Sociální psychologie
- Hubert
Paměť = začleňování nových informací mezi staré (NÉ vtiskování informací) Psychologie = věda o zákonitostech duš. života = stará definice = věda o psychické regulaci chování Duševní jev má 2 aspekty: prožitkovou stránku – to co je subjektivní, odehrává se v našem vědomí, mozku behaviorální stránku – vnější, objektivně pozorovatelné projevy Neexistuje prožitkový aspekt, který by se neprojevil i navenek. Oči vykonávají určité pohyby, když něco pozorujeme, ale také tehdy, když si jen vybavíme daný objekt. Myslíme ve slovech, ale i když mlčíme, tak řečová centra vykonávají pohyb – řečové kinestézie (teoreticky – vynález přístroje, který čte myšlenky). Detektor lži není důkazním prostředkem. Psychologie vznikla koncem 19.století – W.WUNDT = zakladatel, 1879 – vznik 1.psych. laboratoře. Hypotéza = domněnka – vědecká, kterou lze experimentálně prověřit Spekulace = domněnka, kterou nelze ověřit Chardain – teorie o rozpínání vesmíru = hypotéza, která je ověřená, ale to že počátkem velkého třesku je Bůh = spekulace.
Zdrojem psychologie jako vědy = uplatnění vědeckých metod Podnětové prahy – Weber 1 .použití matematiky – korelační analýza – Spearman – ti, co mají vysoké výkony v jednom testu, mají i v jiném. G-faktor – inteligence – tím se PSY přiblížila exaktním vědám 2.nové poznatky o mozku – Brocovo centrum – je schopen formulovat myšlenky, ale Ne je říci je schopen mluvit, ale ne myslet (afázie -?) 3.pokrok v psychopatologii – pokusy s hypnózou – př. hypnotizovaný má po probrání otevřít okno, ale zároveň dostane příkaz, že si nic nebude pamatovat. Motivy chování jsou jiné, než jsou – zkoumání vědomí – Freud –došlo až k přecenění nevědomí v psychologii
Disciplíny psychologie Obecná – základní psych. jevy, vědomí, vnímání Vývojová – vývoj psych. jevů – antropogeneze x ontogeneze Osobnosti – individuální rozdíly v psychice osob Sociální – vznik na počátku 20. století, zabývá se člověkem jako individuem a člověkem jako součástí soc. skupiny
Sociální psychologie = věda studující vlivy soc. faktorů na jedince, jejich chování a prožívání v soc. situacích Předchůdci soc.PSY : Psychologie národů – Wundt – obor PSY, který zkoumá psych. zvláštnosti národů na základě kulturních jevů – pohádky Psychologie davů – člověk v davu se chová jako šílený – studuje davové chování – G.Le Bonn Kulturní antropologie – zkoumá zvyky přírodních národů – Meadová – Nová Guinea – ve 30.letech zkoumala kmen, kde domácnost je tvořena 1 mužem + 2 ženy – a muži jsou slabší pohlaví. Muži se chovají dominantně díky testosteronu, ale v tomto případě to bylo obráceně, zde se chovali feminně. Erickson – vliv výchovy na osobnostní rysy v dospělosti – 2 kmeny indiánů – chování je determinováno kulturními vlivy = toto pak vedlo ke vzniku soc. psychologie (primárním předmětem zkoumání je jedinec ve skupině) a liší se od sociologie (makropohled, pohled společnosti)
Socializace = vztah jedince a společnosti V dějinách filozofie – 2 názory: 1. 2.
J.J.Rousseau – člověk se rodí jako bytost hodná, laskavá a zlého z něj udělá společnost, člověk je nezkažený a zkazí ho společnost S.Freud – člověk se rodí jako bytost vybavená různými tendencemi – chová se spontánně
== společnost může vylepšit, ale i zkazit člověka a pokud je člověk vybaven nějakými stránkami (pedofil) , je determinován biologicky. Čím víc se odchyluje od normy, tím více převažuje determinace biologická.
Čím je člověk více určován? Socializací nebo biologickou dispozicí? Socializace = celoživotní proces (od narození až do smrti) začleňování jedince do společnosti – z biologického tvora se stává kulturní bytost nutná podmínka vzniku specifických lidských kvalit – vědomí = produkt socializace (nerodíme se s ním, př. vlčí děti) V 70. letech- Štenberské děti – 2 kluci žili ve sklepě – soc. deprivace – bez dostatku soc. podnětů samovazba – vede také k duš. poruchám (halucinace, bludy, soc. šílenství)
Pojmy spojené se socializací Deviace = odchylná socializace x nebo socializace probíhající v antisociálních skupinách – Rómové Resocializace = nápravná socializace Indoktrinace = vpravování doktríny do jedince, forma převýchovy v intencích určité ideologie, např. v zajateckých táborech docházelo k depogramování jedince – zaujme kritický postoj ke svým dosavadním postojům a když je pak zbaven svých systémů a hodnot dojde k programování a učí se nové názorové postoje, to samé je i v sektách – lidé musí zavrhnout své hodnoty.Také to bývá v pozitivním smyslu např. léčebné komunity – toxikomanie. Brainwashing = vymývání mozku – indoktrinační proces – spánková deprivace, hrozby, brutální metody, izolace, nalomení psychiky – přetrhání vazeb s příbuznými, nevyspání, ….
Mechanismy soc. učení Učení = změna chování na základě minulé zkušenosti 2 mechanismy podmiňování: 1. 2.
Klasické – Pavlovovy reflexy – nepodmíněné reakce- jsou vyvolány určitým reflexem (pes –sliny). Podmíněné reakce – vznik reflexní vazby vyvolá stejnou reakci jako nepodmíněný reflex – když se rozsvítí světlo – slintá, protože ví, že dostane maso.Podmíněný má stejnou hodnotu jako nepodmíněný, ale reakce je naučená. Instrumentální – je-li nějaká reakce odměňována má tendenci se opakovat x vymizet, je-li trestána (alkoholik – Antabus)
Soc. učení -
individuální zprostředkovaně získává zkušenost (dítě a kamna)
Základní mechanismy soc. učení IMITACE – nápodoba – napodobuje vzor, který je úspěšný (rodiče), to, co je přitažlivé, vnější chování – vědomě i nevědomě (reklamy) IDENTIFIKACE – vyšší stupeň imitace = ztotožnění, přebírání postojů a způsobů chování, názorů, hodnot od osoby, s kterou má intenzivní citový vztah – dítě x rodiče, láska, strach , i s agresorem (Stockholmský syndrom) INTERIORIZACE – nejvyšší forma soc. učení, nevnímáme to jako přebírání, ale jako své vlastní názory, které vytváříme Sugesce – obchází rozum i intelekt (reklama)
V procesu socializace si osvojujeme: Dovednosti = osvojená, zautomatizovaná činnost -fyzické – úsměv, koordinace pohybu očí, rukou, jízda na kole -psychické – představování, chápání Vědomosti = pochopený, osvojený poznatek, který je jedinec schopen reprodukovat Zvyky = vzorce chování, činí naše chování hospodárnější Sekundární potřeby = na základě primárních potřeb, dítě se učí pro pochvalu, pamlsek, pocit úspěchu – vznikají na základě vrozených potřeb Postoje = relativně trvalá připravenost reagovat na určité skutečnosti určitým způsobem Složky postoje: afektivní – citový vztah kognitivní – poznávací, určitou informaci máme – vnímáme ho nějak konativní – chováme se nějak vůči objektu, vůči jevu zaujmeme určitý vztah Tyto složky by měly být v souladu, když dojde k narušení souladu 3 složek – postoj má tendenci soulad obnovit. Stereotypy = postoje, které jsou obecnější (generalizované), rigidní – nepružné, nemění se (blondýny jsou hloupé) Předsudky = negativní stereotyp – iracionální (Rómové kradou = stereotyp, Ne předsudek) Xenofobie = neodůvodněná iracionální úzkost Rasové předsudky – vysvětlují se různými teoriemi: frustrační agrese – k rasovým předsudkům jsou náchylné skupiny, které nemají uspokojeny potřeby, což vede k agresivním pocitům, nenávisti obětní beránek – lidé si hledají oběť v minoritě (homosexuálové, židé) – minorita se stává obětním beránkem a jsou jim připisovány negativní věci (v nacismu židé – ruinují německé hospodářství) teorie soc. učení – rasovým předsudkům se lidé učí v rodině, ze sdělovacích prostředků, literatury = soc. učení teorie autoritární osobnosti – k rasovým předsudkům jsou predisponováni jedinci s poruchami osobnosti, rigidní, narušený vztah k otci, …Proklamované postoje jsou vyhlášenější než ty opravdové.
Sociální interakce = vzájemné působení dvou a více jedinců na sebe Základem je interakce 2 lidí = dyáda Typickou interakcí je komunikace
Komunikace -
od latinského komunikacio = druh interakce, kdy se vyměňuje sdělení (informace)
Složky komunikace: komunikátor = osoba, od níž vychází určité sdělení komunikant = osoba, která sdělení přijímá a dešifruje komuniké = obsah sdělení Monolog = jednosměrné sdělení – jeden povídá a druhý přijímá Dialog = když se role komunikátora a komunikanta prohazují Funkce komunikace: (také cíle jazyka) každý má jiný druh informace(racionální x pocitové) 1. informace – věcně sdělí co viděl (dovolená v Benátkách) 2. ovlivňování chování – (vylíčí, že ho to stálo těžký prachy) 3. sdílení pocitů – (popíše, jaká to byla nádhera a že se tam cítil skvěle) Komunikace je – intencionální = záměrná (člověk sleduje úmysl, zvíře ne) - znaková = řeč, neverbální komunikace Symbol - je podobnost, haf, haf – zvukomalebný symbol x Znakem - není podobnost, na základě konvence, pes Jazyk = systém znaků a gramatika = pravidla používání těch znaků x Řeč = proces používání systému znaků
Jazyk = nástroj vědomí a myšlení (člověk myslí v jazykových pojmech, vytváří řečové kinesteze a když mu v tom zabráníme, nabouráme mu proces myšlení) = prostředkem fixace informace Komunikace = složitý proces – řečovou komunikací se zabývá neuropsychologie Roviny komunikace: (také 2 roviny jazyka) obsahová – to co říkáme = význam vztahová = to co tím chceme říct = smysl (Miláčku dnes je 15?) Mimosmyslová komunikace – telepatie, př. Rhineovi – oba komunikovaní měli stejnou sadu karet- 1 byl na pevnině a 2. v ponorce, 1 vybíral karty a 2. měl intuitivně vybrat tu samou
Prostředky komunikace: verbální – tj. znaková, věcná nonverbální – mimoslovní, řeč těla, spíše emotivní, nevěcná 2 lidé spolu nemohou nekomunikovat – př. 2 lidé ve výtahu Na účinku komunikace se v 70% podílí více nonverbální komunikace. Když jsou tyto 2 složky v rozporu, platí ta nonverbální – projevy jsou přirozené, člověk je neumí tak ovládat jako tu verbální složku (už od dětství se učí lhát) Videografie – výslech pachatele se natáčí na video, při pozdějším rozboru se přijde na to , že třeba lhal – díky neverbálním pohybům Paraverbální prostředky = řečové znaky (aspekty), které se netýkají řeči tj. hlasitost, tempo, odmlky, hloubka posazení hlasu, důrazné sdělení ukazuje na agresivitu, pomalost na útlum, rychlost na vzrušení, hlubší hlas je obecně příjemnější == tyto řečové znaky se dají naučit Paralingvistické prostředky Zjev člověka – vypovídá o mnohém, je to ale ovlivněno dobou a módou (tetování, pearsing) Frenologie = nesmysl, ale fyziognomie tváře přeci o něčem vypovídá – vrásky kolem úst = úsměv, vypovídá o emocích a povaze člověka Zóny – komunikující zaujímají vzájemnou pozici, odstup osobní zóna – intimní – rodič a dítě do 30 cm bezpečná – do 1,5 m sociální – 1,5 až 3 m – podřízený x nadřízený veřejná – 3 – 7,5 m – při oficiální příležitostech – jmenování ministrů -se zónou se dá manipulovat, když se přibližuje = agresivita (2 muži) x 2 pohlaví = projev erotické náklonnosti, tak jak se lidé sbližují – zmenšuje se zóna a tedy psychický odstup x to může být forma nátlaku např. u výslechu Tělesný postoj – vypovídá o tom, jak se cítím, nezáleží na postavě. Přímý postoj, rozšířená ramena = dominance (syndrom imaginárních latysimů – nabušení borci typu Arnold, ale příjdou k nadřízenému a jejich psych. postoj je nulový), frontální postoj u policajta působí agresivně, lepší je stát bokem k tomu legitimovanému Pacing (pejsing) – zrcadlení postoje, určitá symetrie v postoji = soulad, př. 2 kuřáci popotahují synchronizovaně, aniž si to uvědomují, také se používá v terapii – terapeut se snaží sladit vše i dechovou frekvenci s klientem Mimika – vědomý projev (někdy se schválně šklebíme), ale i mimovědomý – nejméně spolehlivá Vegetativní reakce – nejspolehlivější – odpor kůže, blednutí červenání, pocení,… dá se to do určité míry naučit Gesta – pravdivý signál, nedokončené pohybové akty, mužská gesta jsou rozmáchlejší, stříška z rukou = dominance, projev nervozity = pozná se na rukou – pořád něco dělá s rukama, mele si, proto je lepší něco dělat, ruce v kapse = projev nejistoty, ale i pohodlí Dotyky – podání ruky – má být teplá, suchá, přímá, nekleopat s rukou druhého Úsměv – v zahraničí se má veřejný činitel usmívat, u nás Ne, rozlišujeme: uzavřený úsměv úsměv, kdy je vidět horní řada zubů americký úsměv Záleží na hlasitosti , muž by se neměl smát pisklavě
Dominantní člověk je často bezohledný, ovládá čas, nedominantní člověk se podřizuje druhému – čeká na něj. U žen má nejsilnější účinek – házení okem, noha přes nohu, protáhnutí (dojde ke zvýraznění poprsí)
Vztah mezi verbální a neverbální signalizací 1. 2. 3.
v souladu V NV protiřečí V x NV – verbálně lže, ale gesta ho prozradí, Double bind = dvojná vazba – schizofrenici – matka říká dítěti, že ho miluje, ale odtahuje se od něj, na jedné straně taková informace a na druhé straně opačná = má to velký vliv na psychiku člověka (špatná jistota je lepší než nejistota) mimoběžnost v prostoru V mimoběžná NV – 2 lidé se učí na maturitu = verbálně, ale v neverbální rovině se svádějí
Manipulace = takové komunikační chování, kdy se komunikátor (manipulátor)snaží tomu druhému vnutit svou vůli a ovládnout ho, když to dělá dobře, tak o tom dotyčný neví a myslí si, že je to jeho svobodné rozhodnutí – to je rozdíl oproti donucení (jsou pak loutkami). Každý manipulátor používá určité techniky.
Techniky manipulace 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Klamání – investiční fondy – lež – něco se naslibuje a nesplní se to, manipulátor něco předstírá – nemohoucnost,… Polopravdy Tendenční interpretace skutečnosti – 1 skutečnost lze podat 2 způsoby Odvádění pozornosti – v TV, nebo když má člověk zaplatit pokutu – začne se rozčilovat, že jsou vytunelované banky,… Zkreslení logiky – zaměňují příčinu a následek – kdyby mě ty prachy vrátil, tak bych ho nepřiškrtil Útok na city – obcházení racionální stránky, citové vydírání – soucit- žebračka s dítětem v mrazu Zaštítění morálkou a lidskými právy – jehovisti – mír, dnes je tolerance Používání vědecké terminologie – v reklamách Zastrašování – sekty – když je zastrašen je více manipulovatelný
Vztahoví manipulátoři – jsou šarmantní, okouzlující, ale na druhé straně dělají podrazy – pomlouvají, nenápadně vyvyšují sami sebe a z druhých dělají blbce, zasahují do soukromí druhých – tahají z nich informace pod záminkou vřelého zájmu, něco jiného hlásají a něco jiného dělají děti manipulují s rodičemi vyvolávají žárlivost v době nemoci – i když můžeme necháme se obskakovat asociálové a parazité – využívají manipulaci advokáti = výborní manipulátoři v umění – snobové v obrazárně, pohádka císařovi nové šaty reklama – marketing – 999 Kč v politice – v politické propagandě – předvolební výzkumy- co chtějí voliči slyšet a podle toho upravují své vystoupení ve sděl. prostředcích – nejde o to podat informace, ale přesvědčit problematika dealerů – herbalife sekty = největší vliv manipulace, používání vznešených pojmů – mír, bombardování láskou /scientologové – testy) Manipulace není věcí vzdělanosti, ale osobnosti. Gavin de Becker „Dar strachu“ M.Pospíšil „Asertivita – zvládání zlosti a hněvu“
Asertivita -
vznikla jako reakce na manipulaci, neboť každý neumí odmítnout návod jak si nenechat vnutit něčí vůli jedině my sami jsme soudci svého jednání a nemáme dělat věci proto, co tomu řeknou lidi – oni ne vždy posuzují objektivně člověk nemá nic vysvětlovat – ten 2. je pak v pozici posuzovatele př. dívka jede vlakem a nějaký obejda ji nutí alkohol, ona:“Ne, děkuji“, on“ Proč?“ ona:“Mám nemocný játra“, on:“ To je na játra nejlepší“ == nic nevysvětlovat, prostě říct ne, nechci a nemusím vám nic vysvětlovat == když mi někdo vyvrací argumenty, chce se mnou manipulovat, člověk nemusí vysvětlovat svá práva – př. reklamace důležité je opakovat své požadavky – chci slyšet odpověď na tuto otázku
-
reakce na kritiku – kritiku akceptovat – technika otevřených dveří – nemusí akceptovat celou kritiku, ale jen část x neakceptuji kritiku, ale mám na to právo, akceptuji, že někdy něco může platit: „Někdy mám taky ten pocit“ asertivní dotazování = způsob jak čelit manipulaci – člověk má tendenci nechat se manipulovat, ale lze se to naučit
Transakční analýza E.Bërne „Jak si lidé hrají“ chování vůči nám: 1. RODIČ – vzorce, které se nám vtiskují do paměti (zákazy, příkazy) aniž si to uvědomujeme 2. DÍTĚ – vzorce chování malého dítěte, které si zapíšeme napořád, když je uspokojeno dítě = hodné, milé – je to spojeno s emotivním chováním 3. DOSPĚLÝ – vývojově poslední vzorce chování, které si osvojujeme, jednání z pozice“rodič x dítě x partner = naučíme se je v partnerském životě
Druhy reakcí: Rodič
Rodič
Dospělý
Dospělý
Dítě
Dítě
př.Muž ráno vstává a oboří se na manželku (= rodič.chování), manželka pak buď komunikuje jako to dítě x se naštve a pokárá manžela a dojde ke zkřížení transakcí
Komunikace ve dvojici rozlišuje 3 komunikační vzorce: 1. 2. 3.
symetrický vzorec – komunikace mezi 2 partnery – dospělý s dospělým = rovné postavení, soulad komplementární v. – rodič x dítě, dítě x rodič = vztah podřízený x nadřízený – doplňují se nekomplementární v. – člověk v podřízeném postavení ovládá situaci = případ manipulace – dítě ovládá své rodiče x sekretářka má zmáklého ředitele
HRY -
pojem, který zavádí Bërne manipulativní chování – lidé opakují stále stejné chyby – žena si vezme alkoholika, aby mohla hrát roli mučednice = nějak jí to uspokojuje př. otec něco přibíjí, ale nejde mu to a v tom do dveří vejde dítě a on se na něj osopí: podívej, co jsi způsobil – svede to na dítě ano, ale – psycholog dá klientovi nějakou radu a klient:“ano, ale …“ člověk opakuje své chyby – 1. stupněm je: poznat své chyby a pak se je naučit odstranit
Poruchy komunikace Pseudokomunikace Haló efekt
Sociální vztahy Interpersonální vztahy -se vyznačují kvalitou a trvalostí Interpersonální vztah může být: 1. 2. 3. 4.
kladný – sympatie, láska(Ne erotická), sourozenecká záporný – antipatie ambivalentní – obsahuje kladný i záporný vztah, milují se a nenávidí zároveň neutrální
Pozitivní vztahy mezi lidmi vznikají -
na základě teorií atraktivity = vysvětlují na základě čeho se vytváří pozitivní vztah mezi 2 lidmi, jaká je vzájemná přitažlivost.
Pozitivní vztah může vzniknout na základě: Teorie přenosu Pozitivní vztah si vytváříme k osobě, která nám připomíná něčím jinou osobu, která nám byla milá v minulosti (nemusí to být pouze vizuální, ale např. chování, hlas,.) = na základě toho může vzniknout pozitivní vztah mezi 2 lidmi. Teorie podobnosti Je větší pravděpodobnost vzniku pozitivního vztahu mezi 2 lidmi, kteří jsou si v něčem podobní. Ne jako vejce vejci, ale třeba mají podobný postoj k významným životním hodnotám. Někdy jsou si i partneři podobní vizuálně. Teorie komplementarity Když se 2 lidé nějak doplňují – dominantní partner x submisivní partnerka, aktivní x pasivní. Teorie stability sebepojetí Máme tendenci vytvářet si pozitivní citový vztah k osobě, která svým chováním podporuje stabilitu našeho sebepojetí. Vnímáme tu osobu jako milou. Př. když si žena o sobě myslí, že je hezká, tak v ní vzbudí sympatie partner, který se k ní bude chovat jako k hezké. A naopak když si třeba muž bude myslet o sobě, že je chytrý, tak v něm vzbudí sympatie partnerka, která v něm bude podporovat to, že je chytrý. Teorie výměny nákladů a zisků To se týká 2 lidí, které jejich vzájemný kontakt nějak obohacuje, něco jim přináší.Nemusí to být v té rovině materiální, ale především v psychologické stránce. Teorie frekvence kontaktu Lidé, kteří jsou spolu více v kontaktu, např. ve škole – vyšší frekvence kontaktu zvyšuje pravděpodobnost vzniku pozitivního vztahu.
Teorie žádoucích charakterů osobnosti Větší šanci má ta osoba, která má určité osobní charakteristiky, které jsou žádoucí. Je to dané také tím, v kterém je to prostředí. Pozitivní vztah si vytvoříme k tomu, kdo vykazuje charakteristiky, které jsou dané sociálním prostředím a vnímány jako kladné. Teorie vnímání vzájemných vztahů My máme tendenci pozitivně vnímat jako sympatického toho, kdo nás vnímá také jako sympatického. Prostě máme pocit, že druhá osoba je nám přátelsky nakloněna. Platí to i obráceně – nesympaticky vnímáme toho, kdo i nás vnímá nesympaticky. Teorie Týká se jedinců stejného druhu.
Sociální interakce Chování lidí v sociální interakci - 3 druhy: 1.Kooperativní chování – spolupráce, vzájemná pomoc 2.Kompetitivní chování – soupeřivé, účastníci interakce = střet jednoho proti druhému, protivenství zájmů 3.Individualistické chování – každý si jede po své koleji Děti na pískovišti: -když si půjčují bábovičky = kooperativní chování -když se objeví výrostek a bude jim ničit bábovičky = kompetitivní chování -když si každý hraje ve svém koutku na písku – žádný spor = individualistické ch. Žádoucí forma je kooperativní chování, a z hlediska společnosti, tedy soc. patologie je nejhorší kompetitivní chování. = Problematika konfliktu
Interpersonální konflikty Konflikt = odvozeno od latinského slova = srážka, boj, spor = bývá provázen negativním emočním produktem, ať už jde o strach a navenek se projevuje destrukčním chováním = agrese.
Agrese = z latinského agresion = výpad, útok – označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese.Má tedy charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční prožitek – nenávist, hněv, strach. Agresivní chování spolu se sexuálním chováním – jsou formy lidského chování, které mají nejblíže ke zvířecímu chování. Agresivní chování bývá provázeno drážděním určitých mozkových struktur a míra naší agresivity je do určité míry determinována biologicky – naším temperamentem, dispozicemi.Dále je to také ovlivněno i dalšími faktory. Agresivita – tendence k útočnému chování, důkaz podobnosti se zvířecí agresivitou. Když se dá do klece hodně krys, tak se napadají – ve velkých městských aglomeracích je takém větší agresivita.(agrese = útok, agresivita = tendence). Freud považoval destruktivní pud(agresivitu) spolu se sexuálním pudem za jednu z hlavních motivačních sil, tj. veškerá aktivita člověka je určována jedním z těchto dvou pudů. Agresivita se může navenek projevit: nesocializovanou formou – napadání, ničení,… socializovanou formou – ve sportu, sportovec má být zdravě agresivní Formy chování (reagování), které máme společné se zvířaty se odbrzďují a uvolňují v patologických stavech mozku = když je poškozen mozek může se člověk začít chovat agresivně x deviantně. Agrese je tedy atavistická tzn., že se objeví znaky, které se běžně nevyskytují,ale vyskytovali se na nižších úrovních vývoje. Projevů agresivity v dnešní době přibývá (v roce 1988 =159 vrahů, 1992 = 320 vrahů). Vzrůstá agresivita, bezohlednost a nepřiměřenost. Velký vliv mají i akční filmy a play stations – kdy střílíme na vše živé, pak to má vliv na naše chování. Snižuje se věk agresorů (i 10-leté děti páchají tr.činy), vzrůstá frekvence v latentní agresi –sprayeři-poškozují majetek = určitá forma agrese. Agresivita se projevuje i v dopravě – bezohlednost. Teorie deprivantů Nejpřirozenějším projevem agrese dnešní generace je frustrace – když je dítě od dětství frustrováno v nejrůznějších věcech – uvolňují se v něm negativní pocity a projevuje se tou agresivitou. LMD – jedinec vstupuje do života už jaksi stigmatizován – a je u něj větší tendence reagovat nepřiměřeně. Deprivace = stav, kdy není možno uspokojovat nějakou potřebu. Frustrace = stav, kdy možnost uspokojení potřeby je, ale na cestě k uspokojení se objeví překážka.
př. hlad –a není co k snědku = jsme deprivováni -a můj soused si vytáhne klobásu = jsme frustrováni Frustrací přibývá také proto, že vzrůstá nabídka. Vzrůstá nabídka k uspokojení potřeb, proto jsme často frustrováni. Když bysme nemohli někam cestovat, tak bysme byli deprivováni.
Jaké jsou stupně agrese? 1.videaformní agrese – člověk si své agresivní pocity odreagovává v rovině představ, bez vnějších projevů – probíhá pouze v myšlení, bývá u sexuálních agresorů 2. verbální agrese – projeví se navenek, např. nadávkou či hrubým slovem 3.fyzická agrese – má 3 stupně: Agrese proti –věcem -zvířatům -lidem Agresor přesouvá svou agresi na jiný objekt. Proč se rozlišuje stupňování agresivity? Protože agrese většinou začíná postupně, proto se rozlišují i tyto formy agrese, které jsou méně nápadné, méně škodlivé. Jsou významné z toho důvodu, že jsou jakýmsi predikátem (způsobem, jak předpovědět jevy budoucí) kriminálního chování. Nikdo do toho neskočí rovnýma nohama a je najednou několikanásobným vrahem. Agrese proti věcem – destrukce – bouchnutí dveří, rozbíjení předmětů – může být také patologická, není tak nevinná. Agrese proti zvířatům – je už závažným signálem – když polijí zvíře benzínem a zapálí, je to už závažné Agrese proti lidem – nejhorší forma agrese, začíná omezováním osobní svobody, končí vraždou = nejhorší forma agrese
Klasifikace agrese podle příčin Rozlišujeme agresi: 1.Frustrační – agrese je reakce na frustrační překážku. Čím více je člověk frustrován, tím je agresivnější. Z frustrovaného dítěte vyroste agresor – bude reagovat nepřiměřeně 2.Instrumentální – agresor neútočí proto, že je frustrován, ale proto, že tím něco sleduje. Agrese je výsledkem učení, zkušenosti - agrese, která byla osvojena projevy, které okolí schválilo, i člověk se dopouští této agrese - bouchnutí 3.Patologická – devianti, sadisti- nedělají to proto, že jsou frustrování, ale proto, že mu to přináší potěšení
Podle směru rozlišujeme: Heteroagresi – proti druhému člověku Autoagresi – proti sobě samému – normální i fyzická = sebepoškozování, sebevražda – bývá při duševních poruchách Podle cíle: Agrese přímá – kdy obětí agrese je ten, kdo mě naštve Agrese necílená – agresor si vybíjí pocity na nepravé oběti, případy, kdy někdo nechá vybouchnout bombu- agrese směřuje k jinému cíli. Agrese podle délky trvání: Akutní –jednorázová -krátkodobá Chronická –opakovaná –dlouhodobá =šikana, terorizování Z hlediska nebezpečnosti je horší ta akutní, ale i ta chronická má velké dopady na člověka – defekt osobnosti.
Jaké jsou faktory preditující chování? • • • • • • • •
mužské pohlaví – většinu násilných tr. činů páchají muži, vysvětluje se to větší mírou testosteronu věk – osoby od 18 –35 let nižší sociální postavení – větší agrese je např. u nezaměstnaných výskyt agrese v anamnéze – když už byly problémy v minulosti, je pravděpodobnost, že bude pokračovat dále, když někdo šikanoval na vojně-může to pokračovat i dále další příznaky snížené sebekontroly v anamnéze – sexuální promiskuita, alkoholismus, kouření, prášky – je zde určitá pravděpodobnost k projevu agrese aktuální stres – může vést k projevům agrese , když na člověka působí stresor- je v osobní krizi a má vyšší tendenci reagovat agresivně intoxikace alkoholem či návykovou látkou – na alkohol reagují lidé různě, tedy i agresí – alkohol blokuje činnost mozkové kůry rasové zvláštnosti – Rómové se podílejí na násilných tr. činech ve 20%, zatímco u Asiatů je nízký podíl na násilných tr. činech – tam je spíše hospodářská kriminalita
Jak jednat s agresivními lidmi? - Ve výchově bylo příliš trestání a ponižování – což vede k pamatování, a proto by měla být ve výchově úměrnost a adekvátní trestání. Měl by být potrestán zlý úmysl u dítěte, aby se nenaučilo agresivnímu chování. - Agrese bývá projevem úzkosti – a proto nemá smysl zvyšovat úroveň úzkosti (znásilněné ženy). - Lidé reagují agresivně, když se to dotýká jejich důstojnosti. Každá má určitou míru důstojnosti a když s ním budeme jednat jako s nejposlednějším – bude reagovat agresivně. S nejhoršími pachateli se nejlépe jedná, když s nimi jednáme jako s partnery. - Zdrojem agrese může být pocit křivdy, bezmoci – pokud je člověk v této situaci a má tendence jednat agresivně, tak bychom ho měli spíše podpořit. - Agresi vyvolávají rovněž pocity viny, když ho někdo obviňuje. - S agresivním člověkem se musí jednat jemně, slušně, osobně, povzbudit ho. - Pokud je agrese výsledkem patologického stavu – je dobré přivolat lékařskou pomoc.
Sociální skupiny = množiny osob, charakteristické těmito znaky: • interakce členů skupiny • sociální vztahy – vytváří strukturu skupiny • vědomí „MY“ – skupinová koheze (soudržnost) • hodnoty a normy • účel a cíl
Sociální skupina = určitý systém, který má určité prvky (členové) = interakce = vznikají vztahy – vytváří strukturu Veškerý život, způsob existence probíhá v soc. skupině (školka, škola, vojna, zaměstnání,..). Člověk se tím liší od ostatních tvorů, své potřeby uspokojuje v soc. skupinách. Když bude vytržen ze skupiny, nebudou se u něj rozvíjet vyšší city, budou u něj psychické poruchy (samovazba).
Výkonnost skupiny = více než součet výkonností jednotlivých členů =SOCIÁLNÍ FACILITACE = výkonnost skupiny je vyšší než součet výkonnosti jednotlivých členů
Dělení soc. skupin Malé – členové mají frekventovanou bezprostřední interakci, do 40 lidí Velké – národ, instituce, studenti VŠ, zaměstnanci Policie – všichni se neznají
Primární – vysoká koheze (soudržnost), intimní vztahy – rodina Sekundární – dočasné, lidi na zájezdu, vztahy ne tak důvěrné Vlastní – subj. pohled – skupina, které jsem členem Cizí – minority – „MY“ a „ONI“ – mýtus jakési nadřazenosti (homosexuálové, Rómové) Členské – jsem členem Referenční – nemusím být členem, ale mají na mě významný vliv Formální – vytvořeny pod vlivem z vnějšku (pracoviště, voj.jednotka) Neformální – vznikají spontánně a normy a pravidla se vytváří samy – parta kamarádů Uzavřené – každý si tam nemůže vstupovat jak chce, musí splnit urč.kritéria (rodina, sekta) Otevřené – otevřené hodnotám, myšlenkám, členům
Struktura skupiny = vytváří jí vztahy ve skupině = diferencovaný systém pozicí (členů), rolí, vztahů, hierarchií Pozice = status = postavení osoby ve skupině, prestiž, význam, vážnost ve skupině = práva a povinnosti – jiná vedoucí, jiná člen skupiny Vztahy = horizontální osa - stejná úroveň = vertikální osa – podřízenost x nadřízenost Role = chování očekávaná od osoby (člena skupiny) v určité pozici, role školáka, rodiče – celý život se učíme určitým rolím
Sociometrie J.L.MORENO – rakouský psycholog – žid, utekl do Ameriky, je tvůrcem psychodramatu (hraní rolí) a sociometrie. = metoda měření neformálních vztahů v malých sociálních skupinách, má několik postupů: •
metoda volby a odmítání
•
metoda popisu
•
žebříčková komparace každý člen skupiny seřadí ostatní členy dle kritérií, př. agrese, ….
•
metoda sebesrovnávání člen porovnává sebe s ostatními + a --
dle kritérií a sečtením se zjistí jak na tom je
Sociometrické výsledky se zapisují do matic: Vznikne počet vzájemných vztahů – sympatií x antipatií (reciprocity) Čím více vzájemných vztahů – tím větší koheze
Vůdcovství
= osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce – má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny Vůdce – formální – má formální autoritu = moc- disponuje prostředky jak si moc vynutit – sankce x tresty - neformální – neformální autorita – respekt členů – nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit Je-li někdo ustanoven do funkce – získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu V čem spočívá neformální autorita? inteligence schopnost přijmout rozhodnutí ti co chtějí být vedoucí – bývají špatní vedoucí, též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí přirozená autorita – je determinována okolnostmi – př.třída s rozš.výukou mat.-ten co je nejlepší v mat. je přirozenou autoritou, ale na lyžáku se hierarchie změní Niccoló MACHIAVELLI „Vladař“ – lidé se mají vládce bát Dále CARNEGIE – opačný názor – každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti
Styly řízení -
obecnější pojem než vedení = konkrétnější, vedoucí musí pracovat s lidmi
Autokratický = k práci je nutí, rozhoduje sám, má vše pod kontrolou, negativní sankce používá více než odměn, neposkytuje prostor pro iniciativu, podřízené moc neinformuje, zajímají ho jen výkony a ne problémy podřízených, skup.je vysoce výkonná Demokratický = práce je prvotní potřebou, a chce jim vytvořit podmínky a prostor, určitou míru iniciativy, motivuje pozitivními sankcemi, ale umí i trestat, je zaměřen na výkon, ale i na uspokojování vztahů podřízených, skup.je vysoce výkonná Liberální = nejhorší styl, vedoucí sám nic neřeší, nekontroluje, nediferencuje, slabý pasivní vedoucí, nezáleží na výkonu a na podřízených, výkonnost skupiny je malá, vedoucí jakoby nebyl – vyhovuje lemplům
Společné hodnoty a normy Hodnoty = skupinou sdílené názory na významné skutečnosti Normy = pravidla, podle kterých jsou hodnoceny postoje a chování členů skupiny, usnadňují rozhodování – pocit vlastní hodnoty – skupina je pro ně referenční Na tvorbě norem se podílí i psychopatologie: 1. Statistické kritérium – normální je to, co je časté v populaci x nenormální –opak 2. Funkční kritérium – normální je to, co plní svojí funkci – normální vnímání x halucinace = nenormální, v medicíně, patologii 3. Kulturní kritérium – normální je to, co je považováno danou kulturou za normální Na tom co je a co není normální se též podílejí i politické vlivy (disidenti). Individuální norma = souvisí s postavením člověka, padesátník na skateboardu
Skupinová konformita = soulad nebo podvolení se člena skupiny normám skupiny -skupina vyvíjí na člena skupiny tlak ke konformitě, závisí to na osobnosti ASH (eš) – americký psycholog
Sankce –negativní- kritika, odmítání, zhoršení pozice, vyobcování (u Romů, ten, který se protiví normám je vyobcován) -pozitivní –pochvala, uznání
Ostrakizace = psychologické vyobcování ze skupiny = psychologická izolace (fyzická izolace je něco jiného) – není ze skupiny vyhnán, ale je ignorován, přehlížen – je to krutější než fyzická izolace. Ostrakizace je součástí mobbingu, je nejtvrdší sankcí, studováno u posádek ponorek. Sociální izolace = ztroskotanci, vězni v samovazbě, po 3 týdnech naprosté soc.izolace dochází k psychickým i fyzickým poruchám, dezorientaci (Šulc, Dvořák „Člověk na pokraji svých sil“) – uvádí tam co má člověk dělat v soc.izolaci, tedy jak čelit stresu, aby si zachoval svou duševní sílu: důsledně dodržovat svůj denní režim (melatonin) nepřipustit zahálku – zaměstnávat se fyzicky i psychicky zabývat se denním sněním – mentálně-hygienický vliv
Problematika malých sociálních skupin -posádka ponorky 3 druhy stresu: 1. vnější podmínky – strach ze smrti 2. relativní sociální izolace – omezený kruh lidí 3. nedostatek soukromí Proto se vybírají kompatibilní osobnosti (ti slučitelní, shodují se s něčím v některých rysech, ti kteří si vyhoví z vícečlenných rodin ti, kteří nejsou prvorození ti, kteří jsou z menších měst Lepší, když je skupina 3-členná. Akce „Humánum“ – na Dalešické přehradě – experiment – prožití prázdnin Malá skupina lidí, která je izolovaná, tak prvních 48 hod = intenzivní povídání – pak ochablost – napětí z nedostatku soukromí – teritoriální chování – přecitlivělost na své soukromí = ponorková nemoc – konflikty = nepřiměřené jednání – kolektiv buď přestane fungovat x dojde k diferenciaci rolí – někdo se ujme vedení. Zásady, jak vytvářet takové skupiny: vybírat kompatibilní jedince strukturovat skupinu – stanovit vedoucího, .. měl by být nějaký program činnosti motivovat skupinu – smysl toho, co dělají – pak snáší stres lépe 3 typy psychoterapeutických skupin: • biografické – ventilace problémů před ostatními-jednak si ulehčí a také u druhých dokáže poznat kořeny problémů • tématicky orientované – problémové okruhy, každý neurotik má pocit, že ty jeho jsou nejhorší ale pozná že nejsou • skupinové dynamiky – techniky regulovaného vyjadřování např.agresivity, využívají komunikace mezi členy, v rámci skupiny lze překonat soc.fobie – arteterapie, lepší než individuální terapie
Sekty a extrémistické skupiny Osobnosti patologicky stigmatizované – vůdce šílený = skupina šílená. Náboženské sekty – Borovička „Sekty satanských bohů“ Koreš – dominantní rys manipulátorů – dovedou být milí, ale i zlí = 2 tváře Sekty vyžadují loajalitu – oddanost sektě – přeruší všechny ostatní vztahy
Psychologie davu G.Le Bonn „Duše davu“ 1895 – každou revoluci považuje za běsnění davů Dav = větší množina lidí, kteří se shluknou nahodile nebo za určitým cílem a je tam davové chování -jsou tam aktivisti, ale není tam klasická struktura jako ve skupině Davové chování – zvýraznění emocí, vymizení racionálního chování a sebekontroly, reagují podkorově, pudově, podobá se hysterickému záchvatu, jsou jako v transu, dav se šíří lavinovitě (sportovní stadión) –psychická infekce, první reagují ti stigmatizovaní (koncerty, mezinárodní měnový fond)
Typy davového chování: Intenzita od pokřikování až po fyzické napadání • • •
davová agrese – vlajkonoši, MMF, rasové střety = nenávist, agrese davová panika – při katastrofách, převažuje hrůza – Titanic davová exhaltace – davové nadšení, vytržení, převažují emoce nadšení – náboženské akce, koncerty
Názory na podstatu davového chování: 1.
Rudolf Wirchow – davové chování je projev epidemicky se šířící duševní nemoci – davová psychóza, hysterie = šílenství, někdo reaguje chorobně a šíří se to na ostatní – stav, kdy převládnou emoce nad rozumovým jednáním
2.
Wiliam Mc Dougall – vysvětluje dav.chování na základě reflexu stádnosti (jako zvířata)
3.
Sigmund Freud – člověk jedná v pudové vrstvě (vrozená=zvíře v nás), když dojde k útlumu superega a ega, tak ta vrstva id reaguje patologicky = duš.choroba
4.
Gustave Le Bon „psychologie davu“ 1895 – „ohnisko homogenizace davu“ = dav nemá strukturu – ohniskem může být idea nebo osoba, na kterou se obrací nenávist davu. Dav se vyznačuje společnou duší. Lze ho ovlivňovat jen emocionálními argumenty (racionálními ne), lze sugestivně ovlivnit – věří každé blbosti. Přesvědčení davu je přesvědčení založené na náboženské víře – manipulátoři, kteří se snaží ovládat dav, používají jako argumenty vznešené pojmy – svoboda, mír. Dav miluje iluze a klam.
Příčiny davového chování: -
pocit početní převahy – pocit množství – má odvahu pocit anonymity- jako individualita těžko vystoupí (Zimbardo am.psy.-elektrošoky v kápi), v davu ztrácí zábrany (PSY davu v armádě) sugestivní ovlivnění – vychází od aktérů, zkoušel též analyzovat vůdce davu, ti trpí bludem mesiášství (Stalin, Hitler)- dav je těmito vůdci fascinován a bojí se jich – M.Haysevá „Základy soc,psychologie“ – davy fotbal.chuligánů- mají propracovanou organizaci = mají strukturu – mají rituál vyprovázení
Jak zamezit davovému chování: • dostatečně početná pořádková jednotka (koně a psi – jsou lepší – výtržníci se bojí) – musí být dobře organizovaná • rozdělení davu do menších skupin – když je fyzicky rozdělíme jsou lépe zvládnutelní, tolik si netroufnou • likvidace dav.chování v zárodku – ty aktivní, pak ten dav dav zchladne • monitorování davu – kamera + zdokumentování – přicházejí o tu anonymitu • odstranění ohniska homogenizace – př. rozhodčí a odvést ho, dav ztratí podnět • narušení davu silnými emocionálními projevy – hysterie pomáhá proplesknutí, vodní děla, zvuk.efekty Někdy i mezi pořádkovou jednotkou může vypuknout davové chování = rvačka.
BYSTANDER fenomén = přihlížející, kteří nepomohou ženě, která křičí o pomoc = ukazuje se, že se vzrůstajícím počtem svědků má oběť menší šanci, že jí někdo pomůže (v 70% studenti pomohli, pokud čekali individuelně x ve skupině ve 40%) jednoznačnost nouze – neradi pomáhají lidé opilcům a při manželských hádkách viditelnost oběti – když ji vidíme radši pomůžeme, než když jen slyšíme křik čas a místo – na známém místě za bílého dne lepší šance na záchranu počet a chování přítomných – difúze (rozptýlení) odpovědnosti vztah mezi obětí a zachráncem – známému spíše pomůžu nebezpečí poskytnutí pomoci – kdyby sami něco riskovali Davy čumilů bývají při nehodách, záplavy – hyeny = bystander fenomén
G.Le Bon rozlišuje davy: Různorodé – libovolný počet jedinců bez ohledu na jejich zaměstnání a vzdělání • anonymní – např.davy pouliční • neanonymní – poroty, parlamenty Stejnorodé • sekty – I.stupeň v organizaci stejnor.davů – mají společné pouto přesvědčení – sekty náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou , zaměstnáním i prostředím • kasty – vyšší stupeň –zahrnuje individua téhož zaměstnání, u kterých je výchova i prostředí stejné – kasta vojenská nebo kněžská • třídy – jedinci různého původu a jsou spojeni jistými životními zvyky a podobnou výchovou – třída měšťanská, selská Davy zločinné- vznikají z mocné sugesce, přičemž vrah je přesvědčen, že vykonal velmi záslužný čin Porotní soudy – též podléhají citům a velmi málo rozumovým úvahám. Stačí, aby žena byla příjemná a získá si přízeň porotců, a cílem advokáta je též působit na city porotců, kteří strhnou i ty ostatní Davy voličské – kandidát musí mít prestiž, přesvědčuje svými tvrzeními a vznešenými pojmy, neustále to opakuje až nakazí ostatní. Shromáždění parlamentní – vyjadřuje myšlenku, že větší množství shromážděných lidí je schopnější rozhodovat moudřeji a nezávisleji o daném předmětu, než malá skupina. Jsou přístupné sugescím, které vychází od vůdců.
Psychopatie = psychiatrická kategorie = sociální nepřizpůsobivost, lze je napravit převýchovou = relativně trvalé poruchy osobnosti, které spočívají v defektu osobnosti nebo v abnormální osobnosti (některé rysy nadměrně zdůrazněné nebo naopak některé chybí např. vyšší city) Rozlišujeme: • Duš. poruchy (defekty) – nemají dynamiku, dají se léčit, ale nemají vývoj – MR + psychopatie • Duš. nemoci: neurózy = symptomy, které se vyskytují i u normálních lidí (nespavost,..) u nemocných jsou ve větší míře a psychózy = šílenství, hrubě narušený vztah k realitě – buď v oblasti emocí (deprese) nebo v oblasti vnímání (schizofrenie-bludy, halucinace) Psychopatie = porucha osobnosti (dle MKN) Podle stupně poruchy osobnosti rozlišujeme: 1. akcentová osobnost = některý rys je zvýrazněn, ale není to je ještě psychopatie 2. anomální osobnost 3. psychopatická osobnost U dětí se mluví o poruchách chování, disharmonické osobnosti či o psychopatickém vývoji. V populaci máme asi 5 – 15% psychopatů. Též se vyskytují tzv. schizoidní psychopati – podivíni, okultismus. Psychopati se zpravidla chtějí dostat do profesí, kde mají nějakou moc. Buď trpí sám psychopat nebo okolí.
Jak se pozná psychopat? Z psychologického vyšetření, ale hlavně z anamnézy – má už od mládí problémy s přizpůsobením (nepoučí se z negativní zkušenosti). Spíše to bývají muži. Autoanamnéza = ptáme se samotného psychopata Objektivní anamnéza = soc. pracovník zjišťuje v terénu poměry
Znaky psychopata -
problémy s kázní – už od ZŠ, špatný prospěch ačkoli je inteligentní, nepřizpůsobivý agresivita – jsou pachateli šikany, pomlouvají porušování norem – alkohol, návyk. látky, promiskuita, násilnické sklony nemají rádi disciplínu v zaměstnání nespolehlivý – fluktuant neschopnost vytvářet citové vztahy, vyšší frekvence nevěry hrubost vůči partnerce a dětem dopouštějí se trestné činnosti
-
častější abúzus návyk. látek častěji tíhnou k extrémistickým skupinám či k sektám umanutost
Etiologie = o původu a příčinách teorie o příčinách psychopatie: 1. Francis GALTON – zkoumal dědičnost sklonu kriminálního chování – rodina Kalikahových a došel k závěru, že sklony se dědí 2. teratogenní vlivy v prenatálním období – matka toxikomanka, lues, dnes nárůst psychopatie – uměle udržované těhotenství – LMD – když se zanedbá výchova, může dojít k psychopatickému vývoji 3. citová a sociální deprivace v dětství – dítě bez rodičů- je úzkostlivé, v nemocnici – deprese – hospitalismus – regrese (Hrabal „Jak jsem obsluhoval anglického krále“ – árijské děti) 4. negativní výchovné vlivy – př. produkty masové kultury, deviantní rodina – týrá své dítě 5. vrstevnické party 6. vliv drog v dospělosti – včetně alkoholu = soc. DEPRAVACE = morální chátrání – stává se nestoudný – na nádražích – bezdomovci 7. v případě postpsychotických defektů – člověk se uzdravil – nemá bludy a halucinace, ale je citově plochý, osobnost zůstala narušena 8. příslušnost k sektám a náboženským organizacím – osobnost se změní, po vymanění se z vlivu sekty se může vrátit k normě
Jak jednat s dítětem, které má psychopatický vývoj a s psychopatem? Psychopati se rozpínají jako plyn – když budu na něj hodná rozhodně nezjihne- proto postupovat přísně, důsledně, ale ne urážlivě – trest má trestat , ale Ne ponižovat. Tolerantní výchova nevede k účinku stejně jako přísná výchova. Dítě se musí zaměstnat, zaujmout, věnovat se mu. Psychopatie = vada, není to nemoc, kterou lze léčit, lze pouze převychovat, aby svou úchylku ventiloval správným směrem – agrese – ve sportu.
Zvláštnosti nápadné u psychopatů jde o nerovnováhu v osobnosti, sexuální devianti mají poruchu v oblasti deviací • • • • • • • • • • •
nápadnost – odchylka v oblasti emocí a citových reakcí – př. citová tupost, nebo nepřiměřeně reaguje – explozivita – reaguje agresí poruchy nálad – kolísání celoživotně větší – 2 tváře – Jackyl a Hyde porucha v oblasti vyšších citů- soucit, svědomí, mít někoho rád – psychopat má nejraději sebe – milostní pronásledovatelé- ona nechce a proto ji chce, páchají vraždy („Vytrvalost namlouvání není znakem lásky, ale jen vytrvalostí“), nevytvoří si ani citový vztah ke svým dětem impulsivnost – reakce, která nemá popud a zkratkovitost – má motiv, spěje k cíli nejkratší cestou, bez rozmýšlení nezdrženlivost – mám hlad, musím počkat, ale psychopat Ne – uspokojují své potřeby bez ohledu na ostatní, normálně muž balí ženu, psychopat ji znásilní – promiskuita, alkoholismus, gamblerství nestálost – psychopat potřebuje stálou změnu, nemá rád stereotyp (TIR – často se hlásí k tomuto zaměstnání), často se rozvádí, nevydrží u jednoho poruchy v oblasti vůle – nevytrvalost, malé sebeovládání, podléhají negativním vlivům nebo fanatismu – umanutost, chtějí si prosadit svou hysterické rysy – neurotická porucha, ale i obnostní rys, vyskytuje se i mužů, teatrálnost, hravost, jsou patetičtí, afektovaní, manipuluje s lidmi, hraje, zvláštně se vyjadřuje chorobná touha pomoci, ovládat druhé lidi, chce mít převahu, vstupují do politiky sklon ke kverulaci – každý se je vědom svých práv, ale psychopat obzvláště – někoho zabije, ale stěžuje si , že je na něj policista hrubý- je si ohromně vědom svých práv (pachatel a oběť jsou v trestním řízení v nerovném postavení, u nás je pouze Bílý kruh bezpečí – pomoc obětem zločinu) paranoidita – psychopat je přecitlivělý na své JÁ, on nikdy za nic nemůže, nemá na ničem díl viny, všichni mu podráží nohy
Kategorie psychopatů Porucha osobnosti:
Asociální por. osobnosti
= typický psychopat, nemá vyšší city, potřeby a pudy uspokojuje bez ohledu na ostatní, lstivost, prolhanost, agresivita, nemají hygienické zábrany, u nás jsou považováni za nemocné lidi, buď je hospitalizují nebo je v PL, ale utíkají. Měli by se zřídit detenční ústavy, kde by se uchylovali psychopati a vykonávali léčení, neboť v PL terorizují ostatní
