roèník XXXI
hlumecké listy
èasopis chlumeckého regionu
4
2001
Z OBSAHU ÈÍSLA: Dostavba dálnice D 11 - jdeme do finále nebo opìt velké rozèarování?
Rockový Chlumec
ANKETA ètenáøù o Chlumeckých listech
JUDO - Poètvrté Polabská liga v Chlumci n. C.
Chlumec nad Cidlinou dne 26.4.2001
Slovo starosty Dostavba dálnice D 11 - jdeme do finále nebo opět velké rozčarování? Vážení čtenáři, všem Vám je již notoricky známý a otřepaný evergreen dostavby dálnice od Poděbrad do Hradce Králové. Zatímco se na mnoha místech v republice provádí dopravní obchvaty měst v daleko méně frekventovaných lokalitách než je náš nešJastný Chlumec nad Cidlinou, iniciativa odpovědných lidí k dostavbě dálnic je téměř nulová. A slova trpkého evergreenu již více než deset let zní stále asi takto: „Obchvat Chlumce ne, vždyJ to by byly vyhozené peníze, vždyJ již bude zahájena dálnice.“ A někdy doprovod: „Jen buRte rádi, že dálnice není, až bude, bude z Vás tady mrtvé město, nikdo u Vás nezastaví.“ Vážení, i ten doprovod je naprosto falešný, protože jsme nechali opakovaně kvalifikovaně spočítat, že naprostá většina automobilů, nejen nákladních, v našem městě nestaví, ale jedná se o takzvaný „tranzit“. Proto především z naší iniciativy, konkrétně ze strany „komise pro bezpečnost na silnici E 67“, pokračují práce na projektu dopravního odlehčení Chlumce navrženým řešením přednostního vybudování šestikilometrového úseku dálnice D 11 s napojením dálničních přivaděčů u Benziny a u Nového Města, kam bychom násilně odklonili nákladní tranzit. Přestože náklaRáků projede přes Chlumec 27 %, opticky by to vypadalo, že z Chlumce by zmizelo 50 % dopravy (TIR s přívěsem měří 30 metrů, osobní auto 4,5 metru). Nejdůležitější na tom všem je ale magický fakt, že pokud se D 11 zahájí, již se dokončí, a nebude se o tom stále jen tlachat. Dnes, když píši tyto řádky, je neděle velikonoční. V pátek, 13. dubna, jsem v Praze vyvolal a absolvoval velmi důležité jednání na Ministerstvu dopravy a spojů ČR na výše zmíněné téma. Teoreticky se totiž blíží opět rozhodná chvíle osudu dálnice, protože na našem úseku budoucí dálnice, projekčně označeným 1104 (Libice ChýšJ), má dojít k vyjádření ohledně veledůležitého územního rozhodnutí. Očekává se opět zákeřný protest ekologických aktivistů, buR znovu na úseku „libický luh“, nebo podél Žehuňského rybníka. Rozhodným obdobím
2
je květen a konečným termínem pro nabytí právní moci územního rozhodnutí je den 30. červen. Projde-li neuvěřitelně a konečně toto územní rozhodnutí, ještě zdaleka není vyhráno. Musí následovat velmi obtížné vykupování státem, případně dokonce vyvlastňování pozemků, které má velmi chabé opření ve stávajících zákonech. Teprve až bude vykoupen na tzv. stavebních „podúsecích“ poslední metr, může být vedeno jednání ve věci stavebního povolení a výběrového řízení na dodavatele stavby a tehdy se konečně může kopnout do země. Pátečního jednání v Praze byl přítomen pan náměstek ministra dopravy Ing. Braha, nově jmenovaný generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Ing. Havíř a ředitel pozemních komunikací Ing. Baroch. Seznámil jsem tyto odpovědné lidi s ohromným nebezpečím pro naše město. Musí si totiž uvědomit, že jestliže nebude přednostně vybudován dálniční úsek u Chlumce, protože stavba nebude díky problémům například u Dobšic opět zahájena, nastane v našem městě do tří let totální dopravní kolaps. Disponuji již totiž přesnými, kvalifikovaně odhadnutými čísly, že v roce 2005 se bude valit přes město 25 000 automobilů. Roční nárůst je hrozivý a neúprosný: 5 % se rovná tisíci automobilům! Bylo mi slíbeno, že pro ŘSD pracující firma MOT Mc Donald neodkladně provede revizi a případnou změnu již odeslaných žádostí o finanční krytí dálnice D 11 z fondů Evropské banky, aby pro nás strategicky důležité dálniční napojení „Levín“ bylo zařazeno do speciálního stavebního úseku „Levín ChýšJ“. Do 14ti dnů dostanu snad písemné stanovisko a já za ně jménem občanů nešJastného Chlumce děkuji.
Vážení čtenáři, kde já osobně spatřuji největší problém, proč se dálnice v naší republice nestaví? Na základě osobních, většinou negativních zkušeností s našimi poslanci, dávám největší díl viny právě jim. Postupně jsem nabyl dojmu, že deset let většinou stejných tváří nemá
již cenu oslovovat, protože se postupně staly myšlenkově impotentními. Například právě ve věci dálnice již nestojím o soustrastné poklepávání na rameno, že s námi ten a ten pan poslanec cítí. Když jim ale jde o znovuzvolení do poslaneckých lavic, náhle mají plná ústa proklamací o tom, že právě D 11 je strategicky nejdůležitější stavbou pro rozvoj východních Čech, pro přijetí do EU, že přiláká investory a vyrostou továrny podél této trasy, a tak všelijak podobně. Je to samozřejmě naprostá pravda. Ale také je neoddiskutovatelnou a smutnou pravdou, že právě naši východočeští poslanci (myslím bez výjimky všechny napříč politickým spektrem) doslova a do písmene mimo mlácení prázdné slámy v této věci nehnuli prstem. Když jim toto vyčtu, udiveně a uraženě se ohradí tvrzením, že oni přece zákony nenavrhují, oni je pouze s připomínkami schvalují! VždyJ od navrhování a předkládání zákonů jsou úředníci na ministerstvech, aby zákony předkládali! Nebo shazují všechnu vinu na posledního úředníčka na okresním úřadě. VždyJ to on se v Nymburce dopustil procesní chyby! Zase mají pravdu, ale jen částečnou. Dle mého názoru by měli poslanci zákony též iniciovat, daleko více se této problematice již ve vstupních jednáních věnovat. Jinak si své slušné platy a další privilegia vůbec nezaslouží! Naši východočeští poslanci by měli také víc držet při sobě při prosazování zájmů východních Čech. Místo toho se domnívám, že se jedná o pouhé klubko sólistů, jejichž politické kluby v zájmu východních Čech spolu vůbec nespolupracují, poslanci se věnují lokálním žabomyším problémům a individuálním zájmům. Já osobně jsem jejich přístupem nesmírně zklamán a volit je znovu určitě nebudu. Z chlumecké iniciativy bylo na petiční výbory Poslanecké sněmovny odesláno několik petic, a nikdo se jim ve skutečnosti vůbec nevěnoval. Stejně tak jsme všem poslancům a senátorům rozeslali jako motivaci do bravurní češtiny přeložené zákony, jak se k výstavbě dálnic briskně přistupuje v jiných zemích. Opět ze strany
zákonodárců, až na jednu výjimku, nulová odezva. Vážení čtenáři a občané Chlumce nad Cidlinou, dojde-li tedy znovu k prodloužení termínu dálnice, a tím k ohrožení života a zdraví našich občanů (smrtelné úrazy, újmy na zdraví, hrozivé karcinogenní exhalace apod.), dovolím si Vás vyzvat pravděpodobně v červnu k masivní demonstraci a k zoufalému protestu, který se může projevit i zablokováním silnice E 67, a to opakovaně. AJ stojí auta třeba až do Prahy! Já sám jsem zoufalý a znechucený z neodpovědnosti těch, kteří jsou za něco placeni, ale tváří se alibisticky. Věřím, že mě podpoříte a že pak se konečně začne něco rozhýbávat. V současné době se pokusíme získat finanční prostředky na instalaci kompletního dopravního světelného řízení křižovatek z E 67 na Nový Bydžov a na Týnec nad Labem. Opět narážím jako do zdi přes nedokonalou legislativu. Čtyři miliony korun bychom totiž na světelné křižovatky měli dát z našeho městského rozpočtu, ačkoliv se jedná o mezinárodní komunikaci! Tuto záležitost a případně pro nás přijatelné řešení (dotace ze státních prostředků) předjednávám se speciálním resortem Ministerstva dopravy (BESIP) a se Státním dopravním fondem. Ještě uvidíme. V souvislosti s neutěšenou dopravní situací jako další odstrašující příklad skvělé práce našich zákonodárců musím ještě zmínit neuvěřitelně pitomou novelu dopravního silničního zá-
kona. Díky ní byli dopravní policisté postaveni do role ubohých statistů a věřte mi, že jsou dokonale znechuceni. Nedotknutelnost provinilce vážného dopravního přestupku je u nás odpornou skutečností. Takovému neodpovědnému řidiči nemůže být ani zadržen řidičský průkaz, o zaplacení pokut nemluvě (platí ti slušní, ti drzí nikoliv!). Prakticky vzato, zabije-li řidič někoho při dopravní nehodě, může v pohodě odjet a zítra ohrožovat další nevinné lidi. Ubohá demokracie! To například v Rakousku, uděláte-li vážnější dopravní přestupek, dostanete pokutu v takové výši, až se zpotíte šokem a nemáte-li náhodou na zaplacení, policista Vám elegantně odšroubuje dopravní značku nebo Vám seberou do zástavy osobní věci či samotné auto! Budete-li se u toho hloupě vzpírat, šup s Vámi přímo do arestu! Pouze to je pravá demokracie, která pamatuje ve svých pravidlech na důležitou ochranu společnosti, především slušných lidí. Bohužel kocourkovští (promiňte, chtěl jsem říct naši velectění poslanci) se raději zabývají přijetím hrozně důležitých zákonů, jako jsou legalizované sňatky stejného pohlaví, a tak podobně. Mám pocit, že jsme již v takovém morálním bahně, že nám hrozí totální rozklad zbylé morálky (že by něco na způsob „starověký Řím“, a že je bohužel mnoho pravdy na trapném přísloví „Češi si neumí sami vládnout“). Jsem dohodnut s ředitelem hradecké policie mjr. Pozdílkem, že mi je-
ho fundovaní odborníci připraví kvalifikovaný elaborát, kterým na květnovém celostátním setkání SMO (Svaz měst a obcí) v Hradci Králové jako starostové napadneme tuto nesmyslnou a bohužel platnou novelu silničního dopravního zákona a donutíme poslance k okamžité revizi v této oblasti na obě nohy kulhající legislativy. Pozn.: Milí čtenáři, v době, kdy budete číst tento můj článek, bude již po akci pořádané naším občanským sdružením Miss foto Chlumecka a Miss sympatie. Bohužel, vyskytly se po Chlumci i řeči, že je soutěž zmanipulovaná a podobné zvěsti. Není to pravda a velmi mě mrzí, že takto někdo dokáže našim snahám, aby se v Chlumci dělo opět něco nevšedního, házet zlovolně klacky pod nohy. Především je třeba mít na zřeteli, že chceme uspořádat zábavnou formou pouhou hru. Malé missky totiž bohužel nevyhrají žádný mercedes ani lukrativní zájezd... Především maminky ale vnímají, že tu jde o prestiž. Naše děvčátka však okusí na vlastní kůži tak trochu podobnou atmosféru soutěže, kterou sama sledují rok co rok u televize při volbě Miss ČR. I to je jisté poučení do jejich nastávajícího života a my organizátoři si myslíme, že ve skutečnosti odměnou za jejich odvahu a zdravé sebevědomí je výhra všech zúčastněných. Ing. Miroslav Uchytil starosta města
Informace z radnice Od březnové uzávěrky proběhla tři zasedání rady města.
Vzhled města ! Rada města uložila odboru výstavby a ŽP zadat zpracování návrhu změn územního plánu obce schváleného zastupitelstvem firmě URBAPLÁN Hradec králové. ! Byl schválen návrh parkování na autobusovém nádraží. Parkovací stání budou vyznačena jak dopravní značkou, tak přímo na silnici a před administrativní budovou ČD bude umístěna značka „Zákaz zastavení“. ! Rovněž byl schválen návrh rozmístění informačně orientačního znače-
ní ve městě. Odbor správy majetku a investic dostal za úkol obeslat tři firmy s výzvou k podání nabídky na instalaci značení ve městě na základě schváleného návrhu. ! Rada města schválila záměr nájemníků bytového domu 697/IV vybudovat volejbalové hřiště a pergolu pro posezení na pozemku Města. Uložila odboru správy majetku a investic s iniciátory projednat návrh smlouvy, ve kterém bude mimo jiné uvedeno, že vše bude vybudováno na náklady iniciátorů akce, kteří budou zároveň zavázáni k úklidu, udržování dobrého stavu z hlediska bezpečnosti a budou napomáhat v dodržování nočního klidu. Rov-
něž bude ve smlouvě uvedeno, že hřiště bude přístupné veřejnosti, neboJ bude na veřejném prostranství. ! Rada města schválila pokácení topolů podél cesty 837/1 v katastrálním území Lučice. ! Rada města schválila započetí prací na rekonstrukci Jiráskovy ulice a uložila odboru správy majetku a investic předložit souhlasná stanoviska majitelů pozemků v této ulici. V případě, že všechna vyjádření budou kladná, rada souhlasila s tím, že určovací žaloba na pozemky v Jiráskově ulici nebude podána. Současně byli schváleni dodavatelé rekonstrukcí dalších dvou ulic. Jedná se o rekonstrukci Dvořákovy ulice
3
- dodavatelem bude a.s. Silnice Hradec Králové a o rekonstrukci Riegrovy ulice - dodavatelem bude a.s. Správa silnic a železnic Hradec Králové. ! Odbor výstavby a ŽP předložil radě regulační zásady pro zástavbu jižní strany Klaretovy ulice a rada je schválila. Vyplývá z nich, že v Klaretově ulici mohou stát tři samostatné rodinné domy. ! Rada města uložila odboru správy majetku a investic vyvěsit nabídku prodeje celého pozemku proti ČSAD, což bylo ihned splněno. ! Rada města schválila návrh parkování na městské tržnici zpracovaný městskou policií a uložila jí návrh projednat s dotčenými osobami, které o parkování projevily zájem. V případě jejich souhlasu technické služby úpravy provedou. ! Zároveň bylo schváleno i dopracování projektu řešení parkování v Zimově ulici, které předložil Ing. Kummer (Atelier „K“ Hradec Králové).
Školství ! Rada města schválila finanční vztah základní školy k rozpočtu zřizova-
tele - Města Chlumec nad Cidlinou na rok 2001 včetně odpisového plánu. ! Rada města vzala na vědomí text dopisu „Žádost Města Chlumec n.C. o převod zřizovatelských funkcí na ZUŠ a DDM v Chlumci na Cidlinou“, který starosta zaslal na Krajský úřad Hradec Králové. ! Rada odsouhlasila, aby pro základní školu bylo nyní ( vzhledem k sezónním slevám) zakoupeno 10 ks lyžařské sjezdové výbavy za cca 20.000,- Kč a předloží tento návrh ke schválení dubnovému zasedání zastupitelstva. ! Starosta byl pověřen účastí ve výběrových komisích na obsazení míst ředitelů Základní školy a Domu dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou. ! Rada vzala na vědomí informace o novém způsobu financování škol, školských a předškolských zařízení s tím, že finanční prostředky na výplaty mezd ZŠ bude Okresní úřad Hradec Králové poskytovat škole prostřednictvím Města převodem peněz na ZBÚ u KB a.s. pobočka Chlumec nad Cidlinou.
Finanční příspěvky ! Rada poskytla příspěvek 5 000,- Kč DDM - na činnost oddílu JUDO. ! Vzhledem k vyčerpání částky stanovené v rozpočtu letošního roku na tyto příspěvky uložila rada technickým službám spojit se s předsedou Základní kynologické organizace Chlumec n. C. a projednat s ním možnou technickou pomoc Města při budování cvičiště pro psy.
Nájemné ! Rada města se rozhodla nevydávat nařízení k úpravě koeficientu růstu nájemného. Tím bude platit koeficient ki 1,040 vydaný Ministerstvem financí ČR v cenovém výměru číslo 03/2001 pro období od 1. 7. 2001 do 21. 12. 2001.
Různé ! Rada města schválila uzavření smlouvy o dílo s PhDr. Alešem Valentou na vypracování scénáře pro muzejní expozici k dějinám města v Loretě. ! Byl schválen ceník půjčovného lodí na koupališti takto: 30,- Kč/loR/1 h. a 100,-Kč/loR/1den. Technické služby zpracují půjčovní řád lodí.
Z policejních záznamů ! V noční době z 31. 1. 2001 na 1. 2.
2001 se dosud nezjištěný pachatel vloupal do objektu a.s. Kovoplast Chlumec n. C. v Kladrubech, kde vypáčil dva trezory zabudované ve zdi a odcizil z nich finanční hotovost a stravenky a dále se pokusil vniknout do dalšího trezoru, což se mu však nepodařilo. Tímto svým jednáním způsobil firmě Kovoplast škodu ve výši 39 019,- Kč. ! Z trestného činu podvodu byla obvi-
něna 45letá žena, která v roce 1987 prováděla výběry ze založených účtů u IPB, ačkoliv věděla, že na těchto účtech nejsou žádné vložené peníze pouze prvotní vklad po 200,- Kč. Ve 13 případech výběrů způsobila IPB celkovou škodu ve výši 19 986,- Kč. Za spáchání tohoto trestného činu jí hrozí trest odnětí svobody v trvání 2 let. ! Dne 2. 2. 2001 byli vyšetřovatelem
obviněni dva mladíci 19letý a 16le-
4
tý ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek, jelikož mezi své vrstevníky šířili semínka rostliny durman setý a tím je zasvěcovali do účinků a způsobu užívání této rostliny. ! O tom, jak nebezpečné je vpouště-
ní cizí osoby do domu nebo bytu, se přesvědčila zdravotně hendikepovaná žena, čehož využili dva pobertové ze Šumperka, kteří pod legendou, že vykupují staré předměty, sepsali se ženou smlouvu o odkoupení předmětů v hodnotě 5 000,- Kč, ale při tom bez vědomí ženy odcizili z domu věci v hodnotě 15 000,- Kč. Na základě pátrání policie byli oba povedení obchodníci brzy zjištěni a část odcizených věcí ještě byla u nich zajištěna. Vyšetřovatelem jim bylo sděleno obvinění z trestného činu podvodu.
rý, ačkoliv měl soudem vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Dne 13. 1. 2001 byl hlídkou policie ČR Obv. oddělení Chlumec n. C. kontrolován při řízení osobního auta zn. Škoda a dále bylo zjištěnou, že před jízdou požil alkoholické nápoje. Rozborem krve bylo zjištěno, že v době řízení jeho krev obsahovala 1,77 g/kg alkoholu. Za tento trestný čin mu hrozí trest odnětí svobody v trvání až 6 měsíců. ! Trestného činu podvodu se dopus-
! Z trestného činu maření výkonu úřed-
tila 38letá žena z Hradce Králové, která pod smyšlenou záminkou o odkoupení nových osobních aut zn. Š Octavia vylákala od jednatele chlumecké firmy částku 17 000,- Kč, ačkoliv v úmyslu odkoupení aut neměla. Této trestné činnosti se dopouštěla po celém území ČR a jen na území okr. Hradec Králové způsobila škodu ve výši 535 500,- Kč.
ního rozhodnutí byl vyšetřovatelem obviněn 28letý muž z Kolínska, kte-
npor. Zima
Poděkování
Městský úřad Chlumec n. C.
Dne 5. dubna t.r. jsme uskutečnili plánovaný zájezd do Vašeho města, kdy po prohlídce zámku jsme si s paní Zd. Jeníčkovou prohlédli historická místa Chlumce. Nelze jinak, než jménem všech účastníků zájezdu poděkovati nejen Vám, ale též i výše uvedené průvodkyni. Kultura jejího výkladu, hlasové vybavení i správnost českého jazyka předčily i mnohé profesionální průvodce, které na našich zájezdech poznáváme. Dle našeho názoru se lze právem domnívati, že by mohlo býti pro město i zajímavé využívati její schopnosti průvodcovské služby pro zájezdy, přijíždějící k prohlídce zámku a těmto zájezdům, jako to dělají i v jiných městech, nabídnouti prohlídku města. Přijměte proto prosím ještě jednou náš dík za pomoc při organizování našeho zájezdu. S pozdravem SENIORKLUB BYSTRC Vladimír Rajský, předseda klubu
Anonymové jsou věční Chlumecký Městský úřad dostal před nedávnem poštou obálku s hlavičkou ústředí organizace YMCA v České republice. Její archivářka Anna Oplatková objevila v starých dokumentech korespondenční lístek určený Okresní správě politické v Novém Bydžově, Čechy a vhozený do poštovní schránky 2. listopadu 1923 ve Staré Pace. Týká se Chlumce nad Cidlinou. Správně by měl již před 77 lety skončit v odpadkovém koši, neboJ jde o zlovolný anonym. Sama paní archivářka jej komentuje slovy: „Je to děsný text - práskači byli, jsou a budou...“ Jestliže tento na stroji naklepaný hanopis uveřejňujeme, pak jen jako exemplární historický doklad lidské ubohosti a zlomyslné ničemnosti, kterých zřejmě není ušetřena žádná doba. Citujeme: „Jest neuvěřitelné že tamější bývalý hrabě Gincký neodstranil tak zvané erby skterýmy se honosí v Chlumci nad Cidlinou na své zahradě blízko nádraží a potom na náměstí v Chlumci kde každý cizinec jde kolem a pohlíží na nestvůry rakouské dosti vyzívave Žádáme proto by byla věc vyšetřena a majitel erbu hnán před soud a byl potrestán za jeho vyzívavost. V úctě: Pozorovatelé“ Co myslíte, najdou se i v Chlumci dnešních dnů nějací „Pozorovatelé“? -Ri-
Výlet Nedávno nás hezké počasí vylákalo k prvnímu výletu. Napumpovali jsme kola a vyrazili směrem na Převýšov. Dobrá nálada nám však nevydržela dlouho. Místo na lesní silnici jsme se ocitli na skládce. Příkopy i okolní pás lesa jsou plné odpadků či dokonce celých plastových pytlů. Vyústění lesních cest připomíná smetiště. Podobný stav je na všech silnicích rozbíhajících se z Chlumce. Jak uvažují lidé, kteří mají toto na svědomí je záhada a nemá smysl to zde rozebírat. Mě zajímá, zdali město Chlumec se s tímto stavem smířilo. Někdo přece odpovědnost za tento neutěšený stav nese. Město by tuto oblast mělo zahrnou do jarního úklidu a účty zaslat na odpovědná místa. Kdyby se však peníze pro tento účel v městské pokladně nenašly, jsem ochoten se případné úklidové akce fyzicky nebo finančně zúčastnit. Čisté okolí je přece vizitkou města. Miloš Valenta Na Františku 244 Chlumec n. C.
Vyjádření MěÚ: Souhlasím s p. Valentou, že nepořádek podél silnic je velkým problémem. Stav byl zkontrolován za účasti pracovníka životního prostředí a měst-
ské policie; nelze jej však podle předpisů označit za černou skládku. Podle § 3 odst. 7 zák. 125/1997 Sb., o odpadech, je povinen takový odpad zneškodnit na vlastní náklady vlastník nemovitosti. K tomu byli všichni zjištění vlastníci nemovitostí vyzváni. Město nemá dost prostředků na to, aby po nepořádných občanech uklízelo ve svém širokém okolí. Náklady na likvidaci odpadů z území města každoročně o několik set tisíc korun převyšují příjmy, které město získá jako poplatky za popelnice. Souhlasím, že čisté okolí je vizitkou města; ve městě však žijí lidé a je tedy jejich společnou vizitkou. Bohužel, některé lze těžko k čistotě a pořádku vychovat. Nedomnívám se, že by pořád ti slušní a pořádní měli doplácet na ty druhé. Sankce nepořádným však lze udělit, jen když jsou přistiženi při činu. Pokud se týká nabídky účasti, je vítána. Finanční dary lze vložit na účet Města nebo do pokladny MěÚ. Fyzické úklidové akce město neorganizuje, ale nic nebrání iniciativním občanům, aby takovou akci po dohodě s technickými službami zorganizovali sami. Ostatně se tak již stalo: skupina občanů zorganizovaná p. Davidem Bydžovským vyčistila břeh silnice E 67 od kraje města až po Skalku. Za to jim jménem města veřejně děkuji. Ing. Kodejška tajemník MěÚ
Básně
Dobrou noc
Soni Chloupkové
Půlnoc už vítá tě vyjdi jí vstříc až lákat tě bude k hvězdám a na měsíc a luna až dotkne se tvých řas myšlenka změní se ve všemohoucí čas pak tvé kroky povedu do krajů snění procitneš k ránu další rozednění...
Tak a nebo tak Měla bych doufat že pánbůh tě hlídá a potrestá tvé znevážení slov Hladíš mou duši pak dýkou ji bodáš bez pravdy a apostrof Miluješ odcházíš stíháš mě pohledem tak jako lovec dravou zvěř Tak toužím po pomstě jak Montek a Kapulet vině a nenávisti „lásko má“ věř!
Odhodlaná Do šípkových keřů položila jsem své sny jen tak a vstoupila jsem do reality protože nemá smysl vyhýbat se životu
5
Z městské knihovny Knihy patří do našeho dennodenního života. Slouží nám k zábavě i poučení. Knihovna je jedním z míst, kde si každý vybere z velkého množství beletrie, naučné literatury i časopisů. Nabízíme Vám přehled těch nejzajímavějších titulů, které pro vás máme připraveny. Podle věku a obsahu jsou rozděleny do čtyř skupin.
Beletrie pro dospělé Román Rebeccy Wellsové - Božská tajemství Jajanek jiskří humorem, je plný napětí a překvapení. V roce 1999 dostal cenu amerických knihkupců. Jacqueline Remy - Š6astné dny bývají krátké napínavý psychologický román z prostředí redakce novin. Maeve Binchyová - Šance pro lásku je románem o obyčejných lidských osudech. Colette z Antverp, je třetí kniha z židovské trilogie Arnošta Lustiga z období 2. světové války. Milovníky detektivek z dostihového prostředí potěší další kniha Dicka Francise Střepy. Heinz G. Konsalik - Pán ztracených duší. Napínavý román z tvorby současného německého autora nás zavede do sídla mezinárodní sekty. Nakladatelství Vyšehrad vydalo další knihu anglické spisovatelky Rut Rendellové Dům se schodištěm s detektivní zápletkou.
Naučná literatura pro dospělé Dorothy Einonová - Naše dítě - Rozvoj osobnosti. Kniha poskytuje rady rodičům, jak přispět k rozvoji znalostí a dovedností dítěte ve věku do 6 let. Kniha Karla Nešpora - Vaše děti a návykové látky je určena rodičům dospívajících děti, kterým poskytuje rady, jak tomuto problému předcházet, případně ho řešit. Pro tvořivé kutily máme novou knihu Pracujeme se dřevem s podrobnými návody, jak si co v domácnosti vyrobit.
Zdraví je to nejcennější, co máme. Knížky Tajemství čínského léčitelství a Léčivá síla kopřivy jsou nové knihy z oblasti přírodního léčitelství. Carol Gilliganová je profesorkou na Harvardské univerzitě. Její kniha Jiným hlasem s podtitulem O rozdílné psychologii žen a mužů nám pomáhá lépe porozumět tomu, jak přemýšlejí a cítí ženy a muži. Nový průvodce do zahraničí Kypr nám podá základní informace a rady na cestu na tento středomořský ostrov.
Beletrie pro děti Do dětského oddělení nechodí jen děti školou povinné, ale i maminky s dětmi předškolního věku. Pro ně máme novou knihu českých říkadel, hádanek a písniček Jedna dvě, Honza jde. Pro začínající čtenáře jsou určeny knížky Křeček Kubík a Kocour Matýsek. Markus a Diana je humorný příběh ze života dětí, který si dosud získal příznivce již v mnoha zemích světa. I nový román rakouské spisovatelky Barbary Buchnerové Tajemství hory Mordýř jiskří napětím a humorem.
Naučná literatura pro děti Jak přežít doma, ve škole a mezi kamarády je nová knížka pro třináctileté, která jim pomáhá orientovat se v prostředí, ve kterém žijí. Konečně sám doma - Knížka plná praktických rad pro kluky a holky, kteří zůstali sami doma.
Městská knihovna je otevřena: Dospělí: Úterý Čtvrtek Pátek Děti: Úterý Středa Čtvrtek
8 - 11 8 - 11
13 - 18 13 - 18 13 - 17
13.00 - 18.00 12.30 - 15.00 13.00 - 18.00
K návštěvě Vás srdečně zvou pracovnice městské knihovny. H. Holanová
Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 KVĚTEN 1. 5. Svátek práce 3. 5. Světový den svobody tisku 5. 5. Významný den ČR - Květnové povstání českého lidu (1945) Den Evropy - výročí založení Rady Evropy 8. 5. Státní svátek ČR - Den osvobození od fašismu (1945) Mezinárodní den Červeného kříže 12. 5. Světový den ošetřovatelství Květinový den - pokud v tento den potkáte studenta a koupíte od něj květinku, přispějete tak finančně na boj proti rakovině 15. 5. Mezinárodní den rodiny 17. 5. Světový den telekomunikací 18. 5. Světový den muzeí 20. 5. Světový den mléka 31. 5. Světový den bez tabáku
Informační středisko v Chlumci nad Cidlinou najdete v budově sokolovny, Kozelkova 26/IV, 503 51 Chlumec n. Cidl. Tel.: 0448/595 318, 495 121 e-mail:
[email protected] Nabízíme informace: ubytování a stravování jízdní řády vlaků, autobusů prodej regionálních map veřejná internetová stanice turistické informace o městě a okolí přehled služeb přehled kulturních a sportovních programů Otevřeno: Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek
8 8 8 8 8
-
11 11 11 11 11
13 13 13 13 13
-
17 17 17 17 17
Trocha humoru Na silnici do Kairuny, asi 100 m před budovou školy, byla postavena dopravní značka s nápisem: „Řidiči, pozor, škola! NepřejeRte děti!“ Žáci oné školy ke značce připsali: „Počkejte raději na učitele!“
6
Dohaduje se doktor, farář a rabín, kdy začíná život. Doktor říká, že život začíná početím, farář tvrdí, že porodem a rabín je přesvědčen, že život začíná, když jdou děti z baráku. LV
Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou
Judo - Počtvrté Polabská liga v Chlumci n. C. V sobotu 24. 3. 2001 se v tělocvičně ZŠ konal IV. ročník Přátelských utkání města Chlumec n. C. v rámci Polabské ligy. V letošním ročníku se této soutěže zúčastnil rekordní počet judistů (202 dětí) z 12 českých klubů a jednoho klubu z Polska. Závody probíhaly plynule i přesto, že jsme nebyli připraveni na takovou účast. Naši borci skvěle reprezentovali naše město a před domácím publikem ukázali, jak dobře ovládají toto bojové umění. První místa obsadili Dominik Wágner, Miloš Steklý, Pavel Fölkl, Luboš Fölkl, Petr Hrubý. Druhé místo obsadili Martin Steklý a Jiří Maryška a jedno třetí místo Tomáš Šmída. Závodníci z Polska díky dobré konkurenci z Čech většinu svých zápasů prohráli. Jako družstvo jsme získali nečekané 3. místo společně s vynikajícím Benešovem. My, ale ani ostatní oddíly neměly šanci proti dvěma nejpočetnějším oddílům. Počet zástupců jednotlivých oddílů a jejich pořadí udává tabulka. Tyto závody se mohly konat pouze díky obrovské pomoci některých rodičů našich dětí a také díky finanční pomoci sponzorů z Chlumce n. C. a z Nového Bydžova. Sponzoři: Promil N.B., J. Hlinka - Delikates potraviny (p. Popek), Cukrárna Josef Dašek, p. Marek - nářadí, p. Hataš - Autodoprava, Večerka - J+M Vilgošovi, dr. Pio Kinský dal Borgo, p. Petrovický - Autoservis.
M LÁDE
M DĚ
DŮ
5. 5. 2001 (sobota)
Sraz: Startovné:
Ž
E
TÍ
A
Nabídka akcí na květen
Dětská májová pouf Pro děti všech věkových kategorií budou připraveny zábavné sportovní atrakce. Za body získané úspěšným splněním úkolů si budou moci děti vybrat v pouJovém stánku odměnu. ve 14.00 hodin v areálu DDM u zahradnictví 20,- Kč Hudba a občerstvení zajištěno!
8. 5. 2001 (úterý) Odjezd: Návrat: Poplatek:
Výlet rodičů s dětmi do Liberce - návštěva ZOO a dětského areálu Babylon v 8.00 hodin od lovčické prodejny masa v 18.00 hodin 100,- Kč (děti sedící na klíně neplatí), v poplatku není vstupné do ZOO a areálu
17. 5. 2001 (čtvrtek) Program:
Cyklistické závody Pro všechny zájemce, kteří vlastní kolo! Jízda zručnosti Terénní jízda v 15.00 - 15.30 hodin
Začátek:
Rodiče a přátelé Juda: p. Rásl, p. Steklá, p. Černohorská, sl. Hrubešová, sl. Procházková, M. Kálal a DDM Chlumec n. C. Jménem všech zúčastněných dětí a oddílu JK Chlumec n. C. Vám velmi děkuji.
Výsledky družstev Pořadí
Oddíl
Počet závodn.
body
1
2
3
1. 2. 3. - 4. 3. - 4. 5. 6. 7. 8. 9. - 10. 9. - 10. 11. 12. 13.
Sokol Vršovice Judo Nový Bydžov JK Chlumec n.C. SkP Benešov Poděbrady Ml. Boleslav Sokol Hradec Král. SkP Hradec Start Kolín Sokol Cerekvice Běrutov (Polsko) Sokol Třebechovice SK Krakovany
45 27 13 11 19 15 15 8 10 12 16 3 7
67 29 21 21 20 17 16 12 11 11 10 7 2
14 4 6 5 4 4 3 2 3 1 2 1
15 6 2 4 4 1 2 3 2 4 2 -
5 9 1 2 5 3 1 1 4 3 1 1
Petr Černohorský, vedoucí oddílu
Místo: Startovné:
hřiště v areálu DDM u zahradnictví 20,- Kč Vyhodnotíme všechny věkové kategorie, vítězové obdrží diplom a odměnu !!
DDM a Hřebčín EQUUS KINSKÝ pořádají Den dětí a koní ve 13.00 hodin, předpokládaný konec v 18.00 hodin Místo: HŘEBČÍN EQUUS KINSKÝ Program: Zahájení + prohlídka hřebčína ! Výtvarná soutěž - téma - KONĚ - pro děti všech věkových kategorií - obrázek děti namalují v hřebčíně ! Soutěž ve skládání PUZZLE skládanek ! Přehlídka koní a ukázky z výcviku - vožení dětí v průběhu celého odpoledne ! Vystoupení dětské taneční skupiny KOLA LOKA z Nového Bydžova ! Sportovní a zábavné atrakce + lukostřelba ! Vyhlášení výsledků výtvarné soutěže ! Vystoupení kroužků ! Ukázka motocyklů Hudba i občerstvení zajištěno. Možnost posezení u ohně a opečení uzeniny.
27. 5. 2001 (neděle) Začátek:
Přihlášky a další informace získáte v DDM " 595 357 nebo každou středu od 9.35 hod. do 10.00 hodin v přízemí staré budovy ZŠ. Jitka Koulová, prac. DDM
7
POSLEDNÍ KONCERT? V sobotu 31. března 2001 znovu ožila naše chlumecká sokolovna. Svá představení zde odehrály skupina BRIX a chlumecká skupina KOMUNÁLNÍ ODPAD. V 19 hodin, kdy začala hrát skupina Brix, praskala sokolovna ve „švech“. Kolenu 21. hodiny celý sál netrpělivě čekal na začátek vystoupení naší legendární skupiny a jejich velkolepou show. Prvním hostem K.O. byl Alan PEŠTA, zpěvák skupiny Liguere, který po-
křtil nové CD „MEZI SUPY MÁLEM KRÁLEM“, v pořadí již čtvrtý projekt K.O. Druhým významným hostem byl hráč HC IPB pojišJovna Pardubice a člen místního hokejbalového klubu Jiří MALINSKÝ. Zhostil se nemilého úkolu a oznámil fanouškům Komunálního odpadu, že skupina dnes odehraje poslední koncert. My všichni doufáme, že tak nebude a v budoucnu je opět uslyšíme hrát.
5. DIVADELNÍ PLES Na závěr letošní plesové sezony uspořádala novobydžovská NADACE DIVADLO 99 v pořadí již pátý divadelní ples v Kulturním domě v Králíkách u Nového Bydžova. Vzhledem k malému jubileu divadelního plesu
tiškem Merhautem, kterou mnozí znají z Vlachovky, ale i z jejího vystoupení na loňském festivalu Fišerův Bydžov. Protipól dechovky tvořila kapela Boom Band Jiřího Dvořáka z Prahy se sólistkou Markétou Zehrerovou. Tato
bylo o početné návštěvníky postaráno po všech stránkách dobře. Pořadatelé připravili bohatý program, rozsáhlou tombolu a pro účastníky byla zajištěna i kyvadlová doprava z Nového Bydžova. Zájem lidí byl značný a návštěva byla tentokrát rekordní. Ve zcela zaplněném sále kulturního domu ples uváděla herečka Bára Štěpánová, která celému programu dodávala patřičný švih a spád. Její vstupy byly vtipné a nevtíravé, takže si velice rychle získala publikum. K tanci i poslechu hrála známá pražská dechovka Strahovanka Františka Adámka se sólisty Martou Adámkovou a Fran-
kapela, o které bude ještě řeč, živě doprovázela všechny zpěváky a plně uspokojila celé spektrum návštěvníků od nejmladších až po ty dříve narozené. Dalším zpestřením programu bylo předtančení Taneční školy Krok Hradec Králové, dětské country skupiny Kolaloka ZŠ Klicperova Nový Bydžov a také taneční skupiny ZŠ Městec Králové, která zatančila kankán. Ze známých umělců se jako první představila zpěvačka Petra Janů. Ve svém písňovém bloku předvedla nejen svoje známé hity, ale také něco z nově připravovaného CD. Druhým
8
Svaz dobrovolných hasičů Chlumec n. C. tímto článkem děkuje skupině KOMUNÁLNÍ ODPAD, která výtěžek 20 000,- Kč věnovala na uhrazení nákladů při reprezentaci ČR a našeho města na hasičské olympiádě ve finském Kuopiu. L.S. P.S. Poslední zpráva těsně před uzávěrkou: Skupina KOMUNÁLNÍ ODPAD začala zkoušet s novým bubeníkem. Fanoušci mohou očekávat COMEBACK!
hlavním hostem večera byl Jiří Korn. Ani on publikum nezklamal a také při jeho vystoupení účastníci plesu přestali tančit a ve stoje vychutnávali jeho výkon. Bloky zpěváků ozvláštnil známý moderátor a bavič Petr Novotný. Vrcholem večera bylo ale v každém případě vystoupení Dana Bárty a nutno říci, že jeho výkon byl vynikající, přesvědčil určitě i ty posluchače, kteří ho doposud neznali. Stal se jednoznačně hvězdou večera a bylo na něm vidět, že ho zájem publika velice těší. Jak již bylo řečeno v úvodu, všechny hostující zpěváky doprovázela kapela Boom Band Jiřího Dvořáka a je nutné se o ní znovu zmínit z několika důvodů. Byli to právě oni, kdo se postarali o perfektní rozjezd celého plesu. Doprovod zpěváků byl pečlivě nastudován a bylo slyšet, že to nejsou jenom tóny k podbarvení, ale skvěle napsaná a ještě lépe zahraná aranžmá. Stali se zcela poprávu všem zpěvákům rovnocenným partnerem. Finále plesu před druhou hodinou ranní bylo oslnivé. Boom Band přesvědčil, že patří k absolutní špičce v České republice. Ostatně to, že jeho služeb využívá taková hvězda, jakou je Karel Gott, nepotřebuje další komentář. 5. Divadelní ples se vydařil. Závěrem je třeba poděkovat nadačním partnerům, bez kterých je pořádání podobných akcí nemyslitelné. Letos jim byly především firmy Johnson + Johnson Praha, Quelle Hradec Králové, Promil Nový Bydžov, Sklárny Nový Bydžov, Živnostenská banka Pardubice. Regionální ředitel ŽB pan Ing. Ladislav Řehák byl, spolu s manželkou, čestným hostem plesu. Stanislav Novotný
foto Ant. Fibigr
9
Jde o zdokonalení časopisu Jak se vám líbí?
10
která za něco stojí, měl také kromě jiných kulturních vymožeností i svůj vlastní časopis, pak kromě nadšenců ochotných dobrovolně, s vynaložením svého volného času pracovat na jeho přípravě a vydávání a kromě peněz na papír, tisk a další nezbytnosti je zapotřebí dospět k co nejujasněnější představě o jeho vzhledu i obsahu. Aby jej kupovalo a četlo co nejvíce zájemců. Tomu právě má napomoci anketa, kterou redakce spolu s Městským úřadem uspořádala výzvou k občanům, aby přispěli svými připomínkami k zdokonalení Chlumeckých listů. Předem děkujeme těm, kteří této výzvě vyjdou vstříc a svým názorem podpoří snahu o optimální vyhranění profilu našeho časopisu. -Ri-
V redakční radě jsme měli možnost posoudit několik výtisků regionálních tiskovin z některých větších i menších měst severovýchodních Čech a porovnat je s Chlumeckými listy. Většina z nich vychází pravidelně jako měsíčník, s cenou podle stránkového rozsahu, kvality papíru a barevnosti provedení. Struktura jejich obsahu se příliš neliší. Téměř všechny noviny začínají zápisy ze zasedání městské rady a zastupitelstva, končí sportovními novinami a celkem rozsáhlou inzercí, kterou využívají podnikatelé i soukromé osoby. Dále následují články o regionálních chloubách, problémech i běžném dění v daném městě a okolí, které se týkají výstavby, ekologie, historie, městských financí a jejich užití.
ANKETA ČTENÁŘŮ CHLUMECKÝCH LISTŮ 1) Jste spokojen (a) s celkovou úrovní CHL ?
Ano
Ne
2) Jste spokojen (a) s obsahovou stránkou CHL ?
Ano
Ne
3) Jste spokojen (a) s grafickou úpravou CHL ?
Ano
Ne
4) Která, v CHL zveřejňovaná témata, Vás zvlášJ zajímají ? ................................................................................................................... 5) Jaká témata v CHL postrádáte ? ................................................................................................................... 6) Která témata by podle Vás mohla být z CHL vypuštěna ? ................................................................................................................... 7) Můžete poskytnout vlastní návrhy ke zveřejnění ? Pokud ano, uveRte jaké:
Ano
Ne
................................................................................................................... ................................................................................................................... (sdělte kontaktní adresu nebo telefon pro možnost spolupráce s redakční radou) 8) Patříte do věkové kategorie: do 15, 20, 30, 40, 50, 60, a více let (příslušný zaokrouhlený věk zakroužkujte) Všechny odevzdané anketní lístky budou slosovány. Výherci obdrží zdarma předplatné CHL na celý kalendářní rok 2002 (pokud uvedou adresu). Vyhodnocení, včetně výherce bude zveřejněno.
#
Věřte, milí čtenáři, že vydávat regionální časopis, jako jsou Chlumecké listy, není žádná legrace. Jak praví lidová moudrost: „není člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“ To platí v znásobené míře v Čechách, kde každý pivní štamgast rozumí úplně všemu a je schopen poučovat kdekoho od prezidenta přes starostu až po trenéry reprezentačních mužstev, jak se co má, a zejména mělo udělat. I u nás v Chlumci se nepochybně najde nejméně tucet lidí, kteří vědí, jak by se takový měsíčník měl dělat, aby vypadal líp, než vypadá. Potíž je v tom, že tito lidé nejsou k dispozici, když jde o práci na tomto časopise a jejich kritické názory a výhrady, z nichž mnohé by jistě mohly prospět věci, se pronášejí na místech, odkud se k nám nedostanou, anebo dostanou, ale oklikou a v zkomolené, někdy i znevažující podobě. Někdo nemá chuJ a trpělivost číst dlouhé články, přál by si pouze krátké, věcné informace, neboJ ho zajímá výhradně to, co chystá Městský úřad, kde se otvírají nebo zavírají nějaké ochody, kde je co k dostání, jaké služby nabízejí zdejší podnikatelé a řemeslníci, narození, svatby a úmrtí, co je s dálnicí, koho zase chytila policie, co se promítá v kinu a co chystá Kulturní středisko, eventuálně co nového je v místním sportu. Jiní čtenáři si zase rádi u Chlumeckých listů v klidu posedí a při kávě nebo lahvičce piva, si ochotně přečtou i něco obsažnějšího, nějakou historickou, kulturní, politickou nebo sportovní zajímavost, povídku, vzpomínku pamětníka, básničku... A rozhodně by jim - jak nás příležitostně, ujišJují - chybělo, kdyby v každém čísle něco takového nebylo. Snažíme se vyhovět těm i oněm. Možná, že naše snaha není dost vyvážená. Něčeho by mohlo být více a něčeho méně. Pouhý informační věstník - to se přiznáme rovnou bychom z našeho časopisu udělat nechtěli. Jsou ovšem i takoví občané, kteří čtou jen, co nezbytně číst musí, takže jestli nějaké Chlumecké listy vycházejí, a co se v nich píše, jim může být klidně ukradené. Nemáme jim to zazlé, neboJ obzor zájmů je soukromou věcí každého jednotlivce a jedině on má právo určovat si jejich šíři podle toho, jak chce a může. Shoduje-li se však - jak se osmělujeme doufat - většina obyvatel v tom, že je užitečné, aby Chlumec, stejně jako všechna města,
................................................................................................................... Jméno a kontaktní adresa (stačí telefon)
Více či méně do těchto novin přispívají místní školy včetně zájmových organizací, spolky, zdravotníci, policie, oblíbené jsou rubriky jako ,,Otázky pro starostu“, ,,Čtenáři se ptají“, ,,Čtenáři nám píší“ atd. Lze najít i soutěžní otázky, křížovky, různé rady a horoskopy. Po podrobném posouzení lze konstatovat, že Chlumecké listy nikterak zvlášJ svým obsahem (rozsahem s počtem výtisků), nevybočuje z běžné praxe vedení těchto novin. Přesto, že nás, členy redakční rady, úroveň Chlumeckých listů ve srovnání s jinými obdobnými novinami
velice potěšila, chtěli bychom položit ještě jednou shora uvedenou otázku: Jak se vám líbí? A tím podniknout malý průzkum veřejného mínění, čtenářského zájmu a hlavně získat další podměty a materiály ke zveřejnění. Žádáme Vás o pár minut času; vyplnit následující anketu, odstřihnout ji a ústřižek vhodit do trvale umístěné schránky pro Chlumecké listy, umístěnou v průjezdu Městského úřadu, nebo ji předat na MÚ v Chlumci paní Uchytilové. Těšíme se na Vaše odpovědi, předem za ně děkujeme a věřte, že naším zájmem je dále zlepšovat náš list
a prohloubit Vaše znalosti z chlumeckého regionu. Ms
Seznam členů redakční rady: Jaroslav Vosáhlo - šéfredaktor Mgr. Pavel Baldík Jindřich Celler Antonín Fibigr Mgr. Milena Komárková Antonín Lauterbach Ing. Václav Matys PhDr. Karel Richter Jitka Surová Miroslav Vencl
Naše fotoreportáž
JARNÍ VARIACE
foto Ant. Fibigr
11
Chlumecká škola se hlásí Z nedávné studie Ministerstva vnitra ČR vyšlo najevo, že pětina žáků na základních školách trpí šikanou. Tento negativní jev naší společnosti nás alarmuje. Pokud chceme šikanu ubrzdit, musíme proti ní bojovat všichni a všude. Nesmíme být lhostejní a nevšímaví. Mnohdy i drobnost, která se nám zdá nepodstatná, může odhalit nebezpečné jednání a chování. Chtěli bychom Vás, milí čtenáři Chlumeckých listů, touto cestou požádat - nebu]te nevšímaví. Vždyk svojí reakcí na tyto jevy můžete pomoci rodině i škole. Rodičům (možná i sobě) i dětem (možná i svým)!!! Důkazy o šikaně přinášejí práce žáků, které jsme zaslali do soutěže MV ČR.
Šikana Jednou jsme se s kluky sešli v zámeckém parku a řekli si, že budeme hrát honičku. Menší a slabší Jirka měl babu, honil nás, ale nemohl nás chytit. Za chvilku přišel zcela nepozorovaně starší velký kluk, bylo mu asi 14 let a začal se Jirkovi smát, že neumí běhat, že je srab, že půjde s babou domů. My ostatní jsme si ho nevšímali a to ho asi rozzuřilo. Popadl malého Jirku a strčil ho do odpadkového koše se slovy: „Jestli, chlapečku, vylezeš, zmlátím tě! Hezky hačej!“ A odešel, ale jen za roh. Jirka z koše vylezl, habán ho viděl, přiběhl k němu a začal dělat ramena: „Co jsem ti říkal? Tys nerozuměl?“ A strkal ho, strkal, až Jirka spadl do bláta. My ostatní kluci jsme zírali. Přestali jsme se honit a vyděšeně jsme se dívali na toho odvážlivce. Protože nás bylo víc a bylo nám Jirky líto, postavili jsme se za něj a čekali, co bude dál. „Nedáme ho!“, zašeptal někdo. Chvilka ticha a napětí rozhodla. Neznámý kluk odhadl asi naše síly a s hvízdáním odešel. Michal Kafka, 7.A
Vysvětlení Byla jsem šikanována, ponižována od svého bratrance. Začalo to tím, že jsem mu musela pomáhat s prací, nebo něco donést (buchtu, limonádu apod.) Pak to přešlo dál. Musela jsem od svého táty donést motor od pionýra, zrcátko z řídítek, barvu, kleště tak, aby to nikdo neviděl. Jednou jsem
12
musela krást v obchodě knížky, barvy, keramiku. Jenže najednou jsem nemohla, byla jsem se silami v koncích. Odjela jsem domů a všechno řekla mamce. Ta se domluvila s tetou a ta zase se svým synem, mým bratrancem. Všichni mi uvěřili a bratranci domluvili. Stačilo to. TeR už se ho nebojím. Mezi sebou jsme si všechno vyříkali a jsme dobrými kamarády. Aneta Vosáhlová, 9.C
Strach Stalo se to před dvěma lety, takhle odpoledne. Byla jsem zrovna u babičky na prázdninách, jdu domů a už z dálky slyším výkřiky. Rozběhla jsem se k hloučku dětí a dívám se, co se děje. Na hřišti je velký kruh kluků, všichni úděsně řvou. Myslela jsem si, že je to nějaká nová hra, ale kdepak. Vstoupila jsem ze zvědavosti do kruhu a vidím, jak osmáci perou malého prvňáka a nakazují mu: „Dej nám aktovku! Vezmeme si tvé peníze. Máš dobré buchtičky. Pro koho je máš?“ „Pro maminku,“ špitl. Měla jsem z nich strach, ale začali se mi hnusit. Vběhla jsem do kruhu, vzala malého chlapce za ruku, popadla jeho věci, dala je do tašky a šli jsme. Dovedla jsem ho ke své babičce, tam jsme ho uklidnili, babička mu dala peníze na autobus. Šla jsem s ním až k zastávce. Odjel. Všechno dobře dopadlo. Zuzana Launová, 7.C
Setkala jsem se s šikanou Nevím, jedná-li se o pravou šikanu. PosuRte sami! Mám vadu řeči a nosím brýle. Někteří spolužáci i dospělí tvrdí, že mi brýle sluší. Ale vada řeči nesluší nikomu. Špatně vyslovuji „r“ a „ř“ a mnozí „stoprocentní“ se mi vysmívají. Mnohokrát si říkám: „Proč?“ VždyJ v mém okolí spousta dalších lidí špatně mluví, třeba vulgárně, nesrozumitelně, užívají špatné tvary slov a nikdo se jim nesměje. „Nechápu!“ Bydlím na vesnici a ven raději nechodím. Nemám mnoho kamarádů, spíš jen náhodné. Mí kamarádi jsou starší a moje výslovnost jim nevadí. A tak o společnost svých vrstevníků nestojím. Vidím totiž, že dokážou ubližovat i mladším dětem, a tak o nich ztrácím dobré mínění.
Je mi moc líto, že lidé jsou na sebe krutí. My lidé se přece vždycky mezi sebou budeme lišit v dobrém či špatném. Proč tedy? Lenka Hlaváčková, 9.C
Špatná kamarádka Stalo se to před několika lety. Chodila jsem do 4. třídy. A v té době s námi chodila i romská spolužačka Helena. Byla o mnoho starší než my ostatní. Měla mohutnou postavu a dlouhé černé vlasy. Ve třídě se k ní připojila ještě jedna spolužačka. Bylo to určitě ze strachu, protože Helča každého na potkání mlátila a nadávala mu. Tyto dvě „kamarádky“ v boji si zasedly na jednu blonRatou holku. Nutily ji, aby o sobě říkala, že je kráva a podobně. Při nadávkách do ní kopaly a bušily. My ostatní jsme jen přihlíželi. Báli jsme se, aby se zloba neobrátila na nás. Jednou začala Helena své kousky zkoušet i na nás ostatních. Řekli jsme všechno panu učiteli a ten si s ní popovídal. Oddechli jsme si, ale ouha! Helena si usmyslila, že to na ni řekla její kamarádka, a zmlátila ji taky. A za dva měsíce Helena zmizela. Odstěhovala se s rodiči pryč a nikdo neví, kam. Jana Drahorádová, 9.B
Jak jsem se potkal s šikanou Chodil jsem právě do čtvrté třídy a v té době jsem poznal žáka, který se choval nějak divně. Na první pohled byste to ani nepoznali, ale pak to začalo. Když jsem ho chtěl poznat trochu blíže, mí spolužáci mi říkali, abych se s ním nekamarádil, že prý je drzý a pere jak mladší, tak i starší spolužáky, o kterých ví, že se ho bojí. Měli pravdu. Druhý den jsem šel okolo a viděl jsem, jak se tam na chodbě pere, jak po ostatních plive a neslušná slova mu létají z úst jako vosy na člověka. Volám na něj: „Nech je být, nedělej to!“ On ke mně přišel a začal mě také kopat. Pravda, v tu chvíli jsem poznal, jaký doopravdy je, a začal jsem se ho také bát. Jednou jsme se s kluky dohodli, že půjdeme hrát fotbal na hřiště. A jak jsme se dohodli, tak jsme se i sešli. Byli jsme tam dost dlouho, asi hodinu. A vtom jeden z nás potichu šep-
tavým hlasem povídá: „Hele, kdo tamhle jde!“ A viděli jsme, jak tam jde ten kluk, co se pere ve škole. Přišel k nám, ale viděl, že jsme si ho nevšímali, a tak nám začal nadávat. Pravda, neříkám, že jsem mu také neodpověděl nadávkou, ale on šel rovnou na mě. V tu chvíli mi proběhla hlavou zlá myšlenka, taková, že jsem vůči němu cítil nepřekonatelný odpor. Vzal jsem ho za hlavu a ponořil jsem mu ji do kupky sněhu, co tam nablízku byla. Začal sice volat: „PusJ mě, budu nemocnej!“, ale v tu chvíli jsem si připadal, jako bych mu to měl oplatit za ty všechny, co se ho bojí a kterým ublížil. Pustil jsem ho. Odešel pryč, ale za chvíli se vrátil s prknem, které někde utrhl nebo našel od lavičky, a chtěl mě jím přetáhnout. Utekl jsem. Nechytil mě. Když jsem přiběhl domů, tak jsem přemýšlel, co bude zítra? Co mi provede? Nebyl ve škole. Ptal jsem se jeho spolužáků, ale ti nic nevěděli. Asi po dvou týdnech jsem se dozvěděl od jeho spolužáků, že jim paní učitelka říkala, aJ už se nebojí, že ho odvezli do nápravného zařízení. Litoval jsem ho. Ne
proto, že ho odvezli, ale proto, že měl před sebou celý život a že si ho takhle zkazil. A proto si myslím, že člověk má řešit vše slušnou formou á ne tak jako tenhle kluk, který nedbal na rady starších a moudřejších lidi. Petr Steklý, 9.C
Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, mají hebkou srst...
13
Kdybych se ocitl na pustém ostrově... To mi ani nebudete věřit, co se mi včera zdálo. Když jsem se večer zachumlal do peřin a zavřel oči, najednou jsem se objevil na pustém ostrově. Ležel jsem na vyhřáté pláži a slunce mi pražilo do zad. Za chvíli jsem pocítil hlad a vydal jsem se sehnat něco k snědku. V nedaleké zátoce plavalo hejno ryb a já si usmyslel, že si jednu ulovím. Našel jsem delší klacík, ze kterého jsem seřezáním špičky vyrobil oštěp. A pak už jsem jen stál po kolena ve vodě a čekal na vhodný okamžik k ulovení alespoň jedné rybky. Měl jsem štěstí a večer už se maso opékalo na ohni. Jenže v tom jsem uslyšel divné zvuky. Co to asi je? Znělo to jako bubny. Vydal jsem se směrem za hlasy, ale to jsem dělat neměl. Objevil jsem vesnici s domorodci, kteří mě zajali. Přivázali mě ke stromu a chtěli mě sníst. Začal jsem křičet strachy: „Pomoc, pomoc!“ V tu chvíli už u mě na posteli seděla maminka a já si oddechl, že se mi to jen zdálo. Petr Čermák, 5.A
Do Chlumce přijela pohádka Byli jsme v divadle Hráli loutkové divadlo o Šípkové Růžence. Moc se mi líbilo. Seznámili jsme se tam s paní Hruškovou a panem Přeučilem. Paní Hruškovou si pamatuji z pohádky Popelka. Dostala jsem plakát a podpis paní Hruškové a pana Přeučila. Jsou moc hodní. Předala jsem jim za naši třídu obrázky z Chlumce nad Cidlinou, které jsme pro ně připravili. Měla jsem z toho velikou trému. Na prvním dopoledním představení v divadle byly děti z mateřských školek a naše třída 4.B. Myslím, že se divadlo líbilo všem dětem. Jana Tučková, 4.B
ho lépe poznali. Pak nám ochotně rozdávali autogramy. Chtěli jsme jim, ještě zazpívat a zatancovat, ale na to už bohužel nebyl čas, protože už přicházeli další žáci. David Jelínek, 4.B
Šípková Růženka Po první hodině jsme šli do Říhova domu. Šli jsme tam, protože hráli pohádku o Šípkové Růžence. V představení vystoupili Jan Přeučil a Eva Hrušková. Pan Přeučil bavil děti. Po jeho výstupu přišla na řadu paní Hrušková, která nám krásně zazpívala. Ko-
Kdybych měla rok prázdnin... Kdybych měla rok prázdnin, tak bych se vydala na cestu kolem světa. Nejprve bych objela celou Evropu, podívala se k moři a prošla starobylé památky. Po Evropě by následovala Asie, kde bych chtěla vidět nejen města, ale i chudé vesnice. V Indii bych navštívila pohádkový palác Taj Mahal, ale hlavně Himaláje, kde se tyčí Mont Everest. Moje další zastávka by byla v Africe. Tam bych se chtěla podívat do přírodních rezervací, kde je hodně zvířat, které bych mohla pozorovat, a projet se na slonovi. Ještě by mě lákaly pyramidy v Egyptě a ostrovy Seychely. Potom bych připlula do Austrálie. Tady bych se ráda potápěla do krásné mořské hlubiny. Moje další cesta by vedla do Ameriky, kde bych proplula po řece Amazonce pralesem. V Severní Americe bych navštívila velká města jako New York, Los Angeles a Washington. Svoji cestu bych zakončila v ledovém království na Antarktidě u tučňáků. Radka Holcová, 5.A
Zpracoval kabinet českého jazyka (Vá, Km)
14
Byli jsme v divadle Představení se konalo v Říhově domě. Účinkovat v tom měli Eva Hrušková a Jan Přeučil. Když jsme přišli, už tam byly školky. Nasedali jsme si do předposlední řady a ti co zbyli, šli s paní učitelkou až dozadu. Představení začalo po chvilce. Pan Přeučil měl holou hlavu a nosil klobouk. Paní Hrušková zase byla malá a vypadala tak na třicet. Pak nám však prozradila, že jí je přes čtyřicet. Pan Přeučil přišel jako první, zdravili jsme se (nahlas, potichu, normálně). Za malou chvíli přišla i paní Hrušková a napomenula pana Přeučila, že tady mají hrát pohádku. Pohádka začala. Měli to hrané trochu jinak než obvyklá pohádka. Po pohádce jsme jim předali obrázky Popelky, Růženky a Chlumce nad Cidlinou, aby
nečně se dostalo na dlouho očekávanou pohádku. Já měla to štěstí, že jsem si s nimi mohla v pohádce zahrát hodnou sudičku. Už se těším, až půjdeme zase někdy do divadla. Pavlína Morávková, 4.B (Bern.)
Rád bych za naši školu poděkoval panu Kozovi, správci fotbalového hřiště, za nadlidskost a ochotu, s jakou pro potřeby školy připravil hřiště i kabiny. Další díky patří panu učiteli Veselému, který, ač již ve výslužbě, nikdy neváhá pomoci při sportovních akcích. Děkujeme. Za školu a učitele TV Mgr. Vladan Kárník
VELIKONOCE VE ŠKOLE Již několik let jsou Velikonoce pro školáky spojeny s krátkými prázdninami. V tomto roce vznikl nápad přiblížit tyto Svátky jara uspořádáním malé výstavky. Od počátku posledního týdne před Velikonocemi byla v chlumecké škole otevřena zajímavá výstava, která byla tématicky zaměřena na tyto svátky. Několik týdnů připravovali žáci základní školy pod vedením paní učitelky Mgr. Drahomíry Belancové a některých dalších vyučujících i vychovatelek školní družiny výstavní exponáty. Slavnostní zahájení dne 9. dub-
na 2001 dopoledne bylo doplněno pěveckým a hudebním vystoupením skupiny žáků školy. Na výstavce bylo možno obdivovat nejen tradiční kraslice a velikonoční pečivo, ale i různé netradiční výrobky a nápady našich žáků. Jde o velmi záslužný počin, který přibližuje v mnoha případech téměř zapomenuté tradice. Mezi návštěvníky byli nejen žáci školy, ale i pracovníci Městského úřadu i další občané města, pro které byla tato akce rovněž přístupná. O úspěchu svědčí i řada zápisů v pamětní kronice. Organizátory lze možno jenom pochválit a popřát jim další úspěchy při podobných příležitostech. Mgr. Miroslav Jezbera, ředitel školy
TÁBORNÍK středisko Chlumec nad Cidlinou „Bylo léto, co na tom, že bylo, bude zas, není léto jako léto, naše léto neznáte, nebyli jste tam. Neuvěřitelně modrá obloha, veliká bílá oblaka, vůně prosluněného jehličí a noci s úplňkem“. Tak se dá vzpomínat na náš tábor na „Sluneční zátoce“ u říčky Mohelky v Českém ráji. I v letošním roce pořádá PS Táborník Chlumec jako každý rok letní stanový tábor v Chocnějovicích u Mnichova Hradiště. Tábora se může zúčastnit každý chlapec a dívka od 3. třídy základní školy. Ubytování je ve dvoulůžkových stanech na podsadách. Jakou činnost pro děti na našem táboře připravujeme? V první řadě je to Celotáborová hra s plněním úkolů jak pro jednotlivce, tak pro družiny a oddíl. Další náplní jsou různé sou-
těže a hry, sportovní závody a soutěže, táborový karneval, výlety, lovení bobříků a spousta ostatní zábavy.
Chlapci a děvčata, chcete prožít pěkných 14 dnů na táboře, najít nová přátelství a dobré kamarády? Naučit se různé věci pro přežití ve dne i v noci? NEVÁHEJTE! Přihlášku na tábor získáš v klubovně TÁBORNÍKA v Čelakovského ulici 41/I. (vedle fary) každý pátek od 14 hodin dole v suterénu. ALAN
15
Kulatá výročí Na středu 21. 3. 2001 jsme připravili malou oslavu. Hlavními hosty byly bývalé kolegyně - paní ředitelka Marta Víšková a paní učitelka Marie Nová. Obě mají v letopočtu narození na posledním místě jedničku, a tak na letošní rok připadá jejich kulaté jubileum. Celá oslava začala pásmem písní, básní a pohádek v podání předškolních dětí. Dlouhá léta podobná vystou-
Jaro mezi dětmi Saunování Po ukončení plaveckého výcviku v jičínském bazénu jsme se v naší mateřské škole rozhodli pokračovat v „ozdravném programu“. Jelikož nejčastějším onemocněním dětí předškolního věku bývají infekce dýchacích cest, zvolili jsme saunování. To je považováno za jednu z možností, jak lze zvyšovat odolnost organizmu. Vede k ústupu astmatických potíží, ale působí příznivě i na duševní zdraví.
pení připravovaly obě oslavenkyně pro druhé. Nyní byl celý program určen jen jim. Které oko by zůstalo suché... Závěrem děti předaly květiny s přáním všeho nejlepšího. K nim se přidaly i ostatní pracovnice školy. Obě kolegyně všem děkovaly za krásná přání a květiny. Tím skončila oficiální část oslav. Na zbytek odpoledne připravily paní kuchařky tradičně chutné občerstvení. Ve spojení s dobrou náladou neměly následující hodiny chybičku. Jen lék na svěží podzim života nám jubilantky za celou dobu neprozradily. Snad příště. Tak hodně štěstí, zdraví! kolektiv MŠ Poděbradova
Tento způsob otužování zařazujeme pravidelně 1x týdně. Po přípravě, kdy se děti osprchují, vstoupí do saunovací kabiny, najdou si svá místa a sednou na rozložený ručník. Otočíme přesýpací hodiny a saunování začíná. Nyní nastává chvíle pro společný rozhovor, řešení jednoduchých hádanek nebo vyprávění vtipů. Když se začínáme potit (což je po 6 - 8 minutách), namasírujeme si prsty celé tělo. Poté se jdou děti ochlazovat. Mohou zvolit buR otírání těla nebo sprchování studenou vodou. Zabaleni v osuškách setrváme chvíli v odpočívárně. Celý postup (prohřívání s masáží, ochlazení a odpočinek) ještě jednou opakujeme. V šatně se děti obléknou a osvěží vitamínovým nápojem přineseným ze školní jídelny. Je čas k obědu. Prázdná bříška se již hlásí o svůj příděl, a tak odcházíme za dobrým obědem zpět do mateřské školy. A co vzkazujeme všem pochybovačům? AJ to zkusí. Neprohloupí. Děkujeme za vstřícný přístup p. D. Netíka - majitele sportovního klubu „Déčko“.
Lidové tradice Snad každý z nás se těší na jaro. A tak jsme nezaváhali mu s tím příchodem pomoci. Podle starých tradic jsme zimu - neboli Morenu z našeho města zkrátka „vynesli“. A jak jsme si s tím poradili? Nejdříve jsme nasbírali vrbové
16
proutky, z nich vzniklo Morenino tělo. Pak už stačil kus bílé látky vyplněné zmačkanými novinami na její hlavu, šátek, nastříhaný krepový papír na „šaty“ a na korále pár vyfouknutých vajíček. Hotovo.
Zpívající šestka V mé hlavě se po přečtení časopisu Skaut - Junák zrodil plán, který jsem si přála uskutečnit. Nakonec se vše opravdu odehrálo a Chlumecké světlušky odjely 2. 3. - 4. 3. 2001 i se mnou a Janou Šimákovou do Vimperka (Šumava) na soutěž ZPÍVAJÍCÍ ŠESTKA 2001. Tato soutěž je pro světlušky a vlčata z celé republiky. Letos se jí zúčastnilo 19 šestek (soutěžících družstev). Z chlumeckého dívčího oddílu jsme vyslali soutěžit: Kateřinu Novákovou, Lenku Veselou, Lenku Volejníkovou, Miloslavu Dědkovou, Veroniku Vošous-
Zimu jsme donesli k Cidlině. Za našeho povzbuzování říkankou „Zimo, zimo, táhni pryč...“ odplavala. Doufáme, že daleko. MŠ Poděbradova
tovou, Veroniku Jechovou a náhradnici Markétu Havlíkovou. Soutěžilo se ve dvou písních, jedné skautské a druhé libovolné. Hodnotily se kromě zpěvu i kostýmy a dramatizace. Naše světlušky zpívaly píseň „Stály báby“ a „Zpívání“ (text Pavel Liška, melodie Dělání). Zároveň se soutěží probíhal i doprovodný program, byly to výtvarné činnosti, návštěva muzea, beseda o NP Šumava, hry v tělocvičně a další. My jsme se ani všech programů neúčastnily, protože jsme chtěly hodnotit vystoupení našich soupeřů. Celá soutěž byla zakončena zpíváním všech světlušek a vlčat dohromady. Bylo to krásné, vidět tolik „žlutých šátků“ pohromadě. Dodalo mi to energii a utužilo to mou myšlenku, že „skauting má smysl“. Po společném zpívání bylo vyhlášení výsledků. Dostaly jsme čestné uznání za pěkné kostýmy a dramatizaci celého vystoupení. První byly světlušky z Jihlavy a vlčata z Českých Budějovic. Každý byl obdarován malou knížečkou na krk, která nesla nápis Zpívající šestka 2001, tu děti později použily k podpisu svých skautských kamarádů a aby bylo spokojení dětí ještě větší, zahráli jim místní herci na dobrou noc divadelní pohádku „O princezně Kateřině“. Co víc dodat? Asi to, že příští rok se koná Divadelní šestka a my tam určitě nebudeme chybět. Věra Kopecká
17
Chlumecké pamětihodnosti SVATOJANSKÉ LÁZNĚ Ještě v roce 1975 informační brožurka o Chlumci nad Cidlinou při popisu procházkové trasy po chlumeckých lukách doporučuje po prohlídce lučického kostelíku a hlavně starobylé dřevěné zvonice přejít most, po němž vede cesta k Olešnici. Ještě pod kopečkem na kraji obce odbočit vpravo po cestě pod úpatím terasy a ubírat se dále místy, kde před 150 tisíci lety protékaly prudké vody Labe, které tehdy teklo od Hradce Králové, samozřejmě ještě neexistujícího, na západ, tam, kde dnes leží Urbanice a odtud k dnešnímu, tehdy rovněž neexistujícímu Chlumci. Terasa, po níž dnes vede silnice Chlumec - Kolín, bývala kdysi až po Olešnici pravým břehem Labe, které se za dnešní obcí stáčelo doleva, tedy jižním směrem k Pamětníku a ke Kladrubům nad Labem, a napájelo se tady vodami Cidliny. Badatelé to zjistili ze štěrkopískových náplav, v nichž mezi křemennými oblázky se prý dodnes dají při troše štěstí najít i drahé kameny, chalcedony, acháty, jaspisy a karneoly, které sem v dávných časech zanesla rozvodňující se Cidlina z Turnovska, Novopacka a Lomnicka. Na místě starých náplav se také tradičně těžil vysoce kvalitní písek. Brožurka
upozorňuje na kapličku sv. Jana Nepomuckého, před kterou vytéká pramen velmi chutné a zdravotně nezávadné vody, nazývané „U Jáníčka“. V těchto místech stávaly Svatojanské lázně, které bývaly kdysi široko daleko proslulé. V roce 1733 vyšla tiskem v Hradci Králové u Jana Tibelliho německy psaná knížečka doktora medicíny i filozofie a fyzika Baltazara Petržilky pod názvem, který v překladu zní „Síla a ctnosti léčivých lázní chlumeckých zvané lázně svatojanské na majorátním panství chlumeckém metodicky popsané...“ Je věnována hraběti Františku Ferdinandu Kinskému. Autor v ní nejprve obsáhle pojednává o tom, které stromy a byliny rostou kolem pramenů v Evropě i v Palestině a v Číně a pak přechází k pramenu svatojánskému, o němž hovoří jako o „proslulé vodě chlumeckých lázní, jejichž voda nejen léčivě působí (o čemž v této knize bude pojednáváno) ale i na ryby, jež tam byly nasazeny, působí tak, že obyčejnou svou barvu ztrácejí a v jinou mění.“ Autor pokračuje: „Chtěje totiž urozený pán František z Trippenbachu, nynější (1732) dobře zřízený regent panství chlumeckého a přivtělených statků pod tímto čistým studničním pramenem též ze své píle pstruhy nasaditi a pěstovati, založil tam rybník pro pstruhy; poněvadž však pstruzi pro mnohé minerálie, jež voda v sobě obsahovala, ani vydržeti ani zůstati ne-
mohli, byl rybník ten zrušen. Přitom nalezena byla v rybníce liberní štika, která tam asi s potěrem, jenž se pstruhům za potravu dává, vhozena byla. Byla zelené trávové barvy, na břichu však, kde bývá bílá, byla pěkně růžová, čemuž se každý nemálo divil. Od té doby nebyli pstruzi do toho rybníku nasazeni, ale pouze několik kaprů a s nimi tři štiky na zkoušku, zda opět zezelenají. Když pak v červenci uplynulého roku tento rybník v přítomnosti jmenovaného pana vrchního regenta, pana hejtmana Maximiliána Arnošta z Eichenfelsu, pana forstmistra Jana Dorna, pak předešlého i nynějšího písaře rybního Josefa Grigara a Jiřího Štěpána a též mnohých jiných lidí byl vypuštěn, aby se zvědělo, jak ryby budou vypadati, tu byli kapři pěkně černí a na břiše červení, tři pak štiky byly opět trávové barvy, kromě na břiše, kdež byly dříve barvy růžové, byly nyní barvy mořské zeleni, ano i v hubě a na jazyku. Tyto tři štiky dal často jmenovaný pan vrchní regent vhoditi do velkého rybníka, nedaleko odtud ležícího, aby se přesvědčil, změní-li v jiné vodě svoji barvu. Ku konci října byl rybník loven a tu byly opět tak pěkně zelené, jak tam byly vhozeny. Tyto štiky byly pak přesně vymalovány a v Chlumci na památku uchovány. Úkaz se štikami a pak, že velmi mnoho lidí od mnoha let k tomuto léčivému prameni přicházelo, povzbudilo zmíněného pana regenta z Trippenbachu, že z lásky k bližnímu postavil tam svým nákladem lázeňský domek, ač pouze ze dřeva a prken se čtyřmi vanami; a poněvadž tu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, dáno této lázni jméno „lázně svatojánské“.
foto Ant. Fibigr
18
V této knížce, z níž jsme tak obsáhle citovali, se v části věnované popisu polohy a místa pramene velebí „prastaré město Chlumec v hradeckém kraji“. Praví se tu o něm, že „jest proslaveno svou rozkošnou polohou a pěstováním oranží (v zámku), cizími rostlinami, krásnými zahradami i nedávno skvostně vystavěným zámkem Karlovou korunou, též svými rozsáhlými, příjemnými lesy s množstvím zvěře a řekami, slovem: co bylo proslavené Tempe v Thessalii, to jest Chlumec v české zemi. Má však nejen svůj půvab, nýbrž i zdraví sloužící přednost, totiž proslulý léčivý pramen, k němuž od mnohých let přicházejí i ze vzdálených míst lidé trpící neduhem očním, zimnicí, bolestmi údu i otevřenými ranami.“ Autor ve své knížečce kromě seznamu nemocí, které se v chlumeckých lázních daly léčit, uvádí i chemic-
ké složení vody, zjištěné arci tehdejšími nevyzrálými metodami, a obsáhlý soupis osob, které se tady léčily a uzdravily. Dochovaly se i zápisky kantora Scholcze, které zachycují zánik slávy svatojánských lázní: „Lázně Svatojanské byly v roce 1746 rozbořeny a do Kosiček odvezeny, a to skrze jistého bažantníka, který prý pořád vrchnost popouzel, že se skrze tu lázeň dělá překážka bažantům, a když již to přemohl, že skrze něj taková lázeň jest zkažena, šel domů a té soše sv. Jana Nep., která stála u lázní, řekl: „HleR sv. Jane, nebudeš tu již stávat!“ A hle, na den sv. Jana Nep. náhle umřel. A ta lázeňská, když se tam odtud stěhovala, posledně se svými dítkami před sochu klekla a s pláčem k ní mluvila: „Svatý otče, již Tě musím opustiti, kterak a jak živa budu, neopouštěj mne s mými dítkami! Vtom zavál větřík a ta
Jeleni z Žehušic Jel mladý lovec, jel a jel, laň bílou v lese uviděl, žasl, co zřel, žádná hněo, jen samá běl. Jsou na světě věci tak zvláštní, tak mimořádné, že jsou z nich unikáty. Chci vyprávět o unikátním stádu bílých jelenů, kteří se nachází v nedaleké oboře v Žehušicích u Kutné Hory. Kdysi panovalo hrdé tvrzení o chovu bílého modrookého jelena pouze u nás. Až na samém počátku osmdesátých let, dnes již minulého století, se prokázalo, že jsou ještě i jiná místa, kde je bílý jelen chován. Občas pronikne zpráva o výskytu bílých jelenů, ale pak vyjde najevo, že jejich oči nejsou modré, ale růžové, šlo by tedy o albíny. Našim modrookým se říká leucíni. Odkud k nám vlastně přišli? Bílý jelen byl zvláště v Indii považován za jakési čtyřnohé božstvo, zvíře posvátné. První svědectví přivezl ve 14. stol. známý cestovatel Marco POLO. K nám do Čech údajně přivezl čtyři kusy bílé jeleni zvěře admirál Rakouského válečného loRstva hrabě Thun-Hohenstein. Byl to prý dar indického maharádži. Musela by to být zvířata mimořádně zdravá a otužilá, aby vydržela tak dlouhou dopravu. Druhá verze praví, že se vzácná zvířata dostala do Čech z Persie, dnešního Iránu. Je jen velmi málo informací.
Importované stádo si rozdělili čtyři feudálové: kníže Schwarzenberg, hrabě Černín, Valdštejn a hrabata Kinských. To vše se událo okolo roku 1780. V roce 1830 daroval hrabě Josef Kinský zbytek svého stáda, hraběti Josefu Thun-Hohensteinovi do obory v Žehušicích. Zde se nachází velká obora z 240 ha lužního lesa. Tady konči legendy o původu Žehušického stáda, nad kterým visí ještě několik otazníků. Problémy stáda. První nesnáze z degenerací stáda přichází kolem roku 1880. Shodou okolností byl v této době zastřelen na Valdštejnském panství poslední bílý jelen. V rámci záchrany stáda dohodl Žehušický hrabě s vévodou Bedfordem koupi statného bílého jelena, který však cestu z Anglie do Čech nevydržel. Žehušičtí museli hledat jiná opatření. Pomohla domácí divoce zbarvená populace. Jeleni Leucíni přežili. Přežili i anglické stádo, které roku 1954 definitivně zhaslo. Ještě několikrát měli žehušičtí jeleni namále. To když po druhé světové válce selhal odvodňovací systém a došlo k zamokření celé lokality. Tím
socha se sama na kousky rozpadla nebo od dešJů již celá ztrouchnivělá byla; toliko hlava se jí na klín skulila, kterou ona jako by se jí do rukou odevzdávala, za velký poklad s sebou vzala domů a ve vší počestnosti doma ji chovala.“ V zápiscích kantora Scholcze se dočítáme, že lázně „u jáníčka“ byly patrně už ve starších dobách. Píše: „Před dvěma sty léty také tam lázeň byla a v ty vojny k zkažení přišla, nebo kádě a jiné věci tam nalezeny byly, když grunty kopali a trouby vodní i železné obruče a z kádí našli.“ Svatojanské lázně, kdysi slavné a vyhledávané, žijí dnes už pouze v archivních záznamech a o léčivých účincích pramene pod silnicí u Olešnice dnes už nikdo nemá ani ponětí. Jestli ta voda ovšem vůbec nějaké léčivé účinky měla. Karel Richter
se znehodnotily louky a pastviny a stádo bylo fyzicky oslabeno. Neuváženým vpuštěním muflonů nastal další problém. Zavlečené nemoci způsobené cizopasníky, z nichž nejvážnější byla motoličnost. Na všechno se včas přišlo, zamokřování bylo zastaveno a mufloni převedeni na jiné místo. V oboře ale i nadále zůstali velice vzácní černí daňci. Zanedlouho se přemnožili na 400 kusů a ovládli pastviny tak, že početná bílá zvěř začala trpět podvýživou. Stádo daňků muselo být sníženo na únosnou mez. Dalším problémem stáda se stali lidé, vlastně turisté. Jeleni chtějí mít klid, hlavně v době, kdy na svět přivádí kolouchy. Také dochází k celoročnímu přikrmování, ovšem vitaminovými doplňky a v zimě navíc řepou, kaštany a žaludy. Do nedalekých Žlebů bylo přemístěno několik červených laní a jeden bílý jelen. Jejich potomstvo je převážně červené, nebo strakaté, ale čistě bílí jeleni se také objevili. Charakteristika: Žehušický bílý jelen je statné zvíře, jehož zimní kožich se vyznačuje silnou hřívou. Paroží má korunu etážovitého typu vysoce nasazenou. Podstatný znak jasně modré oči. Pro milovníky přírody krásnou a zajímavou prohlídku. Jindřich Celler
19
Důchodci schůzovali Zcela naplněná společenská místnost Klubu důchodců v Chlumci n. C. byla v únoru t.r. místem konání výroční členské schůze této organizace. Přítomní členové pozorně vyposlechli souhrnné zprávy o činnosti KD v minulém roce. Bylo co poslouchat, neboJ se uskutečnilo např. 15 besed či přednášek, 2 posezení při hudbě NovoměšJáků, 1 videozáznam s promítnutím, celkově průměrná účast na 1 akci byla 41 účastníků. Využili jsme služeb ČSAD a 6x vycestovali do různých míst naší vlasti autobusy. Velkému zájmu se těšily i zájezdy vlakem, jejichž součástí byla i pěší turistika. Vlakových zájezdů bylo 9 např. Hrubá Skála, Turnov, Tábor - Lomnice, Libice - Poděbrady, Prachovské skály, Kokořínsko, Děčín, kolem Hradce Králové - celková účast 135 členů. Podnikli jme dále 3 výlety na kolech (účast 81) do blízkého okolí, jako např. do Obory, Kosic - Chudeřic, Písku. Nechyběli jsme na protestní akci našeho města proti oddalování výstavby dálnice (účast 45 členů), nezapomněli jsme na 150. výročí narozenin prezidenta T.G.M., ani na kytičku k pomníku, pogratulovali jsme našim 8 jubilantům, kteří dovršili své osmdesátiny. Rádi jsme mezi námi uvítali starostu města p. Ing. Uchytila, který nás ve svém vystoupení seznámil se současnou bytovou výstavbou, s problémy dálnice, nákupního střediska, jakož i s výhledy průmyslové výstavby. Závěrem lze říci, že programová náplň činnosti KD byla v minulém roce dosti široká a pestrá, chceme v ní nadále pokračovat. Bartáková
Matce „z cípku mušelínu“ kolik je sluncí na světě kolik je ranních probuzení kolik je úsměvů dítěte kolik je něžných pohlazení kolik je vrásek v matčině tváři kolik je slzí i bolesti tolik jich jen láskou září tolik je také radosti za nimi matka je skryta jí patří úcta a květy k potěšení láska do srdcí vrytá neupadá nikdy v zapomnění Mi-HLA
20
Ze světa přírodně kulturních památek (zdroj internet)
Ďáblova rokle je na hranicích Argentiny a Brazílie Nazývá se tak hlavní z 275 jednotlivých peřejí vodopádu na řece Iguazú, ve stejnojmenném národním parku. Vodopády jsou 57 až 72 m vysoké o celkové šířce 4 kilometry. Spolu s dalšími parky a přírodními památkami byl Iguazú zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v průběhu let 1981 - 2000. Jsou jimi poloostrov Valdés na východním pobřeží Atlantiku s bohatou kolonií rypoušů sloních, lachtanů hřivnatých, tučňáků a vodních ptáků a podzimním shromaždištěm velryb. Dále vysokohorský národní park Los Glaciares s velikým ledovcovým jezerem Lago Argentino o rozloze 1415 čtverečních kilometrů a hloubce 354 m. Národní park Iguazú je od roku 1999 prohlášen rovněž ohroženou památkou. Místo je jedinečným útočištěm vzácných a ohrožených druhů fauny a flory, mezi jinými obří vydry a obřího mravenečníka. Mrak aerosolu produkovaný vodopády prospívá bohaté vegetaci. Mi-HLA
Kdo je barbar Každý ví, že barbar je necivilizovaný, nekulturní člověk, používající barbarské metody. Jenže svým způsobem jsme barbaři i my. Kdo z nás ovládá alespoň jeden dialekt starořečtiny? Barbar. Toto slovo vložili do evropského slovníku staří Řekové. Říkali tak těm, kteří místo řečtiny užívali nesrozumitelnou hatmatilku. Barbar se dá přeložit jako breptal, bar-bar je totiž cosi jako bla-bla. Řekové barbary pohrdali. Přidali k nim i své pány Římany, jimž nepomohlo, že po dobytí Řecka propadli obdivu k řecké kultuře. Římský císař Marcus Aurelius psal si své soukromé zápisky řecky, nikoli latinsky, aby si nepřipadal tak barbarsky (to bylo v druhém století po Kristu, dávno poté, co řecké státy ztratily svou nezávislost). Pocit méněcennosti, který pociJovali vůči Řekům, si Římané hojili na Germánech. Připisovali jim bezbožnost, chlípnost a zrádnost. Jeden se-
veroafrický biskup vyložil v šestém století pojem barbaři stejně, jak si jej vykládáme dnes. Psal, že to slovo obnáší všechnu jejich divokost, krutost a násilnictví. Pozdně římští mravokárci stavěli s oblibou do kontrastu zkaženost jejich vlastní, civilizované společnosti a ctnosti, jež připisovali barbarům svobodomyslnost, solidaritu, poctivost. Ovšem kdyby se jich někdo zeptal, zda jsou s těmito mravnými barbary ochotni sdílet obydlí, řekli by rozhodně ne. Vadilo jim možná stejnou měrou, že barbaři jsou nebezpeční a nesnesitelně páchnou. Mi-HLA
Zpráva pro zájemce o literaturu faktu Koncem března vyšlo 2. číslo revue literatury faktu Přísně tajné. Zajímavými statěmi do něho přispěli: Václav Rameš, Angličtí alchymisté na Třeboni (za vlády císaře Rudolfa), Jiří Kovařík, d'Artagnanovi mušketýři, Jindřich Marek, Litoměřičtí maganti (o výtržnostech námořníků demobilizovaných z rakouského loRstva), Jiří Bílek, Začalo to v garáži (o vzniku jedné z největších světových počítačových firem Hewlet Packard), Richard Sobotka, Památka na císařovy manévry, Jindřich Marek, Mše za padlé anděly (o hrdinských činech příslušníků 2. čs. paradesantní brigády/, Roman Cílek, Mezi rozkazem a svědomím (ze zákulisí vedoucích kruhů nacismu), Miroslav Ivanov, Vzpomínka na generála Klapálka, Otakar Špecinger, Američané v Budyni (událost z revolučních dnů 1945), Vladislav Moulis, Posledních 15 dní život Jana Masaryka, Antonín Benčík, Z obžalovacího spisu velezrádce (O Vasilu Biˆakovi), Pavel Toufar, Gagarin jako Casanova? (K doptání ve stánku v Zimově ulici). -Ri-
Termíny uzávěrek a vydání výtisků Chlumeckých listů Číslo Datum uzávěrky 5/01 6/01 7/01 8/01
3. 7. 5. 9.
5. 6. 7. 8.
2001 2001 2001 2001
Datum vydání Čt. Čt. Čt. Čt.
24. 5. 2001 28. 6. 2001 26. 7. 2001 30. 8. 2001 Redakce
NAŠE ZDRAVÍ Přípravky k zevnímu použití K nejběžnějším přípravkům určeným k zevnímu použití jsou masti. Jako masJový základ se nejčastěji používá sádlo. Svým složením se totiž podobá přirozeným tukovým složkám lidské pleti, a proto se účinné látky z něho dobře vstřebávají. Při výrobě je však třeba dbát na to, aby nedošlo k jeho přepálení nebo žluknutí, při kterém vznikají nepříjemné a nebezpečné látky. Masti skladujeme v chladu a temnu a raději ne příliš dlouho. Tato metoda není vhodná pro látky, které se nerozpouštějí v tucích. Tady si lze pomoc tak, že místo bylinné drogy přidáme malé množství lihové tinktury, ve které jsou účinné látky vyextrahovány. Je třeba zdůraznit, že mast je léková forma, nikoli kosmetická (pleJ obsahuje asi 75 % vody a aplikace masti ji příliš přemašJuje). Nejčastěji podomácku vyráběnou mastí je mast z měsíčku lékařského. Ve vodní lázni rozpustíme sádlo a do něho zamícháme květy měsíčku. Necháme asi 10 dní vyluho-
vat, znovu nahřejeme, přecedíme přes hustou gázu. Krémy uvedenou nevýhodu odstraňují. Vznikají smísením vodní a olejové složky, kdy jedna je ve druhé rozptýlena v podobě mikroskopických kapének. Takovému systému říkáme emulze. Hustší emulze označujeme jako krémy, řidší jako mléka. Aby se obě složky od sebe neoddělovaly, musejí být použity speciální přísady. Chceme-li si sami připravit krém, asi nejjednodušší cestou je koupit si v lékárně nějaký krémový základ a do něj podle receptury zabudovat bylinný výtažek, olej apod. K tavení masJových základů je vhodné použít vodní lázeň. Pasty jsou masJovité přípravky obsahující částečky pevných látek, třeba velmi jemně mletých rostlinných drog. Příprava past není v domácnosti běžná. Ani rosolovité přípravky gely není příliš snadné podomácku vyrobit.
Jaro je v plném proudu, všechno kvete, a tak brzy rozkvete i náš národní strom - Lípa srdčitá, Tilia cordata. Lípy jsou mohutné stromy s košatou korunou a srdčitými listy, které snad pozná každý. Sbírají se květy s blanitými listeny na počátku rozkvětu, za sucha a nejlépe během slunného odpoledne. Rychle se suší ve stínu a průvanu. Dobře usušená droga se vyznačuje jemnou medovou vůní, což je důkazem uchování účinných silic, flavonoidů, tříslovin a slizů. Tyto látky podporují pocení, působí lehce protizánětlivě a močopudně, utišují křeče a rozpouštějí hleny. Proto se lipové květy používají v čajích při nemocech horních cest dýchacích, pří chřipce a nachlazení. K podpoře pocení je vhodné přidat i květ bezu černého. Velmi dobrý čaj si připravíme krátkým povařením jablečných slupek a lipového květu, osladíme medem. Při jeho popíjení si v zimních měsících vzpomeneme, jak krásně bzučely v korunách lip včely. Mimořádná obliba lípy u našich předků souvisela právě s její medonosností. Naši praotcové se totiž museli obejít bez cukru, sladili proto medem a dokázali z něj vyrobit i alkoholický nápoj medovinu. Jana Luňáková
Dieta ke snížení hladin tuků v krvi (upraveno podle doporučení Evropské společnosti pro arteriosklerózu) Doporučené potraviny OVOCE ZELENINA LUŠTĚNINY
PEČIVO A OBILOVINY
DEZERTY
Potraviny v omezeném množství
Veškerá čerstvá i mražená zelenina, velmi vhodné jsou luštěniny: fazole, čočka, hrách, kukuřice, brambory vařené nebo pečené ve slupce, veškeré čerstvé nebo sušené ovoce, konzervované ovoce bez cukru Celozrnný (tmavý) chléb, ovesné vločky, Müsli výrobky, vlákninové křupky, ovesná kaše, nízkovaječné těstoviny, křehký chléb, rýže, celozrnné výrobky, dalamánky, pečivo z tmavé mouky Želé, ovocná vodová zmrzlina, pudinky z odtučněného mléka, ovocné saláty
Restované brambory nebo hranolky připravované na doporučovaných olejích Netučné pečivo a moučníky připravované z doporučených rostlinných tuků
Vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle, pečené kaštany Čaj, překapávaná nebo instantní káva, voda, nízkokalorické nealkoholické nápoje Koření všeho druhu, jogurtové dresinky
Burské oříšky, pistáciové oříšky Alkohol, nízkotučné čokoládové nápoje Dresinky s nízkým obsahem tuku
CUKRÁŘSKÉ VÝROBKY OŘECHY NÁPOJE DRESINKY KOŘENÍ
dokončení příště
Nevhodné potraviny Restované brambory nebo smažené bramborové hranolky, chipsy, zelenina smažená na nevhodných tucích a olejích neznámého složení, solené zeleninové konzervy, kandované ovoce Tučné pečivo, loupáčky, briošky, smažené koblihy
Smetanové zmrzliny, pudinky, dezerty a omáčky s použ. másla nebo smetany Hotové cukrářské výrobky, koláče, dorty, čokoláda, cukrovinky, kokosové tyčinky, máslové krémy Kokosové ořechy, slané oříšky Čokoládové nápoje, irská káva, turecká káva, destiláty Majonézy
21
Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Někteří čtenáři si údajně stěžují na to, že uveřejňujeme příliš dlouhé články a nadměrnou pozornost věnujeme historii. To se bezpochyby týká i našeho vyprávění. Uznáváme, že každý nemusí mít zrovna zálibu v dějepisném čtení. Neradi bychom psali články jen pro své vlastní potěšení. Proto se vynasnažíme zrychlit a podstatně zkrátit líčení historických dějů, abychom co nejrychleji dospěli k závěru. O trochu trpělivosti si však čtenáře přece jenom dovolujeme požádat s přesvědčením, že historie má pro současníky velký význam, i když si toho třeba nejsou vědomi. Vztah k místu, kde člověk žije, stejně jako k národu a státu je tím hlubší, čím pevněji je zakořeněn ve znalostech minulosti, které pomáhají pochopit cenu současnosti a ujasnit si cíle pro budoucnost. Minule jsme si povídali o velkém českém knížeti Břetislavovi a jeho slavné válečné výpravě do Polska, kdy jeho vojsko nejspíš procházelo naším krajem. K obrovské kořisti, kterou přivážel do Prahy, patřily i ostatky svatého Vojtěcha. Svým vpádem do Hvězdna popudil proti sobě papeže i německého krále Jindřicha. Rozepře s papežem se cestou diplomacie i peněz jakž takž urovnaly, ale král se nehodlal s Břetislavem smířit, dokud mu kníže nepřenechá veškerou kořist. Tak daleko ovšem Břetislav ve své pokoře neměl chuJ zajít. Králův požadavek odmítal splnit. Jindřich III. se rozzuřil, hrozil válkou, ale narazila kosa na kámen. Břetislav neustoupil. Král sbírá vojsko k trestné výpravě do Čech. K boji se chystá i Břetislav. V pohraničních hvozdech se chystají léčky, zřizují se záseky z poražených kmenů, úkryty pro lučištníky a přepadové oddíly. Nadešlo léto, obvyklý čas nepřátelských vpádů. Král Jindřich rozdělil své vojsko na dva proudy. Severní, složený ze Sasů, postupuje přes Krušné hory. Správce hradu Bílina, který mu měl zatarasit cestu, se dal předem podplatit a zrádně se vyhýbá boji. Sasové nerušeně pustoší celý kraj. Šumavským průsmykem zatím postupuje hlavní proud, jemuž velí osobně třiadvacetiletý německý král Jindřich III. Dlouhatánský had pěšáků i jezdců se doplazil hlubokými hvozdy až k Brůdku nedaleko Domažlic. Vpředu harcuje elitní oddíl těžkooděnců pod velením hraběte Werinbara, složený z předcích šlechticů králov-
22
ství. Je připraven zahájit bitvu, ale zatím stále nemá s kým bojovat. Po nepříteli ani vidu ani slechu. Jen občas zahlédnou pátrači podezřelý pohyb v lesním houští. Až teR narazili na záseky. Za nimi se vynořili lučištníci. Zadrnčely tětivy a svištící šípy se zarývají do těl mužů i koní. Z křovin vybíhají s válečným pokřikem celé hrozny českých bojovníků. Seskakují i z korun stromů. Jako rozzuřené vosy se sesypali na Němce ze všech stran a bijí do nich sekerami a meči, bodají oštěpy. Němce zachvacuje panika. Jejich šik se rozpadá. Muži jsou strháváni z koní, řítí se k zemi s šípy či oštěpy v hrudi, chroptí či volají o pomoc nebo o slitování. Češi je nelítostně pobíjejí, žalostné zbytky výkvětu Jindřichova vojska prchají v šíleném děsu a strhávají k útěku i oddíly, které postupovaly v patách za nimi. A Češi jsou už i zde a útočí. Němci utíkají, zahazují zbraně, větve stromů jim drásají tváře, srážejí přilby... Je konec, katastrofa, vojsko je na hlavu poraženo. Sám král, zuřivě skřípající zuby, zpocený a rudý námahou i zlostí, bodá koně do slabin, aby nepadl do zajetí. Takhle být poražen a utíkat z boje! Ta ostuda! Knížete Břetislava zatím dostihl posel se zprávou o řádění Sasů a Prkošově zradě. Břetislav zanechal pronásledování králových prořídlých vojsk a žene svou jízdu i pěšáky na sever, k Bílině. Sasové stačili i s lupem uprchnout. Zrádce Prkoš si ovšem svou proradnost odpyká. Ortel zní: useknout ruce a nohy a utopit toho psa v řece Bílině. Příkaz byl vykonán. Břetislav I. slavně zvítězil. Jenže dosavadní dějiny Čechů učí, že žádné vítězství nad Němci vzhledem k jejich přesile nezajistí zemi mír jednou provždy. Král Jindřich si nedopřeje klidu, dokud nesmyje plivanec této zahanbující porážky ze své tváře. Následující rok (1041) připravil Čechům odvetu. Tentokrát se nedá vlákat do léčky. Nepozorovaně hlavními silami obejde obranná postavení Čechů kdesi u Domažlic a Chebu a vpadne jim překvapivě do zad. Břetislavovi nezbývá než rychle ustoupit do Prahy. Němci město oblehli. Ztekli hradčanské hradby. V té chvíli někteří velmoži i biskup Šebíř zradili knížete Břetislava a snažili se zavděčit králi. Osamocený Břetislav byl nucen se pokořit. Král Jindřich si jeho pokoření vychutnal. Donutil českého knížete, aby v ží-
něném rouchu kajícníka, bosý poklekl před králem a požádal o odpuštění. Kromě toho musel zaplatit vysoké odškodné. Poté mu král vrátil veškeré důstojenství. Břetislav, poučen touto trpkou zkušeností, dbal napříště na udržování spojenectví s německým králem, který se v roce 1046 stal císařem římskoněmecké říše. Podařilo se mu udržet hranice knížectví v rozsahu, který se v podstatě zachoval dodnes. Po Břetislavově smrti (1055) nastoupil na knížecí stolec nejstarší z jeho pěti synů Spytihněv II. Krásný, ale bezohledně tvrdý, ba krutý. Ten předčasnou smrtí uvolnil r. 1061 vládu svému bratru Vratislavovi, který si pro svou osobu vysloužil titul krále (1085). Zemřel 14. ledna 1092 po úrazu, který utrpěl na honu při pádu z koně. Jeho smrtí nadlouho skončila doba rozmachu a prosperity českého státu. Nastalo období sváry hašteřivých přemyslovských uchazečů o knížecí stolec. Konrád Brněnský, Břetislav II. (zavražděný nájemným vrahem), Bořivoj, Oldřich, olomoucký Svatopluk II. (zavražděný neznámým vojákem). 1. ledna 1110 přispěchá do Čech s vojskem římskoněmecký král Jindřich V. Na jednání v biskupské vsi Rokycanech rozhodl, že ze tří znesvářených přemyslovských kandidátů vlády bude českým knížetem Vladislav I. K tomuto rozhodnutí ho přiměl jako obvykle nabídnutý objemný měšec. Bořivoj je zadržen a odvlečen na německý hrad Hammerstein, který se na dlouhou dobu stane jeho vězením, přestože si knížectví u krále rovněž předem zaplatil. Zbývajícího uchazeče Ottu dá nový kníže později uvěznit na tři roky na hradě Křivoklátu. S mnohými odpůrci nemilosrdně zúčtuje. Některé dá oslepit, některým zabaví majetek a některé navíc ještě vyžene ze země. Uplyne jen několik měsíců. Nadejde září roku 1010 a přes Krkonoše překvapivě vpadne s polským vojskem do Čech Soběslav, aby zjednal zadostiučinění svému staršímu bratru Bořivojovi. Vladislav, vyrušený tímto vpádem ze svatováclavských oslav, vydá se s vojskem Polákům vstříc. Obě vojska hledají u našeho Chlumce přechod přes Cidlinu, každé na svém břehu, aby spolu svedla bitvu. Zmiňuje se o tom kronikář Kosmas, když uvádí, že Češi po zprávě o polském vpádu, „vstavše ihned od hostiny a rychle sebravše vojsko setkali se s nimi na pra-
vém břehu řeky Cidliny blíže vsi Lučice. Ale po druhé straně řeky postupovaly zástupy Poláků bez loupení a pálení, až dorazily blíže hradu Oldříše k toku řeky Labe.“ K bitvě u Lučic nedošlo. Poláci si netroufali přecházet řeku před zraky Čechů, aby nebyli napadeni dřív,
než se sešikují. Postupovali dále po levém břehu Cidliny až ke Skřivanům, kde se předpokládá kronikářem zmíněný hrad, nebo spíše hradiště Oldříš. V těchto místech pravděpodobně po dřevěném mostě přešli na protější břeh, kde se o něco dále, mezi Miletínem a Smiřicemi, střetli
s českým předvojem a rozprášili jej. Z okolnosti, že v Kosmově kronice není uvedeno jméno Chlumec, se vyvozuje domněnka, že tehdy, v roce 1010 Chlumec ještě neexistoval. Tento závěr však není nesporný. O tom si povíme příště. PhDr. Karel Richter
Z MINULOSTI CHLUMECKA Vrchnost a poddaní chlumeckého panství ve druhé polovině 18. století Chlumecké panství patřilo v této době k největším hospodářským celkům v Bydžovském kraji. Na jeho území, táhnoucím se od Žehuně na západě k Michnovce na východě a od Žantova na severu po Hlavečník na jihu, se nacházelo 47 vesnic, město Chlumec a městečko Žiželice. Zemědělská výroba chlumeckého velkostatku byla organizována v tzv. dvorech a spočívala - jak bylo tehdy obvyklé do značné míry na robotní práci poddaných. Počet dvorů se podobně jako na jiných dominiích zvyšoval od skončení třicetileté války, aby se v 18. stol. ustálil na čísle 18 (např. Kolesa, Třesice, Korce, Bludy, Hlína, Rtánov ad.). Důležitou funkci v ekonomice velkostatku plnily ovčíny, jichž bylo devět (Levín, Třesice, Chudeřice aj.). Ovčín byl také na statku Krátonohy, jenž byl sice v majetku rodu Kinských, ale nepatřil přímo k chlumeckému panství. Ovčáci byli sice také poddaní, ale charakter jejich práce jim umožňoval samostatnější existenci, což se mj. projevilo i tajným nekatolictvím některých z nich. Chlumecké panství patřilo od počátku 17. století rodu Vchynských, později Kinských. V 18. století se v držení vystřídali Václav Norbert Kinský (do r. 1719), František Ferdinand (do r. 1741), Leopold František (do r. 1760) a František Ferdinand (do r. 1803). Nejvyšší kancléř Království českého František Ferdinand dal na návrší nad městem Chlumec postavit v letech 1721-1723 nový barokní zámek, který dostal na počest tehdejšího císaře Karla VI. jméno „Karlova Koruna“. Jeho syn Leopold, pyšnící se skromnějším titulem nejvyššího lovčí Království, vládl v mnohem méně příznivých časech. Krátce poté, co převzal správu chlumeckého panství, vypukly
války o Slezsko, trvající s přestávkami až do roku 1763. Důsledky byly katastrofální. Jen do roku 1745 činily ztráty panství, způsobené válkami, nejméně 400 tis. zlatých, což byla suma, za niž bylo tehdy možné koupit středně velké panství. Leopold Kinský byl nucen se ve velkém rozsahu zadlužit, takže v následujících letech představovaly jen úroky z půjček zpravidla nejvyšší položku v rámci výdajů chlumeckého panství. Jeho nejstarší syn František Ferdinand (1738-1806) převzal správu panství v situaci, kdy mu hrozil bankrot, na který naléhala část nespokojených věřitelů. Nakonec nezbylo než sáhnout k mimořádnému opatření - správu panství převzala na několik let zvláštní administrativní komise. Roku 1770, kdy její činnost skončila, však na panství stále vázly obrovské dluhy, nicméně bezprostřední nebezpečí hospodářského krachu se patrně podařilo zažehnat. František Ferdinand se však musel vyrovnat i s dalšími „ranami osudu“ - selským povstáním z roku 1775 a neklidnou dobou válek s revoluční a napoleonskou Francií, které sice nezasáhly bezprostředně území východních Čech, ale celou zemi znovu mimořádně finančně vyčerpaly. "
"
"
"
"
K dějinám chlumeckého panství i hraběcího rodu Kinských se zachovalo značné množství pramenů. Mnoho z nich vypovídá o situaci poddaných či o vztahu poddaných a vrchnosti, jenž se pohyboval v rámci tehdejšího tuhého poddanství, jak se v našich zemích vyvinulo v důsledku porážky stavovského povstání z let 1618 - 1620. Osobní svoboda zvláště usedlého venkovského obyvatelstva byla omezena
na minimum; lidé se bez povolení vrchnosti nesměli volně stěhovat, rozhodovat o školní výchově svých dětí, vdávat či ženit se, postavit si dům atd. atd. Bylo by však zjednodušující vtěsnat tehdejší život venkovanů pouze do schématu „vládnoucí a ovládaní“ či jej zredukovat do představy tvrdé práce od slunka od slunka. Je třeba si uvědomit, že panství představovalo v době vlády osvícenských panovníků Marie Terezie a Josefa II. nejnižší článek státní správy, čemuž odpovídala některá rozhodnutí, např. ve sféře soudnictví. Stát se také podle svých možností snažil situaci poddaných ulehčovat. Rovněž stále - alespoň pro některá dominia v českých zemích platilo, že šlechta měla k poddaným patriarchální vztah, tj. nejen od nich vybírala poplatky, nutila je k robotě apod., ale také jim v nouzi pomáhala. A v neposlední řadě životem poddaných od narození až po smrt v této pozdně barokní době prostupovala náboženská víra, jejíž význam a podoby kdysi nenapodobitelným způsobem zachytil historik Josef Pekař. Hluboká zbožnost venkovského lidu nepochybně usnadňovala a prosvětlovala tehdejší těžké životní podmínky. Právní a sociální postavení poddaných panství Kinských nám může přiblížit německy psaná tzv. kniha dekretů z let 1769 - 1787, do nichž se zapisovaly jejich prosby, žádosti a stížnosti i to, jak byly vyřizovány. Z několika následujících ukázek je také patrné, že nejeden dnešní obyvatel Chlumce a okolních obcí by mezi někdejšími poddanými objevil své předky. ROK 1769 Josef Kužílek, řezník ze Žehuně, prosí, aby si mohl vystavět dům na vesnici.
23
Dekret: povoluje se, ale po zaplacení 1 zlatého 10 krejcarů do důchodu [tj. do pokladny] panství (14. srpna) Václav Jadrný z Písku, tesař Jakub Černý ze Strášova, Martin Horák z Písku, Matěj Moravec ze Staré Vody, Václav Vlasák, Matěj Spužák [?], Jiří Kvasnička, Jiří Matoušek, Václav Salava, Václav Kokátko, Jan Pokorný prosí o povolení, aby si mohli vystavět domy. Dekret: povoluje se po odvedení roční pozemkové činže ve výši 1 zlatý 10 krejcarů a čtyřdenní roboty týdně (14. srpna). Adam Burda z Mlékosrb prosí o zproštění roboty. Dekret: zamítá se (14. srpna). Jan Jiránek, rychtář z Mlékosrb, prosí o převedení pod pravomoc města Chlumce. Dekret: zamítá se (20. srpna). Kristián Lízálek, ovčácký mistr z Koles, prosí, aby se mohl s ovcemi přemístit do ovčína v Mirkovicích. Dekret: staniž se (8. září).
k dispozici (Karlova Koruna, 14. března, F. hr. Kinský). Anna Morávková ze Staré Vody prosí o propuštění na svobodu. Dekret: pokud se prosebník dá do poddanství [chlumecké vrchnosti], může se ona za něj provdat (Karlova Kor., 14. března, Fr. hr. Kinský). (Tato záhadně znějící odpověR znamená, že chce-li se žadatelka, která nebude propuštěna z poddanství, provdat za nápadníka, jenž je svobodným člověkem, možnost je pouze jedna: on se musí dát dobrovolně do poddanství chlumecké vrchnosti.) MěšJan chlumecký Jan Kleiner prosí o milostivé snížení pozemkové činže, neboJ jeho louky jsou soustavně poškozovány lovem [provozovaným vrchností]. Dekret: prosebníkova žádost se milostivě zamítá (14. března). (Podobných stížností lze v pramenech 17. a 18. století nalézt velké množství; lov patřil k oblíbeným kratochvílím šlechty, jež přitom leckdy nebrala ohled na obecní či poddanské pozemky.)
ROK 1770 (Za dekrety se objevuje jméno hraběte Kinského, což patrně souvisí s výše zmíněným ukončením činnosti administrativní komise a obnovením správy ze strany majitele.)
Anna, ovdovělá Vlasáková, měšJanka chlumecká, žádá, aby ji primátor v jejím živobytí nesoužil. Dekret: stěžovatelka nechJ se hlásí u p. inspektora (15. března 1770, Fr. hr. Kinský).
Jan Novotný z Kundratic prosí o propuštění na svobodu Dekret: žádost se zamítá, ale uděluje se mu funkce cihláře tamtéž (Zámek Karlova Koruna, 14. března, F. hr. Kinský).
Jan Pohořelský, mlynář ze Žehuně, prosí o poshovění při odvádění činžovního obilí kvůli velikým záplavám, kdy utrpěl ztráty, neboJ více než čtvrt roku kvůli odlovu ryb byla vypouštěna voda z rybníka. Dekret: žádost se milostivě zamítá (14. března ).
Lukáš Volný, ovčák z Čihař, prosí, aby byl ponechán u stáda, jež mu bylo svěřeno. Dekret: o věci rozhodne inspektor Patzalt (Karlova Koruna, 14. března, F. hr. Kinský). Magdalena, vdova po bednáři Veselém, z Chudeřic, prosí o milostivé propuštění [z poddanství] syna Karla Veselého. Dekret: povoluje se, ale po zaplacení 60 zlatých do mého chlumeckého důchodu (14. března, Fr. hr. Kinský). Mydlář Jan Peldrian, kovář Karel Berger, řemenář Josef Neubauer, zámečník Karel Barchar [?], kolář Jan Jelínek, sedlář Josef Khuk [?] prosí o zaplacení účtů za své služby ve výši 404 zlatých 56 krejcarů 4 denáry. Dekret: peníze mají být zaplaceny postupně, jakmile budou v důchodu
24
Jakub Havlín, ovčák v Chlumci, prosí, aby bylo milostivě vzato v úvahu, že mu náhle uhynulo 54 ks dobytka, takže má málo vhodných samic; prosí tedy o poshovění s placením dluhu do důchodu ve výši 266 zlatých. Dekret: věc se předá k přešetření inspektorovi (14. března). Václav Peterka, měšJan chlumecký, prosí o milost, aby byl jeho syn František propuštěn na svobodu. Dekret: po složení 50 zlatých mu může být propouštěcí list vyhotovený (14. března). Purkmistr a rada města Chlumce žádají, aby mohli zahájit opravu radnice. Dekret: aJ se obrátí na inspektora Patzalta (14. března).
Josef Celler, Josef Vamberský, Matěj Žofák, Jan Kleiner prosí o zproštění funkce radních. Dekret: po zjištění okolností rozhodne p. inspektor (15. března). Purkmistr a radní města Chlumce si stěžují, že uvězněný a ze zapálení panských kůlen podezřelý Jan Matoušek představuje pro město náklady na výživu, proto prosí, aby ho mohli propustit. Dekret: uvězněný zatím zůstane v arestu, ale má dostat porci ze špitálu. Václav Zima, rolník z Klamoše, stěžuje si na osud - v jednom roce přišel o čtyři koně, takže prosí vrchnost o jednoho koně. Dekret: Zima se má často hlásit a jakmile budu mít ve stáji koně k vyřazení (vybrakování), má ho dostat. Jan Kunc z Vápna prosí o svolení ke svatbě. Dekret: jakmile suplikant nastoupí na selský grunt, bude souhlas udělen. Jiří Hruška, spoluměšJan chlumecký, prosí o 1000 cihel na úvěr na opravu svého domu. Dekret: úřad mu tyto cihly poskytne. A. Valenta
Historické upřesnění V čísle 6 Chlumeckých listů roku 2000 v článku A. Lauterbacha „Kde se hrálo divadlo“ se vloudila chybička. Rok 1873 není rokem vítězství hr. Oktaviana Kinského na koňských závodech v anglickém městě Liverpoolu. Jmenovaný šlechtic, znamenitý a odvážný jezdec sice mnohokráte vyhrál, ale nikdá v Liverpoolu. Jediný Čech v Liverpoolu úspěšný byl hr. Karel Kinský z Heřmanova Městce, který v r . 1883 ve Velké Liverpoolské zvítězil s vlastní klisnou Zoedone, což se do té doby žádnému cizinci nepodařilo. Pokud je ještě někde publikováno vítězství v anglickém Liverpoolu se jménem hr. Oktaviana Kinského (jako např. ve druhém díle Ing. Kuči Historie a architektonické památky Pocidliní), jde o záměnu jména - správně má být hr. Karel Kinský. Literární prameny: Svoboda: Velká pardubická steeplechasse - str. 86, 112 David: Taxis a ti druzí - str. 35 Svoboda: 100 ročníků Velké pardubické steeplechasse - str. 218, 229
redakce
Libuše Alois Boček Kdo by si snad myslel, že v repertoáru našich ochotníků bývala pouze činohra, hrubě se mýlí. Co vás vede, činohra zdaleka nebyla výhradním žánrem, vždyJ některé vrcholné společenské nebo politické události našeho města, jako byla třeba volba starosty, si již svým významem žádaly mnohem originálnější rámec a obsah. Co byste vy kupříkladu vybrali pro slavnostní otevření pošty? Anebo Sokolovny? Kdepak, tady se prostě musí sáhnout po opeře. Místní honorace se pak už viděla ve večerním za třpytu tisíce světel (bylo jich devadesát, ale svítily, jako kdybych jich bylo tisíce!), v šumění nenucené a duchaplné konverzace a šustotu večerních rób. Nová Sokolovna se zkrátka hodila do gala a do fanfár. Režisér a kapelník v jedné osobě Antonín Brusinka zvolil dílo nejslavnostnější, Smetanovu Libuši. Rázně zkrátil libreto a nebojácně upravil také hudební party, aby je přizpůsobil obsazení svého orchestru složeného ze dvou houslí, violy a po jedné base, akordeonu, lesním rohu a pozounu. Pro operu ještě narychlo přizval bubny a citeru, pianino nesehnal. Nastudoval se souborem jakousi frivolní operetku; probral árie, ty s nejvyššími tóny vyloučil, ty dlouhé zkrátil, a připravil představení dle svého mínění zcela hodné slavnosti, k níž byl co znalec a umělecká autorita v místě nejvyšší povolán. Byl se svými Melody Boys odhodlán ji ozdobit uměním a dodat k tomu nezbytný kus vlastenectví a tolik potřebného národního uvědomění. Místo taktovky se chopil prvních houslí, kývl jednou nahoru k jevišti, jednou do strany k orchestru, a už jsme uprostřed děje. Zaznívají velebné fanfáry, jak pan Brusinka rád říkával, „zvukové trub a kotlóv se musí vznést až vzhůru k balustrádám“. Libuše vstupuje na scénu, skelný zrak upřen kamsi do neznáma. V dlouhém, obratně řaseném hávu se ale vytrácí veškerá odvaha a z jejího vladařského hrdla se do líbezných tónů nevyline ani hlásek. Velký orchestr prozatímní městské opery pod taktovkou pana Brusinky se ale nedá. Přeruší, a na dirigentův pokyn znovu nasazuje. Na jevišti zase nic.
Potřetí hudba začíná, Libuše ale stojí jako zařezaná, pohledem přikována v postranní galérii, dušena krutou trémou a probíjena blesky sršícími z kapelníkových očí. Pan Brusinka se rozmrzele otáčí, poklepává opět na housle, zavelí tiše „éés pul“, ale marně. Duchaplný režisér a kapelník pak chvilku váhá, ale divadelnický cit a od-
povědnost před již tak docela zpitomělým publikem mu velí: Nepřestat, nepřestat, nepřestat - pokračovat děj se co děj! Naposledy švihnutím smyčce zastavuje svůj rozvášněný big band, který na scénu nevidí a hraje nadšeně dále o sto šest, zamumlá k němu: „Vona se už, kráva, dneska asi ne-
Viktorka Alois Boček Zdalipak znáte příběh o Fantomu opery? Určitě ano; možná ale netušíte, že za ním nemusíte až do Paříže. Jednou se zjevil i u nás, v zákulisí Sokolovny. Za oněch památných dob naší rodné hroudě vévodila Mračnovka, zámek a hôtel Liverpool. Národopisnému chvění pak dodával potřebný kontrapunkt hučavý splav na Cidlině. A teR ruku na srdce: divíte se snad, že se po veleúspěšné Libuši objevila na repertoáru našeho divadla Babička podle literární předlohy Boženy Němcové? Jistěže ne!
chytne!“, povstane, poklepe na housle - „éés půl!“ - a árií zahraje a procítěně odpěje sám. Bouřlivý potlesk vděčného obecenstva - to jsme se vám nasmáli, paní prokuristová (ta dnes přijít nemohla, protože při Janu Nepomuckém spadla v první lóži z křesla) - odměňuje orchestr, sbor a jeho režiséra, kapelníka a Libušinina zachránce bouřlivým potleskem na otevřené scéně. Pan stavitel Blerád dokonce vyskočil na židli, ručičkami mává nad hlavou a nadšeně volá bravo! Na jevišti dále trčí náměsíčná kněžna Libuše s pažemi vztyčenými k věštbě a zarytě mlčící jako ryba, z orchestřiště se linou tklivé housle, scénu podmalovává jadrný mužský barytonový dabing, to vše proti částečně neustále jásajícímu, částečně dosud vyjevenému ale nadšenému publiku. To dále nešetří ovacemi a rozdává je svorně opojeno celou tou krásou a nádherou, tím vším kolem, operou a tisíci světly, prostě slávou, hudbou, zpěvem a celoživotním kulturním zážitkem. „Jenom ty vysoké tóny tam neměly být,“ odpovídal skromně pan Brusinka na veškerá slova chvály a uznání vděčné kulturní obce, která se v příštích dnech na jeho hlavu hrnula ze všech stran. A Libuše? Zde se informace různí: podle jedné verze ji po představení ze scény odnesl rekvizitář Schuster, ale můj bratr, který bývá v Sokolovně častým hostem, tvrdí, že tam prý stojí dodnes. Kresba: MARTIN LIŠKA
Potíž byla jen v tom, že roli Viktorky každá z předních dam souboru s odporem odmítala. Režisér Noc ji pak už nabízel kdekomu, vždyJ to byla rolička nenáročná; šlo o pár krátkých výstupů, text téměř žádný, zkoušela se asi jen pětkrát, prostě bylo ta role přesně podle gusta Míly Lišky, jenom ji musela sehrát žena. A když odmítla poslední režisérova naděje, na kterou prosebně pohlédl jedním ze svých očí, totiž talentovaná Anička - víte která? No přece ta, co bydlela v bývalém hostinci U města Prahy, už si vzpomínáte? Takže, když odmítla i ona, pan Noc ukázal tvrdou ruku: jaképak s tím cavyky - zkrátka rozhodl, že dámy budou metat los. Teprve potom vítěznou nešJastnici obeznámil, že o co méně dramatického projevu bude na ní požadovat, o to více musí přidat
25
na hlase. Ubohé Viktorce bylo totiž především a zejména kvíleti zpoza kulis, vyrážet šílené skřeky z přítmí prostor za jevištěm a jednou se dokonce musela vyšplhat až na horní rampu, aby ovládla prostor shůry a naplnila hrůzou celý sál. Jako už nejednou v minulosti, i tentokrát prvotní nesnáze pana Noce s výběrem představitelky role vystřídalo opravdové štěstí: herečka, kterou určil los a sám nesmlouvavý režisér (jistý emeritní ochotník mi prozradil, že jí slíbil roli Julie a také to, že si s ní sám střihne Romea, za něhož se ostatně tak trochu pokládal), se nakonec své úlohy zhostila znamenitě - hýkala, kvičela, divoce ržála, div že nepokousala zbytek činohry, kvílela a ječela jak o život, jak se na nepříčetnou osobu učebnicově sluší a patří; prostě až mráz po zádech přecházel! Tady bychom mohli končit, nebýt toho, že náhoda při premiéře svedla vycvičenou Viktorku s netečným rekvizitářem Schusterem. Pan Schuster, jako obyčejně, nebyl obeznámen s dějem, on vlastně nikdy nevěděl „co se dává“. Proč také, vždyJ na tom nesejde, že? O co méně věděl o představení, a nevěděl nikdy nic, o to více si hleděl honoráře, dohodnutého vždy, případ od případu, ústně: „Co během představení vypije, to je doma!“ Takto teoreticky vybaven usedl
v zákulisí vedle nabuzené Viktorky, pranic netuše. Viktorka pozorně sledovala děj na jevišti. Chvěla se, byla celá jakoby v transu a čekala na pravou chvíli.
Vzrušením a napětím si ani nestačila povšimnout, jakého má souseda, jen čekala, čekala... TeR! Silou rovnající se hasičské siréně na radnici zaječela, zasmála a zakvílela, až to divadlem v samých základech otřáslo a paní prokuristové, která právě začala podřimovat, ze samého leknutí praskla guma u nových reformek.
Marie Adamcová
Klamošské vzpomínky V raném dětství jsem ještě zachytila tradiční způsob hospodaření. Jsem tomu moc ráda. Byla to asi nejplnější forma lidského spojení s přírodou a přirozený způsob života v ní. Nebylo to násilnické kořistnictví. Za dřinu, s kterou lidé obhospodařovali svá pole, vracela jim půda svou úrodou a jen na pečlivosti a snažení lidí a pak hlavně na počasí záleželo, zda přežijí zimu a ještě si přivydělají nějaký peníz na oblečení a nutné potřeby ke způsobu života v té době. Nikdo příliš nezbohatl. Navíc to byla práce, jak se tehdy říkávalo „od nevidím, do nevidím“. Ráno se vstávalo na zakokrhá-
26
ní kohouta, ten přesně odhadl míru světla a večer nás ukládali, pokud nebyla elektrika, se slepicemi. Hospodyně dokončovaly nutné práce, v letě bylo slyšet ještě poklepávání kos a hospodáři rádi končili ve svých hospůdkách u svých stolů. V zimě to bylo pro žehy zábavnější. Dralo se, besedovalo se a muži opět ve svých hospůdkách. Slavnostní chvíle pro muže byly senoseče a žně. Několik dnů před tímto obdobím zněly k večeru kladívka vyklepávající stakata vysokých zvonivých úderů do perlíků vsazených do „koz“, trojnohých podlouhlých stoli-
Podřimoval i pan Schuster v zákulisí; překvapeně sebou trhl, zmaten začal očima hledat nějaký záchytný bod, a když nepochodil, sáhl nepřítomně po džbánku s pivem. Přiložil ke rtům a... ... ječivý a příšerný Viktorčin smích mu překazil poctivý úmysl zvlažit hrdlo. Schuster se vymrštil z odpočívadla jako švec, mrštil džbánem daleko na scénu, až pěna vyšplíchla do orchestru na dirigentovu pleš, k smrti vyděšen a s hrůzou v očích vyrazil pryč s křikem: „Vona se ta baba zbláznila, nebo co, hoRte po ní něčím!“ Kulisy pro druhé jednání se přestavovaly s velkým zpožděním. Pan Schuster totiž prchnul velmi daleko; dlouho, dlouho nechápal, že se stal obětí své neznalosti repertoáru, a potom se dlouho, předlouho musel ve výčepu Sokolovny z utrpěného šoku uklidňovat. Nikdo se však proto na něj nehněval. Zlobili se možná - ale opravdu jenom trošku - pan dirigent a helikonista, že mu z jeviště do vypůjčeného nástroje nateklo pivo. Také prý paní prokuristová, která, tvrdila to paní vrchní berní radová, do divadla nikdy už ani nepáchne! Konec dobrý, všechno dobré - divadelní pomocník a rekvizitář Schuster se od té doby vždy raději staral, co se bude dávat. Kresba: MARTIN LIŠKA
ček, zformovaných na sezení obkročmo, jako na koni, u kterých třetí nohu tvořil trámek s vbitým perlíkem. Na ten se položila okrajem kosa a každý sekáč rozklepával svou kosu do co nejtenčího ostří. Ten obřad trval i dvě hodiny, aby byla kosa správně připravena. Ráno se sekáči sešli na dvoře, obvykle v bílé košili, na ní jen černou vestičku. Pokud se scházeli k senoseči, mívali vysoké boty a kalhoty zastrčené do holínek, silně napuštěných krémem, seno se sekalo brzy ráno za rosy. Za opaskem měli zavěšený toulec s trochou vody a brouskem. Sena bývala hlavně záležitostí mužů s náladou soutěživosti a chlapáctví. Na dvoře bylo plno žertů a i přípitku na dobrý rozjezd. Na senách předvedli svou sekáčskou zdatnost. Seřadili se na okraji louky a zabrali zároveň. Každý měl svůj ráz široký na rozmach kosou. Před nimi vyletovaly poplašené
koroptve a vyskakovaly velké zelené kobylky. Bylo slyšet jen svištění kos, zvonivé broušení ostří a pokřiky obhroublého žertování na pobízení těch pomalejších. Ženy nastoupily až druhý den s hráběmi k obracení sena a k večeru jeho kopení. Kupky mívaly svou správnou velikost. Ani malé, ani velké. O žních nebyla nálada už tak rozverná. Žně byly spíše bitva a dosti dlouhá. Sekáči se scházeli už trochu déle, každý měl svou odběračku, a na její zdatnosti záleželo, jak půjde sekáč kupředu. Zatímco sekáč udělal několik rázů, musila žena ukroutit povříslo, položit jej, sebrat šikovně hrsti obilí z rázů tak, až měla správnou míru objemu snopu, tu položila na povříslo, jeho konce sevřela, překroutila, přiklekla na snop, aby jej smáčkla a rychlým pohybem podvlékla konec pod povříslo. Vstala a tím se podvlečený konec pevně stáhl. Snop musil být pěkně stažený, s krásně, jak se říhalo, rovnou prdelí, to byl spodek snopu. Vršek, klasy, to nejdůležitější z celého snopu byla hlava. Byla to těžká práce. Každá žena musila stačit svému ženci a její práce poctivá a rychlá, protože snop musil pevností obstát při stavění mandelíků, nakládání na žebřiňák, skládání ve stodole a potom při rozebírání při mlácení. Žně byly namáhavé, každý sáhl na dno svých sil. A hospodáři, dokud nebylo obilí ve stodole, neměli ani klidné spaní. Stačila bouřka, krupobití, chladné léto - tolik práce a vše by bylo nazmar a bída na krku. Obcházeli starostlivě v každé volné chvíli svá pole, mnuli v ruce klasy. Už posíci nebo ještě počkat? Hospodyně musila zastat běh hospodářství, obstarat svačiny, uvařit pro všechny lidi v poli a znovu svačinu a znovu práce kolem hospodářství. Takových prací. Téměř denně se tlouklo máslo, dělal tvaroh, dojilo, ošetřovalo mléko pro mlékárnu, krmila drůbež, prasata, veškerý dobytek, psi, kočky - bylo těch strávníků moc. Byli to hrdinové ti naši otcové a mámy. Pro většinu čtenářů už spíše báby a prabáby či dědci a pradědci. Hluboce před nimi smekám a vzpomínám s dojetím. Mužští tehdy chodili většinou počernu, v bílé košili, s vestičkou a s nezbytným černým kloboukem. Od práce šlašití a štíhlí měli svou důstojnost. Od slunce byli opálení do hněda, ale jen hlavu a ruce, pokud se umývali, bylo to, jak by k nim hlava i ruce nepatřily. Tehdy nebývalo zvykem vystavovat své tělo slunci. Také nikdy nemluvili o své únavě - pokládali by to za svou změkčilost. Ženy nosily sukně nad kotníky a nezbytnou zástěru, která chránila sukni a byla
zároveň tou nejšikovnější taškou, ve které se dalo přenášet od řepného chřástu či bodláčí vydloubané z obilí pro králíky až po nákup z obchodu. Stačilo uchopit spodní lem zástěry. Na hlavě nosily šátek a i ten se hodil na přenášení menších věcí, pokud bylo potřeba. A v neděli vypluly naškrobené a nažehlené. Mladší chodily už po nové módě, začínaly bubikopfy. Firma Nehera šije šaty dobře pro parádu i do polí. Žně končívaly dožínkami a muzikou a ta trsala od soboty až do pondělí. Tetiny seděly kolem sálu na lavicích, sem tam některou mládenci vyvedli, aby jim nezdřevěněly nohy, nebo se pantatínci zdvihli od kartiček, aby ty své taky provětrali. A mladí tančili, jako by nebyli po tak těžkém pracovním vypětí. A hned po veselici začalo mlácení. To bylo snad nejhorší období. Mlácení cepy jsem už neznala. Jen když se dělala sláma na povřísla, bylo nutné část žitného obilí vymlátit cepy, aby se sláma neznehodnotila. Mlátička slámu vyvrhovala pomačkanou a zhmožděnou, ta už se na povřísla nedala použít. Naše první mlátička nesla na své červené kostře velký nápis Wichterle a Kovařík. Poháněna transmisí se klepala jak při záchvatu svatého Víta a ti, kteří nahoře na válu přidávali, se musili střídat. Vydržet obsluhovat tu nenažranou tlamu a neztratit rovnováhu při tom natřásání jak na řešetu, byl výkon. Ještě žravější byla druhá mlátička, kterou si zakoupili hospodáři asi ze tří usedlostí, kvůli ceně a využitelnosti stroje. Byl to už vylepšenější stroj, hltal snopy s hrozným hukotem a slámu vyvrhoval svázanou do hranatých balíků. I tady se musili mlatci střídat bylo to hodně těžké a většinou to odnášely ženy. Otec pravidelně nosil obilí. Hodil si sedmdesátikilový pytel na rameno, přeběhl dvůr, pak vyběhl do prvního patra domu na sýpku, vysypal jej, běžel zpět, odstavil od násypky plný pytel, upevnil na jeho místo prázdný, plný si hodil přes rameno a zas přes dvůr-. A tak celý den, celý týden - většinou se mlátilo až deset dnů. To by dnes už nikdo nedělal. Dva až tři lidi byli na přístodolku. První rozbíral naskládané snopy obilí, odhodil je za sebe, přihazovač jej sebral a hodil co nejdál podavači na mlátičce. A ten ohnout se pro snop, přeříznout povříslo, hodit do řvoucí tlamy, ohnout, přeříznout, vhodit tak, aby se mlátička nezahltila a zase ohnout. Odjížděla jsem z prázdnin jak zmlácená a ještě čtrnáct dnů mi bušila kladívka z vnitřku lebky.
Naše nejvěrnější sezónní pracovnice byla paní Střihavková, přirozeně inteligentní z hezkého domku u Zvonečka. Kdysi na jeho místě stávala tvrz. Vždycky se mi zdálo, že ji baví i ta nejtěžší práce. Pracovala jako stroj v jakékoliv nepohodě a pokud jste ji vytrhli z sebetěžší práce, odpovídala s úsměvem, jako byste ji vytrhli ze zábavy. Měla syna. Asi studoval a později si vystavěl vilku v hezkém místě Prahy. Jezdili jsme do těch míst za svými známými. Stavěli tam také dům přímo nad lomem nad Žlutými lázněmi podle návrhu architekta Jana Kaplického. Ten hned potom emigroval a po čase se stal jedním z nejpřednějších avantgardních architektů Londýna. Rozhodně neudělal hanbu svému otci, profesoru Kaplickému, malíři, sochaři a profesorovi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V těch složitých dobách padesátých a šedesátých let vychoval, dnes světově uznávané výtvarníky skláře. Sám velký umělec, dnes tak zapomínaný. V Hradci má obrovské skleněné vitraje, hned proti vstupu do čelní budovy na Ulrychově náměstí. Paní Daňková byla úplně jiná než teta Střihavková. Ustaraná a duchem nepřítomná, pracovala chvatně, stále obklopená svou drobotinou. Vlasta byla nejstarší. Odchovala své mladší sourozence a nakonec byla chůvičkou i mě. Maminka na mne neměla příliš času a věděla, že jsem v dobrých rukách. A tak se Vlasta včlenila do naší rodiny až do svých dvaceti let. Její místo zaujala Máňa. V období války, aby se vyhnula totálnímu nasazení, přibyla ještě Věra, pozdější klamošská hospodská, a bylo z toho vřískotu, zpívání a legrace, na které jsme všichni rádi vzpomínali. Třetím ze sourozenců byl Jarmil. Někdy jejich utrápená maminka s povzdechem dodávala: a mohlo jich být ještě o osm víc. Na čtvrtého člena jejich rodiny vzpomínám s bolestí. Byl jím romantický poklesek Vlasty, pak potěcha dědečka v jeho osamění v temnotách slepoty - jako lesní dělník si vypíchl větví oko a zranění asi zasáhlo nervový systém i oka druhého. Honza mu pomáhal i četl k ukrácení chvíle. Vyrostl z něho hezký a milý mladík. Asi nezvládl dospělost. Doslova se dobil pitím. Dodnes vidím stín nebo spíš samovolně se pohybující kabát jako poháněný větrem mezi stromy v sadu - snad se loučil - ani ne do měsíce zemřel. Třetí byla paní Kryštůvková. Teta Kryštůvková: Bystrá, hubatá s neuvěřitelnou výdrží, ale inteligentní a moudrá. Bydlela na konci stejné ulice jako paní Daňková. Vedle byla už jen
27
obličeji a krku, ozývala se peprná ponoukání a čím víc jsme mleli z posledního, tím ostřejší a peprnější vtípky a ječení: „Oběéed.“ Smetali jsme osiny, mužští pleskali čepicemi, aby se zbavili prachu, stíral se pot do zástěr a plandavých košil. Ta úleva u studny! Po obědě se na mlat šlo téměř jak do zábavního podniku. Naše tři iniciátorky věděly, koho popíchnout, jak na staré chlapy, jak rozpálit kluky, tahající balíky slámy a stavějící stoh, aby si připadali jako chlapi. Ti se pochopitelně mohli strhnout a šplhali jak v cirkuse v patrech stohu. Tempo mělo rychlý spád a veselí spíše stoupalo, byJ by únava měla být stále větší. „Kde to vázne?“, pokřikovali od mlatu k li-
su. Více života do toho umírání! Jen zuby a bělmo svítily z černých tváří. A když strojník v šest hodin vypnul motor a ustával jeho řev, když ochabující treansmise jen zpomaleně pleskaly, mlátička posledními záškuby potvrdila, že je toho pro dnešek dost, v té nejlepší shodě se odešlo na večeři. Nálada ještě rozverná však umdlévala. Všichni si uvědomili, že je doma ještě čeká druhá směna. Mlácením končila náročná etapa polních prací a nastala nepatrná část pozdního léta, než se šlo do brambor. Jen hospodáři pracovali stále, podmítky, orání, vláčení až vytáhli naJ bramborového keříku a zjistili, že se půjde do brambor. Podzim je tady.
CHCETE BÝT MILIONÁŘEM?
v Chlumci? Za A Karolina Světlá, za B Eliška Krásnohorská, za C Tereza Nováková, za D Božena Němcová. Řekl bych, že za dé Božena Němcová. - A co když to byla Karolina Světlá? - Možná že taky. Ale chodím často kolem pily, a na jednom baráku tam visí deska, na níž jsem se dočet, že tady kdysi žila Božena Němcová. - Takže déčko! - Ano déčko. - Znamenám déčko... Je to správně. A už je tu otázka za pět tisíc korun. Kde se nachází Zubatova kaple? Za A na Františku, za B na hřbitově, za C v parku, za D na Mračňovce. Někdy tam u ní sedávám, takže za C v parku. - Taková kaple může být třeba na hřbitově. - Může, ale ne Zubatova. - Znamenám tedy céčko. A nemýlil jste se. Když zodpovíte správné následující otázku za deset tisíc, budou vaše a budete si je moci odnést. Dejme se tedy do toho. Kterou z her nenapsal V. K. Klicpera? Za A Dobré jitro, za B Lucerna, za C Rohovin Čtverrohý, za D Divotvorný klobouk. Usuzuji, že je to Lucerna. - Jistě? - Jistě, trvám na béčku. - AJ je po vašem. A usuzoval jste správně, takže jste právě majitelem deseti tisíc. Co říká vaše přítelkyně? - Dobrý. Půjdete dál, nebo vám to stačí? Když už jsem tady, tak to zkusím dál. Dobře. Pokusme se tedy o otázku za dvacet tisíc. Kolik bylo ponocných v Chlumci v r. 1770? Za A jeden, za B dva, za C tři, za D čtyři. Byli čtyři. - Jak to tak jistě můžete tvrdit? Třeba byl zrovna jeden. - Ne-
louka s prameništěm Špičáku a ten oddělen od louky jen několika řadami topolů se čeřil ve své velikosti na dohled z jejich oken. Krásné místo. Asi to ovlivnilo výběr povolání jejího syna. Ta neklidná hladina jej přivedla až k moři. Byl vysokým důstojníkem u Labsko oderské říční plavby. Taková výborná maminka si zasloužila tak dobrého syna. Když jsme ráno odcházeli na mlat, šli jsme jak na galeje. Bylo ještě chladno a mrzutá nálada zvyšovala pocit, že to do šesti večer nepřežiju. Při vysvobozující svačině prolétl semtam nějaký vtip a šJouchanec. Nálada se rozehřívala a před obědem, kdy jsme čůrky potu rozmazávali s prachem po
Vážení čtenáři! Máte i vy chuk a náladu prožít ovšem zábavnou formou a bez nároku na horentní sumy, atmosféru soutěžení, třeba pod názvem „Jak znám své město?“ Vždyk v televizi se soutěžemi obrazovka netrhne. Je to zcela jednoduché. Někdo z vás však musí na sebe vzít úlohu moderátora a oběti vyhledat v členech rodiny, známých, příbuzných, děti třeba v rodičích. I o legraci by nemusela být nouze. Pak může být následující článek dobrým návodem. Dobrý večer. Už jste se někdy sešli s opravdovým milionářem, měli jste možnost si s ním přátelsky popovídat? Domnívám se, že asi stěží. Ale představte si, že toto vše vám v plné míře můžeme poskytnout právě tady. Stačí mít nápad a odvahu, pak vytočit známé telefonní číslo, odpovědět na tři otázky, a z ničeho nic může přijít pozvání a vy se dostanete do tohoto studia. Tady se můžete stát jedním z hráčů o miliony, ovšem prokážete-li nejen znalosti a vědomosti, ale i rychlost při řešení otázek. A zrovna teR se můžeme podívat na deset takových odvážných hráčů, kteří jsou odhodláni zdolat všechna úskalí soutěžení, v němž může být jen jeden vítězem. A pro ně je tu připraven tento rozhodující úkol. SeřaRte následující slova sestupně podle počtu samohlásek, které obsahují. Za A oko, za B prst,
28
za C nos, za D koleno. Jste připraveni? Začněte teR. (Uběhne třicet vteřin.) Správná odpověR: prst, nos, oko, koleno. Odpověděli všichni a vítězem se stal Serafin Muklšnábl. Pan Serafin Muklšnábl je v důchodu, dříve působil jako tramvajový revizor, vystudoval úplnou obecnou školu, je dosud svobodný, má dvě děti, dceru 19 let, syna 25 let, nemá rád, když ho někdo kritizuje, ale sám rád do všeho hovoří, mluví česky a tři slova romsky, v hledišti má třetí přítelkyni, podívejme se na ni. Jmenujete se - Lucie. - Zdravím Lucii. Co se týče pravidel, nemusím vám je opakovat? - To nemusíte. - Víte, že máte před sebou 15 otázek s dvěma záchytnými body a tři nápovědy, takže se můžeme hned pustit do otázky za tisíc korun. Co je za lesem, jak se zpívá ve známé písničce o Chlumci? Za A škola, za B rybník, za C zámek, za D kostel. Za C zámek. - Označme si céčko. A máte pravdu. Další otázka je za dva tisíce. Na které řece leží Chlumec? Za A na Labi, za B na Cidlině, za C na Úpě, za D na Metuji. Zcela určitě na Cidlině. - Říkáte zcela určitě, to si tak věříte? - Ano. - Co takhle na Metuji? - To ne. - Tak tedy béčko! - Sichr. - Nedal jste se odradit, je to tak. A před námi je otázka za tři tisíce. Která spisovatelka žila nějaký čas
dávno jsem četl v Chlumeckých listech, že město bylo v r. 1770 rozděleno na čtyři části, tak si myslím, že v každé části byl jeden ponocný, celkem tedy čtyři. - Tvrdíte dé! - Ano. Ukažme si dé. - A skutečně byli čtyři. Jde vám to skvěle. Klobouk dolů. Stoupáte pořád výš a výš. Na svém kontu máte stále ještě tři nápovědy. Zkusme tedy otázku za 40 tisíc. Kde byl chudobinec? Za A na Podkatovně, za B na Vinopalně, za C v Zapči, za D na Krašově. Tohle vím bezpečně. C v Zapči. Tak si to ukažme. A já musím říct... ano, skutečně jste to věděl bezpečně. Otázka za 80 tisíc. Kdo je autorem Selského rebela? Za A Josef Malý, za B Karel Veliký, za C Jiří Tlustý za D Jakub Obrovský. Tady se musím trochu zamyslit, Malý, Veliký, Obrovský. Tlustý to určitě nebude. Malý to se mi nezdá. Já to risknu. Za dé Jakub Obrovský. - Podívejme se, jak jste riskoval! Označme si déčko. A vyšlo to. Jak to snáší paní Lucie? - Je to zajímavý a strašně napínavý. - Představte si, že se pomalu, ale jistě blížíte ke druhému záchytnému bodu, ale to musíte zdolat ještě dvě otázky. Jste odhodlán to podstoupit, nebo si vezmete 80 tisíc? - Jdu do toho. - To se mi líbí. Tím pádem máte právo na další otázku za 160 tisíc. Kdy byl založen Spolek divadelních ochotníků? Za A v r. 1859, za B v r. 1861, za C v r. 1864, za D v r. 1865.
Tady budu potřebovat pomoc po telefonu. - Komu zavoláme? - Panu Slávu Cónovi. - Zavolejme tedy panu Cónovi! Pipipipi. Dobrý večer. Tady Vladimír Čech a soutěž Chcete být milionářem. Mluvím s panem Cónem? - U telefonu. Znáte pana Muklšnábla? - Jako své boty. - Pan Muklšnábl je právě na otázce za 160 tisíc a potřebuje vaši pomoc. Jistě mu chcete pomoct! - Jsem připraven. - Upozorňuji, že na zadání otázky i její odpověR máte 30 vteřin. Pak bude váš rozhovor přerušen. Můžeme začít. Pane Muklšnábl teR. - Dobrý večer, pane Cón. Kdy byl založen Spolek divadelních ochotníků, v r.1859, 1861, 1864, 1865? - Pane Muklšnábl, přesně v r. 1861. Děkuju. Tak jak jste se rozhodl? - V r. 1861. - Pan Cón se může taky mýlit, to se už tady taky stalo. - Pan Cón je divadelník a já mu věřím. - Tak tedy béčko! Ano. - A máte 160 tisíc. To je, co. Mít jistých 160 tisíc, to už jsou pěkné peníze, za to se dá už něco pořídit. Ale můžete získat i víc, když najdete odvahu a správně odpovíte na otázku za 320 tisíc. Je to druhý záchytný bod a po zdolání by byly vaše. Nic neztratíte, když se na ni podíváme. - Sem s ní! Otázka za 320 tisíc. Kolik let se stavěl kostel sv. Voršily? Za A 7 let, za B 8 let, za C 9 let, za D 10 let. Tady si nejsem jist. Požádám o pomoc publikum. - Prosím tedy diváky, aby se připravili. Hlasujeme teR! (Běží 30 vteřin.) Jak vidíme, béčko získa-
lo plných 80 procent, ostatní tři jsou svorně na stejné výši. Je na vás, jak se rozhodnete. - Souhlasím s publikem. - Trváte na tom? - Ano. - Označme si béčko, 8 let! A správná odpověR? Kostel sv. Voršily se stavěl... dobře jste udělal, opravdu 8 let. - Děkuju. - Gratuluji vám, právě jste získal 320 tisíc. Druhý záchytný bod máte za sebou. Pane Muklšnábl, už vám chybí jen 5 otázek, abyste se stal hezky bohatým člověkem, nyní záleží jen na vás i vaší odvaze riskovat. Jste připraven nést další napětí a vyslechnout otázku za 640 tisíc? Zeptejme se nejdřív vaší přítelkyně Lucie, co by vám poradila! - Jen aJ jde dál, je to úžasný. - Slyšel jste. - Budu pokračovat. Otázka za 640 tisíc už je tady. Kolikátý ročník Závodu míru se jel a etapovým městem byl Chlumec? Za A 31., za B 32., za C 33., za D 34. (Nastala delší přestávka, ježto pan Muklšnábl usilovně přemýšlel, až nakonec požádal o padesát na padesát.) Zkusme tedy nápovědu padesát na padesát. Za A 31., za C 33. Moc jsem si nepolepšil. (Ticho.) Risk, je risk. Volím C 33. - I za cenu, že místo 640 tisíc budete mít jen polovinu? - I za tu cenu. - Máte můj obdiv. Dovedete riskovat, jako doposud málokdo. - Označme tedy céčko! - Kolikátý... ročník... Závodu míru... to byl... si povíme až za chvíli. (Ale toto silné napětí už pan Muklšnábl neunesl a na posteli, celý propocený, se probudil.) A. Lauterbach
Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 3. 5. 1941
Tradiční pouf v Mlékosrbech První jarní pouJ, na Chlumecku, připadající na první neděli v máji je již od let tradičním podnikem pro celý kraj. Žádná obec v našem okrese nemá tak slavnou pouJ. Početnost návštěvníků a počet atrakcí jsou vždy obdivuhodné. První trhovec přijíždí již týden před poutí a je vítán veselým pokřikem mládeže. Pak to již jde den po dni a pouJ přichází ve vůni pečiva. Za dřívějších let se konávala procesí k sv. Janu do Luhů. Dnes se sou-
střeRuje pouJ v rozsáhlé obci. Velké množství Chlumečáků spojí každoročně krásnou procházku Luhami s návštěvou pouti. Bude tak jistě i letos. Chcete-li se pobavit a zasmát, přijRte i letos do Mlékosrb na pouJ. J. Vaníček ml. 3. 5. 1941
Jde o zdraví dětí O ceně a významu národního pohostinství Jedním z nejpotěšitelnějších zjevů posledních desetiletí je patrný odklon
od přehnané civilizace k prostému životu. - Hluk strojů chlad betonových stěn a kamenných dláždění vyhání městského člověka pravidelně z města na venkov, do hor, k vodám, do lesů a strání, do Boží přírody. Návrat od zbožněné hmoty a techniky k nezměnitelným hodnotám života je podstatou pozorovaného dění. Týdenní i každoroční putování z kouře a prachu ulic za sluncem, vodou a vzduchem má tedy hlubší pozadí. Přináší nejen zdraví a svěžest, pravou radost a sílu, ale je také počáteční cestou zpět k přirozenější formě a náplni života.
29
Hlavní starostí zůstává, aby do přírody, na venkov přišly městské nejpotřebnější děti, sociálně nejpotřebnějších vrstev, jejichž rodiče nemají prostředků k vyslání dětí na prázdniny. Tato péče, která nalezla opravdové porozumění veřejnosti, obliby a rozšíření, je nazývána péčí prázdninovou. Co schází městským dětem, lépe řečeno většině městských dětí? - Předně slunce a zdravý vzduch a přirozené prostředí. Rychlý rozvoj průmyslu a překotný růst měst vedl k velkému nahromadění obyvatelstva na poměrně malém území, což má své následky. Špatný městský vzduch, plný prachu a kouře působí rušivě na zdraví dětí. Lékaři nestačí upozorňovat na závady a nedostatky. Není však jen v jejich moci zjednati nápravu. Jejich práce byla by marnou, jejich výzkumy a překvapující výsledky zejména v boji proti infekčním nemocem, by byly zmenšovány, kdyby nebylo pochopení veřejnosti a doplnění po stránce hospodářské a sociální péče. Péče prázdninová je z těch péčí nejúčinnější. Za nádherou paláců a výkladních skříních musíme viděti sklepní vlhké nevětrané byty, nouzové kolonie, zatuchlé předměstské čtvrti, právě na děti nejbohatší, abychom plně uznali nezbytnost prázdninové péče. Dostane-li se dítěti na venku vedle slunce a svěžího vzduchu přirozené výživné potravy, zejména u dětí nejchudších je výsledek takové akce předem zaručen. Národní pohostinství, jak bylo umísJování jednotlivých městských dětí jako hostů venkovských rodin nazýváno, má stejný význam dnes jako před 25 lety. Tehdy úspěšně pomáhalo v organizování zvláště „České srdce“. Také dnes nemůže jít o akci jednotlivců, nýbrž o opatření hromadné. Vedle výsledků zdravotních má velký význam činitel sociální a výchovný. Městské dítě, o prázdninách mnohdy bez dozoru, je tak uchráněno od povalečství a nezdravého vlivu morálně ohrožující ulice. Pozná život venkova, těžkosti zemědělské práce, již od mládí si utváří zdravý názor sociální i národní. Městské dítě se stýká s dětmi venkovskými, pravidelně již od mládí přidržovanými alespoň k lehké práci, což je také značného výchovného rozsahu. Vidí cenu a důležitost tělesné práce, vidí to vzájemné doplňování města a venkova, poznává, že jsme jeden nedílný národní celek. Pobytem ve venkovském prostředí získá nejen správný obraz o životě na venkově, ale i mnoho poznatků o přírodě. Tímto vzájemným poznáním odstraní se oboustran-
30
né nezdravé předsudky a mírní se třídní rozdíly. Je to jedna z cest ke sbratření měst a venkova. Každý, kdo může, podpoří snahu prázdninové péče dětí na venkově, kterou souběžně s Národní pomocí a Národním souručenstvím organizuje s největší láskou a péčí v našem kraji „Ústav pro kulturní, hospodářské a sociální povznesení severu a východu Čech“. RNDr. Jos. Talacko 10. 5. 1941
Chlumecké učitelské kvarteto (Pp. Sorčík, Pazderka, Klouček a Lauterbach) si získalo na prvním Malátově Bydžově mimořádný úspěch. Je hlasově velmi syté, neobyčejně dobře sezpívané a podání dodá osobité zabarvení. Není sporu, že patří mezi nejlepší skupinu svého druhu a zaslouží si vřelého přijetí, jakého se mu od bydžovského obecenstva nedostalo. 10. 5. 1941
Budeme mít dětské hřiště? Chodíváte na procházku ke Starému hradu a všímáte si jak pokračují práce s úpravou dětského hřiště. Možná, že se mnohý zeptáte, proč se nepracuje rychleji, aby hřiště bylo odevzdáno svému účelu v nejkratší době. Milí přátelé! Nestačí jen obětavost Okrašlovacího spolku a nadšení veřejnosti. I k provedení takovéto myšlenky je zapotřebí především peněz. Ti lidé, kteří urovnávají pozemek, chtějí přece také žít, potahy mají svou režii, materiál se musí zaplatit. Dostali jsme sice několik darů (Městská spořitelna 3300 K, Svaz okrašlovacích spolků 2000 K a rostlinstvo, město Chlumec 2000 K, ministerstvo soc. a zdrav. zprávy 1800 K, nejmenovaný dárce 1500 K, Okresní záložna hospodářská 1000 K, Okresní náčelnictvo Mládeže NS 500 K a příslib pracovní povinnosti, 3500 K se vybralo sbírkou, 100 K Živnostenská záložna) avšak je třeba další finanční pomoci, aby dílo mohlo být dokončeno. Těšilo by nás, kdyby mecenášů bylo alespoň tolik, kolik je kritiků. Co jsme již vykonali? Po plánování, měření a vykopávce starého chodníku přišlo zvýšení a urovnání pozemku. Ke zvýšení jsme použili přes 300 m3 hlíny a 90 m3 štěrku. Vysázeli jsme po obvodu rostlinstvo a nyní bude celá plocha oseta travním semenem. Štěrk na cestičkách a pískovém hřišti bude třeba povézti vrstvou škváry a jemného písku. Také záchodek nesmí chybět. Cihly nám již darovalo město ze
zbořeniště Starého hradu. Dále hodláme vystavět úkryt proti nepohodě v rozměrech 12 krát 4 m, studni s basenem a motorem. Na to vše nestačíme, nepodpoří-li nás veřejnost také hmotně. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Neodvracejte se od našeho výběrčího svou tváří a přispějte sebemenší částkou. V krásném a zdravém prostředí dětského hřiště stráví naše drobotina nejmilejší chvilky svého života a také Vy při ní okřejete. Okrašlovací spolek 24. 5. 1941
Řádné koupaliště nutnost všech obcí Kde zbudujeme koupaliště v Chlumci? Byly doby, kdy lidské tělo bylo i v nejparnějším létě uzavřeno do solidně vypracovaných šatů, překročili jsme časy, kdy jednotliví odvážlivci se potají svlékali ve vrbičkách na břehu řeky, aby omočili tělo v tekoucí vodě; dnes jsou slunce a voda žádanými vládci letních dní. Tento nový způsob nazírání mladých generací postavil veřejné korporace před úkoly umožniti co největšímu počtu obyvatelů radostné využití letní dovolené u vody. Zpočátku se na březích rybníků a řek usazovaly nevzhledné boudy jako nejnutnější součást prvních plováren a teprve poslední léta nutila, aby budovaná koupaliště byla nejen řádně vybavena, ale také aby se nutné úpravy a stavby členily do přírodního rámce, jako harmonická část. Voda, boží živel, není jen pro návštěvníky z měst. Každý, kdo pracoval v prachu a spěchu parného léta na venkově, vzpomíná, jak toužil po koupeli, po osvěžujícím opláchnutí prachu a únavy s těla. Těmto pracovníkům patří v prvé řadě možnost osvěžit se ve spěchu práce. V které obci voda schází, jezdí mladí v podvečer a v neděli alespoň k sousedům, těm šJastnějším. Koupaliště dostávají tedy svůj nejpřednější význam jako zdravotnická opatření pro domácí obyvatelstvo, ale dobře vybudovaná koupaliště dovedou přitáhnouti letní hosty z dalekého kraje. Význam zachycení tohoto proudu dočasných návštěvníků není třeba zvlášJ zdůrazňovati. Podle všech získaných zkušeností je zapotřebí ke stavbě koupališJ a plováren peněz a dobrých pracovitých lidí. Pro malé obce stačí nehonosné, jednoduché zařízení, které je z největší části možno opatřiti svépomocí a vlastní prací. Vynaložená námaha se
mnohonásobně vrací, protože v prvé řadě budujeme pro drobotinu, pro děti, které prožijí venku u vody nejkrásnější dny svého jara. V Chlumci stojíme před otázkou vybudování koupaliště, ale zájem není nikterak soustředěn, ačkoliv je nedostatek koupaliště všeobecně pociJován. Nad městem nelze dobře zvolit příhodné místo. Nejvhodnější místo k vybudování vyhovujícího koupaliště, s možností rozšířiti přilehlé plochy pro slunění a sport, bylo na lukách pod městem, kde je dnes rybník Rybářského klubu. Přítok vody byl by upraven z Bystřice, tedy toku, který neprochází městem, a ani by průtokem vody pro koupaliště nebylo dotčeno žádné vodní právo. Pochybujeme, že lze v Chlumci nalézti vhodnější místo. Zde jsou dány základní podmínky. Dostatek čisté vody, blízkost města, možnost rozšiřování, blízkost hřiště AFK. Tyto podmínky skýtají velké možnosti. Dnes ovšem je tento plán stížen, jelikož Rybářský klub si zde zbudoval velkým nákladem rybníček. Při dobré vůli by se však dalo nalézti řešení, kte-
ré by uspokojilo po všech stránkách i Rybářský klub, jehož rybník lze zbudovati na jiném místě. První povinností dnes je soustřediti zájem, získati dobrozdání odborníků a spolupráci a pochopení Rybářského klubu. Kdo se toho ujme? 31. 5. 1941
Chlumec památce Antonína Dvořáka V měsíci květnu, zasvěceném české hudbě, pod heslem „Český hudební máj“ uctili jsme loňského roku památku Bedřicha Smetany a letošní rok je opět jubileem Dvořákovým. Letošní rok je 100. výročním jeho narození a zároveň měsíc květen stojí v naší hudbě ve znamení smrti čtyř našich hudebních velikánů Viléma Blodka, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Josefa Suka. Proto tím více zní jejich hudba ze všech koutů naší vlasti na jejich oslavu i uctění věčné a vděčné památky. Chlumec již o loňském Hudebním máji se přihlásil k činnosti zdařilým koncertem, na němž pěvci předvedli
MÁJOVÁ POZVÁNÍ Přijde jaro, přijde, bude zase MÁJ, usmívá se slunce, usmívá se háj... Vážení a milí spoluobčané města Chlumce nad Cidlinou a okolí, co nejsrdečněji Vás zveme na MÁJOVÝ KONCERT radost rozdávajících účinkujících ze ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY z našeho města. Tento koncert je pořádán ve spolupráci s radou starších CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ náboženské obce v Chlumci. Zpěv radostný bude znít ve středu 16. května 2001 od 17.30 hod. v Husově sboru na Klicperově nám. 75/I. a věříme, že po radostném zpěvu, jako když slavík zapěje, se bude usmívat nejen slunce a háj, ale jistě všichni posluchači, ba i celý Chlumec... Moc se těšíme.
DÍKY, vřelé díky Občanské sdružení Diakonie Úpice srdečně děkuje všem dárcům za dary lásky a obětavosti všem lidem se zdravotním postižením, lidem nacházejícím se v sociální nouzi i lidem, kteří jsou v jiné krizové životní situaci. Bohužel, materiálu pro humanitární účely je stále málo, a tak přichází prosba: „POMOZTE!“ Nejvíce potřebujeme: staré svetry, kabáty, ložní prádlo, vlněné a vatované deky,
národní písně a orchestr skladby Bedřicha Smetany. V hudbě a zpěvu má Chlumec tradici. Z posledních let minulého století je v paměti působení ženského pěveckého sboru „Cidlina“, který později splynul s mužským pěveckým sborem a se spolkem ochotníků v jednotu „Klicpera“. Ani v hudbě nebyli naši dědové a otcové pozadu. Početnější i menší kroužky pěstovaly hodnotnou hudbu. Trvalým oživením této zdárné činnosti bylo seskupení orchestru na podzim roku 1938 a pěveckého sboru o rok později. Dnes čítá orchestr na 40 členů a pěvecký sbor stejný počet. Pořádáním Dvořákových oslav v Chlumci se ujal Okresní osvětový sbor a po zdařilém Dvořákově večeru před týdnem vystoupí dnes večer v sokolovně pěvecký sbor a orchestr s programem Dvořákových skladeb. Dnešní poslední den měsíce máje zasvětíme holdu nesmrtelnému dílu velkého českého syna Antonína Dvořáka, jako bychom mu z vděčnosti chtěli dokázati, že jeho dílo je s národem trvale spjato a že „V hudbě života Čechů“, jak výstižně pravil druhý velký syn vlasti Bedřich Smetana.
Dále Vás, milí spoluobčané, srdečně zveme na čtyři MÁJOVÉ POBOŽNOSTI v HUSOVĚ SBORU CČSH, při kterých bude kázáno SLOVO BOŽÍ na tyto biblické texty: I. „Sestoupil jsem, abych vás vysvobodil z moci Egypta.“ /čtvrtek 10. 5. v 16.00 h./ II. „Pevnou rukou tě vyvedl Hospodin...“ /čtvrtek 17. 5. v 16.00 h./ III. „Izraelci šli prostředkem moře...“ /čtvrtek 24. 5. v 16.00 h./ IV. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh...“ /čtvrtek 31. 5. v 16.00 h./ Kázat budou duchovní z okolních náboženských obcí. Blahoslavení jsou ti, kteří SLOVO BOŽÍ nejen slyší, ale v životě dodržují. Jaroslav Tesař, duchovní CČSH
ubrusy, krabice... bavlněná trika, tepláky, mikiny, školní a sportovní potřeby, hračky, obuv, hygienické potřeby... atp. Své dary můžete dávat do sběrného místa v HUSOVĚ SBORU CČSH na Klicperově náměstí 75/I., odkud budou převezeny do Diakonie v Úpici k roztřídění a úpravě. Za pochopení a pomoc předem srdečně děkuje - OS DIAKONIE ÚPICE Z výroční zprávy DIAKONIE ÚPICE vypsal Jaroslav Tesař - duchovní
31
A. Lauterbach
ARMON A SYLVA (pokračování)
My tajně jsme se večer scházeli a lásku před otcem mým skrývali, že netušil ni v míře nejmenší, že každý den v sad tajně vycházím, bych setkala se se svým Armonem, jenž čekal mě vždy v místě smluveném pln obav, neklidu. My večer vždy, když slunce zchladlo v rudých červáncích a vyskočily hvězdy na nebi, my oba jsme se vždycky vítali a dlouze stáli sobě v objetí, než bledý měsíc vyšel oblohou a setřás záři v tichých paprscích. Tak v radostných snech létly večery i v milém šepotu, až neblahý ten přišel okamžik, jenž neměl, věz, snad pro blaho tvé nikdy přijíti, neb otec můj, bohatý hrabě Grec, se o tajném mém styku dozvěděl s tím chudým rytířem. Zle bylo pak tu v zámku u nás, synu, přesmutno, hněv otcův stíhal mě, zášJ matčina i ostatních zas pohled výsměšný a tiché, tajuplné šuškání. Můj otec nenáviděl Galmeza, však z jakých příčin, nezvěděla jsem já dodnes doposud, že chudým byl a bez slavného jména, bez statků? Však pochybuji, že by příčinou to bylo jeho záští veliké, když bohatou jsem byla dědičkou. Však dál jsem měla ráda Armona, dál přes ty hrozby drahých rodičů, že nebudou se znáti k dceři své, že vydědí ji z panství velkého, i přes rodičů prosby bezmocné, bych zapomněla lásky nemožné, jsem nevzdala se vroucí lásky své. To tehdy všechno marné bylo již, neb narodil ses ty, můj Armone, již proklínaný v době zrození, neb ztroskotal se otci mému plán, že dceru svou on provdá hraběti, jenž z rodu Rondwellů je tady znám, jak byl se zavázal tak učinit. My prchli pak s tvým otcem Armonem, když černá noc svůj rozestřela plášJ, i s tebou, Armone, neb domov můj v děs pekla pozměnil se hrozivý. My žili jsme pak v milém zákoutí, sic chudičkém to panství Galmeza,
32
však propojení láskou vzájemnou. Jen záští stín a trpké výčitky i propast vyhnanství nás děsila i vědomí, že s rodiči se snad již nikdy neshledám. To těžce nes i milý Armon můj a pokoušel se přečasto o přízeň ztracenou. Však marné byly prosby, slib i pláč a zaklínání naše veškeré, k své dceři nešJastné se neznali, neb srdce jejich pro nás zatrpkla. Tu boje vzdali jsme se konečně a oddali se práci, lopotě. Ty rostl jsi jak leknín na vodě, jak bílý lotos v tiché pohodě, jsa líbán naší láskou hřejivou. Pak dosáhl jsi, maličký, let tří, když onemocněl těžce otec tvůj, jsa prací udřen, pílí přespříliš, by blahobytu základ položil, až dorosteš. A tu, když na úděl jsme trpký zvykli již a doufali, že přijde lepší den a smíření, tu přišla hrozná, nelítostná smrt, smrt věčně vítězná. Mně manžela a tobě otce ve hrob schvátila. Jak v poušti kaktusu květ červený, když v žáru slunce hledá stínu chlad, tak ve svém vdovství já jsem hledala, kde klid bych našla, mír a pohodu, kde smutek svůj bych v slzách ztišila. Můj Armone, já vím, že zemru dnes a s chotěm svým se shledám navěky, já v poslední tě této hodince zde prosím snažlivě, bys pokusil se o rodičů pozdní smíření a vyřídil, že dcera nešJastná je ve smrti zlé, kruté, truchlivé, též za modlitbu tichou prosila.“ Hlas slabounký se matce pozachvěl, neb přežitý bol smrt již provázel. „Když pak o smrti se mého muže též z Rondwellu pan hrabě dozvěděl,“ se jala dále rychle vyprávět, „tu znovu o ruku mou ucházet se začal vášnivě. Já váhala, neb ve smutku jsem žila hlubokém, jsouc tobě oddána, tvé výchově, i krátké vzpomínce na soužití s tvým drahým otcem, milým Galmezem. Když léta prchla v bědné chudobě, když léta prchla tři, já hraběti jsem přes odpor svůj ruku podala a věřila, že ono smíření tak rodičů svých drahých dosáhnu.
Pokračování příště
CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM KVĚTEN 2001 4. 5.
VYPRÁVĚNÍ STARÉHO STROMU - Divadlo Matěje Kopeckého Praha. Poetický příběh inspirovaný knihou Daisy Mrázkové. Od 9.15 hodin
Připravujeme Kurz tance a společenské výchovy na rok 2001. Vyučují manželé Prouzovi z Hradce Králové. Kurz snižování nadváhy s MUDr. I. Kučerou - září 2001
7. 5.
Diskotéková show Rádia OK - hraje Michal Vondra. Začátek v 19.30 hodin
28. 5.
CIRKUS UP - představení Václava Upíra Krajčího a Jardy Odehnala ke Dni dětí. Začátek 9.15 a 10.45 hod.
Rockový Chlumec Chlumec nad Cidlinou 23. června 2001 Ve městě Chlumec nad Cidlinou pořádá občanské sdružení „Město v zahradách“ dne 23. června 2001 od 14 hodin v areálu fotbalového hřiště u koupaliště rockový festiválek. Budou Vám hrát tyto kapely:
Vladimír Mišík a Etc... Klasik českého bigbítu Vladimír Mišík se stal již za svého života legendou. Na rozdíl od různých našich „hvězd“, které pohasnou stejně rychle jak vzplanuly, se Mišík udržuje v popředí zájmu diváků již více než dvacet let.
2. Chlumecký hudební podzim: 1.- 8.- 15. 9. 2001 Pavel Šporcl - housle Patricia Goodon - klavír - USA Štěpán Rak - kytara Informace a předprodej vstupenek na tel.: 0604 915 583
dické věci, navíc s parádním rockovým drajvem. Pospíšil má pořád ten famózní hlas, přirozený, až běhá mráz po zádech.
Bublifuck Pražský street-rockový kvartet Vám předvede, jak to má správně znít.
Flám Výrazný sound kapely a hlas zpěvačky Petry zaujme na první poslech.
Komunální odpad Chlumecká stálice, která sjezdila široké okolí. Vstupné pouhých 190,- Kč. Předprodej v knihkupectví V. Miffkové.
České srdce Hudební skupina České srdce byla založena v roce 1989 a v současnosti patří mezi stálice české scény.
Bluesberry Již 30 let na hudební scéně, to jsou Bluesberry, symbol pravidelných „blues party“ v pražské bluesové mecce - Malostranské besedě. Kapelník Petar Introvič na festivalu v Chlumci zároveň oslaví 50. narozeniny!
Luboš Pospíšil Luboš Pospíšil se vůbec nezměnil! Pořád je to ten „rockový písničkář“ se schopností napsat fantasticky melo-
Občanské sdružení „Město v zahradách“ oznamuje konání veřejného slavnostního koncertu u příležitosti významného životního jubilea chlumecké rodačky, hudební skladatelky,
Doc. Ivany Loudové v prostorách Mramorového sálu zámku Karlova Koruna v sobotu 19. května od 18.00 hodin Srdečně Vás zvou pořadatelé
Životní moudra Každé přiznání ztěžuje zapírání Hašek, Švejk Nejvytrvalejší ze všech lásek je ta nešJastná Shaw Nenávist mezi, blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší Tacius
Udělat cokoli blbuvzdorným je nemožné, protože blbci jsou ohromně vynalézaví Murphy
prve jim, že je to vlastně všechno jen kvůli němu Goethe
Každá válka končí jednáním. Proč nevyjednávat dřív, než začne? Néhru
Nic nepůsobí ve státě víc škody, něž když chytráci jsou považováni za muže moudré Francis Bacon
V mládí každý věří, že svět začal te-
LV
33
KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou Riegrova 236
tel. č. 0448/595 129
KVĚTEN 2001 2. května středa 17.30 hod. 20.00 hod. 91 minut
NEZVRATNÝ OSUD Americký teenagerský thriller. Na smrt nevyzraješ... Hrají: De von Sawa, Ali Larter, Kristin Cloke ad.
Vstupné: 49,- a 52,- Kč
Mládeži od 15-ti let přístupný
19. května sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
80 minut
KYTICE Český baladický film. Filmová báseň z hororových květů K. J. Erbena. Režie: J. A. Brabec Hrají: Linda Rybová, Jana Švandová, Dan Bárta, Karel Roden, B. Polívka ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč 5. května sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
109 minut
CELA Americký širokoúhlý sci-fi thriller. Vstupte do mysli masového vraha. Režie: Tarsem Hrají: Jennifer Lopez, Vince Vavghn, Dylan Baker ad.
Vstupné: 49,- a 52,- Kč
9. května středa 17.30 hod. 20.00 hod. 110 minut
Mládeži od 15-ti let přístupný
BILLY ELLIOT Film Velké Britanie, příběh o chlapci, který jde za svým snem. Režie: Stephen Daldry Hrají: Julie Walters, Jamie Bell, Gary Lewis ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
Mládeži od 12-ti let přístupný
23. května středa 17.30 hod. 20.00 hod.
78 minut
„24“ Český filmový příběh. Nikdy nevíš co přijde zítra... pokud chceš něco říct, řekni to dnes. Režie: David Beránek Hrají: Martin Trnavský, Bára Seidlová, Jiří Tomek ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
26. května sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
120 minut
138 minut
TROSEČNÍK Americké drama. Na konci světa začal nový život. Na samém konci světa se vydal na novou cestu. V hlavní roli Tom Hanks, dále hrají: Helen Huntová, Jenifer Lewis, Chris Noth ad. Režie: Robert Zemeckis
Vstupné: 52,- a 55,- Kč
16. května středa 17.30 hod. 20.00 hod.
104 min.
FOTR JE LOTR Americký komediální film. Konečně nalezl dívku svých snů, ale pro jejího otce se stal ošklivou noční můrou. V hlavní roli Robert De Niro, dále hrají: Ben Stiller, Teri Polo, B. Dannerová, N. Dehultová ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
34
Mládeži od 12-ti let přístupný
Mládeži přístupný
30. května středa 17.30 hod. 20.00 hod.
110 minut
Mládeži přístupný
TYGR A DRAK Americký širokoúhlý dobrodružný film. Neporazitelný bojovník. Nenaplněná láska. Nesmrtelná legenda. Režie: Ang Lee Hrají: Chow Yun - Fat, Michelle Yeoh, Cheng Pe-Pei
Vstupné: 53,- a 56,- Kč 12. května sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
Mládeži přístupný
Mládeži přístupný
PODEZŘENÍ Americké kriminální drama. Každý má své tajemství, někdo skrývá zločin. Režie: Stephen Hopkins Hrají: Gene Hackman, Morgan Freeman, Hhemas Jane, Monica Bellucciová ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
Mládeži od 12-ti let přístupný
Pohádku „Z pekla štěstí 2“ reprizujeme v sobotu
2. června 2001.
Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.
Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Petra Kyceltová
nar. 2. 2. 2001
Marie Knytlová
nar. 9. 2. 2001
Z našich řad odešli: Libuše Mašková Jaroslav Forfera Josef Praun Marie Adámková Věra Znamínková
* * * * *
1948 1932 1915 1910 1919
+ + + + +
15. 31. 4. 11. 13.
1. 1. 2. 2. 2.
2001 2001 2001 2001 2001
Milada Podnecká Karel Felgr Miroslav Šfastný
* 1915 * 1914 * 1929
+ 12. 3. 2001 + 30. 3. 2001 + 31. 3. 2001
Ivona Uchytilová, evidence obyvatel
Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ Chlumec n. C.: 10. 3. 2001 Jiří Šeba Jana Fejlová
Chlumec n. C. Chlumec n. C.
Libor Schovánek Iveta Vondrušková
Nepolisy Nový Bydžov
Ondřej Novák Jitka Ježková
Nový Bydžov Volanice
Vlastimil Lonský Ing. Eva Knytlová
Chlumec n. C. Chlumec n. C.
Martin Kukla Martina Sýkorová
ChýšJ Obědovice
Martin Novotný Daniela Trejbalová
Hlušíce Vysoké Veselí
7. 4. 2001 Ing. Dalibor Hraníček Lenka Sluková
Lázně Bohdaneč Lázně Bohdaneč
Petr Teplý Marie Kloučková
Městec Králové Městec Králové
Pavel Panchartek Iryna Andruchivová
Chlumec n. C. Ukrajina Ivana Fölklová, matrikářka
Výročí narození - květen 2001: 80 let Pan Václav Heteš nar. 4. 5. 1921 Krkonošská 121/IV., Chlumec nad Cidlinou Paní Růžena Malinová nar. 8. 5. 1921 Gollova 412/IV., Chlumec nad Cidlinou
Paní Vlasta Hamplová nar. 19. 5. 1921 Havlíčkova 286/IV., Chlumec nad Cidlinou Všem jubilantům srdečně blahopřejeme! Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení MěÚ
Trocha humoru Rybář chytí zlatou rybku a ta mu splní obvyklé tři přání. Rybka však upozorňuje, že co si bude přát, bude mít jeho soused dvojnásobně. Rybář si přál Mercedesa a soused měl dva, rybář si přál přepychovou vilu a soused měl dvě. Tu už se rybář naštval a šel za rybkou s přáním, že chce mít zvýšenou teplotu 37,4 °C. V kavárně. „Je ta židle volná, slečno?“ „Ano, židle taky.“
Přijde v nemocnici doktor k pacientovi Vonderkovi a říká: „Pane Vonderka, mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou. Ta špatná je, že vás musíme hned operovat a ta dobrá, jestli jste si všiml té nádherné blondýnky, co je tu sestrou, tak ta od včerejška bydlí u mě.“ Šéf své sekretářce: „Blahopřeji. Ještě nikdy jste nepřišla pozdě tak brzy!“ LV
35
