SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU Dokument ze zasedání
AKT-EU/100.083/B/07 31. května 2007
ZPRÁVA o přístupu ke zdravotní péči a léčivům se zvláštním zaměřením na zanedbávané nemoci Výbor pro sociální věci a životní prostředí Zpravodajové: Martin Magga (Šalamounovy ostrovy) a John Bowis ČÁST B: VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
PR\669904CS.doc Externí překlad
CS
APP/100.083/B
CS
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ „Nesmíme se nechat zastrašit tím, že se nám naše problémy zdají obrovské. Pojďme zvážit, co lze udělat, a začněme hledat praktický způsob, jak cíle dosáhnout.“ (Nelson Mandela) Stále znovu opakujeme neradostná čísla, která poukazují na to, jakou zátěž představují pro svět nemoci. Stále znovu dokazujeme, že investice do zdraví přinášejí hospodářský a sociální prospěch, neboť snižují úmrtnost, nemocnost a zdravotní postižení. Nyní máme příležitost poskytnout politické zázemí a finanční pomoc, abychom zlepšili přístup ke zdravotní péči a léčivům a řešili problém zanedbávaných nemocí v rozvojovém světě. Víme, že v důsledku tří nejzávažnějších smrtelných nemocí, AIDS, malárie a tuberkulózy, umírá ročně 6 milionů lidí a že je zapotřebí věnovat těmto nemocem i nadále mimořádnou pozornost. Je však třeba si uvědomit, že 1 miliarda lidí, tedy šestina světové populace, trpí nemocemi, které svět opomíjí. Například průjmová onemocnění jsou příčinou 2,2 milionu úmrtí ročně (tedy více, než je počet obětí tuberkulózy). Obyvatelé rozvojových zemí jsou ohroženi nemocemi pocházejícími z vody, podvýživou (zejména u novorozenců a dětí), cizopasnými červy a bacilonosiči. Například cizopasným červem onchocerca volvulus (vlasovec kožní), který způsobuje slepotu, postižení zraku a kožní onemocnění, je nakaženo 37 milionů lidí, z nichž 95 % žije v západoafrických a středoafrických státech. Existující léčba ivermectinem je omezená, neboť ničí pouze larvy (nikoliv dospělé jedince), rezistence na tyto léky se zvyšuje a u některých pacientů byly zaznamenány výrazné nežádoucí účinky. Řada těchto zanedbávaných nemocí se nevyznačuje vysokou úmrtností, ale lze je nazvat nemocemi spojenými s chudobou vzhledem k tomu, že způsobují chronická onemocnění, zdravotní postižení a deformace, které postiženým osobám ztěžují nebo zcela znemožňují práci ve prospěch rodiny a hospodářství. WHO doslova uvádí: „Narušují růst a vývoj dětí, způsobují komplikace v těhotenství, deformace, slepotu, sociální stigma a snižují hospodářskou produktivitu a příjmy domácností.“ Je důležité připomenout úspěchy, k nimž patří především tyto: vyvinuli jsme účinnější moskytiéry na lůžka jako prevenci malárie, nalezli jsme účinnější kombinovanou léčbu malárie, daří se nám léčit děti trpící schistosomiázou, vytvořili jsme jednodušší strategie kontroly pomocí levných, bezpečných a účinných léků proti infekci způsobené cizopasnými červy, jež stojí pouze 0,50 EUR na osobu ročně, máme k dispozici ivermectin k léčbě onchocerkózy (třebaže přetrvávají výše uvedená omezení), začali jsme vytvářet rovnoprávná partnerství Sever–Jih a partnerství veřejného a soukromého sektoru, která potřebujeme ve vědě, klinické praxi a klinických zkouškách, včetně takových iniciativ, jako je Partnerství evropských a rozvojových zemí při klinických zkouškách (EDCTP). K mnohým z uvedených úspěchů přispěly programy pro výzkum zanedbávaných nemocí financované Evropskou unií, jež jsou považovány za jedny z nejúčinnějších programů organizovaných mezinárodními agenturami vůbec. Dokonce i od roku 2005, kdy byla předložena zpráva Evropského parlamentu o vážných a zanedbávaných nemocech (Bowisova zpráva) P6_TA(2005)0341), jsme zaznamenali významná vítaná zlepšení. APP/100.083/B Externí překlad
CS
2/6
PR\669904CS.doc
Světové zdravotnické shromáždění schválilo v květnu 2006 vytvoření mezivládní pracovní skupiny, která má za cíl dohodnout akční plán pro výzkum a vývoj s ohledem na „zajištění rozšířené udržitelné báze pro zdravotnický výzkum a vývoj, který bude vycházet z potřeb“. WHO a dalších 25 partnerských organizací vyhlásilo nový koordinovaný přístup k zanedbávaným tropickým nemocem, který zahrnuje i strategii pro preventivní chemoterapii infekce cizopasnými červy. Zvláštní zmínku o zanedbávaných nemocech obsahuje i sedmý rámcový program Evropské unie pro výzkum (FP7), který byl přijat v prosinci 2006 a v jehož rámci bylo vyčleněno 6 miliard EUR na období sedmi let pro konkrétní akce mezinárodní spolupráce (SICAs). Především se zdá, že jsme obnovili politickou ochotu řešit situaci zanedbávaných nemocí v rozvojovém světě. Jak tedy proměnit tyto naděje a očekávání ve výsledky? Musíme zvýšit úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, avšak zároveň řešit další opomíjenou oblast, a to posílení zdravotnických systémů. Tato zpráva obsahuje řadu námětů, jak zlepšit přístup ke zdravotní péči a léčivům: – zaměřením vnitrostátních rozpočtů a mezinárodní pomoci na oblast zdraví; – podporou veškerých existujících nástrojů prevence a vytvářením nových nástrojů; – budováním kapacit a infrastruktury zdravotnických systémů; – zaměřením výzkumu a vývoje na nové diagnostické prostředky, léky a očkovací látky. VÝZKUM A VÝVOJ Začneme-li posledním jmenovaným bodem, je ve výzkumu a vývoji nezbytné soustředit se především na vývoj, abychom mohli využít bohatství vytvořené základním výzkumem a převedli jej do formy inovativních terapií a nových jednoduše použitelných, přesných a rychlých diagnostických testů a nástrojů sledování, vhodných pro místní potřebu a místní podmínky zemí s omezenými zdroji. Integrovaných projektů, které by začínaly identifikací chemických látek, pokračovaly vývojovou fází klinických zkoušek a končily registrací a výrobou nových léčiv, bylo v minulosti velmi málo. Příliš se spoléhalo na stávající technologie a způsoby intervence. Velmi často jsou i dnes pacientům trpícím některou ze zanedbávaných nemocí podávány zastaralé léky, přičemž mnohé z těchto léků jsou vysoce toxické, neúčinné či náročné na způsob podávání. Lze konstatovat, že v podstatě neexistuje životaschopný trh s léky na nemoci, které na světě postihují nejchudší obyvatelstvo, a model partnerství veřejného a soukromého sektoru v sobě může spojit to nejlepší z oblasti veřejného sektoru (tedy výzkum) s tím nejlepším z oblasti soukromého sektoru (vývoj). První z těchto partnerství, kterým je Zvláštní program pro výzkum a vzdělávání v oblasti tropických nemocí (TDR), vzniklo v roce 1975 pod společnou záštitou UNICEF, UNDP, WHO a Světové banky a je spolufinancováno řadou agentur, vlád (včetně členských států EU), nadací, nevládních organizací a firem. Jeho cílem je pomoci koordinovat, podporovat PR\669904CS.doc Externí překlad
3/6
APP/100.083/B
CS
a ovlivňovat celosvětové úsilí v boji proti řadě závažných nemocí spojených s chudobou. Zvláštní program pro výzkum a vzdělávání v oblasti tropických nemocí existuje a je činný již více než 30 let. Přesto bylo pouze 13 z celkového množství 1 393 nových léků uvedených na trh v letech 1975–1999 schváleno pro léčbu tropických nemocí. Z těchto 13 bylo 6 léků vyvinuto s podporou Zvláštního programu pro výzkum a vzdělávání v oblasti tropických nemocí. Léky proti infekčním tropickým nemocem tvoří méně než 1 % nových léků uvedených na trh. V posledních letech došlo k pokroku i vytvořením dalších partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je Iniciativa pro léky proti zanedbávaným nemocem (DNDi), Aliance GAVI, Globální aliance pro vývoj léků proti tuberkulóze (TB Alliance), Institut celosvětového zdraví, Mezinárodní iniciativa pro vývoj očkovací látky proti HIV/AIDS (IAVI), Mezinárodní partnerství pro mikrobicidní léčiva (IPM), Evropská iniciativa pro vývoj očkovací látky proti malárii (EMVI), Projekt na léky proti malárii (MMV), Partnerství pro potlačení malárie (RBM) aj. V současné době probíhají mnohé výzkumné projekty. Např. v rámci Iniciativy pro léky proti zanedbávaným nemocem se uskutečňuje 20 projektů, včetně projektů zaměřených na vývoj léků proti africké trypanosomiáze, leishmaniáze, Chagasově chorobě a malárii, které se nacházejí ve fázi klinického vývoje, přičemž bylo dosaženo významného pokroku ve vývoji očkovacích látek v Edinburghu, Oxfordu a jinde. Potřebujeme nový impuls, abychom mohli na této práci stavět, používat uvedený model partnerství veřejného a soukromého sektoru, podporovat možná nová léčiva ve všech fázích výzkumu a vývoje, nejen ve fázi počátečního výzkumu, a abychom rozšířili činnost na široký okruh nemocí. KAPACITY A INFRASTRUKTURA Nemůžeme však skončit u financování a zajišťování výzkumu a vývoje. Je zbytečné mít nové léky, očkovací látky či vybavení, pokud v místě neexistuje systém pro zásobování, správu a využití. Polovina veškerého zdravotnického vybavení v rozvojových zemích se nepoužívá. Infrastruktura zdravotnického systému ve smyslu lidských a institucionálních kapacit je naprosto zásadní pro zlepšení zdravotní péče. Kromě nedostatku léků a diagnostických prostředků je boj proti nemocem a špatnému zdraví oslabován nefungujícími zdravotnickými systémy, nedostatkem zdravotnických pracovníků, a neefektivní pomocí. Některé nemoci jsou zanedbávané nikoli v tom smyslu, že se jedná o nemoci typické pro rozvojové země, ale proto, že léky a odborná léčba a péče, k nimž má rozvinutý svět přístup, jsou mimo dosah zemí s nízkými příjmy. Pacient v EU trpící diabetem může očekávat bezplatné služby a oční a krevní testy, které udržují jeho stav pod kontrolou, mnoho diabetiků v rozvojových zemích však přijde o končetiny a zrak a je postiženo selháním jater a předčasně umírá, neboť náklady na inzulin jsou v poměru k průměrnému rozpočtu domácnosti příliš vysoké. Pokud jde o tyto nemoci, musíme nalézt způsoby, jak zajistit v těchto zemích přístup za přijatelnou cenu. Neměli bychom zapomenout ani na miliony lidí na celém světě, kteří trpí duševními chorobami a neurologickými poruchami a postižením. Třebaže řadu těchto stavů lze účinně léčit, věnuje většina zemí se středními a nízkými příjmy do oblasti duševního a neurologického zdraví méně než 1 % svých výdajů na zdravotnictví. APP/100.083/B Externí překlad
CS
4/6
PR\669904CS.doc
Zdravotnické systémy mnoha zemí disponují nedostatečnými zdroji. Země samotné budou muset investovat více prostředků ze státního rozpočtu a výdaje na zdravotnictví by měly být uznány jako součást opatření řádné správy věcí veřejných. V roce 2003 vydalo Spojené království 15,8 % svých celkových státních výdajů do oblasti zdravotnictví, v Německu to bylo 17,5 % a v USA 18,5 %. Převážná většina vlád států AKT však na zdravotnictví vydala mnohem méně než 15 %, což je cílová hodnota stanovená v Abuji; tyto země vydávají nižší podíl výdajů z celkově nižšího rozpočtu (viz příloha). Je načase tento neuspokojivý stav ukončit. Mezinárodní společenství bude muset investice na vnitrostátní úrovni doplnit stabilní dlouhodobou finanční pomocí a technickou podporou, včetně odborné přípravy zdravotnických pracovníků na místní úrovni. Zpráva Světové zdravotnické organizace za rok 2006 doporučuje, aby byla polovina mezinárodní pomoci určena pro zdravotnické systémy, přičemž polovina těchto prostředků bude vydána na zvýšení počtu pracovníků. Potřeby veřejného zdraví se musí stát jádrem strategických dokumentů jednotlivých zemí, strategických dokumentů zaměřených na zmírnění chudoby a střednědobých finančních rámců, přičemž je nezbytné zaměřit se na co nejúčinnější výstupy v oblastech veřejného zdraví a zmírňování chudoby. Návrhy strategických dokumentů jednotlivých zemí by měly být k dispozici členským zemím AKT a Evropskému parlamentu pro kontrolu. Závazky pomoci musí odrážet celkovou situaci ve zdravotnictví a zátěž způsobenou nemocemi v dané zemi, a to nejenom pokud jde o HIV/AIDS, tuberkulózu a malárii. Špatné sledování nemocí (ve více než šedesáti zemích je v registračních systémech zaznamenaná méně než čtvrtina úmrtí) i skutečnost, že pro měření pomoci do oblasti zdravotní péče a sociálních služeb neexistují vhodné ukazatele na celosvětové úrovni, snížily účinnost dosud poskytnuté pomoci. PREVENCE Prevence je samozřejmě lepším řešením než léčba; proto musí být přístup k preventivním opatřením a k osvětě v oblasti prevence hlavním bodem politik v oblasti veřejného zdraví. Přístup k čisté vodě a hygieně je nejúčinnějším způsobem, jak se vyrovnat s hrozbou nemocí pocházejících z vody. Pravidelná imunizace by měla být základním kamenem strategií v oblasti veřejného zdraví, aby již nedocházelo k situaci, kdy více než 28 milionů dětí není během prvního roku života očkováno, a jsou tak náchylné k infekčním nemocem, jako jsou spalničky a tetanus. Veškerá osvěta v oblasti hygieny, bezpečného sexu a zdravého životního stylu – včetně rizik tabáku – má mimořádný význam. Vzhledem k velmi vysokému počtu úmrtí a zranění na silnicích a perspektivě budování většího množství silnic v rozvojových zemích je zapotřebí zlepšit i osvětu v oblasti bezpečnosti v silniční dopravě. Nebezpečí nedostatečné osvěty a zavádějících informací je zřejmé, což dokazují případy, kdy např. v důsledku kritiky očkování proti dětské obrně došlo ke zvýšení počtu případů dětské obrny. Je třeba provádět takovou osvětu, která překoná tyto předsudky, stejně jako nevědomost a stigma, jež obestírají onemocnění HIV/AIDS a duševní zdravotní poruchy. PŘÍSTUP Je zřejmé, že příčiny špatného přístupu ke zdravotní péči a léčivům jsou složité. Patří sem PR\669904CS.doc Externí překlad
5/6
APP/100.083/B
CS
problematika kapacit zdravotnických systémů a výdajů do zdravotnictví, účinnost pomoci, přístup k prevenci a osvětě a objevy nových léčebných postupů. Důležitou úlohu hrají i dopady mezinárodních a vnitrostátních cenových politik, cel, zdanění a o provedení dohod týkajících se práv k duševnímu vlastnictví. Invence a kreativita jako takové poskytují společenské a technologické výhody, a tudíž ochrana práv k duševnímu vlastnictví podněcuje objevy nových léků, jejichž vývoj je mnohdy velmi drahý. Ustanovení dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) tuto skutečnost uznávají. Vlády a farmaceutické společnosti by měly mezi sebou vyjednat partnerský přístup dodržující patentovou ochranu na rozvinutých trzích, který může zahrnovat dobrovolné licenční dohody, podporu programů v oblasti zdraví, předávání technologií a zvýšení místních kapacit pro výrobu a jež pro země s nízkými příjmy sníží ceny (prostřednictvím odstupňovaných nebo diferencovaných cen). Pokud nebude možné dosáhnout ochrany veřejného zdraví prostřednictvím uvedených opatření, mají vlády rovněž právo využít pružnost v rámci dohody TRIPS, včetně případných nucených licencí. Pouhá možnost, že by toto mohl nastat, by mohla zvýšit tlak na farmaceutické firmy, aby snížily ceny, které jsou u některých antiretrovirotik řady II až dvakrát vyšší než u stejných léků řady I, což popisuje zpráva WHO za rok 2004 jako „stále větší riziko pro veřejné zdraví“. Závěrem lze konstatovat, že potřebujeme bdělost, prevenci, diagnostické prostředky, kontrolu, léčbu a péči, společně s výzkumem a vývojem. Potřebujeme motivovat politické vedení a ministerstva zdravotnictví, rozvojové agentury a banky, veřejné instituce a nadace, neziskové organizace a dárcovské organizace, vědecké pracovníky a farmaceutické firmy, aby se spojily ve prospěch zdraví.
APP/100.083/B Externí překlad
CS
6/6
PR\669904CS.doc
