KAPITOLA 10 OD SOCIALISMU KE KOMUNISMU Jednou v Ïivotû jsme chtûli uãinit lid ‰Èastn˘m, a to je nûco, co si nikdy neodpustíme. jeden star˘ rusk˘ leviãák NadûÏdû Mandel‰tamové
ocialismus sklízel svá první konkrétní, hmatatelná vítûzství nikoli na prÛmyslovém západû, jak se domníval Marx, n˘brÏ ve v˘chodní Evropû. KdyÏ Marx s Engelsem dopsali Komunistick˘ manifest, sjednali jeho dánské vydání – nikoli ruské. Pfiitom vítûzství socialismu v Rusku patfií k nejv˘znamnûj‰ím událostem moderní historie a zasluhuje si zvlá‰tní pozornost. Pro na‰e úãely v‰ak budeme zkoumat pouze tfii aspekty ãi problémy ruské revoluce.
S
První problém se t˘ká otázky, zda je ruská du‰e ve své podstatû „komunistická“ a kolektivistická. Druh˘ problém pojednává o tom, zda byla ruská revoluce nûjak˘m zpÛsobem „pfiirozenou reakcí“ na „hrÛzy carismu“, pohybem kyvadla na druhou stranu, anebo spí‰e pokraãování starého reÏimu v nové formû. A tfietí problém zkoumá moc „vût‰inového kfiídla ruské sociální demokracie“ (bol‰evismu) v dobû revoluce. Pokud jde o první otázku, pak je tfieba dÛraznû fiíci, Ïe v ruské povaze nebo Ïivotní filosofii rozhodnû není nic kolektivistického nebo konformistického. Rusové jsou extrémní individualisté a jejich sm˘‰lení má sklon k anarchismu. Ti, kdo obhajují teorii „vrozeného sklonu ke kolektivismu“, obvykle citují instituce, jako byl mir (zemûdûlské komunity) a artûº (kolektivní dílny), nebo princip sobornosti (obecnosti) v teologii v˘chodní církve. Mir byl ov‰em tak katastrofální nezdar, Ïe jej musel Stolypin zlikvidovat hned poãátkem dvacát˘ch let. Pokud vezmeme v úvahu roli sobornosti, pak tato má svou analogii (aã nutno dodat, Ïe ne pfiíli‰ blízkou) v katolické pfiedstavû mystického tûla. Katolick˘ svût, stejnû jako svût v˘chodní církve, byl samozfiejmû vÏdy kolébkou
170
Od socialismu ke komunismu anarchistick˘ch stran. Striktní fiád, disciplínu, stfiídmost, pfiizpÛsobivost, kooperaci a konsensus na základû masového pfiesvûdãení a kompromisu, to v‰e je poÏadavek protestantského svûta reformaãních církví. (V Evropû byla ãerná vÏdy symbolická barva katolíkÛ a anarchistÛ!) Rusko, na stranû druhé, vÏdy zastávalo extrémní postoje. PfiizpÛsobivost je moÏná pouze tam, kde „zlat˘ stfied“ zastává pozici pfiijaté normy, vzdálené v‰emu absolutnímu, ono juste milieu, jímÏ Alexander Herzen tak srdeãnû opovrhoval. Edward Crankshaw byl pravdûpodobnû první autor z anglicky mluvícího svûta, kter˘ naznaãoval, Ïe anarchická mentalita RusÛ je klíã k pochopení jejich povahy, a tudíÏ jejich politického jednání. „Rus,“ napsal, „je ãlovûk, jenÏ povaÏuje kompromis nikoli za znak síly, n˘brÏ za znak rozkladu osobnosti, sebezrady, a kter˘ je navíc extrémnû podezfiívav˘ vÛãi ve‰kerému vlivu zvenãí, kdo má zkrátka naprosto experimentální povahu a je mentálnû svobodn˘, a to zpÛsobem, jak˘m jsou na Západû experimentální a svobodní pouze umûlci (a to rozhodnû ne v‰ichni).“ Dále pak vysvûtluje, jak byl tento hluboce anarchick˘ národ pfii zoufalé snaze nalézt vnitfiní soudrÏnost ochoten pfiijmout „fiízení shÛry“ jako nutné zlo. Nakonec dodal, Ïe „to v‰echno, jak naznaãuji, je nepoddajnost pfiirozenû promûnlivého lidu, kter˘ kolem sebe musí ukovat Ïeleznou obruã, aby se naprosto nerozpadl. A to v‰e pochází z pfiirozeného individualismu, ve srovnání s nímÏ nበvychvalovan˘, drsn˘ individualismus vypadá jako kapitulace osobnosti.“1 1
Viz Edward Crankshaw, „Russia in Europe: The Conflict of Values“, International Affairs (Toronto), sv. 22, ã. 4, fiíjen 1946, s. 509. K podobnému zji‰tûní dospûl i Bruno Bauer, b˘val˘ pfiítel Karla Marxe, ve své knize Russland und das Germanenthum (Charlottenburg: Egbert Bauer, 1835), s. 12, a Joseph de Maistre ve své famózním Quatre chapistres inédits sur la Russie, kterou publikoval jeho syn. Obdobné soudy byly vzneseny i nad ·panûly. Elie Faure vûfiil, Ïe inkvizice pro nû musela b˘t nutné zlo, „Ïelezn˘ opasek pro tento nedisciplinovan˘ lid“. (Viz jeho esej „L’Ème espagnole“, La Grande Revue, sv. 33, ã. 12, prosinec 1929, s. 195.) JiÏ dlouhou dobu je mou vlastní tezí, Ïe anarchistické a „absolutistické“ pudy katolick˘ch a v˘chodnû-ortodoxních národÛ z dlouhodobého hlediska znemoÏÀují parlamentní demokracii, protoÏe ta musí spoãívat na urãité prahové pfiizpÛsobivosti. Ideálnû by mûly b˘t v‰echny politické strany (v‰ude) jen doãasné. Viz kapitolu „The Political Temper of Catholic Nations“ in Liberty or Equality? od s. 179 nebo Freiheit oder Gleichheit? od s. 285. Individualismus a absolutismus u ne(po)reformaãních národÛ vedou automaticky k nárÛstu rozmanit˘ch, ideologicky nesluãiteln˘ch stran a frakcí bez jakéhokoli spoleãného jmenovatele. To je pro demokratickou republiku zkáza. Pro (konstituãní) monarchii se jedná o snesitelnou situaci,
171
Levicové sm˘‰lení Nebyla to rozhodnû náhoda, Ïe Rusko, ·panûlsko, Itálie a Francie mûly na pfielomu století nejvût‰í anarchistické strany. Prakticky v‰echny násilné politické ãiny páchali v Rusku právû anarchisté (SR – „sociální revolucionáfii“). Komunisté byli pfiíli‰ lstiví, pfiíli‰ vychytralí na to, aby se úãastnili prostého terorismu. Ti upfiednostÀovali konspiraci, organizaci a masová povstání. Anarchistické sklony JihoevropanÛ, V˘chodoevropanÛ a národÛ katolického nebo ortodoxního vyznání v jin˘ch ãástech svûta také napomáhají rÛstu politick˘ch stran, které spolu s nekompromisním extremismem komplikují parlamentární Ïivot, ne-li pfiímo znemoÏÀují. To vysvûtluje onen, témûfi nevyhnuteln˘ neúspûch „demokratického experimentu“ v tûchto oblastech. Druh˘ problém se t˘ká pohybu kyvadla. K tomu, aby se ãlovûk mohl k teorii „kyvadla“ vyjádfiit pfiesvûdãiv˘m zpÛsobem, je nutné zváÏit situaci pfiedrevoluãního Ruska. Ihned na poãátku bychom mûli uvést, Ïe bol‰evici nenahradili absolutní, ba ani konstituãní monarchii, n˘brÏ demokratickou republiku – republiku Alexandra Kerenského, umírnûného sociálního revolucionáfie. Navíc, pokud bychom teorii kyvadla aplikovali na Nûmecko, pak musela b˘t V˘marská republika naprosté peklo na zemi – coÏ také není pravda. Historie nedává „smysl“ v matematickém ani mechanickém pojetí, stejnû jako v˘znamná dramata. pokud zde má panovník rozhodující poslední slovo a plní-li funkci sjednocující moci. Odtud pramení ono abortivní úsilí Ameriky a Británie (s jejich obrovskou uniformitou a ochotou ke kompromisu na poli politického sm˘‰lení) uãinit zemû „staré církve“ bezpeãn˘m místem pro demokracii. George Washington i Alexander Hamilton si toho byli velmi dobfie vûdomi, jak dosvûdãuje pasáÏ ve Washingtonovû projevu na rozlouãenou, kterou Hamilton naãrtl a v níÏ v˘znamn˘ prezident hovofiil o nebezpeãí silného a stranického ducha, jenÏ nakonec vede k „absolutní moci jednotlivce“. Ten by jako „vÛdce nûkteré z pfievládajících frakcí“ zvrátil „svou dispozici za úãelem povznesení sebe sama na troskách vefiejné svobody“. Washington uzavírá danou pasáÏ slovy: „Existuje názor, Ïe strany jsou ve svobodn˘ch zemích uÏiteãnou pojistkou vládní moci a udrÏují naÏivu ducha svobody. CoÏ je v urãitém rámci zfiejmû pravda – a u státÛ monarchické povahy mÛÏe patriotismus nazírat stranického ducha ne-li pfiíznivû, pak alespoÀ s urãitou shovívavostí. U státÛ lidového typu, u vlád ãistû volen˘ch, se jedná o ducha, kterého bychom nemûli podporovat.“ Viz The Washington Papers, Saul K. Padover, ed. (N. Y.: Harper, 1955), s. 317. K Hamiltonovû konceptu viz The Basic Ideas of Alexander Hamilton, R. B. Morris, ed., s. 387–388. To nevûstí pro trvalé znovunastolení parlamentní demokracie v zemích jiÏní, stfiední a v˘chodní Evropy nic dobrého.
172
Od socialismu ke komunismu Po roce 1905 se imperiální Rusko namnoze li‰ilo od Ruska, dejme tomu, v roce 1890. MuÏ s plnovousem a novinami pod paÏí kráãející po ulici v Sankt-Petûrburgu v roce 1912 mohl b˘t docela dobfie poslanec bol‰evického kfiídla za Ruskou sociálnûdemokratickou dûlnickou stranu. Jin˘mi slovy – bol‰evik jako poslanec dumy. Jaké Ïe to má noviny? Pravdu. A kde je koupil? Na rohu ulice. (Osobnû jsem jejich vydání z roku 1912 ãetl a mohu potvrdit, Ïe Ïádn˘ americk˘ vydavatel by nedokázal tak ostfie a zufiivû kritizovat svou vládu jako tehdy vydavatelé Pravdy.) Pfied rokem 1905 lidé samozfiejmû nebyli tak svobodní. Pfiesto v roce 1878 porota osvobodila Vûru Zasuliãovou, která se pokusila o atentát na policejního prefekta Trjepova. Trockij popsal blahosklonnost rusk˘ch vûzení a respekt, s nímÏ jednali dozorãí s „trestanci“. Lenin byl nucen Ïít v sylce, v exilu na Sibifii, coÏ znamenalo, Ïe musel Ïít v jedné vesnici nebo v jejím okolí na malé sociální podpofie, pfiiãemÏ mohl ãíst, psát, chodit na lov a chytat ryby. Îivot na Sibifii kolem roku 1900 nebyl o nic hor‰í neÏ Ïivot ve stejné dobû v Severní Dakotû nebo Saskatchewanu. (Jeden z m˘ch pfiátel dokonce ãetl kopii dopisu Leninovy Ïeny, kter˘ napsala ze ·u‰enskoje guvernérovi Irkutska, v nûmÏ si stûÏovala na nedostateãn˘ poãet jí pfiidûlen˘ch sluÏebn˘ch.) Situace v zemûdûlství dané doby je také opfiedena mnoha chybn˘mi pfiedstavami. V roce 1917, na poãátku ruské revoluce, vlastnili rolníci témûfi 80 % orné pÛdy,2 kdeÏto v Británii patfiila více neÏ polovina 2
Viz N. S. Timasheff, „On the Russian Revolution“, The Review of Politics, sv. 4, ã. 3, ãervenec 1942, citující také sira Bernarda Parese, The Fall of the Russian Monarchy (Lond˘n, 1939). Timasheff uvádí: „V dobû osvobození poddan˘ch získali ru‰tí sedláci více neÏ polovinu orné pÛdy v Rusku, tj. 148 milionÛ hektarÛ (oproti 89 milionÛm hektarÛ, které zÛstaly ve vlastnictví statkáfiÛ, a 8 milionÛm hektarÛ ve vlastnictví státu). O pÛl století pozdûji, v pfiedveãer první svûtové války, jiÏ byla situace zcela odli‰ná. Statkáfii vlastnili pouze 44 milionÛ hektarÛ. Zbytek, vãetnû 6 milionÛ hektarÛ ze státního vlastnictví, vykoupili sedláci.“ (295). Na situaci v zemûdûlství v dobû pfied revolucí lze nahlédnout také v ãlánku „Russia, the Agrarian Question“ v Encyclopaedia Britannica, 13. edice, 31:402–403. Srovnejme situaci v zemûdûlství v Rusku a v Anglii. V 70. letech 19. století vlastnilo 5 207 statkáfiÛ s rozlohou pozemkÛ nad 1 000 akrÛ (400 ha) pfies 18 milionÛ akrÛ pÛdy, tj. 55 % povrchu Británie. Viz Blockhouse Lexikon, 14. edice, 1898, 8:493. V roce 1902 bylo 86,6 % zemûdûlské pÛdy v nájmu farmáfiÛ. Historii agrárního problému v jiÏní Itálii charakterizují opakované agrární reformy – za BourbonÛ, za Josepha Bonaparta ãi Murata, opût pfii znovunastolení BourbonÛ i za fa‰istÛ – a obnovované koncentrace po pfierozdûlení. Nepfiítomn˘ch vlastníkÛ pfiib˘valo, kdyÏ zaãala nová mûstská tfiída vykupovat pÛdu. Viz Vincenzo
173
Levicové sm˘‰lení úrodné zemû velkostatkáfiÛm (pfiesto v Británii, na rozdíl od Ruska, neprobûhla Ïádná násilná agrární revoluce). Negramotnost klesla na 56 % a poãet ‰kol se násobil velk˘m tempem. Je také dÛleÏité poznamenat ze sociologického hlediska, Ïe niωí vrstvy obyvatelstva mûly ve stfiedních a vy‰‰ích odborn˘ch ‰kolách vût‰í zastoupení neÏ v západní Evropû. Navíc, vût‰ina univerzitních studentÛ mûla stipendium.3 Chybné pfiedstavy o ruské tfiídní struktufie v západním svûtû stále pfievládají a jsou tak ãetné a mají tak hluboké kofieny, Ïe se zdají nevykofienitelné. Tfii brilantní svazky od Anatola Leroy-Beaulieuho o Rusku pozdního devatenáctého století – L’Empire des tsars et les Russes – nám umoÏÀují nahlédnout do naprosto smí‰ené spoleãnosti, která nestaví ani na pÛvodu ani na majetku. A není tfieba dodávat, Ïe tent˘Ï dojem nám sdûlují i v˘znamní ru‰tí romanopisci tohoto období.4 Pfied rud˘m Ricchioni, Le Leggi eversive della feudalità e la storia delle quotizzazioni demaniali nel mezzogiorno (Istituto editoriale del mezzogiorno). Romunaldo Trifone, Feudi e Demani nell’ Italia meridionale (tamtéÏ), s. 12–13. 3
Viz Manya Gordon, Workers Before and After Lenin (N. Y.: Dutton, 1941), 428–430, a D. M. Odinetz a Paul Novgorodzev, Russian Schools and Universities in the World War (New Haven: Yale University Press, 1929). Zvlá‰tnímu zájmu se zde tû‰í statistika tfiídní struktury gymnasií, s. 33 a dál. Rusko bylo také skuteãn˘m prÛkopníkem ve vzdûlávání Ïen. (Studenti Ïenského pohlaví patfiili k ozbrojen˘m revolucionáfiÛm témûfi sto let pfied nástupem studentek z fiad Frakce rudé armády, které v 80. letech 20. století pfiedstavovaly na seznamu hledan˘ch osob u nûmecké policie plné dvû tfietiny.)
4
To platí o rusk˘ch klasicích 19. století. Vztah mezi poddan˘mi a pány byl veskrze otcovsk˘. Poddaní oslovovali své pány kfiestními jmény a patronymy, pfiiãemÏ u selského stavu se „ty“ pouÏívalo vzájemnû. KdyÏ se v âechovovû Vi‰Àovém sadu vrátila paní domu z PafiíÏe, tak objala starého komorníka se slovy „drah˘ starãe“, a snob Serpuchovskij v Annû Kareninové si tajnû utírá ústa hedvábn˘m kapesníkem poté, co musel políbit svého sluhu. Tituly ve Staré Rusi mnoho neznamenaly. Nûkterá kníÏata patfiila jen k malostatkáfiÛm. Souãasné velvyslanectví Rakouska v Moskvû se nachází v paláci, kter˘ nechal postavit jeden cukrov˘ král pro svou milenku, baletku. A tento cukrov˘ král se narodil jako nevolník. Jist˘ maìarsk˘ komunista, kter˘ ve tfiicát˘ch letech 20. století emigroval do Ruska, sly‰el od jednoho nûmeckého starousedlíka názor na carsk˘ reÏim: „Vládnoucí vrstva se vyznaãovala zvûrskou brutalitou, opravdu zvûrskou brutalitou, ale Ïádnou pov˘‰eností.“ Viz Erwin Sinkó, Roman eines Romans, Moskauer Tagebuch (Cologne: Verlag Wissenschaft und Politik, 1969), s. 122. Viz Anatole Leroy-Beaulieu, L’Empire des Tsars et les Russes (Paris: Hachette, 1889), sv. 1, kap. VI., 1–4, kde uvádí, Ïe tfiídní smûsice v carském Rusku nemûla nikde na Západû Ïádnou obdobu. Ivan Sergejeviã Aksakov správnû uvedl, Ïe „ruskému národnímu cítûní byl pohrdav˘ koncept fieckého demos a latinského plebs naprosto cizí“. (Viz deník Moskva, 10. únor 1867.)
174
Od socialismu ke komunismu fiíjnem vlastnû Rusko pfiedstavovalo pro Evropu „v˘chodní Ameriku“, zemi, kde byla moÏnost spoleãenského vzestupu vût‰í neÏ kdekoli jinde, kde tituly nebyly obklopeny svatozáfií jako na Západû a kde inteligentní a spofiiví lidé mohli ze dne na den nadûlat velké jmûní bez ohledu na svÛj spoleãensk˘ pÛvod. Zruãní evrop‰tí fiemeslníci a odborníci z mnoha odvûtví emigrovali do Ruska více neÏ do Spojen˘ch státÛ. Ale i pfied rokem 1905 dávalo Rusko ãlovûku, kter˘ vûdûl, jak se vyjadfiovat a psát, naprostou svobodu. Správné pochopení pfiedrevoluãního Ruska pfiedpokládá nejenom zvládnutí ru‰tiny (nanejv˘‰ sloÏit˘ jazyk s obrovskou slovní zásobou), n˘brÏ i mnoho let studia. Hlavní problémy se t˘kají patfiiãného rozli‰ení a pochopení rÛzn˘ch, po sobû rychle následujících období, velké rozlohy zemû a pfiedev‰ím nesãetného mnoÏství pfievládajících a myln˘ch kli‰é. Poddanství? To zde skuteãnû existovalo aÏ do roku 1861. Poddanství ale necharakterizovalo Rusko o nic více ãi ménû neÏ otroctví Spojené státy. Navíc bylo nesrovnatelnû mírnûj‰í neÏ otroctví a ani zdaleka se nevyskytovalo na vût‰inû území carské fií‰e.5 Nûktefií poddaní byli bohatí – se jmûním dosahujícím v˘‰e od 30 do 60 milionÛ dolarÛ (souãasné kupní síly) – a odvádûli jen mikroskopickou daÀ na hlavu. Nûktefií byli lékafii, právníci, inÏen˘fii, ktefií Ïili ve mûstech, ale ponechávali si svÛj nezdaniteln˘ status.6 Za Katefiiny II. dûlníci v Ïelezárnách a hutích pracovali dvanáct hodin pfies den jeden t˘den, dvanáct hodin pfies noc druh˘ t˘den a tfietí t˘den mûli volno (coÏ vcelku ãiní osmihodinov˘ pracovní den).7 5
âlenové rodin nemohli b˘t nikdy prodáni za nevolníky. Nevolníci byli pouh˘mi glebae adstricti (a to jen velmi povrchním zpÛsobem) a nevolnictví platilo jen ve stfiední a západní ãásti Ruska, nikoli na severu, v˘chodû (vãetnû Sibifie) nebo na hlubokém jihu. Frank Tannenbaum ve své knize Slave and Citizen, the Negro in America (N. Y.: Knopf, 1947) ukazuje, Ïe i v Latinské Americe mûl otrok neskonale lep‰í postavení neÏ v Severní Americe. Byl to jen váleãn˘ zajatec (nebo potomek zajatce), kterému se dostávalo v‰ech základních lidsk˘ch práv. Mohl vlastnit majetek a mûl absolutní právo na svobodu v˘platou pÛvodní ceny, za kterou byl majitelem zakoupen.
6
Igor von Glasenapp ve své doktorandské dizertaci Staat, Gesellschaft und Opposition in Russland im Zeitalter Katharinas der Grossen (München, 1964) uvádí pfiípad nevolníka, kter˘ si koupil svobodu od ·eremetjevov˘ch za 135 000 rublÛ, coÏ pfii tehdej‰í kupní síle pfiedstavovalo asi 5 milionÛ dolarÛ. (Kráva v té dobû stála 1–2 ruble, kÛÀ 3–5 rublÛ.) Tento ãlovûk mûl hodnotu dne‰ních 75 milionÛ dolarÛ. Nevolník mohl naopak vlastnit nevolníky. Nevolnictví zavedli ru‰tí panovníci jako prostfiedek k v˘bûru daní.
7
Viz Igor von Glasenapp, op. cit., s. 170.
175
Levicové sm˘‰lení Rozvoj jiÏ pomûrnû objemného ruského prÛmyslu postupoval v osmdesát˘ch letech 19. století enormním tempem, coÏ ve svém Sebraném díle potvrzuje i sovûtsk˘ ekonom E. Tarle (Moskva 1958, sv. IV, s. 443–468). V Nûmecku a v Rakousku-Uhersku tak zaãalo b˘t Rusko vnímáno jako „rusk˘ parní válec“, ãímÏ se neoznaãovala jeho vojenská síla. Západní svût investoval do Ruska znaãn˘ kapitál a poskytoval mu své inÏen˘ry a vûdce v hojném poãtu. Po roce 1900 zaznamenalo Rusko vût‰í rozmach prÛmyslu a vy‰‰í nárÛst HNP neÏ USA.8 Údûl pracujících v carském Rusku byl pfiirozenû tûÏk˘ – stejnû jako v kaÏdé jiné rané prÛmyslové spoleãnosti na svûtû. Tak tomu bylo v Anglii v první tfietinû 19. století, tak je tomu v souãasné socialistické Indii. To ale neznamená, Ïe carská vláda nûkdy úmyslnû zv˘hodÀovala vlastníky manufaktur nebo velkostatkáfie. (Emancipace poddan˘ch bylo dílo „samovlády“ proti vÛli tfiídy vlastníkÛ pÛdy.) Manya Gordonová (ve své knize Workers Before and After Lenin) mohla bez pfiehánûní tvrdit, Ïe „údaje prÛkaznû potvrzují, Ïe Rusko bylo prÛkopníkem legislativy v oblasti práce“.9 Ochrana, tajná policie, se vlastnû sama angaÏovala a pomáhala dûlníkÛm v organizování odborÛ, aby se mohli bránit proti vykofiisÈování. O ãtvrt století po rudém fiíjnu jiÏ byla Ïivotní úroveÀ dûlníkÛ niωí neÏ v roce 1914, coÏ Gordonová také velmi jasnû dokládá. Ve sv˘ch pamûtech Ilja Ehrenburg pí‰e, Ïe poãátkem padesát˘ch let se v Sovûtském svazu vyskytovalo ménû domácích zvífiat neÏ v roce 1916.10 Situace se od té doby pfiíli‰ nezmûnila.11 8
Viz Peter L. Lyashenko, History of the National Economy of Russia to the 1917 Revolution (N. Y.: Octogon Books, 1970). Tato pravdomluvná kniha byla pÛvodnû vydána v Sovûtském svazu.
9
Viz Manya Gordon, op. cit., 17, zmiÀující Nisseloviãe, Istorija zavodnofabriènûvo zakonodateºstva v Rossii (St. Petersburg, 1883). Eugene Lyons, Workers’ Paradise Lost (N. Y.: Paperback Library, 1967), s. 86, správnû udává, Ïe roãní rÛst ruské prÛmyslové v˘roby v letech 1885 aÏ 1889 a znovu mezi roky 1907 a 1914 znaãnû pfiesahoval korespondující rÛst bûhem stejného období v USA, Británii a Nûmecku. Rapidní rozvoj byl charakteristick˘m rysem celého období od roku 1861 do roku 1914. Tuto skuteãnost zmiÀuje i Lenin ve své knize Kapitalismus v Rusku z roku 1899. Pokud jde o zemûdûlskou oblast, zde rolníci vlastnili 82 % ve‰kerého dobytka a 86 % v‰ech koní (s. 89).
10
Viz Ilja Ehrenburg, „Ljudi, gody, ÏizÀ“, Novy Mir, sv. 41, ã. 4, duben 1965, s. 74.
11
V letech 1945–1946 byl cukr v Sovûtském svazu stále raritou. Lidé Ïadonili o kousek mezi váleãn˘mi zajatci. Váleãní zajatci mûli na mnoha místech SSSR lep‰í stravu neÏ místní obyvatelstvo. KoneckoncÛ, byli to potenciální propagátofii komunismu ve sv˘ch vlastních zemích.
176
