jak s jeho nadáním pracovat. Tento člověk si údajně později založil léčitelskou praxi ve vesnici, kde žil, ale Petr Babíč si jej už nepamatuje a údajně od něm nemá žádné další zprávy. Výklad karet nevyžaduje přímou účast osoby, pro kterou jsou karty vykládány. Petr Babíč používá metodu „Keltského kříže“. V tomto případě vykládající střídavě míchá karty a

23

Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014. Týž. 25 Týž. 24

12

snímá do tří kupek. Tento postup se opakuje třikrát, poté levou rukou vybere jednu z kupek a z té vybere prvních deset karet, které poskládá do daného obrazce. Tento výklad údajně podává komplexní náhled na tazatelovu situaci a nevyžaduje předchozí položení otázky. Výsledek je možné vztáhnout jak na konkrétní problém, tak na celkové rozpoložení a směřování tazatele v životě. V otázce výkladu karet se Petr Babíč vzdělával sám za pomocí literatury, ale věří, že své schopnosti zdědil po své matce. Další z nabízených služeb je určování geopatogenních zón a hledání pramenů při zakládání studní. Při těchto praktikách využívá typicky siderického kyvadla. Při určování geopatogenních zón potřebuje Petr Babíč přibližný nákres pokoje, ve kterém se tazatel běžně vyskytuje nebo v něm spí a orientaci pokoje vzhledem ke světovým stranám. Následně uchopí kyvadlo do levé ruky a dle jeho pohybu zaznamenává zóny, které jsou vhodné či nevhodné pro spánek či naopak pro koncentraci.

4.1.1. Osobní filozofie Petr Babíč je věřící, je praktikující katolík, ale co se týče pacientů, neklade na ně v tomto ohledu žádné nároky. Náboženské vyznání podle něj není důležité, podstatný je pouze pozitivní přístup k terapii. Věří na osud, což koresponduje s faktem, že klientům vykládá karty. Věří, že všichni mají svou cestu životem předem danou, což se ale týká pouze „velkých bodů“ v životě. Je přesvědčen, že rozhodnutí, která činíme, mohou náš osud ovlivnit na každodenní úrovni, případně upravit způsob, jakým dosáhneme našich předurčených cílů. K tomuto tématu dal jako příklad svou autonehodu, která se mu stala před šesti lety. Intuitivně cítil, že k něčemu podobnému spěje, proto, když projížděl lesním úsekem, ze kterého měl zlý pocit, výrazně zpomalil, což mu dle všeho zachránilo život. Svou léčitelskou schopnost vnímá jako dar, ale také jako přirozenou schopnost lidského organismu. Předpokládá, že vlohy pro tuto schopnost mají všichni lidé bez výjimky, nicméně pouze u některých je více vyvinuta, případně si lidé svou schopnost nemusejí uvědomovat.

13

Lidské nemoci chápe jako nedostatek energie v těle a svým působením energii dodává. Řada nemocí se podle respondenta odvíjí zejména od psychického stavu, je proto nutné „léčit tělo i duši“. Petr Babíč si za léčení neúčtuje konkrétní částky, pokud za ním pacient přijde, nic po něm nepožaduje, přijímá ale od pacientů finanční dary.

14

4.2 Zdeněk Bednář Zdeněk Bednář žije a působí převážně v Brně. Pravidelně, tři dny v měsíci dojíždí do Prahy, pomáhá tam pacientům, kteří mají zájem o jeho léčení. Jezdí také do Zlína a Hoštic, a pokud je to nutné, nevadí mu dojíždět za svými pacienty, pokud to potřebují. Často navštěvuje za účelem léčení pacienty v nemocnici i doma. Příležitostně pořádá z vlastní inciativy veřejné přednášky o léčitelství. Do doby, než se začal naplno věnovat léčení, pracoval na blíže neurčené manažerské pozici. Své pacienty přijímá nejčastěji ve své ordinaci v Brně-Lesné. Léčitelskou praxi, která je jeho zaměstnáním, vykonává již šest let, ale s léčením experimentoval už před dvaceti pěti lety. Svou první oficiální pacientku vyléčil v roce 1987, jednalo se o zánět karpálního tunelu. Na to, že má neobvyklé schopnosti, přišel Zdeněk Bednář v deseti letech, kdy poprvé držel v ruce virguli – proutek, a zjistil, že je schopen s ním najít vodu. Jako léčitel byl objeven známým lidovým léčitelem Jindřichem Pasekou, který žil a působil ve Svratouchu. 26 „Poprvé jsme se viděli v roce 1984, potom trvalo tak čtyři roky, než jsem si to v sobě nějak utřídil a poskládal, naučil se základy, a potom jsem se pustil do toho léčení.“ 27 Pan Paseka byl pro Zdeňka Bednáře významným učitelem a rádcem a předal mu základy svého léčitelského umění. U respondenta se zájem o parapsychologii objevil již dříve, v roce 1980 se Zdeněk Bednář zapojil do činnosti Psychotronické společnosti, která v tomto období podle respondenta vznikla při chemicko-technologické fakultě v Praze.28 Jejím zakladatelem byl doktor Zdeněk Rejdák, který byl v té době prezidentem celosvětové Psychotronické společnosti, ve spolupráci s ministerstvem školství. Prostřednictvím této společnosti se respondent setkával s velkým množstvím lidí, kteří se věnovali poměrně širokému spektru jevů na poli paranormálních jevů, práci s virgulí a kyvadlem, telepatii a v neposlední řadě také léčitelství. Zdeněk Bednář předpokládá, že své schopnosti zdědil částečně po svém dědečkovi, který byl stavitel a mimo jiné se zabýval také výkopem studní. Jeho dědeček údajně nepracoval

26

Laudin Radek: Léčitel Paseka pomáhal kardinálům i prezidentovi. Uzdravoval v kotelně. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/lecitel-jindrich-paseka-svratouch-drh-/domaci.aspx?c=A130413_1916606_jihlavazpravy_mkk , cit. 8. 4. 2015. 27

Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014. Pravděpodobná návaznost na činnost výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zdeněk_Rejdák) 28

15

s virgulí, ale sám Zdeněk Bednář „vidí“ jak geopatogenní zóny, tak podzemní vodu, takže předpokládá, že jeho dědeček měl stejný dar. Věří, že tyto schopnosti se dědí buď přes jednu generaci, nebo se spouští stresovou zátěží. Jak již bylo zmíněno, Zdeněk Bednář na sobě pozorovat nadání vyhledávat vodu již v poměrně útlém věku, nicméně zmiňuje také pozdější událost z doby, kdy mu bylo osmnáct let. V jeho bezprostřední blízkosti udeřil blesk. V očích respondenta existuje reálná možnost, že část svých vloh získal i prostřednictvím této skutečnosti. Respondent uvádí, že kontakty mezi léčiteli existují. Přirozeně má s některými z nich bližší vztah než s jinými, a ty potom ve výjimečných případech přizve ke konzultaci. V otázce vzájemné výměny klientů uvádí, že tento jev není až tak častý, nicméně pokud má Zdeněk Bednář pocit, že některé problémy lze vyřešit jednodušší cestou například pomocí akupunktury nebo bylinek, rád pacientovi poradí, na koho se obrátit. Se svými známými, kteří jsou také léčiteli, udržuje tradici (nepravidelných) setkání, kde si vyměňují zejména zkušenosti z praxe a rady, které lze uplatnit v léčbě. Zdeněk Bednář si účtuje za své služby fixní ceny, které se odvíjejí od prováděného úkonu, bez ohledu na čas, který se nad tím konkrétním úkonem stráví, nicméně ceník poskytuje pouze na požádání pacientům, na jeho webových stránkách není dostupný. Léčí všechny druhy chorob u všech jedinců. Jedno sezení trvá obvykle mezi půlhodinou a hodinou, počet sezení se odvíjí od závažnosti problému, nicméně řada pacientů se k panu Bednářovi vrací a dochází pravidelně. V případě, že je léčba mimo pacientovi finanční možnosti, Zdeněk Bednář považuje za svou povinnost jim přesto pomoci. Zdeněk Bednář léčí přibližně 4–5 lidí denně. Zdeněk Bednář disponuje jasnovideckými vlohami, nicméně je ve svém zaměstnání nevyužívá. Jeho intuice se projevuje spontánně a bez respondentovi snahy.

16

„Občas mám takové vnuknutí, prostě najednou víte, co vyjede z poza rohu. Když vyjíždíte z lesa a něco vám řekne, dej nohu z plynu, tak ji z toho plynu sundám, a než dojedu ke konci lesa, přeběhnou mi před autem srnky. Kdybych tu intuici neposlechl, tak je srazím.“ 29 Vnímá také geopatogenní zóny, které vidí jako tmavé pruhy na zemi. Zájemcům poskytuje v tomto ohledu poradenství, ale jeho zdrojem příjmů je primárně léčitelství a pořádání přednášek. Zdeněk Bednář také nabízí bylinky a přírodní tinktury, které vyrábí jeho blízký kamarád. 4.2.1

Osobní filozofie

Zdeněk Bednář je římsko-katolického vyznání, ale svou víru popisuje jako absolutně synkretickou. Jeho životní filozofie je silně ovlivněna východní naukou, avšak nepovažuje se za budhistu ani za příslušníka jiného východního náboženství. Tento vliv se projevuje například vírou v předchozí životy, ze kterých si někteří lidé nesou s sebou do současného života takzvané „karmické zatížení“. Jedná se o chyby a hříchy, které jsme dělali v předchozích životech. Zdeněk Bednář věří, že lidé po smrti procházejí očistcem, ale nevycházíme z něj úplně „čistí“, vracíme se zpět na Zem se zatížením, ze kterého se máme poučit nejen my ale také naše okolí. Toto zatížení se v životě projevuje ve formě nemocí a chorob. Původně byl ateistou, víra se dostavila až později, spolu s léčitelskou praxí. „Oni mi pořád říkali, musíš se na to koncentrovat, musíš se na to nacítit, a to jsem teprve poznal, že to bez té víry nepůjde. Tam nastal ten zlom.“30 Do kostela chodí výjimečně, a pouze v momentě, kdy není mše, protože setrvávání v kostele vnímá primárně jako meditaci a ostatní lidé a kněz jsou pro něj spíše rušivými elementy. Boha Zdeněk Bednář vnímá jako živoucí energii. Svou teorii opírá o fakt, že na kříži s Ježíšem stojí „INRI“. Tradičním výkladem této zkratky je Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum; Ježíš Nazaretský, král židovský, ale respondentovi je bližší druhá varianta; In nobis regnat Iesus − V nás panuje Ježíš. Tento výklad si respondent spojuje s myšlenkou, že Bůh (a tedy právě ona živoucí, tvořící energie) je součástí každého z nás.

29 30

Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014. Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014.

17

Svou schopnost léčit vnímá v prvé řadě jako boží dar a poslání. Věří, že všichni jsme do jisté míry senzitivní vůči energiím a každý člověk má do jisté míry vlohy léčit ostatní, věštit budoucnost nebo vnímat geopatogenní zóny. Jeho názorem ale také je, že míra, ve které jsou ostatní lidé těmito schopnostmi obdařeni, se velmi liší. Lze ji ovlivnit tréninkem tohoto nadání a cíleným působením na tuto oblast ve vnímání a životě, ale pomyslný rozsah těchto vloh lze bohužel rozšířit jen do určitého stupně. Z tohoto důvodu se u řady osob může projevovat intuice či schopnost vciťovat se do jiných lidí na jakési podvědomé úrovni, ale ačkoli své dovednosti v tomto směru mohou rozvíjet, nedosáhnou úrovně léčitele, který má pro tyto záležitosti přirozený talent. Citlivost vůči parapsychologickým jevům přirovnává respondent ke hře na piano: „Každý se je do jisté míry schopen naučit hrát na klavír či piano, ale opravdové předpoklady se projeví jen u hrstky osob, takže například mít úspěch na tomto poli do té míry, aby byl člověk schopen prorazit, dělat koncerty, či dokonce skládat hudbu, to vyžaduje opravdový talent a velké úsilí. Proto toto vnímám jako dar.“31 Velmi rád by našel „učedníka“ ve svém oboru. Vnímá to jako svou povinnost vůči světu a jako splacení jistého dluhu, vzhledem k tomu, že jemu samotnému bylo poskytnuto vedení panem Pasekou. Rád by techniky použití svého nadání a své vědomosti předal někomu novému. Za celé období jeho praxi se setkal asi s dvěma lidmi, kteří měli výrazné nadání pro léčitelství, ale ti bohužel neměli zájem své schopnosti rozvíjet.

31

Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014.

18

4.3 Hana Dočkalová Hana Dočkalová žije v Brně-Lesné, kde také působí. Pacienty přijímá u sebe doma v bytě, typicky v obývacím pokoji, který je pro tyto účely vybaven knihovnou s odbornou literaturou, virgulemi, svíčkami a dalšími předměty, které jí umožňují navodit správnou atmosféru nezbytnou pro její léčitelskou praxi. Léčitelka uvádí, že tato atmosféra pomáhá klientům relaxovat, což je stěžejním prvkem pro navázání bližšího pouta s léčitelem. Zabývá se léčením psychických a psychosomatických potíží. Kromě pacientů, které přijímá u sebe doma, se Hana Dočkalová specializuje na pomoc svým klientům na dálku, takže jako své pole působnosti uvádí celé území České republiky. Narodila se v roce 1963 a její zvláštní schopnosti se u ní poprvé rozvinuly poměrně brzy, a to ve 14 letech. Tehdy si poprvé všimla, že se u ní projevuje talent pro telepatii a vnímání i skrývaných emocí u ostatních lidí. Byla schopna vnímat duši a skryté motivace ostatních lidí. Zjistila, že může s (podobně senzibilním) kamarádem komunikovat beze slov pouze za použití vůle. Od jejího kojeneckého věku až sedmi lety byla vychovávána svou babičkou, která jí předala svou víru v parapsychologické jevy, a u které se dle respondentky také projevovaly drobné telepatické schopnosti. Hana Dočkalová je přesvědčena, že své schopnosti zdědila právě po své babičce, a že u ní samotné se spustily společně s pubertou. Léčitelskou praxi provozuje od roku 1998. Spouštěčem pro její vzdělávání se v této oblasti byla nemoc jejího syna, se kterým navštěvovala léčitelské terapie, během kterých si začala uvědomovat vlastní sílu a nadání. Původně procvičovala své schopnosti na zvířatech, později se věnovala přátelům a až po několika letech se začala věnovat i dalším pacientům. Ve třiceti letech začala své schopnosti vědomě rozvíjet a rozhodla se vzdělávat pomocí literatury v oblasti parapsychologie. Studovala zejména knihy o reinkarnaci a předávání energií. Silně ji ovlivnila kniha o Aura-Somě, kterou se dodnes zabývá a která je její první léčitelskou metodou, kterou začala uplatňovat v praxi. První dva roky využívala výhradně tuto metodu, poté začala mít pocit, že tento přístup není v některých případech dostačující a proto začala využívat i jiných postupů léčení. Dalšími z léčitelských metod, 19

kterým se Hana Dočkalová věnuje, je regresní terapie, přenos energie, léčení malbou a polodrahokamy. Nabízí také metamorfní techniku, která se zabývá prenatálním vývojem pacienta a jeho vlivem na jeho pozdější život. V minulosti využívala také kombinace Reiki, klasických masáží a „komunikaci s anděly“, nicméně tyto techniky již nevyužívá a své znalosti v této oblasti nerozvíjí, tyto energie jsou pro ni údajně příliš slabé. Podstatnou součástí při určování diagnózy je využití siderického kyvadla. Hana Dočkalová ráda pomáhá ostatním lidem prozkoumat jejich potenciální schopnosti a ochotně jim nabízí své vedení. Je v kontaktu s řadou aktivních i potenciálních léčitelů zejména prostřednictvím mailu. I nadále se aktivně účastní celé řady kurzů, které jí pomáhají rozšiřovat obzory a kde se učí novým způsobům léčení, ale aktivně je ve své praxi nepoužívá. Sezení či terapie s paní Dočkalovou trvá přibližně 30 minut a v případě, že byl pacient léčen energií, doporučuje po absolvování terapie klid na lůžku, přičemž na řešení jednoho zdravotního problému je obvykle potřeba absolvovat alespoň tři ošetření. Je možné některá z nich absolvovat u respondentky doma a další na dálku. Ceník za své služby má Hana Dočkalová uvedený na svých webových stránkách.32 Respondentka uvádí maximální počet klientů na den celkem 5, ideálně 2 dopoledne, 3 odpoledne. Hana Dočkalová se věštění z karet nevěnuje, ale svým klientům ráda jejich budoucnost sdělí. Vzhledem ke své citlivosti a nadání napojit se na ostatní osoby, je schopna předvídat životní situace z minulosti i z budoucnosti. Věnuje se také výkladu vztahů a poradenství. Zabývá se také studiem horoskopů a grafologií. 4.3.1

Osobní filozofie

Hana Dočkalová věří v Boha, ale neztotožňuje se s žádnou církví, a Boha vnímá jako myslící podstatu, světlo a lásku, která sídlí „tam nahoře“, v kosmu, v rámci jiné dimenze. Boží přítomnost pociťuje ve všech živých entitách. Duše je přitom součástí božího jsoucna a všichni tedy do jisté míry představujeme součást jeho existence.

32

Dočkalová, Hana: Ceník. Dostupné z:http://www.pomocteluidusi.cz/uvod.htm. cit. 15. 4. 2015.

20

Její zásadní problém s křesťanskou naukou je princip odpouštění viny. Je přesvědčena o tom, že chyby, které v životě děláme, jsou nám po smrti ukázány. Každý člověk má podle respondentky přidělenou určitou roli a úkol ve svém životě, který by měl splnit, a jednou z takových chyb může například být i pomoc člověku v situaci, kdy mu nemá být pomoženo, protože daná situace je pro rozvoj jeho duše výchozí a daná osoba se má ze situace poučit. Kruh se uzavírá tím, že na základě chyb, které jsme v právě dožitém životě učinili, je pro nás připraven jiný úkol v životě nadcházejícím. Ve své praxi se Hana Dočkalová snaží přiblížit svým klientům jejich cíl, který mají během svého života naplnit. Respondentka je silně ovlivněna východní filozofií a velmi podstatnou částí jejího pohledu na svět, který se odráží také v jejím způsobu léčení, je víra v předchozí životy. „Do pátého století byla reinkarnace zahrnuta v Bibli, ale potom to smazali, aby mohli lidi ovládat a chtít jejich majetek.“33 Věří v existenci lidské duše a její schopnost setrvávat v nezměněné podobě u nás na Zemi i v jiných dimenzích i po smrti fyzického těla.

33

Dočkalová, Hana (nar. 1963): 4. 1. 2014.

21

4.4 Oldřiška Kališová Oldřiška Kališová žije v Troubsku, kde se také nachází její salon, ve které přijímá klienty. Narodila se v roce 1971 a vystudovala pedagogiku na vysoké škole. Klienty léčí individuální terapií, regresní terapií, věnuje se automatické kresbě a psaní, masážím a duševní terapii. Své dovednosti začala rozvíjet v roce 2000, kdy po těžké osobní zkušenosti v sobě objevila schopnosti a začala navštěvovat sebe rozvojové kurzy, masérské kurzy, kurzy psychotroniky a jiné léčitele. K „alternativě“, jak označuje své schopnosti a obecně parapsychologické jevy, ji vedl už její otec. Vštěpoval jí základy zdravé stravy, nemoci léčil bylinkami a produkty využívanými v alternativní medicíně (např. propolis – mateří kašička). V současné době spolupracuje s Alternativním studiem, které má sídlo poraden v Brně a v Praze. Konkrétního učitele, kterého by následovala v počátcích své léčitelské praxe, respondentka neměla. „Já sama jsem si v tomto období byla guru a učitelem.“ Ale připouští, že její vnitřní rádce ji často zavedl k jiným léčitelům, u kterých se poučila a inspirovala. Sama pořádá přednášky a je autorkou knihy Řeka života. Respondentka začínala provozováním masáží, původně pouze pro rodinné příslušníky, později i pro širší klientelu. Postupně si začala u masáží uvědomovat, že tělo není jenom fyzické, ale že v něm cítí více než jen „kosti a šlachy“ a že tam je „něco“ hlubšího. Jeden večer bezděčně vzala do ruky papír a vytvořila svůj první základ pro automatickou kresbu. Tímto způsobem se poprvé náhodně napojila na vesmírnou energii. Absolvovala kurz u paní Marie Machkové, která učí diagnostickou automatickou kresbu, která zaznamenává auru a čaker. Zjistila, že je kresbou možné zachytit také vztahy, ať již k sobě nebo k jiným. V současnosti je schopna automatickou kresbou zachytit fyzický i psychický stav klienta. Často se stávalo, že její pacienti přišli na masáž, ale sezení skončilo u terapie a automatické kresby, které ve výsledku některým klientům vyhovovaly víc. Dle vlastních slov léčí vědomí jako celek, do čehož zahrnuje duši, ducha, mysl a srdce. Sleduje, s jakým vědomím vstupují duše klientů do života a jaká břemena si přinesli z životů předchozích. Její postoj k léčení je ovšem komplikovanější. Sama sebe vnímá primárně jako průvodce, zatímco její pacienti se pod jejím vedením uzdravují sami. 22

„Bolest není nic jiného než výkřik těla o pomoc, nemá vesměs fyziologickou příčinu.“ 34 Samozřejmě řada nemocí je způsobena objektivními příčinami, ale Oldřiška Kališová přikládá velkou váhu psychice, která se podle ní, v případě, že je v nerovnováze, projevuje právě vznikem řady chorob a chronických nemocí. Nemoc má v našem životě často figurovat jako lekce, ze které se máme poučit a to, co činí v oblasti zdraví a psychiky zázraky, je víra v sebe. Svou schopnost léčit vnímá jako talent, který dostala od Boha. Novodobé léčitelství ve srovnání s léčitelstvím z minulosti vnímá jako zcela odlišné. Zatímco v minulosti dle jejího názoru léčitelé pracovali pomocí bylinek a zaříkávání a místy nahrazovali lékaře, úkolem dnešních léčitelů je podle ní pouze nastavit vědomí léčeného, aby bylo schopno se samo tělo léčit. Snaží se naučit klienty v rámci svých terapiích, aby důvěřovali a selektovali to, nad čím přemýšlí a to, co cítí. Klienti paní Kališové si ji nacházejí typicky primárně přes její webové stránky, případně se s nimi setkává na festivalech a podobných akcích. Vzhledem k tomu, že se respondentka věnuje zejména pacientům, jejichž problémy jsou zpravidla psychického rázu, i nemoci, které léčí, jsou vesměs psychosomatické. Z počátku si podávala inzeráty, ale poté zjistila, že více lidí než inzeráty funguje ústní podání mezi pacienty. Počet klientů paní Kališové kolísá. V určitých obdobích se u respondenty objednají pouze dva klienti během celého týdne, ale typicky se jedná přibližně o tři pacienty denně. Limitem paní Kališové jsou čtyři pacienti na den. Sezení trvá obvykle hodinu až dvě, ceník za služby je dostupný na stránkách paní Kališové.35 Oldřiška Kališová v současné době nemá žádného žáka. Nicméně je schopna rozeznat léčitelské nadání u svých pacientů a v takovém případě je po skončení terapie o jejich vlohách informuje. Sama se zatím necítí na to, být pro potenciálního léčitele vedoucím učitelem, ale ráda mu předá doporučení na literaturu a osoby, které by mohli jako učitelé pomoci. V minulosti se starala v tomto ohledu o své bývalé spolupracovnice, ale postupem času pocítila nutnost se více věnovat své práci, než spolupracovnicím.

34 35

Kališová, Oldřiška (nar. 1971): 27. 1. 2014. http://alternativnistudio.cz

23

Kromě kombinace masáží a automatické kresby a psaní nabízí převážně psychoterapii, kdy pomáhá klientům překonávat jejich náročná období, zejména provádí pomoc pacientům při průchodu transformační bránou36. Často medituje. Meditací pomocí vědomého, pravidelného dechu vstupuje do zvláštního stavu nevědomí, který jí umožňuje v duchu vidět problematická místa ve vědomí klientů i ve svém těle. Meditace ji učí poznávat fyziologii a anatomii člověk jinak, než by ji naučila literatura. Respondentka uvádí jako svou schopnost „jasnocitnost“. Popisuje tak situaci, kdy vnímá fyzický problém klienta skrze vlastní vědomí nebo při diagnostice dlaněmi, kdy se její ruce samy zastaví nad problematickým místem. Oldřiška Kališová pracuje často s polodrahokamy, které využívá i při sezeních s klienty. Také prodává svým klientům čaje a bylinky, které mají být doplňkem k jejím terapiím.

4.4.1

Osobní filozofie

Oldřiška Kališová věří v Boha, byla vychována v rámci filozofie křesťanské katolické církve. Ve své dospělosti došla k závěru, že církev pouze ukazuje cestu k Bohu, ale nemůže naučit opravdové víře. Bůh je jen jeden a podle respondentky nezáleží na tom, zda si k němu najdeme cestu prostřednictvím křesťanství, islámu, buddhismu nebo jiného náboženství. Respondentka zakládá část své léčitelské praxe na víře v předchozí životy, což podle ní není v rozporu s její vírou v Boha. Boha si v minulosti, zejména v dětství, představovala jako otcovskou, trestající a soudící postavu, nicméně s příchodem dospělosti se od tohoto obrazu oprostila. Každý člověk by si podle ní měl najít podobu Boha v sobě a došla k poznání, že Bůh je univerzální mysl, tvořící energie, která je schopna naplňovat bezpodmínečnou láskou a všichni jsme její součástí. Stejně jako Hana Dočkalová je přesvědčena o tom, že lidstvo prošlo významným vývojem a otevírá se kolektivnímu, vyššímu vědomí.

36

Viz. Osobní filozofie

24

Bůh tedy existuje skrze nás a po smrti se s ním setkáváme jako s milující entitou, která nám ukáže významné momenty našeho života prostřednictvím přátelského rozhovoru, ale bez tendence odsuzovat či zatracovat, proto se nebojí smrti. Po tomto rozhovoru následuje pro duši fáze učení a odpočinku, podle toho, jak měla náročný život. Následující dění závisí na vlastní vůli duše, kdy má na výběr ze dvou variant. První možností je vrátit se zpět do života jako jiný člověk, aby měla příležitost se dále učit a rozvíjet a pak může vstoupit do další inkarnace, ale pokud se rozhodne, že už se dál vyvíjet nechce, může zůstat ve stadiu nebytí, ve spojení s vyšším vědomím.

Většina duší se

rozhodne se vrátit na Zemi, protože svůj vývoj a postup pociťují jako velmi příjemný. Oldřiška Kališová zastává názor, stejně jako Hana Dočkalová, že v současné době postoupilo lidstvo na vyšší úroveň a v rámci této přeměny se některé duše mohou vyvinout ještě během svého života, bez nutnosti projít smrtí jako transformačním procesem. Tato změna probíhá u některých jedinců v podobě hluboké deprese, „transformační brány“, kdy má jedinec pocit, že jeho život končí a že jej nezvládá. V této fázi je podle paní Dočkalové podstatné nepoužívat psychofarmaka a nespoléhat se na léky, ale je velmi důležité nazírat situaci jako na příležitost, jak si uvědomit své slabé a silné stránky a „jít do sebe“, a poté se člověk znovu rodí. Respondentka je schopna vnímat „duševní průvodce“ – shluky blíže nespecifikovaných inteligentních energií, se kterými je schopna telepaticky komunikovat a které jí pomáhají při terapiích i v osobních situacích.

25

4.5 Josef Kaplan Josef Kaplan bydlí v Adamově, působí v Brně a v Praze, kde spolupracuje s centrem Minerva. Narodil se v roce 1978 a s léčením přišel poprvé do styku přibližně v devatenácti letech. Vzhledem k tomu, že trpí vadou zraku, je nevidomý, pohyboval se v okruhu léčitelů poměrně často od dětství díky rodičům, kteří mu tímto chtěli pomoci. S vlastním léčením začal okolo svého dvacátého třetího roku. Spolupracoval s doktorem Mariánem Mudrochem, který se zaměřuje stejně jako Josef Kaplan primárně na páteř, a který jej právě v jeho devatenácti letech objevil jako potenciálního léčitele. Vedl jej a věnoval se mu, vysvětlil mu způsob, jakým se má „dívat na lid“. „Od mala jsem prošel pod rukama řadě léčitelů kvůli těm očím, ale všichni něco zkoušeli, ale nikdo nepomohl. Až jsem přišel k doktorovi Mudrochovi a ten mi říká ‚No jo, kde nic není, není co léčit‘, protože já mám nevyvinutý oční nerv, ‚Ale zase budeš moci léčit.‘“37 Josef Kaplan od něj přejal základy jeho léčení a přibližně dva roky pracoval pod jeho vedením. Doktor Mudroch sice léčí své pacienty bezdotykově, ale Josef Kaplan si postupem času vyvinul vlastní způsob, typický především charakteristickým zvukem; Josef Kaplan si při působení na pacienta „prokřupává“ ruce a klouby. Působí také tlakem a tahy na určitá místa na páteři. S panem Mudrochem pracoval Josef Kaplan i nadále, i když si založil vlastní praxi, kdy, především v prvních letech, s ním pan doktor Mudroch sdílel své klienty. V rodině pana Kaplana se léčitelé v minulosti nevyskytovaly, ale jeho teta z matčiny strany měla údajně věštecké schopnosti a často prý poznala, když měl někdo onemocnět nebo zemřít. Respondent často navštěvuje esoterické výstavy a přednášky, prostřednictvím kterých udržuje kontakty s ostatními léčiteli. Má mezi nimi své přátele, se kterými se setkává i mimo tyto příležitosti, ale jejich setkání nejsou příliš pravidelná ani častá. Občas mají organizovaná setkání a víkendové akce, na kterých si vyměňují své poznatky a experimentují, a často mezi nimi probíhá vzájemná výpomoc, co se týče pacientů. V případě, že se Josef Kaplan setká

37

Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014.

26

u svého pacienta s neobvyklou situací nebo nemocí, neváhá se obrátit na někoho z okruhu svých známých. Jeho vztah k jiným léčitelům je tedy celkově dobrý, ale vzhledem k tomu, že sám má schopnost nadpřirozeného vnímání schopností ostatních, vnímá jejich nadání a možnosti, kterými mu mohou být či nebýt prospěšní, což vzhledem k tomu, že úspěšnost léčby často souvisí s vírou pacienta v její prospěšnost, výrazně snižuje jeho vnímavost vůči případné terapii. Josef Kaplan by měl jednou rád učedníka, ale zatím se ještě necítí jako plně schopný učitel. Jak sám říká, stále je ještě v procesu učení. Své pacienty aktivně nevyhledává, ale navštěvuje esoterické festivaly a jiné akce. Mnoho klientů se mu hlásí díky článkům a rozhovorům v různých novinách a časopisech, které o něm vycházejí, a čím dál více pacientů získává díky ústnímu podání díky stávajícím klientům. Sezení u pana Kaplana trvá obvykle přibližně půl hodiny a má řadu pravidelných klientů, kteří se za ním vrací. Kromě energetického působení Josef Kaplan poskytuje klientům také masáže. Jeho ordinace je vybavena nejen křesly, ale také lehátkem, na kterém masíruje klienty, případně kde energeticky působí na pacienty v horším fyzickém stavu. Pracuje také s polodrahokamy – „léčivými kameny“, která využívá i pro své vlastní potřeby, když potřebuje dobít energii, ale které také vkládá do dlaní klientům během terapie, pokud intuitivně cítí, že to potřebují. Je také možné si léčivé kameny u něj zakoupit. K prodeji nabízí také doplňky stravy přírodního původu. 4.5.1

Osobní filozofie

Josef Kaplan bere své schopnosti a poskytování léčby primárně jako své poslání, ale samozřejmě vnímá léčitelství i jako své zaměstnání, které ho živí. Josef Kaplan nevnímá sám sebe jako věřící osobu, nevěří v křesťanského ani v ničem jiném klasického boha, ale vnímá jakousi vyšší moc, která sídlí primárně „tam nahoře“, ale nachází se ve větší či menší míře ve všem. Označuje ji jako energii či „vesmírnou knihu osudu“, ve které se dá „listovat“. Přístup k ní se získává použití polodrahokamů, které pro 27

něj fungují jako jakési katalyzátory do stavu, ve kterém musí být, aby byl schopen kontaktu s touto knihou. Jedná se o sílu, která dodává světu řád. „Mnoho lidí rozděluje onu energii jako magii, na bílou, černou, pozitivní nebo negativní. Ale ona je jenom jedna jediná a projevuje se ve všem.“38 Tato kniha ho naučila, že vztahové a psychické zdraví je úzce propojeno se zdravím fyzickým. Tělo se nedá oddělit od duše, proto věří, že není možné pomoci tělu, pokud se neřeší i problémy duše, proto u něj převládá názor, že nemoci jsou převážně psychosomatického původu. „Představ si, že se narodíš a máš hladkou páteř, hladké klouby. Ale tím, jak žijeme, se nám ty kosti a klouby zanáší a zdrsňují, tím, že na ně klademe tíhu našich starostí a zodpovědnost a podobně.“39 Respondent mimo jiné uznává, že řada chorob je genetická nebo bakteriálního či virového původu. Často také bývají problémy s páteří způsobeny špatným sezením a pohybem, ale psychosomatické stránka nemocí je pro pana Kaplana stále ta nejpodstatnější. Josef Kaplan klade, ve srovnání s ostatními respondenty, velmi silný důraz na správné stravování a životní styl. Tento aspekt je sice zmíněn většinou respondentů, ale vždy se jednalo spíše o vedlejší, doplňující informaci. Josef Kaplan staví životní styl na stejnou rovinu, co se týče důležitosti, jako samotnou léčbu. „Je prostě třeba se o to tělo starat. Já můžu někomu pomoci, ale pokud on odtud odejde a pak se o to nestará, tak to bylo k ničemu. Mě to nevadí, já ho klidně vyléčím znovu, ale je to škoda.“40 Josef Kaplan věří na „energetické upíry“ – osobnosti, které se dokáží napojit na jinou osobnost a odsávají jejich energii. Čerpání energie pro něj nepředstavuje nic špatného, nicméně je třeba se zaměřovat při čerpání na jiné možnosti, jako například čerpání energie ze stromů, z vody a podobně.

38

Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014. Tamtéž. 40 Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014. 39

28

4.6 Jaroslav Vavrys Pan Vavrys žije v Dolních Bojanovicích, kde je i jeho ordinace, ve které léčí pacienty, ale je schopen léčit také na dálku. Věnuje se primárně masážím, léčitelství pomocí energie, akupresuře a akupunktuře. V mládí chtěl jít studovat medicínu; „Ale já jsem sedlácký synek, tak mi dovolili akorát strojní.“41 V sedmdesátých letech se aktivně podílel na tom, aby byla alternativní medicína zahrnuta do vyučování i jako obor na lékařských fakultách a zohledněna v lékařské praxi. Léčitelskou praxi vykonává od roku 1978, s fyzioterapií a masážemi začínal v roce 1967 a s proutkařením se setkával už v dětství. Akupunkturu praktikoval a studoval od roku 1975 a je přesvědčen, že ji zdaleka ještě nezvládá dostatečně, protože se jedná o nesmírně rozsáhlou disciplínu. Neustále se snaží vzdělávat pomocí literatury. Studuje odbornou literaturu související nejen s akupunkturou, ale také s regulérní lékařskou praxí. Je přesvědčen, že je třeba znát veškeré podrobnosti o lidském těle, aby bylo možno správně určovat diagnózu a být pacientům prospěšný. Spolupracoval s nemocnicí v Kyjově a navštěvuje své pacienty i v jiných nemocnicích. Působil jako fyzioterapeut fotbalového týmu v Plzni. Stejně jako Zdeněk Bednář spolupracoval s Psychoenergetickou laboratoří. Během této spolupráce navázal kontakt s řadou léčitelů, kteří mu rozšířili obzory a byli mu vzorem, ale poprvé do kontaktu s léčitelstvím přišel v rámci své rodiny. Léčitelství a vnímání geopatogenních zón označuje ve své rodině jako dědičné. Svou babičku respondent popisuje jako místní „babu kořenářku“, která pomáhala lidem pomocí bylinek, a která jej často brala s sebou, když byl malý, k jejich sběru, a také mu vysvětlovala, jak která působí na lidský organismus. Mluvila také často o tom, že po její smrti by měl respondent převzít její řemeslo. Respondentův otec měl výborné schopnosti v odhadování počasí a jeho strýc proutkařil. Respondent věří, že v jeho rodině se vyskytuje intuice ve spojení s vesmírem, kdy jedinec vnímá změny v kosmické energii a cítí tím pádem, že přichází nějaká neobvyklá událost.

41

Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014.

29

Myslí si, že by bylo více než prospěšné, kdyby alternativní medicína spolupracovala s moderní medicínou. „Záhady lidského těla jsou nezměrné a je nutné, aby probíhala kvalitní výměna informací.“42 Jeho vztah k ostatním léčitelům je problematický. Spoustu z nich vnímá jako šarlatány, obzvláště mu vadí využívání podtlaku prostřednictvím skleněných baněk na záda. Tento fakt úzce souvisí s jeho praxí v akupunktuře. Je přesvědčen, že i na zádech je spousta akupunkturních bodů a baňky pokrývají příliš velkou plochu na to, aby působily správně právě v tom bodu, kde je to třeba. Respondent vnímá geopatogenní zóny a věnuje se proutkařství. Obojí je pro něj spíše koníčkem a nejedná se u něj primárně o výdělečnou činnost. Ve své léčitelské praxi často využívá virgulí a siderického kyvadla, ale jak sám tvrdí, v podstatě je nepotřebuje. Používá je pouze jako jakési prostředníky, které mu zjednodušují práci a pomáhají pacientům udržovat pocit, že je pro ně něco aktivně děláno. Má jasnovidecké schopnosti, které se u něj projevují ve formě náhlých myšlenek a pocitů, ale cíleně je nevyužívá. Je schopen se podívat do budoucnosti i do minulosti, ale v rámci své praxe tuto službu pacientům nenabízí. 4.6.1

Osobní filozofie

Jaroslav Vavrys je věřící, je vychovaný v křesťanské víře, ale věří, že celý pohyb a život ve vesmíru se zakládá na principu dualismu. Jeho filozofie má základy v taoismu, koloběh života přirovnává k fenoménu jin a jang, ve kterém dochází k neustálému vyvažování elementů dobra a zla. Tento systém antagonismů se promítá do jeho každodenního života, ale především se odráží v jeho léčitelské praxi, kdy vnímá, že jeho léčení není nic jiného, než uvádění věcí do správné rovnováhy. Podle respondenta je nutné přijímat život takový, jaký je, a s osudem na sílu nebojovat, teprve potom dojdeme klidu a budeme žít v harmonii. Je nutné se oprostit od minulosti a od touhy ovládat a ovlivňovat čas. Poměrně důležitým rysem pro filozofii respondenta je tedy odevzdanost osudu a snaha a přijímání situace. Příliš aktivní snaha ovlivnit osud a

42

Týž.

30

budoucnost a neschopnost vyrovnat se s minulostí vede pouze ke stresu, který následně způsobuje choroby a zablokování toku energie. Tok času považuje za relativní a věří, že například energie, kterou léčí, je schopna se pohybovat rychlostí světla. Tento fakt je rozhodující v jeho schopnosti léčit pacienty na dálku – vzdálenost pro něj nehraje roli. Svou léčitelskou schopnost vnímá jako princip akce a reakce. Respondent vnímá, že každá hmota má z materialistického hlediska energii, a předpokládá, že energii nelze spoutat.

31

5 Čakry V průběhu výzkumu se ukázalo, že u všech respondentů s výjimkou Petra Babíče se vyskytuje víra v čakry a jejich vnímání, a jsou zahrnuty do procesu léčení. Víra v existenci čaker pochází z hinduismu, odkud byla převzata jinými filozofiemi a terapeutickými směry. S čakrami se lze například setkat v Ajurvedě, Reiki či v józe.43 Jedná se o energetická centra, která jsou rozmístěna v lidském těle, prostřednictvím kterých je jedinec spojen s vesmírem. Hlavních čaker na lidském je celkem sedm a jsou lokalizovány na ose páteře. Jedná se jakési trychtýře či kotouče, prostřednictvím kterých dochází k čerpání vesmírné energie, čímž je zajištěno správné fungování organismu. Kromě sedmi hlavních čaker je mnoho dalších pomocných čaker, které nicméně podléhají funkci těch hlavních. Hlavní čakry mají specifické názvy a jsou spojeny s konkrétními orgány, psychickými projevy a mají v těle přesně stanovené funkce.44 Jsou to: -

Korunní čakra, umístěna na temeni hlavy, souvisící se sebepoznáním

-

Čakra čela neboli třetí oko, která je umístěna uprostřed čela, která ovlivňuje zodpovědnost jedince k němu samému

-

Krční čakra, ovlivňující sebevyjádření

-

Srdeční čakra, působící na schopnost sebelásky

-

Čakra solar plexu, umístěna na nadbřišku, která působí na vědomí vlastní ceny

-

Křížová čakra v oblasti křížové páteře, zpracovávající psychiku v oblasti sebeúcty

-

Základní čakra, umístěna na kostrči, která nese zodpovědnost za sebeuvědomění

V knize Léčivá síla čaker v praxi se hovoří o osmé čakře, která se má nacházet mimo fyzické tělo, ale názory na její přesné umístění se liší. Teoreticky by se měla nacházet někde těsně nad hlavou a představuje spojení s vyšším já.45 Příčin nesprávné funkce jednotlivých čaker je dle respondentů celá řada, ale nejčastěji tento problém přisuzují příhodám psychického rázu.

43

Čakra. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čakra, cit. 6. 4. 2015. Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 14–17. 45 Page, Christine: Léčivá síla čaker v praxi. Bratislava: Eugenika Pbl., 2001, s. 97–103. 44

32

Oldřiška Kališová čistí čakry během úvodní fáze diagnostiky, kdy uvádí klienty do hluboce relaxovaného stavu pomocí dýchání a pomocí automatické kresby. 46

Kromě Oldřišky Kališové se žádný s respondentů čištěním čaker nezabývá, přesto na ně v některých případech energeticky působí, pokud to uznají za nutné.47 Hana Dočkalová uvádí, že její kresby mají na čakry ozdravný vliv, ale není to jejich primárním účelem. Respondenti ale především vnímají existenci čaker bez další participace na jejich terapii, spíše doporučují klientům, jakým způsobem je harmonizovat. Doporučovaná harmonizace zahrnuje cílenou meditaci48 a působení barvami a drahými kameny.49

46

Viz. Kapitola Automatická kresba, Oldřiška Kališová. Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014, Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014. 48 Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014. 49 Kališová, Oldřiška (nar. 1971): 27. 1. 2014, Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014. 47

33

6 Techniky diagnostiky 6.1 Bioenergetická diagnostika 6.1.1

Definice bioenergetické diagnostiky

Bioenergetika jako taková vychází z předpokladu, že našimi organismy prostupují proudy energií, jejichž zablokování nebo disharmonie mohou vyústit v propuknutí choroby u pacienta. Tyto energie se projevují v rámci vzájemných kontaktů mezi lidmi, ale hrají také esenciální roli při řízení organizmu. Energie by se měla po těle pohybovat po energetických drahách, čínských meridiánech, nebo by měla, podle indické filozofie, propojovat čakry. Kromě toho, že energie zajišťuje chod fyzického těla, měla by se také projevovat mimo tělo a vytvářet kolem něj energetický obal, tzv. auru.50 Termín bioenergické diagnostiky byl využíván zejména ve východní Evropě a v Rusku, samotní respondenti jej k označení vlastních schopností již příliš nevyužívají, přestože jej zmiňují jako původní označení. Populárnějším označením v současnosti je „biotronika“. Tento termín je využíván hojně zejména na osobních webových stránkách léčitelů a jejich reklamních materiálech, souvisí ovšem především s léčením pomocí přikládání rukou a zpravidla nesouvisí s diagnostikou.51 Označení „biotronika“ či „bioenergie“ je zvoleno primárně vzhledem ke shodě popisovaných praktik v rámci diagnostických metod u léčitelů. U všech respondentů se projevuje víra ve všeobjímající, všeprostupující energii a její zásadní úlohu, kterou sehrává v zdravém fungování lidského těla. Zatímco dle Igora Savaljeva léčitelé tuto energii vnímají a na základě toho jsou schopni určit diagnózu převážně mimosmyslovým vnímáním, tedy jakýmsi šestým smyslem, často je možné se setkat přístupem, který se spíše zaměřuje na fyzické aspekty těla a uvolnění blokád energie pomocí fyzického cvičení. Např.: „Bioenergetika se zaobírá celkovým expresivním chováním osoby. Zkoumá kvalitu tělesných pohybů a základní rytmické tělesné procesy, včetně dýchání.“52

50

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 115. Na základě pozorování. 52 Inglis, Brian − West, Ruth: Průvodce alternativní medicínou. Praha: Brázda, 1992, s. 211. 51

34

Podle knihy Briana Iglise a Ruth Westové se počátky bioenergetiky spojují s Wilhelmem Reichem, který rozvíjel teorie Zikmunda Freuda. Došel k závěru, že sexuální deprivace vede k zahalování osobnosti do jakéhosi energetického „brnění“, které nám brání v kontaktu s vnějším světem, přičemž výsledkem je nemoc. Jeho žák, Alexander Lowen, který navázal na jeho teze, přijal Reichovu teorii o životní síle založené na energii: „Pracujeme s hypotézou, že v lidském těle existuje základní energie, která se realizuje v psychických projevech, anebo v pohybech těla. Tuto energii nazýváme bioenergií.“53 Biodiagnostika a bioterapie je schopnost určovat choroby nebo schopnosti jejich léčby pomocí vnímání a ovlivňování poruch bioenergetického pole (tzv. aury) člověka. Biodiagnostiku a bioterapii uvádí Vladimír Liška jako z hlavních metod alternativní medicíny.54 Základním principem fungování této metody je schopnost senzibilů vyvinout si citlivost vůči vnějšímu okolí (zjišťování nemocí u léčitelů, geomagnetické pole a voda v případě proutkařů) a v určitých případe schopnost využívat a usměrňovat svou vlastní energii a jejím prostřednictvím působit na své okolí.55

6.1.2

Aura a její vnímání

Respondenti i literatura zmiňují schopnost vidět auru ve formě jakéhosi barevného vyzařování okolo těla. Dle literatury mají barvy56 nebo jejich sytost57 speciální význam v rámci diagnostiky, nicméně respondenti jednotně uvádějí, že vnímání barev v rámci čtení aury je silně individuální a zřejmě tedy pro ně není primárním ukazatelem při určování choroby. Jak již bylo zmíněno podle popisu Jiřího Heřta, aura je energie, která vystupuje mimo tělo a vytváří kolem něj obal. Na základě informací poskytnutých senzibily má aura tři vrstvy. Tradičně má vnější vrstva rozsah přibližně 60 cm okolo těla, ale u osob se zvýšenou senzibilitou a u jogínů, může

53

Inglis, Brian − West, Ruth: Průvodce alternativní medicínou. Praha: Brázda, 1992, s. 211– 213. Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993, s. 10. 55 Hofman, Jaroslav − Erben, Jaroslav: Záhady podvědomí: Léčitel nebo šarlatán?. Praha: SmART, 1991, s. 39. 56 Tamtéž. 57 Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 155–157. 54

35

dosahovat velikosti až několika metrů. Prostřední vrstva je o něco slabší, má pouze 1–2 centimetry. Třetí vrstva se pak nachází přímo na povrchu těla a jsou na ní umístěny body, pomocí kterých lze ovlivňovat organismus.58 Aura zdravého člověka by se měla projevovat přítomností jasných a sytých barev, ale při fyzických či psychických potížích začínají barvy blednout a objevují se tmavé odstíny. Umístění těchto skvrn na auře může signalizovat problematické místo, čili nemocný orgán. 59 Pan Vavrys vidí v první vrstvě aury povahu člověka, v dalších vrstvách se na zabarvení projevuje nemoc, ale primární je „proboření“ aury. Jako první vnímá auru psychickou. Ta může být buď světlá, což ukazuje na dobré povahové vlastnosti vyšetřovaného nebo je tmavá, „a to je pak gauner“. Další zabarvení se vztahuje k případným onemocněním a problémům v organismu. Respondent uvádí, že u řady léčitelů například převládá názor, že červená barva značí rakovinu, ale sám je přesvědčen, že vnímání těchto projevů je silně individuální.“60 Diagnostika pomocí rukou i vizuálním způsobem v rámci této metody sleduje sílu záření aury, přičemž v místech, kde nejsou orgány v pořádku, může být vyzařování slabší.61

6.1.3

Pomocné metody diagnostiky

Léčitelé diagnostikující pomocí bioenergie se sice spoléhají primárně dle svých slov na šestý smysl či vnitřní vidění, ale využívají také jiné metody diagnostiky, které jim umožňují lépe zachytit jemné nuance v auře či v odchylkách v toku energie. Typickým nástrojem pro tyto účely je virgule, případně siderické kyvadlo. Příkladem využití těchto pomůcek během vyšetření pacienta je popis postupu léčitele Jaroslava Erbena, zachycený Jaroslavem Hofmanem. Detailní diagnóza je v tomto případě určená pomocí soustředěné představy postupného procházení organismu vyšetřovaného pomocí kyvadélka. To je tradičně zavěšené na řetízku, obtočeno kolem ukazováku na pravé ruce. K tomuto způsobu vyšetření léčitel využívá „mapku“ orgánů v lidském těle, nad kterou

58

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 115. Tamtéž. 60 Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014. 61 Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993, s. 46–50. 59

36

pomalu pohybuje rukou držící kyvadlo, což mu umožňuje lépe se soustředit na právě vyšetřovaný orgán a soustředit se na své pocity a intuici, která je zesílena pohybem kyvadélka.62

6.1.3.1 Kyvadlo Kyvadlo a virgule byly v průběhu průzkumu nejoblíbenější nástrojem využívaným k lepší koncentraci, vyskytovaly se u všech respondentů, ať již čistě za účelem diagnostiky, nebo jako pomůcku při dalších aktivitách (nejčastěji k věštění v případě kyvadla, proutkaření u virgulí). Nejčastější druh kyvadla, se kterým jsem se u respondentů setkala, bylo „kyvadlo“ zakoupené, visící typicky na 10 −15cm dlouhém řetízku s polodrahokamem nebo kovovým závažím (Petr Babíč) na jeho konci. Respondenti shodně drželi kyvadlo mezi palcem a ukazováčkem, nicméně vyhodnocování výsledků pomocí reakce kyvadla probíhalo různě. Tradičně se kyvadlo využívá při diagnostice, s ohledem na jeho schopnosti spolehlivě označit místo na pacientovi, ve kterém má propadlou či jinak poškozenou auru, případně ukázat místo v těle, které je zdrojem nemoci.63 Petr Babíč používá kyvadlo po celkové diagnóze k jejímu upřesnění. Zdraví orgánů převádí na procenta, v kterých energie proudí orgánem nebo konkrétním místem na těle, přičemž zdravé části těla mají sto procent. Respondent si představuje stupnici ve formě ciferníku těsně nad vyšetřovaným místem a podle pohybu kyvadla nad pomyslným ciferníkem, čte respondent procenta, v rámci kterých ono místo pracuje. Vyhledávání nemocí v těle pacienta spočívá primárně ve vyhledávání míst, kde dochází k jiné reakci v rámci aury, což se projevuje na změně pohybu kyvadla. 64 Jiří Heřt vysvětluje úspěšnou diagnostiku léčitelů za pomocí kyvadla jako podvědomou reakci na jejich tušení o pravděpodobném místě výskytu nemocného orgánu, který vyvolá tzv. ideomotorický pohyb ruky, který je sice nepatrný, ale dostačující k tomu, aby uvedl do pohybu kyvadlo.

62

Hofman, Jaroslav − Erben, Jaroslav: Záhady podvědomí: Léčitel nebo šarlatán?. Praha: SmART, 1991, s. 45. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 120. 64 Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993, s. 28–30. 63

37

Jedná se o pohyb ruky, který není vykonáván bez plného vědomí a intence, ale podvědomě, pod vlivem určité emočně vypjaté představy.65 „Zjednodušeně se dá říct, že usměrněním mého energetického působení, které je zesíleno prostřednictvím kyvadélka přímo do postiženého místa, dojde k jeho aktivizaci (postiženého místa).“66

6.1.3.2 Virgule „Virgule“ je označení využívané respondenty pro ostatní pomůcky, které jim napomáhají při stanovení diagnózy. Tyto předměty se vyskytují v rozličných podobách i velikostech. Název virgule plyne z latinského virgula, čili proutek. S označením „virgule“ se v literatuře setkáváme často pro klasický dřevěný prute, využívaný k proutkaření (hledání podzemní vody a geopatogenních zón), nicméně u respondentů jsem s použitím v praxi u diagnostikování nemocí setkala pouze s variantami z kovu. Poměrně technický popis typu takové virgule v podobě „L-drátů“ podává Saveljev. „Kovové virgule se vyrábí z drátu o průměru 2– 4 mm ohnutého do tvaru písmene L (nebo také U). Kratší rameno virgule slouží jako rukojeť a jeho délka by měla odpovídat jeden a půl násobku léčitelovy dlaně. Dlouhé rameno by mělo být 2 – 2,5krát delší než rameno krátké. Použitý materiál může být různý (obvykle se využívá měď nebo železo).“67 Prvním kronikářem, který podává svědectví o použití „čarovného proutku“, byl alchymista Basilius Valentinus na konci 15. století. Proutkaření se v té době poměrně hojně využívalo v hornictví k hledání rudných ložisek. „Horníci nosili s úctou proutek za pasem nebo v kapucích hornických hazuk.“68 V lidovém podání a v české literatuře se toto označení udržuje již od 16. století, případně se můžeme setkat s označením „rafika“ nebo „hole Krištofova“, označení „proutek“ a z toho plynoucí označení aktivity „proutkaření“ se vyskytují poprvé v 19. století. Obecně je virgulím přisuzována zázračná moc. Čeněk Zíbrt zmiňuje případy, kdy byl prut využit při

65

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 121. Hofman, Jaroslav − Erben, Jaroslav: Záhady podvědomí: Léčitel nebo šarlatán? Praha: SmART, 1991, s. 39. 67 Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 158. 68 Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993, s. 25. 66

38

vyhledávání ukrytého těla zavražděného, k věštění, nalézání nemocných míst na těle, nebo také v hornictví.69 Podle Saveljeva je možné využívat virguli i k zodpovězení otázek typu ano-ne, k čemuž účelu je využívána i některými respondenty (Petr Babíč, Jaroslav Vavrys). Způsob reakce virgule se tedy odvíjí od její podoby, nicméně nejtradičnějším způsobem označení správného místa je, když se virgule rozpohybuje. „Z popisu Zeidlerova poznáváme, že virgulí, kouzelným prutem jest předmět, který držíme se silným napětím v obou rukou. Náhle se pohybuje, „bije“, podléhá nějakému vlivu. Prut takto prozrazuje chvěním a pohybem svým nějaký vliv, jemuž člověk podléhá v té chvíli.“70 Paracelsus (1493–1551) jako první uvádí myšlenku, že „tajemná“ síla proutku nespočívá v proutku samotném, ale souvisí převážně s vírou proutkaře v jeho účinnost. Poprvé je tak uvedena teorie, že proutkaření souvisí s lidskou psychikou.71 Princip fungování virgule je dle literatury (Heřt, Zíbrt, Saveljev) shodný se způsobem, na jehož základě funguje siderické kyvadlo. Základním předpokladem je, že virgule reaguje na mikro pohyby svalů léčitele, který se soustředí na právě zkoumanou situaci či otázku, přičemž, ať již podprahovým vnímáním za pomocí fyzických smyslů, nebo šestého smyslu, zná podvědomě odpověď. Pan Vavrys využívá kovovou pružinu, kterou uchopí oběma rukama, roztáhne ji a rozpohybuje, což mu umožňuje se lépe napojit na pacienta. Diagnostika touto metodou může probíhat i na dálku, bez přítomnosti pacienta. Pan Vavrys se postupně soustředí na potenciálně problematická místa v těle a intenzitu a druh potíží „čte“ dle intenzity pohybu pružiny. Zdeněk Bednář využívá příležitostně dvě kovové vidlice o délce přibližně 15 centimetrů ve tvaru písmene L.

69

Zíbrt, Čeněk: Virgule a siderické kyvadlo. Hledání vody, kovů a pokladů čarovným proutkem. Praha: Sfinx, 1922, s. 9–26. 70 Zíbrt, Čeněk: Virgule a siderické kyvadlo. Hledání vody, kovů a pokladů čarovným proutkem. Praha: Sfinx, 1922, s. 39. 71 Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993, s. 26.

39

6.1.4

Metody diagnostiky u léčitelů

Metod bioenergetické diagnostiky je celá řada a přístupy k realizaci diagnostiky u řady léčitelů liší. Jak dokázal výzkum, respondenti vnímají zranění a onemocnění převážně intuitivně, ale typicky používají i další metody k upřesnění diagnózy. V literatuře se poměrně často s tímto přístupem setkáváme u léčitelů, kteří se v oblasti léčitelství původně nevzdělávali. Rozpoznávání zdravotních potíží u pacienta typicky v počátcích léčitelské praxe vycházejí z nevědomí a podvědomých reakcí léčitele. V takových případech lze čekat, že proces diagnostiky i léčení v prvních fázích léčitelské praxe bude probíhat ze strany léčitele víceméně intuitivně, a to za využití metod, které léčitelé podvědomě cítí jako správné.72 problematiku

alternativní

medicíny,

Typicky následuje fáze zvýšeného zájmu o

kdy

dochází

ke

sloučení vlastní

zkušenosti

s informacemi nabitými čtením odborné literatury, případně navštěvováním seminářů. Tato zkušenost se objevila zejména u Petra Babíče, Zdeňka Bednáře a Jaroslava Vavryse. Petr Babíč ovšem představuje případ, kdy se paranormální schopnosti objevily v rodině u předků (proutkaření, čtení geopatogenních zón s pomocí virgule), takže lze předpokládat, že jeho přístup k léčení byl získaný a zděděný na základě osobní zkušenosti, spíše než intuitivní a bez předchozích znalostí. Zásadním předpokladem pro bioenergodiagnostiku je uvědomování si informací, získaných běžnými smysly, které se obvykle ukládají do podvědomí, takže člověk bez nadání k psychotronice je nechá projít bez povšimnutí. Senzibilní člověk je ale schopen tyto informace vyhodnotit biopolem, šestým smyslem.73 Praktickým průběhem tohoto způsobu zjišťování choroby je typicky celková diagnostika organismu, po které se léčitel soustředí na konkrétní orgán, u kterého tuší problém. V případě, kdy byl orgán chirurgicky odstraněn, se jeho signál neobjeví a naopak, na místě, kde by měl být, může léčitel vnímat prázdné místo. Důležitou roli v tomto procesu typicky hraje přesná vizualizace daných orgánů spolu s povědomím o jejich přesné funkci v organismu. Vizualizace nemusí přesně odpovídat anatomickým parametrům užívaným v moderní

72 73

Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 155–156. Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 170.

40

medicíně, nicméně je důležité, aby měly pro léčitele určitý systém. Tento postup se nazývá „rentgen“.74 Oba procesy probíhají za využití již zmíněného „šestého smyslu“, který se objevuje u všech respondentů. Podle Jiřího Heřta se parapsychologové domnívají, že šestý smysl popisuje mimosmyslové kontakty mezi lidmi, zvířaty, případně i mezi neživými předměty. Tento šestý smysl je označen anglickým termínem „Extra Sensory Perception“ (ESP).75 Předpokládá se, že jde o sílu fyzikální nebo duchovní povahy, která má v různých kulturách a v rukou různých léčitelů rozličná označení. Všechny dnes užívané termíny korespondují s použitím dřívějších termínů jako například „čhi“, „prána“, „mana“, „éter“ nebo „fluid“. V r. 1963 byl pro tuto neznámou energii Thoulessem a Wiesnerem zaveden termín „PSI“ = psychologické schopnosti, který je dnes nejpoužívanější. 76 Postup diagnostiky u Petra Babíče, Jaroslava Vavryse, Zdeňka Bednáře i pana Josefa Kaplana lze obecně zařadit pod bioenergickou diagnostiku. Přestože všichni zmínění respondenti popisují svou schopnost jako „vidění“, diagnostika u nich nesouvisí s tradičním použitím zraku. U všech respondentů je potřeba použít jejich speciální dovednosti, kterou popisují jako šestý smysl, Josef Kaplan hovoří o „třetím oku“. Oldřiška Kališová je zde zařazena s jedním z typů diagnostiky, která zahrnuje zachycení změny v energiích vycházejících z těla klienta pomocí dlaní.

Petr Babíč

U pana Babíče jde o vědomou snahu se „naladit“ na určité místo na zátylku své hlavy, ze kterého čerpá svou léčebnou energii. „Tady pracuju (ukazuje na zátylek): malý mozek, prodloužená mícha. Tady je to emotivní centrum.“ 77 Hlavní součástí procesu diagnostiky je přejíždějí dlaněmi nad tělem pacienta. Petr Babíč vycítí problematické místo prostřednictvím mírných vibrací na vnitřní straně dlaní, případně jako změnu teploty nad problematickým místem.

74

Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 169. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 115. 76 Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 115. 77 Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014. 75

41

Následuje „změření“ daného problému sidonickým kyvadlem, které označuje jako „virgulu“. Přehled o míře poškození daného místa u pacienta pak Petr Babíč čte z pohybu kyvadla, které mu ukazuje procento, v jakém zkoumaný orgán funguje. Zdeněk Bednář

Zdeněk Bednář popisuje svou schopnost diagnostiky jako okamžitý zrakový vjem, který získá ihned po příchodu pacienta. Jeho práce na vyhledávání nemocí začíná již prvním pohledem na člověka. Typicky má představu o problémech pacienta ještě dříve, než pacient usedne do připraveného křesla. Petr Babíč hned v sobě hned po příchodu pacienta zmobilizuje své nadání prostoupit jeho tělo, jak sám říká, „podvědomým viděním“. Získává tak představu o podstatě jeho potíží ještě dříve, než proběhne podrobnější vyšetření zdravotního stavu za pomoci dalších metod. „Ano, vidím to na tom člověku, dívám se na něj. Jsou to okamžiky, kdy to energeticky špatné místo v těle vnímám a vidím ho, někdy barevně. Jsou chvíle, kdy to barevně nevnímám a najednou cítím, jak mi ta informace přichází do hlavy, prostě vím, že to tak je.“ 78 V průběhu vyhledávání problému se Zdeněk Bednář snaží vcítit do svého pacienta a „ponořit se“ do jeho organismu. Pro své vnímání, které se typicky projevuje v barvách, nemá konkrétní označení, ale připouští, že se pravděpodobně jedná o auru. Popisuje své vidění jednoduše jako barevný obal, který na který se je schopen zaměřit, a který obklopuje každého člověka, a to i jednotlivé orgány v těle. V prvopočátcích své léčitelské praxe využíval dvě virgule ve formě dvou drátů ve tvaru písmene „L“, kterými přejížděl nad tělem pacienta. Virgule jsou drženy souběžně a jejich překřížení v určitém místě nad tělem pacienta označuje aktuální, případně potenciální zdravotní problém.

Oldřiška Kališová

Hlavní metodou diagnostiky je pro paní Kališovou automatická kresba, ale na žádost klientů také provozuje diagnostiku dlaněmi. Pacient je při tomto procesu v leže na masážním lehátku, které má Oldřiška Kališová k dispozici ve svém studiu, a respondentka pohybuje svými rukami po těle pacienta ve formě jakési masáže.

78

Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014.

42

Své dlaně vnímá jako magnety. Lidské tělo je podle respondentky ve skutečnosti jedno velké magnetické pole, sestávající se z nespočtu menších magnetických částic. Vzhledem k tomu, že tělo má sebe uzdravovací schopnost a chce, aby mu bylo pomoženo, ji samo upozorní na problematická místa. Ruce respondentky se nad takovým místem obvykle zastaví. V tomto procesu se spoléhá na svou intuici, kterou označuje jako svého vnitřního průvodce, který jí napomáhá při celém procesu. Například, v některých případech je jí průvodcem sděleno, ať některou z oblastí vynechá a soustředí se na jinou.

Josef Kaplan

Josef Kaplan trpí vadou zraku, vidí přibližně na vzdálenost metru až dvou, přesto průběh diagnostiky popisuje jako zrakový vjem. „Hodně lidí za mnou chodí s tím, že je bolí záda, takže jim pomůžu, ale vidím i další problémy, ať už vztahové nebo tělesné. Lidi se potom vždycky diví, že je odhalím až do morku kosti, ale já se prostě podívám a vidím.“79 Vyšetření obvykle zahajuje úvodním rozhovorem, aby orientačně zjistil, co pacienta trápí, během čehož probíhá „scan“ organismu šestým smyslem, následně přejížděním rukami nad tělem. Josef Kaplan se soustředí, na rozdíl od ostatních respondentů, převážně na potíže s páteří a pohybovým aparátem, případně psychické a vztahové potíže. Diagnostika začíná rozhovorem s klientem o důvodu, který jej přivedl za panem Kaplanem. Josef Kaplan pak použije své „třetí oko“ a následně ruce, aby vycítil a našel problematické místo. Zakládá si na tom, že neposkytuje přímé diagnózy. Po nalezení problému informuje pacienta o nálezu a vysvětlí mu jeho možnosti, ale pokud má pocit, že nalezená nemoc je mimo jeho schopnosti, doporučí klientovi návštěvu lékaře. Josef Kaplan nedefinuje svou diagnostiku jako rozpoznávání chorob pomocí aury, ale vidí, dle svých slov, jakési obrazy, ve kterých se mu projevují tmavá místa. Součástí představy je i vizualizace těla pacienta, na kterém se objevují tmavé či světlejší skvrny, případně světélkující body. Vypomáhá si i bezdotykovým přejížděním rukou nad tělem pacienta, kdy v dlaních pociťuje brnění či chlad v problémových místech.

79

Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014.

43

Pro pana Kaplana aura jako taková u léčení až tak podstatná není. Zastává totiž názor, že aura se každému člověku v průběhu dne mění, a to na základě toho, jak nám zrovna je, v jakém rozpoložení se daná osoba nachází. Vnímá auru jako obal, který může být silnější, slabší, různě barevný, ale ani jedna z uvedených kvalit pro něj není při určování diagnózy podstatná. Jaroslav Vavrys

Základní premisou diagnostiky pana Vavryse je vizuální vnímání energetického obalu těla, čili aury, stejně jako u pana Bednáře, nicméně v jeho případě nejsou primárním ukazatelem barvy, ale symetrický tvar. Auru vnímá ve vrstvách, jako základní pomůcku používá virguli ve formě kovové spirály. „Podívám se na člověka, jestli je dobrý nebo špatný. A pak se podívám na problémy, které má, ale protože lidi těžce chápou, že to jen tak vím, používám pomůcky.“ 80 Vnímá také změny v organismu, které ještě nenastaly. V jeho praxi je poměrně časté, že pacientovi řekne o problému, který se ještě neprojevil a pacient je překvapen, jelikož výsledky ošetření moderní medicínou tomuto výsledku neodpovídají. Nicméně pan Vavrys popisuje, že ačkoli problém ještě nemusel nastat, nejpozději do pár let se projeví, a lze jej pozorovat s předstihem po velmi dlouhé časové období právě podle energetického potenciálu, který člověka obklopuje. První myšlenkou diagnostického procesu je sledování nepravidelností na auře, přičemž pan Vavrys vychází z teorie, že nemocné orgány vyžadují více energie, aby se mohly léčit, proto svým způsobem pohlcují energetický obal těla, což na něm vytváří prohlubně. Následuje hlubší pohled, který odhaluje konkrétní chorobu. „Když už tam ten problém je, tak se na to musím podívat blíž, spektrálně, barevně. Barvy každý vnímáme jinak, každý má ten vjem jiný. A podle barvy se určí bližší informace.“ 81

80 81

Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014. Tamtéž.

44

6.2 Regresní terapie, psychoterapie 6.2.1

Regrese

Pojmem „regrese“ označujeme řízené vzpomínání, kdy se pacient pod vedením terapeuta vrací do minulosti, vybavuje si potlačené vzpomínky, které mohou být příčinou jeho zdravotních problémů a traumat. V kontextu této diplomové práce se v případě tohoto termínu jedná o vzpomínky ze životů současných i minulých, jak jej využívají respondentky Oldřiška Kališová a Hana Dočkalová, zabývající se touto tematikou.82 Potlačené vzpomínky ze současného života jsou často traumatického, negativního charakteru.83 Víra v minulé životy je součástí mnoha kultur a je typická zejména pro náboženství dálného východu, pravděpodobně nejznámějšími příklady jsou hinduismus a budhismus. Na našem území reinkarnace nikdy nebyla součástí kulturního dědictví a jako součást životní filozofie se začala objevovat až po roce 1989, kdy se, po pádu režimu východního bloku, začala naše země otevírat novým vlivům. Přesto se v různých formách objevuje jako součást životní filozofie u všech respondentů s jedinou výjimkou, kterou je Petr Babíč. Terapie minulých životů má počátky na konci devatenáctého století, kdy se zájem parapsychologů začal obracet vůči osobám, které fungovaly jako média. Média si uměla navodit stav transu, během kterého byla schopna například komunikovat se zemřelými, nebo nabývala jasnovideckých schopností, ale pro náš výzkum je podstatnou informací, že některá z nich si během transu začala vzpomínat na své předchozí životy. Tomuto fenoménu se věnoval psychiatr Arthur Guirdham, který zpracoval studii týkající se skupinové reinkarnace celkem osmi osob. Jednalo se o jedince, shodně popisovali svůj život, který žili ve stejném období, a následně přišli zpět do života opět ve stejném čase. Zážitky a činy, které uskutečnili během jejich předchozího života, se podle Guirdhama promítaly do jejich současného života ve formě nočních můr nebo dokonce prostřednictvím fyzického onemocnění.84 Pojem „reinkarnace“ v kontextu používaném respondenty znamená návrat duchovní podstaty po smrti člověka do jiného fyzického těla. Shodně u nich panuje přesvědčení, že smrtí život

82

V případě Oldřišky Kališové dochází často ke kombinaci regresní terapie s psychoterapií, což je důvodem, proč jsou tato dvě témata uváděna společně. 83 Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 151. 84 Inglis, Brian − West, Ruth: Průvodce alternativní medicínou. Praha: Brázda, 1992, s. 266–267.

45

vědomí člověka nekončí, ale pouze mění svou formu. Tvrzení, že duše podléhá neustálému procesu učení a opakovaně se vrací na Zemi, u respondentů vzájemně korespondují, ale názory na to, co přesně se s ní děje bezprostředně po skončení života, nejsou u respondentů přesně vymezené a kategorizované. Převládá přesvědčení, že po fyzické smrti následuje období duše existující pouze na psychické úrovni, kdy dochází k setkání s onou hlavní energií, kterou si respondenti vykládají jako Boha či Světlo. V průběhu tohoto setkání by mělo dojít k vyhodnocení právě dokončeného života u úkolů, které měla v tomto životě duše plnit. Dalším bodem je období klidu, během kterého duše nabírá síly k dalšímu životu a je schopna objektivně zhodnotit úkoly, které jí byly dány a to, jakým způsobem je byla či nebyla schopna splnit. Dochází k přípravě pro úkoly nové, duše si uvědomuje, jaké bude její poslání v novém životě a jakých cílů v něm má dosáhnout. Toto zadání obvykle souvisí s duševním růstem osobnosti, vesměs spočívá z pěstování, pohledu oné řídící energie, ideálních lidských vlastností, jako například tolerance, schopnosti bezpodmínečné lásky a sebeobětování a přijetí sebe samého. Během tohoto období probíhá příprava podmínek, doby a okolností, do kterých má být duše narozena. Následný proces samotné inkarnace do jiného těla vnímá jako dobrovolný pouze Oldřiška Kališová, ostatní respondenti jej vidí jako nevyhnutelnou součást koloběhu života. Největší roli v léčitelství hraje víra v minulé životy u Hany Dočkalové a Oldřišky Kališové, které na této filozofii z velké části staví svou praxi. Josef Kaplan, Zdeněk Bednář a Jaroslav Vavrys přechozí existence v rámci rozhovorů opakovaně zmiňují. V případě Zdenka Bednáře je zmiňována karmická zátěž, která může mít vliv na onemocnění v současném životě, ale ani jeden ze zmíněných respondentů se vzpomínkami z minulých životů nepracuje a pokud existuje předpoklad, že některá z nemocí je tímto fenoménem způsobena, respondenti pouze řeší přímé důsledky na fyzické tělo léčeného. Termín „karma“ pochází ze sanskrtu a znamená „učinit“ nebo „připravit“. Představuje soubor rozhodnutí, které jsme činili v průběhu tohoto i minulých životů, který se odráží na našem osudu. Zjednodušeně řečeno, funguje na základě systému akce, která pochází z naší strany a je produktem naší svobodné vůle, a reakce, směřující k nám zvenčí jako odpověď.85

85

Andrews, Ted: Jak odhalit své minulé životy. Olomouc: Fontána, 2009, s. 43–44.

46

V rámci zúčastněného pozorování jsem byla vyšetřena Jaroslavem Vavrysem, který mi během diagnostiky jako vedlejší informaci sdělil jeho interpretaci mého karmického zatížení: „No, máš hodně silnou energii, je v ní hodně mužského elementu. V minulém životě jsi podle všeho byla mužem a ublížila jsi nějaké ženě, takže teď jsi žena ty, abys pochopila princip rovnosti.“86 Diagnostika je v této metodě za použití reflexe karmy a jejího zatížení velmi obtížně identifikovatelná a popsatelná, jelikož respondenti Zdeněk Bednář, Josef Kaplan a Jaroslav Vavrys shodně tvrdí, že obraz minulých životů pacientů a problémů, které z nich v tom současném mohou pramenit, k nim přicházejí v podobě náhlých vnuknutí a pocitů. Využívaných technik diagnostiky může být, co se minulých životů týče, celá řada. Je nám známo čtení z tarotových karet, numerologické výpočty, hledění do magických zrcadel a podobně.87 Vzhledem k tomu, že respondentky kombinují v rámci regresivní terapie minulé životy, současný život, a v případě Hany Dočkalové, prenatální období, využívají metodu na pomezí meditace a hypnózy klienta. 6.2.2

Psychoterapie

Psychoterapií označujeme léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii psychickými prostředky.88 Jedná se o záměrné působení psychoterapeuta na pacienta za účelem napravení nesprávné činnosti psychických procesů nebo částí organismu. Respondentky zpracovávají tímto způsobem psychické i fyzické problémy klientů, protože u obou panuje přesvědčení, že řada chorob je psychosomatického původu. Hana Dočkalová při množství léčitelských aktivit kombinuje řadu pohledů na nemoc, ale pokud cítí, že je nemoc způsobena potlačenou vzpomínkou, uplatňuje právě regresní metodu v kombinaci s psychoterapií. Jak uvádí Oldřiška Kališová, klienti, kteří ji navštěvují, po ní obvykle požadují pomoc při potížích chronických, nebo se na ni obrací v případě, kdy si moderní medicína není jista diagnózou. V takovém případě předpokládá, že se jedná o chorobu související buď s psychickým blokem, nebo s traumatickým zážitkem.

86

Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 148–149. 88 Kratochvíl, Stanislav: Psychoterapie. Praha: Avicenum, 1987, s. 11. 87

47

Obě respondentky používají během zahájení terapie podobný postup. Po krátkém rozhovoru s pacientem, následuje usazení pacienta do pohodlné pozice a pacient je uveden do stavu lehké hypnózy. Hypnotická metoda se snaží v prvé řadě obejít logické smýšlení klienta. Jedná se o dočasně ovlivněný psychický stav, který je charakteristický změněným stavem vědomí. Hypnóza může být lehká, střední a hluboká. Typicky se používá v kombinaci se sugestivní metodou, během níž terapeut využívá své autority k odstranění psychických bloků pomocí jasného řízení pacienta. Respondentky využívají techniky, která odpovídá prvnímu stupni hypnózy; tento stupeň je charakteristický mírnou ospalostí a zpomalením duševních chodů, to vše bez snížené schopnosti vnímání u pacienta. Pacient je schopen tento stav bez problému sám ukončit, pokud se tak rozhodne.89 Tento stupeň hypnózy je tradičně využívaný k hypermnézii, při níž si hypnotizovaný jedinec je schopen vybavit události a dovednosti, které už zapomněl. Tento stav je také velmi vhodný pro ovlivňování a vyrovnání se s emocemi. Pacient ale může být náchylný k sugesci ze strany terapeuta.90

Oldřiška Kališová

V případě Oldřišky Kališové se jedná o první variantu hypnózy, sama tuto situace označuje za uvolněný, až meditativní stav mysli. Pro Oldřišku Kališovou je typickým přístupem kombinace hypnotického přístupu s empatickou psychoterapií. Empatický přístup spočívá v přiblížení se pacientovi na emoční úrovni a umožňuje mu tak sdílet své myšlenky, prozkoumat kladné i negativní stránky své osobnosti a porozumět svým vnitřním motivacím.91 Oldřiška Kališová své pacienty za účelem diagnostiky nejdříve „rozdýchá“. Pacient obdrží do rukou velký krystal, který respondentka vybere vesměs náhodně, ale nejčastěji používá křišťál nebo černý turmalín. Pacienta podrobí dechovému cvičení, kdy je pacient instruován ve frekvenci nádechů a výdechů. Jedná se o cílené, soustředěné dýchání do dutiny břišní. Mezi nádechem a výdechem je nutné přibližně dvě sekundy dech zadržet a procítit, co se

89

Kratochvíl, Stanislav: Psychoterapie. Praha: Avicenum, 1987, s. 85–94. Kratochvíl, Stanislav: Psychoterapie. Praha: Avicenum, 1987, s. 106. 91 Bouček, Jaroslav: Psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, s. 16. 90

48

děje v těle. Proces probíhá v rámci několika minut, v závislosti na reakci pacienta. Tato metoda má pomoci pacientovi se zcela uvolnit a vstoupit do „jakéhosi stavu polospánku“.92 Během této terapie je pacient stále při smyslech a je schopen reagovat, ale cítí se relaxovaný a zcela uvolněný, čeká na pokyny léčitelky. 93 V průběhu tohoto procesu respondentka luská prsty v okolí klienta, přičemž je pozornost zaměřena na klientovy čakry. Luskáním je vědomí a elektromagnetické pole vedeno ke spolupráci a upravuje se energie čaker. Tato část terapie spadá do hypnotické psychoterapie. V momentě, kdy je klient zcela uvolněný a otevřený je dotázán respondentkou, zda do něj může „vstoupit“; respondentka se napojí na jeho energetický systém. Následuje metoda empatického rozhovoru. Respondentka vyzývá klienta k prožívání vlastního těla a jeho pocitů a zahájí rozhovor o problémech pacienta. Poté, co získá jasnější představu o povaze pacientovy situace, se dotáže pacienta, jakou terapii chce pro svůj problém zvolit.

Hana Dočkalová

Hana Dočkalová rovněž požádá pacienta o zaujetí pro něj co nejpohodlnější pozice. Respondentka hovoří na své pacienty tichým, uklidňujícím hlasem. Postupně je instruuje, aby zavřeli oči, zhluboka dýchali a uklidňuje je. Adresuje jednotlivé části jejich těla a popisuje pacientovi, jak tyto části postupně těžknou. Následně uchopí do rukou siderické kyvadlo a pohybuje s ním nad grafy, které si sama vyrobila. Tyto grafy jí pomáhají určit přibližný rok a okolnosti předchozího života u klienta. Během tohoto procesu klade další otázky pacientovi, jako např. co vidí, co vnímá ve svém okolí a jak se u toho cítí. Jeho odpovědi si zaznamenává na papír a následně je interpretuje.

92 93

Kališová, Oldřiška (nar. 1971); 27. 1. 2014, 30. 1. 2014. Zjištěno na základě zúčastněného pozorování.

49

6.3 Automatická kresba a psaní, barvy Počátky automatické kresby můžeme pravděpodobně dohledat v období dadaismu a surrealismu. Surrealističtí autoři se během své tvorby nechávali unášet vlastní fantazií a sny a přenášeli své myšlenky a dojmy v umělecké podobě na plátno. Řada významných děl je do dnešních dní předmětem diskuzí a zdrojem inspirace. Surrealismus je založen na víře v jinou realitu a staví na souhrnu volných asociací a snů. „Směřuje k tomu, aby definitivně zlikvidoval všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo při řešení hlavních problémů života.“94 Tato kritéria jsou shodná s prováděním automatické kresby. Avšak automatická kresba má fungovat v prvé řadě jako cílený obraz nevědomí či zdravotního stavu, nikoli jako umělecký projev. Automatické psaní má s automatickou kresbou stejný základ. Obojí je odrazem nevědomí, projevující se v pohybech psacích/výtvarných potřeb. Pro automatické psaní i automatickou kresbu je typická vysoká rychlost, psaní i kreslení je nekontrolované, autor nechává svou ruku volně vyjadřovat jeho skryté myšlenky a pocity. Používá se často k symbolickému znázornění situace, či k diagnostice pacienta. V této situaci nemusí docházet k přímému fyzickému kontaktu mezi léčitelem a pacientem. Automatickou kresbu lze bez problému provádět i na dálku. U léčitele se předpokládá propojení s pacientem na vyšší, neviditelné úrovni, například telepaticky, nebo, jak to bývá léčiteli často označováno, „nacítění se do klienta“. Ideálním případem automatické kresby či psaní je případ, kdy se klient i léčitel zcela uvolní a léčitel vstoupí do částečně meditativního stavu. 95 Pro účely větší relaxace klienta a pro účely jednoduššího procesu napojení se na něj mohou být využity např. polodrahokamy, které se pacientům vkládají do rukou.96 Automatická kresba a psaní se velmi často využívá v kombinaci s regresní terapií, kdy je pacient uveden do stavu hypnózy, ve kterém může stále psát či malovat a na základě

94

Breton, Andre: Manifest surrealismu. Analogon, č. 16., 1996, s. 5. Na základě pozorování. 96 Na základě pozorování. 95

50

výsledku je možné získat přístup ke vzpomínkám z předchozích životů, nebo k potlačeným vzpomínkám z života současného. Provádět kresbu či psaní je možné v rámci sebediagnostiky, ale v rámci výzkumu byla zaznamenána pouze varianta, kdy je kresba vytvořena léčitelem. Automatické psaní a kresba je považována za výsledek ideomotorických pohybů ruky. Jedná se o podvědomé impulzy, které ovlivňují svalstvo léčitele bez jeho plného vědomí. 97 Další možným způsobem diagnostiky je napojení se kreslíře na diagnostikovanou osobu pomocí předmětu, který dané osobě patří, nebo prameni vlasů. 98 Na českém území zpopularizoval tuto metodu zejména malíř a později psychotronik Karel Kožíšek. Ve spolupráci s Psychoenergetickou laboratoří a nemocnicí v Hustopečích byl Karel Kožíšek součástí výzkumu, během kterého se testovaly schopnosti diagnostiky v rámci tohoto fenoménu. Byly mu předány k dispozici ústřižky vlasů pacientů a Karel Kožíšek na základě toho vytvářel automatickou kresbu, ze které následně jmenoval nemoci jednotlivých pacientů. Zkoumaných vzorků bylo 263 a Karel Kožíšek údajně dosáhl úspěšnosti 70 %, v případě pacientů, u kterých určil blízkost smrti, se jeho přesnost pohybovala kolem 90 %.99 Hana Dočkalová i Oldřiška Kališová ve své léčitelské praxi barvy aktivně využívají, ale u Hany Dočkalové diagnostika probíhá zcela intuitivně. Klientovi následně přiřadí barvu na základě svého pocitu. Oldřiška Kališová naproti tomu využívá automatickou kresbu jako součást diagnózy i léčení. 6.3.1

Oldřiška Kališová

Jak respondentka uvádí, řada klientů jako preferovaný způsob léčby a diagnostiky zvolí automatickou kresbu, někteří lidé naopak preferují masáž a další diagnostiku dlaněmi.100 Počátek procesu určování původu problému probíhá pomocí psychoterapie.101

97

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 181. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 181. 99 Kuchař, Jiří: Karel Kožíšek, mistr podvědomí. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/karel-kozisek-mistrpodvedomi-dem-/zdravi.aspx?c=A040216_210514_alt_medicina_pol, cit. 5. 4. 2015. 100 Viz Bioenergická diagnostika. 101 Viz podkapitola Regresní terapie, psychoterapie; Psychoterapie. 98

51

Diagnostika automatickou kresbou probíhá nacítěním se léčitelky na klienta. Respondentka nechává klienta hovořit a vede ho ke správnému dýchání. Během tohoto procesu vytváří obraz, na němž jsou typicky znázorněné čakry, přičemž problém je obvykle znázorněn tmavšími barvami či intenzivnějšími tahy tužkou na jednom místě. Následné čtení výsledků probíhá po probuzení klienta z meditativního stavu společně s léčitelkou, která ke konkrétním situacím podává vysvětlení.

52

7 Techniky léčby 7.1 Bioenergetická léčba Léčení bioenergií se zakládá na předpokladu, že všemi živými i neživými věcmi na světě proudí neviditelná energie, která lidem dodává zdraví a životní sílu. Respondenti tuto energii vnímají jako čistě empiricky dokazatelnou vědeckou entitu, nikoli jako něco nadpřirozeného. U všech respondentů panuje přesvědčení, že je jen otázkou času a výzkumu, než bude tato energie objevena a vědecky popsána. Navzdory tomuto přesvědčení si respondenti zakládají na určitém prvku „magičnosti“ v jejich jednání. Nejčastěji zmiňovaným (v očích respondentů nadpřirozeným) prvkem je nutnost přesvědčení pacienta v účinnost dané metody, potažmo ve schopnost léčitele pacientovi pomoci. Důvěra v léčitele a vnímání jeho autority je proto v tomto směru esenciální součástí léčby. Často opakovaným výrokem bylo u všech respondentů „Víra tvá tě uzdraví“, což je zajisté v protikladu s tvrzením, že bioenergie je vědecky zdůvodnitelný jev. O síle sugesce, „zázračných lékařích“ a o tom, že poměrně často se takový přístup setkává s úspěchem, se zmiňuje v české literatuře Josef Čižmář. Léčitelé podle Čižmáře budí v pacientech novou oživující a léčivou sílu, nicméně prostředky, kterými je dobrého výsledku dosaženo, jsou vedlejší; „Rozhodujícím činitelem je při léčbě nemocí, někdy za nezhojitelné pokládaných, bezmezná víra k zázračnému lékaři.“102 7.1.1

Léčba dotekem

Společným rysem léčby bioenergií u respondentů je využití rukou v podobně přikládání na postižené místo, případně setrvání dlaněmi v bezprostřední blízkosti předpokládaného problému v organismu. Léčba dotekem má dlouhou historii a známé počátky této metody se datují do doby 13 tisíc let př. n. l. Z tohoto období údajně pocházejí jeskynní malby v Pyrenejích. Tento způsob terapie se v průběhu staletí nezřídka zakládá na náboženstkých představách a vyskytuje se v judaistické i v křesťanské tradici. V obou případech se tento fenomén odráží v požehnání věřícím a síla uzdravovat a tedy moc „konat zázraky“ pochází od Boha. V Bibli tento způsob

102

Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, s. 133.

53

léčení provádí Ježíš, boží syn, ale se stejnou metodou se setkáváme i u nativních kmenů a u jejich šamanů. Např. v rámci průzkumu Severní Ameriky v 16. století bylo zaznamenáno, že původní obyvatelé léčí své nemocné přikládáním rukou. V Janově evangeliu se nachází doporučení, aby nemocný vyhledal pomoc starších a nechal je, aby na něj položili ruce. 103 I z našeho území jsou známy případy léčení nemocných světci pomocí vkládání rukou a uzdravováním „slovem božím“. V souvislosti s tím je zmíněna pasáž v Bibli: Budete na nemocné ruce klásti a tak se nemoc jejich zlepší (evangelium sv. Marka 16, V.).104 V knize Čeňka Adamce je zachycena výpověď o praktikách léčitele Aloise Čížka, který také léčil přikládáním rukou. Základem jeho léčby bylo „vyrovnání duchovní podstaty“. Adamec se vyjadřuje k léčení přikládáním rukou velmi kriticky: „Stačí, přijde-li adept šarlatánství na myšlenku, že z jeho rukou vyzařuje zázračné fluidum, které má obdivuhodný léčivý vliv na jiné lidi.[…] Provozovacích prostředků není třeba, vždyť stačí tajuplně mávat rukama nad pacientem, pokládat mu ruce na nemocné části těla.“105 Dle Oldřicha Válka označujeme tuto schopnost jako „bioterapii“. Jedná se o schopnost přenosu energie jednoho organismu druhému v rámci bezprostřední interakce, také zde s velkým důrazem na přesvědčení pacienta o účinnosti užité metody. 106 Josef Čižmář taktéž svazuje popisovanou techniku se sugescí (silnější mysl ovládá slabší a ta se „při chtivosti a důvěře jímati či svazovati dává“) a přikládá sugesci význam v tom smyslu, že minimálně může dopomoci k zlepšení psychického stavu nemocného, což se může projevit příznivě i na jeho zdravotním stavu.107 7.1.2

Léčba na dálku

Méně rozšířenou formou bioenergetického působení na pacienta je léčení na dálku. Typicky probíhá buď za pomocí fotografie postiženého, nebo přes telefon. Tuto metodu zmiňují jako součást své praxe Zdeněk Bednář a Petr Babíč.

103

Wuthnow, Sara: Healing Touch Controversies. Journal of Religion and Health 36, 1997, č. 3, s. 221–229. V tomto případě lze samozřejmě polemizovat, zda se nehovoří nadneseně o zdravotní prohlídce, nicméně autorka textu chápe proces jako součást fenoménu léčby dotykem. 104 Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu, Brno: Melantrich, 1946, s. 149–150. 105 Adamec, Čeněk: Šarlatáni včera a dnes. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1959, s. 33. 106 Válek, Oldřich: Psychotronika. Nová věda. O. Válek: Jesenice u Rakovníka, 1992, s. 21–22. 107 Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu, Brno: Melantrich, 1946, s. 149–150.

54

Petr Babíč využívá fotografii, prostřednictvím té se na pacienta napojí a ucítí problém na jeho těle. K této možnosti terapie na dálku se vyjadřuje Jan Hnilica ve své knize Psychoenergetické působení na dálku. Princip tohoto postupu tkví v předpokladu, že léčitel aktivně vytváří pomyslné spojení s pacientem pomocí předmětu coby pojítka, prostřednictvím kterého dochází jak k diagnostice, tak k předání léčivé energie. U využití fotografie existují dvě možnosti, jak tento způsob léčby vysvětlit. Oba případy vychází z antropologicky známého fenoménu sympatetické magie. V prvním případě se jedná o čtení energií, které „zůstaly“ zachyceny na fotografii a následném působení na fotografii dochází i k působení na pacienta. V případě druhém je fotografie čistě prostředníkem, pomocí kterého se léčitel napojí na pacienta.108 Saveljev tuto problematiku vnímá jako komunikaci člověka zobrazeného na fotografii s léčitelem. Zkušenému léčiteli údajně stačí přiblížit dlaň k portrétu a fotografie „ožije“ a předpokládá se, že po terapii lze na fotografii rozeznat znatelný rozdíl, který by měl pramenit ze zlepšeného zdravotního stavu osoby zachycené na fotografii. „Za prvé slouží fotka k vytvoření fantómu konkrétního člověka nebo jeho orgánu a za druhé skrze tento fantóm dochází k přímé i zpětné bioenergetické vazbě mezi léčitelem a pacientem.“109

7.1.3

Průběh léčby

Pacientova psychika hraje v rámci terapie zcela zásadní roli a vztah mezi léčitelem a pacientem je proto stěžejní. V rámci literatury není doporučováno léčitelům poskytovat terapii osobám, k nimž nemají positivní vztah. Dalším předpokladem k úspěšnému průběhu léčby je psychická pohoda a rovnováha a fyzické zdraví samotného léčitele. „Musím být vyspaný a nabitý, abych mohl léčit. Když jsem nemocný nebo celkově špatný, tak to léčení pak nejde a mohl bych tomu člověku nechtíc i přitížit.“110

108

Hnilica, Jan: Psychoenergetické působení na dálku. Praha: Road Praha, 1992, s. 33–35. Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 163–164. 110 Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014. 109

55

U léčitelů, kteří se své praxi věnují dlouhodobě, by léčení během vlastní choroby nemělo způsobovat potíže, nicméně respondenti se shodují, že proces může být vysilující a je proto nutné v takových případech postupovat nadmíru obezřetně.

Jiří Heřt zmiňuje terapii dotekem jako léčbu, která vychází z předpokladu, že každé tělo má své pole životní energie, kterým lze manipulovat a vnímat jej pomocí dlaní, držených 5– 10 cm nad tělem. Popisuje tři fáze léčby: 1) Fáze koncentrace léčitele na pacienta 2) Detekce kvality pole 3) Odblokování energie, případně vyrovnávání a harmonizace energie. 111

Samotný způsob léčení se u respondentů příliš nelišil. Po stanovení diagnózy došlo k vyhodnocení situace, během kterého se léčitel dohodl s pacientem na dalším postupu. S výjimkou pana Kaplana, který se zaměřuje převážně na pohybový aparát, ostatní respondenti přistupují k léčení klientů bez ohledu na to, jakou nemocí trpí, přestože ve výjimečných případech se mohou rozhodnout takto neučinit. „Rakovinu léčím nerad. Když ji někde najdu, tak člověku rovnou řeknu, ať si zajde k doktorovi. Ale stejně se pokusím mu dát nějakou pomoc, tak přece ho s tím nevyhodím. Minimálně mu můžu doporučit nějaké bylinky.“112 Přímý kontakt léčitele s pacientem s sebou nese také riziko rozptylování léčitele během terapie, které může být způsobeno řadou vnějších i vnitřních vlivů, vyplývajících zejména z chování či přístupu pacienta. Od pacienta se vyžaduje naprosté uvolnění a vyčištění mysli. Podle přesvědčení respondentů, během léčení a předávání energie léčitele pacientovi, dochází k jakémusi vzájemnému „otevření“ a léčitel je tedy svým způsobem náchylný k přenesení nepříznivých vlivů, v krajním případě i choroby pacienta na svou osobu.

111 112

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 128–129. Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014.

56

7.1.4

Petr Babíč

Petr Babíč začíná terapii soustředěním své pozornosti do místa na svém zátylku, kde pociťuje své centrum energie a emocí. Následuje přikládání rukou na postižené místo a přenášení energii na postižený orgán, na který se v průběhu toho zaměřuje. Pacientům ve většině případů stačí jedno sezení, ale pokud je problém většího rozsahu (rakovina, neplodnost), je potřeba uskutečnit tři až čtyři setkání. Pokud je respondent zdravotně i psychicky v pořádku, zvládne uskutečnit terapii s 10−15ti pacienty denně. Léčitel preferuje, aby pacient při vyšetření a během léčby stál, pokud to stav pacienta umožňuje.

Energie tak může lépe proudit. Přikládání rukou se u pacientů projevuje

nejčastěji pocitem tepla jak na povrchu těla, tak v léčeném orgánu. Samotné léčení neboli „nabíjení energií“ obvykle trvá v rozmezí několika minut, v návaznosti na závažnost problémů. „To takhle jsem tady měl dítě s babičkou, za týden mělo jít děcko na transplantaci jater. Já se na to dítě podívám, a říkám, to se transplantovat nebude. Přijďte tady, to se sejdeme aspoň třikrát, já vám malého udělám. No, tak došli, pak ve středu jeli do Prahy, a vrátili se zpátky, že transplantovat se nebude.“113

7.1.5

Zdeněk Bednář

Zdeněk Bednář popisuje léčbu jako cílené působení na pacienta, kdy funguje svou osobou jako „průtokový ohřívač“ energie. První fází je soustředění, během které energii svým způsobem nabírá, vnímá, že jí do jeho těla proudí víc, než obvykle. Cítí, jak mu prochází čakrami do dlaní, a z dlaní následně ven, do těla pacienta. Zda přikládá levou, pravou ruku nebo obě, a zda je pokládá přímo na tělo, nebo působí na dálku, se rozhoduje respondent buď intuitivně, nebo vychází z učení Franze Mesmera.114 Intuitivně se také rozhoduje o délce působení na poškozené místo, případně provede několik tahů nad postiženým místem, kterým odstraňuje bloky.

113 114

Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014. Švýcarský lékař, položil základy hypnózy a psychoterapie, pracoval s tzv. živočišným magnetismem.

57

Dle jeho slov se pacienti dělí do dvou skupin. První z nich, přibližně 60 %, pociťuje energii proudící z dlaní pana Bednáře jako příliv tepla v určitém místě, zbylých 40 % pacientů vnímá mírný chlad, nebo mají pocit mírného vibrování vzduchu, případně šimrání v místě působení. Minimum pacientů cítí tlak nebo proudění vzduchu. Zdeněk Bednář současně s bioenergetickou terapií doporučuje i bylinky. Osobně mi byly doporučeny listy pampelišky a kopřivy na pročištění krve i celého organismu. Respondent si velmi zakládá na zpětné vazbě. Pokud je pacient na sezení poprvé, je po něm vyžadováno, aby za jeden až tři dny po terapii napsal email nebo sms, jak na něj léčba působila a zda zaznamenává rozdíl vzhledem k předchozímu stavu. Zdeněk Bednář poté z této informace vychází a na jejím základě se rozhoduje, kdy a jakým způsobem pokračovat v terapii. Respondent uvádí, že 2–3 % lidí je schopen vyléčit během jednoho sezení (obvykle v trvání jedné hodiny), nicméně pouze v případě, že jde o (dle slov respondenta) banality, v průměru se léčení skládá ze čtyř sezení. Ke každému pacientovi přistupuje a snaží se jej léčit individuálně. „Přestože navenek to vypadá stejně, každý má jiné energetické tělo. U toho fyzického těla by léčení stejného problému bylo stejné, ale u toho energetického těla to bude u každého jiné.“115

7.1.6

Josef Kaplan

Primárně se Josef Kaplan zabývá odblokováním fyzických a psychických bloků. Terapii začíná napojením se na „řídící sílu“, energii, která prostupuje vším. Zakládá si na tom, že neslibuje pacientům, že je vyléčí, snaží se na ně pouze pozitivně působit s vírou, že výsledek bude co nejlepší. „Ano, soustředím se i na psychiku, protože pokud máte dlouhodobě psychickou zátěž, tak se to nevyhnutelně podepíše na těle.“116 Metodu léčení volí s ohledem na potíže pacienta, ale vzhledem k tomu, že se věnuje primárně pohybovému aparátu, pacienti k respondentovi chodí především s bolestmi zad.

115 116

Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014. Kaplan, Josef (nar. 1981): 24. 1. 2014.

58

V takovém případě terapie začíná vleže, kdy pacient spočívá na břiše a Josef Kaplan mu přejíždí dlaněmi přibližně 5 cm nad povrchem zad. Terapie probíhá kombinovaně, jak dotykem, tak s menší vzdálenosti nad nemocným místem. Průvodním a v rámci výsledků mého výzkumu jedinečným projevem je velmi výrazné a hlasité praskání kloubů a kostí v rukou pana Kaplana během léčení, Josef Kaplan hovoří o „prokřupávání“ kloubů. Léčení probíhá současně s hlubší diagnostikou, v případě, že se u pacienta vyskytují pouze civilizační choroby (zánět karpálního tunelu, bolest zad, problémy se zažíváním), celá procedura trvá přibližně 10−15 minut. Vzhledem k tomu, že Josef Kaplan poskytuje terapii související s pohybovým aparátem, pacienti obvykle docházejí na sezení pravidelně, ideálním intervalem jsou tři týdny až měsíc. Nicméně, v závislosti na akutnosti případu, je možné uskutečnit i několik sezení za sebou. Josef Kaplan mívá přibližně 40 pacientů měsíčně, toto číslo ale kolísá. Denně je schopen vyléčit až 8 lidí, přičemž jeho limit je 11 pacientů. Závěrem dává respondent rady související s psychickým stavem pacientů a dává obecná zdravotní doporučení.

7.1.7

Jaroslav Vavrys

Pan Vavrys vnímá léčení/odstraňování nemoci z těla pacienta jako proces „stahování“ nemoci či zánětu. Stahování probíhá na základě jeho osobního magnetismu, který vytáhne na jeho ruce „špatnou bioplazmu“. Právě kvůli tomu přístupu dbá pan Vavrys pravděpodobně nejvíc ze všech respondentů na očištění po léčení. K tomu využívá svíčky, nad kterou přidrží ruku, nebo opláchne ruce studenou tekoucí vodou. „Já vlastně tu virguli k diagnostice ani k léčení nepotřebuji, ale používám to, protože lidem to pomáhá, když mají pocit, že s nimi ten člověk něco aktivně dělá.“117

117

Vavrys, Jaroslav (nar. 1949); 24. 1. 2014.

59

Diagnóza probíhá většinou ve stoje, zatímco léčba přikládáním rukou může probíhat i v sedě. Pan Vavrys se na rozdíl od ostatních léčitelů více vciťuje do pacienta, vnímá jeho problémy na sobě. Pan Vavrys léčí většinu pacientů, nicméně pokud je problém nad jeho síly, posílá pacienty k lékaři. Stahování nemoci je pouze jednou z jeho metod, obvykle jich kombinuje více – stahování využívá spíše u problémů „zánětlivého typu“, zatímco chronické potíže se buď řeší masáží, akupresurou, případně odblokováním energie. Při stahování pacienti údajně cítí odstraňování tlaku z daného místa, v případě odblokování energie se dostavuje pocit tepla, stejně jako při léčení předchozích respondentů. Neudržuje si přehled o počtu pacientů, ale jeho ordinace je hojně navštěvovaná.

7.1.8

Po terapii

Po ukončení léčení mají všichni respondenti svůj rituál očišťující ruce od nemoci a špatné energie. U všech respondentů se během jejich praxe dle jejich slov vyskytla situace, kdy se buď zapomněli „očistit“ po léčbě, případně se dostatečně nechránili vlastní energií a příliš se otevřeli pacientovi, přičemž došlo k přenesení potíží pacienta na léčitele samotné. I Josef Čižmář zmiňuje teorii, že nemoc během léčení může přecházet z části na léčitele. Tradiční obranou proti tomu představovalo čichání k vonnému koření, nebo se třikrát převalit z pravé strany na levou přes drn hlíny. 118 Respondenti se s uvedenou možností vyrovnávají méně svérázně. Eventualit je vícero, nejrozšířenější je přejíždění rukou nad svíčkou, čímž se má špatná energie zničit, spálit. Další rozšířenou variantou mezi respondenty je jednoduché omytí rukou pod tekoucí studenou vodou, jako poslední možnost respondenti uvádějí „zahazování“ špatné energie „někde do kouta“119 − „ona si to ta země vezme a vyrovná se s tím.“120

118

Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, s. 135. Babíč, Petr (nar. 1947); 12. 1. 2014. 120 Bednář, Zdeněk (nar. 1962); 28. 1. 2014. 119

60

7.2 Psychoterapie, regresní terapie 7.2.1

Oldřiška Kališová

Psychoterapie a regresní terapie probíhá pod vedením Oldřišky Kališové během udržování klienta v první stupni hypnózy, případně, jak situaci popisuje klientka, v relaxačním stavu. V momentě, kdy je definován problém, pokračuje v rozhovoru s klientem. První otázkou respondentky je, zda pacient věří v Boha, či alternativu, kterou by definoval jako rozhodující hybnou sílu nebo energii, kterou pociťuje jako v životě stěžejní. „S touto silou pak pracujeme, tu oslovujeme a žádáme ji o pomoc při potížích. Někdo to pojmenuje Síla Lásky, někdo Bůh, někdo Síla Všeho.“121 Respondentka poté instruuje klienty, aby svou vybranou sílu oslovovali a sdělovali jí, co se děje v jejich těle. Opakovaně se ptá pacientů, jaký fyzický pocit vnímají. V momentě, kdy klienti cítí bolest nebo tlak, v praxi nastává situace, kde dle instrukcí respondentky pacient oslovuje svou vybranou sílu, např. „Sílo Všeho, cítím bolest.“ Tímto aktem se má vyslat signál do podvědomí, které následně tuto informaci zpracuje, vyšle energii do problematického místa a problém napraví. „Přirozenost člověka je být zdravý, takže pokud oslovíme konkrétní část našeho vědomí, které nám distribuuje onu životní sílu, tu všeobjímající energii lásky po těle, bude nám pomoženo.“122 V průběhu terapie léčitelka využívá vizualizace, kterou předává klientovi. Klient je například vyzván, aby si vizualizoval kruh. Respondentka se klienta dotáže, v kterém místě vzhledem ke kruhu stojí, a podle typu problému ho instruuje, aby buď vstoupil, nebo z něj naopak vykročil. Pokud se klient nachází v situaci, kdy se cítí dezorientovaný, vkročení do kruhu mu může pomoci upevnit vlastní pozici vzhledem k situaci, naopak, pokud má Oldřiška Kališová pocit, že klient je v situaci uvězněn a nemůže najít cestu ven, dá pacientovi pokyn, aby z kruhu vystoupil. Psychoterapii provádí Oldřiška Kališová buď jako samostatnou terapii, nebo jako přípravu pro terapie ostatní, ať již automatickou kresbu, nebo energetickou bezdotykovou masáž.

121 122

Kališová, Oldřiška (nar. 1971); 27. 1. 2014, 30. 1. 2014. Tamtéž.

61

7.2.2

Hana Dočkalová

Po stanovení okolností spojených s předchozím životem léčitelka přistupuje k jeho vyhodnocení. Respondentka věří, že ačkoli duše po smrti prochází částečným procesem učení, některé vzory a špatné vzpomínky si přenáší i do nového života. Věří, že člověk přichází do života se snahou splnit svůj nový úkol pro svou duši co nejlépe, ale někdy se stává, že vlivem okolností, např. kterou rodinu si jeho duše vybrala k narození, nemůže svůj potenciál a své schopnosti rozvinout. Z toho poté pramení řada fyzických i psychosomatických potíží. Jako příklad uvádí pacientku, která měla velmi nízké sebevědomí způsobené výchovou v rodině, a jako důsledek měla chronickou bolest v levém koleni. Tím, že Hana Dočkalová pacienta dovede k poznání jeho předchozích životů a potlačených vzpomínek ze života současného, dává klientovi možnost tyto špatné získané vzorce chování prozkoumat a odblokovat, posunout se dál ve vlastním vývoji. Společně s tímto posunem mají vymizet i fyzické příznaky související s bolestí či nemocí. Další terapií, která souvisí s potlačenými vzpomínkami, a kterou respondentka označuje jako metamorfní, je čtení prenatálního vývoje pacienta z jeho chodidla. Tato metoda může být provozována dotykem i na dálku. V rámci zúčastněného pozorování mi bylo nabídnuto druhou možnost s touto metodou vyzkoušet. Pacient může vložit své chodidlo do klína respondentky, ale také se může pouze pohodlně usadit, s nohami volně spuštěnými na zem. Respondentka pak provádí přímou nebo symbolickou masáž chodidla, ze kterého je schopna vyčíst, pocitově a z jeho tvaru, jakým psychickým vlivům byl pacient vystaven v období, než byl narozen. Do výkladu zahrnuje i pocity matky. Pokud měla matka v průběhu těhotenství stres, může se to projevovat na psychice a fyzickém stavu pacienta. Jednotlivé části, od palce, přes patu až po kotník, mají svůj konkrétní význam. Každá z částí chodidla představuje jiné časové období těhotenství. Hana Dočkalová masíruje svými palci chodidlo a v místech, kde se jí hůře dýchá, se zastaví. Nad tímto místem pak setrvá a snaží se vcítit do pocitů matky, které měla v tomto časovém období. Jak uvádí, často cítí nervozitu z počínajícího těhotenství, nebo úlek. Je také schopna rozlišit fyzické potíže, které matka mohla během těhotenství mít. Respondentka předpokládá, že tyto fyzické i psychické potíže se v průběhu těhotenství podepsaly na vývoji a dalším osudu miminka. V případě, že respondentka najde tyto potíže, dochází k odblokování a uvolnění prostřednictvím masáže 62

chodidla doprovázené doporučením klientovi, jak se se situací z psychického hlediska vyrovnat a odpustit staré křivdy.

63

7.3 Léčba barvami, léčba krystaly 7.3.1

Automatická kresba, léčba pomocí barev

Jednotlivým barvám se v každé kultuře připisovaly různé významy, ať již v souvislosti čistě s jejich kulturní symbolikou, nebo v léčení a magii. Červená například barva sloužila jako symbol lásky, ale také se jednalo a jedná o výstražnou barvu, která se používala jako ochrana před uřknutím. Červená pentlička zasazená do karkulky nebo přivázaná na chomout koně, měla za úkol odvádět pozornost a chránit před uřknutím.123 Stejný přístup dodnes platí např. v Indii, kdy se na knězem na ruku přiváže červená nit, která má chránit nositele před zlem.124 Naproti tomu bílá byla v rámci naší kultury vždy znakem čistoty, zatímco černá vyjadřovala smutek, ale také temno. Černým zvířatům byla přisuzována zvláštní moc, černé oči měly moc uhranout. Josef Čižmář uvádí mnoho praktik spojených s barvou, např. užití krve holuba, který musí být černý, k potírání bradavic nebo mléko černé kobyly, které se doporučovalo proti zimnici.125 Léčení barvami popisuje také Jindřich Matiegka, který také popisuje význam barvy zvířat, kterých je nějakým způsobem užito k léčení. Kromě již výše zmíněných příkladů zmiňuje, že ve starém Egyptě se užívala krev černého býka nebo telete proti šedivění vlasů. Zmiňuje také léčení sympatetické, kdy se na základě jednoho symptomu nemoci k její léčbě používá prostředek stejné barvy. Například, proti žloutence měla fungovat žlutá mrkev a proti erysipelu, česky růži, se má použít kouř ze suchých listů červené růže.126 V dnešní době je vliv barev na lidskou psychiku všeobecně známým a široce využívaným jevem. Dokonce i v magazínech, časopisech a seriózních periodikách je možné nalézt nespočet článků o bydlení, které doporučují např. mít v kuchyni oranžové doplňky, protože oranžová má podporovat chuť k jídlu, a v ložnici doplňky spíše zelené, protože zelená má uklidňovat. Léčení barvou je populární pod názvy chromoterapie, koloroterapie nebo fototerapie. Principem terapie barvou je předpoklad, že vizuální podnět v podobě barvy, který na nás působí, vyvolává jednoduché psychické reakce, ale tato reakce se potenciálně odráží

123

Matiegka, Jindřich.: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 325. 124 Kalava. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Kalava, cit. 5. 4. 2015. 125 Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, s. 143. 126 Matiegka, Jindřich.: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936, s. 333.

64

i v nervové soustavě. Zatímco například červená barva má dráždivé účinky a nedoporučuje se obzvláště při horečce a zánětech, modrá má naopak uklidňující účinky. U pacienta je nutný emocionální vztah k barvám a vytvoření si citlivosti na čerpání energie a vědomá práce psychiky ve spolupráci s různými barvami.127 Symbolika barev se využívá také jako součást automatické kresby. Během hledání léčitelů pro svůj výzkum jsem se opakovaně setkala s osobami, které se automatickou kresbou zabývají za účelem harmonizace osobnosti a organismu jako celku. Poměrně často se soustředili na kresbu osobních mandal. Jedná se o formu automatické kresby, konkrétně o geometrický obrazec, typicky ve čtvercovém tvaru s dominujícím kruhem uvnitř, který se užívá nejčastěji jako forma posvátného umění ve východních náboženstvích (buddhismus, hinduismus). Mandaly by měly znázorňovat jednotu, celistvost a rozmanitost univerza, ale velmi populární jsou v současnosti osobní mandaly, které se tvoří na zakázku. Kreslící typicky potřebuje jméno a datum narození toho, komu je mandala určena, případně podrobnosti o problému, se kterým se daný člověk v životě potýká. Výsledek by měl odpovídat jeho osobnosti a harmonizovat jeho tělo, psychiku a mezilidské vztahy.128 Jedná se ovšem o metodu zaměřenou převážně na psychiku, z kteréhož důvodu jsem ji nezahrnula do výzkumu. Oldřiška Kališová i Hana Dočkalová se obě zúčastnily různých seminářů, které se tvorby mandal týkají, ale ve své praxi využívají obě převážně jen význam jednotlivých barev.

7.3.2

Oldřiška Kališová

Automatická kresba se dá provozovat i obyčejnou tužkou nebo perem, ale Oldřiška Kališová vytváří kresby barevné. Ke každé barvě se váže jistá symbolika, která se liší podle typu kresby. V případě, že se jedná o kresbu zachycující stav čaker, bude symbolika jiná, než u barev týkajících se psychického nebo fyzického stavu pacienta. Stěžejní představa o funkci barev se zakládá na předpokladu, že různé frekvence, ve kterých se světlo odráží, mají vliv na frekvence v našem mozku a na naše orgány. V teorii se tedy

127 128

Richter, Johan: Léčení barvami. Bratislava: Eko-konzult, 1995, s. 3–4. Na základě pozorování.

65

jedná o jemné energetické stimuly, které se stávají součástí organismu a ovlivňují jeho správné fungování.129 Kresba pro klienta se může uskutečnit i na dálku, nicméně Oldřiška Kališová preferuje vytvářet terapeutický obraz za jeho přítomnosti. Stejně jako u diagnostiky, nechává respondentka své pacienty správně dýchat a hovoří na ně tichým, klidným hlasem. Vyzývá je ke kontaktu s jejich nevědomím a dle jejich odpovědí a na základě vlastní intuice vytváří kresbu. Kresba je typicky barevná, stejně jako u diagnostiky nejčastěji zobrazuje čakry pacienta a je určena k tomu přinášet prospěch pouze té osobě, pro kterou vznikla. Každá kresba respondentky je unikátní ať již v provedení, případně ve způsobu zobrazení. Klient by si měl kresbu ponechat a pravidelně se na ni dívat a „procítit ji“, aby dosáhl vnitřní harmonizace. 7.3.3

Hana Dočkalová

Hana Dočkalová se věnuje barevnému působení v podobě terapie zvané Aura-soma a léčivým obrázkům, které maluje na hedvábí. Malováním na hedvábí se Hana Dočkalová zabývá poměrně čerstvě, začala s ním teprve v roce 2014. Vytváří kresby na hedvábí, do kterých projektuje a vkládá svou léčivou energii. Do obrázku také zakomponuje jakýsi specifický „kód“, který je určen pouze tomu, pro koho je obraz určen. Tento kód obvykle obsahuje jakousi formu poselství, kterým by se měl člověk ve svém životě řídit, nebo léčivou složku. Respondentka se při malbě nechává řídit zejména intuicí a lze v nich tedy spatřovat spíše abstraktní styl. Hana Dočkalová prodává také kresby na papíře, které mají být motivující a energetizující, řada z nich je kreslena pastelkami nebo tužkou. První terapií, kterou se respondentka jako léčitelka zabývala, je Aura-soma. Jedná se o metodu, která se má mít pozitivní dopad na fyzickou i psychickou stránku pacientů. Jedná se o kombinaci působení krystalů, bylin a barevné terapie. Z informací obsažených na stránkách aura-soma.cz130, lze vyčíst, že metod použití a výběru správného produktu je celá řada, nicméně základem metody, kterou respondentka využívala, je využití sady lahviček, které se nazývají Equilibria, obsahující dvě barevné tekutiny ve stejném poměru.

129

Andrews, Ted: Léčení barvami. Olomouc: Fontána, 2011, s. 11–13. Aura-soma. Dostupné z: http://www.aura-soma.cz, cit. 5. 4. 2015 Barevný svět. Dostupné z: http://www.barevnysvet.eu/#newpagemenu, cit. 5. 4. 2015 130

66

První z tekutin je vždy na olejové bázi, zatímco druhá je na bázi vodní, v lahvičce společně vytvářejí dojem rovnováhy. Lahvička s tekutinami se má před použitím protřepat a výsledná emulze se nanáší přímo na postižená místa na těle. Diagnostika probíhala ve formě rozhovoru s pacientem, který popsal své potíže a následoval intuitivní výběr odpovídající kombinace barev ze strany respondentky. Respondentka věnuje výběru barev, kterými působí prostřednictvím kreseb nebo aura-somy na klienta, zvýšenou pozornost a jednotlivým barvám připisuje specifické významy. 7.3.4

Léčba krystaly

Víra v moc drahých kamenů a jejich využití v léčitelské praxi se datuje do dávné historie. Touto problematikou se zabývaly knihy zvané lapidaria, což je označení shodné pro místa, kde se shromažďují předměty z kamenů vyrobené. Základem většiny lapidarií je Kniha kamenů, která pochází z 11. století. Autorem je biskup Marbode z Rennes. V této knize je uvedeno, že Bůh obdařil kameny ještě větší mocí, než byliny. Kniha zmiňuje 60 druhů kamenů, včetně jejich zázračných vlastností. Moci drahých kamenů využívalo množství osobností, mezi nimi např. král Karel V. Francouzský.131 Širokého využití jejich domnělé moci se drahé kameny dočkaly také v alchymii, kde se s jejich využitím často experimentovalo. Setkáváme se s pokusy o vytvoření kamene mudrců, který měl zajišťovat nesmrtelnost. Kámen mudrců měl být vytvořen pomocí drcení kamenů a jejich využití při vytváření slitin z rozličných kovů. Kameny byly také využívány ve formě prášku do vody, který se měl vypít v rámci léčení. Tento přístup skýtal mnohá rizika, vzhledem k tomu, že mnoho kamenů obsahuje stopy těžkých kovů, a stal se tak mnohým osudný.132 Oldřiška Kališová využívá krystalů (polodrahokamů) zejména v případě, kdy cítí u klienta překážku nebo psychický blok, ale také pro zjednodušení procesu uvolnění se a uklidnění během diagnostiky klienta. Polodrahokamy jsou jim vloženy do dlaní. Kameny také prodává k užívání v rámci prevence chorob a podpůrné léčby konkrétních potíží. Nejvyužívanějšími krystaly jsou u respondentky černý turmalín a křišťál. Mezi těmito možnostmi obvykle volí na základě situace, v níž se klient nachází. Černý turmalín má za

131 132

Vrba, Tomáš − Hájková, Jaroslava (reds.): Almanach tajemna. Praha: Pegas, 1998, s. 112. Rohová, Vlasta: Kouzelné krystaly. Praha: Mini, 1992, s. 7.

67

úkol odejímat veškeré negativní energie, proto se častěji využívá během prvních sezení a v případě, kdy má klient problém s přebytkem špatné energie, zatímco křišťál funguje jako „dobíjecí“ element. Má za úkol nabít klienta energií a „dočistit“ jeho psychiku. Kameny také prodává klientům jako pomocníky nebo talismany. Doporučuje je zejména pro děti, které trpí nočními můrami. Řada klientů, kteří si u paní Kališové krystaly pořídí, je využívají k tvorbě „elixírů“; respondentka doporučuje krystaly dát do džbánu, zalít je čistou vodou, ideálně filtrovanou a nechat odstát – příznivá moc kamenů se přenese do vody. Jako talisman má krystal fungovat na základě kontaktu, kdy pacient drží kámen v ruce a snaží se na něj napojit, nebo ho má v ústech. Zda má pacient využít první či druhé možnosti se odvíjí od typu krystalu a funkce, kterou má plnit. Moc krystalů se liší dle jejich typu a Oldřiška Kališová jich má na výběr více než dvacet druhů. Ve většině případů klientovi doporučí kámen, který odpovídá jeho potřebám, ale také například astrologickému znamení, nicméně podporuje své klienty v tom, aby si vybrali ten krystal, který je nejvíce oslovuje, a to na základě jejich intuice. Nejoblíbenějšími mezi klienty je kombinace ametystu, růženínu a křišťálu. Ametyst působí příznivě na lidskou mysl, zahání a pomáhá utřídit starostlivé myšlenky, růženín má příznivý vliv na srdce fyzické, i vztahové záležitosti, a křišťál léčí celé vědomí. Měsíční kámen se nejčastěji kupuje pro děti, aby pomáhal zahánět „noční děsy“. Spolu s prodáváním kamenů respondentka instruuje klienty o jejich použití. Je nutné je každý týden dobíjet, v závislosti na typu kamenu, buďto slunečním nebo měsíčním svitem. Výjimkou je ametyst, který „samo dobíjecí“. Je možné ho dobíjet pod studenou vodou.

Josef Kaplan používá polodrahokamy ve formě oblázků za účelem prodeje klientům, ale sám je používá ve formě purby a vadžru (dordže). Purba může mít různé velikosti, ale nejtypičtější je 20 cm dlouhý kolík o průměru přibližně 3 cm. Typicky je zbroušený do tří stran, takže ze všeho nejvíc připomíná drobnou dýku. Jedná se o obřadní předmět, využívaný zejména k budhistickým meditacím, zejména v Tibetu. Měl by působit obzvláště velkou silou na podporu překonání překážek. Mimo jiné se také používal k hledání nového prostoru pro výstavbu kláštera. Tibetská verze purby byla typicky ze železa. Také Védy zmiňují podobný nástroj, vyrobený ze dřeva s názvem „kila“. 68

Používal se při rituálu hledání vhodného místa k vystavění oltáře. Vadžra je rovněž budhistickým rituálním předmětem, původně zbraní, která představuje nezničitelnou sílu. Jedná se o předmět podlouhlého tvaru, vyrobený z kovu, na jehož obou koncích má čtyři až osm paprsků, které se vzájemně dotýkají, a vytvářejí tak jakousi dutou kopuli, v jejímž středu je vzácný kámen.133 Josef Kaplan využívá purby z blíže nespecifikovaného polodrahokamu a dordže z „kříženého křišťálu“ jako energetických zářičů, pomocí kterých se lépe soustředí na diagnostiku či na astrální cestování. Pomocí těchto nástrojů také čerpá vesmírnou energii. O použití drahých kamenů coby energetických zářičů hovoří také zbývající respondenti, ale touto problematikou se zabývají pouze okrajově, pokud vůbec. Nicméně všichni zmiňují nutnost kameny po použití „očistit“ od negativní energie a opět nabít. V krystalech se ukládá negativní energie, která se opakovaným použitím může vrátit uživateli. Je proto nutné po dokončení terapie alespoň kámen opláchnout studenou vodou, v ideálním případě jej nechat dobít energii na slunci či měsíčním svitu. 134

133 134

Beer, Robert: The handbook of Tibetan Buddhist symbols. Chicago: Sirendia publications, 2003, s. 98–99. Krepenát, Josef Pavel: Skrytá moc drahých kamenů. Praha: Granit, 2000, s. 13.

69

7.4 Akupunktura/Akupresura Akupunktura je několik tisíc let starou léčebnou metodou. Jedná se o zavádění jehel do konkrétních bodů na těle s cílem ovlivnit procesy uvnitř organismu. Vychází z předpokladu, že organismus jako komplex je ovládaný životní energií čchi, která zajišťuje rozložení sil mezi principy jing a jang. Tato energie má u všech jedinců stejné dráhy, prostřednictvím kterých proudí tělem a zajišťuje správný chod orgánů. Tyto dráhy se nazývají „meridiány“. Na nich jsou umístěny aktivní body, do kterých se provádějí vpichy, jejichž cílem má být opětovné rozproudění nebo naopak útlum energie čchi. Každý z těchto bodů má své vlastní označení a funkci a zavádění jehel má řadu složitých pravidel, týkajících se hloubky vpichu, počtu jehel i směru zavedení.135

Přesné datum vzniku tohoto léčebného postupu nelze přesně určit, nicméně v Číně se údajně využíval již v době kamenné. Původně se za těmito účely používal ostrý kámen, kosti nebo dřevěné třísky. Později, kdy si lidstvo osvojilo znalost zpracování kovů, se objevily i jehly ze zlata a stříbra. Nejstarším nalezeným jehlám, které byly využívány k akupunktuře, je přisuzováno stáří až 7000 let a historické texty, vyryté na dřevěných deskách a zvířecích kostech, které akupunkturu zmiňují, pocházejí přibližně ze 14. století př. n. l. Nejstarší knihou, která toto prastaré umění popisuje, je Kniha o přírodě a životě a její stáří se odhaduje na přibližně 2000 let. Je zde uvedeno devět druhů akupunkturních kovových jehel a na 365 akupunkturních bodů na lidském těle.136 Akupunkturu v kombinaci s rostlinnými a živočišnými léčivy využívala později vzniklá kasta lékařů, která se v roce 1122 př. n. l. rozdělila na čtyři základní skupiny: 1) Lékaři starající se o správné stravování 2) Zvěrolékaři 3) Léčitelé vykonávající administrativní medicínu 4) Chirurgové, kteří se zabývali právě akupunkturou, úrazy a drobnými chirurgickými úkony.137

135

Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 77–81. Růžička, Radomír: Akupunktura v teorii a praxi. Olomouc: Poznání, 2003, s. 15–17. 137 Tamtéž. 136

70

Počet známých akupunkturních bodů se společně s rozvíjejícími se znalostmi o lidském těle zvyšoval. Bronzová socha muže, na které je vyznačeno 657 akupunkturních bodů, pochází pravděpodobně z roku 1027. Akupunktura se přibližně v šestém století rozšířila do zemí, s kterými měla Čína obchodní styky, konkrétně do Japonska, Korey a Mongolska. V Japonsku se stala tato metoda obzvláště populární, nicméně zde byla mírně pozměněna. V 17. století zde byly poprvé použity velmi jemné jehly, které se vpichují do těla pomocí tubusu, což minimalizuje bolest.138 V současné době je akupunktura stále využívána zejména při léčbě bolestivých stavů. V Číně má své místo v moderní medicíně, kde se v některých nemocnicích užívá místo anestetik. Účinnost této metody se odhaduje na přibližně 60–70 %.139 Na našem území akupunktura je stále považována za alternativní směr, nicméně v lednu roku 2014 byla otevřena první klinika čínské tradiční medicíny, a to v nemocnici v Hradci Králové. Jejím primárním účelem má být potlačování bolesti a nabídka akupunktury jako varianty k používání analgetik. Tento způsob léčby má nesporné výhody v absenci vedlejších

účinků,

které

mohou

analgetika

způsobovat,

zejména

u

pacientů

s chronickým onemocněním.140 Akupunkturou a akupresurou, která funguje stejným způsobem, pouze bez použití jehel, se zabývá Jaroslav Vavrys. Tuto metodu používá primárně v případech chronického onemocnění, zejména pohybového aparátu, a to v kombinacemi s masážemi a energetickým působením. Daný způsob léčby obvykle vyžaduje opakované a pravidelné návštěvy ze strany klientů v jeho ordinaci. Terapie typicky probíhá přímo v ordinaci respondenta. Pacient se položí na masážní lehátko a pan Vavrys vyvíjí tlak, případně provádí vpich, pomocí kovových jehel, které prochází úzkým tubusem. Vpich se omezuje na místo, ve kterém je zablokovaná energie k příslušnému postiženému orgánu nebo části těla. Znalosti o této metodě Jaroslav Vavrys načerpal především z literatury, následně uvádí rozšiřování zkušeností v praxi. Jak říká, není si jistý, zda se vpichy a tlakem uvolňuje energie, nebo

138

Růžička, Radomír: Akupunktura v teorii a praxi. Olomouc: Poznání, 2003, s. 15–17. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011, s. 82. 140 Petrášková, Lenka: První nemocnice otevřela dveře čínským doktorům, budou léčit bolest. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cinska-medicina-v-hradci-kralove-da2-/domaci.aspx?c=A140116_201002_domaci_ert, cit. 12. 4. 2015. 139

71

se jedná o působení na jednotlivé nervy, ale praxi přesto provozuje, protože s ní má dobré výsledky a zkušenosti.

8 Závěr Cílem sondy bylo proniknout do současných metod a filozofie léčitelů. Přestože z 18 oslovených léčitelů souhlasilo s uskutečněním rozhovorů pouze šest, celkem 15 jedinců inzeruje na svých stránkách, na vizitkách nebo ústním podáním, léčení blíže nespecifikovanou formou energie. Častým jevem bylo také čištění aury nebo čaker. Jako filozofii léčitelů, s níž pracují během léčení, kterou výzkum odhalil, je využití vědě neznámé formy energie. Pět respondentů z šesti vnímají tuto energii jako pocházející z vesmíru. V případě Petra Babíče je původ energie nejasný, ale jako pravděpodobný zdroj uvádí respondent sám sebe. Jako základní a shodný rys u respondentů výzkum odhalil využití vlastního těla v procesu léčení pacientů. Léčitel se vyznačuje zvláštními schopnostmi, které jej činí citlivým vůči této specifické formě energie a dává jím možnost ji, prostřednictvím vlastního těla, ovládat a uzdravovat tak pacienty. Jejich životní filozofie kombinuje prvky křesťanské výchovy společně s orientálními vlivy. U orientálních vlivů se jedná zejména pro hinduismus, budhismus či taoismus (v případě Jaroslava Vavryse). Jedná se o víru v reinkarnaci a vnímání čaker v rámci lidského organismu. Víra jako taková se ukázala naprosto stěžejním předpokladem v provozování léčitelské praxe. Z respondentů se ani jeden neoznačuje za ateistu a všichni bez výjimky uvádějí, že jejich víra, jakkoli je dle jejich slov atypická a neodpovídající standardní křesťanské nauce, jim umožňuje léčitelství vykonávat. U respondentů se vyskytuje pociťování všeobjímající a všezahrnující energie ve všech organismech a aspektech života. Fakt, že jsou vůči této energii sensitivní, jim umožňuje provozovat léčitelství. K této energii je referováno u všech respondentů jako k entitě, která by dle jejich slov mohla býti označena jako „Bůh“, ale všichni se shodují, že tento termín není užit v tradičním křesťanském smyslu. Panuje shodný názor, že označení je pouze 72

orientační a není důležité, zda tuto život dávající entitu nazýváme Bohem, Alláhem nebo Višnou, jedná se totiž o stále stejnou energii, která představuje život a všeobjímající lásku. Co se týče pacientů, přesvědčení o účinnosti metod léčitelů je naprosto stěžejní součástí terapie. Citát „Víra tvá tě uzdraví“ se v určité fázi rozhovoru objevil bez výjimky u všech respondentů. Nesmírný důraz je tedy kladen především na psychickou stránku léčení. Fyzické projevy jsou vnímány z velké většiny jako důsledek psychických problémů a bloků, které mohou pocházet ze současného života (Petr Babíč, Josef Kaplan, Jaroslav Vavrys), ale také z života předchozího (Zdeněk Bednář, Hana Dočkalová, Oldřiška Kališová). Vyrovnaná psychika a harmonický a zdravý životní styl je hlavní součástí životní filozofie a léčitelské praxe u všech respondentů. Respondenti mají také společný pohled na moderní medicínu. Na základě předchozího pozorování jsem získala dojem, že léčitelé zaujímají negativní postoj k moderní medicíně141, byla jsem proto příjemně překvapena převládajícím názorem, že nejlepší cestou je spolupráce mezi alternativní a běžnou medicínou. Respondenti se vesměs shodli v názoru, že lékaři poměrně často léčí až následky, nikoliv příčiny, nicméně moderní medicínu nezatracují, naopak, označují jí jako potřebnou. Ve všech případech mi bylo respondenty sděleno, že pokud mají podezření na problém, který nemohou vyřešit a je život ohrožujícího rázu (typicky například rakovina), neváhají pacientovi doporučit návštěvu lékaře. Ve všech případech jsem během kvalitativního výzkumu požádala respondenty o zúčastněné pozorování. S výjimkou Oldřišky Kališové, kde jsem byla přítomna její psychoterapii jako pozorovatel, pod podmínkou, že jméno a detaily potíží pacientky nebudou zveřejněny, mi bylo pozorování léčení coby třetí straně léčiteli odmítnuto. Hlavním argumentem byla jistá intimita a citlivost situací, které terapii obvykle provázejí. Klient musí být zcela otevřený léčiteli a třetí osoba by působila jako rušivý vliv. Se všemi zbylými respondenty bylo nicméně dosaženo kompromisu; diagnostika i následný postup léčení mi byl předveden na mé osobě.

141

Např. na základě článku „Máte ho rádi? Vysaďte mu prášky, radí rodičům léčitel. A předepisuje čaj“, Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/lecitel-pavel-sima-z-kamenice-dix/domaci.aspx?c=A130201_200013_domaci_ert. 73

Techniky diagnostiky se u respondentů vzájemně shodují v bodě, který všichni bez výjimky popisují jako „naciťování se“, případně „vciťování se“ do klienta. Ostatní metody, jako využití virgulí, automatické kresby nebo přejíždění dlaněmi nad povrchem těla, se zdají být spíše doplňující a mají za úkol dodat léčiteli podrobnosti o zkoumaném problému. Společným znakem léčení je úplné uvolnění klienta a jeho psychická otevřenost proceduře. Závěr výzkumu ukazuje na poměrně velké shody ve filozofii i v léčebných postupech respondentů, a to navzdory tomu, že prostředky dosažení diagnostiky a léčení se vzájemně liší. Všichni respondenti se ve své praxi odvolávají na všeobjímající, všudypřítomnou energii, která jim umožňuje léčitelskou praxi vykonávat.

74

9 Summary Folk healing was always a part of every culture. In Czech culture, folk healing is a phenomenon reappearing throughout history. Healers have been seen as extraordinary people who are capable of helping others through their extended knowledge of the human body and even special powers. In history, healing was a combination of a use of practical elements, e.g. herbs, and magical elements, such as chanting and sympathetic magic. The aim of this thesis is to determine the most common forms of diagnosis and treatment in modern folk healing, used by respondents living and working in the South Moravia region. The thesis is divided into two main parts. Both of these parts are based on qualitative research. The first part offers extended information about respondents, their own personal history in healing, their abilities, personal philosophy and beliefs. The second part consists of description of methods used by respondents for diagnosing and treating their patients, based on interviews with respondents and participant observation. This part also includes explanations of these methods with information coming from available literature.

75

10 Přílohy Protokol o rozhovoru: Petr Babíč 12. 1. 2014 ve Valticích, doma u p. Babíče Protokol z rozhovoru: Tip a kontakt na respondenta jsem obdržela od svých známých, kteří jej pravidelně navštěvují. První kontakt s respondentem proběhl na konci prosince, kdy jsem na něj obdržela kontaktní údaje. S respondentem jsem se spojila telefonicky, což s sebou neslo určité komplikace pramenící z faktu, že Petr Babíč přišel z velké části o sluch následkem autonehody. Petr Babíč byl o mém zájmu s ním uskutečnit rozhovor informován dopředu, proto náš první telefonní hovor očekával a byl vůči mně velmi vstřícný. Druhý hovor se uskutečnil během prvního týdne v lednu 2014, kdy jsme se domluvili na schůzce 12. 1. 2014. Byla jsem vyzvána k návštěvě respondenta v jeho ordinaci. Petr Babíč žije a působí ve Valticích, schůzka se proto konala tam. Po mém příchodu probíhal zhruba půl hodinový rozhovor, během které jsme spolu se bavili o mém studiu a o získání kontaktu na něj. Následně jsem respondenta informovala o budoucím průběhu rozhovoru. Užití diktafonu se Petr Babíč nebránil. Po začátku nahrávání jsem položila první dotaz, který pobídl respondenta k obsáhlé reakci, během které mi plynule vyprávěl a zahrnul do vyprávění řadu témat, která jsem měla připravena. Respondent byl velmi vstřícný a působil ve svém projevu sebevědomě, zahrnoval do projevu řadu příkladů a historek. Z projevu respondenta bylo možné vypozorovat, že je komunikativní a kontakt s lidmi mu působí radost. Rozhovor byl přerušen dvakrát, kdy mi bylo nabídnuto občerstvení a ve chvíli, kdy se dostavil vnuk respondenta, který v domě žije s rodinou. Respondent mi ukázal způsob, kterým se věnuje diagnostice a léčení na mně samotné. Petr Babíč mi během rozhovoru vykal, ale ve chvílích, kdy probíhalo léčení, věštění a zakreslování geopatogenních zón, přecházel do tykání. S respondentem jsem strávila odhadem dvě a půl hodiny. Domluvili jsme se na další spolupráci a případné opakované návštěvě, bude-li to z mého pohledu třeba. S ostatními léčiteli bohužel neudržuje kontakty, takže mi nebyl schopen poskytnout tip na dalšího respondenta, nicméně mi doporučil léčitele v Drnholci, kterého, dle vlastních slov, objevil. 76

Výzkum provedený prostřednictvím internetu ukázal, že měl na mysli pravděpodobně pana Bejdáka, na kterého jsem bohužel nebyla schopna dohledat žádný kontakt a podle slov osob, kteří na něj

internetových

diskuzích

odkazovali

už tam pravděpodobně nepůsobí.

77

a

které

jsem

proto

oslovila,

Protokol o rozhovoru: Zdeněk Bednář 28. 1. 2014, 2. 2. 2015 v Brně, ordinace p. Bednáře v Brně Protokol z rozhovoru: První kontakt s respondentem proběhl přes telefon, číslo jsem získala na jeho webových stránkách. Domluva proběhla bez problémů a respondent souhlasil se schůzkou. Setkání bylo domluveno v jeho ordinaci v Brně-Lesné, na kterou jsem se měla dostavit po jeho pacientech, abychom měli čas na rozhovor. Bohužel, po mém příchodu mi respondent vysvětlil, že mu za hodinu přijde pacient s urgentním problémem. Okamžitě jsem domluvila s respondentem další schůzku, během které do hloubky probereme témata a při které mám slíbeno zúčastněné pozorování/ukázku diagnostiky a léčení na mě samotné. Po tomto vyřešení tohoto problému se hovor stočil na mé studium a předchozí respondenty. Obeznámila jsem respondenta s tím, že bych rozhovor ráda nahrávala na diktafon, s čímž respondent souhlasil. Během rozhovoru jsem se pokusila pokrýt hlavní problémy, kterými se zabývám ve své diplomové práci. Respondent byl vstřícný a snažil se odpovídat co nejrychleji a nejsrozumitelněji. Druhá schůzka proběhla po předchozí telefonické domluvě. Došlo během k ní k realizaci zúčastněného pozorování.

78

Protokol o rozhovoru: Hana Dočkalová 4. 1. 2014 v Brně, doma u p. Dočkalové Protokol z rozhovoru: Respondentku jsem kontaktovala po telefonu, který jsem našla na jejích webových stránkách. Rozhovor probíhal doma u p. Dočkalové, kde jsem ji, po vzájemné dohodě, navštívila. Po příchodu a chvilce neformální konverzace jsem respondentku seznámila s faktem, že rozhovor bude nahráván, proti čemuž respondentka neměla výhrady. Po započetí nahrávání jsem respondentku seznámila s předpokládaným průběhem rozhovoru a se základy kvalitativního výzkumu. Respondentka se během rozhovoru často odkazovala na své webové stránky. Měla sebevědomý projev a působila dojmem, že je o podobné tematice zvyklá komunikovat. Bez problémů vyprávěla a snažila se ve svém projevu obsáhnout co nejvíc informací. Během hovoru nosila a ukazovala knihy s probíranou tematikou. Rozhovor nebyl přerušován, trval přibližně hodinu a půl. Následovala ukázka metamorfní techniky, kdy mi byla na dálku provedena „motýlí masáž“ – krouživý pohyb na ploskách nohou a na dlaních, ze kterého se zjišťují významné momenty v průběhu prenatálního vývoje. S respondentkou jsem se domluvila na další spolupráci a zůstáváme spolu v kontaktu přes mail. Byli mi doporučeni další potenciální respondenti, bohužel se jejich působnost nevztahovala k jižní Moravě nebo k léčení.

79

Protokol z rozhovoru: Oldřiška Kališová 27. 1. 2014, 30. 1. 2014. v Troubsku, salon p. Kališové Protokol z rozhovoru: Kontakt na respondentku jsem získala ústním podáním od jednoho z klientů. Respondentku jsem následně vyhledala na internetu a díky telefonnímu číslu, které jsem našla na jejích webových stránkách, jsem se s ní spojila a po vzájemné domluvě jsem ji navštívila v jejím salonu v Troubsku, který má postavený na zahradě svého domu. Po vzájemném představení jsem seznámila respondentku se skutečností, že rozhovor bude nahráván, s čímž respondentka souhlasila. Respondentce jsem přiblížila problematiku kvalitativního výzkumu a přešly jsme k otázkám. Paní Kališová odpovídala klidně a plynule. Občas působila dojmem, jako by vyprávěla z paměti, což přičítám faktu, že výklad její životní filozofie je pravděpodobně součástí terapie u klientů a proto jej často opakuje. Součástí rozhovoru byla psychoterapie provedená na mě samotné, kdy se pomocí terapeutického dechu u mě respondentka snažila navodit relaxační stav. Setkání včetně terapie trvalo přibližně 3 hodiny. Druhá schůzka s klientkou se konala 30. 1. 2014. Dostavila jsem se opět do jejího salonu, kde jsem byla představena klientce. Část sezení byla zaznamenána na diktafon se souhlasem všech zúčastněných, ale samotná terapie probíhala bez nahrávání na přání klientky. Průběh a stěžejní body terapie jsem zaznamenávala písemně. Druhé sezení trvalo přibližně 2 hodiny. P. Kališová mi doporučila účast na Astrovíkendu, který se konal 8. a 9. února v Brně, kde jsme se znovu setkaly. S respondentkou udržuji kontakt prostřednictvím e-mailu.

80

Protokol o rozhovoru: Josef Kaplan 24. 1. 2014 v Brně, ordinace pana Kaplana Protokol z rozhovoru: Respondenta jsem kontaktovala prostřednictvím telefonu. Telefonní číslo jsem získala na jeho webových stránkách. Respondent souhlasil se schůzkou za účelem rozhovoru pro diplomovou práci a hned na první pokus došlo k domluvě. Respondenta jsem navštívila v jeho ordinaci, kterou má pronajatou na ulici Chodská v Brně. Po mém příchodu jsem ho seznámila s tématem své diplomové práce. Respondent souhlasil s nahráváním rozhovoru na diktafon. Následně jsme přistoupili rovnou k jednotlivým tématům rozhovoru, kdy jsem korigovala svými otázkami směr rozhovoru. Podstatná část schopností souvisí z pohledu respondenta s faktem, že nevidí, proto se hovor vedl v širších souvislostech pro objasnění některých výroků respondenta. Pan Kaplan odpovídal se snahou přiblížit laickému posluchači co nejvíc probírané téma, odpovědi rozvíjel a v pozdější fázi rozhovoru sám pokračoval v rozvíjení asociací, které jej napadaly. Následovala ukázka praktická, kdy respondent na mne předvedl diagnostiku a průběh léčení. Bylo mi doporučeno zúčastnit se akce zvané „Astrovíkend“, která se bude konat 8. a 9. února v pavilonu v Lužánkách, na které jsme se znovu setkali, stejně jako s paní Kališovou. Respondent souhlasil s případnou další návštěvou, bude-li třeba. Dohodli jsme se, že zůstaneme v kontaktu přes mail. Celková návštěva u respondenta trvala přibližně dvě hodiny.

81

Protokol o rozhovoru: Jaroslav Vavrys 4. 2. 2014 v Dolních Bojanovicích, ordinace pana Vavryse Protokol z rozhovoru: Kontakt na respondenta jsem obdržela od rodinných známých, kteří mají s prací respondenta osobní zkušenosti, stejně tak domluva ohledně termínu rozhovoru probíhala jejich prostřednictvím. S domluvou termínu byly potíže vzhledem k tomu, že léčitel působí v Dolních Bojanovicích a čas má obvykle večer, vzhledem k tomu, že před den přijímá pacienty. Po vzájemné domluvě jsem jej navštívila v jeho ordinaci. Po mém příchodu probíhal přibližně dvaceti minutový rozhovor o společných známých, mém studiu a diplomové práci. Respondent zprvu odmítal užití svého jména v práci, což odůvodnil předchozí špatnou zkušeností, později ale souhlasil. První část rozhovoru probíhala, na požádání respondenta, bez diktafonu. Během tohoto rozhovoru mi respondent objasnil svůj náhled na svět a svou životní filozofii, která se odráží v jeho nazírání na léčení a v jeho postupu, která spočívala v uvědomování si, že svět funguje na základě antagonismů. Jako pomůcky k vysvětlování užíval papír a tužku a své vyprávění provázel nákresy. Další část rozhovoru jsem nahrávala na diktafon. Přednášela jsem své předpřipravené dotazy. Následovala opět ukázka diagnostiky a popis léčení. Respondent vyprávěl bez mého přičinění, obsáhl přitom řadu témat a doplňoval je historkami a zdůvodněními z praxe. Rozhovor byl tedy bohužel z velké části jeho monologem a mou snahou držet se tématu. Respondent působil vyrovnaným dojmem a měl srovnaný pohled na svět. Z projevu respondenta vidím schopnost vyprávět zajímavě a poutavě, ačkoli se dá říci, že je velmi obtížné od něj dostat přímou odpověď prakticky na cokoli. Rozhovor byl několikrát přerušen nabídkou občerstvení ve formě panáků slivovice a jedním telefonátem. Trval celkem přes čtyři a půl hodiny a hodnotím jej jako zatím nejnáročnější. Respondent byl vstřícný a snažil se dojít k vzájemnému porozumění. Souhlasil s případnou druhou schůzkou, bude-li třeba. Pan Vavrys zná bohužel jen omezené množství léčitelů a žádné z Jižní Moravy. 82

11 Literatura a prameny Adamec, Čeněk: Šarlatáni včera a dnes. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1959 Andrews, Ted: Jak odhalit své minulé životy. Olomouc: Fontána, 2009. Andrews, Ted: Léčení barvami. Olomouc: Fontána, 2011. Bartoš, František: Moravský lid. Telč: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. Beer, Robert: The handbook of Tibetan Buddhist symbols. Chicago: Sirendia publications, 2003. Bouček, Jaroslav: Psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. Breton, Andre: Manifest surrealismu. Analogon, č. 16, 1996. Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu I-II. Brno: Melantrich, 1946. Hanzl, Daniel: Metody a techniky sociálního výzkumu. Třebíč: AMAPRINT-Kerndl, 2012. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum. Metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Věra Nosková, 2011. Hnilica, Jan: Psychoenergetické působení na dálku. Praha: Road Praha, 1992. Hofman, Jaroslav − Erben, Jaroslav: Záhady podvědomí: Léčitel nebo šarlatán? Praha: SmART, 1991. Inglis, Brian − West, Ruth: Průvodce alternativní medicínou. Praha: Brázda, 1992. Janča, Jiří.: Alternativní medicína. Praha: Eminent, 1991. Kaufmann, Jean-Claude: Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. Kratochvíl, Stanislav: Psychoterapie. Praha: Avicenum, 1987. Krepenát, Josef Pavel: Skrytá moc drahých kamenů. Praha: Granit, 2000. Liška, Vladimír: Odtajněná psychotronika. Praha: Lunarion, 1993.

83

Matiegka, Jindřich: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Sfinx, 1936. Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, 1992. Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku. Němcová, Božena: Zaříkávací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. Kwěty 14, 1847. Page, Christine: Léčivá síla čaker v praxi. Bratislava: Eugenika Pbl., 2001. Richter, Johan: Léčení barvami. Bratislava: Eko-konzult, 1995. Rohová, Vlasta: Kouzelné krystaly. Praha: Mini, 1992. Růžička, Radomír: Akupunktura v teorii a praxi. Olomouc: Poznání, 2003. Saveljev, Igor: Velká kniha léčitelství. Praha: Grada Publishing, 2014. Vrba, Tomáš − Hájková, Jaroslava (reds): Almanach tajemna. Praha: Pegas, 1998. Winter, Zikmund: Doktoři a lékaři v XVI. věku v Čechách. Praha: J. Otto, 1901. Wuthnow, Sara: Healing Touch Controversies. Journal of Religion and Health 36, 1997. Válek, Oldřich: Psychotronika. Nová věda. O. Válek: Jesenice u Rakovníka, 1992. Zíbrt, Čeněk: Virgule a siderické kyvadlo. Hledání vody, kovů a pokladů čarovným proutkem. Praha: Sfinx, 1922.

Internetové zdroje Čakra. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čakra, cit. 6. 4. 2015. Kalava. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Kalava, cit. 5. 4. 2015. Kuchař, Jiří: Karel Kožíšek, mistr podvědomí. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/karel-kozisekmistr-podvedomi-dem-/zdravi.aspx?c=A040216_210514_alt_medicina_pol, cit. 5. 4. 2015. Laudin Radek: Léčitel Paseka pomáhal kardinálům i prezidentovi. Uzdravoval v kotelně. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/lecitel-jindrich-paseka-svratouch-drh/domaci.aspx?c=A130413_1916606_jihlava-zpravy_mkk , cit. 8. 4. 2015. 84

„Máte ho rádi? Vysaďte mu prášky, radí rodičům léčitel. A předepisuje čaj“, Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/lecitel-pavel-sima-z-kamenice-dix/domaci.aspx?c=A130201_200013_domaci_ert.

Petrášková, Lenka: První nemocnice otevřela dveře čínským doktorům, budou léčit bolest. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cinska-medicina-v-hradci-kralove-da2/domaci.aspx?c=A140116_201002_domaci_ert, cit. 12. 4. 2015. Dočkalová, Hana: Ceník. Dostupné z: http://www.pomocteluidusi.cz/uvod.htm, cit. 15. 4. 2015. Kališová, Oldřiška: Dostupné z: http://alternativnistudio.cz, cit. 15. 4. 2015. http://www.aura-soma.cz http://www.barevnysvet.eu/#newpagemenu

85