Sociální potřeby a možnosti sociální péče o nevyléčitelně nemocné a jejich rodiny. Jana Křížová

Sociální potřeby a možnosti sociální péče o nevyléčitelně nemocné a jejich rodiny Jana Křížová

Co může zdravotnický personál očekávat od sociálního pracovníka? • Rozhovory s pacientem a rodinou za účelem seznámení s různými • •

možnostmi péče Zajištění patřičné péče (specializovaná paliativní péče,…) Sociální poradenství pro pacienty a rodiny v oblasti finanční, sociální

• Zjišťování potřeb nemocného a rodiny • Zjišťování přání nemocného a rodiny • Zjišťování rodinné a sociální anamnézy • Průběžná informovanost (fáze plánování péče, realizace,…) a •

vzájemné předávání nových informací Skutečnost, že si po domluvě s pacientem udělá sociální pracovník čas a v klidné atmosféře promluví s pacientem i jeho rodinou

Poskytovaná sociální péče Zdravotně-sociální pracovník pomáhá pacientovi a jeho rodině v těchto oblastech :

• • • • •

zajištění domácí hospicové a jiné zdravotní péče zajištění pečovatelské služby, osobní asistence zapůjčení pomůcek (z půjčovny MOÚ, z půjčoven jiných služeb) pomoc v oblasti příspěvků pro zdravotně- postižené poradenství v rámci invalidních důchodů, nemocenských, ošetřovného,…

Pacient a rodina jsou rovněž seznamování s různým typem péče, během hospitalizace jsou zjišťovány jejich potřeby a přání. Nezbytná je tudíž úzká spolupráce pečujícího týmu.

Komunikace sociálního pracovníka se zdravotnickým personálem • Úkolem sociálního pracovníka je aktivně komunikovat se

zdravotnickým personálem natolik, aby se nejen dozvěděl o zdravotním stavu nemocného a jeho potřebách, ale především aby také on informoval zdravotníky o sociální situaci nemocného, jeho přáních a rozhovoru s rodinami

• Po získání informací od zdravotnického personálu hovoří sociální pracovník s pacientem a jeho rodinou

• Vhodné jsou společné schůzky lékaře, rodiny (nebo i pacienta) a

sociálního pracovníka, kdy se všichni zúčastnění domluví více na následné péči

Seznámení s typy následné péče: Domácí ošetřovatelská služba Pečovatelská služba Domácí hospicová péče Lůžková hospicová péče Léčebny dlouhodobě nemocných

Domácí ošetřovatelská služba Domácí ošetřovatelská služba, kdy zdravotní sestra v terénu navštěvuje pacienta v jeho přirozeném prostředí

- může zajistit celkovou komplexní péči o pacienta: • podání infuzí, injekcí, oxygenoterapie, kontrola zdravotního stavu, rehabilitace, dopomoc,…

• tuto domácí zdravotní péči indikuje vždy ošetřující lékař v nemocnici nebo poté praktický lékař, pokud je pacient v domácím ošetřování

• je hrazena ze strany zdravotní pojišťovny (pojišťovna hradí dle indikace až 3 hodinové návštěvy denně)

Pečovatelská služba Pečovatelky mohou zajistit péči o pacienta po stránce nezdravotní:

• • • •

nákupy dovážka obědů pomoc s hygienou a oblékáním osobní asistence

Tuto službu si klient hradí sám, možnost z příspěvku na péči.

Domácí hospicová péče Co je to paliativní péče, paliativní medicína?

„Paliativní medicína je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin“. (cit.dle MARKOVÉ, 2010, s. 19). Domácí hospic zajišťuje paliativní péči:

• Pravidelné návštěvy zdravotní sestry, pečovatelky, hospicového lékaře, příp. • •

psycholožky,… Zapůjčení kompenzačních pomůcek (lůžka, oxygenátory, infuzní pumpy, toaletní židle,…) Podporu pacienta a rodiny, doprovázení

Rozdíly domácí hospicové péče a domácí ošetřovatelské služby: • • • • • • •

Odbornost zdravotníků, vyškolení Komplexní péče- multidisciplinární tým Časové možnosti pečujících profesionálů Úhrada služby Péče o rodinu Cílová skupina pacientů Přání pacienta a rodiny o zabezpečení služby

Lůžková hospicová péče • Indikována u pacientů v terminálním stádiu nemoci, kdy není možné zvládnout péči o pacienta v jeho domácím prostředí

• Lůžkový hospic umožňuje pacientovi a jeho rodině: - pravidelné 24h návštěvy nemocného, příp. zajištění přespání pro -

příbuzné paliativní péči, tzn. nejen odbornou zdravotnickou pomoc spočívající v tlumení bolesti, ale i psychologickou podporu, doprovázení, plnění přání nemocného a rodiny komplexní týmová péče o pacienta a jeho blízké nyní v ČR je 15 hospiců (zakladatelka hospiců MUDr. Marie Svatošová- 1. hospic postaven v roce 1993 v Červeném Kostelci)

Lůžková hospicová péče Zásady péče v lůžkovém hospici:

• • •

nemocný nebude trpět nesnesitelnou bolestí bude respektována jeho lidská důstojnost v posledních chvílích nezůstane osamocen

Hospice v JMK: Hospic sv. Alžběty v Brně- www.hospicbrno.cz Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě- www.dlbsh.cz www.hospice.cz www.cestadomů.cz

Léčebna dlouhodobě nemocných Péče v LDN se nabízí nemocným, u kterých se předpokládá návrat do rodinného prostředí a není u nich indikována paliativní péče jako např. v hospici.

- činností LDN je ošetřování pacienta či rehabilitace za účelem

návratu pacienta domů do domácí péče (délka hospitalizace v LDN maximálně 3 měsíce)

LDN v JMK: Nemocnice Milosrdných bratří- Polní 3, Červený Kopec v Brně Letovice Ivančice,….

Průběh spolupráce Vznesení požadavku sociální intervence ze strany pacienta, rodiny, zdravotního týmu na odd. Zakázka- lékař, pacient, rodina,… Sociální plán Sociální intervence Ukončení spolupráce Katamnéza

Poskytovaná sociální péče Setkávání sociálního pracovníka s nemocným a rodinou se orientují dvěma směry:

• nabídnout podpůrnou péči • odborně posoudit konkrétní problémy, ať už sociální, finanční, praktické, aj.

Jako první by měl tedy sociální pracovník navázat upřímný vztah s pacientem, pochopit jeho potřeby, přání a samotné prožívání nemocného (STUDENT aj., 2006). Důležitou úlohou sociální pracovníka je rovněž rozpoznání, nakolik nemocný potřebuje skutečnou pomoc či jen asistenci.

Sociální plán •

V rámci sociálního plánu můžeme rozlišovat krátkodobou a dlouhodobou sociální intervenci.

a) Krátkodobá sociální intervence: -

sepsání důležité zprávy v rámci neodkladných úředních záležitostí pacienta (př. dodání kontaktů na následnou péči, vypsání určité žádosti, zapůjčení kompenzační pomůcky,…)

a) Dlouhodobá sociální intervence -

zaměření sociálního pracovníka ve spolupráci s pacientem a rodinou na patřičnou péči v domácím prostředí vytvoření plánu pomoci ze strany rodiny, příp. dalších poskytovatelů péče

Společný rozhovor s pacientem Zjištění aktuálních potřeb a problémů:

- co klienta nejvíce zatěžuje v jeho nemoci (př. nemožnost

chůze na toaletu, starost, že manželka bude muset opustit svoji práci, strach o své děti- kdo se o ně postará,….) - co je pacientovým cílem v blízké době (př. naučit se s pomocí rodiny zvládnout péči o stomii, seznámit se se zdravotnickým týmem domácího hospice a mít jistotu konkrétní pomoci,…) - hledání zdrojů pomoci (př. kdo z rodiny se stará o stravování členů, kdo bude vodit vnoučata do školky, s kým se pacient schází ve volném čase,….) - představy o péči ze strany pacienta i rodiny- jak si představují návštěvy zdravotníku z domácí péče, zda si pacient přeje zprostředkovat návštěvu duchovního,…

Společný rozhovor s rodinou Zjištění aktuálních potřeb rodiny a zdrojů pomoci: - pracovní a finanční situace (zanechání zaměstnání, možnost ošetřovného pouze na 9 dní, úhrada péče,….) - starost o ostatní členy rodiny (malé děti, starší člen domácnosti, jaká je možnost vzájemné pomoci, kdo se zaručí za chod rodiny, jak často a kdy budeme jezdit do hospice, … - bytové podmínky- s kým pacient doma bydlí, jaké jsou velké prostory pokojů, kolik členů v domácnosti,… - neformální, emoční podpora- kdo z přátel navštěvuje, pravidelné schůzky (př. hudební, sportovní kroužky, plavání,…), … Pozor! Představy a cíle pacienta o budoucnosti mohou být zcela odlišné než představy jeho blízkých. Proto je vhodné společně s rodinou a pacientem hovořit a stavět na vzájemné podpoře.

Komplexní péče o pacienta Sociální pracovník při plánování návazné péče zjišťuje pohledy a vnímání situace nemocného ze strany:

• lékaře- zjišťuje míru informovanosti pacienta a rodiny, představy lékaře o hospicové péči

• staniční sestry, ostatního pečujícího personálu (kdy za pacientem dochází rodina, jak potřebuje pomoci při hygieně, stravování,…) psychologa- jak je pacient s nemocí smířen, co jej trápí

• • duchovního • rodiny- jak vnímá novou situaci nemocného, jaký typ hospicové péče si přeje zajistit, •

přání a potřeby pacienta- přání, potřeby, ….

• V každém případě je vždy nutné, aby všichni pečující, rodina a pacient věděli, že personál spolupracuje, každý pečující ví o aktuální situaci a především jistota ve vzájemné spolupráci přináší nemocného a jeho rodině jistotu a zmenšení obav.

Sociální intervence • Přímé zprostředkování péče (telefonický rozhovor s dalšími • • • •

poskytovateli péče), zaslání žádostí a lékařských zpráv Vypsání žádostí o příspěvky Zprostředkování notáře, duchovního, psychologa, dobrovolníka Zapůjčení kompenzační pomůcky Rozhovor s nemocným a rodinou za účelem seznámení s danou službou

Ukončování spolupráce • Nezajištění služby (zhoršení zdravotního stavu, kdy pacient zůstává

• • •

v nemocnici)- přesto je i tehdy důležitá podpora nemocného a rodiny v návštěvách, ve sdělení pro ně důležitých témat, odpuštění, smíření, „odvalení balvanů“ dle Kűbler- Rossové Podpora rodiny Naslouchání pacientovi a blízkým Spolupráce a pozůstalými- nabídka zprostředkování psychologické péče, návštěvu duchovního (svátost nemocným)

Výhody katamnézy (zjištění nových skutečností po určité době, zpětná vazba) • Skutečností, jak se pacientovi a jeho rodině daří po určité době od ukončení spolupráce přináší pracovníkovi a jeho kolegům zpětnou vazbu o tom, co:

-

by se případně mohlo příště udělat lépe jak rodina a pacient danou spolupráci vnímali pomáhá seberozvoji pracovníka a zkvalitnění péče o nemocné čemu by se příště dalo předejít zjištění kvality další péče a spokojenosti pacienta a rodiny s touto péčí

Potřeby nemocných a rodiny Potřeby nemocných Vnímání potřeb pacienta ze strany jednotlivých profesionálů Příklad o potřebách nemocných

Potřeby nemocných Pacient potřebuje především:

• mít jistotu pomoci, vědět, kam se může ve chvílích potřeby obrátit • potřebuje INFORMACE (vědět, o možnostech další péče, vědět, co bude v • • •

nemoci následovat)---dostatek informací mu dává pocit jistoty a bezpečí potřebuje otevřenou a upřímnou komunikaci ( to vyžaduje otevřenost a autenticitu zdravotníka) v určitých chvílích uvítá pacient klid a ticho, naopak ale uvítá také přítomnost někoho blízkého potřebuje mít pocit jistoty, že i v nemoci může sám rozhodovat a patří do „týmu plánující další péči“, zdravotnický personál se přitom snaží vyjít vstříc přání nemocného, při odlišných představách pacienta a rodiny se sociální pracovník ve spolupráci s personálem snaží o co nejvyšší shodu všech zúčastněných

Příklad o potřebách nemocného POTŘEBA ROZHODOVÁNÍ NEMOCNÉHO

• Pan K., 58 let se s manželkou a svým 26-letým synem dohodl, že si

•

přeje zajistit domácí hospic a zůstat s rodinou doma. Se zdravotnickým personálem a sociálním pracovníkem se rozhodl, co by potřeboval. Jeho přání však bylo mít co největší podíl na rozhodování, společně jsme tedy přímo na pokoji spolu zkontaktovali zdravotní sestru z domácího hospice, domluvili patřičnou péči (stomie, léčba bolesti, zajištění pomůcek, první návštěvu, atd.). Pacient tak přímo u lůžka měl jistotu, že je vše připravené a to mu dodalo POCIT JISTOTY natolik, aby mohl jít domů. Prioritní pro tohoto pacienta byla skutečnost, že si sám rozhodl o možnosti péče a také si sám ve spolupráci se sociálním pracovníkem domluvil návštěvy zdravotníků z domácího hospice.

Vnímání potřeb pacienta ze strany jednotlivých  profesionálů: Př.: 43- letý pacient, zcela závislý na pomoci blízké osoby, ležící, ze strany lékaře mu byla navržena hospicová péče: a) Lékař vidí prioritu v léčbě bolestí a ostatních potíží pacienta, v odborné zdravotní péči b) Zdravotní sestra spatřuje důležitost v ošetřování stomie a zaučení manželky c) Pečovatelka, sanitářka může manželku zaučit v péči o hygienu- potřeba, aby byl nemocný v klidu a v čistotě d) Psycholog spatřuje důležitost v doprovázení a smíření pacienta s nemocí e) Duchovní vidí svoji snahu v přání splnit nemocného zprostředkování svátosti nemocných f) Sociální pracovník se snaží o udržení rovnováhy sociálního fungování pacienta a jeho rodiny (podpora udržení chodu rodiny, zprostředkování finanční a praktické pomoci,…) Co je důležité? Aby o sobě jednotlivý profesionálové věděli, vzájemně si sdělovali informace o nemocném a rodině a mohli tak komplexně připravit pacienta a jeho blízké na další odbornou péči.

Spolupráce s rodinou pacienta Kdy začíná spolupráce s rodinou? Společná setkávání lékař, pacient, rodina, sociální pracovnice Průběžná komunikace o změnách Ukončení spolupráce s rodinou

Spolupráce s rodinou nemocného • „ Chorobou trpí nejen sám pacient, ale celá jeho rodina. Někdy tak můžeme pozorovat obavy a strach blízkých, zda péči o pacienta zvládnou, zvlášť v případě, kdy nemají žádné zkušenosti s pečováním a očekává se od nich dodržení pracovní a společenské role“ (Theová, 2010).

- úlohou sociálního pracovníka je kromě získání důvěry rodiny umět také

rodinu podpořit, vyslechnout, rozebrat podrobně jejich obavy (z konkrétních činností- koupání, schody do kuchyně, obavy oslovit další blízké rodiny,…),, ale také nabídnout péči (př. odlehčovací služby,…)

- Sociální pracovník by se ale také měl podívat nejen na tyto společenské a

pracovní pozice pečujících, ale brát v úvahu i to, že mnohdy nemohou sami blízcí pečovat o nikoho dalšího pro svůj nepříznivý zdravotní stav, péči někoho jiného z rodiny, sociální, ekonomické či pouhé bytové podmínky(VORLÍČEK, ADAM aj., 2004, s. 505 - 510).

Spolupráce s rodinou nemocného • Kdy v podstatě začíná spolupráce s rodinou? Představme si, že se již sociální • • • • •

pracovník seznámil se zdravotním stavem pacienta, se samotným pacientem a nyní je na něm domluvit si schůzku s rodinou. Než započne schůzka s rodinou, sociální pracovník musí být od ošetřujícího lékaře nejprve informován, do jaké míry je rodina nemocného seznámena se zdravotním stavem a případnou prognózou a zda jim například byla nabídnuta schůzka se sociálním pracovníkem. Mnohokrát se také rodina po rozhovoru s lékařem obrací na sociálního pracovníka sama. První schůzka sociálního pracovníka s rodinou, příp. společně s pacientem by měla probíhat v důvěrném rozhovoru a klidné atmosféře. Sociální pracovník se snaží rodinu uklidnit a ujistit ji, že nalezla vstřícnou, kvalifikovanou a důvěryhodnou pomoc. Kromě podpory rodiny a ocenění za jejich přístup k těžké životní situaci, je vhodné, aby se rodině předaly veškeré důležité informace týkající se možností poskytující péče (např. brožurek o hospicové péči). Po ujasnění všech kroků spolupráce si sociální pracovník dohodne s rodinou další spolupráci a možnosti vzájemného kontaktování (Kalvach, 2010).

Spolupráce s rodinou nemocného Ukončení spolupráce s rodinou

• sociální pracovník během hospitalizace nemocného průběžně komunikuje s • • •

nemocným a jeho rodinou zjišťuje, zda nenastaly nějaké změny (na straně personálu, pacienta, rodiny) při ukončení hospitalizace sociální pracovník informuje nemocného i rodinu o posledních maličkostech (př. kdo se jim bude v hospici po příjezdu nemocného věnovat, kdy je doma navštíví zdravotní sestra, jaké pomůcky s sebou vezme, kdy pacient přibližně pojede sanitkou, atd.) při informování pacienta a rodiny je opět nezbytná úzká spolupráce se zdravotnickým týmem

POZOR: spolupráce s rodinou může pokračovat i přes skutečnost, že se nejedná o zajišťování péče o pacienta (práce s pozůstalými, zprostředkování psychologa, podpora zvládání rodiny v sociálním fungování)

Praktická část Diskuze nad možnostmi potřebami a možnou sociální intervencí

Kazuistika I. •

Pacient, muž 73 let, je od ošetřujícího lékaře informován, že další onkologická léčba v nemocnici není možná. Doporučil mu hospicovou péči. O pacienta se však nemá kdo postarat, rodinu nemá a se svými dětmi se již několik let neviděl.

•

V malé obci, kde žije, má pár přátel, se kterými se občas vídal v hospůdce, spíše si tam ale za nimi chodil popovídat, aby doma nebyl tak sám. Obchod má blízko, tudíž si mohl sám nakoupit, obědy si vyzvedává na základní škole.

•

Nyní je jeho zdravotní stav takový, že je nutná péče o nefrostomii, v nemocnici se učí chodit s fyzioterapeutem o chodítku, léky je schopen si vzít sám bez kontroly. O hospici pacient nikdy neslyšel, ale zatím by si přál být doma ve svém domku.

Úkol: Jaké potřeby má tento pacient? Jakým způsobem byste ve spolupráci se zdravotnickým týmem zajišťovali návaznou péči?

Kazuistika II. • Pacientka, žena ve věku 57 let, žijící ve společné domácnosti s

manželem, který nyní pracuje. Manžel se právě dozvěděl od ošetřujícího lékaře, že je vhodné zajistit hospicovou péči. Přeje si zůstat s manželkou a dvěma syny doma a zajistit domácí hospicovou péči. Obava manžela, zda péči doma zvládnou, co je třeba, zda ustojí poslední chvíle, co synové (26 a 27 let). Pacientka se již těší domů, o prognóze nemoci již byla od lékaře také informována. Sociální pracovník se sám setkává s manželem nemocné.

Úkol: Jak by asi vypadal rozhovor sociálního pracovníka s manželem pacientky? Co je důležité, aby sociální pracovník nezapomněl?

Kazuistika III. • Pacientka 75 let, žije sama s manželem, jediný syn žije daleko (v

telefonickém kontaktu), pacientka potřebuje komplexní péči (ležící, podání infuzí, léčba bolesti,….). Manžel by rád zůstal s pacientkou doma a zajistil domácí hospicovou péči. V zajištění péče v lůžkovém hospici spatřuje skutečnost, že on sám se nedokáže o svoji manželku postarat a musí „ji někam odložit“. S pacientkou prožil velmi hezké chvíle, rovněž i ona se o něj starala, když byl nemocný, přeje si o ni pečovat doma, kde mají společné vzpomínky a prožili spolu pěkné chvíle. Zdravotnický personál však spatřuje, že pro pacientku i jejího manžela by byla vhodnější péče v lůžkovém hospici.

Úkol: Jak asi bude probíhat rozhovor sociální pracovnice s manželem pacientky? Jaký typ hospicové péče byste zajistili? (domácí, lůžková)

Děkuji za pozornost. Mgr. Jana Křížová zdravotně-sociální pracovnice Masarykův onkologický ústav [email protected]