SOCHAŘ JAN V. DUŠEK táborská díla
Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makově u Tábora. V letech 1905 až 1909 vystudoval C. a k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší, oddělení pro sochaře. Zbytek roku 1909 strávil na praxi ve Vídni a Štýrském Hradci. V letech 1910–1911 se zkoušel samostatně uchytit v Praze. Roky 1912–1914 prožil jako zaměstnanec v různých vídeňských ateliérech. Během 1. světové války sloužil u 75. pěšího pluku v Haliči a v Debrecíně. Demobilizován byl koncem roku 1919. Od ledna 1920 se usadil v Táboře. V září 1921 začal Dušek studovat na pařížské Académie de la Grande Chaumière u profesora Émile-Antoine Bourdella, žáka Augusta Rodina. V Paříži Dušek poprvé pobyl jeden a půl roku, následovalo pět krátkých zájezdů v pozdějších létech, kdy se zdržel vždy 2–3 měsíce. Na jaře 1931 obdržel stipendium od ministerstva národní osvěty pro studium v Britském museu v Londýně. Pravidelně podnikal delší studijní zájezdy do ciziny – do Itálie, Německa, Chorvatska, Belgie. Od roku 1922 Dušek pravidelně vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži. Byl natolik úspěšný, že dne 10. června 1922 ho SNBA (Národní společnost krásných umění) jmenovala „Associe“ (tj. „Přijatý“, řádný člen) v sekci rytců a medailérů, s právem vystavovat práce na výstavách této společnosti bez jury (bez předběžného přijetí porotou). Stejného uznání v sekci skulptury oblé se mu dostalo nej prve v roce 1931, kdy byl jmenován členem 2
mimořádným, a posléze v roce 1935, kdy se stal členem řádným. V roce 1924 získal za sochu Lu čištníka bronzovou medaili na VIII. olympiádě v Paříži. V roce 1925 obdržel stříbr nou medaili za sochu Běžce na pařížském 1 jarním Salonu a stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě mo derní uměleckoprůmyslové výroby. Koncem roku 1925 vystavoval Běžce v londýnské Galerii Královské akademie na vyžádání International Society of Sculptors, Painters and Gravers v Londýně. V roce 1926 se zúčastnil v Benátkách XV. mezinárodní výstavy umění Esposizione internazionale d’Arte della città di Venezia. V roce 1936 na XI. letní olympiádě v Berlíně vystavoval v umě lecké soutěži plastiku Herkules. Dušek byl zakládajícím členem Sdružení jihočeských výtvarníků, působícího v letech 1925–1950. Za svůj život vytvořil – kromě množství interiérových prací, medailí a odznaků – přes 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlým, pamětních desek, reliéfů Krista pro sbory CČSH a náhrobků, rozmístěných po celé republice od Chebu po Hradec nad Moravicí, především však v jižních a jihovýchodních Čechách. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Husitského muzea, Muzea Jindřichohradecka, Národní gale rie, Alšovy jihočeské galerie i jinde. Poslední pískovcový pomník padlým – 270 cm 3
vysokou postavu muže pro Strakonice – vytesal ve svých 67 letech. Jan Vítězslav Dušek zemřel 2. března 1966 v Táboře, je pohřben na táborském novém hřbitově. Vycházku po táborských dílech Jana Vítězslava Duška (foto 1) začneme klasicky – podle vzoru prvních turistických průvodců Táborem – na nádraží. Pokud jste nepřijeli jako správní turisté vlakem, zakupte si v nádražní pokladně vstupenku na nástupiště neboli peronku. V jižní části 1. nástupiště najdete pamětní desku s reliéfem T. G. Masaryka (foto 2), připomínající zdejší prezidentovo vystoupení z vlaku dne 21. 12. 1918. Deska byla poprvé odhalena 24. 5. 1934, upravena a umělecky doplněna podobiznou prezidenta byla 28. 10. 1937. V červenci 1940 byla na nátlak protektorátních úřadů sejmuta. Po válce byla znovu instalována 5. 5. 1946. V roce 1950 byl Masarykův portrét odstraněn a patrně zničen. V roce 1990 byla na desku vrácena kopie reliéfu. Všimněte si, že akademický sochař J. V. Dušek svá díla důsledně signoval. Zde smaltovanou cedulkou.
2
4
Od nádraží se vydejte po levé straně parku na Husově náměstí a v jeho polovině odbočte vlevo do Purkyňovy ulice. Přes světelnou křižo-
vatku se dejte do ulice Hromádkovy, která vás na svém konci zavede do Bydlin ského ulice. V té, směrem vpravo, je na hasičské zbrojnici táborských dobrovolných hasičů (čp. 2991) nainstalová3 na bronzová pamětní deska Jana Plochy, přenesená sem v roce 2002 z původní zbrojnice stávající v ulici Svatošově na Starém Městě. Deska pochází asi z roku 1948 (foto 3). Pokračujte dál západním směrem Bydlinského ulicí a na ni navazující ulicí Martina Koláře projděte do Komenského ulice k budově Střední průmyslové školy strojní a stavební. Budova původních „Masarykových škol práce“ byla veřejnosti předána 28. 5. 1933. Hned vpravo u hlavního vchodu je umístěn Duškův rozměrný pískovcový figurální reliéf s textem „Co před kové v boji zakládali – v míru dob u d u jeme “ (foto 4). V mezipatře na schodišti je zavěšena ve dřevěném rámu adjustovaná bronzová pamětní deska, věnovaná třem učňům, zahynuvším na sklonku 2. světové války (foto 5). Deska vznikla někdy v letech 4 1945–1947. 5
5
Budovy průmyslové školy obejděte pěšinou zleva a podél železniční trati se Mos teckou ulicí dostanete ke Střední zdravotnické škole. Ve 2. patře proti schodišti je na zdi instalovaná pamětní deska žákyně školy Olgy Honzákové, pocházející asi z roku 1948 (foto 6).
6
6
Mosteckou ulicí pokračujte dál k želez ničn ím u přejezdu, dejte se vlevo Husovou ulicí, přes světelnou křižovatku přejděte do ulice Bílkovy a vrátíte se zpět k parku na Hu sově náměstí. Určitě nepřehlédn ete Hu7 sův pomník od Františka Bílka. Postupujte směrem do města. Ulicí 9. května se dostanete k impozantní neoklasicistní budově Komerční banky v Tyršově ulici čp. 521, která byla v letech 1928–1930 vystavěna pro filiálku Národní banky Československé. Podle projektu ing. arch. Freiwalda a Böhma z Prahy ji postavilo Sdružení stavitelů táborských, táborské firmy se podílely i na dokončení interiérů. Nad hlavním vchodem do banky je umístěno 4,3 m vysoké pískovcové sousoší od J. V. Duška, ztvárňující národní pospolitost a hospodárnost. Mod elem pro sochu muže, opírajícího se o caduceus, stál sochaři táborský cukrář Zdeněk Kroužek, člen oddílu řecko-římského zápasu Sokola. Hlavu ženy, opírající se rukou o úl, Dušek modeloval 8 pod le Anny Stocké 7
-Šechtlové, manželky táborského fotogra fa Josefa Jindřicha Šechtla (foto 7, Dušek vpravo v obleku). Dušek je i autorem čtyř klenáků s reliéfy, umístěných nad schodištěm, které symbolizují – zleva – dopravu, průmysl (foto 8), obchod (ten je signovaný) a zemědělství. Pátý klenák se znaky Tábora a Prahy je na boku budovy směrem do ulice 9. května. Reliéfy původně zdobily i krajní klenáky – na levém byly znaky Slovenska a Podkarpatské Rusi, na pravém znaky Moravy a Slezska. Během německé okupace musely být tyto symboly odsekány. Vlevo od banky, na konci Tyršovy ulice, nelze přehlédnout budovu sokolovny. Na jejím průčelí u hlavního vchodu byly 28. 10. 1947 odhaleny pamětní desky obětem světových válek z řad sokolů. Na heraldicky pravé straně je deska s nápisem „VZLÉTLI SOKOLI V BOJ, 1914–1919“ s deseti jmény, v jejímž záhlaví je bronzový reliéf muže
9
8
10
se čtyřmi sokoly (foto 9). Na straně levé je deska s reliéfem ženy se dvěma sokoly a nápisem „Věrni zůstali i v smrti, 1939–1945“ a třiceti jmény (foto 10). Z táborské sokolské župy Jana Žižky z Trocnova prošlo nacistickým vězením 240 sokolů, z nichž 191 bylo popraveno nebo umučeno. Jděte vpravo Farského ulicí až k čp. 1960, ke sboru Božích bojovníků Církve českoslo venské husitské. Stavba kostela podle plánů architektů V. Vejrycha a J. Kabeše byla dokončena v roce 1939. Budete-li mít štěstí, podíváte se do modlitebny. Její dominantou jsou reliéfy Žehnající Kristus, Jan Žižka z Kalicha a Jan Hus, Jan Amos Komenský a Petr Chelčický, odhalené 23. 3. 1947 (foto 11). J. V. Dušek zde má i mnoho dalších děl: betlém, čtecí pult se dvěma reliéfy, pod kůrem je zavěšen sádrový reliéf „Budování Tábora“. Sádrové plastiky znázorňují Jana Žižku, táborského kněze, husitského bojovníka s přilbou neboli „Volání stráží“, Žižku s táborským entuziastou, J. A. Komenského a především Dr. Karla Farského, zakladatele CČS. Socha „Husitská stráž“ je modelem sochy stojící v Soběslavi u stadionu. Sejděte po schodišti vpravo od kostela. Z Budějovické ulice je vchod do kolumbá ria v přízemí sboru. V předsálí je umístěna socha paní Anny Stocké-Šechtlové z roku 1925 (foto 12).
12
9
Ano, té paní, která stála Duškovi modelem pro sochu ženy na Komerční bance. V kolumbáriu vidíte sousoší „Loučení“ (zvané též „Modli se a pracuj“) z roku 1954 (foto 13). Bu dete-li chvíli pátrat, zajisté objevíte i dva malé bronzové por13 trétní reliéfy na dvířkách urnové skříňky rodiny Jiránkových, signované J.V.D. Po schodišti vystoupejte zpět do Farského ulice a pokračujte rovně k náměstí T. G. Ma saryka. Zde od 30. 6. 1935 do 26. 6. 1943 stávala bronzová socha spoluzakladatele ČSR, předsedy tří československých vlád a předsedy Agrární strany Antonína Švehly (foto 14). Na západní straně náměstí, v Jiráskově ulici, stojí budova Obchodní akademie čp. 1615. Uvnitř na schodišti visí pamět ní deska pěti členů profesorského sboru, ins talov aná 3. 6. 1947. Ředitel Karel Vodrážka zemřel v nacistickém vězení již v roce 1940. Ředitel Antonín Červen 14 ka, prof. Jan Kram10
15
pera, prof. Jaroslav Novák a uč. Hubert Königsmark byli popraveni v červnu 1942 na táborském popravišti za schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha. Nad pamětní deskou jsou dva bronzové reliéfy – T. G. Masaryka a E. Beneše (foto 15). Vraťte se kousek zpět do ulice 9. května. V rohové budově čp. 518, postavené roku 1925 podle architektonického návrhu prof. Theod ora Petříka, sídlila Spořitelna města Tábora. Vpravo nad vstupním schodištěm je umístěna pamětní deska zaměstnanců spořitelny Miroslava Posadovského a Josefa Kadlece, instalovaná v letech 1945 až 16 1947 (foto 16). 11
11
Pokračujte ulicí 9. května dál na náměstí Františka Křižíka. Na vydlážděné ploše vlevo stojí meteorologický sloup, zhotovený v roce 1908 pro táborský odbor Klubu českých turistů podle návrhu prof. Václava Suchomela žáky hořické sochařsko-kamenické školy. Suchomel, třídní učitel J. V. Duška, svěřil práci na sloupu svým studentům. Dušek prý vytvořil podobiznu větru (foto 17). Sloup byl v květnu 1909 instalován na dnešním náměstí T. G. Masaryka, v roce 1937 byl přesunut do Husových sadů před nádraží a v roce 2014 na sou17 časné místo. 12
Popojděte kousek dál. Na jižní straně náměstí, na domě čp. 496 je do fasády zasazena deska s textem „ZDE ŽIL JOSEF ŠMAHA, ČESKÝ HEREC +1915“, slavnostně odhalená 10. 5. 1925 (foto 18). Josef Šmaha (2. 8. 1848 – 11. 5. 1915) začínal jako herec kočovných divadelních společností. Hrál v plzeňském, Prozatímním i Národním divadle. Po roce 1884 se stal jedním z nejlepších českých režisérů. Herectví též vyučoval. Od roku 1905 organizoval v Bulharsku národní divadlo, založil divadelní školu v Sofii. Po návratu z Bulhar18 ska žil v Táboře. 13
19
V severní části náměstí před „Lípou svobody“ stojí pomník padlým vojínům a Národního osvobození (foto 19). Pomník byl slavnostně odhalen 28. 10. 1924 v místech, kde dnes stojí meteorologický sloup. V květnu 1929 byl kvůli stavbě veřejných záchodů přenesen na stávající místo a instalován na zvýšený podstavec. 28. 10. 1932 byly na pomník přidány bronzové desky se jmény 165 padlých a doplněn reliéf s hlavami legionářů – zleva italského, ruského a francouzského. V červenci 1940 byl pomník na příkaz protektorátních úřadů rozebrán a uložen v Duškově ateliéru. V současné podobě byl pomník reinstalován na jaře 1948. Modelem pro sochu muže stál Duškovi opět Zdeněk Kroužek. Za pomníkem vidíte neorenesanční budovu C. a k. reálky, postavenou v letech 1904 až 1906. Dnes je sídlem Gymnázia Pier ra de Coubertina. Uvnitř na schodišti je instalována pamětní deska Jindřicha Bittnera (9. 10. 1905 – 6. 1. 1940). Rodák z Chrtníků u Chotic po maturitě studoval na ČVUT a UK v Praze. Koncem roku 1929 složil 14
20
profesorské zkoušky a počátkem roku 1930 nastoupil do sboru táborské reálky. Již v září 1939 byl zatčen gestapem. Přes Pankrác a Dachau se dostal do koncentračního tábora Buchenwald, kde zanedlouho zemřel v táborové nemocnici. Pamětní desku (foto 20), slavnostně odhalenou 11. 5. 1947, věnovalo rodičovské sdružení reálného gymnázia. Přes světelnou křižovatku přejděte do Pa lackého ulice. Naproti divadlu na domě čp. 355 vidíte desku z leštěné červené žuly, s bronzovým reliéfem a textem „PAMÁTCE BUDOVATELŮ NOVÝCH BRAN, KTERÉ V TĚCHTO MÍSTECH BYLY ZÁŠTITOU TÁBORA PO ČTYŘI STOLETÍ. NÁKLADEM V. NOLČE 1939“. Václav Nolč s manželkou Anežkou byli spoluvlastníky budovy a ve svém obchodě 21 prodávali linolea, 15
koberce, střižní a textilní zboží. Pamětní deska byla slavnostně odhalena počátkem ledna 1940 (foto 21). Tři Nové brány doplněné barbakánem byly významnou součástí městského opevnění. V 19. století však bohužel musely ustoupit rozvoji města. Prostřední brána byla zbořena v roce 1836, Nová brána v roce 1859 a poslední – Pražská – v roce 1884. Její půdorys je znázorněn v dlažbě před antikvariátem Bastion. Vstupte do magického obdélníku. Nyní stojíte před rohovým domem v Diva delní ulici čp. 212. Zvedněte hlavu, nad vchodem obvodního oddělení Policie ČR nepřehlédnete pamětní desku profesora táborského reálného gymnázia Martina Koláře, jenž v domě zemřel 15. 5. 1898. Tento pedagog a vědec se narodil 18. 6. 1836 ve Švihově a s Táborem spojil svůj život v roce 1862. Kromě činnosti na gymnáziu působil především jako historik. Zachránil a prostudoval vzácné památky z tábor ského archivu, jeho oblíbenou vědou byla genealogie. Výsledky badatelské práce pre zentoval v nepřeberném množství vědeckých studií a článků nejen v regionálních časopisech Tábor a Český jih. Profesor Martin Kolář seznamoval táborské občany s historií formou přednášek, působil jako osobnost v řadě osvětových spolků a korporací. Mimo
22
16
23
jiné byl spoluzakladatelem a ředitelem táborského muzea, též autorem řady hesel v Ottově slovníku naučném. Pamětní deska (foto 22) byla odhalena v neděli 21. července 1929. Skládá se z bronzového portrétního reliéfu Martina Koláře, zasazeného do černé žulové desky. Na ní je pozlacený nápis „Zde zemřel 15. 5. 1898 Martin Kolář, profesor, historik města Tábora“. Divadelní ulicí projděte na Školní náměs tí. Na jeho spodním pravém konci naleznete pomn ík Františka Aloise Lhotky (1. 11. 1836, Černovice – 28. 12. 1884, Červený Újezd, okr. Sedlčany). Tento český kněz, horlivý vlastenec a básník je autorem básně zlidovělé pod názvem „Tam tichou nad Lužnicí“, která se po zhudebnění J. Knahlem časem stala neoficiální táborskou hymnou. Bez této skladby se od konce 19. století neobešla žádná významnější událost v Tá boře a jeho okolí, mimo jiné zněla na pohřbu pana prezidenta dr. Edvarda Beneše, jelikož i on jako lokální patriot měl tuto píseň v obzvláštní oblibě. Pamětní deska byla
17
24
odhalena 26. 6. 1932 (foto 23). Reliéf sym bolizuje řeku Lužnici a významné historické objekty v jejím okolí na Táborsku: Kozí hrádek, Kotnov, Klokoty a Příběnice. Nyní se potřebujete dostat na náměstí Mi kuláše z Husi. Nejjednodušší je od pomníku vyjít kolem školní budovy, projít ulice Kostnickou a Pražskou, přejít úhlopříčně Žižkovo náměstí a Svatošovou ulicí dojít na místo. Ale neváhejte vyzkoušet své orientační schopnosti ve spleti křivolakých uliček Starého Města. Na cílovém náměstí se zastavte před domem čp. 36. Nad vchodem naleznete desku, kterou svému zakladateli Václavu Křížkovi věnoval 21. 9. 1930 ženský spolek Zora (foto 24). Václav Křížek (25. listopadu 1833, Strážov – 4. června 1881, Tábor) po působení na gymnáziích v chorvatském Varaždínu a v Litoměřicích byl v roce 1862 zvolen zastupitelstvem města ředitelem na právě otevřeném reálném gymnáziu v Táboře, prvním v monarchii s českým vyučovacím jazykem. Bylo mu 29 let. Propagoval názorné vyučování a používání učebních pomůcek. Byl autorem mluvnice jihoslovanských jazyků, učebnic dějepisu a čítanek. Výrazně 18
zasáhl i do života Tábora. Byl členem za stupitelstva, sestavil první obecní rozpočet města, založil spolek pro podporu chudých žáků, byl spoluzakladatelem ženského spolku Zora. V letech 1867–9 byl za Tábor poslan25 cem českého zemského sněmu. Byl prvním předsedou místního Klubu přátel věd a umění (1875), navrhl zřízení městského muzea, otevřeného v roce 1884. Naproti přes náměstí, v budově současné základní školy, byla 22. 6. 1946 odhalena pamětní deska ředitele státního reálného gymnázia Vincence Kuby (20. 12. 1900, Boskovice – 23. 6. 1942, Tábor). Po studiích na Univerzitě Karlově vyučoval Kuba v Bratislavě. V Mukačevu založil a řídil židovské gymnázium, následně byl ředitelem gymnázia v Užhorodu. Odtud byl v září 1939 odvo lán do Tábora, kde ve funkci nahradil zatčeného ředitele reálného gymnázia Františka Prchlíka. Vincenc Kuba byl 2. 6. 1942 zatčen gestapem, tři týdny vězněn a 23. 6. popraven zastřelením na táborském popravišti za schvalování atentátu na Heydricha. Latinský nápis v záhlaví pamětní desky zní v překladu „Když posluŠni jsme byli svatých zákonů vlasti“ (foto 25). Od školní budovy projděte kolem barokního kostela Panny Marie k bývalým budovám
19
augustiniánského kláštera, sloužícím později jako věznice Krajského soudu v Táboře. Dnes zde sídlí ředitelství Husitského muzea. Na venkovní zdi je umístěna pamět26 ní deska Jaroslava Vacka, narozeného 10. 11. 1894 v Táboře. Vyučený truhlář za 1. světové vál ky přeběhl z c. a k. rakousko-uherské armády do ruského zajetí a domů se vrátil v roce 1920 přes Sibiř jako příslušník 1. jezdeckého pluku Jana Jiskry z Brandýsa československého dobrovolnického vojska. Poté Jaroslav Vacek pracoval ve státních službách, kde u Krajského soudu v Táboře jako vrchní dozorce zdejší věznice ihned po německé okupaci v roce 1939 zahájil odbojovou činnost. Tehdy se díky organizačním schopnostem a předev ším osobní statečnosti brzy prosadil nejen v organizaci Obrana národa, ale především jako koordinátor všech odb ojových skupin v široké oblasti jižních a středních Čech. V únoru 1943 byl však Jaroslav Vacek zatčen a s ním i jeho manželka, syn a dcera. Ani surové výslec hy na táborském gestapu tohoto českého vlastence a tábor ského patriota nezlomily. Jeho smělý pokus o útěk ze spárů gestapáků skončil střelbou a těžkým zraněním u táborského vodopádu. 23. srpna 1944 byl Jaroslav Vacek popraven stětím ve věznici v Drážďanech. Deska byla odhalena 13. 10. 1946 (foto 26). 20
Pokračujte rovně až k hradbám, zahněte vlevo a dostanete se k budově Okres ního soudu v Táboře. Uvnitř, v prvním mezipatře, byla 28. 10. 1947 odhalena pamětní deska zaměstnancům justice, umučeným během 2. světové války (foto 27). V horní části je plastika řecké bohy27 ně spravedlnosti Diké s váhami a mečem, avšak bez pásky na očích. Pod ní je vyryt nápis „Z říše smrti znovu přinesli svobodu a právo“. Deska samotná je rozdělena na dvě části. Horní nese jména pěti zaměstnanců krajského soudu (Karel Evald, Josef Hrubeš, Jan Pavelka, Jaroslav Vacek, Stanislav Svěrák), dolní je věnována šesti obětem z řad advokátů (Jaroslav Dvorský, Vilém Glücklich, Jaroslav Mayer, Oskar Stern, Josef Veger, Konrad Listopad). Vstupte a domluvte se s justiční stráží. Zajisté vám umožní pamětní desku shlédnout. Budete ovšem muset projít bezpečnostním rámem. Další Duškovo dílo je o kilometr dál, na bývalém táborském popravišti v parku mezi ulicemi Kpt. Jaroše a Václava Soumara. Vraťte se zpět na náměstí a první ulicí vlevo sejděte po schodech do sadů. Vydejte se po rovině doleva k pomníku spisovatele Josefa Holečka od Františka Bílka (mimochodem, v Chýnově na rodném Bílkově domě je
21
28
pamětní deska od Jana Vítězslava Duška). Až se pokocháte, sestupte dolů k Tismenickému potoku, přejděte můstek a pěšinou vpravo vystoupejte kolem nemocnice až ke kruhovému objezdu. Na začátku parku napravo uvidíte kamenný pylon autora Milana Váchy z roku 1982, který vás navede k popra višti. Duškův bronzový reliéf, odhalený 3. 7. 1949, je umístěn na zdi bývalých kasáren (foto 28). Pod ním je vytesána báseň: „My v smrti zřeli nový život dětí svých / I my silnými jsme ve svém vzdoru – / Pevné byly naše kroky po cestě popravní / Jen matka zalkala, že zhyne / pod srdcem i její dítě poslední!“ Reliéf byl v roce 2015 zrekonstruován. Vše o tomto místě se dočtete v knize Jaroslava Hojdara „Táborské popraviště“, vydané v roce 2012 městem Tábor. Z parku u popraviště můžete pokračovat ulicí Kpt. Jaroše na západ, na Písek. Po 700 m odbočte vlevo Staroklokotskou ulicí ke klo kots kému klášteru. V parčíku před ním 22
stojí Duškův kubistický pomník obětem první světové války – padlým z Klokot, Všechova a Zahrádky. Je na něm vypsáno 18 jmen. Slavnostně odhalen byl v neděli 8. 7. 1923 (foto 29). Zde bychom vycházku po táborských dílech akademického sochaře Jana Vítěz slava Duška mohli ukončit. Je to samozřejmě možné. Ale zůstane vám utajena ještě jedna, dosti podstatná, část Duškovy tvorby – náhrobní plastiky, sochy, kamenné či bronzové portrétní reliéfy. Chcete-li spatřit i tyto Mistrovy práce, musíte vstoupit na hřbitovy. Začněte tím v Klokotech. A až se vy dáte i na ostatní táborské hřbitovy, tak třeba zjistíte, že jste se ocitli na místech, kde jste v životě nebyli. A že někteří nebožtíci mají výjimečně pěkné výhledy na město. Duškova sepulkrální díla v Táboře – Klo kotský hřbitov: Hynek Bárta, MVDr. Theodor Dohnal, Dvořákovi, prof. Bedřich Formánek, Hanička Hellerová, Františka Ho ráčková, Berta Knorrová, Jaroslav a Alois Mollendovi, rodina Pavlátova, rodina Primasova, Lidmila Taibro vá-Křemenová, Karel Vodrážka. Čeka nický hřbitov: Josef Barták, Marie Berko vá, rodina Dvořákova a rodina Jahodníkova. Čelkovický hřbitov: náhrobek Jana Sedloně. Hřbitov na Horkách: Bohu29 mír Šedivý a rodina
23
Voborských. Nový táborský hřbitov: Hynek Lang, rodina Setunských, rodina Vo lákova a neoznačený pylon Splynutí v nej severnější části hřbitova. Výlet lze stylově zakončit v Husinecké uli ci čp. 1200, v původním Duškově ateliéru. Jeho vnučka s manželem zde provozují Café bar Ateliér Dušek, ve kterém vystavují díla J. V. Duška a jeho synů Jana a Václava, taktéž sochařů. To jsou všechna Duškova díla, která můžete v Táboře spatřit. Rozsáhlou sbírku jeho prací uchovává v depozitáři táborské Husitské muzeum. V pokladně muzea na Žižkově náměstí si také můžete zakoupit fotografic kou monografii Václava Šedivého „Tábor ský sochař Jan Vítězslav Dušek“, vydanou nakladatelstvím OSSIS v roce 2016. Celá trasa od nádraží přes Maredův vrch do Klokot je dlouhá cca 8 km. Zkrácená varianta městem od nádraží na náměstí Mikuláše z Husi měří 2 km. Na titulní straně je vyobrazena socha muže z pomníku padlým, symbolizující osvobození českého národa. Text © Václav Šedivý. Foto © Digitální archiv Šechtl a Voseček (foto 1 a 7), Zdeněk Prchlík ml. (foto 27), Jan Šedivý (foto 2, 8, 13, 17) a Václav Šedivý. Sazba: M&D studio Tábor. Tisk: Nová tiskárna Pelhřimov spol. s r. o. Vydalo město Tábor – odbor kultury a cestovního ruchu v nakladatelství OSSIS v roce 2016.
ISBN 978-80-86659-49-7 24
