Přehled gramatiky 1 Přítomný čas prostý a přítomný čas průběhový (strany 8-9) Přítomný čas prostý Užití Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o: • činnostech, které se pravidelně opakují (zvyky, obyčeje). He watches soap operas. / (Pravidelně) Sleduje seriály. I study at a Teacher Training College. / Studuji pedagogickou školu. • a stavech. We have no money but we´re happy. / Nemáme žádné peníze, ale jsme šťastní. I live in Budapest. / Žiji v Budapešti. Tvar V oznamovacích větách má třetí osoba jednotného čísla koncovku –s nebo –es (u sloves končících na y je to –ies: I carry; He carries). Při záporu a otázce používáme pomocné sloveso does anebo do. I You We They He She It Do
Does
watch don´t watch soap operas. watches doesn´t watch rains doesn´t rain I you we they he she it
a lot in November.
watch soap operas? rain a lot in November?
Příslovce času používané s přítomným časem prostým: always, usually, regularly, every morning, often, sometimes, occasionally, from time to time, twice a week, rarely, seldom, once a month, never. Přítomný čas průběhový Užití Přítomný čas průběhový používáme, když mluvíme o: • dějích probíhajících právě teď, v přítomném okamžiku když mluvíme. Brian is sitting on his sofa and telling me about his perfect day. / Brian sedí na své pohovce a vypráví mi o jeho perfektním dni. (právě teď, v tomto okamžiku)
•
• I He She It You We They Am Is Are
Mum can´t come to the phone because she´s having a shower. / Mamka nemůže přijít k telefonu, protože se právě sprchuje. (právě teď, v tomto okamžiku) pravidelně se opakujících dějích, ale jenom po limitované časové období (dočasné zvyky/obyčeje). They´re showing some good films at the moment. / Právě dávají pár dobrých filmů. (v přítomnosti, ale ne nutně právě v době, kdy se o tom mluví - teď) We´re training every day this week to prepare for our next match. / Každý den v tomto týdnu trénujeme na náš příští zápas. ´m/am ´m/am not
sitting
on the sofa.
´s/is ´s not/isn´t
working.
´re/are ´re not/aren´t
walking.
to school this week.
I he she it you we they
sitting
on the sofa?
working? walking
to school this week?
Příslovce času používané s přítomným časem průběhovým: just, now, at the moment, at present. 2
Předpřítomný čas (1) (strany 12-13)
Užití Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o událostech, které se staly v minulosti, jejich důsledky přetrvávají dodnes. The parrot has escaped. / Papoušek uletěl. (dveře jsou otevřeny a klec je prázdná) Dad hasn´t fed the monkeys. / Táta nenakrmil opice. (opice mají hlad) He hasn´t cut his hair. / Neostříhal si vlasy. (má ještě pořád dlouhé vlasy) Tvar I You We They He She It
have haven´t has hasn´t
fed
the monkeys.
drunk
all the water.
Has Have
3
he she it I you we they
escaped? eaten
lunch?
Minulý čas prostý a minulý čas průběhový (strany 20-21)
Minulý čas prostý Užití Minulý čas prostý používáme, když mluvíme o událostech a dějích, které už skončily (situace nebo zvyky v minulosti). She climbed the stairs and went to her room. / Vyšla po schodech a vešla do svého pokoje. He always phoned on Fridays. / Telefonoval vždycky v pátek. Tvar Minulý čas prostý tvoříme přidáním koncovky –ed k infinitivu slovesa (když sloveso končí na –y, mění se tvar na –ied: I carried), anebo u nepravidelných sloves použijeme jejich příslušný minulý čas. Otázky a zápor tvoříme v minulém čase prostém infinitivem slovesa a pomocným slovesem do v minulém čase: did a didn´t. Did you see the match last night? / Viděl si včera večer zápas? We didn´t like the play. It was too slow. / Hra se nám nelíbila. Byla příliš pomalá. Minulý čas průběhový Užití Minulý čas průběhový používáme, když mluvíme o: • ději, který probíhal v určitou dobu v minulosti. He was watching TV all evening. / Celý večer se díval na televizi. I was trying to change the tyre on the car. / Pokoušel jsem se vyměnit pneumatiku na autě. • dějích, které tvoří rámec pro jiný děj. It was raining during the whole match. / Během celého zápasu pršelo. She was waiting for her boyfriend when we met for the first time. / Když jsme se potkali poprvé, čekala na svého přítele. V případě, že se v jedné větě objeví jak minulý čas prostý, tak i minulý čas průběhový, popisuje minulý čas průběhový rámec děje, zatím co minulý čas prostý vyjadřuje děj samotný. We were driving along a country lane when, suddenly, a car drove past us. / Jeli jsme po venkovské silnici, když najednou kolem nás projelo auto. Tvar Minulý čas průběhový tvoříme následovním způsobem: podmět + was/were + sloveso s koncovkou –ing.
The driver was sitting behind the wheel. / Řidič seděl za volantem. Was the driver sitting behind the wheel? / Seděl řidič za volantem? The driver wasn´t sitting behind the wheel. / Řidič neseděl za volantem. 4
Předpřítomný čas (2) a minulý čas prostý (strany 24-25)
Užití Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o: • dějích, které probíhají v minulosti a jejich výsledek se projevuje v přítomnosti. Tottenham won their last match and they have now moved to the top of the league. / Klub Tottenham vyhrál svůj poslední zápas a teď se posunuli na vrchol ligy. • dějích, které se staly v minulosti, ale nevíme nebo nás nezajímá kdy přesně se staly. We´ve played each other before. / Už jsme spolu hráli. (nezáleží na tom, kdy přesně spolu už hráli) She has already tidied her room. / Už si uklidila svůj pokoj. (uklidila ho někdy v minulosti, ale nevíme nebo nás nezajímá kdy) Příslovce času používané s předpřítomným časem prostým: before, ever, never, already a yet (already v oznamovacích větách a yet v otázkách a záporných větách). I haven´t written a letter in English before. / Ještě nikdy jsem nenapsal dopis v angličtině. Have you ever been abroad? / Už si někdy byl v zahraničí? We´ve never met him. / Nikdy jsme ho nepotkali. I´ve already had lunch. / Už jsem obědval. Have you had lunch yet? / Už si obědval? I haven´t had lunch yet. / Ještě jsem neobědval. Porovnejte věty: Venus and Serena have played each other before. / Venus a Serena už spolu hráli. (Důležité je, že v minulosti už spolu hráli, ale není podstatné, kdy to bylo – Předpřítomný čas.) Venus and Serena playd each other in June 1999. / Venus a Serena spolu hráli v červnu 1999. (Víme, kdy se to přesně stalo – Minulý čas prostý.) 5
have to / not have to, can / can´t (strany 36-37)
Užití Have to používáme, když chceme vyjádřit povinnost. I have to visit the dentist regularly. / Musím pravidelně navštěvovat zubního lékaře. You have to pass your test before you can drive. / (Nejdřív) Musíš složit řidičské zkoušky, abys mohl řídit. Don´t have to používáme, když chceme vyjádřit neexistenci povinnosti. They don´t have to wear uniforms at that school. / V této škole nemusí nosit uniformy. You don´t have to take me to the station. My brother´s giving me a lift. / Nemusíš mě vzít na stanici. Můj bratr mě sveze. Can používáme, když žádáme o nebo dáváme povolení, anebo jím vyjadřujeme, že něco je možné. You can go to the cinema after you have finished your homework. / Když si uděláš úkoly můžeš jít do kina. (povolení) You can buy CDs at the market. / Na trhu si můžeš koupit cédéčka. (je to možné)
Can´t používáme k vyjádření zákazu anebo k vyjádření toho, že něco není možné. You can´t go out tonight. / Dnes večer nemůžeš jít ven. (zákaz) You can´t make bread without flour. / Chléb se nedá udělat bez mouky. (není to možné) Tvar Po modálních slovesech can a can´t používáme infinitiv bez „to“. 6
Trpný rod (strany 40-41)
Užití Trpný rod používáme v tom případě, když nevíme nebo když není potřeba říci kdo je původce děje; v tomhle případě je to děj samotný, který má větší význam než to, kdo je jeho původcem. My watch was stolen. / Ukradli mi hodinky. Tvar Přítomný čas prostý: am/is/are + příčestí trpné: Fruit is grown in the south of the country. / Ovoce se pěstuje na jihu země. Změna vět do trpného rodu: They make fresh bread every morning. / Každé ráno pečou čerstvý chleba. Fresh bread is made every morning. / Čerstvý chleba se peče každé ráno. 7
Some/any/no; a lot of/many, much; there is/there are (strany 46-47)
V angličtině jsou podstatná jména počitatelná (a dog, a table) i nepočitatelná (money, water). Počitatelná podstatná jména mají jednotné i množné číslo (dog – dogs). Nepočitatelná mají jenom jednotné číslo (sugar, water). Slova jako some, any, no, a lot of se nazývají kvantifikátory. Some, any, no, a lot of používáme před počitatelnými a nepočitatelnými podstatnými jmény. Za normálních okolností používáme some v oznamovacích větách a any v záporných větách. I need some new shoes. / Potřebuji (nějaké) nové boty. I don’t have any money. / Nemám žádné peníze. Much a little používáme před nepočitatelnými podstatnými jmény. We haven’t bought much sugar. / Nekoupili jsme dost cukru. There is a little cake left. / Zbylo trochu koláče. Many a few používáme před počitatelnými podstatnými jmény v množném čísle. There aren’t many quiet places nowadays. / Dnes už není moc tichých míst. I invited a few friends to my birthday party. / Pozval jsem pár přátel na svůj narozeninový večírek. A lot of používáme před podstatnými jmény v množném čísle a před nepočitatelnými podstatnými jmény. A lot of people came to her party. / Na její večírek přišlo hodně lidí. We’ve got a lot of homework tonight. / Dnes máme hodně domácích úkolů.
Much a many používáme hlavně v záporných větách. Not many people came to her party. / Na její večírek nepřišlo moc lidí. We haven’t got much homework tonight. / Dnes nemáme moc domácích úkolů. There is/there are používáme, když potřebujeme vyjádřit, že něco existuje. There are twenty students in our class. / V naší třídě je 20 žáků. 8
All/none, both/neither (strany 50-51)
Slova jako all, none, both, neither se nazývají determinátory. All (of) používáme před podstatnými jmény v množném čísle a před nepočitatelnými podstatnými jmény když mluvíme o každém jednom z lidí nebo věcí, nebo když mluvíme o kompletním množství. All (of) the players are fit. / Každý z hráčů je fit. She ate all (of) her rice. / Snědla všechnu rýži. None of používáme před podstatnými jmény v množném čísle a člen the + podstatné jméno v množném čísle. Sloveso nikdy není v záporném tvaru. None of the people was aware of danger. / Žádný z lidí nevěděl o nebezpečí. None of the students failed the test. / Žádný ze studentů nepropadl z testu. Both (of) a neither (of) používáme v tom případě, když mluvíme o dvou lidech nebo věcech. Both cars were very fast. / Obě auta byla velmi rychlá. Neither of them can swim. / Žádný z nich (dvou) neumí plavat. 9
Another, other, the other, the second (strana 51)
Slova another, other, the other, the second se nazývají determinátory. Another používáme před jednotným číslem počitatelných podstatných jmen, a znamenají ´ještě jeden´ nebo ´jiný´. I don’t like this pen. I’m going to buy another one. / Tahle propiska se mi nelíbí, koupím si jinou. Other používáme před podstatnými jmény v množném čísle, když mluvíme o ´jiných´. There are other routes to school but this is the nicest one. / Existují i jiné cesty do školy, ale tahle je nejhezčí. The other používáme před počitatelnými podstatnými jmény v jednotném a množném čísle. Překládá se jako ´ne tenhle´ nebo ´ostatní, zbývající´: This shoe is very dirty but the other one is quite clean. / Ta bota je moc špinavá, ale ta druhá (zbylá) je čistější. The goal keeper was terrible but the other players defended well. / Brankář byl hrozný, ale ostatní hráči bránili dobře. Všimněte si rozdílu mezi the second a the other; the other používáme v tom případě, když se jedná o dvě věci nebo osoby a the second když mluvíme o lidech a věcech v pořadí a je jich více jak dva. The first song was good, the second was OK, but the third was terrible. / První píseň byla vynikající, ta druhá byla dobrá, ale ta třetí byla hrozná. 10
Předpověď (strany 60-61)
Will + infinitiv bez to používáme v tom případě, když je naše předpověď založená na intuici, poznatku nebo zkušenosti. I think we will be able to have holidays on the moon in twenty years´ time. Myslím, že do dvaceti let budeme mít prázdniny na Měsíci. May/might + infinitiv bez to používáme v tom případě, když si nejsme jisti, jestli se konkrétní věc stane nebo ne. I may go out tonight, if I’m not too tired. / Když dnes večer nebudu moc unavený, půjdu ven. Be going to + infinitiv používáme v tom případě, když je naše předpověď založená už na faktech nebo důkazech, které jsou zřejmé. Look at those clouds. It’s going to rain. / Podívej na ty mraky. Bude pršet. 11
První kondicionál (podmínkové souvětí přítomné skutečné) (strany 64 – 65)
if + přítomný čas prostý, will + infinitiv: Podmínkové souvětí přítomné skutečné používáme, když je děj hlavní věty závislý na splnění určité podmínky (ve větě vedlejší). If you go to the Science Museum, you will see a lot of interesting exhibitions. / Když půjdeš do vědeckého muzea, uvidíš hodně zajímavých expozic.
12
Druhý kondicionál (podmínkové souvětí přítomné neskutečné) (strana 65)
if + minulý čas prostý, would + infinitiv: Tento kondicionál používáme, když chceme vyjádřit že děj věty hlavní je imaginární (jeho uskutečnění není pravděpodobné). If I had the money, I´d go somewhere sunny and warm for a few weeks. / Když bych měl peníze, šel bych na pár týdnů někam, kde je slunce a teplo. Druhý kondicionál se používá také v tom případě, když mluvíme o nereálných (přítomných) situacích: If I had more time, I wouldn’t eat fast food. / Kdybych měl více času, nejedl bych fast food.(u stánku, v bufetu) 13
Předpřítomný čas (3) (strany 74 – 75)
Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o věcech, které začaly v minulosti a pokračují až do přítomnosti. The weather has been great since Sunday. / Od neděle máme nádherné počasí. (Ještě pořád je krásné.) I’ve had this library book for two weeks. / Tuhle knížku z knihovny mám už dva týdny. (Ještě pořád ji mám.) I’ve always liked hot weather. / Vždy jsem míval rád teplé počasí. (Ještě ho pořád mám rád.) Příslovce času používané s předpřítomným časem: all my life, since a for.
Since vyjadřuje bod v čase, kdy děj začal. I’ve lived in this house since 1980. / V tomhle domě žiji od roku 1980. For označuje dobu po kterou děj trval: I’ve lived in this house for twenty years. / V tomhle domě žiji dvacet let. 14
Stupňování přídavných jmen (strany 78-79)
Použití Věci a osoby porovnáváme pomocí 2. stupně přídavných jmen: bigger, higher, more intelligent, more enjoyable. K vyjádření, že osoba nebo věc v skupině je jedinečná, používáme 3. stupeň přídavných jmen: the biggest, the highest, the most intelligent, the most enjoyable. Tvar Druhý a třetí stupeň přídavných jmen tvoříme: • k jednoslabičným a dvouslabičným přídavným jménům přidáváme přípony –er (druhý stupeň), -est (třetí stupeň); přídavná jména končící na –y mají koncovky –ier a –iest: nice – nicer – the nicest big – bigger – the biggest pretty – prettier – the prettiest dirty – dirtier – the dirtiest • jiné dvouslabičná a delší přídavná jména: tired – more tired – the most tired beautiful – more beautiful – the most beautiful Pravidla hláskování V jednoslabičném přídavném jméně s krátkou samohláskou, po které následuje jedna souhláska, se konečná souhláska zdvojí: bg – bigger – biggest hot – hotter – the hottest mad – madder – the maddest V případě přídavných jmen končících na –y se –y mění na –ier a –iest: easy – easier – easiest dirty – dirtier – dirtiest Nepravidelná přídavná jména: good – better – best bad – worse – worst far – further/farther – furthest/farthest little – less – least 15
Vyjadřování budoucích plánů a záměrů (strany 88-89)
Používáme: • be going to – vyjadřuje záměr něco udělat. I’m going to study medicine after school. / Po škole se chystám studovat na lékařské fakultě.
•
Přítomný čas průběhový – když mluvíme o budoucích událostech, které jsme už zajistili nebo připravili. I’m getting married in June. / V červnu se budu vdávat. My cousin from Australia is coming next week. / Příští týden přijede můj bratranec z Austrálie.
•
Přítomný čas prostý – když mluvíme o oficiálních událostech anebo časových rozvrzích, které nemůžeme změnit. The summer term begins on the 15th of February. / Druhé pololetí začíná 15. února. The train arrives at 6-p.m./ Vlak přijíždí v šest odpoledne. 16
Náhlá rozhodnutí; vedlejší věty časové s odkazem na budoucnost (strany 92-93)
Když se náhle rozhodneme (nyní), že něco uděláme, použíjeme will (´ll) + infinitiv bez to. Don’t wash up. I´ll do it. / Nemyj to nádobí. Já to udělám. I think I´ll go for a walk. I have a headache. / Myslí, že půjdu na procházku. Bolí mě hlava. Přítomný čas prostý (! ne will) používáme po when, as soon as, after, before. I´ll go and pick them up as soon as the class ends. / Půjdu a vyzvednu je hned jak skončí vyučování. When you finish tidying up your room, we’ll have a cup of tea. / Až si uklidíš svůj pokoj, dáme si šálek čaje. 17
Předložky času, místa a pohybu (strany 98-99)
Time after lunch, at 10 o’clock, at midnight, at lunchtime, at night, at the moment, before Christmas, during the break, in 1999, in April, in the morning, on Sunday, on 1st April
Čas po obědě v 10 hodin, o půlnoci, na oběd, v noci, právě teď, před Vánocemi, o přestávce, v roce 1999, v dubnu, ráno, v neděli, 1. dubna
Place
Místo
above the lake/below the clouds, at home, at the bank, at the seaside, behind the tree, between the bank and the park, in Baker Street, in the box, in the picture, on the table, on the bus, on the first floor, under the bridge/over the table Movement across the park, along the river, into the building, to/from Warsaw
nad jezerem/pod mraky doma, v bance, na pobřeží, za stromem, mezi bankou a parkem, v Baker Street, v krabici, na obrázku, na stole, v autobuse, v prvním poschodí, pod mostem/nad stolem Pohyb přes park, podél řeky, do budovy, do/z Varšavy
18
Vedlejší věty vztažné (strany 102-103)
Vedlejší věty vztažné používáme, když chceme přiblížit (nebo identifikovat) osobu nebo věc, o které mluvíme. students who go to this school / studenti, kteří navštěvují tuto školu sports which are dangerous / sporty, které jsou nebezpečné people (who/that) I know / lidi, které znám something (that) you can easily change / něco, co můžeš lehce změnit Bez vedlejších vět vztažných bychom nevěděli kdo, který atd. Ve vedlejších větách vztažných používáme vztažná zájmena • who (a někdy that), když mluvíme o lidech: I don’t like people who throw litter. / Nemám rád lidi, kteří nevyhazují odpadky do koše. • that, když mluvíme o zvířatech: There’s the cat that scratched me./To je ta kočka, která mě poškrábala. • which (a that), když mluvíme o věcech, místech atd. The park that is in the centre of town has beautiful, big trees. / V parku, který je v centru, jsou nádherné velké stromy. • where, když mluvíme o umístnění a místech: The café where we met has closed down. / Kavárna, kde jsme se potkali, byla zavřena. • whose, když mluvíme o vlastnictví: I met Josehp whose mother teaches at our school. / Potkal jsem Josefa, jehož matka učí na naší škole. Je možné vynechat which, that nebo who ve vedlejších větách vztažných, když tato vztažná zájmena nejsou předmětem vedlejších věty vztažné, t. j. když za nimi nestojí sloveso. We’ll have our picnic in the place (which/that) most of us like best. / Uděláme si piknik na místě, které máme nejraděj. (Předmětem tady je we (my), ne which (které)). The girl (who) you met is Peter’s sister. / Dívka, kterou jsi potkal, je Petrova sestra. (Předmět je you (ty), ne who (kterou)). Jazykové problémy 1 (strana 32) a/an Neurčitý člen a/an používáme, když není důležité, o které konkrétní osobě nebo věci mluvíme; když mluvíme o osobě/věci jako o příkladu skupiny/kategorie; nebo když zmíníme osobu/věc poprvé. The teacher is talking to a student from my class. / Učitel mluví se studentem z naší třídy. We bought a new car. / Koupili jsme (nějaké) nové auto. (jedno z mnoha aut, není důležité které přesně) I saw a girl walking down the street. / Viděl jsem dívku, která šla po ulici. Člen a používáme, když další slovo začíná souhláskou a člen an v tom případě, když další slovo začíná samohláskou nebo její zvukovou podobou.
I went to see a film last night. / Včera večer jsem šel do kina. I went to an exhibition yesterday. / Včera jsem byl na výstavě. My uncle is an honest man. / Můj strýček je čestný muž. the Určitý člen the používáme v tom případě, když osoba s kterou mluvíme ví přesně, o kom nebo o čem mluvíme a může lehce tuto osobu nebo věc identifikovat; určitý člen používáme také v tom případě, když mluvíme o věcech, které jsou jedinečné. The car is dirty. / To auto je špinavé. (ten kdo to říká si je jistý, že ta druhá osoba ví určitě, o které auto se jedná.) What´s the capital of Turkey? / Jaké je hlavní město Turecka? (V Turecku je jenom jediné hlavní město.) Výrazy s členy nebo bez nich. V anglickém jazyce je mnoho výrazů, kde je obtížné vysvětlit použití členů, takže je nutné naučit se zpaměti následující spojení: • žádný člen: at home, at school, go to work, go to bed, have breakfast/lunch, in hospital • výrazy s určitým členem the: at the station, to the cinema, play the piano, in the evening/morning • výrazy s neurčitým členem a: have a bath/shower, have a rest, make a cake, have a drink Určitý člen the nepoužíváme před názvy států (výjimky: the United States, the Netherlands, the Czech Republic) a měst, ale používáme ho před názvy řek, moří a pohoří (the Vistula, the Thames, the Atlantic, the Alps).
Jazykové problémy 2 (strana 58) must/mustn’t, needn’t a have to/can’t/don’t have to Slovesa must, need, can se nazývají modální slovesa. Vyjadřují: • povinnost – You must be ready when I come back. / Když se vrátím už musíš být připravený. I can’t come to the party, I have to read ´A Christmas Carol´ by Monday and I’ve only just started. / Nemůžu přijít na večírek, do pondělí musím přečíst Vánoční koledu a teprve jsem začal. • zákaz – You mustn’t stay late. You’ve got a piano lesson. / Nesmíš přijít pozdě. Máš hodinu klavíru. I can’t stay late. I’ve got a music lesson. / Nemůžu zůstat dlouho. Máme hodinu hudební výchovy. • nenutnost povinnosti – You needn’t come before 9 o’clock. / Nemusíš přijít před devátou. You don’t need to come before 9 o’clock. / Nemusíš přijít před devátou. He says we don’t have to come before 9 o’clock. / Říká, že nemusíme chodit před devátou. Výběr slovesa záleží na tom, jestli osoba se kterou mluvíme vyjadřuje její vlastní rozhodnutí anebo jenom oznamuje rozhodnutí, které udělal někdo jiný.
•
když mluvíme o našich vlastních rozhodnutích, používáme: must, needn’t/don’t have to • když oznamujeme rozhodnutí, které udělali jiní, používáme: have to/don’t have to, can’t • když mluvíme o závazcích kdy něco musíme udělat (anebo nemusíme udělat), používáme: must/have to, mustn’t • když mluvíme o něčem, co nemusíme, používáme: don’t have to/needn’t/don’t need to Don’t have to je opakem must. Jazykové problémy 3 (strana 84) Předpřítomný čas, přítomný čas prostý a minulý čas prostý Předpřítomný čas nemá v mnoha jazycích ekvivalent a mnohokrát se zaměňuje za přítomný čas prostý či minulý čas prostý. Porovnejte následující věty: I’ve worked here for ages. (od minulosti až do současnosti). / Pracuji tu již léta. I work here. (hlavní je, co dělám teď). / Pracuji tady. V anglickém jazyce používáme předpřítomný čas k popisu událostí v minulosti, které mají následky/výsledky v současnosti. Když odkazujeme na konkrétní čas v minulosti, používáme minulý čas prostý. Porovnejte dvojice vět: I've broken my leg. (teď je zlomená)/ Zlomil jsem si nohu. I broke my leg last winter. (teď už není zlomená) / Minulou zimu jsem si zlomil nohu. I've been to France before. (nezáleží na tom kdy to přesně bylo) / Už jsem byl ve Francii. I went to France last summer. (čas je důležitý) / Minulé léto jsem byl ve Francii. Předpřítomný čas používáme taky v tom případě, když není důležité přesné datum nebo čas události, která se odehrála v minulosti. Jazykové problémy 4 (strana 110) Tázací dovětky Tázací dovětky používáme na konci oznamovací věty, když po osobě s kterou mluvíme chceme potvrzení toho, co už víme: Otázka Are you Polish?/ Jsi Polák? Are you going to leave?/ Odejdeš? Can we go now?/ Můžeme jít?
Požadavek na potvrzení You’re Polish, aren’t you?/Jsi Polák, že? You aren’t going to leave, are you?/ Neodejdeš, že ne? We can go now, can’t we?/ Můžeme jít, že?
V tázacím dovětku používáme to samé pomocné sloveso jako ve větě. V kladné větě používáme záporný dovětek a v záporné větě používáme kladný tázací dovětek. He’s thirsty, isn’t he? / Má žízeň, že ano? She hasn’t finished her homework yet, has she? / Ještě si neudělala úkoly, že ne?
