Sociální práce s občany v tíživé životní situaci

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Sociální práce s občany v tíživé životní situaci Sociální práce

Vedoucí práce: Mgr. Alena Bicanová Vypracoval: Martin Špaček

Čelákovice 2015

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval paní Mgr. Aleně Bicanové za odborné vedení, konzultace, cenné rady a metodickou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování mé absolventské práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

---------------------------------------

V Čelákovicích, 7. května 2015

Martin Špaček 1

Obsah Úvod……………………………………………………………………………………………………………………… 4 1

Cíl absolventské práce………………………………………………………………………………… 6

1.1

Hlavní cíl…………………………………………………………….............................................. 6

1.2

Dílčí cíl ………………………………………………………………………………………………………….. 6

2

Teoretická část …………………………………………………………….……………………………. 7

2.1

Základní pojmy….…………………………………………….……………………………………………. 7

2.1.1 Sociální...…………………………….………………………………………………………………………….7 2.1.2 Sociální práce ……………………………………………………………………………………………… 7 2.1.3 Tíživá sociální situace ……………………………………………………………………………………. 9 2.2

Historie sociální práce …….………………………………………….………………………………… 10

2.2.2 Sociální práce v současné době ………………………………….………………………………… 13 2.2.3 Vývoj sociální práce na území ČR……………………………….………………………………… 13 3

Sociální práce s občany v tíživé sociální situaci …………..……………………………… 14

3.1

Občané s úpravou svéprávnosti…………………………...………………………………………. 15

3.2

Senioři………………………………………………………………………………………………..………… 19

3.3

Nezaměstnaní……..………………………………….……………………………………………………. 21

3.4

Občané ohroženi ztrátou bydlení..................................…………………………………. 23

3.5

Dlužníci…………………………………………..………………………………………………………………26

3.6

Zdravotně postižení……..…………………………………..…………………………………………….28

3.7

Občané v hmotné nouzi …………………………………………..…………………………………… 29

4

Praktická část…………………………………………………………………………………………….. 32

4.1

Cíl průzkumu………………………………………………………………………………………………… 32

4.2

Výběr respondentů………………………………………………………………………………..……… 32

4.3

Metodika průzkumu……………………………………………………………………………………… 33

4.4

Průzkumné šetření………………………………………………………………………………………. 33

4.5

Rozhovory……………………………………………………………………………………………..……… 34

4.5.1 Rozhovor č. 1………………………………………………………………………………………………… 34 4.5.2 Rozhovor č. 2………………………………………………………………………………………………… 35 4.5.3 Rozhovor č. 3………………………………………………………………………………………………… 36 4.5.4 Rozhovor č. 4………………………………………………………………………………………………… 38 2

4.5.5 Rozhovor č. 5………………………………………………………………………………………………… 39 4.5.6 Rozhovor č. 6………………………………………………………………………………………………… 41 4.5.7 Rozhovor č. 7………………………………………………………………………………………………… 42 4.5.8 Rozhovor č. 8………………………………………………………………………………………………… 43 4.5.9 Rozhovor č. 9………………………………………………………………………………………………… 45 4.5.10 Rozhovor č. 10………………………………………………………………………………………………. 46 4.5.11 Rozhovor č. 11………………………………………………………………………………………………. 47 4.5.12 Rozhovor č. 12………………………………………………………………………………………………. 49 4.5.13 Rozhovor č. 13………………………………………………………………………………………………. 50 4.5.14 Rozhovor č. 14………………………………………………………………………………………………. 51 4.6

Grafické zpracování………………………………………………………………………………………. 53

5

Diskuse…………………………………………………………………………….………………………… 58

Závěr…………………………………………………………………………………….……………………………………61 Резюме…………………………………………………………………………………………………………………….. 62 Bibliografie………………………………………………………………………………….……………………………. 63 Přílohy

3

Úvod

Rozhodování při výběru tématu se mi zpočátku zdálo jako velmi náročné a obtížné. Postupně se ve mně vše myšlenkově usazovalo, konkretizovalo a uzrávalo. Název absolventské práce přesně vystihuje komplexní zaměření sociální práce, jak jsem schopen ji pojmout v současné době, na základě osobních a pracovních zkušeností. Při výběru tématu rozhodovalo především to, že jsem již dlouhou dobu zaměstnancem na sociálním odboru úřadu městské části. Během této doby jsem řešil situace a problémy různých cílových skupin klientů. Zatím nejdelší dobu jsem měl na starosti občany, kteří byli zbaveni nebo omezeni ve způsobilosti k právním úkonům, kde jsem vykonával funkci veřejného opatrovníka. Další cílovou skupinou byli senioři. Zde byla činnost zaměřena na depistáže a případové práce. V současné době se má pracovní činnost zaměřuje výhradně na sociální práci, na pomoc osobám ohroženým sociálním vyloučením, žijícím rizikovým způsobem života, nezaměstnaným, zdravotně postiženým nebo i těm, kteří řeší problémy s bydlením a jsou ohroženi bezdomovectvím. Teoretická část mé absolventské práce se bude zabývat terminologií sociální práce, úlohou sociální práce, možnostmi a způsoby pomoci ze strany státu klientům a výhledy sociální práce. Za důležité považuji v teoretické části kapitolu, která nám vysvětlí základní pojmy, jako je pojem sociální, sociální práce a tíživá sociální situace. Za podstatné považuji též seznámení s historií sociální práce. To proto, že všeobecně platí, že ten, kdo nezná svoji minulost, nemůže ani plně prožívat přítomnost. To platí samozřejmě i ve všech přístupech sociální práce ke klientům. V praktické části absolventské práce se zaměřím kvalitativním průzkumným šetřením formou rozhovorů s vybranými občany na význam sociální práce a na jejich názor na možné formy pomoci od státu a neziskového sektoru při řešení jejich obtížné životní situace. Současný evropský, ale i celosvětový význam sociální práce stále roste. Statistiky za poslední roky vykazují velký nárůst sebevražd, psychických problémů, finanční negramotnosti, dluhovosti, ale i lidí, kteří si různě v životě nedovedou sami poradit. 4

Nároky na každého člověka ve společnosti se neustále zvyšují. Společnost si to uvědomuje a stejně tak si dobře uvědomuje, jak jsou důležité profese, které zvyšující se nároky na lidi nějakým způsobem řeší. Profese sociálního pracovníka mezi tyto profese patří. Její potřeba a důležitost ve společnosti stále narůstá. To byl pro mě hlavní důvod, proč jsem začal vykonávat profesi sociálního pracovníka a nakonec i proto jsem si toto téma zvolil. Považuji za důležité, abych se v úvodu též zmínil, že jsem zaměstnancem městské části na odboru sociálním. Jedná se tedy o státní sektor, kde má sociální práce svá specifika oproti neziskovému sektoru. Přístup je zde často jiný než v sektoru neziskovém a větší důležitost a důraz je kladen na legislativu. Tato skutečnost vytváří dojem, že sociální práce je zde formálnější než v sektoru neziskovém. O tom by se dalo polemizovat. Určitě se jedná ale o práci, která je důležitá, potřebná a pro klienty často nezbytná zejména v době, kdy se dostávají do obtížné životní situace.

5

1 Cíl absolventské práce

1.1 Hlavní cíl: Zmapovat a popsat sociální práci ve vztahu k občanům v tíživé životní situaci včetně stručného vývoje.

1.2 Dílčí cíle: Zjistit názory občanů v tíživé životní situaci na význam sociální práce a formy pomoci státu.

6

2

Teoretická část

2.1

Základní pojmy V úvodu své práce se budu zabývat základním pojmoslovím ve vztahu k sociální

práci. Vysvětlení pojmů považuji za nutné a potřebné. Usnadní orientaci v problematice mé práce pro ty, kteří se v oblasti sociální práce nepohybují každodenně. Jde o tři pojmy: sociální, sociální práce a tíživá situace. Jedná se o stěžejní pojmy této práce. Každý si může říci, že tyto pojmy zná, ale zná tu jejich pravou podstatu tak, jak ji vnímá obor sociální práce?

2.1.1 Sociální Pojem sociální se vyskytuje velmi často. Např. sociální pedagogika, sociální práce, sociální politika, sociální zabezpečení, sociální služby, sociální pracovník a mnoho dalších pojmů. Slovo sociální je latinského původu. Znamená společnost. Původně společenský, týkající se společnosti, vzájemných vztahů lidí, společenských tříd a skupin. Výraz sociální nám tedy oznamuje, že se něco vztahuje ke společnosti. Znamená snahu o zlepšení společenských poměrů a hmotné zabezpečení jedince. Důležitý je též pojem sociální politika. Se sociální prací je úzce provázána. „Je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života. [KREBS, 2007, s. 17]

2.1.2 Sociální práce Sociální práci lze pojmout dvojím způsobem. Sociální práce v užším pojetí, jak je chápána teoretiky tohoto oboru a vysoce kvalifikovanými odborníky, je charakterizována přímým, záměrným a připravovaným kontaktem sociálního pracovníka s klientem (skupinou, komunitou) za účelem 7

stanovení

sociální

diagnózy

a

provádění

sociální

terapie.

[NOVOTNÁ,

SCHIMMERLINGOVÁ, 1992, s. 22] Sociální práce v širším pojetí zahrnuje též sociálně technická opatření (poskytování služeb a dávek sociální péče) a jejich organizaci, odborné a účelné použití nálezů, posudků a rozhodnutí z jiných oblastí a spolupráci s dalšími odborníky v oblasti péče o člověka. [NOVOTNÁ, SCHIMMERLINGOVÁ, 1992, s. 23] Tento pojem se pokusila vymezit řada autorů. Důvodem vymezení je ohraničení toho, co sociální práce jako taková obsahuje a čeho se týká. Sociální práci můžeme chápat jako společenskovědní disciplínu i praktickou činnost. Má za úkol a cíl odhalovat, vysvětlovat, zmírňovat i řešit různé sociální problémy. Zaměřuje se na komplexní vztahy mezi lidmi a jejich prostředím. Za úkol si dává umožnění rozvinutí možností pro všechny lidi, obohacení jejich životů a také předcházení různým selháním. Je zaměřena na zvládání obtíží a navození změn. Sociální práce je vzájemně provázaný a propojený systém hodnot, teorie a praxe. Hlavní důraz klade na seznámení se zásadami a postupy, jak analyzovat a řešit sociální problematiku jednotlivců, skupin a komunit (územních celků a rodin). [MATOUŠEK, 2003] Sociální práce využívá řadu poznatků ze sociální psychologie, medicíny, kriminologie, sociologie, pedagogiky apod. Diskuse o sociální práci je v západním světě stále aktuální. Na sociální práci je možno pohlížet jako: -

Vědní obor. To znamená jako vědu, která zkoumá komplexní souvislosti a slouží jako podklad k legislativě.

-

Aplikovanou vědu. Ta vychází z různých vědních disciplín (psychologie, sociologie, vývojové psychologie, andragogiky, sociální psychologie, sociální patologie, právní vědy a je součástí péče o člověka Činnost. To je profesionální aktivita vytvářející podmínky pro rozvoj a využití zdrojů jednotlivce, skupin a komunit. [KLIMENTOVÁ, 2001]

8

Tuto činnost dále dělíme na: Kurativní sociální práci – zmírňování a odstraňování již vzniklých důsledků negativních sociálně disfunkčních procesů. Preventivní sociální práci – předcházení negativním sociálním jevům. Paliativní sociální práci – zmírnění stávajícího stavu. Resocializační sociální práci – zařazení klienta zpět do společnosti. [KLIMENTOVÁ, 2001] Samotná definice sociální práce je v ČR stále nejasná. Definic je více. Osobně je mi blízká definice Národní asociace sociálních pracovníků (NASW) z roku 1973: „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám či komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl“. To, že tento obor má nejasné hranice poukazuje definice od Hanveyho a Philpota (1996): Sociální práce je často to, co jiní – zdravotní sestry, lékaři, policie a další – nedělají. [MATOUŠEK, 2003, s. 184]

2.1.3 Tíživá sociální situace

Tento pojem se pokusím krátce vysvětlit výhradně na základě životních a pracovních zkušeností. Pokud člověka něco tíží, tak se nemohou projevit navenek jeho optimální potenciální možnosti, které by jinak jedinec mohl realizovat. Tíživost se může projevovat na fyzických i duševních rovinách jedince. Odstraňováním tíživosti ve fyzické rovině přísluší z velké části medicíně. Ta se částečně zabývá i rovinou duševní. Tato druhá a mnohem větší rovina člověka, je také parketou pro sociální práci. Stejně jako v medicínském přístupu, kde méně závažné - tíživé choroby zvládne dobře vyřešit člověk sám, tak i v sociální práci platí to samé. S méně závažnými – tíživými životními situacemi si dokáže člověk poradit sám. Pokud je ovšem tíživost větší nebo až nesnesitelná je potřeba pomoci zvenčí. Je potřeba si uvědomit, že možnosti a potřeby každého jedince mají své limity, které je schopen dotyčný zvládat

9

a zvládnout sám. V případě, že se člověk dostane za hranici těchto limitů, dostane se do tíživé situace a pomoc je potom nutná. Pro pochopení „tíživé situace“ zde uvedu dva konkrétní stavy tohoto typu. Stav hmotné nouze a stav sociální nouze. „Stav hmotné nouze je situace, v níž se nachází občan, jehož základní životní podmínky nejsou zabezpečeny dostatečnými příjmy a který si nemůže vlastním přičiněním nebo pomocí své rodiny tyto podmínky nebo prostředky na jejich vytvoření zajistit.“ [TOMEŠ, 2001, s. 153] „Ve stavu sociální nouze se nachází občan, který pro nízký věk (dětství), zdravotní stav, disfunkci rodiny, absenci sociálního zázemí, z důvodů osobnostních, ohrožení vlastních zájmů jinou osobou nebo z jiných závažných důvodů není schopen zabezpečovat své základní životní a sociální potřeby, zejména ve smyslu zabezpečení péče o svou osobu, o svá práva a oprávněné zájmy a potřeby, o svou výživu a domácnost.“ [TOMEŠ, 2001, s. 154] V oblasti sociální práce a sociální politiky vůbec se vyskytuje velké množství pojmů od historických až po současné. Jejich bližším vysvětlením se v jedné z kapitol ve své publikaci „Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost“ zabývá Igor Tomeš. Jedná se například o pojmy: sociální bezpečnost, sociální zabezpečení, sociální ochrana, sociální zaopatření, sociální pojištění, sociální pomoc, sociální služba, sociální poradenství aj.

2.2

Historie sociální práce Důležitou součástí sociální práce je i její historie. Pro pochopení sociální práce

jako takové, je nutné se seznámit s tím, co předcházelo současným poznatkům v tomto oboru. Zde bych začal pojmem solidarita. Solidarita (podpora) byla poskytována, snad od počátku dějin, v rámci širší rodiny nebo rodového společenství. Vztahy mezi lidmi byly osobní. Všichni věděli, že poskytnutá pomoc přišla přirozeně a neformálně. První zásahy státu byly do života lidí (Babylon, Řecko, Řím), kteří nebyli se sami schopni zaopatřit. Jednalo se o penze vysloužilým vojákům a sirotkům, bezplatné jídlo, volné 10

vstupné do divadel. Sociální pomoc se pozvolna rozšiřovala v Řecku a Římě. Zde bych se chtěl zmínit o dlužním otroctví. To bylo velkým problémem v Řecku i v Římě. Zchudnout či upadnout do dlužního otroctví bylo velmi nepříjemné a nebezpečné pro každého člověka. Solon např. v Řecku provedl reformu o navrácení svobody dlužním otrokům, přikázal pečovat o děti a povinnost dětí živit rodiče. Sociální požitky byly přidělovány a nebyl na ně nárok. [MATOUŠEK, 2001] Důležitým rokem v historii byl rok 312 n.l., kdy se stalo křesťanství státním náboženstvím v Římě. V Evropě spočívala dobročinnost na křesťanských základech a převážně na křesťanské církvi. To nebylo vždy bez problémů. Např. Keltové, Germáni a Slované nemají v idee lásky k bližnímu svému žádnou oporu. Tyto kmeny oslavovaly hrdinovu sílu, erotické úspěchy, nebyly organizovány do státních útvarů jako Řím či řecká Polis. V roce 313 n.l. byl vydán edikt milánský a tím nastal zlom v dobročinnosti. Charita byla vykonávána veřejně a intenzívněji. Začaly se budovat ústavy, sirotčince, starobince chudobince a nalezince. Vznikají první kláštery a v nich dobročinná péče. [MATOUŠEK, 2001] Každé období historie má vliv na podobu současné sociální práce. Je tomu tak i ve středověku. Jednalo se o období velké nejistoty. Společnost žila na pokraji hladomoru, epidemií a válek. Nikdo nebyl svobodný, papež podléhá Bohu, král papeži, člověk přísluší své rodině, rodina podléhá pánovi. Kdo nebyl něčí vazal, nebyl považován za plnohodnotného člověka. Malomocní byli považováni za původce epidemií a zabíjení. Duševně nemocní a mentálně hendikepovaní byli vsazováni na lodě bláznů. Byl vydán soubor zákonů a nařízení kapitulace, kterým se ukládala povinnost všem lenním pánům se postarat o své poddané za všech okolností. Byl to jeden z prvních pokusů upravit péči o nejchudší občany státním předpisem. Církev si v té době vytvořila vlastní útulky v klášterech nebo poblíž kostelů, které se specializovaly na pomoc chudým a hendikepovaným lidem. Později vznikají církevní bratrstva, která existovala vždy při nějakém kostelu a věnovala se charitativní činnosti. V době protireformační vznikaly katolické řády pečující o vzdělání, zakládaly koleje, kde se mohli vzdělávat i nemajetní. Mniši a jeptišky většinu volného času a energie věnovali potřebným. Jejich angažovanost na životě klientů pravděpodobně soudobou sociální práci převyšovala. V 17. století se postupně stát vyvazuje z područí církve. Odmítá

11

nesystematickou charitativní činnosti a začíná zavádět regulativy pro sociálně potřebné. [MATOUŠEK, 2001] Nástup industrialismu radikálně zvětšil rozdíly mezi společenskými vrstvami. Lidé se stěhují do měst za prací, ruší se soudržnost rodiny, ženy usilují o svá práva, dělníci se bouří, řada lidí nedokáže ve městě obstát. Velký počet chudých a nemajetných se stal nebezpečným pro stát. Dělnictvo si zakládá dělnické spolky, je mnoho demonstrací. Odpovědnost za péči o hendikepované přebírají kraje a obce. Již na přelomu 19. a 20. století začaly některé politické strany a některé nevládní organizace prosazovat zavedení plošných podpor hendikepovaným. V Německu Otto von Bismarck v roce 1878 zavedl sociální pojištění pro široké vrstvy zaměstnanců pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří. Poprvé můžeme zaznamenat pojem „případová práce“ v 80. letech 19. století. Měla se hodnotit finanční situace pacientů, poskytovat poradenství pacientovi v případě úmrtí v rodině a poskytovat domácí péči a pomůcky lidem propuštěným z nemocničního ošetřování. [MATOUŠEK, 2001] Začátkem 20. století vznikají první specializované školy sociální práce. Převládající metodou byla případová práce a práce s rodinou. Např. Mary Richmondová v roce 1917 vydává převratný spis Sociální diagnóza. Klient je zde vnímán jako součást rodiny a skupiny. Cílem sociální práce je zprostředkování adekvátní péče. [KLIMENTOVÁ, 2001] Od počátku 20. století sociální práce přestává fungovat na základě dobrovolných charitativních organizací. Stává se etablovanou disciplínou s vlastním etickým kodexem, metodikou, vzděláním a také silným organizačním i finančním propojením na státní správu. Velkými cílenými úseky jsou např. Etnické menšiny, Boj s chudobou, Ženská práva a feminismus, Dětská práva, Homosexuálně orientované osoby. Trvale se sociální práce věnuje práci s chudobou, stářím, delikvencí, nezaměstnaností, tělesnými a mentálními hendikepy, zneužíváním dětí a žen, prostitucí.

12

2.2.2 Sociální práce v současné době Za počátek sociální práce se datuje konec 19. století v zemích západní Evropy a USA. Vznikají první státní systémy sociálního zabezpečení a na přelomu 19. a 20. století v církvi iniciativy, kde již můžeme pozorovat určité formy její dnešní podoby. Za zmínku stojí, že v 80. letech 19. století byla v Anglii zavedena funkce rozdělovatelů zdravotních podpor – bylo to hodnocení finanční situace klienta, poradenství, domácí péče, pomůcky aj. Jednalo se o první pokus o zavedení systematické případové práce. Mezi její průkopníky patří ženy. Dva historické proudy teorií a metod sociální práce navazují na před teoretické začátky sociální práce Oktávie Hillové a diagnostické, medicínské školy Mary Richmondové. Ženy považovaly tuto práci za nástroj k emancipaci žen. V prvních letech 20. století vznikají první specializace. Např. ze zdravotních sester se profilují zdravotní sociální pracovnice, jejich cíl byl zlepšit sociální a psychické podmínky pacienta. [KLIMENTOVÁ, 2001] Po skončení 2. světové války se sociální pracovníci věnují i prevenci sociálního selhávání. Probíhá rozvoj programů zaměřených na ohrožené děti a mládež. Orientace se zaměřuje i na komunitní sociální práci. V 60. letech dochází k posilování solidarity a odpovědnosti v občanských komunitách. V 70. letech nastává rozmach dobrovolnických organizací církevních i necírkevních. Šíří se hnutí svépomocných skupin. V Evropě je v současné době jako ideál sociální práce přijímána snaha o dosažení rovnosti příležitosti. [NOVOTNÁ, SCHIMMERLINGOVÁ, 1992]

2.2.3 Vývoj sociální práce na území ČR O vývoji na území ČR se zmiňuje řada autorů. Někteří stručně jiní velmi podrobně. Ve své práci se chci zmínit o skutečnostech podstatných pro současný stav sociální práce nebo lépe řečeno o skutečnostech, které osobně za důležité považuji. V roce 1911 Dr. Alice Masaryková založila při Svazu vysokoškolského studentstva „Sociologickou sekci“. Studenti chodili jako důvěrníci do rodin s nalezenci či zanedbanými dětmi, nad kterými měl úřad dozor. V roce 1918 se škola osamostatnila 13

s názvem Vyšší škola sociální péče a byla prodloužena na 4 semestry. Podnět k tomu dal tehdejší prezident T. G. Masaryk. I proto byla v období 1933-1936 přeměněna na Masarykovu státní školu zdravotní a sociální péče vysokoškolského typu. [MATOUŠEK, 2001] Po 2. světové válce byly vysoké školy zavřeny. V 50. letech se vzdělání redukovalo a omezilo na střídavě dvouletou až i středoškolskou, později opět nástavbovou pomaturitní školu. Po roce 1989 vznikaly sociální školy po celé ČR na všech úrovních. Jednalo se například o školy v Praze v Brně a v Ostravě. Po tomto druhu vzdělání byla velká poptávka. Důvodem bylo rozvíjení sociálních služeb, potřeba terénních i řídících sociálních pracovníků a také velký zájem mladých lidí o tuto oblast. [NOVOTNÁ, SCHIMMERLINGOVÁ, 1992] Ke zkvalitnění výuky oboru sociální práce vznikla Asociace vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP) v Brně. V roce 1993 byla definována verze tzv. standardů v sociální práci. Od roku 1990 jsou ve vzdělávání změny. Vzniká vysokoškolské studium sociální práce v Praze, Brně, Ostrava, Olomouci, Hradci Králové, Liberci, Českých Budějovicích, Plzni a v Ústí nad Labem. Odbornost v sociální práci se dá dále získat i tříletým pomaturitním studiem. Je důležitá prostupnost oboru, která je při tvorbě vzdělávacího systému nutná. Prostupnost by měla být z nižších norem na vyšší, ale i při přestupu na jiné školy stejné úrovně. Základem prostupnosti v sociální práci by měl být vzdělávací standard pro sociální práci, respektovaný jak odbornými školami, tak univerzitními programy. [MATOUŠEK, 2001] Pochopení historie a seznámení se s ní považuji za nutné a tedy i nezbytné. Proto jsem v mé práci historii určitý prostor věnoval. Kdo nezná minulost nemůže plně a intenzivně prožívat současnost. Nejen každý člověk, ale i každá doba přináší situace, kdy se můžeme vyskytnout v tíživé situaci. Sociální práce je jeden z mnoha přístupů pomoci, který by nám tuto situaci měl pomáhat zvládat. Neměli bychom zapomínat, že každý člověk by v sobě měl mít určitou zodpovědnost vůči svému životu a sociální práce mu může být v tomto hodně nápomocna. Může a nemusí. To záleží především na tom, komu se tato pomoc poskytuje a jeho přístupu k životu.

14

3 Sociální práce s občany v tíživé sociální situaci

Pojem „tíživá situace“ jsem popsal v jedné z předchozích kapitol. Musím konstatovat, že přesná definice občana v tíživé sociální situaci není. Pokud bychom se o to chtěli pokusit, tak bychom si mohli vymezit určité skupiny obyvatel, které se mohou v tíživé situaci vyskytnout. Na některé z těchto skupin zaměřím prostor ve své práci. Pro sociální práci jako takovou je důležité, aby došlo k vzájemnému kontaktování mezi sociálním pracovníkem a klientem. Sociální pracovník představuje toho, kdo napomáhá při řešení tíživé sociální situace a klient představuje toho, kdo je v tíživé situaci. Předpokladem pro řešení v tíživé sociální situaci občanů je vzájemná spolupráce sociálního pracovníka a občana v krizové sociální situaci. Kvalitní spolupráce je základem úspěchu a o ten oběma stranám jde nebo by jít mělo. Náročnost práce s občany v tíživé sociální situaci se odvíjí od toho, o jakou kategorii občanů se jedná, ale také od osobnosti klienta. Nastávají také situace, že ne „každému klientovi“ vyhovuje „každý sociální pracovník“. Tyto situace se dají řešit změnou klíčového sociálního pracovníka, pokud by to prospělo klientovi. Ve své práci se zejména zaměřuji na skupiny osob, se kterými jsem během svého působení pracoval nebo se kterými jsem se seznámil v rámci pracovního kontaktu. Mohu tak vnést do této práce i mé praktické zkušenosti a poznatky.

3.1

Občané s úpravou svéprávnosti Krátce o pojmu „svéprávnost“, podle dřívějšího právního řádu se jednalo

o „úpravu způsobilosti k právním úkonům“. Způsobilost k právním úkonům znamená, že fyzická osoba je vlastními právními úkony schopna nabývat práv a brát na sebe povinnost. Tato způsobilost vzniká v plném rozsahu dovršením 18. věku nebo před tímto věkem uzavřením manželství, nejdříve však dosažením 16 let věku. Svéprávnost - úprava způsobilosti k právním úkonům představuje významný zásah do života jedince. O této úpravě rozhoduje soud svým rozhodnutím. Takové 15

rozhodnutí soudu zásadně mění život člověka, neboť od té chvíle je zcela či částečně odkázán na rozhodování svého zákonného zástupce. Tato úprava ke svéprávnosti neznamená, že takový člověk není trestně ani občanskoprávně odpovědný. [MAREČKOVÁ, MATIŠKO, 2010] Počátkem roku 2012 byl zákonodárci schválen nový kodex soukromého práva, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vstoupil v účinnost dne 1.1.2014. Do té doby měla úprava způsobilosti k právním úkonům dvě podoby, zbavení způsobilosti k právním úkonům a omezení způsobilosti k právním úkonům. Ke zbavení způsobilosti k právním úkonům přistupoval soud v případě, že posuzovaná osoba, jejíž duševní porucha nebyla jen přechodná, nebyla schopna vůbec činit právní úkony. Jednalo se o nejrazantnější zásah do práv a svobod člověka. Pravomocným rozhodnutím soudu o zbavení způsobilosti k právním úkonům člověk automaticky ztrácel možnost činit jakékoliv právní úkony. Dále tímto byla dotčena i veškerá procesní práva jednotlivce, který nebyl oprávněn účastnit se řízení před soudem či jinými orgány. Ve všech případech musel být jedinec omezený či zbavený způsobilosti k právním úkonům zastoupen svým opatrovníkem. Osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům byla a stále i je oprávněna podat pouze případný návrh na vrácení této způsobilosti. Ostatní podání takové osoby byla i jsou vždy neplatná. Rozsudek o omezení způsobilosti k právním úkonům představoval mnohem šetrnější zásah do práv jednotlivce. V rozsudku musel soud vymezit rozsah takového omezení. Např. se mohlo jednat o výši finanční částky, se kterou mohl jedinec hospodařit bez opatrovníka nebo vyjmenovával jednotlivé právní úkony, ke kterým buď byl či nebyl dotyčný oprávněn. Na rozdíl od osob zcela zbavených způsobilosti k právním úkonům nemohl soud jedince omezit v oblasti volebního práva, v oblasti rodinného práva nebo při procesních úkonech před státními orgány, orgány místní správy či územní samosprávy. Tyto osoby byly také oprávněny uzavřít manželství, ovšem pouze po předchozím schválení soudem. Nový občanský zákoník a jeho nová právní norma klade větší důraz na osobnost člověka a větší svobodu při jeho jednání. Konkrétnímu jednotlivci by měl být ponechán co nejširší prostor pro rozhodnutí, jak naloží se svým soukromým životem. Podle nového občanského zákoníku již soud nemůže člověka způsobilosti zbavit zcela, je možné pouze omezení způsobilosti k právním úkonům. Jedinci tedy není upíráno 16

právo na správu běžných záležitostí – např. běžný nákup, přeprava hromadnou dopravou. Další změna je v pojmosloví. Nehovoří se již o způsobilosti k právním úkonům, ale o pojmu „svéprávnost“. Nový občanský zákoník tento pojem volí i proto, že se jedná o obecně zažitý a jednodušší termín. Změnou oproti dřívější době je i to, že o úpravě k právním úkonům je rozhodováno soudy na dobu určitou. [MAREČKOVÁ, MATIŠKO, 2010] Mé poznatky nabyté praxí na pozici veřejného opatrovníka jsou bohaté. Tato práce má svá specifika už i proto, že samotná práce opatrovníka není kodifikována žádným z právních předpisů. V této oblasti neexistují ani žádné metodické pokyny, manuály práce či materiál, o který by se mohli opatrovníci opírat a to ani ze strany nadřízeného orgánu. Hmotně-právním opatrovníkem může být soudem ustanovena buď fyzická osoba – soukromý opatrovník nebo orgán místní správy – veřejný opatrovník. Obě formy mají svá určitá specifika a úskalí. Opatrovnictví v obou případech začíná tím, že příslušným soudem je orgánu místní správy či fyzické osobě doručen rozsudek o úpravě způsobilosti k právním úkonům spolu se znaleckým posudkem a listinou o ustanovení opatrovníka. Nyní nastává prostor pro samotnou sociální práci s klientem. Po přidělení by se měli opatrovník a jeho opatrovanec navzájem seznámit. Opatrovník by měl zvolit místo tohoto seznámení. Někdy je vhodná kancelář úřadu, jindy zase domácí prostředí klienta. Opatrovanec by měl být při prvním setkání seznámen s tím, co opatrovnictví představuje a obnáší. Je potřeba jej seznámit s představou vzájemné spolupráce a též si vyslechnout opatrovancova přání a požadavky. Jednání opatrovníka v souladu se zájmy a potřebami opatrovaného by mělo být samozřejmostí a je zakotveno i v ustanoveních nového občanského zákoníku. Tím se předchází tomu, aby opatrovník nerozhodoval autoritativně, aniž by si předtím vyslechl jeho názor na věc. Ze svých zkušeností mohu říci, že problémem je např. velká pracovní vytíženost veřejného opatrovníka, kdy na jednoho pracovníka připadá více klientů. Funkčnost opatrovnictví je odvislá od vzájemného vztahu opatrovníka s opatrovaným. Zde je řada úskalí. např. málo prostoru pro navázání takového vztahu ze strany opatrovníka z důvodu pracovní vytíženosti. Dalším úskalím může být, že opatrovaný se svým omezením ve způsobilosti k právním úkonům nesouhlasí, svého opatrovníka neuznává 17

a jeho snahy neguje. Tehdy jsou veškeré snahy opatrovníka marné. Velká většina klientů trpí duševní chorobou. Je proto nezbytné navázat spolupráci s ošetřujícími lékaři, zejména psychiatry. Tato péče se musí zajistit vždy, pokud již není zavedena. Opatrovník hospodaří s majetkem a finančními prostředky opatrovaného. Měl by hospodařit v souladu s pojmem „dobrého a řádného hospodáře“. Hospodaření své neslučuje s hospodařením klienta. Je vždy povinen založit zastupované osobě její vlastní bankovní účet nebo vkladní knížku. Zastupované osoby jsou většinou zajištěny příjmy z dávek důchodového pojištění, přiznaných ve většině případů z důvodu jejich onemocnění. Nemá-li zastupovaná osoba příjem ze zaměstnání či jiné závislé činnosti a nemá ani přiznán důchod, je nezbytné, aby opatrovník zajistil příjem finančních prostředků pomocí některého z dávkových systémů státu. Má-li zastoupená osoba dostačující příjmy z výše uvedených zdrojů, tak opatrovník zajistí pravidelnou úhradu nutných výdajů. Z důvodů časté zadluženosti opatrovanců, tvoří mnohdy značnou část výdajů i náklady na splácení dlužních pohledávek, pravidelné úhrady sjednaných splátkových kalendářů a nákladů za exekuční řízení. Mimořádné výdaje většího rozsahu musí vždy konzultovány a následně schváleny opatrovnickým soudem. [MAREČKOVÁ, MATIŠKO, 2010] Častou překážkou při práci opatrovníka je nízká míra informovanosti veřejnosti o osobách s upravenou svéprávností a o instituci opatrovnictví. Je běžné, že řada institucí se s touto problematikou setkává vůbec poprvé, což činnost opatrovníka ztěžuje. Málokdy se podaří vyřídit potřebné záležitosti během jediného jednání. Pověření pracovníci institucí se v prvé řadě musí informovat u svých vedoucích pracovníků či nadřízených orgánů a až poté jsou schopni danou záležitost vyřešit. Jedná se o instituce všeho druhu. Např. zdravotní pojišťovny, různé banky, správní firmy apod. Dohled nad prací hmotně-právního opatrovníka je prováděn převážně ze strany opatrovnického soudu. U veřejných opatrovníků je dozor možný i ze strany nadřízených pracovníků příslušného orgánu místní správy. Hmotně-právní opatrovníci jsou povinni pravidelně jednou ročně předkládat soudu průběžnou zprávu o osobě opatrovaného. Soud se při svém dozoru soustřeďuje zejména na hospodaření s finančními prostředky a ostatním majetkem opatrovanců. [MAREČKOVÁ, MATIŠKO, 2010] 18

Opatrovníci soud informují např. o tom, zda mají opatrované osoby založen běžný účet v bance, vkladní knížky či jiné formy bankovních účtů a zda jsou tyto účty chráněny vinkulací či hesly. Opatrovník soudu sděluje, co ho vedlo k tomu, že tyto různé účty zavedl a jak by s finančními prostředky na těchto účtech mohlo být v budoucnu naloženo. Další informace pro soud je o tom, jak je postaráno o výživu, o potřebnou péči opatrovaného, kdo zabezpečuje jeho osobní potřeby. Pokud je opatrovaný umístěn v psychiatrické léčebně nebo některém ze specializovaných zařízení, je opatrovník povinen informovat soud o tom, jak je opatrovaný s tímto pobytem spokojen, jak je zabezpečena úhrada nákladů spojených s tímto pobytem a jak je zajištěna výplata kapesného pro opatrovanou osobu. Povinností opatrovníka je též sdělovat soudu, jak často svého opatrovance v těchto zařízeních navštěvuje. Průběžné zprávy musí obsahovat také zmínky o zdravotním a duševním stavu opatrovance. Sdělují se i informace o zlepšení nebo zhoršení tohoto stavu dále jména ošetřujících lékařů a názvy zdravotnických zařízení, kde je opatrovaný hospitalizován. Obsahu této kapitoly jsem věnoval více pozornosti než následujícím kapitolám, které jsou zaměřeny na další skupiny sociální práce, kterým se poskytuje na obci sociální pomoc a se kterými jsem přišel do kontaktu. Víceletá praxe veřejného opatrovníka a rozmanitost činnosti rozhodly. Domnívám se, že práce s občany s úpravou svéprávnosti patří k těm nejnáročnějším a zdaleka ne každý sociální pracovník má předpoklady a schopnosti, aby práci opatrovníka mohl vykonávat a zároveň, aby ho i práce naplňovala. Výsledkem jeho práce by měl být vždy spokojený klient.

3.2 Senioři Ústava a Listina základních práv a svobod uvádí, že zabezpečení ve stáří je jedním ze základních práv. V publikaci Sociální práce se seniory pí. Hrozenské a pí. Dvořáčkové je doba stáří vymezena následovně:

19

Období počáteční stáří 60 – 65 let, pokročilé stáří (od 75 let věku) a vrcholného stáří (od 90 let věku), které můžeme nazývat také tzv. dlouhověkostí. [HROZENSKÁ, DVOŘÁČKOVÁ, 2013, s. 13] Staří tedy prochází řadou etap. Každá etapa má svá vlastní specifika, kterými se podrobně zabývá obor Gerontologie. Cílem každé práce se seniory je čelit sociálním, společenským a ekonomickým ohrožením, do kterých se může člověk během života dostat. Při kontaktu se seniory je nutné, aby sociální pracovník měl určité osobnostní předpoklady. Mezi tyto předpoklady patří plně akceptovat stáří u člověka se vším, co k tomu patří. Své místo zde má nutně i empatie, aby se mohly dobře rozpoznávat charakterové

vlastnosti

jedince.

Znalost

problémů

v gerontologii,

trpělivost

a akceptace stáří jako fenoménu je pro sociálního pracovníka nezbytností. [MATOUŠEK, 2005] Při sociální práci se seniory je důležité, aby je sociální pracovník dokázal motivovat k aktivnímu životnímu přístupu např. různými programy pro seniory, které jim mohou pomoci se začlenit do kolektivu. Senioři mají nárok na řadu služeb, ale i sociálních dávek. Informace o tom je pro ně často existenčně důležitá a proto by měl mít v této oblasti sociální pracovník přehled.

Přehled by měl mít i o různých

pobytových zařízeních, do kterých se často senioři dostávají. Důvody ke změně bydlení mají různé a často je nutná pomoc, aby se mohli lépe adaptovat s novou skutečností. Nejčastěji se jedná o domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou a léčebny pro dlouhodobě nemocné. Nutná je též dlouhodobá péče o starší lidi. Toto téma nabývá na důležitosti v členských státech EU. Dlouhodobá péče, jejíž potřebnost stoupá se stářím člověka. Ve střední Evropě je nárůst těchto obyvatel velmi rychlý. Možnosti v realizaci sociální práce v této oblasti se neustále otevírají. [HROZENSKÁ, DVOŘÁČKOVÁ, 2013] Senioři často řeší různé generační spory nebo spory v rodině, kde žijí. Neví si rady, jak v dané situaci správně komunikovat. Zde je nutná vést seniora ke komunikaci s okolím. Často vznikají tendence uzavírání se do sebe. Pomoc pro seniory můžeme dělit na okamžitou např. ohrožení života, dlouhodobou

např.

úkony

pečovatelské

služby,

individuální

s handicapem, skupinová např. pro depresivní nebo osamělé občany. 20

např.

senioři

Sociální práce se seniory je náročná na práci pomáhajícího. Důležité je zde hledisko psychiky a etiky a pracovní zkušenosti sociálního pracovníka. Ze svých zkušeností bych chtěl zmínit důležitost naslouchání při sociální práci se seniory. U seniorů je naslouchání určitě důležitější než u ostatních klientů. Úspěch při naslouchání je předpokladem pro úspěšné provedení sociální práce. Osvědčilo se mi to v řadě případů. Sociální pracovník by měl brát na zřetel, že starší člověk nemá reakce člověka středního věku. Sociální práce je tedy často náročnější na čas. Spěchat s jakýmkoliv rozhodnutím na seniora by byla při sociální práci chyba. Při sociální práci se seniory se používají různé její formy. Například se jedná o zprostředkování sociálních služeb formou pečovatelské služby nebo o vyřizování umístění do různých zařízení. Dále se jedná o pomoc při možnosti uplatňování sociálních dávek a velmi často i dávek pro zdravotně postižené občany. Časté jsou též doprovody seniorů, jednání s rodinami a různými organizacemi, se kterými senioři přicházejí do kontaktu a další aktivizační činnosti.

3.3 Nezaměstnaní Práce jako taková patří mezi základní potřeby člověka. Určuje ekonomický a sociální status jedince, rodin a celkovou prosperitu společnosti. Pojem nezaměstnanost charakterizuje sociální problém. Je potřeba si uvědomit, jaká je provázanost práce a nezaměstnanosti, jak ji běžně vnímáme. Zaměstnání se vztahuje k práci na smluvním základě, zahrnujícím i materiální odměnu za její výkon. [MAREŠ, 1998, s. 16] Nezaměstnanost má řadu podob. Například nezaměstnanost cyklická a sezónní. Někteří nezaměstnaní jsou zaregistrováni, jiní nejsou. Zde se hovoří o skryté nezaměstnanosti. Nezaměstnaný je ten, kdo aktivně shání zaměstnání, ale i ten, kdo ho nehledá a snaží se pouze o plné čerpání podpory v nezaměstnanosti. V tomto případě se jedná o nepravou nezaměstnanost. Skrytá nezaměstnanost charakterizuje osobu, která si práci nehledá a také se jako nezaměstnaná nikde neregistruje. [MAREŠ, 1998] 21

Než je vůbec možné sociální práci s nezaměstnanými začít, tak je pro sociálního pracovníka nutné, aby věděl pokud možno co nejvíce o politice zaměstnanosti a o projevech a příčinách nezaměstnanosti. Důležitá je i znalost regionální aktivní politiky zaměstnanosti. Cílem sociální práce s nezaměstnanými je, obecně řečeno, snížení rizika jejich sociálního vyloučení, k němuž dochází v rovině ekonomické, sociální i psychologické. [MATOUŠEK, 2005, s. 309] Politika zaměstnanosti je aktivní a pasivní. V aktivní politice zaměstnanosti bych se zmínil o třech možnostech. První je rozvoj infrastruktury trhu práce – tj. zprostředkování práce úřady práce a zároveň informace o volných místech. Další možností je podpora vytváření nových pracovních míst. Třetí možnost je rekvalifikace pracovních sil. Pasivní politika zaměstnanosti zabezpečuje nezaměstnané dávkami a podporami v nezaměstnanosti. Toto přísluší úřadům práce. Nezaměstnanost může potkat každého občana. Jsou ovšem okruhy osob, kde je možná ztráta zaměstnání pravděpodobnější a tito lidé mají také větší problém nové místo najít. Do této rizikové skupiny patří např. zdravotně znevýhodnění občané, absolventi škol bez praxe, osoby starší 50 let, ženy po mateřské dovolené, lidé s nízkým vzděláním a nízkou kvalifikací, migranti, etnické skupiny. Sociální pracovník se může setkat s občany, kteří jsou zaregistrováni na úřadech práce, s těmi, kteří si práci nehledají a nejsou nikde registrováni nebo naopak hledají sami. Důležitá je také skutečnost, jak dlouho je nezaměstnaný bez práce. Čím je doba delší, tím hůře si klient zvyká na pracovní návyky, které se v době bez zaměstnání postupně vytrácejí. Ztrátu zaměstnání nese každý občan rozdílným způsobem. Tato ztráta bývá často zdrojem stresu. Vzniká ztráta sebedůvěry, deprese, pocit méněcennosti, ztrácí se naděje novou práci najít a objevují se i sklony k sebevraždě a sociálně patologické chování. Nezaměstnanost u každého člověka snižuje jeho životní úroveň. Ohroženy jsou i jeho osobní cíle a očekávání. Častá je ztráta blízkých okolo sebe, narušení rodinných vazeb, rozvodovost a také ztráta autority u dětí i partnera. Přístup při práci s klientem vyžaduje empatii a poté také, aby ho dokázal sociální pracovník dobře motivovat ke spolupráci. Zmínil bych se zde též o spolupráci 22

s úřadem práce, souběžně často klient navštěvuje sociální odbor a tento úřad. Při sociální práci s klienty je častým jevem ta skutečnost, že klienti nemají technické možnosti, jak si zaměstnání nalézt. To je i častým důvodem proč klient sociálního pracovníka navštěvuje. Při takové formě pomoci sociální pracovník vyhledává práci na internetu. Se spoluprací s agenturami práce pak následně podává poradenství a informace klientovi. Sociální

pracovník

má

v působnosti

s nezaměstnaným

činnost

velmi

rozmanitou. Důležitý je osobní přístup klienta a to, jak je sám aktivní a jak má on sám zájem situaci řešit. Klient spolupracuje se sociálním pracovníkem a s Úřadem práce, tato spolupráce je vzájemně provázána a je důležitá především pro spokojenost klienta. Při pomoci se jedná o zařizování různých aktivit, které podporují zvýšení kvalifikace. Dále o zařizování osobních dokladů, zápočtových listů. Často je nutné jednat s institucemi a organizacemi při výběrových řízeních. Na výběrová řízení jsou často klienti doprovázeni, aby za ně byla poskytnuta určitá záruka, to se týká především etnických skupin. Při sociální práci s nezaměstnanými se uplatňují zásady sociální práce s jednotlivcem, ale také se skupinou a komunitou. Důležité je, aby se snížilo riziko vyloučení nezaměstnaných v rovině ekonomické, sociální i psychologické. Pomoc se vždy poskytuje s ohledem na specifickou situaci nezaměstnaného se snahou, aby si byl schopen později řešit své problémy sám. Nutná je též spolupráce s různými odborníky ze státních organizací i z neziskových sektorů. Sociální pracovník si musí vždy uvědomit, že každý nezaměstnaný je jiný. Každého specifikuje jiný životní příběh. [MATOUŠEK, 2005]

3.4 Občané ohroženi ztrátou bydlení Mezi občany, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení se řadí bezdomovci, ale také matky s malými dětmi. Pojem bezdomovec se pojímá různě a definic je více. Český právní řád tímto slovem označuje osobu bez státního občanství. [MATOUŠEK, 2005]

23

V sociální práci můžeme např. použít definici: Bezdomovectví označuje situaci bezprostřední nouze, v níž se ocitá člověk bez trvalého domova. [MATOUŠEK, 2005, s. 316] Po roce 1989 se počet lidí bez domova začal prudce zvyšovat. Důvodem byla dekrimiminalizace trestného činu příživnictví, propuštění a amnestovaní vězni, migrace obyvatel, lidé, kteří ztratili byt a faktické zrušení podnikových ubytoven. Dnes je nejhorší situace ve velkých městech a mezi bezdomovce patří jak muži, tak i ženy. Bezdomovectví je projev sociální nerovnosti. Postavení bezdomovců upravuje „Úmluva o postavení osob bez státního občanství (1954)“ a „Úmluva o omezení bezdomovectví (1961)“. V České republice se řadí do skupiny „občanů společensky nepřizpůsobivých“. Bezdomovectví je sociální jev, podmíněný celou řadou faktorů a představuje krajní podobu sociálního vyloučení. [MATOUŠEK, 2005, s. 315] Je to stav bezprostřední nouze člověka, v níž se člověk, který nemá trvalý domov, ocitá. Příčiny bezdomovectví jsou objektivní a subjektivní. Mezi objektivní příčiny patří strukturální změny ve společnosti se změnami na trhu práce. Dále je to nedostatečné zabezpečení podporovaného bydlení pro sociálně slabé, pro lidi se zdravotním postižením a pro lidi opouštějící ústavní zařízení. Subjektivní důvody jsou nezaměstnanost, dluhy, rodinné konflikty, rozvod, návrat z vězení, odchod z dětského domova nebo z pěstounské péče, patologické hráčství, zneužívání alkoholu a drog, zdravotní postižení, migrace a nízká úroveň vzdělání. Mezi ostatní příčiny mohou patřit např. osobnostní a charakterové vlastnosti člověka. Existují různé typy bezdomovců. Můžeme je dělit na zjevné, skryté a potenciální. [HRADECKÝ, HRADECKÁ, 1996] Možnosti sociální práce se odvíjí právě od těchto typů. U osob, které je vidět na ulici, žijích v parcích, nádražích a parcích je pomoc jiná než u těch, kteří tolik vidět nejsou – přespávají různě u známých a využívají jiné možnosti bydlení. Další skupinu tvoří potenciální bezdomovci. Sem patří čekatelé na propuštění z různých zařízení, ženy a matky s dětmi, které žijí v domácnosti v přechodných krátkodobých vztazích, lidé, kteří se více a více zadlužují, migranti, přistěhovalci a azylanti. Dalším typem bezdomovectví je bezdomovectví jako životní program, tedy bezdomovectví dobrovolné. Určitou výjimkou mohou být squatteři, kteří se většinou ke 24

svému způsobu života rozhodují dobrovolně. Vzdávají se jistého pohodlného bydlení a obývají opuštěné domy. Jejich činnost je kriminalizována. Při resocializaci osob bez domova je důležitý streetwork. Jedná se o terénní sociální práci. Terénem se myslí lokalita, kde daná skupina osob žije nebo se vyskytuje. Sociální pracovník se snaží co nejvíce přiblížit těmto lidem, aby po navázání kontaktu mohl poskytovat kontakt na instituce, které klientům mohou poskytnout pomoc, ošacení, jídlo, vyšetření, právní poradenství, nocleh apod. Pro bezdomovce je poradenství v posledních letech v podstatě nezbytné. Řada z nich nemá reálnou představu, kam se má obrátit v případě potřeby nebo ohrožení. Sociální pracovník pomáhá při vyřizování dokladů a žádostí, které jsou pro člověka nezbytně důležité. Jedná se např. o pomoc při vyřizování občanského průkazu, cestovního pasu, rodného listu, výpisu z rejstříku trestu, pomoc s vyplňováním formulářů a žádostí, vyřizování starobního, invalidního nebo sirotčího důchodu a mnohé další záležitosti. Přímo v sociální práci je to pomoc např. při zajišťování ubytoven, poradenství při propouštění z výkonu trestu nebo různých ústavů. Práci sociálního pracovníka pro danou cílovou skupinu dokresluje kazuistika uvedená v příloze č. 1. Sociální pracovník by měl brát na vědomí, že na bezdomovectví není veřejností pohlíženo dobře. Řada bezdomovců se v této situaci necítí dobře a chce své problémy řešit. Musejí si uvědomit, že je v životě začínají často zcela od začátku a bez ničeho a že právě pomoc sociálního pracovníka může být tím spouštěčem, jejímž výsledkem může být návrat bezdomovce do života běžného občana s plnohodnotným začleněním do společnosti. Velmi často se člověk bez domova nebo člověk, který je ztrátou domova ohrožen, může vyskytnout ve stavu sociální nouze. Sociální pracovník proto musí být v kontaktu s úřadem práce ohledně možnosti výplaty dávek hmotné nouze, které těmto občanům pomáhá vyřizovat. Početnou skupinou mezi občany ohroženými ztrátou bydlení jsou i osamělé matky s nezaopatřenými dětmi. Na sociálním odboru, kde pracuji, se tato práce nejvíce týká matek s malými dětmi, které řeší otázku bydlení. O přidělování azylových bytů v našem regionu rozhoduje sociální komise. Stanovuje určitá kritéria pro přidělení bytu, případně též 25

o prodloužení nájemní smlouvy po jejím přidělení. Z těchto kritérií zde chci zmínit především aktivní spolupráci se sociálním odborem po celou dobu. Bez té by nebylo přidělení bytu možné. K takovým situacím občas dochází během již probíhajícího bydlení. Klienti jsou poté velmi překvapeni, že je jich ze strany sociální komise bydlení ukončeno. Ukončení nastává například z důvodu trestné činnosti, nespolupráce se sociálním odborem, ale i proto, že v bytě přebývají osoby, které se zde nacházet nemají. Velmi častým důvodem je neplacení nájemného nebo dluhů, které na nájemném vznikly. Spolupráce klíčových pracovníků s občany jednotlivých cílových skupin probíhá na úřadu i v bytech klientů. Sociální pracovník se postupně seznamuje s rodinou klienta. Je zapotřebí, aby disponoval dobrou empatií a byl schopen dobře odhadnout situaci. Někdy je nutné klienta přinutit ke konkrétní činnosti třeba i nátlakovým způsobem, jindy je zapotřebí nátlak zmírnit a dát tím klientovi možnost a prostor ke zvládnutí dané situace vlastními silami. V regionu, kde pracuji, jsou pro osamělé matky s nezaopatřenými dětmi přiděleny tři domy s větším množstvím bytů. Kumulace klientů na jednom místě přináší různá úskalí. To především u těch, kteří o aktivní spolupráci s naším úřadem nemají zájem a kontakt s ním udržují pouze formálně. Často si hledají důvody proč to, či ono nemohli udělat, zařídit apod. Předávání informací v těchto záležitostech lidi posiluje v jejich nečinnosti a pasivitě. Ti, kteří o spolupráci s úřadem naopak mají zájem, si předávají informace a zkušenosti, co se dá udělat pro to, aby jim tato forma bydlení vydržela delší dobu. V tomto případě má sociální práce smysl a význam a klientům se může hodně pomoci. Pomoc se může týkat různých oblastí života např. při vyřizování zaměstnání, umisťování dětí do mateřských škol, do škol apod. Pokud je klientům ukončena smlouva v azylových bytech, měli by se sami odstěhovat. Často tomu tak není a pro obec nastává problém s jejich vystěhováním. Neexistují žádné mechanismy, které by tuto skutečnost mohly pomoci vyřešit v krátké době. V řadě případů dochází až k exekucím na vystěhování a teprve poté klienti byt nedobrovolně opouštějí. Byty jsou často v zdevastovaném stavu a jejich rekonstrukce je značně nákladná. Teprve po rekonstrukci může být byt přidělen novému nájemníkovi.

26

3.5 Dlužníci Sociální práce se zadluženými občany v posledních letech narůstá neobvyklým tempem. V každodenním životě dluží kde kdo cokoliv. Problém s dluhem nastává ve chvíli, kdy dlužník není schopen nebo nechce splácet svůj dluh. Pokud tuto částku splácet nechce vědomě, tak to není předmětem pro sociální práci, ale pro instituce soudní. Sociální práce začíná často v době, kdy tito občané dluhy mají a chtějí svoji situaci řešit. Obrací často o pomoc na sociálního pracovníka až v době, kdy již dluhy řeší exekutor. Exekuce je nucený výkon pravomocného rozhodnutí. Exekuci provádějí soudy a jejich vykonavatelé. Pomoc v tomto případě spočívá například při slučování více exekucí v jednu nebo v komunikaci mezi klientem a exekutorem. Někteří klienti chtějí svoji situaci řešit oddlužením – insolvencí. V těchto případech radí sociální pracovník klientům, jak mají postupovat, aby insolvence mohla zdárně

proběhnout,

zprostředkovává

kontakty

s občanskými

poradnami

specializovanými na řešení dluhové problematiky. Platební neschopnost neboli insolvence je reálný stav, kdy věřitel – fyzická či právnická osoba nebo jakákoliv jiná jednotka – není schopna dostát svým platebním závazkům v čase, popř. ani v objemu. Předpokládá se, že insolvence není platební nevůle, že tedy věřitel má vůli platit, ale není toho schopen. [SMRČKA, 2010, s. 501] Sociální práce s dlužníky se zaměřuje výhradně na sociální poradenství. Je potřeba si uvědomit, že často se dlužníkem stává ten, kdo se chová zkratkovitě a nedomyslí následky svého jednání, které již nelze vzít zpět. Dále se dlužníkem stává ten, kdo neumí hospodařit a kdo chce uspokojit své momentální potřeby, kterým nedokáže odolat. Hlavním cílem sociální práce je naučit klienty s penězi hospodařit. Přesvědčit je, že hospodaření má svůj smysl a význam. Také je nutné jim vysvětlit, že pravidelné splácení dluhu, třeba i po malých částkách, má pro ně význam. Tito klienti si zpočátku vůbec neuvědomují možné dopady svých dluhů do budoucna. Často se dostávají do špatných psychických i zdravotním stavů, které při postupném řešení postupně ustupují. Konkrétní práce sociálního pracovníka zahrnuje např. kompletní tvorbu rozpočtu zadluženého klienta nebo i celé rodiny. Poradit, jak lépe hospodařit s příjmy 27

a nakupovat levněji. Poskytnutí informace o různých možnostech splátkových kalendářů a pomoc při kontaktu a jednání s institucemi nebo organizacemi, kterým klienti něco dluží, je velmi důležité a potřebné. Pokud sociální pracovník nedokáže na základě svých znalostí dostatečně poradit, tak by měl klienty nasměrovat např. na občanské poradny nebo různé dluhové poradce. Zákon o samostatné práci s občany, kteří mají dluhy, nemluví. Tato práce je zahrnuta v zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Týká se sociálního poradenství, ale i služeb sociální prevence. V ČR existují občanské poradny, které poskytují dluhové poradenství, již přibližně deset let. Například je to Poradna při finanční tísni nebo Triada. Právní vzdělání není pro dluhové poradce povinné, většina z nich má vzdělání odpovídající kvalifikačním předpokladům pro sociální práci. Pomáhají klientům s komunikací s věřitelem, s motivací, s písemnostmi a telefonáty s různými institucemi, s analýzou dluhů a mnohým dalším

3.6 Zdravotně postižení Zdravotní postižení u občanů bychom mohli rozčlenit na tělesné, smyslové a duševní. Sociální práce se týká pomoci všem těmto kategoriím klientů. Termín postižení označuje deficit orgánové funkce nebo struktury. Termín handicap označuje komplex znevýhodnění různého druhu, především sociálního, která z něho vyplývají a jsou do značné míry odstranitelné. [VÁGNEROVÁ, 1999, s. 98] Sociální odbor navštěvují samozřejmě i občané se zdravotním postižením. Tito občané jsou často v evidenci Úřadu práce. Z toho plyne, že potřebná je nejen spolupráce sociálního pracovníka s klientem, ale vzájemně i s Úřadem práce. Postižení představuje určitý, relativně stabilní znak organismu. Jeho nositel proto získává roli postiženého se všemi pozitivními i negativními znaky, které tato role v dané společnosti či konkrétní sociální skupině má. [VÁGNEROVÁ, 1999, s. 98] Velmi častá je sociální práce s klienty omezenými v pohybu nebo s nevidomými. Ze svých zkušeností mohu uvést, že v obou případech se může jednat o velmi 28

zajímavou a inspirující práci. To proto, že nad rámec běžné sociální práce se musí vyvinout více investic a aktivit sociálního pracovníka k uspokojení potřeb těchto klientů. Jedná se o různou pomoc při zařizování a vyřizování záležitostí klientů při řešení určitých životních situací, které jsou nad rámec možností řešení těchto postižených osob. Jde o vyřizování záležitostí ohledně jejich bydlení, zdravotního stavu. Dá se říci, že sociální práce s touto skupinou lidí, nutí sociálního pracovníka, aby se pohyboval na hraně toho, co do sociální práce ještě patří a co už ne. Někdy je zapotřebí udělat třeba i to, co by spíše měla dělat např. pečovatelská služba či jiné formy sociálních služeb. Kontakt a spolupráce sociálního pracovníka s různými sociálními zařízeními je nutný a potřebný. Zmínil bych zde, že jednání sociálního pracovníka s různými organizacemi, které mají občany se zdravotním postižením na starosti, je často velmi náročné. Jedná se o vzájemnou spolupráci dvou nebo více institucí, při které by se nemělo zapomínat na nejrůznější detaily, které nejsou u jiných cílových skupin důležité. Jedná se např. o zařízení nezbytné lékařské či ošetřovatelské péče, dále o zajištění služeb pečovatelské služby nebo i o kontakt nejbližších příbuzných bydlících různě na území ČR. Nutné je také zajistit kontakt s Úřadem práce ohledně možnosti vyplacení různých sociálních dávek. Konkrétní pomoc je především taková, o jaké postižení jde. Při tělesném postižení je to komunikace s organizacemi, které přímo klientovi pomáhají, například s pečovatelskou službou. Při smyslovém postižení je to například pomoc při vyplňování různých formulářů, když je občan nevidomý. Při duševních postiženích se jedná o častou komunikaci s ošetřujícími lékaři klienta.

3.7 Občané v hmotné nouzi Hmotná nouze je stav, který bychom mohli charakterizovat jako stav, kdy občan, rodina nebo společně posuzované osoby nemají dostatečné příjmy k zajištění základních životních potřeb a ani její sociální a majetkové poměry neumožňují toto zajištění na úrovni přijatelné pro společnost. Současně si nemůže tyto příjmy zvýšit

29

vlastní prací, uplatněním nároků a pohledávek z jiných systémů, prodejem a využitím vlastního majetku. [Zákon č. 111/2006 Sb.] Občany, kteří se ocitnou v hmotné nouzi, bych z pohledu své praxe a následně vykonávané sociální práce, rozdělil na dvě hlavní skupiny. Do první skupiny bych zařadil ty občany, kteří krátkodobě nebo dlouhodobě nemají zaměstnání a proto se jejich finanční příjem pohybuje na hranici životního nebo existenčního minima. Druhou skupinu občanů tvoří ti, kteří se neočekávaně dostanou do stavu, kdy potřebují mimořádnou okamžitou pomoc a přestože jejich příjmy jsou nad úrovní životního minima. První skupina pojímá klienty, kteří chtějí svoji sociální situaci řešit a mají zájem se opět plně realizovat ve společnosti. Jsou zde ovšem i tací klienti, kteří nemají zájem o změnu a jejich stav v hmotné nouzi jim plně vyhovuje. S takovými klienty, kteří nemají zájem o svůj návrat do běžného chodu společnosti, je sociální práce velmi obtížná. Na druhou stranu, těm co chtějí svoji situaci řešit, může hodně pomoci. Jedná se např. o pomoc při vyhledávání zaměstnání nebo i účast sociálního pracovníka při různých pracovních pohovorech klientů. Klient má v sociálním pracovníkovi oporu a podporu, cítí se na pracovním pohovoru lépe a jistěji. Pro zaměstnavatele je účast sociálního pracovníka též určitou zárukou, že by potenciální zaměstnanec mohl být svědomitý a zadanou práci vykonávat bez problémů. Takového klienta sociální pracovník může podpořit např. tím, že se na pohovoru zmíní kladně o svém klientovi a o jeho přístupu k plnění povinností. Druhou skupinu tvoří klienti potřebující pomoc okamžitou z důvodů mimořádné události, která zasáhla jejich život. Jedná se o různé situace např. povodeň, ztráta bydlení z důvodu požáru, vykradení bytu se všemi finančními i jinými cennostmi a mnohé další sociální situace. Zde je pomoc druhé osoby nutná. Člověk se s takovou situací vyrovnává velmi těžce a za každou pomoc a radu je velmi rád. Pomoc sociálního pracovníka v těchto případech je především v poskytování poradenství. Poradenství se v našem regionu poskytuje v takových situacích přímo na úřadě nebo na místech, kde k takovým situacím došlo v rámci terénní sociální práce. Lidé takto zasaženi nepřízní osudu často nemají informace, že nějaká pomoc je možná, proto je jejich aktivní vyhledávání důležité. 30

Pro tyto občany je tedy důležité poradenství. Dále je opět potřebná spolupráce s Úřadem práce. Již zde se klientovi předávají různé informace, na co všechno by mohl mít nárok. Pomáhá se i při vyplňování formulářů těm občanům, kteří by si s tím sami nedokázali poradit nebo mají zdravotní postižení.

Shrnutí teoretické části Cílem teoretické části práce bylo zmapovat a popsat sociální práci ve vztahu k občanům v tíživé životní situaci včetně stručného vývoje. Zaměřil jsem se na některé skupiny klientů v sociální práci, se kterými jsem přišel do pracovního kontaktu. Důležité je zde též připomenout, že velmi často v reálném životě dochází k prolínání těchto skupin vzájemně a sociální práce je značně pestrá.

31

PRAKTICKÁ ČÁST

Praktická část absolventské práce má směřovat k naplnění obou cílů práce. Zmapovat a popsat sociální práci ve vztahu k občanům v tíživé životní situaci včetně stručného vývoje a zaměření na cílové skupiny klientů v sociální práci, se kterými jsem přišel do pracovního kontaktu. Dále je to zjistit, formou kvantitativního průzkumného šetřením, názory těchto občanů na význam sociální práce a formy pomoci státu.

4.1

Cíl průzkumu Hlavním cílem mého průzkumu bylo zjistit, prostřednictvím strukturovaných

rozhovorů, jaký vliv má nebo měla spolupráce klientů sociálního odboru na jejich život a jak jim ovlivnila kvalitu a změnu života.

4.2

Výběr respondentů Pracuji jako sociální pracovník na Městské části Praha 8 a pro rozhovory jsem

si vybral osoby, které navštěvují sociální odbor v městské části Prahy 8. Vybral jsem si osoby ze skupin klientů, se kterými jsem v průběhu řady let přicházel do styku. Jedná se o cílové skupiny klientů, na které jsem se zaměřil ve své teoretické části. Jsou to klienti z řad občanů s úpravou způsobilosti k právním úkonům, seniorů, nezaměstnaných, občanů ohrožených ztrátou bydlení, občanů ohrožených dluhy, občanů zdravotně postižených a občanů v hmotné nouzi. Seznámil jsem je vždy s obsahem rozhovoru a ujistil je, že zpracování informací je důvěrné a budou využity pouze k účelům mé absolventské práce.

4.3

Metodika průzkumu Pro svůj průzkum jsem si zvolil kvalitativní šetření formou standardizovaných

rozhovorů ústní formou s vytipovanými čtrnácti respodenty. Tuto metodu jsem si vybral proto, že osobní kontakt je pro mě zajímavější než anonymní forma dotazníků, které nejsou tak časově náročné a složité, ale nemohu při nich sledovat reakce a pocity 32

dotazovaných. Dle mého názoru je rozhovor nejvhodnější výzkumnou metodou v případě, kdy se jedná o citlivá nebo osobní témata. Dotazovaní měli možnost vyjádřit své názory a pocity. Mohlo se tak více proniknout do problematiky těchto občanů. Tato metoda vylučovala negativa neosobnosti, která s sebou přináší forma dotazníků. V rozhovorech jsem použil osm otevřených otázek, které jsem formuloval jasně a srozumitelně, tak aby jim všichni klienti dobře porozuměli. Pokládal jsem je tak, aby mi odpovědi na ně umožnily porovnání a informace pro můj výzkum. Z vybraných skupin klientů jsem vždy pokládal otázky jednomu muži a jedné ženě. Dále jsem čerpal z dostupné literatury a ze zkušeností nabytých v rámci mé víceleté odborné praxe. Využíval jsem i spisové materiály a informace od mých kolegů na pracovišti. Některé klienty jsem též navštívil i v jejich domácnostech.

4.3

Průzkumné šetření Sběr dat pomocí rozhovorů – samotný výzkum, byl realizován v průběhu měsíců

leden 2015 až březen 2015. Rozhovory se z největší části uskutečnily v prostorách sociálního odboru. Respondenti se tak mohli cítit přirozeně ve známém prostředí a měli dostatek klidu pro odpovědi, které jsem jim pokládal. Zcela ojediněle byly položeny některé otázky i v domácnostech klientů. Tomu jsem se ovšem snažil ve velké většině případů vyhýbat. Jinak jsem za vhodnější prostředí pro odpovědi na mé otázky považoval prostředí sociálního odboru, tedy známé prostředí pro dotazované respondenty. Během rozhovorů jsem nepoužíval žádné nahrávací zařízení. Nepovažoval jsem to za vhodné vůči otevřenosti klientů. Při použití jakéhokoliv nahrávacího zařízení by se otevřenost klientů při odpovědích na mé otázky snížila a výzkum by ztrácel svůj význam. Odpovědi jsem si zaznamenával pouze pomocí vlastních záznamů a poznámek. Výzkum – vyhodnocení kladených otázek jsem zobrazil v grafické části práce. Seznam výzkumných otázek jsem uvedl v příloze č. 2.

33

4.4

Rozhovory

4.5.1

Rozhovor č. 1 – rozhovor s občanem s úpravou svéprávnosti.

1.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 35 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Asi ve 20 letech jsem se dostal do bohnické léčebny. Nezvládal jsem prakticky nic v běžném životě a taky jsem dlužil různě peníze. Teď již to je lepší, ale psychiatra navštěvuji stále. Soudem mi byl přidělený veřejný opatrovník. Nic jiného mi nezbývalo. Dostávám od něj pravidelně svůj důchod, tak proto sem chodím.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Můj opatrovník je dobrý chlap. Vždy jsem se s ním nějak domluvil. Žádný velký problém jsem s ním nikdy neměl.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Hodně dlouho. Už je to asi deset let.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Žádnou pomoc ani nepotřebuji. Beru to tak, že sem chodit musím hlavně pro peníze. Opatrovník mi platí taky nájem a ostatní poplatky za bydlení. To jsem rád, sám bych asi někdy zapomněl zaplatit.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Od nikoho nic nepotřebuji. Chodím občas k lékaři. Ten mi dá nějakou injekci a léky. Mohu pak celkem normálně fungovat.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Dostal jsem se k penězům mého důchodu. Dřív jsem si pro ně chodil na poštu, teď chodím na sociální odbor. Jsem taky rád za placení nájmu mým opatrovníkem. Nechtěl bych přijít o můj byt.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Nevím, co tím vlastně myslíte. Skoro se vším si poradím sám. Opatrovník vždy udělal to, na čem jsme se domluvili. S tím jsem byl spokojen a stačí mi to.

34

Shrnutí Dlouholetý klient, který navštěvuje sociální odbor, protože musí na základě rozhodnutí soudu. Jedná se o bezproblémového klienta, který žije v garsoniéře. Pokud nemá ataku nemoci, tak je relativně soběstačný. Jeho byt je čistý a uklizen. Klient nezvládal svoji životní situaci na základě psychiatrické nemoci. Neměl žádného blízkého rodinného příslušníka, který by mu mohl poskytnout pomoc. Proto mu byl přidělen soudně veřejný opatrovník. Je mu celkem jedno, zda si svůj důchod vyzvedne na poště nebo v prostorách úřadu. Na základě psychického stavu si plně neuvědomuje význam pomoci veřejného opatrovníka a často tvrdí, že by vše zvládal sám a bez cizí pomoci. Velmi kladně hodnotí, že se nemusí sám starat o placení poplatků za bydlení a někdy i připustí, že je za tuto pomoc rád.

4.5.2 1.

Rozhovor č. 2 – rozhovor s občanem s úpravou svéprávnosti.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 55 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Kvůli svým dluhům jsem se často léčila u psychiatra. Soud mi nakonec určil veřejného opatrovníka. Ten mě navštívil u mě doma a celou situaci mi dokázal vysvětlit. Teprve potom jsem poprvé navštívila sociální odbor a chodím sem rád.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Byla jsem z něj doslova nadšená od prvního setkání u mě doma. Krásný, mladý, inteligentní a všímavý muž. Moc se mi líbil a hlavně byl zdvořilý.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Asi sedm let. 2 roky po úmrtí mého muže.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Opatrovník mi pomůže prakticky ve všem, s čím se na něj obracím. Snažím se vše řešit sama, ale někdy mi to prostě nejde. Hlavně už nikdy nechci prožít ten psychický stav, který jsem měla, když jsem měla dluhy. Důležitá je pro mě určitá opora v právních a ekonomických záležitostech, kterou mi opatrovník poskytuje.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru?

35

Chodím už přes 30 let k lékaři. Ten je s mým opatrovníkem v kontaktu a já jsem za to ráda. Ve svého lékaře mám stejnou důvěru jako ke svému opatrovníkovi. 7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Výsledek je úžasný. Můj opatrovník mi pomohl, abych se zbavila dluhů, které jsem měla u energetiky. Byla jsem z toho psychicky zoufalá a nevěděla si s tím moc rady. Často jsem skončila v Bohnicích, kde se mi to moc nelíbilo. Teď mám pocit, že žiji více v klidu. Chodím sem jednou týdně a vždy se těším.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Ano. Byla jsem ráda, že opatrovníkem byl a je muž a ne žena. Cítila jsem z něj autoritu a oporu pro řešení mých různých starostí. Lepší pomoc si snad ani nedovedu představit. Například si často ujasňoval situace ohledně splátkových kalendářů, toho si cením hodně.

Shrnutí Klientka tohoto rozhovoru se léčila pravidelně u psychiatra již od mládí. Z počátku nebyly její problémy vážné a vše dokázala zvládat dobře sama. Žila ve spokojeném, bezdětném manželství. Po úmrtí manžela se její psychický stav značně zhoršil. Často byla hospitalizována na psychiatrii. Se ztrátou manžela se vypořádávala velmi těžce a její špatné psychické stavy se prohlubovaly. Pomoc od jiné osoby v každodenním životě byla tedy nutná. Protože nikoho blízkého neměla, tak jí byl přidělen soudně veřejný opatrovník. Ten jí pomáhal řešit situace, které pro ni byly těžce řešitelné a zvladatelné. V jejím případě bylo důležité, že klientka sama vše aktivně zvládat chtěla. Například ohledně placení poplatků za bydlení se vždy informovala, zda je vše zaplaceno, zda nemá někde nějaký nedoplatek apod. Spolupráce byla a je díky jejímu přístupu výborná. V současné době se psychický stav klientky stabilizoval do stejného stavu, jako byl před úmrtím manžela. Z tohoto důvodu je i reálná možnost pro to, aby si nesvéprávná soudně zažádala o zrušení úpravy způsobilosti k právním úkonům.

4.5.3 1.

Rozhovor č. 3 - rozhovor se seniorem.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 73 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? 36

Zemřela mi manželka, tak jsem se potřeboval poradit, co má dělat ohledně pohřbu, různých dávek apod. Nevěděl jsem si s ničím rady. Veškeré záležitosti ohledně všech plateb vyřizovala vždy manželka, byla na to hodně šikovná 3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Nejdřív jsem byl na Úřadu práce. Tam nebyl čas na nějaké vysvětlování problémů. Ještě, že mě poslali k vám. Tady mě paní sociální vše vysvětlila a poradila mi, co vše mám udělat. Strávila se mnou hodně času, měl jsem toho opravdu hodně k vyřizování. Přiznávám, že jsem si často potřeboval i popovídat, ale bylo to pro mě moc těžké – manželku jsem měl moc rád.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Už to bude 6 let. Teď už sem moc nechodím, jen občas. Někdy sem taky zavolám, ale snažím se, co nejméně. Raději si vše vyřizuji sám, ale někdy se mi kontakt s mojí „sociální“ hodí.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Čekám radu, když si s něčím nedokážu poradit sám. Vlastně ještě pochopení a porozumění, to je taky moc důležité. To pro mě bylo moc důležité, ale to dovede ocenit jen ten, kdo se dostane do podobné situace jako já.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Každý člověk potřebuje někdy pomoc, takže ano a to ve všech oblastech v životě. Někdy se mi strhne doma kohoutek na vodu, jindy potřebuji pomoc s vymalováním. No, je toho víc, ale snažím se sám, jak jen to jde. Vždy se chci obejít nejdřív bez pomoci. Tu hledám, až když to nejde jinak.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Stabilizace mého života v době úmrtí mé manželky. Pomohlo mi to moc. To jsem na tom byl dost špatně. Byli jsme spolu 46 let. To už jsme si na sebe zvykli.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Zcela. Paní sociální byla velmi chápající a zkušená žena. Bylo hned poznat, že má plno pracovních, ale i životních zkušeností.

Shrnutí Klient prožíval krizovou situaci v době úmrtí své manželky. Společně bydleli v bytě 1+1. O úklid v domácnosti se starali oba dva s manželkou. Veškeré poplatky a i jiné podobné záležitosti ale měla na starosti pouze manželka. Jejím úmrtím klient strádal ztrátou 37

blízkého člověka, ale i v těchto záležitostech. Nedokázal se v nich dobře orientovat a bez pomoci někoho jiného by se v té době neobešel. Začal se orientovat, co a jak se má zaplatit ohledně pravidelných poplatků za bydlení. Hodně tomu k tomu pomohla jeho sociální pracovnice. Za poměrně krátkou dobu se v těchto záležitostech klient dobře orientoval a v současné době spíš sociální pracovnici seznamuje s tím, jak se mu vše dobře daří. Spolupráce s klientem byla vždy velmi dobrá. Byla mu poskytnuta krizová intervence a pomoc při upevnění sociálních kontaktů.

4.5.4 1.

Rozhovor č. 4 - rozhovor se seniorem.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 75 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Chtěla jsem žádost do domova seniorů. Pamatovala jsem si, že se žádosti vydávají na sociálním odboru, tak jsem sem zašla. To, že to tak již několik let není, jsem nevěděla.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Ten první mě poslal někam na druhou stranu chodby a moc ochotný nebyl, alespoň mi to tak připadalo. Potom už to bylo lepší. Dozvěděla jsem se, že žádosti do domova pro seniory již nejsou v kompetenci sociálního odboru, ale jednotlivých domovů. Na tyto domovy jsem nakonec dostala i kontakty. Toto již sociální pracovník pro mě dělat nemusel, nepřísluší mu to. Jsem ráda, doma nemám počítač a k potřebným informacím bych se bez počítače dostala velmi těžce. Já jsem si potom postupně jednotlivé vyhledané domovy obešla sama.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Vlastně jsem tady byla jen jednou asi před třemi lety. Teď jsem se přišla zeptat jen na něco, co potřebuje můj soused.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Vím, že kdybych něco nezvládla vyřídit sama, tak mi tady někdo poradí, co mám v té situaci dělat. Jsem ráda, že vím, k čemu vůbec sociální odbor slouží a v čem konkrétním by mi mohl pomoci v případě nutnosti.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? 38

Využívám pečovatelské služby. Jedná se především o pomoc při úklidu domácnosti, zajištění nákupu a doprovody k lékařům. 7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Byly mi poskytnuty důležité informace, které jsem potřebovala vědět v době podávání mé žádosti do domova pro seniory. Dále to byly informace o pečovatelské službě a o možnosti čerpání sociálních dávek, např. příspěvku na péči.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Především byla nečekaná. Jinde by se s vámi nikdo moc nebavil. Řekl by vám, že on to nedělá a někam by mě poslal a to ještě ne vždy. Tady byly ještě konkrétní informace, které mě byly poskytnuty a přinesly i vylepšení mého finančního rozpočtu po přiznání sociálních dávek.

Shrnutí Klientka má pevné rodinné zázemí a jistotu ve svém synovi. Bydlí sama v bytě 1+1 a je na svůj věk velmi temperamentní a čilá. Ve větší soběstačnosti jí brání zdravotní potíže, proto je někdy odkázána na pomoc pečovatelské služby. Syn je pracovně zaneprázdněn, často pracuje mimo Prahu a na pravidelnou pomoc své matce mu nezbývá čas. Přesto je se svojí matkou v častém kontaktu a vztah mají mezi sebou dobrý. Klientka z těchto důvodů chce volit své budoucí bydlení v domově pro seniory, kde o ni bude ve všech směrech dobře postaráno. Velkou výhodou pro ni je, že není odkázána pouze na svůj starobní důchod, ale i na materiální pomoc svého syna a také sociálních dávek. To pro ni bylo důležité při hledání vhodného domova pro seniory. Finanční stránka zde nehrála nejdůležitější roli. Bylo jí poskytnuto komplexní poradenství v této oblasti. S prací sociálního pracovníka byla velmi spokojena. Dozvěděla se, kde si má zažádat o sociální dávky, dále o možnostech pečovatelské služby a kde může uplatnit žádosti o přijetí do domova pro seniory.

4.5.5 1.

Rozhovor č. 5 - rozhovor s občanem ohroženým ztrátou bydlení.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 45 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? 39

Poprvé jsem přišel, protože jsem řešil otázku mého bydlení. Potřeboval jsem se poradit. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat a jakých možností bych mohl využít. Přidělení bytu od úřadu jsem nečekal. To už je dávno, kdy to tak bylo možné. 3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Po návštěvě bytového odboru jsem navštívil odbor sociální. Sdělil jsem, jaké bydlení sháním. Mé vysvětlení chvíli trvalo a nešlo mně to snadno, abych vše dokázal vyjádřit. Svěřovat se a ještě k tomu muži, který byl o něco mladší než já, to bylo pro mě dost neobvyklé. Nakonec jsem s jednáním byl spokojen.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Asi 2 měsíce. Jsem tady potřetí. Měsíc jsem ještě bydlel u partnerky – to bylo období hledání bydlení a orientace v této situaci. To pro mě bylo asi nejhorší, vůbec jsem nevěděl, co budu dělat.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Nyní hlavně různé informace a možnosti bydlení. To mi úplně stačí. Nic jiného nepotřebuji, bydlení je pro mě v současné době jasnou prioritou. První ubytovna, kde jsem bydlel, byla hrozná. Někde se ovšem začít musí.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Ne. Nic jiného zatím nepotřebuji. Je to má jediná aktuální starost. Jsem rád, že mám zaměstnání a proto i finance, abych si mohl postupně přijatelné bydlení pořídit. Ubytování na ubytovně beru jako přechodnou záležitost.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Výsledkem pro mě je to, že dnes bydlím a jsem s úrovní bydlení spokojen. Ubytovna je čistá, spolubydlící fajn. Lepší by to snad ani být nemohlo. Stejně se ale těším na nějaký podnájem, už se mi něco rýsuje, tak uvidím.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? To vždy otázka, zda je něco dostačujícího. Spíš bych odpověděl, že splnila přesně to, co jsem v dané chvíli potřeboval. Měl jsem pocit, že jsem se díky této pomoci odrazil od pomyslného dna a teď už by mohlo být jenom líp.

Shrnutí Klient odešel od ženy, se kterou měli pronajatý byt. Bydleli společně přes deset let. Žena údajně byla vždy mírně nevyrovnaná. Přesto byl jejich vztah docela pěkný, než ona začala konzumovat alkohol ve větší míře. V této době se začaly projevovat stále 40

větší a větší vzájemné neshody mezi partnery. Vyústěním byla nevěra ženy. Tuto situaci již nechtěl klient dále snášet a rozhodl se, že bude bydlet jinde, bydlení ve společné domácnosti již bylo neúnosné. Chtěl začít v životě zcela od začátku a ubytovna pro něj byla odrazovým můstkem k něčemu lepšímu. Od začátku byla výborná spolupráce mezi sociálním pracovníkem a tímto klientem. Ten směřoval za svým vytčeným cílem. Tím bylo nalezení optimálního podnájmu. Než se mu to podaří tak chtěl na krátkou dobu volit bydlení na ubytovně. Aktuálně má klient vytčený cíl splněn. Za pár dní se má stěhovat.

4.5.6 1.

Rozhovor č. 6 – rozhovor s občanem ohroženým ztrátou bydlení.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 28 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Mám šestiletého syna a neměli jsme kde bydlet. Otec syna se po návratu z výkonu trestu o svého syna vůbec nezajímá a neposílá mi na něj žádné finance.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Sociální pracovnice byla velmi milá mladá žena mého věku. Dlouho jsme si povídaly. Pomohla mi vyplnit žádost o přidělení azylového bytu, který jsem nedávno dostala přidělený na dobu určitou. Vysvětlila mi vše, co bylo nutné. Myslím tím podmínky toho, abych vůbec dostala byt přidělen i to, co je potřebné dělat, abych měla šanci na prodloužení nájemní smlouvy.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Je to asi rok a půl. Před tím jsem nic nepotřebovala, bydlela jsem se svojí matkou.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Očekávám hlavně porozumění a pochopení celé mé situace. To je pro mě strašně moc důležité a dodává mi to sílu, abych si se vším dokázala dobře poradit. Řada lidí se na mě dívá skrz prsty, že jsem Romka. Tady tomu tak ovšem nebylo.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Ano. Potřebuji pomoc i finanční, chodím na úřad práce a často i na soud ohledně neplacení výživného na svého syna.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? 41

Výsledkem je mé bydlení v malém, ale krásném bytě. Plně to vyhovuje mě i mému synovi. To nám úplně stačí. 8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Na to už jsem vám odpověděla před chvílí. Tak to ještě zopakuji. Bydlení jsem chtěla a mám ho. Zatím nic jiného od sociálního odboru nepotřebuji. Se sociální pracovnicí jsem stále v pravidelném kontaktu a snažím se plnit podmínky toho, abych mohla dále bydlet. Před pár dny jsem nastoupila do zaměstnání a syn půjde v září do školy.

Shrnutí Klientka etnické skupiny s malým synem potřebovala řešit svoji situaci s bydlením. Její bývalý manžel přišel z výkonu trestu a od té doby jí poslal peníze na syna pouze jedenkrát. O syna nemá zájem a není na něj žádný kontakt. Klientka se s manželem rozvedla krátce po narození syna. Jednalo se o nespolehlivého člověka, který málokdy splnil to, co slíbil. Delší dobu bydlela u své matky, která jí se vším potřebným pomáhala. Její zdravotní stav se ovšem rychle zhoršil a nakonec zemřela. Klientka se svým synem nějakou dobu v bytě po zemřelé matce zůstala. Nájem byl ovšem nepřiměřeně vysoký, proto potřebovala bydlení jiné. V té době se obrátila na pomoc sociálního odboru. Klientka je velmi šikovná, pracovitá a svědomitá. S bydlením a pomocí sociální pracovnice je velmi spokojena. 4.5.7 1.

Rozhovor č. 7 – rozhovor s občanem ohroženým dluhy.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 57 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Vypojili mi plyn, protože jsem ho přestal platit. Chtěl jsem, aby mi zařídili a zaplatili jeho zapojení.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Štval mě. Chtěl po mně, abych plyn začal splácet. Vůbec nechápal, že nemám z čeho.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Chodím sem občas asi necelý rok, přesně nevím. Někdy ani nevím, proč sem vůbec chodím. Stejně za mě ještě nic nevyřešili. 42

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Potřebuji hlavně nějaké peníze, abych se měl lépe. Nikde mi nechtějí nic dát. Taky potřebuji zaplatit ten plyn a taky přišlo něco ohledně elektřiny.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Chodím na úřad práce, ale peníze už mi tam taky nechtějí již dávat. Pořád po mě něco chtějí.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? V ničem mi to nepomohlo. Peníze nemám. Teď dlužím už i za elektřinu a nájem. Budu si muset pomoci sám. Něco si někde půjčím a uvidím.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Prakticky žádná.

Shrnutí Klient byl mimo realitu běžného života, odpovídal velmi stroze. Jeho návštěva sociálního odboru měla jediný cíl, tím bylo řešení jeho problematické finanční situace. Ve chvíli, kdy se dozvěděl, že je zapotřebí jeho aktivního zapojení při řešení této situace, tak začal všechny obviňovat, že mu nepomohou. Jeho orientace v životě byla značně zúžená a možnosti řešení celé situace byly omezeny jeho intelektem a z laického pohledu jednoznačným zhoršením psychického stavu. Odborné lékařské vyšetření odmítal, nepovažoval ho za potřebné. Jediné co chtěl, byly peníze. Když neuspěl na sociálním odboru a ani na úřadu práce, tak se začal zadlužovat u různých institucí i jednotlivců. Spolupráce s ním byla komplikovaná a někdy zcela nemožná. Vypracovat tento rozhovor se podařilo pouze shodou více náhod, kdy jsem využil příhodné doby a otázky jmenovanému položil. Aktuálně byl podán podnět na úpravu způsobilosti k právním úkonům tohoto klienta, aby se předešlo jeho případnému životnímu ohrožení.

4.5.8 1.

Rozhovor č. 8 - rozhovor s občanem ohroženým dluhy.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 33 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru?

43

Jsem sama s devítiletou dcerou. Půjčila jsem si asi patnáct tisíc na úpravu bytu. Pak jsem měnila zaměstnání a byla asi čtyři měsíce nezaměstnaná. Nezvládala jsem platit pravidelné poplatky za bydlení. Hrozili mně exekutorem. 3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Byla to mladá žena, poradila mi v mnohém. Pomohla mi při zavedení splátkových kalendářů na nájem i elektřinu. Hlavně mě dokázala celkově uklidnit a to jsem v té době potřebovala.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Je to necelý rok. Teď už sem chodím málo. Z nejhoršího jsem se snad již dostala.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Teď už snad jen určitou podporu a jistotu pro mě a mou dceru. Když jsem přišla poprvé, tak jsem ale ani nevěděla, co přesně chci. Byla jsem psychicky na dně, ale věděla jsem, že lékař by mi nepomohl.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Chodím na úřad práce, kde pobírám sociální dávky. S dcerou chodím do poradny, protože má mírnou vadu řeči. Jsem ráda, že je dcera jinak zdravá a ve škole nemá žádné problémy.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Výsledkem bylo hlavně to, že jsem se vnitřně uklidnila a jsem vše schopna zvládat sama tak, jako jsem to zvládala dříve. To uklidnění bylo velmi důležité.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Když se na to podívám zpětně, tak ano. Potřebovala jsem uklidnit a to se sociální pracovnici podařilo. Taky jsem potřebovala začít nějak své dluhy řešit a to se podařilo též, mám zavedeny splátkové kalendáře.

Shrnutí Klientka se dostala do složité situace shodou více náhod. Půjčila si menší finanční částku na úpravu svého bytu. Krátce poté přišla o zaměstnání. Úspory neměla žádné a nebyla tedy schopna splácet dlužnou částku, platit pravidelné poplatky za bydlení a dávat finance na životní potřeby své a své dcery. Před splácením dluhů dávala přednost potřebám své dcery. Věděla, že její přístup není nejlepší a že v této životní situaci by měla být důležitější platba za poplatky na bydlení než kroužku pro dceru, ale nedokázala to v sobě zvládnout. Dále neměla nikoho z blízkých rodinných příslušníků, 44

kdo by ji mohl finančně pomoci. Vše se podařilo dobře vyřešit díky dobré práci sociální pracovnice a zároveň i tím, že si klientka našla zaměstnání a začala být schopna své dluhy postupně splácet. 4.5.9 1.

Rozhovor č. 9 – rozhovor s občanem zdravotně postiženým.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 46 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Sociální odbor jsem nenavštívil. Sociální pracovník mě kontaktoval první. Jsem vozíčkář a řešil jsem své přestěhování z jednoho sociálního zařízení do domova s pečovatelskou službou. V kontaktu byla sociální pracovnice tohoto sociálního zařízení se sociálním pracovníkem sociálního odboru. Ti byli zároveň v kontaktu se sociálními pracovnicemi tohoto domova s pečovatelskou službou (DPS).

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Podrobně se mě na vše ptal, aby věděl, jakou pomoc mi může poskytnout on, co si mohu obstarat nebo zařídit sám nebo, co udělají jiní sociální pracovníci.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Asi dva roky. Teď už jen udržujeme občasný kontakt. Spolupráce splnila svůj účel a smysl. Sociální pracovník již jen občas přijde, chvíli popovídáme, někdy mi s něčím poradí a to je vše. Občas mi taky zavolá a zeptá se mě, jak se mi daří.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Od sociálního odboru teď již žádné. V domově s pečovatelskou službou je o mě dobře postaráno.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Samozřejmě. Pomoc budu potřebovat již pořád. Bydlím v domě s pečovatelskou službou. Využívám řadu jejích služeb. Jsem v kontaktu i s jinými institucemi a organizacemi, které pomáhají lidem mě podobným.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? V té době mně spolupráce se sociálním pracovníkem velmi pomohla. Stěhování už bych znovu zažít nechtěl, bylo toho na mě víc než dost. Výsledkem bylo mé spokojené bydlení.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? 45

Pomoc od sociálního odboru zcela dostačující byla. Každý mi pomohl trochu, myslím tím i sociální pracovníky z jiných institucí a nakonec z toho byl dobrý výsledek, spokojeně bydlím.

Shrnutí Klient neměl nárok na důchod. V cca 25 letech měl úraz. V té době pracoval bez smlouvy, a proto se mu nezapočítala doba potřebná pro přiznání důchodu. Byl odkázán zcela na sociální dávky. Neměl žádného blízkého rodinného příslušníka. Svůj handicap ovšem zvládal velmi dobře. Pomoc sociálního odboru začala být nutná při jeho stěhování ze sociálního zařízení do DPS. Sociální pracovník kontaktoval postiženého a proběhlo několik vzájemných setkání a řada telefonátů, jak a kdy stěhování proběhne. Termín stěhování se postupně prodlužoval, protože byt stále nebyl připraven k převzetí. S tím byly spojeny různé komplikace, které se průběžně řešily. Klientovi bylo pomáháno i při výběru nábytku do nového bytu pomocí počítače, ale i osobního doprovodu do předem vybraných prodejen. Sociální práce byla vykonávána často na hraně toho, co se dá sociální prací nazvat a toho, co již patří do kompetence např. osobních asistentů. Tento případ byl příkladem toho, jak může být sociální práce pestrá a zajímavá.

4.5.10 1.

Rozhovor č. 10 - rozhovor s občanem zdravotně postiženým.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 68 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Velmi špatně vidím. Přišla jsem o byt a chvíli byla bezdomovcem. Obrátila jsem se tedy o pomoc na sociální odbor. Sociální pracovnice mi pomohla sehnat bydlení na ubytovně, kde jsem mohla bydlet i se svým psem.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Sociální pracovnice byla starší paní, byla velmi ochotná a pozorná. Těžké bylo hlavně sehnat ubytovnu, kde bych mohla být se svým psem.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Už je to asi dva roky. Nedávno jsem dostala přidělen byt v DPS, tak se sociálním odborem nejsem v kontaktu tak často jako dřív. 46

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Už jsem starší člověk a ještě k tomu skoro nevidím. To je toho potom víc. Často jsem potřebovala třeba i jen něco přečíst, abych se lépe orientovala. Když mám něco podepsat, tak nevím kam – nevidím skoro nic.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru?

7.

V současné době, v mém novém bydlišti, je to hlavně pomoc pečovatelské služby. Služby pečovatelské služby jsou pro mě plně dostačující. Mám zde vše, co potřebuji ke svému životu.

8.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Výsledkem bylo vyřešení krizového období v mém životě. Nejdřív mi pomohli s nalezením vhodné ubytovny a potom s přidělením pěkného bytu v DPS.

9.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Víc toho pro mě udělat nemohli. Hodně mi taky pomohl vedoucí ubytovny, že na mě byl hodný. Sociální odbor ale pomohl moc.

Shrnutí Klientka je starší žena, která je postižena skoro úplnou slepotou. Na sociální odbor se obrátila v době, kdy byla bezdomovkyní. Sociální pracovnice jí pomáhala najít ubytovny. Najít vhodnou ubytovnu nebylo lehké, protože klientka měla psa. Po delší době se to podařilo. Další problém nastal, že klientka neplatila poplatky za toto bydlení. Peníze dávala svému dospělému synovi, který vedl zahálčivý život. Probíhala řada osobních i telefonických rozhovorů s klientkou a majitelem ubytovny. Situaci se nakonec podařilo vyřešit k celkové spokojenosti. Další fáze spolupráce bylo stěhování klientky do DPS. Pomáhalo se s vyplňováním různých formulářů, obstarávání nábytku a osobního jednání s různými jednotlivci a institucemi. Výsledkem bylo spokojené bydlení klientky, která by se bez pomoci druhé osoby neobešla.

4.5.11 1.

Rozhovor č. 11 – rozhovor s nezaměstnaným.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 60 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru?

47

Na mém bývalém pracovišti byly organizační změny a já jsem následně přišel o zaměstnání. V takové situaci jsem byl poprvé v životě. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem přišel. Pracoval jsem tam hodně dlouho a neměl žádné zkušenosti se sháněním práce. 3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Velmi dobře hned od začátku. Řekl jsem mu podrobně, jak jsem o práci přišel a on mi potom poradil, co mám dělat dál. Přesně to jsem ten den potřeboval.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Chodím sem pravidelně již asi 9 měsíců. Zaměstnání zatím žádné nemám, tak sem asi ještě nějakou dobu budu musit chodit. Nejraději bych už chodil do práce.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Hledám takovou pomoc, aby výsledek té pomoci byl takový, že budu opět zaměstnán na trvalý pracovní poměr. Hodně mi v tom pomáhá sociální pracovník, který se snaží takové nabídky vyhledávat na počítači, který já nemám.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Jsem též veden na úřadu práce jako nezaměstnaný a pobírám sociální dávky. Ty potřebuji, protože bych byl jinak bez peněz. Žádnou jinou pomoc nepotřebuji.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Do dnešního dne zatím žádný. Výsledkem bude, aspoň doufán, že budu zaměstnán, ale stále práci nemám. Sociální pracovník se snaží mi něco sehnat, stejně jako na úřadu práce, no a já se snažím sám taky, ale pořád nic a nic.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Domnívám se, že ano. Víte, už nejsem nejmladší a taky chci být zaměstnán na trvalý pracovní poměr. To je taky velký problém. Všude chtějí někoho většinou na brigády apod.

Shrnutí Klient se dostavil na sociální odbor v době, kdy byl cca týden bez pracovního poměru. Ve svém zaměstnání pracoval přes dvacet let. Sám si nevěděl rady, jak si najít práci novou. Bylo mu poskytnuto komplexní poradenství v této věci. Též byl informován o potřebném zaregistrování na úřadu práce. Klient byl a je, po celou dobu návštěv na sociálním odboru, velmi iniciativní při hledání svého zaměstnání. Dobře spolupracuje i s Úřadem práce. Na celou situaci má reálný náhled. 48

K dnešnímu dni se nalezení žádného vhodného zaměstnání pro klienta stále nepodařilo. 4.5.12 1.

Rozhovor č. 12 - rozhovor s nezaměstnaným.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 50 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Normálně sem nechodím. Vždy přijdu, když nemám práci. Teď jsem tady opět po dlouhé době. Dcera bude letos končit učební obor, tak potřebuji peníze.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Měla jsem pocit, že vůbec nechápe, co chci. Nenechal mě domluvit, když jsem na něj mluvila. Dokonce mě několikrát řekl, ať nekřičím a uklidním se. To mě dost naštvalo. Pak se to začalo zlepšovat.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Teď asi tři měsíce. Předtím to bylo taky nějak tak dlouho. To přeci musí stačit. Za tu dobu se přeci musí vždy něco sehnat. Neumím si představit, že bych sem měla chodit třeba rok, to bych nemohla.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Nevím, co tou otázkou myslíte. Když jsem tady, tak potřebuji pouze práci. Jak to tady zařídí, tak to záleží na nich. To od nich tady čekám. Jak si poradí nevím.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Zdravá jsem, bydlet mám kde. Potřebuji pouze tu práci a o vše ostatní jsem schopna se potom postarat sama.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Našla jsem práci. Sociální pracovník se mnou byl na pracovním pohovoru v jedné firmě na úklid, kde teď pracuji. Dal za mě slovo těm, kteří mě přijímali. Řekl, že jsem spolehlivá a mám velký zájem pracovat. To asi při mém přijetí rozhodlo.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Samozřejmě ano. Mám práci a to mi stačí. Proto jsem sem přeci přišla. Jsem ráda, že začnu zase pracovat.

49

Shrnutí Klientka etnické skupiny se dostavila na sociální odbor práci v době, kdy přišla o zaměstnání. Zaměstnána byla cca čtyři roky na pozici uklízečka ve větším zdravotním zařízení. Svoji práci si vždy plnila dobře a svědomitě. Nikdy neměla neomluvené absence. Problémem byla její velmi prudká povaha a nižší míra inteligence. Tyto skutečnosti ji negativně provázely během jejího života. Každé zaměstnání, které opustila, tak z důvodu svých nepřiměřených reakcí v určitých pracovních i osobních záležitostech. To ji následně vždy mrzelo, ale v tu danou chvíli již bylo pozdě. Při své poslední návštěvě na sociálním odboru chtěla co nejrychleji vyřešit situaci svého zaměstnání. Energii a elán, který do toho klientka vkládala, se u ostatních klientů vidí jen zcela zřídka. Najít zaměstnání se nakonec podařilo v relativně krátké době. Bylo to nejen proto, že ji sociální pracovník doprovázel na několik pracovních pohovorů a dával za ni určitou záruku, ale také díky její ochotě a motivaci si práci najít.

4.5.13 1.

Rozhovor č. 13 – rozhovor s občanem v hmotné nouzi.

Věk a pohlaví dotazovaného? Muž, 55 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? Na sociální odbor mě poslali z úřadu práce. Šel jsem tam, protože jsem potřeboval nějaké peníze. Teprve potom jsem zašel na sociální odbor. Tam mně pomohli s vyplněním dost složitých žádostí k přiznání sociálních dávek, ale také poskytli rady, co vše mohu ve své situaci dělat.

3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Byla to žena. Řekl jsem jí, proč jsem přišel, že mě k ní poslali z Úřadu práce, aby mi pomohla při vyplnění žádostí o sociální dávky ale i při hledání nějakého zaměstnání. Z jednání jsem měl dobrý pocit.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Jsem tady asi tři měsíce. Najednou jsem byl bez finančních prostředků a potřeboval jsem se poradit, jak řešit do budoucna poplatky za byt.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte?

50

Potřebuji se hlavně poradit, co a jak mám dělat, abych neskončil na ulici. Taky potřebuji poradit, jak postupovat při jednání s úřadem práce. Někdy mám pocit, že tam ke mně přistupují dost arogantně. Nikde se tam ničeho nedovolám. 6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Jak vám říkám, tak od Úřadu práce dostávám nějaké peníze na bydlení. Hodně mě pomáhá také jeden můj známý, bez jeho pomoci bych vše snášel o hodně hůř.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Mohu říci, že díky dobrým a účelným radám, se mi podařilo překlenout krizové období, které jsem prožíval. Důležitá byla i pomoc sociálního odboru při mých prvních kontaktech s úřadem práce a doprovod na příslušné pracoviště.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Zatím ano a doufám, že to tak bude až do doby, dokud si nevyřeším své osobní záležitosti. Když již nebudu musit ani na úřad práce, tak už sociální odbor potřebovat nebudu. Docela se na to těším.

Shrnutí Klient se dostavil na sociální odbor s požadavkem, že bude potřebovat nějaké peníze na zaplacení poplatků za bydlení. Sociálním pracovníkem byl odkázán na úřad práce, protože vyplácení sociálních dávek sociálnímu odboru nepřísluší. Ještě ten den se opět klient dostavil. Řekl, že na úřadu práce dostal více formulářů. Když se zeptal, jak je má vyplnit, tak ho poslali na sociální odbor s tím, že mu to tam poradí. Na vysvětlení a pochopení celé situace z jejich strany nebyl čas, prostor a ani ochota. Práce sociálního pracovníka v tomto případě spočívala hlavně v sociálním poradenství a následně při komunikaci s úřadem práce. Sociální pracovník také určité záležitosti konzultoval se známým klienta, který v celé záležitosti vyvíjel snahu pomoci. Tímto přístupem se situace klienta stabilizovala a on se v celé své situaci dokázal lépe orientovat. 4.5.14 1.

Rozhovor č. 14 - rozhovor s občanem v hmotné nouzi.

Věk a pohlaví dotazovaného? Žena, 30 let.

2.

Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? 51

Jsem tady se svojí pětiletou dcerou, ukradli mně všechny peníze, naštěstí ne doklady, které nosím vždy na jiném místě. Poslali mě sem z Policie ČR, kde jsem byla vše nahlásit. Potřebuji se nějak dostat domů a nemám na vlak do Kolína. 3.

Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Teď jsem od něj vyšla dnes již podruhé. Mezitím jsem byla na úřadu práce. Jednání zde je bezproblémové, velmi dobré. Na úřadu práce je moc lidí, tak jsem ráda, že tam se mnou sociální pracovník zašel.

4.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Dnes jsem tady poprvé proto, jak jsem vám již řekla.

5.

Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Mě bude úplně stačit, když budu mít peníze na vlak a dostanu se domů. Vidím na dceři, že je již docela otrávená, protože to všechno trvá dost dlouho.

6.

Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? Žádnou sociální pomoc jsem nikdy nepotřebovala, až teď.

7.

Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Zatím není, ale vypadá to, že brzy bude dobrý. To vám řeknu, až budu mít potřebné peníze na cestu domů.

8.

Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Vypadá to, že ano. To je stejné, jako když jste se ptal před chvílí. Řeknu vám to, až budu mít jistotu, že mám na tu cestu domů.

Shrnutí Klientka se dostavila na sociální odbor společně se svojí pětiletou dcerou. Vracela se vlakem domů z návštěvy a při přestupu v Praze byla okradena veškerou finanční hotovost. Celou situaci klientka nahlásila na Policii ČR, odkud byla následně poslána na sociální odbor. Sociální pracovník pomáhal klientce vyřizovat dávku mimořádné okamžité pomoci, kterou vyplácí úřad práce. Před tím bylo poskytnuto základní sociální poradenství. Při jednání byla klientka aktivní a snažila se, aby se celá situace vyřídila rychle s ohledem na její malou dceru. Velkým štěstím pro klientku bylo to, že nebyla okradena o osobní doklady, které měla na jiném místě. Celou situaci se podařilo vyřídit během několika hodin díky dobré spolupráci sociálního pracovníka ze

52

sociálního odboru a referenta re z úřadu řadu práce, který vyřizoval dávku mimořádné okamžité pomoci pro klientku. Klientka se svojí dcerou odjely spokojeně domů.

4.6

Grafické zpracování Výstupy z výzkumného šetření jsem graficky zpracoval v následujících tabulkách

a grafech. Respondenti odpovídali celkem na osm otázek. Osloveno bylo sedm mužů a sedm žen. Pro grafické zpracování jsem použil pět otázek. Na základě odpovědí na ně lze verifikovat výsledky rozhovorů, které vedly k naplnění dílčího cíle mé práce, tedy te zjistit názory občanů v tíživé životní situaci na význam sociální práce a formy pomoci státu. Zbylé tři otázky nebylo možné zpracovat tak, aby z nich plynuly závěry, které jsou jednoznačné nebo nezbytné k naplnění dílčího cíle.

Považuji je tedy za otázky otáz

doplňující. Otázka č. 3: Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? Tabulka č. 1 Celkový pocit klienta z jednání ze sociálním pracovníkem

Výsledek setkání pozitivní negativní Σ

Absolutní počet 12 2 14

Procenta (%) 86 14 100

Graf č. 1: Jednání se sociálním odborem. Graf č. 1 Pocity klienta z jednání z jednání se soc. pracovníkem 14%

pozitivní

86%

negativní

53

Jak vidíme v grafu č. 1, tak výsledek setkání klienta se sociálním pracovníkem a jeho pocity, jsou při setkání se sociálním pracovníkem velmi pozitivní. V tomto případě se musí brát na zřetel, že klienti se dostavili na sociální odbor z různých důvodů a také v rozdílném osobním rozpoložení. Sociální pracovník by měl vždy odvést maximální ální snahu o pomoci klientům, ale i u něj nelze toto vždy zaručit. Přesto je výsledek značně uspokojivý. Otázka č. 4: Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? Tabulka č. 2 Délka spolupráce se sociálním odborem Délka spolupráce se sociálním odborem

Absolutní počet

Procenta (%)

do jednoho roku 1 - 5 let déle než pět let Σ

7 4 3 13

50 29 21 100

Graf č. 2: Délka spolupráce se sociálním odborem.

Graf č. 2 Délka spolupráce se sociálním odborem v letech 21% 50% do jednoho roku 1 - 5 let déle než pět let

29%

Graf č. 2 nám dává přehled o délce spolupráce klientů se sociálním odborem. Průzkum ukázal, že nejvíce klientů se sociálním odborem spolupracuje krátce – v období do jednoho roku – a řeší své aktuální životní problémové situace. Ukázal také na to, že velké procento klientů navštěvuje sociální odbor dlouhodobě a tedy i to, že koncepční práce s těmito klienty má smysl a význam.

54

Otázka č. 5: Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? Tabulka č. 3 Očekávané né formy pomoci

Očekávání forem a možností pomoci finance nic neočekávám okamžitou intervenci pochopení Σ

Absolutní četnost

Procenta (%)

2 1 8 3 13

14 7 57 22 100

Graf č. 3: Očekávání možností a forem pomoci.

Graf č. 3 Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte ? 14% 22% 7% finance nic neočekávám okamžitou intervenci pochopení

57%

V grafu č. 3 vidíme, že klienti vidí okamžitou intervenci, jako nejdůležitější formu pomoci. Pochopení aktuální situace je nutné pro práci každého sociálního pracovníka. Přímo jako možnost pomoci to též očekávalo větší množství klientů. Malé procento, 7 % těch, kteří upřednostňovali finance před jinou formou pomoci, ukazuje na potřebnost sociální práce jako takové a na celkový význam sociálního odboru.

Otázka č. 7: Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? Tabulka č. 4 Výsledek spolupráce se sociálním odborem

Výsledek spolupráce se sociálním soc odborem velmi dobrý dobrý špatný Σ

Absolutní počet

Procenta (%)

11 2 1 13

79 14 7 100

55

Graf č. 4: Výsledek spolupráce se sociálním odborem.

Graf č. 4 Hodnocení celkové spokojenosti s výsledkem jednání

14%

7%

velmi dobrý dobrý

79%

špatný

Graf č. 4 zobrazuje výsledek celkové spolupráce klientů se sociálním odborem. Výsledek je jednoznačný a opět potvrzuje nutnost sociální práce jako takové a celkovou potřebnost sociálního odboru jako instituce, kde se tato činnost vykonává. Spolupráce se sociálním odborem prospěla velkému procentu klientů. Prospěch plynul především ze základního poradenství, které bylo klientům poskytnuto. Řada z nich následně navázala i spolupráci s jinými státními i nestátními organizacemi, kde mohli dále zlepšovat svoji sociální situaci. Otázka č. 8: Byla pomoc od sociálního odboru dostačující? Tabulka č. 5 Dostatečnost pomoci ze strany sociálního odboru

Pomoc ze strany sociálního odboru maximální částečně ano nevím nebyla dostačující Σ

Absolutní počet 10 1 1 1 13

56

Procenta (%) 77 7 8 8 100

Graf č. 5: Spokojenost s intervencí.

Graf č. 5 Hodnocení pomoci ze strany sociálního odboru

8% 8% 7% maximální částečně ano nevím nebyla dostačující

77%

Graf č. 5 ukazuje celkový výsledek intervence. Hodnocení pomoci ze strany sociálního odboru je ze strany klientů velmi dobré. Žádná větší kritika na práci sociálních pracovníků ze strany klientů nebyla zaznamenána. Velké procento klientů, celkem 77%, bylo s intervencí spokojeno. spokojeno Pro sociální práci bylo také důležité procento těch méně spokojených. V jejich případě bylo zapotřebí nastavit možnosti pomoci intervence jiným směrem. Ani to ovšem nezaručovalo úspěch. Ne vždy si v první chvíli „rozuměl“ sociální ální pracovník s klientem nebo byly problémy z důvodu nepochopení možností pomoci klientům. S tím se ovšem musí počítat vždy a v každé profesi.

57

5

Diskuze

Jako téma své absolventské práce jsem zvolil Sociální práce s občany v tíživé sociální situaci. Zaměřil jsem se na názory klientů sociálního odboru úřadu městské části v Praze při řešení jejich obtížné životní situace a na celkový přínos vzájemné spolupráce pro jejich život. K získání podkladů jsem využil především strukturované rozhovory se vzorkem respondentů vybraných klientů, také literaturu a především mé zkušenosti z letité praxe v sociální oblasti. V teoretické části jsem se snažil vysvětlit základní pojmy, které se týkají sociální práce. Dále jsem se v teoretické části zabýval jejím vývojem a k popisu jsem využíval řadu informací z literatury, které jsem též zobecnil odbornou bibliografií při popisování jednotlivých cílových skupin klientů, se kterými jsem přicházel do kontaktu. Zde jsem též hojně využil své praktické zkušenosti s těmito klienty. Praktickou část mé práce tvoří kvalitativní průzkum vedený formou řízených rozhovorů se 14 klienty, které jsem oslovil. U každé cílové skupiny jsem vybral vždy jednoho muže a jednu ženu. Při odpovědích mužů a žen jsem nezaznamenal žádné rozdíly. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo, jaký význam má pro občany kontakt s úřadem městské části v Praze, konkrétně se sociálním odborem. U respondentů, kterým jsem pokládal otázky, zjišťoval věk, pohlaví, důvod jejich návštěvy, spokojenost jednání se sociálním pracovníkem, jakou pomoc klienti očekávají, zda vyhledávají i jinou pomoc a jaký pro ně byl celkový výsledek. Klienty jsem si vytipoval sám na základě vnitřní intuice, ale i možného vstřícného chování těchto osob k mému rozhovoru. Výběr klientů se ukázal jako vhodný a rozhovory s klienty proběhly bez větších obtíží a náznaků neochoty. Část z dotazovaných se chtěla vyjadřovat i nad rámec mých otázek. Důležité bylo také zjištění, že klienti neměli konkrétní představu, co vlastně sociální práce je. Říkali, že o ní mají málo informací. Uvítali by různé informační kampaně, které by pro ně byly přehledné, srozumitelné a hlavně chtěli vědět možnosti konkrétní pomoci. Tento jejich zájem mě překvapil a zároveň inspiroval. Výsledkem rozhovorů je tedy i zjištění, že by klienti přivítali více informací o možnosti této pomoci. Zazněly i návrhy, že by byli rádi za informace ve formě různých letáků nebo stručných brožur. 58

Domnívám se, že by to mohlo být velkým přínosem pro následnou spolupráci klienta se sociálním pracovníkem. Nepřímo tak i vyznívaly výstupy výzkumného šetření s klienty. Na sociální odbor přichází velké množství občanů s různými problémy. Čtrnáct klientů je malý počet, aby přinášel dostatečnou validitu k ucelenému komplexnímu vyhodnocení v jejich kontaktu s tímto pracovištěm. Přesto můj výzkum přinesl zajímavé informace v této oblasti pomoci. Například informace o tom, že tento odbor řada občanů vnímá jako součást instituce, na kterou se mohou obrátit, když potřebují různou formu pomoci ve svých obtížných životních situacích. Je tedy v širším povědomí občanů. To je velmi důležité. Informace ze získaných rozhovorů dávají malý vzorek toho, co by bylo možné získat, pokud by bylo osloveno více klientů. Domnívám se, že i při větším počtu klientů by procenta vyhodnocení v praktické části, byla podobná, jako v malém měřítku. Tato má hypotéza není ničím podložená, pouze dlouholetou praxí a zkušenostmi. Jsem rád, že všichni klienti, které jsem oslovil, s rozhovory souhlasili a byli k dotazování vstřícní. Sociální práci nelze přesně ohraničit legislativou ani přímým výkonem konkrétních činností. Pracovník, který tuto práci vykonává, se často pohybuje na hraně zákona, žádná přesná metodika zde neexistuje. Na úřadu městské části v Praze jsou také možnosti omezené oproti neziskovým organizacím. Ty mají uvolněné finanční prostředky pro svoji činnost, například peníze na dopravu pro klienta v případě doprovodů a asistence. Na sociálním odboru se při odborné práci nedají určit žádné časové hranice. Čas pro klienty je limitován na úřední hodiny, pokud se nedohodne návštěva jinak. Tato práce je jinak vždy odlišná a různorodá. Počet klientů na jednoho sociálního pracovníka se tedy nedá přesně určit. Důležitý je osobní přístup tohoto pracovníka a jeho empatie ke klientovi. Časová dotace na každého klienta je zcela odlišná a v každé situaci individuální. Vše se odvíjí od potřeb a přání klienta, ale také od schopností a možností pomáhajícího. Výsledky rozhovorů jsou důležité především pro praxi v sociální práci. Přímo i nepřímo se z nich dá posoudit, co dělá dobře a jak by se mohly přístupy ke klientům zlepšit. Domnívám se, že to je třeba v možnosti, aby se klientovi věnoval sociální pracovník, který si s klientem vzájemně porozumí. V praxi jsem se přesvědčil, že ne 59

každý s každým je schopen navázat ten optimální vztah. Tuto skutečnost bych rád uplatňoval i v budoucnu při své praxi.

60

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zmapovat a popsat sociální práci ve vztahu k občanům v tíživé životní situaci včetně stručného vývoje se zaměřením na konkrétní cílové skupiny klientů. Vycházím především z mé odborné praxe, kterou vykonávám řadu let. Charakteristiky cílových skupin, o kterých se zmiňuji v teoretické části, byly prozatím nejčastější skupiny klientů, se kterými jsem přišel do pracovního kontaktu. Důležité je zde též připomenout, že velmi často dochází k prolínání těchto skupin vzájemně a činnosti při této práci jsou značně pestré. Při mé praxi, ale i v této práci jsem použil různé informace z literatury. Proto se zde chci zmínit o publikaci Karla Kopřivy Lidský vztah jako součást profese. Informace, které zde jsou obsaženy, mohou být dobrým vodítkem pro každého sociálního pracovníka. Pro sociálního pracovníka je důležité, jak se správně zachovat při kontaktu s klientem. Zmínit se zde chci též o publikaci Sociální práce její vývoj a metodické postupy od V. Novotné a V. Schimmerlingové. Tato publikace mi velmi pomohla při studiu a seznámením se s danou problematikou. Mojí absolventskou prací jsem podal důkaz toho, že sociální práce jako taková, je potřebná a pro občany důležitá. Každý někdy potřebuje poradit a mě osobně se líbí rčení: „dobrá rada nad zlato“. Sociální poradenství je základem pro tuto činnost. Na základní poradenství navazuje odborné sociální poradenství. Základní poradenství zprostředkovává každý sociální pracovník v prvotním kontaktu s klientem. Dále pak práce s klientem pokračuje individuálním způsobem. Též se jedná o zprostředkování odborného poradenství s jednotlivci i institucemi, které jsou potřebné. Orientace v celé sociální oblasti je důležitá pro každého sociálního pracovníka. Proto musí splňovat kvalifikační předpoklady podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje se proto pro výkon této profese minimálně vyšší odborné vzdělání zaměřené na sociální problematiku. Domnívám se, že naplnění cílů se mi podařilo. Zmapoval a popsal jsem sociální práci ve vztahu k občanům v tíživé životní situaci. Dále jsem zjistil názory těchto občanů na význam různých forem pomoci a podpory ze strany státu. Oslovil jsem čtrnáct respondentů a tento výzkumný vzorek je minimum pro splnění cílů práce. Menší počet by byl pro naplnění cílů nedostačující nepřinášel by dostatečnou validitu. 61

Резюме Социальная работа с гражданами в тяжёлой социальной ситуации Название моей выпускной работы постигает комплексную направленность социальной работы, как я её воспринимаю по особеному и рабочему опыту, так как я уже много лет работаю в социальном отделе городского офиса. Целью моей выпускной работы является узнать собственные мнения граждан в тяжёлой социальной ситуации в отношении к значению социальной работы и к видам помощи государства. Свою выпускную работу я разделил в две части, часть теоретическую и практическую. В теоретической части я сосредоточился на терминологию социальной работы, её историю и различные возможности и способы помощи клиентам посредством государства. Дальше я описал проблемы целевых групп, с которыми я встретился в течении своей профессиональной практики. Это лица с поправкой правоспособности, престарелые, безработные, лица находящиеся под угрозой потери жилья, должники, те которые в материальной нищете и лица с ограниченными функциями. В практической части я стремился при помощи качественной анкеты и разговоров с гражданами в тяжёлой социальной ситуации выполнить цель своей выпускной работы и узнать собственные мнения этих граждан в отношении к значению социальной работы и к видам помощи государства. Анкету выполнило 14 респондентов. Выходы анкеты и разговоров я в последствии оценил и графически разработал в таблицах и диаграмах. Я думаю, что установленую цель мне удалось выполнить.

Ключевые слова: административная работа, долг, пенсия, попечительство, социальная помощь, социальные пособия, социальная работа, целевые группы

62

BIBLIOGRAFIE

Monografie 1) HRADECKÝ, Ilja; HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovectví – extrémní vyloučení. Praha : Naděje, občanské sdružení, 1996. 107 s. ISBN 80-902292-0-4. 2) HROZENSKÁ, Martina; DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Sociální péče o seniory. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 192 s. ISBN 978-80-247-4139-0. 3) KLIMENTOVÁ, Eva. Teorie a metody sociální práce I. 1. vyd. Olomouc, univerzita, 2002. 94 s. ISBN 80-244-0318-8. 4) KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. 5) MAREČKOVÁ, Jana; MATIŠKO, Maroš. Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání. Praha : Linde Praha, 2010. 223 s. ISBN 978-80-7201-801-7. 6) MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-901424-9-4. 7) Matoušek, Oldřich. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. 8) MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2.

63

9) MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7. 10) NOVOTNÁ, Věra; Schimmerlingová, Věra. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 80-7066-483-5. 11) SMRČKA, Luboš. Rodinné finance. Ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. 538 s. ISBN 978-80-7400-199-4. 12) TOMEŠ, Igor. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha : Sociopress, spol. s.r.o., 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9. 13) VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 448 s. ISBN 80-7178-214-9.

Legislativní dokumenty: 1. ČESKO. Zákon č. 89 ze dne 3. 2. 2012 občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s. 1026 - 1365.

2. ČESKO. Zákon č. 111 ze dne 14. 3. 2006 o pomoci v hmotné nouzi. In: Sbírka zákonů České republiky 2006, částka 37, s. 1305 – 1328.

3. ČESKO. Zákon č. 108 ze dne 14. 3. 2006 o sociálních službách. In: Sbírka zákonů České republiky 2006, částka 37, s. 1257 – 1289.

64

Elektronické dokumenty:

1.

Sociální služby – způsoby pomoci. Sociální služby. [online]. 2015. [cit. 2015-3-3]. Dostupné z www: .

2.

Systém pomoci v hmotné nouzi. Pomoc v hmotné nouzi. [online]. 2015. [cit. 2015-3-3]. Dostupné z www: .

3.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zdravotní postižení. [online]. 2015. [cit. 2015-3-3]. Dostupné z www: .

65

Příloha č. 1 - kazuistika Důvěra Sám název tohoto případu napovídá, jak je důležitá důvěra mezi klientem a sociálním pracovníkem. Jedno dne, kdy jsou úřední hodiny, jsem zaslechl sotva slyšitelné klepání na dveře mé kanceláře. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to zdá, ale při opakování klepání jsem sám otevřel dveře. Za dveřmi stál menší drobný muž, který velmi nesměle a sotva slyšitelně pozdravil. Vyzval jsem ho, ať vstoupí dál do kanceláře a posadí se. První věty našeho rozhovoru byly důležité pro navázání důvěry, kterou vidím jako důležitou pro veškerou následnou práci s klientem. Během prvního pohovoru s klientem se mi to podařilo. Jako sociální pracovník s víceletou praxí mohu konstatovat, že žádný klientský případ není stejný. V tomto případě šlo o klienta, kterému jeho nesmělost bránila v naplňování jeho životních povinností, ale i radostí. Vyskytoval se v jakémsi svém prostoru a těžko se mu prosazovalo v realitě současného běžného žití. Postupně jsme spolu začali řešit všechny zásadní životní situace, které byly právě zapotřebí. Raději bych to upřesnil, že jsem se mu snažil ve všem poradit a on mé rady využíval v životě. Byl seznámen s tím, že mu pouze poradím a pak již záleží pouze na něm, co udělá a jak to udělá. Musel si uvědomit, že břemeno odpovědnosti je na něm a jeho přístupu. Získávání důvěry bylo velmi důležité. Spolupráce, která byla nutná ke spokojenosti, fungovala maximálně. Klient si uvědomoval skutečnost, že jako sociální pracovník mu mohu dobře poradit. Zároveň si uvědomoval, jak je nutné, aby sám vyvinul snahu něco pro danou věc udělat. Pomáhal jsem mu při hledání práce, jeho docházení na Úřad práce, dále řešení otázek ohledně jeho bydlení, placení ubytovny, kde bydlel. To jsou ty zásadní věci. Dále je zde byla řada jiných drobností, např. zablokovaný telefon, kam jet ve volném čase na výlet, nalezení různých kontaktů na internetu, koupení videa a jeho propojení s televizí a řada dalších každodenních starostí i radostí. Tato pomoc, o které se zmiňuji, byla pro klienta důležitá a velmi mu ulehčovala situaci v jeho žití. Domnívám se, že právě v tomto případě, je vidět výsledek sociální práce s klientem.

66

Příloha č. 2 – výzkumné otázky

1. Věk a pohlaví dotazovaného? 2. Jaký byl důvod vaší návštěvy na sociálním odboru? 3. Jak na vás zapůsobilo jednání se sociálním pracovníkem? 4. Jak dlouho trvá vaše spolupráce se sociálním odborem? 5. Jaké možnosti a formy pomoci očekáváte? 6. Vyhledáváte i jinou pomoc než na sociálním odboru? 7. Jaký byl pro vás výsledek spolupráce se sociálním odborem? 8. Byla pomoc od sociálního odboru dostačující?

.

67