Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Smlouva o vkladovém účtu Bakalářská práce
Autor:
Jana Pajerková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Ing. Mgr. Eva Kutová
Praha
Duben 2011
1
Prohlašuji, ţe jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně, pouze s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Kyjově, dne 18. Dubna 2011 Jana Pajerková
2
Anotace Hlavním cílem práce je analyzovat právní úpravu smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu. Je zde uveden rozdíl mezi smlouvami o vkladových účtech dle Obchodního zákoníku a úpravou vkladů dle Občanského zákoníku. Důleţitou součástí práce je podrobné představení podstatných a nepodstatných náleţitostí smluv, práv a povinností smluvních stran. Také objasnění vztahu mezi smlouvou o vkladovém účtu a obchodními podmínkami je důleţitou součástí této práce. Základní pojmy zde uvedené, mohou pomoci k lepší orientaci v bankovních sluţbách všem, kteří se v tomto oboru příliš neorientují.
Annotation The main purpose of this study is to analyze legal form of deposit account contract in the czech legal order. This text deals with the difference between deposit account contract in the Commercial code and the one in the Civil code. Important part of this thesis is to introduce essential and non-essential terms of a contract and also discretions and duties of parties to a contract. Also clarification of terms deposit account contract and commercial conditions is a considerable part of this text. Fundamental terms included in this paper should make easier to orient in bank services to people who are not specialists in this branch of activity.
3
Obsah: Úvod 1.
2.
3.
4.
5 Obchodní závazkové vztahy
7
1.1.
Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu
7
1.2.
Pojetí obchodních závazkových vztahů
8
1.3.
Druhy obchodních závazkových vztahů
9
1.4.
Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů
12
1.5.
Vznik obchodních závazků
13
Typy vkladových účtů
17
2.1.
Pojetí a druhy bankovních obchodů
17
2.2.
Právní úprava vkladových účtů
17
2.3.
Rozlišení vkladových účtů
19
Podstatné části smlouvy
27
3.1.
Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu
27
3.2.
Pojetí smlouvy a její náleţitosti
28
3.3.
Vznik a zánik smlouvy o vkladovém účtu
33
3.3.1. Vznik smlouvy o vkladovém účtu
33
3.3.2. Zánik smlouvy
34
Smlouva o vkladovém účtu v praxi
36
4.1.
Smlouva o termínovaném vkladu
36
4.2.
Smlouva o spořicím účtu
40
4.3.
Smlouva o spořicím účtu s prémií
42
4.4.
Všeobecné obchodní podmínky
43
4.4.1. Zákonné úpravy v činnosti bank
47
Závěr
49
Seznam literatury a dalších zdrojů
51 4
Úvod Téma mé práce jsem si vybrala proto, ţe pracuji mnoho let v bankovnictví a směr mé bakalářské práce mi pomůţe ještě více přiblíţit vkladové účty, tentokrát ale z pohledu práva a tvorby smluv, ne z pohledu uţivatele. Jedná se zde o zásadní smluvní typ pouţívaný v bankovnictví. Cílem práce je analýza právní úpravy smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu, coţ vlastně umoţňuje konkretizovat a specifikovat jednotlivé body smlouvy. Mojí snahou je přiblíţit smlouvy z pohledu praxe v bankovnictví. Je nutné také posoudit, zda legislativa utváří rovnoprávné postavení smluvních stran, a to poskytovatele sluţby a příjemce sluţby. Účelem je ukázka velmi důleţitého postavení obchodního zákoníku při uzavírání důleţitých obchodních vztahů. Obchodní zákoník je uváděn v obchodních vztazích jako speciální vůči občanskému. Obsahuje základní ustanovení, od kterých se strany nemohou nikdy odchýlit. V mé práci se budu snaţit odlišit vklady podle občanského zákoníku a obchodního zákoníku. V první kapitole této práce objasním všeobecně obchodní závazkové vztahy, které se dotýkají širokého okruhu vztahů z prostředí zejména podnikatelského. Rozeberu také jednotlivé typy obchodů. Smluvní vztahy nejsou ale zaloţeny jen na obchodním zákoníku, ale také na zvyklostech v obchodních vztazích. Mnoho smluv má v obchodním zákoníku ustanovenu nutnost písemné formy smlouvy, jinak je smlouva neplatná. Tyto smlouvy jsou zde vyjmenovány. Ve druhé kapitole důkladně zanalyzuji typy vkladových účtů a jejich právní úpravu v českém právním řádu.
Bankovní obchody jsou z většiny upraveny v obchodním
zákoníku, ale některé typy vkladových účtů jsou upraveny také občanským zákoníkem. Zde porovnám také účty některých bank, s ohledem k jejich funkčnosti. Ve třetí kapitole se budu zabývat přesným výčtem náleţitostí smluv. Tyto jsou buď podstatné, tzn. ţe je není moţné vynechat a patří k hlavním smluvním ustanovením. Dále jsou náleţitosti nepodstatné, na kterých se strany mohou dohodnout, nebo nemusí být ve smlouvě vůbec řešeny. Budu se zde také zabývat způsobem, jakým jsou různé typy smlouvy o vkladovém účtu uzavírány a také způsobem, jakým dochází k zániku smluvního 5
vztahu vyplývajícího ze smlouvy o vkladovém účtu. Účelem zde je, aby byl viděn rozdíl mezi uzavíráním vztahu podle obchodního zákoníku a podle občanského zákoníku. V poslední části představím podrobně smlouvy o vkladovém účtu a spořicím účtu pouţívané v ČSOB, a.s. Jelikoţ součástí smluv jsou i obchodní podmínky, doplním zde také jejich výklad a posouzení dominantního postavení banky při uzavírání smluvního vztahu.
6
1.
Obchodní závazkové vztahy 1.1. Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu Obchodní právo je součástí práva jako soustavy závazných pravidel. Právo nelze
ztotoţňovat ani se zákonem, ani se zákonnými ustanoveními či judikáty. Je jím soubor závazných pravidel, jimiţ se řídí otevřená společnost a která zabezpečují individuální svobodu a současně umoţňují fungování společnosti. Vynucování dodrţování pravidel jejich adresáty je zabezpečeno státní mocí.1 Tato pravidla určují souţití lidí ve společnosti tak, aby prosperovali jednotlivci, ale také celá společnost. Obchodní právo představuje soubor pravidel zabezpečujících svobodu jednotlivce při jeho účasti v ekonomických vztazích, při jeho účasti v hospodářské soutěţi. Tento systém pravidel současně respektuje a zabezpečuje volné uplatnění zákonitostí trţní ekonomiky, které stát ovlivňuje jenom v nezbytné míře, aby vyloučil excesy, zneuţití a jiné jevy nepřijatelné z hlediska základních principů otevřené společnosti. Dobře fungující obchodní právo je tudíţ předpokladem hospodářské prosperity společnosti.2 Obchodní právo můţeme rozlišit podle jeho působnosti: -
Časová působnost – znamená vstup zákona v účinnost (§775 ObchZ). Platí zásada zpětné účinnosti
-
Osobní působnost – znamená vymezení okruhu osob podléhajících reţimu konkrétního zákona (zejména podnikatelé §1, §2, § 261 odst. 1 ObchZ, ale také společníci obch. společností, členové druţstev, soutěţitelé, spotřebitelé a další). Podle § 261 odst. 3 ObchZ mohou být prostřednictvím absolutních obchodních závazkových vztahů podřízení obchodnímu reţimu také nepodnikatelé (např. klienti bank, obchodníci s cennými papíry atd.).
1 2
Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 15 Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 17
7
-
Věcná působnost – úzce souvisí s osobní působností. Předmět působnosti nerozlučně souvisí s povahou subjektů, které do těchto vztahů vstupují.3 Obchodní zákoník je v postavení zákonné úpravy speciální vůči občanskému
zákoníku, který tvoří obecný základ. Proto hraje i v obchodních závazkových vztazích nezanedbatelnou úlohu občanský zákoník. V případech, ve kterých obchodní zákoník nemá přesná ustanovení, obracíme se na občanský zákoník. Vztah mezi občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem, a tudíţ která úprava se pouţije v konkrétním případě, je určen: 1. obecným pravidlem 2. zvláštní úpravou pro smlouvy typu neupraveného obchodním zákoníkem, ale občanským zákoníkem nebo zvláštním předpisem 3. úpravou speciálního postavení nepodnikatelů v obchodních vztazích, 4. speciálním ustanovením splatnosti obchodních transakcí. Otázku, jakou úpravou se určitý konkrétní vztah řídí, řeší obecně výslovná úprava § 1 odst. 2 obchod. Zák. Pro obchodní závazkové vztahy (§ 261 a 262) platí speciální úprava v rozsahu, v jakém je dána. Otázky, které obchodní zákoník upravuje, se tedy řeší podle jeho úpravy. Otázky, které neupravuje, pro které speciální úprava není dána, se řeší podle předpisů práva občanského. Pro otázky, které nejsou těmito předpisy řešeny, platí zvláštní pravidlo dané v § 2 obchodního zákoníku a to, ţe se posoudí podle obchodních zvyklostí.4
1.2. Pojetí obchodních závazkových vztahů Obecně lze obchodní závazkové vztahy charakterizovat jako ty závazkové vztahy, o nichţ je stanoveno, ţe se řídí obchodním zákoníkem. Reţim obchodního zákoníku je zaloţen buď kogentními ustanoveními zákoníku (§261), případně jiného zákona, nebo písemnou dohodou smluvních stran (§262 ObchZ). Pro vymezení obchodního závazkového vztahu jsou důleţité dva aspekty:
3
Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 30 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 658659 4
8
-
Jde o právní vztah, který je závazkovým vztahem v obecném pojetí.
-
Jde o závazkový vztah, odlišující se od jiných závazkových vztahů buď povahou subjektů, povahou jejich činnosti nebo povahou vztahu samotného bez ohledu na povahu stran a jejich činnost. Odlišnost závazkových vztahů, které mají obchodní povahu přímo ze zákona, záleţí
především na tom, ţe jejich subjekty musí být na obou stranách podnikatelé a závazkové vztahy se musí týkat jejich podnikatelské činnosti. Subjektem ale můţe být také stát, popř. státní nepodnikatelská organizace (např. příspěvková organizace), nebo samosprávné územní jednotky (obce, kraje), za podmínky, ţe druhou stranou závazkového vztahu je podnikatel a závazkový vztah se týká uspokojování veřejných potřeb. Jestliţe jde o závazkový vztah, který není obchodním přímo ze zákona, je důvodem jeho obchodní povahy shodná vůle jeho subjektů podřídit závazkový vztah reţimu obchodního zákoníku.5
1.3. Druhy obchodních závazkových vztahů Obchodní závazkové vztahy dle § 261 a § 262 ObchZ. lze rozlišit na základní druhy (skupiny): -
Relativní
-
Absolutní
-
Fakultativní (smluvní) Za relativní obchody lze označit ty závazkové vztahy, které mají přiznánu obchodní
povahu z důvodu povahy svých subjektů a jejich činnosti. Patří sem obchodní vztahy mezi podnikateli navzájem, nebo podnikateli na straně jedné a naproti tomu organizace či samosprávná jednotka na straně druhé. Jsou upraveny v §261, odst.1 a 2 ObchZ. Kdo je podnikatelem v tomto případě určuje §2 ObchZ. Je to především kaţdá osoba (fyzická i právnická), která je zapsaná v obchodním rejstříku.
5
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 20
9
Ne všechny závazkové vztahy mezi podnikateli však mají povahu obchodních závazkových vztahů. Jsou to pouze ty, které se týkají podnikatelské činnosti těchto subjektů a s touto podnikatelskou činností souvisí.6 K relativním obchodům zákon řadí také závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikatelem, zde je ale podmínkou to, ţe se smlouva týká zabezpečení veřejných potřeb.7 Dalším druhem jsou závazkové vztahy označované jako absolutní obchody. Obchody tohoto druhu se řídí obchodním zákoníkem (a za podmínek § 1 odst. 2 ObchZ podpůrně i občanským zákoníkem) bez ohledu na povahu subjektů závazkového vztahu a bez ohledu na to, zda tyto závazkové vztahy vznikají při podnikatelské činnosti nebo jiné činnosti.8 K absolutním obchodům se řadí závazkové vztahy dle § 261 odst. 3 ObchZ: -
mezi členy druţstva navzájem,
-
mezi společností nebo druţstvem na jedné straně a osobou, která je statutárním nebo jiným orgánem nebo jeho členem, na straně druhé,
-
mezi zakladateli a správcem vkladu9
Jako tzv. absolutní neobchody jsou v právní teorii označovány smlouvy uzavírané podle ustanovení § 261 odst. 7. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, ţe se jedná výhradně o pojistné smlouvy, které se řídí OZ a zvláštními zákony.10 Třetím druhem obchodních závazkových vztahů jsou závazkové vztahy fakultativní (smluvní). Liší se od relativních a absolutních závazkových vztahů zejména tím, ţe získávají obchodní povahu nikoli ze zákona, ale na základě shodného projevu vůle (dohody) subjektů. Mohou to být závazkové vztahy mezi podnikateli navzájem, aniţ by se týkaly jejich podnikatelské činnosti, dále vztahy mezi podnikateli a subjekty, kteří nejsou podnikateli, ale také mezi subjekty, které nejsou podnikateli, navzájem. Tyto fakultativní závazkové vztahy jsou upraveny § 262 odst. 1 – 4.11
6
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 21-22 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207 8 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha ASPI, 2009, s. 26 9 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207-208 10 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 208 11 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 29 7
10
K tomu, aby závazkový vztah, který není obchodním ze zákona, nabyl obchodní povahu, musí být splněny následující podmínky vyplývající z § 262 odst. 1 a 2 ObchZ: -
subjekty se musí o tom, ţe se jejich závazkových vztah bude řídit obchodním zákoníkem dohodnout
-
dohoda musí být uzavřena písemně
-
dohoda nesmí směřovat ke zhoršení právního postavení subjektu smlouvy, který není podnikatelem (jinak je zákonem výslovně prohlášena za neplatnou – jde o neplatnost tzv. relativní)12
V této části je nutné uvést také vztahy, které jsou uzavřeny mezi podnikateli, případně mezi státem či samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, které upravuje občanský zákoník pro daný smluvní typ. Pro vztahy z těchto smluv se pouţijí zvláštní ustanovení občanského zákoníku. Co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ, platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy obchodním zákoníkem, a to kogentní vţdy a dispozitivní pokud smlouva nemá vlastní úpravu, která by měla přednost. Jedná se o tyto smlouvy: -
Kupní smlouva (§ 588 OZ) pokud jde o nemovitost (ne nemovitost v podnikání)
-
Darovací smlouva (§ 628 OZ)
-
Smlouva o půjčce (§ 657 OZ)
-
Smlouva o výpůjčce (§ 659 OZ)
-
Nájemní smlouva (§ 663 OZ) (s výjimkou smlouvy o nájmu dopravního prostředku a smlouvy o nájmu podniku)
-
Smlouva o nájmu a podnájmu nebytových prostor (§ 720 OZ a zák. č. 116/1990 S.)
-
Smlouva příkazní (§ 724 OZ) (jen v případě, ţe nepůjde o smlouvu mandátní)
-
Smlouva o ubytování (§ 754 OZ)
-
Smlouva o přepravě osob (§ 760 OZ)
-
Smlouva o vkladu na vkladních kníţkách a vkladních listech (§ 778 OZ)
-
Pojistná smlouva (§ 788 OZ, pokud jde o vztahy ze smluv uzavřených do 1. 1. 2005)
-
12
Smlouva o sdruţení (§ 829 OZ)13
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 29
11
1.4 Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů Úprava závazkových vztahů v obchodním zákoníku vychází z několika zásad: -
Zásada profesionality – vychází z předpokladu, ţe účastník obchodního závazkového vztahu má odborné znalosti, jaké jsou potřeba pro řádný výkon podnikatelské činnosti v daném oboru a ţe svoji činnost bude provádět odborně a řádně
-
Zásada smluvní volnosti - platí pro soukromoprávní úpravu obecně. Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit podle svých potřeb. Tato zásada neznamená absolutní volnost, smluvní volnost je však omezena jen v nezbytné míře.
-
Zásada odpovědnosti za řádné splnění převzatých závazků a za porušení povinností - vychází z toho, ţe strany se rozhodují podle svého uváţení o převzetí závazků vyplývajících ze smlouvy a pak z tohoto rozhodnutí na druhé straně vyplývá poţadavek, aby své závazky řádné plnily. V případě nesplnění závazků proto dopadá odpovědnost na toho, kdo svůj závazek řádně nesplnil.
-
Zásada nesení rizika podnikání – riziko je součástí podnikání, odhadování podmínek na trhu je věcí podnikatelské úvahy. Důsledky tohoto rozhodování proto nese podnikatel.
-
Zásada relativní neplatnosti právních úkonů – pokud je v obchodních závazkových vztazích uvedena sankce neplatnosti k ochraně zájmu některého účastníka, můţe se této neplatnosti dovolávat jen tento účastník
-
Zásada poctivého obchodního styku – zásada základní etiky v obchodních vztazích14 V úpravě obchodního zákoníku se liší charakter jeho částí. Podle své povahy jsou
ustanovení části první, druhé a čtvrté zásadně kogentní, ve druhé části jsou v řadě ustanovení výslovně dovoleny odchylné dohody. Jen v minimálním rozsahu taxativně vyjmenovaných ustanovení jde o závaznou úpravu, od níţ není odchylka moţná.15 Strany se ve smluvních ujednáních nemohou odchýlit od kogentních ustanovení uvedených v § 263 odst. 1 ObchZ a dále od základních ustanovení uvedených v této části ObchZ. 13
Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, s. 988-989 14 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 660663 15 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. Vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, s. 994-995
12
Pro obchodní závazkové vztahy mají velký význam také obchodní zvyklosti. Tyto zvyklosti mají oporu v obchodním zákoníku (§ 264) a jsou zpravidla stranami obchodních závazkových vztahů dodrţovány. Obchodní zvyklosti jsou důleţité vţdy. Jestliţe na ně smlouva neodkazuje, přihlíţí se k nim při přesném určení, jaké právo a jakou povinnost strany mají. Jestliţe však smlouva na určité obchodní zvyklosti odkazuje, pak nabývají povahy smluvního ujednání a mají proto před dispozitivní úpravou zákona přednost.16 Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepoţívá právní ochrany (§ 265 ObchZ). Strany mají širokou smluvní volnost a ve svém jednání jsou omezeny jen zákazy a příkazy vyplývajícím z právních předpisů. V některých případech můţe dojít k jednání, která sice nejsou s kogentní úpravou zákona v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku. Půjde zejména o zneuţívání práva (šikanu). Pro takový případ dává obchodní zákoník ochranu tak, ţe soud výkon práva odepře. Zákon, jak jiţ bylo uvedeno, předpokládá zdatnost podnikatele a jeho profesionální úroveň. Proto nese obchodník plné podnikatelské riziko a nemůţe se dovolávat na to, ţe určitý závazek převzal v tísni a za nevýhodných podmínek a odstoupit od smlouvy tak, jak je to moţné za takové situace ve vztazích řídících se úpravou občanského zákoníku.17
1.5. Vznik obchodních závazků Úprava právních úkonů je obsaţena především v občanském zákoníku, a to v § 34 aţ § 42. Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv, která jsou s ním podle právních předpisů spojena. Můţe být učiněn jak výslovným projevem, tak určitým jednáním, ovšem pokud se nejedná o výslovný projev, musí to být jednání, z něhoţ projev vyplývá dostatečně jasně. Toto je pravidlo obecně platné a pro určité případy tedy můţe být dána speciální úprava. V obchodních vztazích vyţaduje smlouva písemnou formu, vedle případů stanových zákonem, kdyţ alespoň jedna strana při jednání 16
Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 996 17 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10.vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 997
13
o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě (§ 272) – v tomto případě jde o jednostranný projev vůle.18 Podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, ţe musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně. Právní úkon musí být také učiněn osobou způsobilou k právnímu jednání. Další podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, ţe není nedovolený. Obecně podle § 39 OZ platí, ţe je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jde o absolutní neplatnost, ale současně OZ upravuje v § 40 pro občanskoprávní vztahy případy relativní neplatnosti. Pro případy, kdy jde o ochranu jen jednoho z účastníků obchodního závazkového vztahu, je zde uplatněn princip relativní neplatnosti, tj. jen tento účastník se můţe neplatnosti právního úkonu dovolat, jinak se tento právní úkon povaţuje za platný. Toto speciální pravidlo je ovšem dáno jen pro vzájemné závazkové vztahy mezi podnikateli. Pro tyto obchodní vztahy pak platí speciální úprava § 267 ObchZ, kterou je pro tyto vztahy uplatněn princip relativní neplatnosti.19 Obchodní zákoník stanoví zvláštní odpovědnost toho, kdo způsobil neplatnost právního úkonu. Pokud v důsledku neplatnosti právního úkonu byla osobě, jíţ byl tento právní úkon určen, způsobena škoda, je ten, kdo způsobil jeho neplatnost, povinen škodu nahradit. Povinnosti náhrady škody se můţe zprostit za předpokladu, ţe osoba, jíţ byl právní úkon určen, o jeho neplatnosti věděla. 20 Jak jiţ bylo zmíněno, aby se jednalo o platný právní úkon, musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně. Toto ustanovení platí při uzavření smlouvy, jelikoţ smlouva vyjadřuje shodnou vůli a zároveň odpovídá shodnému zájmu smluvních stran a je tedy nutná dohoda o celém obsahu smlouvy. Jedna ze stran podává určitý návrh smlouvy druhé straně. Můţe se jednat o jednotlivce či více osob na kterékoliv ze stran. Smlouva v obchodních vztazích můţe vzniknout na základě přesně adresného návrhu, nebo návrhu určeného neurčitým osobám. 18
Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 999 19 Štenglová I. Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1002 20 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 212-213
14
Pro vznik smlouvy na základě adresně daného návrhu, tak jak to předpokládá ustanovení § 43 OZ jako jediný a obecně platný způsob, platí toto ustanovení i pro obchodní vztahy s některými drobnými doplňky ve speciálních ustanoveních. Vznik smlouvy druhým, v obchodních vztazích moţným způsobem, na základě neadresně daného návrhu (daného neurčitým osobám) je upraven obchodním zákoníkem speciálně jako veřejný návrh na uzavření smlouvy v § 276 aţ § 280 a dále je zcela speciální úprava veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií v § 183a.21 V ObchZ je stanoveno v § 272 nutnost uzavřít mezi stranami smlouvu v písemné podobě: předepisuje-li to obchodní zákoník poţaduje-li to alespoň jedna ze stran ObchZ přikazuje uzavírat písemně tyto smlouvy: Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy (§ 289 – 292) Smlouvu o prodeji podniku (§ 476 – 488) Smlouvu o nájmu podniku (§ 488b odst. 3) Smlouvu o koupi najaté věci (§489 odst. 2) Licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 odst. 2) Smlouvu o nájmu dopravního prostředku (§ 630 odst. 2) Smlouvu o provozu dopravního prostředky (§ 638 odst.2) Smlouvu o obchodním zastoupení (§ 652 odst.4) Smlouvu o tichém společenství (§ 673 odst. 2) Smlouvu o otevření akreditivu (§ 682 odst. 2) Smlouvu o běţném účtu (§ 708 odst. 2) Smlouvu o vkladovém účtu (§ 716 odst. 2) Smlouva o výhradním prodeji (§ 745 Smlouva zástavní Dohoda o určení části obsahu smlouvy soudem nebo rozhodcem Rozhodčí doloţka (§ 760) Slib odškodnění (§ 725 21
Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1004
15
Nedodrţení písemné formy má za následek neplatnost smlouvy.22 Pokud je stanovena písemná forma smlouvy zákonem, nebo se takto dohodnout smluvní strany, je nutné jakékoliv změny smlouvy či doplnění smlouvy učinit také písemně. Smlouva se také ve svých ustanoveních můţe odkazovat na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jeţ jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiloţené (§ 273 ObchZ). Tyto podmínky nesmí být v rozporu s kogentními ustanoveními právních předpisů. Tím ţe se na obchodní podmínky smlouva výslovně odkáţe, stávají se součástí smluvního ujednání. Pokud některé straně, která jedná o uzavření smlouvy, nejsou všeobecné obchodní podmínky, na které druhá strana uvádí odkaz, známé, má právo poţadovat, aby s těmito podmínkami byla seznámena, a je třeba, aby tohoto práva skutečně vyuţila. Pokud se s podmínkami neseznámí a smlouvu uzavře, nebude se moci pak odvolávat na svou neznalost. Jestliţe bude jednostranně oznámena změna obchodních podmínek, na které smlouva odkázala, není to platný úkon, v jehoţ důsledku by došlo ke změně smlouvy, a jednání jiné neţ podle původního znění, pokud nedojde řádným způsobem ke změně smlouvy, bude v rozporu se smlouvou. Je nutno si však uvědomit, ţe při takovém oznámeny změny jde o úkon relativně neplatný. Neplatnost proto musí být namítnuta.23 Strany mohou uzavřít i jinou smlouvu neţ smlouvu zákonem upraveného typu, smlouvu nepojmenovanou – inominátní kontrakt. Podmínkou takové smlouvy je, ţe předmět vzájemných závazků musí být v této smlouvě určen dostatečně přesně, jinak tato smlouva nevznikne (§ 269 odst. 2 ObchZ).24
22
Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 214 - 215 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s.1013 24 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 672 23
16
2. Typy vkladových účtů 2.1. Pojetí a druhy bankovních obchodů Bankovní obchody nemají v českém právním řádu legální vymezení. Obchodní zákoník termín „obchody“ uţívá při úpravě obchodního zastoupení jako označení smluv, resp. druhu smluv, k jejichţ uzavírání se obchodní zástupce zavazuje jménem zastoupeného. Jde v tomto případě o pojetí velmi úzké, nicméně z něho vyplývá, ţe termín „obchody“ je uţit jako synonymum pro smlouvy. Bankovními obchody lze rozumět smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikají závazkové vztahy. Smlouvy o bankovních obchodech jsou převáţně tzv. smlouvami adhezními. Termín „adhezní smlouva“ není v našem právním řádu vymezen. Obecně se ale adhezní smlouvou rozumí smlouva, která je uzavírána na základě podmínek stanovených jednou ze smluvních stran. Druhá smluvní strana zásadně nemá moţnost stanovené podmínky pro konkrétní smlouvu měnit, nebo obsah uzavírané smlouvy podstatněji ovlivnit.25
2.2. Právní úprava vkladových účtů Smlouva o vkladovém účtu náleţí do skupiny smluv, které se označují jako tzv. bankovní smlouvy. Smlouva upravuje vztahy mezi bankou jako účastníkem bankovních obchodů a majitelem účtu jako účastníkem bankovních obchodů na straně druhé. Řadí se mezi tzv. absolutní obchody, tedy takové vztahy, které jsou spravovány obchodním zákoníkem a jsou tedy obchodními závazkovými vztahy bez ohledu na povahu účastníků. Podobně jako smlouvu o běţném účtu, tak i smlouvu o vkladovém účtu je oprávněna uzavřít jen banka, popř. jiná obdobná oprávněná osoba.26 Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu, má v zásadě dispozitivní povahu a to v ustanoveních § 716 aţ 719 a Obch. Z. Kogentní povahu mají především: 25 26
Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1.vyd., Praha, ASPI, 2009, s. 22-24 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s. 1080
17
§ 718, odst. 1, který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, ţe sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejího stanovení § 719a, který stanoví obdobné pouţití § 715a na smlouvu o vkladovém účtu27 Povinnost písemné formy právního úkonu (§ 715 odst. 1 a 2 s § 719b ObchZ). Při zřizování a vedení účtů zpravidla banky pouţívají obchodní podmínky (§ 273, odst. 1), na které se ve smlouvách zpravidla odkazují. Činnost bank je formována na základě zákona 21/1992 Sb. (dále jen „zákon o bankách“). Banky podnikají na základě licence udělené ČNB a na základě této licence provádí svoji podnikatelskou činnost. Nesmí provádět jiné činnosti, neţ ty, které jsou výslovně uvedeny v licenci. Jednou ze základních činností vymezených tímto zákonem je přijímání vkladů od veřejnosti. Vkladem dle tohoto zákona se rozumí „svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu“ (§1 odst. 2 Zákona o bankách). Toto obecné vymezení nabývá konkrétnější podobu a to v případech: -
Smlouva o vkladu dle § 778 -780 OZ, kde je uvedeno, ţe smlouva vzniká mezi vkladatelem a to sloţením prostředků na účet a přijetím těchto prostředků peněţním ústavem. Vkladatel má za poskytnutí těchto prostředků nárok na výplatu úroků a má také právo na poţádání tyto prostředky poţadovat zpět.
-
Vklady na vkladních knížkách (§ 781- 785 OZ) řeší zhodnocování prostředků prostřednictvím vkladních kníţek, které musí dle zákonné úpravy znít na jméno a disponovat s nimi můţe pouze osoba uvedená ve vkladní kníţce. Toto ustanovení neplatí pro jiný typ vkladní kníţky a to cestovní vkladní kníţku, u které je disponování zaloţeno na předloţení vkladní kníţky a také průkazního lístku.
-
Smlouva o běžném účtu dle § 708 – 715 ObchZ, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na tento zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. V tomto ustanovení je jiţ viditelné, ţe jednou ze smluvních stran je banka, příp. spořitelní nebo úvěrové druţstvo.
27
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání., Praha, ASPI, 2009, s. 307-308
18
-
Smlouva o vkladovém účtu dle § 716 – 719b ObchZ, na základě níţ se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněţních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vloţit na účet peněţní prostředky, přenechat jejich vyuţití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
Majiteli výše uvedených vkladových účtů jsou jednak fyzické osoby, jednak jimi mohou být právnické osoby. Je tedy zřejmé, ţe v uvedených obchodních vztazích téměř mizí rozdíl mezi subjekty dle obchodního a občanského zákoníku. Je ale také skutečností, ţe vztahy upravované občanským zákoníkem jsou stále méně pouţívány.
2.3. Rozlišení vkladových účtů Základním významem vkladových a jiných bankovních účtu je: 1. Zhodnocování peněžních prostředků, neboli povinnost banky platit za svěřené prostředky úrok. Tento význam se řídí jednak obchodním zákoníkem, ale také občanským zákoníkem. Majitel poskytuje bance k disponování své prostředky, za účelem získávání úrokového výnosu. 2. Uskutečňování platebního styku – účty jsou vyuţívány pro převody prostředků z účtu plátce na účet příjemce platby. Tyto platby se provádí prostřednictvím centrální banky, která pro banky vykonává funkci zúčtovacího centra a provádí tudíţ převody mezi bankami a tudíţ také jejich klienty. Na trhu vkladových účtů jsou různé typy termínovaných vkladů a spořících účtů, které se liší pouze drobnými odchylkami. Je na vkladateli, aby si stanovil své priority a to, zda je pro něj nejdůleţitější disponibilita prostředků, či výše úroků. Roli hraje také periodicita účtování úroků a v neposlední řadě stanovení poplatků za vedení účtů, či nakládání s vkladem. Rozdílem mezi vkladovými účty a běţnými účty je zejména to, ţe běţný účet neslouţí zpravidla ke zhodnocování prostředků, ale převáţně k uskutečňování platebního styku. Jedná se zejména o převody z účtu plátce na účet příjemce a naopak. Tato sluţba usnadňuje klientům bank moţnost úhrady ve prospěch příjemce platby. Prostředky na běţném účtu nejsou omezeny výpovědní lhůtou, ani jiným termínem omezujícím 19
disponování s těmito prostředky. Za tuto sluţbu jsou bankami inkasovány bankovní poplatky, které jsou rozdílné u všech bank.
Tabulka č. 1: Jednotlivé typy účtů a jejich odlišnosti Strany
Pojmové znaky
Hlavní funkce
obch. vztahu Smlouva o vkladu
Vkladatel
Vztah vzniká sloţením vkladu
Zhodnocení
(občanský zákoník)
(FO či PO)
Vkladatel má právo na úroky
peněţních
-----------
Výplata je vázána na předloţení prostředků
Peněţní
listiny, či na heslo
ústav Smlouva o běţném Vkladatel
Závazek banky zřídit účet
Provádění
účtu
Přijímání vkladů a plateb
zúčtovacího
Uskutečňování plateb a výplat
platebního styku
Závazek banky zřídit účet a platit
Zhodnocení
(obchodní (FO či PO)
zákoník)
-----------
a
Banka Smlouva vkladovém
o Vkladatel účtu (FO či PO)
(obchodní zákoník)
z peněţních prostředků na účtu peněţních
-------------
úroky
prostředků
Banka
Závazek
majitele
účtu
vloţit
prostředky na účet a přenechat je bance
na
dobu
určitou
nebo
neurčitou
Zdroj: Obchodní zákoník, Občanský zákoník
Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat dále: a) Osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu majiteli c) Lhůty, v nichţ oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a výplaty a platy a výši zůstatku peněţních prostředků a dále formu tohoto oznámení
20
d) Ujednání, zda a za jakých podmínek, můţe majitel účtu nakládat s peněţními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty (§ 716a ObchZ)
Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále: a) Osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků placené vkladateli ze zůstatku účtu, případně ujednání, ţe úroky nebudou placeny c) Lhůty, v nichţ oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněţních prostředků a dále formu tohoto oznámení d) Výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí. Výši úplaty je moţné sjednat odkazem na ceník banky. (§709 ObchZ).
Mezi nejznámější vklady podle Občanského zákoníku a ty, které jsou jmenovitě uvedeny v Občanském zákoníku patří: Vklady na vkladních knížkách – přijetí vkladu potvrdí peněţní ústav vkladní kníţkou a následnými zápisy v této vkladní kníţce. Je zde uvedena výše vkladu, případné vklady či případné výběry z vkladní kníţky. Není-li jiným způsobem prokázána jiná výše vkladu, platí zápis ve vkladní kníţce (§781 OZ). Vkladní kníţka můţe být vystavena pouze na jméno a pouze ten, na jehoţ jméno, příjmení, adresu a datum narození, nebo jiný identifikační znak právnické osoby je vkladní kníţka vystavena, můţe s vkladem nakládat (§783 OZ). Výjimku tvoří cestovní vkladní kníţka, která je zabezpečena navíc průkazním lístkem. Vkladní kníţka je potvrzením sui generis, neboť z §783 odst. 1 OZ vyplývá, ţe s vkladem nelze nakládat bez předloţení vkladní kníţky. Podle § 784 OZ při ztrátě nebo zničení vkladní kníţky můţe vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněţní ústav vkladní kníţku za umořenou. Uvedená právní úprava obsahuje prvky charakteristické pro 21
vymezení cenného papíru. Vkladní kníţka však není právní úpravou určena jako cenný papír.28 Z § 3 vyhlášky o peněţních sluţbách občanům vyplývá, ţe vkladní kníţka musí obsahovat údaje, které umoţňují průkaznou identifikaci vkladového vztahu, a to: Obchodní firma peněţního ústavu včetně označení pobočky, u které je vklad uloţen Určení druhu vkladní kníţky Identifikační znaky vkladatele – u fyzických osob je to jméno, příjmení, datum narození a adresa, u právnické osoby název včetně sídla a identifikačního znaku29 Dříve byly vyuţívány jednak vklady na vkladních kníţkách na doručitele a jednak vklady na vkladních kníţkách jméno. Novela občanského zákoníku obsaţená v zákoně č. 367/2000 Sb. Zrušila moţnost peněţních ústavů uzavírat vkladní kníţky na doručitele. Vklady na vkladních kníţkách na jméno dle § 782 OZ jsou nyní jedinou moţnou formou vkladu na vkladních kníţkách. Vkladní listy – jsou potvrzením peněţního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Vkladní list můţe být vystaven pouze na jméno (§786 OZ). Další formy vkladů – v souladu se zásadou smluvní volnosti umoţňuje právní úprava občanského zákoníku (§787 OZ) sjednávání i jiných forem vkladů neţ jsou vkladní kníţky či vkladní listy. Na tyto vklady se vztahují obecná ustanovení o vkladech (§778 aţ 780 OZ). I kdyţ pro určení práv a povinností stran je rozhodující zejména obsah smluvního ujednání, platí i zde určitá forma vkladu. I kdyţ v některých bankách (např. Česká spořitelna, a.s.) je nadále velké mnoţství vkladních kníţek, které jsou stále vyuţívány vkladateli, je tato sluţba víceméně opouštěna a dále je více vyuţíván obchodní vztah na základě ustanovení dle Obchodního zákoníku.
28 29
Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 174 Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s 175
22
Tabulka č. 2: Porovnání vybraných vkladových účtů některých bank v ČR
Banka
Úroky
Disponování
s Nutnost
vkladem
běţného
Sankce za výběr
účtu KB-
Pevná
sazba
termínovaný
určitou dobu
na Pouze v dispoziční lhůtě, Není nutný jinak sankce
Za předčasný
vklad
výběr
---------------
---------------
------------------
----------
KB–spořící
Vyhlašovaná sazba
Bez výpovědi - okamţitě
Není nutný
Není
účet ČS-
Pevná
sazba
termínovaný
určitou dobu
na Pouze
vklad
v dispoziční Není nutný
lhůtě,jinak sankce (moţno
předčasný
max.25%
výběr
vkladu
bez
---------------
-----------------
sankce)
ČS-spořící
Vyhlašovaná sazba
Bez výpovědi – okamţitě Není nutný převodem z účtu
účet ČSOB-
Pevná
sazba
termínovaný
určitou dobu
------------
na Pouze v dispoziční lhůtě, Není nutný jinak
vklad
Za
sankce
max20%
(moţno
vkladu
-----------Není Za předčasný
bez
výběr
sankce) ---------------
-----------------------------
--------------------
-------------
--------------
Vyhlašovaná sazba + Bez výpovědi – okamţitě Je moţno i Není spořící účet s prémie (1x za půl převodem z účtu v jiné bance prémií roku) ČSOB-
Fio
banka- Pevná
sazba
na Pouze v dispoziční lhůtě
termínovaný
určitou dobu pro FO,
vklad
vyhlaš. sazba pro PO
---------------
-----------------------
Fio
banka- Vyhlašovaná sazba
Není nutný
Nelze mimo disp. lhůtu
------------
---------------------------
--------------
Bez výpovědi -okamţitě
Je moţno i Není
spořící účet
v jiné bance
Zdroj: http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/sporeni/terminovy-vklad-s-obnovou Zdroj: http://www.csas.cz/banka/nav/osobni-finance/vkladove-produkty-v-kc-d00013419 Zdroj:http://www.sazebnik-kb.cz/cs/obcane/terminovane-a-sporici-ucty/terminovane-asporici-ucty.shtml 23
Mezi vkladové účty podle Obchodního zákoníku patří: - termínované účty - spořicí účty U termínovaných vkladů je zpravidla moţné stanovit délku trvání vkladu od 7 dnů aţ do 60 měsíců (Fio banka)30. Dále se ve smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách stanoví, zda termínovaný vklad po uplynutí sjednané lhůty končí, nebo se automaticky provede jeho obnova na stejnou dobu. Termínovaný vklad můţe být také sjednán na dobu určitou bez automatické obnovy, a tudíţ s uplynutím dohodnuté délky trvání vkladu tento skončí a prostředky jsou zpravidla převedeny na předem dohodnutý a ve smlouvě uvedený účet. Některé termínované vklady umoţňují výběr určité části vkladu i mimo dispoziční lhůty, coţ znamená, ţe klient bez jakékoliv sankce můţe vybrat 20% nebo 25% vkladu (víz. výše uvedená tabulka). Mezi spořícími účty je v současnosti asi nejvíce nabízen spořicí účet bez výpovědní lhůty, tudíţ vlastně „vklad na viděnou“ Znamená to, ţe vkladatel má své peněţní prostředky k dispozici v ten den, kdy poţádá banku o jejich vyplacení či bezhotovostní převod. Nadále jsou také nabízeny spořicí účty s výpovědní lhůtou a to většinou od 1 dne do 1 měsíce. Toto znamená, ţe vkladatel má právo disponovat s prostředky aţ po uplynutí výpovědní lhůty. Jelikoţ výše úrokového výnosu je také parametrem, který hraje při volbě banky či jiného peněţního ústavu velkou roli, je nutné zmínit rozdíl mezi pevnou úrokovou sazbou a vyhlašovanou úrokovou sazbou, které se u zmíněných typů vkladových účtů pouţívají. Pevná úroková sazba je platná po dobu uvedenou ve smlouvě o vkladovém účtu, a tudíţ je po tuto dobu neměnná. Tento parametr můţe být výhodou v době klesajících úrokových sazeb, ale také nevýhodou, pokud nabízené úrokové sazby mají vzrůstající tendenci. Vyhlašovaná sazba je více pod vlivem sazeb na mezibankovním trhu a také pod 30
http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/sporeni/terminovy-vklad-s-obnovou
24
vlivem úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB – zejména diskontní a lombardní sazbou. Tuto sazbu můţe banka změnit kdykoliv, je povinna pouze tuto sazbu zveřejnit v sazebníku úrokových sazeb, aby se vkladatelé s tímto mohli seznámit. Tabulka č. 3 Vývoj úrokových sazeb ČNB od roku 2002 (v %)
Stav k
2T repo Diskontní Lombardní PMR sazba sazba sazba
7. 5. 2010 0,75 17. 12. 2009 1,00 7. 8. 2009 1,25 7. 5. 2009 1,50 6. 2. 2009 1,75 17. 12. 2008 2,25 7. 11. 2008 2,75 8. 8. 2008 3,50 8. 2. 2008 3,75 29. 11. 2007 3,50 30. 8. 2007 3,25 26. 7. 2007 3,00 31. 5. 2007 2,75 29. 9. 2006 2,50 28. 7. 2006 2,25 31. 10. 2005 2,00 29. 4. 2005 1,75 1. 4. 2005 2,00 28. 1. 2005 2,25 27. 8. 2004 2,50 25. 6. 2004 2,25 1. 8. 2003 2,00 26. 6. 2003 2,25 31. 1. 2003 2,50 1. 11. 2002 2,75 26. 7. 2002 3,00 26. 4. 2002 3,75 1. 2. 2002 4,25 22. 1. 2002 4,50
0,25 0,25 0,25 0,50 0,75 1,25 1,75 2,50 2,75 2,50 2,25 2,00 1,75 1,50 1,25 1,00 0,75 1,00 1,25 1,50 1,25 1,00 1,25 1,50 1,75 2,00 2,75 3,25 3,50
1,75 2,00 2,25 2,50 2,75 3,25 3,75 4,50 4,75 4,50 4,25 4,00 3,75 3,50 3,25 3,00 2,75 3,00 3,25 3,50 3,25 3,00 3,25 3,50 3,75 4,00 4,75 5,25 5,50
Zdroj: http://www.finance.cz/bankovnictvi/sazby-cnb/ 25
2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00
Za posledních cca 10 let jsou sazby ČNB na dlouhodobém minimu, viz. výše uvedené údaje. Od těchto sazeb se odvíjí, jak jiţ bylo zmíněno, úrokové sazby vkladových účtů u bank. Ty se pohybují také na velmi nízké úrovni. Sankce za předčasný výběr z vkladových účtů, které jsou uzavřeny na určitou dobu, se u bank v ČR liší. Některá banka vyměřuje sankce určitým procentem z vybírané částky, některá naopak pevnou částkou bez ohledu na výši vybírané částky. Tyto sankce bývají zpravidla uváděny v sazebnících poplatků a vkladatelé mají moţnost se s nimi seznámit jednak přímo v bance, jednak na webových stránkách bank a jiných peněţních ústavů.
26
3. Podstatné části smlouvy 3.1. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu Smlouva o vkladovém účtu je smlouvou, kterou jako smluvní stana zavazující se zřídit vkladový účet můţe uzavřít pouze banka podle zák. č. 21/1992 Sb. o bankách, v novelizovaném znění. Za podmínek stanovených zák. č. 87/1995 Sb., v novelizovaném znění, můţe smlouvu o vkladovém účtu uzavřít také spořitelní a úvěrní druţstvo. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu obsaţená v obchodním zákoníku platí nejen pro vztahy mezi bankou a podnikateli, ale také pro vztahy mezi bankou a fyzickými a právnickými osobami, které podnikateli nejsou. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu je obsaţena v § 716 aţ 719 ObchZ. Kogentní povahu mají především § 718 odst. 1., který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, ţe sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejich stanovení, a dále § 719a, který stanoví obdobné pouţití kogentního § 715a ObchZ na smlouvu o vkladovém účtu. Kromě toho se smluvní strany nemohou odchýlit ani vyloučit základní ustanovení vymezující smlouvu o vkladovém účtu (§716) a ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu (§715 odst. 1 a 2 ve spojení s § 719b). V § 719b je stanovena přiměřená pouţitelnost ustanovení o smlouvě o běţném účtu pro smlouvu o vkladovém účtu, jestliţe ustanovení tuto smlouvu upravující nestanoví něco jiného. Přiměřená pouţitelnost se týká zejména: § 709 odst. 1, který stanoví povinnost banky označit majitele účtu ve smlouvě údaji uvedenými v tomto ustanovení § 710 odst. 1 a 3 upravující povinnosti banky a okruh osob oprávněných nakládat s peněţními prostředky na účtu § 712 zejména pokud jde o povinnost banky oznámit majiteli účtu přijaté vklady a provedené výplaty a platby a povinnost banky informovat majitele účtu o zůstatku peněţních prostředků na účtu výpisem z účtu § 713 upravující lhůty pro odepsání peněţních prostředků bankou z účtu a pro připsání peněţních prostředků bankou ve prospěch účtu 27
§ 714 odst. 3 pokud jde o zásadu, ţe úroková sazba se stanoví jako roční a o povinnost banky připsat úroky k zůstatku peněţních prostředků na účtu včetně lhůty pěti dnů, ve které mají být úroky připsány31
3.2. Pojetí smlouvy a její náležitosti Smlouva o vkladovém účtu je vymezena jako dohoda, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro druhou smluvní stranu (majitele účtu) a platit z peněţních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vloţit na účet peněţní prostředky, přenechat jejich vyuţití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.32 Smlouva o vkladovém účtu se odlišuje od smlouvy o běţném účtu především tím, ţe banka nemá povinnost provádět platební styk na vkladovém účtu. Ze základního ustanovení (§ 716 ObchZ) vymezujícího smlouvu o vkladovém účtu vyplývá, ţe k jejím podstatným částem (pojmovým znakům) patří: 1. Závazek banky vkladový účet zřídit 2. Určení doby, od kdy bude účet zřízen 3. Určení měny, ve které bude účet zřízen 4. Závazek banky platit z peněţních prostředků úroky 5. Závazek majitele účtu vloţit na účet peněţní prostředky 6. Závazek majitele účtu přenechat peněţní prostředky vloţené na účet k vyuţití bance 7. Určení doby, na kterou se peněţní prostředky bance k vyuţití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliţe určitá doba vyuţití není stanovena a peněţní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou33 Dohoda o těchto podstatných náleţitostech, stejně tak jako dohoda o ostatních (nepodstatných) částech smlouvy musí mít písemnou formu (§ 40 odst. 3 a 4 OZ).
31
Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 57-58 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 308 33 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10. vyd., Praha, C.H.Beck, r. 2005, s 1391 32
28
Ad. 1 – Závazek banky vkladový účet zřídit je zpravidla prvním ustanovení ve smlouvě o vkladovém účtu. Banka se tedy zavazuje výslovně zřídit a vést vkladový účet. V případě, ţe klient splní veškeré podmínky identifikace klienta v souladu se zákonem O praní špinavých peněz a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Na zřízení účtu nemá vkladatel právní nárok, coţ znamená, ţe banka nemá povinnost účet zřídit. Jedná se o smlouvu dvou smluvních stran, které uzavírají vztah svobodně a váţně. Ad. 2 – Určení doby, od kdy bude účet zřízen. Toto ustanovení obsahuje buď přesný datum, od kdy je smlouva uzavřena (zřízen účet), nebo můţe být termín podmíněn odkládací podmínkou. Ad. 3 – Určení měny, ve které bude účet zřízen. V dřívější právní úpravě bylo stanoveno, ţe pokud není uvedena měna, platí to, ţe se účet zřizuje v českých korunách. Dnešní právní úprava stanovuje nutnost určení měny. Banky vedou účty v určitých měnách mimo české koruny. Jedná se zpravidla o americký dolar, euro, britská libra, některé banky vedou účty v australských dolarech či kanadských dolarech. Ad. 4 – Závazek banky platit z peněţních prostředků úroky. Smlouvu o vkladovém účtu není moţné uzavřít jako bezúročnou. Ve smlouvě však nemusí být uvedena výše úroků, které se banka zavazuje majiteli účtu platit. Ta je buď dohodnuta (§716a), nebo vyplývá z kogentního ustanovení (§718).34 Zde je uvedeno, ţe pokud výše úroků není stanoveno ve smlouvě, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené ČNB ke dni, kdy jsou úroky připisovány k zůstatku peněţních prostředků na účtu. Jsou-li peněţní prostředky uloţeny na dobu kratší neţ jeden rok, jsou úroky připsány po uplynutí lhůty, po kterou byly prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst.1. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději ke konci kalendářního roku. Jsou-li peněţní prostředky uloţeny na dobu delší neţ jeden rok, je banka povinna vyplatit na ţádost majitele účtu úroky po uplynutí kalendářního roku. Úroky náleţí majiteli účtu ode dne, kdy byly prostředky připsány na účet do dne, který předchází dni, kdy byly peněţní prostředky z účtu odepsány.
34
Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vyd. Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1391
29
Ad. 5 – Závazek majitele účtu vloţit na účet peněţní prostředky. Ve smlouvě můţe být jmenovitě uvedeno, kolik se zavazuje majitel účtu vloţit (zejména u smluv na dobu určitou). Naopak můţe být také závazek majitele bez uvedení přesné peněţní částky, ale s odkazem na obchodní podmínky, které stanoví minimální vklad na takový účet. Je tedy moţné, aby na takový druh vkladového účtu byly jakékoliv částky připisovány v průběhu trvání smluvního vztahu. Ad. 6 – Závazek majitele účtu přenechat peněţní prostředky vloţené na účet k vyuţití bance. Tento závazek znamená, ţe majitel účtu má omezenou moţnost nakládat s vloţenými prostředky. To znamená, ţe nakládání s prostředky je omezeno zcela, nebo jen částečně. Od tohoto závazku se odvíjí vlastně termínovanou vkladu (§ 717) . Ad. 7 - Určení doby, na kterou se peněţní prostředky bance k vyuţití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliţe určitá doba vyuţití není stanovena a peněţní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou. V případě, ţe majitel účtu nakládá s prostředky před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo před uplynutím výpovědní lhůty, zaniká právo na výplatu úroků z vkladu zcela, nebo se výplata úroků sníţí způsobem stanoveným ve smlouvě a to u té části vkladu, u níţ nebyla dodrţena lhůta pro uloţení prostředků nebo dohodnutá výpovědní lhůta. (§ 717 ObchZ). V tomto případě se jedná o relativně pevný termín vkladu. Absolutně pevný termín uloţení prostředků musí být výslovně ve smlouvě uveden. Je to případ, kdy prostředky před uplynutím lhůty vybírat nelze. Zákonná úprava smlouvy o vkladovém účtu postrádá úpravu výpovědi a výpovědních lhůt a ponechává to na dohodě účastníků ve smlouvě. Pokud by výjimečně nebyla výpovědní lhůta ve smlouvě uzavřené na dobu neurčitou sjednána, lze takovou smlouvu vypovědět podle § 582 odst. 1 OZ ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Pokud by výpověď, resp. výpovědní lhůta nebyla sjednána ve smlouvě uzavřené na dobu určitou, nebylo by moţné před uplynutím stanovené doby smlouvu vypovědět.35 Vedle obligatorních náleţitostí (podstatných částí) můţe a většinou bude smlouva obsahovat i řadu dalších náleţitostí - nepodstatných částí. Některé z těchto náleţitostí, které lze označit jako pravidelné, uvádí § 716a ObchZ. Jsou jimi: 35
Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s 1083
30
1. Osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu 2. Výše nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí majiteli účtu 3. Lhůty a formu oznámení banky majiteli účtu o přijatých vkladech a platbách a o výši zůstatku peněţních prostředků na účtu 4. Ujednání, zda a za jakých podmínek můţe majitel účtu předčasně nakládat s peněţními prostředky na účtu Ve srovnání se smlouvou o běţném účtu není u smlouvy o vkladovém účtu mezi náleţitostmi, které smlouva můţe obsahovat, uvedena výše nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, ţe úplata nebude bankou poţadována. 36 Poněvadţ § 716a není kogentní, je nutné mít uvedené otázky ve smlouvě upraveny. Lze proto dovodit, ţe banka má právo na úplatu nikoliv ze zákona, ale jen za podmínky, ţe toto bylo ve smlouvě či v příslušných obchodních podmínkách dojednáno. Ad. 1 – osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu – jedná se o speciální zmocnění osob, které mohou nakládat s prostředky na účtu. Nejedná se zde o nakládání s účtem, jelikoţ k tomuto je oprávněn pouze majitel účtu (nakládáním s účtem se rozumí uzavírání smluv, změny či zrušení smluv – upraveno § 709 odst. 3). Jiná osoba neţ majitel účtu je oprávněna nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci, která je specifikována ke konkrétnímu účtu a jen k určitým úkonům. Nakládání s prostředky na účtu je zpravidla umoţněno na základě zmocnění, které se nazývá podpisové vzory. Tyto podpisové vzory bance majitel účtu. Taktéţ platí, ţe majitel účtu musí být uveden v podpisovém vzoru. Zákon nemá ustanovení, podle kterého by majitel účtu měl právo nakládat s prostředky na účtu přímo ze zákona, aniţ by byl uveden v podpisovém vzoru. Nakládáním s prostředky na účtu se rozumí předávání příkazů bance k výplatám a platbám z účtu. U smlouvy o vkladovém účtu bude mít vzhledem k povaze a účelu smlouvy spíše výjimečnou povahu. Nelze je však vyloučit. Platí pro ně přiměřeně § 710 odst. 2 ObchZ. S účinností od 1. ledna 2005 bylo ustanovení § 710 odst. 2 doplněno o větu, podle níţ musí mít podpisové vzory náleţitosti plné moci. To znamená, ţe musí obsahovat zmocňovací 36
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 309
31
projev vůle majitele účtu a vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění nakládat s prostředky na účtu (§31 odst. 1 a 4 OZ).
37
Z toho vyplývá, ţe oprávnění jednotlivých
osob zmocněných nakládat s prostředky můţe být majitelem omezeno jednak částkou, či nutností podepisování pokynů k nakládání s prostředky dvěma či více osobami. Ad. 2 – výše nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí majiteli účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuţ se úroky připisují k zůstatku peněţních prostředků na účtu (§ 718 odst. 2 ObchZ). Ve smlouvě můţe být uvedena konkrétní výše úrokové sazby, a to zejména u vkladových účtů na dobu určitou. Banka se zavazuje po tuto dobu úročit vloţené peněţní prostředky touto sazbou. Po uplynutí sjednané doby vkladový účet končí, anebo můţe pokračovat dále, ale jiţ s novou úrokovou sazbou. U vkladových účtů, u kterých není smluvně dohodnuta doba uloţení, je zpravidla pouţita vyhlašovaná úroková sazba, na kterou se banka odkazuje v ustanovení smlouvy nebo v obchodních podmínkách doplňujících smlouvu. Tuto má banka moţnost v průběhu trvání smluvního vztahu měnit. Důleţitým údajem je také období splatnosti úroků, které opět závisí na délce vkladového účtu. Pokud je vkladový účet uzavřen na dobu určitou a to v délce maximálně jeden rok, připisují se úroky při splatnosti vkladu. Pokud je doba uloţení vkladu delší neţ jeden rok, musí být úroky vyplaceny na ţádost majitele účtu po uplynutí kalendářního roku (§ 718 odst. 3 ObchZ). Ad. 3 – lhůty a formu a oznámení banky majiteli účtu o přijatých vkladech a platbách a o výši zůstatku peněţních prostředků na účtu – toto ustanovení je také vhodné ve smlouvě o vkladovém účtu, případně běţném účtu dohodnout. Nejčastější formou oznámení banky je výpis z účtu, který je informuje majitele účtu o všech vkladech či výběrech a převodech na účtu za stanovené období. U některých typů účtu jsou výpisy předávány majiteli měsíčně, lze však dohodnout i kratší periodu předávání výpisů. U účtů právnických osob není výjimkou předávání výpisu po kaţdém dni, v němţ nastal obrat na účtu. Výpisy jsou zpravidla předávány majiteli účtu písemnou formou a to osobně v bance, nebo jsou zasílány poštou. Dnes jiţ není ţádnou výjimkou dohodnout předávání výpisu elektronickou cestou v textovém i databázovém tvaru. 37
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. Vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 311 - 312
32
Výpis obsahuje obvykle číslo účtu, o kterém je majitel zpravován, jméno a adresu majitele, jemuţ je tento výpis předáván. Je zde uveden počáteční stav účtu, obraty kreditní a debetní a také konečný stav účtu za určité ve smlouvě stanovené období. Dle § 712 odst. 1 je povinností banky navíc informovat majitele účtu po skončení kalendářního roku tzv. bilančním výpisem o zůstatku účtu k poslednímu dni kalendářního roku. Ve výpise z účtu jsou uvedeny mimo výše uvedené údaje také výše připsaných úroků z účtu a případné zaúčtované poplatky banky. Ad. 4 – ujednání, zda a za jakých podmínek můţe majitel účtu předčasně nakládat s peněţními prostředky na účtu – v tomto ujednání musí být uvedeno, zda se jedná o vkladový účet: na dobu určitou bez moţnosti s peněţními prostředky nakládat před uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána nebo před uplynutím sjednané výpovědní lhůty (tzv. absolutně pevný termín). V tomto případě musí být ve smlouvě toto nakládání s prostředky výslovně vyloučeno (§ 717 odst. 2 ObchZ). na dobu určitou s moţností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě na dobu neurčitou s moţností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě ve druhém a třetím případě má majitel právo nakládat s peněţními prostředky před sjednanou dobu či před uplynutím výpovědní lhůty, má to však pro něj nepříznivý následek ten, ţe jeho nárok na úroky buď zanikne zcela, nebo je mu výše vyplacených úroků sníţena.38
3.3. Vznik a zánik smlouvy o vkladovém účtu 3.3.1 Vznik smlouvy o vkladovém účtu Smlouva o vkladovém účtu je uzavřena po vzájemné dohodě dvou smluvních stran a to bankou na straně jedné a majitelem účtu na straně druhé. Tato vzájemná dohoda musí být postavena na zásadě smluvní svobody, kde ţádná ze stran nemůţe být k uzavření smlouvy nucena. Dle § 716 odst. 2 ObchZ musí mít smlouva písemnou formu, a pokud by
38
Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 313
33
tato podmínka nebyla dodrţena, byla by tato smlouva absolutně neplatná. Při uzavírání smluv o účtu je obvyklé odkazování na obchodní podmínky (upraveny § 273 ObchZ). Ve smlouvě musí být obě smluvní strany přesně identifikovány. V případě banky, která je právnickou osobou musí být uveden přesný název dle výpisu z obchodního rejstříku s uvedením sídla banky, identifikačního čísla a s přesným označením osoby, která je za banku oprávněna uzavírat konkrétní smluvní vztah. Na straně druhé je identifikován majitel účtu a to buď fyzická osoba, kde je uvedeno celé jméno, včetně bydliště, rodného čísla (případně data narození, pokud osoba nemá přiděleno rodné číslo). V případě pokud se jedná o právnickou osobu je opět přesně uveden název společnosti dle výpisu z obchodního rejstříku, včetně sídla, identifikačního čísla a uvedením osoby, která je oprávněna za společnost vystupovat navenek a jednat. Povinností banky je, dle zákona 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, identifikovat také osobu vystupující za společnost. Nestačí tudíţ jméno osoby vystupující za společnost, ale musí být také přesná identifikace. Ve smlouvě si smluvní strany dohodnou jednak povinné náleţitosti smlouvy, ale také nepovinné náleţitosti. Podpisem smluvních stran je smlouva o vkladovém účtu uzavřena. 3.3.2. Zánik smlouvy Smlouva můţe zaniknout: Uplynutím doby, na kterou byl vkladový účet zřízen Dohodou obou smluvních stran o ukončení smluvního vztahu Výpovědí ze strany majitele účtu, a to i kdyţ byla smlouva uzavřena na dobu určitou a to dnem doručení písemné výpovědi bance (toto neplatí pro tzv. absolutně pevný termín) Výpovědí ze strany banky, ale to jen v případě, ţe je tato moţnost uvedena ve smlouvě či obchodních podmínkách. Platí však, ţe i u smlouvy na dobu určitou, v závislosti na dispozitivní povaze § 717 a také § 715 ObchZ, je právem smluvních stran tuto moţnost dohodnout. 34
Smrtí majitele účtu smlouva o vkladovém účtu nezaniká. Banka dále vede vklad, přijímá a vyplácí peněţní prostředky na základě pokynů, které jí dal majitel a osoby jím zmocněné. Plná moc udělená majitelem účtu k nakládání s peněţními prostředky na účtu jeho smrtí nezaniká, jen v případě, kdy majitel stanovil, ţe má trvat pouze za jeho ţivota. V případě, ţe se banka hodnověrným způsobem dozví, ţe majitel účtu zemřel, zastaví ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel stanovil, ţe po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat. V případě, ţe byl soudem či zůstavitelem ustanoven správce dědictví, a tento správce má právo spravovat účet zemřelého majitele účtu, má stejná práva a povinnosti jako majitel účtu a tudíţ je banka povinna řídit se jeho příkazy. Toto ustanovení správce dědictví musí být bance hodnověrně prokázáno. Správce dědictví je oprávněn v tomto případě činit úkony, které nepřekračují obvyklé hospodaření. V jiných případech by musel ţádat o souhlas dědice.
35
4. Smlouva o vkladovém účtu v praxi Jak jiţ bylo uvedeno, je v dnešní bankovní praxi vyuţíváno k uzavření smluvního vztahu buď formulářový typ smlouvy, či souvislá smlouva obsahující podstatné části smlouvy, ale také nepodstatné části smlouvy. Pro objasnění Smlouvy o termínovaném vkladu a Smlouvy o spořicím účtu jsem pouţila produkty ČSOB.
4.1. Smlouva o termínovaném vkladu Před uzavřením smlouvy o termínovaném vkladu je banka povinna identifikovat klienta, který má zájem o uzavření této smlouvy. Do plné identifikace náleţí jméno a příjmení vkladatele, rodné číslo, případně datum narození u cizinců a také bydliště. V případě, ţe by klient tuto identifikaci odmítl, banka odmítne uzavřít smluvní vztah. Tato identifikace je v naprostém souladu s právní úpravou ČR a také v souladu s právem EHS. Také v průběhu smluvního vztahu při provádění transakcí na účtu je oprávněna banka identifikovat vkladatele a také zjistit informace ze strany klienta o původu peněţních prostředků. To vše podléhá jiţ zmiňovanému zákonu 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V úvodu smlouvy se banka zavazuje klientovi zřídit v určitý den termínovaný vklad v určité měně. Měna musí být výslovně uvedena. Tato základní ustanovení jsou kogentní a tudíţ nezbytné. V další části se zavazuje klient, a to ke vloţení finančních prostředků v uvedené měně a přenechání těchto prostředků k vyuţití bance na dobu určitou. Doba určitá je míněna tak, ţe první uloţení je sjednáno např. na jeden měsíc a dále můţe být sjednáno, ţe se tato doba bude stále opakovat, nebo po této době termínovaný vklad skončí. Další uloţení vkladu, či změna termínu, na který je vklad uloţen, je prováděno na základě tzv. Ţádosti o uloţení vkladu. Tuto ţádost musí vţdy podepsat majitel či disponent účtu. 36
V ţádosti o uloţení vkladu majitel účtu, případně disponent (na základě podpisových vzorů) stanovuje další dohodnuté parametry vkladu. Mezi tyto parametry patří: Počáteční výše vkladu – tuto majitel vkládá na účet termínovaného vkladu buď v hotovosti, nebo přímo v ţádosti dává pokyn bance k převodu z jiného účtu vedeného bankou na účet termínovaného vkladu. Další vklady můţe jiţ majitel či disponent účtu ukládat v tzv. dispoziční lhůtě bez oznamování bance. Taktéţ výběry v této lhůtě můţe činit vkladatel bez zvláštního omezení. V dispoziční lhůtě jsou umoţněny tudíţ bez jakékoliv sankce. Pouze výše minimálního zůstatku na termínovaném vkladu můţe být omezena a v tomto konkrétním případě omezena je a to částkou 5 000,- Kč, pod niţ by zůstatek termínovaného vkladu neměl klesnout. Tato hranice je uvedena v Oznámení o úrokových sazbách. V případě navýšení vkladu v dispoziční lhůtě (v jiném termínu toto není moţné), není nutné sepisovat ţádost o uloţení vkladu. Vklad je nadále úročen dle pásmového úročení a to v závislosti na výši zůstatku na účtu termínovaného vkladu. Délka vkladu – tato doba, jak jiţ bylo uvedeno, je sjednána na první uloţení prostředků. Pokud vkladatel neprovede změnu v délce vkladu, je bráno, ţe tato platí i v dalším období. Majitel účtu či disponent však můţe zadat v termínu splatnosti takovou změnu, která modifikuje přesně stanovený termín vkladu, coţ znamená, ţe původní termínovaný vklad dohodnutý např. na 1 měsíc, můţe být změněn v termínu splatnosti – obnovy, na termínovaný vklad s dobou uloţení např. 3 měsíce, nebo 7 dní. Takovou změnu lze provést pouze v termínu splatnosti. Dispozice s vkladem – v ţádosti o uloţení vkladu můţe být uvedeno, ţe se vklad bude automaticky obnovovat na stejnou délku vkladu, ale vţdy s úrokovou sazbou platnou v den automatické obnovy vkladu. Další moţností je, ţe vklad skončí uplynutím stanovené doby uloţení prostředků a nadále se jiţ nebude obnovovat, a tudíţ se nebudou účtovat úroky. Tento ukončený vklad můţe zůstat k dispozici majiteli účtu k výběru peněţních prostředků, nebo můţe být dle dispozice majitele či disponenta zůstatek rovnou převeden na jiný účet uvedený v ţádosti o uloţení vkladu a to i na účet v jiném peněţním ústavu. U termínovaného vkladu můţe být také nastavena automatická funkce dorovnávání zůstatku na běţném účtu, coţ znamená na určitou hranici stanovenou v ţádosti. Pokud by však v tomto případě 37
nedosahoval po uskutečněném dorovnání běţného účtu svého minimálního zůstatku dle podmínek banky, převod se neprovede. Naopak můţe být na běţném účtu nastavena přesná částka, která můţe být v termínu splatnosti vkladu převáděna na termínovaný vklad. Všechny tyto varianty musí být uvedeny v ţádosti o uloţení vkladu a tudíţ odsouhlaseny jednak vkladatelem a také bankou. Dispozice s úroky – také tato podmínka je uvedena v ţádosti a znamená moţnost volby klienta, jak chce po zaúčtování nakládat s vyúčtovanými úroky. Vkladatel má moţnost připisování úroků k jistině a tudíţ následnému úročení tohoto úrokového výnosu. Další moţností je výběr těchto úroků v hotovosti. S ohledem k současným úrokovým sazbám bývá toto uplatňováno spíše u dlouhodobých termínovaných vkladů, kdy se připisují úroky např. 1x ročně a tudíţ je částka úroků znatelná. Přesto tato moţnost je přístupná vkladatelům i u termínovaných vkladů na 7 dnů. V poslední řadě je moţné úroky převádět bezhotovostně na jiný účet vedený v bance. Tyto úroky se v termínu splatnosti vţdy automaticky převedou na cílový účet stanovený majitelem či disponentem účtu. V případě termínovaných vkladů na dobu delší neţ 12 měsíců je banka povinna vyúčtovat úroky nejenom k termínu splatnosti, ale také ještě kaţdý běţný rok
Tabulka č. 4 Oznámení o úrokových sazbách – termínované vklady ČSOB – pro občany ČSOB Termínovaný vklad na dobu určitou - fixní sazba 1. pásmo doba vkladu
do 149 999 Kč
7 dní
0,15
2. pásmo 3. pásmo 4. pásmo od 150 000 od 500 000 od 1 000 000 Kč Kč Kč do 499 999 do 999 999 Kč Kč 0,15
0,15
0,2
14 dní 0,15 0,15 1 měsíc 0,2 0,25 3 měsíce 0,25 0,3 6 měsíců 0,4 0,5 9 měsíců 0,5 0,55 12 měsíců 0,85 0,95 Fixní roční úrokové sazby (% p.a.).
0,2 0,3 0,4 0,6 0,7 1,05
0,3 0,3 0,45 0,7 0,8 1,1
Minimální vklad a zůstatek ve výši 5 000 Kč
38
ČSOB Termínovaný vklad Plus - fixní sazba 1. pásmo 2. pásmo 3. pásmo 4. pásmo od 150 000 od 500 000 od 1 000 000 doba Kč Kč Kč do 499 999 do 999 999 vkladu do 149 999 Kč Kč Kč 2 roky 1,5 1,5 1,5 1,5 3 roky 1,72 1,72 1,72 1,72 Fixní roční úrokové sazby (% p.a.). Úrokové sazby ČSOB Termínovaného vkladu na 2 a 3 roky se při obnově řídí aktuálně platnými sazbami ČSOB Termínovaného vkladu Plus. Minimální vklad a zůstatek ve výši 5 000 Kč
Zdroj:http://www.csob.cz/cz/Csob/Urokove-sazby/Stranky/Urokove-sazby-korunove-uctyobcane.aspx
V ustanovení smlouvy je uvedena také moţnost výpovědi vkladu. Jelikoţ uzavření smlouvy o termínovaném vkladu musí mít písemnou formu, je nutné také výpověď vkladu podat písemně. V případě podání výpovědi počíná běţet výpovědní lhůta následující den po podání výpovědi a končí dnem nejbliţší splatnosti vkladu. V případě, ţe na účtu není ţádný vklad, je výpověď účinná následujícím dnem po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Ve smlouvě je uveden také způsob a frekvence předávání výpisu z účtu. Banka je, na základě novelizace zákona 284/2009 o platebním styku, který má účinnost od 1.11.2009, povinna zasílat výpisy poštou či předávat osobně, nebo v elektronické podobě, a to nejpozději za měsíc, v němţ nastal pohyb na účtu. Součástí smlouvy o termínovaném vkladu jsou Všeobecné obchodní podmínky a také Podmínky vedení účtu ČSOB termínovaný vklad na dobu určitou. Vkladatel by měl být s těmito podmínkami seznámen před podpisem smlouvy, jelikoţ toto seznámení v podstatě svým podpisem stvrzuje. V praxi však dochází k tomu, ţe vkladatel obdrţí podmínky teprve při podepisování smlouvy a jen zřídka se s těmito podmínkami seznámí ještě před podpisem smlouvy. Má však moţnost ještě před uskutečněním vkladu na termínovaný vklad s podmínkami se seznámit a v případě, ţe nesouhlasí s těmito ustanoveními podmínek, má šanci vypovědět vklad a uplatnit účinnost výpovědi následující den po doručení druhé straně.
39
Důleţitou informací pro klienta je také dispoziční lhůta, která je rozdílná u různých termínů vkladů. Tato dispoziční lhůta je uvedena v podmínkách vedení účtu termínovaného vkladu. U vkladů s dobou trvání kratší neţ 1 měsíc, je dispoziční lhůta pouze v den splatnosti vkladu. V případě, ţe tento den připadá na jiný neţ pracovní den (např. státní svátek), umoţní banka nakládat s vkladem na účtu nejbliţší následující pracovní den. U vkladů s dobou trvání od 1 měsíce výše je dispoziční lhůta 7 kalendářních dnů, přičemţ první den dispozice je číselně shodný s datem prvního sloţení vkladu na účet a trvá ještě následujících 6 kalendářních dnů. V podmínkách je také uvedena moţnost výběru peněţních prostředků z účtu majitelem či disponentem účtu mimo dispoziční lhůtu. V tomto případě však banka sníţí zůstatek účtu či vybíranou částku o náhradu za nedodrţení dohodnuté doby trvání vkladu podle platného Sazebníku poplatků. V ČSOB je aktuální náhrada za předčasný výběr u termínovaných vkladů s termínem splatnosti do ti měsíců 0,75% z částky výběru, u delší splatnosti je to 1,5% z vybírané částky. Ustanovení, která nejsou zmiňovaná ve smlouvě o termínovaném vkladu, jsou doplněna Všeobecnými obchodními podmínkami. Pokud by ustanovení ve VOP byla rozdílná od Smlouvy o termínovaném vkladu, platí ustanovení ve smlouvě. Smlouva je speciální úpravou oproti všeobecné. O Všeobecných obchodních podmínkách bude více pojednáno v následujícím oddíle.
4.2. Smlouva o spořicím účtu Smlouva o spořicím účtu stejně jako Smlouva o termínovaném účtu hned na počátku obsahuje závazek banky zřídit a vést od určitého data spořicí účet v určité měně. Poněvadţ tento typ vkladového účtu není na dobu určitou, platí jeho platnost na dobu neurčitou. Proto je v úvodním ustanovení smlouvy uvedena výpovědní lhůta. V ČSOB je v nabídce nyní jen spořicí účet s výpovědní lhůtou 1 den, čímţ se finanční prostředky na spořicím účtu stávají velmi rychle dostupnými, a proto je spořicí účet stále častěji vyuţíván vkladateli.
Spousta klientů dnes upřednostňuje snadnou dostupnost prostředků, před
dlouhodobými, ale o něco lépe úročenými vklady.
40
Stejně tak je uveden závazek majitele účtu uloţit vklad na účet nejméně ve výši minimálního počátečního vkladu uvedeného opět v Oznámení o úrokových sazbách. Rozdílné od smlouvy o termínovaném vkladu jsou části týkající se úročení a připisování úroků. U spořicího účtu je úročení vyhlašovanou úrokovou sazbou, kterou je banka oprávněna měnit v souladu s Podmínkami vedení ČSOB spořicího účtu. Ke dni změny zůstatku na účtu je banka oprávněna změnit úrokovou sazbu na aktuální sazbu platnou tento den pro aktuální zůstatek na účtu. Úroky jsou připisovány k zůstatku spořicího účtu ke konci kalendářního čtvrtletí a stávají se tímto součástí úročené jistiny. O pohybech na účtu jsou majiteli účtu předávány výpisy dohodnutým způsobem, obdobně jako u termínovaných vkladů a frekvencí taktéţ uvedenou ve smlouvě. Finanční prostředky je moţné písemně vypovědět a výpovědní lhůta počíná běţet následující den po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Ustanovení smlouvy je moţné taktéţ měnit pouze písemnou formou, nebo pokud byla zřízena sluţba Elektronického bankovnictví, lze některé úkony provést i prostřednictvím této sluţby. Tento elektronický kanál se dnes vyuţívá pro zadávání výpovědi, či zadávání pokynu k převodu prostředků na jiný účet. Podmínky vedení ČSOB spořicího účtu upřesňují moţnost zadání výpovědi z účtu. Pokud by majitel či disponent měl zájem vypovědět vyšší částku, neţ původně zadal a doposud nevypršela výpovědní lhůta, má moţnost původní výpověď zrušit a teprve poté zadat novou výpověď. Nelze vypovědět vyšší částku, neţ je aktuální zůstatek na spořicím účtu v době podání výpovědi. Dispoziční lhůta u spořicího účtu po uplynutí výpovědní lhůty 7 kalendářních dnů, coţ znamená poslední den výpovědní lhůty a následujících 6 kalendářních dnů. V případě převodu či výběru finančních prostředků bez zadání výpovědi a uplynutí výpovědní lhůty, banka účtuje poplatek za předčasný výběr dle platného Sazebníku poplatků. Smlouva zaniká dohodou smluvních stran nebo výpovědí jednou ze smluvních stran. Výpovědní lhůta pro obě smluvní strany je shodná jako výpovědní lhůta vkladu. 41
Banka je také oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, ţe vklad nebude připsán na účet do sedmi kalendářních dnů od data uvedené ve smlouvě, ve které se klient zavazuje uloţit vklad na účet. Tabulka č. 5 Oznámení o úrokových sazbách – spořicí účty ČSOB – pro občany ČSOB Spořicí účet 1. pásmo 2. pásmo 3. pásmo od 150 000 od 500 000 doba Kč Kč do 499 999 do 999 999 výpovědi do 149 999 Kč Kč Kč 1 den 1,1 1,1 1,1 Vyhlašované roční úrokové sazby (% p.a.) Minimální počáteční vklad ve výši 5 000 Kč
ČSOB
Spořicí
účet
s
prémií Vyhlašovaná
4. pásmo od 1 000 000 Kč
1,1
% p.a.
úroková
sazba (% p.a.)
1,3
Fixní prémiová sazba (% p.a.)
0,5
Minimální počáteční vklad ve výši 5 000 Kč
Zdroj:http://www.csob.cz/cz/Csob/Urokove-sazby/Stranky/Urokove-sazby-korunoveucty-obcane.aspx
4.3. Smlouva o spořicím účtu s prémií
ČSOB nabízí svým klientům také Spořicí účet s prémií. Rozdíl mezi spořicím účtem a spořicím účtem s prémií je v termínu výpovědní lhůty, kdy spořicí účet s prémií je vkladem, který je k dispozici okamţitě. Jedná se o spořicí účet na dobu neurčitou. Disponování s tímto účtem je moţné prostřednictvím elektronického bankovnictví, nebo na pobočce banky a to převodem na jiný účet v ČSOB či v jiném peněţním ústavu. 42
Banka nemá právo uplatňovat ţádnou sankci, protoţe majitel či disponent můţe disponovat ať částí, či celým vkladem kdykoliv. Úroky jsou připisovány k zůstatku čtvrtletně – vyhlašovaná sazba a dále 2x ročně je připisována prémie. Tato prémie se dá nazvat jako „prémie za věrnost“. Motivuje klienty, aby ponechávali bance k dispozici maximální část svých volných finančních prostředků. Prémie je vţdy vyhlašována na celý kalendářní rok k 1.1. a je fixně uvedena ve smlouvě vedle ustanovení o vyhlašované úrokové sazbě. I kdyţ je tento účet fakticky neustále k dispozici, není určen pro běţný platební styk. Aby tato dostupnost byla alespoň nějak omezena, je stanoveno bankou v Sazebníku poplatků to, ţe první 3 převody ze spořicího účtu za kalendářní čtvrtletí jsou zdarma, kaţdý další převod ve čtvrtletí je jiţ zpoplatněn. Také Smlouva o spořicím účtu se odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky, které jsou společné pro všechny typy účtu.
4.4. Všeobecné obchodní podmínky Všeobecné obchodní podmínky navazují na jednotlivé produktové podmínky, týkající se vybraných sluţeb a produktů. Pokud je rozdíl mezi ustanoveními v produktových podmínkách a všeobecných podmínkách, platí produktové podmínky. Klient je při podpisu smluvní dokumentace zpravidla v postavení podřízené smluvní strany. Banka předkládá klientovi jednak smlouvu, ale také jiţ zmiňované podmínky. Klient má právo pouze souhlasit s touto dokumentací, nebo dokumentaci odmítnout a smlouvu nepodepsat. Nemá moţnost ovlivnit znění smlouvy a podmínek. Nemůţe také odmítnout identifikaci své osoby, jelikoţ v tomto případě má banka právo neuzavřít smluvní vztah s klientem. V § 716-718 ObchZ je řešeno převáţně nakládání s peněţními prostředky, ale nakládání s účtem zde řešeno není. V ObchZ je uváděn pouze majitel účtu a moţnost stanovit disponenta pro nakládání s peněţními prostředky. Na rozdíl od tohoto pojmu, řeší všeobecné obchodní podmínky nakládání s účtem, coţ znamená veškeré právní úkony,
43
směřující ke vzniku, změně nebo zániku smlouvy o účtu. Mezi základní ustanovení, týkající se veškerých sluţeb banky patří jiţ zmíněná identifikace klienta, včetně práva zjištění původu peněţních prostředků, které jsou vkládány či převáděny na účet. Tato identifikace se týká kaţdé fyzické osoby, která vystupuje jako fyzická osoba nepodnikající, ale také právnické osoby, a to včetně osob, které tuto právnickou osobu zastupují, ať jiţ se jedná o statutární orgán, nebo osobu zmocněnou k nakládání s finančními prostředky na účtu právnické osoby. Tato opatření ke zjištění skutečné identity klienta jsou v souladu s právem ES a následně se zákony ČR, s nichţ je nutné jmenovat zejména zákon 253/2008 Sb. o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. ObchZ v § 716a uvádí moţnost uvedení osob, které mají oprávnění disponovat s peněţními prostředky přímo ve smlouvě o vkladovém účtu. V praxi je to však tak, ţe právo nakládat s peněţními prostředky na účtech mají disponenti uvedení v dokumentu Zmocnění k nakládání s peněţními prostředky. Ve smlouvě je většinou uváděn pouze majitel účtu, který na základě obchodních podmínek specifikuje osoby, ale také způsob disponování a případné omezení disponování. Nakládání s peněţními prostředky je moţné písemnými dispozicemi či elektronickými dispozicemi. Banky v souvislosti se zvyšováním rizika podvodů zavádějí různá opatření, která zpřísňují postupy zaměstnanců při přebírání písemných příkazů od klientů. V případě, ţe se jedná o jednorázový úkon, a to pouze ve výjimečném případě, je moţné zmocnit třetí osobu k určitému úkonu na základě speciální plné moci. Zde musí být tento úkon výslovně uveden a podpis majitele účtu musí být úředně ověřen. Jak jiţ bylo zmíněno, disponovat s peněţními prostředky mohou pouze osoby zmocněné majitelem účtu. Banka však můţe bez příkazu majitele účtu či disponent odepsat peněţní prostředky z účtu, ale pouze ve vyjmenovaných případech, které nemohou odporovat legislativě. Tyto případy nemusí být vţdy pro klienta přijatelné, ale je v postavení, kdy nemá moţnost postupy ovlivnit. Jedná se zejména o tyto případy: a)
Provádí-li banka zúčtování poplatků za bankovní a související sluţby dle Sazebníku
poplatků b)
Z důvodu opravného zúčtování banky, či jiného peněţního ústavu
44
c)
K úhradě plateb uskutečněných na základě pouţití šeků, platebních karet a také
k úhradě debetních úroků d)
Provádí-li sráţku daně podle právních předpisů
e)
V rámci exekučního řízení – banka plní zákonnou povinnost
f)
V případě vzájemného vyrovnání pohledávek a závazků před zrušením účtu
g)
V dalších případech stanovených právními předpisy, VOP nebo konkrétní smlouvou
uzavřenou s majitelem účtu Za zmínku jistě stojí provádění platebních transakcí a lhůty, které banka, při provádění transakcí na základě pokynů klienta, musí dodrţet. Tato otázka není řešena ObchZ vůbec, ale je upravena zákonem 284/2009 Sb. o platebním styku, který ve své poslední novelizované verzi stanovuje povinnosti bank při převodech prostředků a jejich připisování na účty příjemců úhrad. Od 1.1.2009 platí, ţe banka příjemce je povinna připsat prostředky nejpozději následující pracovní den po odepsání prostředků z účtu plátce. Touto změnou se staly bezhotovostní převody daleko pohodlnější a bezpečnější, neţ manipulace s velkými hotovostmi. V předchozí právní úpravě byla dána bankám daleko větší benevolence v připisování úhrad, a bylo zvyklostí, ţe banka např. den manipulovala s prostředky, které měly být připsány ve prospěch příjemce. Pro plátce je však důleţité v kterou hodinu svoji dispozici k převodu peněţních prostředků doručí bance. V případě, ţe ji podá aţ po konci provozní doby (v případě elektronických kanálů, či automatů pro příjem platebních příkazů), platí, ţe byl platební příkaz přijat bankou na začátku provozní doby následujícího pracovního dne. Tuto lhůtu připsání prostředků můţe banka prodlouţit v případě, ţe postupuje podle právních předpisů o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Klienti musí být prostřednictvím VOP informování o moţnosti reklamací ze strany klienta, ale také o moţnosti banky zablokovat prostředky. Banka je povinna zablokovat peněţní prostředky na účtu majitele účtu na základě rozhodnutí soudu, nebo jiného příslušného orgány a realizovat exekuci, či jiné zákonné řízení v souladu s právními předpisy. Tato opatření přijímají klienti velmi odmítavě a dramaticky, nicméně banka ve výše uvedených případech nemá moţnost rozhodnutí, ale musí přesně a okamţitě splnit příkaz příslušného oprávněného orgánu.
45
Po dřívějších zkušenostech klientů s bankami jsou dnes velmi důleţitou částí VOP informace o pojištění vkladů. Tato část se opírá o zákon 21/1992 Sb. o bankách. Pojištěnými jsou vklady včetně úroků vedené v souladu s právními předpisy. Do roku 2008 byly vklady pojištěny do výše 50 000,- EUR, s omezením 90% výše vkladu. Od roku 2008 byla zrušena 10% spoluúčast vkladatelů a pojištění se vztahuje na 100 % vkladu, za předpokladu dodrţení maximální hranice pojištění vkladu. Na základě novelizace zákona o bankách, vstoupila od 1.1.2011 v platnost nová hranice garance za vklady a to aţ do 100 000,- EUR, coţ je běţná hranice pro pojištění vkladu v rámci EU. Tato hranice se vztahuje na veškeré vklady na jednu fyzickou či právnickou osobu u jedné finanční instituce. Proto i nadále vkladatelé vyuţívají rozloţení svých naspořených peněţních prostředků mezi více bank a jiných peněţních ústavů. Pojištěny jsou dnes vklady u bank, spořitelních a úvěrních druţstev a stavebních spořitelen.39 Neopomenutelným zákonným opatřením zmiňovaným ve VOP je zachování bankovního tajemství, ale také ochrana osobních údajů. Banka je povinna zachovávat mlčenlivost ve všech skutečnostech, na které se bankovní tajemství v souladu s právními předpisy vztahuje. Tato povinnost je zachována i po skončení smluvního vztahu s klientem. Týká se veškerých osobních údajů fyzických osob, které uzavírají s bankou smluvní vztah, osob, které jsou uvedeny jako disponenti, ale také právnických osob a jejich majitelů a statutárních orgánů. Ustanovení je upraveno zákonem 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Poskytnutí osobních údajů bance, je v rozsahu ţádaném ČSOB dobrovolné, nicméně jejich poskytnutí ze strany klienta je podmínkou uzavření smluvního vztahu. Klientovo postavení se neustále zlepšuje a jsou mu přiznávána práva k podávání stíţností orgánům dohledu, čímţ je míněna ČNB. Při sporech mezi ČSOB a klientem, na základě provádění platebních transakcí, se mohou klienti obracet na finančního arbitra. Toto řešení by mělo být rychlejší, neţ standardní domáhání se práva přes soud. Samozřejmě právo klienta obracet se na soud není tímto ustanovením dotčeno. Podle mého názoru ale klienti tuto moţnost velmi málo vyuţívají. Všeobecné obchodní podmínky vydává kaţdá banka pro své sluţby. Mohou být mezi nimi odlišnosti, nicméně nemohou odporovat zákonným úpravám.
39
http://www.mesec.cz/clanky/vklady-budou-pojisteny-na-2-5-milionu-korun/
46
4.4.1. Zákonné úpravy v činnosti bank Vzhledem k tomu, ţe banky jsou pod bankovním dohledem ČNB, mají své podmínky podnikání hodně regulované. V případě, ţe by se v činnosti banky objevily sluţby, nebo činnosti odporující právním předpisům, hrozilo by bance odebrání bankovní licence. Bankovní licenci získávají banky na základě zákona o bankách 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Banky musí splnit určité podmínky před udělením licence. Základním předpokladem je minimální výše kapitálu 500 mil. CZK, coţ odpovídá podmínkám směrnice EU. Dále se sleduje nezávadnost a původ základního kapitálu, ale také důvěryhodnost a způsobilost osob s kvalifikovanou účastí k výkonu práv akcionáře při podnikání banky, ale také důvěryhodnost osob navrhovaných na výkonné řídící funkce. Bankou můţe být jen akciová společnost (§1 zákona o bankách). Ve smyslu tohoto zákona je bankou i spořitelna. Odchylný právní reţim však mají druţstevní záloţny, které upravuje zvláštní zákon (87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních druţstvech).40 Jak jiţ bylo řečeno, stát ovlivňuje podstatně více činnost bank neţ činnost jiných obchodních společností. To je nezbytné v zájmu ochrany národního hospodářství i v zájmu ochrany klientely banky. Bance jsou především uloţeny rozsáhlé informační povinnosti a rovněţ povinnosti týkající se jejího provozu, zejména „provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohroţuje bezpečnost a stabilitu banky“ (§ 12 odst. 1 ZB). Banka je povinna dodrţovat pravidla úvěrové angaţovanosti a kapitálové přiměřenosti. Musí trvale udrţovat svou platební schopnost a dodrţovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu.41 ČNB můţe rozhodnout o odnětí bankovní licence při přetrvávání závaţných nedostatků v činnosti banky, nebo pobočky zahraniční banky, nebo při úpadku banky. Dalším velmi důleţitým právním předpisem ovlivňujícím činnost banky při správě finančních prostředků svých klientů je zákon 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
40 41
V případě nedodrţování
Pelikánová I. a kol., Obchodní právo, 1. díl, 2. vydání, Praha, Wolters Kluwer ČR,a.s., 2010, s.373-376 Pelikánová I. a kol., Obchodní právo, 1. díl, 2. vydání, Praha, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 381
47
některých ustanovení, která zavazují banku jako poskytovatele finančních sluţeb, můţe být stanovena velmi vysoká sankce. Tento zákon je v souladu s právní úpravou EHS a je na něj kladen velký důraz. Nelze opomenout zákon 284/2009 Sb. o platebním styku, který prochází neustálými změnami. Tyto změny si ţádá vývoj evropského prostoru a moţnost poskytování finančních sluţeb v rámci EU. Dalším jiţ zmiňovaným zákonem je zákon 101/2000Sb. o ochraně osobních údajů. Banky mají nastavena pravidla pro nakládání s osobními údaji svých klient, která velmi přísně sledují. Jsou vydávány interní předpisy, které zaměstnancům přesně určují, která data jsou přísně důvěrná a která ne. Nakonec zmíním samozřejmě také Obchodní zákoník a Občanský zákoník, které jsou základem pro uzavírání smluv a to také smluv o bankovních sluţbách.
48
Závěr Předmětem této práce byl rozbor smluv, které představují jedny z nejvíce vyuţívaných sluţeb u bank. Jedná se o smlouvy o vkladových účtech, jejichţ hlavním účelem je zhodnocování vloţných peněţních prostředků. Tato sluţba je jiţ známa a vyuţívána mnoho let, ale poslední dobou získává na rozmanitosti. Hlavní účel splňují všechny uvedené typy účtů, ale jejich další parametry se jiţ mohou lišit, a proto jsem provedla toto podrobné představení. Vkladové účty jsou bankami nazývány různě, coţ jsem ve své práci konkretizovala a popsala rozdíly mezi nimi. Nicméně jsou to všechno vkladové účty, řídící se obchodním zákoníkem. Klienti, ačkoliv pouţívají vkladové účty běţně, mají stále problém orientovat se ve sloţitých obchodních smlouvách. Podle mých zkušeností banky často v průběhu smluvního vztahu mění obchodní podmínky a nepoţadují písemné odsouhlasení klientem. Změna je klientovi pouze oznámena. Jedná se o jednostranný právní akt, který není v souladu s legislativou. Protoţe jsou obchodní podmínky a všeobecné obchodní podmínky nedílnou součástí smlouvy o účtu, mělo by správně docházet k oboustrannému podpisu změny v těchto podmínkách, tak jak musí být podepsána kaţdá změna smluvních podmínek. Banky v tomto případě zneuţívají svého postavení a předkládají klientům změny, bez moţnosti připomínek. Klient pokud nebude se změnou souhlasit, je nucen smluvní vztah ukončit, poněvadţ jeho podněty nebere banka v úvahu. Dle mého názoru by mělo docházet spíše ke zjednodušení a zprůhlednění těchto podmínek, coţ v poslední době má spíše opačnou tendenci. Je v tom moţná vliv legislativy ES, která je stále více implementována do zákonů ČR a tím se obchodní podmínky neustále rozšiřují, upřesňují, ale pro klienty jsou stále sloţitější. Se vstupem nových bank a zejména těch „menších“, by se mělo změnit postavení klientů ve vztahu k bance. Vliv má jistě také naše účast v EHS, kde zahraniční banky ovlivňují činnost tuzemských bank. Klient má díky určité volnosti v rámci EHS moţnost uzavřít vkladový účet také v zahraničí, kde jsou mnohdy nabízeny podstatně lepší úrokové sazby. Zlepšuje se také postavení klientů v případě sporů týkajících se platebních transakcí. Jiţ dnes mají klienti moţnost obracet se při sporech na finančního arbitra, coţ 49
urychluje řešení těchto sporů. Dříve přicházela v úvahu cesta soudního sporu, která je zdlouhavá, finančně a časově náročná. Také reklamační řád banky dává více práv klientům, čímţ jsou konány kroky ke zlepšení jejich postavení. V rámci EHS jsou vytvářeny stále nová a nová opatření, která regulují podnikatelské aktivity bank a více chrání klienty. Tato opatření ukazují na to, ţe postavení klientů by mělo být stále pevnější ve vztahu k bankám. Na základě mého vyhledávání mezi soudními rozhodnutími jsem došla k závěru, ţe častěji dochází k soudním sporům v oblasti elektronického bankovnictví, neţ v souvislosti se smlouvami o vkladových účtech.
50
Seznam literatury a dalších zdrojů Seznam literatury: 1. Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 1172, ISBN: 978-80-7357-577-9 2. Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 368, ISSN 1211-2437 3. Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo, 1 díl , 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 576, ISBN 978-80-7357-525-0 4. Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 340, ISBN 978-80-7357-444-4 5. Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. Vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 220, ISBN 978-80-7357-433-8 6. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. Vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1532, ISBN 80-7179-346-9
Internetové zdroje: 1 http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/sporeni/terminovy-vklad-s-obnovou 2.http://www.csas.cz/banka/nav/osobni-finance/vkladove-produkty-v-kc-d00013419 3.http://www.sazebnik-kb.cz/cs/obcane/terminovane-a-sporici-ucty/terminovane-a-sporiciucty.shtml
4.http://www.finance.cz/bankovnictvi/sazby-cnb/ 5.http://www.csob.cz/cz/Csob/Urokove-sazby/Stranky/Urokove-sazby-korunove-uctyobcane.aspx 6.http://www.mesec.cz/clanky/vklady-budou-pojisteny-na-2-5-milionu-korun/ 7.http://www.kb.cz/cs/o-bance/o-nas/zakladni-informace.shtml 8.http://www.csob.cz/cz/Csob/O-CSOB/Profil-CSOB/Stranky/default.aspx 9.http://www.csas.cz/banka/nav/o-nas/profil-ceske-sporitelny-d00014413 10.http://www.fio.cz/spolecnost-fio/o-fio-bance/historie 11.https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE_3 51
Právní předpisy: 1. Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. 2. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. 3. Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. 4. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. 5. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu č. 253/2008 Sb. 6. Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb. 7. Zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb.
52
