Socio-ekonomická analýza SWOT analýza Problémová analýza strom problémů

Analýza věcných priorit a potřeb jednotlivých oblastí v působnosti MPO pro zaměření podpory ze strukturálních fondů EU v příštím programovacím období (2014+)

Závěrečná zpráva – část I Socio-ekonomická analýza SWOT analýza Problémová analýza – strom problémů zpracovala společnost

listopad 2010

Analýza věcných priorit a potřeb oblastí v působnosti MPO v programovacím období 2014+

Autoři dokumentu

RNDr. Jan Vozáb, PhD, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Doc. RNDr. Jiří Blažek, PhD, Univerzita Karlova v Praze, PřF, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Ing. Tomáš Vlasák, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Mgr. Pavel Csank, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Mgr. Pavla Žížalová, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Ing. Petr Adámek, MBA, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Mgr. Luboš Lichtenberk, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Ing. Petr Forman, Societas Rudolphina

Ing. Vojtěch Razima, Societas Rudolphina

Autorská práva

Tento materiál, stejně jako všechny jeho části je duševním vlastnictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a autorů. Použití materiálu nebo jeho částí podléhá autorskému zákonu a souhlasu sekce strukturálních fondů Ministerstva průmyslu a obchodu.

Kontakty Na zadavatele:

Na zpracovatele:

Ing. Miroslava Boučková vedoucí oddělení OP, veřejné podpory a evaluace odbor koordinace strukturálních fondů [email protected]

RNDr. Jan Vozáb, PhD konzultant [email protected]

Koordinátor projektu: Ing. Lenka Kudrnová oddělení OP, veřejné podpory a evaluace odbor koordinace strukturálních fondů [email protected]

Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o. Na Květnici 25 140 00 Praha 4 Česká republika www.bermangroup.cz

Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 32 110 15 Praha 1 Česká republika www.mpo.cz

Datum verze

Listopad 2010

Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

2


OBSAH I

Úvod ............................................................................................................................................... 10

II

Hodnocení makroekonomické situace a vývoje ČR....................................................................... 12 II.1

Růstová výkonnost ................................................................................................................ 12

II.2

Zdroje růstové výkonnosti...................................................................................................... 14

II.3

Makroekonomická stabilita .................................................................................................... 15

II.4

Trh práce ............................................................................................................................... 20

II.5

Zahraniční obchod ................................................................................................................. 22

II.6

Přímé zahraniční investice .................................................................................................... 31

II.7

Vývoj struktury hospodářství ................................................................................................. 37

II.8

Shrnutí hodnocení na makroekonomické úrovni ................................................................... 41

III

Odvětvové analýzy .................................................................................................................... 43 III.1

Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu .............................................................. 43

III.2

Hodnocení jednotlivých (klíčových) skupin odvětví ............................................................... 44

III.2.I

Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků ................................... 45

III.2.II

Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků a výroba usní a výrobků z usní ............... 46

III.2.III

Dřevozpracující, papírenský a vydavatelský průmysl..................................................... 47

III.2.IV

Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken ................................... 49

III.2.V

Výroba pryžových a plastových výrobků ........................................................................ 51

III.2.VI

Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků ....................................................... 53

III.2.VII

Výroba základních kovů a hutních výrobků .................................................................... 54

III.2.VIII Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků ..................................................... 56 III.2.IX

Strojírenská výroba – výroba a opravy strojů ................................................................. 58

III.2.X

Výroba kancelářských strojů a počítačů ......................................................................... 60

III.2.XI

Výroba elektrických strojů a zařízení j. n. ....................................................................... 61

III.2.XII

Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů...................................... 62

III.2.XIII Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů .......................... 63 III.2.XIV Výroba motorových vozidel, výroba přívěsů a návěsů ................................................... 64 III.2.XV III.3 IV

V

Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení....................................................... 66

Shrnutí odvětvových analýz................................................................................................... 68 Regionální analýza .................................................................................................................... 70

IV.1

Makroekonomická analýza na regionální úrovni ................................................................... 70

IV.2

Regionální specializace......................................................................................................... 73

IV.3

Shrnutí regionálních analýz ................................................................................................... 83

Analýza znalostní ekonomiky......................................................................................................... 85


3


V.1

Mezinárodní srovnání ............................................................................................................ 86

V.2

Národní úroveň ...................................................................................................................... 90

V.3

Regionální analýza znalostních faktorů............................................................................... 100

V.4

Shrnutí analýz znalostních faktorů ...................................................................................... 102

VI

Hodnocení situace v sektoru malých a středních podniků ...................................................... 104

VII

Inovační strategie firem v České republice ............................................................................. 107

VIII

Inovační instituce a infrastruktura............................................................................................ 112

VIII.1

Hodnocení inovační infrastruktury................................................................................... 112

VIII.2

Hodnocení inovačních institucí v ČR a jejích regionech ................................................. 117

IX

Analýza energetiky .................................................................................................................. 119 IX.1

Současný stav ..................................................................................................................... 119

IX.1.I

Současný stav v zemích OECD ................................................................................... 119

IX.1.II

Predikce energetické účinnosti..................................................................................... 121

IX.2

Analýza současných dokumentů v oblasti energetiky......................................................... 123

IX.2.I

EVROPA 2020.............................................................................................................. 123

Problematika energetiky ve strategii EVROPA 2020 ................................................................... 124 Shrnutí

125

IX.2.II

Státní energetická koncepce ........................................................................................ 125

IX.2.III SEK v kontextu směrnice Evropského parlamentu (SEP), Rady 2009/28/ES a dokumentu EVROPA 2020 .......................................................................................................... 126 IX.3

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ...................................................... 127

IX.3.I

Biopaliva ....................................................................................................................... 128

IX.3.II

Připojování OZE k rozvodné síti ................................................................................... 129

IX.4

Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie................ 130

IX.4.I

Úvod.............................................................................................................................. 130

IX.4.II

NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES...................... 130

IX.4.III

NAP v kontextu SEK..................................................................................................... 130

IX.4.IV

Očekávaná konečná spotřeba energie a stanovené cílů v období 2010–2020 ........... 131

IX.5

Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK) ....................................................................................... 131

IX.5.I

Dostupný potenciál primární energie z obnovitelných zdrojů energie v ČR................. 132

IX.5.II

Elektřina z obnovitelných zdrojů ................................................................................... 133

IX.5.III

Teplo z obnovitelných zdrojů ........................................................................................ 134

IX.5.IV

Zpráva NEK v kontextu SEK ........................................................................................ 134

IX.5.V

Zpráva NEK v kontextu evropských politik .................................................................. 134

IX.6

Shrnutí pro oblast působnosti MPO .................................................................................... 134

IX.7

Potenciál stávajících podpůrných programů s ohledem na priority a závěry SEK.............. 135


4


IX.7.I

Úvod.............................................................................................................................. 135

IX.7.II

Konkrétní vyjádření cílů v SEK ..................................................................................... 135

IX.7.III

Vyvážený mix zdrojů..................................................................................................... 135

IX.7.IV

Zvyšování energetické účinnosti a úspory energie ...................................................... 136

IX.7.V

Rozvoj síťové infrastruktury .......................................................................................... 137

IX.7.VI

Podpora výzkumu a vývoje........................................................................................... 137

IX.7.VII

Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR ........................................................ 137

IX.7.VIII Problematika nejlepších dostupných technik (BAT) ..................................................... 137

X

IX.7.IX

Životní prostředí............................................................................................................ 138

IX.7.X

Obnovitelné zdroje........................................................................................................ 139

IX.7.XI

Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů ................................... 139

Analýza programů VaV v působnosti MPO a programů OPPI..................................................... 142 X.1

Programy VaV v působnosti MPO....................................................................................... 142

X.1.I

Program IMPULS.......................................................................................................... 142

X.1.II

Program TANDEM........................................................................................................ 143

X.1.III

Program PROGRES ..................................................................................................... 145

X.1.IV

Program POKROK........................................................................................................ 146

X.1.V

Program TRVALÁ PROSPERITA................................................................................. 147

X.1.VI

Program TIP ................................................................................................................. 148

X.1.VII

Shrnutí .......................................................................................................................... 150

X.2

Analýza intervencí OPPI...................................................................................................... 153

X.2.I

Úvod.............................................................................................................................. 153

X.2.II

Poptávka po podpoře z jednotlivých programů podpory .............................................. 154

X.2.III

Analýza rozložení projektů v programech podpory ...................................................... 157

X.2.IV

Analýza výsledků podle programů podpory ................................................................. 167

X.3 Identifikace synergií a překryvů mezi resortními programy podpory VaV MPO a programy financovanými ze Strukturálních fondů EU v rámci OPPI ............................................................... 171 X.3.I

Charakter podpory resortních programů VaV .............................................................. 172

X.3.II

Charakter podpory programů OP PI podporujících aktivity VaVaI ............................... 172

X.3.III

Programy nově vzniklé Technologické agentury.......................................................... 174

X.3.IV

Existující identifikované překryvy.................................................................................. 175

X.3.V

Možné synergie mezi programy VaV a programy SF EU............................................. 175

X.3.VI

Doporučení pro veřejné intervence .............................................................................. 176

X.4

Analýza OPPI v oblasti energetiky – Prioritní osa 3 – Efektivní energie ............................. 177

X.4.I XI

Predikce pro programovací období 2014 – 2020 ......................................................... 180

SWOT analýza......................................................................................................................... 182


5


XI.1

SWOT analýza – silné a slabé stránky české ekonomiky................................................... 182

XI.2

SWOT analýza – příležitosti a hrozby ................................................................................. 184

XII

Syntéza výsledků analýz (strom problémů)............................................................................. 186

XII.1

Hlavní problémové okruhy české ekonomiky ...................................................................... 186

XII.2

Fáze vývoje konkurenceschopnosti dle World Economic Forum........................................ 188

XII.3

Analýza dílčích problémových okruhů české ekonomiky. .................................................. 190

XII.3.I

Problémový okruh 1: Slabý domácí podnikatelský sektor ............................................ 190

XII.3.II

Problémový okruh 2: Závislost ekonomického růstu na zahraničních firmách............. 194

XII.3.III

Problémový okruh 3: Nerozvinutá znalostní ekonomika .............................................. 197

XII.3.IV

Problémový okruh 4: Energetika .................................................................................. 199

Podpora výzkumu a vývoje .......................................................................................................... 199 Energetický mix ČR...................................................................................................................... 199 Energetická náročnost ČR ........................................................................................................... 200 Přenosová soustava ČR .............................................................................................................. 201 Plynárenské přepravní soustavy .................................................................................................. 202 Podpora vzdělání v energetice..................................................................................................... 202 Energetická bezpečnost a odolnosti ČR ...................................................................................... 203 Ekologie v energetice ................................................................................................................... 204 Mezinárodní spolupráce ............................................................................................................... 204 Biopaliva 205 Literatura.............................................................................................................................................. 206 XIII

Přílohy...................................................................................................................................... 207


6


Seznam zkratek b.c.

běžné ceny

ČFK

čistý fixní kapitál

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

CTT

centrum transferu technologií

EU

Evropská unie

EIB

Evropská investiční banka (European Investment Bank)

EUR

Euro

FTE

full-time equivalent

HDP

hrubý domácí produkt

HKK

Královéhradecký kraj

HPH

hrubá přidaná hodnota

IOP

Integrovaný operační program

IT

informační technologie

IV

Inovační vouchery

JHČ

Jihočeský kraj

JHM

Jihomoravský kraj

KVK

Karlovarský kraj

KZAM

klasifikace zaměstnání

LBK

Liberecký kraj

MDS

Ministerstvo dopravy a spojů

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj

MN

míra nezaměstnanosti

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MSK

Moravskoslezský kraj

MSP

malé a střední podniky

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NNS

nadnárodní společnost

NUTS

Nomenclature of Units for Territorial Statistics

OECD

Organization for Economic Co-operation and Development

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

OLK

Olomoucký kraj

ON

osobní náklady

OP

Operační program

OPPI

Operační program podnikání a inovace

ORP

Obec s rozšířenou působností

p.b.

procentní bod


7


PAK

Pardubický kraj

PH

přidaná hodnota

PHA

Praha

PHSS

politika hospodářské a sociální soudržnosti EU (kohezní politika)

PI

podnikatelský inkubátor

PLK

Plzeňský kraj

PPS

parita kupní síly

PZI

přímé zahraniční investice

SF

Strukturální fondy

STČ

Středočeský kraj

TC

technologické centrum

THFK

tvorba hrubého fixního kapitálu

TT

transfer technologií

ULK

Ústecký kraj

USD

americký dolar

VaV

výzkum a vývoj

VŠ

vysoká škola

VŠPS

výběrové šetření pracovních sil

VTP

vědecko-technický park

VVI

výzkum, vývoj a inovace

VYS

Vysočina

ZLK

Zlínský kraj

ZO

zahraniční obchod

ZP

zpracovatelský průmysl

Další zkratky použité v kapitolách věnovaných energetice CNG

stlačený zemní plyn

CO2

kysličník uhličitý

CZT

centrální zásobování teplem

EIA

Environmental Impact Assessment, Vyhodnocení vlivů na životní prostředí

ERDF

European Regional Development Fund, Evropský regionální rozvojový fond

ERÚ

Energetický regulační úřad

ES ČR

energetická soustava České republiky

EU 15

Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království.

EU 27

Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království.


8


HDR

energie horkých suchých hornin

HDR

hot dry rock, metoda získávání tepla ze suchých hornin

IKL

ropovod (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov

IKT

Institute of Knowledge Transfer, institut pro transfer znalostí

LNG

zkapalněný zemní plyn

Mtoe

milionů tun ropného ekvivalentu

NAP

Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie

NEK

Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu (Pačesova komise)

NOx

oxidy dusíku

OZE

obnovitelné zdroje energie

SEK

státní energetická koncepce

SEP

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES z 23. dubna 2009

SET

strategie pro energetické technologie

SO2

oxid siřičitý

TA ČR

Technologická agentura České republiky

TKO

tuhý komunální odpad

toe

tun ropného ekvivalentu

TZL

tuhé znečišťující látky

UCTE

Union for the Co-ordination of Electricity Transmission – Unie pro koordinaci přenosu energie

VOC

Volatile organic compounds, těkavé organické sloučeniny


9


I

Úvod

Obsahem první části závěrečné zprávy jsou analýzy vývoje a současného stavu české ekonomiky a faktorů, které ji ovlivňují. Podrobnost analýz a zaměření na souvislosti sledovaných jevů a jejich příčiny je dána snahou připravit kvalitní, vzájemně provázané a analytickými poznatky podpořené východisko nejen pro popis potřeb a z nich vyplývajících priorit, ale pro jejich co nejlepší zdůvodnění. To považujeme za nutné z několika důvodů: •

Česká republika se v současnosti nachází v období, kdy lze opět očekávat významnější strukturální změny, dané nejen ekonomickou krizí, ale také tím, že dosavadní konkurenční výhoda ČR se pomalu vyčerpává a ekonomika bude muset nacházet nové zdroje růstu; z těchto důvodů se ČR nachází v období nejistoty a pro budoucí návrh intervencí považujeme za důležité zjistit povahu této nejistoty, a případně také naznačit některé trendy.

•

Návrh priorit, které budou určovat budoucí veřejné intervence, by měl vycházet z podrobných analýz, poskytujících informace pro jejich nastavení a argumenty pro zdůvodnění; to je důležité proto, že jak česká (evropská) ekonomika, tak kohezní politika se nachází ve stadiu změn a to se nepochybně promítne do jakéhokoliv jednání o budoucích prioritách, intervencích a jejich cílech.

Navíc Česká republika nemá schválený ucelený materiál hospodářské politiky z níž by se priority MPO v budoucím období mohly odvíjet a na nějž by se mohly odvolávat. Určitou dílčí výjimku představuje Státní energetická koncepce ČR a její dosud neschválená aktualizace. Tento projekt si v žádném případě neklade za cíl ani částečně nahrazovat či navrhovat hospodářské politiky, přesto však musí navrhnout alespoň rámcově určité strategické zaměření budoucího dokumentu kohezní politiky v gesci MPO (operačního programu), aby v jeho rámci bylo možné připravit priority a dílčí veřejné intervence. Z toho důvodu musíme klást důraz na podrobnější analytické vysvětlení souvislostí, které bude možno využít pro zdůvodnění navrhovaných priorit a veřejných intervencí, které budou muset reagovat na výše uvedené probíhající či očekávané změny. Analýzy užívají běžně dostupných statistických dat (převážně ČSÚ), dále dat, která byla MPO poskytnuta pro účely této zprávy, a která vycházejí z publikovaných prací a studií MPO (např. Panorama českého průmyslu, Zpráva o vývoji MSP), a také z dat, která získala, ze studií, které zpracovala a z průzkumů které provedla společnost Berman Group v posledních cca 3 letech. Tato datová základna představuje určitá omezení, protože se ve všech případech s výjimkou primárních průzkumů, jedná o agregovaná data, která jen v omezené míře umožňují, nebo neumožňují vůbec, klást „křížové analytické dotazy“. I přes toto omezení jsou však získané poznatky a výsledky analýz dostatečné pro navržení a zdůvodnění priorit pro období 2014+ v oblastech, které jsou v gesci MPO. Důsledky pro veřejné intervence: Součástí analytického textu jsou také graficky oddělené odstavce, nazvané „Důsledky pro veřejné intervence“. Tyto odstavce se snaží popsat – bez ohledu na možnosti, obsah či zaměření budoucí kohezní politiky – co z identifikovaných skutečností plyne pro zaměření veřejných intervencí. Jedná se doplňující části analytického textu, bez snahy o jejich souměřitelnost z hlediska podrobnosti či úrovně obecnosti. Přestože v některých případech mohou předjímat budoucí možné dílčí obsahy priorit, v jiných případech se v navržených prioritách nemusí vůbec objevit, protože směřují mimo rámec politiky soudržnosti. I v případě, kdy „důsledky pro veřejné intervence“ směřují částečně či zcela mimo rámec politiky soudržnosti je však považujeme za důležité,é a proto je zde také uvádíme. Je tomu tak proto, že je nelze jen tak pominout jen z toho důvodu, že nespadají do nynějšího či očekávaného zaměření kohezní politiky.


10


Pro budoucí konkurenceschopnost České republiky, pro její úspěch na globálních trzích a tedy také pro její ekonomický růst není důležité, zdali případné intervence spadají do rámce kohezní politiky nebo nespadají, ale důležité je, zdali jsou nebo nejsou pro Českou republiku potřebné, účelné a smysluplné. Pokud smysluplné jsou, je nutné hledat způsoby pro jejich realizaci mimo kohezní politiku. Tento požadavek je také respektován v návrhu Strategie veřejných intervencí v oblastech působnosti MPO v části II. Závěrečné zprávy, v její kapitole II. Bližší vysvětlení viz. úvod do příslušné kapitoly.

Energetika Zvláštní postavení v této zprávě, jak v analýze, tak v návrhové části, zaujímá problematika energetiky. Na rozdíl od ostatních oblastí, které jsou rovněž v gesci MPO (např. podpora podnikání nebo podpora VaV), jsou v oblasti energetiky k dispozici zásadní koncepční dokumenty, které nejen upravují národní priority, ale ve velkém rozsahu je také kvantifikují. Analýza oblasti energetiky proto může jít dál, než je tomu v případě analýzy průmyslu, MSP, znalostní ekonomiky a dalších analytických prací, a to především v tom smyslu, že jednoznačně určuje potřeby (cíle ČR nebo závazky) v podrobné struktuře s konkrétními cíli. Umožňuje tak relativně přesně analyzovat potenciál a možnosti kohezní politiky ve vztahu k potřebám ČR. Dalšími důvody pro zvláštní postavení oblasti energetiky v této zprávě je to, že (i) z pohledu konkurenceschopnosti české ekonomiky se jedná o průřezový obor, který ovlivňuje všechny ekonomické činnosti, (ii) problematiku energetiky nelze oddělit od spotřeby energií mimo podnikatelský sektor (vládní sektor, neziskový sektor a domácnosti), záběr kapitoly energetika je v tomto smyslu podstatně širší než ostatních kapitol, a konečně (iii) problematika energetiky zasahuje také do oblasti životního prostředí, a to jak úsporami energie tak znečišťováním ovzduší. Ze všech shora uvedených důvodů je oblast energetiky uváděna vždy ve zvláštních dílčích kapitolách v příslušných hlavních kapitolách a částech zprávy. Také struktura analýzy i návrhů priorit a nástrojů pro oblast energetiky jsou z tohoto důvodu odlišné od zbytku zprávy. Analýza energetiky i návrhy priorit vycházejí především ze Státní energetické koncepce ČR a strategie EU 2020. Analýza identifikuje, které její části, případně, kde je to možné či reálné, také v jakém rozsahu, by mohly pravděpodobně být realizovány za podpory priority „Energetika“ realizované jako součást intervencí kohezní politiky, zejména po roce 2013.

Členění závěrečné zprávy Závěrečná zpráva je členěna na dvě části – část analýz (Část I.) a část návrhů strategie, priorit a nástrojů veřejných intervencí pro období 2014+ (Část II.). První část Závěrečné zprávy obsahuje kromě Socio-ekonomické analýzy také shrnující Analýzu SWOT (kapitola XII.) a zejména Problémovou analýzu – strom problémů (kapitola XIII.). Poslední z nich přehledným způsobem popisuje klíčové problémy a vyvozuje klíčové závěry, vyplývající ze socio-ekonomické analýzy a představuje tak shrnutí rozsáhlého textu socio-ekonomické analýzy. Druhá část závěrečné zprávy obsahuje návrh Strategie intervencí v oblastech působnosti MPO, dále návrh Priorit v oblastech působnosti MPO a návrh příslušných nástrojů intervencí. Druhá část dále zahrnuje také shrnutí závěrů ze současné diskuse o Budoucnosti politiky soudržnosti EU, vysvětlení souvislostí a Koncepčních východisek navrhovaných intervencí a také Implementační doporučení a v závěru přehled Příkladů dobré praxe ze zahraničí. Vzhledem k rozsahu datovému i reálnému jsou obě části uváděny odděleně, ve zvláštních souborech.


11


II Hodnocení makroekonomické situace a vývoje ČR Zhodnocení makroekonomického vývoje a dosažené situace představuje výchozí rámec analýz zaměřených na identifikaci potenciálu a problémů hospodářského a průmyslového vývoje ČR a navržení prioritních potřeb pro zaměření podpory ze SF EU v příštím programovacím období. Cílem této kapitoly je proto zhodnotit vývoj hlavních makroekonomických indikátorů, makroekonomické stability a také pozice ČR v rámci evropské a globální ekonomiky včetně faktorů, které tuto pozici podmiňují. Ačkoliv je hlavní důraz kladen na období po roce 2004, pro zachycení souvislostí a příčin vývoje v posledních pěti letech je třeba sledovat makroekonomický vývoj v delším časovém horizontu. Pozornost proto věnujeme makroekonomickému vývoji od roku 2000 do současnosti, přičemž zachycení současnosti závisí na dostupnosti aktuálních dat. Pro zachycení dlouhodobějších trendů je v odůvodněných případech hodnocené období prodlouženo i před rok 2000. Vzhledem k nutnosti použít delší časové řady jsou odvětví uváděna v členění podle OKEČ, nikoliv podle stávajícího standardu NACE, protože údaje jsou pro klasifikaci NACE přepočítány jen pro krátkou časovou řadu, která pro účely analýzy není dostatečná. Použití členění klasifikace NACE by tak neumožnilo sledovat a analyzovat trendy, což je jedno z klíčových hledisek. II.1

Růstová výkonnost

Hospodářský růst v ČR se v novém tisíciletí až do probíhající světové recese vyvíjel velmi příznivě. Po poklesu dynamiky růstu reálného HDP na počátku období došlo v letech 2004 – 2007 k dosud nejsilnějšímu ekonomickému růstu v novodobé historii ČR, když reálný HDP rostl tři roky po sobě o více než 6 procent. V souvislosti s globálním vývojem, finanční krizí a následující hlubokou recesí, došlo v roce 2008 k výraznému snížení růstové dynamiky (na 2,5 %) a silnému poklesu HDP v roce 2009 (o 4,2 %). Samotné meziroční změny však vypovídají pouze velmi omezeně o dlouhodobějších vývojových tendencích. Proto je třeba růstovou dynamiku hospodářství hodnotit v delším období. Graf 1: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách - průměrné roční tempo růstu v %

6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 Estonsko Lotyšsko Litva Slovensko Rumunsko Bulharsko Polsko Irsko Řecko Česko Slovinsko Španělsko Maďarsko Finsko Švédsko UK Rakousko EU27 Belgie Nizozemsko Francie Portugalsko Dánsko Německo Itálie Norsko Švýcarsko USA Japonsko

-1,0

2000 - 2009

2005 - 2009

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty. Pozn. Velmi malé státy EU nebyly z důvodu přehlednosti do grafu zařazeny.

Ze srovnání v rámci EU (viz graf 1) a s dalšími vybranými státy vyplývá, že průměrné tempo růstu reálného HDP ČR bylo v posledním desetiletí zhruba dvakrát vyšší než průměrný růst celé EU27 a


12

Analýza věcných priorit a potřeb oblastí v působnosti MPO v programovacím období 2014+ 1

dokonce třikrát vyšší než růst v Německu, s jehož vývojem je ekonomika ČR silně provázaná . Podíváme-li se pouze na poslední pětileté období (2005 – 2009), dosáhly vyššího růstu než ČR pouze Slovensko, Polsko, Rumunsko a Bulharsko. Bez zajímavosti není ani to, že v souvislosti s probíhající ekonomickou recesí zaznamenala ČR v roce 2009 (s výjimkou Polska) nejnižší pokles reálného HDP mezi novými členskými státy z post – socialistické části Evropy. To naznačuje, že přes vysokou závislost českého podnikového sektoru na nadnárodních firmách a tím rozhodování a řízení ze zahraničí (podrobněji níže) je ekonomika ČR v současnosti relativně méně citlivá na změny vnějšího prostředí než srovnatelné tranzitivní evropské ekonomiky. Graf 2: Srovnání konvergence ČR a vybraných států k průměru (HDP na ob.) EU27 140,0 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Česko

Maďarsko

Polsko

Rakousko

Slovensko

Slovinsko

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty. Pozn. Velmi malé státy EU nebyly do grafu zařazeny.

Graf 2 dokládá, že významně rychlejší růst reálného HDP ve srovnání s většinou zavedených tržních ekonomik vedl v posledním desetiletí k podstatnému přiblížení ČR k průměrné evropské úrovni dosaženého HDP na obyvatele (měřeno paritou kupní síly). Zatímco v roce 2000 činila dosažená úroveň ČR pouze 68,1 % hodnoty za celou EU27, tak v roce 2009 ČR dosáhla již na 80,5 % uvedené srovnávací hladiny. Přitom mezi lety 1996 – 2000, kdy se naplno projevily důsledky některých (patrně nevyhnutelných) problémů zvolené cesty přechodu k tržní ekonomice, dočasně došlo ke vzdálení ČR od srovnávací hladiny EU27. V tomto kontextu lze období od roku 2000 hodnotit jako velmi úspěšné. Graf 3: Hrubý domácí produkt na obyvatele v PPS v roce 2009 (EU27 = 100) 160,0 120,0 80,0 40,0 Japonsko

USA

Bulharsko

Rumunsko

Litva

Lotyšsko

Polsko

Estonsko

Maďarsko

Slovensko

Česko

Portugalsko

Slovinsko

Řecko

Itálie

Francie

Španělsko

Finsko

Belgie

Německo

UK

Dánsko

Švédsko

Rakousko

Nizozemsko

Irsko

0,0

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty.

Ve srovnání s novými členskými státy EU z post – socialistické části Evropy tak ČR v současnosti dosahuje druhou nejvyšší úroveň HDP na obyvatele (viz graf 3). V roce 2007 přitom dle tohoto

1

Hospodářská výkonnost Německa byla ve sledovaném období silně ovlivněna relativně slabou výkonností většiny regionů, jež byly dříve součástí NDR.


13


indikátoru překonalo první ze států EU15 (Portugalsko). To potvrzuje dlouhodobější konvergenční trend v případě ČR. V této souvislosti lze hovořit o postupné proměně mapy zaostávajících zemí EU. Výhledově lze očekávat podstatně vyšší růst relativně rozvinutých nových členských států (ČR, Slovinsko, Polsko, Estonsko) ve srovnání s nepříliš konkurenceschopnými jižními státy EU15. Tento trend bude ovlivňovat strategické nastavení PHSS a tím také budoucí zdroje dostupné pro ČR, včetně formy jejich využití. Důsledky pro veřejné intervence Silný trend konvergence ČR k průměru EU27 z hlediska HDP na obyvatele (PPS) zvyšuje pravděpodobnost, že některé regiony nebudou spadat mezi oblasti stávajícího cíle Konvergence, i když se bude jednat o malý počet regionů, protože růst je tažen hlavně Prahou a středními Čechami (viz kapitola Regionální analýza). Úspěšná konvergence však pravděpodobně povede k tomu, že ČR bude mít ztížené vyjednávání, pokud bude chtít získat stejné prostředky z kohezní politiky, jako dosud. V důsledku toho lze očekávat, že (i) prostředky pro realizaci veřejných intervencí v rámci kohezní politiky budou nižší, což bude mít dopad i na velikost OP v gesci MPO a na rozsah a charakter jeho podpory, (ii) vyjednávání o zaměření intervencí (obsahu priorit a nástrojích podpory) bude obtížnější a náročnější na věcné argumenty. II.2

Zdroje růstové výkonnosti

Na straně nabídky byl klíčovým faktorem hospodářské výkonnosti ve sledovaném období růst souhrnné produktivity (viz graf 4). Příspěvek růstu souhrnné produktivity k růstu reálného HDP činil v období 2000 – 2008 v průměru 73,8 %. Jaké jsou příčiny uvedeného růstu produktivity hospodářství na území ČR? Až do propuknutí současné ekonomické recese souhrnná produktivita faktorů setrvale rostla od roku 1999. To bylo v zásadě období, v jehož první polovině došlo k masivnímu přílivu přímých zahraničních investic. Následně byly vybudované kapacity intenzivně využity při růstu globální poptávky, což se promítlo do vysoké hospodářské výkonnosti ČR po roce 2004. Na to, že příliv PZI byl rozhodujícím faktorem růstu souhrnné produktivity, ukazovaly různé průběžné studie (např. ČSÚ). Ty prezentovaly velký rozdíl v produktivitě a exportní výkonnosti mezi segmenty zahraničních firem a firem bez účasti zahraničního kapitálu. Graf 4: Vývoj příspěvků faktorů růstu HDP ČR v období 1996 - 2008 8 6 4 2 0 -2 1996

1997

1998

1999

Zaměstnanost

2000

2001

Kapitál

2002

2003

2004

2005

Souhrnná produktivita faktorů

2006

2007

2008

Reálný HDP

Zdroj: Národní účty - ČSÚ. Pozn. Za rok 2009 nejsou pro výpočet k dispozici všechna potřebná data.

Graf 4 ukazuje, že od roku 2004 roste i celkový počet pracovních míst v ekonomice (zaměstnanost). Příspěvek zaměstnanosti k růstu HDP má cyklický charakter, ve srovnání s významem produktivity je v delším období minimální. Přesto lze při pohledu na vývoj v období do roku 2003 konstatovat, že silné období růstu po roce 2004 se projevilo ve významném růstu celkového počtu pracovních míst


14


v ČR. Rokem 2004 tak (alespoň dočasně) skončilo období růstu bez tvorby pracovních míst. To naznačuje ukončení zásadní vlny restrukturalizace (zejména ve zpracovatelském průmyslu) ekonomiky, která následovala po hlavní fázi institucionálních změn souvisejících s přechodem na tržní ekonomiku. Setrvale rostoucí objem kapitálu vytváří silné předpoklady pro další růst. Zdroje růstu z hlediska jednotlivých výdajových položek (strana poptávky) prezentuje graf 5. V souvislosti s masivním přílivem PZI do exportně orientovaných průmyslových aktivit je základním trendem postupná proměna ČR z dovozní na vývozní ekonomiku. Od roku 2005 tak ČR dosahuje aktivní bilance zahraničního obchodu. Pokračující silný růst vývozu ukazuje, že zahraniční poptávka představuje zásadní zdroj růstové výkonnosti ČR. Pozitivem je v období 2000 – 2007 vysoký příspěvek investic k růstu HDP. To vytváří předpoklad dalšího silného růstu po odeznění recese, zejména růst investic v 2006 a 2007. Otázkou však je charakter investic v tomto období a to zejména těch přímých ze zahraničí. Poměrně stabilní příspěvek k růstu HDP vykazuje domácí spotřeba. V krizovém roce 2009 je vidět její pokles a změna struktury ve prospěch vládních výdajů. Celkově tak lze shrnout, že struktura hospodářského růstu v období 2000 – 2008 je vyvážená a vytváří předpoklady stabilního makroekonomického vývoje v dalších letech. Graf 5: Vývoj struktury růstu HDP (příspěvky výdajových složek v p.b. – stálé ceny 2000) 8 6 4 2 0 -2 -4 -6

1996

1997

1998

1999

2000

Spotřeba domácností

2001

2002

Investice

2003

2004

Spotřeba vlády

2005

2006 Čistý vývoz

2007

2008

2009

změna HDP

Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty.

II.3

Makroekonomická stabilita

Hospodářskou výkonnost nelze hodnotit izolovaně od vývoje dalších makroekonomických veličin. V krátkém i středním období totiž jednotlivé země mohou dosahovat velmi vysoké hospodářské výkonnosti i při existenci závažných nerovnováh. Ty mohou posléze destabilizovat celkový hospodářský vývoj země na několik let (někdy i desetiletí) dopředu. Provedené analýzy ukazují, že vysokou růstovou výkonnost ČR, zejména ve druhé polovině hodnoceného období, neprovázela závažnější makroekonomická nerovnováha. Pokud jde o vnitřní podmínky, graf 6 dokládá stabilní vývoj cenové hladiny v průběhu posledního desetiletí. Mírné tempo růstu domácí cenové hladiny osciluje kolem tempa růstu cenové hladiny Německa, které představuje hlavní základnu stability v rámci evropské ekonomiky. Riziko deflace v první polovině sledovaného období bylo zažehnáno a následující silný hospodářský růst byl provázen mírným růstem cen prakticky shodným s vývojem v Německu, kam směřuje rozhodující objem exportu z ČR. Jednorázově vyšší tempo růstu cen v roce 2008 bylo vyvoláno kombinací daňových změn a počínajícího přehřátí domácího trhu práce. Následný vývoj však ukazuje, že nastavení monetární politiky vede k udržení cenové stability. Potenciálním rizikem se naopak stává v souvislosti s probíhající recesí deflace. Cenová stabilita tak představuje významnou silnou stránku


15


ČR v rámci rostoucí intenzity globální soutěže o soukromé investice. Svým dílem tak přispívá mj. k přednímu postavení ČR mezi zeměmi s nejvyšší intenzitou přílivu PZI za poslední desetiletí. Graf 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměrná míra inflace v %)

12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0 2000

2001

2002

2003 Česko

2004

2005

Německo

2006

Polsko

2007

2008

2009

Maďarsko

Zdroj: Eurostat

Vnitřní rovnováha závisí nejen na cenové stabilitě, ale také na stavu veřejných financí. Tato oblast představuje v současnosti hlavní slabou stránku makroekonomického vývoje ČR. Graf 7 ukazuje, že ani v období dosud nejsilnějšího růstu HDP se nepodařilo dosáhnout vyrovnaného stavu veřejných financí. V obdobích hospodářského zpomalení (2001 – 2003) či recese (2009) jsou pak generovány poměrně vysoké deficity, které překračují úroveň 5 % HDP, což je dlouhodobě neudržitelná hranice. Důsledkem je rychlé tempo růstu státního i (komplexněji pojatého) vládního dluhu. To vede ke kontinuálnímu meziročnímu růstu objemu veřejných prostředků potřebných pro splácení veřejného dluhu. V podmínkách (i) setrvale deficitního stavu veřejných financí a (ii) výhledu na rychlé tempo stárnutí obyvatelstva s příslušnými dopady na financování systémů důchodů a zdravotnictví to představuje potenciál pro ohrožení dosavadní makroekonomické stability. Z hlediska podmínek pro socioekonomický rozvoj ČR je důsledkem další pokles již tak relativně omezené investiční akceschopnosti vládního sektoru, v případě PHSS to znesnadňuje hledání zdrojů na národní spolufinancování.

8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0

40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2000

2001

2002

vládní deficit/HDP

2003

2004

2005

2006

dluh sektoru vlády/HDP

2007

2008

vládní dluh/HDP (%)

vládní deficit/HDP (%)

Graf 7: Vývoj deficitu a kumulativního salda veřejných financí

2009

státní dluh

Zdroj: ČSÚ. Pozn. Státní dluh se vztahuje pouze ke státnímu rozpočtu ČR. Vládní deficit a dluh zahrnuje celý sektor vládních institucí (tzn. včetně územních samospráv, mimorozpočtových fondů ad.).


16


Důsledky pro veřejné intervence Omezená investiční akceschopnost veřejných rozpočtů spolu s očekávatelnou snahou o snižování veřejných deficitů bude snižovat dostupnost finančních prostředků pro veřejné intervence do ekonomiky, včetně podpory podnikání. Je proto pravděpodobné, že (i) intervence budou muset být cílenější, bude se více zvažovat jejich efektivnost (efficiency, tedy dosažené/předpokládané výsledky ve vztahu k vynaloženým prostředkům), a že (ii) bude potřebné hledat takové nástroje, které budou stimulovat či přímo vyžadovat zapojení soukromých zdrojů jiných než jen podpořených firem. I v souvislosti s tlakem Komise na podporu podnikání formou sofistikovaných služeb tak bude nutné více využívat kombinace veřejných a soukromých zdrojů využitím finančních nástrojů, např. v případě nástrojů pro podporu inovačního podnikání – (pre)seed fondy či fondy rizikového kapitálu. Při hodnocení rozsahu veřejného dluhu ČR bývá často zdůrazňováno, že ve srovnání s řadou zavedených tržních ekonomik je dluh ČR podstatně nižší. Hodnoty z tabulky 1 níže to potvrzují, průměrný veřejný dluh EU27 činil v roce 2009 73,6 % HDP, což je více než dvounásobná úroveň ve srovnání s ČR. Nicméně je třeba zdůraznit, že mezi státy existují velké rozdíly z hlediska rizik spojených s udržením hospodářské výkonnosti a tím důvěryhodnosti mezi investory, že vytvořené dluhy budou také řádně splaceny. Příklad Maďarska tato rizika názorně ukazuje. Přes srovnatelnou úroveň i tempo růstu dluhu s Německem vedla ztráta důvěry investorů v případě Maďarska k závažným hospodářským problémům. Zavedené tržní ekonomiky, natož takové jako Itálie (116 % HDP) či Belgie (97 % HDP), tedy rozhodně nejsou adekvátní srovnávací úrovní pro ČR. V tomto kontextu tak velmi vysoké tempo růstu veřejného dluhu (viz tabulka) představuje ve středním a delším období skutečné nebezpečí pro udržitelnost úspěšného makroekonomického vývoje ČR v posledním desetiletí. Tabulka 1: Vládní dluh jako podíl HDP – srovnání ČR s vybranými státy EU 2000 2009 index 09/00 ČR 18,5 35,4 1,91 Maďarsko 55,0 78,3 1,42 Německo 59,7 73,2 1,23 Polsko 36,8 51,0 1,39 Rakousko 66,5 66,5 1,00 Slovensko 50,3 35,7 0,71 Švédsko 53,6 42,3 0,79 EU27 61,9 73,6 1,19 Zdroj: Eurostat

Při posuzování charakteru rizik spojených s velmi vysokým tempem růstu veřejného zadlužení ČR je třeba zohlednit také vysokou míru závislosti ekonomiky na podnikatelských rozhodnutích realizovaných v zahraničí. Úspěšný vývoj po roce 2000 je totiž z velké části důsledkem silné vlny rozhodnutí mnoha zahraničních firem o umístění části svých aktivit na území ČR. Součástí této vlny bylo poměrně rozsáhlé budování nových produkčních kapacit. Po přiblížení bodu nasycení patrného zejména v roce 2007, kdy firmy jen velmi obtížně hledaly nové zaměstnance, již nelze obdobnou vlnu očekávat. Na rozdíl od Německa, Rakouska a dalších zavedených tržních ekonomik tak budoucí zdroje na zaplacení veřejného dluhu ČR velmi silně závisí na tom, jak bude ČR nadále atraktivní pro podnikání zahraničních firem a to zejména těch, které zde již působí. Projevy případných makroekonomických nerovnováh mohou být podstatně zesíleny (či dokonce spuštěny) vlnou rozhodnutí o přesunu či delegování aktivit realizovaných na území ČR do zemí s příznivější kombinací podmínek.


17


Důsledky pro veřejné intervence Vysoká míra závislosti splatitelnosti stávajícího i budoucího veřejného dluhu na budoucí atraktivitě ČR pro podnikání zahraničních firem ukazuje na základní potřebu v podobě „vybudování“ silného endogenního sektoru firem, které by byly schopné zvyšovat své podíly na globálních trzích a jejichž původ a hlavní zdroje konkurenční výhody by byly úzce spjaty s místním prostředím. Nejedná se nutně o omezení významu NNS v české ekonomice, ale o posílení českých firem, aby se samy mohly stát (byť malými) NNS, investujícími v zahraničí.

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

15,0 saldo v % HDP

12,0 9,0 6,0 3,0 0,0 -3,0 -6,0 2000

2001 Běžný účet

2002

2003

2004

Finanční účet

2005

2006 CZK / EUR

2007

2008

CZK

Graf 8: Vývoj základních charakteristik vnější rovnováhy ČR 2000 - 2009

2009

CZK / USD

Zdroj: Statistika platební bilance ČNB, Národní účty a měnové ukazatele ČSÚ, vlastní výpočty

Za základní ukazatel vnější rovnováhy je považována vyrovnanost běžného účtu platební bilance. 2 Graf 8 ukazuje, že zpočátku sledovaného období se deficit běžného účtu výrazně prohluboval , nicméně v období 2003–2009 dochází k trendovému poklesu záporného salda běžného účtu směrem k jeho vyrovnanému stavu. To odpovídá postupně se zvyšující vnější stabilitě ekonomiky ČR, přičemž hlavní příčinou byl zásadní obrat ve vývoji obchodní bilance (viz kapitola II.5 níže). Po celé sledované období je základním rysem vnější rovnováhy financování deficitu běžného účtu silným přílivem zahraničního kapitálu. Zásadní pro dlouhodobější udržitelnost tohoto stavu bylo to, že dominantní zdroj financování schodku běžného účtu tvořily až do roku 2007 přímé zahraniční investice (viz příloha 3), tzn. takové investice, u nichž nedojde k náhlému masovému odlivu, který by mohl silně poškodit celé hospodářství jako se tomu stalo např. v Řecku či Maďarsku. Stávající saldo běžného účtu na úrovni cca. 1 % HDP, tak nepředstavuje ohrožení vnější stability ekonomiky země. Setrvalý převis kladného salda finančního účtu (v důsledku přílivu zahraničního kapitálu) nad záporným saldem běžného účtu přispívá k dlouhodobému zhodnocování české koruny (viz graf 8). To vytváří tlak na produktivitu a kvalitativní změny na podnikové úrovni v důsledku negativních dopadů posilující měny na cenovou konkurenceschopnost výstupů hospodářských aktivit realizovaných na území ČR. Stejně tak to spolu s růstem cen práce, energií a služeb vede k postupné ztrátě mezinárodní atraktivity ČR pro lokalizaci hospodářských aktivit, jejichž konkurenceschopnost závisí zejména na cenách a kvantitě vstupů. Dosavadní trend vývoje zahraničního obchodu však ukazuje, že tento tlak se ekonomice zatím dařilo zvládat, neboť objem exportu rostl navzdory trendovému posilování domácí měny. Potenciální problémy však pramení z toho, že proměna ČR z importní v exportní zemi byla tažena zejména lokalizací výrobních a montážních aktivit nadnárodních firem ve zpracovatelském průmyslu na území ČR a v mnohem menší míře růstem exportní výkonnosti původem místních firem.

Vůbec nejvyšší deficit běžného účtu platební bilance od zahájení přechodu k tržní ekonomice ČR vykázala v roce 1996 (-6,6 % HDP).

2


18


% HDP

Graf 9: Vývoj struktury salda běžného účtu platební bilance 6,0 4,5 3,0 1,5 0,0 -1,5 -3,0 -4,5 -6,0 -7,5 -9,0 2000

2001

2002

obchodní bilance

2003 bilance služeb

2004

2005

bilance výnosů

2006

2007

2008

běžné převody

2009

saldo běžného účtu


Význam zahraničních firem pro ekonomiku ČR a také posun ve fázích jejich dopadu na hospodářství země ukazuje graf 9. Nejvyšší intenzita přílivu PZI byla zaznamenána mezi lety 1997 – 2004. Po spuštění vybudovaných (či modernizací převzatých) kapacit postupně došlo k již zmíněné proměně obchodní bilance. Po této fázi však postupně dochází také k významnému růstu schodku bilance výnosů. Ta obsahuje toky kapitálu spojené s investováním. Hlavní položkou přispívající k růstu schodku bilance výnosů a tím i celého běžného účtu jsou dividendy odváděné součástmi NNS na území ČR jejich vlastníkům v zahraničí. Na ukončení hlavní fáze budování produkčních kapacit NNS na území ČR ukazuje mj. postupná změna nakládání s vytvořeným ziskem ve směru růstu podílu dividend na úkor reinvestovaného zisku. Úroveň reinvestovaného zisku zůstává ještě relativně vysoká, nicméně její významný pokles je velmi pravděpodobný. To, že příliv zahraničních investic do ČR doznává významných kvantitativních i strukturálních změn, dokládá i vývoj investiční pozice ČR vůči zahraničí. Tabulka 2 ukazuje, že tempo prohlubování celkového salda investiční pozice ČR se ve srovnání s obdobím 1995 – 2005 výrazně zpomalilo. V souvislosti s tím došlo i k ukončení růstu podílu PZI na struktuře zahraničních investic v ČR. Ten mezi lety 2007 a 2009 dokonce mírně poklesl. V kontextu nedostatku lidí na trhu práce, jenž vrcholil v roce 2007, uvedený vývoj investiční pozice naznačuje značnou míru nasycenosti ČR přímými zahraničními investicemi, přinejmenším z kvantitativního hlediska. To nutně neznamená, že ČR již nemůže získat významný objem nových PZI. Znamená to však, že nelze očekávat další zásadní růst celkového objemu kapacit NNS na území ČR a tím čistě kvantitativního příspěvku PZI k růstu HDP. V souvislosti s růstem cen vstupů (práce, energií, služeb 3 ad.) lze naopak očekávat růst objemu kapacit NNS, které budou přesouvány mimo ČR. Důsledky pro veřejné intervence Strategie budování „národních šampiónů“ schopných zvyšovat svůj podíl na globálních trzích nemůže v krátkém a středním období přinést dostatek kvalitních pracovních míst. A i v případě úspěchu bude po dlouhou dobu význam národních NNS pro českou ekonomiku malý. Proto by mělo být druhým základním cílem ČR udržení a rozvoj vysoce atraktivních podmínek pro rozšíření stávajících či umístění nových produkčních kapacit NNS. Důraz by přitom měl být kladen na takové aktivity, které vyžadují co možná nejvyšší kvalifikace, aplikace nových znalostí, kreativitu a další vstupy, jejichž

Fakticky bude místo fyzického přesunu existujících místních kapacit docházet k útlumu aktivit v ČR a naopak jejich rozvoji v jiných (nákladově příhodnějších) zemích.

3


19


globální dostupnost je dosud relativně omezená. Základní výhoda ČR pro naplnění tohoto druhého pilíře spočívá v blízkosti hlavním evropským trhům, zejména Německu, odkud lze nemalou část tohoto typu investic získat. Tabulka 2: Vývoj a struktura investiční pozice ČR v období 1995 – 2009 (mld. Kč / %) 1995 2000 2005 2006 2007 2008 aktiva, v tom v %: 782 1 448 1 875 1 888 2 119 2 375 přímé investice v zahraničí 1,2 1,9 4,7 5,5 7,3 10,2 portfoliové investice 2,6 12,5 24,9 28,2 29,2 21,3 finanční deriváty x 0,4 2,3 2,8 3,3 6,7 ostatní investice 48,6 50,9 29,3 28,7 30,4 31,7 pasiva, v tom v %: 723 1 640 2 711 2 969 3 534 3 898 přímé investice v ČR 27,0 49,9 55,0 56,1 57,5 56,2 portfoliové investice 17,3 10,0 16,2 16,4 15,7 13,0 finanční deriváty x 0,3 1,2 1,2 1,5 4,1 ostatní investice 55,7 39,7 27,6 26,2 25,2 26,7 saldo investiční pozice 59 -192 -835 -1 081 -1 415 -1 523

2009 2 357 11,2 20,9 5,0 30,5 3 966 56,5 16,5 2,9 24,2 -1 609

Zdroj: ČNB

II.4

Trh práce

V průběhu sledovaného období došlo k obrácení základního trendu na trhu práce v ČR. V roce 2004 došlo poprvé od roku 1997 k růstu celkové zaměstnanosti. Tempo zvyšování zaměstnanosti se v dalších letech zvyšovalo a růst celkového počtu obsazených pracovních míst představoval významný zdroj silného růstu domácí poptávky a HDP. Navzdory tomuto vývoji nedošlo k podstatnější změně v míře ekonomické aktivity a míře zaměstnanosti. Dlouhodobý trend mírného poklesu míry ekonomické aktivity se zastavil. Při vědomí vývoje demografické situace lze v delším období dokonce očekávat růst míry ekonomické aktivity jako důsledek snižování podílu obyvatelstva v produktivním věku na celkové populaci. Při pokračování stávajících demografických trendů, tak lze v delším období očekávat postupně zesilující negativní příspěvek zaměstnanosti k růstu HDP. Důsledky pro veřejné intervence S růstem významu špičkových lidí jako klíčového zdroje úspěchu firem se zvyšuje potřeba propojení hospodářské a imigrační politiky. Zejména roste potřeba rozvoje nástrojů selektivní imigrace zaměřené na (i) špičkové kreativní lidi pro veřejný i podnikový výzkum a vývoj, (ii) kvalifikované lidi pro průmysl a kreativní služby, (iii) vysoce motivované podnikavé lidi, kteří mají zájem si ČR zvolit za místo nejen pro život, ale zejména podnikání. Přesto není pravděpodobné, že by migrace mohla zásadně snížit vliv dopadů demografického stárnutí. To generuje otázku, zda-li je ČR schopna zachovat růst HDP při poklesu celkové zaměstnanosti. Bude při stávající závislosti na zahraniční podnikavosti schopné zvyšovat produktivitu natolik, aby to dostatečně vyvážilo pokles celkové zaměstnanosti? V jakých oborech budou vytvářena pracovní místa pro lidi věkové kategorie 55+? Již dnes přitom řada z nich prakticky nemůže najít uplatnění na trhu práce. Tyto a další otázky inklinují k závěru o nezbytnosti orientace na rozvoj znalostní ekonomiky. Potřeba jejího rozvoje není tedy dána pouze ztrátou nákladově založené konkurenční výhody, ale také základními tendencemi vývoje demografického, resp. společenského systému. Očekávané rychlé tempo demografického stárnutí přitom vytváří podmínky pro rozvoj nových oborů průmyslu a služeb souvisejících se stárnutím. Míra zaměstnanosti (65,4 % v roce 2009) i míra ekonomické aktivity (70,1 % v roce 2009) odpovídají hodnotám celé EU27. Graf 10 zároveň dokládá, že ČR patří mezi menšinu členských zemí EU, jimž se nepodařilo od roku 2000 podstatněji zvýšit míru zaměstnanosti. V rámci nových členů EU je vyšší míra participace obyvatelstva na tvorbě HDP pouze ve Slovinsku a na Kypru, nicméně z hlediska Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

20


zvyšování míry zaměstnanosti ČR zaostává. Ze srovnání se starými členskými státy přitom vyplývá, že prostor pro zvyšování míry zaměstnanosti je poměrně značný. Tento prostor přitom může být využit v reakci na očekávatelný celkový pokles počtu lidí v produktivním věku. Graf 10: Míra zaměstnanosti – srovnání ČR a zemí EU 13 BG

12 11

změna míry zaměst. v p.b. (2009 a 2000)

10 9 8 7 6 5 4

IT

3

GR

PL ES SK

LV

EE

2 1

FR

BE

LT

MT

DE

SI

CY

FI

CZ

0 HU

-1

NL

AT

LU EU27

-2

DK

SE

GB PT

-3

IE

-4

RO

-5 54

56

58

60

62

64

66

68

70

72

74

76

78

míra zaměstnosti v % (2009)

Zdroj: Eurostat (hodnoty a názvy zemí viz příloha 6)

Graf 11: Míra nezaměstnanosti – srovnání ČR a zemí EU 8

IE ES

změna míry nezaměstnanosti v p.b. (2009 a 2000)

6

PT

4

HU

LU 2

DK

AT NL

0

MT

CY

BE DE

SI -2

GB

RO CZ

LV

SE FR

EE

EU27 FI

GR

IT

LT

-4 -6 SK PL

-8 BG

-10 3

5

7

9

11

13

15

17

19

míra nezaměstnosti v % (2009)

Zdroj: Prostat (hodnoty a názvy zemí viz příloha 7)

Jak před současnou recesí, tak nyní je míra nezaměstnanosti v ČR (6,7 % v roce 2009) podstatně nižší než činí průměr EU (8,9 % v roce 2009). Nižší míru nezaměstnanosti dosahují pouze čtyři staré


21


(Rakousko, Nizozemsko, Dánsko a Lucembursko) a dvě nové (Slovinsko a Kypr) členské země – viz graf 11. Přes současný nárůst nezaměstnanosti se díky silnému hospodářskému růstu mezi lety 2004 – 2008 podařilo razantně snížit míru nezaměstnanosti ČR. V roce 2007 vykazoval místní trh práce dokonce znaky přehřátí a firmy nebyly schopny získat potřebné nové pracovníky. To vedlo k podstatnému rozvoji zaměstnávání cizinců na území ČR. V kontextu úzké provázanosti hospodářského vývoje s Německem a celkové konvergenci ekonomické výkonnosti k průměru EU to lze považovat pouze za první intenzivnější vlnu pracovní migrace do ČR. V delším období přitom tento proces bude s vysokou pravděpodobností zesilovat a bude generovat nároky nejen na imigrační, ale i hospodářskou politiku, aby ČR z tohoto s globalizací souvisejícího trendu více získala než ztratila. II.5

Zahraniční obchod

V oblasti zahraničního obchodu prošla ČR ve sledovaném období zásadní změnou. Zatímco ještě v roce 1996 dosahoval deficit obchodní bilance 9,2 % HDP, během pouhých deseti let se obchodní bilance dostala do přebytku (viz graf 12). Pozitivně lze hodnotit také to, že přes poměrně vysoký pokles objemu vývozu v souvislosti s probíhající recesí se přebytek obchodní bilance nadále zvýšil. To potvrzuje vysokou závislost dovozu na vývozu. Zároveň to naznačuje, že v rámci výrobních a montážních aktivit NNS ve zpracovatelském průmyslu na území ČR jsou významně zastoupeny i relativně složitější komponenty a finální produkty, zatímco významná část jednoduchých dílů se dováží. Svou roli na zvýšení přebytku obchodní bilance v roce 2009 však také mohlo sehrát uvedení některých nově vybudovaných kapacit NNS do ostrého provozu. Graf 12: Vývoj zahraničního obchodu ČR, 2000-2009

6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0 -4,0 -6,0 -8,0 -10,0

30,0 20,0 10,0 0,0 -10,0 -20,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Bilance ZO (saldo/HDP v %)

Meziroční dynamika vývozu v %

Zdroj: ČSÚ – Zahraniční obchod

Na postupný posun ČR od jednoduchých ke složitějším komponentům a dílčím celkům (modulům) jako základní dlouhodobý trend ve zpracovatelském průmyslu na území ČR upozorňuje také většina 4 ředitelů navštívených firem včetně firem ve službách, na které má tento trend významný dopad. Oslovení ředitelé zdůrazňují, že cílený posun k produkci sofistikovanějších komponent a celků vnímají jako jedinou možnou strategii rozvoje svých firem. V kontextu vývoje místních cen vstupů, dlouhodobého výrazného posilování koruny a dynamiky využívání nákladové výhody rozvíjejících se ekonomik ze strany NNS se podle jejich názoru bude prostor pro standardizovanou produkci jednoduchých dílů neustále zužovat (Berman Group, 2010, 2009, 2008). Rozsah a časování

4

V období 2008 – 2010 Berman Group provedla 350 hloubkových rozhovorů s řediteli jak předních velkých, tak dynamicky rostoucích malých a středních firem z různých oborů a regionů ČR. Rozhovory byly zaměřeny na strategické výzvy a rizika pro konkurenceschopnost firem, včetně klíčových faktorů rozvoje vlastní konkurenční výhody a silných a slabých stránek místního i národního podnikatelského prostředí. Tento unikátní soubor kvalitativních informací představuje velmi cenný zdroj pro hodnocení a interpretaci výsledků kvantitativních analýz založených na agregovaných statistických datech.


22


uvedeného trendu však bude jistě oborově značně odlišný. Tyto trendy se budou v následujících letech přímo promítat do kvantitativního i strukturálního vývoje obchodní bilance ČR. V důsledku silného růstu vývozu od poloviny 90. let minulého století se ČR postupně dostala mezi země s nejvyšší vnější otevřeností v rámci EU (viz graf 13). Podíl vývozu na HDP v roce 2009 dosáhl 69,1 %, přičemž před probíhající recesí tento ukazatel dosáhl na 80,1 % (2007). Míra vnější otevřenosti se v posledním desetiletí dále zvýšila, k čemuž došlo i ve většině dalších nových členských zemí EU. Ze starých členských zemí EU došlo ke zvýšení podílu exportu na HDP ve sledovaném období pouze v Německu, Rakousku a Švédsku. Graf 13: Vnější otevřenost zemí EU (vývoz / HDP v %) 100,0 2000

2009

80,0 60,0 40,0 20,0

Řecko

Francie

Španělsko

Itálie

UK

Portugalsko

Rumunsko

Finsko

Polsko

Německo

Lotyšsko

Dánsko

Švédsko

Bulharsko

Rakousko

Litva

Slovinsko

Česko

Nizozemsko

Slovensko

Estonsko

Belgie

Maďarsko

Irsko

0,0

Zdroj: Eurostat

Výrazné zvýšení podílu exportu na HDP v případě Německa má pro ČR velký význam. Zpracovatelský průmysl obou zemí je totiž velmi silně propojen. Do Německa směřuje téměř třetina vývozu ČR, přičemž velká část představuje komponenty pro finální produkty exportované do celého světa právě z Německa. Exportní výkonnost Německa (schopnost německých firem umisťovat své produkty na globálních trzích) je proto významným faktorem hospodářského (zejména pak průmyslového) vývoje ČR. Tento model zakázkové výroby komponent a dílčích celků pro zahraniční integrátory (viz box 1) v menší míře platí i pro další země, zejména Rakousko, Nizozemsko a další, které jsou hlavními zdrojovými zeměmi přílivu PZI do ČR. Velmi rozšířen je i model, kdy zejména evropské firmy využívají geografické blízkosti a významně nižších jednotkových nákladů k umístění 5 (alespoň části) vlastních výrobních a montážních aktivit v ČR , zatímco související strategické řízení, obchod a vývoj zůstávají mimo ČR. U obou uvedených modelů závisí exportní výkonnost (firem na území) ČR na aktivitách a rozhodnutích realizovaných v zahraničí. V případě subdodávek na míru integrátora nemají místní firmy dostatečné vazby na trhy finálních zákazníků. Jejich budoucí rozvoj je proto značně závislý na schopnostech a úspěchu zahraničních integrátorů, kteří si u nich nechávají z důvodu nižních nákladů vyrábět komponenty na míru. Tato nepřímá forma závislosti na NNS je v ČR velmi rozšířená, problémem přitom je to, že firmy v tomto postavení mají značně omezený vlastní inovační prostor (viz box 1). V případě druhého modelu je závislost ještě vyšší, neboť se jedná o subjekty přímo řízené ze zahraničí. V kontextu vysokého přílivu PZI (viz II.6) tak velmi rychlá proměna deficitu obchodní bilance v přebytek vyvolává otázku, do jaké míry byl a je růst exportní výkonnosti ČR tažen zahraničními podnikatelskými a obchodními kompetencemi. Pohled na studie porovnávající produktivitu a exportní výkonnost firem pod zahraniční kontrolou s firmami, které nejsou přímou součástí NNS, inklinuje k závěru, že podíl vývozu z území 5

Nebo dalších blízkých zemí, které nabízí významně nižší jednotkové náklady a v nedávné době se staly členy EU.


23


ČR připadající na firmy, jejichž exportní výkonnost závisí na vlastní práci s trhem a zákazníky, je velmi nízký. Box 1: Dezintegrace hodnotových řetězců, export a prostor pro inovace Jedním z hlavních rysů současné globální ekonomiky je vysoký stupeň vertikální dezintegrace systémů produkce. To je důsledkem rostoucí specializace a umožňuje růst produktivity. Na finální produkty tak můžeme pohlížet jako na řetězce vzájemně navazujících sekvencí hospodářských aktivit. Jednotlivé sekvence hospodářských aktivit přitom realizují různé firmy, mnohdy ve zcela odlišných zemích či světadílech. Obecně lze vysledovat, že přidaná hodnota na jednotku práce (produktivita) v průměru roste se znalostní náročností a pozicí dané sekvence aktivit v příslušném hodnotovém řetězci. Příčinou je to, že pozice v hodnotových řetězcích, zejména pak vzdálenost od koncových trhů a zákazníků silně ovlivňuje podmínky firem pro inovace (inovační prostor – viz schéma níže). Schéma vztahu mezi pozicí v (globálních) hodnotových řetězcích a prostoru pro inovace Integrátoři / finální odběratelé

Prostor pro inovace

Znalost koncových trhů Vlastní práce se zákazníky na těchto trzích Udávají směr inovací v celém hodnotovém řetězci

Dodavatelé

Zakázky na míru integrátorům a / nebo dodavatelům výše v hodnotovém řetězci – závislost na jejich práci s trhy a zákazníky (Částečně) přebírají odpovědnost za inovace dílů, ale často pouze plní cizí zadání Uspořádání hodnotových řetězců je oborově velmi odlišné

Pobočky NNS

Prostor pro inovace závisí na: o pozici mateřské firmy v hodnot. řetězci o rozsahu vykonávaných funkcí o míře autonomie rozhodovacích procesů

Tier 2

S rostoucí vzdáleností od… Tier 3 ... koncových trhů se zmenšuje.. Tier 4+ … prostor pro inovace

nízká

vysoká

Pozice v hodnotovém řetězci – vzdálenost od koncových trhů a zákazníků

Čím blíže je daná firma koncovým zákazníkům a čím intenzivněji s nimi může aktivně pracovat, tím větší má prostor pro inovace (viz např. Christensen, 2003). Znalost chování koncových trhů, včetně (vždy omezené) možnosti predikce jejich vývoje, totiž vytváří příležitosti a ovlivňuje efektivitu využití dostupných znalostí a technologií pro úspěšné inovace (viz např. Tidd a kol., 2005). To platí i o technologiích, jež jsou dosud ve fázi invence či vývoje. Firmy, které intenzivně pracují s koncovými trhy (integrátoři), tak jsou nejlépe vybaveny pro udávání hlavních podnikatelských a technologických změn. To neznamená, že na nižších stupních hodnotového řetězce by nebylo možné inovovat, nicméně podmínky pro vlastní inovace včetně poptávky zákazníků po inovacích jsou významně omezeny. Uvedený závěr podporuje také tabulka 3. Zhruba 90 % vývozu z ČR směřuje do vyspělých tržních ekonomik. To na první pohled naznačuje schopnost obsazovat náročné zahraniční trhy. Nicméně naprostá většina vývozu směřuje do omezeného okruhu zemí v rámci EU, v čele s Německem (32,3 %, Slovenskem 9,0 %, Polskem 5,8 %, Francií 5,6 %, Velkou Británií 4,9 % a Itálií 4,4 % v roce 2009). Koncentrace exportu do geograficky blízkých zemí je logická a nejdeme ji u většiny zemí. Nicméně předpokladu o schopnosti místních podniků obsazovat náročné zahraniční trhy příliš neodpovídá zcela odlišná bilance v kategorii ostatní vyspělé tržní ekonomiky (viz tabulka 3). Rozdíl mezi vysoce aktivní bilancí se zeměmi EU a výrazně pasivní bilancí s většinou ostatních vyspělých tržních ekonomik Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

24


podporuje závěr, že vysoce aktivní bilance s většinou zemí EU je důsledkem lokalizace výrobních kapacit zahraničních (zejména evropských) firem do ČR, přičemž schopnost obsazovat náročné zahraniční trhy tkví v aktivitách lokalizovaných v zahraničí. Jinými slovy, velmi vysoká dynamika exportní a tím i růstové výkonnosti ČR, kterou jsme zaznamenali v posledních 15 letech, je z větší části důsledkem atraktivity ČR v rámci globálních vln outsourcingu a offshoringu než projevem rostoucí konkurenceschopnosti firem zakládaných občany ČR. Tabulka 3: Hrubá teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR (mld. Kč) Skupiny zemí vývoz dovoz 2008 2009 2008 2009 celkem 2473,7 2131,3 2406,5 1979,3 v tom: vyspělé tržní ekonomiky 2241,4 1927,7 1817,3 1493,0 v tom: EU 2107,9 1804,7 1611,4 1322,3 ESVO 46,8 45,6 42,0 38,8 ostatní vyspělé tržní ekonomiky 86,6 77,4 163,9 131,9 rozvojové ekonomiky 82,5 92,1 145,4 134,9 evropské tranzitivní ekonomiky 24,4 18,5 8,0 6,0 Společenství nezávislých států 106,3 75,1 213,6 133,7 ostatní 1) 14,3 17,0 217,1 203,8 nespecifikováno 4,8 1,0 5,1 7,9

bilance 2008 2009 67,2 152,0 424,0 434,7 496,6 482,4 4,8 6,9 -77,3 -54,5 -62,8 -42,8 16,4 12,5 -107,2 -58,7 -202,8 -186,8 -0,3 -6,9

Zdroj: ČSÚ. Pozn. 1) Čína, KLDR, Kuba, Laos, Mongolsko, Vietnam.

Podívejme se ještě podrobněji na teritoriální strukturu vývozu. Graf 14 srovnává hlavní vývozní partnery ČR dle objemu vývozu a poměru celkové bilance vzájemného obchodu k jeho obratu. Z grafu vyplývá, že rozhodující objem celkového obratu obchodu připadá na omezený počet evropských zemí, Rusko a USA. S výjimkou Austrálie, JAR, Hongkongu, Brazílie, Indie a Mexika je aktivní bilance výhradně s evropskými zeměmi a v globálním kontextu blízkým Izraelem a Tureckem. Naproti tomu prakticky se všemi vzdálenějšími obchodními partnery, zejména USA, Japonskem, Kanadou a asijskými nově industrializovanými ekonomikami, ČR vykazuje významně pasivní obchodní bilanci. Výše uvedené výjimky se navíc vztahují na země, s nimiž je obrat obchodu velmi malý (zvláště v kontextu jejich velikosti). Toto zjištění opět odpovídá tomu, že vývoj a stav obchodní bilance ČR je mnohem více důsledkem aktivit NNS než důsledkem široce rozvinuté schopnosti původem místních firem obsazovat náročné zahraniční trhy. Při souběžném hodnocení dat zahraničního obchodu a PZI lze dojít k závěru, že v rámci vlny silného přílivu přímých zahraničních investic do zpracovatelského průmyslu NNS na území ČR vybudovaly výrobní a montážní kapacity, jejichž produkce je primárně určená pro evropské a další blízké trhy. To platí nejen o firmách se sídlem v Německu, Nizozemsku a dalších evropských zemích, ale také o firmách sídlících mimo Evropu. Relativně vysoký vývoz do USA v tomto kontextu naznačuje, že se z velké části jedná o export evropských firem, které pouze přesunuly část svých výrobních kapacit do ČR s cílem profitovat z relativně příznivějších nákladových podmínek.


25


Graf 14: Hlavní obchodní partneři v roce 2009 dle objemu exportu a bilance k obratu obchodu 70 HK BA HR BG LV 50 EE GR LT BY 40 AU 30 IL FI 20 ZA IN UA 10 PT SI DK TR MX BR 0

bilance / obrat v % (2009)

60

-10

LU CA

GB

RO SE CH

BE HU

ES

AT

FR

NL IT PL

US

NO

-20 -30

PH KZ

-40

RU

-50 IE

-60

ID

-70

VN AZ

-80

KR

TH

-90 0

JP CN 25 000

50 000 75 000 vývoz v mil. Kč (2009)

100 000

125 000

Legenda: kód AU BE DK FI FR IE IT IL JP ZA CA LU DE NL NO PT AT

Název země Austrálie Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Izrael Japonsko Jihoafrická republika Kanada Lucembursko Německo Nizozemsko Norsko Portugalsko Rakousko

kód GR GB US ES SE CH TR BR CN PH HK IN ID KR MX AE TH

Název země Řecko Spojené království Spojené státy Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Brazílie Čína Filipíny Hongkong Indie Indonésie Korea Mexiko Spojené arabské emiráty Thajsko

kód VN BA BG EE HR LT LV HU PL RO SK SI AZ BY KZ RU UA

Název země Vietnam Bosna a Hercegovina Bulharsko Estonsko Chorvatsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Ázerbájdžán Bělorusko Kazachstán Rusko Ukrajina

Poznámka: modrý kosočtverec - rozvinuté tržní ekonomiky, zelený čtverec - rozvojové země, růžový trojúhelník ostatní evropské země; červený kruh - SNS. Souřadnice TR a DK jsou prakticky totožné.

Zdroj: Eurostat Územní omezení aktivního salda obchodní bilance téměř výhradně na evropské a další geograficky blízké země tak ukazuje, že funkční specializaci ČR v rámci světové ekonomiky lze charakterizovat jako výrobní základnu pro trhy v Evropě a blízkém okolí, přičemž rozsah a charakter využití této základny je řízen ze zahraničí. Endogenní podnikatelský sektor je dosud slabý a jeho rozvoj silně závislý na poptávce ze strany poboček NNS lokalizovaných v samotné ČR a jejím blízkém okolí. Názorně tuto specializaci ČR prezentuje obrázek 1.


26


Obrázek 1: Pozice ČR v rámci globálních produkčních sítí (hodnotových řetězců)

Vysoká přidaná hodnota

Výzkum a vývoj Design Plánování

Nízká přidaná hodnota

Vyšší přidaná hodnota

Zpracování primárních surovin na meziprodukty

Výroba složitějších součástek a polotovarů

Výroba jednoduchých součástek a polotovarů

Výroba a design specifických součástek na míru

Nízká přidaná hodnota

Montáž finálního výrobku ze součástek a polotovarů

Vyšší přidaná hodnota

Služby spojené s umísťování výrobku na trhu

Převládá v ČR Zdroj: EEIP, 2009

Důsledky pro veřejné intervence V rámci podpory rozvoje endogenního podnikatelského sektoru je klíčovým tématem rozvoj netechnických kompetencí souvisejících se získáváním nových trhů (strategické řízení, marketing, inovační management, obchod ad.). Nedostatečná rozvinutost těchto kompetencí je totiž hlavní překážkou zhodnocení jinak relativně rozvinutých technických kompetencí na globálních trzích a jednou z příčin, že české společnosti se obtížně posunují výše v hodnotovém řetězci. Nerozvinutost uvedených netechnických kompetencí je důsledkem v průměru vysoké vzdálenosti endogenního podnikatelského sektoru od koncových trhů a zákazníků (viz box 1). Místní firmy se soustředily mnohem více na rozvoj vlastních technických kompetencí, zatímco pro rozvoj kompetencí souvisejících s prací s trhy a zákazníky neměly mnoho důvodů. Výše uvedené hodnocení funkční specializace ČR ve světové ekonomice a vysoké závislosti na aktivitách zahraničních firem se může jevit jako velmi negativní. Nicméně toto hodnocení je třeba vnímat v globálním kontextu. Negativně může být vnímáno pouze v případě, že ČR srovnáváme s rozvinutými státy s dlouhodobě zavedenou tržní ekonomikou. Při srovnání s ostatními zeměmi ČR nedopadá vůbec špatně. V oblasti zahraničního obchodu to naznačuje pohled na trendy ve zbožové 6 struktuře vývozu, sledované dále . Nejvýznamnější vývozní položkou je třída 7 stroje a dopravní prostředky. V roce 2009 činil její podíl na celkovém vývozu ČR 53,3 %. Graf 15 ukazuje, že v období 1995–2009 došlo k výraznému poklesu podílu třídy 6 polotovary a materiály právě ve prospěch strojů a dopravních prostředků. Podíl ostatních tříd na vývozu ČR se výrazněji nezměnil. Přechod ČR k aktivnímu saldu obchodní bilance byl tedy tažen zejména položkami v rámci třídy 7, kde jsou na rozdíl od třídy 6 (polotovary a materiály) zejména finální produkty a jejich dílčí části. To je v souladu s výše uvedeným závěrem, že v rámci outsourcingu výrobních a montážních aktivit NNS ve zpracovatelském průmyslu lokalizovaných v ČR jsou významně zastoupeny relativně složitější komponenty a finální produkty, zatímco významná část jednoduchých dílů a materiálů se dováží. Vysoká závislost na aktivitách NNS pocházejících s omezeného okruhu zejména rozvinutých tržních ekonomik je atributem většiny států světa (včetně minimálně poloviny členských států OECD). Tento závěr však ukazuje, že přes vysokou závislost na zahraniční podnikavosti jsou pobočky NNS na území ČR v hodnotových řetězcích relativně blízko (globálním) integrátorům a jejich klíčovým dodavatelům, přitom některé mezi ně přímo patří. Z toho vyplývá, že ČR má i významný inovační potenciál (viz box 1 výše), který sice nelze srovnávat 6

Údaje vycházejí z dat ČNB, ČSÚ a z vlastních výpočtů s použitím uvedených dat.


27


s většinou zemí se zavedenou tržní ekonomikou, ale je podstatně vyšší než u většiny rozvíjejících a transformujících se států. Graf 15: Vývoj struktury exportu ČR – hodnotové ukazatele 100% 80% 60% 40% 20% 0% 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0 potraviny a živá zvířata 3 minerální paliva, maziva 6 polotovary a materiály 9 komodity nezatříděné

1 nápoje a tabák 4 živočišné a rostlinné oleje 7 stroje a dopravní prostředky

2 suroviny nepoživatelné 5 chemické výrobky 8 průmyslové spotřební zboží

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Podíl třídy 7 stroje a dopravní prostředky na celkovém vývozu ČR až do roku 2007 (54,2 %) rostl. V průběhu stávající recese se mírně snížil, což může být dopad právě jen probíhající recese. Přesto v delším období lze sledovat postupné snižování růstové dynamiky vývozu v rámci třídy 7 stroje a dopravní prostředky. Zatímco v období 1995–2000 byl růst vývozu v třídě 7 výrazně vyšší než ve všech ostatních třídách, tak v období 2000–2005 tomu tak již nebylo a v období po roce 2005 třída 7 vykázala dokonce až šestý nejvyšší růst exportu z celkem 10 sledovaných tříd na úrovni SITC 1 (viz tabulka 4). Otázkou je, zda-li je uvedený trend důsledkem nasycenosti ČR zahraničními investicemi či se jedná o příznak dlouhodobějších problémů nosných exportních odvětví. Naopak zvyšující se dynamika růstu exportu v dalších třídách (zejména 8 průmyslové spotřební zboží a 5 chemické výrobky) naznačuje, že dochází k růstu diverzifikace hlavních hnacích oborů průmyslu ČR. Podrobněji je toto téma rozvedeno v kapitole věnované výsledkům odvětvových analýz. Tabulka 4: Vývoj růstu vývozu ČR dle tříd SITC 1 – hodnotové ukazatele SITC 1 1995 - 2000 2000 - 2005 2005 - 2009 index ČR = 100 index ČR = 100 index ČR = 100 0 potraviny a živá zvířata 1,19 73,7 1,85 120,8 1,25 109,3 1 nápoje a tabák 1,82 72,3 1,26 82,5 1,55 135,6 2 suroviny nepoživatelné 1,34 73,4 1,19 83,2 1,20 105,0 3 minerální paliva, maziva 1,40 68,3 1,68 102,3 1,35 118,2 4 živočišné a rostlinné oleje 1,42 64,8 1,40 83,7 1,47 129,2 5 chemické výrobky 1,51 78,9 1,49 98,9 1,13 99,3 6 polotovary a materiály 1,56 89,2 1,43 89,4 0,93 81,7 7 stroje a dopravní prostředky 2,91 135,8 1,90 107,7 1,20 105,0 8 průmyslové spotřební zboží 1,96 83,8 1,53 94,7 1,16 102,1 9 komodity nezatříděné 1,85 70,3 0,53 28,8 3,82 335,0 ČR - celkem 1,98 100,0 1,67 100,0 1,14 100,0 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Podrobnější pohled na třídu 7 ukazuje, že rozhodující přírůstek vývozu připadá na třídy 78 Silniční vozidla, 76 Zařízení pro telekomunikace a pro záznam a reprodukci zvuku a 75 Kancelářské stroje a zařízení k automat. zpracování dat. S výjimkou Škody auto se tak jedná z významné části o produkci velkých výrobních a montážních podniků NNS s relativně nižší rozhodovací autonomií a velmi nízkým


28


podílem znalostně náročných aktivit souvisejících jak se strategickým řízením a obchodem, tak technickým vývojem nových produktů. To naznačuje, že je dlouhodobý trend snižování tempa růstu exportu v rámci třídy 7 výsledkem výše uvedené nasycenosti ČR zahraničními investicemi do výrobních kapacit ve zpracovatelském průmyslu. Růst exportní výkonnosti v třídě 7 byl totiž výrazně tažen právě budováním či rozšiřováním místních kapacit NNS. Výzvou se proto postupně stává růst (udržení) exportní výkonnosti ČR při poklesu intenzity budování nových výrobních kapacit zahraničních firem na území ČR. Graf 16 zobrazuje vývoj obchodní bilance jednotlivých tříd SITC 1 relativizované k obratu obchodu. Třída 7 Stroje a dopravní prostředky i přes snížení dynamiky růstu vývozu zvyšuje svůj příspěvek k celkově aktivnímu saldu obchodní bilance ČR. Zároveň je vidět, že v posledních pěti letech dochází k postupnému, byť mírnému, zlepšování obchodní bilance ve všech třídách SITC 1 s výjimkou tříd 0 Potraviny a živá zvířata a 6 Polotovary a materiály. To zase podporuje závěr o rostoucí diverzifikaci hlavních hnacích oborů růstové výkonnosti ČR i rostoucím podílu finálních produktů a složitějších dílů na úkor materiálů a jednoduchých komponent na celkové průmyslové produkci. Graf 16: Vývoj zahraničního obchodu ČR dle tříd SITC 1

obchodní bilance/obrat obchodu (%)

80 60 40 20 0 -20 -40 -60 -80 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0 potraviny a živá zvířata 3 minerální paliva, maziva 6 polotovary a materiály 9 komodity nezatříděné

1 nápoje a tabák 4 živočišné a rostlinné oleje 7 stroje a dopravní prostředky

2 suroviny nepoživatelné 5 chemické výrobky 8 průmyslové spotřební zboží


Na základě dat zahraničního obchodu na úrovni SIT 4 jsme provedli hodnocení exportní výkonnosti také dle odvětví zpracovatelského průmyslu. Graf 17 srovnává jednotlivá odvětví dle podílu na celkovém vývozu ČR a podílu bilance na obratu obchodu. Hlavními tahouny vývozu jsou automobilový (OKEČ 34) a strojírenský (29) průmysl. S velkým odstupem následují další odvětví, přičemž významná část vývozu elektrotechnického (31), kovodělného (28) a gumárenského a plastikářského (25) průmyslu více či méně souvisí s automobilovým a/nebo strojírenským průmyslem. Přes 5 % na celkovém vývozu zaznamenaly také elektronický (32), chemický (24) průmysl a výroba kancelářských zařízení (30). Příspěvek těchto odvětví k platební bilanci je neutrální či výrazně záporný, neboť produkce z ČR je v naprosté většině určena na vývoz, zatímco se zde spotřebovává produkce ze zahraničí. To naznačuje, že právě v odvětvích 30 a 32 připadá rozhodující objem vývozu na omezený počet velkých výrobních a montážních zařízení jako mají na území ČR firmy Foxconn, Matsushita apod.


29


Graf 17: Zahraniční obchod dle odvětví zprac. průmyslu (OKEČ) v roce 2009 80 37

obchodní bilance / obrat obchodu

60 40

35

20

20 26

34 36

28

22 17

0

31 30 32

25

21 18

-20

33

29

15 27

19

24

-40 -60 23 -80 0

2

4

6

8 10 12 podíl na vývozu Česka v %

14

16

18

20


Vývojovou dynamiku vývozu dle odvětví zpracovatelského průmyslu zachycuje graf 18. Jádro růstu exportní výkonnosti představují výroba dopravních prostředků (34 a 35), elektronika (32) a strojírenství (29). Pozitivní je výrazné zlepšení bilance chemického průmyslu (24), v jehož rámci je zahrnuta řada velmi progresivních oborů. Příjemným překvapením je zlepšování obchodní bilance v řadě odvětví relativně méně náročných na znalostní vstupy (tradičních), zejména výrazné zlepšení v kožedělném (19) průmyslu. To naznačuje, že i v tradičních odvětvích již byla ukončena hlavní vlna restrukturalizace a přes silnou konkurenci nízkonákladových zemí jsou na území ČR firmy, které se dovedou v těchto oborech prosadit. To ukazuje, že důraz na podporu inovací nelze zaměřovat pouze na tzv. znalostně intenzivní odvětví, která se vyznačují vysokou úrovní investic do výzkumu a vývoje. Ty jsou totiž pouze jedním z předpokladů inovací, navíc v řadě oborů relativně méně významným než řada dalších faktorů souvisejících s podnikavostí a manažerským řízením. Podrobnější informace o dílčích oborech, které za zlepšením obchodní bilance stojí, přináší kapitola věnovaná výsledkům odvětvových analýz.

bilance/obrat - změna 2003 - 2009 v p.b.

Graf 18: Změna obchodní bilance v období 2003 – 2009 dle odvětví zprac. průmyslu 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 -10,0 -20,0 -30,0 15 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 odvětví zprac. průmyslu - OKEČ



30


Důsledky pro veřejné intervence Předchozí odstavce ukazují, že zavedené klasifikace mohou být příliš hrubé a někdy i zavádějící. Při identifikaci klíčových tahounů růstu průmyslu a exportu je třeba použít jiná klasifikační kritéria než obvyklé oborové členění. Přínosné pro návrh intervencí může být zejména přístup založený na vzájemných vazbách uvnitř hodnotových řetězců, do nichž jsou dané země či region zapojeny. Například pro ČR je hlavním hodnotovým řetězcem automobilový průmysl. Jeho rozsah a kondici však zdaleka nevystihuje pouhý OKEČ 34 (ani sečteme-li ho s OKEČ 35). Pro pochopení budoucí dynamiky průmyslové vývoje tak je vhodné identifikaci klíčových (budoucích) oborů odvíjet od koncových trhů, na než dané produkty nakonec směřují. Tomu by poté mělo být přizpůsobeno zaměření jednotlivých dílčích intervencí. II.6

Přímé zahraniční investice

Vysoký příliv PZI do ČR byl ve sledovaném období základním faktorem vnější rovnováhy ekonomiky, neboť PZI tvořily hlavní zdroj financování dlouhodobě deficitního běžného účtu platební bilance ČR. Nicméně hlavní přínosy PZI pro hospodářský růst je třeba hledat na mikroekonomické úrovni. Zahraniční firmy do ČR přinesly nové technologie, metody řízení, přístup na zahraniční trhy a vyvolaly řadu dalších přínosů, jejichž dopad prakticky nelze kvantifikovat. Právě mikroekonomické přínosy plynoucí z přílivu PZI představují hlavní příčinu vysokého růstu souhrnné produktivity, jež byla ze tří čtvrtin zdrojem růstové výkonnosti ekonomiky v posledních patnácti letech. Vedle přímých dopadů je třeba vyzvednout dopady nepřímé, související s postupným propojováním příchozích investorů s místními firmami. Příkladem může být velmi silný tlak na produktivitu a zavádění souvisejících změn na straně dodavatelů. Zahraniční firmy se tak staly zdrojem šíření úspěšných praktik a tím pozvedly i konkurenceschopnost původem místních firem. Graf 19: Vývoj přílivu PZI do ČR v období 1995 - 2009 12

PZI / HDP (%)

10 8 6 4 2 0 -2 1995

1996

1997

1998

1999 průmysl

2000

2001

2002

stavebnictví

2003

2004

2005

služby

2006

2007

2008

2009

ZP

Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní výpočty; Pozn. od roku 1998 včetně reinvestovaných zisků a ostatního kapitálu.

Všechny uvedené přínosy byly provázeny i řadou problémů. Jejich adekvátní zhodnocení však není předmětem této studie. Pro rozhodování o využití prostředků SF EU v příštím programovacím období je důležitá skutečnost, že výše uvedené přínosy PZI a tím i růstová výkonnost v sledovaném období byly důsledkem jedinečných událostí a podmínek, které se pravděpodobně nebudou opakovat, a pro ekonomický rozvoj je velmi důležité posílení zatím stále slabého sektoru domácích firem. Sekvence zásadních změn jako jsou transformace z řízené na tržní ekonomiku a vstup do Evropské unie vytvořila v kombinaci s blízkostí k hlavním evropským trhům a výrazně nižšími jednotkovými


31


náklady práce vysoce atraktivní podmínky pro lokalizaci produkčních kapacit, jejichž výstup je určen primárně na evropské trhy. Atraktivní byl také relativně neobsazený trh. V zavedených tržních ekonomikách přitom rostla intenzita procesů outsourcingu a offshoringu. Výsledkem kombinace všech těchto faktorů byla velmi silná vlna přílivu PZI do ČR. Graf 19 dokládá, že hlavní vlna přílivu PZI proběhla mezi lety 1997 a 2004, přičemž vrchol přílivu PZI do ČR byl zaznamenán mezi lety 1999–2002. Ve zpracovatelském průmyslu byl vrchol přílivu PZI zaznamenán již v letech 1999 a 2000. Graf 19 zároveň ukazuje, že na celkovém přílivu PZI do ČR se výrazně více podílel sektor služeb. Je však třeba upozornit na zásadní rozdíl v přílivu PZI do služeb a do zpracovatelského průmyslu. V rámci příchozích PZI do sektoru služeb připadá podstatně vyšší část investic než ve zpracovatelském průmyslu na převzetí již existujících firem (např. privatizace již existujících bank, telekomunikačních firem ad.). Ačkoliv z dostupných dat nelze tuto problematiku kvantifikovat, je zřejmé, že z hlediska přílivu PZI v podobě budování nových produkčních kapacit není podíl sektoru služeb tak vysoký, jak ukazuje graf 19. Podstatně vyšší tempo růstu přidané hodnoty vytvářené ve zpracovatelském průmyslu oproti tempu růstu sektoru služeb (viz tabulka 7 v kapitole II.7), naznačuje, že v PZI ve formě nově budovaných produkčních kapacit mohl být podíl zpracovatelského průmyslu vyšší než v sektoru služeb. Od roku 2002 je znatelný trend poklesu intenzity přílivu PZI do ČR. Jednoleté velké výkyvy jsou 8 způsobeny prodejem či zpětným odkupem velkých státních firem . Velký vliv tohoto typu investičních transakcí zkresluje trend celkového poklesu intenzity přílivu PZI do ČR, ke kterému dochází po roce 2002. Trendové změny v intenzitě přílivu PZI do ČR jsou zřejmé i při pohledu na vnitřní strukturu příchozích investic (viz graf 20). V době vrcholícího přílivu PZI do ČR (1999 – 2002) dominovaly investice do základního kapitálu, zejména budování či modernizace existujících produkčních kapacit. Od roku 2002 se však investice do základního kapitálu trendově snižují. Graf 20: Vývoj struktury přílivu PZI dle typu kapitálu 100% 80% 60% 40% 20% 0% -20% -40% 1998

1999

2000

2001

Základní kapitál

2002

2003

2004

Reinvestovaný zisk

2005

2006

2007

2008

2009

Ostatní kapitál

Zdroj: ČNB, vlastní výpočty

Po celé sledované období je patrný růst významu reinvestovaného zisku jako zdroje přílivu PZI (2003 je efekt zpětného odkupu Eurotelu), zatímco podíl investic do základního kapitálu klesl k úrovni 20 %. Tato proměna vnitřní struktury přílivu PZI do ČR ukazuje, že hlavní vlna přílivu PZI (1997–2004), spojená s obsazením místních trhů a využitím nákladově výhodných podmínek lokalizovaných v bezprostředním sousedství hlavních evropských trhů, je u konce. Tato vlna PZI přitom byla hlavním faktorem rychlého růstu souhrnné produktivity ekonomiky (viz výše) a její dopad na hospodářskou 7

Podstatně nižší jednotkové náklady práce jsou výsledkem kombinace nízkých cen vstupů, relativně kvalifikované pracovní síly a existující infrastruktury, byť ne vždy zcela moderní.

8 2002: prodej Transgas 2003: zpětný odkup Eurotel, Č-Telecom vyvedeno mimo přímé investice; 2005: prodej Český Telecom…)


32


výkonnost ČR se plně projevil až v období 2005–2007, kdy bylo možné vybudované kapacity NNS díky světové poptávce naplno využít. Růst zahraniční poptávky po produkci místních kapacit NNS se přelil také do silného růstu produkce v sektoru místních MSP prostřednictvím jak dodávek pro (nejen) místní kapacity NNS, tak růstu poptávky domácností. Důsledky pro veřejné intervence Hlavní otázka nastavení OP 2014+ zaměřeného na podporu podnikání dle našeho názoru zní: Co bude hlavním zdrojem růstu produktivity a tím ekonomické výkonnosti ČR až se efekt hlavní vlny PZI vyčerpá? Ačkoliv na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět, měly by se variantní odpovědi na ni stát východiskem všech strategií a nástrojů v oblasti ekonomického rozvoje a všech dalších souvisejících oblastech. Na základě provedených analýz máme za to, že základem dlouhodoběji udržitelných variant ekonomického rozvoje ČR by měl být přechod k ekonomice, jejímž hlavním motorem je tvorba nových znalostí a jejich ekonomické zhodnocení prostřednictvím jejich využití pro uspokojení co možná největšího počtu zákazníků na globálních trzích. Vzhledem k povaze vazeb mezi podnikatelským a akademickým sektorem se tímto opět vracíme ke klíčové potřebě rozvoje domácího podnikatelského sektoru. Vzhledem k české závislosti na aktivitách zahraničních firem by však rozvoj znalostní ekonomiky měl být doplněn novým přístupem k podpoře přílivu PZI, jehož základem by měla být kvalitní péče o již přítomné investory. Tento druh intervencí sice nespadá do působnosti politiky soudržnosti a není jej možné z této politiky realizovat, nicméně pro konkurenceschopnost ČR a pro další ekonomický růst se jedná o jeden klíčových nástrojů, a proto se musí hledat nástroje pro jeho realizaci mimo oblast kohezní politiky. Přesvědčit již přítomné investory o tom, že ČR je vhodným místem pro jejich další investice, zejména v oblasti aktivit s vyšší přidanou hodnotou může mít podstatně vyšší hospodářský přínos než snaha o opětovné navrácení se k vysokým úrovním přílivu PZI. Uvedený posun ve vnitřní struktuře příchozích PZI byl zaznamenán ve všech odvětvích hospodářství ČR. Rozdíl je však v tempu této změny a dosaženém stavu relativního významu jednotlivých typů kapitálu. Provedené analýzy ukazují, že ve zpracovatelském průmyslu došlo k poklesu investic do základního kapitálu a růstu významu reinvestovaných zisků dříve než v sektoru služeb (viz příloha 13). Navíc v sektoru služeb dochází k podstatně pomalejšímu poklesu přímých investic do základního kapitálu než je tomu u zpracovatelského průmyslu. To naznačuje také posun v zaměření PZI směřujících do ČR ve směru od produkčních kapacit zpracovatelského průmyslu ke službám. Otázkou zůstává, o jaký charakter služeb se jedná, neboť na rozdíl od PZI do zpracovatelského průmyslu mají investice do služeb podstatně vyšší potenciál pro rozvoj procesu tzv. de-skillingu a tím snižování kreativního a znalostního potenciálu místních lidí pro endogenní podnikový sektor. Z hlediska samotného zpracovatelského průmyslu se příliv PZI do ČR v roce 2009 prakticky zastavil. Otázkou je, do jaké míry je to důsledkem probíhající světové recese, která obecně nepřeje investicím a vede k jejich odkládání a do jaké míry se jedná o důsledek trendového poklesu intenzity přílivu PZI do zpracovatelského průmyslu na území ČR (viz graf 21). Ačkoliv lze po odeznění recese očekávat vyšší příliv investic v důsledku kumulace odložených investičních záměrů, ve středním a delším období očekáváme, že nedojde k obratu v úrovních investic do základního kapitálu a pokud ano, bude se jednat zejména o změnu vlastnictví již existujících produkčních kapacit a pouze v omezené míře o budování nových produkčních kapacit.


33


Graf 21: Vývoj přílivu PZI do zpracovatelského průmyslu dle typu kapitálu 4

v % z HDP

3 2 1 0 -1 2000

2001

2002

2003

základní kapitál

2004

2005

reinvestovaný zisk

2006

2007

2008

2009

ostatní kapitál

Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní výpočty

Rostoucí objem PZI v podobě reinvestovaných zisků naznačuje, že vybudované produkční kapacity NNS jsou nadále rozvíjeny a nelze v krátkém období očekávat masivní uzavírání místních kapacit a delegování jejích aktivit na jiné kapacity mimo ČR. Přesto se intenzita uvedeného procesu zvyšuje. Pro její přesnější podchycení by však bylo zapotřebí samostatné studie. Vývoj reinvestovaných zisků v letech 2008 a 2009, který jasně ukazuje na omezenou autonomii rozhodujícího objemu místních 9 kapacit NNS , vede k otázce: Jaký rozsah již přítomných výrobních a montážních kapacit NNS ve zpracovatelském průmyslu lze při růstu cen vstupů v delším období udržet? Na proměnu fází dopadů PZI na ČR ukazuje i rychlý trend růstu podílu vyplácených dividend ze zisku na úkor podílu reinvestovaného zisku. Ve středním a delším období je tedy nevyhnutelné, že ČR vstoupí do fáze zesílené intenzity omezování, ukončování činností místních součástí NNS a jejich odchodu za příznivějšími podmínkami, i když nelze odhadnout, kdy k této fázi dojde a jak bude intenzita uvedených procesů silná. Uvedené trendy proměny struktury PZI a struktury využití vytvořeného zisku pobočkami NNS ukazují, že se tato fáze blíží. Nic na tom nezmění ani dočasné zvýšení přílivu PZI po odeznění současné recese. Graf 22: Stav PZI (k 31. 12. 2008) v průmyslu ČR 250 000 200 000

mil. Kč

150 000 100 000 50 000 0 -50 000 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 40 41 OKEČ

základní kapitál

reinvestovaný zisk

ostatní kapitál


Právě v období recesí jsou pro další rozvoj firem zásadní vlastní investice a to jak jejich objem, tak zejména způsob využití. Propad reinvestovaných zisků mezi lety 2007, 2008 a 2009 však ukazuje na využívání zdejšími pobočkami vytvořeného zisku mimo ČR, což naznačuje značně omezenou míru autonomie místních kapacit NNS.

9


34


Graf 22 zobrazuje strukturu stavu PZI v průmyslu dle OKEČ. Zdaleka největší objem PZI přitekl do automobilového průmyslu (34) a odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu, páry a teplé vody, výroby chladu (40). V prvním případě to odpovídá významu automobilového průmyslu a pozici ČR jako výrobní základny automobilů a jejich dílů pro evropské trhy. Ve druhém případě je dominantním motivem PZI obsazení místního trhu. Dle objemu PZI následují průmyslová odvětví zaměřená na výrobu a zpracování základních materiálů a polotovarů (hutnictví, výroba nekovových výrobků ad.), strojírenský a potravinářský průmysl. Podstatně nižší je rozsah PZI v odvětvích elektro (OKEČ 30 – 32) a přesných přístrojů, která jsou dle mezinárodních klasifikací považována za tzv. high-tech odvětví. Nízký podíl PZI v těchto průmyslových odvětví a relativně vysoké podnikové investice do výzkumu a vývoje naznačují, že právě v těchto odvětvích je vysoký potenciál pro rozvoj průmyslových firem zakládaných občany ČR. Informace na uvedené úrovni agregace tedy naznačují, že rozhodující objem PZI ve zpracovatelském průmyslu je koncentrován do medium-tech a low-tech odvětví. Potvrzení, že PZI směřují spíše do relativně méně náročných (progresivních) aktivit by však vyžadovalo adekvátní hodnocení na mikroekonomické úrovni. Skutečný charakter realizovaných aktivit v jednotlivých podnicích totiž závisí mnohem více na pozici v příslušném hodnotovém řetězci než na samotné oborové příslušnosti. Teritoriální struktura původu PZI ukazuje, že pouhé tři země činí 58,1 % celkového stavu PZI v ČR (viz tabulka 5). Hospodářský vývoj ČR silně závisí na vývoji těchto tří ekonomik (Německo, Nizozemsko a Rakousko, neboť zásadně ovlivňuje investiční a další strategická rozhodnutí firem, které ovládají rozhodující část produkčních kapacit NNS lokalizovaných na území ČR. Tabulka 5: Stav PZI v ČR dle hlavních zdrojových zemí k 31. 12. 2008 (mil. Kč) Název Základní kapitál Reinvestovaný Ostatní kapitál Celkem zisk Svět Nizozemí Německo Rakousko Francie Lucembursko Švýcarsko Španělsko Belgie Spojené státy americké Kypr Slovensko Švédsko Japonsko Velká Británie Polsko Ostatní

%

1 128 088 344 696 161 088 116 035 62 185 71 165 31 944 54 298 33 710 24 325

822 401 295 299 139 366 124 110 57 271 13 347 45 113 25 712 32 513 33 521

238 967 51 486 15 464 25 372 18 212 49 543 22 405 8 468 5 807 3 852

2 189 455 691 481 315 918 265 518 137 668 134 055 99 462 88 478 72 030 61 698

100,0 31,6 14,4 12,1 6,3 6,1 4,5 4,0 3,3 2,8

32 773 18 254 20 667 27 453 34 404 15 444 78 475

23 745 19 775 8 226 -2 015 1 731 10 295 -4 577

-253 -3 976 3 025 6 261 -7 242 2 290 38 364

56 265 34 052 31 918 31 698 28 894 28 029 112 262

2,6 1,6 1,5 1,4 1,3 1,3 5,1

Zdroj: ČNB

Vysoký podíl Nizozemska, Lucemburska a Kypru vyvolává otázku, jaký díl příchozích PZI připadá na investice původem českých firem, které přesunuly své sídlo právě do těchto pro umístění sídla firem atraktivních zemí (viz teritoriální struktura tuzemských investic v zahraničí). Určité vodítko mohou poskytnout informace o vývoji odlivu tuzemských PZI do zahraničí. Po roce 2000 je znatelný nárůst přímých investic tuzemských subjektů v zahraničí (viz graf 23). V roce 2008 dosáhl objem těchto investic 49,1 % objemu přílivu PZI do ČR. PZI tuzemských subjektů se tak stávají významným tématem i pro hospodářskou politiku ČR. Jednou z hlavních otázek však je, v jaké míře se jedná o


35


přímé investice, jejichž cílem je skutečně rozšíření podnikání v zahraničí a nikoliv pouze daňová optimalizace a další související motivy. Teritoriální struktura PZI směřujících z ČR do zahraničí (viz tabulka 6) naznačuje, že významný podíl přímých investic byl motivován právě přemístěním sídla firmy mimo ČR. Dokladem je velmi vysoký podíl několika malých států (zejména Nizozemska a Kypru) na stavu tuzemských PZI v zahraničí. Důvody pro přemisťování sídel firem z ČR do zahraničí lze spatřovat zejména v oblasti daňových a dalších legislativních podmínek. Otázkou také je, do jaké míry jsou PZI směřující z ČR do zahraničí výsledkem aktivit firem, které nejsou ovládány NNS. Zejména v případě Nizozemska, které je hlavní zdrojovou zemí PZI směřujících do ČR, lze očekávat také investice tuzemských firem nepřímo ovládaných (viz box 1 v kapitole II.5) nizozemskými subjekty v samotném Nizozemsku (popř. Německu a jiných zemích). Rozsah tohoto „vyššího“ stupně zapojování ČR do světové ekonomiky však bude pravděpodobně velmi malý. Graf 23: Odliv tuzemských PZI do zahraničí 2,5 2 % HDP

1,5 1 0,5 0 -0,5 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


Naopak na vysoký rozsah tuzemských PZI v zahraničí motivovaný daňově optimalizačními faktory ukazuje případ odvětví Služby pro podniky (OKEČ 74). To představuje 56 % stavu tuzemských PZI v zahraničí. Informace z podnikového sektoru přitom rozhodně nepodporují to, že by služby pro podniky představovaly silně konkurenceschopný obor původem českých firem. Uvedené naznačuje, že reálný objem PZI směřujících do ČR může být podstatně nižší než ukazují statistiky, platí to zejména o sektoru služeb, kde jde část statisticky vykazovaných investic na vrub aktivit původem tuzemských firem, které pouze přesunuly své sídlo do zahraničí. Dostupná úroveň agregace dat o PZI však neumožňuje tuto interpretaci ani rozsah uvedeného fenoménu adekvátně prověřit. Ačkoliv přesná kvantifikace podílu PZI motivovaných daňovými, legislativními ad. podmínkami není na základě dat ČNB možná, je zřejmé, že dochází i k růstu objemu PZI směřujících z ČR do zahraniční, které jsou motivovány skutečným rozvojem vlastního podnikání v zahraničí. Nejvyšší objem těchto investic směřuje do blízkých post-socialistických zemí, zejména na Slovensko, do Bulharska, Rumunska a Polska (viz tabulka 6). Důvody koncentrace do těchto zemí spočívají zejména v blízkosti a využívání sítí osobních vztahů vzniklých mnohdy ještě před rokem 1989, relativně nižší nasycenosti tamních trhů a očekávání vysokého růstového potenciálu. Svou roli hrají také specifické podmínky pro PZI, resp. podnikání v jednotlivých zemích. Právě charakter těchto podmínek je zřejmě důvodem velmi nízkého podílu tuzemských PZI směřujících do Ruska, které tuzemské firmy uvádí mezi hlavními zdroji růstu exportu a plánů na teritoriální expanzi. Velmi nízký podíl hlavních evropských ekonomik na PZI směřujících z ČR do zahraničí naznačuje, že firmy vznikající a sídlící v ČR dosud ve větším rozsahu nevyužívají potenciál pro expanzi a rozvoj podnikání mimo samotná ČR, který pramení z přítomnosti na jednotném evropském trhu, byť celá řada dílčích bariér efektivitě jednotného evropského trhu nadále brání.


36


Tabulka 6: Stav tuzemských PZI v zahraničí dle hlavních cílových zemí k 31. 12. 2008 (mil. Kč) Stát Základní Reinvestovaný Ostatní Celkem % kapitál zisk kapitál Nizozemí Slovensko Kypr Bulharsko Rumunsko Polsko Německo Lucembursko Rusko Gibraltar Turecko Velká Británie Indie Maďarsko Lichtenštejnsko Švýcarsko Britské Panenské ostrovy Ostatní

31 099 25 943 26 705 6 034 10 739 1 867 2 494 117 2 204 1 692 1 557 890 889 806 488 664 796 2 767

74 056 10 780 987 7 873 1 025 3 193 3 757 4 487 1 396 0 -6 135 -24 -496 242 15 -269 342

267 3 462 -56 163 578 4 798 489 0 862 0 8 133 4 457 0 28 0 619

105 422 40 186 27 636 14 070 12 342 9 858 6 740 4 604 4 462 1 692 1 559 1 158 869 768 730 707 527 3 729

43,5 16,6 11,4 5,8 5,1 4,1 2,8 1,9 1,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,3 0,3 0,2 1,5

Zdroj: ČNB

Důsledky pro veřejné intervence Uvedené závěry ukazují, že vedle potřeby podpory investic zahraničních firem v ČR, byť proti předcházejícímu období pozměněné, již významně roste potřeba rozvoje asistenčních služeb podporujících investice původem českých firem v zahraničí, a to nejen v blízkých evropských zemích. Máme za to, že kvalitní asistence v této oblasti může velmi silně podpořit kapitálovou sílu a další růst původem českých firem a pomoci jim stát se skutečnými globálními firmami. Je velmi pravděpodobné, že růst jejich zahraniční působnosti bude generovat vznik kvalitních pracovních míst v ČR. Nepřímá podpora investic českých firem v zahraničí – nikoliv ve formě investičních nástrojů, ale ve formě různých nástrojů poradenských, a také podnikatelských služeb, by velmi pravděpodobně mohla být za určitých okolností podpořena také v rámci politiky soudržnosti, jak ukazují některé příklady dobré praxe ve druhé části závěrečné zprávy, v její kapitole VII. Odvětvová struktura stavu tuzemských PZI v zahraničí (viz příloha 15) ukazuje, že 56 % všech přímých investic v zahraničí připadá na OKEČ 74 Služby převážně pro podniky. Až s dalekým odstupem následují energetika (12,4 %) s významným podílem firmy ČEZ, výroba chemických výrobků (6,9 %) a peněžnictví (6,3 %). Takto vysoká dominance odvětví Služby převážně pro podniky naznačuje, že podíl PZI směřujících z ČR do zahraničí motivovaných přesunem sídla firmy je skutečně vysoký. Pro podrobnější rozbor rozsahu a dopadů tohoto fenoménu by byla zapotřebí samostatná studie. II.7

Vývoj struktury hospodářství

Hodnocení vývoje v jednotlivých hospodářských odvětvích ukazuje, že hlavním tahounem hospodářského růstu ČR v období 1995 - 2009 byl zpracovatelský průmysl (viz tabulka 7). Přidaná hodnota vytvořená ve zpracovatelském průmyslu ve sledovaném období vzrostla o 103 %, zatímco v sektoru služeb pouze o 39 %. Nízký růst je sice dán vývojem v odvětvích služeb, které jsou zajišťovány především veřejným sektorem, nicméně ani 56% růst v odvětvích služeb zajišťovaných


37


převážně soukromým sektorem zdaleka nedosahuje vývoje ve zpracovatelském průmyslu. Indexy za kratší období navíc ukazují, že ani v posledních pěti letech růst přidané hodnoty ve službách nepředčil růst ve zpracovatelském průmyslu. Tabulka 7: Index změny hrubé přidané hodnoty dle skupin odvětví (stále ceny roku 2000) index 2009/1995 index 1999/1995 index 2004/2000 index 2009/2005 HPH celkem 1,44 1,03 1,13 1,12 Zemědělství 1,06 0,94 1,12 0,87 Průmysl 1,73 1,07 1,15 1,17 zpr. průmysl 2,03 1,18 1,18 1,19 Stavebnictví 0,92 0,83 1,01 1,16 Služby 1,39 1,01 1,14 1,12 služby G - K 1,56 1,05 1,16 1,17 služby L - P 1,01 0,91 1,08 1,00 Zdroj: ČSÚ – Národní účty, vlastní výpočty

Podstatné rozdíly v tempu růstu jednotlivých odvětví významně ovlivnily vývoj odvětvové struktury hospodářství ČR (viz tabulka 8). Podíl zpracovatelského průmyslu na celkové HPH se až do roku 2008 zvyšoval, přičemž v období 1995–2008 se jeho podíl zvýšil o 11,6 p.b. Naproti tomu podíl služeb na celkové HPH se ve stejném období snížil o 3,2 p.b. Pokles podílu služeb na HPH jde na vrub veřejných služeb. Naopak podíl odvětví soukromých služeb se zvýšil ve stejném období o 2,8 p.b. Jelikož zpracovatelský průmysl představuje jeden z hlavních zdrojů poptávky po službách s vyšší přidanou hodnotou a cca. pětina HPH ve službách připadá na veřejné služby, prezentované informace potvrzují, že hlavním tahounem růstu produktivity a tím hospodářské výkonnosti ekonomiky na území ČR byl v posledních 15 letech zpracovatelský průmysl. Pokles jeho podílu na HPH v roce 2009 je důsledkem silného poklesu poptávky v souvislosti s globální recesí. Jedná se o dočasný jev a nikoliv o změnu trendu ve smyslu přebírání role hlavního tahouna ekonomiky sektorem služeb. Přesto tabulka 7 ukazuje, že růstová výkonnost v odvětvích převážně soukromých služeb se ve sledovaném období postupně zvyšuje. Otázkou však je, jaký vliv bude mít probíhající recese na tato odvětví služeb zejména pak na vývoj poptávky ze strany podniků. Tabulka 8: Vývoj struktury hospodářství ČR dle vybraných skupin odvětví (%) OKEČ 1995 2000 2005 2006 2007 2008 zemědělství HPH 4,2 3,9 4,1 3,2 2,7 2,8 ZAM 6,7 5,0 4,0 3,9 3,8 3,7 průmysl HPH 28,6 31,6 33,4 35,4 35,6 36,5 ZAM 30,9 30,5 29,9 30,0 29,6 29,4 v tom: zprac. HPH 22,0 26,8 29,5 31,5 32,0 32,7 průmysl ZAM 27,4 27,8 27,7 27,9 27,6 27,4 stavebnictví HPH 8,6 6,5 5,4 5,3 5,3 5,1 ZAM 10,0 8,8 8,9 8,9 9,0 9,2 služby HPH 60,4 58,0 58,6 58,4 59,0 57,7 ZAM 52,4 55,6 57,2 57,3 57,7 57,8 v tom: G - K HPH 42,0 42,1 44,1 44,6 46,0 45,2 ZAM 33,4 35,6 36,7 36,8 37,3 37,5 L-P HPH 18,5 16,0 14,6 13,8 13,0 12,4 ZAM 19,0 20,0 20,5 20,5 20,3 20,2

2009 3,2 3,7 30,6 28,3 27,2 26,3 5,5 9,4 58,1 58,6 45,2 38,0 13,0 20,6

Poznámka: služby v OKEČ G – K jsou poskytovány převážně soukromým sektorem, služby v OKEČ L – P poskytuje převážně veřejný sektor. Zdroj: ČSÚ - Národní účty, Zaměstnanost a nezaměstnanost dle VŠPS, vlastní výpočty.

Podstatně odlišný vývoj byl zaznamenán v odvětvové struktuře zaměstnanosti (viz tabulka 8). Zvýšení podílu zpracovatelského průmyslu na celkové HPH v období 1995–2008 o 11,6 p.b. není provázeno


38


významnější změnou podílu na zaměstnanosti (0,4 p.b.). To by mohlo svádět k domněnce, že růst produktivity a výkonnosti ve zpracovatelském průmyslu není spojen s čistou tvorbou pracovních míst. Graf 24 ukazuje, že v období 1997–2003 došlo ke snížení absolutního počtu zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu (o 106 tis. FTE jednotek). Výrazně volatilní vývoj zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu v období 1997 – 2003 podporuje závěr, že v tomto období nebyl růst produktivity a výkonnosti spojen s čistou tvorbou pracovních míst, přičemž důvodem byla kulminace hlavní fáze restrukturalizace průmyslu. Graf zároveň dokládá, že zaměstnanost ve službách rostla a zejména odvětví převážně soukromých služeb pomáhala tlumit dopady probíhající restrukturalizace v průmyslu. V období silného růstu HDP (2003–2008) již došlo ke zvýšení absolutního počtu zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu o 89 tis. jednotek FTE. Na základě provedených hodnocení lze shrnout, že po ukončení hlavní fáze restrukturalizace byl růst produktivity a výkonnosti zpracovatelského průmyslu (od roku 2003) provázen čistou tvorbou pracovních míst. Ve srovnání se soukromými službami však intenzita čisté tvorby pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu podstatně zaostává. V roce 2009 je především v průmyslu patrný výrazný dopad ekonomické krize na pokles celkového počtu zaměstnanců, do určité míry lze ale v tomto případě předpokládat, že se jedná o jev dočasný.. Do jaké míry a také jak rychle se zaměstnanost vrátí na předkrizovou úroveň je ale obtížné předpovídat. Navíc, řada podnik je kvůli tvrdší konkurenci nutná investovat především do zvyšování produktivity práce a zeštíhlování výroby, což není samozřejmě spojeno s tak intenzivním nárůstem nových pracovních míst. Současné obnovení ekonomického růstu (v roce 2010), ač stále mírné, tak není provázeno stejně zvýšenou tvorbou pracovních míst. Graf 24: Vývoj počtu zaměstnaných (FTE) ve vybraných skupinách odvětví 2 000 000 1 800 000 1 600 000 1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 1995

1996

1997

1998

1999

zprac. průmysl

2000

2001

průmysl

2002

2003

2004

2005

soukromé služby

2006

2007

2008

2009

veřejné služby

Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost dle VŠPS – ČSÚ.

Prezentovaný vývoj odvětvové struktury hospodářství ČR je velmi odlišný od vývoje odvětvové struktury hospodářství zavedených tržních ekonomik (viz graf 25). To je důsledkem masivního přílivu PZI, který vedl k procesu tzv. sekundární industrializace. Podobně odlišný vývoj odvětvové struktury hospodářství ve srovnání se zavedenými tržními ekonomikami byl zaznamenán prakticky ve všech nových členských státech EU. Příznivé nákladové podmínky v nových členských zemích EU jsou intenzivně využívány evropskými i mimoevropskými firmami k lokalizaci vlastních kapacit zaměřených na produkci pro evropské trhy. To silně stimuluje také rozvoj původem místních průmyslových firem. Výsledkem je značný růst podílu zpracovatelského průmyslu na HPH. Zároveň v těchto zemích nedochází k poklesu zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu jako tomu je v zavedených tržních ekonomikách. Tento odlišný vývoj jasně prokazuje, jak se v rámci provázaných procesů vertikální dezintegrace a územní fragmentace hodnotových řetězců ČR a další země z post – socialistické části


39


Evropy staly výrobní základnou Evropy. Stejný závěr ukazují i různá srovnání produkčních charakteristik relativizovaných na obyvatele (např. výroba osobních automobilů). Odlišný trend vývoje podílu služeb v případě zaměstnanosti a HPH přitom naznačuje, že k rozvoji služeb dochází především ve službách s nižší přidanou hodnotou (pohostinství, doprava, maloobchod apod.). To ukazuje na dosud velmi omezený růstový potenciál v sektoru služeb, který v období 1995–2009 vytvořil nejvíce čistých pracovních míst. Graf 25: Změna odvětvové struktury v ČR a zavedených tržních ekonomikách (2000–2008) 8,0 změna podílu v p.b.

6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0 -4,0 Česko

Německo

HPH - ZP

Zaměstnanost - ZP

Zavedené tržní ekonomiky

HPH - služby

Zaměstnanost - služby

Poznámka: Srovnávané zavedené tržní ekonomiky: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, UK, USA Zdroj: Prognos, vlastní výpočty.

V důsledku popsaného procesu sekundární industrializace patří ČR společně s dalšími zeměmi Visegrádu dle kvantitativních charakteristik (podílu zpracovatelského průmyslu na přidané hodnotě (PH) a zaměstnanosti mezi nejvíce průmyslové země světa (viz graf 26). Graf 26: Podíl ZP na PH a zaměstnanosti v rozvinutých průmyslových zemích 2008

40,0 30,0 20,0 10,0

Řecko

Lotyšsko

UK

Norsko

Kanada

Francie

USA

Nizozemsko

Španělsko

Portugalsko

ZTE

Dánsko

Itálie

Belgie

Bulharsko

Litva

podíl na přidané hodnotě

Estonsko

Švýcarsko

Japonsko

Rakousko

Švédsko

Rumunsko

Německo

Irsko

Polsko

Slovinsko

Maďarsko

Korea

Finsko

Česko

Slovensko

0,0

podíl na zaměstnanosti

Poznámka: ZTE – zavedené tržní ekonomiky (viz graf 25). Zdroj: Prognos (data OECD), vlastní výpočty.

Podívejme se nyní podrobněji na vývoj odvětvové struktury ve zpracovatelském průmyslu, který představuje hlavní hnací odvětví ekonomiky na území ČR. Graf 27 potvrzuje závislost zpracovatelského průmyslu na automobilovém (34) a strojírenském (29 a 28) průmyslu. Mezi dynamicky se rozvíjející odvětví patří odvětví elektro a přesných přístrojů (30 – 33) a gumárenský a


40


plastikářský průmysl (25), který je však silně tažen výrobou automobilů a jejich dílů. Naopak ke snižování podílu na zaměstnanosti a HPH dochází u tradičních (dříve hnacích) odvětví hutnictví (27), výroby skla, keramiky a porcelánu (26), zpracování paliv (23) a zejména v odvětvích spojených s módou a oblečením (17 – 19). Z hodnocení zahraničního obchodu však vyplývá, že i v těchto silně útlumových odvětvích jsou dílčí obory, v nichž dochází k dynamickému rozvoji.

25

3,0

20

2,5 2,0

15

1,5 10

1,0

5

index 2008/1995

podíl na zaměstnanosti / HPH

Graf 27: Základní srovnání odvětví zpracovatelského průmyslu v ČR

0,5

0

0,0 15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

OKEČ

podíl na zaměstnanosti 2009

podíl na HPH 2009

index zaměstnanosti 2008/1995

Zdroj: ČSÚ – Národní účty, vlastní výpočty

K hlavní vlně restrukturalizace průmyslu došlo v období 1996–2003. Graf 28 dokládá, že v období silného růstu se ve všech průmyslových odvětví s výjimkou oděvního průmyslu (18) situace zlepšovala. Jasně vidět přitom jsou odvětví, v nichž navzdory silnému růstu došlo k významnému propadu zaměstnanosti. Jedná se právě o odvětví souvisejících s potravinami (15) oblečením, vybavením a dekorací bytu a módou (17 – 19, 36) a výrobou skla, keramiky a porcelánu (26). Při určitém zjednodušení lze říci, že se jedná o odvětví spotřebního zboží, pro jehož velkoobjemovou produkci pobočkami NNS již v ČR nejsou dostatečně atraktivní podmínky. Úspěchy místních firem v dílčích oborech těchto odvětví však dosud zdaleka nestačí vyvážit celkový propad produkce a zaměstnanosti v těchto oborech. Graf 28: Změna počtu pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu 40 000

1997 - 2003

počet pracovních míst (FTE)

30 000

2003 - 2008

2008 - 2009

20 000 10 000 0 -10 000 -20 000 -30 000 -40 000 -50 000 15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26 27 OKEČ

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

Zdroj: ČSÚ – Národní účty, vlastní výpočty

II.8

Shrnutí hodnocení na makroekonomické úrovni

Hospodářský vývoj ČR po roce 2000 lze hodnotit jako úspěšný. Reálný HDP rostl dvojnásobným tempem ve srovnání s EU27. Díky tomu se ČR výrazně přiblížila průměrné ekonomické výkonnosti


41


EU27. V roce 2009 činil HDP na obyvatele v PPS již 80,5 % EU27. Příznivý byl i vývoj na trhu práce. V období 2000 – 2007 se nezaměstnanost snížila na polovinu, přičemž ve druhé polovině roku 2007 se přiblížila hranici přirozené nezaměstnanosti. Přes následující růst nezaměstnanosti související s globální recesí patří ČR k zemím s výrazně podprůměrnou mírou nezaměstnanosti v Evropě. Vysoká růstová výkonnost a pokles nezaměstnanosti nebyly provázeny vážnější makroekonomickou nerovnováhou. Hlavním rizikem makroekonomické stability je vývoj veřejných financí. Ani v letech nejsilnějšího ekonomického růstu se nepodařilo dosáhnout vyrovnaného hospodaření. V letech hospodářského poklesu schodek veřejných financí překračuje úroveň 5 % HDP. Důsledkem je velmi vysoké tempo růstu kumulovaného veřejného dluhu. Jeho úroveň (35,4 % HDP) se v roce 2009 sice držela významně pod průměrem evropských zemí, nicméně při pokračujícím tempu růstu by se na nebezpečné úrovně dostal již v průběhu nadcházejícího desetiletí. Vnější rovnováha byla ve sledovaném období založena na silném přílivu PZI, který více než kompenzoval trvající deficit běžného účtu platební bilance. Zásadní změnou je velmi rychlá proměna obchodní bilance. Zatímco ještě v roce 1996 dosahoval deficit obchodní bilance 9,2 % HDP, během pouhých deseti let se obchodní bilance dostala do přebytku, který se postupně zvyšuje. Slabou stránkou vývoje obchodní bilance je velmi vysoká závislost vývozu na zahraničních firmách. Ty přitom realizují rozhodující objem aktivit ovlivňujících budoucí export z území ČR v zahraničí. Růstová výkonnost ČR byla ve sledovaném období založena na atraktivitě ČR pro umístění (zejména výrobních) kapacit NNS s produkcí určenou pro evropské a další blízké trhy. Tato atraktivita byla dána neopakovatelnou kombinací faktorů. Mezi hlavními lze zdůraznit (i) geografickou blízkost hlavním evropským trhům, (ii) nízké jednotkové náklady, v nichž se promítá i relativně kvalifikovaná pracovní síla a obstojná infrastruktura, (iii) vstup do EU a v neposlední řadě (iv) kombinace procesů vertikální dezintegrace a územní fragmentace hodnotových řetězců. Důsledkem byl silný příliv PZI, jejichž mikroekonomické přínosy představují hlavní příčinu vysokého růstu souhrnné produktivity, jež byla ze tří čtvrtin zdrojem růstové výkonnosti ČR v posledních patnácti letech. Na základě rozvoje místních aktivit NNS lze hlavní funkční specializaci ČR v rámci světové ekonomiky charakterizovat jako výrobní základnu pro trhy v Evropě a blízkém okolí. V delším období je vážným rizikem to, že rozsah i charakter využití této základny je řízen ze zahraničí. Endogenní podnikatelský sektor je přitom slabý a jeho rozvoj silně závislý na poptávce ze strany poboček NNS umístěných v samotné ČR a jejím blízkém okolí. Vývoj vnitřní struktury PZI stejně jako růst dividend na úkor reinvestovaných zisků ukazuje na nevyhnutelné přiblížení konce období, kdy jsou hospodářský růst a stabilita ČR rozhodující měrou taženy přílivem PZI. Také situace na trhu práce v roce 2007 naznačila, že nasycenost ČR přímými investicemi je velmi vysoká. V této souvislosti a v kontextu rostoucích cen práce a dalších vstupů do výroby je základní výzvou pro ČR schopnost vytvářet a nabízet podmínky pro lokalizaci takových aktivit zahraničních firem, u nichž hrají kvalifikace a dovednosti lidí spolu s tvorbou nových znalostí relativně vyšší roli než samotné ceny vstupů a blízkost hlavním evropským trhům. Druhou základní výzvou je podpora rozvoje endogenního podnikového sektoru. Vedle vysoké závislosti na poptávce ze strany poboček NNS umístěných v samotné ČR a jejím blízkém okolí je jeho základní slabinou nedostatečně rozvinutá oblast kompetencí vztahujících se k práci s trhem a zákazníky, strategickému plánování, řízení inovací ad. Hlavní silnou stránkou je relativně vysoká úroveň technických kompetencí. Jejímu vyššímu zhodnocení na globálních trzích však brání nízká úroveň výše uvedených netechnických kompetencí. Příčinou je převládající pozice endogenního segmentu firem v (globálních) hodnotových řetězcích, jež se vyznačuje poměrně vysokou vzdáleností od trhů koncových produktů a zákazníků a z toho plynoucího omezeného prostoru pro vlastní inovace.


42


III Odvětvové analýzy Cílem této analýzy je podrobněji analyzovat vývoj klíčových odvětví české ekonomiky a zhodnotit jejich roli v ekonomice jako celku a také zhodnotit oblasti, kde existuje vývojový, technologický a inovační potenciál, který je vysoce relevantní pro řešení zásadních problémů společnosti a nabízí možnosti využití v nových výrobcích, technologiích a službách. Analýza se zaměřuje na odvětví zpracovatelského průmyslu v působnosti MPO a je rozdělena do dvou částí. V první jsou odvětví ZP srovnána vzájemně s cílem vytvořit jejich jednoduchou klasifikace, která identifikuje (i) odvětví nadprůměrně technologicky a inovačně silná , (ii) odvětví objemem aktivit nadprůměrně významná pro českou ekonomiku, (iii) odvětví, kde se obě předchozí aktivity kombinují a (iv) odvětví, která jsou objeme aktivit i inovačním potenciálem slabá, podprůměrná. V druhé části jsou potupně detailněji hodnocena hlavní odvětví ZP, jejich vývoj a specifika, která mohou být významná pro budoucí nastavení podpůrných nástrojů III.1

Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu

Souhrnné hodnocení jednotlivých odvětvích je provedeno ve vazbě na předchozí výsledky strukturální analýzy, podle které byly vybrány hlavní indikátory pro hodnocení – hlavní faktory ovlivňující dosavadní vývoj české ekonomiky společně s hodnocením znalostní náročnosti odvětví jako důležitého ukazatele pro budoucí konkurenceschopnost. Hodnocení odvětví je provedeno podle tří hlavních dimenzí jejich výkonnosti – exportní výkonnost, produktivita a znalostní náročnost. Jejich skóre podle těchto ukazatelů je následně standardizováno a propojeno s významností odvětví pro českou ekonomiku, a to podle podílu na zaměstnanosti a tržbách ve zpracovatelském průmyslu. Výsledkem je klasifikace odvětví zobrazená v grafu 29. Podle této klasifikace se zdá, že mezi odvětvími ZP existují tři odlišné skupiny. Největší skupina odvětví spadá podle znalostní náročnosti i exportní výkonnosti a produktivity pod průměr, resp. u několika odvětví k průměru ZP celkem. V této skupině se nacházejí velikostně nejvýznamnější a také tradiční odvětví české ekonomiky, jako například odvětví kovodělné výroby či potravinářský průmysl, textilní a oděvní průmysl či plastikářský průmysl. Do druhé skupiny byla vyčleněna dvě odvětví, která jsou v české ekonomice velikostně významná, zároveň je lze podle hodnocených ukazatelů řadit k průměru zpracovatelského průmyslu. Jedná se o výrobu strojů a výrobu elektrických strojů. Obě tato odvětví patří také k velikostně významným pro českou ekonomiku, podle příznivých charakteristik je navíc patrné, že hrají důležitou roli i v jejím růstu. Poslední skupina pěti odvětví je od zbývajících nejvíce odlišná a charakteristická nadprůměrnou exportní výkonností a produktivitou, ale také a především znalostní náročností. S výjimkou OKEČ 34, tedy výroby dopravních prostředků se jedná zatím spíše o menší obory, které se však mohou stát díky jejich progresivitě důležitou hnací sílou diversifikace české ekonomiky a také posilování její konkurenceschopnosti ve znalostně a technologicky intenzivnějších aktivitách. Celkově se podle této klasifikace zdá, že největší část české ekonomiky je tvořena stále tradičními obory, resp. aktivitami, jejichž konkurenceschopnost je založena na tradičních faktorech, především zvyšování efektivity a produktivity. Vedle nich se zde objevuje několik menších zárodků progresivních a potenciálně rychle růstových oborů. Důsledky pro veřejné intervence Dobré postavení znalostně náročných oborů ukazuje, že technologicky a znalostně náročné aktivity přinášejí příznivou dynamiku a růst a posilují schopnost uspět na zahraničních trzích. Klíčové pro další růst ekonomiky ČR je přenést takto založený růst i do dalších, často tradičních oborů, které doposud rostly spíše extenzivně.


43


Graf 29: Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu

Poznámka: Znalostní náročnost – podíl výdajů na VaV v hrubé přidané hodnotě za roky 2006-2009 a podíl zaměstnanců VaV v podnikovém sektoru na celkové zaměstnanosti v letech 2006-2009. 0 = průměr za ČR. Exportní výkonnost – index vývozu mezi roky 2003 a 2009, produktivita – účetní přidaná hodnota na zaměstnance. 0 = průměr za ČR. Velikost bublin – průměrná velikost odvětví podle tržeb a zaměstnanosti 2006-2008; vzhledem k tomu, že důležitá není absolutní velikost odvětví, ale pouze poměr mezi odvětvími, není zde uvedeno přesné měřítko. Mezi odvětvími není hodnoceno OKEČ 16 kvůli svému specifickému postavení. Zdroj: ČSÚ, Panorama Průmyslu

III.2

Hodnocení jednotlivých (klíčových) skupin odvětví

Klasifikace odvětví na úrovni dvoumístných OKEČ je stále relativně hrubá, uvnitř takto vymezených odvětví existují různé aktivity a obory, které se mohou vyznačovat i velmi odlišnými parametry a celkové postavení daného odvětví jim nemusí naprosto odpovídat. I u zatím spíše slabých odvětvích tak mohou existovat zárodky progresivních aktivit, či naopak. Poznat detailněji vnitřní vývoj jednotlivých odvětví, to, jaké aktivity byly pro jejich dosavadní vývoj klíčové a v čem jsou specifické oproti celkovému obrazu zpracovatelského průmyslu je cílem této kapitoly. Kapitola postupně analyzuje klíčová odvětví zpracovatelského průmyslu, a to s využitím detailních dat o zahraničním obchodu v kombinaci s hlavními ukazateli konkurenceschopnosti: •

Produktivita práce (HPH na zaměstnance) a její růst mezi roky 2006-2009

•

Změna celkového počtu zaměstnanců mezi roky 2003-2009

•

Podíl osobních nákladů (náhrady zaměstnancům) na PH v % v roce 2009

•

Exportní výkonnost definovaná jako podíl vývozu na produkci odvětví a změna relativizované obchodní bilance mezi roky 2003-2009

•

Čistý fixní kapitál – změna stavu čistého fixního kapitálu mezi roky 2003-2009


44

Analýza věcných priorit a potřeb oblastí v působnosti MPO v programovacím období 2014+ •

Podíl výdajů na VaV na PH a podíl pracovníků VaV na celkovém počtu zaměstnanců v odvětví v průměru v letech 2006-2009

Ze srovnání odvětví jsou vyřazena odvětví OKEČ 16 a 23, která jsou jednak velmi specifická, jednak spojena pouze s úzkým okruhem subjektů. Navíc, velikostně patří k nejmenším odvětvím ZP. Průměr ZP, ke kterému jsou jednotlivá odvětví vztahována je vypočítán bez hodnot za tato dvě odvětví. Data v odvětvových analýzách jsou ve většině uváděna sice až do roku 2009, za nějž jsou dostupná, ale samotná hodnocení odvětví jsou provedena pouze v kontextu vývoje do roku 2008, kdy bylo působení krize ještě v počátcích a lze stále ještě hovořit o přirozeném trendu. Pro účely analýzy priorit a plánování intervencí jsou důležité vývojové tendence, nikoliv okamžité dopady krize, které se navíc v jednotlivých odvětvích projevily s rozdílným časovým odstupem. Krize způsobila v jednotlivých odvětvích různé změny, jejich vyhodnocení však bude mít smysl až s určitým odstupem. Dílčí komentáře vývoje i v posledních dvou letech, tj. v roce 2009 a 2010 jsou ale podle potřeb a možností doplněny. III.2.I

Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků

Potravinářský průmysl (OKEČ 15) patří ke čtyřem nejdůležitějším odvětvím v rámci zpracovatelského průmyslu se zhruba 10% podílem na jeho tržbách, i když od roku 2000, v porovnání s některými jinými zpracovatelskými sektory, nedosahuje, měřeno tržbami, tak vysoké dynamiky růstu. Rozhodující roli hraje výroba pekárenských výrobků, zpracování masa, výroba nápojů a mlékárenský průmysl. Potravinářský průmysl je specifický tím, že je primárně ovlivňován spotřebou domácností, vývoz tvoří zhruba jen pětinu celkové produkce. Navíc bilance zahraničního obchodu je v tomto odvětví trvale záporná, a to i přes mírně vyšší dynamiku vývozu oproti dovozu, zhruba o 10 %. Vývoz z ČR byl tažen především mlékárenskými výrobky, které dokonce dokázaly zvrátit negativní saldo a v roce 2009 dosahovaly jako jedny z mála výrobků v tomto odvětví kladné bilance. Další důležitou vývozní položkou je české pivo. Teritoriálně se struktura zahraničního obchodu shoduje s celkovým obrázkem za ZP – dominuje obchod do sousedních zemí, což samozřejmě souvisí i s charakterem produktů tohoto odvětví (především jejich často krátkou životností) a další země střední a východní Evropy. Se sousedními zeměmi společně s dalšími členskými zeměmi EU15 však máme zároveň nejvyšší zápornou bilanci. Graf 30: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 15 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120

Zdroj: ČSÚ, Panorama průmyslu

Zvyšování produktivity odvětví nad průměrem ZP se pravděpodobně odrazilo částečně ve snížení zaměstnanosti, která od roku 2003 klesla zhruba o čtvrtinu. Odvětví je průměrně náročné na pracovní sílu a podíl osobních nákladů na PH se dlouhodobě pohybuje na stejné úrovni, na rozdíl od ZP jako celku. Odvětví je také výrazně méně náročné na kapitál, velmi nízký je význam výdajů na VaV. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

45


Potravinářský průmysl se potýká s tlakem maloobchodních řetězců k výrobě co nejlevnějších výrobků s co nejnižšími náklady, což brzdí růst cen. Na druhé straně lze s růstem reálných příjmů domácností předpokládat vyšší požadavky na kvalitní sortiment a šance jeho výrobců prosadit se na trhu – kvalitními a inovovanými (novými) produkty. A to samozřejmě nejenom v ČR, ale i v zahraničí. Zajímavým trendem může být i vyšší poptávka po „lokálních“ výrobcích, které opět mohou nahrávat domácím (resp. v ČR lokalizovaným) výrobcům a naopak snižovat dovoz. Vzhledem k zatím nízkému podílu vyvážené produkce existuje prostor i pro uplatnění jejího kvalitativně náročnějšího segmentu na zahraničních trzích. III.2.II

Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků a výroba usní a výrobků z usní

Odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (OKEČ 17, 18 a 19) se zejména v posledních letech ocitají pod velkým konkurenčním tlakem zahraničních výrobců. Zejména oděvní průmysl je ohrožen konkurencí asijských zemí (kromě Číny také Turecko a Bangladéš). Vzhledem k náročnosti těchto odvětví na (málo kvalifikovanou) pracovní sílu (viz také patrný nadprůměrný podíl osobních nákladů na PH) nedokáží čeští výrobci obstát v konkurenci zemí s výrazně nižší úrovní mezd při srovnatelné produktivitě práce. V českých podmínkách jde o poměrně specifický případ. V ostatních odvětvích zpracovatelského průmyslu ČR dokáže zatím zpravidla cenově konkurovat. Graf 31: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 17, 18 a 19 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV -40

-20

0

20

40

60

80

100

120

140


Reálná produkce textilního, oděvního i kožedělného průmyslu trvale klesá – mezi roky 2003 a 2008 se tržby propadly o zhruba 25 %, zaměstnanost dokonce o 50 %. Podobný vývoj zaznamenala tato odvětví i na evropské úrovni, a to prakticky v celém období 2000-2008. Ekonomická krize zatím propad odvětví ještě umocnila. Odvětví také výrazně zaostává v produktivitě práce, která dosahuje jen přibližně 50% úrovně ZP. Díky průměrné dynamice toto zaostání zatím významně nesnižuje. Na druhé straně, přestože v této odvětvové skupině ekonomická aktivita celkově stagnuje, trvale roste podíl produkce určené na vývoz, která tvořila v roce 2008 téměř 90 % veškeré tuzemské produkce. Podprůměrná je také znalostní náročnost tohoto odvětví, což však souvisí s charakterem aktivit, které jsou v ČR v těchto odvětvích realizovány – převažuje stále tradiční výroba textilií a oděvů, případně produkce módních a luxusních kolekcí, které však samozřejmě nečerpají z aktivit VaV. I v těchto celkově upadajících odvětvích ale existují konkurenceschopné a perspektivní znalostně náročné segmenty, i když zatím často objemem aktivit z pohledu celého odvětví ne tak významné (tj. nedokázaly zvrátit celkově nepříznivý vývoj odvětví jako celku). V textilním průmyslu jsou úspěšné především technické textilie, často i s úzkou vazbou na aplikovaný výzkum (příkladem je rozvoj výroby nanovláken ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci). Export těchto položek směřuje nejvíce do zemí EU15, s kterými má ČR také kladnou obchodní bilanci, naopak z rozvojovými ekonomikami je bilance mírně záporná. Jedinou výjimkou jsou Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

46


„ostatní tkaniny, nad 85 % bavlny, do 200 g/m2“ s vysokým kladným saldem a také netkané textilie a textilie natírané nebo napouštěné a výrobky z nich. Kromě netkaných textilií je ale možné najít úspěšné firmy i v dalších menších, specifických segmentech na trhu (např. povlečení, hotelový textil apod.). Společným znakem je úzká specializace na ty segmenty a ty zákazníky, kde cena není rozhodujícím (jediným) kritériem, ale důležité jsou i další služby zákazníkům a kvalita (tj. především luxusnější výrobky). V oděvním průmyslu si pozici drží firmy zaměřené na prodej módních a stylových kolekcí, jak ale ukázal příklad OP Prostějov, i jejich pozice se zhoršuje. Udržení konkurenceschopnosti i do budoucna vyžaduje spíše soustředění tvůrčích návrhářských činností v ČR, zatímco mechanické, pracovně náročné fáze výroby jsou zadávány do levnějších zemí. Zajímavý je také segment outdoorového oblečení a vybavení. V tomto oboru vzniklo v ČR již během devadesátých let několik firem, které si dokázaly postupně vybudovat velmi dobrou pozici na domácím trhu, postupně však pronikají i na trhy zahraniční. Vývoj tohoto segmentu však nelze hodnotit podle dostupných dat, která jsou tříděna podle tradičního rozdělení oděvů. Zdrojem konkurenční výhody těchto firem je důraz na design, sledování aktuálních módních trendů a jejich rychlý přerod do nových kolekcí a samozřejmě využívání dostupných moderních a kvalitních materiálů. Žádná z firem však tyto materiály nevyvíjí, ale využívají materiálů zavedených světových firem a značek (např. Gore-TEX), případně mají specifické materiály čistě pro své použití. To s sebou nese samozřejmě určitou závislost na dodavatelích těchto materiálů, kteří si diktují poměrně přísné podmínky pro jejich využití, zároveň však také určité renomé a záruku kvality pro zákazníky, která je s těmito materiály spojena. Dalším z rysů tohoto oboru, díky kterému dokáží uspět v silné konkurenci, je zjednodušeně řečeno „využití globalizace“ tak, jak jí využívají i jejich zahraniční konkurenti – velkou část své produkce totiž tyto firmy již nevyrábí (nešijí) v ČR, ale využívají levnější pracovní síly v rozvojových ekonomkách. Důsledky pro veřejné intervence Obory jako je textilní, oděvní či kožedělný průmysl jen velmi obtížně dokáží do budoucna čelit cenové konkurenci, která se na globálním trhu stále zostřuje, pokud nebudou využívat podobných faktorů jako jejich konkurenti – především možnosti přemístění výroby do zemí s výrazně nižšími výrobními náklady. Firmy v ČR mají s tímto typem expanze relativně omezené zkušenosti, navíc výroba v rozvojových zemích je spojena s celou řadou bariér a komplikací. Ty však může firmám pomoci překonat i veřejný sektor vhodně nastavenou nabídkou specializovaných, sofistikovaných služeb a školení / vzdělávání, která firmám přinese potřebné kompetence, znalosti i kontakty. V rámci kožedělného průmyslu je podle objemu vývozu nejvýznamnější výroba obuvi a cestovních (a jiných) zavazadel. A právě položka „kufry, kufříky, aktovky, diplomatky apod.“ je jednou z mála, v níž máme kladnou obchodní bilanci. Její výše však v jednotlivých letech kolísá, což značí obtížné postavění oboru. Další položkou s kladnou bilancí jsou ještě části obuvi (např. vyměnitelné), což jsou ale určitě výrobky nižší přidané hodnoty než například celá i specializovaná obuv. V rámci kožedělného průmyslu je tak velmi obtížné na rozdíl od předchozích dvou odvětví nalézt relativně úspěšné segmenty. III.2.III

Dřevozpracující, papírenský a vydavatelský průmysl

Skupina dřevařství a papírenství (OKEČ 20, 21, 22) zahrnuje různorodé aktivity v oblasti dřevozpracujícího průmyslu, výroby vlákniny, papíru a lepenky a také vydavatelské činnosti a polygrafický průmysl. Velikosti se řadí tato odvětví v českém ZP k těm menším. Nejvýznamnějším z nich je dřevozpracující průmysl se zhruba 40% podílem na vytvořené PH. Zpracování dřeva je výrazně proexportně zaměřené. Využívá dostatečných tuzemských zásob dřevní hmoty, která je obnovitelnou surovinou. Na zpracování dřeva úzce navazuje výroba papíru a vlákniny. Většina produkce je v tomto případě určena pro výrobní spotřebu ať už v rámci stejného odvětví (vláknina)


47


nebo ve zbytku hospodářství (obaly, kancelářský papír). Na výrobu papíru navazuje v produkčním řetězci vydavatelství a tisk, tato vazba je ale už volnější. Podle vybraných ukazatelů konkurenceschopnosti (viz graf 32) se odvětvová skupina pohybuje pod průměrem ZP. Dřevozpracující a papírenský průmysl se vyznačuje především velmi nízkou technologickou náročností produkce, čemuž odpovídají téměř nulové výdaje na VaV, a nízká je také úroveň produktivity práce. Ta sice rostla mírně více než v průměru za celý ZP, tempo ale nebylo tak 10 vysoké, aby dokázalo výrazně snížit ztrátu nejsilnějších odvětví . Uvnitř této odvětvové skupiny se však projevují výrazné rozdíly, např. úroveň produktivity při výrobě papíru je více než dvojnásobná proti zpracování dřeva. Graf 32: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 20, 21 a 22 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120


Dřevozpracující průmysl se příznivě vyvíjel především v posledních letech, tedy v období celkové konjunktury české ekonomiky. Příznivý vývoj se odrazil i na narůstajícím objemu vývozu dřevařských produktů. Podobně se však zvyšoval také dovoz dřevařských produktů do ČR, bilance však zůstává kladná. Slabou stránku vývozu je skutečnost, že v ní dominují produkty s nižší přidanou hodnotou. Příznivý je však význam položky dřevěných domů, která se v roce 2009 umístila na druhém místě. Z celkového vývozu jde cca 75 % do zemí EU-27, přičemž našimi rozhodujícími obchodními partnery jsou SRN a Rakousko a to jak ve vývozu, tak v dovozu. Jako nedostatečné je nutno hodnotit výdaje na VaV , které dosahují minimální úrovně i dynamiky. Konkurenceschopnost tohoto odvětví tak spočívá stále na tradičních faktorech české ekonomiky – kombinaci nižších výrobních nákladů a kvality a zvyšování produktivity díky investicím do nových technologií. Výroba v celulózo-papírenském průmyslu je založena na obnovitelných zdrojích a druhotných surovinách, převážně tuzemského původu. Odvětví je charakteristické významnou rolí velkých společností, se zhruba dvou třetinovým podílem na tržbách. V roce 2008 se po 10ti letech zastavil růst výroby. Hlavními důvodem tohoto poměrně výrazného poklesu bylo zejména loňské květnové zastavení výroby novinového papíru v Norske Skog ve Štětí a uzavření papírny v Bělé pod Bezdězem na podzim 2008. Až do roku 2008 se tak toto odvětví odlišovalo od jeho vývoje v zemích EU, kde v podstatě po celé období stagnovalo. V tomto případě tedy nejde jen o krátkodobý pokles výroby v důsledku ekonomické krize jako u většiny ostatních odvětví.

10

Data v grafu jsou mírně zkresleny využitím HPH v běžných cenách, produktivita práce počítaná z účetní PH, která je však dostupná nyní pouze za rok 2008, jsou výrazně nižší.


48


Odvětví je zaměřeno na tuzemský trh i z hlediska odbytu – tržby v vývozu představují zhruba 50 % produkce, bilance zahraničního obchodu vykazuje mírné záporné saldo. Hlavní vývozní položkou jsou výrobky z buničiny, papíru, lepenky, buničité vaty, které vykazují trvale kladné a mírně se zvyšující saldo ZO. Hlavní exportní regiony se vzhledem k charakteru produktu výrazně neodlišují od celkového obrazu ZP, převažují mezi nimi sousední země a další země EU. Podobně jako předchozí odvětví i celulózo-papírenský průmysl těží stále významně z tradičních zdrojů konkurenceschopnosti a pro další rozvoj je významné například nastavení systémových pravidel (využívání energetických zdrojů, environmentální regulace apod.), včetně jejich „neztěžování“ oproti konkurenčním zemím (tj. především dalším zemím EU) spíše než intenzivní investice do výzkumu a vývoje. Odvětví polygrafického průmyslu je charakteristické potřebou vysoce kvalifikované pracovní síly a značnou investiční náročností a lze je zařadit mezi tzv. kreativní odvětví. Ta jsou charakteristická tím, že inovace zde vznikají především nových symbolů a hodnot, nalezneme zde ale i klasické inovace technického rázu, které se pojí především s vlastní reprodukcí a šířením těchto „symbolů“. Ty však již podle tradiční klasifikace odvětví vznikají převážně v jiných oborech, jsou ale určitě zdrojem konkurenceschopnosti i pro polygrafický průmysl. Současný vývoj v polygrafickém průmyslu je charakterizován těsnou spoluprací českých subjektů s partnery v EU. Platí to především o velkých společnostech v polygrafickém průmyslu, které mají odhadem až z 90 % zahraniční majitele. V ČR se tak postupně vytvořila struktura obdobná vyspělým zemím, kdy několik velkých firem vyrábí značnou část tištěných produktů. Provázanost českého polygrafického průmyslu se zahraničním je dána v neposlední řadě také potřebnou přejímání technologických novinek, které pocházejí prakticky pouze z vyspělejších zemí. III.2.IV

Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken

Chemický (a farmaceutický) průmysl (OKEČ 24) má v rámci zpracovatelského průmyslu specifické postavení, neboť svými výrobky zásobuje prakticky všechny sféry ekonomiky. V České ekonomice velikostně patří mezi průměrná odvětví. Největší váhu na produkci má výroba základních chemických látek, s odstupem pak výroba léků a čisticích a kosmetických přípravků. Významný je podíl produkce určený na vývoz, který dosahuje zhruba 70 %. Přesto má ČR v této komoditní skupině výrazně záporné saldo zahraničního obchodu. Graf 33: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 24 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

40

80

120

160

200

240

280

Zdroj: ČSÚ, Panorama průmyslu Z pohledu ukazatelů konkurenceschopnosti (viz graf 33) se odvětví chemického průmyslu umístilo jednoznačně nad průměrem ZP, a to především díky vysoké úrovni a dynamice produktivity práce, podílu kvalifikovaných zaměstnanců a výdajů na VaV. Chemický průmysl dosáhl výrazně


49


nadprůměrného růstu nejen v ČR, ale také oproti vývoji v EU. Úroveň produktivity za EU však stále zaostává, a to dokonce nejvýrazněji mezi jednotlivými odvětvími ZP – v roce 2008 se pohybovala na úrovni 34 % EU27 oproti 38 ve ZP celkem. Vyšší rozdíl v produktivitě lze zčásti vysvětlit odlišným zaměřením chemického průmyslu v ČR a v EU. V ČR je chemický průmysl z více než poloviny zaměřen na výrobu základních chemických látek, zatímco výroba chemických specialit (obory 24.2 + 24.3 + 24.6 + + 24.7) představovala jen 12 %. V EU byl poměr 27 % v základních chemických látkách a 17 % u chemických specialit. Výrazně vyšší poddíl má v EU také výroba léčiv a čistících a kosmetických přípravků. A i zde existuje další rozdíl – zatímco v zemích západní Evropy se nachází několik významných výrobců originálních léků, v ČR se výroba léků koncentruje pouze na tzv. generika. V položce léčiva má ČR také dlouhodobě výrazně zápornou obchodní bilanci a vzhledem k „obsazenosti“ trhu velkými nadnárodními farmaceutickými firmami nelze předpokládat, že by se tato situace rychle změnila. Navíc i několik konkrétních příkladů uplatnění výsledků českého VaV v zahraničí ukazuje, že absorpční kapacita a schopnost proniknout na tyto znalostně, technologicky ale také kapitálově náročné trhy je obtížné. V ČR tak převažují méně technologicky a znalostně založené aktivity a obory, které přinášejí nižší přidanou hodnotu. I tak lze ale toto odvětví považovat v rámci české ekonomiky za progresivní, dynamické a technologicky náročnější odvětví. Ve struktuře odvětví chemického průmyslu lze jednoznačně identifikovat dominantního hráče, jímž je holding Unipetrol, a.s. Unipetrol patří mezi nejvýznamnější české vývozce i významné zaměstnavatele. Dominantní subjekt se objevuje i ve výrobě léčiv – Zentiva, a.s., která je silným subjektem českém i slovenském trhu. Mezi 100 největších českých firem patřily v roce 2008 ještě dvě firmy chemického průmyslu – DEZA, a.s. a výrobce technických plynů Linde Gas, a.s. Celkově se velké podniky s 250 a více zaměstnanci podílí na celkových tržbách i na vytvořené účetní přidané hodnotě z více než 70 %. Nadprůměrně vysoký je také podíl a význam zahraničních firem. Tyto charakteristiky samozřejmě odvětví snižují možnost získávat veřejnou podporu soustředěnou do programů Evropské unie. Další vývoj v odvětví bude záviset do značné míry na cenách ropy, které společně s rostoucími cenami energií negativně ovlivňují konkurenceschopnost, svou roli bude ale hrát i zpřísňující se evropská legislativa, která znamená pro společnosti také další náklady. Společnosti jsou nuceny k větší specializaci na výrobu s vyšší přidanou hodnotou a na takové tržní segmenty, kde je největší šance uspět na mezinárodním trhu. Dosavadní výsledky za rok 2009 naznačují, že ekonomická krize zasáhla odvětví chemického průmyslu v ČR silně. Ukazují to i problémy a opatření největších firem. Například slibná výroba epoxidových pryskyřic firmy SPOLCHEMIE, a.s. byla silně zasažena poklesem zahraničních zakázek, které se odrazily na více než 50% poklesu vývozu, oproti zhruba 30% poklesu dovozu. Až do roku 2008 epoxidové pryskyřice patřily k nejrychleji rostoucím položkám českého exportu tohoto odvětví. Ve svízelné situaci se nachází SPOLANA, a.s., která má vážné problémy s odbytem svých dvou klíčových komodit – kaprolaktamu a PVC a rovněž s prodejem síranu amonného, hydroxidu sodného a kyseliny sírové, takže její ztráty neustále rostou a musí omezovat výrobu. Podobný vývoj lze registrovat v řadě dalších chemických společností, zejména u těch, které jsou úzce navázány na automobilový a elektrotechnický průmysl, stavebnictví apod. Ekonomická krize zasáhla významně chemický průmysl i v EU, v české ekonomice však k současným problémům společností přispěla pravděpodobně i kombinace specifických faktorů – nižší technologické vybavenosti firem a nutnost předchozích významných investic do nových technologií, předchozí ekonomické problémy, které znamenají v řadě společností horší finanční situaci, a také zaměření na segmenty s nižší přidanou hodnotou.V ČR však i přesto patří toto větví ke znalostně intenzivnějším.


50


Proniknout do náročnějších segmentů je v tomto odvětví jasně spojeno s investicemi do znalostních aktivit a propojením na veřejný VaV. Jak ale ukazuje příklad společnosti Spolana, ani kvalitní produkt a postavení evropské trojky nemusí znamenat úspěch. Investice do vývoje nových či zlepšení existujících produktů je třeba spojit také s úspěšným proniknutím na náročné trhy. Řada produktů chemického průmyslu je charakteristická tím, že se vyplatí je vyvážet pouze do určité vzdálenosti, u některých lze však předpokládat možnost proniknutí na světové trhy. A tam zatím český export chemického průmyslu chybí – hlavním vývozním regionem jsou opět státy EU, nicméně export do rozvojových ekonomik rostl rychleji jak export celkem. Důsledky pro veřejné intervence Firmy v ČR mají velmi často dobré technické kompetence a znalosti, nedokáží se s nimi však prosadit na nejnáročnějších trzích. Podpora rozvoje inovačních, znalostních a technologických aktivit by proto měla být provázána i s rozvojem manažerských a strategických kompetencí, včetně například inovačního managementu. Tedy, souboru tzv. netechnických kompetencí souvisejících se získáváním nových trhů. Potenciálně zajímavé by mohly být i malé firmy, které by se odštěpily od existujících dominantních hráčů a specializovaly se na úzký segment, jemuž by přizpůsobily i veškeré své aktivity a mohly by tak být úspěšnější, jak široce rozkročení dominantní hráči. I u těchto menších firem lze ale v odvětví chemického průmyslu očekávat potřebu investic do aktivit VaVaI spojenou s dobrými manažerskými a strategickými dovednostmi. III.2.V

Výroba pryžových a plastových výrobků

Výroba pryžových a plastových výrobků (OKEČ 25) se v posledních letech rozvíjela mimořádnými tempy. Důvodem byla trvale vysoká poptávka po výrobcích tohoto odvětví napříč ekonomikou, tažená největšími odběrateli především z automobilového průmyslu, ale také elektrotechnického a obalového průmyslu, a také vysokým přílivem přímých zahraničních investic, které přinesly špičkové výrobní technologie a přístup na zahraniční trhy. Přidaná hodnota v odvětví se zvýšila v letech 2000-2008 ve stálých cenách o 10 %, tedy výrazně nad průměrem ZP a ještě více nad průměrem odvětví v celé EU, kde byl růst pouze 2%. Charakteristickým rysem tohoto odvětví je neustálý růst počtu zaměstnanců a podnikatelských subjektů (viz graf 34). Na rozdíl od předchozích odvětví zde hrají významnou roli malé a střední podniky do 249 zaměstnanců, na ÚPH se podílí zhruba ze 45 %. Graf 34: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 25 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180


Pozice plastikářského a gumárenského v průmyslu je v ČR silnější než v EU – podíl na zaměstnanosti ve ZP v EU činil zhruba 4 % oproti 7 % v ČR. Příčinu lze hledat ve zmíněné orientaci českého plastikářství na automobilový průmysl, který má v české ekonomice také jednoznačně nadprůměrný


51


podíl. Výrazně nadprůměrný oproti EU byl i růst odvětví v letech 2000-2008, stejně jako růst produktivity a plastikářství se tak mezi odvětvími ZP nejvíce přiblížilo produktivitě odvětví na úrovni EU (nicméně produktivita odvětví v ČR stále dosahuje pouze zhruba 51 % průměru EU). Díky silnému domácímu automobilovému průmyslu (a i dalším odběratelům) a roli geografické vzdálenosti pro určité typy dodavatelů (především tzv. tier-1 dodavatele automobilového průmyslu) není tento obor tak silně exportně orientován. Zhruba polovina tuzemské produkce je exportována přímo, při započítání nepřímého vlivu by však byl tento podíl ještě výrazně vyšší. Růst domácí produkce přispěl také k postupnému snižování záporného salda obchodní bilance. Kontinuální nárůst průmyslové produkce v oboru výroby pryžových a plastových výrobků probíhal až do druhého čtvrtletí roku 2008, kdy začalo docházet k poklesu ve většině oborů průmyslu. I přes tento fakt však obor nadále patří mezi nejdynamičtěji rostoucí segmenty zpracovatelského průmyslu. Produkty odvětví nacházejí uplatnění napříč celou ekonomikou, přičemž k rozhodujícím odběratelům patří automobilový, elektrotechnický a obalový průmysl. Stále větší možnosti uplatnění výrobků se nabízejí také v potravinářském průmyslu (hlavně obaly), ve stavebnictví, energetice, v sortimentu zboží pro domácnost, volný čas aj. Problémy automobilového odvětví negativně ovlivňují výrobce plastových a pryžových výrobků, kteří v současné době musejí hledat náhrady za výpadky lukrativních zakázek. Společnosti, které se v minulosti silně orientovaly na dodávky do automobilového odvětví, se v současné době vydávají cestou redukce nákladů, zjednodušení výroby a vývoje nových produktů mimo dosavadní zaměření výrobního sortimentu. Ukončit ztrátový projekt a zahájit novou výrobu však není pro podniky jednoduché. Projekty v automobilové výrobě se připravují dlouho před výrobou, obvykle jsou časově i investičně hodně náročné, vyžadují splnění mnoha předpokladů, certifikátů a zabezpečení zkoušek. Nepříznivé je v tomto ohledu zaměření tohoto oboru v ČR, kde i data o aktivitách VaV ukazují, že jen relativně nízký podíl sofistikovaných produktů (týká se převážně zboží z plastů) a převažující zakázkovou výrobu standardizovaných produktů v závislém postavením na konečném odběrateli. Ten navíc v řadě případů není ani konečným zákazníkem, ale pouze dalším článkem v hodnotovém řetězu – například výrobce určitého modulu pro automobilku. Ukazují to data vybraných agregovaných komodit z oblasti výroby pryžových a plastových výrobků – v ČR se v největším množství vyrábějí nevyztužené desky, listy, filmy, fólie a pásy z plastů. Nevýhodou je podle naší zkušenosti také velmi častá úzká specializace jednotlivých výrobců a z toho plynoucí silná závislost na malém počtu odběratelů. Tato data tak naznačují, že dosavadní silný růst odvětví byl tažen především faktory na straně zvyšování efektivity, díky nižším vstupním výrobním nákladům v ČR a silnou konjunkturou odběratelských odvětví. Standardizovaný charakter výroby dokládají i data o zahraničním obchodu – jednoznačně nejvýznamnějším obchodním partnerem pro vývoz je Německo, následované Polskem, Itálií, Francií (a dalšími zeměmi EU), naopak nejvyšší saldo zahraničního obchodu v tomto oboru máme s Čínou, následovanou Japonskem. Na druhé straně existují pro tuzemský gumárenský a plastikářský průmysl dobré předpoklady pro další rozvoj, a to díky stále výrazně nižší spotřebě plastů v ČR, stejně jako v případě nových členských zemí EU, ve srovnání s vyspělými zeměmi. Očekává se, že poptávka v příštích letech vzhledem k rozšiřující se nabídce vyplývající z nových možností aplikace plastů poroste a to především po odeznění dopadů ekonomické krize. Dle expertů a účastníků trhu by měla růst jak tuzemská poptávka po výrobcích pro technické využití, tak i pro finální spotřebu (včetně výrobků pro volný čas). Příznivý je i růst výdajů VaV, který se týká především výroby plastů, a tedy zvyšování potenciálu pro přechod k technicky náročnějším a složitějším výrobkům, nejlépe pokud by se jednalo o konečné výrobky, resp. výrobky určené pro finálního zákazníka.


52


III.2.VI

Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

Výroba ostatních nekovových výrobků (OKEČ 26) zahrnuje výrobu skla, porcelánu a část výroby stavebních hmot. Sklářský průmysl je tradičním exportním odvětvím, jehož produkce však trvale klesá, podobně klesá také produkce spotřebního ve prospěch technického skla, např. pro automobilový průmysl. Oproti sklářskému a keramickému průmyslu je výroba stavebních hmot určena především pro domácí trh, největším odběratelem je samozřejmě stavebnictví. Díky konjunktuře stavebnictví v posledních letech před ekonomickou krizí zažívala i výroba stavebních hmot růst produkce. Produktivita odvětví jako celku dosahuje nadprůměrné úrovně, uvnitř odvětví jsou však významné rozdíly. Vysoké produktivity dosahuje především výroba stavebních materiálů – konkrétně výroba cementu, vápna a sádry a výroba pálených zdících materiálů, tašek, dlaždic a podobných výrobků, naopak výroba skla a keramiky se pohybuje pod průměrem ZP. Graf 35: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 26 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV -100

-50

0

50

100


Hlavním vývozním artiklem oboru je sklo, keramické a porcelánové zboží (jejich podíl na celkovém vývozu byl v roce 2008 i 2009 na úrovni cca 70 %). Podle exportní výkonnosti se nejvíce dařilo produktům v položkách sklo, jinde nezařazené a stavební materiál z osinkocementu, vyztuženého cementu a žáruvzdorné cihly a ostatní staviva. Naopak nejvýznamnější artikly vývozu (podle jejich podílu na celkovém vývozu odvětví) zaznamenaly mezi roky 2003 a 2009 nepříznivý vývoj s rostoucími dovozy a naopak poklesem vývozu. Odvětví tedy z pohledu agregátních ukazatelů „zachraňuje“ výroba stavebních hmot a výroba pro stavebnictví a také automobilový průmysl v oblasti technického a specializovaného skla. Největším výrobcem skla je v ČR společnost AGC Flat Glass Czech (dříve Glaverbel Czech, a.s.) a v oboru plochého skla i ve střední a východní Evropě, která se zaměřuje především na výrobu skel pro vnější opláštění a dekoraci interiérů. Odvětví je také charakteristické nižší znalostní náročností – výdaje na VaV se pohybují výrazně pod průměrem ZP. Lepší postavení podle počtu zaměstnaných ve VaV ukazuje na charakter těchto aktivit. Výroba skla a keramiky využívá tradičních materiálů, které se podle jeho představitelů nedají prakticky významně inovovat, inovace se tak koncentrují v oblasti designu z hlediska výrobků a v oblasti netechnických inovací především u marketingu a distribuce, systému prodeje, komunikace se zákazníky apod.. Tyto faktory jsou dnes klíčové pro úspěch na zahraničních a náročných trzích, samozřejmě s vysokou kvalitou a také „přijatelnou“ cenou. Tlak výrobců z „třetích“ zemích se především v oboru tradiční keramiky a skla se výrazně zvyšuje a vytváří tvrdou konkurenci a zvýšený tlak na jednotlivé tuzemské výrobce především v otázkách ceny, kterou musí kompenzovat vysokou kvalitou ale i flexibilitou v ostatních faktorech. Na druhé straně s rozvojovými zeměmi má OKEČ 26 stále poměrně vysokou kladnou bilanci zahraničního obchodu, při relativizaci celkovým obratem ZO by Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

53


tato bilance byla nejvyšší. V absolutních hodnotách jsou nejvýznamnějšími ale tradiční partneři z vyspělých zemí – především Německo, z mimoevropských pak USA, Rusko a také Spojené arabské emiráty. I na tomto výčtu zemí je patrná snaha oboru orientovat se na náročné zákazníky, v rámci nich je pak důležité najít si i specifické trhy, kde tuzemští výrobci dokáží uspět. Jestliže hodnotíme jednotlivé obory sklářského a keramického průmyslu lze konstatovat, že se budou i nadále rozvíjet obory s výrobky s vysokou přidanou hodnotou, část z nich je však úzce vázána na ekonomickou situaci v návazných odvětvích – především stavebnictví a automobilovém průmyslu. Firmy sklářského a keramického průmyslu musí proto hledat cesty jak se orientovat na produkci s vysokou přidanou hodnotou a jak posílit inovace ve výrobkové i v manažerské a obchodní strategii. Základem budoucího úspěchu podnikání bude prodej profesionálních výrobků, jejich kvalita a zaměření se na tvorbu vlastních značkových kolekcí a na speciální zakázky. Pokud jde o výrobu stavebních hmot, vzhledem k její úzké vazbě na tuzemský trh, je pro její rozvoj klíčový vývoj v sektoru stavebnictví a vzhledem k charakteru inovací, které se v tomto odvětví zaměřují především na procesní inovace, také udržení technologické úrovně. III.2.VII Výroba základních kovů a hutních výrobků Hutnictví (OKEČ 27) je považováno za základní průmyslové odvětví, jelikož výroba kovů je prvním důležitým předcházejícím krokem v řetězci přidané hodnoty mnoha odvětví vyrábějících investiční a spotřební zboží. Zároveň je to odvětví vysoce náročné na vstupní investice do technologií a vybavení, které mají velmi dlouhou dobu užití (obecně nejméně 20-30 let). Hutnictví je tak dnes charakterizováno velmi silnou globální koncentrací do několika světových hráčů, kteří jsou přítomni i v české ekonomice. Společnosti v oboru hutnictví železa vyrábějí především základní hutní výrobky. Obdobnou koncentraci můžeme pozorovat i zde – výroba v ČR je koncentrována do tří dominantních společností – ArcelorMittal Ostrava a.s., Třinecké železárny, a.s,a EVRAZ Vítkovice Steel, a.s. Teritoriálně je výroba soustředěna v Moravskoslezském kraji. Význam výroby základních kovů a hutních výrobků v rámci ekonomiky ČR zaznamenal vrchol v roce 2004, od té doby však podíl tohoto segmentu mírně klesá. V roce 2008 činil podíl tržeb a účetní přidané hodnoty odvětví hutnictví a slévárenství na HDP 6,4 % resp.1,3 %. Již údaje za rok 2008 znamenaly ale zpomalení růstu tržeb a jejich propad v závěru tohoto roku. Nepříznivý vývoj je patrný i v roce 2009, přičemž nejkritičtěji se situace jevila především v prvním a druhém čtvrtletí roku 2009. Naopak v posledním čtvrtletí bylo již patrné mírné oživení, dané ale i nižšími srovnávacími hodnotami z konce roku 2008. Ukazuje se tak výrazná cykličnost tohoto odvětví. Graf 36: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 27 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV -110

-60

-10

40

90



54


V grafu 36 je patrná na první pohled velmi vysoká produktivita tohoto odvětví. Podle terénního šetření v Moravskoslezském kraji realizovaném v roce 2009 však víme, že takto vysoká produktivita se vztahuje v podstatě pouze ke třem hlavním subjektům tohoto oboru a je dána jejich zaměřením (charakterem) jejich hlavních aktivit. Podle rozhovorů provedených s jejich vrcholnými představiteli však vyplynulo, že samotná výroba surového železa již v ČR nemůže být rentabilní činností. Zároveň však tyto firmy zdůrazňují, že ucelený hutní provoz umožňuje dosahovat synergií. Vlastní výroba surového železa přesně na míru (obsah, vlastnosti apod.) jeho dalšího zpracování generuje nové možnosti a úspory při výrobě speciálních vysoce kvalitních ocelí. Z uvedeného vyplývá, že základní podmínkou dlouhodobějšího pokračování ucelených hutních celků (od vysokých pecí po válcovny) je schopnost obsazovat trhy s ocelářskými produkty s nejvyšší přidanou hodnotou. V tomto směřování zůstane tedy výroba oceli v ČR zachována, nicméně v nesrovnatelně menším objemu. Důležitým faktorem pro realizaci tohoto posunu je ale také vlastnictví těchto tří největších producentů – dvě z firem jsou ovládány zahraničním kapitálem a jejich budoucí aktivity v ČR jsou nutně součástí jejich globální strategie. Důležitou součástí strategie přechodu na nejnáročnější segmenty trhu jsou i podle hlavních hráčů tohoto odvětví znalostní a inovační aktivity (zjednodušeně aktivity VaV). Podle současných hodnot patří hutnictví v tomto směru výrazně pod úroveň průměru ZP, na druhé straně je ale třeba mít na paměti vysokou investiční náročnost odvětví, stejně jako produkci obrovských výrobků, které zkreslují vybrané indikátory. Příkladem úspěšné kombinace tradičního odvětví a zaměření na technologicky náročné produkty a zároveň strategie propojení úzce provázaných odvětví OKEČ 27-29 je celá řada menších (pouze ve srovnání s největšími firmami odvětví, nikoli menších podle definice MSP) firem – například firmu Bonatrans lze považovat za prototyp budoucí hutně-strojírenské společnosti, která kombinuje znalosti z metalurgie a výroby speciálních dílů strojů (dvojkolí a související brzdové a tlumící systémy) do globálně vysoce úspěšných produktů, což se projevuje vysokou produktivitou a stabilním růstem společnosti. Další je firma ŽDB Group a.s. která je schopna reagovat na rychle se měnící podmínky, a to jak vstupem na trhy jiných produktů, tak vyhledáváním tržních výklenků v rámci dosavadní dominantní orientace firmy. Novým trhem pro firmu je například topenářská technika a výroba speciálních kotlů. Zatím celkově nižší technologickou náročnost hutnictví v ČR ukazuje teritoriální a zbožová struktura zahraničního obchodu. Kromě celkově nepříznivého vývoje zahraničního obchodu se zvyšujícím se pasivním saldem, je patrná i nepříznivá skladba vývozu oproti dovozu, především u vyspělých trhů. Struktura českého vývozu na teritorium zemí EU15 je zaměřená na výrobky s nižší užitnou hodnotou (dlouhé výrobky, výrobky z nelegovaných ocelí), zatímco struktura dovozu z tohoto teritoria je tvořena především plochými výrobky s vyšší užitnou hodnotou (za studena válcované a povrchově upravené) a také výrobky z legovaných ocelí. K hutnictví nezbytně patří slévárny. Jejich hlavní charakteristikou v ČR je specializace na zakázkovou výrobu dle konkrétního zadání od zákazníka a také nízká produktivita práce a absence vlastních VaV kapacit. Tyto firmy navíc čelí velmi silné zahraniční konkurenci z nízkonákladových zemích, která znamená, že z hlediska dlouhodobého vývoje lze v ČR udržet vysoce flexibilní a specializovanou výrobu schopnu reagovat na výkyvy v poptávce, které nelze vykrýt z dovozu z geograficky vzdálených zemí. Další vývoj hutnictví závisí samozřejmě na oživení celosvětové poptávky po jeho produktech, tj. oživení v klíčových odběratelských odvětvích – strojírenství, stavebnictví a automobilovém průmyslu. Toto oživení je i dnes velmi těžké předvídat. Kde však lze činit určité předpovědi, jsou trendy v rámci tohoto odvětví.


55


Budoucí vývoj hutnictví se ubírá cestou budování vysokokapacitních jednotek, fúzí a strategických aliancí. To je reakce na globální charakter trhu s ocelí a internacionalizaci spojenou s aktivitami přesahující hranice jednotlivých států s cílem posílit pozici oceli a ocelářských společností. Dalším trendem je posilování vertikálního řetězce a dalších forem partnerství firem jako jedna z nejjednodušších možností snižování rizik, například v oblasti růstu cen důležitých vstupních komodit. Dalším již zmíněným trendem je posilování výrobků s vyšší přidanou hodnotou díky posilování inovačních aktivit a aplikovaného výzkumu, ale i technologických partnerství nejenom se subjekty VaV, ale i hlavními odběrateli-zákazníky (například v rámci automobilového průmyslu). III.2.VIII Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (kromě strojů a zařízení) OKEČ 28 je charakteristická různorodostí svých výrobků sahajících od jednoduchých výrobků (připínáčky, nože apod.) až po jaderné reaktory. Kromě toho lze tyto výrobky rozdělit podle toho, zda slouží k finálními spotřebě, nebo jsou použity v dalších odvětvích (nejčastěji v automobilovém, strojírenském a elektrotechnickém průmyslu a ve stavebnictví). Původním materiálovým vstupem do odvětví jsou tradiční kovové polotovary vyrobené v odvětví OKEČ 27. Při bližší analýze produkce odvětví kovovýroby je u mnohých podniků patrná snaha o další zvyšování přidané hodnoty svých výrobků tím, že se zabývají i navazující kompletací svých kovodělných výrobků do strojírenských zařízení. Tyto podniky pak získávají v daleko větší míře charakter strojírenské výroby. Graf 37: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 28 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120


Kovodělný průmysl patří v ČR k významným zaměstnavatelům a jeho podíl na zaměstnanosti ve ZP se dokonce mezi roky 2003-2008 (resp. 2009) mírně zvýšil, na 12 % v roce 2009 (podobně jako v roce 2008), což je třetí nejvyšší podíl. Produktivita odvětví je však výrazně pod průměrem ZP, což je zčásti dáno i vysokou náročností na pracovní sílu a vysokým podílem ON na ÚPH. Vývoj produktivity byl však v odvětví příznivý, což se promítlo i v dobrém vývoji zahraničního obchodu – mírném zvýšení kladného salda. V předchozích letech participoval kovodělný průmysl nepřímo na realizaci velkých investic do automobilového a elektrotechnického průmyslu, jejichž pozitivním efektem byla mimo jiné i stimulace přenosu technologií do ČR (zavádění nových technologií je podněcováno odběrateli), což se promítlo na příznivém stavu investic v odvětví. Zaměření produkce firem v tomto odvětví je velmi různorodé, zjednodušeně ji však lze rozdělit na (i) výrobu kovových konstrukcí a (ii) výrobu kovových dílů. V obou segmentech pak lze nalézt technologicky a výrobně náročné produkty (například velké ocelové svařované konstrukce vs. kovové regály, žebříky, plošiny atd. nebo výroba špendlíků vs. výroba kotlů). U výrobců dílů lze navíc opět rozlišovat mezi výrobci dílů pro automobilový průmysl, výrobci různorodých kotů a ostatními firmami zaměřenými na produkci malých kovových dílů různorodého použití. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

56


Nižší znalostní náročnost je dána jednak charakterem odvětví, kde v řadě oborů nejsou vstupy výzkumu a vývoje tak významné, ale i jeho zaměřením v české ekonomice, kde v řadě oborů stále dominují spíše jednoduché komponenty s nižší přidanou hodnotou. Prostor pro rozvoj znalostních aktivit je tak značně omezen vysokým podílem jednodušší, standardizované výroby přesně podle konkrétních zadání od zákazníků. Aktivní saldo obchodní bilance vzrostlo v období 2000-2008 o více než 77 %. Na obchodní výměně se v roce 2008 nejvíce podílelo odvětví výroby ostatních kovodělných výrobků (zhruba 50 % vývozu, resp. 60 % dovozu kovodělného sortimentu), které reprezentuje např. spojovací materiál, drobné kovové obaly, či drátěné výrobky. V globálním konkurenčním prostředí se ale především v posledních letech daří znovu získávat zakázky většího či menšího rozsahu i v rámci investičních celků. Mnoho společností si trhy udrželo své tradiční a dále úspěšně expandují. Expanze je samozřejmě spojena s příznivým ekonomickým vývojem v cílových rozvojových ekonomikách. Dokladem jsou rychle rostoucí vývozy právě do skupiny rozvojových zemí a zemí bývalého SNS, které rostly výrazně rychleji než vývoz do zbývajících teritorií. Na druhé straně objemem jsou tyto trhy stále nejméně významné. Nejvýznamnějším partnerem kovodělného průmyslu je opět Německo a další vyspělé ekonomiky. To ale nenaznačuje vyspělost vývozních produktů, ale naopak potvrzuje závislé postavení domácích výrobců v globálních hodnotových řetězcích. V rámci jednotlivých položek českého vývozu odvětví OKEČ 28 je zajímavý vývoj položky „Stolní, kuchyňské a ostatní domácí potřeby, kovové“. Tato položka patří svým podílem na celkovém vývozu odvětví (zhruba 1,3 % v roce 2009) sice k méně významným, podle dynamiky vývozu a především zlepšení bilance zahraničního obchodu mezi progresivní. Navíc tato položka dobře ukazuje, že cestu na zahraniční trhy neotvírají pouze znalostní aktivity, ale především strategické a manažerské schopnosti, schopnost najít zákazníky a vytvořit jim atraktivní nabídku, a to samozřejmě nejen cenou. Příkladem tohoto segmentu je karlovarský výrobce kuchyňského náčiní, firma Blex, která má v ČR devadesátiletou tradici. České firmě se podařil vynikající tah – repertoár zemí, do nichž vyváží, před dvěma lety rozšířila o Čínu, v podstatě největšího konkurenta tohoto segmentu výrobců. Firmě se na tento trh podařilo proniknout díky účasti na největším světovém veletrhu spotřebního zboží Ambiente, ale také například díky nabídce širšího sortimentu zboží než vyrábí sama firma, tedy nabídkou zboží, na jehož výrobě se spolupodílí s někým dalším, a jeho kvalitou. Na příkladu tohoto odvětví se tak opět ukazuje, že úspěšné subjekty lze nalézt i v tradičně orientovaných oborech a aktivitách, které dokáží uspět díky převážně netechnickým inovacím a dobrým strategickým a manažerským dovednostem. Důležitou podmínkou je získat vlastní autonomii a orientovat se na vlastní konečné zákazníky. Důsledky pro veřejné intervence Silné závislé postavení místních poboček zahraničních firem, ale i domácích firem omezuje možnost rozvoje tvůrčích a strategických kompetencí, které jsou stále významnější při pronikání na nové trhy. Veřejné intervence by proto měly usilovat o posilování autonomii místních poboček zahraničních firem – především tím, že budou usilovat o posílení aktivit, které zde NNS lokalizují a o zvyšování jejich „kvality“ ve smyslu náročnosti a významu pro mateřskou firmu. A zároveň by veřejné intervence měly posilovat schopnost domácích firem prosadit se na zahraničních a náročných trzích, dokázat si nalézt své zákazníky a specifické tržní segmenty, kde není konkurence založena pouze a jenom na ceně. Na druhé je zde ale také patrné, že pokud chtějí výrobci uspět na náročnějších trzích a především v náročnějších segmentech, musí posilovat své znalostní aktivity a orientovat se na inovace svých výrobků. Inovace výrobků zároveň přináší posun do vyšších a komplexnějších segmentů trhu, kde firmy mohou získat výše zmíněnou autonomii a vyrábět ve spolupráci se svými konečnými zákazníky,


57


nikoliv v závislém postavení dodavatele jednoduchých komponentů. Jinými slovy přechod výrobců od tradičních dodávek jednotlivých komodit (válcované profily, pásy, trubky) k dodávkám ucelených konstrukčních uzlů nebo systémů s vyšší přidanou hodnotou (např. stropních desek, stěnových rámů, celistvých obytných buněk). Posílení tohoto postavení a zvýšení přidané hodnoty by umožnil také vyšší podíl služeb, jako jsou montáže výrobků do finálních investičních celků a jejich servis. Dále, kovodělný průmysl postrádá jednoznačné leadery trhu a jako svou hlavní činnost má kovodělnictví uvedeno více než 80 tisíc subjektů. V odvětví tak existuje prostor pro konsolidační procesy, případně vyčlenění malé skupiny silných firem. Celkově však další vývoj v kovodělném průmyslu závisí na oživení v odběratelských odvětvích, především strojírenství, automobilovém průmyslu a stavebnictví. V tomto ohledu existuje určitě příležitost silnější orientace na již rostoucí trhy v rozvojových a rozvíjejících se ekonomikách, kam zatím míří jen menší část vývozů. III.2.IX

Strojírenská výroba – výroba a opravy strojů

Výroba strojů a zařízení, rovněž označovaná jako všeobecné strojírenství, OKEČ 29, zahrnuje různorodé výrobní a opravárenské činnosti na zařízeních, která jsou nepostradatelná pro jakoukoli strojní investici (sahá od výroby turbín, dopravních a vzduchotechnických zařízení, zemědělských, potravinářských, textilních, papírenských a stavebních strojů, až ke strojům kovoobráběcím a tvářecím). Zároveň je toto odvětví považováno za důležitý indikátor vývoje hospodářství, což je dáno jeho relativně vysokým stupněm citlivosti na ekonomický cyklus. Graf 38: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 29 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

220

240

260

280

300


Strojírenský průmysl má v ČR dlouhou historickou tradici a silnou základnu kvalifikovaných zaměstnanců. Odvětví OKEČ 29 je také největším zaměstnavatelem ZP se zhruba 14% podílem na celkovém počtu zaměstnanců ve ZP v roce 2008 (resp. 13% v roce 2009), což je i nad průměrem EU – zde byl podíl na zaměstnanosti ve ZP v roce 2008 zhruba 10 %. Transformační proces, který v sektoru odstartoval počátkem 90. let 20. století, je téměř u konce. Odráží se to na rozdíl například od odvětví hutnické výroby na mírně nadprůměrném růstu zaměstnanosti v tomto odvětví. Z hlediska konkurenceschopnosti je strojírenství v současné době nejvýkonnějším exportním odvětvím české ekonomiky a zároveň odvětvím s největším kladným saldem obchodní bilance (až do roku 2002 byla bilance záporná). Dobré postavení odvětví dokládají i další ukazatele v grafu 38, které prakticky všechny dosahují nadprůměrných hodnot. Kromě mírně nadprůměrného postavení podle produktivity, kterého dosahují i některé předchozí skupiny, dosáhlo strojírenství také její velmi příznivé dynamiky. Výrazně nadprůměrný byl růst produktivity i oproti EU – 11 % v ČR vs. 2 % v EU.


58


Dynamika reálné produkce dosáhla ve druhé polovině 90. let necelá 4 % ročně, po roce 2000 došlo k výraznému oživení a roční růst se více než zdvojnásobil (na více než 13 %). Oživení produkce souviselo s příchodem zahraničních investic do ČR (dodavatelé investičních celků), zejména se však mezi roky 1995 a 2005 výrazně zvýšil podíl strojírenské produkce určené pro vývoz, a to ze 49 % v roce 1995 na 92 % v roce 2005, aby poté klesly na zhruba 60 % v roce 2008. Úspěšnost a konkurenceschopnost českého strojírenství odráží také skutečnost, že od roku 2000 do roku 2008 vzrostl tuzemským subjektům podnikajícím v oblasti strojírenství podle údajů Eurostatu počet zakázek celkově o 194 %, což je nejlepší výsledek v rámci zemí Visegrádské čtyřky. Příznivá je také skutečnost, že největší podíl na tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb (28 %) zaujímají dva velmi široké obory, uplatňující výrobní činnosti s relativně vysokou přidanou hodnotu, OKEČ 29.5 (výroba a opravy ostatních účelových strojů - zařízení pro metalurgii, těžní a stavební stroje, stroje pro potravinářský, sklářský, textilní průmysl, atd.) a OKEČ 29.2 (výroba jiných strojů pro všeobecné účely - např. pecí, sušáren, dopravního a zvedacího zařízení, chladicího, větracího a klimatizačního zařízení apod.). K nejvíce dynamickému odvětví patří OKEČ 29.4 – Výroba a opravy obráběcích a tvářecích strojů, kde se počet společností mezi lety 1993–2008 více jak zdvojnásobil. Dle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (Analýza vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti MPO za rok 2008) patří ČR z celosvětového pohledu k sedmi nejvýznamnějším výrobcům v tomto sektoru. Čtvrtina produkce oboru je určena pro německý trh, stále větší část výroby pak směřuje do Ruska a Číny. Specifickým oborem je Výroba zbraní a munice, která není svými tržbami tak významná. Nicméně na hranici strojírenství a elektrotechniky ležící inovačně orientovaná firma Tesla a.s., je úspěšným exportérem radiolokační techniky. Příznivé jsou pro toto odvětví také ukazatele znalostní náročnosti – výrazně nadprůměrný je v odvětví strojírenství podíl výdajů na výzkum a vývoj, byť s velkým odstupem za výrobou dopravních prostředků. Nedostatečná se ale v terénních šetřeních ukázala provázanost výrobních podniků s akademickou sférou, VaV aktivity firmy realizují povětšinou samostatně, případně spolupracují spíše na jednoduchých zakázkách. Dynamický vývoj strojírenství v minulých letech znamenal také vysokou poptávku po nových pracovnících, kterých však na trhu nebyl dostatek (resp. nebyl zde dostatek vhodných a kvalifikovaných pracovníků ochotných pracovat v oboru). To vedlo v řadě případů k outsourcingu lidských zdrojů, resp. najímání zahraničních pracovníků a zároveň k silnému tlaku na růst mezd, který byl doposud vyrovnáván rostoucí produktivitou práce, do budoucna však může vést k útlumu investic a stagnaci produkce. Významnou bariérou dalšího rozvoje se ale může opětovně stát i nedostatek kvalifikovaných pracovníků včetně absolventů vysokých škol, kteří budou stále důležitější s tím, jak odvětví bude posilovat svou znalostní a technologickou náročnost (nikoliv však z hlediska kvantity – viz makroekonomická analýza – ale především z hlediska kvality). I proto ze strany strojírenských firem zaznívá kritika na nedostatečnou podporu středního a vysokého školství technického a přírodovědeckého zaměření, spojenou s nezájmem o stadium těchto oborů. Struktura výroby strojů a zařízení je velice diverzifikovaná, což se odráží i v absenci dominantního hráče pro celé odvětví. V evidence je více než 10 tisíc subjektů, které mají jako svou hlavní činnost uvedenu výrobu a opravy strojů. Z těchto subjektů je podstatná většina (necelých 83,4 %) společností ovládána českými subjekty, které však kontrolují pouze 49,3 % registrovaného kapitálu. Významné podniky odvětví jsou rovněž ve vlastnictví zahraničních subjektů (v největší míře z Německa). Pokud jde o vývoj v posledních letech a měsících poznamenaných ekonomickou krizí, u strojírenství se samozřejmě projevila jeho relativně vysoká citlivost na ekonomický cyklus. Stroje a zařízení, jako investičně náročné vybavení podniků, patří v období negativních očekávání mezi první produkty, jejichž nákup je odložen, omezen nebo zrušen. K tomuto trendu však nepříznivě přispěla i silná orientace vývozu na západoevropské trhy, daná zčásti i ovládáním podniků v ČR vlastníky právě těchto zemí. Ty se i v současnosti potýkají se slabou poptávkou na rozdíl od některých zemí


59


rozvojových a rozvíjejících se. Diverzifikace trhů by tak mohla být jednou z odpovědí i na vysokou cykličnost odvětví. Další strategií, kterou část strojírenských subjektů již uplatňuje, je využívání nových technologií, posilování výrobků s vyšší přidanou hodnotou a posílení aktivit VaV. Strojírenství obecně patří k oborům, v nichž jsou technologické inovace, a to jak výrobkové, tak procesní, důležité. Především pokud jde o ty nejnáročnější segmenty trhu, kam lze zařadit například nové výrobní stroje a systémy, včetně automatického řízení výrobních strojů, výrobních systémů a technologických procesů a robotizace výrobních strojů a systémů, mezioperační dopravy a manipulace, moderní pohony, pokročilé metody řízení a integrace mechatronických prvků či vysoce výkonné komponenty strojů. Vzhledem k vysokému počtu subjektů v odvětví strojírenství v ČR, stejně jako k absenci výrazně dominantních subjektů, se jako další významná strategie jeví užší spolupráce firem. Užší spolupráce je totiž také cestou ke stále častějším komplexním zakázkám (dodávkám velkých investičních celků), které jsou výsledkem rostoucích požadavků na nákladovou optimalizaci ve většině výrobních odvětví. III.2.X

Výroba kancelářských strojů a počítačů

Odvětví skupiny OKEČ 30 zahrnuje výrobu kancelářských strojů a výrobu počítačů a ostatních zařízení pro zpracování informací, v české ekonomice však jednoznačně dominuje pouze druhá skupina oboru. Odvětví výroby počítačů a ostatních zařízení patří díky zahraničním investicím k dynamickým oborům ZP (mezi lety 2000-2008 vykázalo odvětví OKEČ 30 růst o 1 042 %, průměrně o 36,5 % za rok) a z ČR se postupně stává výrobní centrum (i prémiové) výpočetní techniky pro nadnárodní firmy. Dokladem toho je velmi vysoký podíl produkce určený na vývoz, který dosahuje téměř 100 %. Zároveň však převážnou část komponent dováží a vytváří v české ekonomice velmi nízkou přidanou hodnotu. Graf 39: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 30 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV -140 -120 -100 -80

-60

-40

-20

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

220

240

Poznámka: Růst produktivity není v grafu uveden, neboť je v tomto případě silně ovlivněn vykazováním údajů v běžných, resp. stálých cenách – ve stálých cenách je HPH v posledních letech záporná a produktivitu přes hodnoty HPH tak nelze jasně hodnotit. Komentovány jsou proto v textu údaje dostupné za účetní PH do roku 2008. Zdroj: ČSÚ, Panorama průmyslu

I přesto, že toto odvětví bývá tradičně řazeno mezi tzv. high-tech odvětví, fáze produkčního řetězce umístěné v ČR mají pouze kompletační a montážní charakter a vyznačují se jen velmi nízkou mírou investic do VaV. Kapacity v tomto odvětví byly vybudovány s využitím přímých zahraničních investic na zelené louce. Jde zejména o projekty společností Hon Hai Precision Industry, First International Computer, Celestica, Pegatron a Foxconn. Zatím poslední investici oznámila právě poslední jmenovaná


60


společnost, která rozšíří své kapacity zcela novým výrobním centrem u Kutné Hory. Jedná se o přesun výroby serverů a datových úložišť společnosti HP z Německa a Skotska, která by měla pokrývat poptávku celého regionu EMEA – Evropy, Středního východu a Afriky. V kutnohorském závodě by do konce roku mělo vzniknout 700 nových pracovních míst; dalších 50 lidí, kteří se budou starat o logistiku a specifické požadavky zákazníků, by mělo zaměstnat přímo HP. Navíc by každé nově otevřené místo v závodě Foxconnu mělo přinést další pracovní pozice v návazných oborech a dodavatelských firmách. Od českých dodavatelů například pochází kartonové obaly a obalový materiál, do budoucna se uvažuje i o zapojení dalších lokálních výrobců, například pro plechové části serverů. Firma Foxconn, která je dle výše obratu pátou největší firmou v ČR (v roce 2009 utržila přes 84 miliard korun) a zároveň je po mladoboleslavské Škodě Auto druhým největším exportérem, tak dále posílí své postavení v české ekonomice. Podle představitelů největších z těchto firem se do ČR podařilo přitáhnout i výrobu prémiových výrobků, vyžadující vyšší kvalifikaci pracovní síly. Ta však stále znamená převážně pouze středoškolské vzdělání a angličtinu. Navíc se při výrobě nejedná o kreativní práci, ale montáž finálních výrobků, a u pracovní síly existuje i proto riziko tzv. de-skillingu. Za významnou pro posílení konkurenceschopnosti ČR lze v budoucnu považovat určitě ochotu stávajících firem v oboru investovat do technického rozvoje a inovace výrobků. Výroba by neměla mít pouze kompletační charakter (kdy se z dovezených komponentů montují výrobky pro trhy v západní Evropě), ale v rámci jednotlivých výrobních podniků by měly vznikat další aplikační laboratoře, designován pracoviště apod. To nicméně závisí na celkové globální strategii největších hráčů přítomných v ČR, stejně jako na tom, jak dokáže ČR do této strategie „zapadnout“ – zda bude schopna nabídnout atraktivní podmínky i pro tento typ investic, či zda zůstane atraktivní spíše pro aktivity montážního charakteru, ač v segmentu prémiových výrobků. III.2.XI

Výroba elektrických strojů a zařízení j. n.

Toto odvětví je charakteristické širokým spektrem nabídky výrobků, určených především k využití ve zpracovatelském průmyslu, ve výrobě a rozvodu elektrické energie, dopravě, stavebnictví, ale i ve spotřebitelské sféře. Největší část sortimentu tvoří již tradičně elektromotory, generátory a transformátory. Dále také elektrické vybavení a elektrická rozvodná a spínací zařízení. Podobně jako předchozí obor byla i výroba elektrických strojů a zařízení posilována přílivem zahraničního kapitálu, především německého, a samozřejmě jako jednoho z typických subdodavatelských sektorů také růstem navazujících odvětví, včetně automobilového průmyslu. Odvětví OKEČ 31 navíc patří i mezi významná odvětví ZP podle podílu na tržbách i zaměstnanosti. Ten v roce 2008 činil přibližně 8,5 % všech zaměstnanců ZP. Úspěšnost a dynamiku odvětví ukazují také rostoucí vývozy, které se zvyšovaly trvale v letech 20002007, v roce 2008 již mírně propadly v důsledku ekonomické krize (propad pokračoval i v průběhu roku 2009), a také zvyšující se aktivní saldo zahraničního obchodu. Na druhé straně teritoriálně nejvyšší objemy vývozu směřují trvale do Německa, kde se nacházejí nejvýznamnější zahraniční investoři. Mateřské firmy často zajišťují dodávky polotovarů a materiálů pro výrobce v ČR. Zpětně odebírají hotové výrobky a to i pro distribuci do ostatních zemí, což samozřejmě znamená omezenou autonomii místních subjektů a operativnost, například i v době současné ekonomické krize. V dalším rozvoji lze ale očekávat investiční příležitosti spíše u regionů východní Evropy či Asie, kam by měly elektrotechnické firmy diverzifikovat svou produkci. Úspěch však bude podmíněn splněním vyšších nároků na profese a kvalifikace a to jak na úrovni managementu, tak pracovníků technologie, obchodu a logistiky. Nejde jen o jazykové znalosti a překonávání kulturních odlišností – zvládnout vstup na nové trhy vyžaduje i kvalitnější řízení projektů, dodavatelského řetězce a schopnost získat na


61


nových trzích zákazníky. Úspěch bude vyžadovat lepší propojení technických, analytických, manažerských a komunikačních dovedností. Graf 40: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 31 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120


Elektrotechnický průmysl patří mezi odvětví zpracovatelského průmyslu, která jsou významná z hlediska výdajů na VaV. V minulých letech zaznamenal právě segment výroby elektrických strojů a zařízení podstatný nárůst podnikových výdajů na VaV. Od roku 2000 do roku 2009 vzrostly výdaje více než třikrát a v roce 2009 dosáhly více než 1,2 mld. Kč. Prudký nárůst byl vykázán zejména v letech 2001 až 2004, kdy se výdaje téměř zdvojnásobily. Relativně nejvyšší nárůst v rámci odvětví OKEČ 31 zaznamenala výroba izolovaných vodičů a kabelů, kde se výdaje zvýšily dokonce 4,4x, absolutně se ale tento segment řádí až na čtvrté místo s malým podílem na skupině. Na druhé straně znalostní náročnost českého elektrotechnického průmyslu zatím nedosahuje úrovně vyspělejších zemí. Ukazuje to mimo jiné podíl kvalifikovaných pracovníků – zatímco v případě zemí, kde je elektrotechnický průmysl postaven na službách s vysokou přidanou hodnotou a na vývoji a výzkumu, tvoří vysokoškoláci 30–50 % všech pracovních pozic v sektoru. V ČR je to zatím necelých 11 13 % . Strategií do budoucna je tedy určitě posilování znalostních aktivit odvětví a přechod od jednodušších montážních výrob k vývoji a designu vlastních produktů. Pozitivní vliv na další rozvoj tohoto sektoru by mohly mít i významné výzkumné kapacity na technických vysokých školách (např. v Praze, Brně, Plzni a Ostravě), které jsou v některých oblastech / oborech elektrotechniky i mezinárodně úspěšné. Perspektivními budou v tomto ohledu velmi pravděpodobně dodávky technologii pro energetiku (např. zakázky na kompletaci celých technologických celků pro subjekty z východní Evropy a Asie, kde se očekávají investice nutné do obnovy a nové výstavby elektráren a tepláren, které budou třeba pro pokrytí rostoucí poptávky po energiích.) nebo výroba elektromotorů, generátorů a transformátorů. Bariérou dalšího rozvoje odvětí se může stát nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků – ve výrobě těchto technologických celků dnes na českém trhu práce výrazně chybí jak konstruktéři (pro návrh těchto celků), tak mechanici a technologové (pro jejich výrobu). III.2.XII Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů Oddíl OKEČ 32 zahrnuje výrobu zařízení pro rozhlasové a televizní vysílání, pro přenos signálu, výrobu přijímačů, záznamových a reprodukčních zařízení a také výrobu dílů těchto zařízení. Patří sem všechny meziprodukty od profesionálních zařízení až po zařízení pro nejširší veřejnost.

11

Jedná se o hodnocení celé skupiny odvětví OKEČ 30-33, data za jednotlivá odvětví nejsou dostupná.


62


Graf 41: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 32 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

30

60

90

120

150

180

210

240

270

300

330

360


Hlavní podíl na tržbách odvětví měla v roce 2008 výroba rozhlasových a televizních přijímačů, přístrojů pro záznam a reprodukci zvuku nebo obrazu a podobných rádiových zařízení (53 %) a výroba elektronek a jiných elektronických součástek (40 %). Významný růst odvětví, který se promítnul například i v nadprůměrném nárůstu zaměstnanců tohoto odvětví, je spojen se zahraničními investicemi, především těmi na zelené louce. Jedná se zejména o projekty společností Panasonic AVC Networks CZ Plzeň, Panasonic Mobile & Automotive Systems CZ Pardubice, AVX CZ Lanškroun, ON Semiconductor CHC CZ Rožnov, Celestica CZ Kladno, ALPS Electric CZ Boskovice ad. Naopak jedna firma – Hitachi Home Electronics, s.r.o., svoji činnost ukončila. Významná role zahraničních investorů pro rozvoj odvětví se promítá, podobně jako i u dalších oborů, do silné vývozní orientace. Odvětví OKEČ 32 je navíc významnou položkou i v celkovém exportu ČR, jeho podíl v roce 2008 činil zhruba 8 %. Odvětví jako celek se vyznačuje pasivní obchodní bilancí, nicméně zde existuje řada položek, u kterých dosahuje bilance zahraničního obchodu vysokých kladných hodnot. Jedná se především o televizní přijímače, s odstupem pak ještě o přístroje pro záznam a reprodukci obrazu a rozhlasové přijímače s vnějším zdrojem. Podobně jako u odvětví OKEČ 31 však jsou tyto výrobky v ČR převážně montovány / kompletovány na základě dovážených komponentů. Ukazuje se to i na struktuře zahraničního obchodu – zatímco v dovozu dominují mimo jiné asijské země (Čína, Malajsie, Jižní Korea), ve vývozu tradičně dominují západoevropské země v čele s Německem. I přesto je možné v odvětví pozorovat zvyšující se technologickou náročnost, dokumentovanou například vysokým růstem podnikových výdajů na VaV, které jsou již tak nadprůměrné, ale také novými investicemi do oblasti technologických center a center strategických služeb ze strany velkých zahraničních investorů. III.2.XIII Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů Odvětví OKEČ 33 patří mezi dynamické a perspektivní, zahrnující široký sortiment výrobků, které jsou určeny jak pro přímou spotřebu, tak v celé řadě aplikací, výrobních linkách, strojích a zařízeních. Klade tak vysoké nároky na spolupráci strojírenských, elektrotechnických a elektronických profesí a to nejen při jejich vývoji a výrobě, ale i použití v praxi. Z dlouhodobého hlediska vykazuje odvětví mírný růst tržeb za vlastní výrobky a služby, a to již od roku 2000, a také růst zaměstnanosti i produktivity. Produktivita však stále nedosahuje průměru ZP a ve srovnání s průměrem produktivity v EU dosahuje toto odvětví nejnižších hodnot. Příčinnou je velmi pravděpodobně zaměření na výrobu méně sofistikovaných výrobků, které jsou naopak z vyspělejších států do ČR dováženy. V důsledku zvýšeného dovozu především sofistikovaných výrobků


63


renomovaných firem je pro tuto skupinu výrobků typické záporné saldo zahraničního obchodu. Dovážejí se nejen hotové výrobky, ale také polotovary a speciální součástí. Graf 42: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 33 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

50

100

150

200

250

300

350

400


Nejvyšší podíl na vývozu mají zhruba se shodným podíle dvě položky – přístroje pro lékařské, chirurgické, veterinární účely a optická vlákna, svazky optických vláken a optické kabely. První skupina výrobků navíc zaznamenala pozitivní vývoj z hlediska snížení záporného salda zahraničního obchodu. Podobně pozitivní vývoj je patrný i u dalších položek jako jsou přístroje k měření a kontrole kapalin, měřící, regulační a vědecké přístroje ale také rýsovací, vytyčovací či matematicko-výpočetní pomůcky. Snižující se saldo zahraničního obchodu může značit, že se v odvětví začíná projevovat příznivé postavení podle ukazatelů znalostní náročnosti a také poměrně vysoký růst výdajů na VaV. Ty se v rámci celé skupiny OKEČ 33 zvýšily mezi roky 2000-2009 více zhruba 10x, v rámci nejsilnější skupiny 33.3 Výroba zařízení pro řízení průmyslových procesů dokonce více než 25x na 1,3 mld. Kč v roce 2009. Podobně silně vzrostl také OKEČ 33.1 Výroba zdravotnických přístrojů. O znalostní náročnosti odvětví svědčí i největší výrobci, ke kterým patří Meopta - optika, s.r.o., ČEZ Měření, s.r.o. a Metra Blansko. Významný podíl v tomto odvětví má ale i společnost Honeywell, která v ČR investovala i do vývojového centra. Dá se tedy říci, že odvětví dosáhlo srovnatelné konkurenceschopnosti co se týče kvality a užitné hodnoty výrobků s alespoň některými vyspělejšími zeměmi a podle přehledu největších subjektů se také zdá, že si v současné době již mnozí výrobci uvědomili, že k udržení konkurenceschopné produkce je především potřeba trvalý vývoj, jak výrobků tak i výrobních technologií. Důležité je tedy posilování těchto schopností a také propojení na domácí VaV, společně s podporou pronikání na zahraniční trhy, a to i trhy mimo země mateřských firem. III.2.XIV Výroba motorových vozidel, výroba přívěsů a návěsů Automobilový průmysl patří ke klíčovým odvětvím nejen v české, ale i globální ekonomice. Jen v Evropě odvětví zaměstnává více než dva miliony lidí přímo a dalších deset milionů pracovních míst je v návazných profesích. Celosvětově automobilový průmysl generuje přibližně šedesát milionů pracovních míst. Na českém ZP se odvětví OKEČ 34 podílí zhruba 10 % (podle počtu zaměstnanců), v EU činí jeho podíl přibližně 8 %. Význam je však vyšší, a to z důvodu již dříve popsané provázanosti na další odvětví, pro které OKEČ 34 vytváří důležité zakázky. Jedná se především o plastikářství, elektrotechnický a strojírenský průmysl. Automobilový průmysl je také významným inovátorem, který významně ovlivňuje technologickou úroveň dalších odvětví a i společnosti.


64


V ČR automobilový průmysl dominuje odvětvové skupině dopravních prostředků a je také klíčovým subjektem exportní výkonnosti celé ekonomiky. Tvoří zhruba pětinu celkového vývozu a zároveň na sebe váže nejvíce pracovních míst (při započtení subdodavatelských odvětví). Graf 43: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 34 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

220

240

260


Automobilový průmysl v ČR představují jednak výrobci osobních automobilů v čele se společností Škoda Auto (Volkswagen Group) a dále dvěma nově příchozími zahraničními investory TPCA a Hyundai, významnou roli ale hrají i výrobci nákladních automobilů jako například Tatra nebo Avia Ashok Leyland, výrobci autobusů jako například Irisbus Iveco, Sor Libchavy nebo Ekobus, a významní dodavatelé pro automobilový průmysl. Zatímco firma Škoda Auto zaměstnávala téměř 27 tisíc pracovníků a její roční tržby dosahují 200 mld. Kč při zhruba 650 tis. vozech ročně, společnost TPCA zaměstnává přibližně 3,3 tisíce lidí při ročních tržbách více než 50 mld. Kč a výrobě více než 320 tis. automobilů. Podobných hodnot by měla dosahovat i konečná výroba (kolem roku 2011-2012) společnosti Hyundai, která byla spuštěna v druhé polovině roku 2008. Na konci roku 2009 měla společnost zatím zhruba 2 tisíce zaměstnanců a výroba dosahovala 120 tisíc aut. Z těchto údajů je na první pohled patrný rozdílný charakter výroby a rozdílná výše přidané hodnoty realizované v ČR . Produkce společností TPCA i Hyundai je z velké části určena na vývoz, u společnosti TPCA se podíl vývozu pohyboval dokonce na téměř 100 %, Škoda velmi dlouho významnou část své produkce uplatňovala na domácím trhu, při stále se zvyšující produkci je však dnes i zde velký podíl produkce určen na export. Příznivé časy zažívaly do nedávné doby také výrobci autobusů. V ČR jsou dva významní výrobci, a to Iveco CR (dříve Karosa) Vysoké Mýto a SOR Libchavy. Produkce autobusů dosáhla v roce 2008 zhruba 3 500 autobusů. Významný je ale samozřejmě také sektor subdodavatelů – výrobců příslušenství a součástek pro motorová vozidla, jehož podíl na odvětví OKEČ přesahuje dokonce 50 %. Podobně jako samotná výroba automobilů i tento segment odvětví je výrazně proexportně orientován. Je to dáno i poměrně silnou uzavřeností dvou asijských automobilek, které dlouhodobě pracují s „vlastní“ skupinou dodavatelů a ostatní dodavatelé lokalizovaní v ČR dodávají své díly a příslušenství jiným výrobcům převážně v Evropě. Výrobcům se stále vyplácí, vzhledem k pozici ČR, zde vyrábět součástky a pak je exportovat do mateřských firem nebo dalším výrobcům. Tradičně významným obchodním partnerem zůstává pro tento segment v rámci automobilového průmyslu Německo. Novým zajímavým exportním teritoriem se jeví Ruská federace. Nicméně například rychle rostoucí čínský trh bude (a zčásti již je) obsluhován spíše prostřednictvím místních poboček, spíše než dovozy z Evropy. Příznivé postavení automobilového průmyslu podtrhuje i jeho znalostní náročnost – odvětví OKEČ 34 zahrnuje nejvyšší podíl podnikových výdajů na VaV v ČR, relativně vzhledem k přidané hodnotě je Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

65


sice až na třetím místě za OKEČ 33 a 35, i tak je více než dvojnásobně převyšuje průměr ZP. Navíc, ČR v tomto odvětví dokázala také přilákat řadu zahraničních investic v oblasti VaV. Společnosti jako MB Tech, Ricardo, Swell, Valeo, Visteon, Bosch, Kostal a Siemens zde vybudovaly svá střediska VaV, a to jak v návaznosti na výrobní závody, tak i zcela samostatně (to je případ společnosti MB Tech či Ricardo). Celkem je možné v ČR najít 28 výzkumných a vývojových center spojených s automobilovým průmyslem (dle informací agentury CzechInvest z prosince 2009). Pro další posilování konkurenceschopnosti automobilového průmyslu je ale třeba znalostní náročnost aktivit dále posilovat a především zvyšovat počet subjektů, které se těmto aktivitám věnují. Vysoká znalostní náročnost automobilového sektoru je totiž zatím významně soustředěna do několika málo subjektů v čele se Škodou Auto (největší vývojové centrum automobilového průmyslu patřící společnosti Škoda Auto a.s. bylo slavnostně otevřeno v prosinci 2008, kromě mladoboleslavské automobilky ho bude využívat i celý koncern Volkswagen a do budoucna by v něm mělo pracovat zhruba 1 800 pracovníků) a výše jmenovanými výzkumnými / vývojovými centry. Pokud jde o poslední vývoj automobilového průmyslu, v roce 2008 a i 2009 patřil k výrazně odvětvím postiženým mezi prvními s výrazným poklesem produkce a také výrazným snižováním počtu pracovníků. Výjimkou byla ale například kolínská TPCA, pro kterou byl rok 2009 zatím rekordní. V letošním roce (2010) ale již například i Škoda Auto hlásí příznivá (až rekordní) čísla o rostoucích prodejích. Velký podíl na tom měl čínský trh, společně s růstem v Rusku a Indii. Oživení zájmu o nové vozy hlásí ale i další automobilky, například Opel nebo Honda, která obnovila plnou činnost ve svém největším evropském závodě ve Swindonu v Anglii, ale i BMW, Volkswagen a další. Zdá se tedy, že odvětví pomalu vystupuje z krize. Jenže, jak se zdá, nastala výrazná změna v chování zákazníků. Pokud už kupují nové auto, tlačí na ceny a vybírají mezi malými a úspornými modely, na nichž mají automobilky podstatně menší marži. Zkušenosti s předchozími krizemi nabízejí obvyklý scénář, dle něhož po určité době po odeznění krize lidé opět zamíří k luxusním značkám a k velkým výkonným vozům. Dnes se však situace od těchto zaběhaných zvyklostí, které opakovaně prokazovaly svou platnost během krizí v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech, výrazně liší. Změna v nákupních zvyklostech by mohla být podstatně dlouhodobějšího charakteru. Dle tvrzení analytiků existuje poměrně značná pravděpodobnost, že zacílení na malé a úsporné a také patrně ekologické vozy se stane novým standardem. Výrobci reagují na situaci vytvářením nejrůznějších uskupení, jejichž cílem je snížit náklady na výzkum a vývoj. Často se spojují i úhlavní konkurenti. Typickým příkladem může být kolínská TPCA, kde se pod třemi různými značkami vyrábí jedno auto, zaměřené na stejnou cílovou skupinu. Další spojení jsou vcelku známá. Porsche a Volkswagen spolupracovaly na vývoji modelů Touareg a Cayenne, Daimler si vyměnil část akcií s koncernem Renault-Nissan a tak dále. Společný vývoj motorů či elektronických součástek snižuje náklady všem. Již tak vysoký tlak na ceny se tedy v automobilovém průmyslu bude pravděpodobně nadále zvyšovat, což samozřejmě bude vytvářet tlak i na výrobce přítomné v ČR. Ti zde i nadále využívají především nižších výrobních nákladů pro jednoduchou montážní výrobu. Schopnost přitáhnou k současným výrobním aktivitám i další strategické aktivity, nejenom VaV, ale také například možnost rozhodovat o dodavatelích, marketing a prodej, se tak zdá pro další rozvoj automobilového průmyslu v ČR významná. III.2.XV Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení Odvětví OKEČ 35 zahrnuje lodní výrobu, výrobu železničních a dalších kolejových vozidel, leteckou výrobu a výrobu motocyklů. V české ekonomice zaujímá v tomto odvětví dominantní postavení výroba kolejových vozidel se zhruba 65% podílem na tržbách. Druhé místo zaujímá obor letecké výroby s 25% podílem. Obě skupiny oborů patří v ČR k tradičním, nicméně po roce 1989 musely projít


66


významnou restrukturalizací a také posílením jejich technologické úrovně. Podle současných ukazatelů konkurenceschopnosti uvedených v grafu 44 je patrné, že tato transformace se oboru zdařila a obě skupiny patří mezi dynamická a navíc technologicky a znalostně náročná odvětví ZP. Relativizovaný podíl výdajů na VaV je dokonce v tomto odvětví v rámci ZP nejvyšší, rozdělení mezi dvě zmiňované skupiny odpovídá zhruba jejich tržbám – tedy přibližně 2/3 a 1/3. V rámci výroby kolejových vozidel je rozhodující je výroba železničních lokomotiv a vozového parku. Mezi významné výrobce v tomto oboru patří Škoda Holding (dříve Škoda Plzeň), která je nejsilnějším domácím výrobcem. Mezi její klíčové výrobky patří nízkopodlažní tramvaje, elektrické lokomotivy, metro, příměstské vlakové jednotky, trolejbusy, ale i trakční motory či kompletní pohony pro dopravní systémy. Skupina ŠKODA zaměstnává více než čtyři tisíce pracovníků a její síla spočívá v komplexním zaměření aktivit od vývoje, přes výrobu, distribuci a servis špičkových produktů na míru podle potřeb a přání zákazníků. Svou velikostí patří mezi největší středoevropské výrobce kolejových vozidel. Kromě domácích zákazníků – například tramvaje pro Prahu, elektrické lokomotivy a příměstské vlaky pro České dráhy, se firma, podobně jako celé odvětví orientuje silně na vývoz. Kromě evropských zemí se účastní tendrů například i v USA. V dalších letech lze očekávat posilování technologické náročnosti výrobků s výraznějším podílem automatizační techniky a elektroniky. To se kromě silnější potřeby investic a spolupráce v oblasti VaV odrazí také ve vyšších požadavcích na podíl profesí s těmito znalostmi. Vzrůstající inovační náročnost zvýší tedy poptávku po pracovnících, zabývající se vývojem, konstrukcí a technologií výroby. Graf 44: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 35 (ZP = 100) Produktivita Růst produktivity Změna zaměstnanosti Podíl ON na PH Vývozní výkonnost 604

Změna B/O ZO Změna ČFK Výdaje na VaV Zaměstnanci VaV 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

220

240

260

280

300

320

340

360

380


Příznivý vývoj zpočátku roku 2009, kdy odvětví i v době ekonomické krize dokázalo mírně růst, se zhoršil v druhé polovině roku a především v prvním čtvrtletí roku 2010. Růstu dosahovala výroba kolejových vozidel především díky zakázkové náplni a průběžným dobám výroby. Zakázky v oboru kolejových vozidel jsou zejména pro české dopravce, dopravní podniky, ale byly i na zahraničních trzích např. na Slovensku, v Polsku, Itálii a v Srbsku. K těm předchozím se však bohužel nezačaly v průběhu roku 2009 a 2010 přidávat ve velkém další. I tento sektor tak musí vyčkávat oživení hospodářství a zlepšení výhledů například i pro veřejné rozpočty, které v této oblasti významně investují (pokles zakázek v roce 2010 byl v odvětví OKEČ 35 nejvyšší v rámci ZP, v ostatních oborech již zakázky začaly totiž postupně většinou narůstat). Možnou odpovědí i v tomto segmentu může být větší diverzifikace trhů a orientace na rostoucí trhy rozvojových a rozvíjejících se ekonomiky. Tento trend byl například podle dat za export zaznamenán v roce 2009, kdy se objem vývozu právě do skupiny rozvojových ekonomik zvýšil zhruba pětinásobně. Letecká výroba patří obecně ke špičkovým oborům strojírenské výroby, která se při využívání nejnovějších poznatků vědy a výzkumu, technologií výrobních procesů a využívání nových materiálů


67


stává iniciátorem technického pokroku v řadě dalších odvětví. Letecký průmysl ČR prošel ale v uplynulých letech složitějším obdobím, kdy došlo k útlumu výroby ve většině významných podniků. Příčinou nebyla ani tolik konkurenceschopnost či dostupnost kvalitního technologického know-how, ale významnou roli zde hrála potřeba vysokých investic a aktivního prosazení se na nových trzích a ne zcela povedený výběr strategických partnerů. V posledních letech před vypuknutím ekonomické krize se ale leteckému průmyslu v ČR začalo opět dařit, ač ve výrazně nižších objemech výroby než dříve. Výroba letadel je v současné době reprezentována především v oblastí sportovních a ultralehkých letadel. Rozvoj zaznamenává ale i v oblastech letadlových systémů, jako jsou pokročilá hydraulika, elektronika, palubní přístroje, řízení a ovladatelnost letadel a bezpilotních prostředků, a v oblasti pokročilých komunikačních a navigačních prostředků. A například v roce 2009 se letouny, letadla s mechanickým pohonem nad 15000 kg podílela ne vývozu OKEČ 35 zhruba 20 %. Celkem je u letecké výroby v ČR registrováno zhruba 14 finálních výrobců těchto letadel. Dalších zhruba 15-20 firem se specializuje na výrobu leteckých komponentů. Po Německu je ČR největším evropským výrobcem a vývozcem těchto sportovních letadel. Významný úspěch v tomto segmentu zaznamenala nedávno firma Evektor-Aerotechnik, která představila nové dopravní letadlo pro devět až 14 cestujících, EV-55 Outback. V současnosti probíhá jeho certifikace a je samozřejmě otázkou, jak dokáže uspět na trhu. Podle posledních informací zatím trh pro leteckou výrobu nedosáhl takového oživení jako trh s automobily. Ukazuje to i informace z jednoho z největších veletrhů aerosalonů. Největší český výrobce letecké techniky Aero Vodochody podle své mluvčí předpokládá, že letos v rámci svého nejrozsáhlejšího programu vyrobí kolem 20 vrtulníků Sikorsky S-76. To je zhruba stejně jako loni, ale asi o polovinu méně než v roce 2008. Dobré předpoklady pro další rozvoj leteckého průmyslu vytváří i poměrně široká základna výzkumných institucí zaměřujících se na VaV aktivity v této oblasti, a to v řadě případů na světové úrovni, v čele s ČVUT v Praze a VUT v Brně. III.3

Shrnutí odvětvových analýz

Detailnější odvětvové analýzy potvrzují klíčové závěry makroekonomické analýzy:

V naprosté většině byl příznivý vývoj odvětví spojen s přílivem zahraničních investic, v případě růstu zaměstnanosti navíc často s přílivem investic na zelené louce do aktivit, které v české ekonomice nebyly v předchozím období tak silné.

Vzhledem k vybudovaným novým kapacitám, které bylo nutné v době ekonomické recese v naprosté většině omezovat, a i vzhledem k tomu, že v několika aktivitách se ČR stala významným výrobním centrem Evropy, nelze předpokládat, že by i po znovuoživení hospodářství mohl být další růst české ekonomiky i jednotlivých odvětví spojen s takto intenzivním v podstatě kvantitativním rozšiřováním. Naopak lze předpokládat, že další růst bude muset být založen na vnitřních změnách uvnitř jednotlivých oborů, zvyšování produktivity, technologické náročnosti a případně také zahraniční expanze domácích subjektů.

Odvětvové analýzy dále ukázaly, že z hlediska vnitřního vývoje a hlavních ukazatelů konkurenceschopnost existují mezi jednotlivými odvětvími poměrně významné rozdíly. Rozdíly však existují i uvnitř těchto stále ještě relativně širokých skupin. Jak naznačila makroekonomická analýza, růst zpracovatelského průmyslu byl spojen převážně s progresivnějšími a technologicky náročnějšími obory OKEČ 28-35. I v dalších více tradičních odvětvích však existují progresivní a inovativní výroby a firmy, které dokáží uspět i v silné konkurenci. Tyto rozdíly jsou de facto dány rozdílností na úrovni firem, které se daným aktivitám věnují – rozdíly často vyplývají z velikosti firem, jejich vlastnictví, ale také jejich strategie a kompetencí a postavení v hodnotovém řetězci.


68


Důsledky pro veřejné intervence Řada nástrojů na podporu rozvoje průmyslu je oborově selektivní, tj. je připravovaná pouze pro subjekty určitých oborů / odvětví. Předchozí analýza ale ukázala, že zavedené klasifikace mohou být příliš hrubé a někdy i zavádějící. Pro nastavení budoucích nástrojů je důležité rozdíly mezi jednotlivými obory, resp. různými typy aktivit, subjektů a jejich strategií a bariér rozvoje respektovat a zohledňovat, připravené nástroje by však neměly být omezeny pouze na určitá odvětví definovaná podle stávající klasifikace.


69


IV Regionální analýza Regionální analýza je rozdělena do dvou částí. V první jsou hodnoceny klíčové makroekonomické charakteristiky, jejichž cílem je zhodnotit postavení českých regionů vzhledem k předpokládaným podmínkám budoucí podoby Kohezní politiky EU. Druhá část je pak věnována detailnějšímu hodnocení regionálních rozdílů v klíčových sférách socio-ekonomického rozvoje. Regionální účty za rok 2009 nebyly v době dokončení zprávy (listopad 2010) dosud zveřejněny. IV.1

Makroekonomická analýza na regionální úrovni

Výchozím bodem regionální analýzy je zhodnocení dynamiky českých regionů s důrazem na vývoj ekonomické výkonnosti (zejména HDP/obyv.) a míry nezaměstnanosti. Výsledkem je identifikace těch regionů, u kterých existuje „riziko“, že nebudou zařazeny mezi skupinu nejvíce (nejintenzivněji) podporovaných regionů po r. 2014 (tj. skupinu regionů ze současného Cíle Konvergence, bude-li jaký), a tedy odpověď na otázku: •

Jaké bude postavení českých regionů vzhledem k předpokládanému financování v období 2014+ - jaké regiony mohou vypadnout z nejintenzivněji podporované skupiny regionů?

Srovnávací období pro nastavení budoucí kohezní politiky po roce 2014 by mělo zahrnovat roky 20082010. Regionální data za HDP jsou dostupná v době vypracování analýzy pouze do roku 2008. V tuto dobu žádný z českých krajů mimo hlavní město Prahu nepřesahoval hranici 75 % průměrného HDP na obyvatele EU27. Nicméně, již v roce 2007 překročil tuto hranici Středočeský kraj a kraj Jihomoravský se jí i v roce 2008 mírně přiblížil. V tuto chvíli tedy není možné jednoznačně říci, které regiony uvažovanou 75% hranici (která však nemusí být uplatněna podle stejného principu jako v současném období) překročí a není to ani cílem této analýzy. Graf 45 proto zobrazuje kromě dostupných dat také jednoduchou extrapolaci předchozího vývoje – extrapolace průměrného ročního růstu vůči průměru EU27 v období 2001-2008 i na roky 2009 a 2010. Uvedené období bylo zvoleno proto, že zahrnuje jak léta výrazné konjunktury, tak i období relativně nízkého ekonomického růstu. Tím zohledňuje i případné zpomalení míry přibližování českého HDP úrovni EU. Uvedený předpoklad pouze pomíjí málo pravděpodobný scénář výraznějšího zpomalení hospodářského růstu v ČR (popř. poklesu), který by nebyl doprovázen současným zpomalením průměrného růstu (poklesu) celé Unie (tedy stavu, který nenastal ani koncem roku 2008, kdy výrazně zpomalil růst HDP v zemích celé Evropy, a proto proces konvergence může pokračovat i přes možná záporná tempa vývoje HDP v ČR). I tak je odhadování vývoje HDP v PPS poměrně komplikované, protože kromě nejistého růstu domácí ekonomiky záleží i na vývoji průměrného HDP v celé EU a vývoji vzájemných cenových relací, které mohou být od vývoje reálného HDP značně odlišné a v konečném důsledku se změny cenových (směnných PPS) relací mezi zeměmi mohou ukázat pro hodnoty v PPS jako klíčové. I proto lze hodnotit uvedené odhady jako pouze ilustrativní a v žádném případě je nelze považovat za prognózu či předpověď vývoje. Podle jednoduché extrapolace dosavadního vývoje by se na hranici 75 % mohly dostat pouze dva regiony NUTS III – s vysokou pravděpodobností Střední Čechy a Jihomoravský kraj (viz graf v příloze). Čerpání podstatné části prostředků z rozpočtu EU je však podmíněno kritériem maximálně 75 % průměru EU u HDP na obyvatele v PPS v oblastech NUTS II, nikoliv v oblastech NUTS III. Na úrovni regionů NUTS II by podle uvedené extrapolace překonal 75% hranici pouze region Střední Čechy, naopak region Jihovýchod a také region Jihozápad se této hranici díky poklesu v roce 2008 mírně vzdálily a překročí tuto hranici pravděpodobně až v dalších letech, za daných podmínek v roce 2011 (viz graf 45). V průměru v letech 2008–2010 zůstávají v uvedeném odhadu pod hranicí 75% průměru HDP na obyvatele Unie dokonce všechny regiony NUTS II. A situace v nadcházejícím programovacím období by byla stejná jako v tom současném.


70


To vše ale samozřejmě neplatí, pokud dojde k ochotě států EU domluvit se na případných změnách rozpočtové politiky a kritéria pro přerozdělování prostředků budou nastavena jiným způsobem. Graf 45: HDP v PPS na obyvatele jako procentu průměru EU27 – NUTS II, 2001-2008 (2010) 80

75

70

65

60

55

50 2001

2002 Střední Čechy Jihovýchod

2003

2004 Jihozápad

2005

Střední Morava

2006

2007 Severozápad Moravskoslezsko

2008

2009 Severovýchod2010

Zdroj: ČSÚ – Regionální účty

Ukazatel HDP bude pravděpodobně kritériem pro určení podpory ze SF i v dalším období, současný makroekonomický vývoj z důvodu nedostupnosti aktuálních dat však není možné podle tohoto ukazatele hodnotit. Jediným, který je dostupný prakticky až do současnosti, je míra nezaměstnanosti, která je však dalším klíčovým ukazatelem makroekonomické výkonnosti. Předchozí pokles nezaměstnanosti v letech 2004-2007 se v druhé půlce roku 2008 zastavil. Ke konci roku 2008 a především začátkem roku 2009 trh práce se zpožděním reagoval na pokles výkonnosti ekonomiky. Snížila se zaměstnanost a prudce narostla nezaměstnanost, jak je patrné již z tabulky 9 s nezanedbatelnými regionálními rozdíly. Tabulka 9: Vývoj míry nezaměstnanosti v krajích ČR (VŠPS – roční průměry) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Praha 3,6 4,2 3,9 3,5 2,8 2,4 1,9 Středočeský kraj 4,9 5,2 5,4 5,2 4,5 3,4 2,6 Jihočeský kraj 5,0 5,2 5,7 5,0 5,1 3,3 2,6 Plzeňský kraj 4,7 5,3 5,8 5,1 4,6 3,7 3,6 Karlovarský kraj 7,5 6,4 9,4 10,9 10,2 8,2 7,6 Ústecký kraj 12,7 13,0 14,5 14,5 13,7 9,9 7,9 Liberecký kraj 4,7 6,1 6,4 6,5 7,7 6,1 4,6 Královéhradecký kraj 4,2 5,8 6,6 4,8 5,4 4,2 3,9 Pardubický kraj 7,2 7,6 7,0 5,6 5,5 4,4 3,6 Vysočina kraj 5,1 5,3 6,8 6,8 5,3 4,6 3,3 Jihomoravský kraj 7,6 8,0 8,3 8,1 8,0 5,4 4,4 Olomoucký kraj 9,6 9,6 12,0 10,0 8,2 6,3 5,9 Zlínský kraj 7,9 7,5 7,4 9,4 7,0 5,5 3,8 Moravskoslezský kraj 13,3 14,7 14,5 13,9 12,0 8,5 7,4 ČR 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4

2009 3,1 4,4 4,3 6,3 10,9 10,1 7,8 7,7 6,4 5,7 6,8 7,6 7,3 9,7 6,7

2009/2008 1,63 1,69 1,65 1,75 1,43 1,28 1,70 1,97 1,78 1,73 1,55 1,29 1,92 1,31 1,52

Zdroj: ČSÚ – Výběrové šetření pracovních sil

Vývoj míry nezaměstnanosti (MN) od poloviny roku 2008 byl však regionálně odlišný od předchozích období – a to v tom smyslu, že řada úspěšných regionů si pohoršila více než regiony s trvale vysokou mírou nezaměstnanosti. Došlo tedy k proměně pořadí některých regionů. Díky vyššímu růstu MN v regionech s průměrnou či dokonce podprůměrnou MN (např. Plzeňský a Jihočeský kraj) se ve sledovaném období snížily rozdíly mezi regiony (viz graf 46) a zjednodušeně se tím rozšířil soubor krizí silně zasažených regionů (výjimkou je v podstatě pouze Praha, která si stále drží podprůměrnou Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

71


míru nezaměstnanosti). Regiony s nejvyšší mírou nezaměstnanosti zůstávají i nadále na posledních místech, jediným regionem, který se dostal z ostatních mezi ně je Olomoucký kraj, který spadl o dvě pozice níže. Podobně si pohoršil i Liberecký kraj, který spadl z 9. na 11. pozici. Graf 46: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti podle krajů (ČR=100), 06/2008-06/2010 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 VI.08 Praha Liberecký Středočeský

IX.08

XII.08

III.09

Jihočeský Moravskoslezský Ústecký

VI.09 Jihomoravský Olomoucký Vysočina

IX.09

XII.09 Karlovarský Pardubický Zlínský

III.10

VI.10 Královéhradecký Plzeňský

Zdroj: MPSV

Kombinací dynamického pohledu a stavu MN se jako velmi nepříznivá jeví situace v Olomouckém, Zlínském a také v kraji Vysočina, které si zhoršily i svou pozici (pořadí); vysoký nárůst MN s překonáním průměru ČR zaznamenal také Pardubický kraj. Podle vývoje v první polovině roku 2010 se situace jeví již stabilizovaná a lze tedy předpokládat, že pokud se nebude zhoršovat situace světové ekonomiky, nejvyšších hodnot nezaměstnanosti bylo již povětšinou dosaženo. Díky určitému sblížení regionů podle míry nezaměstnanosti v roce 2009, lze předpokládat, že k podobnému sblížení by mohlo dojít i podle ekonomické výkonnosti – napovídala by tomu i data za rok 2008. Na druhé straně podle zkušeností z předchozího období ekonomického růstu se lze domnívat, že toto sblížení nebude trvalé, ale spíše, že ekonomické oživení bude silnější pouze v některých regionech. Příkladem mohou být dosud úspěšné regiony jako Pardubický kraj či kraj Vysočina, kde lze vysoký nárůst nezaměstnanosti spojit velmi pravděpodobně se silným poklesem (například automobilového) průmyslu na počátku ekonomické krize. Ve druhém čtvrtletí roku 2010 se v těchto dvou regionech MN vyvíjí příznivěji než v dalších regionech, resp. i příznivěji než na národní úrovni. Oproti tomu v Ústeckém či Karlovarském se dále oproti průměru ČR mírně zvýšila. Napovědět by v tomto případě mohla vazba mezi růstem HDP a změnou míry nezaměstnanosti. Makroekonomická analýza a srovnání ČR s dalšími evropskými zeměmi ukázaly, že předpokládaná vazba (tzv. Okunův zákon) v nových členských zemích zatím není tak silná jako u některých vyspělejších zemí. Podobně je tomu v ČR i na regionální úrovni (viz graf 47) – korelace není ani pro české kraje patrná. Pro kratší období let 2004-2007, kdy makroekonomická analýza ukázala, že růst ekonomiky začal výrazněji generovat pracovní místa, zde sice vazba je, ale jen slabá. I na regionální úrovni se tedy potvrzuje přetrvávající vliv transformace a restrukturalizace ekonomiky, kdy, jako například u Libereckého kraje, nemusí relativně vysoký ekonomický růst přinést odpovídající pokles nezaměstnanosti. Roli zde hraje velmi pravděpodobně především struktura ekonomiky, a to nikoliv odvětvová, ale struktura z pohledu fáze, v které se podniky v jednotlivých odvětvích nacházejí. I proto nelze v tuto chvíli hledat vazbu mezi růstem MN a předpokladem pro další růst (nastartování růstu).


72


Graf 47: Reálný meziroční růst HDP v % vs. změna míry nezaměstnanosti v p.b., podle krajů ČR 2002-2008 13,0

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Meziroční růst HDP (ve stálých cenách)

11,0

9,0

7,0

5,0

3,0

1,0

-1,0 -5,0

-4,0

-3,0

-2,0

-1,0

0,0

1,0

2,0

3,0

Meziroční změna MN v p.b.

Zdroj: ČSÚ – Regionální účty, VŠPS

IV.2

Regionální specializace

Rozdíly mezi českými regiony podle dosažené ekonomické úrovně, a v současnosti ani podle míry nezaměstnanosti, nejsou významné, výjimkou je pouze dominantní pozice hlavního města. Podle úrovně regionálních disparit se ČR řadí také k průměru EU (viz Berman Group 2009). Rozdílné postavení krajů podle ekonomické dynamiky a vývoje na trhu práce však ukazuje, že rozdíly mezi regiony existují, a to z hlediska podmíněnosti jejich růstu. A právě na tyto faktory se zaměřuje další část analýzy. Jejím cílem ale není detailně vysvětlit vývoj jednotlivých regionů a jejich ekonomickou pozici, ale vytvořit jednoduchou klasifikaci regionů podle klíčových indikátorů. Zjednodušeně by tato klasifikace měla odpovědět na následující otázky: •

Lze podle dosavadního vývoje (tj. vývoje mezi roky 2000-2008) a jeho „podmíněnosti“ klasifikovat regiony do výrazně odlišných skupin? A jaké jsou tyto skupiny a hlavní motory jejich růstu?

V další části je tak pozornost věnována regionálním rozdílům v klíčových faktorech současného ekonomického rozvoje hodnocených již v makroekonomické části analýz. Podobně jako v této kapitole z bude tedy hodnocena především odvětvová a oborová specializace, a to jak podle struktury ekonomiky regionů, tak podle zahraničního obchodu. Znalostním faktorům, které jsou neméně důležité je věnována samostatná kapitola. Grafy 48-51 představují jednoduchou klasifikace regionů podle hlavních makroekonomických ukazatelů. Podle prvního z nich, tedy vazby mezi ekonomickou dynamikou a dosaženou ekonomickou úrovní, lze regiony rozdělit do několika skupin: • Motory ekonomického růstu ČR – Střední Čechy (Praha a Středočeský kraj) Tato oblast zcela dominuje jak ekonomickou úrovní, tak i její dynamikou. Rozdíl oproti ostatním regionům je jednoznačně nejvýznamnější. Celá oblast je tažena Prahou. Přesto silně narůstá intenzita propojení hlavního ekonomického centra ČR na své nejbližší zázemí (Středočeský kraj).


73

Analýza věcných priorit a potřeb oblastí v působnosti MPO v programovacím období 2014+ • Dynamické regiony – Jihomoravský, Plzeňský, Zlínský a Pardubický kraj, Vysočina Skupina regionů vykazujících příznivou ekonomickou dynamiku, která přinesla také relativně významný pokles nezaměstnanosti – v relativním vyjádření vyšší než průměr ČR, v p.b. sice kolem průměru ČR, u některých regionů je však tento pokles ovlivněn nižší výchozí absolutní úrovní MN (Plzeňský, Vysočina). •

Průměrně úspěšné regiony s vyšší dosaženou ekonomickou úrovní – Jihočeský a Královéhradecký kraj a Moravskoslezský kraj První dva jsou ekonomicky úspěšné kraje, kde je uspokojivý růst reálného HDP a průměrná úroveň HDP na obyvatele mezi kraji bez Prahy provázena podprůměrnou mírou nezaměstnanosti. K této skupině lze přiřadit i Moravskoslezský kraj, který dosahuje podobné ekonomické dynamiky, především díky růstu v letech 2004-2007, a díky výchozí pozici také stále dobré ekonomické úrovně. Zároveň však podle svého propadu především na konci devadesátých let a nadprůměrné míry nezaměstnanosti spadá mezi problémové a zaostávající regiony. Díky dalším charakteristikám jeho ekonomiky lze však očekávat příznivější vývoj než v regionech poslední skupiny. •

Zaostávající regiony s nízkou ekonomickou úrovní – Ústecký, Olomoucký, Liberecký a Karlovarský kraj Heterogenní skupina regionů, jejich ekonomický růst i dosažená úroveň zaostávají za průměrem ČR bez Prahy, které navíc trápí nadprůměrná míra nezaměstnanosti. Nejpříznivěji se v této skupině jeví Olomoucký kraj. Jeho podprůměrný růst v době silné konjunktury a také výrazný nárůst MN v posledních dvou letech značí, že jeho propadávání bude pokračovat. Další tři kraje – Ústecký, Karlovarský a Liberecký – patří mezi regiony silně ovlivněné složitými strukturálními změnami hospodářství, které se odrazily v nižší ekonomické dynamice a vysoké míře nezaměstnanosti, u Ústeckého a Karlovarského kraje navíc i jejich výrazným ekonomickým propadem. Jak ale ukazují další grafy, postavení krajů podle dalších indikátorů je rozdílné, především pokud jde o vazbu mezi vývojem na trhu práce a ekonomickou dynamikou, nejednoznačná je však i vazba mezi ekonomickým růstem a růstem ekonomiky. I když, přínos zvýšení produktivity k ekonomickému růstu je určitě významný. Další rozdíly mezi regiony a možné vysvětlení jejich odlišného postavení podle výše hodnocených indikátorů je tedy třeba hledat také v jejich ekonomické struktuře. Graf 48: Ekonomická dynamika 2000-2008 a dosažená ekonomická úroveň 2008, kraje ČR 360 000

HDP na obyvatele v roce 2008

Česko 340 000

JHM STČ

PLK

320 000

JHČ Česko bez PHY

MSK

300 000

PAK

HKK 280 000

VYS

ZLK

ULK OLK LBK

260 000

KVK 240 000 110

115

120

125

130

135

140

145

150

155

160

165

170

175

180

Růst HDP - 2000=100



74


Graf 49: Ekonomická dynamika 2000-2008 a změna MN mezi lety 2000-2008, kraje ČR 0

ULK KVK

Změna MN 2008-2000 v p.b.

-1

LBK

-2

PLK HKK

PHA

JHČ

-3

VYS

JHM Česko

-4

ZLK

-5

STČ

PAK

-6

MSK

OLK

-7 -8 -9 110

115

120

125

130

135

140

145

150

155

160

165

170

175

180

Růst HDP - 2000=100


Graf 50: Ekonomická dynamika 2000-2008 a HPH hodnota na zaměstnance 2008, kraje ČR HPH (v tis. Kč) na 1 zaměstnanou osobu

650

Česko STČ MSK

600

JHM

ULK

Česko bez PHY

550

PLK

JHČ

VYS

HKK OLK

PAK

ZLK

LBK

500

KVK 450 110

115

120

125

130

135

140

145

150

155

160

165

170

175

180

Růst HDP - 2000=100


Graf 51: Ekonomická dynamika a dynamika produktivity práce 2000-2008, kraje ČR Růst HPH na zaměstnance - 2000=100

170

MSK PHA 160

JHM Česko

VYS

Česko bez PHY ULK

150

ZLK

JHČ

KVK

PLK HKK

STČ PAK

OLK

140

LBK

130 110

115

120

125

130

135

140

145

150

155

160

165

170

175

180

Růst HDP - 2000=100



75


Makroekonomická analýza ukázala, že významnou roli v české ekonomice stále hraje průmysl, a to dokonce významnější než ve zbývajících státech EU. Významný podíl průmyslu na HPH platí i pro všechny české regiony s výjimkou hlavního města Prahy a také Jihomoravského kraje, kde vyšší podíl zaujímá také sektor služeb (viz graf 52). I tak ale mezi regiony existují i podle této základní struktury HPH poměrně významné rozdíly – podíl průmyslu celkem se v roce 2008 s vynecháním hlavního města Prahy pohyboval mezi 26,5 % a 44,5 % HPH, podíl pouze zpracovatelského průmyslu mezi 21,7 % a 39,1 % (v roce 2007 dokonce 41,1 % v Libereckém kraji, kde však v roce 2008 došlo k propadu o téměř 4 p.b.). Graf 52: Struktura hrubé přidané hodnoty (HPH) podle hlavních skupin odvětví a krajů, 2004 a 2008 Zemědělství

Těžba

Průmysl

Stavebnictví

Služby

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10

PHA

Česko

STČ

JHČ

PLK

KVK

ÚLK

LBK

HKK

PAK

VYS

JHM

OLK

ZLK

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

2008

2004

0

MSK


Regionálně diferencovaný je tedy i proces tzv. sekundární industrializace (viz kapitola makroekonomické analýzy) – podle grafu 53 je možné obecně konstatovat, že rozdíly mezi regiony podle struktury ekonomiky se dokonce mezi roky 2002-2008 posílily. Zatímco některých krajů se tento proces prakticky nedotkl, a to nejenom Prahy, v jiných průmysl posílil výrazně nad průměrem ČR. Graf 53: Význam průmyslu a jeho změna v krajích ČR, 2002-2007 a 2002-2008 5

8

4

ZLK

změna podílu průmyslu na HPH mezi roky 2002-2008 (v p.b.)

změna podílu průmyslu na HPH mezi roky 2002-2007 (v p.b.)

MSK

MSK

6

3 VYS

2

PAK

4

ZLK ULK

1

OLK

PLK

0

ULK

LBK

STČ

2

Česko

-1

Česko PLK

VYS

0

STČ

LBK

PAK

-2

JHM

HKK

JHM

OLK

-3

HKK

JHČ

-4

KVK

KVK

JHČ

-2

-5

20

25

30

35

podíl průmyslu na HPH v roce 2007 (%)

40

45

20

25

30

35

podíl průmyslu na HPH v roce 2008 (%)

40

45



76


Rozdílný charakter regionálních ekonomik, ale i samotného sektoru průmyslu ukazuje také tabulka 10. Podle ní je patrný, jak odlišný význam jednotlivých regionů pro celkovou průmyslovou produkci ČR, tak i odlišný význam průmyslu v jednotlivých regionech, rozdíly v tržbách z průmyslové výroby připadající na jednoho zaměstnance, tak i vývozní dynamikou. Tabulka 10a: Základní ukazatele průmyslu podle krajů v roce 2008 Průměrný Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb počet průmyslové povahy (běžné ceny) podnikatelsk celkem podíl tržeb na 1 ých subjektů (mil. Kč) za přímý vývoz (%) zaměstnance (tis. Kč) Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR

248 238 170 174 94 184 123 164 149 151 286 167 201 238 2 585

334 170 469 997 128 973 182 516 39 574 316 439 114 600 90 198 180 835 116 740 192 954 114 297 142 913 380 573 2 804 780

26,3 65,7 47,8 64,6 50,5 34,4 62,3 67,6 38,5 63,5 45,7 61,3 48,1 46,6 49,4

4 089 4 549 2 437 3 045 1 547 4 714 2 271 1 867 3 535 2 158 2 347 2 100 2 595 2 968 3 067

Průměrný Průměrná evidenční hrubá měsíční počet mzda 1 zaměstnanců zaměstnance (fyzické (Kč) osoby) 81 727 31 259 103 310 26 322 52 918 22 058 59 946 23 287 25 582 20 707 67 122 23 320 50 453 22 624 48 301 20 611 51 160 20 866 54 085 22 314 82 209 21 741 54 438 20 507 55 078 21 405 128 234 24 610 914 564 23 598

Zdroj: ČSÚ

Tabulka 11b: Základní ukazatele průmyslu podle krajů v roce 2009 Průměrný Průměrný evidenční počet Průměrná hrubá měsíční počet zaměstnanců mzda podniků ve sledovaném skutečnost index skutečnost index období (FO) 2009/2008 (Kč) 2009/2008 Hl.m.Praha 235 76 445 103,2 32 356 103,5 Středočeský 243 93 878 92,5 27 035 102,1 Jihočeský 170 45 741 90,9 22 593 102,5 Plzeňský 165 51 910 87,5 24 170 103,7 Karlovarský 88 20 233 82,5 22 426 108,4 Ústecký 190 56 048 87,6 24 288 104,0 Liberecký 121 41 479 83,4 24 038 104,8 Královéhradecký 152 39 121 84,0 21 478 104,6 Pardubický 150 42 898 84,8 21 810 104,5 Vysočina 145 44 336 82,4 22 435 100,3 Jihomoravský 282 68 698 88,1 22 480 103,1 Olomoucký 162 44 048 82,5 21 100 102,8 Zlínský 195 46 568 86,4 21 510 100,7 Moravskoslezský 244 110 296 87,7 24 113 97,5 ČR 2 544 781 699 88,3 24 328 103,0

Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb průmyslové povahy skutečnost index (mil. Kč) 2009/2008 331 309 105,1 436 323 93,1 102 298 81,0 153 613 84,3 32 955 84,7 241 145 78,6 102 135 89,4 73 367 82,5 160 876 89,2 89 510 76,8 155 698 82,1 87 874 77,4 127 027 90,3 308 200 81,4 2 402 330 87,0

Zdroj: ČSÚ – Statistický bulletin. Údaje v průmyslových podnicích se 100 a více zaměstnanci.

Rok 2008 byl však v ČR již poznamenán ekonomickou krizí a poklesem průmyslu, což se projevilo i mírným poklesem jeho podílu na HPH. Hlavním důvodem je skutečnost, že dynamiku českého průmyslu ovlivňují především odvětví značně vázaná na vývoj konjunkturního cyklu. To se projevilo i v regionálně diferencovaném vývoji průmyslu v krajích ČR daném rozdílnou ekonomickou specializací regionů (viz graf 54).


77


Průmysl v roce 2008 sice klesl především v krajích s vyšším podílem tržeb z průmyslu za přímý vývoz – na Vysočině a v kraji Libereckém a Královehradeckém. Výjimkou byl v tomto ohledu ale například Plzeňský kraj, kde tržby v roce 2008 z průmyslové výroby ještě mírně vzrostly. Odlišný byl také vývoj v Ústeckém a Pardubickém kraji, kde byl podíl tržeb z průmyslu nižší. Podobě nelze vysledovat vazbu mezi růstem HDP v roce 2008 a vývojem sektoru průmyslu. Tyto agregátní ukazatele tedy naznačují diferencovanou podmíněnost vývoje jednotlivých krajů, včetně role specifické (odlišné) specializace jejich ekonomiky. Tu je však třeba ověřit na podrobnějších datech. Graf 54: Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb a průměrný evidenční počet zaměstnaných v průmyslu – meziroční index (stejné období minulého roku = 100), kraje za roky 2007 a 2008 2007

30

2008

HDP 2008

6

Česko

MSK

ZLK

OLK

-2 JHM

-1 VYS

-5 -10 PAK

0

HKK

1

0

LBK

5

ULK

2

KVK

3

10

PLK

4

15

JHČ

20

STČ

5

PHA

25

Zaměstnanci

6

6 4

4

2

2

0 0 -2 -2

-4

Česko

MSK

ZLK

OLK

JHM

VYS

PAK

HKK

LBK

ULK

KVK

PLK

-8

JHČ

-6

STČ

-6

PHA

-4

Zdroj: ČSÚ

Rozdílná specializace zpracovatelského průmyslu regionů je patrná z již hrubých dat v grafu 55. Jako například velmi silné postavení výroby dopravních prostředků ve Středočeském kraji, výroby chemických látek v Ústeckém kraji či hutní výroba v Moravskoslezském kraji apod. To je však obrázek, který poskytují údaje za tržby jednotlivých odvětví. Podle počtu zaměstnanců jsou rozdíly nižší, především dominance klíčových odvětvích se v regionech sníží. Odráží to rozdílný charakter jednotlivých odvětví, a to jak obecný, tak i specifický pro českou ekonomiku, resp. rozdíly mezi těmito odvětvími i v jednotlivých regionech.


78


Graf 55: Struktura regionálních ekonomik podle tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb průmyslové povahy podle odvětví OKEČ, 2002 a 2008 100%

80%

60%

40%

20%

0% 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 Praha

STČ

JHČ

PLK

KVK

ULK

LBK

HKK

PAK

VY S

JHM

OLK

ZLK

v ýroba potrav inářských v ýrobků a nápojů, tabákov ých v ýrobků

v ýroba textilií, textilních a oděv ních v ýrobků

v ýroba usní a v ýrobků z usní

zpracov ání dřev a, v ýroba dřev ařských v ýrobků kromě náby tku

v ýroba v lákniny , papíru a v ýrobků z papíru; v y dav atelstv í a tisk

v ýroba koksu, jaderných paliv , raf inerské zpracov ání ropy

v ýroba chemických látek, příprav ků, léčiv a chemických v láken

v ýroba pry žov ých a plastov ých v ýrobků

v ýroba ostatních nekov ov ých minerálních v ýrobků

v ýroba základních kov ů, hutních a kov odělných v ýrobků

v ýroba a oprav y strojů a zařízení jinde neuv edených

v ýroba elektrických optických přístrojů a zařízení

v ýroba doprav ních prostředků a zařízení

zpracov atelský průmy sl jinde neuv edený

MSK

Zdroj: ČSÚ

Rozdíly v ekonomické specializaci krajů se projevují i v dalším významné motoru růstu české ekonomiky – zahraničním obchodu. Jak ukazuje graf 56, příspěvek čistého exportu k růstu HDP byl v minulých letech skutečně významný a opět regionálně diferencovaný, v řadě regionů se export stal jedním z hlavních motorů jejich růstu. Zde se navíc poměrně jednoznačně ukazuje korelace mezi výší PZI směřujících do regionu a celkovou exportní výkonností a samozřejmě významný vliv má ale samozřejmě i ekonomická specializace regionů na exportně orientovaná odvětví. Tabulka 12: Porovnání pořadí jednotlivých krajů podle hodnoty celkového vývozu a podle hodnoty vývozu v přepočtu na 1 obyvatele v průměru za roky 2004-2009 Hodnota vývozu celkem Hodnota vývozu Kraje Kraje v mil. Kč na 1 obyvatele v tis. Kč Středočeský kraj 418 910 Středočeský kraj 344,3 Moravskoslezský kraj 220 278 Plzeňský kraj 320,3 Plzeňský kraj 181 333 Pardubický kraj 314,1 Pardubický kraj 161 373 Liberecký kraj 204,2 Jihomoravský kraj 148 202 Moravskoslezský kraj 176,2 Ústecký kraj 137 194 Zlínský kraj 173,4 Praha 112 057 Vysočina 172,6 Zlínský kraj 102 484 Královéhradecký kraj 166,0 Královéhradecký kraj 91 866 Ústecký kraj 164,4 Jihočeský kraj 91 814 Karlovarský kraj 158,4 Liberecký kraj 88 972 Jihočeský kraj 144,7 Vysočina 88 804 Jihomoravský kraj 129,6 Olomoucký kraj 82 914 Olomoucký kraj 129,2 Karlovarský kraj 48 866 Praha 91,5 Zdroj: ČSÚ


79


Graf 56: Růst HDP mezi roky 2004 a 2008 a průměrný export na obyvatele výkonnost podle krajů 175

STČ

PLK

PLK

PAK

305

160 Růst vývozu - 2004=100

Vývoz na 1 ob. v tis. Kč (průměr 2004-2008)

360

250 LBK 195

MSK KVK

140

VYS

HKK

ZLK

ULK OLK

JHC

PAK ULK

125

135

STČ ZLK

130

145

155

Růst HDP - 2004=100

100 105

HKK

115

PHA

JHM

OLK

KVK PHA

115

MSK

145

115

JHM

85 105

a exportní

JHC LBK

125

VYS

135

145

155

Růst HDP - 2004=100

Zdroj: ČSÚ

Zbožová struktura exportu, která je dostupná na poměrně podrobné úrovni, může blíže napovědět, jaké existují mezi regiony rozdíly v jejich specializaci. Mírné rozdíly existují sice již na úrovni SITC-1, nicméně v podstatě ve všech krajích dominantní skupiny SITC 6 – polotovary a materiály a SITC 7 – stroje a dopravní prostředky, přičemž pouze tu druhou lze považovat za skupinu obsahující výrobky s vysokou přidanou hodnotou (skupina tzv. high-tech výrobků – viz box 2). Určitá specializace je patrná pouze u několika krajů – chemický průmysl v případě Ústeckého kraje, vývoz motorových vozidel ve Středočeském kraji a Pardubický kraj s dominantním vývozem shodné skupiny, ale „specializací“ na kancelářské stroje. Výrazně nadprůměrný export skupiny SITC 7 má ještě Plzeňský kraj se silným podílem ve skupině telekomunikačních zařízení, kancelářských a elektrických strojů. Podrobnější pohled do zbožové struktury vývozu jednotlivých krajů, podle skupiny SITC na dvě místa (viz tabulka 12), potvrzuje dominantní úlohu strojů a dopravních prostředků ve vývozu jednotlivých krajů, ale také se potvrzuje rozdílná specializace krajů – zatímco ve dvou krajích tři hlavní položky vývozu v uvedeném období představovaly více než polovinu celkového vývozu krajů (navíc se silným postavením jedné položky), u několika se pohyboval podíl tří klíčových položek pouze kolem 30 %. Ekonomika těchto krajů je tedy diverzifikovanější. Tabulka 13: Zbožová struktura exportu podle SITC-1, kraje, průměr 2004-2009 0 1 2 3 4 5 6 Praha 4,11 2,25 4,03 16,05 0,03 8,18 8,05 Středočeský kraj 2,74 1,25 1,73 0,64 0,03 6,67 9,56 Jihočeský kraj 4,47 1,33 4,05 0,28 0,00 6,27 15,72 Plzeňský kraj 1,86 0,58 2,05 0,01 0,00 0,97 12,13 Karlovarský kraj 0,69 0,91 8,21 2,29 0,11 8,29 37,71 Ústecký kraj 2,35 0,21 3,11 6,96 0,64 16,06 31,01 Liberecký kraj 1,04 0,09 1,41 0,01 0,00 3,47 28,23 Královéhradecký kraj 2,73 0,13 3,51 0,03 0,00 2,99 31,18 Pardubický kraj 1,83 0,02 0,93 0,91 0,01 2,75 8,97 Vysočina 3,82 0,10 4,29 0,38 0,02 2,54 21,30 Jihomoravský kraj 4,09 0,31 1,75 0,55 0,17 5,73 22,02 Olomoucký kraj 7,82 0,21 2,53 0,02 0,31 4,20 23,76 Zlínský kraj 5,77 0,21 2,48 1,92 0,05 9,68 34,27 Moravskoslezský kraj 1,99 0,15 3,32 9,52 0,00 5,44 40,00 ČR 3,05 0,60 2,60 3,12 0,09 6,07 20,26

7 47,04 67,76 54,34 65,47 28,99 29,20 50,78 51,53 79,19 56,78 49,86 46,82 33,12 33,90 53,06

8 10,21 9,55 13,53 16,92 12,80 10,46 14,92 7,88 5,40 10,74 15,52 14,32 12,48 5,67 11,09

Zdroj: ČSÚ Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

80


Zajímavé je také srovnání regionálně významných položek vývozu s položkami, které se významně podílí na celkovém českém vývozu v dané skupině. Z toho srovnání se ukazuje, že většina krajů není významně specializovaná na unikátní položky vývozu – většina nejvýznamnějších položek podle jejich podílu na českém vývozu hraje v krajském vývozu zanedbatelnou roli. Naopak “krajsky významné“ položky kraje nemají tak vysoký podíl na českém vývozu. Výjimkou jsou tři kraje – Středočeský s vývozem dopravních prostředků, Pardubický s vývozem kancelářských strojů a Moravskoslezský s vývozem železa a oceli a uhlí. Tabulka 14: Hlavní položky SITC vývozu jednotlivých krajů s největším podílem na vývozu kraje a na celkovém českém vývozu za roky 2004-2009 Podíl na vývozu kraje SITC (v %) Podíl na vývozu ČR SITC (v %) 1. 2. 3. Celkem 1. 2. 3. Celkem podíl na vývozu kraje Praha 75 (14,0) 35 (11,8) 78 (7,7) 33,5 34 (72,9) 35 (56,7) 11 (30,9) 16,9 Středočeský kraj 78 (48,4) 89 (4,7) 74 (4,7) 57,8 12 (91,0) 23 (85,9) 78 (58,4) 49,9 Jihočeský kraj 77 (14,7) 74 (13,6) 78 (12,5) 40,8 03 (25,5) 26 (18,8) 11 (15,0) 2,6 Plzeňský kraj 76 (21,8) 77 (9,7) 75 (9,6) 41,1 76 (36,2) 89 (15,9) 24 (15,9) 32 Karlovarský kraj 77 (15,5) 69 (15,4) 66 (10,9) 41,8 26 (64,8) 41 (48,5) 61 (20.7) 6,4 Ústecký kraj 77 (12,5) 57 (8,2) 69 (5,6) 26,3 56 (73,1) 33 (50,3) 42 (49,1) 8,0 Liberecký kraj 78 (23,3) 66 (13,3) 74 (11,4) 48,0 66 (21,1) 82 (16,7) 81 (10,7) 23,7 Královéhradecký 78 (23,9) 77 (10,4) 69 (8,0) 42,3 21 (44,6) 29 (28,9) 61 (18,2) 1,3 kraj Pardubický kraj 75 (45,7) 77 (8,8) 76 (8,7) 63,2 75 (49,6) 53 (16,1) 72 (12,8) 51,3 Vysočina 74 (26,5) 77 (11,7) 69 (10,4) 48,6 63 (31,1) 83 (29,6) 24 (21,8) 10,3 Jihomoravský kraj 77 (10,2) 74 (8,0) 69 (7,6) 25,8 43 (41,5) 64 (23,2) 87 (19,0) 10,8 Olomoucký kraj 77 (16,3) 69 (9,2) 71 (9,4) 34,9 53 (27,6) 07 (22,2) 42 (17,2) 3,9 Zlínský kraj 62 (23,3) 77 (12,8) 69 (6,7) 42,7 62 (50,6) 85 (31,0) 07 (27,7) 26,8 Moravskoslezský 67 (27,4) 32 (8,8) 77 (7,7) 43,9 32 (91,0) 67 (64,9) 25 (57,3) 37,6 kraj ČR 78 (16,5) 77 (9,5) 75 (7,1) 33,1 x x x x Legenda: 03 Ryby, korýši, měkkýši a vodní bezobratlí 07 Káva, čaj, kakao, koření a výrobky z nich 11 Nápoje 21 Kůže, kožešiny 23 Surový kaučuk 24 Korek a dřevo 26 Textilní vlákna 29 Suroviny živočišného a rostlinného původu, jn 32 Uhlí, koks a brikety 33 Ropa, ropné výrobky a příbuzné materiály 34 Topný plyn, zemní i průmyslově vyráběný 35 Elektrický proud 41 Živočišné oleje a tuky 42 Pevné rostlinné tuky a oleje 53 Barviva, třísloviny a pigmenty 56 hnojiva (jiné než ve skupině 272) 57 Plasty v prvotní formě 61 Kůže, kožené výrobky, jn, a vydělané kožky Zdroj: ČSÚ

62 63 66 67 69 72 74 75

Výrobky z pryže Výrobky z korku a dřeva (kromě nábytku) Výrobky z nekovových nerostů, j.n. Železo a ocel Kovové výrobky, j.n. Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, j.n. Kancelářské stroje a zařízení k automatizovanému zpracování dat

76

Zařízení k telekomunikaci a záznamu a reprodukci

77

Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.

81 82 87

Montované stavby, sanitární, instalatérské, topenářské a svítidel a zařízení, nespecifikované Nábytek a jeho díly Profesní, vědecké a řídící přístroje a zařízení, nespecifikované

89

Různé výrobky, j.n.


81


Při hodnocení exportu ale i ekonomické struktury je důležité hodnotit také význam sofistikovanějších výrob a vývoz položek s vyšší přidanou hodnotou. Jedním z možných způsobů hodnocení je analýza podílu zahraničního obchodu s technologickými, resp. tzv. high-tech výrobky (viz box 2). Tato skupina výrobků byla definována organizací OECD a je využívána pro mezinárodní srovnání. Podobně jako skupina znalostně náročných odvětví má však několik omezení. Tím hlavním je skutečnost, že sleduje pouze vývoz konečných výrobků, bez ohledu na to, zda se v dané zemi, resp. regionu tyto výrobky také produkují, a to včetně jejich vývoje či designu, nebo zda zde jsou pouze „smontovány“ z dovezených komponentů. V druhém případě může jít sice o sofistikované, technologicky náročné výrobky, přidaná hodnota vzniklá v daném regionu bude omezená. S vědomím těchto omezení je nutné přistupovat i k interpretaci dostupných dat. Box 2: Zahraniční obchod s technologicky vyspělými (high-tech) výrobky V rámci OECD bylo definované technologicky vyspělé (dále jen high-tech) zboží podle mezinárodní klasifikace zboží SITC (Standard International Trade Classification, Rev. 3, OSN), čímž je umožněno získávat data o vysoce technologicky náročných produktech v zahraničním obchodě, která jsou mezinárodně srovnatelná. V rámci SITC jsou v high-tech produkty členěny do devíti základních skupin: 1. Letecká technika (letadla a jejich příslušenství, letecké motory, další navigační systémy) 2. Výpočetní technika (počítače a jejich příslušenství, kopírovací stroje aj.) 3. Elektronika a telekomunikace (videoaparatury, telekomunikační zařízení, tištěné spoje, optická vlákna, mikrovlnné trubice, polovodičová zařízení, integrované obvody a mikropříslušenství, piezoelektrické krystaly, zařízení pro numerický záznam aj.) 4. Farmacie (antibiotika a léky je obsahující, hormony a léky je obsahující, glykosidy, žlázy, vakcíny) 5. Vědecké přístroje (měřící zařízení a přístroje mimo kompasy a zařízení na měření plochy a délky, optická zařízení a přístroje, elektrodiagnostická zařízení pro lékařství, zubní vrtačky, foto a filmové kamery, kontaktní čočky, optická vlákna nepatřící do skupiny 3, ortopedické pomůcky) 6. Elektrotechnika (elektrické kondenzátory, elektrické stroje s individuálními funkcemi, elektrická zvuková nebo světelná signalizační zařízení) 7. Chemie (chemické prvky Se, Te, P, As a B, Si, Ca, Sr, Ba, radioaktivní materiály, syntetické organické barvy a laky, polyetylentereftalát, insekticidy, desinfekční činidla aj.) 8. Neelektrické stroje (numericky řízené obráběcí stroje, obráběcí nástroje používající laser a jiné světelné a fotonové paprsky a ultrazvukové a elektrochemické procesy, plně nebo částečně automatizovaná zařízení na odporové a obloukové svařování kovů, plynové turbiny a jejich části, jaderné reaktory a jejich části, jaderné palivové elementy, stroje pro isotopickou separaci aj.) 9. Ostatní high-tech (sportovní, lovecké zbraně aj.)

Podíl technologicky náročných výrobků na celkovém exportu krajů je u většiny z nich nízký, výjimkou jsou pouze tři, a to Praha, Pardubický a Jihomoravský kraj. V Praze a Pardubickém kraji připadá však většina tohoto exportu na skupinu výpočetní techniky, kde podle podrobnějších znalostí z dalších projektů, ale i z běžně dostupných informací (viz kapitola III – Odvětvové analýzy), víme, že se jedná o druhý výše zmíněný případ a ukázku omezené vypovídací schopnosti statistických dat. Tato skupina výrobků dominuje i u dalších krajů, celkem poloviny ze všech, a i zde lze předpokládat, že se nejedná o export v daném kraji vyrobených a vyvinutých high-tech výrobků. Celkově se podle dat v tabulce 14 odlišují pouze Jihomoravský a Olomoucký kraj, kde se projevuje specializace na oblast vědeckých přístrojů, které zde představují nevýznamnější podíl exportu hightech výrobků.


82


Tabulka 15: Zahraniční obchod s technologicky vyspělými (high-tech) výrobky podle krajů ČR, 2003-2007 Podíl high- Podíl kraje Index Nejvýznamnější skupina a její podíl v % na celkovém tech z na highhigh-tech high-tech exportu kraje exportu tech exportu kraje exportu 2007/2003 ČR Praha 24,8 10,4 4,22 Výpočetní technika (54,3) Středočeský 7,7 11,7 0,84 Výpočetní technika (43,7) Jihočeský 5,6 2,0 0,77 Elektronika a komunikace (49,5) Plzeňský 9,5 6,1 10,74 Výpočetní technika (60,4) Karlovarský 1,3 0,3 1,34 Elektronika a komunikace (54,6) Ústecký 3,0 1,6 1,79 Elektronika a komunikace (42,9) Liberecký 1,9 0,7 1,81 Elektronika a komunikace (43,2) Královéhradecký 4,6 1,7 0,92 Elektronika a komunikace (35,7), Elektrotechnika (32,5) Pardubický 58,3 34,7 1,62 Výpočetní technika (75,2) Vysočina 2,5 0,9 2,32 Vědecké přístroje (32,3) Jihomoravský 15,9 9,0 1,41 Výpočetní technika (57,2) Olomoucký 4,3 1,4 1,85 Vědecké přístroje (40,0) Zlínský 9,1 3,5 2,06 Elektronika a komunikace (47,5) Moravskoslezský 9,7 7,7 2,59 Výpočetní technika (44,5) ČR 13,0 x 2,06 Výpočetní technika (53,5) Zdroj: ČSÚ

IV.3

Shrnutí regionálních analýz

Předchozí analýza regionálních rozdílů, resp. rozdílů mezi jednotlivými českými kraji působí určitě nejednoznačně, bez jasných závěrů. Důvodem je zčásti omezená dostupnost a podrobnost regionálních dat a absence dat za současné turbulentní období oproti makroekonomické analýze. Dalším důvodem je ale skutečnost, že rozdíly mezi (a to i podle makroekonomických dat podobnými) regiony nelze prostřednictvím agregátních dat „shora“ jednoduše vysvětlit. I na regionální úrovni se tak v růstu projevují shodné faktory jako na úrovni národní, nicméně v každém regionu působí díky jeho vnitřním specifikům rozdílně. Tato specifika jsou dána do značné míry odlišnou specializací krajů, ale nikoliv podle odvětví (to ano, ale jen u několika málo krajů), ale podle charakteru daného odvětví – zjednodušeně podle stupně jeho vyspělosti, úrovně zapojení do globálních produkčních síti, dominanci subjektů pod zahraniční kontrolou a mírou jejich autonomie. Tento závěr podporuje jednak proměnlivé postavení krajů podle jednotlivých indikátorů a neexistující či jen slabá vazba mezi indikátory, kterou lze očekávat podle obecných zkušeností. Navíc ho však podporují velmi podrobné průzkumy zpracovatele firemní sféry provedené v letech 2008-2010, které se týkaly celkem zhruba 400 firem v různých českých regionech. Názorně to však ukazuje také příklad dvou problémových a zaostávajících krajů popsaných stručně v Boxu 3. Box 3: Rozdílné příčiny dvou obdobně ekonomicky slabých a zaostávajících krajů Karlovarský kraj představuje jeden z nejvíce zaostávajících krajů ČR – jak z hlediska HDP na obyvatele, tak reálného růstu HDP, tak míry nezaměstnanosti patří vždy mezi tři „nejhorší“ kraje a stávající trendy naznačují, že zaostávání kraje se dále prohloubí. Podle podrobné analýzy doplněné rozsáhlými terénními průzkumy mezi firmami kraje se ukázalo, že zaostávání kraje lze úzce spojit s jeho silnou závislostí a zakázkovým charakterem výroby kraje. Poloha Karlovarského kraje na hranicích s Německem společně s nízkou úrovní mezd oproti německému trhu práce umožňuje německým firmám při zadávání činností náročných na pracovní sílu výrazně snížit provozní náklady a zvýšit tak jejich konkurenceschopnost na světových trzích – většina výrobních firem z průzkumů je


83


orientována z více než 90 % na německý trh a kraj patří mezi silně exportně orientované kraje. Především v průběhu devadesátých let dokázal také kraj přilákat významným objem zahraničních investic, které se pro ČR staly významným motorem růstu. Tyto zdánlivě příznivé podmínky pro ekonomický rozvoj nebyly ale v Karlovarském kraji vzhledem k absenci jiných důležitých faktorů využity tak jako v jiných krajích ČR ke zvyšování kompetence a posilování významu výrobních aktivit v rámci globálních hodnotových řetězců. Naopak, zakázková výroba zůstala dominantní. Olomoucký kraj patři k dalším nejvíce zaostávajícím krajům ČR, a to již od počátku sledovaného období v roce 1995. Zaostávání kraje však na rozdíl od kraje Karlovarského není způsobeno hospodářským poklesem kraje, ale trvale rychlejším tempem růstu většiny regionů ČR. V důsledku toho nemělo zaostávání kraje až do vypuknutí současné krize (tedy roku 2008) závažné dopady na trh práce. Olomoucký kraj je také na rozdíl od KVK druhým nejméně úspěšným krajem v ČR z hlediska přílivu PZI a také podle exportní výkonnosti. Olomoucký kraj se také vyznačuje čtvrtým nejvyšším podílem terciéru na tvorbě HPH mezi kraji v ČR a (při zohlednění zkreslení statistik pozicí hlavního města) mírně podprůměrným podílem zpracovatelského průmyslu. Nicméně vzhledem k nízké úrovni HDP lze předpokládat, že to neznačí vyspělost sektorové struktury hospodářství, nýbrž spíše zaostání za ostatními kraji v tzv. sekundární industrializaci díky nižší výkonnosti naprosté většiny odvětví zpracovatelského průmyslu. Naopak podle některých charakteristik v oblasti znalostní ekonomiky se Olomoucký kraj řadí k průměru či dokonce mírně nad průměr ČR. Tyto faktory však nedokázal zatím významně využít pro svůj ekonomický růst. Kromě nižší výkonnosti prakticky všech odvětví ekonomiky kraje přispívá k jeho zaostávání také silná vnitřní heterogenita – především vnitřní polarita mezi metropolitním územím na jihu a venkovským horským územím ve středu a na severu kraje. Zdroj: Berman Group 2010a, 2010b

Rozdíly mezi kraji v ČR jsou významné, nikoliv však tolik podle výsledných makroekonomických charakteristik, ale podle jejich podmíněnosti. Jednotlivé kraje jsou ale tak natolik specifické, že jejich rozdíly nelze dostatečně přesně popsat pomocí dostupných agregátních ukazatelů a analýzy „od stolu“. Důležitým závěrem této analýzy je tedy obtížnost generalizace trendů regionálního rozvoje a zjednodušeně obtížnost úspěšné „klasifikace“ regionů do několika homogenních skupin, kterým by následně mohly být „na míru“ ušity potřebné podpůrné nástroje. Důsledky pro veřejné intervence Regionální rozdíly jsou na jednu stranu natolik specifické, že jim nelze přesně na míru ušít nástroje na úrovni národních programů, které by byly vždy omezeny pouze na některé regiony. Na druhé straně je ale patrné, že tyto vyplývají do znační míry z jejich vnitřní ekonomické struktury. Rozdíly mezi regiony tak v nemalé míře odrážejí výše popsané rozdíly mezi jednotlivými odvětvími ekonomiky, resp. aktivitami jednotlivých firem. Nástroje respektující tuto šíři strategií a bariér rozvoje znalostně a technologicky založené konkurenceschopnosti by měly tedy zároveň odrážet rozdíly mezi jednotlivými regiony. Zároveň je však důležité, nesvázat nastavení podpůrných nástrojů příliš striktně, tak, že by je regiony nemohly využívat flexibilně podle měnících se podmínek. Tato určitá flexibilita je důležitá například i proto, že přeci jen existují určité obory a aktivity, které jsou regionálně koncentrované a tedy velmi specifické. A pro tyto by nemusely být striktně a úzce definované nástroje efektivní.


84


V

Analýza znalostní ekonomiky

Dosavadní analýzy ukazují, že rychlý hospodářský růst ČR v posledních letech byl přímým důsledkem přílivu PZI do české ekonomiky, resp. vybraných odvětví zpracovatelského průmyslu. Je ale zřejmé, že masivní příliv PZI po roce 2000 byl spíše jednorázovou událostí, která se jen těžko bude v budoucnu opakovat. Stav přetrvávající v posledním desetiletí, kdy se z ČR stala „továrna Evropy“ je dlouhodobě velice nepravděpodobný. Další ekonomický růst bude podle nás záviset především na schopnosti ekonomiky přeorientovat se na sofistikovanější výrobu zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou. Pro jednotlivé firmy – a pro ekonomiku jako celek – to bude znamenat usilování o posun na vyšší stupeň v hodnotových řetězcích, a tedy o jiný způsob zapojení do globálních produkčních sítí. Takovýto posun ekonomik a zdrojů jejich konkurenceschopnosti názorně ukazuje obrázek 1. Kde se ČR na této ose nachází a co schází k jejímu posunu výše je předmětem analýzy v této kapitole. Obrázek 1: Růst konkurenceschopnosti – schéma hlavních zdrojů konkurenceschopnosti Inovace a vlastní know-how

INOVACÍCH

Kvalitativní konkurenceschopno

Konkurenceschopnost založená na

Konkurenceschopnost založená na Cenová konkurenceschopnost

EFEKTIVNOSTI Konkurenceschopnost založená na

FAKTORECH

Přejímání know-how

Zdroj: vlastní vypracování podle klasifikace WEF, OECD, UNCTAD

ČR se v mnoha ohledech přibližuje vyspělejším zemím především západní Evropy. Na druhé straně předchozí odlišný vývoj, ale i další faktory, mohou vést k tomu, že ČR se do určité míry bude vyvíjet odlišně a rozvoj a růst jeho ekonomiky tak musí být podpořen zčásti specifickými opatřeními, která nelze jednoduše okopírovat. Cílem této analýzy je proto identifikovat ty sféry a faktory, kde se vývoj ČR významněji liší. Nalezení a popis charakteru těchto odlišností budou využity v dalších částech prací pro navrhování specifických veřejných intervencí a pro formulaci argumentů na jejich podporu. Analýza vychází z mezinárodních srovnání v již realizovaných studiích, ale tato srovnání jsou doplněna a korigována o mikroekonomická zjištění podrobnějším rozborem dostupných národních a regionálních dat a z dosud realizovaných vlastních průzkumů. Zjednodušeně lze kombinované zaměření analýz na makro- a mikrodata popsat na příkladu zaměstnanosti v podnikovém sektoru výzkumu a vývoje: v ČR je relativně vysoká zaměstnanost v tomto sektoru, ale data nevypovídají nic o kvalitě realizovaných VaV aktivit ani o tom, jak a jaká je část z nich skutečně přispívá ke konkurenční výhodě české ekonomiky. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

85


Kapitola je celkem rozdělena na tři témata, podobně jako v předchozích částech jsou znalostní faktory hodnoceny na národní, ale i regionální úrovni, poslední část je zaměřena na hodnocení inovační infrastruktury a institucí, které jsou důležitou součástí inovačních systémů. V.1

Mezinárodní srovnání

Cílem této kapitoly je zhodnotit postavení ČR ve srovnání s EU a odpovědět na tyto otázky: •

Jaká je úroveň znalostních faktorů v ČR? Kde máme silné stránky a kde naopak slabé (=kde jsou hlavní bariéry rozvoje)?

•

Jaká jsou specifika české ekonomiky – v čem se liší a jak od srovnávaných zemí?

•

Jaký je charakter podnikových znalostních aktivit – jaká je jejich intenzita, fragmentovanost či koncentrace?

Komplexní přístup k hodnocení inovačně založené konkurenceschopnosti na úrovni zemí představuje European Innovation Scoreboard (EIS). V EIS je identifikováno několik klíčových pilířů inovační výkonnosti, které jsou měřeny s využitím souboru různorodých ukazatelů zaměřených na kvalitativní charakteristiky znalostních vstupů a výstupů. Srovnání na základě souhrnného inovačního indexu (SII) ukazuje (viz graf 57 a tabulka 13), že ČR sice stále zaostává za průměrem EU, ve většině faktorů však EU zároveň postupně dohání. V pořadí ale zůstává na dlouhodobě 16. příčce, z nových členských zemí za Estonskem a Slovinskem. Graf 57: European Innovation Scoreboard – pozice ČR, 2009

Zdroj: EC 2010

Při podrobnějším pohledu na výsledky EIS je patrné, že ČR zaostává především v tzv. umožňujících faktorech („enablers“ – dostupnost kvalifikovaných lidských zdrojů a financí na inovační aktivity) a také z pohledu aktivit firem – nejvíce v oblasti ochrany duševního vlastnictví a technologické platební bilance. Ač tedy celková pozice ČR není tak nepříznivá, tyto faktory mluví ve prospěch výsledků makroekonomické analýzy – klíčovým zdrojem dosavadní konvergence ČR k ekonomické úrovni EU byl především růst produktivity. Ta však nebyla tažena znalostními faktory, ale především přejímáním vnějších znalostí a technologií (byť kreativně přizpůsobovaných lokálním potřebám) a zvyšováním efektivnosti produkce (snižováním nákladů). Takto jednoznačně to sice data EIS ještě nepotvrzují, je to ale zřejmé z dalších analýz. Naopak silnou pozici zaujímá ČR podle indikátoru ekonomických efektů a inovačních firem. Právě tyto dva indikátory však nevypovídají zcela přesně o pozici ČR a charakteru jeho ekonomiky, tyto indikátory mají totiž jen omezenou vypovídací schopnost. Oba hodnotí inovační firmy, které jsou definovány jako ty podniky, které v uvedeném období buď zavedly produktovou inovaci nebo procesní inovaci nebo měly probíhající nebo přerušené inovační aktivity (technické inovace), anebo zavedly marketingovou nebo organizační inovaci. Může se však jednat i o inovaci, která je nová pouze pro


86


podnik a kterou podnik “nakoupil” (získala od jiných subjektů). Inovace podniků tedy nejsou ani kvantitativně ani kvalitativně rozlišeny. A právě absence kvalitativního zhodnocení inovačních podniků, stejně jako například ekonomických přínosů realizovaných inovací nahrává pozici české ekonomiky, kde se podíl inovačních podniků pohybuje dokonce mírně nad průměrem EU. Podrobnější analýza mikrodat tento předpoklad potvrzuje (viz další kapitola). Tabulka 16: Inovačně založená konkurenceschopnost podle EIS (2002-2010) Pořadí TOP EU 2002 2004 2006 2008 2002 2010 1 1 SE 0,76 0,75 0,73 0,65 2 2 FI 0,71 0,70 0,68 0,60 4 3 DE 0,60 0,60 0,59 0,58 12 12 EE 0,35 0,33 0,34 0,45 14 15 SI 0,32 0,34 0,35 0,45 16 16 CZ 0,31 0,31 0,34 0,41 Staré čl. země EU-15 0,47 0,47 0,47 Nové čl. země EU-12 0,35 0,25 0,27 Průměr celkem EU-27 0,38 0,38 0,39 0,48

2009 0,64 0,62 0,60 0,48 0,47 0,42 0,48

Zdroj: European Commission – European Innovation Scoreboard 2006, vlastní úpravy

Obdobnou studií jako je EIS ale pro větší počet zemí představuje The Global Competitiveness Report – zpráva pro každoroční zasedání Světového ekonomického fóra , která zpracovávána pravidelně od roku 1979. Podle poslední Zprávy o globální konkurenceschopnosti jsou nejkonkurenceschopnější zemí Švýcarsko, následované USA a Singapurem, ČR se umístila na 31. místě, v rámci členských států EU na 12. místě. Mezi novými členskými zeměmi, které k EU přistoupily od roku 2004 je ČR také v popředí, na prvním místě před Estonskem a Slovinskem. Zde se její pozice liší od výsledků EIS. Celkově si ČR oproti předchozím dvěma letům si polepšila o 2 místa. Stále však zaostává za svou pozicí z let 2005-2006, kdy se nacházelo na příčce 29. Tato nestabilita naznačuje, že ČR si svou relativně příznivou pozici nedokáže zatím zcela udržet. Jinými slovy, ČR není zatím zcela úspěšná v přechodu ke znalostně a inovačně založené ekonomice. Graf 58: Global Competitiveness Index (GCI) 2009-2010 Intitutions Innovation

7

Infrastructure

6 5

Business sophistication

4

Macroeconomic stability

3 2 1

Market size

0

Technological readiness

Česko Health and primary education

Inovačně tažené ekonomiky

Higher education and training

Financial market sophistication Labour market efficiencyGoods market efficiency

Zdroj: WEF – The Global Competitiveness Report 2009-2010

Oproti tomu mluví nicméně srovnání pořadí podle celkového globálního indexu konkurenceschopnosti a jeho dílčích pilířů (viz graf 58) – konkrétně pilíře zaměřeného na hodnocení inovačního potenciálu a sofistikovanosti podnikového sektoru. Zatímco podle celkového indexu je ČR


87


na 31. místě mezi srovnávanými státy, podle hodnocení inovačního pilíře je na 26. místě a právě podle tohoto pilíře výrazně předstihuje další nové členské země, které ČR naopak předstihnou podle prvního pilíře GCI. Tabulka 17: vybrané ukazatele pilířů Business sophistication a Innovation z GCI, 2009-2010 Business sophistication Pořadí Innovation Pořadí Local supplier quantity 8 Capacity for innovation 21 Local supplier quality 15 Quality of scientific research institutions 19 State of cluster development 34 Company spending on R&D 25 Nature of competitive advantage 35 University-industry collaboration in R&D 26 Value chain breadth 21 Utility patents (hard data) 32 Control of international distribution 91 Production process sophistication 27 Extent of marketing 34 Zdroj: WEF – The Global Competitiveness Report 2009-2010

Při podrobnějším pohledu na jednotlivé indikátory těchto dvou pilířů (viz tabulka 16) je však patrné, že znalostní potenciál je v české ekonomice stále do značné míry fragmentovaný a dobré postavení je dáno několika indikátory. V prvním pilíři je to kvalita výzkumu, která však zatím nepřináší potřebné výsledky a ekonomické efekty, měřené (samozřejmě omezeně) například přes ukazatel počtu patentů a spolupráce mezi průmyslem a akademickou sférou. V druhém pilíři je to dostupnost místních dodavatelů, ale především z hlediska kvantity, méně už podle kvality. Naopak zaostání je patrné v případě charakteru konkurenční výhody – zde se nachází ČR až na 35. příčce a skór odpovídá zhruba polovině mezi krajními body „nízké náklady“ – „unikátní produkty a procesy“. Významněji zaostáváme také při využívání sofistikovaného marketingu a nejvíce podle kontroly mezinárodní distribuce a marketingu. Ty jsou kontrolovány jednoznačně dominantně podniky pod zahraniční kontrolou, což naznačuje jednak silnou závislost české ekonomiky na zahraničním kapitálu, jednak i limitovanou autonomii pro rozvoj aktivit s vyšší přidanou hodnotou. Důsledky pro nastavení veřejných Právě tyto „měkké“ faktory ale hrají stále významnější úlohu s tím, jak se ekonomika posunuje směrem ke znalostně a technologicky orientované společnosti. Tyto faktory jsou také klíčové pro propojení existujících „tvrdých“ kapacit a dosažení afektivních ekonomických přínosů. A to v ČR zatím podle těchto mezinárodních studií chybí a mělo by být jednoznačně předmětem podpůrných programů zaměřených na posilování inovačně zaměřené konkurenceschopnosti. Posledním zdrojem pro široce pojaté hodnocení kvalitativní konkurenceschopnosti jsou výsledky projektu Světové banky Knowledge Assessment Matrix – KAM (World Bank, 2009), který umožňuje mezinárodní srovnání zdrojů a výsledků znalostně založené konkurenční výhody podle strukturované skupiny ukazatelů ve čtyřech základních oblastech. Výsledky tohoto indexu se shodují s předchozími dvěma – ČR zaostává za vyspělejšími západoevropskými zeměmi, mezi novými členskými zeměmi EU se řadí mezi první, ačkoliv v tomto případě například těsně za Maďarsko (viz graf 59). Oproti roku 2002 si ČR polepšila především podle výsledné hodnoty indexu, ale i podle pořadí mezi všemi hodnocenými zeměmi, v rámci EU si polepšilo v tomto případě o 3 pozice a předběhlo Itálii, Portugalsko a Řecko. V případě znalostních pilířů se pozice ČR zlepšila, nejvíce u lidských zdrojů, nejméně u inovační a ICT. Dále je nutno zmínit specifický vztah mezi složkou inovační výkonnosti a kvality lidských zdrojů, který je v rámci EU silně diferencovaný podle úrovně rozvoje znalostní ekonomiky (viz graf 60). Staré členské země vykazují spíše vyšší inovační výkonnost oproti kvalitě lidských zdrojů, opak platí pro nové členské země.


88


Tento nesoulad naznačuje, že samotné zvýšení nabídky kvalifikované pracovní síly je nutnou, nikoli však postačující podmínkou růstu kvalitativní konkurenceschopnosti. Zda bude kvalifikovaná pracovní síla odpovídajícím způsobem využita, závisí zejména na úrovni inovační náročnosti ekonomických aktivit. Relativně lepší výsledky nových členských zemí v oblasti kvality lidských zdrojů oproti inovačnímu systému odráží i odlišný charakter použitých ukazatelů. Zatímco v případě inovací se vychází z mezinárodně standardizovaných údajů, zejména patentových statistik, které zaručují odpovídající standard výstupů, u kvality lidských zdrojů takovýto typ informací v mezinárodním srovnání chybí a zdrojem dat jsou pouze národní údaje o dosažené vzdělanostní úrovni. Graf 59: Hodnoty indexu znalostní ekonomiky – vybrané země, 2000 a 2009 Dánsko Švédsko Finsko Německo Rakousko Estonsko Slovinsko Maďarsko

2009

Česko

2002 Slovensko

0

2

4

6

8

10

Zdroj: KAM, World Bank, 2009

Graf 60: Inovační výkonnost a kvalita lidských zdrojů podle indexu znalostní ekonomiky, země EU27, 2009 10

Kvalita lidských zdrojů

9,5 9

8,5

EU15 EU12

8

7,5 7

6,5 6 6

6,5

7

7,5

8

Inovační výkonnost

8,5

9

9,5

10


Podle podrobnějších ukazatelů indexu znalostní ekonomiky (viz grafy v příloze) se ukazuje, že slabinou ČR je nízká kvalita správy a toto zaostávání je zvláště silné vůči skandinávským zemím. Nejhůře je dlouhodobě hodnocena zejména kontrola korupce, což úzce odráží nízkou institucionální kvalitu, pouze mírně lepší je pozice právního řádu a výkonnosti veřejné správy. V případě inovačního systému se projevuje zaostávání ČR v produkci technických znalostí (patentů a odborných publikací), které odrážejí celkově nižší úroveň rozvoje domácí znalostní základny. Pozitivní je vnější otevřenost systému projevující se zejména v obchodních tocích a přílivech zahraničních investic (jako potenciálních zdrojů přenosu nových technologií do ČR), naopak slabší jsou mezinárodní toky technologií v podobě nákupů a prodejů licencí. Velkou slabinou je nízký relativní počet výzkumníků, nízká míra studujících přírodovědných oborů, velmi nízká dostupnost rizikového kapitálu a nepřítomnost úplného hodnotového řetězce. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

89


V mezinárodním srovnání v oblasti kvality lidských zdrojů je v ČR příznivě hodnocena zejména kvalita přírodovědného a matematického vzdělávání, což naznačují i výsledky studentů v mezinárodním testování znalostí v přírodních vědách. Vysoké je i relativní zastoupení skupiny technických a odborných pracovníků a rovněž délka vzdělávání. Ostatní ukazatele jsou ale spojeny s výraznějším zaostáváním. Nejhorší je situace v podílu veřejných výdajů na vzdělávání a míře studujících. Problém však představují i další charakteristiky vzdělávacího systému – zejména přístup k internetu na školách, kvalita manažerských škol a průměrný rozsah vzdělávání pracovníků v podnicích (ČR vykazuje velmi nízkou účast na celoživotním učení ve srovnání s průměrem EU). Takováto kombinace faktorů opět ukazuje na to, že dosavadní růst ČR byl založen zejména na přejímání („nákupu“) existujících technologií a na zvyšování efektivity produkce, zatímco role znalostních faktorů byla doposud omezená. Blíže roli znalostních faktorů a také roli omezené autonomie ukazuje analýza podrobnějších dat na národní úrovni. V.2

Národní úroveň

Základním ukazatelem hodnocení znalostní ekonomiky jsou výdaje na výzkum a vývoj a pracovníci výzkumu a vývoje (VaV). Výdaje na VaV se v ČR až do roku 2008 každoročně zvyšovaly, mezi roky 2000 a 2008 byl průměrný roční růst dokonce nad průměrem EU27 (6,9 % vs. 2,8 %) a ČR se tak podle tohoto ukazatele přiblížila podle intenzity výdajů na VaV průměrné evropské úrovni. Zaostání za nejvyspělejšími zeměmi EU15 je ale stále významné (viz graf 61) Graf 61: Výdaje na VaV (GERD) jako % HDP a jejich průměrný meziroční růst v letech 2000-2008 – mezinárodní srovnání

Celkové výdaje na VaV jako podíl na HDP, 2008

4,0%

Finsko

Švédsko*

Korea

3,5%

Japonsko Švýcarsko

3,0% Rakousko

US Dánsko*

2,5%

Německo

2,0%

Francie Belgie Kanada

1,5%

UK Nizozemsko

Austrálie* EU27 Slovinsko

Portugalsko Irsko

Norsko*

Čína

ČR Itálie

Rusko

Španělsko

1,0% Polsko

Maďarsko

Turecko

Estonsko

Litva

Bulharsko

0,5%

Řecko*

Lotyšsko

Slovensko

Rumunsko

0,0% 0%

2%

4%

6%

8%

10%

12%

14%

16%

18%

20%

Průměrný reálný meziroční nárůst celkových výdajů na VaV za období 2000-2008 (vypočteno z celkových výdajů na VaV ve stálých cenách PPP US$)

Poznámka: Průměrný reálný meziroční nárůst celkových výdajů na VaV za období 2000–2008: Dánsko, Norsko, Švédsko – 2001–2008; Řecko – 2001–2007; Austrálie – 2000–2006 Zdroj: Eurostat, ČSÚ


90


V podstatě shodně se vyvíjel i počet výzkumných pracovníků, resp. užší skupiny výzkumníků. I podle tohoto ukazatele lze ČR zařadit mezi skupinu zemí s nižší úrovní kapacit VaV ale s rychlejším růstem (viz graf 62). Méně příznivě ale vychází toto porovnání s některými srovnatelnějšími zeměmi – například sousedním Rakouskem, Estonskem, ale také Irskem či Portugalskem. Ve srovnání s těmito zeměmi byl růst vstupů do VaV v ČR nižší při zhruba shodné dosažené úrovni. Při zachování trendu je zde riziko, že ČR vzniknou významní konkurenti z hlediska předpokládaných budoucích faktorů růstu – zatímco země východní Evropy představují pro ČR konkurenty v tradičních faktorech, kde podle našeho názoru již není pro českou ekonomiku mnoho prostoru, tyto země by se mohly stát pro ČR konkurenty v těch faktorech, ke kterým musí česká ekonomika směřovat. Graf 62: Zaměstnanci ve VaV v roce 2007 a jejich průměrný roční růst v letech 2000-2008 – mezinárodní srovnání

Zaměstnanci VaV na 1000 pracovních sil, 2008

24 22 Finsko

20 Švédsko

18 16 14

Japonsko Rusko

12 10

Dánsko

Francie*

Rakousko Norsko Švýcarsko Kanada* Slovinsko Německo Belgie UK EU27 Austrálie

Nizozemsko

ČR

Litva

8

Řecko* Maďarsko

Slovensko

6

Korea

Irsko Španělsko

Portugalsko

Itálie Estonsko

Polsko

Lotyšsko

4

Čína

Bulharsko

2

Turecko*

Rumunsko

0 -2%

-1%

0%

1%

2%

3%

4%

5%

6%

7%

8%

9%

10% 11% 12% 13% 14%

Průměrný meziroční nárůst zaměstnanců VaV 2000-2008

Poznámka: Průměrný meziroční nárůst za období 2000–2008: Francie, Kanada, Turecko – 2000–2007; Norsko, Švédsko – 2001–2008; Řecko – 2001–2007; Rakousko – 2002–2008; Austrálie – 2000–2006 Zdroj: Eurostat, ČSÚ

Kromě velikosti kapacit VaV je důležitá, ne-li důležitější také jejich struktura. Základními hledisky je institucionální struktura, rozlišující hlavní výzkumné sektory, oborová struktura, v případě pouze podnikatelského sektoru je důležitým faktorem také vlastnictví subjektů realizujících tyto aktivity a odvětví. Podle výzkumných sektorů je pro tvorbu inovací důležitá především vazba mezi podnikatelským a „veřejným“ sektorem, tj. vládním sektorem reprezentujícím zejména veřejné výzkumné instituce a sektorem vysokých škol. V EU27 lze sledovat značné odlišnosti mezi zeměmi v charakteristikách výzkumných sektorů od výrazného podílu podnikatelského sektoru na financování i provádění VaV či naopak výrazného podílu vládního sektoru až k široce založeným systémům s vyrovnanými podíly podnikatelského, vládního a VŠ sektoru. ČR se vyznačuje spíše nízkým podílem VŠ sektoru a naopak vysokým podílem vládního a rovněž podnikatelského sektoru, a to i v mezinárodním srovnání (viz graf v příloze). Základní struktura výzkumných sektorů je tedy v tomto ohledu „nastavena“ poměrně příznivě. Otázkou ale zůstává zejména klíčová vazba mezi akademickým a podnikovým sektorem a také kvalita


91


podnikových vstupů. Kvalita těch akademických je hodnocena většinou poměrně pozitivně (viz i předchozí mezinárodní hodnocení). Jednou z možností, jak hodnotit spolupráci mezi akademickým a podnikovým sektorem, je ukázat, do jaké míry se podílí soukromý podnikatelský sektor na financování veřejného výzkumu a vývoje, zvláště pak VaV ve vysokoškolském sektoru. Spolupráce mezi sektory v oblasti VaV je v šetření VTR 5-01 měřena prostřednictvím dvojího sledování výdajů na VaV, a to jednak podle jejich užití (provádění) a jednak podle jejich financování. Sektory v oblasti VaV tak můžeme vymezit dvojím způsobem: a) Sektory provádění VaV – sektory, ve kterých jsou finanční prostředky určené na VaV spotřebovány; b) Sektory financující VaV – sektory, ze kterých pocházejí finanční prostředky na VaV činnosti. Výdaje na VaV financované z podnikatelských zdrojů tvoří v ČR dlouhodobě více než polovinu z celkových výdajů na VaV. Od roku 2000 bylo na VaV z podnikatelských zdrojů investováno celkem 252 mld. Kč, z toho na veřejný výzkum a vývoj 9,7 mld. Kč, což je 3,8 % celkových podnikatelských zdrojů určených na VaV v ČR. Na celkových finančních prostředcích plynoucích do veřejného VaV se podnikatelský sektor v tomto období podílel zhruba 6 %. Převážná většina podnikatelských zdrojů určených na podporu veřejného VaV směřovala ve sledovaném období do vládního sektoru, konkrétně se jednalo o 95 % těchto finančních prostředků. Do vysokoškolského sektoru tak v posledních 10 letech směřovalo pouze 5 % (přibližně 0,5 mld. Kč) z výše uvedené částky (údaje za rok 2009 viz tabulka 17).

Financující sektor

Tabulka 18: Struktura výdajů na VaV v sektorech provádění podle zdrojů financování, 2009 (%) Sektor provádění Podnikatelský Vládní Vysokoškolský Soukromý neziskový (BERD) (GOVERD) (Herd) Podnikatelské zdroje 72,5% 9,8% 1,1% 8,6% Veřejné zdroje 14,8% 85,5% 90,6% 72,1% Ostatní národní zdroje* 0,1% 1,2% 4,1% 4,3% Zahraniční zdroje 12,6% 3,6% 4,3% 15,0% Celkem 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% Poznámka: GERD (Gross domestic expenditure on R&D): celkové výdaje na VaV BERD (Business Enterprise expenditure on R&D): výdaje spotřebované na vlastní VaV v podnikatelském sektoru GOVERD (Government Expenditure on R&D): výdaje spotřebované na vlastní VaV ve vládním sektoru HERD (Expenditure on R&D in Higher Education Sector): výdaje spotřebované na vlastní VaV ve vysokoškolském sektoru

Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

V roce 2009 uvedlo pouze 29 pracovišť z celkového počtu 183 (16 %) provádějících VaV ve vysokoškolském sektoru, že obdrželo od podniků působících v ČR nějakou částku na provedení VaV. Konkrétně se jednalo o 22 fakult z 13 veřejných vysokých škol, 5 fakultních nemocnic a pouze 2 soukromé VŠ. V mezinárodním srovnání za země EU27 však ČR nevybočuje, podle podílu veřejného VaV financovaného z tuzemských podnikatelských zdrojů se pohybuje na průměru EU27. Podle podílu financování pouze vysokoškolského výzkumu je však ČR jednoznačně poslední. Spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem dokumentované přes tok výdajů na VaV je tedy stále limitovaná. Kromě dostupných dat to však dokládají i nedávná rozsáhlá terénní šetření zpracovatele mezi podniky a také veřejnými výzkumnými pracovišti. Důsledky pro veřejné intervence Z dat jednoznačně vyplývá (opakovaná) potřeba posílit rozvoj spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem. Kapacity samotných podniků nemohou z mnoha důvodů charakteristických pro českou ekonomiku a domácí podniky být dostatečné pro větší rozvoj technologicky a znalostně


92


založených aktivit. Využívání akademických pracovišť může být navíc i efektivnější z pohledu koncentrace zdrojů a využívání „nejvhodnějších, kvalifikovaných a specializovaných“ odborníků. Z hlediska konkurenceschopnosti a inovačního podnikání je kromě spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem důležitá také úroveň a struktura vstupů na úrovni podniků. Jak již bylo zmíněno, podíl výdajů na VaV financovaných podnikovým sektorem se dlouhodobě pohybuje nad 50 % celkových výdajů na VaV. Odvětvová struktura Z hlediska jednotlivých odvětví je největší část výdajů na VaV v podnikatelském sektoru realizována ve zpracovatelském průmyslu – v roce 2009 tvořil podíl zpracovatelského průmyslu přibližně 62 % celkových podnikatelských výdajů na VaV (viz graf 63). Významnou roli hrála ale i skupina služeb, jejíž podíl se navíc od roku 2000 zvýšil z 10 na 36 %. Otázkou je, jaké subjekty do této kategorie přesně spadají. To není možné podle dostupných dat identifikovat, lze ale určitě předpokládat, že se bude jednat ve významné míře o vývojová centra v oblasti IT a také centra strategických služeb a technologická centra (viz i kapitola III Odvětvové analýzy). Naopak výdaje na VaV ve skupině podniků s předmětem podnikání přímo „výzkum a vývoj“ (nejčastěji VaV v oblasti přírodních a technických věd) od roku 2000 v relativním vyjádření poklesly z 20 % v roce 2000 na 14 % podnikatelských VaV výdajů v roce 2009. I zde je obtížní identifikovat o jaké podniky a s jakým zaměřením se jedná, podle našich zkušeností zde ale bude významná skupina původních resortních výzkumných ústavů, později privatizovaných (či jinak převedených) na soukromé společnosti. Většina těchto specializovaných výzkumných ústavů se potýkala s významnými existenčními, finančními a restrukturalizačními problémy, které vedly v řadě z nich k přechodu k více komerčně orientovaným aktivitám na úkor „nevýdělečných“ aktivit VaV. Tento vývoj může stát za jen malým absolutním nárůstem výdajů VaV subjektů v této skupině. Graf 63: Výdaje na VaV v základních skupinách odvětvových sekcí podnikatelského sektoru podle velikosti podniků (mil. Kč), 2000-2009 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2000 Zemědělství

2002

2004

Průmysl a stavebnictví

2006 Služby bez OKEČ 73

2008

2009

Výzkum a vývoj (OKEČ 73)


Zajímavější je samozřejmě ale podrobnější odvětvová struktura výdajů na VaV. Podle grafu 64 je patrné, že tyto výdaje jsou významně koncentrovány v odvětví automobilového průmyslu a výroby dopravních prostředků, a to zhruba z 45 %. Druhým nejvýznamnějším odvětvím je strojírenství se zhruba 20%, stabilním podílem po celé období. Samotná výroba motorových vozidel se podílí na podnikových výdajích na VaV ve zpracovatelském průmyslu zhruba z 38 %, zhruba 7 % připadá na výrobu ostatních dopravních prostředků (z toho nejvíce výroba lokomotiv a železničních vozidel). Obecně dostupné informace o automobilovém průmyslu, resp. výrobcích motorových vozidel umožňují předpoklad, že tyto výdaje jsou navíc velmi silně koncentrovány pouze do jednoho subjektu (resp. maximálně několika málo subjektů při zahrnutí výroby příslušenství motorových vozidel).


93


Takto silná koncentrace významně snižuje celkový inovační, resp. VaV potenciál českého průmyslu a naopak dokládá jeho fragmentovanost. Proč? Tato data ukazují, že aktivitami VaV se v ČR zatím zabývá pouze úzká skupina subjektů, jejíž výdaje jsou sice v absolutních hodnotách významné, pro posilování konkurenceschopnosti celé ekonomiky je však třeba rovnoměrnějšího a celkově robustnějšího sektoru inovačně zaměřených subjektů. Například i pro případ, kdy by se dominantní 12 subjekt, či odvětví dostalo do významných problémů . Graf 64: Výdaje na VaV v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu, 2000 a 2005-2009 24 000 21 000 18 000 15 000 12 000 9 000 6 000 3 000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Potravinářský, nápojový a tabákový průmysl

Textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl

Dřevozpracující a papírenský průmysl

Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů

Petrochemický, chemický a farmaceutický průmysl

Gumárenský a plastový průmysl

Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot

Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků

Strojírenský průmysl

Elektrotechnický průmysl

Výroba pc, elektronických a optických přístr. a zařízení

Automobilový průmysl a výroba ost. doprav. prostř. a zař.


Příznivý je mírný pokles dominantního odvětví a naopak posílení některých dalších odvětví, čímž dochází k diversifikaci znalostního potenciálu v české ekonomice. Nejvíce se zvýšil podíl odvětví výroby PC, elektronických a optických zařízení, a to z 3 % na 14 % v roce 2009. Důležitou otázkou je samozřejmě i to, kolik subjektů se za danými výdaji na VaV vlastně skrývá, resp. kolik ze subjektů, které vykazují výdaje na VaV v daném odvětví realizuje dostatečně intenzivní VaV aktivity, u nichž lze očekávat významný přínos pro konkurenceschopnost firmy. (A kolik tedy existuje potenciálních příjemců podpory zaměřené na vysoce znalostně a inovačně založené aktivity.) To však nelze z dostupných dat zjistit. Podle údajů ČSÚ je možné zjistit pouze celkový počet subjektů, které udávají investice do VaV, v jakékoliv výši. Ve zpracovatelském průmyslu to v roce 2009 bylo celkem 1 055 subjektů, téměř dvojnásobek oproti roku 2001. Naprostá většina z těchto subjektů však investuje do VaV ročně méně než 5 mil. Kč, u zhruba 200 subjektů to je to více než 10 mil. Kč. Subjekty jsou navíc opět rozděleny nerovnoměrně, pokud jde o jednotlivá odvětví zpracovatelského průmyslu. Na nejvýznamnější automobilový průmysl připadalo v roce 2009 pouze 99 subjektů, což ukazuje jednoznačnou dominanci tohoto odvětví podle průměrné intenzity výdajů na VaV – viz graf 65, kde jsou výdaje v daném odvětví vztaženy k počtu subjektů, které v tom odvětví vykazují aktivity (resp.

12

To, že se i na první pohled úspěšné a konkurenceschopné firmy mohou výrazně propadnout a svou konkurenceschopnost ztratit ukazuje velmi názorně ve své publikaci například C. M. Christensen (2003).


94


výdaje na) VaV. Naopak v dalších dvou odvětvích s vyšším podílem na celkových podnikových výdajích na VaV je počet subjektů vyšší a průměrná výše výdajů tedy nižší, pod průměrem ZP celkem. Graf 65: Výdaje na VaV v jednotlivých odvětvích podnikatelského sektoru na 1 subjekt (pracoviště) VaV (v tis. Kč) 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 2001

2009

Potravinářský, nápojový a tabákový průmysl

Textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl

Dřevozpracující a papírenský průmysl

Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů

Petrochemický, chemický a farmaceutický průmysl

Gumárenský a plastový průmysl

Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot

Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků

Strojírenský průmysl

Elektrotechnický průmysl

Výroba pc, elektronických a optických přístr. a zařízení

Automobilový průmysl a výroba doprav. prostř.


Struktura podle vlastnictví podniků V makroekonomické analýze bylo zmíněno, že významnou roli v ekonomickém růstu ČR hrají podniky pod zahraniční kontrolou. Silnou závislost na rozhodování mimo domácí ekonomiku ukázaly i hodnocené mezinárodní studie konkurenceschopnosti. A tato závislost se (bohužel) projevuje i u aktivit VaV. Zatímco sektor podniků pod zahraniční kontrolou neustále od roku 2000 zvyšoval výdaje na VaV, výdaje domácích podniků se zvyšovaly jen mírně, navíc v roce 2008 u nich došlo k významnému absolutnímu poklesu. Tento vývoj v kombinaci s detailními znalostmi z realizovaných průzkumů nás vede k předpokladu, že domácí podniky výrazně utlumily výdaje na VaV v důsledku ekonomické krize a potřebě snižovat své náklady. Investovat do VaVaI aktivit i v krizi je ale důležité, nejenom pro její snazší překonání, ale i pro posílení své pozice pro období obnoveného růstu. Pokud tedy podniky v krizi sníží významně kromě jiných nákladů i ty na VaVaI, není pravděpodobné, že by právě tyto aktivity byly jejich klíčovým zdrojem konkurenceschopnosti. Naopak u zahraničních podniků se zdá, že si význam VaVaI aktivit i v krizi uvědomují a tyto aktivity nadále i posilují. Kromě dominance podniků pod zahraniční kontrolou na celkových výdajích podnikového sektoru je zajímavá také vyšší intenzita výdajů na VaV v sektoru pod zahraniční kontrolou. Výdaje na VaV na jeden podnik pod zahraniční kontrolou představovaly v roce 2009 45,2 mil. Kč, u domácích podniků byly průměrné výdaje jednoho podniku pouze 9,1 mil. Kč. Vyšší intenzitu VaV aktivit v podnicích pod zahraniční kontrolou kromě průměrné výše výdajů na jeden subjekt dokumentuje také informace o počtu pracovníků VaV. Mezi podniky pod zahraniční kontrolou mají výrazně vyšší podíl podniky s vyšším počtem zaměstnanců – více než 20 zaměstnanců VaV má přibližně 33 % zahraničních podniků, zatímco u domácích podniků to bylo pouze přibližně 12 % (viz graf 67). Tento rozdíl je však Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

95


v souladu s tím, že mezi podniky pod zahraniční kontrolou převažují velké podniky, které budou velmi pravděpodobně zaměstnávat také absolutně více pracovníků VaV (relativní podíl pracovníků VaV na celkovém počtu zaměstnanců podniků však může být i nižší). Graf 66: Výdaje na VaV podle vlastnictví podniků (v mil. Kč), 2000-2008 35 000 30 000 25 000

18 960 19 351

20 000

20 909

20340

9 853

10207

2008

2009

14 007

15 000 5 862

9 217

7 828

7 718

10 872

10 000 5 000

7 325

7 705

8 536

2001

2002

9 103

9 670

2003

2004

10 784

12 747

11 518

0 2000

Veřejné podniky

2005

Soukromé podniky národní

2006

2007

Soukromé podniky pod z ahraniční kontrolou


Graf 67: Pracoviště VaV podnikatelského sektoru podle počtu jejich VaV zaměstnanců, 2005 a 2009

1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 Zahraniční podniky

Domácí podniky

Zahraniční podniky

2005

Domácí podniky 2009

Pouze osoby na dohody ve VaV

0 - 9 zaměstnanců VaV


50 a více zaměstnanců VaV



Podle předchozí podrobné studie VaV aktivit podniků pod zahraniční kontrolou realizovanou zpracovatelem v průběhu roku 2009 se však ukázalo, že ač jsou aktivity VaV podniků pod zahraniční kontrolou mnohdy „finančně“ náročnější, jedná se v řadě případů pouze o jednoduché přizpůsobení výrobků místním potřebám a konstrukční a vývojové aktivity spojené s výrobou a výrobním procesem, zatímco „core“ aktivity VaV včetně například vývoje nových výrobků zůstávají v centrálách mateřských firem a jejich zahraničních vývojových centrech.


96


A tato vazba opět „snižuje“ na první pohled relativně příznivé informace o růstu a celkovém objemu podnikových VaV výdajů v ČR. Důsledky pro veřejné intervence Silná vazba existujícího znalostního potenciálu na zahraniční subjekty dále zvyšuje závislost české ekonomiky na aktivitách NNS. Klíčová se proto v dalším období jeví podpora rozvoje endogenního znalostního potenciálu, jehož hlavní zdroje konkurenční výhody budou úzce spjaty s místním prostředím, a který by zároveň i domácím firmám umožnil zvyšovat svou přítomnost na globálních trzích. Cílem veřejných intervencí by tedy mělo být posílení na nových, moderních technologiích založených, náročných činností (nikoliv nutně jen výroby), které (i) umožní získávat českým podnikům větší rozsah lepších kontraktů s NNS a současně (ii) jim zlepší šance uplatnit se na náročných trzích a působit ve více zemích než v současnosti. Pouze tak lze v delším období omezit vysokou závislost na NNS s původem mimo ČR, která vytváří nemalá rizika pro udržitelný hospodářský růst. Navíc, u zahraničních subjektů lze očekávat komplikovanější vazbu na možnost čerpání evropských prostředků, čímž se snižuje počet potenciálních příjemců pro tento typ podpory v ČR. Struktura výdajů VaV podle velikosti podniků Další zajímavou strukturální charakteristikou s ohledem na podporu kohezní politiky EU, která směřuje z velké části na MSP, je velikost podniků investujících do VaV. Asi nepřekvapí, že největší část výdajů na VaV v ČR investují velké podniky, a to přibližně 2/3 výdajů na VaV v podnikovém sektoru. Příznivá je ale určitě skutečnost, že podíl velkých podniků se v období 2000-2009 mírně snížil, a to „na úkor“ středních a malých podniků. Na grafu 68 je navíc patrné, že zatímco u velkých podniků představují většinu výdaje podniků pod zahraniční kontrolu (v roce 2009 76 %), u malých a středních podniků to jsou stále významné výdaje podniků domácích. Jejich podíl se však od roku 2000 také snížil. Z více než 80 % na hodnoty kolem 63 % v roce 2009. Graf 68: Výdaje na VaV podle velikosti podniků (v mil. Kč), 2000-2009

Poznámka: Čárkovaně jsou vždy v dané kategorii podniků označeny výdaje podniků pod zahraniční kontrolou. Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

Ve všech kategoriích podniků se tak potvrzuje výrazně vyšší dynamika výdajů na VaV v podnicích pod zahraniční kontrolou – jejich výdaje se v absolutních hodnotách zvýšily od roku 2000 přibližně 3,5 x, zatímco výdaje domácích podniků pouze 1,5 x. V případě domácích velkých podniků výdaje mezi roky


97


2000 a 2009 dokonce poklesly na přibližně 60 % úrovně roku 2000. Kromě problémů velkých domácích podniků, které mohu vést ke snižování výdajů na VaV, se na tomto poklesu může podílet také změna vlastnictví, kdy je domácí podnik koupen podnikem zahraničním. Tento faktor je třeba určitě mí na zřeteli, bohužel z dostupných dat nelze určit, jak významnou hraje roli. Podobně jako u odvětvové struktury je i zde zajímavé podívat se, kolik subjektů v dané kategorii podniku aktivity VaV vlastně realizuje a jak se liší průměrná výše výdajů připadající na jeden podnik, a to jak podle velikosti, tak i mezi domácími a zahraničními podniky. V tomto případě však již není hodnocen pouze zpracovatelský průmysl, ale podnikový sektor jako celek. Graf 69: Výdaje na VaV v jednotlivých velikostních kategoriích podniků na 1 subjekt (pracoviště) VaV (v tis. Kč) 110 000 100 000 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2001 domácí

2001 zahraniční

velmi malé podniky

malé podniky

2009 domácí střední podniky

2009 zahraniční velké podniky


Podle počtu subjektů VaV dominují mírně kategorie středních (670) a malých podniků (525), nicméně velkých podniků není počtem o tolik méně (406). Nejvyšší průměrné výdaje vykazují bez překvapení velké podniky. A právě u nich je patrný největší rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky – průměrné výdaje jednoho podniku pod zahraniční kontrolou byly v roce 2008 trojnásobné oproti podniku domácímu. Rozdíly v ostatních kategoriích podniků nejsou již tak výrazné, rozdíl je zhruba dvojnásobek. Zajímavý je i vývoj samotného počtu subjektů, a to právě v kategorii velkých podniků. Zatímco u domácích podniků se celkový počet velkých podniků realizujících aktivity VaV snížil, u podniků pod zahraniční kontrolou došlo podobně jako v dalších kategoriích k nárůstu. Tento vývoj může opět signalizovat obtíže některých velkých domácích podniků, které přestaly s aktivitami VaV (případně přestaly zcela), ale může být způsoben i změnou vlastnictví podniků. Příznivé je ale to, že ve všech ostatních kategoriích podniků počet subjektů realizující aktivity VaV rostl, u domácích podniků se zvýšil počet subjektů přibližně 1,7x, u zahraničních však celkem 4x. Jejich počet je však stále přibližně třetinový oproti počtu domácích subjektů. Aktivity VaV jsou pouze jednou z charakteristik znalostní ekonomiky, jejichž výhodou je především podrobnost a časová řada dostupných dat. Pro konkurenceschopnost ekonomiky jsou však samozřejmě významnější výsledky těchto aktivit. Ty jsou tradičně měřeny podle patentových statistik a v posledních letech také daty z inovačních šetření. Jejich vypovídací schopnost je však značně omezena a nebudou proto hodnoceny. Místo nich je zvoleno hodnocení tzv. technologické platební bilance (metodika viz box 4).


98


Box 4: Technologická platební bilance – metodika Technologická platební bilance (dále jen TBP z anglického Technology Balance of Payment) je hlavním podkladem, který charakterizuje prodej a nákup nehmotné technologie dané země ve vztahu k ostatním ekonomikám. Základní metodologie statistiky TBP je založena na manuálu OECD: „Proposed standard method of compiling and interpreting Technology Balance of Payments data - TBP Manual, OECD“. Jednotlivé položky TBP jsou definovány podle klasifikace EBOPS (Rozšířená klasifikace služeb v platební bilanci): •

Služby výpočetní techniky – kód 263,

•

Poplatky za licence patentů, vynálezů, ochranných známek, průmyslových vzorů a designu (licenční poplatky a ochranné známky) – kód 266

•

Výzkum a vývoj – kód 279,

•

Technické služby – kód 280,

•

Nákup a prodej nefinančních aktiv (vlastnických práv) – kód 480.

Do roku 2004 přebíral ČSÚ údaje o technologické platební bilanci z datových zdrojů České národní banky, a to z běžného účtu platební bilance. Od roku 2005 jsou tyto údaje nahrazeny výsledky přímého šetření ČSÚ u respondentů o vývozu a dovozu služeb. TBP umožňuje měření intenzity a rozsahu šíření výsledků výzkumu a vývoje (VaV) prostřednictvím mezinárodního obchodu. Zahrnuje údaje o technologických platbách z dané země do zahraničí a o technologických příjmech ze zahraničí do dané země. Zrychlující se postup globalizace usnadňuje a současně akceleruje šíření obchodu s technologiemi mezi jednotlivými zeměmi. Prudký růst přímých zahraničních investic také přispívá k urychlení přenosu technologií z mateřských společností do jejich afilací v zahraničí a naopak. Ukazatele technologické platební bilance nás také informují o stupni technologické nezávislosti země a o původu technologií použitých v produkčním systému nebo v exportu. TBP dále ukazuje na vazbu mezi výzkumným a vývojovým úsilím země a jejími technologickými příjmy. Přináší přehled o technologiích, které je daná země schopna vyvinout sama, stejně jako o technologiích, které byly vytvořeny v zahraničí nebo v kooperaci s jinými zeměmi. Naneštěstí je význam ukazatelů TBP často nedoceněný. Zdroj: ČSÚ – Technologické platební bilance - zahraniční obchod s technologickými službami

Technologická platební bilance je v ČR v průměru za poslední čtyři roky záporná, zajímavé jsou však údaje za rok 2008, kdy se bilance přehoupla do kladných čísel. Hlavní podíl na tom mají služby výpočetní techniky, jejichž bilance byla kladná s výjimkou roku 2007 i v předchozích letech, a technické služby. V roce 2009 však technologická platební bilance opět spadla do záporných hodnot. Kladnou bilanci v této položce však lze opět vázat úzce na aktivity zahraničních firem, které zde v posledních letech umístily centra svých služeb zaměřených na obsluhu většího regionu – často střední Evropy, ale mnohdy i dalších států. Jako příklad lze jmenovat ty největší a obecně nejznámější – IBM, Sun Microsystems, britský systémový integrátor Logica, Skype Application Development 13 Centre, Microsoft, Red Hat Software, TietoEnator či Panasonic ad. V řadě případů se ale jedná spíše o standardizované služby, které sice vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu, nicméně nikoliv pro kreativní, vývojové úkoly. Existuje zde tedy riziko určitého de-skillingu.

13

Zdroj: ICT RTD Audit – Berman Group (2010).


99


Druhou kategorií s kladnou platební bilancí i v roce 2009 jsou technické služby. Jedná se o služby, které jsou vyžadovány od dodavatele k plnému využití technických schopností a které by měly pomoci uživatelům s uskutečněním výrobní činnosti. Technické služby zahrnují technické návrhy a inženýrské práce nutné pro návrhy a přípravu technických projektů a všeobecnou technickou pomoc pro provoz a údržbu. Již podle definice je patrné, že se jedná o služby s nižší přidanou hodnotou než vývoz specifického know-how prostřednictvím patentů, licencí apod., i přesto lze kladnou platební bilanci hodnotit pozitivně. Technické služby lze zjednodušeně považovat za první úroveň inovačních aktivit spojenou s jednoduššími zlepšeními produktů / výrobků, které jsou důležité z pohledu procesu „dohánění“ vyspělejších a inovativnějších států a regionů. A podle zlepšující se bilance v tomto typu služeb se zdá, že ČR si svou pozici zlepšuje a začíná i tento typ kompetencí rozvíjet. Zatím však v poslední kategorii spojené s tvorbou a uplatněním vlastního, originálního know-how má ČR trvale poměrně vysokou zápornou platební bilanci, což potvrzuje předpoklad ekonomiky, která je zatím hnána především „nákupem“ vnějších znalostí. Dostupnost dat pouze za kratší časový úsek neumožňuje hodnotit dlouhodobější trendy, data za poslední čtyři roky však nenaznačují významnější zlepšování trendu. Tabulka 19: Příjmy za vývoz a platby za dovoz technologických služeb z ČR podle platebního titulu, 2005-2009 (mil. Kč) Příjmy za vývoz 2005 2006 2007 2008 2009 Celkem 2005-2008 Celkem 21 390 31 051 27 193 41 881 43 093 164 608 služby výpočetní techniky 13 989 19 902 12 663 22 002 23 920 92 476 licenční poplatky a 945 691 673 947 1 828 5 084 ochranné známky výzkum a vývoj 1 900 2 380 3 592 3 718 3 534 15 124 technické služby 4 434 5 997 9 995 14 098 13 737 48 261 vlastnická práva 122 2 080 270 1 117 73 3 662 Platby za dovoz Celkem 34 644 37 015 38 951 39 316 48 059 197 985 služby výpočetní techniky 10 717 11 779 12 811 14 220 18 133 67 660 licenční poplatky a 11 615 11 849 13 104 12 406 ochranné známky 13 777 62 751 výzkum a vývoj 7 042 6 344 5 754 5 874 9 686 34 700 technické služby 4 906 5 966 6 684 6 044 6 227 29 827 vlastnická práva 364 1 076 598 773 236 3 047 Bilance (vývoz-dovoz) Celkem -13 254 -5 965 -11 758 2 565 -4 966 -33 377 služby výpočetní techniky 3 272 8 123 -148 7 782 5 787 24 816 licenční poplatky a -10 670 -11 158 -12 431 -11 459 ochranné známky -11 949 -57 667 výzkum a vývoj -5 142 -3 964 -2 161 -2 155 -6 152 -19 576 technické služby -472 31 3 310 8 054 7 510 18 434 vlastnická práva -241 1 005 -328 343 -163 615 Zdroj: ČSÚ 2008, šetření ZO 1-04 a ČNB pro údaje o vývozu vlastnických práv

V.3

Regionální analýza znalostních faktorů

Hlavní výsledky Regional Innovation Scoreboard 2009 (Regionálního inovačního skóre 2009) ukazují, že mezi regiony v Evropě existují významné rozdíly v inovační výkonnosti a ČR v tomto ohledu patří mezi země s nejvyššími regionálními disparitami. Kapacity VaV (tj. výdaje na VaV a pracovníci VaV) jsou koncentrovány prakticky pouze ve dvou regionech – regionu Středních Čech (tj. v Praze a Středočeském kraji) a v Jihomoravském kraji. Tyto


100


dva kraje koncentrují dohromady zhruba 71 % všech výdajů na VaV (údaje za rok 2008) zatímco například poslední Karlovarský kraj se podílí na celkových výdajích pouze 0,1 % (viz graf 70). Takto vysoká koncentrace je však významně ovlivněna koncentrací výdajů uskutečněných ve veřejném sektoru, která je vázána na lokalizaci veřejných výzkumných organizací. A ty jsou historicky koncentrovány právě do výše zmíněných regionů. Jejich podíl na výdajích VaV uskutečněních ve vládním a VŠ sektoru dosahuje proto dokonce více než 80 %. Pro tuto analýzu jsou však důležité zejména výdaje podnikatelské. Jejich koncentrace v českých regionech je sice nižší než u veřejných výdajů, dosahuje však také vysokých hodnot. Region Středních Čech se podílel na podnikových výdajích na VaV přibližně 55 % v roce 2009, v Jihomoravském kraji to bylo necelých 10 %. Graf 70: Výdaje na VaV v krajích ČR podle sektorů provádění, 2009 24 000 20 000 16 000 12 000 8 000 4 000 0 PHA

STČ

JHČ

PLK

KVK

Podnikatelský

ULK Vládní

LBK

HKK

PAK

Vysokoškolský

VYS

JHM

OLK

ZLK

MSK

Soukromý neziskový


Výše výdajů v krajích je samozřejmě ovlivněna i jejich velikostí. Tabulka 19 proto srovnává také relativizované hodnoty podnikových výdajů na VaV, a to vzhledem k populační velikosti regionu a jeho dosaženému ekonomickému výkonu měřeném HDP. Podle těchto relativizovaných údajů jsou rozdíly mezi regiony mírně nižší, s výjimkou Ústeckého a karlovarského kraje, které významně za ostatními kraji zaostávají. Dominance Středních Čech je však ale stále silná, tato převaha se navíc disproporčně výrazně zvyšuje v čase na úkor většiny ostatních krajů. Tento trend je možno považovat za pozitivní, pokud uvažujeme hledisko efektivnosti využití vložených zdrojů – (nadprůměrně) vysoká kvalitativní náročnost ve Středních Čechách realizovaných znalostních aktivit přináší i (potenciálně) vysoké efekty vynaložených výdajů s nadregionálními přelévacími přínosy. Na druhé straně podrozvinutost znalostní základny v ostatních krajích může oslabovat její územně specifické (ekonomické) efekty pro regionální konkurenceschopnost. Navíc, jak ukázalo předchozí hodnocení národních ukazatelů, výdaje VaV jsou velmi pravděpodobně koncentrovány do několika odvětví a jejich klíčových subjektů. Tím se samozřejmě možnost přelévání přínosů do dalších regionů, resp. dalších odvětví omezuje. Vztah mezi aktivitami VaV a dalšími klíčovými ukazateli znalostní ekonomiky (např. podíl znalostně náročných odvětví na HPH či podíl vysokoškoláků), ale i ekonomickou výkonností je na krajské úrovni v ČR velmi rozdílný. Například u Středočeského kraje došlo k velmi výraznému propadu podílu na VaV výdajích, ale k silnému nárůstu významu VŠ zaměstnanosti a ke značnému (byť nikoli nejvyššímu) zvýšení podílu na znalostním i celkovém HDP ČR. I v dalších krajích je vývoj sledovaných veličin velmi diferencovaný. Pokud se výdaje VaV a význam dalších znalostních indikátorů zvyšují v souladu, lze předpokládat posilování znalostní intenzity ekonomiky a naopak. Jestliže dochází pouze ke zvyšování pouze jednoho z obou ukazatelů, může jít o důsledek časového zpoždění nebo projev strukturálního specifika regionální znalostní transformace. V ČR se jedná podle dostupných informací i dalších zkušeností zpracovatele o druhou variantu. Vývoj znalostních faktorů s výjimkou dvou dominantních Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

101


regionů je zatím nejednoznačný, resp. prochází značnými výkyvy.Ty jsou výsledkem fragmentovanosti VaV kapacit a koncentraci jen na omezený počet subjektů. Tabulka 20: Výdaje na VaV v podnikovém sektoru podle krajů ČR, relativizované ukazatele 2001 a 2008 Podíl na růstu Výdaje na VaV v % HDP Výdaje na VaV na 1 obyvatele (v Kč) výdajů VaV 20012001 2008 Index 2001 2008 Index 2008 (v %) 2008/20 2008/2001 01 Praha 39,50 0,59 1,04 1,78 2 783 7 943 2,85 Středočeský 12,77 2,77 2,21 0,80 5 917 7 192 1,22 Jihočeský 3,81 0,28 0,50 1,83 573 1 551 2,71 Plzeňský 5,27 0,34 0,71 2,06 745 2 253 3,03 Karlovarský 0,22 0,11 0,12 1,15 196 312 1,60 Ústecký 1,90 0,24 0,29 1,17 444 811 1,83 Liberecký 4,12 0,74 1,16 1,55 1 501 3 026 2,02 Královéhradecký 2,05 0,45 0,53 1,18 958 1 562 1,63 Pardubický 5,57 0,89 1,18 1,33 1 727 3 489 2,02 Vysočina 2,22 0,30 0,45 1,47 618 1 323 2,14 Jihomoravský 11,85 0,47 0,83 1,75 1 004 2 699 2,69 Olomoucký 1,90 0,45 0,48 1,06 810 1 298 1,60 Zlínský 5,64 0,46 0,85 1,87 868 2 441 2,81 Moravskoslezský 3,19 0,63 0,52 0,83 1 128 1 560 1,38 ČR 100,00 0,72 0,91 1,25 1 668 3 211 1,93 ČR bez Prahy 60,50 0,77 0,86 1,12 1 524 2 581 1,69 Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje

Podobně diferencovaný pohled poskytuje i srovnání změn kvalitativních charakteristik na regionální úrovni v čase, a to specificky podle podílu krajů na celkovém nárůstu jednotlivých veličin v ČR. V souhrnu všechny znalostní faktory vykazují na národní úrovni růst (s případnými meziročními výkyvy). Jednotlivé kraje se však na tamto růstu podílejí měrami, které se většinou liší od jejich relativní síly vyjádřené podílem na HDP nebo na počtu obyvatel. Dobré postavení si zachovávají hlavní metropolitní centra (tj. Praha se Středočeským krajem a Jihomoravský kraj), i když jejich růst v mnoha případech nižší než v ostatních regionech. Důvodem je výrazně vyšší startovací základna. Růst ostatních regionů, resp. jejich příspěvek k růstu na národní úrovni je velmi různorodý podle jednotlivých ukazatelů – složek inovační výkonnosti. V.4

Shrnutí analýz znalostních faktorů

Předchozí analýza ukázala, že ač je agregátní / makroekonomické postavení ČR podle ukazatelů mezinárodních hodnocení poměrně příznivé, především ve srovnání s novými členskými zeměmi EU z post-socialistického bloku, při podrobnějším pohledu je zřejmé, že toto postavení je zároveň relativně nestabilní a dobrá pozice je dosažena díky několika indikátorům, především v oblasti „tvrdých“ vstupů do aktivit VaVaI. Naopak řada měkkých faktorů klíčových pro přechod ekonomiky ke znalostně založené ekonomice zatím v ČR chybí. Fragmentovanost potenciálu VaV české ekonomiky ukazují detailněji především národní data – celkové výdaje na VaV sice rostou a jejich struktura podle hlavních sektorů (především podíl podnikových výdajů) je také příznivá. Data ale naznačují velmi omezenou provázanost inovačního systému a dále vysokou koncentraci podnikatelských výdajů na VaV do jednoho odvětví (oboru) a také do několika málo subjektů. Již makroekonomická analýza poukázala na silnou závislost růstu české ekonomiky na zahraničním kapitálu a přílivu velkého objemu zahraničních investic. Analýza znalostních faktorů tuto závislost jen potvrzuje a ukazuje, že i znalostní a inovační aktivity jsou silně ovládány subjekty pod zahraniční Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

102


kontrolou. Ve srovnání se sektorem domácích podniků navíc podnikové výdaje na VaV u zahraničních firem poměrně dynamicky rostou, a to i již „v krizovém“ roce 2008. Výdaje domácích firem naopak spíše stagnují. Důsledky pro veřejné intervence Jednou z cest, jak posílit technologickou a znalostní úroveň domácích firem, může být jejich větší provázanost se silnými a inovativními zahraničními firmami přítomnými v ČR. Požadavky zahraničních firem na své dodavatele jsou velmi často výrazně vyšší než je tomu o firem domácích. I proto dnes zahraniční firmy přítomné v ČR využívají mnohem více zahraniční dodavatele, a to především pro náročné komponenty a výrobky. Dalším důvodem využívání spíše zahraničních dodavatelů je ale i centrální organizace dodavatelských vazeb a menší znalost místních firem. Užší propojením na zahraniční firmy v segmentu náročnějších komponentů a produktů by jednak podpořilo rozvoj endogenního znalostního a technologického potenciálu domácích firem, jednak by přispělo k užšímu ukotvení zahraničních firem v české ekonomice, což je samozřejmě důležitý faktor ovlivňující jejich rozhodování o případném přemístění svých aktivit. Odvětvová (oborová) koncentrace aktivit VaV se dále zčásti promítá i do koncentrace regionální (územní). Rozmístění veřejných výdajů na VaV je dáno lokalizací veřejných organizací realizujících tyto aktivity, vzhledem k velikost ČR a také velikosti jednotlivých krajů by nemuselo být jednoznačně nepříznivým faktorem. Ač se výhoda fyzické blízkosti stále ukazuje, pro většinu firem podle našich zkušeností není problém v případě potřeby spolupracovat i s univerzitami z jiných regionů. Fyzická vzdálenost je spíše bariérou při prvním kontaktu – lidé z jednoho regionu se často díky předchozímu společnému studiu či práci již znají a kontakty mezi univerzitami a podniky se tak navazují jednodušeji. Důsledky pro veřejné intervence Tento faktor je v česku o to významnější, že zde zatím nemůžeme hovořit o plně propojeném a funkčním inovačním systému spojujícím jeho tři hlavní složky – aplikační, akademickou a institucionální (vládní) sféru. Infrastruktura podporující transfer technologií a spolupráci mezi výše zmíněnými třemi složkami inovačního systému disponuje spíše kvantitou, ale nikoliv kvalitou ve smyslu rozsahu a zacílení/individualizace služeb (viz také kapitola VIII). Pokud by však infrastruktura intermediárních institucí byla plně funkční a efektivní, nehrála by koncentrace veřejných kapacit pro aktivity VaV tak významnou roli jako nyní. Funkční instituce TT by potřebnou spolupráci i napříč regiony dokázaly efektivně zprostředkovat. Méně příznivá je v tomto ohledu koncentrace podnikových výdajů, která poukazuje na to, že intenzivní aktivity VaV realizuje v ČR zatím relativně omezený počet subjektů, vázaných spíše jen na několik odvětví a zejména subjekty pod zahraniční kontrolou. V české ekonomice se v regionálním členění znalostních faktorů projevuje především specifická pozice Prahy s okolním Středočeským krajem. Role zbývajících regionů ČR je ve znalostně založené konkurenceschopnosti je zatím velmi slabá, dostupné kapacity kvalitativních faktorů jsou rozptýlené, jejich efekty spíše lokální a vzájemné vazby omezené (individuálního spíše než institucionálního typu). Pozici, resp. klasifikaci jednotlivých regionů je tak zatím velmi těžké předpovídat, neboť bude záležet na tom, jak dokáží nastartovat současný, vysoce fragmentovaný potenciál směrem ke znalostně náročnější regionální ekonomické výkonnost.


103


VI Hodnocení situace v sektoru malých a středních podniků Sektor malých a středních podniků (MSP) se stává stále více středem pozornosti jak tvůrců politik a nástrojů podpory hospodářského rozvoje, tak výzkumníků hledajících zdroje ekonomického růstu, nových pracovních míst a územních rozdílů ve vývoji těchto charakteristik. Podrobné zhodnocení sektoru MSP bez provedení rozsáhlého terénního šetření je problematické. Hlavním omezením je dostupnost dat. Většina (nejen makroekonomických) ukazatelů je totiž dostupná pouze za celou skupinu podniků, bez rozlišení jejich velikosti. Publikovaná specifická šetření ČSÚ se týkají obvykle pouze podniků nad 20, nebo dokonce nad 100 zaměstnanců. Cílem této kapitoly je proto poskytnout alespoň základní přehled o situaci v sektoru MSP podle dostupných dat a zhodnotit jejich význam v ekonomice. V grafu níže jsou údaje o podílu MSP na HDP uvedeny za celou ekonomiku, ostatní jinde používané ukazatele nezahrnují vládní sektor, finanční instituce a neziskové instituce sloužící domácnostem. Proto je nelze srovnávat s podílem MSP na HDP. Nicméně účetní přidaná hodnota (UPH) může být považována za určitý obraz ekonomiky, který není HDP příliš vzdálen.

40

5 5 4 4 3 3 2 2 1 1 0

podíl MSP na celku %

35 30 25 20 15 10 5 0

změna v p.b.

Graf 71: Význam sektoru malých a středních podniků pro hospodářství ČR

HDP podíl MSP 2009

změna podílu MSP 1999 - 2009 v p.b.

Zdroj: Interní data MPO na základě dat ČSÚ Základní charakteristiky postavení sektoru MSP v ekonomice obsahuje graf 71. V roce 2009 činil jeho podíl na HDP ČR 36,2 % a podíl MSP na vytvářeném HDP rostl. U počtu zaměstnanců podíl MSP dosáhl hodnoty 62,3 %, podíl na UPH je o něco nižší. Určitý rozdíl podle UPH a podle zaměstnanosti je dán např. vyšší kapitálovou náročností podnikání velkých firem. Nicméně svou roli hraje také relativně nižší produktivita segmentu firem bez účasti zahraničního kapitálu, protože podíl tohoto segmentu v sektoru MSP je podstatně vyšší než v sektoru velkých firem. Na základě dostupných dat však nelze tyto strukturální aspekty segmentů velkých firem a MSP kvantifikovat a tím podrobněji hodnotit. Jejich existence a význam pro fungování podnikového sektoru v ČR však vyplývají z provedených strukturálních analýz (viz kapitola II). Z grafu 71 vyplývá, že význam sektoru MSP se v posledním desetiletí zvyšoval. Přes tento pozitivní trend je však otázkou, jakou měrou se na růstu významu MSP podílí domácí podnikový sektor a jak přímé součásti NNS. Má – li sektor MSP plnit roli tzv. vestavěného stabilizátoru ekonomiky a hlavního tvůrce nových pracovních míst, neměl by jeho růst být tažen především místními pobočkami NNS. Ačkoliv tuto problematiku nelze adekvátně zhodnotit na základě existujících statistických dat, provedená strukturální hodnocení a terénní průzkumy zpracovatele ukazují, že podíl poboček NNS na změnách hodnot ukazatelů za sektor MSP je velmi významný. Závislost sektoru MSP na aktivitách NNS není kritickým hodnocením situace v sektoru. Jedná se o nevyhnutelnou fázi hospodářského vývoje ČR a je výzvou pro hospodářskou politiku, aby se míra této závislosti co nejdříve začala


104


snižovat (resp. podíl místních MSP schopných prosazovat se samostatně na globálních trzích zvyšovat). Význam sektoru MSP se výrazně liší dle ekonomických odvětví (viz graf 72). Výrazně nadprůměrný podíl na zaměstnanosti a účetní přidané hodnotě (UPH) dosahuje v pohostinství, zemědělství, stavebnictví, obchodu a službách s výjimkou peněžnictví a komunikací. Naopak výrazně podprůměrný podíl dosahuje v průmyslu, dopravě a peněžnictví. Při srovnání dynamiky vývoje přidané hodnoty vytvářené sektorem MSP a celým odvětvím nebyly zjištěny prakticky žádné rozdíly. Ve všech sledovaných odvětvích tak sektor MSP prakticky kopíruje dynamiku vývoje celého odvětví, přičemž v dlouhém období se mírně zvyšuje příspěvek sektoru MSP k vytvořené přidané hodnotě. Graf 72: Srovnání významu sektoru MSP dle ekonomických odvětví 100 80 60 40 20

podíl na zaměstnanosti

zemědělství

komunikace

služby

peněžnictví

doprava

pohostinství

obchod

stavebnictví

průmysl

0

podíl na UPH

Zdroj: Interní data MPO na základě dat ČSÚ

Výrazné rozdíly uvnitř sektoru MSP byly identifikovány mezi segmenty podniků, které jsou vymezeny na základě velikosti a vlastnických vztahů, také podle znalostních aktivit (viz kapitola V). Podnikové výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývoji (dále jen VaV) jsou měřítkem, byť velmi hrubým, rozsahu inovačních aktivit firem. Z prezentovaných dat vyplývá, že tahounem inovačních aktivit je segment firem pod zahraniční kontrolou. Zatímco v segmentu soukromých národních podniků se výdaje i zaměstnanost na VaV v období 2005 – 2009 snížily, v segmentu firem pod zahraniční kontrolou se výrazně zvýšily. Hlavní otázku je, zda je tento rozdíl zapříčiněn omezeností vlastních (zejména finančních) zdrojů ve srovnání s pobočkami NNS nebo se jedná o jiné silnější příčiny? Odpověď na tuto otázku nelze získat z dostupných dat. Z terénních průzkumů zpracovatele mezi inovačně orientovanými MSP však vyplývá, že omezenost vlastních zdrojů je pouze dílčí (a obvykle nikoli klíčovou) příčinou (viz Berman Group, 2010, 2009, 2008) a rozsah inovačních aktivit a tím i růstová výkonnost těchto firem jsou významně ovlivněny následujícími faktory. Za prvé, významná část majitelů původem místních MSP nemá ambici dále svůj podnik zvětšovat. 14 Tento fenomén je silně rozšířen ve všech post-socialistických zemích Evropy . Tito majitelé nemají motivaci vytvořit velké firem. U některých je důvodem potřeba odpočinku a snaha užít si zdrojů vydělaných vlastním podnikáním. U jiných je tato motivace spojena s obavou o ztrátu vlastního vlivu v důsledku nezbytnosti přeměny vnitřní organizační struktury podniku pro další růst jeho velikosti. Ať je tato motivace jakákoliv, hlavním důsledkem je de-facto neproduktivní využití existujících podnikových

14

Viz Piech, K. a kol. (2007).


105


VaV kapacit, neboť ty nejsou využívány pro vytváření konkurenční výhody zaměřené na růst pozice firmy na globálních trzích. Za druhé, nedostatečně rozvinuté trhy podniků a manažerských služeb. U části podnikatelů je absence motivace k dalšímu růstu úzce spojena se značně omezenými možnostmi (může být pouze obraz vnímání trhu podnikateli) efektivního vystoupení z vlastního podniku, ať už formou prodeje či převedení řídících kompetencí. Vnímání omezených možností vlastního vystoupení opět limituje jak ambice v oblasti strategického řízení (např. rozhodování o zahraniční expanzi), tak investic do inovací (a tím i VaV kapacit). Za třetí, mnoho z podnikatelů, kteří jsou motivováni k dalšímu růstu firmy, uvádí, že mají problém s nacházením nových příležitostí pro uplatnění po technické stránce kvalitního know-how. Předchozí silné investice do inovací (včetně VaV kapacit) byly spojeny se snahou prosadit se na místním trhu, případně vstoupit na trh okolních zemí. Ačkoliv tito podnikatelé plně vnímají potřebu kontinuálního rozvoje vlastních znalostních kapacit pro budování konkurenční výhody, tak za hlavní výzvu považují obchod, obsazení nových trhů a vyhledání nových příležitostí pro uplatnění technických kompetencí svých firem. V této souvislosti upozorňují, že největším problém dalšího růstu a rozvoje inovací je oblast netechnických kompetencí souvisejících se strategickým řízením, obchodem, práce se zákazníky a vyhledáváním nových příležitostí (např. mimo dosavadní hlavní zaměření). Důsledky pro veřejné intervence Zjištění z terénních průzkumů ukazují, že podpora inovací v MSP prostřednictvím dotací na budování výzkumných, vývojových a dalších fyzických kapacit pro inovace nemusí přinášet kýžené výsledky. Pokud podpořené firmy nemají adekvátně rozvinuty netechnické kompetence související s inovacemi, tak tento typ veřejné podpory může být značně neefektivní z hlediska cílů zvýšení konkurenceschopnosti a tvorby nových pracovních míst. V kontextu OP 2014+ to ukazuje na vysokou potřebnost asistenčních nástrojů zaměřených právě na rozvoj netechnických kompetencí spojených s vnitrofiremními inovačními procesy.


106


VII Inovační strategie firem v České republice Inovace byly dlouhou dobu považovány za přímý výsledek aktivit výzkumu a vývoje a tvorba inovací byla spojována s tzv. lineárním modelem inovací. Dnes se však stále častěji hovoří o tzv. interaktivním modelu inovací. Podle něj není tvorba inovací pouze technický proces a k tvorbě inovací nedochází podle přesně daných a oddělitelných fází. Inovační tvorba je chápána také jako sociální proces a inovace vznikají vzájemnou spoluprácí a vazbami mezi různými aktéry. Mezi ty patří zejména firmy, které jsou hlavními tvůrci inovací, a organizace vytvářející nové znalosti (např. univerzity, výzkumné instituty, vědecko-technické parky, soukromé laboratoře apod.). Kromě toho jsou však důležité i vzájemné vazby mezi dalšími účastníky trhu, jako jsou zákazníci, dodavatelé nebo dokonce konkurenční firmy. Realit je však podle našich zkušeností ale vždy komplexnější než teoretický přístup a zjednodušené koncepty. Firmy i dnes budou určitě v některých případech intenzivněji vyžívat základní výzkum, jehož cíle je přinést zcela nové poznatky a produkty, zatímco v jiných případech budou své výrobky pravděpodobně pouze lehce upravovat a vylepšovat podle potřeb zákazníků a jejich změněných požadavků. Navíc, většina popsaných konceptů vychází zatím ze zkušeností vyspělejších zemí, převážně západní Evropy. A jak ukázala i předchozí analýza, ČR se v některých ohledech od těchto zemí zatím významně liší. I proto je podle nás důležité k efektivní podpoře třeba poznat detailněji, jak firmy v ČR inovují, resp. jakou váhu mají různé typy inovačních strategií a kolik jich lze vlastně identifikovat . A právě to je předmětem této analýzy, která by měla odpovědět na následující otázku. •

Jak lze charakterizovat inovační strategie firem v ČR – jaké jsou hlavní faktory ovlivňující inovační výkonnost, resp. jak firmy vlastně inovují (jaké aktivity, zdroje, partnery využívají apod.)?

Komplexní charakter inovačního procesu i význam rozličných zdrojů inovací byl uznán v průběhu 90. let nejenom odborníky, ale i širší odbornou veřejností. Výsledkem je mimo jiné i rozvoj tzv. inovačních šetření (Community Innovation Survey) v EU ale i dalších zemích, která pokrývají všechny základní dimenze inovačního procesu. A právě data z těchto šetření realizovaných v ČR jsou využita v této analýze. K analýze inovačních strategií je třeba využít mikrodata na úrovni jednotlivých firem, nikoliv běžně dostupná agregovaná data, která však mají jen omezenou vypovídací schopnost pro účely charakteristik firemních strategií v oblasti inovací. Vzhledem k obtížné dostupnosti těchto mikrodat, budou využita dvě série předchozích inovačních šetření z let 2003-2005 a 2004-2006, a to na základě publikace Žížalová (2009). Inovační šetření obsahují otázky týkající se v podstatě všech klíčových ingrediencí inovačního procesu – samotné inovační aktivity, zdroje informací, inovační spolupráce, zaměření (cíle) inovačních aktivit a jejich přínosy, formální metody ochrany a netechnické inovace. Celkem se jedná o 31 různorodých ukazatelů /přehled je uveden v tabulce v příloze 36), které jsou zjednodušeny prostřednictvím faktorové analýzy do několika klíčových faktorů ukazujících základní strukturu výchozích dat, aniž bychom však původní informace „ztratili“. Vzhledem k vysokému počtu vstupních ukazatelů je faktorové analýzy využito ve dvou krocích. V prvním jsou vytvořeny faktory inovačních strategií podle jednotlivých otázek v šetření ČSÚ - vždy podle sekcí, které se váží k jednotlivým dimenzím (ingrediencím) inovačního procesu. Důvodem tohoto prvního kroku je snaha využít všechna dostupná data a neurčovat předem "a priori", které faktory-proměnné jsou pro inovační proces důležité, ale zjednodušeně nechat tento výběr na faktorové analýze. V druhém kroku budou prostřednictvím těchto vytvořených proměnných (resp. prostřednictvím jejich skóre pro jednotlivé subjekty analyzovány výsledné komponenty inovačního


107


procesu. A tyto faktory v našem případě představují hlavní inovační strategie, které firmy v ČR volí při tvorbě inovací. Analýza je založena na firemních datech za celkem 4 771 firem, které v dotazníku uvedly, že ve sledovaném období zavedly technickou inovaci. Jedná se o podniky převážně ze sektoru zpracovatelského průmyslu, ale i služeb. Základní struktura firem ve vzorku je uvedena v tabulce . Tabulka 21: Základní charakteristiky vzorku firem analýzy inovačních strategií Velikost Produktová Typ inovace Procesní inovace inovace Nová na trhu Nová pro Oba typy firmu < 49 zaměstnanců 1 156 48,4 31 20,7 1 362 50-249 zaměstnanců 1 108 41,8 30,9 27,3 1 238 > 250 zaměstnanců 1 271 39,5 27,2 33,3 1 403 Celkem 3 535 43,1 29,6 27,3 4 003

Celkem

1 702 1 491 1 578 4 771

Zdroj: vlastní analýza podle dat TI, ČSÚ

Výsledky první fáze faktorové analýzy, které jsou v podstatě pouze pomocné pro finální analýzu, jsou uvedeny v tabulkách v příloze. Tabulka 21 pak prezentuje finální výsledky faktorové analýzy – hlavní faktory inovačních strategií vzešlé z předchozích kroků a jejich skóre, podle nichž byly faktory rozděleny do čtyřech komponentů. Tři z nich podle nás představují hlavní inovační strategie českých firem. Čtvrtý je specifický, a to i v porovnání s podobnými analýzami za jiné země západní Evropy, neboť je spojen v podstatě pouze s netechnickými inovacemi. Tabulka 22: Výsledky druhé fáze faktorové analýzy – výsledné komponenty a skóre jednotlivých faktorů Dimenze Výzkum, vývoj a Tržně Externí (strategie Ne-technické spolupráce orientovaná “nákupu”) inovace strategie VaV 0.62 0.45 0.02 0.15 Externí zdroje -0.09 0.02 0.69 0.16 Vědecké informace 0.76 -0.18 0.09 0.16 Specializované informace 0.06 0.20 0.56 -0.43 Tržní informace (zákazníci, 0.01 0.76 0.10 0.12 dodavatelé) Rozsah spolupráce 0.60 0.17 0.17 0.12 Procesní inovace a regulace 0.22 -0.02 0.69 0.07 Produktové inovace 0.12 0.83 -0.01 -0.02 Formální průmyslová ochrana 0.62 0.10 -0.10 -0.34 Ochrana symbolických znalostí 0.08 0.12 0.07 0.73 Netechnické inovace 0.30 0.37 0.36 0.44 Poznámka: Celkový počet subjektů – 4 771; čtyři faktory s eigenvalues > 1 vysvětlují 56 % celkové variance.Složení jednotlivých faktorů uvedených zde jako dimenze jsou uvedeny v tabulkách v příloze 37-41 Zdroj: Vlastní úprava podle Žížalová (2009)

Pro větší přehlednost jsou hlavní identifikované inovační strategie a jejich hlavní charakteristiky uvedeny také na obrázku 2. Ze tři klíčových inovační strategií firem, identifikovaných pro období 20032006, lze pouze jednu významně spojit s aktivitami VaV. Firmy, které využívají tohoto prvního typu strategie mají vlastní aktivity VaV, služby v oblasti VaV ale také nakupují od dalších subjektů. Stejně tak se aktivně zapojují do spolupráce na svých inovačních aktivitách s dalšími podniky či institucemi (u této inovační strategie na rozdíl od zbývajících firmy nejčastěji spolupracují s univerzitami či výzkumnými institucemi), a to jak v ČR, tak v zahraničí. Tato relativně široká spolupráce je stále běžnější i pro velké nadnárodní firmy, které již nerealizují celý výzkum ve svých laboratořích, ale stále častěji zadávají vývoj specifických komponentů úzce specializovaným firmám. Své znalosti si firmy chrání ve velké míře formálními metodami, mezi které patří zejména patenty a průmyslové vzory.


108


Další inovační strategie je založena zejména na spolupráci (nikoliv však nutně formální) s dalšími subjekty na trhu – inovace firem jsou motivovány především impulsy od jejich klientů, dodavatelů či dalších podniků ze stejného oboru. Podle jejich požadavků a informací firmy upravují a zlepšují (inovují) své produkty a tyto „nové“ výrobky následně uvádějí na trh. Důležité jsou ale také vlastní, vnitřní zdroje těchto firem pocházející především ze strany vlastních zaměstnanců – tato inovační strategie je totiž podporována také dimenzí aktivit VaV, které nezahrnují pouze základní či aplikovaný výzkum, ale také aktivity vývojové a aktivity spojené například s technickou přípravou výroby a uvedením nových produkt na trhu. Inovace vznikající v této skupině firem mají převážně inkrementální charakter a firmy proto nevyužívají intenzivněji formální ochrany (např. patentů). Obrázek 2: Hlavní inovační strategie českých firem a jejich ingredience Strategie Složky Inovační aktivity

Zdroje informací

Výzkum, vývoj a spolupráce

Tržně orientovaná

Externí (strategie “nákupu”)

Vnitřní i vnější VaV

Především uvádění inovací na trh

Nákup strojů, zařízení a externích znalostí

Vědecké informace z „Tržní“ informace (od univerzit a výzkumných zákazníků, dodavatelů či institucí ostatních podniků)

Informace získané účastí na konferenci, veletrhu apod. či z odborných publikací

Motivace (efekty) inovací

Produktové i procesní inovace

Produktové inovace

Procesní inovace (zejména orientované na snížení nákladů a splnění regulací)

Metody ochrany

Patenty, průmyslové vzory

V menší míře (spíše obchodní známka, copyright)

Nevyužívají

Zdroj: vlastní prezentace podle Žížalová (2009)

Řada firem využívá pro inovace zejména existujících znalostí „mimo“ vlastní firmu. Ty získávají nejčastěji prostřednictvím pořízení nových technologií a zařízení či nákupem práv k patentům, licencím či softwaru. Informace získávají firmy v tomto případě nejčastěji z „běžně“ dostupných zdrojů, kterými jsou veletrhy, konference, odborné publikace, ale také profesní sdružení. Motivací pro inovace této strategie je zejména snaha snížit náklady na produkci (náklady práce, energie, materiály), zlepšit pružnost výroby či splnit regulační opatření. Důsledky pro veřejné intervence Rozlišení těchto inovačních strategií neznamená, že firmy se řídí výhradně jednou z nich. Naopak, řada firem sleduje určitý mix těchto strategií, čímž mimo jiné snižují rizika spojená s inovačními aktivitami. Na druhé straně ukazuje tento přehled, že VaV jsou opravdu jen jedním z možných způsobů, jak dojít k inovacím. A často nemusí být tím klíčovým. Důležité je, aby tato rozmanitost cest k úspěšným inovacím byla dostatečně zohledněna i veřejných politikách. Ač se na první pohled zdá, že tomu tak je, bližší pohled ukáže, že podpora inovací často sklouzne ke snaze dosáhnout kvantitativních cílů jako je určitá výše výdajů na VaV. Tento přístup však přehlíží další významné komponenty inovačního procesu řady firem a ztěžuje rozvoj inovačních kapacit, které nemají přísně technický charakter jako jsou vazby se zákazníky a uživateli nebo proces učení se klíčové pro poslední dvě inovační strategie. Kromě výsledných inovačních strategiích je samozřejmě důležité podívat se také na jejich podmíněnosti, resp. to, zda existuje rozdíl podle hlavních faktorů jako je velikost firmy, její vlastnictví a také odvětví, v kterém podniká a samozřejmě regionální úroveň, kde se v analýze v kapitole V ukázaly


109


rozdíly ve znalostních faktorech. Podmíněnost inovačních strategií těmito faktory byla hodnocena regresní analýzou, jejíž výsledky jsou uvedeny v tabulce 22. Podle ní je patrné, že z hlediska hlavních inovačních strategií neexistuje rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky, s výjimkou poslední z nich. Právě tento rozdíl je však významný v kontextu předchozích závěr – tato strategie je silně spojena s tzv. netechnickými inovacemi v oblasti marketingu a organizační struktuře. Ukazuje se zde, že domácí firmy dokáží dobře využívat svých technických kompetencí a inovovat jak své produkty, tak výrobní procesy s nimi spojené. Na druhé straně se ale zdá, že ji chybí měkké a strategické kompetence a inovace, které jsou ale podle nás stejně tak důležité k úspěchu na trhu. Faktorová analýza inovačních šetření tak potvrzuje potřebu zaměřit plánované veřejné intervence nikoliv pouze na rozvoj technických kompetencí (například podporou aktivit VaV či spolupráce s akademickým sektorem), ale také na rozvoj tzv. netechnických kompetencí. Výsledky analýzy podobně potvrzují i vazbu na odvětví, ve kterém firma realizuje své aktivity. Charakter, které firma realizuje, resp. jak, je tedy významný i z pohledu inovačního procesu. Na druhé straně ale nelze jednotlivé typy inovační strategie ztotožnit s konkrétní skupinou odvětví, ale pro většinu odvětví je významných více typů inovačních strategií, i když s rozdílnou intenzitou. Tyto výsledky potvrzují detailní odvětvové analýzy, které ukázaly významné rozdíly i uvnitř jednotlivých odvětvích. I zde se tedy potvrzuje, že určitý typ podpory a nástrojů nelze vázat na konkrétní odvětví. Tabulka 23: Výsledky regresní analýzy Výzkum, vývoj a Tržně orientovaná spolupráce strategie B (st. beta B (st. beta error) error) (Constant) -1,038 -0,420 Velikost 0,206** 0,311** 0,073** 0,110** Vlastnictví -0,013 -0,006 -0,032 -0,014 Odvětví Ano Ano Ano Ano

Externí (strategie “nákupu”) B (st. beta error) -0,572 0,105** 0,159** -0,015 -0,007 Ano Ano

Ne-technické inovace B (st. error) -0,048 0,087** 0,130** Ano

beta

0,132** 0,059** Ano

Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)

Důležitým výsledkem analýzy inovačních strategií je také skutečnost, že faktor „spolupráce“ je významný pouze pro jednu z výsledných inovačních strategií, strategii založenou na aktivitách VaV a vědeckých informací. Navíc v této spolupráci hrají významnou roli především další podnikatelské subjekty, spíše než akademické instituce. Tato strategie je zároveň spojena s nejmenším počtem subjektů (viz dále), což jen potvrzuje zatím omezenou propojenost inovačního systému v ČR. Kromě samotného charakteru inovačních strategií firem v ČR je důležitá také jejich významnost, zjednodušeně kolik firem využívá převážně dané strategie. To nelze určit přesně prostřednictvím faktorové analýzy, zprostředkovaně přes analýzu shlukovou. I proto, že řada firem využívá určité kombinace inovačních strategií a nikoliv pouze jednu jedinou. Každé firmě jsou faktorovou analýzou podle jejích odpovědí přiřazeny skóre pro všechny výsledné komponenty. Na základě těchto skóre je možné firmy seskupit do vnitřně relativně vnitřně homogenních skupin charakterizovaných vazbou na výše popsané inovační strategie. A podle velikosti těchto shluků je možné říci, kolik firem je váže převážně k té které inovační strategii. Shlukovou analýzou bylo identifikováno celkem 5 shluků firem, které převážně přesně odpovídají výše popsaným inovačním strategiím. Potvrzuje se ale také, že řada firem inovační strategie kombinuje. Především je to v podstatě logická kombinace výzkumných a vývojových aktivit s tržně orientovanou strategií – tedy kombinace vlastního (výzkumu a) vývoje a informací od zákazníků dodavatelů aktivitami spojenými s uplatněním výrobků na trhu. Dále se ale také ukazuje, že velká část inovujících firem v ČR inovuje spíše „ad-hoc“ – zavádí spíše měkké (netechnické) inovace, navíc často inovace, které jsou nové pouze pro danou firmu, nikoliv na trhu. Takto je charakterizován největší počet firem. Velkou skupinu tvoří také firmy, které sice inovují intenzivněji, i u nich jsou hlavním zdrojem především nákupy existujících znalostí. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

110


Naopak skupina firem, pro niž jsou významným zdrojem inovací vlastní výzkumné a vývojové aktivity a také spolupráce na nich představují nejmenší skupinu. Tabulka 24: Výsledky shlukové analýzy – počet firem podle převažující inovační strategie Externí Tržně VaV VaV+tržně Ah-hoc Celkem orientovaná orientovaná inovace Zahraniční 263 467 136 65 416 1347 Domácí

879

929

353

146

1117

3424

Celkem

1142

1396

489

211

1533

4771


Důsledky pro veřejné intervence Výsledky analýzy inovačních strategií ukazují, že soubor firem, pro něž představují inovační aktivity klíčový zdroj jejich konkurenceschopnosti je zatím omezený. Veřejné intervence tedy musí v první řadě mířit na posílení počtu takovýchto firem. Navrhované intervence by měly obsahovat také nástroje, které zčásti motivují firmy se těmto aktivitám věnovat a které jim zároveň usnadní jejich začátek, sníží současné/existující bariéry. Ty byly již diskutovány v předchozích kapitolách, nejvýznamnější lze shrnout do těchto bodů: neadekvátně rozvinuté netechnické kompetence, závislé postavení bez znalosti konečného trhu a obtížnost hledání potřebných partnerů.


111


VIII

Inovační instituce a infrastruktura

VIII.1 Hodnocení inovační infrastruktury Za inovační infrastrukturu jsou považovány organizace a jejich zařízení, které napomáhají vytváření inovací využívaných v průmyslu a v podnikání obecně pro zlepšení pozice firem na trhu a pro zvýšení jejich konkurenceschopnosti, a v poněkud užším smyslu pak organizace a instituce, které jsou zprostředkují nebo podporují přenos technologií mezi výzkumem a podniky. V obou případech je hlavním smyslem existence inovační infrastruktury zajištění speciálních služeb pro (většinou) vybraný okruh specifických subjektů (popř. lidí). Analýza inovační infrastruktury se ve smyslu shora uvedeného vymezení zaměřuje na vědecko-technické a technologické parky, inovační centra, inovační podnikatelské inkubátory, centra transferu technologií. Informace pro analýzu byly čerpány především z podkladů organizací, které shora uvedená zařízení sdružují, např. z podkladů Společnosti vědecko technických parků. Tyto informace byly doplněny vlastním sběrem dat, především průzkumem na internetu. Dále uváděná čísla z toho důvodu nemusí být zcela vyčerpávající, protože zejména internetový průzkum – cca ¼ zařízení, neumožnil získat všechny informace o daném zařízení. Nicméně základní údaje zahrnují většinu zařízení a organizací inovační infrastruktury v ČR. Ze získaných dat byl vytvořen seznam zařízení, shrnující získané informace a představující přehled inovační infrastruktury v České republice. Ten obsahuje nejen zařízení inovační infrastruktury a základní údaje o nich, včetně přehledu poskytovaných služeb, ale také seznam firem, které byly v zařízení usídleny k datu průzkumu. Analýza inovační infrastruktury v kontextu přípravy priorit MPO na příští programovací období vychází z informací, které popisují inovační infrastrukturu a její význam v České republice. Analýza se zaměřuje především na následující oblasti: -

rozsah a charakter inovační infrastruktury – tj. kolik, jakých a jak velkých zařízení je (či v blízké době bude) v ČR k dispozici podnikům a výzkumným organizacím,

-

regionální rozložení inovační infrastruktury;

-

využití inovační infrastruktury – tj. počet a charakter firem v ní usídlených;

-

charakter a rozsah nabízených služeb.

Na základě shora uvedených informací je pak možno činit rámcové závěry o tom, zdali je inovační infrastruktura v ČR dostatečná především z pohledu kvantity a druhu zařízení, a v omezené míře je možné usuzovat také na kvalitu inovační infrastruktury, a to především podle charakteru firem a nabízených služeb. Sledovaná zařízení byla rozčleněna do 4 kategorií, a to podle toho, jak se sama deklarovala. Rozlišujeme tedy: -

Vědecko-technické parky (VTP)

-

Centra transferu technologií (CTT)

-

Podnikatelské (inovační) inkubátory (PI)

-

Technologická centra (TC)

Přestože ve všech případech se jedná o inovační infrastrukturu, považujeme pro účely této analýzy zařízení v kategoriích VTP a CTT obecně za „kvalitnější“, protože u nich předpokládáme větší důraz na spolupráci mezi výzkumem a firmami, a také větší význam přenosu technologií z výzkumu do firemní sféry, a to přestože jsme si vědomi toho, že se jedná o pohled zjednodušující a jistě existují mnohé výjimky.


112


Inovační infrastruktura různého druhu je v ČR významně podporována intervencemi operačních programů, s cílem vytvořit fyzické a organizační podmínky pro přenos technologií a pro jejich rozvoj ve firemní sféře. Mezi zřizovatele inovační infrastruktury patří jak subjekty veřejné sféry, tak soukromé firmy, některá zařízení byla založena společně. Tabulka 25: Podnikatelská infrastruktura dle zřizovatele Zřizovatel abs. VŠ 10 Město/Kraj 12 Státní podnik/AV 5 Soukromý 22 kombinace 11 Celkem 60

Počet rel. 16,7% 20,0% 8,3% 36,7% 18,3% 100,0%

Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření

V současnosti je v ČR nejméně 60 organizací/zařízení inovační infrastruktury, přičemž mnohé z nich slučují více funkcí – např. vědecko-technický park (VTP) a podnikatelský (inovační) inkubátor (PI) apod. Z tohoto počtu je většina již v provozu, některá zařízení slouží již od první poloviny 90. let. Většina zařízení však vznikla až po roce 2000 a více než 1/3 je mladší dvou let. Nárůst v posledních cca 5 letech ukazuje na význam podpory vzniku podobných zařízení z veřejných zdrojů, protože zařízení vzniklá v posledních letech byla většinou takto podpořena. Tabulka 26: Podnikatelská infrastruktura v krajích ČR kraj Počet Počet VTP CTT PI TC subjektů na m2 100 tis. obyvatel PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK Celkem

6 11 6 2 1 2 1 2 1 2 6 5 7 8 60

0,48 0,88 0,94 0,35 0,33 0,24 0,23 0,36 0,19 0,39 0,52 0,78 1,18 0,64 0,57

1 6 4 2

5 4 1 1 1

3 3 1 1 1 1

1 1 1 1 2 3 3 24

1 1 2 2 7

1 1 1 6 4 5 5 33

1 1 1 15

34 908 38 107 5 787 6 760 2 811 6 817 600 4 150 10 634 4 256 7 391 6 930 11 346 24 049 164 546

Plocha %

21,20 23,20 3,50 4,10 1,70 4,10 0,40 2,50 6,50 2,60 4,50 4,20 6,90 14,60 100,0

Organizac pracovníci na 100 e (fy, inst.) abs. % tis. obyvatel 2795 3055 908 1182 914 815 137 749 2060 826 642 1079 1920 1928 1566

154 33 27 35 11 21 3 28 0 42 162 35 59 101 711

623 13,00 254 5,30 152 3,20 71 1,50 30 0,60 192 4,00 16 0,30 163 3,40 0 0,00 172 3,60 1 609 33,50 273 5,70 115 2,40 1 126 23,50 4796 100,00

Pozn.: Údaje o rozloze, počtu organizací i pracovníků zahrnují cca ¾ subjektů a zahrnují i 8 připravovaných VTP/CTT/PI/TC. Červenou barvou jsou označeny hodnoty krajů, jejichž hodnoty jsou pod průměrem ČR. Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření

Regionální distribuce zařízení inovační infrastruktury je nerovnoměrná, a to jak z hlediska počtu zařízení, tak při relativním pohledu v přepočtu na 100 tis. obyvatel. Převaha Středočeského kraje je zřejmě důsledkem blízkosti Prahy a skutečnosti, že v Praze je horší možnost podpory této infrastruktury z veřejných zdrojů. Nadprůměrné množství zařízení inovační infrastruktury je na Moravě a ve Slezsku, což ukazuje na to, že v hospodářsky spíše problémovějších regionech je inovační


113


podnikání chápáno jako jedna z významných cest rozvoje. Podobně Praha spolu se Středočeským 15 krajem a spíše severem Moravy a Slezskem dominuje také v ploše zařízení inovační infrastruktury . Potenciál zařízení inovační infrastruktury je z hlediska krajského rozložení nerovnoměrný, což je jistě částečně ovlivněno také reálnou poptávkou, resp. potřebou v daném kraji. To platí zejména v případě kvalitnějšího druhu infrastruktury, jakou jsou VTP a CTT, které se váží na technicky a přírodovědně orientovaná výzkumná zařízení, často VŠ. Tato nerovnoměrnost nemusí představovat pro rozvoj inovačního podnikání problém, protože zejména umístění VTP a CTT by se měla odvíjet od reálné potřeby, která je dána buď množstvím nově generovaných poznatků ve výzkumných zařízeních nebo silnou inovační poptávkou firem a jejich vůlí podobná zařízení využívat, případně existencí společných projektů firem a výzkumných zařízení. Za určitý nedostatek je možno považovat malý počet zařízení inovační infrastruktury typu podnikatelských inkubátorů a technologických center v krajích jako je Karlovarský, Ústecký a Pardubický, které nemají zařízení vyšší kvality. O významu inovační infrastruktury vypovídá lépe, než počet zařízení a jejich plocha, množství firem v zařízeních usídlených a počet jejich zaměstnanců. Jedná se sice o údaj proměnlivý, nicméně dobře ilustruje, jakou roli zařízení v inovačním systému kraje hrají. Téměř 60 % organizací/firem je umístěno v zařízeních inovační infrastruktury v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a v Praze a pracuje 16 v nich 70 % zaměstnanců firem umístěných v zařízeních inovační infrastruktury . V ČR tedy existuje rozdíl mezi potenciálem zařízení z hlediska počtu/plochy a jejich využitím firmami. Z tohoto rozdílu lze nepřímo usuzovat na to, že v některých krajích je přinejmenším kvantitativní přínos zařízení inovační infrastruktury menší, než by mohl či měl být. Podobný obraz o využití zařízení inovační infrastruktury dává i následující tabulka, udávající poměrnou obsazenost zařízení. Přestože obsazenost zařízení nutně kolísá v závislosti na tom, jak se firmy v zařízeních střídají, představuje cca ¼ zařízení, která deklarují současnou obsazenost méně než 60%, potenciálně problematická zařízení. Tabulka 27: Inovační (podnikatelská) infrastruktura dle obsazenosti obsazenost Počet Organizace (fy, inst.) pracovníci abs. rel. abs. rel. abs. rel. do 60 % 7 21,2% 124 22,9% 1 081 33,5% 61-70 % 4 12,1% 48 8,9% 370 11,5% 71-80 % 2 6,1% 66 12,2% 264 8,2% 81-90 % 8 24,2% 111 20,5% 405 12,5% 91-100 % 12 36,4% 193 35,6% 1 109 34,3% Celkem 33 100,0% 542 100,0% 3 229 100,0%

Plocha (m2) abs. rel. 29 468 22,3% 12 866 9,7% 24 370 18,4% 32 458 24,6% 33 021 25,0% 132 183 100,0%

Pozn. Údaje se podařilo zjistit jen o cca polovině zařízení inovační infrastruktury. Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření

Na druhou stranu je obsazenost zařízení vcelku vysoká, když cca 60% zařízení a 50% dostupných ploch je obsazeno z více než 80%. Tato skutečnost ukazuje na to, že přes shora uvedené výhrady je potřeba zařízení v jednotlivých regionech nezanedbatelná a inovační infrastruktura z tohoto pohledu plní svou funkci. Kvalita inovační infrastruktury je dána službami, které jsou poskytovány firmám v ní umístěným, tedy rozsahem služeb a jejich kvalitou. Nepřímým obrazem kvality zařízení je také struktura firem, které jsou v něm usídleny. Posuzování kvality inovační infrastruktury je však na základě dat – tedy bez průzkumu v terénu – velice komplikované a závěry mohou být činěny pouze z nepřímých informací.

15

I v případě chybějících dat se jedná o zařízení, která jsou převážně umístěna ve Středních Čechách a v Praze a v moravských krajích. 16

I v případě chybějících dat se nejčastěji jedná o zařízení, která jsou převážně umístěna ve středních Čechách nebo v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.


114


Pro účel nepřímého posouzení kvality zařízení byly v první řadě sledovány služby, které zařízení nabízejí. Informace se podařilo získat o 41 zařízeních. Tabulka 28: Poskytované služby dle stáří podnikatelské infrastruktury Poskytované služby Nad 5 let Poradenství zakladatelem 77% obchodní plány 69% technologické por. 92% patentové porad. 73% certifikační porad. 50% finanční poradenství 77% účetnictví 65% právní poradenství 62% marketingové porad. 73% vzdělávání (kurzy pro podnikatele) 77% Technické konferenční prost. 88% služby počítač pro tech. použití 62% dílny 73% laboratoře 77% příst. databanka 38% výstavní prostor 69% Finance vlastní kapitál 42% kredity 23% příspěvky 38% Celkem subjektů 26

Do 2 let 33% 27% 47% 47% 47% 53% 40% 47% 40% 47% 47% 40% 33% 60% 13% 27% 20% 7% 7% 15

Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření

Rozsah služeb poskytovaných jednotlivými zařízeními je velký, služby se soustřeďují do oblasti technické a na poradenství, a to včetně specializovaných poradenství, např. patentového a technologického. Rovněž rozsah dílen a laboratoří, které jsou v zařízeních poskytovány, je značný, tyto služby poskytuje cca 75% zařízení. Množství poskytovaných služeb je pochopitelně menší v nových zařízeních ve stáří do 2 let, lze však předpokládat, že i v nich postupně budou služby klientům/firmám dále rozvíjeny. Určitou otázkou, na kterou nelze jednoznačně odpovědět, na níž je však třeba upozornit, je kvalita, resp. obsahové zaměření poskytovaných služeb, jejich reálné využívání klienty inovační infrastruktury a jejich přínos ke zvýšení konkurenceschopnosti v zařízení umístěných firem. Nepřímou informaci o kvalitě služeb poskytuje průzkum provedený firmou Berman Group na podzim roku 2008 mezi 290 vedoucími představiteli inovačních firem, institucí, podnikatelských organizací apod. ve všech krajích ČR. Z tohoto hodnocení vychází kvalita inovační infrastruktury jako nepříliš dobrá – pouze asi 25 % účastníků průzkumu považuje přínos VTP, technologických center a podnikatelských inkubátorů za spíše nebo velmi vysoký, naopak cca 20% dotázaných považuje tento přínos za velmi malý až žádný a více než 15% dotázaných představitelů na význam těchto zařízení nemá žádný názor, z čehož lze nepřímo usoudit, že povědomí o těchto zařízeních je nízké a jejich význam přinejmenším nejistý. Mezi vnímáním inovační infrastruktury jsou však značné regionální rozdíly, nejlépe, a často spíše pozitivně, jsou vnímána zařízení v Praze, v krajích Plzeňském, Jihočeském, Olomouckém, Moravskoslezském a zejména v kraji Jihomoravském. Další informaci o zařízeních inovační infrastruktury a jejich významu pro příslušné území, v němž působí, poskytuje přehled inovačních a ne-inovačních firem, které jsou v zařízení usídleny. Jelikož zařízení jsou určena pro podporu inovací, vzniku a šíření nových technologií a pro zavádění technologií a jejich přenos z VaV do firemní praxe, bylo by možné očekávat, že v zařízeních inovační infrastruktury budou umístěny téměř výhradně inovační firmy, resp. firmy, které splňují shora popsaný obecný požadavek.


115


Pro posouzení poměru inovačních a neinovačních firem bylo využito informace o firmách, které v daných zařízeních působí. Zařízení, která jsou členy Společnosti vědecko technických parků, deklarují, zdali jsou firmy v nich umístěné považovány za inovační či nikoliv. Podle této informace převažují v zařízeních inovační infrastruktury v ČR inovační firmy, i když množství firem neinovačních je v některých zařízeních překvapivě vysoké. Proto byla provedena ještě další analýza, usilující o podrobnější rozlišení inovačnosti firem ve sledovaných zařízeních. Výsledky analýzy jsou přehledně uvedeny v následující tabulce. Tabulka 29: Hodnocení „inovačních“ firem dle stáří podnikatelské infrastruktury stáří Inovační firmy Spíše inovační fy Spíše neinovační Neinovační firmy fy abs. rel. abs. rel. abs. rel. abs. rel. nad 5 49 59% 43 51% 61 55% 53 51% let 2-5 let 14 17% 19 23% 47 42% 36 35% do 2 let 20 24% 22 26% 3 3% 15 14% Celkem 83 100% 84 100% 111 100% 104 100%

Celkem abs. 206

rel. 54%

116 60 382

30% 16% 100%

Pozn.: Hodnocení 382 „inovačních“ firem ve 36 subjektech podnikatelské infrastruktury dle předmětu podnikání. Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření

Činnosti firem byly řazeny do 4 kategorií (viz tabulka výše), přičemž mezi firmy „spíše neinovační“ byly řazeny firmy, jejichž předmět činnosti může být sice inovačního charakteru, ale podle povahy činností, kterou deklarují, je pravděpodobné, že se jedná o rutinní, byť třeba i kvalifikačně a znalostně náročné činnosti, avšak nikoliv o činnosti, jejichž výsledkem je technologická, produktová, organizační či marketingová inovace. Mezi „spíše neinovační firmy“ byly zařazeny takové, které realizují například činnosti poradenství v oblasti IT, audity IS, bezpečnost informací, systémy jakosti (ISO9000), testování software, inženýrská činnost v investiční výstavbě, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, ekologické, obchodní a projekční služby, pevnostní výpočty konstrukcí, konstrukce ve stavebnictví apod. Tato podrobnější analýza ukázala, že v zařízeních inovační infrastruktury v ČR převažují firmy, jejichž inovační potenciál či přínos je sporný a nejistý, zatímco množství inovačních firem nemusí dosahovat ani poloviny firem v zařízeních podnikatelské infrastruktury. Přestože jsou jak potenciál tak reálné využívání inovační infrastruktury v ČR na dobré úrovni, a přestože nedostatek inovační infrastruktury se ukazuje být spíše lokální, význam této infrastruktury pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků a tedy pro zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky, není tak velký, jaký by mohl být. Mapování inovační infrastruktury ukazuje, že zařízení by měl být v ČR na konci období, tj. v r. 2013 dostatek, nebo že budou existovat jen určité nedostatky jen v několika málo regionech. Mezi zařízeními inovační infrastruktury převažují podnikatelské inkubátory a technologická centra, která je obecně možno považovat za zařízení s větší potenciální klientelou a vhodná pro větší množství firem, na rozdíl od VTP a CTT, která považujeme za specializovanější zařízení v nichž by měly převažovat společné projekty výzkumných organizací a firem, či projekty komercializace výsledků výzkumu. Nicméně z detailnějších informací je zřejmé, že mezi zařízeními existují velké rozdíly a tudíž i mnohé výjimky ze shora uvedených zobecňujících závěrů. Potenciálně závažným problémem je obsahová náplň činnosti zařízení inovační infrastruktury a tedy její reálný přínos ekonomice – některé informace nepřímo ukazují na to, že kvalita firem usazených v zařízeních je nízká z hlediska jejich inovačního přínosu nebo potenciálu, a dále že v mnoha zařízeních převažují obecné služby a nikoliv služby cíleně zaměřené na růst firem, na zvýšení jejich produktivity, na pronikání na nové trhy a na uvádění inovací do praxe.


116


Důsledky pro veřejné intervence. Podpora zařízení podnikatelské inovační infrastruktury ve stávajícím období přinesla zvýšení počtu zařízení. Podpora tohoto druhu by měla být v budoucnosti cílenější, aby jednak vyplnila v té době ještě existující mezery, a také aby reagovala na případnou novou poptávku v kontextu již stávajících zařízení a především jejich služeb. Podpora inovační infrastruktury by tedy měla být brzy vázána na vyhodnocení účinnosti, přínosů a využití stávajících zařízení a měla by se opírat o konkrétní poptávku skutečně inovačních firem či projektů s reálným tržním potenciálem. Nejvýznamnější je však postupný přechod od podpory fyzické infrastruktury k podpoře vysoce sofistikovaných a na míru šitých služeb podnikům, které by podpořily jejich růst, vstup na nové trhy a urychlily vytváření a ověřování inovací a jejich uvádění na trh. A rovněž důležité je posílení zprostředkovatelské role zařízení typu VTP a CTT (případně TC) při transferu technologií z VaV sféry do praxe, která se v současnosti zdá být velice slabá. Přínos inovační infrastruktury totiž není v tom, že existuje, ale v tom, že umožňuje růst firem a jejich pronikání na světové trhy. VIII.2 Hodnocení inovačních institucí v ČR a jejích regionech Inovační (tvrdá) infrastruktura představuje pouze jednu ze součástí intermediárního (zprostředkujícího) sektoru v inovačních systémech, který má za cíl propojovat jeho dva hlavní subsystémy – podniky a aplikační sféru a akademické / znalostní instituce – a tím podporovat posilování inovačních systémů a jejich růst. Neméně důležité jsou ale také veřejné inovační instituce na regionální úrovni, jejichž cílem je připravovat a realizovat či podporovat přípravu a realizaci rozvojových programů, strategií konkurenceschopnost či regionálních inovačních strategií. Řada z jejich aktivit velmi často míří přímo na podporu inovační infrastruktury, například podporou jejich služeb, některé ale tuto inovační infrastrukturu doplňují o další aktivity. Regionální inovační instituce jsou navíc často zodpovědné za strategický rámec podpory inovačního systému a tím představují sjednocující prvek mezi jednotlivými podporami a aktivitami, které jsou často realizovány z různých zdrojů. To, kolik těchto institucí existuje a jaké poskytují služby může napovědět, nakolik je podpora inovačně založené konkurenceschopnosti důležitou součástí strategických dokumentů a nakolik je tedy možné počítat, zjednodušeně, s kvalifikovanými partnery na regionální úrovni při její podpoře ze strany MPO. Hlavní rámec podpoře inovací v ČR dává Národní politika VaVaI a také aktuální OP, které tyto aktivity podporují. Inovační politika je však charakteristická tím, že se z velké míry realizuje také na regionální úrovni, a to přímo programy a podporami jednotlivých regionů nebo, a to více, prostřednictvím čerpání národních či evropských programů regiony a regionálními aktéry, které tyto prostředky využívají pro naplňování svých strategických cílů. A právě instituce, které spadají do této sféry podpory, které ji jak připravují (resp. pomáhají připravovat ve spolupráci s regiony), tak realizují, jsou předmětem našeho zájmu. Tyto instituce totiž mohou být významnými partnery pro další programy MPO. Podle provedeného mapování, které bylo realizováno shodně s mapováním inovační infrastruktury, je patrné, že téma podpory inovací a konkurenceschopnosti není zatím v podpoře regionálního ekonomického rozvoje považováno za příliš významné. Zatím pouze tři kraje – Jihomoravský, Karlovarský a Zlínský kraj – zřídily specifické agentury / instituce, jejichž hlavním cílem je naplňovat strategie ekonomického rozvoje krajů a vytvářet podmínky pro vznik a rozvoj inovačních firem, pro využívání výsledků výzkumu a vývoje a obecně vytvářet a realizovat nástroje podpory inovačních aktivit. V dalším kraji neexistuje přímo instituce s obdobnými kompetencemi a aktivitami, ale byla zde zřízena rada pro VVI, která za tuto oblast zodpovídá v radě kraje a která je také zodpovědná za aktuální realizaci RIS.


117


Ve zbývajících regionech jsou aktivity na podporu podnikání a konkurenceschopnosti realizovány dosud „tradičně“ prostřednictvím přímo kraje či regionální rozvojové agentury. V jednom z těchto krajů je v aktuální verzi RIS navrhován vznik Rady pro inovace, která by měla tuto oblast na starosti, a také specifické realizační jednotky. V dalších dvou krajích je v současnosti připravována nová verze RIS, která může situaci změnit a posunou ve prospěch více koncentrované podpory v oblasti inovací a konkurenceschopnosti. Z tohoto jednoduchého popisu institucionální inovační infrastruktury v českých regionech je patrné, že téma „inovace“ není stále vnímáno jako nosné a klíčové pro další ekonomická rozvoj a růst. Inovace se sice staly módním pojmem, který obsahuje snad každá strategický dokument, skutečná, jasně zacílená podpora však na regionální úrovni chybí. Důsledky pro veřejné intervence. Z analýzy inovační infrastruktury vyplynulo, že existuje velké množství aktivních organizací na regionální úrovni, které deklarují, že se zabývají podporou inovací, transferem technologií, apod. Na druhou stranu existuje jen malé množství regionálních institucí, jejichž poslání by bylo širší ve smyslu strategického „řízení“ podpory inovací v regionu, koordinování aktivit existujících aktérů a jejich provazování s cílem zvýšení efektu a účinnosti podpory inovací. V důsledku toho je podpora na regionální úrovni roztříštěná a MPO často nemá jednoznačné partnery na regionální úrovni. Vzhledem k existujícím značným rozdílům regionálních podmínek pro vznik a šíření inovací je důležité, aby sektorové/tématické programy mohly být dostatečně specifikovány tak, že budou tyto různé podmínky zohledňovat. Současně ovšem musí jít o programy, které jsou jednotné pro celou ČR, nelze mít na úrovni státu 7 či dokonce 13 různých programů podpory inovací pro jednotlivé regiony. Regionální specifikaci národních sektorových/tématických programů a intervencí je možné realizovat jen za aktivní účasti regionálních hráčů a jejich vzájemné dohody. Tuto regionální specifikaci mohou dobře zajišťovat a koordinovat právě inovační instituce, které jsou ve většině regionů slabé nebo v počátečním stadiu. Podpora inovací a inovačních aktivit, a to jak na straně firem, tak i na straně veřejného sektoru, tj. například národní podpora regionálním projektům realizovaných jednotlivými regiony / kraji na podporu inovačního podnikání jako jsou VTP / PI apod., musí být nutně spojena s mnohem intenzivnější a cílenější propagací potřeby regionálních inovačních institucí. Veřejné intervence by měly takové instituce podpořit, nebo alespoň některé druhy podpory vázat na existující regionální strategické shody různých aktérů o podpoře a nástrojích na podporu inovací, které právě inovační instituce (ať už jsou nazvány jakkoliv), mohou dobře koordinovat.


118


IX IX.1 IX.1.I

Analýza energetiky Současný stav Současný stav v zemích OECD

Energetika je klíčovým odvětvím každé vyspělé země a představuje jednu z významných podmínek ekonomického rozvoje a (globální) konkurenceschopnosti, protože se jako jeden z faktorů podílí na produktivitě firem nebo naopak, protože firemní sektor také spoluurčuje potřeby v oblasti energetiky. Tato skutečnost váže analýzu energetiky na analýzu české ekonomiky, která byla předmětem předchozí analýzy. Význam energetiky je ovšem mnohem širší než jen pro podnikání a firemní sféru, neboť dostupnost energie je podmínkou fungování společnosti vůbec. Z toho důvodu považujeme za užitečné uvést problematiku energetiky v širším kontextu ostatních vyspělých zemí. Pro srovnání jsme si vybrali státy sdružené v Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD). Stav produkce a využívání energie nejlépe vystihují statistiky, které dlouhodobě zveřejňuje OECD, jíž je ČR členem. Statistiky zobrazují jak celkovou spotřebu primární energie, přepočtenou na ropný ekvivalent, tak také samostatně výrobu elektrické energie. Zvlášť se sleduje podíl elektrické energie, vyprodukované v jaderných elektrárnách. OECD také zveřejňuje podíl energetické spotřeby, zajišťované obnovitelnými zdroji, sleduje ovšem podíl na celé energetice (závazek zemí EU se týká elektrické energie, takže se nejedná o srovnatelný údaj). Údaje se vztahují k roku 2008. Pro účely vstupní analýzy byly dále přiřazeny do následující tabulky hodnoty HDP, a to jak v absolutní hodnotě, tak na hlavu. To umožnilo vyjádřit energetickou náročnost hospodářství jednoho každého státu, vztaženou na jednotku produkce (USD). Tato energetická náročnost, vztažená na jednotku HDP, je graficky vyjádřena na dalších stránkách v podobě bodového grafu. Kromě uvedení každé země OECD jsou tu ještě uvedeny také státy EU. Celkově tak tyto údaje poskytují přehled o postavení ČR jak vůči jednotlivým rozvinutým státům, sdruženým v OECD, tak vůči státům EU i Evropské unii jako celku (EU 15, EU 27). Postavení ČR je znázorněno žlutým čtvercem, hypoteticky jsou také pro ČR vyjádřeny hodnoty jednotkové energetické spotřeby za předpokladu, že by v ČR vzrostl HDP na úroveň EU 15 (vyjádřeno jako „ČR 15“ v šedém obdélníku), resp. na úroveň EU27 („ČR 27“ v šedém obdélníku), a to opět jak pro primární energii, tak pro energii elektrickou. Tabulka a zejména pak grafy srozumitelně ukazují, v čem spočívá určitá strukturální nevýhoda ČR. Tou není nutně jen větší spotřeba energie (ať už primární, nebo elektrické), než je tomu v jiných rozvinutých států, ale relativně nižší výkon ekonomiky, než by naší energetické spotřebě odpovídalo ve srovnání s průměrem – tendencí – vyjádřeným červenou čarou. Je také patrné, že zvýšení HDP „na hlavu“ na úroveň EU 27, nebo dokonce EU 15, by posunulo ČR do zemí nadprůměrně zhodnocující svoji energetickou spotřebu. To tedy znamená, že zvyšování hrubého domácího produktu při zachování spotřeby energie, nebo rychlejší růst HDP, než je růst spotřeby energie, což obojí souvisí s růstem produktivity firem a ekonomiky jako celku, je pro českou ekonomiku významným cílem, stejně jako je jím (absolutní) snižování spotřeby energie. Více o této problematice v analytické kapitole: OPPI v období 2007 – 2013. Ze shora uvedeného přehledu a srovnání je zřejmé, že naší snahou by mělo být zvyšování výkonu ekonomiky za současného snižování absolutní spotřeby energie. Toto je základní paradigma se kterým jsme k tvorbě této zprávy přistupovali. Zdrojové hodnoty HDP a výroba elektřiny zemí OECD jsou uvedeny v příloze 48.


119


Graf 73: Závislost hodnoty HDP na výrobě elektřiny a spotřebě primární energie zemí OECD

Zdroj: „Forman dixit" na základě statistik OECD

Graf 74: Závislost hodnoty HDP na spotřebě primární energie zemí OECD

Zdroj „Forman dixit" na základě statistik OECD


120

IX.1.II Predikce energetické účinnosti V další kapitole se pokusíme o predikci vývoje energetické účinnosti ČR do roku 2016. Nejprve je třeba konstatovat, že tato predikce je zatížena značnou nejistotou dalšího vývoje v kontextu hospodářské krize. V dokumentu EVROPA 2020, který bude podrobněji uveden v další kapitole: EVROPA 2020 existují tři scénáře dalšího vývoje evropského hospodářství: Graf 75: Scénáře vývoje ekonomiky EU

Zdroj „EVROPA 2020“

Který z výše uvedených scénářů bude naplněn si autoři této zprávy neodvažují předpovědět. Kvalifikovaná předpověď, které z uvedených scénářů bude nejblíže skutečnosti, značně přesahuje rámec této zprávy. Proto se autoři této zprávy rozhodli, že pro své další úvahy použit Akční plán energetické účinnosti zadavatele studie, Ministerstva průmyslu a obchodu. Tento plán byl vytvořen v roce 2007, tedy před vypuknutím krize. Nicméně trendy v něm zachycené, dle našeho názoru dobře popisují budoucí vývoj.

121


Graf 76: Akční plán energetické účinnosti

Zdroj „Národní akční plán energetických úspor“

Z grafu je patrné, že v případě zavedení příslušných opatření může objem úspor dosáhnout 9% z průměrné roční spotřeby v období 2002 až 2006 a tím podstatně přispět vyšší energetické účinnosti. Národní akční plán též predikuje podíl jednotlivých sektorů na těchto úsporách. Pro účely naší zprávy je důležitý především podíl jednotlivých sektorů: Graf 77: Podíl jednotlivých sektorů na úsporách

Zdroj „Národní akční plán energetických úspor“


122


IX.2

Analýza současných dokumentů v oblasti energetiky

IX.2.I

EVROPA 2020

Dokument EVROPA 2020 je strategií pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, vydaný v Bruselu dne 3.3.2010. Jedná se o sdělení evropské komise, které reaguje na hospodářskou krizi a je považováno za směrodatný dokument určující další postup jednotlivých členských států. Evropská unie v této strategii vymezit úroveň, které by chtěla dosáhnout do roku 2020. Za tímto účelem Komise navrhuje následující hlavní cíle EU: •

75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,

•

3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,

•

v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení závazku na snížení emisí na 30 %, pokud budou podmínky příznivé),

•

podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání,

• počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů. Tyto cíle jsou ve vzájemném vztahu a jsou prvořadé pro dosažení celkového úspěchu. Komise navrhuje převést cíle EU do podoby vnitrostátních cílů a směrů, a tím zaručit, že každý členský stát strategii Evropa 2020 přizpůsobí své konkrétní situaci. Tyto cíle sestávají ze tří priorit •

inteligentní růst,

•

udržitelný růst

• růst podporující začlenění Komise dále předkládá sedm stěžejních iniciativ, které by se měly stát katalyzátorem pokroku v každém z prioritních témat: •

„Inovace v Unii“ – zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací, čímž by se zajistilo, aby se z inovativních nápadů staly výrobky a služby vytvářející růst a pracovní místa.

•

„Mládež v pohybu“ – posílení výkonu systémů vzdělávání a usnadnění vstupu mladých lidí

•

„Digitální program pro Evropu“ – urychlení rozvoje vysokorychlostního internetu a využití jednotného digitálního trhu domácnostmi a podniky.

•

„Evropa méně náročná na zdroje“ – podpora oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů, podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, větší využití obnovitelných zdrojů energie, modernizace odvětví dopravy a podpora energetické účinnosti.

•

„Průmyslová politika pro éru globalizace“ – zlepšení podnikatelského prostředí, zejména pro malé a střední podniky, podpora rozvoje silné a udržitelné průmyslové základny, která by byla konkurenceschopná v celosvětovém měřítku.

•

„Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ – modernizace pracovních trhů a posílení postavení občanů rozvojem jejich dovedností v průběhu celého života za účelem zvýšení účasti na trhu práce a lepšího vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce, mimo jiné prostřednictvím mobility pracovních sil.

•

„Evropská platforma pro boj proti chudobě“ – zajištění sociální a územní soudržnosti tak, aby výhody vyplývající z růstu a zaměstnanosti byly ve velkém měřítku sdíleny a lidem postiženým chudobou a sociálním vyloučením bylo umožněno žít důstojně a aktivně se zapojovat do společnosti.

Z výše uvedeného je zřejmé, že strategie EVROPA 2020 se oblasti energetiky týká zejména ve třech oblastech. Těmi jsou vzdělání a obnovitelné zdroje a úspory. Těmito oblastmi se budeme zabývat v následující subkapitole: Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

123


Problematika energetiky ve strategii EVROPA 2020 Boj proti změně klimatu: Splnit cíle v oblasti změny klimatu znamená v příštím desetiletí snižovat emise výrazně rychleji než v posledním desetiletí a plně využívat potenciálu, který mají nové technologie, jako např. možnost zachycování nebo sekvestrace uhlíku. Lepší účinnost využívání zdrojů by významně pomohla omezit emise a výdaje a podpořit hospodářský růst. Týká se to nejen odvětví s vysokým objemem emisí, ale všech hospodářských odvětví. Musíme rovněž posílit odolnost našich ekonomik vůči rizikům vyplývajícím ze změny klimatu, a také schopnost předcházet katastrofám a reagovat na ně. Čistá energie a její účinné využívání: Splnění cílů v oblasti energie by mohlo do roku 2020 snížit výdaje na dovoz ropy a zemního plynu o 60 miliard EUR. Nejde jen o finanční úsporu, ale má to rovněž zásadní význam pro naši energetickou bezpečnost. Další integrace evropského energetického trhu by mohla přinést nárůst HDP o 0,6 až 0,8 %. Už jen dosažení cíle 20% podílu obnovitelných zdrojů energie má potenciál vytvořit v EU více než 600 000 pracovních míst. Když přičteme plnění cíle 20% zvýšení energetické účinnosti, pak jde celkem o více než 1 milion nových pracovních míst. Činnosti v rámci této priority vyžadují, aby naše závazky snížit emise byly splněny způsobem, který maximalizuje přínosy a minimalizuje náklady, což zahrnuje i šíření inovativních technologických řešení. Dále bychom se měli snažit oddělit růst od využívání energie a stát se hospodářstvím, které by bylo méně náročné na zdroje, což Evropě poskytne nejen konkurenční výhodu, ale také sníží její závislost na zahraničních zdrojích surovin a komodit. Cílem iniciativy „Evropa méně náročná na zdroje“ je podpořit posun směrem ke společnosti méně náročné na zdroje a s nízkou produkcí uhlíku, jež využívá všechny zdroje účinným způsobem. Cílem je oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a energií, snížit emise CO2, zvýšit konkurenceschopnost a podpořit větší energetickou bezpečnost. Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech: •

mobilizovat finanční nástroje EU (např. podpora rozvoje venkova, strukturální fondy, rámcový program výzkumu a vývoje, transevropské sítě, EIB) jakožto součást systematické strategie financování, jež spojí financování ze zdrojů EU, členských států a ze soukromých prostředků;

•

zdokonalit rámec pro využívání nástrojů na základě trhu (např. obchodování s emisemi, revize zdanění energie, rámec státní podpory, podpora většího zadávání ekologických veřejných zakázek);

•

předložit návrhy na modernizaci dopravy a snížení produkce uhlíku v tomto sektoru, a tak přispět k větší konkurenceschopnosti. Toho lze dosáhnout za pomoci opatření v oblasti infrastruktury jako včasného zavedení síťových infrastruktur pro elektrickou mobilitu, inteligentního řízení provozu, lepší logistiky, snížení emisí CO2 u silničních vozidel, v letectví a námořním odvětví, což zahrnuje zahájení důležité evropské iniciativy pro ekologické automobily, jež podpoří nové technologie včetně elektromobilů a hybridních automobilů cestou spojení výzkumu, stanovení společných norem a vývoje nutné infrastruktury; urychlit provádění strategických projektů, kde má EU přidanou hodnotu, aby bylo možné odstraňovat zásadní překážky, zejména v přeshraničním styku a u intermodálních uzlů (města, přístavy, logistická centra);

•

prioritou by také bylo dokončit zavedení vnitřního trhu s energiemi a provést strategický plán pro energetické technologie (SET), a zároveň podporovat obnovitelné zdroje energie na jednotném trhu;

•

předložit iniciativu na modernizaci evropských sítí, mimo jiné transevropských energetických sítí, do podoby evropské supersítě, inteligentních energetických sítí a propojení především obnovitelných zdrojů energie s těmito sítěmi (za podpory strukturálních fondů a EIB). To


124


zahrnuje nutnost podpořit projekty v oblasti infrastruktury strategicky významné pro EU v Pobaltí, na Balkáně, ve Středomoří a v euroasijské oblasti; •

upravit a zavést revidovaný akční plán energetické účinnosti a podpořit zásadní program na zvýšení účinnosti využívání zdrojů (podpora pro malé a střední podniky i domácnosti) cestou využití strukturálních i jiných fondů pro získávání nových finančních prostředků prostřednictvím stávajících velmi úspěšných režimů inovativních investic. Tím by se měla podpořit také změna spotřebního chování a výrobních postupů;

•

představit vizi strukturálních a technologických změn nezbytných pro přechod do roku 2050 na nízkouhlíkovou ekonomiku méně náročnou na zdroje a odolnější vůči změnám klimatu, což umožní EU splnit své cíle snížení emisí a zachování biologické rozmanitosti. Půjde mimo jiné o předcházení katastrofám a reakci na ně, využití příspěvku politiky soudržnosti, zemědělské politiky, politiky rozvoje venkova a námořní politiky k boji se změnou klimatu, zejména pomocí opatření pro přizpůsobení založených na účinnějším využívání zdrojů, což přispěje rovněž ke zlepšení celosvětového zajištění potravin.Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

•

přestat používat dotace škodlivé pro životní prostředí, s výjimkou dotací pro osoby sociálně potřebné;

•

rozšiřovat tržně orientované nástroje, jako jsou daňové pobídky a veřejné zakázky, aby došlo k přizpůsobení výrobních postupů a spotřebních vzorců;

•

vyvinout inteligentní, modernizovanou infrastrukturu a plně

•

zajistit v rámci základní sítě EU koordinované provádění projektů v oblasti infrastruktury, jež zásadním způsobem přispívají k účinnosti celkového dopravního systému EU;

•

zaměřit se na městský rozměr dopravy, kde vzniká značná část dopravního přetížení a emisí;

•

používat regulační nástroje, normy energetické náročnosti budov a tržně orientované nástroje, jako jsou daně,

•

dotace a veřejné zakázky, ke snižování spotřeby energie a zdrojů, a také využívat strukturální fondy k

•

investicím do energetické účinnosti ve veřejných budovách a do účinnějšího recyklování;

•

podněcovat vznik nástrojů na úsporu energie, jež by mohly zvýšit energetickou účinnost energeticky

•

náročných odvětví, například nástrojů založených na využívání IKT.

a

plně propojenou dopravní

a

energetickou

Shrnutí Strategický dokument EVROPA 2020 v oblasti energetiky v zásadě reflektuje již dříve stanovené cíle Evropské Unie, ale současně rámcem pro jisté změny ve způsobu dosažení těchto cílů. Klade důraz na vzdělání a nové technologie. IX.2.II Státní energetická koncepce V úvodu je třeba konstatovat, že Státní energetická koncepce (SEK) naprosto reflektuje teze uvedené v předchozí kapitole Současný stav v zemích OECD. SEK je klíčovým rámcem pro posuzování stávajících podpůrných programů a pro navržení možného budoucího programu.


125


Státní energetická koncepce byla schválena vládou ČR dne 10. 3. 2004. Koncepce definuje priority a cíle České republiky v energetickém sektoru a popisuje konkrétní realizační nástroje energetické politiky státu. Součástí je i výhled do roku 2030. Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. SEK klade důraz na vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství. SEK je základním dokumentem z kterého jsou odvozeny dokumenty další. Příkladem takového dokumentu je dokument popisující postup v oblasti obnovitelných zdrojů, více v kapitole Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie Státní energetická koncepce ve své vizi konkretizuje státní priority a stanovuje cíle, jichž chce stát dosáhnout, při ovlivňování vývoje energetického hospodářství ve výhledu příštích 30 let, v podmínkách tržně orientované ekonomiky. Státní energetická koncepce České republiky s výhledem na 30 let byla aktualizována v roce 2009. Je třeba uvést, že předložené aktualizované priority Státní energetické koncepce budou pravděpodobně ještě revidovány. Přestože dosud nebyla schválena Vládou ČR, analýza potřeb v oblasti energetiky v období 2014+ zohledňuje strategické priority energetiky podle této aktualizované verze: 1. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, přednostním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výrobní a výkonové bilance v elektrizační soustavě jako základu stability, energetické bezpečnosti a odolnosti. 2. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech. 3. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní spolupráce a integrace trhů s elektřinou a s plynem v regionu, včetně podpory vytváření účinné a akceschopné společné energetické politiky EU. 4. Podpora výzkumu a vývoje zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora školství, s cílem obnovy a rozvoje technické inteligence. 5. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déletrvajících krizí v zásobování palivy. 6. Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní prostředí. Výše uvedené priority jsou v SEK dále rozpracovány a tato zpráva se jimi podrobně zabývá z hlediska operačních programů v kapitole Konkrétní vyjádření cílů v SEK. IX.2.III SEK v kontextu směrnice Evropského parlamentu (SEP), Rady 2009/28/ES a dokumentu EVROPA 2020 SEK je v souladu se SEP. SEP uznává, že hospodářského růstu lze dosáhnout prostřednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Cíle SEK navíc dobře odpovídají evropskému dokumentu EVROPA 2020. Podobně jako SEP, klade dokument EVROPA 2020 priority na inteligentní a udržitelný růst. Viz., kapitola EVROPA 2020 Směrnice Evropského parlamentu (SEP) a Rady 2009/28/ES SEP a další relevantní dokumenty kladou následující cíl pro Evropskou unii jako celek. Celkem 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a celkem 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020.


126


IX.3

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES

Tento dokument se zabývá zejména podporou využívání energie z obnovitelných zdrojů a byl schválen 23. dubna 2009. Tento dokument byl analyzován s cílem zjistit její schodu se SEK a NAP Viz kapitoly: SEK v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES a NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES SEP je z velké části zejména proklamativním a politickým dokumentem. Zjednodušeně lze konstatovat, že SEP klade důraz na intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání energeticky účinných technologií a využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Podle SEP patří pobídky mezi nejúčinnější nástroje, jimiž může Společenství snížit svou závislost na dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení dodávek energie nejvíce akutní, a kde může ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu. Členské státy by proto měly podporovat rozvojová opatření na národní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu osvědčených postupů ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů mezi místními a regionálními rozvojovými iniciativami a podporovat využívání strukturálních fondů v této oblasti SEP deklaruje, že za účelem snížení emisí skleníkových plynů ve Společenství a závislosti Společenství na dovozu energie by měl být rozvoj energie z obnovitelných zdrojů úzce spjat se zvyšováním energetické účinnosti. SEP klade důraz na decentralizaci technologií obnovitelných zdrojů energie. Dle SEP má decentralizovaná výrobě energie mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. SEP a další relevantní dokumenty kladou cíl ve výši 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020. Tyto cíle jsou doplněny o 20 % zvýšení energetické účinnosti do roku 2020. Dále jsou v tabulce uvedeny národní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020, tak jak je SEP uvádí:


127


Tabulka 30: Celkové národní cíle Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005 (S2005)

Cílová hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 (S2020)

Belgie

2,2%

13,0%

Bulharsko

9,4%

16,0%

Česká republika

6,1%

13,0%

Dánsko

17,0%

30,0%

Německo

5,8%

18,0%

Estonsko

18,0%

25,0%

Irsko

3,1%

16,0%

Řecko

6,9%

18,0%

Španělsko

8,7%

20,0%

Francie

10,3%

23,0%

Itálie

5,2%

17,0%

Kypr

2,9%

13,0%

Lotyšsko

32,6%

40,0%

Litva

15,0%

23,0%

Lucembursko

0,9%

11,0%

Maďarsko

4,3%

13,0%

Malta

0,0%

10,0%

Nizozemsko

2,4%

14,0%

Rakousko

23,3%

34,0%

Polsko

7,2%

15,0%

Portugalsko

20,5%

31,0%

Rumunsko

17,8%

24,0%

Slovinsko

16,0%

25,0%

Slovenská republika

6,7%

14,0%

Finsko

28,5%

38,0%

Švédsko

39,8%

49,0%

Spojené království

1,3%

15,0%

Stát

Zdroj: Směrnice Evropského parlamentu a rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009

V kapitole NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES a v kapitole NAP v kontextu SEK autoři zprávy poněkud zpochybňují reálnost dosažení těchto cílů. IX.3.I

Biopaliva

SEP uvádí, že 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v dopravě má být dosaženo nákladově efektivním způsobem. Na tomto místě je vhodné uvést krátkou polemiku s účelností a efektivitou zavedení biopaliv. Již v červnu roku 2008 Evropská rada opět zmínila kritéria udržitelnosti a rozvoj biopaliv druhé generace. Závěrem bylo, že je nutné posoudit možné dopady výroby biopaliv na zemědělské potravinářské produkty a případně přijmout opatření k odstranění nedostatků. Uvedla také, že by mělo být provedeno další posouzení environmentálních a sociálních dopadů výroby a spotřeby biopaliv. Zdá se, že celosvětový růst poptávky po biopalivech a biokapalinách a pobídky pro jejich používání podle této směrnice má za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí. SEP se s tím vypořádává konstatováním, že by tomu tak nemělo být a dodává, že tyto vyčerpatelné (sic!) Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

128


zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být zachovány. Biopaliva se měla stát pohonnou hmotou budoucnosti a EU, která se staví do čela boje proti změnám klimatu, si od nich slibovala relativně snadnou cestu, jak splnit své závazky. Přinejmenším od roku 2008 se začínají objevovat silné hlasy, které tvrdí, že masová podpora biopaliv přírodě spíš škodí. Zdá se, že EU při vytyčování svých cílů zcela nepředvídala problémy spojené s masovou výrobou biopaliv. Vyskytují se návrhy na zavedení nápravy prostřednictvím licenční systému, který firmám vyrábějícím biopaliva nastaví jasné limity. Podle některých expertů je pak přínos biopaliv iluzí, protože jejich výroba spotřebuje více energie, než pak dodávají. OECD už v roce 2007 vydala zprávu, v níž vyjadřuje pochyby, zda je možné biopaliva označovat za "zelená". Podle OECD by závazek zvyšovat podíl biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot měla Evropská unie snížit. Snahy o změnu orientace části zemědělské produkce na výrobu pohonných hmot při současných dotacích a celních překážkách mohou vést k růstu cen potravin a ke kácení lesů. Druhou slabinu v cíli EU spatřuje zpráva ve skutečnosti, že se díky dotacím trh s pohonnými hmotami vychyluje ve prospěch „neotestovaných technologií“, které mohou přispět k omezení emisí skleníkových plynů maximálně o 3%. Národní vlády by měly přestat vytvářet nový mandát pro biopaliva a měly by se zabývat možnostmi, jak jej omezit, například vytvořením technologicky neutrálních politik jako je daň z oxidu uhličitého. Začátkem roku 2010 byla schválena novely zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Od dubna 2010 se zvýšil podíl bionafty v naftě z původně schválených 4,5% na 6,3% a podíl bioethanolu v benzinu z 3,5% na 4,5%. Podíl biosložky v pohonných hmotách má pro Českou republiku znamenat snazší dosažení cíle 5,75% podílu biosložky v palivech do roku 2010. Některé odborné odhady uvádějí, že toto opatření má za následek další zvýšení cen pohonných hmot, a to cca o 1,50 Kč/l u benzínu a o 1,70 Kč/l u motorové nafty. Přitom přínos biopaliv na snížení obsahu CO2 v ovzduší je zpochybněn řadou analýz, výzkumů a výzkumných zpráv. Některé organizace dokonce tvrdí, že využíváním biopaliv se uvolňuje až o 70% více skleníkových plynů, než při využití benzínu a nafty. Dále způsobuje odlesňování pro další osevní plochy, vyšší míru používání dusíkatých hnojiv (zdroj oxidu dusného, který je při vytváření skleníkového efektu mnohem agresivnější) a vysokou cenu paliv. IX.3.II Připojování OZE k rozvodné síti SEP doporučuje pro integraci obnovitelných zdrojů energie do vnitřního trhu s elektřinou zaručený přístup pro elektřinu z obnovitelných zdrojů. Konstatuje, že přednostní přístup k distribuční soustavě zajišťuje připojeným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, že ji budou moci v souladu s pravidly pro připojení prodávat a přenášet kdykoliv, kdy bude zdroj k dispozici. V případě, že je elektřina z obnovitelných zdrojů energie integrována do krátkodobých trhů, zaručený přístup zajišťuje, že veškerá prodaná a podporovaná elektřina získá přístup k distribuční soustavě, což umožní využívat maximální množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ze zařízení připojených do sítě. SEP neukládá členským státům povinnost podporovat nebo nařizovat odkup energie z obnovitelných zdrojů a konstatuje, že za určitých okolností není možné zajistit úplný přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla dotčena spolehlivost a bezpečnost distribuční soustavy. Za těchto okolností lze daným výrobcům poskytnout finanční vyrovnání. Na druhou stranu SEP uvádí, že v rozsahu nutném pro dosažení cílů této směrnice je třeba co nejdříve povolit připojení nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. Náklady na připojení nových výrobců elektřiny a plynu z obnovitelných zdrojů energie k distribuční soustavě by měly být objektivní, transparentní a nediskriminační a měl by se pečlivě zohlednit prospěch, který distribuční soustavě přinášejí natrvalo vybudovaná zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.


129


IX.4 IX.4.I

Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie Úvod

Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných (dále jen Národní akční plán nebo „NAP“) byl schválen vládou dne 11. 8. 2010. NAP stanovil cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13,5 % a splnění cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě ve výši 10,8 %. IX.4.II NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES Směrnice členským zemím ukládá, aby do 30. června 2010 předložily detailní akční plány. NAP je tedy naplněním Rozhodnutí Komise 2009/548/ES ze dne 30. června 2009, kterým se stanoví vzor pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES. Komise bude následně plány vyhodnocovat, a pokud se ukáže, že je státy neplní, bude s nimi moci zahájit řízení. IX.4.III NAP v kontextu SEK NAP se dotýká primárně naplnění cíle ČR pro výrobu z OZE. NAP je tedy, mimo jiné, zásadním upřesnění SEK a konkretizuje požadavek SEK: „ 6. Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní prostředí“. Navržený Národní akční plán je sestaven tak, aby naplnil požadované cíle v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů a to na základě současných a připravovaných reálných projektů a na očekávané reálné predikci budoucího vývoje dané statistickým sledováním trendů s případným zohledněním dotační politiky. V případě fotovoltaických systémů a větrných elektráren je dále požadavek připravovaných projektů konfrontován s bezpečností a spolehlivostí elektrizační soustavy. Lze konstatovat, že NAP reflektuje požadavek SEK na rozvoj síťové infrastruktury ČR a udržení importní resp. exportní kapacity přenosové soustavy v poměru k maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, resp. 35 %, a současně zajistit vysoké plnění spolehlivostního kritéria N-1 při jejím provozu. Národní akční plán není postaven na teoreticky možných potenciálech jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů, ale je do značné míry reálným plánem. NAP si klade za cíl dosáhnout 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. To je jen o 0,5 procentního bodu nad SEK, resp., závazek vyplývající z členství ČR v EU. Plnění tohoto cíle bude průběžně hodnoceno a následně aktualizována NAP s tím, že bude možné případně modifikovat i tento cíl 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie na 13%. Podle obdobných dokumentů členských zemí EU poroste podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v souladu Směrnicí Evropského parlamentu z 23. dubna 2009. Některé země sice vyjádřily pochybnosti, zda se jim jejich sliby podaří naplnit, ale jiné země (Švédsko, Dánsko, Německo a Španělsko) naopak oznámily, že střednědobé cíle zřejmě překročí a nabídly své přebytky ostatním. Komise o pokroku při zvyšování podílu obnovitelných zdrojů z dubna 2009 musela připustit, že se Unii do roku 2010 nepodaří dosáhnout 12% podílu OZE na celkové energetické spotřebě, jak si v minulosti stanovila. Příkladem pravděpodobně nereálného optimismu je Španělsko. Španělská vláda odhaduje, že do roku 2020 bude z obnovitelných zdrojů pokrývat 22,7 % své spotřeby a překročí tak svůj 20% cíl. Španělská ambice ve výrobě elektrické energie je dokonce 40% z OZE. To ovšem znamená zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu během příštích deseti let. V současné době Španělé pokryjí obnovitelnými zdroji 10,5 % své spotřeby. Přesto je třeba konstatovat, NAP stejně jako SEP ukazují cestu jak dosáhnout vytýčených cílů. Ať už jsou to cíle přijaté na národní nebo evropské úrovni. Ze shora uvedeného přehledu naplňování závazků členských států EU, či odhadu jeho vývoje lze dovodit, že je možné, že Evropskou politiku v oblast OZE postihne ještě řada změn.


130


IX.4.IV Očekávaná konečná spotřeba energie a stanovené cílů v období 2010–2020 Aby NAP vůbec mohl kvantifikovat v absolutním vyjádření podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě, musí provést odhad celkové spotřeby. Je třeba poukázat na tuto skutečnost a pohlížet na tento dokument s touto vědomostí. NAP obsahuje predikci hrubé konečné spotřeby energie České republiky při vytápění a chlazení, výrobě elektřiny a v dopravě do roku 2020 s ohledem na účinky opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie v období 2010 –2020. Hodnoty hrubé konečné spotřeby energie České republiky jsou uvedeny v přílohách č. 49-52. IX.5

Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK)

Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu (NEK) byla zveřejněna 30.9.2009. Komise byla vedena předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem a proto je obecně známa jako „Pačesova komise“. Zpráva je důležitým analytickým materiálem v oblasti energetiky a proto je namístě, abychom se jí zabývaly i pro potřeby této zprávy. Autoři této zprávy se zcela ztotožňují se závěry NEK a ve značné míře z ní vycházejí. NEK uvádí, že hlavní témata a problémy, o kterých bude nutné rozhodovat již v blízké budoucnosti, jsou tyto: •

ochrana celosvětového klimatu, kdy za jeden z hlavních původců skleníkových plynů je považováno spalování fosilních paliv,

•

vyšší energetická náročnost našeho hospodářství zhoršující naši konkurenceschopnost,

•

budoucnost českého uhlí včetně územních ekologických limitů (nejen další rozvoj těžby, ale např. „clean coal“, daně za emise oxidu uhličitého, zabezpečení výroby tepla),

•

možnosti dalšího rozvoje jaderné energetiky,

•

únosnost finanční podpory jednotlivým typům energie ze státního rozpočtu,

•

vymezení reálného potenciálu obnovitelných zdrojů energie,

•

náhrada kapalných paliv při vyčerpávání uhlovodíkových zdrojů energie,

•

podpora energeticky orientované infrastruktury (věda, školství, výzkum, průmysl),

•

mezinárodní kooperace při zavádění nových technologií,

•

zapojení do aktivit EU ve směru jednotné evropské energetické politiky,

•

vytěsnění kamionové dopravy ze silnic a její převedení na železnici,

•

další rozvoj přenosových systémů pro paliva i elektrickou energii,

•

vytváření racionální daňové politiky ve vztahu k energii,

•

zaujetí realistického pohledu na očekávaný cenový vývoj v oblasti paliv,

•

stanovení průhledné relevantní legislativy, chránící investory i spotřebitele; legislativa by měla jen v naprosto nezbytné míře zasahovat do podnikatelského prostředí,

•

specifikace úspor energie a jejich vliv na vývoj spotřeby,

•

řešení stárnoucí výrobní a přenosové soustavy,

•

analýza rostoucích nákladů na fosilní paliva působících stále silněji jako brzda světové ekonomiky.

NEK dále uvádí, že základní priority České republiky pro dosažení spolehlivé dodávky elektřiny a tepla jsou následující: •

největší možná dosažitelná nezávislost na cizích zdrojích energie, na zdrojích energie z rizikových oblastí a nespolehlivých zdrojů,


131


akcentovaná spotřeba domácích paliv, zejména hnědého uhlí a OZE, pro zásobování teplem jak centrálním, tak lokálním,

•

bezpečnost zdrojů energie,

•

udržitelný rozvoj ekonomický a sociální a též ochrana životního prostředí,

•

dobrý systém přenosových sítí v ČR a jejich rozvoj v návaznosti na začlenění do celoevropského systému.

Výše uvedené priority NEK po provedení rozsáhlé analýzy transformuje do návrhu opatření, které směřují zejména vládě: •

podporovat opatření, která povedou k prohloubení konkurence na energetických trzích,

•

přehodnotit svůj dosavadní postoj k unbundlingu (oddělení výroby a distribuce u energetických firem),

•

umožnit nastartovat příslušné schvalovacích procesy (EIA), pokud ČEZ, jako hlavní domácí podnikatelský subjekt v sektoru energetiky, zamýšlí zahájit výstavbu dalšího jaderného zdroje. Jaderná energetika představuje jednu z ekonomicky i technologicky přijatelných variant výroby elektrické energie,

•

neomezovat podnikatelská rozhodnutí v oblasti těžby hnědého uhlí a je připravena otevřít diskusi o těžebních limitech podle jasně vymezených pravidel,

•

měla by do sektoru energetiky zasahovat pouze v případě, kdy to bude ve veřejném zájmu, případně to bude vycházet z mezinárodních závazků, které ČR přijala,

•

nepodporovat vývoj, vedoucí v dlouhodobém horizontu k dovozní závislosti české ekonomiky nejen v případě ropy a plynu, ale i elektrické energie,

•

měla by považovat úspory energií za mimořádně významnou součást formování dlouhodobé energetické strategie. Je proto připravena věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, vyšší finanční prostředky než dosud a systémovou podporu

•

měla by pohlížet na obnovitelné zdroje jako na nezpochybnitelnou součást budoucího palivoenergetického mixu

•

měla by urychlit procesy schvalování investičních projektů v oblasti energetiky; v tomto smyslu provede revizi stávajících zákonných i podzákonných norem a nařízení

•

měla by věnovat zvýšenou pozornost rozvoji elektrických sítí v ČR, především možným vlivům plánovaných nových bloků na spolehlivost elektrizační soustavy.

IX.5.I

Dostupný potenciál primární energie z obnovitelných zdrojů energie v ČR

Celkovou energii obnovitelných zdrojů je možno posuzovat stejně jako spotřebu primárních energetických zdrojů, tzn., že je uvažováno se vsázkou do energetického procesu. Tento způsob byl doposud uplatňován při hodnocení podílu obnovitelných zdrojů energie (dle evropských i světových manuálů). Celkem je možno u nás k roku 2030 získávat 320 PJ energie z obnovitelných zdrojů energie, v dlouhodobém horizontu pak 448 PJ. Tabulka 31: Dlouhodobý výhled primární energie z obnovitelných zdrojů

Zdroj: Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR (NEK) Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

132


Graf 78: Primární energie z obnovitelných zdrojů - výhled do r. 2050

Zdroj: Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie)

Výše uvedené hodnoty využitelné primární energie z obnovitelných zdrojů jsou čísly maximálními pro dosavadní dlouhodobý průměr vnějších přírodních podmínek a pro dnes známé technologie. Skutečné dosažitelné hodnoty jsou závislé na reálných přírodních podmínkách, jaké budou v daných letech, a ty se mohou významně odchylovat od dlouhodobé predikce, zejména pro jednotlivé druhy OZE. Obnovitelné zdroje energie v České republice musí být rozvíjeny jako důležitá součást energetického mixu, protože neprodukují nové emise skleníkových plynů, představují jediné v současné době dostupné energetické zdroje, které jsou prakticky nevyčerpatelné a snižují naši závislost na dovozech paliv a energie. K energetické bezpečnosti přispívá i výrazná decentralizovanost obnovitelných zdrojů. Energetické´využívání především biomasy přináší vznik nových pracovních míst, a tím snižuje nezaměstnanost především na venkově. Příznivě působí na lokální a regionální ekonomiky. V dlouhodobém výhledu můžeme prostřednictvím dnes známých technologií v podmínkách České republiky získat 448 PJ energie ročně z obnovitelných zdrojů. Jde´o maximální možný potenciál podléhající v konkrétních letech různým rizikům (přírodním, ekonomickým a dalším). Nyní, na začátku jejich rozvoje, je potřeba veřejná podpora celého odvětví tak, jako ji dostala například jaderná energetika. IX.5.II Elektřina z obnovitelných zdrojů Zpráva NEK je také dobrou analýzou problematiky výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Z obnovitelných zdrojů energie by v České republice bylo možno vyrobit 49,8 TWh elektřiny. Jde o dostupný potenciál, jehož čerpání bude nabíhat postupně několik desetiletí. Předpokladem je, že bude pokračovat rychlý technologický vývoj zařízení pro využití obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických materiálů a systémů skladování energií, dosavadním tempem, a rovněž že se podaří osvojit si využívání hlubinné geotermální energie aplikacemi HDR (energie horkých suchých hornin). V kratším horizontu do roku 2030 je dostupný potenciál pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice 22,5 TWh. Většinu z tohoto množství můžeme získat díky biomase − v bioplynových stanicích a čistému spalování i spoluspalování v teplárnách. Výraznější nárůst navazující na dnešní trendy lze očekávat ve fotovoltaických a větrných elektrárnách. Nově by pak měly být zprovozněny první geotermální zdroje.


133


Tabulka 32: Očekávaný vývoj výroby elektřiny z OZ k roku 2030

Zdroj: Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR (NEK)

IX.5.III Teplo z obnovitelných zdrojů Zpráva NEK je také dobrou analýzou problematiky potenciálu výroby tepla z obnovitelných zdrojů energie v České republice. Dostupný potenciál výroby tepla z obnovitelných zdrojů činí 152 PJ. Rozhodující roli sehrává i bude sehrávat využití biomasy. S výrazným uplatněním biomasy je počítáno v procesech spoluspalování ve velkých teplárnách. Další výraznější možnosti jsou přičítány využití tepla z bioplynových stanic. Věnovat se je třeba také geotermálním zdrojům a solárně termickým systémům, které nabízejí značný potenciál pro budoucí využití. Výpočet uvedeného potenciálu v sobě zahrnuje i dnešní nejistotu ohledně budoucího vývoje praktického využití technologií HDR. Potenciál v roce 2030 je trojnásobný oproti dnešnímu stavu. Očekávat lze výrobu ve výši 127 PJ. I v kratším horizontu naprosto dominuje spalování biomasy a teplo ze spalování bioplynu. Počítáno je i s prvními jednotkami využívajícími geotermální energii. Tabulka 33: Očekávaný vývoj výroby tepla z OZE k roku 2030

Zdroj: Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR (NEK)

IX.5.IV Zpráva NEK v kontextu SEK Zpráva NEK je v zásadě rozpracování Státní energetické koncepci. Viz. kapitola Státní energetická koncepce Oproti SEK akcentuje NEK problém obnovitelných zdrojů a vyjadřuje se otevřeně pro pokračování jaderné energetiky a její rozvoj a upozorňuje na problém budoucí stability rozvodné sítě. IX.5.V Zpráva NEK v kontextu evropských politik Zpráva NEK je oproti evropským politikám dokumentem, který konkretizuje cíle a lokalizuje je je pro potřeby České republiky. Zejména akcent na pokračování jaderné energetiky a její rozvoj dobře dopovídá strategii EVROPA 2020, EVROPA 2010. IX.6

viz., zejména kapitola Problematika energetiky ve strategii

Shrnutí pro oblast působnosti MPO

Státní energetická koncepce, Národní akční plán ČR pro energii z OZE a dokument Rady 2009/28/ES vymezují směřování výroby a užívání energií v ČR na celá příští desetiletí. Znamená to mj., že témata zde obsažená budou (nebo by měla být a ČR by o to měla usilovat) s největší pravděpodobností významnou položkou kohezní politiky v letech 2014+, a tím i předmětem příštích operačních programů.


134


Po obsahové stránce lze konstatovat, že: •

Státní energetická koncepce ve všech směrech naplňuje závazná rozhodnutí, obsažená v dokumentech EU;

•

Národní akční plán ČR pro energii z OZE naplňuje směrnici, která členským zemím EU ukládá, aby do 30. června 2010 předložily detailní akční plány. NAP je tedy naplněním Rozhodnutí Komise 2009/548/ES ze dne 30. června 2009, kterým se stanoví vzor pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES;

•

NAP je v oblasti obnovitelných zdrojů energie oproti SEK poněkud ambicióznější – předpokládá podíl výroby elektřiny z OZE k roku 2020 ve výši 13,5%, tedy o 0,5% více oproti 13% v SEK.

Řada předpokládaných opatření se neobejde bez mimotržních, nebo quasitržních zásahů, mezi něž samozřejmě patří i různé formy podpory, dotace a subvence. Trendy zde obsažené ovlivní zásadním způsobem energetické zázemí v hospodářství i v domácnostech. Opatření se samozřejmě netýkají pouze činnosti MPO, ale také dalších rezortů (MD, MŽP, v některých směrech i MŠMT), a v neposlední řadě krajů a jejich energetických koncepcí v rámci jednotlivých Programů rozvoje kraje. Tato analýza se soustřeďuje především na ty oblasti, které jsou v působnosti MPO, protože má být výchozím předpokladem pro návrh doporučení a priorit v této oblasti. Oblasti mimo působnost MPO jsou zmiňovány, kde je to vhodné a účelné, ale nejsou těžištěm zaměření analýzy. IX.7 IX.7.I

Potenciál stávajících podpůrných programů s ohledem na priority a závěry SEK Úvod

Vlastní posouzení se zaměřuje na porovnání strategických priorit uvedených ve Státní energetické koncepci s možnostmi podpory dle stávající podoby Operačního programu Podnikání a Inovace (OPPI) a případně dalšími podpůrnými programy financovanými z evropských či národních zdrojů zabývajícími se podporou energetických projektů. Tato analýza ukáže, jak jsou stávající veřejné intervence využité pro naplňování energetické koncepce v období do r. 2013, respektive, jaká je možná výše příspěvku stávajících podpůrných programů k naplňování strategických priorit SEK. Zároveň budou z cílů SEK a dalších relevantních národních a evropských předpisů a dokumentů odhadnuty výše potřebných příspěvků budoucího programu MPO pro dosažení cílových hodnot připadající na další plánovací období v jednotlivých oblastech intervence. IX.7.II Konkrétní vyjádření cílů v SEK V této kapitole jsou z rozsáhlého systému cílů SEK vybrány takové konkrétní cíle , které jsou vhodné pro podporu v oblasti obnovitelných zdrojů. Dále se kapitola zabývá otázkou, zda tato podpora již probíhá a zda je vhodné v této podpoře pokračovat. Některá obzvláště významná témata SEK zde uvádíme s komentářem, i když nejsou vhodná k podpoře z operačních programů. IX.7.III Vyvážený mix zdrojů Podíl výroby elektřiny z domácích primárních zdrojů k hrubé spotřebě elektřiny v ČR má být minimálně 90 %. Za domácí zdroje jsou považovány obnovitelné zdroje, druhotné zdroje a odpady, černé a hnědé uhlí a jaderné palivo. Podíl výroby CZT z domácích zdrojů má být minimálně 80 %, podíl tepla z kombinované výroby na celkové spotřebě tepla minimálně 40 %. Podíl výroby energie z OZE na celkové konečné spotřebě minimálně 13 % k roku 2020, cca 17 % do roku 2030 a až cca 23 % do


135


roku 2050. U všech těchto cílů již veřejná intervence probíhají. Výše uvedené cíle je vhodné podporovat i nadále stejně jako v období 2014+ je vhodné pokračovat. Optimalizace diverzifikace výroby z jednotlivých typů zdrojů podle velikosti instalovaného výkonu má být zhruba v následujícím poměru: velké systémové zdroje nad 100 MWinst. – cca 60 %, střední teplárenské a zdroje využívané ve špičkách od 10 MWinst. do 100 MWinst. – cca 30 % malé lokální zdroje do 10 MWinst. – cca 10 % Vede toho má být zajištěna disponibilita točivých a rychle startujících rezerv trvale nejméně na úrovni požadavků UCTE

a disponibilita točivých výkonů pro systémové služby primární a sekundární

regulace zajištěna ve všech plánovaných provozních stavech s respektováním kritéria N-1. Má být udržena volná výrobní kapacita, pohotový výkon po odečtení maxima zatížení a systémových rezerv v pásmu 5 až 15 % maximálního zatížení elektrizační soustavy. Tyto požadavky SEK jsou naprosto zásadní pro

konkurenceschopnost, ale lze je jen obtížně

podporovat nástroji dotační politiky. Obdobně je tomu s požadavkem na udržení kladného salda zahraničních výměn elektřiny, roční čistý export >0. Dlouhodobě předpokládaný výkonový přebytek je nezbytný pro rovnoměrný chod elektrizační soustavy ČR. Zde je určitý prostor pro podporu výzkumu a vývoje. IX.7.IV Zvyšování energetické účinnosti a úspory energie SEK požaduje zrychlení a následnou stabilizaci ročního tempa poklesu elektroenergetické náročnosti české ekonomiky na jednotku HDP s předpokladem jejího snížení do roku 2050 až na úroveň 30 % stavu proti roku 2005. Dále, celkové snížení energetické náročnosti české ekonomiky na jednotku HPH oproti roku 2005 o 40 % do roku 2020 a o 55 % do roku 2030. Usilovat o to, aby kolem roku 2020 byla energetická náročnost ČR na úrovni průměru EU-27. Této problematice se obšírně věnujeme v úvodu této zprávy v kapitole Současný stav v zemích OECD. Tyto cíle SEK již jsou podporovány operačními programy a je vhodné podporovat i nadále stejně jako v v období 2014+ Podpora zvyšování energetické účinnosti a úspory energie musí být klíčovou prioritou OPPI a je nezbytné v ní pokračovat. SEK požaduje plnění Akčního plánu energetické účinnosti a požaduje splnit národní roční indikativní cíl v kumulativním objemu úspor energie přijatý pro rok 2016 ve výši 71,43 PJ a do r. 2030 zvýšit podíl úspor na celkovou roční hodnotu ve výši cca 80 PJ. I tyto cíle SEK již jsou podporovány operačními programy a je vhodné podporovat i nadále stejně jako v období 2014+ . SEK předpokládá i zvyšování tepelně-izolační vlastnosti bytových domů a usilovat o snížení spotřeby energie na jejich vytápění až o 30 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005. Tento cíl je v současnosti podporován z dotačních programů státu a z operačních programů v gesci MPO, resp. dalších resortů. Je účelné, aby tato forma podpory pokračovala. Požadavek zajistit po roce 2020 výstavbu všech nových budov jako nízkoenergetických a do roku 2050 zabezpečit rekonstrukci významné části (až 70 %) stávajících budov na nízkoenergetický standard, je součástí bodovacího systému v některých OP. V dalším období 2014+ je vhodné pokračovat obdobným způsobem. Požadavky SEK v oblasti dopravy jsou vhodné pro podporu OP pouze částečně. Cíl zvýšit podíl železniční nákladní přepravy na 40 % a železniční osobní přepravy na 30 % do roku 2030 není, s výjimkou podpory vleček v rámci OP Doprava, vhodný pro podporu. Ostatní cíle, snížit energetickou náročnost silniční nákladní dopravy z cca 2 PJ/mld. tkm na 1,5 PJ/mld. tkm v roce 2030 a 1,3 PJ/mld. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

136


tkm v roce 2050, snížit energetickou náročnost osobní silniční přepravy ze současných 1,5 PJ/mld. oskm na 1,3 PJ/mld. oskm v roce 2030 a 1,18 PJ/mld. oskm v r. 2050 a snížit energetickou náročnost železniční nákladní přepravy ze současných 0,187 PJ/mld. hrtkm na 0,164 PJ/mld. hrtkm v r. 2030 a 0,143 PJ/mld. hrtkm v r. 2050, opět nejsou, kromě výzkumu a vývoje, vhodné pro podporu z operačních programů. IX.7.V Rozvoj síťové infrastruktury SEK věnuje velkou pozornost udržení importní resp. exportní kapacity přenosové soustavy v poměru k maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, resp. 35 %, a současně zajistit vysoké plnění spolehlivostního kritéria N-1 při jejím provozu a zajistit připravenost přenosové soustavy k připojení nových bloků a parků nad 100 MW v termínech dle požadavků investorů. Tyto požadavky SEK jsou naprosto zásadní pro integritu rozvodné sítě a konkurenceschopnost, ale lze je jen obtížně podporovat současnými nástroji dotační politiky. Určitý potenciál nicméně ukazují současné aktivity (například dokument Energy 2020, který má být zveřejněn 17. 11. 2010), kde se má EK přihlásit k nutnosti silných investic do přenosových sítí. Obdobně je tomu s požadavkem, aby ČR zůstala i v budoucnu v oblasti zemního plynu významnou tranzitní zemí, a to nejen ve směru východ/západ, ale nově i sever/jih a požadavkem dosáhnout do roku 2015 kapacity zásobníků plynu na území ČR ve výši 40 % roční spotřeby plynu. IX.7.VI Podpora výzkumu a vývoje Tato problematika je vhodná pro podporu v z jiných operačních programů, zejména z OP Výzkum a vývoj pro inovace a ze 7 rámcového programu (případně jejich nástupců po roce 2013). Současně je možné tuto oblast podpořit také pomocí veřejných intervencí, které budou obdobou stávajících programů na podporu inovací v rámci OPPI. IX.7.VII Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR Potenciální přípěvek operačních programu je možno spatřovat v podpoře rozvoje bioplynových stanic za účelem zvýšení dodávek tepla z bioplynu a zvyšování podílu systémů CZT, využívajících vícepalivových systémů a schopných rychlé změny paliva, na alespoň 30 % pro případ krátkodobého záskoku. I v rámci stávajícího OPPI je možno podporovat výstavbu bioplynových stanic a modernizaci systémů CZT a doporučujeme tyto podpory zachovat i v budoucím období 2014+. IX.7.VIII Problematika nejlepších dostupných technik (BAT) Dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, jsou nejlepší dostupné techniky (BAT – Best Available Techniques) definované jako nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik navržených k předcházení, a pokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich dopadů na životní prostředí, přičemž •

technikami se rozumí jak použitá technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu,

•

dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České republice,


137


nejlepšími se rozumí nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

Dosažení nejlepších dostupných technik při provozu velkých průmyslových a zemědělských zařízení představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů v ochraně životního prostředí jako celku a je nejdůležitější součástí procesu integrované prevence a omezování znečištění (IPPC). Při hodnocení a stanovení nejlepších dostupných technik se vychází především z technické úrovně zařízení, zejména z pohledu dosahované úrovně emisí do ovzduší, vody a půdy, množství produkovaných odpadů, materiálové a energetické náročnosti, nástrojů environmentálního řízení, ekonomických možností provozovatele zařízení při dosažení regionálních standardů životního prostředí. Důležitými podklady, které musí být v rozhodování zohledněny, jsou plány snižování emisí, plány odpadového hospodářství, podmínky provozu vycházející z dokumentace a stanoviska EIA, atd. Získané údaje se následně porovnávají s definovanými nejlepšími dostupnými technikami, začleněnými do evropských referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách (Reference Document on Best Available Techniques – BREF). BREFy neberou v úvahu místní podmínky a nemají povahu závazných předpisů, jsou zpracovávané a vydávané odbornými institucemi Evropské komise se zastoupením všech členských států na základě výměny informací mezi národními technickými pracovními skupinami (TPS) jednotlivých členských zemí. Celá práce je koordinovaná Evropskou kanceláří IPPC (EIPPCB) se sídlem ve španělské Seville. Její hlavní náplní je příprava referenčních dokumentů pro zařízení vyjmenovaná v Příloze I Směrnice EP a Rady 2008/1/ES. Anglické originály a české překlady všech BREFů jsou dostupné na portálu IPPC. IX.7.IX Životní prostředí Požadavek SEK představuje plnit závazné emisní stropy EU pro rok 2010 (SO2 265 tis. tun, NOX 286 tis. tun, VOC 220 tis. tun, CO 595 tis. tun a naplňovat predikované emisní stropy pro rok 2020 (SO2 159 tis. tun, NOX 252 tis. tun), pro rok 2030 (SO2 107 tis. tun, NOX 189 tis. tun) a dále pro rok 2050 (SO2 78 tis. tun, NOx 136 tis. tun). Požadavek je vhodný pro podporu z operačních programů. Tato podpora již probíhá a je vhodné v ní pokračovat i období 2014+. Stejné je to cíli plnit závazné emisní stropy EU, schválené členskými státy pro období po r. 2012 a s realizací výstavby bezemisních (jaderných a obnovitelných) zdrojů, a s cíli aplikovat nízkouhlíkových uhelné technologie, rozvíjet kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a dálkové zásobování teplem, a tím dosáhnout v roce 2050 významného snížení emisí CO2 a ještě výraznějšího snížení emisí SO2, NOX, VOC, CO a dalších znečišťujících látek. Snížení emisí CO2 v roce 2050 proti roku 1990 se předpokládá o více než 50 %, což pro rok 2020 představuje 106 mil. tun, pro rok 2030 ve výši 86 mil. tun a pro rok 2050 ve výši 73 mil. tun. I u dalších požadavků uvedených v tomto odstavci podpora již probíhá a je vhodné v ní pokračovat i období 2014+.: dosáhnout vyššího uplatnění kombinované výroby elektřiny a tepla zejména v malých zdrojích a udržet stávající rozsah dálkového zásobování teplem, dosáhnout postupného zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie v tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů a splnit závazný ukazatel podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie ve výši 13 % v roce 2020 (závazek vyplývající z členství ČR v EU). Referenční scénář aktualizované SEK tento závazek naplňuje. Dosáhnout zvýšení podílu biopaliv v celkové spotřebě benzínu a nafty v dopravě do roku 2020 na úroveň 10 % v souladu se závazkem vyplývajícím z členství ČR v EU.


138


SEK také požaduje dosáhnout významně vyššího využití druhotných zdrojů energie včetně odpadů. V období 2014+ by bylo vhodné pokračovat v podpoře a ještě jí posílit, zejména v oblasti spaloven komunální odpadu (viz dále). IX.7.X Obnovitelné zdroje Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) stanovuje cíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé domácí spotřebě elektřiny ve výši 8 % v roce 2010. Existuje pouze obecný cíl a není stanoven podíl jednotlivých technologií. Odhad vývoje podílu pro jednotlivé technologie je uveden v přílohách 53-56: IX.7.XI Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů Oblast obnovitelných zdrojů energie upravuje řada zákonů, metodik, dotačních titulů a dalších opatření, jejichž souhrn tvoří prostředí pro naplňování cílů SEK a NAP. Jejich přehled a základní zaměření popisuje tabulka v příloze 57. Tabulky v příloze 57 ukazují, jakými konkrétními nástroji a v jakých oblastech se mají naplňovat závazky ČR ve při naplňování záměrů na zvýšení podílu OZE na celkové spotřebě, resp. na celkové úspoře energií, tabulka č. 11 pak legislativní, dotační a další opatření, mající tyto záměry podpořit. Je nutné konstatovat, že některé se jeví pohledem současných zkušeností a trendů v oblasti elektroenergetiky a teplárenství jako realistické: • • • • •

Biomasa v domácnostech a mimo domácnosti Vodní elektrárny Fotovoltaické elektrárny malého výkonu (střešní instalace). Solární kolektory Tepelná čerpadla

U biomasy se uvádí ekonomický potenciál kolem 40 PJ, dostupný kolem 130 PJ, využitelný cca 200 PJ. Plán na dosažení úrovně celkem asi 105 PJ je možný, i když ambiciózní. U vodních elektráren je uvažovaný přírůstek plně realistický. Fotovoltaické systémy jsou v tuto chvíli určitou neznámou, stejně tak jejich další rozvoj ve změněném legislativním prostředí, nicméně prudký rozmach v posledních 2 letech, a zejména v roce 2010 ukazuje, že předpokládané úrovně instalovaných 1 695 MW bude s největší pravděpodobností dosaženo,podle některých údajů dokonce již v nejbližších měsících. Solární tepelné systémy zažívají velký rozvoj (i vlivem dotací), a jsou velmi perspektivní. Nárůst ze současných 273 TJ na 924 TJ v roce 2020 je realistický. Tepelná čerpadla již dnes disponují výkonem přes 1800 TJ, přičemž roční nárůst je kolem 300 TJ; nárůst o cca 3000 TJ za 10 let se proto jeví jako poměrně solidní predikce. Jiné mají, dle našeho názoru, vyšší, než zde uváděný potenciál: • •

využití TKO (tuhého komunálního odpadu) pro teplárenské, ale i elektroenergetické účely (pokud se příslušně změní legislativní prostředí) využití geotermálních systémů (za předpokladu využití potenciálu z větších hloubek,než zatím převážně uvažovaných 500 m, a masivnější finanční podpory průzkumů i realizací v letech 2014+).

Využití TKO se zatím potýká s některými překážkami legislativního charakteru (MŽP), ačkoliv se jedná o zdroj o relativně stabilním výkonu, a to jak tepelném, tak případně i elektroenergetickém. Při vhodnějším přístupu lze očekávat využití potenciálu na podstatně vyšší úrovni. Geotermální systémy považujeme za vysoce vhodný alternativní zdroj energie, a to jak pro teplárenství, tak pro elektroenergetiku, zejména pro její stabilitu a také ryze domácí produkci. Geotermální systémy dobře zapadají do požadavku SEK na vyvážený energetický mix, viz kapitola:


139


Vyvážený mix zdrojů a korelují i se závěry „Pačesovi komise“ viz. kapitola Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie Z nitra Země je v kontinentální zemské kůře uvolňován tepelný tok směrem k povrchu o průměrné 2 hodnotě 57 mW/m . Využití geotermální energie se jeví jako velmi perspektivní možnost získávání energie. V našich podmínkách je však nutné uvažovat mimo tepelných čerpadel pouze se systémem „hot dry rock“ (HDR). V podloží, v českém krystaliniku, existují rezervoáry tepla složené pouze z neprostupné horniny (suchý masiv, zanesené porézní prostředí) o dostatečně vysoké teplotě v závislosti na hloubce. Do vybraného horninového prostředí jsou vytvořeny dva několik kilometrů hluboké vrty, které končí několik set metrů od sebe. Mezi nimi je nutné vytvořit rozrušením horniny propustný kolektor. Voda je zaváděna vsakovacím vrtem a prostupuje vytvořeným systémem puklin, který se chová jako tepelný výměník. K povrchu se voda vrací čerpacím vrtem v podobě horké vody až páry a přináší s sebou energii. Je nutno upozornit, že technologii HDR s hlubokými vrty nelze použít v lázeňských oblastech s termálními prameny z důvodu jejich ochrany. Ale i zde může být teplo obsažené v pramenech využito pro ohřev. Obrázek 34: Příhodné oblasti pro využití geotermální energie v České republice

Zdroj: Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie

Při prognóze možného vývoje výroby elektřiny vstupovalo do výpočtu k roku 2020 postupně 12 geotermálních instalací o celkovém výkonu 80 MWe s ročním využitím 6000 hod. Dlouhodobý výhled k roku 2050 počítá se 140 projekty s instalacemi 5 až 30 MWe. Samotný potenciál pro využití energie mělkého horninového prostředí (tepelná čerpadla) by mohl být hodnocen mimo kategorii „geotermální energie“. Tepelné čerpadlo je obecně vhodnější považovat za energeticky efektivní technologii, nikoli za technologii využívající obnovitelný zdroj energie, resp. s úvahou cca 60% využívání OZE. Do kategorie tepelných čerpadel je zařazeno využívání tepla okolního prostředí (půdy, vody, vzduchu, odpadního tepla) pomocí tepelných čerpadel. Jako obnovitelná energie je chápána pouze ta část vyrobené energie, která odpovídá využité energii okolního prostředí. V ČR se nyní ročně nainstaluje přes 3600 tepelných čerpadel o celkovém tepelném výkonu přibližně 50 MW, tj. asi 15 MW instalovaného elektrického příkonu. Konzervativní odhad dostupného potenciálu v České republice činí 10 TWh elektřiny a 26,9 PJ tepla. V potenciálu pro teplo je započteno využívání tepla okolního prostředí (půdy, vody, vzduchu, odpadního tepla) pomocí tepelných čerpadel ve výši 7,9 PJ (oproti dnešnímu cca 1 PJ). U využití hlubinného geotermálního tepla zůstává otázkou, zda bude pro větší instalace (až 40 MWe) nalezen dostatečný odběr nízkoteplotního tepla (v úvahách nejsou zahrnuty např. aquaparky, obří vytápěné skleníky atd.) [4, 5]. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

140


Investiční náklady technologie HDR o výkonu 5 MWe jsou ve výši 240 mil. Kč/MWe. Uvedené náklady vycházejí z finančních projekcí pro připravovaný projekt geotermální teplárny Litoměřice. Tyto hodnoty jsou odvozeny z cen nabízených vrtacích prací (konfrontovaných s vrty v Německu a Švýcarsku) a z ceny pravděpodobné technologie, čerpacích stanic pro primární okruh, vodního hospodářství a výrazné částky na pojištění. V budoucnosti se počítá s nezanedbatelným snížením investičních nákladů zejména z titulu snížení ceny vrtných prací. Se zvyšující se úrovní geofyzikálních průzkumů bude možné také snížit náklady na pojištění projektů. Nevýhodu v podobě vysokých nákladů na průzkum, zejména u větších hloubek vrtů, by měly eliminovat vhodné dotační tituly. Právě v tomto případě je na místě veřejnou intervencí snižovat tržní riziko soukromých (a koneckonců i veřejných) investorů do tohoto typu zdroje energie. Současně je ovšem nutno zdůraznit, že podporu je třeba směřovat jen do projektů, jejichž pravděpodobnost úspěchu je věrohodně doložena a do nichž významné investice dávají sami investoři, a tím prokazují vůli podílet se na riziku projektu. Veřejné intervence v rámci MPO by proto měly být směřovány do praktické realizace komerčních projektů (soukromých i veřejných investorů), nikoliv do výzkumu, a jen v omezené míře do vývoje, především pravděpodobně v podobě ověřovacích studií/provozů před uvedením např. technologie do praxe. U dalších považujeme očekávání za nadhodnocená, zejména u větrných elektráren. Nárůst instalovaného výkonu je v posledních letech zhruba 50 MW/rok, takže predikci nárůstu o cca 500 MW lze sice předpokládat, nicméně tím se již velmi přiblížíme dostupnému potenciálu, který se odhaduje na úrovni 3000 MW, přičemž ale bude nutné se stále více orientovat na méně výhodné lokality z hlediska potenciálu větrné energie. Navíc existuje určitý odpor veřejnosti k jejich výstavbě,který je umocněn neexistencí územní koncepce výstavby takových zdrojů. U využití OZE v dopravě postrádáme nástup využití vodíku. Pro aktivizaci elektromobility považujeme za nevyhnutelné podpořit (a to i finančně) v letech 2014+ pořizování infrastruktury pro tento obor, protože bez jeho vzniku v poměrně husté síti se praktické a masivnější využívání nejeví jako realistické. Přitom vhodně volený inteligentní systém („dynamická akumulace“) může být účinnou protiváhou k nestabilitě většiny OZE. V případě biosložek v palivech naopak navrhujeme poněkud zdrženlivější očekávání s ohledem na stále ještě probíhající diskuzi (na úrovni Světové banky, OECD i EU) o skutečných přínosech a problémech této technologie. Za perspektivní považujeme i systémy využití LNG (zkapalněného zemního plynu), ovšem zejména za předpokladu, že se podaří vyvinout vhodné dopravní systémy (nádrže na lodích, kontejnery na lodích a železnici), které zaručí geografickou diverzifikaci zdrojů tohoto plynu, a tím se stanou součástí vyšší energetické bezpečnosti ČR. V opačném případě nepovažujeme samotný přechod na zemní plyn (ať už CNG,nebo LNG) za přínos pro energetickou bezpečnost ČR. Výše uvedené postoje pro využití alternativních zdrojů energie v dopravě opíráme o tu skutečnost, že nové technologie by měly z hlediska ČR přinést (kromě environmentálních předností) především zvýšení nezávislosti na dovozech energií, zde tedy především ropy a plynu. V podmínkách ČR se takovou alternativou jeví být v současné době pouze elektřina, nebo vodík, produkovaný buď elektrolytickou cestou, nebo v budoucnu jako vedlejší produkt výroby elektrické energie v jaderných reaktorech připravované (vyvíjené) IV. generace. Vyšší využití plynu (ať už LNG, nebo CNG) by ve světle těchto skutečností mělo být, jak uvádíme, podloženo vyšší teritoriální zabezpečeností dodávek – širším spektrem zdrojů a širším spektrem dopravních systémů pro jeho dovoz do ČR.


141


X Analýza programů VaV v působnosti MPO a programů OPPI X.1 X.1.I

Programy VaV v působnosti MPO Program IMPULS

Součást programů výzkumu a vývoje vypsaných Ministerstvem průmyslu a obchodu 2003-2010 Cílem programu je zvýšení výkonnosti výrobních organizací, podpora malých a středních podniků, zlepšení konkurenceschopnosti produktů a modernizace technologií, vedoucí ke zmenšení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a států EU. V rámci programu jsou podporovány projekty zaměřené na výzkum a vývoj nových materiálů a materiálů dosud neznámých vlastností, nových nebo zlepšených průmyslových výrobků a zařízení, nových nebo zlepšených technologií, systémů a služeb, nových informačních a řídicích produktů a technologií, včetně eventuelního pořízení a ověření vzorků, prototypů, poloprovozních nebo předváděcích zařízení, které budou vykazovat nejvyšší stupeň novosti a využitelnosti v praxi, přinášet zvýšení technicko-ekonomických, provozních a ekologických parametrů, zvýšení užitné hodnoty a vyšší stupeň přidané hodnoty, u nichž lze předpokládat dokončení řešení do tří let od zahájení podpory, a které budou mít předpoklad návratnosti vložených finančních prostředků nejdéle do pěti let po ukončení řešení. Podporu v rámci programu Impuls získalo v letech 2004-2008 celkem 646 projektů v celkové výši téměř 5,5 mld. Kč. Počet projektů i celková výše dotace je poměrně rovnoměrně rozložena mezi jednotlivé roky, s výjimkou roku 2005, kdy byla přidělená dotace nižší. Projekty získalo celkem 381 různých subjektů, což ukazuje, že někteří příjemci byli úspěšní ve více výzvách a získali více projektů. Nejvyšší hodnotou je v tomto případě 10 projektů na jednoho žadatele, jeden žadatel dále získal 9 projektů, 2 žadatelé po osmi projektech a 3 žadatelé po sedmi projektech. Celkem 2 a více projektů získalo celkem 137 žadatelů. Většina projektů byla řešena pouze jedním příjemcem, partnery mělo celkem 272 projektů, tedy zhruba 40 %. Ve většině se jednalo o další podnikatelské subjekty (firmy). Přibližně polovinu partnerů tvoří vysoké školy – celkem se jednalo o 14 vysokých škol / univerzit, což je jistě příznivé číslo. Jen minimálně jsou zastoupeny výzkumné ústavy – partnery byly pouze v 17 případech a partnery bylo celkem 15 výzkumných institucí, přičemž pouze jedna se podílela na více projektech. Důsledky pro veřejné intervence. Podpora průmyslového výzkumu odráží fragmentovanost českého inovačního systému a spoléhání se inovujících subjektů především na své vlastní zdroje a nedůvěru k širší spolupráci. Podpora průmyslovému VaV je jednoznačně třeba, pro budoucnost se však zdá, že je třeba „přísněji“ nastavit pravidla pro iniciaci širší spolupráce mezi různorodými aktéry. Tabulka 35: Přehled projektů programu Impuls Počet projektů 2004 133 2005 106 2006 128 2007 128 2008 151 Celkem 646

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) partnerem 3 385 355 1 304 327 65 2 693 288 704 093 39 2 515 258 919 671 54 2 965 320 1 163 303 47 3 201 061 1 330 916 67 14 760 282 5 422 310 272

Celkový počet partnerů 121 59 78 77 115 450

Z toho VVI 5 4 3 1 4 17

VŠ 54 33 46 48 64 245

Poznámka: Uvedený rok je rojem zahájení projektu. Zdroj: IS VaVaI – CEP


142


Oborově lze největší část projektů zařadit do tradičních odvětví české ekonomiky – strojírenství, hutnictví a elektroniky. Objemově největší podíl na celkové vyplacené dotaci měl ale obor aeronautika, aerodynamika a letadla, s podílem zhruba 13 % na celkové dotaci za roky 2004-2008. Podporu v tomto oboru získalo celkem 22 projektů, dva z nich se však podílí na získané dotaci více než 70 % jde o navazující projekty, jejichž výsledkem byl vývoj nového malého dopravního letadla. V ostatních oborech je podpora rozložena rovnoměrněji mezi větší počet projektů, velikostně však i zde existují mezi projekty rozdíly, především však v relativním vyjádření, jelikož absolutně dosahují projekty menší velikosti. Tabulka 36: Hlavní obor projektů programu Impuls – nejvýznamnější obory Celková dotace projektu (tis. Kč) 2006 2007 2008 Celkem

Celkem v %

Počet projektů

1 898 629

12,9

22

655 674

1 890 864

12,8

79

116 928

278 022

1 562 043

10,6

38

305 556

288 546

218 200

1 316 909

8,9

78

326 863

118 903

235 360

162 450

1 017 740

6,9

20

187 012

165 172

228 445

198 039

927 285

6,3

36

2004

2005

Aeronautika, aerodynamika, letadla

947 922

22 695

142 129

712 561

73 322

Strojní zařízení a nástroje

187 187

333 435

277 552

437 016

Hutnictví, kovové materiály

183 358

724 221

259 514

247 989

256 618

174 164 148 617

Elektronika,optoelektronika, elektrotechnika Pozemní dopravní systémy a zařízení Ostatní strojírenství

Poznámka: Uvedený rok je rokem zahájení projektu. Zdroj: IS VaVaI – CEP

X.1.II

Program TANDEM

Program výzkumu a vývoje TANDEM je zaměřen na podporu programových projektů orientovaného a průmyslového VaV, jehož výsledky budou prostřednictvím dalšího navazujícího průmyslového VaV využity v nových výrobcích, technologiích a službách. Řešení těchto programových projektů musí být realizované účelovými seskupeními (těmi jsou projektové týmy sestavené ze skupin pracovníků průmyslových organizací a pracovníků výzkumných pracovišť – akademických, vysokoškolských, veřejných výzkumných institucí a dalších), přičemž všechny organizace musí mít trvalé sídlo v ČR. Uchazečem musí být vždy subjekt zřízený podle obchodního zákoníku, který bude kofinancovat předkládaný projekt. Každý projekt tohoto programu musí současně zajišťovat transfer výsledků z úrovně základního, orientovaného výzkumu do úrovně průmyslového výzkumu a vývoje. Cílem programu je zlepšení spolupráce průmyslových organizací s výzkumnými pracovišti (akademickými, vysokoškolskými, veřejných výzkumných institucí a dalšími), teoretická a technologická podpora malých a středních podniků, zlepšení konkurenceschopnosti budoucích produktů a technologií a podstatné zlepšení transferu výsledků základního a aplikovaného výzkumu směrem k průmyslovým aplikacím a následně ke zmenšení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a států Evropské unie. V letech 2004-2008 byla v programu Tandem rozdělena celková dotace ve výši 4,3 mld. Kč, a to pro 290 projektů. Projekty tedy byly v průměru větší než tomu bylo u programu Impuls, a to jak podle získané dotace, tak i podle celkových nákladů na projekt. Vzhledem k nastavení podmínek programu, všechny projekty byly realizovány alespoň s jedním partnerem a u celkem 275 byl některý s partnerů i spolupříjemcem projektu. Každý projekt měl v průměru 2 spolupříjemce, zhruba polovina projektů (146) však měla spolupříjemce pouze jednoho, na druhé straně 13 projektů mělo více než 5 spolupříjemců. Mezi spolupříjemci dominují mírně Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

143


výzkumné organizace – vysoké školy a veřejné výzkumné instituce, což je opět ovlivněno velmi pravděpodobně i nastavením podmínek programu, který má za cíl podporovat transfer technologií mezi akademickou a aplikační sférou. Mezi partnery z výzkumných organizací se objevilo celkem 25 výzkumných institutů a 15 vysokých škol / univerzit. Nejčastějším partnerem byly dvě patrně nejvýznamnější technické vysoké školy v ČR – ČVUT v Praze a VUT v Brně. Důsledky pro veřejné intervence. Program Tandem potvrzuje předchozí doporučení, kdy intenzivní spolupráce na projektech průmyslového VaV je dosahováno pouze, pokud programy obsahují jasnou podmínku nutnosti této spolupráce k získání dotace. Lze samozřejmě předpokládat, že část této spolupráce by se odehrávala i tak, bez nastavení podmínek v programu. Na druhé straně pro část příjemců (na straně firem, ale i výzkumných organizací) je podle našich zkušeností tato podmínka „motivací“ pro nalezení nových partnerů. Podpora širší inovační spolupráce by se však neměla omezit pouze na natavení omezení v rámci veřejných programů podpory průmyslového VaV, ale měla by se spíše orientovat na cílené programy podporující spolupráci jak na úrovni výzkum-aplikační sféra, tak mezi MSP a velkými domácími i zahraničními subjekty. Na straně příjemců lze napočítat celkem 163 subjektů (příjemců). Tedy podobně jako u předchozího programu řada příjemců získala podporu pro více než jeden projekt. Například 1 příjemce získal v programu Tandem podporu dokonce pro 16 projektů, 1 příjemce pro 11 projektů, 2 příjemci pro 8 projektů. Celkem více než 2 projekty získalo 58 příjemců a pouze jeden projekt naopak 105 příjemců. Podle vyššího počtu partnerů u jednotlivých podpořených projektů se zdá, že cíl programu Tandem je naplňován a také, že díky tomuto programu je snižována jedna z hlavních bariér rozvoje českého inovačního systému – omezená spolupráce mezi akademickým a aplikačním sektorem. Potvrdily to i početné rozhovory mezi výzkumnými pracovníky vysokých škol a výzkumných institutů. Řada z nich zmínila, že část jejich mimo jednoduché zakázky se odehrává díky těmto programům, v kterých firmy pro získání dotace musí spolupracovat i s akademickými subjekty. Na druhé straně by ale podpora tohoto programu a nastavení jeho podmínek mělo generovat trvalejší a intenzivnější spolupráci mezi těmito dvěma sektory, a to i mimo vyhlašované programy na podporu VaV. To se ale podle získaných informací ze stejných rozhovorů zatím neděje, resp. je to pouze výjimečné. Tabulka 37: Přehled projektů programu Tandem Počet projektů 2004 60 2005 45 2006 104 2007 43 2008 38 Celkem 290

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) partnerem 1 837 489 1 263 896 60 1 179 184 646 211 45 2 361 095 1 320 907 104 1 119 187 629 689 43 765 327 439 873 38 7 262 282 4 300 576 290

Celkový počet partnerů 154 86 167 86 61 554

Z toho VVI 19 9 19 11 9 67

VŠ 68 45 95 39 31 278


Oborově jsou projekty podpořené v rámci programu Tandem rozmanitější než v programu Impuls. Polovina celkové dotace byla rozdělena mezi projekty spadajících do 10 různých oborů, kombinující tradiční i progresivnější průmyslové obory. Největší dotaci získaly projekty zaměřené na energetiku – jadernou i nejadernou, především díky čtyřem velkým projektům v prvním oboru (vázané pouze na


144


jednoho příjemce). Významný byl ale také obor letectví, kde uspěly v několika případech projekty shodných žadatelů s programem Impuls. Mezi obory s vyšší podporou, se zhruba 4% podílem na celkové dotaci, se v programu Tandem dostaly také chemické obory – makromolekulární chemie a anorganická chemie. Oba obory jsou charakteristické velmi silnou pozicí jednoho subjektu, na který je vázaná naprostá většina projektů. Výrazně nižší počet subjektů, které získaly dotaci na své VaV projekty poukazuje na omezený a fragmentovaný inovační potenciál v české ekonomice, který ukázala již socio-ekonomická analýza. Navíc vazba některých projektů v podstatě pouze na jeden subjekt – hlavního příjemce jen dále potvrzuje, že počet subjektů (firem), pro které jsou v české ekonomice klíčovým zdrojem jejich konkurenceschopnosti znalostně založené aktivity a inovace, je velmi omezený. Tabulka 38: Hlavní obor projektů programu Tandem – nejvýznamnější obory Celková dotace projektu (tis. Kč) Počet 2004 2005 2006 2007 2008 Celkem Celkem v % projektů Jaderná energetika

211 684

Aeronautika, aerodynamika, 222 971 letadla Nejaderná energetika, 34 650 spotřeba a užití energie

75 570

123 221

410 475

9,5

4

22 036

80 271

18 413

343 691

8,0

10

158 962

73 980

63 822

10 900

342 314

8,0

18

23 358

296 825

6,9

21

231 843

5,4

20


77 961

54 904

82 844

57 758

Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika

15 949

71 691

112 125

32 078

Ostatní strojírenství

87 836

10 169

31 570

8 471

31 511

169 557

3,9

10

Stavebnictví

51 449

13 658

49 600

8 431

45 271

168 409

3,9

21

Makromolekulární chemie

35 060

48 000

23 186

59 152

165 398

3,8

12

Anorganická chemie

22 750

5 625

49 965

43 067

31 402

152 809

3,6

14

42 405

71 702

22 160

7 396

143 663

3,3

11

Průmyslové procesy a zpracování


X.1.III

Program PROGRES

Program Progres byl vyhlášen na roky 2002-2003 a byl zaměřen na výzkum a vývoj nových výrobků a technologií. Jeho cílem bylo zvýšení výkonnosti průmyslových výrobců a konkurenceschopnosti průmyslových výrobků. V rámci programu byly podporovány projekty zaměřené na výzkum a vývoj průmyslových výrobků a technologií se špičkovými technickoekonomickými parametry, u nichž lze předpokládat realizaci výsledků - tj. v případě výrobku prototyp a v případě nové technologie poloprovozní nebo ověřovací či pilotní zařízení - nejdéle do tří let od zahájení podpory ze státního rozpočtu a které budou mít předpoklad návratnosti vložených finančních prostředků nejdéle do pěti let po ukončení řešení projektu. V programu Progres bylo v letech 2002-2003 podpořeno celkem 169 projektů dotací ve výši 1,4 mld. Kč. Přibližně polovina projektů byla realizována s dalším spolupříjemcem, přičemž v tomto případě mezi partnery dominovaly další podnikatelské subjekty – těch bylo mezi partnery celkem 80 oproti 37 vysokoškolským a 4 výzkumným partnerům. Mezi spolupříjemci jsou 4 výzkumné instituty AV a 11 vysokých škol.


145


Podporu získalo v programu celkem 127 příjemců, pouze 8 příjemců získalo podporu pro 3 a více projektů a dalších 17 příjemců podporu pro dva projekty. Řada příjemců tohoto programu se ale objevuje i v dalších letech například ve výše hodnocených programech Tandem a Impuls. Tabulka 39: Přehled projektů programu Progres Počet projektů 2002 73 2003 96 Celkem 169

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s partnerem náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) 1 390 476 579 270 33 1 950 014 792 364 47 3 340 490 1 371 634 80

Z toho VVI 0 4 4

Celkový počet partnerů 67 58 125

VŠ 21 16 37


Oborově se projekty programu Progres významně neliší od předchozích programů – největší podíl dotace získaly projekty zaměřené na obory elektroniky a elektrotechniky, strojírenství a hutnictví. Jediným odlišným oborem, který se objevil mezi těmi s nejvyšším podílem na získané dotaci, je obor lékařských zařízení a přístrojů, kterému dominují dva výrobci lékařského zařízení a vybavení a lékařských přístrojů. Tabulka 40: Hlavní obor projektů programu Progres – nejvýznamnější obory 2002

2003

Celkem

Celkem v %

Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika

71 890

114620

186 510

13,6

14


49 350

80 898

130 248

9,5

16


59 762

46 756

106 518

7,8

16

Pozemní dopravní systémy a zařízení

11 529

90 866

102 395

7,5

7


35 702

46 019

81 721

6,0

6


24 315

42 874

67 189

4,9

9

Lékařská zařízení, přístroje a vybavení

21 990

39 675

61 665

4,5

8

Celková dotace projektu (tis. Kč)

Počet projektů


X.1.IV

Program POKROK

Program POKROK je souhrnem dílčích podprogramů a významných směrů Národního programu výzkumu (NPV), které patří do gesce MPO. Realizován byl od roku 2003 jako „pokračovatel“ programu Progres v rámci témat NPV „Konkurenceschopnost při udržitelném rozvoji“ a „Energie pro ekonomiku a společnost“. Program je podobně jako ostatní programy VaV v gesci MPO zaměřen na podporu průmyslového výzkumu a vývoje. Programem bylo během dvou let podpořeno celkem 49 projektů, jejichž hlavními příjemci byly podnikatelské subjekty. Několik projektů ale získaly i výzkumné instituty a vysoké školy (celkem 11 projektů). Projekty získaly celkovou dotaci ve výši 600 mil. Kč, což je nejméně z hodnocených programů. Na druhé straně program byl vyhlášen pouze pro projekty zahajované během dvou let.


146


Tabulka 41: Přehled projektů programu Pokrok Počet projektů 2004 29 2005 20 Celkem 49

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s partnerem náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) 712 185 333 767 15 578 593 266 548 12 1 290 778 600 315 27

Z toho VVI 4 3 7

Celkový počet partnerů 20 24 44

VŠ 10 7 17


Společně s dalším spolupříjemcem byla v tomto programu realizována zhruba polovina projektů, a to v průměru s dvěma dalšími partnery. Mezi partnery opět převažovaly podnikatelské subjekty. Vzhledem k tomu, že ale část hlavních příjemců představovaly akademické instituce, nelze tuto hodnotu brát tak negativně. Ve všech těchto projektech totiž příslušné vysoké školy či výzkumné instituce spolupracovaly s dalšími firmami. Celkový počet příjemců činil 40, což znamená, že 9 projektů bylo přiděleno příjemcům, kteří získali i další dotaci. V relativním vyjádření je počet projektů pro již podpořené příjemce obdobný s předchozími programy. Příjemci, kteří získali dotaci pro více projektů, byli 3 – dva s pěti projekty, jeden s dvěma projekty. Oborově je nejvýznamnější podíl dotace vzhledem k nízkém počtu projektů spojen s obory nejúspěšnějších žadatelů – nejúspěšnějším oborem byla v programu Pokrok jaderná energetika s celkovým podílem více než 30 % na přidělené dotaci s jedním dominantním subjektem s celkem 5 projekty. Na dalších místech bylo tradiční strojírenství doplněné chemickým průmyslem a také jedním větším projektem v oblasti bezpečnosti zdraví. Tabulka 42: Hlavní obor projektů programu Pokrok – nejvýznamnější obory Celková dotace projektu (tis. Kč) 2004

2005

Celkem

Celkem v %

Počet projektů

Jaderná energetika

49 225

70 353

119 578

19,9

6

Jaderné odpady, radioaktivní znečištění a kontrola

51 877

6 550

58 427

9,7

3


13 503

36 159

49 662

8,3

3

Průmyslová chemie a chemické inženýrství

22 296

20 880

43 176

7,2

3


17 352

14 561

31 913

5,3

3

Bezpečnost a ochrana zdraví, člověk – stroj

30 054

30 054

5,0

1


X.1.V

Program TRVALÁ PROSPERITA

Program Trvalá prosperita je podobně jako předchozí program tématickým programem (TP1) z Národního programu výzkumu II, který byl schválen usnesením vlády České republiky v březnu 2005. Tématický program TP1 "Trvalá prosperita" Národního programu výzkumu II (TP1 TP NPV II) je tak implementačním nástrojem realizujícím vybranou část Národní politiky výzkumu a vývoje České republiky na období 2004-20008 (NPVaV). Jeho posláním bylo pomoci ČR k ekonomickému rozvoji země a ke zlepšení kvality života jejích obyvatel a minimálně udržení jejího ekonomického postavení ve vybraných sektorech. Cílem je realizovat v letech 2006 až 2011 část vybraných priorit NPVaV. TP1 TP NPV II je vyhlašován na období let 2008 až 2011, poslední výzva byla vyhlášena pro projekty zahajované v roce 2008 s ukončením nejpozději do roku 2011. Detailněji obsahoval program TP celkem 10 cílů: 1. Připravit nové materiály a zajistit nové postupy pro využití obnovitelných a netradičních zdrojů energie, včetně energie vodíku. 2. Zvýšit spolehlivost zařízení pro přenosy elektrické energie. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

147


3. Vypracovat nové postupy pro energetické jaderné technologie. 4. Snížit energetickou náročnost provozu budov. 5. Vytvořit nové nekonvenční struktury a konstrukce strojů. 6. Vytvořit nové materiály s novými užitnými vlastnostmi, včetně nanomateriálů a nových metod diagnostik materiálů. 7. Připravit nové polovodičové součástky pro diagnostiku a řízení. 8. Zvýšit využitelnost systému bezpečnosti dopravy . 9. Zavést nové postupy pro vybraná odvětví chemického a farmaceutického průmyslu. 10. Vyvinout nové materiály, nové přísady do výrobků jiných odvětví, nové polymery a katalyzátory. V programu Trvalá prosperita bylo v letech 2006-2008 podpořeno celkem 139 projektů dotací ve výši 2,1 mld. Kč. Více než polovina projektů spadala do kategorie aplikovaného a 9 projektů dokonce do kategorie základního výzkumu, podíl dotace byl tedy v průměru více než 50 %. Podpor získalo celkem 106 různých příjemců, z nichž 5 byly VVI a 19 vysoké školy / univerzity. Celkem 22 příjemců získalo v tomto programu 2 a více podpořených projektů. Přibližně 60 % projektů bylo realizováno s dalším spolupříjemcem. Mezi partnery patří zhruba ve stejném počtu další podnikatelské subjekty i výzkumné organizace a vysoké školy. Vyšší podíl akademických partnerů lze patrně připsat na vrub i charakteru programu, které nepodporuje čistě průmyslový výzkum, ale jak bylo zmíněno, i výzkum aplikovaná a dokonce i základní. A zde je určitě pozice akademických partnerů silná, což dokládá i jejich vysoké zastoupení mezi přímými příjemci. Mezi spolupříjemci bylo zastoupeno celkem 14 VVI a 15 VŠ. Tabulka 43: Přehled projektů programu Trvalá prosperita Počet projektů 2006 77 2007 36 2008 26 Celkem 139

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) partnerem 2 238 688 1 318 299 38 811 647 412 058 23 874 830 407 166 19 3 925 165 2 137 523 80

Celkový počet partnerů 72 45 30 147

Z toho VVI 12 3 5 20

VŠ 40 15 6 61


Tabulka 44: Hlavní obor projektů programu Trvalá prosperita – nejvýznamnější obory Celková dotace projektu (tis. Kč)

Celkem

Celkem v %

Počet projektů

88132

413 117

19,3

9

49 472

71614

296 036

13,8

20

66 781

79 928

17 074

163 783

7,7

9


73 760

10 369

60 354

144 483

6,8

9

Organická chemie

51 890

64 870

17550

134 310

6,3

10

2006

2007

2008

Jaderná energetika Nejaderná energetika, spotřeba a užití energie Strojní zařízení a nástroje

306 024

18 961

174 950


X.1.VI

Program TIP

Program TIP byl schválený usnesením vlády v srpnu 2007. Program realizuje účelovou podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje z prostředků státního rozpočtu ČR určených na tento účel v rozpočtové kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu. Doba trvání programu je stanovena na roky 2009 až 2017. První výzva programu byla vyhlášena v roce 2008, tedy v vždy v předcházejícím roce zahájení projektů.


148


Účelem programu TIP je poskytovat podporu z veřejných prostředků výzkumným a vývojovým projektům prováděným před vstupem do podmínek soutěže na trhu, zajišťujícím aplikovaný výzkum a experimentální vývoj pro racionální průmyslovou výrobu budoucnosti, za účelem posílení produkce v Česku i EU, k zajištění udržitelného rozvoje ve všech jeho dimenzích, tj. ekonomické, sociální a environmentální, k zajištění plynulé a trvalé tvorby poznatků pro průmyslovou výrobu a k zajištění jejich rychlého a efektivního využívání. Účast, resp. získání podpory, v tomto programu má napomoci výrobním organizacím zaujmout takovou pozici na trhu, která by jim umožnila rychle reagovat na změny a spolupodílet se na nich, či je utvářet, a to především těm výrobním organizacím, které skýtají záruku dlouhodobého udržení se na českém trhu. Významně by měl být podpořen aplikovaný výzkum a experimentální vývoj pro malé a střední podniky. Příjemci podpory na programový projekt VaV mohou být podnikatelské subjekty i výzkumné organizace a vysoké školy. Tyto však jen v případě, když prokazatelně doloží zdroje spolufinancování uznaných nákladů na projekt z vlastních neveřejných prostředků, či jiných neveřejných prostředků. Program má celkem tři tématické cíle:

nové materiály a výrobky

nové progresivní technologie

nové informační a řídící systémy

V současnosti proběhly v program dvě výzvy, jejich výsledky lze nalézt v CEP IS VaVaI. V roce 2008 bylo v první výzvě podpořeno celkem 427 projektů v celkové výši 9,3 mld. Kč, výše dotace dosahovala mírně nad 50 % a činila 5,5 mld. Kč. V roce 2010 bylo ve druhé výzvě podpořeno celkem 103 projektů v celkové výši 3 mld. Kč. Podpora mířila k celkem 357 žadatelům, tj. zhruba třetinu projektů realizují příjemci více než jednoho projektu. Mezi příjemci dominují firmy (podnikatelské subjekty), celkem 18 projektů získaly akademické instituce – 16 vysoké školy a 2 výzkumné instituce. Celkem 3 vysoké školy získaly po dvou projektech, mezi příjemci tak bylo de facto pouze 13 subjektů se statusem VŠ. Ještě více několikanásobných příjemců bylo mezi firmami – 7 příjemců s nejvyšším počtem přidělených projektů (více než 5 na jednoho příjemce) získalo podporu pro celkem 57 projektů, 2-4 podpořené projekty získalo celkem 83 subjektů. Celkem 269 příjemců naopak získalo pouze 1 podpořený projekt. I v současném programu se tak ukazuje, že intenzivně realizuje aktivity VaV v Česku velmi pravděpodobně pouze omezená skupina subjektů. Tabulka 45: Přehled projektů programu TIP

2009 2010

Počet projektů 427 103

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) partnerem 291 9 287 821 5 449 257 76 3 025 707 1 731 292

Celkový počet partnerů 435 120

Z toho VVI VŠ 31 212 6 55


Program TIP není namířen přímo na podporu spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou a transfer technologií, což se patrně projevuje i na nižším počtu projektů realizovaných s dalším partnerem (spolupříjemcem). Těchto projektů bylo mezi podpořenými zhruba 69 % a většina projektů měla pouze jednoho spolupříjemce. Těmi byli zhruba ve shodné výši další podnikatelské subjekty na jedné straně a akademické a výzkumné organizace na straně druhé. Mezi těmito partnery bylo celkem 13 různých VVI a 16 VŠ / univerzit.


149


Tabulka 46: Hlavní obor projektů programu TIP – nejvýznamnější obory (2009-2010) Celková dotace (tis. Kč)

Celková dotace v %

Celkové náklady (tis. Kč)

Celkové náklady v %

Počet projektů


1299355

10,55

681596

9,45

53

Aeronautika, aerodynamika, letadla

1044287

8,48

585757

8,12

13

850073

6,90

487850

6,76

44

846576

6,88

569108

7,89

29


681409

5,53

436610

6,05

27

Jaderná energetika

610440

4,96

320804

4,45

12

Senzory, čidla, měření a regulace

565368

4,59

320003

4,44

30

Pohon, motory a paliva

534783

4,34

302642

4,20

20


507561

4,12

332155

4,60

26

Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika Nejaderná energetika, spotřeba a užití energie


Oborově jsou projekty podpořené programem TIP obdobné předchozím programům MPO – největší podporu získaly projekty v oblasti strojírenství, aeronautiky, elektrotechniky a elektroniky a jaderné i nejaderné energetiky. Nově se s vyšším podílem objevil například obor pohonů, motorů a paliv, kde uspěly některé podniky pro českou ekonomiku významného automobilového průmyslu, a obor senzory, čidla, měření s poměrně vysokým počtem podpořených projektů. Oba obory byly zastoupeny i v předchozích programech, nicméně s nižším podílem na přidělené dotaci. Jejich posílení může být znakem diverzifikace české ekonomiky i diverzifikace znalostních aktivit do více oborů tak, jak naznačují statistická data o aktivitách VaV. X.1.VII Shrnutí Kromě podpory průmyslové výzkumu obsažené v Národní politice výzkumu realizovalo v uplynulých letech MPO vlastní programy podpory průmyslového VaV, a to na základě nové koncepce VaV připravené v roce 2004. V této koncepci byly připraveny 2 hlavní programy podpory VaV prostřednictvím MPO – programy Impuls a Tandem. V roce 2008 (resp. od roku 2009) byly tyto dva programy nahrazeny i v rámci reformy systému podpory aktivit VaVaI v Česku programem TIP. Tyto tři programy představují hlavní objem prostředků rozdělený na podporu průmyslového VaV, a proto se shrnutí bude týkat pouze jich, nikoliv programů realizujících NPV. Prostřednictvím programů Impuls, Tandem a TIP bylo v letech 2004-2010 podpořeno celkem 1 466 projektů s dotací ve výši 15 mld. Kč. Podpořené projekty získalo celkem 664 různých příjemců – tři čtvrtiny projektů byly tedy přiděleny příjemcům s více než jedním projektem (alespoň jeden projekt podpořený v každém roce má dokonce 8 příjemců). Celkem 13 příjemců získalo dokonce dotaci pro 10 a více projektů (maximum je 31 projektů pro jednoho příjemce), 51 příjemců získalo podporu pro 59 projektů, 227 příjemců 2-4 projektů a pouze 373 příjemců získalo podporu pouze 1 projekt. Pokud vyloučíme ze skupiny podpořených subjektů výzkumné organizace – podporu získalo celkem 7 VŠ / univerzit pro 27 projektů a 4 VVI pro celkem 10 projektů – je patrné, že skupina příjemců je relativně malá. Tvoří jí pouze 653 podnikatelských subjektů, což je vzhledem k celkovému počtu firem v Česku málo. Informace z programů podporujících průmyslový VaV tak potvrzují výsledky socio-ekonomické analýzy a existenci jen omezeného a fragmentovaného inovačního prostoru v české ekonomice. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

150


Potvrzují to i hodnoty za celkovou výši dotace, která mířila k příjemcům s dvěma a více projekty – tito příjemci získali dotaci ve výši více než 12 mld. Kč, tedy přibližně 80 % z celkové rozdělené dotace v letech 2004-2010. Příjemci s 3 a více projekty získali celkem zhruba 10 mld. Kč státní podpory, což je více než 60 % celkové dotace. Jedná se přitom pouze o zhruba třetinu všech příjemců. Tabulka 47: Přehled projektů podpořených programy MPO v letech 2004-2010 Počet projektů 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Celkem

193 151 232 171 189 427 103 1 466

Celkové uznané Celková státní Počet projektů s Celkový počet náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč) partnerem partnerů 5 222 844 3 872 472 4 876 353 4 084 507 3 966 388 9 287 821 3 025 707 34 336 092

2 568 223 1 350 304 2 240 578 1 792 992 1 770 789 5 482 709 1 731 292 15 205 595

124 82 149 87 105 291 76 914

275 145 245 163 176 435 120 1 559

Z toho VVI 25 13 24 13 16 31 6 128

VŠ 127 80 142 90 98 212 55 804


Další zajímavou informací je vysoký počet příjemců, kteří byli během pěti let schopni získat podporu pro více projektů. U projektů průmyslového VaV lze předpokládat, že jsou časové náročné a trvají v naprosté většině několik let. Řada subjektů tak realizovala několik souběžných projektů VaV, podpořených navíc veřejnými prostředky. Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici podrobné informace od samotných příjemců, ani například informace o počtech neúspěšných žadatelů, jejich struktuře a důvodech neúspěchu, lze o tom, co tato informace znamená pouze spekulovat. Reálné jsou v podstatě dvě varianty, všechny jsou ale nepříznivé:

Počet subjektů schopných realizovat rozsáhlejší projekty průmyslové VaV je v Česku velmi nízký. Naprostá většina firem se těmto aktivitám nevěnuje a okruh zájemců o veřejnou podporu je proto malý. Úspěšní žadatelé tak dokáží uspět opakovaně, neboť jejich konkurence je velmi omezená. Kromě potvrzení velmi omezeného inovačního potenciálu Česka znamená tato varianta také riziko podpory i méně kvalitních projektů, a to prostě proto, že konkurence je malá, jejich kvalitu j obtížné poměřovat, resp. v malé konkurenci se jeví dostatečná. A navíc prostředky na program již byly alokovány (schváleny).

Dalším důvodem pro vysoký počet vícenásobně podpořených subjektů může být vysoká administrativní náročnost získání podpory z těchto programů a specifické požadavky, které mohou být pro některé potenciální žadatele / příjemce obtížné splnit. Výsledkem je skutečnost, kdy podporu získávají opakovaně ti, kteří se v daných pravidlech „již naučili chodit“, jsou dobře informováni o jednotlivých výzvách, pravidlech i o tom, co je třeba v projektech uvádět za informace. V tomto případě může tedy počet podpořených subjektů sice zkreslovat informaci o velikosti skupiny inovačně orientovaných firem. Na druhé straně jsou ale díky převážně administrativním překážkám možná vyřazeni i potenciálně velmi inovativní projekty a subjekty.

Důsledky pro veřejné intervence. Bez ohledu na detailní analýzu příčin nízkého počtu příjemců je patrné, že programy podpory průmyslového VaV by měly být administrativně co nejjednodušší tak, aby administrativa nepředstavovala bariéru jejich čerpání například na straně velmi inovativních, ale menších, začínajících firem, které nemají potřebné zkušenosti a kapacity na absolvování tohoto procesu. Stejně tak by měla být realizace prakticky jakékoliv podpory VaVaI aktivit spojena s jejich dostatečnou ale také cílenou propagací a přijetím mnohem proaktivnějšího přístupu (tj. nikoliv pouze pasivní vyhlášení a realizace programu, ale aktivní kontakt s potenciálními příjemci prostřednictvím sítě expertů, existujících subjektů inovační infrastruktury a dalších aktérů, kteří mají povědomí o Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

151


potenciálně inovativních a vysoce konkurenceschopných projektech). Jen tak lze zaručit dostatečné povědomí a konkurenci mezi potenciálními příjemci a tedy také podporu projektů s nejvyšším 17 inovačním potenciálem . Výše uvedené tvrzení však platí za předpokladu dostatečné inovační “poptávky“, tj. inovačních aktivit mezi firmami, na jejichž iniciaci by měly mířit další nástroje a programy. Jak ale ukázala jak provedené analýza tak i předchozí rozsáhlá terénní šetření zpracovatele, česká ekonomika se zatím vyznačuje velmi omezenou inovační poptávku, která je významnou bariérou i pro rozsáhlejší transfer technologií mezi výzkumem a aplikační sférou. Programy průmyslového VaV jsou tak pro většinu firem „nedosažitelné“ – pokud inovují, inovace vznikají spíše „nákupem“ exitujících znalostí spíše než vlastními VaVaI aktivitami. Pokud má být podpora průmyslovému VaV skutečně efektivní, musí být proto doplněna o nástroje zaměřené na posílení inovační poptávky, vytvoření mnohem silnější základy firemních subjektů věnujících se vlastním VaVaI aktivitám. Národní politika VaV stanovuje také tématické / oborové priority, na které by měla její podpora směřovat. Až do roku 2008 byly tyto priority definovány prostřednictvím tzv. Dlouhodobých základních směrů výzkumu (DZSV). V roce 2009 byly tyto převzaty jako priority NP VaVaI. Cílem DZSV je definovat priority perspektivních výzkumných směrů z hlediska přínosů, které jsou pro ekonomiku a její konkurenceschopnost a pro udržitelný rozvoj společnosti nejdůležitější. V letech 2004-2009 bylo definováno celkem 8 prioritních směrů podpory VaV, a to i pro podporu průmyslového a aplikovaného výzkumu. Jasně oborovou podporu zahrnuje však pouze prvních sedm priorit: 1. Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje 2. Molekulární biologie a biotechnologie 3. Energetické zdroje 4. Materiálový výzkum 5. Konkurenceschopné strojírenství 6. Informační společnost 7. Bezpečnost a obrana 8. Priority rozvoje české společnosti

18

Oborové priority české politiky VaV jsou definovány poměrně široce, a patrně i proto lze většinu oborů projektů podpořených programy průmyslového VaV MPO přiřadit k těmto prioritám. Největší část spadá do 5. priority – konkurenceschopné strojírenství, která pokrývá interdisciplinární výzkum, zahrnující nejen samotné strojírenství, ale i úzce související obory materiálového výzkumu, energetiky a informačních technologií, kromě toho i technické chemie, silnoproudé elektrotechniky i mikroelektroniky. Do tohoto oboru lze tak zařadit i projekty zaměřené na průmyslové procesy a zpracování a dopravní strojírenství, zde reprezentované oborem, který získal nejvyšší objem dotace – letectví.

17

V tomto případě je důležitý předpoklad kvalitního a objektivního hodnocení, včetně například zapojení i zahraničních expertů.

18 V této oblasti je navrhováno pět prioritních oblastí1: (i) Řízení a správa, (ii) Lidský potenciál ČR, jeho reprodukce a rozvoj, (iii) Konkurenceschopnost české společnosti, (iv) Česká identita a okolní svět, (v) Technologie a metody. Prioritní oblasti obsahují synergie a překrývají se. Oblast (iv) se dominantně týká humanitních věd a úzce souvisí s koncepcí MK. Oblast (v) se týká především společenských věd a má velké synergické efekty s oblastmi (i), (ii), (iii).


152


Tabulka 48: Hlavní obor projektů programů Impuls, Tandem a TIP – nejvýznamnější obory Státní podpora (tis. Kč) Počet 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Celkem % projektů Aeronautika, 660 539 29 806 145 929 337 126 36 650 332 701 585757 2 128 508 14,0 56 aerodynamika, letadla Strojní zařízení a nástroje

75 431 120 869 112 067 185 282 285 605 466 991 681596 1 927 841 12,7

179

42 450 178 189 112 945 111 421 92 974 544 319 569108 1 651 406 10,9

97

105 978 158 965 218 722 142 974 69 126 393 427 487850 1 577 042 10,4

179

131 751 88 880 180 307 109 323 149 936 328 549 436610 1 425 356

9,4

106

55 333 101 820 120 965 66 884 53 641 315 997 332155 1 046 795

6,9

94

Jaderná energetika

292 639

6,7

33

Senzory, čidla, měření a regulace

70 468 31 330 100 782 19 493 35 016 263 091 320003

840 183

5,5

89


136 729 66 180

85 062

81 197 106 729 134 064 222484

832 445

5,5

89

Pozemní dopravní systémy a zařízení

71 145 97 101

82 637

77 207 101 476 159 953 211297

800 816

5,3

52

Pohon, motory a paliva

18 171

7 356

47 544

1 850

717 933

4,7

54

Stavebnictví

87 634 24 908

76 911

32 685 92 343

672 121

4,4

71

Nejaderná energetika, spotřeba a užití energie Elektronika, optoelektronika, elektrotechnika Hutnictví, kovové materiály Průmyslové procesy a zpracování

0

95 385 123 221 17 165 174 334 320804 1 023 548

90 236 250 134 302642 86 925 270715


Obor jaderné i nejaderné energetiky, který patří také mezi významně podpořené, lze jednoznačně spojit s třetí prioritou NP VaV(aI) a lze ho také považovat za strategický obor. Naopak, obor hutnictví a kovových materiálů lze sice ztotožnit se čtvrtou prioritou materiálový výzkum, kde je výzkum v oblasti kovových materiálů také zmíněn. Důraz je ale kladen zejména na výzkum v oblasti nekovových materiálů. Celkově je však priorita opět vymezena tak široce, že zahrnuje výzkum nových materiálů prakticky v jakékoliv oblasti a i projekty zaměřené na hutnictví jsou tak v souladu s hlavními prioritami NP VaV(aI). Podobně lze k prioritám zařadit i další obor s vyšší podporou (4,4 % na celkové dotaci v letech 20042010), a to obor stavebnictví. Větší část projektů v tomto oboru je zaměřena na výzkum nových stavebních materiálů, které lze alespoň částečně přiřadit k prioritě Materiálového výzkumu. Celkově tak lze konstatovat, že hlavní obory projektů průmyslového výzkumu podpořené programy MPO spadají do klíčových oborů české ekonomiky a zároveň naplňují oborové priority NP VaV(aI). X.2 X.2.I

Analýza intervencí OPPI Úvod

Analýza intervencí OPPI představuje pohled na potřeby a poptávku podnikatelů a institucí podporujících podnikání, který je odlišný od analytického pohledu a analýzy potřeb jak byly představeny v předchozích kapitolách. Potřeby firem, skupin/druhů firem nebo odvětví a potřeby české ekonomiky identifikované v analýzách se nemusí shodovat s reálnou poptávkou po podpoře ze strany jednotlivých firem. Ta je totiž dána také tím, jaké druhy podpory se nabízejí a jak jsou – z pohledu firem a dalších subjektů – dosažitelné. Analýza intervencí OPPI je prováděna na úrovni programů podpory, což je nejpodrobnější ucelená informace, kterou je možné o zaměření podpory získat. V některých případech jsou zohledněny také Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

153


podporované aktivity jednotlivých programů podpory, což umožní ještě detailnější pohled na některé typy intervencí, spolu s odpovědí na otázku, zdali jsou v rámci programů podpory upřednostňovány některé aktivity proti jiným. Tato analýza vychází z dat informačního systému ISOP ke 30. 4. 2010, v případě prioritní osy 1 z informací ČMRZB k 1. 4. 2010, a to především z dat o počtu žadatelů, o objemu poskytnuté podpory/dotace a o výsledcích projektů měřených indikátory, ať už závaznými podle OPPI nebo jen sledovanými pro účely monitoringu řídícího orgánu. Jednotlivé výzvy programů podpory byly analyzovány společně, protože smyslem analýzy je zjistit poptávku, charakter žadatelů a výsledky intervencí podle programů podpory, nikoliv analyzovat rozdíly mezi jednotlivými výzvami či hodnotit průběh implementace OP. Informace ze systému ISOP byly převzaty jako takové, jejich logická kontrola či verifikace do systému vložených dat nebyly prováděny. Cílem analýzy je zjistit charakteristiky čerpání programů OPPI, charakter žadatelů o podporu a (potenciálně) dosahované výsledky intervencí na co největším vzorku projektů. Proto analýza nezkoumá jenom projekty již ukončené, nýbrž všechny projekty, které dosáhly stavu „podepsané rozhodnutí“ a vyššího a představují reálně uskutečňované projekty s podepsanými závazky. Přesto, že při ukončení projektů bude pravděpodobně docházet k určitým (v průměru nepříliš velkým) odchylkám od přijatých závazků žadatelů, považujeme za lepší zahrnout do analýzy co nejvíce projektů. X.2.II

Poptávka po podpoře z jednotlivých programů podpory

Analýza intervencí především zjišťuje vztah mezi poptávkou po podpoře a jejím reálným naplňováním skutečně přidělenou podporou – sleduje tedy četnost žadatelů a objem podpory/dotace a úspěšnost žadatelů podle jednotlivých programů OPPI, a to i s ohledem na to, zdali se jednalo o dotace nebo jiné druhy podpory (zejména úvěry). Klíčovým srovnáním je v tomto případě počet a podíl projektů, které získaly rozhodnutí o dotaci ve vztahu k počtu podaných žádostí. Podané žádosti ukazují zájem jednotlivých subjektů – převážně podnikatelských – a představují patrně nejlepší informaci o atraktivitě jednotlivých programů a druhů podpory. Jedná se tedy o nejlepší odhad reálné poptávky žadatelů, a to nejen podle jejich počtu, ale také podle objemu prostředků, které poptávají. Počet žádostí/projektů, které nakonec dostanou podporu, je určován dvěma hlavními faktory:

Kvalitou předložených projektů, na níž se mimo jiné podílí také složitost požadavků žádosti, která je ovlivněna také složitostí intervence samotné;

Objemem dostupných finančních prostředků, a to jak pro jednotlivou výzvu, tak pro příslušný program podpory jako celek.

Důvody, které vedou k tomu, že jednotlivý projekt nakonec podporu nedostane, nejsou pro tuto analýzu podstatné, projekt může být v jednotlivých fázích schvalování a hodnocení vyřazen z různých příčin, ať už formálně technických nebo kvůli nízké věcné kvalitě záměru. Vyšší podíl žádostí, které nejsou předány k dalšímu hodnocení může ukazovat na komplikovanost požadavků programu – a tedy na složitost intervence, ale stejně tak může být příčinou zaměření na novou skupinu žadatelů, která nemá s programem podpory dostatečnou zkušenost. Nicméně úspěšnost projektů při přechodu do fáze „předán k dalšímu hodnocení“ je obecně vysoká, pouze v případě inovačních projektů na ochranu práv průmyslového vlastnictví (patenty) nedosahuje 90%. V klíčových dotačních projektech se zaměřením na modernizaci výroby a inovace – Potenciál, Rozvoj, ICT v podnicích, Inovační projekt a Eko-energie – přesahuje schopnost žadatelů projít formálním posouzením žádosti 95% a často i 98%. To ukazuje na zkušenost žadatelů a na to, že podmínky programů a pomoc ze strany poskytovatele podpory jsou na dobré úrovni. Vlastní selekce nejkvalitnějších projektů tak probíhá v rámci věcného hodnocení projektů. Projekty v těchto


154


programech současně vykazují většinou nižší úspěšnost při získání rozhodnutí o dotaci ve srovnání s programy ostatními. Tabulka 49: Přehled počtu a objemu projektů (Kč) podle programů podpory OPPI

Program 2.2 ITP - ICT v podnicích 2.2 ITS - ICT a strategické služby 2.2 RV - ROZVOJ 3.1 EED - Eko-energie 4.1 IN - Inovace - Inovační projekt 4.1 INP - Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví 4.2 PT - Potenciál 5.1 PP - Prosperita 5.1 SPK - Klastry 5.1 SPK - Technologické platformy 5.2 SS - Školicí střediska 5.3 NM - Nemovitosti 6.1 P - Poradenství 6.2 M - Marketing CELKEM

Podané PŽ Počet 653 279 1071 806 740 226 334 33 28 26 309 336 162 783 5786

Rozhodnuto

Částka Počet 1 512 857 000 443 4 559 925 000 127 7 451 633 000 389 10 599 077 000 334 13 047 561 000 330 54 920 000 145 6 269 008 000 2 864 567 000 1 021 499 000 120 259 000 2 340 652 000 4 296 960 000 50 985 000 469 116 000 54 659 019 000

Podíl "Rozhodnuto" z "Podané PŽ"

Částka Podíl 1 021 269 000 67,8 1 662 966 000 45,5 2 927 415 000 36,3 3 321 886 000 41,4 5 521 997 000 44,6 32 627 000 64,2

171 2 439 939 000 10 939 771 000 19 682 781 000 14 64 777 000 175 1 322 150 000 190 2 475 458 000 135 41 617 000 509 308 097 000 2991 22 762 750 000

51,2 30,3 67,9 53,8 56,6 56,5 83,3 65,0 51,7

Částka 67,5 36,5 39,3 31,3 42,3 59,4 38,9 32,8 66,8 53,9 56,5 57,6 81,6 65,7 41,6

Zdroj: Informační systém ISOP

Naopak malý podíl žádostí vyřazených v průběhu věcného hodnocení je v programech Nemovitosti a Inovační projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví, a jen o málo vyšší – avšak stále podprůměrný – je podíl vyřazených projektů v programech Poradenství a Marketing. Tabulka výše ukazuje množství podaných žádostí podle jednotlivých programů podpory a výši částky, o kterou projekty dohromady žádaly – přehled poptávky – ve srovnání s počtem projektů a částkou, které nakonec podporu z programu obdržely. Programy ČMZRB jsou uvedeny zvlášť. Největší poptávka po podpoře z hlediska objemu finančních prostředků je z programů Inovace – inovační projekt a Eko-energie, jenom tyto dva programy představují přes 40% všech požadovaných prostředků a téměř 40% prostředků všech podpořených projektů, a přibližně ¼ všech podaných a podpořených žádostí. Podle počtu podaných žádostí je převyšuje program Rozvoj, který je nejžádanějším programem vůbec, a podle finančního objemu žádostí se jedná o třetí největší požadavek. Jelikož je program Rozvoj omezen jen na regiony se soustředěnou podporou státu, které nepředstavují ani polovinu území a obyvatel ČR, jedná se v relativním vyjádření o program s největší poptávkou vůbec. To je způsobeno nejen stále přetrvávající potřebou českých firem modernizovat svoji výrobu, ale také tím, že program Rozvoj je nejméně sofistikovaným dotačním programem, proto je množství potenciálních žadatelů v tomto případě velmi vysoké a současně požadavky na výsledek projektu jsou celkem snadno splnitelné. Vysoká poptávka na jedné straně ukazuje vysokou potřebu – alespoň z pohledu jednotlivých firem – na druhou stranu tato potřeba firem neznamená automaticky potřebu společenskou, tedy potřebu veřejných intervencí. Dalšími programy, které jsou vysoce žádané, jsou programy Potenciál (kde při třetinovém počtu žádostí o podporu ve srovnání s programem Rozvoj je jejich objem jen o cca 15% menší) a Nemovitosti, jehož počet podaných žádostí je téměř shodný s programem Potenciál a objem požadovaných prostředků je jen asi o 1/3 menší.


155


Dohromady programy Rozvoj, Nemovitosti, Eko-energie, Inovační projekt a Potenciál představují více než 55% podaných žádostí a více než 45% žádostí podpořených, ve finančním objemu se jedná jak u podaných, tak u podpořených žádostí o přibližně ¾ všech prostředků programů OPPI (s výjimkou programů spravovaných ČMZRB). Objem prostředků je do značné míry dán investičním charakterem projektů, avšak soustředění valné části poptávky do těchto pěti programů ukazuje, že české firmy dávají přednost programům, které dotacemi podporují investice. S výjimkou programů Potenciál a Inovační projekt se jedná o jednoduché investiční projekty, v podstatě modernizačního charakteru. Nezanedbatelné dopady intervencí jsou ovšem také v oblasti životního prostředí, což je součástí strategie OPPI, přestože jejím hlavním cílem je růst konkurenceschopnosti. Programy Poradenství, Technologické platformy a Klastry jsou nejméně poptávanými programy vůbec, dohromady představují méně než 5% všech podaných žádostí v dotačních programech a 5,6% žádostí skutečně podpořených. Vysoká je úspěšnost žadatelů zejména v programu Poradenství, kde uspělo více než 80% žadatelů o podporu, avšak v programu byla vyhlášena výzva jen na individuální projekty MSP. Objem finančních prostředků požadovaných v těchto programech i skutečně poskytnutých žadatelům je významně menší než v jiných programech, což je ovšem do jisté míry dáno tím, že se nemusí vždy jednat o investiční projekty. Programy Klastry a Technologické platformy vyžadují (a podporují) spolupráci podnikatelských subjektů, případně také s výzkumnými institucemi, z počtu podaných žádostí je však zjevné, že o takovou spolupráci není mezi českými subjekty zájem. To sice může být částečně způsobeno nastavením podmínek programu, protože financování provozních nákladů je z programů problematické, přestože nositelé projektů by je patrně uvítali, nicméně hlavním důvodem nezájmu je s největší pravděpodobností omezená schopnost firem nalézt a využívat výhody, které by jim mohly přinášet podobné iniciativy podporující spolupráci. To nutně neznamená, že takové výhody neexistují, jen je české firmy neumí identifikovat a využívat. Velká poptávka, srovnatelná s programy Eko-energie a Inovační projekt, je také v programu Marketing. Tento program je však převážně zaměřen na jednoduché dotování účasti na zahraničních výstavách a na tvorbu propagačních materiálů. Program není zaměřen na cílené pronikání firem na zahraniční trhy podpořené detailní znalostí podmínek na trhu a znalostí cílových skupin potenciálních zákazníků. Přínos programu Marketing k cílenému zvyšování konkurenceschopnosti firem je jen nepřímý. Následující tabulka uvádí informace o poptávce za programy první prioritní osy OPPI, které jsou spravovány ČMZRB. Mezi nejžádanější programy patří program ZÁRUKA, který je podle objemu požadovaných podpor srovnatelný s největšími dotačními programy ostatních prioritních os. Podle počtu žadatelů se jedná o program s největší poptávkou ze všech programů OPPI – více než dva a půl násobně převyšující poptávku programu Rozvoj. Také úspěšnost žadatelů je v tomto programu vysoká, avšak program má vůbec nejvyšší rozdíl mezi poměrem úspěšných žádostí a výší prostředků, který je na ně vázán, ve srovnání s podanými žádostmi a jejich objemem. Tabulka 50: Přehled počtu a objemu projektů (Kč) spravovaných ČMZRB – podané a rozhodnuté Podané PŽ

Program Počet Progres - Úvěry Start - Úvěry Záruka Start - Záruky

382 228 2 712 60

Částka/podpora 3 149 250 000 150 450 000 10 358 100 000 28 050 000

Rozhodnuto Počet 168 98 1 805 45

Částka/podpora 1 267 350 000 63 750 000 3 651 600 000 15 300 000

Podíl "Rozhodnuto" z "Podané PŽ" Podíl 43,98 42,98 66,56 75,00

Částka 40,24 42,37 35,25 54,55

Zdroj: ČMZRB


156


Programy Start a Progres, poskytující úvěry, jsou rovněž poptávány v nemalé míře, avšak méně, než ostatní nástroje. Také úspěšnost žadatelů ve srovnání s mnoha jinými programy je menší. Údaje o projektech prioritní osy 1 potvrzují velice vysoký zájem podnikatelů o tento druh podpory, v souhrnu se jedná o nejvyšší zájem žadatelů vůbec. Tyto programy tedy mohou být přinejmenším podle velikosti poptávky, považovány za nejpotřebnější. Skutečnost, že se jedná o způsoby veřejné intervence tržně konformnější než dotace je dalším argumentem pro zdůraznění významu tohoto druhu nástrojů. Ze srovnání programů OPPI, které podporují investice firem jednoznačně vychází, že nejžádanějšími programy jsou programy dotační, následovány programy záručními. Ve srovnání s těmito programy je zájem o úvěry významně menší, představuje o něco více než 10% žádostí ze všech prioritních os. Tato skutečnost nereflektuje jen potřebu českých firem modernizovat výrobu, i když i tento faktor hraje významnou roli. Důležitější je pravděpodobně skutečnost, že dotační programy jsou pro firmy nejvýhodnější, protože dramaticky snižují náklady na modernizaci – přinejmenším od určité velikosti projektu – a současně nejbezpečnější, protože se jedná o nenávratně poskytované prostředky a pravděpodobnost selhání projektu (za normálních okolností, v době mimo krizi) je tím významně snížena, protože dotace zásadním způsobem omezuje finanční riziko firmy ve srovnání s firmami, které dotace neobdrží. Důsledky pro veřejné intervence. Největší poptávka firem je po projektech investičního charakteru, které jsou v převážné míře zaměřeny na modernizaci zařízení firem – tedy na získání dočasné konkurenční výhody. Přestože české firmy stále potřebují tento druh investic – viz. socio-ekonomická analýza – jeho převaha ve veřejných intervencích je jednou z bariér zájmu firem o složitější a náročnější formy podpory, jejichž cíle jsou dlouhodobější. To lze doložit na nízkém zájmu o programy typu Klastry či Technologické platformy, a to i přesto, že nezájem firem má jistě i další příčiny. Veřejné intervence by měly i nadále podporovat projekty modernizačního charakteru, protože česká ekonomika modernizaci (zařízení, strojů, technologií) stále potřebuje a české firmy mají, zvlášť v současnosti, v tomto ohledu poněkud horší možnosti než firmy zahraniční. Současně je potřeba tento druh intervencí změnit tak, aby současně vedl firmy k expanzi na nové trhy, nebo aby je vedl k tomu, že nejen získají technologii, ale že jim tato technologie umožní vyvinout a vyrábět nový nebo významně inovovaný výrobek a nikoliv replikovat na našem trhu výrobky jinde (nebo dokonce i zde) běžně vyráběné. To znamená, že čistě investiční dotace by neměly přetrvat, ale je nutné je svázat s takovými formami podpory, které pomohou firmě a současně zvýší šanci, že veřejnou podporu dostanou firmy s potenciálem být konkurenceschopné nejméně na středoevropském trhu a současně s vysokým růstovým potenciálem. Ze stávajících programů by jako základ pro nové druhy veřejné intervence mohly sloužit programy Inovační projekt, ICT v podnicích a Potenciál ve spojení s nějakou formou podpory spolupráce firem. X.2.III

Analýza rozložení projektů v programech podpory

Další analýza se zaměřuje na analýzu rozložení podpory v jednotlivých programech v kombinaci s dalšími charakteristikami, jako je např. kraj žadatele, jeho velikost, oborová příslušnost a další. Krajské rozdělení intervencí programů OPPI Počet projektů, které jsou realizovány v jednotlivých krajích se na první pohled významně liší – mezi nejúspěšnější kraje z tohoto pohledu patří Jihomoravský a Moravskoslezský, následovány Zlínským a Středočeským. Tyto kraje jsou na špici i podle objemu dotací, které získaly projekty zde umístěné. Na druhé straně je podle počtu i objemu dotací podpořených projektů kraj Karlovarský a jen o něco lepší se zdá být počet projektů a objem dotací v kraji Libereckém. Srovnání absolutního množství Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

157


podpořených žádostí a objemu prostředků však nebere v úvahu velikost krajů, kde se projekty realizují. Velikost krajů ovlivňuje počet podnikatelských subjektů a na něm závisí i množství podpořených projektů. Proto je v grafu dále uveden přehled počtu podpořených projektů v přepočtu na 1 mil. obyvatel a 19 přehled objemu prostředků podle krajů v přepočtu na 1 obyvatele . Detailní tabulkový přehled je uveden v přílohách 43-46. Z tohoto srovnání vychází jako nejúspěšnější kraj Zlínský, který v počtu i objemu prostředků daleko předstihuje všechny ostatní kraje. Za ním podle počtu projektů na 1 mil. obyvatel se značným odstupem následují kraje, které byly úspěšné i v absolutním měřítku – tedy Jihomoravský a Moravskoslezský, v dalším velice vyrovnaném pořadí pak kraje Olomoucký, Pardubický, Vysočina a kraj Královéhradecký, jejich počet projektů je stále ještě mírně nadprůměrný. Nejhorší výsledek podle relativního počtu projektů má kraj Ústecký se 180 projekty na 1 mil. obyvatel, zatímco kraj Karlovarský je na tom podobně jako zbývající kraje.

Graf 79: Rozložení programů OPPI dle krajů – počet projektů na 1 mil. obyvatel Eko-energie - Dotace

Zlínský

Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby

Vysočina Ústecký

ICT v podnicích

Středočeský

Inovace - Inovační projekt

Plzeňský Pardubický

Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry

Olomoucký

Marketing

Moravskoslezský

Nemovitosti

Liberecký

Poradenství Potenciál

Královéhradecký

Prosperita (neveřejná podpora)

Karlovarský

Prosperita (veřejná podpora)

Jihomoravský

ROZVOJ

Jihočeský

Školicí střediska

0,0

100,0

200,0

300,0

400,0

500,0

600,0

700,0

Technologické platformy

Zdroj: monitorovací systém ISOP

Podle objemu prostředků na obyvatele kraje je opět nejúspěšnější kraj Zlínský, s velkým odstupem následovaný krajem Královéhradeckým, Jihomoravským, Moravskoslezským, Středočeským a Pardubickým. Zlínský kraj byl vysoce úspěšný v programech ICT v podnicích, Inovační projekt, Nemovitosti, Prosperita a Školící střediska. Ve srovnání s rozložením projektů v krajích v přepočtu na 1 mil. obyvatel není ve skupině nadprůměrně úspěšných krajů Olomoucký a Vysočina, což je způsobeno například jejich horší úspěšností v programech jako je ICT a strategické služby, Inovační projekt a Potenciál. V těchto krajích, přes jejich relativní úspěšnost podle počtu podpořených projektů – která ukazuje na dostatečnou poptávku i v těchto hospodářsky poněkud problematických krajích – je podle charakteru podpořených projektů menší potenciál pro projekty, které mají inovační charakter.

19

Srovnání ukázalo, že přepočet podle počtu obyvatel a podle počtu podnikatelských subjektů (těch, které zaměstnávají 1 a více zaměstnanců) je v podstatě stejný, resp. liší se jen nepatrně. Proto je zde využíván přepočet podle počtu obyvatel, který je obecně běžnější v podobných srovnáních.


158


Graf 80: Rozložení programů OPPI podle krajů – poskytnutá dotace (Kč) na 1 obyvatele Rozložení programů OPPI podle krajů - poskytnutá dotace na 1 obyvatele Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby

Zlínský Vysočina Ústecký

ICT v podnicích

Středočeský

Inovace - Inovační projekt

Plzeňský

Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry

Pardubický Olomoucký

Marketing

Moravskoslezský

Nemovitosti

Liberecký

Poradenství

Královéhradecký

Potenciál

Karlovarský

Prosperita (neveřejná podpora)

Jihomoravský

Prosperita (veřejná podpora)

Jihočeský

ROZVOJ

0,0

1000,0

2000,0

3000,0

4000,0

5000,0


Mezi nejméně úspěšné kraje podle objemu dotací na 1 obyvatel patří kraj Karlovarský, který se podle relativního počtu projektů řadí mezi kraje průměrně úspěšné, a kraj Ústecký. Oba kraje daleko zaostávají za ostatními kraji i za průměrem České republiky. Oba kraje jsou i výrazně méně úspěšné podle počtu podpořených projektů v programech ICT a strategické služby, Marketing a Potenciál, Ústecký kraj pak ještě v programech ICT v podnicích, Inovační projekt a Školící střediska. Tyto skutečnosti, spolu s tím, že se jedná o zaostávající kraje s hospodářskými problémy, ukazuje na to, že rozvojový podnikatelský potenciál v těchto krajích je mimořádně nízký, a rovněž inovační potenciál je problematický. Tyto kraje nepochybně budou vyžadovat zvláštní podporu a specifický přístup i v dalším programovacím období. Důsledky pro veřejné intervence. Regionální rozdíly podle jednotlivých druhů programů OPPI jsou značné, což podporuje tvrzení socioekonomické analýzy o velké odlišnosti specifických faktorů konkurenceschopnosti regionálních ekonomik, přestože obecnější faktory jsou pro celou ČR v zásadě velice podobné. Rozdíl mezi vyspělými a zaostávajícími kraji i z pohledu druhu projektů/žadatelů ukazuje na rozdílný potenciál, který musí být zohledněn také v zaměření a charakteru nabízené podpory z veřejných zdrojů. Z tohoto důvodu by veřejné intervence měly být v rámci národních obecných (sektorových a plošně platných) programů regionálně specifické. To znamená, že by měly být zaměřeny na konkrétní podmínky a faktory daného regionu, a to v době realizace podpory, neboť některé podmínky se v čase proměňují. Zohlednění regionálních podmínek může být např. v tom, že budou navrženy regionální alokace podle druhů podpory, nebo rozdílné druhy podporovaných aktivit v rámci apod. Každá regionální specifikace prováděná shora je velice obtížná – ne-li nemožná – a musí být realizována v těsné spolupráci s regionálními hráči. Slabost např. inovačních institucí ve většině regionů ČR je ovšem překážkou pro takové kroky. Obecně institucionální obtíže spojené s regionální specifikací, resp. se zajištěním určitého vlivu regionálních hráčů na zaměření veřejných intervencí, lze pokládat za značné. Současně je nutné zachovat i v případně regionálně specifických formách veřejných intervencí silnou centrální kontrolu nad zaměřením a prováděním intervencí, aby tyto směřovaly k naplnění národních potřeb a cílů a aby se udržely jednotné podmínky a rovné šance pro všechny žadatele, nejen formálně-technické, ale také do určité míry věcné.


159


Rozdělení programů OPPI podle velikosti příjemce Programy OPPI jsou v mnoha případech omezeny na určitý druh, velikost či odvětví příjemce podpory. Rozložení podpořených projektů podle těchto kategorií je touto skutečností ovlivněno. Nicméně malé a střední podniky mají přístup do všech programů, a nemalé množství programů, a to právě těch nejvýznamnějších z pohledu konkurenceschopnosti ekonomiky – např. ICT a strategické služby, Inovační projekt nebo Potenciál – je přístupných i podnikům velkým. Podle počtu podpořených žádostí převažuje podpora malých podniků, ovšem podpora středních podniků příliš nezaostává. To lze vysvětlit tím, že počet malých podniků je v ekonomice větší, ale zkušenost, význam a potenciál středních podniků je v ekonomice patrně významnější. To je potvrzeno i tím, že střední podniky převažují v náročnějších projektech, či projektech více zaměřených na růst konkurenceschopnosti a podporu inovací – tedy v projektech kvalitnějších z pohledu potřeb ekonomiky – v programech ICT v podnicích, Inovační projekt a Potenciál. Významný je také počet velkých podniků v programech Inovační projekt a Potenciál, a přestože nedosahuje počtu malých a středních podniků, lze předpokládat, že jejich dopad bude větší, protože se v průměru jedná o větší projekty. Tabulka 51: Počet podpořených projektů podle programů a podle velikosti a druhu příjemce Podnik

Program Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita (neveřejná podpora) Prosperita (veřejná podpora) Rozvoj Školicí střediska Technologické platformy Celkový součet

v.v.i.

Město, obec

Celkový součet

Malý 82

Střední 58

58

12

70

23 76 140 108

37 33 303 140

60 127 443 330

90 19 309 91 88 63

33

4 288 83 13 1535

199 70 47 75 1 3 104 60 1 1176

Velký 76

Vysoká škola

216

18 82 11

11

29 32 1

34 2 273

12

1

11

1

145 19 508 190 135 170 3 7 392 177 16 3008


Významná je velká převaha podpořených projektů malých podniků v programech ICT a strategické služby, Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví, Marketing a Poradenství. Jedná se o programy, které nejsou čistě jen dotacemi na investice, a podle mnohých informací z firemní sféry je právě toto druh programů, které by mohly přinášet významné posílení konkurenceschopnosti podniků – avšak jejich žádanost ve srovnání s čistě investičními programy je zatím malá. Jejich větší význam v malých podnicích naznačuje vyšší flexibilitu tohoto druhu firem v tom smyslu, že si více uvědomují potřebu takového druhu podpory, který napomáhá změně chování firmy na trhu, nejenom snižování nákladů firmy za pomoci dotací.


160


Podobně převažují malé firmy v programu Rozvoj, který je jednoduchým programem modernizací za pomoci dotací. I zde mají malé podniky pravděpodobně větší potřebu podpory, ovšem ve srovnání se shora uvedenými programy se jedná o potřebu podpory soustředěnou spíše na dohánění konkurence pomocí nákupu strojů a zařízení, než na podporu, která by směřovala k tomu, že firmy budou získávat na trhu vedoucí postavení pomocí inovací a nových přístupů k výrobě, či vývojem a prodejem nových výrobků. Jiné než podnikatelské subjekty jsou v programech OPPI výjimečné. V programu na ochranu práv průmyslového vlastnictví se účastnilo 11 vysokých škol a 11 veřejných výzkumných institucí, a v programu Prosperita jedna vysoká škola a jedno město. Podle objemu prostředků podpořených projektů rovněž dominují malé podniky, ovšem objem prostředků poskytnutý středním podnikům je jen o necelých 15% menší. Převaha středních podniků podle objemu podpory se projevuje ve stejných programech jako v případě počtu podpořených projektů, tedy ICT v podnicích, Inovační projekt a Potenciál – tedy v takových programech, které jsou významně inovačně zaměřeny. Tabulka 52: Objem prostředků (Kč) podpořených projektů podle programů a podle velikosti a druhu příjemce Program

Malý podnik

Střední podnik 268 408 000

Eko-energie - Dotace 627 487 000 Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů 833 445 000 342 347 000 Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie 207 984 000 181 504 000 ICT a strategické služby 742 750 000 367 450 000 ICT v podnicích 265 197 000 762 816 000 Inovace - Inovační projekt 1 190 198 000 2 576 993 000 Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví 22 666 000 5 049 000 Klastry 698 960 000 Marketing 175 237 000 132 655 000 Nemovitosti 862 539 000 1 049 787 000 Poradenství 26 472 000 15 145 000 Potenciál 785 663 000 1 075 914 000 Prosperita (neveřejná podpora) 40 860 000 Prosperita (veřejná podpora) 315 676 000 159 467 000 Rozvoj 2 006 553 000 927 052 000 Školicí střediska 675 488 000 339 905 000 Technologické platformy 61 104 000 5 000 000 Celkový součet 9 497 419 000 8 250 352 000

Velký podnik 795 509 000

Celkový součet* 1 691 404 000 1 175 792 000

559 424 000 1 799 580 000

563 865 000 572 874 000

320 794 000 7 869 000 4 619 915 000

389 488 000 1 669 624 000 1 028 013 000 5 566 771 000 32 627 000 698 960 000 307 892 000 2 476 191 000 41 617 000 2 434 451 000 464 628 000 475 143 000 2 933 605 000 1 336 187 000 73 973 000 22 796 366 000

*Poznámka: Příjemci – města, vysoké školy a veřejné výzkumné instituce – nejsou uváděni, pro jejich zanedbatelný počet Zdroj: Informační systém ISOP

Malé podniky dominují podle objemu poskytnuté podpory v programech Eko-energie, a to mnohem výrazněji, než jen podle počtu projektů – znamená to, že malé podniky podávají v tomto programu nejen více projektů než podniky střední či velké, ale také že jejich projekty jsou v průměru větší než projekty středních podniků a téměř dosahují průměrné velikosti projektů podniků velkých. Malé podniky dále získávají významně větší podporu v programech Technologických platforem, klastrů a Poradenství, tedy v programech, které nemají charakter čistě investičních dotací, což se


161


shoduje i převahou podle počtu podpořených žádostí. A samozřejmě malé podniky dominují i programu Rozvoj. Důsledky pro veřejné intervence. Přestože malé podniky z pohledu objemu prostředků a množství podpořených projektů dominují, v investičních programech klíčových pro konkurenceschopnost firem a české ekonomiky hrají nejvýznamnější roli podniky střední a současně i velké podniky mají v těchto programech velký význam. Podpora středních i velkých podniků by proto měla přetrvat, protože je možné, že v souhrnu představují potenciál růstu významnější, než soubor malých podniků. Současně jiné průzkumy zpracovatele – terénní šetření inovací a konkurenceschopnosti v podnikové sféře – ukazují, že české střední a velké firmy, a to zejména ty, které jsou ve vlastnictví českých subjektů, mají obdobné růstové potíže, jako firmy malé. Podpora velkých firem – ano či ne? A proč?- Závěry ze socio-ekonomické analýzy. Podpora velkých firem z veřejných programů je obecně realizovaná spíše v menší míře a často pouze v některých specifických oblastech, jako je například podpora VaV. EU dává jednoznačně přednost podpoře MSP, podpora velkých firem je ovšem za určitých okolností možná. Zdůvodnění podpory zaměřené na MSP se opírá nejčastěji o tvrzení, že MSP spoluvytvářejí zdravé podnikatelské prostředí a zvyšují dynamiku trhu, svou schopností absorbovat část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků při strukturálních změnách a globalizačních trendech přispívají ke stabilizaci ekonomického systému společnosti a zároveň jsou zdrojem významného počtu pracovních míst. To ale samozřejmě platí pouze zčásti, i velké firmy jsou pro ekonomiku důležité a jak ukazuje tabulka 47, jsou také zdrojem významného počtu pracovních míst. Tabulka 53: Růst počtu pracovníků podle kategorií velikosti podniků

Malé 0-49 zaměstnanců Střední 50-249 zaměstnanců Velké nad 250 zaměstnanců Celkem

2004

2005

2006

2007

2008

521,7 993,0 1 604,3 3 119,0

516,7 1 009,2 1 608,7 3 134,6

505,9 1 022,3 1 629,8 3 158,0

521,7 1 056,3 1 670,2 3 248,2

528,8 1 067,0 1 689,1 3 284,9

Index 2007/2004 101,4 107,5 105,4 105,3

Zdroj: ČSÚ

Na druhé straně malé a střední podniky fungují vždy v symbióze s velkými společnostmi – a také díky zakázkám velkých společností velmi často prosperují. V ČR, jak ukázala mimo jiné i socio-ekonomická analýza, je ale zatím sektor velkých domácích podniků poměrně slabý: (i) velké firmy jsou ve srovnání s mezinárodními konkurenty stále relativně malé, (ii) naprostá většina velkých firem patří mezi „tradiční“ firmy, které stále trpí následky předchozího období, (iii) většina z velkých českých domácích firem je podkapitalizovaná a (iv) také zaostává i jejich technologické vybavení. Velké české firmy díky své nedostatečné síle ve srovnání se zahraničními společnostmi, či často jen pobočkami zahraničních firem v ČR, potenciálně přinášejí pro malé a střední domácí podniky méně impulsů pro rozvoj. Malé a střední české firmy by podnikatelské příležitosti samozřejmě měly hledat i na zahraničních trzích, jak ale ukázala jak naše analýza, tak rozsáhlá terénní šetření, české MSP toho nejsou velmi často schopny. Posilování sektoru MSP je tak podle nás nutně spojeno i s růstem a rozvojem firem velkých. Ty však zatím výrazného růstu nedosahují, a to do značné míry ze stejných důvodů jako firmy malé – nedostatečně rozvinuté netechnické kompetence a spoléhání se především na vlastní zdroje znalostí, případně na existující know-how. Podpora velkých firem tak ale v zásadě nevyžaduje specifické nástroje, bariéry jsou do značné míry obdobné s těmi u MSP. Jde tedy pouze o to tuto podporu, alespoň v části intervencí, zpřístupnit i velkým firmám.


162


Vzhledem ke shora uvedeným důvodům, i proto, že české domácí podniky jsou v evropském kontextu spíše menší (i když spadají do kategorie podniků nad 250 zaměstnanců), je pro Českou republiku důležitá podpora jejich růstu a konkurenceschopnosti v evropském a globálním měřítku. Omezení podpory jen na malé, nebo malé a střední podniky by mohlo mít negativní dopady na konkurenceschopnost České republiky jako celku. Na druhou stranu zde platí, že podpora velkých podniků musí být velice cílená a musí sloužit právě k jejich růstu a pronikání na nové trhy a k zásadnímu zlepšování jejich postavení v mezinárodním měřítku. A naopak nesmí sloužit k prodlužování života podniků, které nejsou perspektivní a hrozí jejich zánik. Z toho důvodu musí být podpora velkých podniků značně selektivní. Zjednodušeně řešeno, podporu z veřejných zdrojů by měly dostat jen takové podniky, které jsou schopny nabídnout jako protihodnotu významný růst spojený s tvorbou pracovních míst, s expanzí a s kvalitativní proměnou produkce. Současně je nezbytné, aby podpora velkých podniků měla motivační charakter – aby jim tedy umožňovala realizovat takové aktivity, jichž by bez podpory nebyly schopny, nebo které jsou pro ně nové. Na druhou stranu mezi malými a středními podniky je nepochybně velké množství takových, jejichž růstový potenciál – a možnost proniknutí mezi podniky velké – jsou nezanedbatelné. Navíc podle poptávky po podpoře, i podle našich terénních šetření, jsou malé podniky flexibilnější a více ochotné riskovat. Je proto zřejmé, že podpora malých (a středních) podniků musí nadále představovat nejvýznamnější část veřejných intervencí – je ovšem žádoucí svázat podporu investiční s jinými, měkkými intervencemi, a to zvláště v případě středních podniků, které o ni, zdá se, jeví menší zájem. K tomu je důležité nabídnout v rámci měkkých intervencí vysokou kvalitu. Projekty podle oboru žadatele a programu podpory Programy podpory jsou obecně zaměřeny na velice široké oborové spektrum potenciálních žadatelů, i když v některých případech jsou určité výzvy omezeny na určité obory. Přes šíři záběru ukazují dále uváděné tabulky, že z 53 oborů podle klasifikace NACE 2, které byly celkově podpořeny, jsou projekty koncentrovány do významně menšího množství oborů. Podle počtu podpořených projektů je 64% projektů koncentrováno do 9 odvětví, podle množství poskytnutých finančních prostředků 48% finančních prostředků koncentrováno do pouhých 5 odvětví. Vzhledem k zaměření programů OPPI na růst konkurenceschopnosti a rozvoj podniků a s ohledem na charakter a specializaci české ekonomiky je určitá koncentrace logická, protože jen některá odvětví mají jednak dostatečnou velikost, takže mohou generovat více příjemců, ale také dostatečný růstový potenciál, takže příjemci z těchto oborů mohou být úspěšní ve získávání podpory. Nejvyšší koncentrace projektů jak z pohledu odvětvového, tak podle programu je v oborech „Činnosti informačních technologií“ a „Výroba a rozvod elektřiny, tepla, …“ (logicky, vzhledem k zaměření programů ICT a strategické služby a Eko-energie), a dále v oborech „Výroba kovových konstrukcí…“, „Výroba strojů a zařízení j.n.“, „Výroba pryžových a plastových výrobků“ a „Výroba elektrických zařízení. Oborová specializace tak do jisté míry a nepřímo ukazuje i na potenciál oborů v České z hlediska jejich snah o další růst. Z pohledu výše vynaložené podpory vynikají rovněž shora uvedené programy, které jsou uvedeny v následující tabulce. Úplný přehled výše poskytnuté podpory podle NACE 2 a podle programu podpory je uveden v příloze na závěr této zprávy.


163


119 12 7 27 8 3 7 5 10 20 10 1 7

24 15 110 14 1 15 27 35 78 2 2 16

4 40 23

50 26

9 5 52 8 3 3 6 21 30

21

74 13 4 15 25 22 65 7 3

5

2 1 7 12 5 16 1

13

14

12

3

58 1 10 22 22 43 86

4

4 14 1 3 12 3 4 5 17

Potenciál

Poradenství

Nemovitosti

7 22 3 4 39

Školicí Střediska Celkový součet

28

12 21 2 6 3

Rozvoj

15 2 7

Marketing

ICT v podniku

1 104

Inovace

Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy Činnosti v oblasti informačních technologií Specializované stavební činnosti Tisk a rozmnožování nahraných nosičů Velkoobchod, kromě motorových vozidel Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu Výroba elektrických zařízení Výroba chemických látek a chemických přípravků Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení Výroba nábytku Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba strojů a zařízení j. n. Výstavba budov Výzkum a vývoj Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku

ICT a strateg. služby

NACE 2 název

Eko-energie

Tabulka 54: Počet projektů podle oboru NACE 2 a podle vybraných programů OPPI

24 3

9 37 12 177 12 33 2 73 64

16 14

4 130 10 183 5 115

3 1

16 14

17 134 16 4 11 19 21 10 10 38 43 36

1

20

21 2 2 6 4 6 27 11 2

512 63 30 100 127 199 395 46 47

4

91 3 Celkový součet všech podpořených NACE 346 127 443 475 508 190 135 170 392 177 008 *Poznámka: Programy Prosperita a Spolupráce nejsou uváděny pro celkově malý počet projektů Zdroj: Informační systém ISOP


164


Činnosti v oblasti informačních 1320529 54721 12668 5048 11949 56726 technologií Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného 2009495 1505 1125 34176 vzduchu Výroba elektrických 56843 50165 388986 23673 86691 973 222755 123048 28308 zařízení Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě 77825 254268 1007302 49997 680824 5331 251367 990208 188218 strojů a zařízení Výroba pryžových a plastových 78734 80022 664697 12065 286365 2889 125026 299325 64803 výrobků Výroba strojů a 164448 167791 909912 44180 491300 1775 631136 300263 265889 zařízení j. n. Celkový součet všech podpořených 3256684 1669624 1028013 5599398 307892 2476191 41617 2434451 2933605 1336187 NACE** *Poznámka: Programy Prosperita a Spolupráce nejsou uváděny pro celkově malý počet projektů

Celkový součet

Školicí Střediska

Rozvoj

Potenciál

Poradenství

Nemovi tosti

Marketing

Inovace

ICT v podniku

ICT a strateg. služby

NACE 2 název

Eko-energie

Tabulka 55: Přehled poskytnuté podpory podle odvětví NACE 2 a vybraných programů OPPI (tis. Kč)

1574229

2046301

1056405

3608820

1699890 3117391

22796366

** Poznámka: Celkový součet nepředstavuje součet řádků této tabulky, ale součet všech podpořených NACE. V tabulce jsou uvedeny jen vybrané NACE, významné pro hodnocení. Zdroj: Informační systém ISOP

Partnerství v projektech OPPI Některé programy OPPI jsou nastaveny tak, že spolupráci či partnerství mezi několika subjekty vyžadují a toto partnerství je podmínkou přístupu do programu. V některých programech je však partnerství nepovinné, nicméně podle charakteru intervence/programu se jedná o žádoucí jev. Těmito programy jsou především ICT a strategické služby, a to především v případě projektů na podporu tvorby nových informačních systémů nebo ICT řešení, a dále program Inovační projekt. V těchto programech jsou častá partnerství s veřejnými nebo soukromými vysokými školami, ale i se soukromými podnikatelskými subjekty. Nejčastější jsou partnerství dvou nebo tří subjektů, partnerství více než 3 subjektů jsou výjimečná. V programech převažují partnerství soukromých podniků s partnery z veřejné sféry, i když v programu inovace jsou důležití i partneři ze sféry podnikové. Tento přehled ukazuje na důležitost partnerství mezi – převážně veřejnými – organizacemi výzkumu a vývoje, či lépe řečeno na důležitost veřejných VaV institucí pro rozvoj soukromých podniků v oblastech, které jsou náročné na znalosti, a současně mají přímý dopad do konkurenceschopnosti podniku. Přehled dále potvrzuje velký význam partnerství pro malé podniky, které mají menší zdroje pro realizaci vlastního výzkumu či vývoje a jimž partnerství s VaV zařízeními výrazně rozšiřuje inovační možnosti.


165


Tabulka 56: Přehled Partnerů podle velikosti podniku a sektoru partnera v programech OPPI Program

Počet partnerů celkem

ICT a strategické služby Inovace Prosperita Spolupráce Celkový součet

Počet partnerů ze soukromé sféry

75 191 10 35 311

2 67 2 71

Počet partnerů z veřejné sféry 74 172 9 35 290

Malé podniky ICT a strategické služby Inovace Prosperita Spolupráce Celkový součet

68 104 7 91 270

6 27

62 77 7 91 237

33 Střední podniky

ICT a strategické služby Inovace Prosperita Spolupráce Celkový součet

24 178 10 5 217

46

24 132 10 5 171

22

18 69

22

12 99

46

Velké podniky ICT a strategické služby Inovace Prosperita Spolupráce Celkový součet

18 91 12 121


Počet partnerů v projektu a počet vytvořených pracovních míst stejně jako vytvořená přidaná hodnota ukazují, že partnerské projekty jsou významné, a může to i znamenat, že partnerství přináší vyšší užitek v počtu vytvořených pracovních míst a v přidané hodnotě, zvláště pokud se jedná o menší počet partnerů – jednoho až dva v projektu – přičemž partnerství dvou partnerů se zdá být nejproduktivnější. Tabulka 57: Přehled Vytvořených pracovních míst a přidané hodnoty podle počtu partnerů v projektu v programech OPPI

Program ICT a strategické služby Inovace Prosperita Spolupráce Celkový součet

1 130 31 0 0 161

ICT a strategické služby -269836 Inovace 117870 Celkový součet -151966 Zdroj: Informační systém ISOP

Počet partnerů v projektu 2 3 4 5 6 7 Celkový součet Počet vytvořených pracovních míst podle počtu partnerů v projektu 34 7 0 171 171 2 14 2 4 2 226 0 4 0 4 0 0 3 0 0 3 205 13 17 2 4 2 404

147402 558342 705744

Nově přidaná hodnota podle počtu partnerů v projektu 85220 -47092 23551 18050 2471 38128 23551 18050 2471

-909 -909

-37214 672283 635069

Z partnerských projektů jsou nejproduktivnější programy ICT a strategické služby a Inovace, zatímco programy Spolupráce a Prosperita nepřinášejí větší počet pracovních míst.


166


Soustředění partnerských projektů do inovačně zaměřených programů ukazuje na důležitost spolupráce mezi firmami či mezi firmami a výzkumnými organizacemi (jako jsou i vysoké školy) pro rozvoj inovací. Zároveň ukazuje na to, že partnerství se snáze vytváří v případě konkrétních jednotlivých projektů, kdy se navíc může jednat o dočasné vztahy, než v případě obecněji zaměřených partnerství podporujících programů, které předpokládají kontinuální a dlouhodobou spolupráci. To naznamená, že v případě programů Inovační projekt či tvorba nových IS/ICT řešení spolu partneři nespolupracují dlouhodobě, spíše to ukazuje na to, že taková dlouhodobá spolupráce se pravděpodobně vyvíjí jako sled stálých kontaktů a ad hoc navazování smluvních vztahů ke konkrétním řešením. X.2.IV

Analýza výsledků podle programů podpory

Analýzu výsledků programů podpory je provedena jako ilustrace vývoje intervencí ve věcné rovině, plnohodnotná analýza výsledků (effectiveness – míra dosažení výsledků ve vztahu k indikátorům a cílům) a účinnosti (efficiency – nákladnost/jednotkové ceny dosažených výsledků) jednotlivých programů podpory k určitému datu, by byla obtížná. Přestože existují rozsáhlá a podrobná data sledující indikátory programu po jednotlivých projektech, analýzu je možno udělat jen na omezeném souboru indikátorů, a to především proto, že o jednotlivých indikátorech/programech podpory jsou k dispozici různé druhy informací: –

např. pro jeden indikátor je uváděna výchozí hodnota a dosažená hodnota pro daný projekt (je tedy možno zjistit kam projekt dospěl v okamžiku měření indikátoru), avšak není uváděna hodnota cílová (není tedy známo kam až by projekt – za peníze, které jsou známy jako celek – dospět měl),

–

nebo je uváděna jen hodnota výchozí a hodnota dosažená bude k dispozici v budoucnu, apod.

Možnost vzájemného srovnání je ze shora uvedených důvodů poněkud omezená. Navíc jsou indikátory koncipovány tak, že pro každý program je – z důvodu odlišného charakteru programu – poněkud jiná sada indikátorů a je jen velmi málo indikátorů, které by byly shodné pro všechny programy. A i když tomu tak v některých případech je, není jisté, zdali je srovnání smysluplné, právě kvůli věcné odlišnosti programů. K tomu přistupuje další skutečnost, totiž že v mnoha případech jsou hodnoty uváděny jen pro některé projekty, zatímco pro jiné nikoliv, v závislosti na stavu realizace projektu. Jakékoliv srovnání je pak ovšem neúplné a ukazovalo by mnohem horší obraz stavu programu a dosažených výsledků, než je tomu ve skutečnosti. Přesto je možné v některých dílčích případech odpovědět na otázku, zdali realizované intervence směřují k dosažení cílů, které byly deklarovány, i když se bude jednat o výběrový pohled. Přestože smyslem intervencí OPPI v mnoha případech není vytváření pracovních míst, je tento indikátor významný proto, že ukazuje nepřímo na význam intervencí v české ekonomice. Pracovní místa jsou vytvářena především v programech, které jsou mezi žadateli nejžádanější, tedy v investičních/dotačních programech, jako jsou Rozvoj, Inovační projekt, Nemovitosti apod. Pracovní místa jsou v těchto programech vytvářena přesto, že charakter podpory – modernizace výroby či zavádění inovací – by mohl naznačovat, že v podnicích budou místa spíše ubývat v důsledku zvýšení efektivity výroby. Nárůst počtu pracovních míst je tak způsoben pravděpodobně růstem výroby a růstem podniku; z toho lze odvodit, že intervence mají v průměru pozitivní dopady, přestože indikátor nárůstu počtu pracovních míst je jen nepřímý.


167


Tabulka 58: Přehled Vytvořených pracovních míst v programech OPPI

Program

Vytvořená pracovní místa celkem (hrubá, FTE)

Vytvořená pracovní místa ženy (hrubá, FTE)

Vytvořená pracovní místa ve VaV (hrubá, FTE)

Vytvořená pracovní místa ve VaV - ženy (hrubá, FTE)

767,76 223,84 1084,34 14,2 355,46

251,6 51,33 318,28 2 70,93

67 57,93 70 0 63,32

13 12,18 25 0 12,92

0

0

0

0

0 4 0 3 10,08 204,43 0 0 2667

0 4 0 1 4 80,3 0 0 783

0* 0 0 2 1 14 0 0 275

0 0 0 0 0 3 0 0 66

ICT v podnicích ICT a strategické služby Rozvoj Eko-energie Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Potenciál Prosperita Klastry Technologické platformy Školicí střediska Nemovitosti Poradenství Marketing Celkem

*Pozn. V případě programu potenciál je používán indikátor „Kapacita centra - specializovaná pracovní místa dosažená hodnota“ a jeho hodnota je v současnosti 298. Zdroj: Informační systém ISOP

Tabulka 59b: Přehled výsledků ve vybraných programech OPPI

Program ICT a strat. služby Inovace Nemovitosti Celkový součet

Vytvořená pracovní místa celkem (hrubá, FTE) 224 355 204 784

Nárůst přidané hodnoty

Nárůst tržeb (tis. Kč)

6 161 1 375 996

7 663 965

1 382 157

Podlahová plocha rekonstruovaná

Velikost zóny – nárůst plochy

129 002

13 079

7 663 965


Úspěšně postupuje program Eko-energie, jehož cílové hodnoty pro úspory energie činí 1 941 647 GJ a nárůst instalovaných výkonů z obnovitelných zdrojů je pro elektřinu 65 431 kW a pro teplo 36 978kW. Úspěšný je rovněž program na ochranu práv průmyslového vlastnictví, jelikož cílové hodnoty projektů počítají s 256 přihláškami vynálezů či práv průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že do ukončení programu zbývá ještě několik let, lze předpokládat, že cílové hodnoty 350 přihlášek bude dosaženo. Naopak podle cílových hodnot projektů se zdá, že programy Prosperita a Klastry zatím mají s přiblížením k závazkům z programových dokumentů určité problémy. To však nutně nemusí znamenat, že se programy nedaří, protože programové indikátory, které se zatím sledují (a které převažují také v programových dokumentech) měří počty klastrů či m2 ploch zařízení na podporu inovací, jako jsou VTP, CTT či podnikatelské inkubátory, ale zatím neposkytují informace o jejich skutečném využití, které je teprve měřítkem úspěšnosti intervencí. Nicméně nízké cílové hodnoty dosud podpořených projektů podporují tvrzení o nízkém zájmu firem o tyto druhy podpory, které je uváděno výše v části věnované poptávce po intervencích.


168


Důsledky pro veřejné intervence. Z předběžných údajů výsledků za jednotlivé projekty lze důsledky pro veřejné intervence odvozovat obtížně. Ve spojení s dalšími informacemi z jiných kapitol, např. charakter a využití inovační infrastruktury však lze usuzovat na to, že potenciál složitějších intervencí není dostatečně využit. To může být i tím, že v ČR nejsou s tímto druhem veřejných intervencí dostatečné zkušenosti a není ani mnoho subjektů, které by takovou formu podpory uměly poskytovat v požadované kvalitě. Požadavek na rozšíření takových intervencí, které podporují spolupráci podnikatelů, transfer technologií, nové netechnické dovednosti apod. je zřejmý z předchozích analýz a podobné závěry naznačuje i analýza intervencí OPPI v předchozích částech. Příprava veřejných intervencí se proto musí zaměřit na zlepšování kvality, nabídky a obsahu tohoto druhu intervencí. Z hodnocení indikátorů vyplývá, že jednotlivé programy jsou rozdílně úspěšné podle krajů nebo podle velikosti podniků/příjemců, kteří obdrželi podporu. Vytvořená pracovní místa se koncentrují do několika programů, jak bylo uvedeno výše ICT, Inovace, Nemovitosti, Rozvoj), a v těchto programech do několika krajů. Např. v ICT v podnicích, což je program s druhým největším počtem vytvořených pracovních míst jsou to kraje Jihomoravský, Moravskoslezský a Pardubický. Nicméně v souhrnné velikosti projektů podle poskytnuté dotace v přepočtu na jednoho obyvatele jsou v programu ICT velmi úspěšné také kraje Zlínský (vůbec největší objem poskytnutých prostředků na obyvatele ze všech krajů, ale jen cca 1/3 vytvořených pracovních míst ve srovnání s kraji Pardubickým a Jihomoravským), Vysočina a Královéhradecký, které mají objem poskytnuté dotace vyšší než Jihomoravský a dokonce mnohem vyšší než Moravskoslezský kraj s úspěchy v tvorbě pracovních míst. Tabulka 60: Vytvořená pracovní místa podle programů a krajů ICT a ICT Školicí strategic v podNemoProspeSpolustředisk Celkový služby nicích Inovace vitosti rita Rozvoj práce a součet Jihočeský 0 26 20 5 0 0 31 0 0 82 Jihomoravský 0 17 148 49 11 0 161 0 0 386 Karlovarský 0 5 15 0 0 111 0 131 Královéhradecký 0 29 15 12 0 0 0 56 Liberecký 0 3 6 0 3 0 0 0 12 Moravskoslezský 0 40 245 50 142 0 273 0 0 749 Olomoucký 0 20 8 46 0 173 0 0 247 Pardubický 0 63 142 131 2 32 0 369 Plzeňský 10 5 30 4 0 8 0 0 57 Středočeský 0 5 6 27 11 4 10 3 3 69 Ústecký 1 0 22 0 15 102 0 0 140 Vysočina 1 0 56 3 9 56 0 0 125 Zlínský 2 11 56 28 12 0 127 0 7 243 Celkový součet 14 224 768 355 204 4 1084 3 10 2667 Zdroj: Informační systém ISOP Ekoenergie

Podobně v programu Rozvoj, který má přece jen rovnoměrnější rozložení vytvořených pracovních míst podle krajů – přinejmenším částečně proto, že vytváření pracovních míst je jedním z jeho hlavních cílů – existují velké rozdíly v účinnosti a efektivitě podpory, srovnáme-li vytvořená pracovní místa a objem poskytnutých dotací. Kraje s druhou a třetí nejvyšší poskytnutou dotací – tj. Karlovarský a Ústecký – nevytvářejí proporcionálně ani zdaleka tolik pracovních míst jako kraj Moravskoslezský, který vede v poskytnutých dotacích i v pracovních místech. Podobně kraj Vysočina nedosahuje v tvorbě pracovních míst ani zdaleka takové úspěšnosti vzhledem k vynaloženým prostředkům, jako kraj Moravskoslezský.


169


Shora uvedené informace mohou vypadat varovně, ale bez podrobné analýzy příčin těchto rozdílů by bylo nesprávné dělat závěry o účinnosti či neefektivnosti poskytovaných prostředků. Příčiny totiž mohou tkvět v charakteru projektů, ve specifické místní/regionální situaci, kdy ani při vynaložení velkého množství finančních prostředků není snadné nová pracovní místa vytvořit, apod. Uvedené rozdíly proto spíše poukazují na potřebu provést další šetření a hlubší hodnocení účinnosti a efektivity jednotlivých projektů se zaměřením na hledání konkrétních příčin. Usuzovat z uvedených údajů na neefektivitu intervencí by bylo nevhodné a neuvážené bez podrobnějších analýz, které by takový předpoklad mohly potvrdit či vyvrátit. Tabulka 61: Vytvořená přidaná hodnota podle programů a krajů ICT a strategické služby Jihočeský -2806 Jihomoravský -429446 Karlovarský 101 Královéhradecký 41025 Liberecký 4224 Moravskoslezský 166603 Olomoucký 2727 Pardubický 123369 Plzeňský 415 Středočeský 18516 Ústecký -Vysočina -Zlínský 81433 Celkový součet 6161 Zdroj: Informační systém ISOP

ICT v podnicích

Inovace

175473 164295 51381 150409 171494 -560511 -17947 47394 36077 -17826 152666 196984 401462 951351

Marketing

-5447 86566 8406 201 13429 300907 278581 293231 215167 88834 107124 -66050 55046 1375996

Rozvoj

784160 1950480 334092 604698 275393 751865 269297 520253 369323 922057 190426 563025 1132644 8667713

Celkový součet

136823 227673 131111 --1123778 240864 229069 14583 27496 551465 116461 269971 3069294

1088203 1999568 525091 796333 464540 1782642 773522 1213316 635565 1039077 1001681 810420 1940556 14070515

Značná nerovnoměrnost mezi kraji panuje i v případě vytvořené přidané hodnoty podle programů OPPI. V některých případech je dokonce udávaná nově vytvořená přidaná hodnota záporná. V případě tohoto indikátoru je patrně ještě více než v případě vytvořených pracovních míst viditelný vliv vnějších podmínek, v nichž se podpořené firmy nacházejí, což se projevuje na přidané hodnotě. Lze spekulovat, nikoliv však doložit, že se zde projevuje vliv krize a úbytek zakázek, což má samozřejmě vliv také na vytvořenou přidanou hodnotu. Podobně jako v případě pracovních míst ani zde není možno bez hlubší analýzy na úrovni projektů a bez poznání konkrétních podmínek jednotlivých programů a podpořených firem posuzovat uvedené rozdíly či skutečnost záporné přidané hodnoty jako negativní či jako neúspěšnou intervenci. Tabulka 62: Vytvořená pracovní místa podle programů a velikosti podniků Průměrný počet pracovních míst vytvořených v jednom projektu Malý podnik

Eko-energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace Nemovitosti Prosperita Rozvoj Celkový součet

Střední pod.

Celkový počet pracovních míst vytvořených v programu

Velký pod.

Malý podnik

Střední pod.

Velký pod.

0,074

0,019

0,000

12

2

--

0,974 0,643 0,510

2,121 2,238 0,561

4,444 0,000 1,927

74 90 101

70 678 97

80 -158

0,396

0,957

3,517

36

67

102

1,000

0,000

0,000

4

0

0

2,458

3,615

0,000

708

376

--

0,674

1,097

1,256

1034

1290

343



170


Z pohledu vytvořených pracovních míst jednoznačně vedou střední podniky, následovány malými podniky. V přepočtu na jeden projekt jsou velké podniky ještě o něco úspěšnější, než podniky střední, a skoro dvakrát tak úspěšnější než podniky malé. To není překvapivé, spíše může být zarážející malé množství vytvořených pracovních míst na jeden projekt, které ve většině případů nedosahuje ani jedno nové pracovní místo na projekt. To koresponduje s předpokladem, který je uveden výše, totiž že dopady většiny intervencí OPPI na zaměstnanost jsou zanedbatelné, přinejmenším částečně i proto, že vytváření pracovních míst není primárním cílem podpory v programech OPPI, tím je zvýšení konkurenceschopnosti podpořených podniků. Přesto značné rozdíly mezi MSP a velkými podniky ve vytvořených pracovních místech v programech Inovace a Nemovitosti ukazují, že z hlediska přínosu projektů pro zaměstnanost – která je s největší pravděpodobností dána růstem produkce podniku – je nejefektivnější podpora velkých firem, zatímco podpora malých firem, zvláště v programu Nemovitosti, se ukazuje přinášet jen malé efekty. Velké rozdíly jsou také při srovnání programů podle vytvořených pracovních míst a nově vytvořené přidané hodnoty. V tomto ohledu, na rozdíl od prostých pracovních míst, je nejúčinnější podpora středních podniků, ale malé podniky v průměru příliš nezaostávají, a v programu rozvoj střední podniky přesahují. Podle množství nově vytvořené přidané hodnoty na jedno nově vytvořené pracovní místo se tedy ukazuje nejvýhodnější podporovat střední a malé podniky, na rozdíl od podniků velkých, které sice vytvářejí pracovní místa, ale jejich přídavek k růstu konkurenceschopnosti (růst jejich vlastní konkurenceschopnosti v důsledku podpory) se zdá být výrazně menší, než v případě středních a malých podniků. Tabulka 63: Přidaná hodnota a přidaná hodnota na jedno pracovní místo v programech OPPI Přírůstek přidané hodnoty v podnicích Malý podnik

Střední pod.

Velký pod.

Celkový součet

Přírůstek přidané hodnoty na jedno pracovní místo Malý Střední Celkový Velký pod. podnik pod. součet

ICT a strategické služby

52048

274064

-319951

6161

703

3915

-3999

28

ICT v podnicích

96978

854373

0

951351

1078

1260

0

1239

196567

560481

618948

1375996

1946

5778

3917

3876

Rozvoj 2276926 Celkový součet 5787968 Zdroj: Informační systém ISOP

792368 7983550

0 298997

3069294 14070515

3216 5598

2107 6189

0 872

2831 5276

Inovace

Důsledky pro veřejné intervence Shora uvedené údaje naznačují, že podpora malých a středních podniků, přes malou tvorbu nových pracovních míst, může mít lepší efekt pro růst konkurenceschopnosti. Údaje se zdají potvrzovat zjištění některých průzkumů, že malé a střední podniky jsou flexibilnější a mají větší potenciál pro zvyšování produktivity, než podniky velké. Veřejné intervence po roce 2013 by proto měly rozhodně podporovat malé a střední podniky s cílem dále posilovat konkurenceschopnost. Velké podniky však mají jednak větší význam pro tvorbu pracovních míst, jednak v případě úspěchu mohou mít také význam pro růst konkurenceschopnosti. V případě velkých podniků by ještě více než v případě podniků malých a středních měla být podpora vysoce selektivní a individuálně šitá na míru úspěšným žadatelům – resp. úspěšní žadatelé by měli být jen takoví, v jejichž případě přinese podpora skutečně významný růst a expanzi na nové trhy. X.3

Identifikace synergií a překryvů mezi resortními programy podpory VaV MPO a programy financovanými ze Strukturálních fondů EU v rámci OPPI

MPO realizuje svými resortními programy účelovou podporu průmyslového výzkumu a vývoje z prostředků státního rozpočtu určených na tento účel v rozpočtové kapitole. V současnosti je tato


171


podpora realizována prostřednictvím resortního programu výzkumu a vývoje "TIP", který navazuje (a nahrazuje) předchozí dva programy „Impuls“ a „Tandem“. Cílem tohoto dokumentu je zhodnotit nakolik existují vztahy mezi programy průmyslového výzkumu a vývoje financované ze státního rozpočtu a programy financovanými ze SF EU v rámci OPPI. X.3.I

Charakter podpory resortních programů VaV

Resortní programy MPO zajišťují podporu průmyslovému výzkumu podle existujících legislativních předpisů pro poskytování podpory programovým projektům výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Prostředky jsou poskytovány jako účelová podpora VaV. Účelová podpora může být podle Zákona poskytnuta výhradně na programové projekty VaV, které budou vybrány na základě veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji provedené podle Zákona. Výši podpory navrhuje uchazeč podle Rámce v Žádosti o podporu stanovením podílu z celkových uznaných nákladů na řešení programového projektu. Náklady na pořízení dlouhodobého hmotného majetku nemohou být uznanými náklady na řešení projektu. Náklady na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku celkem mohou v projektu činit maximálně 20 % z celkových uznaných nákladů. Dlouhodobý nehmotný majetek musí být v žádosti podrobně specifikován a jeho nezbytnost pro řešení projektu musí být náležitě zdůvodněna. Příjemcem podpory, resp. dotace ze státního rozpočtu České republiky, na programový projekt výzkumu a vývoje podle Zákona mohou být: •

podnikatelské subjekty — právnické i fyzické osoby, které vedou účetnictví podle platného zákona o účetnictví a jsou zapsané v obchodním rejstříku — z oblasti průmyslové výroby, včetně malých a středních podniků, které řeší projekt samostatně, nebo ve spolupráci se spolupříjemci a prokážou schopnost projekt kofinancovat z vlastních nebo jiných neveřejných prostředků,

•

výzkumné organizace (výzkumné ústavy, veřejné výzkumné instituce) a školy mohou obdržet podporu jako příjemci v tomto programu pouze v případě, když prokazatelně doloží zdroje spolufinancování uznaných nákladů na projekt z vlastních neveřejných prostředků, či jiných neveřejných prostředků.

Oba typy subjektů mohou být zároveň spolupříjemci projektů bez omezení. V rámci tří hodnocených resortních programů VaV byl specifickým program Tandem. Cílem tohoto programu bylo zlepšení spolupráce průmyslových organizací s výzkumnými pracovišti (akademickými, vysokoškolskými, veřejných výzkumných institucí a dalšími), teoretická a technologická podpora malých a středních podniků, zlepšení konkurenceschopnosti budoucích produktů a technologií a podstatné zlepšení transferu výsledků základního a aplikovaného výzkumu směrem k průmyslovým aplikacím a následně ke zmenšení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a států Evropské unie. Program tedy podporoval výlučně projekty realizované účelovými seskupeními – těmi jsou projektové týmy sestavené ze skupin pracovníků průmyslových organizací a pracovníků výzkumných pracovišť – akademických, vysokoškolských, veřejných výzkumných institucí a dalších. X.3.II

Charakter podpory programů OP PI podporujících aktivity VaVaI

Operační program Podnikání a inovace je základním programovým dokumentem resortu průmyslu a obchodu pro čerpání finančních prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) v letech 2007 — 2013. Globálním cílem OPPI je zvýšit do konce tohoto programovacího období konkurenceschopnost české ekonomiky a přiblížit inovační výkonnost sektoru průmyslu a služeb v ČR úrovni předních průmyslových zemí Evropy. OPPI je tedy zaměřen na zvýšení konkurenceschopnosti sektoru průmyslu a podnikání, udržení přitažlivosti České republiky a jejích regionů a měst pro investory, na podporu inovací, urychlené zavádění výsledků výzkumu a vývoje do výrobní sféry, a to zejména


172


stimulací poptávky po výsledcích výzkumu a vývoje, na komercializaci výsledků výzkumu a vývoje, na podporu podnikatelského ducha a růst hospodářství založeného na znalostech pomocí kapacit pro zavádění nových technologií a inovovaných výrobků, včetně nových informačních a komunikačních technologií. OPPI je implementován prostřednictvím celkem 15 programů, z nichž pouze některé jsou samozřejmě relevantní pro podporu aktivit průmyslového výzkumu a vývoje. K těmto programům, které budou hodnoceny v této části dokumentu, patří programy Inovace – Inovační projekt, Inovace – Patent, Spolupráce – Technologické platformy a Potenciál. Inovace – inovační projekt: Cílem programu je zvýšení inovačního potenciálu podnikatelského sektoru prostřednictvím dotací na realizaci inovačních projektů podniků (zejména MSP). Inovační projekt ve smyslu tohoto programu je projekt zaměřený na některou z následujících aktivit: a) Zvýšení technických a užitných hodnot výrobků, technologií a služeb (inovace produktu). b) Zvýšení efektivnosti procesů výroby a poskytování služeb (inovace procesu). c) Zavedení nových metod organizace firemních procesů a spolupráce s firmami a veřejnými institucemi (organizační inovace). d) Zavedení nových prodejních kanálů (marketingová inovace). Příjemce dotace: Malý, střední a velký podnik Inovace – patent: Cílem programu je zvýšení inovačního potenciálu podnikatelského sektoru prostřednictvím dotací na projekty veřejných výzkumných institucí, vysokých škol, fyzických osob a MSP směřující k ochraně práv průmyslového vlastnictví. Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví ve smyslu tohoto programu je projekt zaměřený na aktivity směřující k ochraně práv průmyslového vlastnictví na vynálezy (ve formě patentů) a technická řešení ve formě užitných vzorů v zahraničí a v ČR, a dále na zahraniční průmyslové vzory nebo na zahraniční ochranné známky. Zájemci budou moci v rámci programu získat podporu na výdaje za patentové zástupce, správní poplatky a překlady. Příjemce dotace: Malý, střední a velký podnik a vysoká škola, výzkumná organizace a fyzická osoba. Program Potenciál pomáhá podnikatelským subjektům zavádět a rozšiřovat kapacity potřebné pro realizaci výzkumných, vývojových a inovačních aktivit, jejichž výsledky jsou následně využity ve výrobě. Podporu je možné získat na investice do vybudování nebo rozšíření vývojového centra (oddělení) zaměřeného na výzkum a vývoj výrobku nebo technologií včetně vývoje specifického softwaru nutného pro inovaci výroby. Centrum by milo přispívat k zavádění technologicky nových nebo inovovaných produktu, produkčních řad, výrobních procesu a technologií. Pro získání podpory musí existovat reálný předpoklad, že výsledky práce centra budou skutečně použity ve výrobě. SPOLUPRÁCE — Technologické platformy naplňuje cíl podpořit vznik a rozvoj kooperačních odvětvových seskupení — technologických platforem na národní úrovni jako nástroje rozvoje konkurenceschopnosti ekonomiky a ekonomického růstu. Program podporuje vznik a rozvoj národních technologických platforem za účelem propojení veřejného a soukromého sektoru v oblasti VaV v technologických oblastech významných pro podnikatelskou sféru, vytvoření strategických dokumentů a jejich implementace, zapojování českých výzkumných institucí a podniků do evropských technologických platforem a iniciace výzkumných a vývojových projektů v komerční i veřejné sféře. V rámci oblasti podpory „Platformy spolupráce“ byl 1. 9. 2009 zahájen pilotní projekt v rámci alokace tzv. inovativních akcí. Cílem projektu je využít model britského programu „Knowledge Transfer Partnership“ (KTP) a napomoci užší spolupráci českých univerzit a VaV pracovišť s podnikateli, zejména inovativně zaměřenými MSP. Program KTP podporuje společné projekty podnikatelů a univerzit, při kterých dochází k přímé aplikaci výzkumných poznatků v podniku, které mají strategický


173


význam pro jeho další rozvoj, za účasti jednoho či více kvalifikovaných odborníků a za odborného dohledu univerzitního pracoviště. Projekt je realizován ve spolupráci s odborníky z University of Salford z Velké Británie. V roce 2010 má dojít k výběru omezeného počtu konkrétních partnerství mezi podniky a univerzitami, které budou dle předem nastavených podmínek podpořeny jako pilotní projekty a které budou sloužit pro ověření možnosti spuštění programu KTP v České republice v současném, popřípadě v příštím programovacím období. X.3.III

Programy nově vzniklé Technologické agentury

Aplikovaný a průmyslový výzkum a vývoj nepodporují pouze programy MPO, ale od roku 2009 se na tuto oblast zaměřuje především Technologická agentura České republiky, která navíc bude své postavení ve financování aplikovaného výzkumu postupně posilovat. Je tedy třeba zvažovat i její programy podpory VaV, které se v budoucnu stanou hlavními programy podpory aplikovanému výzkumu – podle v současnosti schválené reformy systému VaV nebude MPO nadále poskytovatelem 20 podpory VaV, bude mít pouze koncepční funkci . Technologická agentura ČR byla založená zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, který nabyl účinnosti dne 1. července 2009 a dle tohoto zákona zabezpečuje: •

přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací včetně programů pro potřeby státní správy, veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu projektů a zadávání veřejných zakázek,

•

hodnocení a výběr návrhů programových projektů,

•

poskytování účelové podpory na řešení programových projektů na základě smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory,

•

kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání účelové podpory,

•

hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů programových projektů a kontrolu jimi dosažených výsledků,

•

zpracování návrhu výdajů Technologické agentury ČR a zpráv o její činnosti,

•

poradenství řešitelům projektů a uživatelům výsledků aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, zejména v oblasti právní, finanční a ochrany duševního vlastnictví,

•

podporu komunikace mezi výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem a podílové financování programových projektů,

•

jedná s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem,

•

spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami.

V současnosti byl TAČR vyhlášen Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ALFA. Příjemci podpory na projekt podle zákona a Rámce mohou být podniky – právnické i fyzické osoby a výzkumné organizace – právnické osoby, které splňují definici výzkumné organizace podle Rámce a které řeší projekt samostatně nebo ve spolupráci s dalšími účastníky a prokáží schopnost projekt spolufinancovat z neveřejných prostředků.

20

Resortní program TIP je vyhlášen na roky 2010-2017 s tím, že poslední veřejná soutěž bude vyhlášena v roce 2014 pro projekty s trváním do roku 2017.


174


X.3.IV

Existující identifikované překryvy

Resortní programy VaV stejně jako programy TAČR jsou zaměřené na podporu aktivit VaV definované podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, který nabyl účinnosti dne 1. července 2009, zatímco v programech SF EU je podpora těmto aktivitám vyloučena a programy jsou zaměřeny na jiné typy aktivit spojené s inovacemi – vlastní zavedení inovací, zajištění práv ochrany průmyslového vlastnictví, spolupráce či investice do hmotného majetku pro podnikové aktivity VaV. Překryvy mezi programy jsou tím tedy formálně vyloučeny, vzhledem ke komplexnímu charakteru aktivit VaVaI lze ale některé identifikovat. Nejasná reálná hranice mezi průmyslovým výzkumem a inovačním projektem Resortní programy VaV podporují aktivity průmyslového VaV vymezené v zákoně 2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Podpora těchto aktivit je z programů OPPI vyloučena a podporovány mohou být pouze inovační aktivity. Skutečná hranice mezi průmyslovým výzkumem a inovací není však nikdy takto jasná a ostrá. Naopak průmyslový výzkum je realizován s cílem přinést nové podnikům znalosti, které budou základem inovačních aktivit – průmyslový výzkum a vývoj je velmi často naprosto nedílnou součástí inovačních aktivit (ústících v inovace produktů či procesů). Hranice nastavená v těchto dvou typech programů je tak naprosto umělá a vede pouze k rozmělnění úsilí v podpoře inovačních aktivit, resp. ke složitému rámci, kdy některé subjekty musí složitě získávat podporu pro své inovační aktivity z různých zdrojů, s různým nastavením podmínek a samozřejmě také s různými časovými termíny. Přesnější by bylo vymezení podpory na transfer technologií, ověření průmyslové aplikace výsledků aktivit VaV a vlastní komercializaci výsledků VaV aktivit podniky tak, aby programy průmyslového VaV získaly potřebnou podporu následných fází před vlastním, uvedením na trh, které podle našich informací zatím mezi podpůrnými nástroji chybí (viz i navrhované nástroje v části II Závěrečné zprávy – Návrh strategie, priorit a nástrojů…). X.3.V

Možné synergie mezi programy VaV a programy SF EU

Díky jasnému vymezení, kdy programy SF EU nemohou podporovat aktivity VaV vymezené v Zákoně a v Rámci, lze předpokládat, že by zde měla existovat celá řada synergií, kdy programy SF EU budou podporovat návazné a doplňující aktivity k národním programům podporující průmyslový VaV. Formálně tomu tak opravdu je, skutečné a prakticky realizované synergie jsou však podle nás zatím jednoznačně slabé. Mezi potenciální synergie, které zatím v praxi příliš nefungují, lze zařadit především tyto: Podpora průmyslového výzkumu → podpora následné ochrany výsledků aktivit VaV Programy OPPI podporují získání formální ochrany práv průmyslového vlastnictví, tedy zjednodušeně také výsledky aktivit VaV podporovaných v rámci resortních programů VaV a pomáhají tak posunout projekty VaV směrem ke komercializaci. Tak by tomu však bylo za předpokladu, že by projekty „Patent“ byly hodnoceny podle skutečného plánu na následnou komercializaci práv průmyslového vlastnictví a podle očekávaného přínosu a byly provázány s resortními programy VaV. Tak tomu v současnosti ale není. Naopak, v rámci programu je dokonce uvedeno, že při naplnění cíle programu budou projekty vybírány na základě splnění formálních podmínek přijatelnosti projektu. Výsledkem může být tedy sice formální zlepšení pozice ČR v rámci mezinárodních hodnocení konkurenceschopnosti díky zlepšení v ukazateli „počet patentů“, fakticky vak ke zlepšení konkurenceschopnosti ČR nemusí vůbec dojít – patenty nedojdou skutečného a efektivního využití v praxi (otázkou především u VaV organizací, které mohou získat až 75 % způsobilých výdajů a pro něž může být patent či jiná forma formální ochrany významná v současném systému hodnocení). Podpora průmyslovému VaV → podpora transferu technologií, ověření průmyslové aplikace výsledků aktivit VaV a vlastní komercializaci výsledků VaV aktivit podniky


175


Tato synergie je v existujících programech zatím spíše pouze naznačena. Podniky, které realizují projekt průmyslového VaV a získají očekávané znalosti, mohou využít programy OPPI k podpoře dalších návazných aktivit jako například získání práv k ochraně průmyslového vlastnictví (kde je však podpora poskytována kontinuálně a na daný podnik se tak již nemusí dostat) či konečné zavedení inovace. Synergie je pouze naznačena z toho důvodu, že programy existují paralelně vedle sebe bez jakékoliv snahy o jejich koordinaci či provázání například tak, aby podpora průmyslovému výzkumu byla skutečně efektivní a přinesla potřebné ekonomické přínosy a nejen nové znalosti. Podpora vzniku podnikových center VaV → Podpora průmyslovému VaV Resortní programy VaV podporují zatím z hlediska uznatelných nákladů pouze náklady na nehmotný majetek a dále v podstatě široce pojaté „provozní“ náklady spojené s realizací projektu VaV. Oproti tomu program Potenciál umožňuje financovat také potřebný hmotný majetek jako základ nového podnikového VaV centra, které může následně pro své aktivity získat podporu na aktivity VaV. Tyto „provozní“ náklady (např. cestovné a osobní náklady) jsou totiž v případě programů OPPI určeny pouze pro MSP, a to navíc pouze v režimu de minimis. Tato synergie je ale opět spíše formální, neboť nebyly identifikovány snahy o skutečné propojení a koordinaci existujících programů tak, aby podpora byla skutečně efektivní a plynulá – aby mohly například podniky v založeném centru VaV začít realizovat plánované výzkumné, vývojové a inovační aktivity ve spolupráci s výzkumnými organizacemi apod. Podpora spolupráce aplikační a výzkumné sféry → Podpora projektům VaV realizovaným společně subjekty aplikační sféry a VaV Programy OPPI, především program Technologických platforem je zaměřen na podporu spolupráce mezi výzkumnou sférou a aplikační sférou v oblasti aktivit VaV, přičemž financování není zaměřeno přímo na aktivity VaV, ale zejména na (formální) zahájení spolupráce. Jedná se tak o poměrně rigidní podporu jako v případě klastrů, která nemusí iniciovat skutečnou intenzivní spolupráci, ale spolupráci motivovanou spíše možností využít existující dotace. I přesto je zde ale patrná synergie k národním programům VaV, které se snaží mimo jiné podporovat především programy VaV realizované ve spolupráci aplikační a výzkumné sféry. Právě tato partnerství totiž v ČR zatím příliš nevznikají. Podpora spolupráce v rámci OPPI může tedy přispět ke zvýšení potenciálních příjemců a vytvoření trvalejších partnerství, které budou moci čerpat podporu nejen pro čistě VaV aktivity, ale i pro další aktivity spojené s jejich existencí, propagací, případně také některé vstupní investice pro společné projekty VaV – program OPPI financuje například i nájemné na potřebné kancelářské prostory. Nefinancuje již však potřebné vybavení pro VaV aktivity. Možnost využít národních programů VaV se proto jednoznačně nabízí, tato možnost však není opět žádným způsobem koordinována. Otázkou v tomto případě, především vzhledem k programům OPPI, tak je, jak budou vzniklá konsorcia (TP) skutečně realizovat společné VaV aktivity v případě, že se jim například nepodaří získat další veřejné prostředky (ať již z národních či mezinárodních programů) na své VaV projekty. Především u výzkumných organizací nelze předpokládat, že budou schopny financovat projekty VaV, které si navrhnou v zaplacených strategických dokumentech, čistě z vlastních prostředků. A financování pouze ze strany podniků nelze v tomto případě také předpokládat – jednodušší by totiž pro ně v tomto případě bylo zafinancovat daný projekt přímo u dané výzkumné organizace než organizovat jeho realizaci přes vznik technologické platformy. Skutečné provázání těchto programů se tedy jednoznačně nabízí. X.3.VI •

Doporučení pro veřejné intervence Pro příští programovací období lépe vyhodnotit možné překryvy mezi národními programy VaV implementovanými MPO a Technologickou agenturou a programy SF EU


176


tak, aby nedocházelo k určitému zdvojení prostředků věnovaných na obdobné typy projektů (sice pod jinou hlavičkou – inovační projekt vs. průmyslový výzkum), ale naopak bylo možné dostupné prostředky ze státního rozpočtu koncentrovat na nejefektivnější podporu. Pokud to tedy předpisy umožní, přesunout například podporu podnikových inovačních aktivit (zde široce pojímaných, nikoliv pouze výsledné uvedení inovace na trh, ale podporu i těch aktivit, které této komercializaci nutně předcházejí, přičemž však uvedení na trh (alespoň v pilotní fázi) musí být výsledkem projektu) pod programy financované ze SF EU prostřednictvím širších nástrojů jako například v zahraničí realizována společná výzkumná/vývojová centra iniciována ze strany podniků. •

Národní programy VaV lépe provázat s programy SF EU tak, aby byla zajištěna efektivní cesta od výzkumu přes vývoj až po komercializaci výsledků.

Nemělo by se však jako nyní jednat pouze o formální provázání, kdy zde sice teoreticky existuje možnost financovat prakticky všechny kroky v tomto procesu, nicméně mnoha oddělenými programy, u nichž o této synergii není prakticky uvažováno. •

Hlavním doporučením je proto jednoznačně užší spolupráce jednotlivých poskytovatelů a správců programů v oblasti financování aktivit VaVaI tak, aby se čerpání v jednotlivých programech využilo maximálně efektivně.

Pokud tedy již podporujeme aplikovaný výzkum a vývoj, včetně VaV v soukromých subjektech, zajistit, aby výsledky těchto aktivit došly skutečného uplatnění na trhu a přinesly potřebný ekonomický efekt. Zajištění této návaznosti je možné jen přes úzkou spolupráci konkrétních poskytovatelů například tak, aby programy na sobě navazovaly obsahově, ale i časově či administrativními požadavky. Stejně tak je třeba proaktivní podpora jednotlivých příjemcům, aby věděly o všech možnostech finanční podpory pro jejich VaVaI aktivity a tyto uměly také efektivně čerpat. Další možností je zvážit určité zvýhodnění úspěšných příjemců (tj. těch, kteří nejenom dokázali vyčerpat přidělené prostředky, ale dosáhly i všech slíbených cílů a výsledků – základem je ovšem kvalitní a objektivní hodnocení potenciálu projektů VaV) jiných programů v návazných podporách (např. zvýhodnění úspěšných řešitelů projektů aplikovaného výzkumu a vývoje v programech podporujících získání potřebné právní ochrany pro výsledky projektů či ověření výsledků pro průmyslovou aplikaci apod.). X.4

Analýza OPPI v oblasti energetiky – Prioritní osa 3 – Efektivní energie

Programu OPPI předcházel v letech 2004 - 2007 Operační program Průmysl a podnikání, v jehož rámci byl spuštěn mj. program OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE a ÚSPORY ENERGIE, o který byl mezi MSP enormní zájem. Co se týká výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, např. v roce 2007 činila hrubá výroba elektřiny z OZE v celé České republice celkem 3.412,1 GWh/rok. Výroba tepelné energie z obnovitelných zdrojů dosáhla v témže roce 50.014.849 GJ/rok. V rámci programu OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE bylo vyrobeno ke dni 30. 9. 2008 102.052 MWh/rok elektrické energie z OZE, což podle velmi hrubého přepočtu k celkovému objemu v roce 2007 představovalo zhruba 3 % celkové hrubé výroby elektrické energie z OZE v České republice. V OPPI nahradil programy OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE a ÚSPORY ENERGIE nový program EKO-ENERGIE. OPPI a jeho prioritní osa 3 se stala jedním z nejpodstatnějších finančních nástrojů pro naplňování cílů SEK a NAP v podnikatelském prostředí je pro léta 2007 – 2013. Základní dokument OPPI vychází z dlouhodobě známé skutečnosti, že energetická náročnost české ekonomiky a zejména průmyslu zůstává i přes pozitivní dlouhodobý vývoj ve srovnání s průměrem Evropské unie stále vysoká. Aktuální data (2008) v tomto směru dokumentují tabulky a grafy v kapitole Současný stav v zemích OECD , zpracované na základě statistik OECD. Procentuální srovnání poskytuje následující tabulka.


177


Tabulka 64: Srovnání HDP a spotřeby energie HDP

HDP/ 1 obyv.

Prim. energ

Prim. energ/ 1obyv.

mld. USD/rok

USD/obyv/rok

Mtoe *

toe/obyv/ rok **

1 467

29 328

237

4,15

0,1508

Σ EU 15

15 284

34 296

1 471

3,76

0,1096

Σ EU 27

13 423

30 981

1 759

3,57

0,1151

257

25 033

45,4

4,42

0,1767

ČR/prům. OECD

106,7%

117,2%

ČR/EU 15

117,7%

161,3%

ČR/EU 27

124,1%

153,6%

průměr OECD

ČR

*Mtoe - mil. t ropného ekvivalentu

Prim. energ/ 1 HDP toe/1000 USD

Zdroj: forman dixit na základě statistik OECD

**toe - t ropného ekvivalentu

Z tabulky je patrné, že energetická náročnost na jednotku HDP je v ČR o 17,2% vyšší, než průměrná úroveň zemí OECD, o 61,3% než v zemích EU 15, resp. o 53,6% vyšší, než v zemích EU 27. Přitom spotřeba primární energie na 1 obyvatele je vyšší (jen) o 6,7%, resp. 17,7%, resp. 24,1%. Tato čísla znovu potvrzují, že zvýšení energetické účinnosti ekonomiky ČR (představované zvýšením HDP při nezvyšování či při snižování spotřeby energie) je minimálně stejně naléhavé, jako samotné úspory. Zvýšení energetické efektivnosti (a současně i snižování spotřeby energie, aktivizace OZE, jakož i snižování emisního zatížení ovzduší) se proto stalo jedním ze základních cílů státní energetické politiky ČR, i hospodářské politiky jako celku. OPPI proto formuloval v oblasti energetických priorit tyto základní postuláty: •

snížit energetickou náročnost na jednotku produkce při zachování dlouhodobé stability a dostupnosti energie pro podnikatelskou sféru,

•

omezit závislost české ekonomiky na dovozu energetických komodit,

•

snížit spotřebu fosilních primárních energetických zdrojů,

•

zvýšit využití obnovitelných zdrojů energie (OZE),

•

využít významný potenciál energetických úspor a využití OZE rovněž ve velkých podnicích,

•

využít dostupný potenciál druhotných zdrojů energie.

Na tyto cíle bylo v OPPI na programovací období 2007-2013 v rámci prioritní osy PO-3 Efektivní energie celkem alokováno 418,3 mil. € (v tom 85% ERDF, 15% SR), tedy při současném kursu cca 10,31 mld. Kč. Indikátory programu uvedly pro PO-3 následující cílové hodnoty (rok 2015): •

680 podpořených projektů

•

Podíl obnovitelných zdrojů elektřiny na její hrubé spotřebě 9%

•

Úspora energie 8000 TJ/rok

Na úrovni programu je také určujícím měřítkem kontextový ukazatel, charakterizující svým vymezením úroveň konkurenceschopnosti české ekonomiky a faktory, které vytvářejí podmínky pro její růst. •

Snížení energetické náročnosti hospodářství o 30 % (z 852 na 553,16 – kgoe/1000 € HDP).

Po dotacích z programu Eko-energie je velká poptávka. Spolu s programem Inovace představují 40% všech požadovaných prostředků, a současně téměř 40% prostředků všech podpořených projektů, resp. ¼ všech podaných a podpořených žádostí.


178


V rámci PO-3 se zatím realizují projekty vycházející z prvních 2 výzev programu Eko-energie. Stav čerpání a závazkování finančních prostředků a současně stav naplňování jednotlivých cílů je uveden v následující tabulce (s využitím a vyhodnocením údajů k 30. 9. 2010). Současně je tu uvedena lineární predikce celkového naplnění indikátorů; lineární predikce vychází z předpokladu, že výsledky při ukončení programu budou proporcionálně odpovídat výsledkům (cílovým hodnotám) projektů při současné úrovni financování (závazkování). Do hodnocení nejsou zatím zahrnuty výsledky třetí výzvy, kde byl v době zpracování teprve ukončen příjem projektových žádostí, a proto výsledky tohoto kola příjmu projektů zatím nejsou k dispozici. U projektů se v následující tabulce vždy uvádí cílové hodnoty jednotlivých projektů, tedy nikoli hodnoty zatím dosažené. Předposlední řádek v tabulce obsahuje predikci naplnění indikátorů za předpokladu, že by poměr mezi vloženými prostředky a dosaženými hodnotami byl obdobný, jako doposud. Jedná se tedy o „lineární predikci“. Poslední řádek pak uvádí procentuální naplnění příslušného indikátoru za předpokladu plnění podle této lineární predikce. U výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů se s ohledem na současnou nepřehlednou situaci zejména v oblasti fotovoltaických elektráren neuvádí predikovaná hodnota, nicméně se předpokládá, že cíl, tj. 9% výroby z OZE by měl být dosažen. Vychází se samozřejmě z předpokladu, že k naplnění cílové hodnoty 9% k roku 2015 přispějí i další pobídkové stimuly v rámci národních programů, resp. zákonů, a to právě a zejména při dosavadní podpoře fotovoltaiky. K tomu je dobré připomenout, že podle údajů ERÚ bylo v roce 2009 dosaženo podílu 6,79% výroby el. energie z OZE, za prvých 9 měsíců roku 2010 to je 7,3%, a strmý nárůst instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren v posledním období ospravedlňuje předpoklad naplnění zmíněné devítiprocentní hranice. Tabulka 65 Aktuální a předpokládané plnění indikátorů PO 3 – Efektivní energie výsledky projektů

Σ k 30. 9. 2010 indikátor y lineární predikce míra plnění (předp.) splnění (předp.)

výstup počet projektů

Poskyt. dotace (mil. Kč)

Celkové výdaje projektů (Kč) odhad

439

5 054,60

15 637,92

kontext

Redukce emisí skleníkových plynů v ekvivalentu tun CO2

Dodatečn á kapacita produkce z OZE (MW)

Výroba tepla z OZE (TJ)

Vyroba elektřiny z OZE (GWh)

není údaj

162,80

847,10

615,70

dopad

Energetická náročVýroba nost hospoelektřiny dářství z OZE (%) (kgoe/1000 € HDP)

Úspora energie (TJ)

7,30%

3 110,80

9,00%

8 000,00

-

6 327,46

525,3 (2008) 680 893

10 281,20 31 807,97

1 000 000

180,00

1 200,00

1 100,00

-

331,14

1 723,03

1 252,35

1 068,48

596 (2015)

131,31%

100,00%

100,00%

??

183,97%

143,59%

113,85%

179,27%

ano

-

-

??

ano

ano

ano

ano

79,09%

ano

ne

Zdroj: MPO, ISOP, ČSÚ, ERÚ, zpracoval forman dixit

Celkově lze konstatovat, že lineární predikce dává naději na splnění všech indikátorů v oblasti výsledků i kontextu (viz tabulka). Jak již bylo uvedeno, v oblasti dopadů je vysoká pravděpodobnost naplnění devítiprocentní míry výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Pouze druhý dopadový indikátor, kterým je úspora energie, by z pohledu lineární predikce mohl zůstat nenaplněn. Zvýšená alokace prioritní osy 3 (418,3 mil. €) se tedy ve většině indikátorů projevila jako efektivní.


179


Porovnáním s vývojem HDP (statistika ČSÚ) lze dovodit, že elektroenergetická náročnost poklesla z 22,26 Kč v roce 2006 na 18,91 Kč v roce 2009, tedy o 15,05%. Zdá se, že „nenaplnění“ indikátorů zatím hrozí (při použití lineární predikce) pouze u indikátoru „úspora energie“. Úspory energií se realizují i mimo OPPI, jinými finančními nástroji, např. „Zelená úsporám“. Případné problémy s nenaplněním indikátoru „úspora energie“ v OPPI tak neznamenají, že reálně k úsporám nedochází. Přes zatím velmi pozitivní a nadějné výsledky stojí za úvahu, zda by se OPPI ve své prioritní ose 3 neměl ve zbývajícím období (tedy ve IV. výzvě) podle možností věnovat dopadové položce „úspora energie“, tzn. zejména motivovat ve zbývajícím období překladatele projektů k vyšší míře naplňování tohoto indikátor. X.4.I

Predikce pro programovací období 2014 – 2020

Predikce nutných prostředků na dotace pro dosažení cílů SEK a NAP v období do roku 2020 (tedy v programovacím období 2014 – 2020) vychází z několika premis: •

Kohezní politika bude konstruována obdobným způsobem jako v současnosti, ale bude ve zvýšené míře podporovat energetické zájmy EU;

•

Regiony ČR (nebo alespoň jejich většina) bude nadále spadat pod podporu, odpovídající současnému Cíli 1, nebo bude (současný) Cíl 2 masivněji podporovat energetické zájmy EU;

•

Vhodné oblasti podpory (z hlediska programů MPO) budou podrobněji formulovány a popsány v kapitole návrhů a doporučení priorit 2014+ v dalších fázích práce

•

Pro stanovení cílů „2020“ se využije „jednotkových cen“ ze současného období, tedy lineární projekce současné skutečné finanční náročnosti, resp. skutečných cílových hodnot, dosažených při uplatnění dotací v prioritní ose 3 OPPI;

•

Poměr výše dotací k celkovým způsobilým výdajům projektů bude shodný se současností.

Následující tabulka tedy zachycuje „jednotkové ceny“, vypočtené z cílových hodnot projektů, registrovaných k 30. 4. 2010, dále cíle pro období 2014 – 2020, a konečně nutné dotační prostředky podle míry, z jaké by budoucí dotační programy MPO měly „zajišťovat“ splnění celkových energetických cílů/závazků – 100%, 80%, 60%, 40%. Z tabulky jednoznačně vyplývá, že nejnákladnějším cílem se jeví být redukce emisí. Pro dosažení cílů v plné míře jen „za peníze“ MPO, by byla pro tyto účely zapotřebí (při výše uvedených premisách) alokace ve výši cca 23,42 mld. Kč oproti 10,31 mld. Kč (PO-3) v současném programovacím období (celý OPPI využívá celkových veřejných prostředků ve výši 88,1 mld. Kč). Je ovšem jednoznačné, že stanovené cíle nejsou pouze věcí dotačních programů MPO, ani dotačních programů jako celku. Na druhé straně je obtížné stanovit, jakou měrou se mají dotační programy MPO podílet na celkovém energetickém portfoliu; ze zkušeností se zatímními výsledky v současném období se zdá být vhodné, aby MPO intervenovalo v rozmezí 40 – 60%. Z toho by ovšem vyplývala nutná alokace veřejných prostředků pro období 2014+ ve výši mezi cca 9,2 – 13,8 mld. Kč, což podle současných pravidel tedy představuje příspěvek ERDF mezi 7,82 – 11,73 mld. Kč, resp. 310 – 470 mil. €.

Tabulku uvádíme pouze pro orientační a předběžný náhled na náročnost období 2014+.


180


Tabulka 66: Cílové hodnoty projektů PO 3 – Efektivní energie cílové hodnoty projektů Vyrobená elektřina z OZE přírůstek (MWh) **

Redukce emisí CO2 (orientačně), (eq. t) ***

pokles elektroenergetické náročnosti

3 110,80

615 700,00

2 338 972

-15,05%

0,00062

0,12181

0,46274

63 430 000

3 087 270

50 000 000

-10,00%

dotace pro 100%

39 037

376 060

23 137 058

3 358 455

dotace pro 80%

31 230

300 848

18 509 646

2 686 764

dotace pro 60%

23 422

225 636

13 882 235

2 015 073

dotace pro 40%

15 615

150 424

9 254 823

1 343 382

Úspora Poskytnutá energie (GJ) * dotace (tis. Kč) Σ k 30. 9. 2010 výsledek na 1000 Kč dotace úkoly 2020

5 054 601,00

Poznámky: * od závazku snížit náročnost o 71,43 PJ je odečten indikátor 2013 (8 PJ) **přírůstek o 4,5% (z 9% na 13,5%) při současném základu celk. spotřeby 68 606 GWh/rok *** odhad podílu pro roky 2014 - 2020 Zdroj: forman dixit V současnosti je ovšem velice nejistý předpoklad, že v této výši bude reálné příslušnou intervenci naplánovat a naznačené rozpětí je nutné považovat za maximalistický návrh. Vzhledem k tomu, že objem prostředků pro kohezní politiku pro ČR v období 2014+ spíše poklesne, není příliš pravděpodobné, že by objem prostředků ERDF v oblasti energetických intervencí naopak v absolutní výši ještě stoupl. Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že energetická bezpečnost států EU se stává stále důležitějším tématem, a dále že intervence ERDF v oblasti energetiky, které jsou rámcově naznačeny výše, budou pravděpodobně představovat nejvýznamnější zdroj pro intervence EU v této oblasti. Proto lze uvažovat i s nárůstem významnosti tématu „Energetika“ v intervencích kohezní politiky, zvláště v případě, kdyby se pro toto téma podařilo získat podporu více členských států. Účelné je také si uvědomit, že energetickou politiku významně ovlivňují dva aspekty. Jedná se o tyto dvě oblasti: •

Mezinárodní závazky ČR (snižování energetické náročnosti, vyšší využití obnovitelných zdrojů energie, snižování objemu emisí, zejména CO2)

•

Skutečné energetické potřeby ČR (snižování energetické náročnosti, vyšší využití obnovitelných zdrojů energie, snižování závislosti na dovozech energií, energetická bezpečnost, zvyšování podílu elektřiny na celkové spotřebě energie oproti ropě a plynu, diverzifikace zdrojů dovážených energetických surovin)

Je patrné, že v některých položkách se závazky ČR kryjí s jejími bezprostředními potřebami, některé potřeby jsou ale specifické pro naši republiku, v něčem dokonce naléhavější (energetická bezpečnost, snižování závislosti na dovozu, odolnost přenosových sítí). Přičemž energetickou politiku ČR tvoří tři pilíře: Bezpečnost, Konkurenceschopnost, Udržitelný rozvoj.


181


XI

SWOT analýza

Hlavním cílem analýzy SWOT je utřídění podstatných informací získaných analytickými pracemi. Zejména pak má tento nástroj sloužit k orientaci v identifikovaných problémech. Základem SWOT je utřídění silných a slabých stránek. Ty dohromady představují stávající vnitřní podmínky rozvoje daného celku (v tomto případě Olomouckého kraje). Vnitřními podmínkami se rozumí, že se jedná buď o podmínky ovlivnitelné na úrovni analyzovaného území, aktivitami jeho aktérů, nebo o faktory, které nejsou principiálně ovlivnitelné místními hráči, ale jsou vnitřními vlastnostmi území. Naproti tomu příležitosti a hrozby představují z hlediska území, pro které je analýza tvořena, podmínky vnější a tudíž neovlivnitelné subjekty daného území. Příležitosti a hrozby mají de-facto charakter vnějšího prostředí a vlivů, které jsou buď známy, nebo je reálné je očekávat, a rozvoj území a rozhodování místních aktérů se jim musí přizpůsobovat. Základem pro identifikaci příležitostí a hrozeb je tedy jejich „vnějškovost“ z pohledu daného území, ať už existují v současnosti nebo budou velice pravděpodobně existovat v budoucnosti. Soustředění na čistě časové hledisko, tedy že příležitosti a hrozby jsou to, co se v budoucnosti stane je často metodicky zavádějící. SWOT analýza byla provedena ve dvou krocích. Nejprve byly na základě socio-ekonomických analýz a problémové analýzy vyhodnoceny slabé a silné stránky české ekonomiky pro klíčové problémové oblasti sledovaného celku. Na závěr byly souhrnně vyhodnoceny příležitosti a hrozby pro rozvoj. XI.1

SWOT analýza – silné a slabé stránky české ekonomiky SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY

MAKROEKONOMIKA A SILNÁ ROLE PODNIKŮ POD ZAHRANIČNÍ KONTROLOU • Průměrné tempo růstu reálného HDP ČR zhruba dvakrát vyšší než průměrný růst celé EU27 • Silný příliv PZI, který byl rozhodujícím faktorem růstu souhrnné produktivity • Silné období růstu po roce 2004 se projevilo ve významném růstu celkového počtu pracovních míst v ČR • Proměna ČR z importní v exportní zemi byla tažena zejména lokalizací výrobních a montážních aktivit zahraničních firem • Upgrading části zahraničních výrobních investic a jejich doplnění o sofistikovanější aktivity • Silný růst výdajů na VaV v sektoru zahraničních podniků

• Znatelný trend poklesu intenzity přílivu PZI do ČR po roce 2002 • Nízká míra autonomie poboček zahraničních firem a lokalizace klíčových strategických funkcí (marketing, prodej, dodavatelské vazby, VaV apod.) v zahraničí • Závislost zahraničního obchodu – české produkty se dostávají na globální trhy zprostředkovaně, prostřednictvím zahraničních (mateřských) firem • Vysoká konkurence na trhu práce a tlak na zvyšování mezd i v domácích firmách • Využívání kvalifikované pracovní síly pro poměrně standardizované aktivity

SILNÉ STRÁNKY

SLABÉ STRÁNKY SLABÝ DOMÁCÍ SEKTOR

• V tradičních odvětvích již byla ukončena hlavní vlna restrukturalizace a přes silnou konkurenci nízkonákladových zemí jsou na území ČR firmy, které se dovedou v těchto oborech prosadit • Existující „kapsy“ rychle rostoucích, Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

• Výrazně nižší výkonnost domácího podnikového sektoru oproti zahraničním firmám • Převládající postavení v pozici tier-3 a tier-2 dodavatelů • Růst exportní výkonnosti ČR tažen 182


dynamických a inovativních podniků v nových oborech a aktivitách • Kvalitní technické kompetence a tradice průmyslového know-how • Strategická pozice pro přístup na západoevropské trhy • Znatelný nárůst přímých investic tuzemských subjektů v zahraničí, které jsou motivovány skutečným rozvojem vlastního podnikání v zahraničí

•

• •

• • •

SILNÉ STRÁNKY

zahraničními podnikatelskými a obchodními kompetencemi Postupná ztráta dosavadních konkurenčních výhod českých podniků – kombinace dobrých technických kompetencí a ceny již není dostatečná Chybějící strategické a manažerské kompetence a dovednosti Firmy vznikající a sídlící v ČR dosud ve větším rozsahu nevyužívají potenciál pro expanzi a rozvoj podnikání mimo samotnou ČR, který pramení z přítomnosti na jednotném evropském trhu Významná část majitelů původem místních MSP nemá ambici dále svůj podnik zvětšovat Přetrvávající vysoká energetická náročnost domácí produkce Vysoká citlivost ekonomiky na cyklický vývoj

SLABÉ STRÁNKY

NEROZVINUTÁ ZNALOSTNÍ EKONOMIKA

• Dobré postavení znalostně náročných oborů podle výkonnostních charakteristik oproti tradičním oborům • Příklady úspěšných firem v tradičních oborech, které díky inovacím dokáží uspět na náročných trzích a prosadit se v silné (cenové) konkurenci • Růst počtu vývojových center ve firmách (růst počtu subjektů realizujících aktivity (VaV) • Podíl velkých podniků na výdajích VaV se v období 2000-2008 mírně snížil „na úkor“ středních a malých podniků; v této skupině navíc stále mírně převládají výdaje podniků domácích • Kladná technologická bilance ve skupině tzv. technických služeb za roky 2007 a 2008 – náznak posilování konkurenceschopnosti v aktivitách s vyšší přidanou hodnotou • Kvantitativní posílení inovační infrastruktury – zvýšení počtu zařízení / organizací na podporu inovačního podnikání a TT


• Největší část české ekonomiky je tvořena stále tradičními obory, resp. aktivitami, jejichž konkurenceschopnost je založena na tradičních faktorech, především zvyšování efektivity a produktivity • Znalostní potenciál je v české ekonomice stále do značné míry fragmentovaný a dobré postavení je dáno několika indikátory (např. kvalita výzkumu, která však zatím nepřináší potřebné výsledky a ekonomické efekty) • Silná koncentrace aktivit VaV do několika málo oborů, subjektů a především do podniků pod zahraniční kontrolou • Pokles výdajů na VaV ve skupině domácích podniků v roce 2008 – indicie pro nízký význam těchto aktivit pro domácí podniky? • Silné regionální rozdíly a převaha pouze fragmentovaných a omezených regionálních inovačních kapacit • Velká vzdálenost domácích firem od koncových trhů / zákazníků → omezené impulsy pro inovace • Velmi omezená spolupráce na inovačních aktivitách (především mezi sektorem VŠ a aplikační sférou) – převládá spoléhání se na vnitřní zdroje • Jednou z klíčových inovačních strategií je

183


„nákup inovací“ a dále procesní inovace zaměřené na snížení nákladů nebo zvýšení produkce • Slabé postavení ČR především podle tzv. „měkkých“ faktorů – ty jsou ale klíčové pro úspěšný přechod ke znalostně založené ekonomice • Zhoršující se dostupnost kvalitních a kvalifikovaných lidských zdrojů pro znalostně a technologicky založené aktivity XI.2

SWOT analýza – příležitosti a hrozby PŘÍLEŽITOSTI

HROZBY

Politické, legislativní, administrativní a správní • Další vlna prostředků SF, která bude moci být využita prakticky na celém území ČR

• Chybějící reforma vysokého školství – snižování úrovně jeho kvality na úkor kvantity

• Reforma financování vědy a výzkumu – posílení podpory kvality na úkor kvantity a nové impulsy pro intenzivnější spolupráci průmysl-akademie

• Brzké vyčerpání dosud relativně příznivé důchodové situace oproti vyspělým zemím – chybějící důchodová reforma – neustále se zvyšující tlak na veřejné finance

• Zlepšení institucionálního prostředí jako signál pro zahraniční investice do aktivit s vysokou přidanou hodnotou

• Přetrvání nemotivujícího sociálního systému a neflexibilního trhu práce

• Jasná strategie na posílení zájmu o a kvality technických a přírodovědných oborů (např. i povinná maturita z matematiky)

• Konkurenceschopnost producentů může být oslabena zejména vůči rozvíjejícím se trhům v důsledku nerovných tržních podmínek ve vztahu k producentům a zákazníkům ze třetích zemí (včetně překážek vstupu na jejich trhy pro producenty z EU)

PŘÍLEŽITOSTI

HROZBY Ekonomické, finanční

• Dlouhodobé zhodnocování české koruny vytváří tlak na produktivitu a kvalitativní změny na podnikové úrovni v důsledku negativních dopadů posilující měny na cenovou konkurenceschopnost výstupů hospodářských aktivit realizovaných na území ČR • Nová fáze přílivu PZI – posilování re-lokalizace sofistikovanějších a strategických aktivit NNS po odeznění současné recese • Skutečné oživení světové ekonomiky, převážně rozvíjejících se trhů – nové impulsy pro zahraniční obchod • Významnější

účast

domácích

firem

na


• Setrvale deficitní stav veřejných financí a rychlé tempo stárnutí obyvatelstva jako potenciál pro ohrožení dosavadní makroekonomické stability • Dlouhodobě klesající míra úspor a jejich zaostávání za investicemi, které se projevuje v deficitu běžného účtu platební bilance a musí být kryto zahraničními zdroji • schopnost financovat ostatní sektory a naopak se stal závislým na jejich zdrojích • Snižování dostupnosti finančních prostředků pro veřejné intervence do ekonomiky, včetně

184


evropských programech rozvoje, a to zejména při realizaci komplexních (rozsáhlých) investičních projektů ((včetně rozšiřujícího se spektra post-výrobních a poprodejních služeb)

podpory podnikání • Růst objemu kapacit zahraničních firem, které budou přesouvány mimo ČR • Růst cen vstupů (např. energie, základní materiály), které dále sníží konkurenceschopnost tradičních podniků a sníží tak po

PŘÍLEŽITOSTI

HROZBY Technologické

• Střednědobý potenciál inovační nabídky díky realizaci rozsáhlejších projektů národních a regionálních výzkumných center s podporou OP VaVpI s požadovaným důrazem na aplikaci jejich výsledků v podnikové praxi • Příchod technologicky a znalostně náročných investic (investorů)

• Pokračující v zahraničí

využívání

lokálních

znalostí

• Nedostatečná ochrana nových znalostí a jen obtížné a zdlouhavé vymáhání • dlouhodobé podfinancování znalostních kapacit lokalizovaných v Praze, resp. nedostatečné zdroje pro jejich rozvoj

• Podpora „zelené“ ekonomiky na národní i evropské úrovni jako stimul pro investice do inovací • Příliv kvalifikovaných špičkových pracovníků ze zahraničí (ze zemí mimo EU) • Pokračování trendu upřednostňování malých a úsporných aut – příležitost pro český automobilový průmysl, kde jsou tato auta zastoupena


185


XII

Syntéza výsledků analýz (strom problémů)

Socio-ekonomická analýza je detailním a obsáhlým popisem stávajícího stavu, podmínek a vývoje české ekonomiky z mnoha různých dílčích pohledů a obsahuje celou řadu důležitých zjištění, která jsou obvykle shrnuta v závěru jednotlivých kapitol. Protože rozsah analýzy a její silně analytické zaměření již neumožňují dostatečné provázání jednotlivých zjištění do logického a přehledného systému, byla zpracována problémová analýza – strom problémů. Zde jsou popsána nejvýznamnější zjištění, jejich příčiny, vzájemné souvislosti a možné důsledky. Problémová analýza je shrnující kapitolou k analytickým pracem, jejímž cílem je popsat a vysvětlit významné faktory české ekonomiky a jejich vzájemný vliv. V tomto smyslu se vlastně jedná o syntézu hlavních zjištění a jejich systematické uspořádání. Závěry, tvrzení a popis dílčích skutečností v problémové analýze vycházejí ze socio-ekonomické analýzy a jsou z nich odvozovány, a proto na mnoha místech tato analýza odkazuje k původnímu podrobnému analytickému materiálu, kde lze nalézt bližší vysvětlení, zdůvodnění či jen informace, o které se problémová analýza opírá. XII.1 Hlavní problémové okruhy české ekonomiky Na základě výsledků provedených analýz tým zpracovatele identifikoval tři hlavní problémové okruhy či témata, která charakterizují a ovlivňují dlouhodobý hospodářský růst ČR: • Slabý sektor domácích firem, jejichž konkurenceschopnost na náročných světových trzích je velmi často zprostředkována vazbami se zahraničními společnostmi a jejichž schopnost kontaktovat konečné zákazníky a produkovat finální výrobky je nedostatečná; • Velký význam zahraničních společností pro ekonomický růst České republiky; na zahraniční společnosti je vázána značná část exportu české republiky, a to buď přímo, nebo prostřednictvím domácích firem, které zahraničním společnostem v ČR i v cizině dodávají (dominují dodávky do Německa, Rakouska a Nizozemí); • Konkurenční výhoda založená na zvyšování efektivnosti cestou nízkých nákladů, malý význam inovací v ekonomice, nerozvinutá znalostní ekonomika. Shora popsané problémy jsou přirozeným stavem vývoje transformační ekonomiky ČR. Jednotlivé problémové okruhy jsou podrobněji popsány a vysvětleny v dalších kapitolách. V této kapitole jsou stručně popsány s důrazem na jejich vzájemnou provázanost. Jednotlivé okruhy v podstatě nelze od sebe oddělit, silné kauzální vazby mezi těmito okruhy problémů také výrazně přispívají k jejich přetrvávání a způsobují, že jednotlivá dílčí řešení problémů budou patrně málo účinná. Původní příčiny dnešního stavu ekonomiky spočívají v historicky specifické kombinaci vnitřních faktorů a vnějších podmínek. Vnitřními faktory byly zejména: –

poměr ceny a kvalifikace pracovní síly,

–

silná průmyslová tradice a relativní technická vyspělost,

–

kvalitní infrastruktura v rámci zemí střední Evropy

–

slabý domácí sektor

Vnější podmínky dále posilovaly význam atraktivity české ekonomiky a mezi hlavní patřily zejména: –

blízkost rozvinutým trhům a

–

změny v organizaci a tím územní konfiguraci systémů produkce.


186


Důsledkem byl úspěšný příliv přímých zahraničních investic (PZI) do ČR a návazně vzrůst poptávky firem ze zahraničí po subdodavatelích z ČR, z čehož těžily významně i domácí podniky. Ty jsou často napojeny přímo či zprostředkovaně (svým exportem komponentů, často i složitějších, zahraničním zpracovatelům konečných výrobků) na zahraniční firmy působící v ČR i v cizině. To prospělo ekonomice jako celku, i domácím firmám, které získávaly přístup k know-how, zkušenostem apod., a zprostředkovaně také přístup na trhy. To vše vedlo k tomu, že růst české ekonomiky v letech 20042008 byl mimořádně úspěšný. Nejvýznamnějším důsledkem pro současnost však bylo také to, že pro české domácí podniky je obtížnější rozvíjet se nezávisle, resp. konkurovat (zavedeným zahraničním firmám) na náročných trzích a vstupovat na nové trhy, ve smyslu produktovém i teritoriálním, mimo shora uvedený rámec. Tato skutečnost je ještě posilována menším rozsahem a horšími podmínkami pro spolupráci mezi firmami a institucemi VaV, což vede k celkově nižšímu potenciálu pro rozvoj znalostní ekonomiky. Obrázek 3: Hlavní problémové okruhy hospodářského rozvoje ČR Příčiny Nízká technologická a manažerská úroveň domácích firem Omezené kapacity VaV

Restrukturalizace a transformace české ekonomiky

Kvalita institucionálního prostředí zaostává za zavedenými tržními ekonomikami

Hlavní problémové okruhy hospodářského rozvoje ČR

Slabý domácí podnikatelský sektor

Závislost ekonomického růstu na zahraničních firmách (přímá a nepřímá)

Nerozvinutá znalostní ekonomika Konkurenceschopnost založená na efektivnosti

Nekonzistentní, neselektivní a roztříštěné politiky a strategické koncepce

Průmyslová tradice Cena a vysoká kvalifikace pracovní síly Strategická geografická poloha

Potřeby a důsledky Potřeba nových zdrojů konkurenční výhody ČR

Změna objemu a struktury přílivu PZI

Potřeba modernizace a růstu produktivity domácích firem

přechod od nízkých cen k inovacím

Nová fáze vývoje PZI des-investice (?)

Domácí sektor zatím nedokáže nahradit PZI

Zdroj: Vlastní návrh zpracovatele

Česká ekonomika se nyní nachází ve stadiu, kdy postupně ztrácí výhodu cenové konkurenceschopnosti, zejména ve zpracovatelském průmyslu, což je dáno domácím růstem cen práce, energií a služeb, dlouhodobě posilující korunou a je umocněno růstem atraktivity podmínek pro

21

Socioekonomická analýza, kap. II.6. Přímé zahraniční investice, str. 26.


187


umístění určitých typů aktivit do rozvíjejících se zemí . Tato ztráta konkurenceschopnosti se zatím týká jen některých druhů aktivit nebo oborů, je ale pravděpodobné, že se bude dále rozšiřovat. Pro domácí firmy to znamená, že musí hledat a rozvíjet nové zdroje růstu produktivity, a to jak tím, že budou usilovat o výrobu stále složitějších komponentů a lepším využíváním (pořizováním) nových technologií, tak tím, že se budou více soustřeďovat na inovace a ne převážně na konkurenci založenou na ceně. Proměna podmínek v české ekonomice – vývoj české ekonomiky v kontextu ekonomiky evropské/globální – povedou pravděpodobně k tomu, že v sektoru zahraničních firem začne docházet k odlivu investic a k proměně struktury (a objemu) přicházejících investic. Trendy ve vývoji objemu a struktury PZI ukazují, že ČR postupně vstupuje do nové fáze vývoje ekonomiky. Intenzita přílivu PZI 23 se výrazně snižuje . V důsledku kombinace uvedených procesů se lze oprávněně obávat, že růst konkurenceschopnosti České republiky se zpomalí, nebo bude konkurenceschopnost klesat. Domácí sektor je v současnosti příliš slabý na to, aby byl schopen v blízké budoucnosti kompenzovat předpokládané zeslabení přílivu PZI a jejich dosavadní přínos k růstu a tvorbě pracovních míst. Kapacita, zdroje a potenciál místních firem zvyšovat produktivitu pomocí inovací a obecně větším důrazem na znalostní ekonomiku jsou omezené. A současně budoucí rozsah přílivu PZI je nejistý, neboť atraktivita místních podmínek pro realizaci sofistikovanějších a znalostně a technologicky intenzivnějších aktivit je zatím nízká, nehledě na to, že ve zdrojových zemích tohoto investic sílí (přirozený) politický odpor proti přesunu dalších aktivit domácích firem v zahraničí. Veřejné intervence by se proto měly v budoucnosti zaměřit na podporu faktorů konkurenceschopnosti domácích firem, v kombinaci s vytvářením podmínek pro příchod kvalitativně vyšších zahraničních investic. Z pohledu kohezní politiky je klíčový sektor domácích firem, avšak je potřeba zdůraznit, že v krátko- a střednědobém horizontu se česká ekonomika bez přímých zahraničních investorů neobejde, neboť domácí firmy je nemohou nahradit. Charakter shora uvedených problémů stejně jako podmínky pro řešení hlavních výzev pro pokračování hospodářského růstu ČR jsou významně ovlivněny také národním institucionálním rámcem. Jeho nedostatky tak představují samy o sobě další významný problémový okruh. Slabou stránkou přitom jsou zaostávání kvality institucionálního prostředí (rozsah korupce, administrativní 24 zátěž podnikání ad.) za zavedenými tržními ekonomikami . Specifickou součástí institucionálního prostředí pak je nekonzistence a nedostatečně výběrové/cílené zaměření národních sektorových i regionálních strategických dokumentů a z nich odvozených nástrojů. XII.2 Fáze vývoje konkurenceschopnosti dle World Economic Forum Pro snazší porozumění shrnujícím výsledkům analytické fáze projektu považujeme za přínosné ve zkratce představit jeden z výchozích, z empirických závěrů odvozených konceptů, který dle našeho názoru velmi usnadňuje orientaci v problematice globalizující se světové ekonomiky, umožňuje popsat pozici ČR z pohledu světové ekonomiky, vysvětluje její souvislosti a naznačuje obecné důsledky, včetně důsledků pro strategické zaměření veřejných intervencí na podporu české ekonomiky.

22

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.3 Makroekonomická stabilita, s. 13.

23

Zejména pokud jde o budování nových produkčních kapacit. Nicméně i poměr reinvestovaného zisku a dividend se rychle mění ve prospěch dividend – viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.6 Přímé zahraniční investice, s. 27. 24

Viz Socio-ekonomická analýza, kapitola Mezinárodní srovnání, s. 82-84.


188


Pozici ČR ve světové ekonomice lze charakterizovat podle obrázku 2, který znázorňuje proměnu hlavních faktorů konkurenceschopnosti (a tím faktorů ekonomického růstu) v odlišných vývojových fázích, v nichž se nacházejí jednotlivé země/ekonomiky. Jednotlivé fáze vývoje se v konkrétních ekonomikách do určité míry překrývají, resp. ve většině ekonomik lze nalézt segmenty, které patří do různých vývojových fází. Ekonomiky lze posuzovat podle toho, které faktory konkurenceschopnosti v nich převládají. Obrázek 4: Vývojové fáze hlavních faktorů konkurenceschopnosti Inovace a vlastní know-how

INOVACÍCH

Kvalitativní konkurenceschopnost


Cenová konkurenceschopnost


EFEKTIVNOSTI


FAKTORECH

Přejímání know-how

Zdroj: vlastní vypracování podle klasifikace OECD, UNCTAD

Zjednodušeně a stručně lze jednotlivé fáze popsat následovně: 1) Ve vývojové fázi konkurenceschopnosti tažené výrobními faktory je konkurenční výhoda firem založena na kombinaci přebírání cizího know-how a nízkých cen základních faktorů produkce (práce, půda, suroviny). Pro dosažení a udržení konkurenceschopnosti jsou v této fázi rozhodující zejména stabilita makroekonomického prostředí – zejména cen, bezpečnost a stabilita základních institucí, dostupnost základní infrastruktury a zdravá a gramotná pracovní síla. 2) V další fázi je rozhodujícím faktorem konkurenční výhody firem kvalita produkce a efektivita používaných výrobních postupů. Neznamená to, že by cena vstupů nebyla významná, nicméně již se nejedná o rozhodující faktor pro dosažení či udržení konkurenční výhody firem. Zásadní podmínkou postupu země do této fáze ekonomického vývoje je připravenost přejímat sofistikované cizí technologie. Na rozdíl od předchozí fáze zde jsou mnohem vyšší nároky na technickou infrastrukturu a vzdělávací systém, od něhož jsou vyžadovány především specializované kvalifikace umožňující efektivně využívat moderní, přejímané technologie. V řadě případů je vyžadována také schopnost přejímané technologie kreativně uzpůsobit místním podmínkám. 3) V nejvyšší fázi jsou rozhodujícím faktorem konkurenční výhody firem inovace. Neznamená to, že by se význam předchozích faktorů konkurenceschopnosti snížil. Nicméně to, co v delším období podmiňuje úspěšnost firem a rozdíly mezi nimi je zejména jejich schopnost využívat nové znalosti ke změnám vlastních produktů a postupů při výrobě a prodeji, které přináší zákazníkům na světových trzích vyšší užitek. Na rozdíl od předchozích fází je typický důraz na tvorbu vlastního know-how, do jehož rozvoje je zapojená celá škála spolupracujících subjektů jak z podnikového, tak veřejného Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

189


sektoru (zejména instituce vytvářející nové specifické znalosti). Budování konkurenční výhody využívá podstatně více spolupráce než je tomu v předchozích fázích. Protože v praxi jsou ekonomiky jednotlivých zemí vždy složené z aktivit spadajících do různých fází vývoje, je velmi důležitý jejich vzájemný poměr a to, v jaké fázi jsou aktivity, které představují hlavní hnací jádro dané ekonomiky. Podle globální zprávy o konkurenceschopnosti (Global Competiveness Report) lze význam hlavních skupin faktorů pro jednotlivé fáze rozvoje ekonomiky, stanovit takto: Základní vybavenost 60 % 40 % 20 %

Konkurenceschopnost založená na: FAKTORECH EFEKTIVNOSTI INOVACÍCH

Posilování efektivity 35 % 50 % 50 %

Inovace a sofistikované technologie 5% 10 % 30 %

Zdroj: Global Competitivness Report

Podle výsledků socio-ekonomické analýzy lze ČR zařadit do druhé fáze vývoje, přičemž ale některé obory a aktivity se stále nacházejí v první fázi či na přechodu do druhé fáze, na druhé straně část aktivit se nachází i v přechodu do inovačně tažené fáze. Česká ekonomika stojí v tuto chvíli na počátku období, ve kterém pro udržení své konkurenceschopnosti bude muset docházet ve větší míře než dosud k posunu v rámci druhého segmentu, založeného na efektivitě, blíže k fázi 3, tedy k technologické modernizaci (upgrading) a přinejmenším stejně důležitý bude posun aktivit z fáze 2 do fáze 3 a rozvoj aktivit v této fázi. Znamená to, že pro českou ekonomiku bude důležité, aby: • se zde udržely stávající (výrobní) investice a proměňovaly se ve vyšší kvalitu, a to jak domácí, tak zahraniční, a současně • se rozvíjel domácí sektor konkurenceschopnými.

podniků,

které

se

budou

postupně

stávat

mezinárodně

Z toho plyne, že obecným úkolem pro veřejné intervence by mělo být pomoci shora uvedenému posunu ekonomiky jako celku ve směru šipky vzhůru. To lze poněkud zjednodušeně vysvětlit tak, že veřejné intervence by měly jednak vytvářet prostředí pro takový posun, jednak by měly být cílené tak, aby jednotlivým podnikům usnadňovaly zvyšování konkurenceschopnosti podle shora uvedených faktorů. XII.3 Analýza dílčích problémových okruhů české ekonomiky. Shora popsaný systém faktorů a podmínek rozvoje ekonomiky ČR je dále rozveden, konkretizován a vysvětlen v členění na jednotlivé problémové okruhy či témata. Toto rozdělení silně provázaného systému na dílčí části je nezbytné, protože teprve detailní popis jednotlivých problémových okruhů umožní analyzovat příčiny současného stavu, jeho důsledky a možná rizika vývoje. XII.3.I

Problémový okruh 1: Slabý domácí podnikatelský sektor

Projevy a dílčí problémy

Tempo růstu produktivity a exportní výkonnosti domácích podniků výrazně zaostává za segmentem firem pod přímou zahraniční kontrolou.

Odbyt velké části domácích podniků v průmyslu silně závisí na poptávce ze strany poboček zahraničních firem umístěných v ČR nebo v blízkém okolí (s převahou Německa, Rakouska, Nizozemí).

Většina domácích firem není schopna samostatně obsazovat náročné a / nebo vzdálené trhy. U některých je to způsobeno neschopností prosadit se na těchto trzích. U jiných zase jejich velikostí


190


a fází rozvoje, v níž je přirozené zatím cílit spíše na domácí nebo blízké okolní trhy jako relativně snazší způsob expanze. Závislost domácího podnikového sektoru na poptávce zahraniční firem, skrze něž většinou pronikají na evropské/světové trhy, ukazuje, že hospodářský růst ČR je silně závislý na „dovozu“ podnikavosti ze zahraničí. Průzkumy ve firemním sektoru ukazují, že podnikavost českých firem (zejm. kompetence v oblasti marketingu, inovačního managementu a řízení), která by se projevila v úspěšném a rostoucím exportu, zvláště na náročnější zahraniční trhy, je omezená a problematická. Jedním z důvodů je i to, české firmy pronikají na již obsazené trhy, i když existují příklady českých firem, kterým se to daří. Obrázek 5: Strom problémů – slabý domácí podnikový sektor


Domácí podnikový sektor obsahuje malý počet velkých firem, přičemž o velkých firmách lze hovořit pouze v národním měřítku. Z hlediska reálné ekonomické a finanční síly je domácí podnikový sektor tvořen převážně firmami, které jsou v celoevropském či globálním měřítku malé (nikoliv ve smyslu definice MSP). Většina z relativně větších (dle definice MSP velkých) domácích firem dále neroste nebo roste pomalu. Tyto firmy jsou koncentrovány do oborů s nízkou znalostní intenzitou (hutnictví, agrochemie a potravinářství apod.). Uvnitř domácího podnikového sektoru je mnoho dynamicky rostoucích firem, nicméně se jedná zejména o malé a střední firmy s relativně krátkou dobou existence. Vzhledem k velikosti a množství 25 se jejich dynamika významněji neprojevuje na celkové výkonnosti celého domácího sektoru . Právě tento segment firem přitom představuje klíčovou cílovou skupinu pro strategicky zaměřenou asistenci ze strany veřejného sektoru. České firmy mají menší schopnost vytvářet a zejména prodávat inovace. Tempo vývoje podnikových 26 VaV kapacit domácích firem silně zaostává za segmentem poboček zahraničních společností . Ty

25

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 89-91.

26

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 90, graf 66 - Výdaje na VaV podle vlastnictví podniků, 20002008


191


přitom mají rozhodující objem strategických aktivit mimo ČR. To úzce souvisí s tím, že široce 27 rozšířenými znaky konkurenčních a tržních strategií domácích firem jsou : o

budování konkurenční výhody na nízkých nákladech namísto pro trh nových inovacích,

o

spoléhání se na budoucí poptávku již existujících odběratelů,

o

preference udržení současné situace před snahou o další růst,

o

spoléhání se pouze na vlastní kompetence a nedůvěra v přínosy ze spolupráce,

o

problémy nahlíženy spíše jako překážky než příležitosti.

V důsledku těchto skutečností mají domácí firmy omezený potenciál růstu vycházející či založený na znalostně orientovaných aktivitách. To má důsledky také v celkově nízké dosavadní kapacitě a úspěšnosti rozvoje znalostní ekonomiky v ČR. Příčiny a důkazy

Podnikový sektor jako celek, samozřejmě s několika výjimkami, vstoupil do procesu přechodu na trhem řízenou ekonomiku ve stavu silné zaostalosti v podnikavosti, technologiích, řízení, obchodu atd. Dodnes se podniky bez účasti zahraničního kapitálu s následky těchto skutečností potýkají. Tyto skutečnosti také souvisí s přetrvávající nižší mírou podnikavosti domácího sektoru, kterou ukazují terénní průzkumy..

Nižší míra podnikavosti je zčásti důsledkem několik desetiletí trvajícího přerušení kontinuity trhem řízené ekonomiky. Neméně důležitá je ale minimální snaha o její posílení v transformačním období, včetně jejího posilování již během vzdělávání. Důsledkem je výrazný předstih v rozvoji technických kompetencí lidí a firem před kompetencemi netechnickými, které jsou pro úspěšný rozvoj firem minimálně stejně důležité. Převažující charakter zapojení domácího podnikového sektoru do hodnotových řetězců rozdíl v rozvinutosti technických a netechnických kompetencí ještě umocnil. Jedná se přitom o jednu z klíčových bariér růstu domácího sektoru, protože vynikající technické kompetence a schopnost řešit i složité technické problémy jsou dostatečné (a nutné) zapojení do dodavatelských řetězců, zatímco pro vstup na trhy konečných zákazníků a pro posun v hodnotových řetězcích výše jsou důležité kompetence obchodní a manažerské.

Z toho důvodu nedostatečně rozvinuté netechnické kompetence (resp. omezené zkušenosti s jejich praktickým uplatněním) u většiny zástupců domácího podnikového sektoru výrazně snižují potenciál pro zhodnocení jejich rozvinutých technických kompetencí na zahraničních trzích. Tento problém se týká silněji MSP, které obvykle nemohou delegovat jednotlivé funkce na specializované týmy, není však omezen pouze na ně.

Souhrnným důkazem je nižší tempo růstu produktivity a exportní výkonnosti než v segmentu poboček zahraničních firem, stejně jako výrazně nižší podíl na existujících kapacitách VaV (výdaje 28 a pracovníci VaV ).

Dalším dokladem je skutečnost, že většina progresivních oborů, jejichž relativně vysoké zastoupení posouvá ČR výše v žebříčcích konkurenceschopnosti, je (podle kvantitativních ukazatelů) vázána na aktivity zahraničních firem (např. výroba kancelářských (pří)strojů, služby 29 ICT, výroba dopravních prostředků ad.) . Domácí subjekty dominují především s segmentech dílčích a jednodušších komponentů (viz odvětvové analýzy v Socio-ekonomické analýze). Nicméně, identifikace těchto problémů a jejich příčin je možná pouze prostřednictvím

27

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola Inovační strategie firem v ČR, s. 103-105.

28

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 89-91.

29

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola III Odvětvové analýzy.


192


kvalitativního šetření přímo mezi firmami. Důkazem pro tato tvrzení jsou proto zejména terénní šetření provedená zpracovatelem v ČR v posledních třech letech.

V současnosti se rozhodující „masa“ potřebné podnikavosti koncentruje v omezené části domácího podnikového segmentu. Zejména v dynamických (v naprosté většině po roce 1990 nově vzniklých) MSP a několika málo velkých podnicích, které dynamicky rostou a jsou schopny rozšiřovat svou působnost i na náročných zahraničních trzích. Jedním z průvodních jevů aktivit 30 této části domácího segmentu je postupný růst intenzity investic domácích firem v zahraničí . Vedle exportu tak právě vlastní PZI skýtají významný potenciál růstu domácího podnikového sektoru, neboť umožňují překonat důsledky malého domácího trhu. Bohužel je tento segment dosud značně omezený a firmy většinou malé a mladé. Přesto mezi nimi lze najít takové, které si již vytvořily dobré postavení na světových trzích.

Další bariérou rozvoje domácího sektoru firem je omezená motivace místních podnikatelů dále zvětšovat své firmy. V rámci provedených terénních průzkumů se ukázalo, že nemalá část místních podnikatelů nemá zájem o další silný růst svých firem. Příčin omezené motivace k dalšímu růstu je více a je obtížné je zobecnit. Hlavním důsledkem však je, že nedostatečná motivace v zásadě blokuje nemalé růstové zdroje, které jsou využívány spíše na reprodukci současného stavu. Zvlášť významný je tento omezující faktor rozvoje domácího sektoru podniků v případě znalostně orientovaných společností. V rámci provedených terénních průzkumů byl tento typ osobních motivací podnikatelů v různé míře zaznamenán ve třetině navštívených firem.

Nedostatečně rozvinutý trh podnikatelských služeb představuje další bariéru rozvoje domácího podnikového sektoru. Ačkoliv většina v rozvinutých ekonomikách typických služeb na trhu existuje, jejich kvalita je nízká a cena obdobných zahraničních služeb vysoká. To podporuje spoléhání se pouze na vlastní kompetence. Ty však nikdy nemohou mít potřebnou kvalitu ve všech potřebných oblastech. Zkušenosti s nízkou kvalitou místních služeb vytváří atmosféru nedůvěry v tento typ služeb, včetně případné nabídky zprostředkování těchto služeb veřejným sektorem.

Za bariéru rozvoje domácího sektoru podniků je často označován také horší přístup k novým technologiím a kapitálu. Tuto příčinu lze samu o sobě akceptovat pouze v průběhu transformačního období, kdy byl rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky opravdu zásadní. V současnosti je však dostupnost nejnovějších technologií dobrá a prakticky shodná pro všechny subjekty české ekonomiky, otázkou je samozřejmě její zafinancování. I to si domácí podniky mohou dovolit, pokud mají kvalitní produkty a jasnou podnikovou strategii, s kterou se dokáží prosadit na náročnější trhy. Sama o sobě totiž technologie poskytne podnikům výhodu jen dočasně – než ji nakoupí i jejich konkurenti a dosáhnou například opět srovnatelné produktivity. Velké zahraniční firmy mají velmi často výhodu mateřské společnosti, která jim může pomoci s financováním nových technologií, předáním know-how apod. Navíc domácí MSP mají se světovými trhy zatím stále relativně krátkou zkušenost. I proto může být podle nás dostupnost technologií a kapitálu stále určitou bariérou, ne však sama o sobě, ale v kombinaci s předchozími faktory. Respektive, samotná podpora dostupnosti technologií a kapitálu problémy domácího podnikového sektoru nevyřeší.

Důsledky

30

Domácí podnikatelský sektor zatím není dostatečně silný, aby mohl nahradit pokles přínosu PZI k růstu a zaměstnanosti. Proto je (zejména v delším období) nezbytné podporovat rozvoj silného domácího sektoru firem, a to zejména schopných rozšiřovat svou působnost (exportem i PZI) na zahraničních trzích a jejichž konkurenční výhoda by byla z velké části generována interně. Rozsah

Byť jsou příčinou nemalého objemu těchto investic daňově optimalizační motivy.


193


a kvalita takto fungujícího podnikového sektoru bude v delším období silně ovlivňovat jak růstový potenciál ekonomiky ČR, tak její náchylnost k cyklickým výkyvům a strukturálním problémům, jejichž četnost a intenzita se v souvislosti s globalizací zvyšuje.

Slabá pozice domácího podnikového sektoru je spojena s jejich slabou a závislou pozicí v globálních produkčních sítích a také s omezenou schopností pronikat na náročné trhy ke konečným zákazníkům. I když je to částečně dáno historickými důvody – vývojem české ekonomiky po r. 1990 – jsou snaha a úspěch českých firem v přibližování koncovým zákazníkům dlouhodobě velice důležité pro stabilitu české ekonomiky. A role veřejného sektoru spočívá v tom, tuto cestu domácím firmám usnadnit.

Schopnost posunout se výše v globálních produkčních řetězcích a proniknout na náročné trhy je samozřejmě spojena s široce pojímanou podnikavostí domácích podniků. Stejně tak je ale spojena s rozvojem a posilováním znalostně, technologicky založených a inovačně orientovaných aktivit, zjednodušeně s vytvářením vlastního (a nikoliv jen přejímáním cizího) know-how. Neschopnost ale i slabá motivace tyto aktivity intenzivněji reagovat je jedním z důvodů dosavadního slabšího postavení domácího sektoru podniků. Zároveň slabý domácí podnikový sektor představuje sám o sobě bariéru posilování znalostní ekonomiky v ČR, protože slabé firmy mají nedostatek zdrojů pro rozvoj znalostně založených aktivit a nižší potenciál tyto aktivity vůbec vytvářet a stavět na nich svou konkurenceschopnost. Slabost endogenního podnikového sektoru a nerozvinutost znalostní ekonomiky se vzájemně podporují a řešení jednoho problému bez druhého nepovede k úspěchu.

XII.3.II

Problémový okruh 2: Závislost ekonomického růstu na zahraničních firmách

Velký význam zahraničních firem, resp. exportu, pro českou ekonomiku je přirozeným důsledkem vývoje v uplynulých letech, a přestože je nazýván „problémem“, v žádném případě to neznamená, že zahraniční firmy, přímé zahraniční investice a vázanost české ekonomiky na ekonomiku globální jsou něčím špatným. Znamená to pouze, že velký význam zahraničních firem a velmi častá vázanost domácích firem na světové trhy skrze zahraniční firmy (doma i v cizině) s sebou nesou určité projevy a důsledky, které mohou být v budoucnu rizikem pro českou ekonomiku. Malá, otevřená ekonomika, jíž je Česká republika, se bez zahraničních investic a investorů nemůže obejít, ani bez dodavatelské provázanosti na světové trhy, nicméně současně je žádoucí posilovat kvalitu, konkurenceschopnost a rozvoj/růst domácích firem tak, aby naopak ony se mohly stávat ve větší míře přímými zahraničními investory a producenty/exportéry koncových výrobků na vyspělých světových trzích. Projevy a dílčí problémy

Hlavním hnacím segmentem ekonomiky na území ČR byly dosud firmy pod zahraniční kontrolou (dále jen zahraniční firmy), a to buď přímo, nebo tím, že vytvářely poptávku po produkci domácích 31 firem .

Pobočky zahraničních firem dosahují významně rychlejšího tempa růstu produktivity a exportu než endogenní podnikový sektor. Představují hlavní aktéry zapojující ČR do evropské a skrze ni do globální ekonomiky.

Zároveň jsou hlavním zdrojem transferu technologií, manažerských metod a dalších ověřených praktik do ČR, čímž silně přispívají k růstu produktivity místní ekonomiky. Pro významnou část domácího (endogenního) podnikového sektoru představují klíčové zákazníky, což na druhou stranu generuje určité problémy (viz níže).

31

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.6 Přímé zahraniční investice, s. 26.


194


Zahraniční firmy zaměřené na produkci obchodovatelnou na světových trzích využívají podmínky v ČR 32 zejména pro realizaci výroby, montáže a distribuce produkce určené pro evropské trhy. Současně třeba zdůraznit, že v rámci globální ekonomiky patří naprostá většina zde přítomných investorů mezi inovačně a technologicky založené firmy, které se pohybují na vrcholu hodnotového řetězce. Často v ČR umísťují i náročnější a složitější výrobu, avšak aktivity vázané na strategické a znalostně intenzivní aktivity (strategické služby, vývoj nebo dokonce firemní výzkum) jsou v ČR zatím 33 umísťovány jen v malé míře . Česká republika představuje pro zahraniční firmy zatím převážně (kvalitní) výrobní základnu a výrobní investice měly rozhodující podíl na přílivu PZI. Pobočky zahraničních firem v oborech zaměřených na ovládnutí místního trhu (především sektor služeb) sice zajišťují i část strategických aktivit, nicméně jejich přínos pro růst ekonomiky jako celku je omezen velikostí domácího trhu. Lokalizace strategických činností zahraničních firem v ČR, s působností pro světové či evropské trhy, se stále děje jen v omezené míře. V důsledku toho je významná část aktivit, které určují výkonnost české ekonomiky, ovlivňována rozhodnutími ze zahraničí, protože rozhodování českých poboček zahraničních firem je často významně vázáno na rozhodování v centrálách firem. Rozsah této podřízenosti (míra autonomie) se liší případ od případu. Obecně míra autonomie místních poboček zahraničních firem roste s rozsahem vykonávaných funkcí pro mateřskou společnost. U většiny místních poboček ve zpracovatelském průmyslu je však rozhodující objem strategických a znalostně intenzivních aktivit (strategické řízení, marketing, vývoj, obchod ad.) realizován mimo Českou republiku. Obrázek 6: Strom problémů – růst tažen zahraničními firmami


Příčiny a důkazy

Opětovné získání konkurenceschopnosti podnikového sektoru v době transformace ekonomiky vyžadovalo zásadní vstupy v podobě moderních technologií, manažerských postupů, přístupu na rozvinuté trhy ad. Tyto vstupy prakticky nebylo možné získat jinak než prostřednictvím přílivu PZI.

32 Nikoliv strategických marketingově-obchodních, ale koncových aktivit bezprostředně souvisejících s fyzickou distribucí produkce (doprava, logistika, vyřízení objednávek apod.). 33

Doložit tuto informaci jednoduše pomocí dostupných statistických dat není možné, podporují ji ale jednoznačně rozsáhlá terénní šetření zpracovatele zahrnující téměř 400 podniků z ČR, ale také údaje z jednoho klíčových odvětví české ekonomiky – automobilového průmyslu. Z celkového počtu firem pod zahraniční kontrolou s více než 20 zaměstnanci, které lze přiřadit k automobilovému průmyslu, jich výzkumně-vývojové aktivity realizuje pouze 37 (viz Pavlínek, Ženka, 2010).


195


V důsledku kombinace (i) geografické (a kulturní) blízkosti rozvinutým evropským ekonomikám, (ii) atraktivnímu poměru ceny a kvalifikace pracovní síly, (iii) relativně rozvinuté technické 34 infrastruktury a (iv) probíhajících změn geografické organizace produkčních systémů se ČR stala významnou evropskou destinací pro lokalizaci standardizovaných aktivit vyžadujících větší nasazení lidské práce, díky průmyslové tradici především ve zpracovatelském průmyslu. Dokladem je zvýšení podílu zpracovatelského průmyslu na vytvořené HPH o 11,6 p.b. mezi lety 35 1995-2008, zatímco v zavedených tržních ekonomikách se tento podíl významněji nezměnil .

Z kvantitativního hlediska (podíl na zaměstnanosti a HPH) se tak z ČR postupně stala jedna z nejvíce průmyslových zemí světa. Nicméně v rámci (globálních) hodnotových řetězců se její stěžejní specializací stalo zajištění výroby a montáže (byť postupně stále více náročné )určené pro evropské a další blízké trhy, zatímco rozhodující objem strategických aktivit souvisejících s touto produkcí je realizován v zahraničí. Tohoto modelu postupně začaly využívat nejen evropské, ale stále více i americké a asijské firmy (viz př. Hyundai). Dokladem je mimořádně silný růst exportní výkonnosti, který je v případě evropských trhů nesrovnatelně vyšší než u trhů mimo 36 Evropu . Růst exportní výkonnosti je přitom tažen zahraničními firmami.

Podíl podniků pod zahraniční kontrolou během sedmi let se prakticky zdvojnásobil a v roce 2008 subjekty pod zahraniční kontrolou vytvořily téměř třetinu hrubé přidané hodnoty v české ekonomice. Ještě v roce 1995 byl podíl těchto podniků pouze 5 %. Tempo zapojování do nadnárodních vlastnických skupin relativně zpomaluje s tím, jak ubývá množství subjektů ve vlastnictví státu určených pro privatizaci a také polevuje vlna nejvyššího přílivu přímých zahraničních investic. Ve zpracovatelském průmyslu dosahuje podíl zahraničních podniků v průměru 56 %, v odvětví dobývání surovin tvoří dokonce tři čtvrtiny.

Význam firem pod zahraniční kontrolou pro českou ekonomiku dokládá také vysoký náskok v produktivitě práce – zatímco v roce 2007 produktivita práce (HPH na 1 pracovníka) dosahovala u domácích podniků přibližně 433 tis. Kč, u podniků pod zahraniční kontrolou byla téměř dvojnásobná, 814 tis. Kč. A například v potravinářském průmyslu byl rozdíl téměř trojnásobný (374 tis. Kč vs. 1 027 Kč).

Důsledky

34

Další hospodářský růst ČR závisí na jeho budoucí atraktivitě pro aktivity zahraničních firem. Vzhledem k postupné ztrátě schopnosti ČR konkurovat cenou místních výrobních vstupů se výrazně zvyšuje význam necenových faktorů konkurenceschopnosti. V některých z těchto faktorů (vzdělanost a vzdělávací systém, institucionální prostředí, kvalita veřejného výzkumu ad.) ČR sice předstihuje dosavadní konkurenty mezi tranzitivními a rozvíjejícími se ekonomikami. Nicméně ve srovnání se zavedenými tržními ekonomikami významně zaostává. To je problém, neboť má-li ČR dlouhodobě růst a vytvářet kvalitní pracovní místa, musí soutěžit s rozvinutými a nikoliv tranzitivními a rozvíjejícími se ekonomikami. Vzhledem k závislosti na aktivitách zahraničních společností přitom bude důležitým faktorem charakter dalšího vývoje outsourcingu a offshoringu, resp. technologických změn, které ovlivní další trendy vývoje geografické organizace produkčních systémů v globálním měřítku a vytvoří tím základní rámec, v němž ČR bude usilovat o příliv kvalitativně odlišných typů PZI než doposud. Ještě důležitějším faktorem, neboť ten je možné

Zjednodušeně označovaných jako vlny outsourcingu a offshoringu

35

V některých zavedených tržních ekonomikách (USA, UK ad.) došlo k mírnému poklesu podílu zpracovatelského průmyslu na tvorbě HPH, zatímco v jiných k mírnému zvýšení (Německo, Finsko ad.). Celkově k významnější změně nedošlo a změny u jednotlivých zemí byly na rozdíl od ČR v řádu několika málo jednotek p.b. Blíže viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.7 Vývoj struktury hospodářství, s. 32-35. 36

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.5 zahraniční obchod, s. 17-18.


196


přímo ovlivnit, je ale schopnost české ekonomiky posílit ty faktory, které budou v této soutěži klíčové.

Při předpokládaném pokračujícím snižování tempa přílivu PZI, potenciálním růstu des-investic zahraničních firem a nízké úspěšnosti ČR v soutěži o PZI kvalitativně vyšší povahy hrozí dlouhodobá stagnace a podstatné zhoršení situace na trhu práce. Zvlášť silné tyto dopady mohou být, pokud dojde ke všem třem uvedeným jevům současně, což nelze vyloučit.

Dosavadní dominantní význam přímých zahraničních investic pro ekonomický růst České republiky a současně reálné obavy ze zpomalení přílivu zahraničních investic, resp. z proměny charakteru přímých zahraničních investic, ukazují na nutnost posílení domácího sektoru podniků. Ten sice nemůže přímé zahraniční investory krátkodobě či střednědobě nahradit, ale pro význam tohoto sektoru pro růst konkurenceschopnosti ČR by měl růst.

XII.3.III Problémový okruh 3: Nerozvinutá znalostní ekonomika Projevy a dílčí problémy

Strategie a budování konkurenční výhody většiny firem domácího podnikového sektoru jsou založeny na zvyšování efektivity produkce skrze snižování nákladů a přejímání cizího know-how 37 namísto vlastní tvorby nových znalostí a jejich zhodnocení na trzích prostřednictvím inovací .

To neznamená, že firmy neinovují. Naopak inovují intenzivně, ale silně převažují inovace, jimiž místní firmy pouze dohánějí lídry trhu a své další konkurenty. Tento typ inovací vede „pouze“ k rozšíření oblastí, v nichž jsou schopny na zahraničních trzích nabídnout svou hlavní výhodu, kterou jsou nízké ceny vstupů. Takové inovace však nevytváří základ dlouhodobější výhodě a nevytváří prostor pro významné zvyšování mezd a tvorbu kvalitních pracovních míst. Obrázek 7: Strom problémů – znalostní ekonomika


37

Rozhodující objem znalostně intenzivních ale také strategických aktivit, jako je obchod, marketing, komunikace se zákazníky, místních poboček zahraničních firem je realizován mimo ČR. V důsledku toho mají tyto pobočky, včetně jejich místních dodavatelů, velmi omezený prostor pro inovace. Ten se u většiny omezuje na dílčí procesní a technologické inovace ve výrobě a montáži. Pokud jsou místní pobočky zapojeny do koncernového VaV, tak obvykle jako dodavatelé dílčích

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň a kapitola Inovační strategie firem v ČR, s. 103-105.


197


informací z výrobního procesu či realizátoři koncových zákaznických řešení, ale nikoliv jako součást hlavních VaV kapacit.

Dalším znakem nerozvinuté znalostní ekonomiky v ČR je přetrvávající uzavřenost inovačního systému. Většina subjektů stále spoléhá především na svoje vlastní vnitřní zdroje, především své zaměstnance, a s dalšími subjekty, firmami, ale především také univerzitami a výzkumnými organizacemi, spolupracuje jen omezeně.

Jednou z příčin je určitě charakter inovací, kterým dominují menší inovace založené do značné míry na existujících znalostech. Další příčina je na straně akademických institucí, které jsou stále velmi uzavřené, realizují VaV aktivity podle svých potřeb a cílů, bez jasné návaznosti na potřeby aplikační sféry. Zjednodušeně lze říci, že firmy vykazují velmi omezenou inovační poptávku, kterou však významným způsobem nepodporují ani místní VŠ a výzkumné organizace.

Příčiny a důkazy

Převažující pozice firem v hodnotových řetězcích se vyznačuje velkou vzdáleností od koncových trhů a zákazníků. Práce s koncovými trhy a zákazníky (vyhledávání nových příležitostí, předvídání potřeb zákazníků ad.) je spolu s výstupy výzkumu a vývoje klíčovým zdrojem znalostí potřebných pro úspěšné inovace. Za většinu poboček zahraničních firem tuto práci vykonává mateřská firma či jiná její pobočka mimo ČR. Významná část endogenního podnikového sektoru je de-facto v podobné situaci, neboť se specializuje na technická řešení zadání svých zákazníků, kterými jsou opět zahraniční firmy či jejich blízcí dodavatelé, kteří ovládají trhy koncových produktů či modulárních produktů blízkých finální produkci.

Rozvinutost technických kompetencí firem výrazně převyšuje jejich kompetence v oblasti marketingu, inovačního managementu, obchodu a dalších netechnických podnikových funkcí. Průmyslová tradice projevující se rozvinutými technickými dovednostmi lidí byla součástí primárních příčin silného zájmu zahraničních firem o ČR. Nicméně s rozvojem jejich aktivit na území ČR se z této výhody stala zároveň jedna z bariér rozvoje inovačního podnikání. Vzdálenost od koncových trhů a rozvoj funkční specializace ČR jako výrobní základny pro evropské trhy vedly k velmi silné poptávce po dodávkách různorodých komponent na míru dle zadání poboček NNS či jejich dodavatelů. Růst této poptávky byl v důsledku objemu příchozích PZI natolik silný, že velká část místních firem se prakticky nemusela starat o vyhledávání nových příležitostí, trhů a zákazníků. Zároveň se nemusely ani příliš věnovat inovacím, neboť zadání od odběratelů byla poměrně konkrétní a prostor pro inovace se vztahoval prakticky pouze na technologický proces vedoucí k minimalizaci ceny výsledné produkce.

Spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem je v ČR podle výsledků socio-ekonomické analýzy stále limitovaná. Na celkových finančních prostředcích plynoucích do veřejného VaV se podnikatelský sektor podílí zhruba 6 % a v roce 2008 uvedlo pouze 29 pracovišť z celkového počtu 183 provádějících VaV ve vysokoškolském sektoru, že obdrželo od podniků působících v 38 ČR nějakou částku na provedení VaV . Transfer technologií a spolupráce mezi aplikační sférou a hlavními znalostními institucemi, které jsou klíčovými zdroji inovací, zatím moc neexistuje. Potenciál veřejného výzkumu pro ekonomický rozvoj tak zůstává prakticky nevyužit.

Důsledky

Nerozvinutá znalostní ekonomika představuje zásadní bariéru pro oba výše zmíněné problémové okruhy – její posilování je klíčové jak pro získání vyšší kvality stávajících i nových PZI, tak i pro

38

Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 86 a tabulka 17 - Struktura výdajů na VaV v sektorech provádění podle zdrojů financování, 2008 (%).


198


posílení rozvoje domácího sektoru podniků. Bez posílení znalostní ekonomiky je růstový potenciál české ekonomiky značně omezený.

ČR ztrácí postupně své dosavadní výhody relativně levné a kvalifikované pracovní síly a průmyslové tradice, které byly hlavními faktory pro příchod zahraničních investorů. Pro řadu aktivit, které zde tito investoři umístily, už ale ČR přestává být výhodné a hrozí jejich odchod do jiných regionů. Pokud však ČR chce udržet (a posílit) životní úroveň a ekonomický růst, musí dokázat tyto odchody nahradit novými aktivitami. K tomu je třeba posunout se po šipce na obrázku 2 výše mezi inovačně založené ekonomiky a začít efektivně soutěžit o kvalitativně vyšší typy PZI. A pro ty jsou klíčové především faktory vázané na rozvinutou znalostní ekonomiku – vysoce kvalifikovaní a specializovaní pracovníci technických a přírodních oborů, atraktivní a efektivní příležitosti pro spolupráci s akademickými institucemi, fungující institucionální prostředí a konzistentní, předvídatelné podnikatelské prostředí, včetně hospodářských strategií a politik, a také potenciál zajímavých partnerů z řad dalších podnikatelských subjektů.

Pokud se tento posun české ekonomiky nezdaří, je zde vysoké riziko stále častějšího odchodu existujících investorů, které navíc nebudou nahrazováni novými, pro které ČR nebude atraktivní.

Souvisejícím důsledkem těchto procesů je samozřejmě nepříznivý vývoj na trhu práce. Až do vypuknutí současné ekonomické krize převažovali mezi nezaměstnanými především uchazeči s minimální kvalifikací, zčásti také lidé starší 50 let. Již ale současná krize přinesla změnu, kdy o práci začali přicházet stále více i kvalifikovaní pracovníci ve výrobní sféře, po kterých byla ještě před krizí vysoká poptávka. Tito pracovníci by mohli být vystaveni většímu tlaku i v budoucnu, pokud by ČR začaly ve větší míře opouštět stávající investice a méně sofistikované výroby, které by nebyly nahrazeny novými aktivitami, ať domácích či zahraničních firem.

XII.3.IV Problémový okruh 4: Energetika Předchozí kapitoly, týkající se energetiky, zejména pak kapitola Analýza oblasti energetiky, položily základ k detekování potřeb v oblasti energetiky s ohledem na možnosti tyto potřeby podpořit veřejnými intervencemi, a to se přihlédnutím k možnostem kohezní politiky. Dále jsou tyto potřeby přehledně uvedeny: Podpora výzkumu a vývoje V oblasti vědy a výzkumu existují jednotlivé podporované programy v rámci grantových schémat. V souladu se SEK konstatujeme, že chybí však ucelená dlouhodobá strategie podpory konkrétních oblastí a mechanismus jejího naplňování. V oblasti energetiky také chybí specializované výzkumné pracoviště, deficit částečně nahrazují poradenské firmy a privatizované výzkumné ústavy. Na výzkumu v oblasti energetiky se prakticky nepodílejí vysoké školy. Řadu úkolů zadává a řeší podnikatelská sféra avšak s omezenou koordinací. Viz kapitola: Státní energetická koncepce Detekované potřeby: •

Podpora výzkumu a vývoje skladování energie,

•

Podpora výzkumu a vývoje geotermální energetiky

•

Podpora výzkumu a vývoje využití vodíku v energetice

•

Podpora výzkumu a vývoje v jaderné energetice

•

Podpora výzkumu a vývoje v oblasti elektromobility

•

Podpora výzkumu a vývoje využití CNG

Energetický mix ČR Vyvážený energetický mix je klíčovým požadavkem uvedeným v SEK. Viz kapitola Vyvážený mix zdrojů Současný energetický mix ČR je založen na vysokém využití domácích zdrojů primární energie.


199


Podíl domácích zdrojů na konečné spotřebě energie činí okolo 50 %. Vysokou míru soběstačnosti vykazuje výroba elektřiny, kde čistá výroba elektřiny z domácích zdrojů prakticky plně pokrývá domácí spotřebu (ze zhruba 96 %). Podíl výroby tepla z domácích paliv ve všech zdrojích tepla činí cca 60 %, v centralizovaných zdrojích (teplárnách a výtopnách) je to více než 80 %. Podíl tepla dodaného z kombinované výroby celkem činí 42 %, v tom u velkých a středních zdrojů je tento podíl asi 75 %. Z hlediska zabezpečenosti výkonové bilance vykazovala na konci roku 2008 ČR volnou kapacitu („Remaining capacity“ dle metodiky UCTE) na úrovni 30 % maximálního zatížení, a pro rok 2010 se velikost tohoto ukazatele očekává nižší, zhruba 16 %. Struktura výkonových a regulačních rezerv je tedy plně dostačující pro udržení spolehlivého provozu; ve všech kategoriích regulačních služeb existuje převaha disponibilní kapacity nad potřebami. Vzhledem k poměrně příznivému vnímání jaderné energetiky jak ze strany politických kruhů, tak ze strany veřejnosti, se jeví oblast elektroenergetiky jako udržitelná i pro budoucí desetiletí. Předpokládám je další rozvoj. Viz kapitola Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK) Určitým problémem pro budoucnost se jeví tenčící se využitelné zdroje domácího uhlí, což primárně ohrožuje zejména zásobování teplem (již dnes mají některé teplárny garantované dodávky uhlí pouze do roku 2012; zatímco dnes může zatím jít i o obchodní politiku dodavatelů, v blízké budoucnosti to již může být skutečný, nejen cenový problém). Proto je nezbytné soustředit se výrazným způsobem na hledání a pořizování alternativních zdrojů tepla, a to nejen pro domácnosti. Paralelně s tím by měly pokračovat i programy na podporu snížení spotřeby tepla. Detekované potřeby: •

geotermální energetika – investiční podpora výzkumu a vývoje v oblasti využívání geotermální energie. Investiční podpora v rámci státních programů podpory a strukturálních fondů využívající finanční zdroje Evropské unie. Cílem je příprava této technologie ke komerčnímu využití, podpora geologického průzkumu a také realizace pilotního projektu geotermálního (kombinovaného) zdroje, následně i podpora několika „sériových“ projektů.

•

solární energetika – omezená investiční podpora v rámci státních programů podpory a strukturálních fondů využívající především finanční zdroje Evropské unie. Investiční podpora musí splňovat požadavky vyplývající z připravovaného zákona o podporovaných zdrojích energie.

•

Zateplování – zde je jednoznačným cílem omezit spotřebu tepla, je vhodné zde pokračovat i v investiční podpoře

•

zvážit přípravu/zavedení dopravních tras (plavba, železnice) pro případný budoucí dovoz zámořského uhlí (Austrálie, Jižní Afrika, USA)

•

fotosolární (termální) energie pro ohřev vody, a to pouze pro vlastní potřebu podniků, v rámci přísných hodnotících kritérií

Energetická náročnost ČR Předpoklady pro detekování potřeb v této oblasti jsou uvedeny zejména v kapitolách Současný stav v zemích OECD a v kapitole Státní energetická koncepce V ukazatelích energetické náročnosti se ČR v současnosti nachází nad průměrem EU-27. Toto postavení odpovídá tradiční průmyslové orientaci ČR a pozici členských zemí nově přijatých do EU v letech 2004 a 2007. Při srovnávání je ovšem nutno vzít v potaz rovněž rozdílnou ekonomickou výkonnost srovnávaných zemí, která prostřednictvím nižšího ocenění produktů ovlivňuje parametr energetické náročnosti a dává zkreslený pohled na samotné energetické nároky v té či oné zemi. Z hlediska spotřeby energie na obyvatele i z hlediska


200


spotřeby elektřiny na obyvatele se ČR nachází zhruba v průměru zemí EU. Zhodnocování spotřeby primárních zdrojů energie přidanou hodnotou po roce 2000 výrazně vzrostlo. Nadále však existuje poměrně vysoký potenciál úspor ovlivněný nedostatkem finančních prostředků pro investice do úsporných projektů, a to především ve veřejném sektoru (školství, zdravotnictví) a sektoru bydlení, a nedostatkem znalostí v oblasti efektivního využívání energie, zejména u domácností, terciární sféry a malých a středně velkých průmyslových podniků. Detekované potřeby: • •

Podpora snížení energetické náročnosti staveb Podpora růstu HDP (podpora inovovaných výrob a produktů)

Přenosová soustava ČR Předpoklady pro detekování potřeb v této oblasti jsou uvedeny zejména v kapitole Rozvoj síťové infrastruktury a kapitole Rozvoj síťové infrastruktury Přenosová soustava ČR je relativně silně propojena s okolními sítěmi. Souhrnná disponibilní přenosová kapacita dosahuje v poměru k maximálnímu zatížení ČR 35 % v exportním, resp. 30 % v importním, směru a patří k jedněm z nejvyšších v Evropě. Z hlediska dostupnosti pro obchod je ovšem snižována kapacitními omezeními v sousedních zemích (zejména v Rakousku a Německu). Současně naše PS tranzituje výkon ve směru sever/jih odpovídající až 20 % maximálního zatížení. Požadavky na tranzity s ohledem na rozvoj OZE v severní Evropě dramaticky rostou. Pro udržení vysoké přenosové kapacity je stávající propojení nedostatečné a nárůst tranzitních toků se projeví jak tlakem na snižování dostupné kapacity v exportním i importním směru, tak i zhoršením spolehlivosti provozu (nárůst průměrné doby neplnění kritéria N-1). Vysoká importní i exportní kapacita je nezbytná jak pro zajištění požadovaného postavení ČR v obchodu s elektřinou a souvisejícími službami ve střední Evropě, tak i zajištění odolnosti naší soustavy v případě rozsáhlých výpadků. Trhy s elektřinou zatím fungují odděleně v jednotlivých zemích regionu. Pouze krátkodobé trhy České a Slovenské republiky byly propojeny prostřednictvím implicitních aukcí. Nejsou propojeny národní trhy s regulačními výkony a energií. Elektrizační soustava ČR je řízena jako samostatný regulační blok v rámci decentralizovaného řízení synchronní oblasti. Zde je příležitost pro mezinárodní spolupráci. Více o tomto tématu v kapitole: Mezinárodní spolupráce Evropská politika transevropských energetických sítí (TEN-E) má stejné společné cíle jako politika dopravních a jiných sítí, a to zajistit, aby byly propojeny národní rozvodné sítě v EU, aby k nim měly přístup všechny regiony a aby se rozvodné sítě řídily na evropské, nikoliv na národní úrovni. První pravidla Společenství týkající se TEN-E22 vzala v úvahu regionální rozměr a kritérium hospodářské a sociální soudržnosti. Při výstavbě těchto sítí za podpory strukturálních fondů došlo k významnému pokroku. Před koncem roku 2001 bylo zprovozněno pět plynovodů a dokončeno několik velkých projektů rozvodu elektřiny, podstatné investice se uskutečnily v periferních regionech. Další pravidla pro TEN-E, přijatá v červnu 2003, kladou důraz na rozvoj rozvodných elektrických sítí a zavádění zemního plynu ve vnitrozemských oblastech a periferních a ultraperiferních regionech. Z výše uvedeného je zřejmé, že budování rozvodných elektrických sítí již bylo v minulosti podporováno v rámci kohezní politiky. Budování rozvodných sítí bude pravděpodobně nutné zejména s ohledem za zvyšující se podíl OZE. Nestabilita a malá možnost predikce dodávek OZE vytváří potřebu záložních zdrojů. Ty je nutno připojit do sítě.

Je nutné připomenout, že důležitost otázky kvality přenosových sítí si uvědomují i orgány EU. Připravovaný strategický dokument Energy 2020, který má být zveřejněn 17. listopadu 2010 má podle dostupných zpráv obsahovat potřebu v hodnotě bilionu eur, aby zajistila dodávky, reformovala energetické systémy a snížila znečištění. Autoři této zprávy proto dávají ke zvážení možnost prosadit do nové kohezní politiky i podporu budování rozvodných elektrických sítí. Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

201


Detekované potřeby: •

Podpora provozování a budování rozvodné sítě

Plynárenské přepravní soustavy Analýze potřeb v této oblasti jsme provedli v kapitole: Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR. Na tomto základě formulujeme následující potřeby. V oblasti plynárenské přepravní soustavy je zajištěno propojení se Spolkovou republikou Německo a Slovenskem a ve směru východ/západ je dlouhodobě zajišťována mezinárodní přeprava plynu. Podzemní zásobníky zemního plynu na území ČR o celkové roční kapacitě 3,077 mld. m3 jsou využívány převážně pro potřeby tuzemského plynárenství a poměr stávající roční tuzemské spotřeby plynu a existující kapacity podzemních zásobníků činí cca 35 %, což ČR řadí mezi přední státy EU v uvedeném parametru. Důležitým údajem pro využití podzemních zásobníků plynu je jejich celkový těžební denní výkon, který se reálně pohybuje od maxima 50 mil. m3 na počátku zimního období ke 33 mil. m3 ke konci zimního období. V oblasti ropovodů a zpracování ropy je importní kapacita ropovodu Družba, který dopravuje ropu z východu, 9 mil. t/rok a ropovodu IKL, který dopravuje ropu ze západu, 11 mil. t/rok. Skladovací kapacita Centrálního tankoviště ropy, využívaného pro skladování nouzových zásob ropy, činí 1,73 mil. m3. Na rozdíl od řady zemí EU se zatím nepodařilo zajistit pro ČR vyšší geografickou diverzifikaci zdrojů energetických surovin. Ta by pravděpodobně měla být zajistitelná doplněním standardních potrubních tras také trasami pozemními, zejména po vnitrozemských vodních cestách (jak je obvyklé v řadě evropských zemí), částečně a nouzově i po železnici. Detekované potřeby: • •

zvýšit diverzifikaci zdrojů a přepravních tras ropy a zemního plynu pomocí nových potrubních propojení i s pomocí alternativních forem dopravy (plavba, železnice) zvýšit kapacity zásobníků plynu a ropy (ropných derivátů) – částečně již probíhá

Podpora vzdělání v energetice Podpora vzdělávání v energetice je jednou z priorit SEK. Viz., kapitola Státní energetická koncepce Podíl elektroenergetiky, plynárenství, teplárenství a těžby surovin na celkové zaměstnanosti v roce 2007 činil cca 2 %, což představuje zhruba 100 tisíc pracovníků. Z tohoto počtu jich je 60 % zaměstnáno ve výrobě, rozvodu a distribuci elektřiny, tepla a plynu, zbývajících 40 % v těžbě surovin. V uplynulých letech se celkový počet zaměstnaných v tomto sektoru trvale snižoval a úbytek dosáhl přes 27 tisíc osob (strukturální změny, technologický vývoj, outsourcing). Proti tomu působí rozvíjení nových činností vyvolaných liberalizací energetického trhu. Silně nepříznivá je věková struktura pracovníků v energetickém sektoru. Věkový průměr je 44 let, zatímco průměr v celé ekonomice 40 let. Náročnost na kvalifikované profese vyjádřená podílem jednotlivých pracovních pozic se ve výrobě energií zvyšuje, roste zejména podíl technických pracovníků (z 29 % v roce 2002 na 37 % v roce 2007). Je zde malý podíl odborníků a lidí s VŠ vzděláním oproti vyspělým zemím EU (17 % v ČR v porovnání s 31 % v EU-15). Předpokládaný počet absolventů vysokých a středních škol v období 2010 až 2016 nezajišťuje dostatek odborníků pro náhradu pracovníků v důchodovém věku (deficit na úrovni cca 35 % odchodů). Z hodnocení úrovně absolventů tak, jak je vnímají podniky, také vyplývá, že energetiku ohrožuje snižování kvality výuky, která rozvíjí technické myšlení a znalosti v exaktních oborech, jako matematika, logika, fyzika nebo chemie, a dále nedostatek multioborových znalostí. Je důležité rozšířit výchovu veřejnosti v celém spektru energetického mixu, infrastruktury a ekonomických souvislostech. V kontextu výchovy v rámci celoživotního vzdělávání rozšířit výchovu na komplex udržitelné, efektivní a dovozně nezávislé energetiky, šetrné k životnímu prostředí. Tato filozofie


202


předpokládá, že komplexní pohled rovněž umožní dospívající mládeži nezkreslené rozhodování o volbě budoucího povolání směrem k energetickým oborům. Detekované potřeby: • •

Podporovat vzdělávání v technických oborech a zejména v energetice Zvyšovat informovanost o energetických oborech, podporovat její přitažlivost pro budoucí studenty

Energetická bezpečnost a odolnosti ČR Energetická bezpečnosti a odolnosti je vlastně klíčovým cílem všech dokumentů zmíněných v této zprávě. Jedná se o komplexní problematiku jejíž analýzu jsme provedli zejména v kapitole Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR Pro zásobování elektřinou existuje poměrně robustní přenosová soustava, která má dostatek regulačních výkonů a přiměřená distribuční soustava zajišťující dostatek kapacit pro normální provozní podmínky. Vysoce kapacitní propojení na sousední sítě a přebytkový charakter výkonové bilance zajišťuje její významnou odolnost i v případech rozsáhlé kumulace poruch na výrobních zařízeních. V případech rozpadu evropské sítě je ES ČR jako přebytková soustava schopna bezpečného přechodu do krátkodobého ostrovního provozu a zajištění dodávek. Nástroje pro řízení stavů nouze byly opakovaně ověřeny v reálné situaci rozpadu sítě. Pro dlouhodobý ostrovní provoz není však vždy zajištěna dostatečná výše rychlých rezerv potřebných pro kumulované výpadky nebo výpadky velkých výkonů. Pro případ úplného výpadku elektrického napětí (tzv. blackoutu) existuje aktualizovaný plán obnovy napájení prostřednictvím jednotlivých zdrojů schopných startu ze tmy. V případě kumulace poruch či útoků na více místech a následné dezintegrace přenosové sítě však nejsou všechny oblasti ČR schopny provozu v ostrovním režimu a proto není garantována dodávka elektřiny pro všechny velké aglomerace. Při zvýšeném využití elektřiny jako substitutu při poruchách v dodávkách plynu nebo centralizovaného tepla se mohou vyskytnout problémy s udržením integrity některých lokálních distribučních oblastí. Územní energetické koncepce dosud komplexním způsobem neřeší zásobování daného území elektřinou a zajištění chodu nezbytné infrastruktury pro případ dlouhodobé poruchy. Pro dodávky zemního plynu je zajištěna poměrně významná kapacita zásobníků plynu jak na území ČR, tak i v zahraničí. Denní těžební výkon je však limitovaný nejen naplněností zásobníků ale i délkou čerpání a v současné situaci je schopen zajistit maximální požadavky spotřebitelů na cca 20 dnů. V případě zahraničních zásobníků není zaručena disponibilita plynu, pokud bude vyhlášen stav nouze i v zemi umístění. Zatím nejsou k dispozici nástroje garantující užití zemního plynu uskladněného v zásobnících v ČR (nebo jeho části) ve stavech nouze pro spotřebitele v ČR. U spotřebitelů nejsou dosud prověřeny účinné nouzové režimy spotřeby, které umožní v několika stupních snížit odběr s minimalizací ekonomického a společenského dopadu. Větší systémy centralizovaného zásobování teplem, založené na uhlí, mají vlastní zásoby uhlí na skládkách. V případě menších výtopen je dodávka tepla závislá na udržení zásobování uhlím. Dodávky uhlí, jakožto domácí suroviny, si však lze představit i v případě nouze. U systémů CZT založených na zemním plynu je většina z nich závislá na dodávkách zemního plynu bez možnosti přechodu na alternativní zdroj a tato část zásobuje teplem cca 10 % obyvatelstva. Přímé užití zemního plynu pro vytápění využívá cca 27 % domácností. Snížení závislosti výroby tepla na dováženém zemním plynu a omezených zásobách uhlí je v současné době více než nesnadné. Také hledání substitucí totiž naráží na jejich omezený potenciál. Proto je nevyhnutelné zdroje tepla diverzifikovat – vedle již prosazované biomasy bude zřejmě nutné více zapojit spalování tuhého komunálního odpadu (TKO; nutná změna přístupu i legislativy), který se v ČR zatím využívá jen z 13% (skládkuje se 83%, po 2% se kompostuje a recykluje – údaje 2008) a také ve větší míře hledat vyšší využití geotermální energie, a to i ve větších hloubkách.


203


V oblasti podpory energetického využívání odpadů je velký potenciál. V České republice se v současné době sládkuje cca 70 % komunálního odpadu, což představuje přibližně 3 mil tun komunálního odpadu ročně. Investiční podpora v rámci operačních programů je uvedena v opatřeních uvedených v NAP ČR pro OZE. Opatření v NAP jsou ministerstva povinna naplňovat. V této oblasti je nutné vyzdvihnout také synergický efekt těchto zdrojů. ČR dokonce hrozí pokuty za nesnižování objemu ukládaného odpadu na skládky a vzniká nová ekologická zátěž pro příští generace. Dále je nutno využití odpadu chápat v kontextu situace, kdy potenciál biomasy začíná být postupně vyčerpáván. V současném programovacím období je tato problematika řešena v rámci MŽP a další řešení by mělo být výsledkem meziresortních jednání. Detekované potřeby: • • • •

Vyšší procento spalování TKO Vyšší využívání geotermální energie Modernizace a posílení přenosových sítí elektrické energie Zvýšit integritu lokálních distribučních oblastí

Ekologie v energetice Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní prostředí je jednou z priorit SEK. Viz kapitola Státní energetická koncepce Energetické hospodářství ČR, díky provedení rozsáhlých a investičně náročných úprav provozovaných energetických zařízení, zejména energetických výrobních zařízení a vedení, výrazně snížilo zatěžování životního prostředí. ČR v současné době nemá problémy s dodržením objemově stanovených emisních stropů SO2 a NOX do roku 2010. V roce 2006 byly celkové emise SO2 ve výši 211 tis. tun, emise NOX 281 tis. tun a emise VOC ve výši 179 tis. tun. Emise skleníkových plynů CO2 ekv. v roce 2006 činily 145 mil. tun, z toho emise CO2 tvořily 125 mil. tun, což je odhadem 17 % pod úrovní Kjótského závazku ČR. Do popředí se dostávají emise tuhých znečišťujících látek (TZL), jejichž výše v roce 2006 činila 68 tis. tun. Ochrana životního prostředí souvisí s výchovou mladé generace. Průřezově již od základních škol je realizována výchova k ochraně životního prostředí. Současně je v široké míře prováděna výchova veřejnosti. Detekované potřeby: •

Snižování emisí TZL

Mezinárodní spolupráce SEP uvádí nutnost spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů při výměně zkušeností. SEK také reflektuje potřebu evropské součinnosti při provozování a budování rozvodné sítě. Viz kapitola této zprávy: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES K tomuto tématu se vyjadřuje i NEK, která dobrý systém přenosových sítí v ČR a jejich rozvoj v návaznosti na začlenění do celoevropského systému, uvádí jako jednu ze zásadních priorit. Viz., kapitola Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK). Problematiku mezinárodní spolupráce, zejména v oblasti řízení energetiky a budování a provozování rozvodných sítí navrhují autoři této zprávy jako možné téma jednání o budoucí podobě kohezní politiky. Detekované potřeby: • •

Podpořit výměnu zkušeností v oblasti OZE Přebírat know-how v oblasti geotermální energie (zejména moderní průzkumné a vrtací techniky)


204


Biopaliva Autoři zprávy mají pochybnosti o smyslu vysokého podílu biopaliv. Jak již bylo uvedeno přínos biopaliv na snížení obsahu CO2 v ovzduší je zpochybněn řadou analýz, výzkumů a výzkumných zpráv. U biopaliv ze zemědělských plodin se na environmentálních dopadech výrazně negativně projevuje vliv umělých hnojiv a mechanizace použitá při jejich pěstování a obdělávání půdy. Biopaliva první generace jsou bezesporu náročná na vloženou energii. Je možné, že využíváním biopaliv se skutečně uvolňuje až o 70% více skleníkových plynů, než při využití benzínu a nafty. Dokonce se vyskytují názory, že na jen výrobu jednotky biopaliva je spotřebováno více jednotek nafty. Autoři jsou tohoto názoru, že bylo velmi užitečné provést seriozní analýzu tohoto problému a na základě výsledků podniknout další kroky. Bude-li zjištěno, že vysoký podíl biopaliv je skutečně problematickým opatřením, bylo by možné iniciovat změnu politiky EU a následně i národních politik. Podpora výroby biopaliv z rozvojových fondů v současnosti neprobíhá a neměla by probíhat ani v budoucnu. Dle autorů je teoreticky možné uvažovat o podpoře výzkumu a vývoje biopaliv druhé generace. Tomu by však měla předcházet detailní analýza. U biopaliv druhé generace je surovinou tzv. nepotravinářská biomasa, jako je dendromasa včetně těžebních zbytků, zemědělský odpad (sláma, seno, kukuřičné, řepkové a jiné zbytky), energetické rostliny (křídlatka, čirok, šťovík apod.) či biologický odpad z domácností. Mezi biopaliva vyrobená z této suroviny patří bioetanol, motorová nafta jako syntetický produkt Fischer-Tropschovy syntézy, metanol, resp. benzin jako produkt katalytické konverze syntézního plynu, biobutanol z bioetanolu aj. Energetické plodiny druhé generace mají transformační potenciál na biopaliva výrazně vyšší, než je u první generace. Technologický proces je však mnohem složitější a náročnější než fermentační výroba etanolu či esterifikace olejů. Konverzní poměr je obvykle 5 : 1 (z 5 tun biomasy lze vyrobit 1 tunu biopaliva). Nasazení druhé generace do komerčního provozu, pokud k němu vůbec dojde, lze ve větším měřítku očekávat až během následujících desetiletí. Detekované potřeby: •

Iniciovat, případně podporovat jednání v EU s cílem zpomalit, nebo zastavit zvyšování podílu biosložky v pohonných hmotách


205


Literatura Berman Group (2008): Terénní průzkum firemní sféry pro formulaci Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje na léta 2009-2013. Závěrečná zpráva. Berman Group (2009): Závěrečná zpráva z projektu: plnění cílů strategie regionálního rozvoje ČR a vyhodnocení dopadů kohezní politiky na regionální rozvoj. Berman Group (2010a): Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje. Terénní průzkum – závěrečná zpráva. Berman Group (2010b): Socio-ekonomická analýza Olomouckého kraje. Christensen, C. M. (2003): The Innovator's Dilema: When New Technologies Cause Great Firms to Fail. Harvard Business School Press. MPO: Panorama průmyslu. Piech, K. a kol. (2007): Knowledge and Innovation Processes in Central and East European Economies. The knowledge and innovation institute, Warsaw. Tidd, J., Bessant, J. (2005): Managing Innovation: Integrating Technological, Market and Organizational Change. John Wiley & Sons, Ltd. Žížalová, P. (2009): Emerging innovation modes and (regional) innovation systems in the Czech Republic, TIK Working Paper, on Innovation Studies No. 20090102.


206


XIII Přílohy Příloha 1: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách meziroční změna % 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Estonsko 7,2 9,4 10,0 7,2 -3,6 -14,1 Lotyšsko 8,7 10,6 12,2 10,0 -4,2 -18,0 Litva 7,4 7,8 7,8 9,8 2,8 -14,8 Slovensko 5,0 6,7 8,5 10,6 6,2 -4,7 Rumunsko 8,5 4,2 7,9 6,3 7,3 -7,1 Bulharsko 6,6 6,2 6,3 6,2 6,0 -5,0 Polsko 5,3 3,6 6,2 6,8 5,0 1,7 Irsko 4,6 6,2 5,4 6,0 -3,0 -7,1 Lucembursko 4,4 5,4 5,6 6,5 0,0 -3,4 Řecko 4,6 2,2 4,5 4,5 2,0 -2,0 ČR 4,5 6,3 6,8 6,1 2,5 -4,1 Kypr 4,2 3,9 4,1 5,1 3,6 -1,7 Slovinsko 4,3 4,5 5,8 6,8 3,5 -7,8 Španělsko 3,3 3,6 4,0 3,6 0,9 -3,6 Maďarsko 4,9 3,5 4,0 1,0 0,6 -6,3 Finsko 4,1 2,9 4,4 4,9 1,2 -7,8 Švédsko 4,2 3,2 4,3 3,3 -0,4 -5,1 Velká Británie 3,0 2,2 2,9 2,6 0,5 -4,9 Rakousko 2,5 2,5 3,5 3,5 2,0 -3,5 EU27 2,5 2,0 3,2 2,9 0,7 -4,2 Belgie 3,2 1,8 2,8 2,9 1,0 -3,0 Nizozemsko 2,2 2,0 3,4 3,6 2,0 -4,0 EU25 2,5 1,9 3,1 2,9 0,6 -4,2 Francie 2,5 1,9 2,2 2,4 0,2 -2,6 Malta 0,7 3,9 3,6 3,8 1,7 -1,5 EU15 2,3 1,8 3,0 2,7 0,5 -4,3 Portugalsko 1,6 0,8 1,4 2,4 0,0 -2,6 Dánsko 2,3 2,4 3,4 1,7 -0,9 -4,9 Německo 1,2 0,8 3,2 2,5 1,3 -4,9 Itálie 1,5 0,7 2,0 1,5 -1,3 -5,0 Island Norsko Švýcarsko Spojené státy Japonsko

7,7 3,9 2,5 3,6 2,7

7,5 2,7 2,6 3,1 1,9

4,6 2,3 3,6 2,7 2,0

6,0 2,7 3,6 2,1 2,4

1,0 1,8 1,8 0,4 -1,2

-6,5 -1,6 -1,5 -2,4 -5,2

průměrné roční tempo růstu % 2005 - 2009 2000 - 2004 2000 - 2009 1,8 8,0 4,9 2,1 7,5 4,8 2,7 6,9 4,8 5,5 3,9 4,7 3,7 5,4 4,6 3,9 5,1 4,5 4,7 3,2 3,9 1,5 6,1 3,8 2,8 4,2 3,5 2,2 4,5 3,4 3,5 3,2 3,4 3,0 3,4 3,2 2,6 3,7 3,1 1,7 3,5 2,6 0,6 4,5 2,5 1,1 3,1 2,1 1,1 3,0 2,0 0,7 2,9 1,8 1,6 1,8 1,7 0,9 2,2 1,6 1,1 2,0 1,5 1,4 1,7 1,5 0,9 2,2 1,5 0,8 2,1 1,5 2,3 0,4 1,4 0,7 2,1 1,4 0,4 1,5 0,9 0,3 1,5 0,9 0,6 1,1 0,8 -0,4 1,5 0,5 2,5 1,6 2,0 1,2 0,0

3,7 2,3 1,5 2,6 1,5

3,1 2,0 1,8 1,9 0,7



207


Příloha 2: Hrubý domácí produkt na obyvatele v PPS (EU27 = 100) 1995 2000 2005 2006 2007 2008 Lucembursko 221,8 242,9 254,2 271,7 275,5 276,1 Irsko 102,0 130,4 143,6 144,7 147,8 135,1 Nizozemsko 123,1 134,0 130,7 130,8 132,1 133,9 Rakousko 134,0 130,9 124,4 124,5 122,9 123,5 Švédsko 125,2 127,2 121,8 122,8 125,3 122,3 Dánsko 131,3 131,4 123,6 123,6 121,3 119,9 Velká Británie 112,9 118,8 121,8 119,8 116,9 115,9 Německo 128,6 118,3 116,9 116,0 115,7 115,5 Belgie 128,6 125,7 119,6 117,3 115,7 115,1 Finsko 107,5 116,8 114,2 113,9 118,1 116,7 Francie 115,6 115,2 110,7 108,4 108,4 107,6 Španělsko 91,2 96,9 101,8 104,2 105,2 102,4 Itálie 120,4 116,8 104,9 103,8 103,6 101,6 Kypr 88,4 88,5 90,7 90,3 93,6 95,6 Řecko 83,7 83,8 91,6 92,8 92,8 94,0 Slovinsko 74,1 79,6 87,6 87,3 88,8 90,8 ČR 73,5 68,1 76,0 76,8 79,9 80,1 Portugalsko 76,9 80,6 79,1 78,5 78,3 78,5 Malta 86,4 83,2 77,8 77,2 76,7 76,1 Slovensko 47,6 49,7 60,0 63,3 67,9 72,1 Maďarsko 51,7 55,0 63,1 63,3 62,7 64,1 Estonsko 36,1 45,0 61,3 65,0 68,7 67,3 Polsko 42,9 48,2 51,1 51,9 54,6 56,2 Litva 35,4 39,3 52,9 55,3 59,4 61,8 Lotyšsko 31,3 36,6 48,4 51,5 55,8 57,0 Rumunsko n.a. 26,2 35,1 38,4 41,8 44,9 Bulharsko 32,0 27,7 34,7 36,3 37,8 41,4

2009 267,8 130,9 129,7 123,3 120,3 117,4 116,5 116,1 114,8 110,2 107,2 103,8 101,7 98,3 94,5 86,0 80,5 78,4 77,5 71,6 63,1 61,9 57,5 53,0 48,3 45,0 40,5

95 - 09 p.b. 46,0 28,9 6,5 -10,7 -4,8 -13,9 3,6 -12,5 -13,7 2,7 -8,4 12,7 -18,7 9,9 10,8 11,9 7,0 1,5 -8,9 24,0 11,4 25,8 14,6 17,6 17,0 n.a. 8,5

Norsko Spojené státy Švýcarsko Island Japonsko

177,1 147,9 141,2 119,5 109,4

42,4 -10,6 -11,9 -13,2 -19,9

134,7 158,5 153,1 132,7 129,3

164,4 160,7 144,5 131,4 116,8

176,0 158,7 133,3 130,2 112,9

183,1 154,0 135,4 123,2 109,7

179,1 152,2 141,0 122,1 109,2

190,8 147,4 140,6 120,7 110,4


Příloha 3: Zdroje růstu HDP ČR (tempo růstu v %) Rok Reálný Zaměstnanost Kapitál HDP 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2000 - 2008

3,6 2,5 1,9 3,6 4,5 6,3 6,8 6,1 2,5 4,2

-0,4 0,3 0,3 -1,0 0,1 1,1 1,8 2,7 1,7 0,7

1,7 1,8 1,3 1,8 1,6 1,6 1,8 2,7 1,8 1,8

Produktivita práce

Produktivita kapitálu

Souhrnná produktivita faktorů

4,1 2,2 1,6 4,7 4,3 5,2 4,9 3,3 0,8 3,5

1,9 0,7 0,6 1,8 2,8 4,7 4,9 3,3 0,7 2,4

3,3 1,7 1,3 3,6 3,8 5,1 4,9 3,3 0,8 3,1

Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty


208


Příloha 4: Zdroje růstu dle výdajových složek HDP 2000 2001 2002 2003 Změna HDP 3,6 2,5 1,9 3,6 Spotřeba domácností 0,7 1,2 1,2 3,5 Investice 3,1 2,0 1,5 -0,5 Spotřeba vlády 0,2 0,8 1,5 1,8 Čistý vývoz -0,3 -1,4 -2,4 -1,2

2004 4,5 1,7 2,9 -0,9 0,8

2005 6,3 1,2 -0,2 0,6 4,7

2006 6,8 2,6 2,8 0,2 1,2

2007 6,1 2,5 2,8 0,1 0,7

2008 2,5 1,8 -0,8 0,2 1,4

2009e -4,2 -0,1 -4,5 0,7 -0,3

Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty

Příloha 5: Vývoj struktury finančního účtu platební bilance 450 000 300 000 150 000 0 -150 000 2000

2001 PZI

2002

2003

nepřímé investice

2004

2005

finanční deriváty

2006

2007

2008

2009

ostatní investice


Příloha 6: Srovnání vývoje měr ekonomické aktivity a zaměstnanosti v zemích EU Zn. kód Název země Míra ekonomické aktivity v % Míra zaměstnanosti v % 2000 2005 2006 2007 2008 2009 2000 2005 2006 2007 2008 CZ ČR 71,3 70,4 70,3 69,9 69,7 70,1 65,0 64,8 65,3 66,1 66,6 EU27 EU27 68,6 69,8 70,3 70,5 70,9 71,1 62,2 63,5 64,5 65,4 65,9 BG Bulharsko 60,7 62,1 64,5 66,3 67,8 67,2 50,4 55,8 58,6 61,7 64,0 EE Estonsko 70,2 70,1 72,4 72,9 74,0 74,0 60,4 64,4 68,1 69,4 69,8 CY Kypr 69,1 72,4 73,0 73,9 73,6 74,0 65,7 68,5 69,6 71,0 70,9 LT Litva 70,8 68,4 67,4 67,9 68,4 69,8 59,1 62,6 63,6 64,9 64,3 LV Lotyšsko 67,2 69,6 71,3 72,8 74,4 73,9 57,5 63,3 66,3 68,3 68,6 HU Maďarsko 60,1 61,3 62,0 61,9 61,5 61,6 56,3 56,9 57,3 57,3 56,7 MT Malta 58,0 58,1 57,6 58,4 58,8 59,1 54,2 53,9 53,6 54,6 55,3 PL Polsko 65,8 64,4 63,4 63,2 63,8 64,7 55,0 52,8 54,5 57,0 59,2 RO Rumunsko 68,4 62,3 63,6 63,0 62,9 63,1 63,0 57,6 58,8 58,8 59,0 SK Slovensko 69,9 68,9 68,6 68,3 68,8 68,4 56,8 57,7 59,4 60,7 62,3 SI Slovinsko 67,5 70,7 70,9 71,3 71,8 71,8 62,8 66,0 66,6 67,8 68,6 BE Belgie 65,1 66,7 66,5 67,1 67,1 66,9 60,5 61,1 61,0 62,0 62,4 DK Dánsko 80,0 79,8 80,6 80,2 80,8 80,7 76,3 75,9 77,4 77,1 78,1 FI Finsko 74,5 74,7 75,2 75,6 76,0 75,0 67,2 68,4 69,3 70,3 71,1 FR Francie 68,7 70,0 69,9 70,0 70,1 70,7 62,1 63,7 63,7 64,3 64,9 IE Irsko 68,2 70,8 71,8 72,4 72,0 70,2 65,2 67,6 68,6 69,1 67,6 IT Itálie 60,1 62,5 62,7 62,5 63,0 62,4 53,7 57,6 58,4 58,7 58,7 LU Lucembursko 64,1 66,6 66,7 66,9 66,8 68,7 62,7 63,6 63,6 64,2 63,4 DE Německo 71,1 74,3 75,3 76,0 76,5 76,9 65,6 66,0 67,5 69,4 70,7 NL Nizozemsko 75,2 76,9 77,4 78,5 79,3 79,7 72,9 73,2 74,3 76,0 77,2 PT Portugalsko 71,4 73,4 73,9 74,1 74,2 73,7 68,4 67,5 67,9 67,8 68,2 AT Rakousko 71,0 72,4 73,7 74,7 75,0 75,3 68,5 68,6 70,2 71,4 72,1 GR Řecko 63,8 66,8 67,0 67,0 67,1 67,8 56,5 60,1 61,0 61,4 61,9 ES Španělsko 65,4 69,7 70,8 71,6 72,6 73,0 56,3 63,3 64,8 65,6 64,3 SE Švédsko 77,3 78,7 78,8 79,1 79,3 78,9 73,0 72,5 73,1 74,2 74,3 GB V. Británie 75,5 75,4 75,7 75,5 75,8 75,7 71,2 71,7 71,6 71,5 71,5

2009 65,4 64,6 62,6 63,5 69,9 60,1 60,9 55,4 54,9 59,3 58,6 60,2 67,5 61,6 75,7 68,7 64,2 61,8 57,5 65,2 70,9 77,0 66,3 71,6 61,2 59,8 72,2 69,9

Zdroj: Eurostat


209


Příloha 7: Srovnání vývoje míry nezaměstnanosti v zemích EU Zn. kód Název země Míra nezaměstnanosti (v %) 2000 2005 2006 2007 CZ ČR 8,7 7,9 7,2 5,3 EU27 EU27 8,7 8,9 8,2 7,1 BG Bulharsko 16,4 10,1 9,0 6,9 EE Estonsko 13,6 7,9 5,9 4,7 CY Kypr 4,9 5,3 4,6 4,0 LT Litva 16,4 8,3 5,6 4,3 LV Lotyšsko 13,7 8,9 6,8 6,0 HU Maďarsko 6,4 7,2 7,5 7,4 MT Malta 6,7 7,2 7,1 6,4 PL Polsko 16,1 17,8 13,9 9,6 RO Rumunsko 7,3 7,2 7,3 6,4 SK Slovensko 18,8 16,3 13,4 11,1 SI Slovinsko 6,7 6,5 6,0 4,9 BE Belgie 6,9 8,5 8,3 7,5 DK Dánsko 4,3 4,8 3,9 3,8 FI Finsko 9,8 8,4 7,7 6,9 FR Francie 9,0 9,3 9,2 8,4 IE Irsko 4,2 4,4 4,5 4,6 IT Itálie 10,1 7,7 6,8 6,1 LU Lucembursko 2,2 4,6 4,6 4,2 DE Německo 7,5 10,7 9,8 8,4 NL Nizozemsko 2,8 4,7 3,9 3,2 PT Portugalsko 4,0 7,7 7,8 8,1 AT Rakousko 3,6 5,2 4,8 4,4 GR Řecko 11,2 9,9 8,9 8,3 ES Španělsko 11,1 9,2 8,5 8,3 SE Švédsko 5,6 7,6 7,0 6,1 GB Velká Británie 5,4 4,8 5,4 5,3

2008 4,4 7,0 5,6 5,5 3,6 5,8 7,5 7,8 5,9 7,1 5,8 9,5 4,4 7,0 3,3 6,4 7,8 6,3 6,7 4,9 7,3 2,8 7,7 3,8 7,7 11,3 6,2 5,6

2009 6,7 8,9 6,8 13,8 5,3 13,7 17,1 10,0 6,9 8,2 6,9 12,0 5,9 7,9 6,0 8,2 9,5 11,9 7,8 5,4 7,5 3,4 9,6 4,8 9,5 18,0 8,3 7,6

Zdroj: Eurostat

Příloha 8: Vývoj stavu PZI dle typu kapitálu Rok Základní kapitál Reinvestovaný zisk

Celkem

Zpracovatelský průmysl

Služby

2008 2006 2004 2000 2008 2006 2004 2000 2008 2006 2004 2000

mil. Kč 1 128 088 972 585 800 580 641 392 371 427 320 605 303 008 215 726 606 335 498 820 417 881 362 711

% 51,5 58,4 62,5 78,4 49,0 53,3 59,0 69,1 51,6 58,9 65,4 85,7

mil. Kč 822 401 524 881 321 262 60 826 343 696 251 793 155 784 42 207 357 535 212 578 118 861 -694

% 37,6 31,5 25,1 7,4 45,4 41,9 30,3 13,5 30,4 25,1 18,6 -0,2

Ostatní kapitál mil. Kč 238 967 169 295 158 753 116 194 42 260 29 165 54 527 54 258 211 993 135 360 101 814 61 216

% 10,9 10,2 12,4 14,2 5,6 4,8 10,6 17,4 18,0 16,0 15,9 14,5

Celkem mil. Kč 2 189 455 1 666 761 1 280 595 818 412 757 383 601 563 513 319 312 191 1 175 863 846 758 638 556 423 233

% 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0



210


Příloha 9: Odvětvová struktura PZI, stav k 31. 12. 2009 * OKEČ Název 9999 1100 1300 1400 1500 1600 1700 1800 2000 2100 2200 2400 2500 2600 2700 2800 2900 3100 3200 3300 3400 3500 4000 4500 5000 5100 5200 5500 6000 6100 6200 6300 6400 6500 6600 6700 7000 7100

CELKEM Dobývání ropy, zemního plynu, bitumenních hornin a související činnosti Dobývání a úprava ostatních rud Dobývání a úprava ostatních nerostů Výroba potravin a nápojů Zpracování tabáku Textilní průmysl Oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin Průmysl dřevařský a korkařský kromě výroby nábytku; výroba košů a proutěn. zboží Výroba vlákniny, papíru a lepenky Vydavatelství, tisk a reprodukce zvukových a obrazových map Výroba chemických výrobků Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků Výroba kovů vč. hutního zpracování Výroba kov.konstrukcí a kovoděl.výrobků kromě výroby strojů a zařízení Výroba strojů a zařízení Výroba elektrických strojů a přístrojů jinde neuvedených Výroba radiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů Výroba dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů Výroba ostatních dopravních zařízení Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a teplé vody, výroba chladu Stavebnictví Prodej, údržba a opravy motorových vozidel a prodej pohonných hmot Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu (kromě motor.vozidel) Maloobchod, opravy spotřebního zboží (kromě motor.vozidel) Pohostinství a ubytování Pozemní doprava a potrubní přeprava Vodní doprava Letecká a kosmická doprava Vedlejší a pomocná činnost v dopravě; činnosti cestovních kanceláří Činnost poštovní a telekomunikační Peněžnictví Pojišťovnictví (kromě sociálního zabezpečení) Činnosti související s úvěry a pojišťovnictvím Činnosti v oblasti nemovitostí Pronájem strojů a přístrojů bez obsl. personálu, pronájem zboží osobní potřeby a pro domácnost

7200 7300 7400 8500 9000 9100 9200 9300

Zpracování dat a související činnosti Výzkum a vývoj Služby převážně pro podniky Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti Odstraňování odpadních vod a pevného odpadu, čištění města Činnosti organizací společenských Rekreační, kulturní a sportovní činnosti Ostatní služby

* Poznámka: OKEČ jsou uváděny podle zdroje údajů. Převod na NACE není bez přístupu k primárním datům možný.


PZI mil. Kč 242 428 838 15 482 1 575 64 476 104 24 647 78 16 622 433 1 874 1 192 1 122 955 -140 31 170 11 126 29 971 6 085 4 630 10 632 -46 11 468 3 6 657 -1 488 15 281 2 315 25 1 942 26

% 100,0 0,3 0,0 0,2 0,6 0,0 0,2 0,0 0,0 0,3 0,0 6,9 0,2 0,8 0,5 0,5 0,4 -0,1 0,0 0,1 0,0 0,1 12,4 2,5 1,9 4,4 0,0 0,0 0,2 0,0 0,0 0,3 -0,6 6,3 1,0 0,0 0,8 0,0

366 -31 136 314 365 99 0 1 964 5 974

0,2 0,0 56,2 0,2 0,0 0,0 0,8 2,5


211


0412 0221 1123 0989 0484 1110 0622 0984 0482 0819 0223 0612 0739 0122 0249 0222 0172 0713 0449 0712 0733 4217 0545 0123 0981 0548

Ostatni pšenice, nemletá Mléko a smetana, nekondenzované a neslazené Pivo vyrobené ze sladu Hotové pokrmy, j. n Chléb, pečivo, koláče, suchary a ost.pekařské výrobky Nealkoholické nápoje, j.n. Cukrovinky neobsahující kakao Omáčky, přípravky k nim, směsi koření, hořčice, ocet Slad, připadné pražený (včetné sladové mouky) Potravinářský odpad a upravené krmivo pro zvířata, j. n. Jogurt, podmáslí, sedlé, zkysané ap. mléko a smetana Řepný nebo třtinový cukr ostatní, chemicky čistá sacharoza Potravinářské přípravky obsahující kakao, j. n. Maso vepřové, čerstvé, chlazené nebo zmrazené Ostatní sýry, tvaroh Mléko a smetana kondenzované nebo slazené Uzeniny nebo podobné výrobky z masa Výtažky, tresti a koncentráty kávy Kukuřice ostatní Káva pražená Ostatní potravinářské přípravky obsahující kakao v balení do 2 kg Řepkový, kolzový, hořčičný olej, jejich frakce Ostatni čerstvá nebo chlazená zelenina Maso, vnitřnosti drůbeže, čerstvé, chlazené, zmrazené Homogenizované potravinové přípravky Zeleninové výrobky, kořeny a hlízy Ostatní Celkem

Bilance/obrat 2009 %


Bilance 2009 mil. Kč

Vývoz index 2009/2003

Vývoz 2009 %

Název zboží

Vývoz 2009 mil. Kč

Kód SITC-4

Příloha 10: Profil exportního oddílu OKEČ 15 - Výroba potravinářských výrobků a nápojů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

5 581

7,0

2,54

5 466

97,1

96,0

4 995 4 216 3 884

6,2 5,3 4,8

33,63 1,50 1,50

3 808 3 627 -3 285

-66,3 86,0 -30,6

61,6 75,5 -29,7

3 587 3 363 2 901

4,5 4,2 3,6

2,02 1,82 0,99

-2 032 395 1 310

-26,1 13,0 39,1

-22,1 6,2 29,2

2 675

3,3

3,43

1 522

0,4

39,8

2 652

3,3

1,45

2 479

89,7

87,8

2 579

3,2

3,22

-1 323

-48,5

-20,4

2 464

3,1

8,90

782

-60,8

18,9

2 022

2,5

7,10

878

13,7

27,7

1 911

2,4

1,38

-850

-14,0

-18,2

1 898 1 669

2,4 2,1

4,61 1,29

-7 565 -2 403

-53,3 7,0

-66,6 -41,9

1 552 1 511 1 430 1 387 1 215

1,9 1,9 1,8 1,7 1,5

0,53 17,03 0,81 4,36 3,45

1 301 446 -277 1 268 -598

96,0 -60,3 -3,8 92,1 -7,2

72,1 17,3 -8,8 84,3 -19,7

1 203

1,5

3,43

-473

-43,4

-16,4

1 103 1 019

1,4 1,3

3,23 8,91

-657 -4 257

0,3 -93,0

-23,0 -67,6

1 016 1 009 1 008 20 302 80 148

1,3 1,3 1,3 25,3 100,0

1,44 2,53 1,42 1,59 1,90

-2 264 682 720 -36 329 -37 631

-32,9 79,1 71,1 -47,8 -21,5

-52,7 51,0 55,5 -47,2 -19,0

Zdroj: ČSÚ – databáze zahraničního obchodu


212


6572 6523 6573 6531 6546 2687 6589 6594 6584 6552 6585 8453 6519 6579 6511 6542 6518

Netkaný textil, př. napouštěný, natíraný, potažený Ostatní tkaniny, nad 85 % bavlny, do 200 g/m2 Textilie natírané nebo napouštěné a výrobky z nich Tkaniny z nekonečných syntetických vláken Tkaniny ze skleněného vlákna Vlna a ost. živočišná vlákna, mykaná nebo česaná Ostatní hotové výrobky z textilních materiálu, j.n. Koberce, textilní podlahové krytiny s všívaným vlasem Prádlo ložní, stolní, kuchyňské a do sociálních zař. Ost. pletené a háčkované látky, ne napouštěné Záclony a ost. textilní materiály pro vybavení bytu Svetry, pulovry, vesty apod., pletené, háčkované Příze z textilních vláken, j.n. Speciální výrobky z textilního materiálu Příze z vlny či zvířecí srsti (bez vlněných česanců) Tkaniny, nad 85 % vlny, jemné zvířecí srsti Příze ze staplových vláken, syntetický monofil, j.n. Ostatní Celkem





Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 11: Profil exportního oddílu OKEČ 17 - Výroba textilií a textilních výrobků v ČR, 20032009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

4 453

9,9

1,79

441

-17,0

5,2

2 901

6,5

1,24

2 176

18,0

60,0

2 448

5,4

1,16

-1 062

-50,3

-17,8

2 330 2 231

5,2 5,0

1,19 0,93

1 282 1 873

13,1 75,7

37,9 72,3

1 867

4,2

0,84

656

8,3

21,3

1 737

3,9

1,07

242

7,2

7,5

1 530

3,4

1,20

-395

-17,2

-11,4

1 495

3,3

0,52

304

53,7

11,3

1 474

3,3

1,38

78

-37,5

2,7

1 431

3,2

0,65

702

54,3

32,5

1 414 1 315 1 250

3,1 2,9 2,8

1,74 0,77 0,80

-1 976 1 011 -182

-35,0 58,7 39,2

-41,1 62,5 -6,8

1 228

2,7

0,83

1 011

57,1

70,0

1 128

2,5

0,81

807

27,7

55,7

1 063 13 628 44 922

2,4 30,3 100,0

0,74 0,63 0,86

188 -7 478 -322

-5,6 -15,7 -4,5

9,7 -21,5 -0,4



213


8414 8454 8426 8484 8448

Pánské, chlapecké kalhoty, kombinézy, šortky ap. Trička tvaru T,trička a ost.nátělníky, pletené apod. Dámské a dívčí kalhoty, kombinézy, šortky apod. Pokrývky hlavy a kloboučnická galanterie, j.n. Dámská,dívčí kombiné,kalhotky,pyžama apod., pletené Ostatní Celkem





Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 12: Profil exportního oddílu OKEČ 18 - Výroba oděvů, zpracování a barvení kožešin v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

5 503

24,6

2,81

587

12,0

5,6

2 547

11,4

2,14

-1 151

-19,4

-18,4

2 010

9,0

1,69

-804

-9,6

-16,7

1 044

4,7

1,09

24

24,6

1,2

1 030 10 233 22 367

4,6 45,8 100,0

1,06 0,85 1,22

261 -5 586 -6 668

32,7 10,3 8,0

14,5 -21,4 -13,0


8514 8515 8319 8513 8312

Ostatní obuv se svrškem z kůže nebo kompozitní kůže Ostatní obuv se svrškem z textilního materiálu Pouzdra,cestovní vaky,nakupní kabely aj. z kůže apod. Obuv s podešví a svrškem z pryže nebo plastů Kufry, kufříky, aktovky, diplomatky, necesery apod. Ostatní Celkem





Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 13: Profil exportního oddílu OKEČ 19 - Činění a úprava usní, výroba brašnářských a sedlářských výrobků a obuvi v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

2 999

24,8

2,36

-2 276

-43,0

-27,5

1 411

11,7

5,74

-230

-40,2

-7,5

1 332

11,0

1,23

-585

-2,1

-18,0

1 253

10,4

3,75

-1 814

-51,1

-42,0

1 021 4 056 12 073

8,5 33,6 100,0

2,93 1,15 1,77

202 -3 069 -7 771

-1,0 -41,6 -37,1

10,9 -27,4 -24,3



214


6341 6359

Bilance/ob rat 2009 %

2484


6343


6351 8997


2474 6342 6353

Dřevo jehličnanů, řezané nebo štípané po délce Budovy prefabrikované Dřevo jehličnatých druhů, surové, hrubě hraněné Dřevo zušlechtšné a rekonstituované Dřevo stavební tesařské a truhlářské Obaly a lanové bubny ze dřeva; skříňové pelety apod. Košíkářské výrobky z proutí Překližky, desky dýhované a podobné vrstvené dřevo Dřevo nejehličnatých stromů, řezané apod. nad 6 mm Dýhové listy, fólie aj. dřevo řezané apod. do 6 mm Výrobky ze dřeva, j.n. Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

2482 8110

Název zboží


Kód SITC4

Příloha 14: Profil exportního oddílu OKEČ 20 - Zpracování dřeva, výroba dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

6 329 5 113

17,1 13,8

0,99 1,16

5 073 4 568

69,9 77,4

66,9 80,7

4 491 4 364 3 620

12,1 11,8 9,8

0,95 1,93 0,93

2 743 2 431 1 743

79,3 20,0 37,0

44,0 38,6 31,7

2 779 1 878

7,5 5,1

1,13 1,20

2 167 863

55,3 34,4

63,9 29,8

1 215

3,3

3,79

392

-21,2

19,2

1 084

2,9

2,30

-589

-37,4

-21,4

1 046 1 000 4 167 37 086

2,8 2,7 11,2 100,0

1,10 0,80 1,18 1,15

283 491 368 20 532

10,2 40,9 -0,8 41,2

15,6 32,5 4,6 38,3


6424 2515 6416 6423


6415


6412


6417 2516


6421 6414

Výrobky z buničiny, papíru, lepenky, buničité vaty Kartony, bedny, krabice aj. z papíru, lepenky apod. Kraftový papír, lepenka, nenatírané, j.n. Papír, lepenka, povrch. zbarvené, vzorov., potištěné Vláknina chemicky vyrobená, sulfitová Papír a lepenka, nenatírané, k psaní, tisku apod. Papír, lepenka, nenatírané, v rolích, arších, j.n. Papír, lepenky, řezané na určitý rozměr, tvar, j.n. Chem. vyrobená vláknina, natronová, sulfatová, bělená Papír, lepenka, vlnité, krepované, vrásněné, ražené Rejstříky, účetní knihy, bloky, sešity, pijáky, alba Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

6429

Název zboží


Kód SITC4

Příloha 15: Profil exportního oddílu OKEČ 21 - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

10 263

28,1

1,84

3 671

15,4

21,8

5 109 3 282

14,0 9,0

1,43 0,84

-42 1 842

-3,9 59,4

-0,4 39,0

2 741 2 646

7,5 7,3

2,02 1,02

-2 997 2 481

-57,2 80,2

-35,3 88,2

2 345

6,4

1,04

-1 815

-4,3

-27,9

2 213

6,1

0,99

-886

-8,6

-16,7

1 540

4,2

1,23

-460

-32,3

-13,0

1 398

3,8

1,14

-302

-22,1

-9,8

1 280

3,5

1,46

192

-10,5

8,1

1 048 2 620 36 485

2,9 7,2 100,0

1,58 1,05 1,30

602 -4 659 -2 375

5,1 -52,3 -8,7

40,2 -47,1 -3,2

Zdroj: ČSÚ – databáze zahraničního obchodu Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

215






Tiskoviny, j.n. Knihy, brožury, mapy, glóbusy, tištěné Noviny, časopisy a periodika Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

8928 8921 8922

Název zboží


Kód SITC4

Příloha 16: Profil exportního oddílu OKEČ 22 - Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

15 446 4 968 2 214 136 22 765

67,9 21,8 9,7 0,6 100,0

1,11 1,80 1,66 0,05 1,10

3 483 665 881 -66 4 962

11,7 -10,5 24,2 -16,6 4,5

12,7 7,2 24,8 -19,5 12,2


5932 5145 5112 5335 5731 2321 5532 5743 5535 5331 6211 5137 5422 5533 5121 5226 5156


5621


5751


5416 5721


5542 5711 5419 5989

Léčiva, j.n. Organické detergenty s aktivním povrchem Polyetylen Farmaceutické výrobky, jiné než léčiva Chemické výrobky a přípravky, j.n. Glykosidy; léčebné žlázy nebo jiné orgány Polystyrén Polymery propylenu nebo ostatních olefinu Hnojiva dusíkatá, mineralní nebo chemická Bezpečnostní zápalnice, rozbušky, zapalovače apod. Sloučeniny s aminovou funkční skupinou Cyklické uhlovodíky Barvicí přípravky v průmyslu skla a keramiky Polyvinylchlorid Syntetický kaučuk Přípravky pro pěči o pleť (bez léčebných) Polykarbonáty, alkydové pryskyřice a ost. polyestery Holicí přípravky, kosmetické a toaletní potřeby Ost. barviva; anorg. produkty jako luminofory apod. Kaučukové směsi, nevulkanizované, v prvotních formách Kyseliny monokarbonové a jejich deriváty Léčiva obsahující hormony a deriváty, ne antibiotika Přípravky pro péči o vlasy Acyklické jednosytné alkoholy Ost.anorg. zásady a kysličníky, hydroxidy a peroxidy Laktamy; heterocyklické sloučeniny

Vývoz 2009 %

5429

Název zboží


Kód SITC4

Příloha 17: Profil exportního oddílu OKEČ 24 - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

13 699

12,1

3,38

-32 982

-72,8

-54,6

12 996

11,5

1,55

6 741

34,6

35,0

6 185 4 021 3 041

5,5 3,6 2,7

1,79 1,53 1,33

2 859 89 -2 945

15,6 -1,8 -43,5

30,1 1,1 -32,6

2 990

2,7

4,12

-6 383

-70,8

-51,6

2 976

2,6

1,26

2 062

40,9

53,0

2 908

2,6

2,04

-3 519

-53,8

-37,7

2 525

2,2

1,56

633

7,7

14,3

2 321

2,1

2,73

2 000

95,3

75,7

2 272 2 263

2,0 2,0

0,93 2,07

1 846 179

68,5 0,2

68,4 4,1

2 067

1,8

1,93

-1 300

-48,6

-23,9

2 048 2 026 1 995

1,8 1,8 1,8

1,35 1,25 2,17

346 -1 465 -1 369

-6,0 -33,3 -43,1

9,2 -26,6 -25,5

1 935

1,7

1,79

-4 282

-70,2

-52,5

1 857

1,6

1,59

162

-17,5

4,6

1 809

1,6

1,07

771

30,5

27,1

1 700

1,5

0,98

38

-0,8

1,1

1 688

1,5

0,87

1 077

41,4

46,8

1 656

1,5

3,72

-4 473

-79,7

-57,5

1 583 1 435

1,4 1,3

2,48 4,08

-143 -903

-35,2 -49,5

-4,3 -23,9

1 425

1,3

1,30

-1 108

-32,8

-28,0

1 399

1,2

1,01

1 055

50,2

60,6


216

5541


5421 5988 5334


5223 5111 5742 5138


5157


5148

Uhlík (vč. sazí), j.n. Ostatní sloučeniny s dusíkovou funkční skupinou Ostatní heterocyklické sloučeniny; kyseliny nukleové Anorg. kyseliny a anorg. sloučeniny kysličníku nekovů Acyklické uhlovodíky Epoxidové pryskyřice Polykarbonové kyseliny a jejich deriváty Léčiva obsahující antibiotika, deriváty z nich Katalyzátory a katalytické sloučeniny, j.n. Nátěrové hmoty a laky Mýdlo, papír, vata, plsť ap. napuštěné mýdlem Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

5221

Název zboží


Kód SITC4


1 368

1,2

1,63

600

11,2

28,1

1 313

1,2

1,11

111

17,6

4,4

1 295

1,1

0,96

99

26,8

4,0

1 234

1,1

1,51

349

7,2

16,5

1 220 1 213 1 171

1,1 1,1 1,0

0,48 5,53 1,50

763 531 692

75,7 -62,8 17,2

45,5 28,0 42,0

1 164

1,0

1,91

-1 950

-61,9

-45,6

1 095 1 095

1,0 1,0

6,67 1,20

-474 -5 569

-62,6 -74,7

-17,8 -71,8

1 011

0,9

1,04

117

29,1

6,2

16 810 137 829

14,9 100,0

1,38 1,60

-33 476 -79 222

-58,1 -34,6

-49,9 -26,0


6214 5829 6213 5812 8933 5814 5817


5822 6255 8932


6252


8931 5811


6299

Pneumatiky pro osobní vozy Předměty z plastů, j.n. Tvrdý kaučuk, vyr. z tvrzeného a netvrzeného kaučuku Plastické předměty k dopravě či balení zboží Umělá střeva Pneumatiky pro autobusy a nákladní automobily Ost.pláty,desky,fólie z plastických hmot,nelehčených Ostatní pneumatiky Zboží pro stavebníky z plastů Hadice, trubky a potrubí z netvrzeného vulkan.kaučuku Ost.pláty,desky, fólie, pásy z plast.hmot Nitě a kordy z vulkanizovaného kaučuku Trubky, potrubí, hadice, tvrdé Podlahové krytiny, krytiny stěn apod., z plastů Ost., nezpevněné, kombinované s materiály, ne fitinky Fitinky pro trubky, hadice aj. z plastických hmot Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

6251 8939

Název zboží


Kód SITC4

Příloha 18: Profil exportního oddílu OKEČ 25 - Výroba pryžových a plastových výrobků v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

19 171 14 325

20,1 15,0

1,81 1,36

8 614 -3 791

46,6 -23,4

29,0 -11,7

7 482

7,8

1,20

-161

-3,3

-1,1

7 323 7 089

7,7 7,4

1,29 1,82

-207 4 369

-13,4 23,7

-1,4 44,5

6 573

6,9

1,78

3 399

39,7

34,9

5 118 4 837 4 539

5,4 5,1 4,8

1,52 1,22 1,17

-4 109 4 258 86

-45,7 85,4 21,4

-28,6 78,6 1,0

4 351 3 341 1 915 1 633

4,6 3,5 2,0 1,7

1,17 2,13 2,37 1,63

1 642 -2 649 857 -4

20,2 -50,7 -23,3 -18,2

23,3 -28,4 28,8 -0,1

1 569

1,6

1,12

-699

-10,7

-18,2

1 195

1,3

2,21

-196

-45,9

-7,6

1 071 3 888 95 421

1,1 4,1 100,0

1,36 1,36 1,48

-694 -5 873 4 841

-21,3 -51,9 -7,0

-24,5 -43,0 2,6



217


6618 6644 6651 6623 8122 6648 6637 6635

Bilance/o brat 2009 %

6624 6661


6633


6652


6647 6649

Výrobky ze skla, jinde nezařazené Bezpečnostní sklo, tj. ztužené, laminované Sklo, jinde nezařazené Skleněné zboží pro domácnost, kanceláře, k výzdobě Výrobky z nerostných materiálů, j.n.(bez keramických) Žáruvzdorné keramické cihly, dlaždice, trubky apod. Keramika stolní a kuchyňská Staveb. materiál z osinkocementu, vyztuženého cementu Sklo plavené, povrchové broušené, leštěné, v tabulích Obalové sklo; skleněné zátky a uzávěry Cihly žáruvzdorné a ostatni staviva Keramické výlevky, umyvadla, vany, bidety apod. Skleněná zrcadla, příp.rámovaná, včetně zpětných Výrobky ze žáruvzdorné keramiky, a j.n. Vlna strusková, skalní aj., štípaný vermikulit apod. Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

6659

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 19: Profil exportního oddílu OKEČ 26 - Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

5 647

12,1

0,58

4 988

77,9

79,1

5 623 4 806

12,1 10,3

0,99 1,71

2 412 2 674

49,8 -21,1

27,3 38,5

3 805

8,2

0,46

2 398

71,6

46,0

3 174

6,8

1,13

1 489

34,0

30,6

2 701 2 337

5,8 5,0

0,82 0,74

-63 1 452

22,0 38,8

-1,2 45,1

2 175

4,7

1,48

1 137

16,5

35,4

2 148 2 128 1 675

4,6 4,6 3,6

1,01 0,98 1,40

116 964 363

8,6 44,7 -21,1

2,8 29,3 12,2

1 284

2,8

0,76

668

42,7

35,1

1 262 1 239

2,7 2,7

0,90 0,83

-51 787

31,6 36,3

-2,0 46,5

1 176 5 302 46 483

2,5 11,4 100,0

1,27 1,10 0,88

301 29 19 665

7,6 -6,3 31,6

14,7 0,3 26,8


6770 6781 6795 6794


6768


6761 6842


6732


6762

Roury, trubky a duté profily, bezešvé Tyče a pruty ze žel.nebo oceli,válc.a protah.za tepla Ploché válcované výrobky ze železa, tloušťka 4,75 mm Tyče a pruty ze železa nebo oceli, válcované za tepla Hliník, slitiny hliníku, tvářené Úhelníky, tvarovky, profily (bez kolejnic),štětovnice Konstrukční materiál pro železniční, tramvaj. tratě Dráty ze železa nebo nelegované oceli Rourové, trubkové fitinky ze železa nebo oceli Ost. roury, trubky a duté profily, železné či ocelové

Vývoz 2009 %

6791

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 20: Profil exportního oddílu OKEČ 27 - Výroba základních kovů a hutních výrobků v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

11 102

12,9

2,05

5 158

24,0

30,3

8 047

9,4

1,08

5 013

55,6

45,2

7 399

8,6

0,89

-1 163

9,7

-7,3

6 433 6 273

7,5 7,3

0,88 0,99

2 800 -7 731

51,7 -29,2

27,8 -38,1

4 745

5,5

0,91

1 146

21,4

13,7

4 237 4 164

4,9 4,8

1,68 1,25

3 885 2 267

89,5 54,8

84,7 37,4

3 185

3,7

2,17

592

-11,0

10,2

2 693

3,1

1,30

-2 333

-31,0

-30,2


218

6755 6715


6763


6821


6812


6751 6841

Dráty z nerezavějící nebo jiné legované oceli Ploché válcované výrobky z křemíkové elektrooceli Hliník a slitiny hliníku, netvářené Platina aj. kovy skupiny platiny, neválcované apod. Měď,rafinovaná a nerafinovaná, anody, slitiny mědi Tyče a pruty ze železa, oceli, tvářené za studena Ploché, za studena válcované výrobky z nerez. oceli Ostatní feroslitiny (ne radioaktivní feroslitiny) Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

6782

Název zboží


Kód SITC-4


2 230

2,6

1,63

1 532

33,2

52,3

2 112 2 009

2,5 2,3

6,71 1,05

608 -4 336

-48,5 -55,8

16,8 -51,9

1 739

2,0

16,75

1 220

-12,8

54,0

1 593

1,9

32,52

-84

-76,1

-2,6

1 400

1,6

1,33

49

-3,6

1,8

1 226

1,4

2,26

-3 866

-70,9

-61,2

1 105 14 165 85 857

1,3 16,5 100,0

1,33 1,15 1,26

-1 585 -42 941 -39 769

-47,3 -49,2 -13,0

-41,8 -60,2 -18,8


8121 6942 6956 6995 6912 6963 6994 7119 6935 6921 6974


6997


6924


6991


6911

Výrobky ze železa nebo oceli, j.n. Konstrukce a části konstrukcí ze železa nebo oceli Zámečnické výrobky, sejfy, pancéřové schránky Zásobní tanky, sudy, plechovky, krabice apod.,železné do 300 l Výrobky,j.n.z mědi,niklu, hliníku, olova, zinku, cínu Kotle a tělesa pro ústřední topení, ohřívače vody Šrouby, svorníky, matice, nýty ap. ze železa, oceli Nože a řezné nástroje pro stroje a mechanická zaříz. Různé výrobky ze základních kovů Hliníkové konstrukce, části, plechy, profily ap. Břitvy a holicí čepelky Pružiny a pružinové listy ze železa, oceli nebo mědi Díly pro kotle a pomocné příslušenství z 7111 a 7112 Tkaniny,pletivo,sítě,ploty,plechová mřížkovina ze železa,oceli Nádrže, zásobní tanky, kádě a sudy o obsahu > 300 l Stolní, kuchyňské a ost. domácí potřeby, kovové

Vývoz 2009 %

6996

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 21: Profil exportního oddílu OKEČ 28 - Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (kromě strojů a zařízení) v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

25 199

22,9

1,09

10 495

34,2

26,3

18 284

16,6

1,48

11 497

48,0

45,9

14 732

13,4

1,29

3 457

3,2

13,3

7 878

7,2

1,48

5 368

50,0

51,7

6 523

5,9

1,32

-11

1,8

-0,1

5 457

5,0

1,09

2 703

28,6

32,9

4 053

3,7

1,44

-5 587

-47,3

-40,8

4 052 3 787

3,7 3,4

0,96 1,52

-1 462 1 371

-16,7 16,5

-15,3 22,1

2 741 2 345

2,5 2,1

1,65 2,93

1 296 1 301

10,2 45,6

31,0 38,4

2 205

2,0

1,40

-505

-29,7

-10,3

1 792

1,6

1,00

1 471

69,6

69,7

1 547

1,4

0,87

936

44,1

43,4

1 493

1,4

1,04

1 237

71,6

70,7

1 458

1,3

2,00

-165

-25,3

-5,3


219





Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4


6 528 110 073

5,9 100,0

0,93 1,25

-4 628 28 775

-18,8 12,7

-26,2 15,0


7284 7436 7239 7285 7481 7417 7128 7491 7784 7758 7751 7212 7283 7359 7439 7313 7149 7413 7484 7224 6973


7431


7449


7414


7139 7422 7478

Klimatizační zařízení Díly pro pístové motory s vnitřním spalováním Čerpadla paliv, maziv pro pístové motory Kohouty, ventily apod. armatury, j.n. Chladničky, mrazničky apod. k průmyslovým účelům Díly přepravních vozíků,kladkostrojů,zdvihadel, apod. Čerpadla na vzduch nebo vývěvy, kompresory vzduchu Stroje speciálně řešené pro určitá průmyslová odvětví Filtrační a čistící stroje na kapaliny nebo plyny Díly, j.n. ke strojům skupin 723 a 7443 Díly ke strojům pro určitá průmyslová odvětví Převodové hřídele (vč. vačkových, klikových), kliky Generátory plynu, výměníky tepla apod. zařízení Díly k turbínám Formovací rámy slévárenské, formy trvalé, na kov ap. Elektromechanické ruční nářadí s elektrickým motorem Elektrotepelné spotřebiče Domácí pračky Žací stroje a mlátičky Stroje k třídění, prosévání, oddělování zeminy, apod. Díly,j.n. a spec. přídavná zaříz. k obráběcím strojům Díly k přístrojům filtračním, čistícím, odstředivkám Soustruhy k úběru kovu Díly proudových motorů, plynových turbín Průmyslové pece a laboratorní pícky, atd., vč. dílů Ozubená soukolí, převody, kuličkové šrouby apod. Kolové traktory Domácí spotřebiče k vaření nebo topení,

Vývoz 2009 %

7415

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 22: Profil exportního oddílu OKEČ 29 - Výroba a opravy strojů a zařízení j. n. v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

20 116

8,2

2,26

15 403

35,6

62,0

16 203 14 120 10 423

6,6 5,7 4,2

1,31 0,89 1,99

8 570 11 895 4 505

31,9 68,1 -2,8

36,0 72,8 27,6

9 434

3,8

2,09

6 863

27,4

57,2

8 663

3,5

2,10

4 904

29,1

39,5

7 718

3,1

2,10

4 229

-1,2

37,7

6 864

2,8

2,19

-592

-59,5

-4,1

6 775 6 672

2,7 2,7

1,90 1,34

-670 4 307

-17,3 43,9

-4,7 47,7

6 645

2,7

0,98

1 846

22,7

16,1

5 457

2,2

2,14

2 953

-12,6

37,1

4 322 4 231

1,8 1,7

1,63 2,28

3 267 2 902

43,7 55,0

60,8 52,2

4 130

1,7

0,66

-211

-6,1

-2,5

4 119 3 734 3 625 3 159

1,7 1,5 1,5 1,3

0,99 1,23 11,49 1,54

2 543 -1 898 1 697 -977

46,4 -23,0 -74,5 -11,7

44,7 -20,3 30,6 -13,4

3 071

1,2

0,90

1 696

38,0

38,2

3 016

1,2

1,04

984

19,4

19,5

2 782 2 772 2 579

1,1 1,1 1,0

1,97 1,99 1,59

1 256 1 823 1 724

5,9 -9,0 44,2

29,1 49,0 50,2

2 558

1,0

1,27

1 120

18,7

28,0

2 527 2 409 2 369

1,0 1,0 1,0

1,04 1,08 1,25

201 88 1 274

23,0 28,4 42,4

4,1 1,9 36,8


220

7452 7448 7418 7272 7244 7757 7479 7211 7232 7281 7265 7447 7752 7443 7246 7233 7419 7489 7373 7372 7492 7426 7247


7438


7312


7316


7456

neelektrické Civilní zbraně Obráběcí stroje k vrtaní a vyvrtávání Díly k čerpadlům a dopravníkům kapalin Mechanické přístr. k tryskání, stříkání, rozprašování Kovoobráběcí stroje k odjehlování, broušeni apod. Obráběcí centra, jednoúčelové a kombinované stroje Díly k čerpadlům, kompresorům, ventilátorům apod. Strojní myčky nádobí (ne pro domácnost), myčky lahví Zvedací, manipulační, nakládací nebo vykládací stroje Ost.prům. zařízení ke zprac. materiálů změnou teploty Ostatní potravinářské stroje a jejich díly, j.n. Stroje k úpravě textilních vláken, spřádací apod. Elektromechanické domácí spotřebiče s elektr. motorem Díly ke kohoutům, ventilům ap. pro potrubí, kotle Zemědělské, zahradnické a lesnické stroje Mechanické lopaty, rypadla a lopatové nakladače Obráběcí stroje zvláštního provedení Stroje pro ofsetový tisk Kontinuální výtahy a dopravní pásy Domácí chladničky a mrazničky Deriky, jeřáby, mobilní zdvihací zařízení apod. Pomocné textilní stroje, díly a příslušenství Přemisťovací, srovnávací, vrtné apod.stroje na zem Díly ke strojům zařazených ve skupinách 741.7 a 741.8 Díly j.n., k převodovým hřídelím, klikám, skříním ap. Stroje a zařízení pro pájení a sváření Válcovny kovu a válce a jejich díly Těsnění ap. spojovací materiál z plechu Odstředivá čerpadla, j.n. Stroje k praní, čištění, ždímání, sušení, žehlení Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

8913 7314 7429

Název zboží


Kód SITC-4


2 357 2 284 2 132

1,0 0,9 0,9

1,98 1,80 0,56

-237 1 996 -2 050

10,0 35,8 -2,9

-4,8 77,6 -32,5

2 118

0,9

1,04

116

-5,8

2,8

2 101

0,9

1,27

1 590

25,0

60,9

2 012

0,8

1,68

1 356

-11,9

50,8

1 942

0,8

1,26

-477

16,7

-10,9

1 901

0,8

0,97

-400

-15,5

-9,5

1 802

0,7

0,86

80

26,5

2,3

1 691

0,7

1,64

134

-40,9

4,1

1 686

0,7

1,19

98

-1,0

3,0

1 645

0,7

0,29

1 109

42,2

50,9

1 644

0,7

1,46

713

-16,9

27,7

1 620

0,7

1,07

-1 888

-34,5

-36,8

1 598

0,6

1,48

-109

22,4

-3,3

1 547 1 542 1 529 1 482 1 467

0,6 0,6 0,6 0,6 0,6

2,74 0,75 1,79 1,53 0,97

-496 -209 944 -490 -940

-69,9 -15,9 -19,3 -0,4 -26,9

-13,8 -6,4 44,6 -14,2 -24,3

1 448

0,6

4,29

745

-15,0

34,7

1 387

0,6

1,04

664

21,9

31,4

1 338

0,5

1,64

882

15,0

49,2

1 306

0,5

2,02

662

16,8

34,0

1 287 1 187 1 150 1 066 1 059

0,5 0,5 0,5 0,4 0,4

1,46 1,00 1,02 4,95 1,24

-1 235 -882 720 334 -346

-41,2 -51,5 38,7 -31,7 -20,9

-32,4 -27,1 45,5 18,6 -14,1

1 041 27 619 246 481

0,4 11,2 100,0

1,23 1,07 1,34

802 -8 889 75 997

7,8 -21,9 2,3

62,6 -13,9 18,2



221


7599

7522 7528 7526

3,65 12,25

62 951 -5 767

41,5 -85,3

76,2 -11,8

21 227

13,7

191,17

-2 259

-59,6

-5,1

17 281

11,1

1,10

-31 438

-4,9

-47,6

14 692

9,5

0,34

-7 348

79,0

-20,0

4 113 2 456 1 185 155 239

2,6 1,6 0,8 100,0

xxx 0,73 0,46 1,79

-1 538 -2 096 143 12 649

xxx -54,1 -31,3 11,2

-15,7 -29,9 6,4 4,2


46,9 13,9


72 783 21 502

Vývoz 2009 %


7519

Ostatní zařízení k autom.zprac.dat Paměťové jednotky Ostatní kancelářské stroje (rozmnožovací, adresovací apod.) Díly, příslušenství strojů podskupin 751.1, 751.2, 751.9 a skupiny 752 Zařízení k autom.zprac.dat přenosná,<10kg,obs.min.CPU,kláves.,dis plej Ostatní jednotky zařízení k autom.zprac.dat Vstupní nebo výstupní jednotky Ostatní Celkem


7523 7527

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 23: Profil exportního oddílu OKEČ 30 - Výroba kancelářských strojů a počítačů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009


7163 7781 7728 7712 7169 7788 7165 8131 7162 7732 7787 7711 7161

30 333

19,0

1,13

10 217

30,5

20,3

23 913

15,0

1,42

5 105

-9,0

11,9

17 222

10,8

1,08

9 049

51,7

35,6

14 713

9,2

1,45

8 297

39,1

39,3

12 467

7,8

1,27

9 574

56,9

62,3

10 673

6,7

1,15

4 033

8,4

23,3

9 576

6,0

1,21

-1 166

-7,4

-5,7

6 463

4,0

1,52

-4 485

-27,8

-25,8

6 060 5 175 4 193

3,8 3,2 2,6

1,08 1,66 13,28

1 238 305 3 074

26,5 -18,9 -23,2

11,4 3,0 57,9

3 542 3 315 2 870

2,2 2,1 1,8

0,98 2,71 1,10

216 932 360

21,1 -9,6 -25,8

3,1 16,4 6,7

2 456 2 075 1 700

1,5 1,3 1,1

2,35 1,02 2,62

-77 -330 -2 491

-47,0 6,9 -74,8

-1,5 -7,4 -42,3


Vývoz 2009 %

Bilance/obr at 2009 %

7726


7783


7725

Izolované dráty, kabely a ost. elektrické vodiče Elektrické přístroje pro napětí menší než 1000 V Elektrická zařízení ke spouštění a zážehu motoru Pulty, panely k řízení nebo rozvodu elektřiny Motory, generátory na střídavý proud, soustrojí ap. Články (baterie) a elektrické akumulátory, vč. dílů Díly vhodné pro skupiny 772.4, 772.5 a 772.6 Ostatní elektrické stroje, díly elektrických strojů Díly, j.n.,vhodné pro stroje spadající do skupiny 716 Elektrické stroje a zařízení, j.n. Generátorová soustrojí Lampy, svítidla (vč. světlometů, reflektorů), j.n. Stejnosměrné motory a generátory Elektroizolační prostředky Elektrické stroje, přístroje s individuální funkcí Transformátory, elektrické Elektrické stroje s výkonem do 37,5 W


7731

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 24: Profil exportního oddílu OKEČ 31 - Výroba elektrických strojů a zařízení j. n. v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

222



nebo


Žárovky s vláknem obloukové lampy Ostatní Celkem

Vývoz 2009 %

Název zboží


7782


Kód SITC-4


2,92 1,03 1,29

-1 454 -791 41 605

-74,7 -11,4 9,4

-35,6 -19,1 15,0

výbojky; 1 314 1 671 159 731

0,8 1,0 100,0


7649 7614 7638 7648 7621 7786 7722 7723 7633 7642

45 050

26,9

xxx

34 532

xxx

62,1

33 672

20,1

12,62

5 715

-0,1

9,3

14 058

8,4

2,71

-20 790

-78,5

-42,5

13 444

8,0

14,99

-15 087

-51,2

-35,9

9 424 8 940 8 501 8 218

5,6 5,3 5,1 4,9

1,46 xxx 6,10 6,22

-33 588 3 462 7 005 1 805

-15,7 xxx -43,7 -47,8

-64,1 24,0 70,1 12,3

7 770 7 217 2 635

4,6 4,3 1,6

3,63 0,89 1,22

6 524 4 305 -3 875

17,3 33,7 -52,0

72,3 42,5 -42,4

2 162 2 010

1,3 1,2

1,59 20,55

261 -548

-20,6 80,5

6,4 -12,0

1 405 2 902 167 408

0,8 1,7 100,0

2,18 0,08 2,41

-372 -728 -11 378

-41,7 7,1 -23,7

-11,7 -11,1 -3,3

Vývoz 2009 %


7763


7764


7641

Televizní přijímače, i kombinované Telef.přístr.(vč.mobilních);ost.přístr.k vysílání,přijímání hlasu,dat Elektronické integrované obvody a mikrosoustavy Diody, tranzistory apod. polovodičové prvky Díly a příslušenství k telekomunikačním přístrojům Ostatní monitory Přístroje pro záznam, reprodukci obrazu Telekomunikační zařízení, j.n. Rozhlasové přijímače s vnějším zdrojem energie Elektrické kondenzátory Tištěné obvody Elektrické odpory, jiné než topné odporníky Přístroje pro záznam, reprodukci zvuku Mikrofony a jejich stojany; reproduktory apod. Ostatní Celkem


7616

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 25: Profil exportního oddílu OKEČ 32 - Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009



223


8713 8842 8742 8732 8724 8745 8723 8996

5 193

13,5

2,51

-1 883

-33,0

-15,4

5 185

13,4

3,66

-1 079

0,2

-9,4

3 424

8,9

1,79

75

-25,6

1,1

3 180

8,2

1,64

-3 121

-28,8

-32,9

3 025 2 863

7,8 7,4

3,46 2,17

2 258 -625

46,2 -1,4

59,5 -9,8

2 595

6,7

1,12

-327

-30,7

-5,9

2 557

6,6

2,11

1 628

40,2

46,7

1 898 1 815

4,9 4,7

2,69 1,56

1 650 1 052

57,1 15,2

76,9 40,8

1 273

3,3

2,19

442

0,8

21,0

1 007 4 586 38 601

2,6 11,9 100,0

2,04 0,86 1,81

-4 435 -11 113 -15 479

-75,8 -42,6 -27,2

-68,8 -54,8 -16,7

Vývoz 2009 %


8746


8743


8841

Přístroje pro lékařské,chirurgické,veterinární účely Optická vlákna, svazky optic. vláken a optické kabely Přístroje k měření nebo kontrole kapalin nebo plynů Přístroje a zaříz. k automatické regulaci a ovládání Mikroskopy, difrakční přístroje, díly, příslušenství Brýle, brýlové obruby Rýsovací, vytyčovací či matematickovýpočetní pomůcky Počítadla otáček, kilometrů, krokoměry, tachometry Nábytek pro ordinace lékařské aj., holičská křesla Měřící, regulační a vědecké přístroje, j.n. Aparáty pro mechanoterapii, masážní přístroje apod. Přístroje ortopedické, pro nedoslýchavé, dlahy apod. Ostatní Celkem


8722

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 26: Profil exportního oddílu OKEČ 33 - Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009


7868 7862 7832

199 724

54,3

2,03

154 327

43,2

63,0

139 554

37,9

1,46

48 154

24,5

20,8

10 332 4 777

2,8 1,3

2,96 18,53

8 315 4 416

36,8 10,9

67,3 85,9

4 741 2 345

1,3 0,6

1,29 0,82

-18 944 -4 987

-53,6 -61,3

-66,6 -51,5

1 748 1 416 1 413 1 725 367 776

0,5 0,4 0,4 0,5 100,0

0,73 1,87 3,54 0,78 1,75

537 -194 -1 300 -135 190 189

20,5 -55,8 -85,3 7,0 22,1

18,1 -6,4 -31,5 -3,8 34,9

Vývoz 2009 %


7132 7821


7831 7842


7843

Motorová vozidla k dopravě osob Ostatní díly a příslušenství motorových vozidel Osobní motorová vozidla pro veřejnou dopravu Karoserie (vč. kabin) motorových vozidel Pístové motory s vnitřním spalováním pro vozidla Motorová vozidla k dopravě zboží Ostatní vozidla bez mechanického pohonu, díly Přívěsy a návěsy pro přepravu zboží Silniční traktory, návěsy Ostatní Celkem


7812

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 27: Profil exportního oddílu OKEČ 34 - Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), výroba přívěsů a návěsů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009



224


7919 7924 7929 7921 7918 7189 7852 7853 7923

Přípravky a prísluš.pro železniční a tramvajové tratě Letouny, letadla s mechanickým pohonem nad 15000 kg Díly j.n. skupiny 792 Vrtulníky Železniční, tramvajové nákladní, údržbářské vozy Stroje a motory, j.n.,spadající do skupiny 7144 Jízdní kola a ost. kola, bez motoru Vozíky pro invalidy, případně motorizované Letouny, letadla s mechanickým pohonem, 2000-15000 kg Ostatní Celkem





Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 28: Profil exportního oddílu OKEČ 35 - Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

12 745

35,0

1,68

8 819

43,2

52,9

7 868 2 731 2 664

21,6 7,5 7,3

29,90 1,89 1,73

3 275 571 1 835

-90,5 -13,8 -10,0

26,3 11,7 52,5

2 125

5,8

1,79

1 218

17,1

40,2

1 775 1 404

4,9 3,9

1,05 1,42

-167 156

-21,6 3,7

-4,5 5,9

1 332

3,7

0,95

-657

-7,1

-19,8

1 018 2 735 36 397

2,8 7,5 100,0

1,44 1,20 1,90

-625 913 15 337

-43,2 1,2 -7,3

-23,5 20,0 26,7


8211

8942 8947 8943 8215 8218 8213 8952 9310 8959

Sedadla, případně přestavitelná na lůžka, vč. dílů Tříkolky apod.;kočárky pro panenky;panenky;hračky ost;modely;puzzle Sportovní potřeby Předměty pro zábavu, pokojové hry stolní apod. Nábytek, j.n., dřevěný Díly nábytku kovového, dřevěného, z ost. materiálu Nábytek, j.n., kovový Pera, tužky a plnící pera Předměty obchodu zvláštní Ostatní kancelářské potřeby a papírnické zboží Ostatní Celkem





Vývoz 2009 %

Název zboží


Kód SITC-4

Příloha 29: Profil exportního oddílu OKEČ 36 - Výroba nábytku; zpracovatelský průmysl j. n. v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

25 974

34,9

1,03

11 911

50,3

29,7

18 838 5 715

25,3 7,7

5,75 1,60

9 504 2 125

14,3 11,0

33,7 22,8

4 193 4 106

5,6 5,5

2,38 0,83

365 -905

-16,5 15,8

4,5 -9,9

3 109 3 024 1 648 1 198

4,2 4,1 2,2 1,6

1,24 1,49 1,00 xxx

1 390 2 018 672 220

40,8 37,5 27,7 xxx

28,8 50,1 25,6 10,1

1 006 5 651 74 464

1,4 7,6 100,0

2,75 0,77 1,42

-255 -2 326 24 718

-26,5 13,7 29,3

-11,3 -17,1 19,9



225


2882 2823 2822 2892

Odpad a šrot ost. neželezných obecných kovů, j.n. Jiný železný odpad a šrot Odpad a šrot ze slitinové oceli Odpad, šrot drahých kovů, kovů plátovaných drah. kovy Ostatní Celkem





Název zboží

Vývoz 2009 %


Kód SITC-4

Příloha 30: Profil exportního oddílu OKEČ 37 - Recyklace druhotných surovin v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009

9 847 5 704 1 258

53,2 30,8 6,8

3,65 1,32 2,75

7 456 4 168 1 183

50,9 43,7 87,7

60,9 57,6 88,7

1 087 609 18 505

5,9 3,3 100,0

2,58 3,05 2,29

757 396 13 960

57,0 33,1 48,4

53,4 48,2 60,6


Příloha 31: HDP v PPS na obyvatele jako procentu průměru EU27 – kraje, 2001-2008 (2010) 80

75

70

65

60

55

50 2001

Středočeský kraj 2002 2003 Ústecký kraj Vysočina kraj Moravskoslezský kraj

Jihočeský kraj 2004 2005 Liberecký kraj Jihomoravský kraj

2006

Plzeňský kraj 2007 Královéhradecký kraj Olomoucký kraj

2008

Karlovarský kraj 2009 2010 Pardubický kraj Zlínský kraj



226


Příloha 32: Ekonomická výkonnost a efektivnost podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009 Annual GDP Growth (%), 2003-2007 Press Freedom (1-100), 2008

Human Dev elopment Index, 2005 Gr. Capital Formation as % of GDP, 2003-2007

Control of Corruption, 2007

Political Stability , 2007

Trade as % of GDP, 2007

Tarif f & Nontarif f Barriers

Voice and Accountability , 2007

Gov ernment Ef f ectiv eness

Intellectual Property Protection (1-7), 2008

Soundness of Banks (1-7), 2008

Rule of Law, 2007

Exports of Goods and Serv ices as % of GDP, 2007

Regulatory Quality , 2007

Cost to Enf orce a Contract (% of Debt)

Interest Rate Spread, 2007

Day s to Start a Business

Intensity of Local Competition (1-7), 2008

Cost to Register a Business as % of GNI Per Capita

Česko

Domestic Credit to Priv ate Sector as % of GDP, 2007

Dánsko


Příloha 33: Inovační výkonnost podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009 FDI Outf lows as % of GDP, 2003-07 av g number of citations per S&E article, 2005

FDI Inf lows as % of GDP, 2003-07 Science and Engineering Enrolment Ratio (%), 2007

S&E articles with f oreign coauthorship (%), 2005

Capital goods gross exports (US$ mil), 2003-07

Science Enrolment Ratio (%), 2007

Capital goods gross imports(US$ mil), 2003-07

Researchers in R&D, 2006

Value Chain Presence (1-7), 2008

Researchers in R&D / Mil. People, 2006

Firm-Lev el Technology Absorption (1-7), 2008

Total Expenditure f or R&D as % of GDP, 2006

Priv ate Sector Spending on R&D (1-7), 2008

Manuf . Trade as % of GDP, 2007

Univ ersity -Company Research Collaboration (1-7), 2008

High-Tech Exports as % of Manuf . Exports, 2007 Patents Granted by USPTO / Mil. People, av g 20032007

S&E Journal Articles, 2005

Patents Granted by USPTO, av g 2003-2007

S&E Journal Articles / Mil. People, 2005

Av ailability of Venture Capital (1-7), 2008

Česko

Dánsko



227


Příloha 34: Ukazatele kvality lidských zdrojů podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009 Adult Literacy Rate (% age 15 and abov e), 2007 15-y ear-olds' science literacy (PISA), 2006

Av erage Y ears of Schooling, 2000

15-y ear-olds' math literacy (PISA), 2006

Gross Secondary Enrollment rate, 2007

Quality of Management Schools (1-7), 2008

Gross Tertiary Enrollment rate, 2007

Quality of Science and Math Education (1-7), 2008

Lif e Expectancy at Birth, 2007

8th Grade Achiev ement in Science(TIMSS), 2007

Internet Access in Schools (1-7), 2008

8th Grade Achiev ement in Math(TIMSS), 2007

Public Spending on Education as % of GDP, 2007

4th Grade Achiev ement in Science(TIMSS), 2007

4th Grade Achiev ement in Math(TIMSS), 2007

Dánsko

Česko


Příloha 35: Výdaje na vlastní VaV podle zdroje jejich financování (v mld. Kč), 2000-2008 1,55%

60 50

1,21%

1,20%

1,20%

1,25%

1,46%

1,25%

2,2

2,9

22,4

22,3

28,4

29,3

28,2

2006

2007

2008

1,5 1,7

40 1,3

19,4

17,2

30 20

1,54%

1,41%

11,8

10 13,6

14,7

12,4

12,4

13,5

14,9

15,9

16,6

18,5

2001

2002

2003

2004

22,8

0 2000

Podnikatelské

Veřejné

2005 Zahraniční

výdaje na VaV jako % HDP



228


Příloha 36: Přehled proměnných využitých ve faktorové analýze Skupina Ukazatel (proměnná) Inovační aktivity Vnitřní VaV Vnější VaV Pořízení strojů zařízení a software Pořízení jiných externích znalostí Školení Uvádění inovací na trh Další inovační aktivity Informační zdroje pro V rámci vašeho podniku nebo skupiny podniku inovační aktivity Dodavatelé zařízení, materiálu apod. Klienti nebo zákazníci Konkurenční a jiné podniky v rámci odvětví Konzultanti, komerční laboratoře nebo soukromé VaV instituce Univerzity nebo jiné instituce vyššího vzdělávání Vláda nebo veřejné výzkumné instituce Konference, veletrhy, výstavy Vědecké časopisy a obchodní/technické publikace Profesní a průmyslová sdružení Inovační spolupráce Spolupráce v ČR Spolupráce v Evropě Spolupráce v USA Spolupráce jinde ve světě Výsledky inovačních Rozšíření sortimentu výrobku nebo služeb aktivit Rozšíření trhu nebo zvýšení podílu na trhu Zlepšení kvality výrobku nebo služeb Zlepšení pružnosti výroby nebo poskytování služeb Zvýšení objemu výroby nebo poskytovaných služeb Snížení nákladu práce na jednotku produkce Snížení spotřeby materiálu a energií na jednotku produkce Omezení negativního vlivu na životní prostředí Nebo zlepšení zdraví a bezpečnosti Práva k užívání Patent duševního vlastnictví Průmyslový vzor Ochranná známka Právo tisku (copyright) Organizační a Systém řízení marketingová inovace Organizace práce Organizace vnějších vazeb Design a balení zboží Metody prodeje nebo distribuce

Odpověď Ano / Ne

škála 1-nepoužívá se – 4-velmi důležitý

Ano / Ne

škála 1-nepoužívá se – 4-velmi důležitý

Ano / Ne

Ano / Ne

Zdroj: Dotazník o inovacích 2006, ČSÚ


229


Příloha 37: Faktorová analýza inovačních aktivit – výsledné faktory a jejich skóre VaV Externí zdroje Vnitřní VaV 0,74 -0,23 Vnější VaV 0,53 0,22 Pořízení strojů zařízení a software -0,16 0,72 Pořízení jiných externích znalostí 0,26 0,56 Školení 0,39 0,58 Uvádění inovací na trh 0,68 0,16 Další inovační aktivity 0,64 0,21 Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)

Příloha 38: Faktorová analýza informačních zdrojů – výsledné faktory a jejich skóre Vědecké informace Specializované Tržní informace informace (zákazníci, dodavatelé) V rámci vašeho podniku nebo skupiny 0,28 -0,18 0,59 podniku Dodavatelé zařízení, materiálu apod.

-0,02

0,36

0,43

Klienti nebo zákazníci

0,05

0,19

0,80

Konkurenční a jiné podniky v rámci odvětví Konzultanti, komerční laboratoře nebo soukromé VaV instituce Univerzity nebo jiné instituce vyššího vzdělávání Vláda nebo veřejné výzkumné instituce

0,12

0,28

0,73

0,68

0,12

0,27

0,82

0,19

0,06

0,79

0,17

0,04

Konference, veletrhy, výstavy

0,16

0,79

0,15

Vědecké časopisy a obchodní/technické publikace Profesní a průmyslová sdružení

0,25

0,79

0,14

0,46

0,49

0,09


Příloha 39: Faktorová analýza geografie spolupráce – výsledné faktory a jejich skóre Spolupráce Spolupráce v ČR 0,72 Spolupráce v Evropě 0,78 Spolupráce v USA 0,70 Spolupráce jinde ve světě 0,68 Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)

Příloha 40: Faktorová analýza inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre Procesní inovace a Produktové inovace regulace Rozšíření sortimentu výrobku nebo služeb 0,05 0,83 Rozšíření trhu nebo zvýšení podílu na trhu 0,19 0,83 Zlepšení kvality výrobku nebo služeb 0,28 0,71 Zlepšení pružnosti výroby nebo poskytování služeb 0,55 0,40 Zvýšení objemu výroby nebo poskytovaných služeb 0,48 0,58 Snížení nákladu práce na jednotku produkce 0,73 0,34 Snížení spotřeby materiálu a energií na jednotku 0,77 0,30 produkce Omezení negativního vlivu na životní prostředí 0,78 0,11 Nebo zlepšení zdraví a bezpečnosti 8 0,74 0,03 Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009) Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.

230


Příloha 41: Faktorová analýza ochrany inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre Formální průmyslová Ochrana symbolických ochrana znalostí Patent 0,85 0,03 Průmyslový vzor 0,83 0,15 Ochranná známka 0,24 0,73 Právo tisku (copyright) -0,05 0,85 Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)

Příloha 42: Faktorová analýza ochrany inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre Netechnické inovace Systém řízení 0,69 Organizace práce 0,72 Organizace vnějších vazeb 0,67 Design a balení zboží 0,62 Metody prodeje nebo distribuce 0,59 Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)


231


Příloha 43: Počet projektů podpořených podle krajů Výzva

JHC

JHM

KVK

HKK

LBK

MSK

OLK

PAK

PLK

STC

ULK

VYS

ZLK

Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita (neveřejná podpora) Prosperita (veřejná podpora) ROZVOJ Školicí střediska Technologické platformy Celkový součet

13 8 9 7 24 17 18 1 22 10 5 11 0 1 6 15 3 170

19 2 5 23 62 41 27 5 117 24 20 32 0 2 48 27 2 456

5 1 0 1 13 7 0 0 8 4 10 2 0 0 25 2 0 78

14 6 2 9 36 36 11 3 29 13 10 6 0 0 0 9 0 184

10 8 1 7 14 16 1 1 22 6 3 10 0 0 4 4 2 109

33 4 9 24 56 33 22 5 63 29 16 8 0 1 119 30 1 453

24 5 2 11 32 16 11 1 35 12 17 12 0 0 41 14 0 233

12 4 4 8 36 22 3 0 36 19 11 13 0 0 15 6 0 189

13 10 3 8 18 17 10 0 19 5 8 12 0 0 6 6 1 136

20 6 7 16 44 60 14 1 47 19 10 33 0 2 5 25 3 312

10 8 2 3 21 10 3 0 14 10 4 6 0 0 51 8 3 153

18 3 3 1 29 24 9 1 31 13 7 5 0 0 35 8 0 187

25 5 13 9 58 31 16 1 65 26 14 20 3 1 37 23 1 348

Celkový součet 216 70 60 127 443 330 145 19 508 190 135 170 3 7 392 177 16 3008

Zdroj: informační systém ISOP


232


Příloha 44: Počet projektů podpořených podle krajů na 1 mil. obyvatel Výzva JHC JHM KVK HKK Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita (neveřejná podpora) Prosperita (veřejná podpora) ROZVOJ Školicí střediska Technologické platformy Celkový součet

LBK

MSK

OLK

PAK

PLK

STC

ULK

VYS

ZLK

20,4 12,5

16,5 1,7

16,3 3,3

25,3 10,8

22,8 18,2

26,5 3,2

37,4 7,8

23,2 7,7

22,7 17,5

16,0 4,8

12,0 9,6

35,0 5,8

42,3 8,5

Celkový součet 23,3 7,6

14,1

4,3

0,0

3,6

2,3

7,2

3,1

7,7

5,2

5,6

2,4

5,8

22,0

6,5

11,0 37,6 26,7 28,2 1,6 34,5 15,7 7,8 17,3 0,0 1,6 9,4 23,5 4,7 266,6

20,0 53,8 35,6 23,4 4,3 101,6 20,8 17,4 27,8 0,0 1,7 41,7 23,4 1,7 395,9

3,3 42,3 22,8 0,0 0,0 26,0 13,0 32,5 6,5 0,0 0,0 81,3 6,5 0,0 253,5

16,2 64,9 64,9 19,8 5,4 52,3 23,4 18,0 10,8 0,0 0,0 0,0 16,2 0,0 331,9

15,9 31,9 36,4 2,3 2,3 50,1 13,7 6,8 22,8 0,0 0,0 9,1 9,1 4,6 248,3

19,2 44,9 26,5 17,6 4,0 50,5 23,2 12,8 6,4 0,0 0,8 95,4 24,1 0,8 363,2

17,1 49,8 24,9 17,1 1,6 54,5 18,7 26,5 18,7 0,0 0,0 63,9 21,8 0,0 362,9

15,5 69,7 42,6 5,8 0,0 69,7 36,8 21,3 25,2 0,0 0,0 29,1 11,6 0,0 366,0

14,0 31,5 29,7 17,5 0,0 33,2 8,7 14,0 21,0 0,0 0,0 10,5 10,5 1,7 237,8

12,8 35,3 48,1 11,2 0,8 37,7 15,2 8,0 26,5 0,0 1,6 4,0 20,0 2,4 250,1

3,6 25,1 12,0 3,6 0,0 16,7 12,0 4,8 7,2 0,0 0,0 61,0 9,6 3,6 183,0

1,9 56,3 46,6 17,5 1,9 60,2 25,2 13,6 9,7 0,0 0,0 68,0 15,5 0,0 363,1

15,2 98,1 52,4 27,1 1,7 110,0 44,0 23,7 33,8 5,1 1,7 62,6 38,9 1,7 588,8

13,7 47,9 35,6 15,7 2,1 54,9 20,5 14,6 18,4 0,3 0,8 42,3 19,1 1,7 324,9



233


Příloha 45: Objem podpory (v tis. Kč) projektů podpořených podle krajů Výzva JHC JHM KVK HKK LBK MSK OLK Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita (neveřejná podpora) Prosperita (veřejná podpora) ROZVOJ Školicí střediska Technologické platformy Celkový součet

120 083 173 337

92 833 6 170

116 425

14 718

66 074

469 528

50 617 120 867

150 096 619 580

2 991

6 157

79 996 10 342 86 090 1 774 98 149

246 547 69 939 396 775 5 923 417 218

252 413

17 884

38 518 68 430 12 806

353 056 307 073 10 000

1 298 912 3 183 497

188 284 26 525

72 296 99 816

264 667 34 183

115 380 50 390

92 425 42 014

126 388 170 605

203 425 233 995

100 870 263 187

188 103 5 946

111 143 60 874

Celkový součet 1 691 404 1 175 792

8 240

1 325

33 197

2 105

14 029

53 657

57 599

5 392

27 357

55 444

389 488

9 888

164 391

73 409

261 049

92 182

125 125

95 420

207 550

43 473

8 430

53 105

1 669 624

28 800 107 612

82 959 748 243

40 066 258 398

102 347 558 106

61 368 268 787

98 317 379 863

35 483 329 354

56 872 119 290

67 992 235 385

136 232 753 821

1 028 013 5 566 771

1 807

90

2 794

5 428

1 306

1 437

116 864 1 067 465 3 053

1 214

3 646

2 704

32 627

121 625 18 675 149 928 2 435 71 884

26 926 12 750 54 238 935 180 033

166 449 45 424 431 924 5 493 138 638

18 544 21 832 157 344 6 265 140 341

0 16 357 178 704 3 195 190 813

0 11 976 38 570 1 995 186 597

4 424 34 780 319 150 3 407 554 810

0 11 186 125 159 1 289 106 861

28 480 16 563 102 555 2 735 49 801

5 969 34 328 365 277 3 821 232 549 464 628

698 960 307 892 2 476 191 41 617 2 434 451 464 628

30 150

475 143

274 880 166 183 4 844

2 933 605 1 336 187 73 973

15 507 8 750

3 740 70 477 2 350 66 757

PAK

PLK

STC

ULK

VYS

ZLK

12 713 210 947 9 381

47 579

534 209 1 632 575

51 836 17 164 8 171

886 310 174 588 4 497

161 983 253 038 57 578

128 707 15 217

48 611 55 639 5 000

19 335 274 035 14 511

438 174 79 237 14 144

230 193 64 083 0

897 453 3 122 379 1 250 582 1 286 072 1 160 732 3 276 386 1 366 348 1 031 269 2 755 952

22 796 366



234


Příloha 46: Objem podpory (Kč) projektů podpořených podle krajů přepočtený na 1 obyvatele Výzva JHC JHM KVK HKK LBK MSK OLK PAK PLK

Eko-energie - Dotace Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie ICT a strategické služby ICT v podnicích Inovace - Inovační projekt Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví Klastry Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita (neveřejná podpora) Prosperita (veřejná podpora) ROZVOJ Školicí střediska Technologické platformy Celkový součet

STC

ULK

VYS

ZLK

188,3 271,8

80,6 5,4

50,4 28,4

339,6 47,8

164,7 227,4

212,2 27,4

179,7 78,5

179,0 81,4

221,0 298,3

163,1 187,6

120,6 314,7

365,3 11,5

188,0 103,0

Celkov ý součet 182,7 127,0

182,6

12,8

0,0

14,9

3,0

26,6

3,3

27,2

93,8

46,2

6,4

53,1

93,8

42,1

103,6 79,4 189,6 4,7

407,7 130,3 538,0 5,3

32,1 93,6 349,8 0,0

296,5 149,6 1349,6 3,3

167,2 91,3 588,6 0,2

209,3 82,1 447,4 2,2

143,6 95,6 418,6 8,5

242,3 190,4 735,7 2,5

166,9 62,0 575,9 2,5

166,4 93,7 855,7 2,4

52,0 68,0 142,7 1,5

16,4 132,0 457,1 7,1

89,8 230,5 1275,4 4,6

180,3 111,0 601,3 3,5

125,5 16,2 135,0 2,8 153,9 0,0 395,9 60,4 107,3 20,1 2037,1

214,1 60,7 344,5 5,1 362,3 0,0 15,5 306,5 266,6 8,7 2764,2

0,0 12,2 229,1 7,6 217,0 0,0 0,0 685,7 30,5 0,0 1736,5

219,4 33,7 270,4 4,4 129,7 0,0 0,0 0,0 85,8 0,0 2944,7

61,3 29,0 123,5 2,1 410,1 0,0 0,0 118,1 39,1 18,6 2044,2

133,4 36,4 346,3 4,4 111,1 0,0 10,2 710,5 140,0 3,6 2503,2

28,9 34,0 245,1 9,8 218,6 0,0 0,0 394,1 89,7 0,0 1947,8

0,0 31,7 346,1 6,2 369,6 0,0 0,0 249,3 29,5 0,0 2490,8

0,0 20,9 67,4 3,5 326,3 0,0 0,0 85,0 97,3 8,7 2029,7

3,5 27,9 255,8 2,7 444,7 0,0 129,8 15,5 219,7 11,6 2626,3

0,0 13,4 149,7 1,5 127,8 0,0 0,0 524,0 94,8 16,9 1634,0

55,3 32,2 199,1 5,3 96,7 0,0 0,0 447,0 124,4 0,0 2002,5

10,1 58,1 618,0 6,5 393,5 786,1 51,0 465,1 281,2 8,2 4662,9

75,5 33,3 267,5 4,5 263,0 50,2 51,3 316,9 144,3 8,0 2462,4



235


Příloha 47: Objem podpory (tis. Kč) projektů podpořených podle klasifikace NACE 2 a podle programů OPPI NACE 2 název Administrativní, kancelářské a jiné podpůrné činnosti pro podnikání Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a analýzy Činnosti organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů Činnosti v oblasti informačních technologií Činnosti v oblasti nemovitostí Činnosti vedení podniků; poradenství v oblasti řízení Informační činnosti Inženýrské stavitelství Maloobchod, kromě motorových vozidel Opravy a instalace strojů a zařízení Opravy počítačů a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost Ostatní profesní, vědecké a technické činnosti Ostatní těžba a dobývání Ostatní zpracovatelský průmysl Pobytové služby sociální péče Pozemní a potrubní doprava Právní a účetnické činnosti Reklama a průzkum trhu Shromažďování, sběr a odstraňování odpadů, úprava odpadů k dalšímu využití Skladování a vedlejší činnosti v dopravě Specializované stavební činnosti

Ekoenergie

ICT a ICT v strategické podnicích služby

Inovace

Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita

Rozvoj

Spolupráce


438

4 478

37 163

438

2 536

975

64 959

5

72 277

4 898 1 320 529

54 721

12 668

5 048

11 949

112 588

56 726

303 410 27 115 86 813

13 592

2 105

4 582 116 741

13 971

5 881 57

965 1 500 190

1 875 160 250

2 434

4 058 4 447

990 240

17 886

5

19 253

43 353

29 775 240 194

20 145 41 122

4 576

120 798

2 886 22 081

107 646

4 864

480 35 113

141 583 44 870

4 497 28 835

30 785 29 780

5 55 310

428

3 882

20 896

1 574 229 405 914 65 758 94 354 40 447

4 576 20 901 7 329 11 449 4 800 11 476

187 388

4 898

102 504 35 803

Celkový součet

995

7 151

11 260 64 904


232 412

2 813

481

1 679

36 524

130

56 797

321 930 7 329 284 638 4 800 16 476 55 738 4 877

9

365 593

6 200 62 997

17 460 130 191

236


Sportovní, zábavní a rekreační činnosti Telekomunikační činnosti Tisk a rozmnožování nahraných nosičů Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti Ubytování Velkoobchod, kromě motorových vozidel Velkoobchod, maloobchod a opravy motorových vozidel Vydavatelské činnosti Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu Výroba elektrických zařízení Výroba chemických látek a chemických přípravků Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů Výroba nábytku Výroba nápojů Výroba oděvů Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků Výroba papíru a výrobků z papíru Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení Výroba potravinářských výrobků Výroba pryžových a plastových výrobků Výroba strojů a zařízení j. n. Výroba textilií Výroba usní a souvisejících výrobků Výroba základních farmaceutických

31 500 3 528

73 676

120 579 31

2 034

280

14 548

28 908

2 009 495 56 843

50 165

1 505 388 986

23 673

54 005

44 374

371 218

77 825

254 268

44 994

19 134 13 988

729

205 739

25 864

4 613

31 088

450 6 535

480

3 275

14 188

20 583 69 389 2 046 301 1 056 405

26 752 16 132 2 190 19 398

31 19 634 465 267 31 26 752 77 977

86 691

1 125 973

222 755

123 048

74 963

34 176 28 308

11 439

54 936

1 474

144 742

103 715

18 544

19 190

823 637

1 007 302

49 997

680 824

5 331

251 367

990 208

103 480

188 218

3 608 820

19 837 20 091 7 154 8 953

53 555 9 42 455 9 812

1 203 7 649 1 495 4 049

72 320 130 206 23 112 6 572

206 884

17 647 40 406

88 629 15 068

489

19 519 85 239 25 712 5 888

500 833 338 812 117 743 38 284

28 514

2 820

165 603

2 420

48 023

740

87 533

4 844

21 498

361 995

40 890 10 600

25 789 44 347

237 776 40 950

8 475 3 575

24 116 100 896

240 783

71 287 7 196

212 649 79 099

13 641

30 414 6 284

665 277 293 730

17 545 14 822

64 553 13 264

181 231 135 746

15 968 16 148

75 037 7 687

1 890 240

237 304

39 241 40 255

15 588 5 846

648 357 234 008

78 734 164 448 2 895

80 022 167 791 10 145 3 399 14 741

664 697 909 912 209 393 21 224 276

12 065 44 180 8 646 1 865 3 524

286 365 491 300 27 038 21 494 10 065

2 889 1 775

125 026 631 136 4 160

64 803 265 889 17 342

500

223 273

299 325 300 263 27 597 1 200 4 306

1 699 890 3 117 391 338 941 27 979 529 728

5 531 31 153 17 815 2 521

1 680

15 708


85 964 140 697 31 725

47 363

237


výrobků a farmaceutických přípravků Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství 63 326 Výstavba budov 39 827 Výzkum a vývoj 1 080 Vzdělávání 3 825 Zdravotní péče 11 880 Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku 37 811 Celkový součet 3 256 684 Zdroj: informační systém ISOP

29 107 2 624 14 899

1 669 624

31 037 1 028 013


195 965

83 131

9 433

1 103 3 976 2 807

149 938 5 599 398

8 713 307 892

81 875 2 476 191

66 510

12 364 5 075 225

970 10 41 617 2 434 451

77 515 494 778

939 771

152 947 2 933 605

97 623

1 120 74 803 10 440

463 631 126 305 697 795 3 825 11 880

11 314 772 933

23 527 1 336 187

508 132 22 796 366

238


Příloha 48: Hodnoty HDP a výroba elektřiny zemí OECD

jednotka

Obyvatel

HDP

HDP/ 1 obyv.

Prim. energ

Prim. energ/ Prim. energ/ 1obyv. 1 HDP

Výroba elektřiny

x 1 000

mld. USD/rok

USD/obyv/rok

Mtoe *

toe/obyv/ rok *

TWh/rok

toe/1000 USD

Elektřina/ 1 Elektřina/ obyv. 1 HDP kWh/obyv /rok

jaderné elektr.

obnov. zdroje

kWh/ USD TWh/ rok

% prim. energ.

Austrálie

21 015,690

831,247

39 554

129,0

6,1383

0,15519

265,3

12 624

0,319

Belgie

10 990,710

377,862

34 380

57,8

5,2590

0,15297

83,1

7 561

0,220

43,4

4,4

Brazílie

191 971,500

1 984,450

10 337

235,6

1,2273

0,11872

445,1

2 319

0,224

14

44,4

1 337 411,000

7 926,498

5 927

1 955,8

1,4624

0,24674

3 279,2

2 452

0,414

65,3

12,3

10 262,060

256,890

25 033

45,4

4,4241

0,17673

83,2

8 108

0,324

25

5,1

Dánsko

5 460,956

202,151

37 018

19,2

3,5159

0,09498

36,4

6 665

0,180

Estonsko

1 341,389

27,686

20 640

5,6

4,1748

0,20227

12,2

9 095

0,441

Finsko

5 306,842

190,833

35 960

34,8

6,5576

0,18236

77,1

14 528

0,404

22,1

25,2

Francie

61 840,270

2 121,724

34 310

266,9

4,3160

0,12579

569,9

9 216

0,269

418,3

7,5

Chile

16 803,950

242,984

14 460

30,8

1,8329

0,12676

58,5

3 481

0,241

Indie

1 144 734,000

3 297,838

2 881

594,9

0,5197

0,18039

803,4

702

0,244

227 345,100

909,729

4 002

190,6

0,8384

0,20951

142,2

625

0,156

31,2

4 249,597

184,351

43 381

15,1

3,5533

0,08191

28,5

6 707

0,155

3,7

Čína ČR

Indonésie Irsko Island

5,3

18,5 10,7

21,8 13,2

29,2

301,330

11,805

39 176

4,7

15,5975

0,39814

16,5

54 757

1,398

82,4

Itálie

58 851,260

1 871,709

31 804

174,5

2,9651

0,09323

312,4

5 308

0,167

8,2

Izrael

7 051,380

203,951

28 924

22,0

3,1200

0,10787

53,8

7 630

0,264

3,5

127 567,900

4 358,326

34 165

491,1

3,8497

0,11268

1 078,1

8 451

0,247

240,5

3,2

Jižní Afrika

49 667,630

493,490

9 936

134,3

2,7040

0,27214

260,5

5 245

0,528

12,7

10,3

Kanada

33 095,000

1 300,244

39 288

267,4

8,0798

0,20565

632,6

19 115

0,487

87,9

16,5

Korea

48 606,790

1 344,360

27 658

227,2

4,6742

0,16900

440,5

9 063

0,328

144

1,5

471,052

41,391

87 869

4,1

8,7039

0,09906

2,7

5 732

0,065

10 035,020

198,069

19 738

26,6

2,6507

0,13430

40,0

3 986

0,202

14

6,1

106 682,500

1 545,330

14 485

186,3

1,7463

0,12056

258,3

2 421

0,167

9,4

9,6

Japonsko

Lucembursko Maďarsko Mexiko


2,4

239


jednotka

Obyvatel

HDP

HDP/ 1 obyv.

Prim. energ

Prim. energ/ 1obyv.

Prim. energ/ 1 HDP

Výroba elektřiny

Elektřina/ 1 Elektřina/ 1 obyv. HDP

jaderné elektr.

obnov. zdroje

x 1 000

mld. USD/rok

USD/obyv/rok

Mtoe *

toe/obyv/ rok *

toe/1000 USD

TWh/rok

kWh/obyv /rok

kWh/ USD TWh/ rok

% prim. energ.

Německo

82 772,160

2 909,686

35 153

334,8

4,0448

0,11506

626,7

7 571

0,215

140,9

8,4

Nizozemí

16 389,960

675,079

41 189

79,6

4,8566

0,11791

107,7

6 571

0,160

4

4,5

4 707,223

279,962

59 475

31,0

6,5856

0,11073

141,7

30 103

0,506

43,4

Norsko Nový Zéland

4 188,300

116,390

27 789

17,2

4,1067

0,14778

43,8

10 458

0,376

33,9

Polsko

37 926,870

659,183

17 380

98,4

2,5945

0,14928

154,0

4 060

0,234

6

Portugalsko

10 619,690

247,326

23 289

24,4

2,2976

0,09866

45,4

4 275

0,184

18,2

8 333,109

315,601

37 873

32,3

3,8761

0,10234

64,1

7 692

0,203

25,8

Rusko

141 394,300

2 262,655

16 002

672,1

4,7534

0,29704

1 013,4

7 167

0,448

Řecko

11 217,710

324,711

28 946

32,6

2,9061

0,10040

58,6

5 224

0,180

Slovensko

5 393,201

119,690

22 193

18,2

3,3746

0,15206

29,3

5 433

0,245

15,4

5,1

Slovinsko

2 015,124

56,339

27 958

7,3

3,6226

0,12957

15,0

7 444

0,266

6

10,4

Španělsko

Rakousko

152,1

3,3 5,1

44 310,870

1 434,159

32 366

137,8

3,1098

0,09608

306,5

6 917

0,214

56,4

7,5

Švédsko

9 158,844

340,527

37 180

49,7

5,4264

0,14595

149,5

16 323

0,439

61,3

32,6

Turecko

74 767,000

991,715

13 264

96,5

1,2907

0,09731

198,6

2 656

0,200

304 228,300

14 369,400

47 232

2 297,0

7,5503

0,15985

4 329,4

14 231

0,301

806,2

5,3

61 411,690

2 185,955

35 595

207,4

3,3772

0,09488

386,2

6 289

0,177

47,7

2,8

EU 27

493 324,900

15 283,634

30 981

1 758,8

3,5652

0,11508

3 327,9

6 746

0,218

888,7

8,2

EU 15

391 384,720

13 423,064

34 296

1 471,0

3,7585

0,10959

2 854,8

7 294

0,213

USA Velká Británie

Poznámky:

*Mtoe *toe

milionů tun ropného ekvivalentu

9,5

Zdroj: "forman dixit" na základě statistik OECD

tun ropného ekvivalentu


240


Příloha 49: Očekávaná hrubá konečná spotřeba energie České republiky při vytápění a chlazení, výrobě elektřiny a v dopravě do roku 2020 s ohledem na účinky opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie (2) v období 2010 –2020 (ktoe) 2005 2010 2011 2012 2013 2014 Základní rok 1. Vytápění a chlazení (1)

Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná scénář energetická scénář energetická scénář energetická scénář energetická scénář energetická účinnost účinnost účinnost účinnost účinnost

17 644

18 326

17 805

18 417

17 837

18 419

17 765

18 514

17 778

18 645

17 821

2. Elektřina (2)

6 014

6 151

6 036

6 338

6 210

6 480

6 329

6 621

6 449

6 761

6 568

3. Doprava podle čl. 3 odst. 4 písm. a) (3)

6 007

6 146

6 128

6 169

6 139

6 294

6 255

6 389

6 342

6 464

6 407

4. Hrubá konečná spotřeba energie (4)

29 665

30 623

29 969

30 924

30 186

31 193

30 350

31 523

30 568

31 870

30 796

Následující výpočet se provede pouze tehdy, pokud se očekává, ž Konečná spotřeba energie v letecké dopravě přesáhne 6,18 % (4,12 % v případě Malty a Kypru)

Konečná dopravě

spotřeba

v letecké

Snížení o limit pro leteckou dopravu (5) čl. 5 odst. 6 Celková spotřeba po snížení o limit pro leteckou dopravu


241


2015

2016

2017

2018

2019

2020

Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná scénář energetická scénář energetická scénář energetická scénář energetická scénář energetická scénář energetická účinnost účinnost účinnost účinnost účinnost účinnost 1. Vytápění a chlazení (1)

18 856

17 963

19 008

18 083

19 170

18 205

19 554

18 560

19 783

18 742

19 992

18 680

2. Elektřina (2)

6 903

6 697

7 039

6 807

7 189

6 927

7 309

7 022

7 427

7 118

7 563

7 232

3. Doprava podle čl. 3 odst. 4 písm. a) (3)

6 506

6 429

6 542

6 443

6 577

6 456

6 723

6 436

6 584

6 416

6 573

6 618

4. Hrubá konečná spotřeba energie (4)

32 265

31 089

32 589

31 333

32 937

31 587

33 585

32 018

33 794

32 275

34 128

32 531

Následující výpočet se provede pouze tehdy, pokud se očekává, ž Konečná spotřeba energie v letecké dopravě přesáhne 6,18 % (4,12 % v případě Malty a Kypru)

Konečná spotřeba v letecké dopravě Snížení o limit pro leteckou dopravu (5) čl. 5 odst. 6 Celková spotřeba po snížení o limit pro leteckou dopravu (1) Jedná se o konečnou spotřebu energie všech energetických komodit kromě elektřiny použité pro jiné účely ne ž dopravu, k níž se přičte spotřeba tepla pro vlastní použití v elektrárnách a teplárnách a tepelné ztráty v sítích (body „2. Vlastní použití v zařízení“ a „11. Přenosové a distribuční ztráty“ nařízení (ES) č. 1099/2008, s. 23 –24). (2) Hrubá spotřeba elektřiny je hrubá výroba elektřiny ve státě, včetně vlastní výroby, s připočtením dovozů a odečtením vývozů. (3) Energie spotřebovaná v dopravě, jak je definována v čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2009/28/ES. Elektřina z obnovitelných zdrojů v silniční doprav ě by pro výpočet tohoto údaje měla být vynásobena faktorem 2,5, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 4 písm. c) směrnice 2009/28/ES. (4) Jak je definována v čl. 2 písm. f) směrnice 2009/28/ES. Sestává z konečné spotřeby energie, k níž se přičtou ztráty v sítích a vlastní použití tepla a elektřiny v elektrárnách a teplárnách (poznámka: nepatří sem spotřeba elektřiny v přečerpávacích vodních elektrárnách či při přeměně v elektrických ohřívačích vody či tepelných čerpadlech používaných pro ústřední vytápění). (5) Podle čl. 5 odst. 6 je třeba mít za to, že množství energie spotřebované v letecké doprav ě dosahuje podílu nejvýše 6,18 % (v případě Kypru a Malty nejvýše 4,12 %) z hrubé konečné spotřeby energie.

Zdroj: NAP


242

Příloha 50: Národní cíl pro rok 2020 a odhadovaný vývoj energie z obnovitelných zdrojů při výtápění a chlazení, výrobě elektřiny a v dopravě 2005 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 OZE-V & CH (1) OZE-E (2)

8,4 4,5

10,2 7,4

10,9 9,8

11,6 10,9

12,3 11,8

12,7 12,5

13,1 12,9

13,4 13,2

13,8 13,5

13,8 13,8

14,0 14,1

14,1 14,3

OZE-D (3)

0,1

4,1

4,6

5,2

5,9

6,5

7,1

7,7

8,3

9,6

10,2

10,8

Celkový podíl OZE (4

6,1

8,3

9,4

10,1

10,8

11,3

11,8

12,1

12,5

12,9

13,2

13,5

Z čehož z mechanismu spolupráce (5)

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Přebytek pro mechanismus spolupráce (5)

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

(1) Podíl energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení: hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení (jak je definována v čl. 5 odst. 1 písm. b) a čl. 5 odst. 4 směrnice 2009/28/ES) vydělená hrubou konečnou spotřebou energie při vytápění a chlazení. Řádek (A) v tabulce 4a vydělený řádkem (1) v tabulce 1). (2) Podíl energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny: hrubá konečná spotřeba elektřiny z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny (jak je definována v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 5 odst. 3 směrnice 2009/28/ES) vydělená celkovou hrubou konečnou spotřebou elektřiny. Řádek (B) v tabulce 4a vydělený řádkem (2) v tabulce 1. (3) Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě: konečná energie z obnovitelných zdrojů spotřebovaná v doprav ě (viz čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 5 odst. 5 směrnice 2009/28/ES) vydělená spotřebou v doprav ě, a to 1) benzinu; 2) nafty; 3) biopaliv použitých v železniční a silniční doprav ě a 4) elektřinou v pozemní dopravě (jak je uvedena v řádku 3 v tabulce 1). Řádek (J) v tabulce 4b vydělený řádkem (3) v tabulce 1. (4) Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Řádek (G) v tabulce 4a vydělený řádkem (4) v tabulce 1. (5) V procentních bodech z celkového podílu energie z obnovitelných zdrojů. Požadavky směrnice

Minimální plán vývoje OZE (1) Minimální plán vývoje OZE (ktoe)

2011-2012

2013-2014

2015-2016

2017-2018

2020

S2005 + 20 % (s2020-s2005)

S2005 + 30 % (s2020-s2005)

S2005 + 45 % (s2020-s2005)

S2005 + 65 % (s2020-s2005)

S2020

7,5

8,2

9,2

10,6

13,0

2245

2484

2746

3272

4215

(1) Jak je definován v části B přílohy 1 směrnice 2009/28/ES Zdroj: NAP

243


Příloha 51: Výpočetní tabulka pro příspěvek energie z obnovitelných zdrojů v každém odvětví ke konečné spotřebě energie (ktoe) 2005 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019

2020

(A) Očekávaná hrubá konečná spotřeba OZE při vytápění a chlazení

1 482,0

1 810,9

1 945,2

2 069,5

2 183,5

2 268,0

2 359,0

2 428,8

2 507,8

2 562,0

2 616,8

2 672,2

(B) Očekávaná hrubá konečná spotřeba elektřiny z OZE

269,4

445,3

607,1

690,3

761,8

817,9

863,8

898,8

934,7

972,4

1 006,4

1 037,8

(C) Očekávaná konečná spotřeba energie z OZE v dopravě

8,9

250,2

284,6

327,3

371,3

414,3

454,5

494,2

533,7

617,8

654,0

690,9

(D) Očekávaná celková spotřeba energie z OZE (1)

1 760,2

2 506,4

2 836,9

3 087,1

3 316,6

3 500,2

3 677,3

3 821,8

3 976,1

4 152,2

4 277,3

4382,9

(E) Očekávaný přenos OZE do jiných členských států

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

(F) Očekávaný přenos OZE z jiných členských států a třetích zemí

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

(G) Očekávaná spotřeba OZE upravená pro účely cíle (D) – (E) + (F)

1 760,2

2 506,4

2 836,9

3 087,1

3 316,6

3 500,2

3 677,3

3 821,8

3 976,1

4 152,2

4 277,3

4 382,9

(1) V souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/28/ES se plyn, elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů energie zohlední pouze jednou. Není povoleno dvojí započítání. Zdroj: NAP


244


Příloha 52: Výpočetní tabulka pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě 2005 2010 2011 2012 2013 2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

(C) Očekávaná konečná spotřeba energie z OZE v dopravě (1)

8,9

250,2

284,6

327,3

371,3

414,3

454,5

486,9

521,5

593,5

593,8

594,6

(H) Očekávaná elektřina z OZE v silniční dopravě (2)

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,1

0,1

0,1

0,2

0,3

(I) Očekávaná spotřeba biopaliv z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin v dopravě (2)

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

3,6

6,0

11,9

29,9

47,8

(J) Očekávaný příspěvek OZE k dopravě pro účely dosažení cíle OZE-D: (C) + (2,5-1)*(H) + (2-1)*(I)

8,9

250,2

284,6

327,3

371,3

414,3

454,5

494,2

533,7

617,8

654,0

690,9

(1) Obsahuje veškerou energii z obnovitelných zdrojů použitou v dopravě včetně elektřiny, vodíku a plynu z obnovitelných zdrojů energie, avšak bez biopaliv, která nesplňují kritéria udržitelnosti. Skutečné hodnoty bez použití násobitelů. (2) Skutečné hodnoty bez použití násobitelů. Zdroj:NAP


245


Příloha 53: Energie z OZE – celkem Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Biomasa (domácnosti)

TJ

37 079

40 138

46 606

44 700

44 831

45 941

47 074

48 214

Biomasa (mimo domácnosti) Vodní elektrárny-výpočet vodní elektrárny-normalizace Biologicky rozložitelná část TKO

TJ TJ TJ TJ

22 129 8 568 1 899

22 552 9 183 7 035 1 927

24 126 7 523 7 180 1 931

24 113 7 288 7 417 1 890

24 175 8 747 7 556 1 733

27 783 7 594 7 609 1 742

32 774 7 666 7 612 1 873

37 905 7 757 7 761 1 873

Bioplyn Biologicky rozl. část PRO a ATP

TJ TJ

1 937 990

1 797 400

2 177 517

2 585 591

3 271 620

4 467 679

5 746 694

7 098 709

Tepelná čerpadla Geotermální energie Biokapaliny pro el. a tep. Biopaliva pro dopravu Solární termální kolektory Větrné elektrárny – výpočet Větrné elektrárny - normalizace

TJ TJ TJ TJ TJ TJ TJ

545 0 0 117 103 76 0

676 0 0 883 128 180 0

926 0 0 1 360 152 450 0

1 267 0 0 4 654 202 882 0

1 575 0 0 8792 222 1 037 1 508

1 883 0 0 10 172 273 1 636 2 005

2 191 0 0 11 512 330 2 010 2 499

2 498 0 0 13 226 393 2 385 3 000

Fotovoltaické systémy

TJ

1

2

8

47

320

2 080

6 067

6 095

Celkem - výpočet

TJ

73 443

77 867

85 776

88 218

95 323

104 251

117 936

128 155

Celkem - normalizace

TJ

73 443

77 866

85 776

88 218

94 603

104 635

118 371

128 774


246


Rok

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

Biomasa (domácnosti)

TJ

48 300

50 568

51 780

52 887

54 017

55 171

56 348

57 550

Biomasa (mimo domácnosti) Vodní elektrárny-výpočet vodní elektrárny-normalizace Biologicky rozložitelná část TKO

TJ TJ TJ TJ

41 767 7 867 7 979 1 873

43 841 7 947 8 128 1 873

46 155 7 995 8 213 1 873

46 543 8 041 8 257 2 607

46 931 8 081 8 162 3 883

47 319 8 113 8 369 3 883

47 707 8 153 8 423 3 883

48 095 8 187 8 364 3 883

Bioplyn Biologicky rozl. část PRO a ATP

TJ TJ

8 376 709

9 655 709

10 933 709

12 211 709

13 489 709

14 767 709

16 045 709

17 323 709

Tepelná čerpadla Geotermální energie Biokapaliny pro el. a tep. Biopaliva pro dopravu Solární termální kolektory Větrné elektrárny – výpočet Větrné elektrárny - normalizace

TJ TJ TJ TJ TJ TJ TJ

2 806 390 0 14 966 462 2 760 3 488

3 114 696 0 16 709 537 3 135 4 014

3 422 696 0 18 344 612 3 510 4 453

3 730 696 0 19 961 681 3 885 4 896

4 038 696 0 21 590 744 4 260 5 340

4 345 696 0 25 084 804 4 635 5 785

4 653 696 0 26 570 864 5 010 6 231

4 961 696 0 28 081 924 5 385 6 678

Fotovoltaické systémy

TJ

6 113

6 131

6 150

6 168

6 186

6 196

6 205

6 214

Celkem - výpočet

TJ

137 469

144 916

152 180

158 120

164 624

171 723

176 844

182 009


TJ

138 308

145 975

153 975

159 347

165 784

173 129

178 335

183 478

Zdroj Zákon č. 180/2005 Sb


247


Příloha 54: Tepelná energie z OZE Rok Biomasa (domácnosti)

TJ

spotřeba biomasy Biomasa (mimo domácnosti) spotřeba biomasy Biologicky rozložitelná část TKO biol. složka odpadů Bioplyn instalovaný výkon Biologicky rozl. část PRO a ATP Tepelná čerpadla instalovaný výkon Geotermální energie instalovaný výkon Biokapaliny pro teplo Solární termální kolektory osazená plocha instalovaný výkon

tuny TJ tuny TJ tuny TJ MW TJ TJ MW TJ MW TJ TJ tis.m2 MW

Celkem

TJ

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

37 079 2 852 206 20 112 1 966 928 1 860 224 893 1 357 169 990 545 110 0 0 0 103 84 59

40 138 3 087 549 19 920 1 839 578 1 886 227 533 1 163 171 400 676 150 0 0 0 128 105 74

46 606 3 585 103 20 641 1 916 200 1 887 226 681 1 405 173 517 926 199 0 0 0 152 130 91

44 700 3 400 000 19 899 1 884 799 1 848 218 292 1 624 177 591 1 267 254 0 0 0 202 165 115

44 831 3 408 156 19 900 1 877 358 1 692 191 837 1 752 183 620 1 575 309 0 0 0 222 205 143

45 940 3 489 200 23 225 2 245 213 1 599 184 423 2 219 202 679 1 883 364 0 0 0 273 250 175

47 073 3 571 561 26 968 2 693 494 1 494 169 356 2 693 237 694 2 191 419 0 0 0 330 300 210

62 047

64 312

72 135

70 131

70 592

75 818

81 442


248


Rok Biomasa (domácnosti)

TJ

spotřeba biomasy Biomasa (mimo domácnosti) spotřeba biomasy Biologicky rozložitelná část TKO biol. složka odpadů Bioplyn instalovaný výkon Biologicky rozl. část PRO a ATP Tepelná čerpadla instalovaný výkon Geotermální energie instalovaný výkon Biokapaliny pro teplo Solární termální kolektory osazená plocha instalovaný výkon

tuny TJ tuny TJ tuny TJ MW TJ TJ MW TJ MW TJ TJ tis.m2 MW

Celkem

TJ

2012

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

48 214 3 654 412 30 143 3 018 232 1 494 169 356 3 195 269 709 2 498 474 0 0 0 393 355 248

49 379 3 738 583 32 540 3 245 040 1 494 169 356 3 669 300 709 2 806 529 360 50 0 462 415 290

50 568 3 824 074 33 760 3 377 403 1 494 169 356 4 143 332 709 3 114 584 630 50 0 537 480 336

51 780 3 910 885 35 501 3 545 395 1 494 169 356 4 617 364 709 3 422 639 630 50 0 612 540 378

52 887 3 989 016 35 777 3 572 235 2 185 261 516 5 091 395 709 3 730 694 630 50 0 681 595 416

54 017 4 068 467 36 053 3 599 075 3 241 388 016 5 564 426 709 4 038 749 630 50 0 744 645 451

55 171 4 149 238 36 328 3 625 915 3 241 388 016 6 038 458 709 4 345 804 630 50 0 804 695 486

56 348 4 231 329 36 604 3 652 755 3 241 388 016 6 512 489 709 4 653 859 630 50 0 864 745 521

57 550 4 314 740 36 880 3 679 595 3 241 388 016 6 986 521 709 4 961 914 630 50 0 924 795 556

86 646

91 419

94 955

98 765

101 689

104 996

107 276

109 562

111 880



249


Příloha 55: Elektrická energie z OZE Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Biomasa (mimo domácnosti)

TJ

2 017

2 632

3 485

4 214

4 275

4 557

5 807

7 762

spotřeba biomasy Vodní elektrárny - výpočet Vodní elektrárny - normalizace instalovaný výkon Biologicky rozložitelná část TKO instalovaný výkon biol. složka odpadů Bioplyn instalovaný výkon Geotermální energie instalovaný výkon Biokapaliny pro elektriku Větrné elektrárny – výpočet Větrné elektrárny - normalizace instalovaný výkon Fotovoltaické systémy instalovaný výkon

tuny TJ TJ MW TJ MW tuny TJ MW TJ MW TJ TJ TJ MW TJ MW

389 239 8 568

512 435 9 183 7 035

665 377 7 523 7 180

865 116 7 288 7 417

873 767 8 747 7 556

984 154 7 594 7 609

1 321 912 7 666 7 612

1 915 629 7 757 7 761

1 020 38

1 028 40

1 029 43

1 045 42

1 036 41

1 047 143

1 056 379

1 072 379

2,9 5 523 579

2,9 5 174 633

2,9 5 225 771

2,9 4 944 960

2,9 6 763 1 518

2,9 48 977 2 247

42,8 203 844 3 052

42,8 203 844 3 903

36 0 0 0 76 0 29 1 1

43 0 0 0 180 0 44 2 1

50 0 0 0 450 0 114 8 3

71 0 0 0 882 0 150 47 54

94 0 0 0 1 037 1 508 193 320 460

113 0 0 0 1 636 2 005 243 2 080 1 650

147 0 0 0 2 010 2 499 293 6 067 1 660

177 0 0 0 2 385 3 000 343 6 095 1 665

Celkem - výpočet

TJ

11 278

12 670

12 280

13 432

15 938

18 259

24 981

28 281


TJ

11 278

12 670

12 280

13 432

15 219

18 643

25 416

28 900


250


Rok

2013

Biomasa (mimo domácnosti)

TJ

spotřeba biomasy Vodní elektrárny - výpočet Vodní elektrárny - normalizace instalovaný výkon Biologicky rozložitelná část TKO instalovaný výkon biol. složka odpadů Bioplyn instalovaný výkon Geotermální energie instalovaný výkon Biokapaliny pro elektriku Větrné elektrárny – výpočet Větrné elektrárny - normalizace instalovaný výkon Fotovoltaické systémy instalovaný výkon

tuny TJ TJ MW TJ MW tuny TJ MW TJ MW TJ TJ TJ MW TJ MW

Celkem - výpočet Celkem - normalizace

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

9 227

10 080

10 654

10 766

10 879

10 991

11 103

11 216

2 303 440 7 867 7 979

2 506 258 7 947 8 128

2 643 446 7 995 8 213

2 676 606 8 041 8 257

2 709 766 8 081 8 162

2 742 926 8 113 8 369

2 776 086 8 153 8 423

2 809 246 8 187 8 364

1 086 379

1 094 379

1 099 379

1 107 422

1 110 641

1 115 641

1 121 641

1 125 641

42,8 203 844 4 707

42,8 203 844 5 511

42,8 203 844 6 315

57,8 226 884 7 120

81,3 280 384 7 924

81,3 280 384 8 728

81,3 280 384 9 532

81,3 280 384 10 336

207 30

237 66,2

267 66,2

297 66,2

327 66,2

357 66,2

387 66,2

417 66,2

4,4 0 2 760 3 488 393 6 113 1 670

4,4 0 3 135 4 014 443 6 131 1 675

4,4 0 3 510 4 453 493 6 150 1 680

4,4 0 3 885 4 896 543 6 168 1 685

4,4 0 4 260 5 340 593 6 186 1 690

4,4 0 4 635 5 785 643 6 196 1 690

4,4 0 5 010 6 231 693 6 205 1 695

4,4 0 5 385 6 678 743 6 214 1 695

TJ

31 054

33 185

35 004

36 402

37 972

39 305

40 645

41 980

TJ

31 893

34 245

36 165

37 630

39 132

40 711

42 136

43 449



251


Příloha 56: Energie z OZE, celková spotřeba v dopravě (podle skutečnosti) rok Celková spotřeba energie v dopravě

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

PJ

254,8

261,1

274,3

269,5

273

261

261,8

267,2

PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ

245,9 3,27 3,27 0 0 0 5,64 254,8

251,9 3,46 3,46 0 0 0 5,78 261,1

264,6 3,65 3,55 0,1 0 0 5,99 274,3

259,7 3,7 3,6 0,1 0 0 6,04 269,5

263,3 3,96 3,69 0,28 0 0 5,8 273

250,7 4,37 3,78 0,59 0 0 5,85 261

251,1 4,81 3,87 0,94 0 0 5,91 261,8

255,9 5,33 3,96 1,37 0 0 5,97 267,2

PJ

0,12

0,88

1,36

4,65

8,79

10,17

11,51

13,23 1,62 0,48 0 0 13,7 5,13

Jednotlivé druhy energie v dopravě Celková spotřeba PH Plynná paliva LPG CNG bioplyn (biomethan) Vodík Elektrická energie Celkem OZE v dopravě – celkem Bio složky v PH z toho vysokoprocentní biopalivové směsi nebo čistá biopaliva Elektrika z OZE bioplyn (biomethan) Oleje z OZE včetně rostlinných Celkem OZE v dopravě

PJ PJ PJ PJ PJ

0,25 0 0 0,37

0,26 0 0 1,14

0,27 0 0 1,63

0,3 0 0 4,95

0,27 0 0 9,06

0,3 0 0 10,48

0,08 0,4 0 0 11,91

%

0,15

0,44

0,59

1,84

3,32

4,01

4,55

Podíl OZE v dopravě na konečné spotřebě Podíl OZE v dopravě**


252


rok Celková spotřeba energie v dopravě

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

PJ

271,1

274,2

275,4

276,5

277,6

277,6

277,2

277,1

PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ PJ

259,5 5,56 4,06 1,5 0 0 6,04 271,1

262,1 5,94 4,15 1,79 0 0 6,1 274,2

263 6,2 4,24 1,96 0 0 6,18 275,4

263,5 6,74 4,33 2,41 0,01 0 6,29 276,5

263,9 7,28 4,43 2,86 0,01 0 6,38 277,6

263 8,12 4,52 3,6 0,02 0 6,47 277,6

262 8,65 4,61 4,04 0,03 0 6,58 277,2

260,4 9,94 4,7 5,24 0,04 0 6,73 277,1

Bio složky v PH PJ z toho vysokoprocentní biopalivové směsi nebo čistá PJ biopaliva Elektrika z OZE PJ bioplyn (biomethan) PJ Oleje z OZE včetně rostlinných PJ Celkem OZE v dopravě PJ

14,97

16,71

18,34

19,96

21,59

23,08

24,57

26,08

3,19 0,58 0 0 15,55

4,75 0,64 0 0 17,35

4,98 0,69 0 0 19,03

5,29 0,72 0,01 0 20,69

5,83 0,74 0,01 0 22,34

5,82 0,76 0,02 2 25,86

7,39 0,78 0,03 2 27,38

9,64 0,8 0,04 2 28,92

5,73

6,33

6,91

7,48

8,05

9,32

9,88

10,44

Jednotlivé druhy energie v dopravě Celková spotřeba PH Plynná paliva LPG CNG bioplyn (biomethan) Vodík Elektrická energie Celkem OZE v dopravě – celkem

Podíl OZE v dopravě na konečné spotřebě Podíl OZE v dopravě**

%



253


Příloha 57: Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů Název a odkaz na opatření Druh opatření (*) Očekávané výsledky Cílová skupina a/nebo činnost (**) (***) 1. Zákon č. 180/2005 Sb. a Regulační, finanční Instalovaný výkon, Investoři nový zákon o podporovaných vyrobená energie zdrojích energie 2. Zákon č. 406/2000 Sb. Regulační Snížení spotřeby Veřejná správa, osoby provádějící instalaci,… 3. Zákon č. 458/2000 Sb. Regulační Instalovaný výkon Veřejná správa, investoři, plánovači 4. Zákon č. 183/2006 Sb. Regulační Instalovaný výkon, Veřejná správa, investoři, vyrobená energie plánovači 5. Zákon č. 184/2006 Sb. Regulační Instalovaný výkon Veřejná správa, investoři, plánovači 6. 4.2.1 c) Analýza současné Regulační Instalovaný výkon Veřejná správa, investoři, legislativy a stanovení plánovači kritických míst prodlužujících schvalovací procesy v rámci územního a stavebního řízení 7. 4.2.1 c) Implementace Regulační Instalovaný výkon Veřejná správa, investoři, opatření pro zjednodušení plánovači schvalovacích procesů do stávající legislativy 8. 4.2.1 g) Metodické pokyny Mírné Instalovaný výkon, Veřejná správa, investoři, MMR vyrobená energie plánovači 9. 4.2.1 g) MPO – Státní Mírné, finanční Instalovaný výkon, Veřejná správa, investoři, program vyrobená energie, plánovači snížení spotřeby 10. 4.2.1 m) MŽP – Metodický Mírné Instalovaný výkon Veřejná správa návod 11. 4.2.1 m) MPO – Speciální Regulační Instalovaný výkon, Veřejná správa stavební úřad vyrobená energie 12. 4.2.3 i) a 4.3 a 4.4 Finanční Instalovaný výkon, Investoři Strukturální fondy EU vyrobená energie, snížení spotřeby 13. 4.2.4. i) vypracování Regulační, mírné snížení spotřeby Veřejná správa studie o nasazení inteligentních měřících


Stávající či plánované

Počáteční a konečné datum opatření

Stávající/ plánované Stávající / plánované Stávající / plánované Stávající / plánované Stávající Plánované

Plánované

Stávající Stávající

Stávající Plánované Stávající / plánované

Plánované

254


Název a odkaz na opatření systémů 14. 4.3 a 4.4 Cenová rozhodnutí ERÚ 15. 4.4 c) Program Zelená úsporám 16. 4.5 a) Zákon o pohonných hmotách a prováděcí právní předpis 17. 4.6.2 c) podpora plantáží rychle rostoucích dřevin 1. Nový zákon o ochraně ovzduší a prováděcí právní předpis

Druh opatření (*)

Očekávané výsledky (**)

Cílová skupina a/nebo činnost (***)

Regulační, finanční

Instalovaný výkon

Veřejná správa, investoři

Stávající, plánovaná

Finanční

Snížení spotřeby

Investoři

Stávající

Regulační

Biopaliva


Stávající, plánovaná


Stávající

Regulační

Uplatňování biopaliv v dopravě Certifikace biopaliv z hlediska kritérií jejich udržitelnosti


Stávající či plánované

Počáteční a konečné datum opatření

Veřejná správa Stávající, plánovaná Producenti, dovozci a prodejci biopaliv, dodavatelé pohonných hmot (PH)

255

Socio-ekonomická analýza SWOT analýza Problémová analýza strom problémů

Recommend Documents