Sociálně - ekonomická charakteristika příhraničních českých krajů a rakouských regionů

Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci Analytická část – svazek 4

Sociálně - ekonomická charakteristika příhraničních českých krajů a rakouských regionů Komparativní analýza

Řešitelé:

Ing. Ivo Baštýř Ing. Drahomíra Fischlová

- prosinec 2000 -

Obsah Kapitola 1 Základní charakteristika územního uspořádání ČR

1–3

Kapitola 2 Sociálně-ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR

4 – 16

1. Aspekty ovlivňující diferenciaci krajských územních celků

4

2. Specifika hl. města Prahy

5

3. Specifika Středočeského kraje

8

4. Ostatní krajské celky

9

Kapitola 3 Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem Kraje sousedící s Rakouskem 1. Budějovický kraj

17 – 28 17 17

- základní charakteristiky

17

- ekonomické charakteristiky

18

- přeshraniční spolupráce

21

2. Brněnský kraj

24

- základní charakteristiky

24

- ekonomické charakteristiky

25

- potenciály rozvoje

25

- přeshraniční spolupráce

26

Kapitola 4 Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR

29 – 34

- základní charakteristiky Rakouska

29

- ekonomické charakteristiky rakouské příhraniční oblasti

29

- přeshraniční spolupráce

33

Poznámky

34 – 38

Přílohy Tabulka 1 Tabulka 2 Tabulka 3 Tabulka 4 Tabulka 5 Mapa Mapa

Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdružených krajů, NUTS 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2, do konce roku 1999) za rok 1998 Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdružených krajů, NUTS 2) statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999) Hrubý domácí produkt (1996 – 1997) a hrubá mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů, oblastí a regionů Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2) Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2 NUTS 3 (VÚSC) NUTS 2 (sdružené kraje)

Prameny a literatura

Kapitola 1. Základní charakteristika územního uspořádání ČR

Rokem 2000 vstoupila Česká republika do několikaletého období zásadních změn v územně-administrativním (územně-politickém) členění státu. 1. Od roku 1990 jsou v územním fungování státu uplatňovány dva základní principy: -

výkon státní správy ve vymezených územních celcích,

-

územní samospráva. 1),2)

Do 31. prosince 1999 byl výkon státní správy na území republiky realizován na třech stupních (úrovních): vláda (ministerstva) – okres (okresní úřady) – obec (obecní úřady vykonávající v přenesené pravomoci působnost státu). Počet okresů činil 76 (včetně hl.m. Prahy, jako jednoho celku; hlavní město se vnitřně člení na 15 městských správních obvodů, jejichž úřady vykonávají obdobné funkce státní správy jako okresní úřady). V roce 1999 činil počet obcí 6244. Pro statistické účely se v období let 1990-1999 okresy sdružovaly do osmi rozsáhlejších územních celků – „statistických krajů“; tyto územní celky však neměly žádné orgány, které by vykonávaly ve sdružených okresech komplexní kompetence státní správy nebo samosprávu. 3) Do konce roku 1999 byly obce jedinými územními samosprávnými celky.4) 2. Od 1. ledna 2000 se územní členění státu zásadně změnilo; ústavním zákonem č.347/1997 Sb., bylo zřízeno 14 vyšších územně samosprávných celků (VÚSC). Ke změnám výkonu státní správy a územní samosprávy dochází až od počátku roku 2001 na základě komplexu zákonů přijatých k reformě územní státní správy a samosprávy.5) Výkon státní správy bude vykonáván po přechodnou dobu ve čtyřech stupních (vláda – kraj – okres – obec); předpokládá se, že v průběhu několika dalších let budou pravomoce dosavadních okresních úřadů přeneseny z části na pověřené obce a z části přejdou na krajské úřady; po těchto změnách bude výkon státní správy opět třístupňový (vláda - kraj – obec).

1

V soustavě

územní

samosprávy

zůstávají

obce

základními

územními

samosprávnými celky; konstituují se kraje jako vyšší územně samosprávné celky (krajské zastupitelské orgány budou poprvé voleny v listopadu 2000 a ustaveny k 1.1.2001). 3. Nově vytvořené územně-politické kraje jsou dle územní velikosti a sociálněekonomických charakteristik (počet a hustota obyvatelstva, podíl na celostátní tvorbě HDP aj.) značně diferencované (rozdíly výrazně převyšují rozdíly mezi „statistickými kraji“; podrobněji viz kap.2). Většina nových krajů přitom z hlediska počtu obyvatel a ekonomické mohutnosti nesplňuje kritéria stanovená statistickým úřadem Evropských společenství (EUROSTAT) pro unifikované územní jednotky - regiony. Pro komparaci s regiony existujícími ve státech EU, pro sociálně-ekonomické analýzy a pro programy regionálního rozvoje (včetně podkladů pro získání prostředků z fondů EU) se část územně-politických krajů sdružuje do větších celků (oblastí); vzniká tak osm sdružených krajů (oblastí). Klasifikace struktury územních jednotek v ČR pro statistické, rozborové a programové účely srovnatelné s klasifikací EUROSTATU – tzv. klasifikací NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) člení území státu na šest stupňů: NUTS 0 – stát, tj. ČR NUTS 1 – území státu (tj. ČR;1 jednotka) NUTS 2 – oblast (sdružené kraje; 8 územních jednotek) NUTS 3 – kraj (vyšší územní samosprávné celky – VÚSC; 14 územních jednotek) NUTS 4 – okres (91 jednotek vč. 15 obvodů Prahy) NUTS 5 – obec (základní územní jednotka – ZÚJ; 6244 jednotek)6).

2

Vztahy mezi územně – politickými kraji (vyšší územní samosprávné celky, (NUTS 3) sdruženými kraji (oblasti, NUTS 2) a statistickými kraji (regiony, NUTS 2 do 31.12.1999) charakterizuje tento přehled (viz též mapy v příloze).

VÚSC (kraje, NUTS 3)

Oblasti (sdružené kraje,NUTS 2)

Praha Praha Středočeský 12 okresů:Benešov,Beroun,Kladno,Kutná Střední Čechy Hora,Kolín,Mladá Boleslav,Mělník,Nymburk,

Regiony (statistické kraje,NUTS 2 do 31.12.1999) Praha Středočeský

Příbram,Praha-východ,Praha-západ, Rakovník

Budějovický 7 okresů: České Budějovice,Český Krumlov,Jindřichův Hradec,Písek,Prachatice, Strakonice, Tábor

Plzeňský 7 okresů:Domažlice,Klatovy,Plzeň-jih,

Jihočeský

Jihozápad

Západočeský

Jihozápad

Plzeň-město,Plzeň-sever, Rokycany,Tachov

Karlovarský 3 okresy:Cheb,Karlovy Vary,Sokolov Ústecký 7 okresů:Chomutov,Děčín,Louny,

Severozápad

Západočeský

Severozápad

Severočeský

Severovýchod

Severočeský

Severovýchod

Východočeský

Pardubický 4 okresy: Chrudim,Pardubice,Svitavy,Ústí Severovýchod

Východočeský

Litoměřice,Most,Teplice,Ústí nad Labem

Liberecký 4 okresy: Česká Lípa,Jablonec nad Nisou,Liberec,Semily

Královehradecký 5 okresů:Hradec Králové,Jičín,Náchod, Rychnov nad Kněžnou,Trutnov

nad Orlicí

Jihlavský 5 okresů:Havlíčkův Brod,Jihlava,

Jihovýchod

Jihočeský Východočeský Jihomoravský

Jihovýchod

Jihomoravský

Střední Morava

Jihomoravský Severomoravský

Střední Morava

Jihomoravský Severomoravský

Pelhřimov,Žďár nad Sázavou

Brněnský 7 okresů:Blansko,Brno-město,Brnovenkov,Břeclav,Hodonín,Vyškov,Znojmo

Olomoucký 5 okresů: Jeseník,Olomouc,Prostějov, Přerov,Šumperk

Zlínský

4 okresy: Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín,Zlín

Ostravský 6 okresů:Bruntál,Frýdek-Místek,Karviná,

Severomoravský

Ostravsko

Nový Jičín,Opava,Ostrava-město

3

Kapitola 2. Sociálně - ekonomická úroveň a diferenciace krajských územních celků v ČR

1. Úroveň a struktura geografických, demografických, sociálních a ekonomických skutečností charakterizující současnou společenskou realitu České republiky jako celku a dílčích územních celků (okresů, krajů, oblastí [sdružených krajů], regionů) je průsečíkem působení: − téměř neměnných přírodních daností i dlouhodobého historického pohybu, − řetězce souvislostí, které v průběhu posledních šedesáti let ovlivňovaly orientaci a podmínky existence českého státu a prakticky tři generace jeho obyvatel, Výchozím bodem tohoto řetězce byla mnichovská dohoda vedoucí k dočasné ztrátě značné části státního území a k protektorátu. Následovala tragédie druhé světové války, odsun Němců a čtyřicet let totalitního komunistického režimu. Důsledkem toho bylo poválečné snížení počtu obyvatelstva, diskontinuita a podstatné změny v jeho územním rozmístění, přerušení dlouhodobých vztahů s demokratickými státy euroatlantické civilizační oblasti a to jak omezením hospodářských, společenských a osobních styků, tak vytvořením nepřirozené uzávěry hranic (včetně negativních vlivů na přírodu), hluboká deformace hospodářské struktury vyvolaná potřebami a zaměřením sovětského bloku a charakterizovaná hypertrofní orientací na průmysl, zejména těžká a zbrojní odvětví,

−

dynamicky probíhajících přeměn společenských a ekonomických struktur

v posledních deseti letech, které se odrazily na životním postavení veškerého obyvatelstva (jednotlivců i sociálních skupin); pro značnou část z nich znamenala podstatné transformační náklady a zátěže a přináší řadu rizik a nejistot. Komplex těchto faktorů, nejvýrazněji zátěže aktuálně plynoucích z probíhající společenské a ekonomické transformace v posledním období, ovlivňuje v jednotlivých územních

celcích

diferencovaně.

souhrn

Základní

životních

podmínek

geografické,

i

jejich

demografické,

dílčí

sociální

složky a

značně

ekonomické

charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3), oblastí (sdružených krajů, NUTS 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2 do 31.12.1999) koncem devadesátých let (1997-2000) jsou uvedeny v tabulkách 1, 2 a 3 v příloze.

4

2. Zcela specifické postavení mezi krajskými územními celky zaujímá hlavní město Praha. Současné charakteristiky úrovně pražské městské aglomerace se utvářejí na pozadí politického, kulturního a hospodářského významu města, které zaujímá v historickém vývoji českého státu. Jedinečnost současné pozice Prahy v České republice je dána zejména těmito skutečnostmi: Za prvé. Koncentrace centrálních státních institucí, peněžních ústavů, vědeckých pracovišť, vysokých škol, obchodních společností, mediálních, kulturních a ubytovacích zařízení se odráží jak v úrovni zaměstnanosti, tak v odvětvové a vzdělanostní struktuře zaměstnaných; na cca 0,6% území státu je soustředěno 11,8% obyvatelstva. Intenzita ekonomické aktivity práceschopného obyvatelstva se pohybuje nad 62% (I.Q.2000 – 62,9%) a je výrazně nejvyšší ze všech krajských celků. V odvětvích terciárního a kvartálního sektoru (materiálních a nemateriálních služeb) pracuje (I.Q.2000) téměř 78% všech zaměstnaných7) (celostátně činí podíl těchto odvětví na zaměstnanosti cca 55%); v průběhu devadesátých let (zejména v období let 19901996) absorbovala tato odvětví uchazeče o práci uvolňované z pražského průmyslu (podíl oborů zpracovatelského průmyslu na zaměstnanosti klesl v Praze - mezi roky 1993 až 2000 z cca 18 na 12%) a rovněž část uchazečů ze Středočeského kraje; od roku 1993 souběžně rovněž narůstal počet zahraničních pracovníků zaměstnaných v Praze.8) V Praze se soustředí téměř 30% z celkového počtu vysokoškolsky vzdělaných odborníků; jejich podíl na zaměstnanosti v metropoli dosahuje 27% (intenzita podílu je oproti ostatním krajům dvoj- až desetinásobná). Za druhé. Výdělečné možnosti existující v pražské městské aglomeraci vedou k vysokému rozsahu podnikatelských aktivit. Téměř pětina zaměstnaných jsou osoby hospodařící na vlastní účet (I.Q. 2000). Intenzita podnikatelství je výrazně vyšší než v ostatních krajích; v Praze se soustředí zhruba 18% celostátního počtu podnikatelů při necelých 12% obyvatelstva a cca 13% zaměstnaných.

5

Za třetí. Odvětvová struktura, vysoká kvalifikační úroveň zaměstnaných osob a míra podnikatelské aktivity tvoří základ vysoce nadprůměrné výkonnosti pražské ekonomiky ve vnitrostátním i v evropském měřítku. Srovnávací analýzy prováděné v posledních letech (za období 1993 až 1997) naznačují, že pražská aglomerace: - enormním tempem zvyšovala svou hospodářskou výkonnost (průměrně přes 20% ročně). Koncem devadesátých let je HDP v paritě kupní síly vytvářený v Praze zhruba o 15 až 20% nad úrovní průměru EU9) (výrazně převyšuje úroveň všech regionů kandidátských zemí a je (byl v roce 1996) srovnatelný např. s regiony států EU – Vlámsko (Belgie), Sev. Rýnsko-Vestfálsko (SRN), Piemont (severozápadní Itálie) aj. i s řadou hlavních měst a metropolitních center,10) - dosahovala v tvorbě reálného HDP koncem devadesátých let (1997) vůči celostátnímu průměru téměř dvojnásobnou úroveň (viz tab.4 v příloze). V průběhu tohoto období se odstup od ostatních krajů zvětšoval; (v roce 1993 převyšovala úroveň HDP na obyvatele v Praze celostátní průměr o cca 70%); růst HDP byl v Praze zaznamenán i v roce 1997 (o cca 4%), kdy celostátně došlo ke stagnaci, Za čtvrté. Struktura zaměstnanosti a úroveň výkonnosti se odráží i v úrovni příjmů obyvatelstva (o nichž existují jen nepřímé informace). Výnos daně z příjmů fyzických osob je v Praze ze všech územních celků nejvyšší. Hrubá měsíční (nominální) mzda převyšuje koncem devadesátých let celostátní průměr o cca 35%. Vedle strukturálních a výkonnostních faktorů jde i o reakci na vyšší hladinu spotřebitelských cen a životních nákladů. V období 1993 až 1996 vzrostla hladina spotřebitelských cen v Praze o 65%, za ČR celkem o cca 55%. Přesto se v tomto období v Praze zvýšila reálná mzda více než v ostatních krajích (48% x 41%); dlouhodobý růst nominální mzdové hladiny v Praze byl podstatně dynamičtější než v celostátním souhrnu (index průměrné hrubé měsíční mzdy v devadesátých letech [1999/1990] činil v Praze 4,5 celostátně 3,9). Zátěže a rizika, kterým koncem devadesátých let jsou vystaveni občané Prahy mají rozporuplný charakter; pozitiva podmínek života v Praze přitom převažují. Dosavadní příznivý hospodářský rozvoj a dobré předpoklady pro jeho další pokračování

vyúsťují

ve

vysokou

zaměstnanost

a

její

značnou

stabilitu.

Nezaměstnanost (v současné době nejvážnější a nejaktuálnější sociálně-ekonomické riziko v ČR) je v Praze trvale nízká. Počet uchazečů o zaměstnání koncem 1. Q. 2000 6

činil 23,7 tis., tj. necelých 5% jejich celostátního úhrnu; míra nezaměstnanosti byla 3,7% (celostátně 9,5%); koncem roku 1999 připadalo na jedno pracovní místo 5,8 uchazeče (celostátně 13,9).11) Z ekonomické oblasti vyplývají zátěže spojené s: - cizineckým turistickým ruchem a koncentrací zaměstnanosti zahraničních pracovníků-cizinců (zájmové rozpory – cenová úroveň v turistické zóně, orientace kulturních a zábavních zařízení, prostituce, přísun drog, mafie, gangy aj.). Tyto zátěže nenabyly (mimo dočasné excesy) plošný charakter; - s vysokou nedostupností bydlení (nejvyšší ze všech územních celků) především pro mladá manželství (převážně s nižšími příjmy) a to fyzickou (vzhledem k nedostatku volných bytů) i ekonomickou - pro vysoké náklady vlastnického bydlení (cena bytů v Praze je oproti ostatním krajům 2 až 3x vyšší) i značně vysoké provozní náklady na nájemné bydlení (nájemné, energie, služby). Lze pozorovat tendenci (obdobně jako v řadě jiných světových velkoměst) postupné vnitřní migrace obyvatel z Prahy z centra do okrajových částí města a do Středočeského kraje (metropolního příměstského pásma a širší příměstské aglomerace) převážně do vzdálenosti běžné dojížďky veřejnou dopravou nebo vlastními vozidly (cca 40 km od hranic katastru města). Ročně se pohybuje vystěhovatelské saldo z Prahy do jiných částí republiky okolo 1 000 osob; spolu s negativním přirozeným přírůstkem činí roční pokles obyvatel Prahy zhruba 2000 osob. Významnou zátěží je obecná a hospodářská kriminalita; v Praze je evidována zhruba čtvrtina trestních činů registrovaných na území státu. Souhrnně lze konstatovat, že pozitiva společenské, hospodářské a kulturní pozice hl. města vysoce převažují nad zátěžemi a riziky. Pražská městská aglomerace je oblastí se silným gravitačním potenciálem. Výrazná je vnitrostátní imigrace za prací (zejména denní dojížďka běžně z okruhu 40 až 50 km, extrémně i z větší vzdálenosti) od roku 1993 se významným faktorem stala legální i ilegální imigrace zahraničních pracovníků. Je zřejmé, že emigrace za prací do zahraničí z pražské aglomerace může mít z části charakter „odchodu na výzvu“ týkající se specialistů z různých oborů a z části migrace mladých odborníků s vysokoškolským, popř. středoškolským vzděláním zcela převážně dočasného charakteru a se zaměřením na prohloubení znalostí, získání zkušeností a na zdokonalení v cizích jazycích. Rozsáhlá živelná migrace do zahraničí z pražské městské aglomerace prakticky nepřichází v úvahu.

7

3. Specifické postavení mezi územními celky ČR má rovněž Středočeský kraj. Středočeský kraj tvoří s hl. městem Prahou centrální část ČR a jádro území Čech; soustředí se zde hlavní historické, politické a kulturní základy současného státu; krajské orgány státní správy a samosprávy sídlí v Praze. Praha a Středočeský kraj jsou na úrovni NUTS 2 (a na úrovni NUTS 3 spolu s Jihlavským krajem) jedinými vnitrostátními územními celky; ostatní krajské celky hraničí se sousedními státy. Specifické

postavení

Středočeského

kraje

vytváří

pro

obyvatelstvo

diferencované životní podmínky. Významná část kraje srůstá s pražskou městskou aglomerací; to se týká především okresů Praha-východ a Praha-západ (jejichž okresní orgány státní správy jsou umístěny v Praze a které s hlavním městem tvoří širší metropolitní oblast), dále významné části okresů Benešov, Beroun, Kladno, Mělník (včetně okresních měst) a částí okresů Kolín, Nymburk a Příbram (celkem 260 obcí; souhrn tohoto území tvoří pražskou – středočeskou aglomeraci12)). Tato příměstská část Středočeského kraje (zaujímá zhruba 30% území, na kterém žije cca 47% obyvatel kraje13)) představuje bezprostřední zázemí hl. města; jde zejména o zásobování, velká obchodní a skladovací centra, dopravní a energetickou obsluhu, krátkodobou a střednědobou rekreaci a sportovní aktivity obyvatel hl. města. V této části kraje se reprodukují dobré a trvalé podmínky pro podnikatelské aktivity (včetně drobného a středního podnikání) a pro zaměstnání v pracovním poměru; značná část ekonomicky aktivního obyvatelstva dojíždí za zaměstnáním do hlavního města a kombinuje pozitiva života na venkově s příjmy ze zaměstnání ve velkoměstě. V okresech Praha-východ, Prahazápad, Benešov, Beroun, Mělník je dlouhodobě relativně nízká nezaměstnanost, poměrně značná nabídka pracovních míst, vysoká úroveň průměrných mezd a jejich dynamika.14) Tato část Středočeského kraje spadající do pražsko-středočeské aglomerace (k níž přistupuje okres Mladá Boleslav s dynamicky se rozvíjejícím podnikem koncernu VW-Auto Škoda) je oblastí s výraznou přitažlivou silou. Je charakterizována vnitřním i zahraničním přistěhovalectvím, které nahrazuje přirozený úbytek obyvatelstva; roční přírůstek obyvatelstva v kraji se pohybuje okolo 2,5 tis. (z toho v okresech metropolitní oblasti cca 1,8 tis15)).

8

V ekonomice

zbývající

části

Středočeského

kraje

probíhá

řada

dosud

neukončených transformačních procesů (zhroucení-likvidace řady dominantních podniků-Kladno, Příbram; transformace zemědělství - Nymburk, Kolín, Kutná Hora). Souhrnně se komplex rozvojových faktorů Středočeského kraje promítá do nižší úrovně tvorby HDP na obyvatele (PPS); v roce 1996 i 1997 byla tato úroveň z krajských územních celků jak na úrovni NUTS 2 (v nové i staré struktuře), tak NUTS 3 nejnižší, pohybovala se mírně

nad třemi čtvrtinami celostátního poměru a nad

polovinou úrovně EU 1516). Vykazovaná nižší úroveň HDP na obyvatele ve Středočeském kraji s velkou pravděpodobností nevytváří s ohledem na značný vnitřní rozvojový potenciál pod akceleračním vlivem pražské městské i širší středočeské aglomerace a relativně značně nízká rizika a zátěže větší potenciál emigrace za prací do ciziny. 4. Ostatní krajské územní celky (VÚSC, NUTS 3) České republiky i jejich sdružení (oblasti, NUTS 2), které mají z hlediska vztahu jejich území k centrální oblasti státu (hl. městu Praze a Středočeskému kraji) vnější, periferní pozici, jsou charakterizovány řadou společných rysů, v mnoha směrech se však od sebe značně odlišují. 4.1

Společnou charakteristikou všech 11 krajů (mimo Jihlavský), je

především jejich poloha na hranicích sousedících států17) . To ovlivňuje jejich sociálně-ekonomický rozvoj. Existují aktuální a zejména perspektivní

možnosti

rozvoje

různorodé

přeshraniční

spolupráce

(vytváření

euroregionů, kontakty obcí a dílčích územních celků, výhodné propojení a doplňování pohraničních

hospodářských

aktivit, oboustranné dojíždění za prací apod.),

významnou funkci má kapacita a úroveň dopravních sítí na všech úrovních – (místní, mezistátní, evropské) a hraničních přechodů. Hraniční polohou krajských celků se vytvářejí podmínky pro autonomii, relativně samostatné rozhodování krajských samospráv a uplatňování principů subsidiarity; vzniká tak určitá protiváha rizikům. Společnou charakteristikou těchto krajů je rovněž nižší úroveň výkonnosti krajských ekonomik v relaci k pražské ekonomice (42 až 52% úrovně HDP v PPS na obyvatele) a rovněž úroveň průměrné mzdy (mezi 65 až 75% průměrné mzdy v Praze).

9

4.2 Výrazné diference mezi krajskými územními celky lze zaznamenat již v geografických a demografických charakteristikách: a) Podstatné rozdíly existují v územní velikosti krajů (Liberecký 3,1 tis. km2 x Budějovický 10 tis. km2), v počtu obyvatel (Karlovarský 305 tis., Liberecký 429 tis. x Brněnský 1,1 mil., Ostravský 1,3 mil. osob), a tím i v hustotě osídlení (Budějovický 62,3 obyv./km2, Ostravský 231,2 obyv./km2) a podílu na celostátní zaměstnanosti. Diference demografických charakteristik byly významným impulsem pro sdružení VÚSC do oblastí (NUTS 2); zejména parametry počtu obyvatelstva (ale i řady dalších sociálně-ekonomických ukazatelů) v oblastech odpovídají kritériím EU a jsou podstatně vyrovnanější než na úrovni NUTS 3.

b) Mezikrajské diference existují rovněž u populačního vývoje; některé charakteristiky jsou však v tomto okruhu mezi kraji značně vyrovnané. Především je všeobecně v druhé polovině devadesátých let vykazován úbytek přirozenou měnou obyvatelstva (počet zemřelých převyšuje počet živě narozených); s výjimkou Ostravska však bylo migrační saldo (včetně zahraniční imigrace) kladné. Ve většině krajů tak zůstává počet obyvatelstva v podstatě stálý; výraznější pokles byl (v roce 1998) zaznamenán v kraji Ostravském, (cca 2 tis. osob), Olomouckém, Zlínském, Brněnském (v rozmezí 500 až 1000 osob). Rovněž průměrný věk obyvatelstva je mezi kraji značně vyrovnaný a pohybuje se okolo průměru za ČR (37,5 roku); nižší než 37 let zaznamenávají kraje Karlovarský, Ústecký a Ostravský. Rozdíly existují v natalitě a rovněž v poměru počtu obyvatel starších 65 let k počtu dětí pod 15 let (1998, pořadí krajů podle procenta natality18): index Kraj Ústecký Karlovarský Jihlavský Pardubický

index natality 0,961 0,959 0,943 0,932

65/15 (%) 68,9 65,3 74,3 78,6

pořadí 3 1 5 9

Liberecký Ostravský Královehradecký Budějovický

0,926 0,905 0,903 0896

72,9 66,9 84,1 76,1

4 2 10 6

Olomoucký Zlínský Brněnský Plzeňský

0,878 0,864 0,853 0,849

77,7 76,9 84,2 85,6

8 7 11 12

10

Diferenciace (celkově nízké) natality mezi kraji je ovlivňována jak věkovou skladbou obyvatelstva (v Brněnském a Plzeňském kraji je nižší podíl obyvatelstva ve věku 20 až 24 let), tak sociálně-ekonomickými podmínkami života obyvatelstva v jednotlivých územních celcích a lokalitách. c) Značné rozdíly mezi kraji jsou i v podílu městského a venkovského obyvatelstva; s vyšší váhou venkovského obyvatelstva těsně koreluje podíl hrubé přidané hodnoty (HPH) v zemědělství na jejím krajském objemu: kraj

HPH v zemědělství (1997) %

podíl v %

Karlovarský Ústecký Liberecký Ostravský

obyvatelstvo městské venkovské 82,2 17,8 80,7 19,3 79,2 20,8 77,4 22,6

3 3 3 3

Královéhradecký Plzeňský Budějovický Brněnský

69,0 67,3 64,5 63,4

31,0 32,7 33,5 36,6

7 8 9 6

Pardubický Zlínský Olomoucký Jihlavský

61,7 61,2 58,2 56,6

38,3 38,8 41,8 43,4

8 5 8 13

Pořadí podle klesajícího podílu obyvatelstva žijícího ve městech. Prameny: ČSÚ: a) Regionální portréty, 1998; b) Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994-1999

d) Významným mezikrajským diferenciačním faktorem je rovněž míra přitažlivosti (gravitační síly) krajských měst (sídel orgánů krajské samosprávy a státní správy), která se vytváří podle jejich velikostí a dlouhodobosti (tradice) určující pozici v kraji. Z těchto hledisek lze zařadit mezi velká a tradiční centra Brno a Ostravu, mezi tradiční Č. Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové. Spádovost ostatních krajských měst (K.Vary, Liberec, Pardubice, Jihlava, Olomouc, Zlín) se bude teprve postupně v krajských regionech utvářet, resp. obnovovat.

11

4.3 obyvatel

Diferenciace sociálně-ekonomických podmínek rozvoje a života v jednotlivých

(periferních)

krajích

je

hodnocena

podle

vybraných

významných charakteristik (souhrnně 18 charakteristik), které odrážejí stav dosažený v druhé polovině devadesátých let (1997-2000) v okruzích -

výkonnost ekonomiky jednotlivých krajů (5 charakteristik),

-

strukturálně kvalifikační předpoklady pro další rozvoj kraje (5 charakteristik),

-

zátěže, které současný stav společnosti, zejména aktuální transformační

problémy občanům přinášejí; jde zejména o faktor úrovně a struktury nezaměstnanosti a rozsahu kriminality (8 charakteristik). Pro analýzu je použita metoda porovnávání úrovně charakteristik mezi kraji a stanovení pořadí krajů u každé charakteristiky; součet pořadí určuje souhrnnou relativní pozici jednotlivých krajů (popř. oblastí - NUTS 2) z hlediska aktuální rozvojové pozice a podmínek (zátěží) života občanů v jednotlivých krajích. Číselné údaje o charakteristikách, pořadí krajů podle jednotlivých charakteristik, souhrny (součty) pořadí (dílčí a celkové) jsou uvedeny v přehledu na str. 14. Pořadí krajů podle úrovně charakteristik je u charakteristik s pozitivním věcným obsahem sestupné („čím menší hodnota charakteristiky, tím vyšší pořadí“) a u charakteristik ilustrujících zátěže nebo negativa vzestupné („čím větší hodnota tím vyšší pořadí“). V souhrnech tedy kraj s vyšší (lepší) úrovní sociálně-ekonomických podmínek a s nižší zátěží-negativy, má nižší součet pořadí.

12

Vybrané sociálně - ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS 3) v České republice Ř a 1 2 3 4 5

charakteristika b I. Absolutní hodnoty HDP (PPS) na obyv. 1997 HPH na zaměstnaného v II. sekt. 1997 Daňová výtěžnost Kč/obyv. 1999 Podíl turistů v % na počtu v ČR, 1996 Průměrná hrubá mzda Kč/měs. I. Q. 2000

6 %podnikatelů ze zaměstnaných, I.Q.2000 7 % zaměstnaných se vzděláním 8 - základním, I.Q. 2000 9 - vysokoškolským, I.Q.2000 10 % zaměstnaných v III. sekt., I.Q.2000 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

počet nezaměstnaných tis. osob, I.Q.2000 míra nezaměstnanosti v %, I.Q.2000 % nezaměstnaných z celkového počtu - déle než 6 měsíců, 1999 - 15 - 24 let, I.Q.2000 - vysokoškoláci, I.Q.2000 počet uchazečů na volné prac. místo, 1999 počet krimin. činů na obyvatele, 1998 II. Pořadí kraje u charakteristiky A B C D E

symbol c

PLZ 1

OVA 2

Kraj - VÚSC (NUTS - 3; pořadí podle hodnoty charakteristiky A) BUD HKR UNL ZLI PAR LIB 4 5 6 7 8 9

BRN 3

KVA 10

OLO 11

JIH 12

A B C D E

12173 1,09 7239 4,50 11720

11510 1,01 6374 6,50 11724

11491 0,96 7062 8,40 11329

11292 1,21 6835 11,70 11218

10979 1,10 6445 9,10 11082

10903 1,00 6233 4,10 11527

10865 1,03 6224 4,90 10978

10795 1,14 6271 3,10 10897

10353 1,02 6573 6,60 11366

10315 0,95 6135 5,10 10944

10163 1,06 5872 4,80 10671

9765 1,09 5646 3,70 10327

F

13,7

11,0

14,1

14,9

14,8

12,5

15,6

14,0

14,4

13,5

11,8

12,0

G H K

8,6 9,8 51,3

8,1 11,5 51,8

7,8 16,3 56,6

9,2 9,6 51,3

6,5 9,9 51,9

10,8 9,0 53,5

9,1 11,2 47,4

7,0 10,9 53,3

14,3 7,8 41,8

12,9 9,8 58,4

8,8 10,9 49,1

7,0 10,4 41,6

L M

19,7 7,9

91,7 17,2

52,9 10,9

21,4 8,1

17,3 6,1

70,4 19,2

26,2 11,8

23,8 10,6

17,0 8,6

14,0 8,1

41,6 15,3

22,1 10,4

N O P Q R

48,7 29,4 1,5 9,06 0,031

59,13 27,8 2,5 55,10 0,028

50,31 28,4 4,0 22,39 0,034

40,9 27,1 2,8 9,53 0,031

45,37 23,1 4,6 7,62 0,027

60,47 24,3 1,6 26,08 0,044

49,23 21,8 3,8 11,09 0,017

47,11 25,2 4,6 12,86 0,024

49,4 36,5 5,3 6,39 0,041

46,28 30,7 2,9 11,43 0,041

54,06 29,1 3,1 20,87 0,053

50,1 24,9 2,7 12,37 0,022

(max=1) max max max max

1 4 1 9 2

2 9 6 5 1

3 11 2 3 5

4 1 3 1 6

5 3 5 2 7

6 10 8 10 3

7 7 9 7 8

8 2 7 12 10

9 8 4 4 4

10 12 10 6 9

11 6 11 8 11

12 4 12 11 12

24 25 26 27

F G H K

max min max max

7 6 8 7

12 5 2 6

5 4 1 2

2 9 10 8

3 1 7 5

9 10 11 3

1 8 3 10

6 2 5 4

4 12 12 11

8 11 9 1

11 7 4 9

10 3 6 12

28 29 30 31 32 33 34

L M N O P Q R III. Souhrny součet A až E pořadí součet F až K pořadí součet L až R pořadí součet A+E+F+M+N+Q pořadí součet A až R pořadí

min min min min min min min

4 2 5 10 1 3 6

12 11 11 7 3 12 5

10 8 9 8 9 10 8

5 3 1 6 5 4 7

3 1 2 2 11 2 4

11 12 12 3 2 11 11

8 9 6 1 8 5 1

7 7 4 5 10 8 3

2 5 7 12 12 1 9

1 4 3 11 6 6 10

9 10 10 9 7 9 12

6 6 8 4 4 7 2

17 2 28 6 31 4 20 1 76 3

23 4 25 5 61 9 49 9 109 7

24 5 12 1 62 10 40 6 98 4

15 1 29 7 31 2 20 1 75 2

22 3 16 2 25 1 20 1 63 1

37 7 33 11 62 10 53 10 132 11

38 8 22 4 38 6 36 5 98 4

39 9 17 3 44 5 43 8 100 6

29 6 39 12 48 8 30 4 116 8

47 10 29 7 41 7 40 6 117 9

47 10 31 9 66 12 62 12 144 12

51 12 31 9 37 3 55 11 119 10

35 36 37 38 39 40 41 42 43 44

Prameny: ČSÚ: a) Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle VŠPS, I.Q.2000 b) Regionální portréty, 2000 MMR: Deskripce krajů ČR 1995 - 1999

Z výsledků porovnání vyplývají tyto poznatky a souvislosti: Za prvé. Vnější krajské územní celky (VÚSC) a sdružené celky (oblasti) jsou podle souhrnu pořadí charakteristik sociálního a ekonomického rozvoje a zátěží odstupňovány takto: Kraj (VÚSC)

Souhrnný Souhrnné pořadí charakteristik podle počet dílčích pořadí výkonnosti potenciálu zátěže šesti ekonomiky rozvoje (nezaměstnanosti) určujících

Královehradecký Budějovický Plzeňský

63 75 76

3 1 2

2 7 6

1 2 4

1 1 1

Brněnský Zlínský Pardubický

98 98 100

5 8 9

1 4 3

9 6 5

6 5 8

Ostravský Karlovarský Liberecký

109 117 116

4 10 6

5 7 12

9 7 8

9 6 4

Jihlavský Ústecký Olomoucký

119 132 144

12 7 10

9 11 9

3 11 12

11 10 12

Sdružené kraje Souhrnný (oblast) počet pořadí krajů* Jihozápad Severovýchod Jihovýchod Ostravsko Střední Morava Severozápad

76 93 109 109 121 124

Souhrnné pořadí krajů sdružených v oblasti podle jednotlivých charakteristik výkonnosti potenciálu zátěže šesti ekonomiky rozvoje (nezaměstnanosti) určujících 1 3 4 2 6 4

4 1 3 2 4 6

1 2 3 4 4 4

1 2 4 6 4 3

* součet pořadí každého kraje sdružených do oblastí, dělený počtem krajů v oblasti

Za druhé. Je zřejmé, že: a) relativně nejlepší podmínky sociálně-ekonomického rovzvoje v územních celcích mimo centrální oblast státu (tj. mimo pražskou-středočeskou aglomeraci) při relativně nízkých transformačních zátěžích se koncem devadesátých let vytvořily v Královehradeckém kraji a dále v krajích Českobudějovickém a Plzeňském (tj. v celé oblasti Jihozápad). Krajské ekonomiky těchto tří krajů dosahují přední úrovně výkonnostních charakteristik (HDP na obyvatele, produktivity v průmyslu, daňové 14

výtěžnosti) při podprůměrné nezaměstnanosti (I.Q. 2000 6,1 až 8,1%) a při (oproti ostatním krajům) relativně příznivých parametrech vytváření nových pracovních míst; b) nejvážnější problémy a zátěže v sociální a hospodářské sféře se soustředí do oblastí

Severozápad (Karlovarský kraj a zejména Ústecký kraj s nejvyšší mírou

nezaměstnanosti [I.Q. 2000 - 19,2%]), Střední Morava (především Olomoucký kraj, který z krajských struktur vykazuje nejnižší výkonnost a vysoké zátěže z úrovně a struktury nezaměstnanosti a z kriminality a dosud méně rizikový Zlínský kraj) a Ostravsko (s absolutně nejvyšším počtem nezaměstnaných a dosud nepřekonanými problémy restrukturalizace důlního a hutního průmyslu). Faktory, které v rozhodující míře vedou k vysoké míře rizik a zátěží v těchto územních celcích jsou v podstatné míře zakotveny v dlouhodobém vývoji společnosti a ekonomiky v období totalitního režimu před rokem 1990. Jde především o strukturální deformaci hospodářství Ústeckého a Ostravského kraje spočívající v koncentraci těžby hnědého a černého uhlí v rozsahu spojeném s extenzivním a strukturálně energeticky a surovinově náročným zpracovatelským průmyslem, černé metalurgie a investičního strojírenství (Ostravsko), výrobků elektrické energie (Ústecko) a oborů základní chemie (oba kraje). Restrukturalizační procesy spojené s omezením a efektivním nahrazením těchto výrob jsou a ještě budou dlouhodobě investičně a finančně vysoce nákladné; nutně spojené se sociálními důsledky (nezaměstnanost, rekvalifikace atd.). Rizika a zátěže existující v Olomouckém kraji jsou důsledkem působení několika faktorů. Část kraje – Šumpersko, Jesenicko patří, vzhledem k přírodním podmínkám, k územním oblastem s méně rozvinutou infrastrukturou, zejména dopravní; zásadní změny, k nimž došlo v zemědělství (zrušení výrob dříve podporovaných státem), utlumení, resp. omezení některých průmyslových podniků vedlo ke značným sociálním důsledkům (vzestup nezaměstnanosti); v kraji je rovněž poměrně nízká podnikatelská aktivita. Za třetí. Oblast Jihovýchod (Brněnský a Jihlavský kraj), která zaujímá mezi územními celky ČR střední pozici v úrovni rozvoje a zátěžových faktorů je vnitřně značně diferencovaná z hlediska jak jednotlivých charakteristik a jejich okruhů, tak územně. Jihlavsko vykazuje nejnižší výkonnost ze všech krajských celků (mimo Středočeský kraj); míra nezaměstnanosti je (s výjimkou okresu Třebíč) však podprůměrná. To souvisí s vysokým podílem zemědělství, které má vysoce 15

nadprůměrnou míru zaměstnanosti (2,5x vyšší než v České republice) a značně specifický charakter (významný podíl bramborářství a chovu dobytka); útlum zemědělské výroby byl dosud oproti ostatním krajům méně intenzívní. Brněnsko je výrazně ovlivněno silnou pozicí krajského města. Brno soustředí zhruba třetinu obyvatelstva a zaměstnaných osob v kraji, představuje významnou koncentraci materiálních a nemateriálních služeb; existuje zde rozvinuté školství (včetně komplexní struktury univerzitního a technického vysokého školství), zdravotnictví, výzkumu, sídlí zde významné orgány státní správy a soudnictví. Specifickou úlohu v ekonomice města má výstavnictví. V Brně a okresech Brnovenkov a Blansko jsou rozsáhlé kapacity českého strojírenství (Zetor Brno, První brněnská strojírna, ČKD Blansko aj.), které v současné době prochází řadou restrukturalizačních

a

rozvojových

problémů,

jejichž

důsledkem

je

zvýšená

nezaměstnanost (i přesto se její úroveň pohybuje pod krajským i celostátním průměrem), odkládání výplat mezd a k dalším zátěžím života občanů. V jižní části kraje (okresy Znojmo, Břeclav, které bezprostředně sousedí s Rakouskem a okresem Hodonín) jsou rizika a zátěže intenzivnější. Nadprůměrná nezaměstnanost (počet uchazečů o zaměstnání koncem roku 1999 se v těchto okresech pohyboval mezi 10,7 až 13,9%) je spojena především s útlumem části zemědělské výroby a potravinářského průmyslu.

16

Kapitola 3. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s Rakouskem S Rakouskem sousedí dva kraje ČR: kraj Budějovický (sousedí i se SRN) a kraj Brněnský. Státní hranice Budějovického kraje je 323 km dlouhá a je nejdelší krajskou státní hranicí. Budějovický kraj (NUTS 3) má společnou hranici s: Rakousko: Dolní Rakousko (Niederösterreich – NUTS 2) - délka státní hranice 106km – okres J.Hradec - délka státní hranice 21km- okres Č.Budějovice Horní Rakousko (Oberösterreich – NUTS 2) - délka státní hranice 140km –okres Č. Krumlov SRN:

Dolní Bavorsko (Niederbayern) - délka státní hranice 55km – okres

Prachatice. Na úrovni NUTS 3 Budějovický kraj sousedí s: Mühlviertel a Waldviertel. Státní hranice Brněnského kraje je 202 km dlouhá. Brněnský kraj má společnou hranici s Rakouskem - Dolní Rakousko, na české straně okresy: Znojmo, Břeclav, Hodonín. Na úrovni NUTS 3 sousedí s Weinviertel. 1. Budějovický kraj je jižní příhraniční oblastí ČR; je tvořen 7 okresy: Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor, J. Hradec, České Budějovice a Český Krumlov; spolu s Plzeňským krajem tvoří oblast Jihozápad (NUTS 2). Příhraniční charakter kraje, který byl do devadesátých let negativem se změnil v současnosti v přednost, neboť lze využít potenciál blízkosti zemí EU a možnosti rozvoje přeshraniční spolupráce. 1.1 Kraj je geograficky uzavřeným celkem; hraniční část tvoří pohoří Šumava a Novohradské hory, v části vnitrozemí se rozkládá Blanský les, východně zasahuje Českomoravská vrchovina a dále pak Středočeská pahorkatina. Jižní Čechy v minulosti patřily díky své geografické poloze a přírodním podmínkám ke strategicky významným územím a řadily se tak mezi oblasti, kde se začala objevovat první lidská osídlení s řadou obchodních stezek. V období

17

Rakouska-Uherska vedly regionem důležité dopravní cesty (např. první koněspřežná železnice spojující Linec s Českými Budějovicemi). Význam dopravní spojnice si kraj uchovává do současné doby – vede zde významná mezinárodní silnice E 55 z Rostocku přes Berlín a Prahu do Lince, která prochází okresními městy Tábor a České Budějovice. Dalšími silničními trasami mezinárodního významu jsou silnice 4 (Praha-Příbram-Písek-Strakonice-Strážný-SRN) a E49 a E551 procházející regionem ve směrech Rozvadov - České Budějovice -Třeboň – Rakousko – J. Hradec – Pelhřimov - D1 – Morava - Slovensko a Polsko. V Českých Budějovicích a Bechyni se nachází vojenské letiště a civilní letiště Hosín. Budějovický kraj nepatří mezi lidnaté kraje – v roce 1999 zde žilo 626570 obyvatel, což je 6,1% obyvatel ČR. Při rozloze regionu 10 056 km2 (12,8% ČR) je hustota osídlení nejnižší ze všech krajských celků – 62,3 obyv./km2 (republikový průměr je 133 obyv./km2); to je výsledkem vysídlení německého obyvatelstva ze sudetské části okresu Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice a J. Hradec po 2. svět. válce a rozsáhlé zóny pohraničních pásem s omezeným přístupem civilního obyvatelstva před rokem 1989. Osídlení kraje je značně nerovnoměrné-v pěti největších městech (České Budějovice –100 tis., Tábor – 103 tis., J. Hradec – 94 tis., Písek – 71 tis., Strakonice – 70 tis. obyvatel) žije více než 1/3 obyvatel. Největším městem jsou České Budějovice, které jsou přirozeným centrem kraje. Obce do 200 obyv. tvoří téměř1/2 počtu obcí s 4,6% obyvatel. Celkem je v kraji 623 obcí. V kraji je zřetelně patrná migrace obyvatel z vesnic (zejména příhraničních) do větších sídelních celků. K tomuto trendu přispívají některé specifické okolnosti jako: pohraniční charakter oblastí, přeložení vojenských posádek z pohr. území, pokles pracovních příležitostí v zemědělství, zánik řady podniků dřevovýroby a omezování veř. autobusové dopravy. 1.2 Pro Jižní Čechy je charakteristické zastoupení odvětví zpracovatelského průmyslu (lehké strojírenství, kovoprůmysl, textil aj.). V předlistopadovém období nebyly v kraji alokovány žádné podniky těžkého průmyslu, protože zde neexistovaly významné zdroje energetických surovin ani velké energetické závody; to se mění v současné době zaváděním atomové elektrárny Temelín do provozu. Tradičně je však region vnímán jako zemědělský s převažujícím rybníkářstvím a lesnictvím.

18

Příznivou ekonomickou strukturu kraje ovlivňuje několik faktorů: - tradice průmyslové výroby v městských centrech (zastoupení pouze lehkého průmyslu), - reliéf krajiny, který je vhodný pro zemědělství, využívání lesních a rybničních ploch, - podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, - geografické umístění v blízkosti hranic SRN a Rakouska. V roce 1997 byl v Budějovickém kraji vytvořen HDP na obyvatele ve výši 91,6% ČR, tj. 59,5% EU, čímž se kraj řadí na páté místo v rámci ČR (za PHA, PL, OST, BRN). Skutečnost, že Jižní Čechy nejsou územím bohatým na nerostné suroviny se odráží i v podílu jednotlivých sektorů na HDP: Sektor I. II. III.

ČR 5% 42% 53%

kraj 8% 41% 51%

Jak je patrné z tabulky, významné je zemědělství, lesnictví a rybníkářství (I. sektor), které jsou charakteristickými odvětvími kraje. Zemědělská výroba je realizována v celém regionu, s menším podílem v příhraničních okresech, přičemž obhospodařovaná půda představuje 49,3% rozlohy kraje. Ačkoliv zemědělství je významným odvětvím, počet osob zde zaměstnaných se neustále snižuje (v roce 1991 bylo v zemědělství zaměstnáno 40 tis.osob, v roce 1999 pouze 20 tis. osob), přičemž současně roste zadluženost zemědělských podniků – obvyklá je zadluženost kolem 51,3%. K nepříznivému vývoji se bude přihlížet i při stanovení znevýhodněných oblastí v kraji (LFA – Less Favoured Areas) programem SAPARD. V rámci primárního sektoru je významné lesnictví, které obhospodařuje 37,6% rozlohy kraje (zejména oblast Šumava s převahou jehličnatých lesů). Problémem tohoto odvětví jsou vlastnicky rozdrobené části lesů, které umožňují devastační těžbu. Zemědělství spolu s lesnictvím přes svůj nízký podíl na tvorbě přidané hodnoty mají významnou krajinotvornou a rekreační funkci, kterou dále spoluvytváří s rybnikářskými oblastmi, které zaujímají 4% rozlohy kraje. Mezi největší z rybníků patří Rožmberk, Svět, Bezděv aj.

19

V sekundárním sektoru je v kraji zastoupen pouze lehký průmysl soustředěný v menších a středních podnicích. Tato struktura průmyslu usnadnila privatizační a racionalizační procesy transformace. V rámci ČR má významné postavení průmysl potravinářský (Jihočeské mlékárny a.s., Budvar), konfekční (Otavan Třeboň), papírenský (Jihočeské papírny Větřní), dřevozpracující (Lira – ČB) a textilní (Jitex, Jitka, Fezko). V současné době se rozvíjí i lehký zpracovatelský průmysl – často ve spojení se zahraničním kapitálem.19) Zahraniční investoři nevyužívají pouze komparativní výhody nižších pracovních nákladů, ale i výhody teritoriální blízkosti a kvalifikované pracovní síly – tzn. neuskutečňují se zde pouze nenáročné manuální práce, ale dováží se i moderní technologie a know-how. Zájem zahraničního kapitálu o podnikání v kraji dokládá i 2705 podniků s majoritní zahraniční účastí. Mezi nejvýznamnější patří: Robert Bosch a.s., Akra a.s., Bupak Obaly a.s., Lecotex a.s., Schneider Group a.s. aj. Problematickou pro další rozvoj zahraničního podnikání se jeví především stále nízká produktivita práce (přestože HPH na zaměstnance v II. sektoru byla v roce 1997-1,21, která řadí kraj na první místo v rámci ČR), nedostatečná infrastruktura (podprůměrná plynofikace regionu, nižší hustota tel. sítě –32 stanic na 100 obyvatel, nevyjasněné vlastnické vztahy ploch a objektů Armády ČR), nedostatečná průjezdnost silničního komunikačního systému (zjm. úsek Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, Soběslav) a neexistence vysoké školy technického typu. Na příznivý vývoj regionu má vliv rozvoj terciárního sektoru, a to zejména v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu. Budějovický region patří k oblastem s ekologicky málo zatíženým prostředím, s bohatou kulturní historií a bohatými možnostmi rekreace, turistiky a léčebných pobytů. V roce 1999 pracovalo v oboru obchodu, pohostinství a ubytování cca 60 tis. pracovníků a působilo zde 8 tis. subjektů zabývajících se pohostinstvím a ubytováním. Kraj je jednou z významných rekreačních a turistických oblastí. Cestovní ruch se stává novým podnikatelským odvětvím s nejvyšším nárůstem podílu na podnikatelských aktivitách v kraji. O rozvoji cestovního ruchu svědčí i podíl kraje na počtu turistů v ČR, který v roce 1996 činil 11,7% a zařadil kraj na druhé místo za Prahu (25,2%). Převažují tuzemští turisté, podíl cizinců z celkového počtu ubytovaných je nízký (rok 1996 –26,3%, Praha – 84,3%), neboť ti se zaměřují spíše na tradiční lokality (Praha, Krkonoše); bohatství kraje tak není dostatečně využíváno. Vzhledem ke skutečnosti, že kraj disponuje 20

nejvyšším počtem ubytovacích zařízení v ČR (tj.1766) vytváří se podmínky pro další možný rozvoj regionu tímto směrem. Struktura ekonomických činností, rostoucí sektor služeb jsou příčiny nízké nezaměstnanosti, která se meziročně sice zvyšuje (95 –2,5%, 96-2,8%,97 –3,4%, 98- 4,9%, 99- 6,2%, I.Q. 2000 –8,1%), ale patří k nejnižším v ČR (I.Q.2000 –9,5%). Projevují se určité vnitroregionální rozdíly - nejnižší míru nezaměstnanosti (r. 99) vykazují okresy České Budějovice – 4,91% a J. Hradec – 3,92%, vyšší míru nezaměstnanosti má Český Krumlov – 9,53%. Zároveň dochází ke snižování počtu volných pracovních míst (VPM) – v roce 1999 připadalo v kraji na VPM 9,5 uchazeče (r.98 – 6,64; r.97 – 2,19); průměr za ČR v roce 1999 byl 13,8 uchazeče na VPM. Příznivý trend se projevuje u věkové skupiny do 25 let, jejíž podíl na celkové nezaměstnanosti klesá – r. 98 –34%, r.99 – 29%, I.Q. 2000 – 27,1%. Zahraniční pracovníci se na počtu obsazených pracovních míst podílejí 1,66% (r. 1999), přičemž republikový průměr je 2,92%. 1.3 Geografická poloha kraje na hranicích tří zemí - ČR, Rakouska a SRN vytváří podmínky pro aktivní přeshraniční spolupráci, která je na institucionální úrovni reprezentována Euroregionem Šumava20) (viz mapa č.1). V současné době se jedná o vzniku nového Euroregionu Silva Nortica21) (rozloha 9354 km2), který by měl zahrnovat okresy Č. Budějovice, J. Hradec, Jihlavu a dolnorakouský region Waldviertel (viz mapa č.2). Cílem je vzájemná spolupráce a řešení společných problémů, např. problematika NP a CHKO Šumava, dálnice D3 – Č.Budějovice - Linz, cykloturistika aj. Města a obce navázala partnerské vztahy s městy v Rakousku (Linz) a Německu (Pasov)- např. Svatojanská česko-rakousko-německá Škola obnovy venkova22).

21

mapa 1. Euroregion Šumava/Böhmerwald/Bayerischer Wald

Pramen: Návrh postupu založení Euroregionu Jižní Čechy, RERA, 2000

mapa 2. Předpokládaný Euroregion Silva Nortica

Pramen: Návrh postupu založení Euroregionu Jižní Čechy, RERA, 2000

22

SWOT analýza Budějovického kraje Silné stánky

Slabé stránky

•

čisté životní prostředí

•

velké množství kulturních,

regionu a jeho silných stránek -

technických a historických

nedostatečná koordinace - stát,

památek (mj. dvě památky

region, města

• malá propagace budějovického

• malý počet hraničních přechodů

UNESCO) •

•

geografická poloha - blízkost hranic s Rakouskem a

nízký stupeň integrace a propojení infrastruktury

Německem, střed Evropy •

příznivá ekonomická struktura

•

připravená trasa dálnice D 3 (E55 - Kodaň - Berlín - Praha Benátky) a studie proveditelnosti IV. železničního koridoru (Berlín Praha - Linec - Benátky) Ohrožení

Příležitosti •

•

využití polohy regionu

pohraničních oblastí

k vybudování mez. přepravních cest, logistických center •

•

neuvedení jaderné elektrárny Temelín do provozu (mj. ztráta

možnost propojení turistických a

pracovních příležitostí)

kulturních aktivit s Rakouskem a •

Německem •

vylidňování venkova a

zhoršování zdravotního stavu lesa imisemi

podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, modernizace železničního koridoru Praha - Č. Budějovice Linec

23

2. Brněnský kraj se nachází při jižní a východní hranici ČR, sousedí s Rakouskem (Dolní Rakousko) a Slovenskem a v rámci ČR spolu s Jihlavským krajem vytváří jednotku NUTS-2. Je tvořen 7 okresy: Blansko, Brno - město, Brno venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Brněnský kraj jako součást Velkomoravské říše patřil mezi významné oblasti. Svůj význam si uchoval i v rámci Rakousko - Uherska, o čemž svědčí železniční spojení mezi Brnem a Vídní, které vytvořilo vhodné podmínky pro rozvoj vzájemných vztahů.

2.1 Přírodní podmínky Brněnského kraje jsou velmi rozmanité a mají vliv na využívání krajiny. V rámci kraje se rozlišují tyto základní typy přírodních krajin: východní okraj České vysočiny s Českomoravskou vysočinou, Boskovickou brázdou, Brněnským masívem, Moravským krasem a Drahanskou vysočinou, dále moravské úvaly s Dyjsko-svrateckým a Dolnomoravským úvalem a Vyškovskou bránou a Karpatské vysočiny zahrnující Jihomoravské Karpaty - Pálavu a Dunajovické kopce, Středomoravské Karpaty -Ždánický les, Litenčické vrchy a Bílé Karpaty s podhůřím. Brněnský kraj se rozkládá na 7062 km2 (rozlohou je čtvrtým největším krajem ČR) s 1138,2 tis. obyvateli (počtem obyvatel zaujímá třetí místo v republice). Vývoj počtu obyvatelstva kopíruje trendy v ČR (výrazný pokles porodnosti a mírný pokles úmrtnosti, stárnutí obyvatelstva). V důsledku této přirozené měny ubývá v kraji obyvatel (r. 98 – 1138 tis. ob., r.95 – 1141 tis.obyvatel), a to i přes pokračující přírůstek obyvatel stěhováním. Migračně ztrátovým se stává Brno město, naopak mezi migračně atraktivní patří Brno-venkov, Vyškov (zde lze sledovat podobný trend jako v západní Evropě - odchod z center velkých měst do jejich zázemí). Na poměrně vysokém aktivním migračním saldu se podílely především obce v bezprostředním zázemí města Brna (suburbánním prostoru Brna) a obce s dobrou dopravní dostupností do Brna. V Brněnském kraji převažují sídla s větším počtem obyvatel, které mají venkovský charakter, čímž se kraj liší od převážné části území ČR. Podíl obyvatel žijících ve městě (63,4%) nedosahuje průměru ČR, přestože hustotou zalidnění se kraj řadí na třetí místo v republice (161,16 obyv./km2). Počet obcí v roce 1998 činil 645. Metropolí kraje je město Brno, které je druhým největším městem ČR a přirozeným centrem kraje se sídlem mnoha

24

významných institucí. Vzhledem ke skutečnosti, že výrazně dominuje brněnská aglomerace, dochází ve zbývajícím území k projevům marginalizace. Mezi její projevy patří: zaostávání v ekonomickém rozvoji, malá vybavenost území sociální a technickou infrastrukturou, odchod mladého obyvatelstva. Mezi marginalizované obce patří např.: Boskovice, Mikulovsko, Moravský Krumlov, Znojmo. 2.2 Brněnský kraj se řadí mezi nejvýznamnější kraje ČR z hlediska dopravy vede zde několik dálkových dopravních tras: dálnice D1 (Praha – Brno - Vyškov) a D2 (Brno - Bratislava) a silnice E 461 (Brno - Mikulov), která je součástí evropské silniční sítě. Krajem procházejí koridory (V.koridor: Berlín – Praha – Brno – Břeclav Vídeň, VI.koridor: Gdaňsk – Katovice – Ostrava - Žilina, přes Brno) navazující na transevropské sítě TEN zemí EU. Postavení Brněnského kraje v oblasti silniční dopravy je nadprůměrné, z hlediska dalšího vývoje lze očekávat další posílení pozic v síti dálkových dopravních tras. V roce 1997 byl v Brněnském kraji vytvořen HDP na úrovni 93,2% ČR (třetí místo v ČR za Prahou a Plzeňským krajem), tj. 60,6% EU, přičemž došlo oproti roku 1996 k mírnému poklesu. Brněnský kraj je známý svým zemědělstvím a zpracovatelským průmyslem. O významu zemědělství pro ekonomiku kraje svědčí skutečnost, že podíl zemědělské půdy na celkové výměre překračuje hranici 60%. V rámci zemědělství mají významné pozice ovocnářství a vinařství (90% výměry všech vinic připadá na Brněnský krajBřeclav, Hodonín, Znojmo). Zaměstnanost v zemědělství, lesnictví a rybnikářství (primární sektor) činí v kraji 6,6% (republikový průměr se pohybuje kolem 5-6%). Podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě kraje činí 5,1% (rok 1996). V rámci sekundárního sektoru je ekonomika kraje spojena s velkými průmyslovými podniky s více než 500 zaměstnanci. Hlavním průmyslovým odvětvím je strojírenství, průmysl stavebních

hmot,

dřevozpracující

a

nábytkářský

průmysl

(zachovává

se

diverzifikovaná struktura průmyslové výroby). Vzhledem k útlumu velkých průmyslových podniků (Královopolská Holding a.s., Zetor a.s., ČKD Blansko), dochází

k nárůstu

negativních

sociálních

jevů

-

nezaměstnanost,

platební

neschopnost, pokles kupní síly, které ohrožují celý kraj. Nezaměstnanost do roku 1995 byla poměrně stabilní, od roku 1995 se začíná zvyšovat (r. 95-3,3%, r. 98 - 5,1%, r. I.Q.2000 - 9,2%). Výrazným znakem kraje je nízká poptávka po pracovní síle a nedostatečná tvorba volných pracovních míst: 25

zvyšuje se počet uchazečů na VPM (r. 97 – 6,47, r. 99 – 22,4; počtem uchazečů na VPM se kraj řadí na druhé místo v rámci ČR) a počet dlouhodobě nezaměstnaných, který dosahuje cca 50,31%. Mezi okresy s nejvyšší nezaměstnaností se řadí „vinařská“ města: Hodonín - 12,9%, Znojmo – 11,3%, Vyškov – 9,5%. Počet zahraničních pracovníků legálně pobývajících na území kraje není vysoký. Na celkovém počtu obsazených pracovních míst se cizinci podílejí 2,74% (r.1998), průměr za ČR je 2,92%. V rámci primárního a sekundárního sektoru dochází k poklesu počtu pracovníků (r.89 – 227 125 prac., r.96- 160 026 prac.); v terciární sféře (obchod, služby) se počet pracovníků zvyšuje; podíl zaměstnaných ve službách činil k I.Q. 2000 56,6%. Nejvyšší podíl terciéru na zaměstnanosti má Brno – město, nejnižší podíl potom Brno - venkov (34,6%) a Blansko (35,4%). Rozdíl je způsoben především existencí specializovaných služeb (nemovitosti, výzkum a vývoj aj.) v okresu Brno-město. 2.3 Úroveň vzdělání je nejvyšší (po Praze), počet vysokoškoláků činí 16,3%; Brno patří mezi města s dlouholetou univerzitní tradicí, existuje zde 7 VŠ (centrum vysokého vojenského školství) s 29 fakultami, kde studuje cca pětina všech VŠ studentů. Kraj netvoří přirozený turistický region, nemá svoji rozhodující dominanci. Po roce 1989 dochází k rozvoji turistické infrastruktury, která je však značně nevyrovnaná

(koncentrace

do

nejvýznamnějších

středisek).

Významný

je

přeshraniční pohyb osob, (v roce 1997 překročilo hranice na přechodě v Mikulově v obou směrech 8 mil. osob, v Hatích 7,2 mil. osob). V roce 1998 se v kraji ubytovalo 866 tis. osob, z nichž 347 tis. bylo zahraničních turistů. Rozhodující podíl v návštěvnosti mají Rakušané, často však jde o jednodenní turistiku bez výrazného devizového efektu (cca 5 mil. Rakušanů ročně). Specialitou kraje je vinařská turistika (Valtice, Mikulov, Pavlov), existují zde dobré možnosti cykloturistiky (trasa Greenways, Moravsko - slezská trasa aj.), avšak úroveň příjmů z turistického ruchu zůstává nízká. 2.4 Převážná část okresů kraje patří mezi území, která jsou zapojena do programů CBC Phare. Mezinárodní spolupráce se rozvíjí více jako záležitost samosprávy, podnikatelských subjektů a dalších institucí. Město Brno aktivně spolupracuje s Vídní a St. Pöltenem. K lepší spolupráci s rakouskou stranou má 26

přispět i Společný programový dokument: Rakousko – ČR Interreg III A – Phare CBC na léta 2000 – 2006. V kraji pracuje: Výbor pro spolupráci s Dolním Rakouskem (složen ze zástupců území jižní Moravy a jižních Čech sousedících se spolkovou zemí Dolní Rakousko okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Jindřichův Hradec, Třebíč, Znojmo), jehož cílem je podpora aktivit s rakouskou stranou, Euroregion Jižní Morava – Weinviertel – Záhorie a třístranná smlouva o spolupráci mezi Regionální hospodářskou komorou jižní Moravy, bratislavskou HK a HK Dolního Rakouska. Významná je spolupráce vysokých škol a pracovišť Akademie věd ČR, které participují na mezinárodních výzkumech.

27

SWOT analýza Brněnského kraje

Silné stránky •

Slabé stránky

Brno – výrazná metropole s vysokou vzdělanostní úrovní

•

konání výstav a veletrhů

•

sousedství se zeměmi EU

•

rozvinuté vysoké školství

•

dopravní uzel

•

množství historických památek

•

vyšší míra nezaměstnanosti

•

nedostatečná tvorba pracovních míst

•

problémovost restrukturalizace průmyslu

•

vysoké vnitroregionální rozdíly (vč. kvalifikační úrovně)

•

hraniční přechody s Rakouskem mají nízkou kapacitu a nevhodné vedení přístupových tras

Ohrožení

Příležitosti •

dostupná pracovní síla

•

příznivé podmínky pro rozvoj

•

subjektů •

podnikání •

chybějící technická infrastruktura na venkově

spolupráce se sousedními •

zeměmi – Slovenskem a

prodlužování termínu dokončení výstavby tranzitních železničních

Rakouskem •

zánik velkých ekonomických

koridorů a dálnice D1

využití vědeckého a technického •

potenciálu kraje

neexistence městského okruhu k odlehčení centrální části Brna

28

Kapitola 4. Sociálně-ekonomické postavení a specifika krajů sousedících s ČR 4.1. Rakouská republika se rozkládá na 83 856 km2 s 8 068 tis.obyv., hustota zalidnění činí 96 obyv/km2. Rakousko se člení na 9 spolkových zemí: Burgenland, Dolní Rakousko, Vídeň, Korutany (Kärnten), Štýrsko (Steiermark), Horní Rakousko, Salzburk, Tyrolsko (Tirol) a Voralbersko (Voralberg). Mezi nejvýznamnější města patří Vídeň, Graz, Linec, Salzburk. S Českou republikou na úrovni NUTS 2 sousedí Horní a Dolní Rakousko a Vídeň. Do oblasti rakousko-českého pohraničí patří na rakouské straně regiony (NUTS 3): Weinviertel, Waldviertel, Mühlviertel a město Vídeň. V českém příhraničí to jsou Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Znojmo, Břeclav, Hodonín, Brno-město, Brno-venkov, Třebíč, Jihlava. Podle čl. 10 směrnice k programu Interreg se do příhraničí zahrnují i následující rakouské regiony: Linz-Wels (Horní Rakousko), St.Pölten, Wiener Umland Nord a Mostviertel (Dolní Rakousko). Tab 1. Rozloha, počet obyvatel a hustota obyvatelstva v rak. příhraničních regionech Územní celek Mühlviertel Waldviertel Weinviertel Vídeň celkem s Vídní celkem bez Vídně

Rozloha (km2)

Počet obyv.(1998)

2 659 4 614 2 391 415 10 079 9 664

200 705 225 865 124 496 1 606 843 2 157 909 551 066

Hustota obyv. (obyv/km2) 75 49 52 3 871 214 57,02

Pramen: Rakousko-ČR Interreg IIIA-Phare-CBC,MMR,2000

4.2. Rakouská příhraniční oblast má podprůměrnou hustotu obyvatelstva – 57,02 obyv/km2 (průměr Rakouska 96 obyv/km2). Západní část rakouského příhraničí je krajinou, v níž je převládajícím rysem středohoří. Směrem na východ se tato krajina mění a v oblasti pohoří Manhartsterf, resp. na Znojemsku přechází do pahorkatiny, resp. roviny tvořící severní část Vídeňské pánve. V rakouském příhraničí (s výjimkou regionu Mühlviertel) se po několik desetiletí projevoval negativní demografický trend. V období mezi lety 1981 a 1991 klesl počet obyvatel v dolnorakouských příhraničních regionech o 4%. Na začátku 90. let

29

došlo k mírnému nárůstu počtu obyvatelstva; přesto zůstává nepříznivá demografická struktura obyvatelstva (stárnutí populace) – viz tab. 2. Tab 2. Struktura obyvatelstva v rakouských příhraničních regionech Region Mühlviertel Walsviertel Weinviertel Vídeň celkem

Demograf. trend (1991-98) (%) 4,8 0,8 1,9 4,4 3,8

Podíl obyv. do 15 let 1991 (%) 22,4 17,7 16,7 13,9 17,4

Podíl obyv.nad 60 let 1991 (%) 164 22,6 24,0 22,8 20,1

Rakouské oblasti (NUTS 2), tj. Horní a Dolní Rakousko jsou oblasti s vysokým podílem průmyslu na přidané regionální hodnotě. Podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě v Horním Rakousku činí cca 30% (r.1996); jedná se o třináctou největší koncentraci průmyslu ze všech 180 oblastí NUTS 2. V Dolním Rakousku byl podíl průmyslu na celkové přidané hodnotě cca 26%, což je 5 proc. bodů nad rakouským průměrem. Industrializace obou regionů se odráží ve struktuře zaměstnanosti (viz tab. 3) Tab.3 Struktura zaměstnanosti podle odvětví v Horním a Dolním Rakousku (1999) Odvětví zemědělství dobývání nerostných surovin zpracovatelský průmysl výroba a rozvod elektř., vody a plynu stavebnictví služby

Dolní Rakousko Horní Rakousko % % 1,3 0,7 0,5 0,4 21,9 27,8 0,7 1,2 9,3 66,2

9,2 0,7

Rakousko celkem % 0,8 0,5 20,2 1,0 8,7 68,9

V posledních letech ovlivnila rozvoj Dolního Rakouska „decentralizace Vídeňské aglomerace“, kdy firmy se přesouvaly z prostoru Vídně města (s vysokou pozemkovou rentou) do vídeňského okolí. V důsledku toho byl růst HDP v Dolním Rakousku vyšší než rakouský průměr; jeho růst byl ovlivněn především vysokým stupněm rozvoje služeb a výstavby. Naopak v Horním Rakousku byl růst HDP v období 1988 – 1998 pod rakouským průměrem; v období od roku 1993 pouze výstavba, doprava a nemovitosti dosahovaly průměrného růstu.

30

Tab.4 Průměrná roční míra růstu HDP v rakouských příhraničních regionech (1988 /1995) dle NUTS 3 Region

Zemědělství

Mühlviertel Waldviertel Weinviertel Linz-Wels Innviertel Wiener Umland-Nord

-3,8 -3,6 -4,6 -3,0 -5,0 -7,8

Zpracovatelský průmysl 6,2 6,1 6,8 2,2 5,1 5,5

Služby

Celkem

7,5 8,2 6,1 7,6 6,8 7,9

6,0 6,5 4,9 5,2 5,1 6,3

Pramen: ÖIRI, ÖSTAT

V rakouských příhraničních regionech (NUTS 3) se hrubý regionální produkt na obyvatele pohybuje mezi 61% (Mühlviertel) a 167% (Vídeň). Příhraniční regiony s převažujícím venkovským charakterem se řadí v rámci Rakouska k ekonomicky nejslabším oblastem. Pouze Vídeň patří jak v Rakousku, tak v EU k ekonomicky silným regionům (viz tab. č.5). Tab.5 Ekonomická úroveň příhraničních regionů Region

HRP/obyv. 1996 celostátní průměr =100 54,4 76,4 61,4 148,5 100

Mühlviertel Waldviertel Weinviertel Vídeň celkem

Index EU = 100 61,1 85,8 68,9 68,9 112,3

4.3 Příhraniční regiony se odlišují i v oblasti struktury zaměstnanosti – vyšší podíl zemědělství (Weinviertel – centrum zemědělské a lesnické produkce), existence tradičních průmyslových odvětví (potravinářství, textilní a oděvní průmysl), terciární sféra je oproti ostatním částem méně rozvinutá (viz tab.6). Tab. 6 Struktura zaměstnanosti v příhraničních regionech v roce 1998 Region Mühlviertel Weinviertel Waldviertel Vídeň Rakousko

Zemědělství (I) 1 8 4 0,5 2

Zpracovatel. průmysl (II) 51 38 46 32 34

-z toho stavebnictví podíl v % 19 16 14 15 11

Pramen: Ústřední svaz rakouských sociálních pojišťoven, ČSÚ

31

Služby (III) 48 54 50 77 64

-z toho pohostinství a ubytování 6 5 7 9 8

Problematické v ekonomické struktuře se jeví především malé a střední podniky, které nejsou dostatečně zapojeny do odběratelských a odbytových sítí (jak v rámci regionu, tak na hlavní hospodářská centra). Jak je patrné z tabulky č.6, regiony Waldviertel a Weinviertel jsou nadprůměrné v oblasti zemědělství; všechny regiony jsou nadprůměrné v oblasti stavebnictví (Mühlviertel 19%, rakouský průměr 11%). Typickými průmyslovými odvětvími pro příhraniční regiony jsou: průmysl dřevozpracující, kovozpracující, textilní a oděvní (Mühlviertel, Waldviertel) a potravinářský (Weinviertel). Dominantním

průmyslovým

centrem

této

oblasti

je

město

Vídeň.

Z celkového počtu 13 100 býv. podniků, jich 62% sídlí ve Vídni, z 223 000 osob zaměstnaných v průmyslu připadá na Vídeň 68,5%. Pro

trh

práce

v příhraničních

regionech

je

typický

omezený

počet

kvalifikovaných pracovních míst. V regionech Mühlviertel, Waldviertel a Weinviertel došlo k nárůstu zaměstnanosti (1990-98 počet osob s příjmy ze závislé činnosti vzrostl ve Waldviertel o 4,3% a ve Weinviertel o 14,2%). Pokles zaměstnanosti se projevil zejména v textilním a oděvním průmyslu. Největší kumulaci pracovních míst v rámci rakouského příhraničního regionu představuje Vídeň, která má výraznou přitažlivou sílu. Z oblasti Weinviertel a přilehlých regionů

dojíždí do Vídně za prací 34%

obyvatel (přičemž od roku 1981 do roku 1991 došlo k nárůstu o 22%). V regionu Mühlviertel je dominantním centrem Linec, kam dojíždí 38% obyvatel. Nezaměstnanost je ovlivněna prostorovou strukturou regionu a odlišnostmi situace na trhu práce ve velkých oblastech. Horní Rakousko vykazuje nižší míru nezaměstnanosti než Dolní Rakousko. To je způsobeno regionálním rozvojem Horního Rakouska a politikou administrativních zásahů, která se koncentrovala na boj proti dlouhodobé a znovuopakované nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti je vyšší v těch oblastech, kde dojíždění do velkých městských center není možné vzhledem k velké vzdálenosti. Tuto skutečnost dokládají okresy Gmünd a Waidhofen, kde míra nezaměstnanosti převyšuje 9% (1998). 4.4 Významným zdrojem pracovních příležitostí může být terciární sektor – zejména oblast cestovního ruchu. V současné době převažuje v příhraničních oblastech domácí cestovní ruch, tj. rekreační, zájezdová turistika a agroturistika. Vídeň je zaměřena na kongresovou turistiku – podíl cizinců představuje 85,5%. 32

V letech 1997/98 činil počet noclehů v rakouském příhraničí cca 9,6 mil., na Vídeň přitom připadalo 80% noclehů. Z hlediska příhraniční spolupráce jsou významné euroregiony (Šumava, Waldviertel) a přeshraniční hospodářský park Gmünd – České Velenice.

33

Poznámky k textu

Poznámky 1) Právní základy položily - Ústavní zákon č.294/1990 Sb., - zákon ČNR č.367/1990 Sb., o obcích (obecním zřízení) -zákon ČNR č.524/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících. 2) Samosprávou se označuje oprávnění určitého společenského organismu obstarávat určitý, právem vymezený okruh svých záležitostí samostatně, relativně nezávisle na širším společenském organismu (zpravidla státu), jehož je ovšem součástí. Samospráva se pak v zásadě dělí na samosprávu územní a na samosprávu zájmovou; u územní samosprávy lze rozšiřovat místní (obecní) samosprávu a samosprávu vyšších územních samosprávných celků (regionů). 3)„Obec spravuje své záležitosti samostatně; při výkonu samostatné působnosti se obce řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení“. § 14 zákona č.367/1990 Sb. o obcích, stanoví sféru samostatné působnosti obce. Jde o : a) schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a provádění kontroly jeho plnění; b) hospodaření s majetkem obce; c) poskytování a přijímání darů; d) sestavování rozpočtu obce, hospodaření podle něj a vyúčtování hospodaření za uplynulý kalendářní rok; e) zřizování trvalých nebo dočasných peněžních fondů; f) zakládání a zřizování právnických osob a zařízení, popřípadě jejich rušení; g) rozhodování o účasti obcí v obchodních společnostech a nadacích; h) stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvláštního zákona; i) vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do samostatné působnosti; j) rozhodování o vyhlášení místního referenda a realizace jeho výsledků; k) uzavírání dohod o změně hranic obce; l) volby, zřizování a ustanovování orgánů obce; m) rozhodování o členství obce v dobrovolném svazku obcí a ve sdruženích obcí s mezinárodním prvkem; a) úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví a kultury s výjimkou výkonu státní správy; o) místní záležitosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie s výjimkou rozhodování o přestupcích; p) správu, údržbu a provozování zařízení sloužících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce; r) čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadnou likvidaci, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, s) ukládání sankcí podle zákona o obcích; t) udělování čestného občanství obce; u) udělování cen obce. Kromě toho obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního

34

prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy. Z uvedeného je patrné, že se jedná o značně široký okruh záležitostí, které obec vykonává samostatně, v mezích zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů. Jejich meze nemůže obec překročit, v jejich rámci však spravuje sama sebe bez právně předpokládaných zásahů zvenčí. Z hlediska ústavního práva je třeba za samostatné působnosti obce zvlášť zdůraznit oprávnění obcí vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlášky (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR), jež tvoří součást právního řádu a mají své místo v hierarchii obecně závazných právních předpisů, rozhodovat o vyhlášení místního referenda (čl. 21 Listiny základních práv a svobod) a volit orgány obce (čl. 102 Ústavy ČR) zákon ČNR č.298/1992 Sb., o místním referendu. 4) „Statistické kraje“ navazovaly na územní členění státu před listopadem 1989, které se opíralo o systém národních výborů, jako orgánů státní moci a správy. Krajské národní výbory, jejichž územní působnost byla shodná se „statistickými kraji“, byly zrušeny ústavním zákonem č.294/1990 Sb. Ve městech, v nichž sídlily bývalé krajské národní výbory existuje řada územních útvarů (orgánů) ústředních orgánů státní správy, které vykonávají státní správu ve vymezených oblastech v okresech sdružených do statistického kraje. 5) Jde o tyto zákony: zákon z 12.4. 2000 o krajích –Sb. č. 129/2000, zákon z 16.5. 2000 o okresních úřadech – Sb. č.147/2000, Zákon z 12.4.2000 o obcích –Sb. č. 128/2000 a zákon z 13.4.2000 o hlavním městě Praze – Sb. č. 131/2000. 6) Uvedenou klasifikaci přijala vláda usnesením č.707/1998 – (vymezení územních jednotek NUTS v ČR). Staré „statistické kraje“ odpovídají v tomto členění rovněž úrovni NUTS 2; pro rozlišení od sdružených nově utvářených krajů (oblastí) používají statistické orgány (ČSÚ) pro jejich označení termín „region“. 7) Civilní sektor hospodářství; 8) Koncem roku 1999 bylo v Praze legálně zaměstnáno 49,8 tis. cizinců, z toho na základě povolení k zaměstnání (zaměstnanecké vztahy) 14,3 tis., občanů Slovenské republiky (na základě registrace) 14,2 tis. a na základě živnostenských oprávnění 21,3 tis. osob. Podrobněji viz svazek VII. 9) Pramen: „Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ 1996“. Jde o první publikaci, jež obsahuje regionální data o hrubém domácím produktu, hrubém domácím produktu na 1 obyvatele. Odhady regionálních HDP v ECU a paritě kupních standardů jsou založeny na údajích národních HDP poskytnutých na základě dohody odborem národních účtů Eurostatu a regionální struktury hrubé přidané hodnoty v národních měnových jednotkách, které byly dodány z národních statistických úřadů zemí střední Evropy. Údaje o hrubém domácím produktu v PPS nebo v ECU za každou zemi jsou rozděleny do regionální úrovně podle regionální struktury hrubé přidané hodnoty. Purchasing Power Standard (PPS) je snahou o vyjádření Purchasing Power Parities (PPP), tj. paritní kupní síly národních měn. Propočty PPP se opírají o významné velké mezinárodní šetření zaměřené na zjišťování cenové hladiny spotřebitelských cen pomocí spotřebitelského koše, zboží a služeb, které jsou porovnatelné a reprezentativní v zemích zahrnutých do výše uvedeného mezinárodního šetření pro možnosti porovnávání kupní síly s vyloučením nedostatků

35

prostých měnových přepočítacích koeficientů. PPS eliminuje efekt odlišné úrovně cen mezi jednotlivými zeměmi. Užitá metodologie se opírá o odhady regionální přidané hodnoty zjištěné na základě „Evropského systému národních účtů“ (tzv. ESA 1995) a na základě dalších dokumentů EUROSTATU s patřičnými doporučeními „Metody regionálních účtů: Hrubá přidaná hodnota a tvorba fixního kapitálu podle činností“. V České republice byla pro regionalizaci dat výlučně použita metoda top-down (klíčování); jako klíč pro alokaci hrubé přidané hodnoty do jednotlivých regionů byly použity regionálně diferencované mzdové prostředky (údaje jsou zpracovány podle sídla pracoviště (Local unit – LU); hrubá přidaná hodnota je oceněna v základních cenách. 10) Podle pramene Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ,1999 činila v roce 1996 relace HDP na obyvatele v PPS k průměru ve významných hlavních a metropolních městech EU 15 (pořadí měst podle úrovně relace): Hamburg Vídeň Londýn Stockholm Praha

192 167 140 123 123

Düsseldorf Berlín Madrid Bratislava Lisabon

119 102 101 97 89

Budapešť Drážďany Varšava Bukurešť Sofia

87 65 65 44 31

11) Pramen: Statistická ročenka trhu práce, MPSV,1999 12) Vymezení metropolitní oblasti a pražské – středočeské aglomerace viz pramen: Pražská-středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998 13) Stav k 31. prosinci 1997. 14) Podle úrovně hrubých nominálních mezd v roce 1999 se řadí okresy, jejichž okresní města spadají do pražské-středočeské aglomerace (s výjimkou okresu Benešov) do první desítky (pořadí bez pražských obvodů). 15) V roce 1998 činil přirozený úbytek obyvatelstva ve Středočeském kraji 3 tis.osob, přírůstek stěhováním 5,5 tis.osob, celkové saldo 2,5 osob; v okresech Praha-východ a Praha-západ, z toho cca 1 800 osob.

36

16) Situace, v níž vykazovaná výkonnost příměstských oblastí je výrazně nižší existuje u řady velkoměstských aglomerací: HDP/ obyv. (PPS): v roce 1996: v % k průměru EU 15

abs. Ile de France (Paříž) Bassin Parisien

28 900 16 800

160 93

Madrid Centro

18 200 12 400

101 68

London Inner London Outer

40 600 16 000

224 88

17) Délka státní hranice v jednotlivých krajích a oblastech činí: kraj Budějovický Plzeňský Karlovarský Ústecký

km 323 180 177 250

sousedící státy SRN, Rakousko SRN SRN SRN

Liberecký Královéhradecký Pardubický Brněnský

146 178 30 206

SRN, Polsko Polsko Polsko Rakousko, Slovensko

Olomoucký Zlínský Ostravský

104 107 267

Polsko Slovensko Polsko, Slovensko

Oblast Jihozápad Severozápad Severovýchod Jihovýchod Střední Morava Ostravsko

508 427 354 206 211 267

SRN, Rakousko SRN SRN, Polsko Rakousko, Slovensko Polsko, Slovensko Polsko, Slovensko

18) Index natality je podíl živě narozených za příslušný rok ke střednímu stavu obyvatelstva v tomto roce. 19) V letech 1991-1992 Výzkumný ústav hospodářství SRN zařadil Budějovický kraj mezi nejperspektivnější regiony pro příchod zahraničních investorů. 20) Euroregion Šumava představuje území o rozloze 16 345 km2 s 1,3 mil. osob, který zahrnuje na české straně obce: Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, Domažlice, na rakouské: Perg, Freistadt, Urfahr Umgeburg, Rohrbach, na německé: 37

Passau, Freyung-Grafenau, Deggendorf, Straubing-Bogen, Regen, Cham (viz mapa č.1). 21) Cílem Euroregionu Silva Nortica má být: rozvoj infrastruktury, integrovaného záchranného systému, společných projektů v oblastech cestovního ruchu a kulturních kontaktů, včetně získání financí z fondů EU pro méně rozvinuté regiony. 22) Cílem je konání vzdělávacích akcí, tvorba nových partnerských vztahů.

38

Přílohy

Základní geografické a demografické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS - 3), oblastí (sdružených krajů, NUTS 2) a regionů (statistických krajů, NUTS 2 do konce roku 1999) za rok 1998 Tab. 1 Obyvatelstvo tis. Hustota obyvatel Podíl městského Kriminalita Kraje Rozloha - km2 osob obyvatelstva celkem tis. na 1 km2 1998 1998 1998 1998 1998 abs. P (%) abs. P (%) abs. I (%) abs. I (%) abs. P (%) Praha 495,9 0,6 1193270 11,6 2406,3 1844,2 1193270 100,0 114070 26,8 Střední Čechy 11014,4 14,0 1108465 10,8 100,6 77,1 617415 55,7 52440 12,3 Jihozápad 17616,4 22,3 1179187 11,5 66,9 51,3 775905 65,8 36545 8,6 - Budějovický 10055,5 12,8 626634 6,1 62,3 47,8 404179 64,5 19577 4,6 - Plzeňský 7560,8 9,6 552553 5,4 73,1 56,0 371868 67,3 16968 4,0 Severozápad - Karlovarský - Ústecký

8649,5 3314,4 5335,1

11,0 1131683 4,2 304831 6,8 826852

11,0 3,0 8,0

130,8 92,0 155,0

100,3 70,5 118,8

917795 250571 667270

81,1 82,2 80,7

48780 12625 36155

11,5 3,0 8,5

Severovýchod - Liberecký - Královehradecký - Pardubický

12439,6 3163,1 4758,1 4518,4

15,8 1490914 4,0 429080 6,0 552481 5,7 509353

14,5 4,2 5,4 5,0

119,9 135,7 116,1 112,7

91,9 1034694 104,0 339831 89,0 381212 86,4 314271

69,4 79,2 69,0 61,7

44454 17419 14688 12348

10,4 4,1 3,4 2,9

Jihovýchod - Jihlavský - Brněnský

13987,0 6924,8 7062,3

17,7 1660441 8,8 522267 9,0 1138174

16,1 5,1 11,1

118,7 75,4 161,2

91,0 1016190 57,8 295603 123,5 721602

61,2 56,6 63,4

50105 11240 38865

11,8 2,6 9,1

Střední Morava - Olomoucký - Zlínský

9103,2 5139,1 3964,0

11,5 1241750 6,5 642961 5,0 598789

12,1 6,2 5,8

136,4 125,1 151,1

104,5 95,9 115,8

740083 374203 366459

59,6 58,2 61,2

44153 34041 10112

10,4 8,0 2,4

Ostravský

5554,0

7,0 1283911

12,5

231,2

177,2

993747

77,4

35383

8,3

2406,3 1844,2 1193270 100,6 77,1 617415 61,8 47,3 449840 78,8 60,4 622461 151,3 116,0 960785 109,7 84,1 797890 136,6 104,7 1255450 177,6 136,1 1393106

100 55,7 64,2 72,6 81,4 64,7 61,2 70,9

114070 52440 20927 29593 51430 31051 56632 69787

26,8 12,3 4,9 6,9 12,1 7,3 13,3 16,4

70,9

425930

100,0

Kraje platné do 31.12.1999 Praha 495,9 Středočeský 11014,4 Jihočeský 11345,3 Západočeský 10875,2 Severočeský 7799,3 Východočeský 11240,3 Jihomoravský 15022,9 Severomoravský 11066,6 ČR

78859,9

0,6 14,0 14,4 13,8 9,9 14,3 19,1 14,0

1193270 1108465 700685 857384 1180325 1233215 2051389 1964888

11,6 10,8 6,8 8,3 11,5 12,0 19,9 19,1

100,0 10289621

100,0

130,5

100,0 7295341

Pramen: Regionální portréty,ČSÚ, 2000; Poznámky a vysvětlivky: P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR

Základní sociální a ekonomické charakteristiky krajů (VÚSC, NUTS-3), oblastí (sdružených krajů, NUTS-2) a regionů (statistických krajů, NUTS-2 do konce roku 1999) Tab.2 Kraje

Praha Střední Čechy Jihozápad - Budějovický - Plzeňský

zaměstnaní v CS1)

ekonomická aktivita

I.Q.2000 abs. v tis. P(%) 610,7 13,1 509,1 10,9 552,4 11,9 291,8 6,3 260,6 5,6

I.Q.2000

1)

P(%) 62,9 60,6 122,1 60,9 61,2

I(%) 103,6 99,8 61,0 100,3 100,8

zemědělství abs.v tis. P(%) 3,0 1,3 27,6 11,5 39,7 16,6 20,5 8,6 19,2 8,0

struktura zaměstnaných osob- I.Q.2000 vzdělání základní odvětví 2) služby3) průmysl, staveb. základní vysokoškolské abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) abs. v tis. P(%) 133,9 7,2 472,9 18,5 26,7 6,8 161,1 26,9 209,8 11,3 271,7 10,6 55,6 14,1 45,6 7,6 229,1 12,3 283,4 11,1 49,3 12,5 53,5 8,9 121,5 6,5 149,7 5,9 26,9 6,8 27,9 4,7 107,6 5,8 133,7 5,2 22,4 5,7 25,6 4,3

nezaměstnaní - I.Q.2000 podnikatelská aktivita abs. v tis. 119,7 76,7 79,0 43,4 35,6

celkem

P(%) abs. v tis. 17,9 29,1 11,5 47,3 11,8 41,1 6,5 21,4 5,3 19,7

míra nezaměstnanosti

P(%) 5,9 9,6 8,3 4,3 4,0

P(%) 4,5 8,4 6,8 6,8 7,0

I (%) 47,4 88,4 71,6 71,6 73,7

Severozápad - Karlovarský - Ústecký

484,7 148,5 336,2

10,4 3,2 7,2

61,6 65,2 60,3

101,5 107,4 99,3

18,8 2,3 16,5

7,8 1,0 6,9

199,4 59,6 139,8

10,7 3,2 7,5

266,6 86,7 179,9

10,4 3,4 7,0

55,5 19,2 36,3

14,1 4,9 9,2

44,9 14,5 30,4

7,5 2,4 5,1

61,9 20,0 41,9

9,3 3,0 6,3

84,4 14,0 70,4

17,1 2,8 14,2

14,6 8,5 17,1

153,7 89,5 180,0

Severovýchod - Liberecký - Královehradecký - Pardubický

680,9 196,1 258,6 226,2

14,6 4,2 5,6 4,9

60,6 60,6 60,9 60,1

99,8 99,8 100,3 99,0

43,1 7,1 19,2 16,8

18,0 3,0 8,0 7,0

301,0 107,1 105,2 88,7

16,2 5,8 5,7 4,8

336,7 81,9 134,2 120,6

13,2 3,2 5,3 4,7

60,7 28,1 16,8 15,8

15,4 7,1 4,3 4,0

65,5 15,2 25,7 24,6

10,9 2,5 4,3 4,1

98,2 28,3 38,3 31,6

14,7 4,2 5,7 4,7

58,0 17,0 17,3 23,8

11,7 3,4 3,5 4,8

7,8 7,9 6,2 9,4

82,1 83,2 65,3 98,9

Jihovýchod - Jihlavský - Brněnský

745,1 230,1 515,0

16,0 4,9 11,1

60,0 59,6 60,2

98,8 98,2 99,2

56,6 27,3 29,3

23,6 11,4 12,2

301,3 107,0 194,3

16,2 5,8 10,5

387,1 95,7 291,4

15,2 3,8 11,4

56,2 16,2 40,0

14,2 4,1 10,1

107,8 23,9 83,9

18,0 4,0 14,0

100,1 27,5 72,6

15,0 4,1 10,9

75,0 22,1 52,9

15,2 4,5 10,7

9,1 8,6 9,2

95,8 90,5 96,8

Střední Morava - Olomoucký - Zlínský

541,2 275,0 266,2

11,6 5,9 5,7

59,9 60,3 59,5

98,7 99,3 98,0

31,6 18,4 13,2

13,2 7,7 5,5

248,4 121,6 126,8

13,4 6,5 6,8

261,2 135,0 126,2

10,2 5,3 4,9

48,2 24,1 24,1

12,2 6,1 6,1

59,7 30,0 29,7

10,0 5,0 5,0

73,9 32,5 41,4

11,1 4,9 6,2

67,8 41,6 26,2

13,7 8,4 5,3

11,0 12,9 8,9

115,8 135,8 93,7

Ostravský

526,0

11,3

58,9

97,0

18,8

7,8

233,9

12,6

272,4

10,7

42,4

10,7

60,5

10,1

58,0

8,7

91,7

18,5

14,7

154,7

13,1 10,9 7,0 8,8 10,8 12,1 19,7 17,7

63,4 61,1 61,2 63,2 61,2 60,9 60,2 59,8

103,8 100,0 100,2 103,4 100,2 99,7 98,5 97,9

1,5 28,4 26,4 22,7 19,5 47,1 57,9 38,5

0,6 11,7 10,9 9,4 8,1 19,5 23,9 15,9

139,3 210,3 139,0 167,2 234,0 241,7 389,4 380,8

7,3 11,1 7,3 8,8 12,3 12,7 20,5 20,0

475,5 274,8 162,6 224,4 255,5 278,7 479,1 413,8

18,5 10,7 6,3 8,8 10,0 10,9 18,7 16,1

27,5 45,3 28,5 40,5 62,4 40,6 70,5 71,6

7,1 11,7 7,4 10,5 16,1 10,5 18,2 18,5

159,8 41,6 30,6 39,3 39,8 50,3 123,1 87,6

27,9 7,3 5,4 6,9 7,0 8,8 21,5 15,3

119,9 78,3 44,7 53,4 67,7 85,0 122,4 95,0

18,0 11,8 6,7 8,0 10,2 12,8 18,4 14,3

27,1 45,3 23,8 32,1 80,5 46,1 89,7 125,7

5,8 9,6 5,1 6,8 17,1 9,8 19,1 26,7

4,2 8,0 6,7 7,1 13,5 7,4 8,7 13,0

46,7 88,9 74,4 78,9 150,0 82,2 96,7 144,4

100,0 100,0

61,1 60,7

100,0 100,0

242,1 239,5

100,0 100,0

1901,9 1857,0

100,0 100,0

2564,1 2552,0

100,0 100,0

386,8 394,6

100,0 100,0

571,9 598,7

100,0 100,0

666,3 667,4

100,0 100,0

470,4 494,4

100,0 100,0

9,0 9,5

100,0 100,0

5)

Kraje platné do 31.12.1999 Praha 616,3 Středočeský 513,5 Jihočeský 328,0 Západočeský 414,3 Severočeský 509,0 Východočeský 567,5 Jihomoravský 926,4 Severomoravský 833,1 ČR 1999 ČR 2000

4708,1 4650,3

Prameny: Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil, 4. čtvrtletí 1999, 1. čtvrtletí 2000, ČSÚ Poznámky a vysvětlivky: 1) civilní sektor 2) zemědělství zahrnuje zemědělství, myslivost, související činnosti a lesní hospodářství, rybolov a chov ryb 3) průmysl, stavebnictví zahrnuje dobývání nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výrobu a rozvod elektřiny, plynu a vody, stavebnictví 4) služby zahrnují obchod, pohostinství a ubytování, doprava, peněžnictví, nemovitosti, veřejná správa,školství, zdravotnictví, ostatní veř. služby, soukr. domácnosti, org.a spolky 5) pro kraje platné do roku 1999 platí údaje za 4. čtvrtletí za rok 1999 P (%) -podíl na hodnotách v ČR celkem; I(%) - index v procentech vůči průměru za ČR

Hrubý domácí produkt (1996 - 1997) a hrubá průměrná mzda (1998, I.Q.2000) podle krajů , oblastí a regionů Tab.3 Hrubý domácí produkt

Kraje

1)

1996 objem HDP PPS ECU abs. P(%) 9929 26961 21,8 3718 10095 8,1 4992 13555 10,9 2507 6808 5,5 2485 6747 5,4 2)

Praha Střední Čechy Jihozápad - Budějovický - Plzeňský

PPS na obyvatele I (%) abs. ČR=100 EU15=100 22332 185,9 123,0 9128 76,0 50,3 11472 95,5 63,2 10864 90,5 59,8 12159 101,2 67,0

1997 PPS na obyvatele I (%) abs. ČR=100 EU15=100 23588 191,4 124,4 9557 77,6 50,4 11699 94,9 61,7 11282 91,6 59,5 12173 98,8 64,2

Průměrná hrubá mzda

Průměrná hrubá mzda3)

1998

I.Q.2000

Kč/měs

Kč/měs

I(%)

I(%)

15874 11563 11133 11017 11262

135,6 98,8 95,1 94,1 96,2

15740 12791 11459 11218 11720

125,7 102,2 91,5 89,6 93,6

11362 10944 11527

90,7 87,4 92,1

11100 11366 11082 10897

88,7 90,8 88,5 87,0

Severozápad - Karlovarský - Ústecký

4596 1201 3395

12479 3261 9218

10,1 2,6 7,4

11040 10688 11171

91,9 89,0 93,0

60,8 58,9 61,5

10751 10315 10903

87,2 83,7 88,5

56,7 54,4 57,5

11064 10610 11237

Severovýchod - Liberecký - Královehradecký - Pardubický

5645 1592 2125 1927

15328 4323 5771 5223

12,4 3,5 4,7 4,2

10269 10075 10423 10264

85,5 83,9 86,8 85,5

56,6 55,5 57,4 56,5

10732 10353 10979 10795

87,1 84,0 89,1 87,6

56,6 54,6 57,9 56,9

10614 10687 10619 10550

94,5 90,6 96,0 0,0 90,7 91,3 90,7 90,1

Jihovýchod - Jihlavský - Brněnský

6590 1851 4738

17893 5026 12866

14,4 4,1 10,4

10757 9611 11282

89,6 80,0 93,9

59,3 52,9 62,1

10941 9765 11491

88,8 79,2 93,2

57,7 51,5 60,6

10724 10214 10959

91,6 87,3 93,6

11027 10327 11329

88,1 82,5 90,5

Střední Morava - Olomoucký - Zlínský

4650 2415 2235

12625 6557 6069

10,2 5,3 4,9

10135 10159 10109

84,4 84,6 84,2

55,8 56,0 55,7

10505 10163 10865

85,2 82,5 88,2

55,4 53,6 57,3

10591 10410 10779

90,5 88,9 92,1

10825 10671 10978

86,5 85,2 87,7

Ostravský

1288

14962

12,1

11613

96,7

64,0

11510

93,4

60,7

11601

99,1

11724

93,6

Regiony platné do roku 31.12.1999 Praha 9929 26961 Středočeský 3718 10095 Jihočeský 2768 7515 Západočeský 3686 10008 Severočeský 4729 12842 Východočeský 4651 12628 Jihomoravský 8075 21925 Severomoravský 8074 21923

21,8 8,1 6,1 8,1 10,4 10,2 17,7 17,7

22332 9128 10725 11637 10896 10224 10665 11119

185,9 76,0 89,3 96,9 90,7 85,1 88,8 92,6

123,0 50,3 59,1 64,1 60,0 56,3 58,7 61,2

23588 9557 11111 11510 10770 10751 10998 11073

191,4 77,6 90,2 93,4 87,4 87,2 89,2 89,9

124,4 50,4 58,6 60,7 56,8 56,7 58,0 58,4

15874 11563 10865 11036 11132 10510 10785 11229

135,6 98,8 92,8 94,3 95,1 89,8 92,1 95,9

-

100,0

12011

100,0

66,2

12323

100,0

65,0

11705

100,0

12521

ČR

45630

123897

Prameny: ČSÚ: Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední Evropy; Regionální portréty Poznámky a vysvětlivky: 1) Přepočet podle relací k EU15 =100; absolutní hodnota za ČR odhadnuta VÚPSV dle podkladů Eurostatu a WIIW 2) Přepočet kurzem CZK/ECU (průměr roku) 3) Přepočtené počty zaměstnanců; úroveň mzdy v 1.Q. je ovlivněna sezónním kolísáním, jehož vliv je rozdílný podle krajů; mzda se uvádí metodou územní alokace pracoviště zaměstnanců (pracovištní metoda)

100,0

Hrubý domácí produkt ČR podle krajů (NUTS 3) a oblastí (NUTS 2) Tab.4 Hrubý domácí produkt (1996)

Kraje PPS mil. € EU-15 CEC-10 ČR Praha Střední Čechy Jihozápad - Budějovický - Plzeňský Severozápad - Karlovarský - Ústecký Severovýchod - Liberecký - Královehradecký - Pardubický Jihovýchod - Jihlavský - Brněnský Střední Morava - Olomoucký - Zlínský Ostravský

6781008 731532 123897 26961 10095 13555 6808 6747 12479 3261 9218 15328 4323 5771 5233 17893 5026 15866 12625 6557 6069 14962

PPS na obyv. EU-15=100 CEC-10=100 mil. € % % 18100 6950 12011 22332 9128 11472 10864 12159 11040 10688 11171 10269 10075 10423 10264 10757 9611 11282 10135 10159 10109 11613

100 38 65 123 50 63 60 67 61 59 62 57 55 57 57 59 53 62 56 56 56 64

260 100 173 321 131 165 156 175 159 154 161 148 145 150 148 155 138 162 146 146 145 167

ČR=100 % 151 58 100 186 76 96 90 101 92 89 93 85 84 87 85 90 80 94 84 85 84 97

Hrubý domácí produkt Rakouska podle NUTS 2 Tab.5 Hrubý domácí produkt (1996)

Kraje PPS mil. € Rakousko Východní Rakousko Burgenland Dolní Rakousko Vídeň Jižní Rakousko Kaernten Steiermark Západní Rakousko Horní Rakousko Salzburg Tirol Voralberg

163798 78260 3562 26590 48107 28910 9150 19759 56629 25551 11185 12888 7005

PPS na obyv. EU-15=100 mil. € % 20300 23100 12900 17400 30200 16300 16300 16400 19600 18500 22000 19500 20400

112 127 71 96 167 90 90 90 108 102 121 108 112

EU-25=100 % 130 147 83 111 192 104 104 104 125 118 140 125 130

Rakousko 100 % 100 114 64 86 149 80 80 81 97 91 108 96 100

Prameny: Eurostat ČSÚ, Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, 1999

NUTS 3 (VÚSC) Liberecký Ústecký Královehradecký Karlovarský Praha

Stedoeský

Pardubický

Plzeský

Ostravský

Olomoucký Jihlavský Zlínský Budjovický

Brnnský

NUTS 2 (sdružené kraje)

Severozápad Severovýchod Praha Ostravsko

Stední echy

Stední Morava Jihozápad

Jihovýchod

Prameny a literatura:

1. Regionální portréty 1998, ČSÚ, 2000 2. Pražská – Středočeská aglomerace v číslech statistiky, ČSÚ, 1998 3. Územněsprávní členění ČR, ČSÚ, 1997 4. Vývoj regionálních rozdílů v ČR v letech 1994 – 1999, ČSÚ, 2000 5. Plán rozvoje zemědělství a venkova ČR na období 2000 – 2006 (návrh strategie pro Sapard), MZ, 1999 6. Program rozvoje Brněnského kraje, DHV ČR, 2000 7. Huber, P.: The Austrian border region to the Czech Republic, WIIW, Vídeň, 1999 8. Návrh postupu založení Euroregionu Jižní Čechy, RERA, České Budějovice, 2000 9. Regionální hrubý domácí produkt v zemích střední a východní Evropy, ČSÚ, 2000 10. Návrh programu rozvoje kraje, RERA, 2000 11. Záměr vzniku a působení euroregionů v území jižní Čechy – Horní/Dolní Rakousko – Dolní Bavorsko (pracovní návrh č. 4), RERA, 2000 12. Rakousko – Česká republika Interreg III A – Phare CBC, MMR, 2000 13. K Budějicům je cesta přímá, Ekonom 32, 2000