Sociální komunikace v knihovnách I
Terminologie - Komunikace
Mgr. Roman Giebisch, Ph.D. Vědecká knihovna v Olomouci
Terminologie - KOMUNIKACE
Communicare (latinské slovo) – znamená spojovat se, spoluúčastnit se Communicatio (latinské slovo) – znamená sdělení, sdílení
Komunikace obecně
Další významy (homonyma), kterými se nebudeme zabývat: -veřejné dopravní prostředky, veřejná doprava -spojení -dopravní cesta, silnice, dráha, vodní cesta, letecká cesta -telefon, telegraf, pošta, spoje
3
Za komunikaci považujeme proces vzájemných vztahů, při němž si partneři komunikace vyměňují informace. Mezilidská komunikace má obvykle tuto podobu: mluvčí (komunikátor) -> sdělení -> příjemce sdělení (komunikant, recipient) -> reakce příjemce na sdělení. 4
Sociální komunikace
Verbální a neverbální komunikace
Sociální = týkající se vztahů mezi lidmi ve společnosti, mezilidská, v lidské společnosti. Je to tedy dorozumívání mezi lidmi. Komunikační věda, teorie komunikace = Vědecká disciplína zabývající se zkoumáním komunikačních jevů, procesů a systémů.
Verbální (řečová) komunikace Komunikace prostřednictvím řeči Neverbální komunikace (nonverbální, mimořečová,beze slov) Komunikace prostřednictvím nejazykových prostředků (např. tělesných pohybů, gest, mimiky, intonace hlasu apod.).
5
6
Písemná komunikace
Metakomunikace
Výměna informací, která se uskutečňuje pomocí písma a technicky pomocí hmotného nebo energetického nosiče v procesu dokumentové a elektronické komunikace. Podle použité informační technologie se rozeznává komunikace rukopisná, tisková, a elektronická písemná komunikace
7
Souhrn nonverbálních (mimořečových) průvodních znaků komunikace, které doplňují nebo modifikují verbální komunikaci (např. intonace, citový přízvuk, situační kontext, gestikulace, grimasa apod.). Mediální (masová) komunikace Komunikace pomocí hromadných sdělovacích prostředků – tisk, rozhlas, televize, internet 8
Sociální komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek:
Sociální komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek:
Podle druhu nosiče se rozlišuje komunikace: 1. Znaková (řeč, písmo) 2. Neznaková (gesta, intonace hlasu apod.).
Podle míry bezprostřednosti: 1. Formální 2. Neformální
9
Sociální komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek:
10
Sociální komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek:
Ze sociologického hlediska se rozlišuje komunikace 1. Interpersonální 2. Skupinová
11
Podle způsobu percepce (vnímání): 1. Vizuální (zraková) 2. Auditivní (sluchová) 3. Audiovizuální (sluchová i zraková)
12
Sociální komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek:
VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Podle nosičů 1. Dokumentová komunikace (komunikace informací uložených na tištěných nosičích v dokumentačních informačních tocích) 2. Digitální komunikace (využívá při přenosu číslicového zobrazení dat)
Hlavní zásady správné verbální komunikace: -Mluvíme dostatečně nahlas a v přiměřeném tempu -Vyjadřujeme se přesně, jasně, srozumitelně -Mluvíme spisovně a užíváme správnou odbornou terminologii -Neužíváme příliš dlouhé věty nebo komplikovaná souvětí -Kontakt s posluchači (sledujeme očima posluchače a jejich reakce)
13
14
Zpětná vazba a Šum
Sdělení
-Komunikační záměr a cíl sdělení: co chceme druhému říci -Obsah sdělení -Smysl sdělení pro komunikátora a pro příjemce -Komunikační efekt a vliv na příjemce
Příjemce zpočátku komunikaci neovlivňuje, ale v průběhu komunikace dochází ke střídání rolí. Takové střídání je podmínkou dialogu. 15
Prostřednictvím zpětné vazby příjemce potvrzuje, že pochopil sdělení. Zároveň vyjadřuje souhlas nebo nesouhlas. V komunikaci působí faktory, které mohou změnit obsah sdělení. Např. komunikátor něco špatně vysvětlil nebo příjemce obsah špatně pochopil. Přijaté sdělení není tedy totožné se sdělením odevzdávaným. Informační šum - při vyhledávání v počítači: chyba informačního systému spočívající v nevyhledání relevantních dokumentů (šum prvního druhu) nebo ve vyhledání nerelevantních dokumentů, které věcně neodpovídají zadání rešeršního dotazu (šum druhého druhu). 16
Způsob řeči
Bariéry v komunikaci
-Nedostatek komunikačních dovedností -Jazyková a odborná nepřipravenost (je třeba mluvit spisovně a v odborném textu správně používat terminologii) -Nesrozumitelné vyjadřování -Málo hlasité -Nepřesné vyjadřování (např. při použití homonym)
Lidská řeč se projevuje prostřednictvím barvy hlasu, jeho síly a rychlosti řeči. Člověk by měl mluvit přiměřeně hlasitě a ve vhodném tempu, ne však monotónně. Pokud neměníme rychlost ani sílu hlasu, ztrácí posluchači pozornost Komunikační kontext (významová souvislost v jazykovém projevu). Ovlivňuje význam všech sdělení. Tatáž slova mohou mít jiný význam, jestliže jsou použita v jiných souvislostech. Záleží i na prostředí.
17
18
Plynulost řeči
Síla hlasu
Síla hlasu souvisí s obsahem sdělení, velikostí prostoru i se situací. Ve velké místnosti nebo tam, kde je mnoho lidí, je třeba mluvit hodně nahlas, aby všichni dobře slyšeli. V běžné řeči se pak důležitá sdělení zdůrazňují zvyšováním nebo snižováním hlasu. Dominantní člověk mluví většinou hlasitěji než ostatní. Někdy se nedostatek argumentů nahrazuje zvyšováním hlasu. Zvýšení hlasu je však někdy třeba použít i tehdy, jestliže oslovený nereaguje a nejsme si jisti, že nás slyšel nebo vnímal.
19
V komunikaci je přirozené, že řeč není úplně plynulá, ale vyskytují se v ní různé pauzy: -Fyziologická (potřeba nadechnout se) -Gramatická (vyskytuje se tam, kde by v psaném textu byla interpunkční znaménka) -Váhavá ("okno", bezradná situace, ztráta logiky myšlení) 20
Rychlost řeči
Chyby v řeči
Závisí na délce slov v příslušném jazyce. Například referáty se čtou v češtině mírným tempem do 100 slov za minutu, ale rozhlasové nebo televizní zprávy rychlostí až 120 slov za minutu. Pro optimální vnímání je potřebné rychlost řeči střídat. U náročných témat a nových informací se doporučuje mluvit pomaleji. Rychleji se mluví o věcech už známých nebo méně důležitých.
Nedokončené věty Opakování téhož Přeřeknutí, zakoktání Pazvuky (é, ehm, hm)…….
21
22
DRUHY KOMUNIKACE
DRUHY KOMUNIKACE
M o n o l o g - je to jednosměrná komunikace. Mezi nejpoužívanější druhy monologu patří přednáška a referát. Zvláštní formou monologu je, když mluvíme sami se sebou. D i a l o g - chápeme ho jako nejvyšší úroveň rozhovoru. Charakterizuje ho rozvinutá komunikace, aktivní střídání komunikačních rolí, navazování odpovědí na položenou otázku.
23
R o z h o v o r - rozhovory se odehrávají obvykle mezi dvěma osobami, mohou se však týkat i více osob. Ačkoliv se rozhovory většinou odehrávají osobně, v dnešní době je obvyklý i způsob rozhovoru pomocí počítače: e-mailem nebo v diskusních skupinách (chat), kde rozhovor probíhá v reálném čase. 24
DRUHY KOMUNIKACE
DRUHY KOMUNIKACE
D i s k u s e - je to cíleně řízený skupinový dialog. Týká se konkrétního tématu. Požadavky: -řízení diskuse -vymezení problému a obsahu diskuse -argumentace -pozorné naslouchání -všichni účastníci se mohou vyjádřit -neskáčeme druhým do řeči -diskuse končí formulováním závěrů 25
P o l e m i k a - specifický typ skupinového dialogu. Od diskuse se liší tím, že se jí účastní pouze lidé, kteří dobře znají diskutovaný, obvykle odborný problém.
DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST ……. 26
