SLOVO STAROSTY. Causa dálnice D 11

roèník XXXIV

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

2

2004 Z OBSAHU ÈÍSLA:

CAUSA DÁLNICE D 11

REPREZENTUJÍ NAŠE MÌSTO

MLADÍ HASIÈI ZÍSKALI I ZLATÝ OØ͊EK 2003 Chlumec nad Cidlinou dne 26.2.2004

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

SLOVO STAROSTY

FOTOREPORTÁŽ Z HOSTINY NA ZÁMKU KARLOVA KORUNA POŘÁDANÉ U PŘÍLEŽITOSTI SLAVNOSTNÍHO AKTU POKLEPÁNÍ NA ZÁKLADNÍ KÁMEN BUDOUCÍHO ÚSEKU DÁLNICE D 11 OD LIBICE N. C. PO CHÝŠŤ

Causa dálnice D 11 Vážení spoluobčané a čtenáři Chlumeckých listů, v lednovém čísle jsem okrajově zmínil slavný okamžik zahájení stavby dálnice do našeho kraje. Konkrétně tedy poklepání na základní kámen, jež bude znamenat pokračování stavby dálnice, která zůstala nedokončena předlouhých více než čtrnáct let. Dne dvacátého ledna se sešlo na tři sta zainteresovaných lidiček větší či menší důležitosti na dnešním čtyřicátém druhém kilometru stávající dálnice, v podstatě za mostem, kde převelice často vybírají policisté neukázněné řidiče. Pan výkonný ředitel ŘSD ČR Ing. Lichnovský se ujal role moderátora a vyzval v sychravém počasí ke krátkým projevům tři přítomné ministry, Grosse, Šimonovského a Urbana, tři hejtmany krajů Středočeského, Královéhradeckého a Pardubického, pány Bendla, Bradíka a Linka, a generální ředitele ŘSD ČR a SFDI ČR Laušmana a Švagra (ŘSD ČR = Ředitelství silnic a dálnic, SFDI ČR = Státní fond dopravní infrastruktury). Po projevech vyzval moderátor tyto řečníky k tomu, aby slavnostně obstoupili základní kámen a společně na něj mohutně poklepali. Stalo se však neslýchané: vpřed se vrhly šiky poslanců, senátorů a primátorů, z nichž někteří také ukořistili kladívka a zdatně klepajíce, dívali se statečně do televizních kamer, nebo[ oni to přeci byli především, kteří pro dálnici po mnoho let přímo dýchali a přemnoho udělali. Neskromně zde ale i já podotknu, že mě ke kameni poté dovlekla paní senátorka Moserová, jedno speciální kladívko navíc mi předal pan náměstek SFDI ČR Ing. Novák a musel jsem si taky před pány ministry na výslovné přání paní senátorky zaklepat. Nepředstírám, že to pro mě bylo velké vyznamenání a toto kladívko bude v kanceláři starosty viset v krásném dřevěném rámečku na nejčestnějším místě. S velkou radostí jsem ho nechal kolovat a potěžkat i v Klubu chlumeckých důchodců, kam jsem byl pozván na přátelskou besedu. Po slavnostním aktu poklepání na základní kámen budoucího úseku D 11 od Libice po Chýš[ se přesunula plejáda hostů do zámku Karlova Koruna na mohutnou hostinu. Zde jsem využil příležitosti a loboval jsem u pana ministra Šimo-

2

Chlumecké listy

2 / 2004

novského, hejtmanů, poslanců a senátorů za vylepšení předloženého Zákona o urychlení dostavby dálnic a rychlostních komunikací, na kterém jsem několik let spolupracoval a inicioval ho a který bude projednáván na konci března v Parlamentu ČR ve druhém a třetím čtení. Dálnice se tedy začne opravdu stavět během měsíce několika mosty a výkupy pozemků jsou dokončeny i na šestikilometrovém úseku Levín - Chýš[, pro nás v Chlumci úseku nejstrategičtějšího. Je to opravdu tak a přejme si, aby konečná stavební povolení opět nenarážela na podivný odpor spekulantů a ekoteroristů. I u nás v Chlumci nad Cidlinou totiž máme odpůrce výstavby dálničního přivaděče, kterým bude přeložka komunikace II/327, devět metrů široká, a která povede od kruhového objezdu u Benziny okolo Převýšova k Levínu. I zde budeme pravděpodobně muset komplikovaně vyvlastňovat některé pozemky pro zmíněnou stavbu, která bude financována z rozpočtu Královéhradeckého kraje, když tento předtím obdrží potřebné finance od SFDI ČR. Po levé straně silnice až k hájence povede i chodník, aby byla zvýšena bezpečnost pěšáků a cyklistů před těžkými kamiony a rychlými osobními auty. S vlastní stavbou přivaděče se počítá od počátku roku 2005, aby se obě stavby - dálnice i přivaděč potkaly v jednom okamžiku a jedna na druhou nečekaly. Týden po klepání na základní kámen pořádala paní poslankyně Orgoníková (ČSSD) podivně politicky laděný seminář za účasti veřejnosti v Říhově domě k Zákonu o urychlení dostavby dálnic a rychlostních komunikací, který také s panem poslancem Hanušem (KDU-ČSL) a s panem poslancem Dlabem (KSČM) do Parlamentu spolupředložila, protože my to udělat nemůžeme. Zarazila mě však arogance, s jakou si zákon přivlastnila, ačkoliv ho v té podobě, v jaké prošel v Parlamentu přes první čtení, vůbec neupravovala. V době, kdy jsme na něm pracovali společně s právníky Ministerstva dopravy, kdy jsem ho inicioval trpělivým nabízením našim ministerstvům z německé legislativy, o jeho existenci paní poslankyně vůbec nevěděla. Ale tak již to asi často chodí. Důležité bude, zda se ho obhájcům v Parlamentu podaří proboxovat do Senátu a jakých dozná změn.

Při tom nedobrém „semináři“ jsem se bohužel dostal i do ostrého střetu s panem náměstkem ministra dopravy Ing. Kubínkem, protože jsem se zastal dle mého názoru státem ošizených lidí, kteří prodali pod nátlakem své pozemky na stavbu dálnice za podhodnocenou cenu. Těchto poctivých lidí i z řad Chlumečáků je mi velmi líto a slíbil jsem jim všemožnou pomoc, aby stát udělal slušné gesto a pozemky jim doplatil alespoň na platnou cenu z roku 2002. Generální ředitel Laušman z ŘSD ČR i ředitel Švagr ze SFDI ČR mi slíbili aktivní pomoc vůči Ministerstvu financí v měsíci dubnu. Dále jsem se zastal i paní Ing. Havránkové, kterou obviňují někteří politici z blokování výstavby dálnice na úseku Chýš[ - Hradec Králové, protože jsem byl seznámen s dokumenty, které dokazují, že stát formou Pozemkového fondu tuto občanku poškodil. Teprve po této přímé konfrontaci s ní nejvyšší zástupci Ministerstva dopravy konečně jednají. Pan náměstek Kubínek mě téměř za to před chlumeckou veřejností obvinil z protahování majetkoprávních vztahů a tím ze zdržování výstavby dálnice. Přiznám se, že mě to dost urazilo, protože kde vlastně byli tou dobou pan náměstek i paní poslankyně Orgoníková, když se mi například podařilo založit velmi důležité Kontrolní dny dostavby dálnice D 11, které probíhají dodnes? Připadá mi, jakoby kompetentním lidem na těch lidech obyčejných moc nezáleželo. Já se ale domnívám, že stát by měl postupovat při výstavbě tolik absentujících dopravních infrastruktur následovně jednoduše: výkupy pozemků by se od lidí měly vykupovat za cenu v místě a čase obvyklou, jako stavební pozemek, kterým také skutečně je. Stát by nemohl v konečném efektu prodělat, protože vyjdeme-li z předpokladu, že jeden čtvereční metr dálnice firma postaví za 4.000 korun, nemůže tedy ani výkupní cena 100 korun za metr stavbu prodražit. Vždy[ tím zdržováním stavby ročně se vše prodražuje minimálně o 3 %. Dle mého názoru se stát tedy chová hloupě a odnášíme to my všichni a nejvíce nevinné oběti dopravních nehod na přetížených a starých silnicích. Snad to ale někomu konečně dojde, my na to opakovaně upozorňujeme, víc zatím udělat nemůžeme. Ing. Miroslav Uchytil starosta města fotografie k článku na protější straně - autor Antonín Fibigr

3

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

KAM S NÍM?

ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA A RADY MĚSTA Od uzávěrky lednového čísla Chlumeckých listů proběhlo pouze jedno zasedání rady města.

! Rada města na svém 30. zasedání rozhodla o následujícím poskytnutí finančních příspěvků z rozpočtu na rok 2004:

SDH Lučice

4.000,- Kč

Vodácko-cyklist. společnost Chlumec n. C. 17.000,- Kč ZKO - Jordán Chlumec n. C. 5.000,- Kč ZKO č. 127 Chlumec n. C.

5.000,- Kč

SDH Pamětník

6.000,- Kč

5.000,- Kč

ČS chovatelů Chlumec n. C. 3.000,- Kč JUNÁK Chlumec n. C.

15.000,- Kč

OS Město v zahradách Chlumec n. C.

20.000,- Kč

MODELKLUB Chlumec n. C.

2.000,- Kč

Střelecký klub Chlumec n. C. 10.000,- Kč

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY

Český rybářský svaz Chlumec n. C.

Rada starších Církve ČH Chlumec n. C.

5.000,- Kč

PS Táborník Chlumec n. C. 17.000,- Kč

RŮZNÉ ! Rada jmenovala Mgr. Váchalovou s účinností od 1. 1. 2004 řádnou členkou redakční rady Chlumeckých listů za p. Drábka, který ukončil činnost na vlastní žádost k 31. 12. 2003. Tímto

mu rada města ještě jednou děkuje za dosavadní práci. ! Rada schválila „Zprávu o závěrečných výsledcích inventarizace majetku a závazků města za rok 2003“. ! Byl schválen projekt terénních úprav - lokalita u Bystřice. ! Jako dodavatel „Projekčních prací - lávka pro pěší přes Cidlinu“ byl schválen Ateliér 11 Hradec Králové, s.r.o. ! Rada v úvodu svého 30. zasedání vybrala jako nejvhodnější variantu (z hlediska urbanistického i ekonomického) urbanistickou studii výstavby včetně technické infrastruktury lokality „Krašov“ Z1, kterou zpracovala PK Ing. arch. Zima, Chlumec n. C.

JEŠTĚ JEDNOU KOMUNÁLNÍ ODPAD - VYSVĚTLENÍ KE ZPŮSOBU PLACENÍ A CENĚ ZA POPELNICE § 17 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, umožňuje několikerý způsob placení za komunální odpad: a) úhrada na základě písemné smlouvy b) poplatek za komunální odpad podle § 17a zákona č. 185/2001 Sb. c) místní poplatek za provoz systému podle § 10b zákona č. 565/1990 S., o místních poplatcích. Město stanovilo obecně závaznou vyhláškou (poslední vyhláška k odpadovému hospodářství má číslo 8/2003, článek 8), že se bude platit poplatek za komunální odpad podle § 17a. Podle tohoto § se maximální výše poplatku stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s kom. odpadem, rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů. Propočet nákladů podle velikosti nádoby a režimu svozu dělá firma Marius Pedersen, která zajiš[uje na základě smlouvy s Městem nakládání s komunálním odpadem na území města. Uvědomte si, že podstatnou část nákladů tvoří obsluha sběrné nádoby (tj. nutnost přijet svozovou technikou ke stanovišti popelnice, vysypat ji a odvézt

4

odpad na skládku). Není tedy možná přímá úměra podle velikosti popelnice, jak si někdo představuje; není technicky v současné době ani možnost např. vážení obsahu jednotlivé popelnice. Tyto náklady jsou stejné, a[ jde o popelnici 110 litrů, nebo třeba 50 litrů a a[ je plná nebo poloprázdná. Ubezpečuji občany, že kdyby se veškeré náklady rozpočítaly beze zbytku na cenu popelnic, byla by ještě o kus vyšší. Město doplatilo v roce 2003 na odpadové hospodářství 298 tisíc korun ze svého rozpočtu, tedy jako rozdíl mezi příjmy a výdaji v odpadovém hospodářství. Pokud se týká 500 Kč, daných zákonem, jedná se o poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích (tzv. „poplatek na hlavu“), kde je skutečně stanovena hranice poplatku nejvýše 500 Kč ročně za osobu. To však není případ našeho města, jak bylo výše vysvětleno. Debaty o tom, zda zůstat u stávajícího způsobu placení (za popelnice), nebo přejít na poplatek „za hlavu“, byly dlouhé a rada města se tím víckrát zabývala. Každý ze způsobů má svoje výhody a nevýhody a absolutní spravedlivost nezaručí žádný ze systémů.

Je mi líto, že některá media svými články nebo pořady šíří neúplné informace až dezinformace a tímto způsobem vznikají u občanů pochybnosti, zda jejich obec postupuje v souladu se zákony a předpisy. To nemůžeme ovlivnit. Doufám, že toto vysvětlení postačí. Pokud se někdo chce na vlastní oči přesvědčit, že postup Města je v naprostém souladu s těmito zákony, může nahlédnout do Sbírky zákonů prostřednictvím internetu, nebo má právo zdarma nahlédnout do Sbírky zákonů v listinné podobě na městském úřadu.

Ačkoli je tato otázka souvislosti s péčí o starého člověka řečena hrubě, stojí před ní a bude stát valná většina z nás, nastane-li situace, že se naši blízcí stanou nesoběstačnými (eventuelně my se staneme nesoběstačnými). Je to otázka velmi palčivá, nebo[ většina z nás se chce o své seniory postarat sama, ovšem ne vždy to dovolují objektivní důvody. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí provedl terénní šetření mezi občany staršími šedesáti let a v generaci potencionálních pečovatelů těchto seniorů zaměřené na zjištění představ o řešení osobní situace v případě vzniklé závislosti na pomoci druhé osoby. Podle výsledků šetření dochází k výraznému poklesu schopnosti postarat se o sebe mezi 75 a 79 rokem věku. Lze tedy předpokládat, že někdy v této době se rodina musí rozhodovat, jakým způsobem řešit potřebu pomoci svému rodiči. Převaha dotazovaných dětí chce, aby péče byla jejich rodičům poskytována v domácnosti. Z toho více než polovina respondentů předpokládá zabezpečení péče rodinou a více než čtvrtina prostřednictvím pečovatelské služby. Největším problémem při péči poskytované v rodině je skloubení zaměstnání pečovatele s uspokojením potřeb seniora. Oprávněná obava ze ztráty zaměstnání je natolik velká, že může vést k odmítnutí péče rodičům, zvláště, nesouhlasí-li s tím partner. Další problémy jsou

nezvládnutí péče, finanční náročnost, časová náročnost, omezení osobního života a další. Část dotázaných by byla ochotna pečovat o své blízké v případě ztráty zaměstnání a nemožnosti získat nové, jako náhradní a dočasné řešení. Přijatelným a stálejším řešením by byla dostatečně vysoká sociální dávka za celodenní péči pro pečujícího. 52 % by akceptovalo ztrátu výdělku a péči o blízkého, pokud by stát tuto ztrátu kompenzoval dávkou sociální péče ve výši 13.000,- Kč měsíčně. 19 % by bylo ochotno pečovat za 6.700,- Kč měsíčně. V názorech celé populace, zvláště té starší, převládá názor, že povinný starat se je stát, a to jak materiálně, tak finančně. Mladší věkové kategorie přece jen mění názor ve prospěch domácí péče rodinné, prostřednictvím pečovatelské služby nebo péče v Domech s pečovatelskou službou. Tuto tendenci podporuje i dlouhodobý záměr Ministerstva práce a sociálních věcí, který se jednoznačně snaží přesunout větší část péče do terénu. Náklady na pečovatelskou službu jsou mnohonásobně nižší než náklady na péči v domovech důchodců. V roce 2002 bylo příjemců pečovatelské služby 115 000 proti 67 000 v roce 1990 a náklady byly 8x vyšší než v roce 1990. Nárůst počtu bytů v Domech s pečovatelskou službou je také markantní, v roce 1990 jich byl v ČR 10 000 a v roce 2002 již 27 300, a to hlavně díky státním

dotacím. Přesto stále není společenské klima pro domácí péči příznivé - chybí právní normy, sociální práce je nedoceněna, služeb, které by rodinám byly nápomocny, je málo a ne všude jsou dostupné, chybí příprava na stáří. Stát by jednoznačně měl podporovat denní centra, tzv. Domovinky, kde lze skloubit péči o seniora a zaměstnáním pečovatele, přechodné pobyty, měl by uzákonit práva pečujících na odpočinek a dovolenou, stanovit výši finanční podpory přiměřeně nárokům poskytované péče atd. Toto jsou úkoly pro naše zákonodárce, zřejmě na několik dalších let. A závěrem - zkuste si sami odpovědět na otázku, kde byste chtěli žít, až Vám bude sedmdesát, osmdesát, devadesát... Průzkum říká, že doma i ve stáří chce žít 68 %, v domovech důchodců pouhá 3 %. Daniela Lusko Občanské sdružení Podzámčí Dobrovolnické centrum pořádá zájezd do divadla v Pardubicích na muzikál s R. Brzobohatým v hl. roli

NOC NA KARLŠTEJNĚ 27. 3. 2004 Odjezd v 18.00 h. z náměstí. Cena včetně dopravy 180,- a 220,- Kč Objednávky na tel. 604 240 344 nebo e-mailem [email protected] Daniela Lusková

Ing. Čeněk Kodejška tajemník MěÚ

INZERCE

VÍTE, ŽE . . . V Chlumci nad Cidlinou bylo v roce 2003 uzavřeno celkem 60 sňatků, z tohoto počtu bylo 16 sňatků uzavřeno na radnici MěÚ, 41 sňatků bylo uzavřeno na zámku Karlova Koruna, v kostele sv. Voršily byl uzavřen jeden církevní sňatek a v zámecké kapli byly uzavřeny dva církevní sňatky. Jeden sňatek byl uzavřen v Kosicích.

Chlumecké listy

2 / 2004

5

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

REPREZENTUJÍ NAŠE MĚSTO

Josef Vosáhlo patří nejen k dlouholetým organizátorům chlumeckých výstav drobného zvířectva, ale také úspěšně reprezentuje na celostátních výstavách

MĚSTO OCEŇOVALO ZÁJMOVOU ČINNOST

Letečtí modeláři věnovali starostovi města model kluzáku

S výsledky mladých střelců seznámil přítomné trenér František Veselý

Přeborník Královéhradeckého a Pardubického kraje juda v kategorii do 27 kg Ondřej Bečvarov

Ve středu 11. února v podvečer se konalo v zasedací místnosti radnice netradiční setkání nejlepších zástupců sportovních a zájmových organizací města se starostou ing. Miroslavem Uchytilem a místostarostou ing. Jiřím Bučinou. Tuto akci - první svého druhu - iniciovala komise pro zájmovou činnost a sport. Jednotlivé organizace měly možnost navrhnout své kandidáty, kteří byli úspěšní nejméně v krajských soutěžích. Nominováni byli: Za Český svaz chovatelů Josef Vosáhlo, který pracuje 20 let jako předseda ZO, 27 let jako jednatel a organizátor výstav drobného zvířectva, chovatel králíků a drůbeže. Králíky vystavuje na národních i celostátních výstavách. Miloš Valenta - jednatel ZO, úspěšně vystavuje na vrcholových výstavách jako je evropská výstava v Brně, národní výstava v Lysé nad Labem, či na výstavách v Německu. Miroslav Urban pracuje jako pokladník ZO, úspěšně chová a šlechtí všechny barevné varianty zdrobnělých plymutek. Získal vysoká ocenění na evropské výstavě v Brně i na národní výstavě v Lysé nad Labem. Dům dětí a mládeže vybral tyto zájmové kroužky: letečtí modeláři - nejúspěšnější byli: Vojtěch Bereščák, který získal 1. místo na Mistrovství České republiky žáků v kategorii P 30 - modely s pohonem gumovým svazkem a 2. místo v krajské soutěži žáků v kategorii P 30. Martin Kadlečík získal 4. místo na Mistrovství České republiky v kategorii P 30 a 1. místo na krajské soutěži v téže kategorii. Jan Koníček obsadil 3. místo

na Mistrovství České republiky v kategorii A 3 - kluzáky a 7. místo v krajské soutěži ve stejné kategorii. Kluky doprovázel jejich vedoucí a trenér pan ing. Antonín Šimerda, který se vedení tohoto kroužku úspěšně věnuje mnoho let. Judo zastupovali tito mladí sportovci: Ondřej Bečvarov, který získal 1. místo v přeborech Královéhradeckého a Pardubického kraje v kategorii mladších žáků, 2. místo na Mistrovství České republiky a 2. místo na mezinárodním turnaji v Jihlavě, Miloš Steklý obsadil v kategorii starších žáků 2. místo na přeborech Královéhradeckého a Pardubického kraje a 1. místo na mezinárodním turnaji v Jihlavě a Martin Steklý, který vybojoval 1. místo v přeborech Královéhradeckého a Pardubického kraje a získal celkem 10 medailí, což je nejvíc ze všech dětí z kroužku juda. Střelecký kroužek nejlépe reprezentovali Pavel Holman mistr ČR ve střeleckém víceboji v kategorii puška i pistole, Jana Koulová získala v kategorii družstev 1. místo na Mistrovství ČR ve střeleckém víceboji a družstvo ve složení Václav Johanides, Karolína Ditrychová, Michaela Řehounková za 1. místo na Mistrovství ve střeleckém víceboji mládeže v kategorii puška a pistole a za 1. místo na Mezinárodním mistrovství ČR v branném víceboji. Družstvo Hasičů ve složení Pavel Miffek, Michal Kardoš, Petr Cincibus, Petr Erban, Petr Erben, Petr Zborník, Štěpán Horák, Tomáš Hrouda, Jan Přerovský, Roman Holas, Adam Marek a Filip Marek obsadilo 2. místo na 14. olympiádě mladých hasičů v Rakousku. Se svými svě-

řenci přijal pozvání i jejich dlouholetý trenér pan Václav Zborník. Fotbalový klub nominoval Jiřího Kučeru ml., který se účastní soutěží na úrovni okresního i krajského výběru a byl suverénně nejlepším střelcem branek ve své kategorii. Po obdržení pamětních listů z rukou starosty města se besedovalo nejen o velkých úspěších, ale o činnosti zájmových a sportovních organizací v našem městě vůbec. Ing. Uchytil neskrýval radost nad tím, že naše malé město má tolik vynikajících reprezentantů v různých oblastech. Poděkování patří nejen všem oceněným, jejich trenérům, vedoucím i rodičům, ale i Městu, které tyto aktivity velmi podporuje. Všichni jen doufáme, že se z tohoto setkání stane každoroční tradice. Mgr. Milena Komárková fotografie k článku na protější straně - autor Antonín Fibigr

VÍTE, ŽE . . . Chlumec nad Cidlinou měl k 31. 12. 2003 celkový počet obyvatel 5 282, což je o 11 obyvatel více než v roce 2002. Z tohoto celkového počtu obyvatel se do Chlumce n. C. v roce 2003 přihlásilo k trvalému pobytu celkem 104 nových občanů, ale 60 obyvatel se odhlásilo na jinou adresu, dětí s trvalým pobytem v Chlumci n. C. se narodilo 41 a zemřelo 74 obyvatel trvale žijících v Chlumci n. C.

INZERCE Ocenění za úspěšné mladé fotbalisty převzal z rukou starosty města Jiří Kučera

6

S úspěchy mladých hasičů se pojí jméno nestora chlumeckých hasičů Václava Zborníka

Chlumecké listy

2 / 2004

7

MĚSTSKÁ POLICIE

Z VAŠICH DOPISŮ

KORESPONDENCE ZE SVĚTOVÉ VÁLKY

ZE SLUŽEBNÍ KNIHY MĚSTSKÉ POLICIE " Hlídka MP přistihla v pozdních nočních hodinách podnapilého muže, který vytrhl litinový stojan odpadkového koše ze zámkové dlažby poblíž stánku se zmrzlinou na Klicperově náměstí a koš sešlapal. Dále rozbil sklo vývěsní skříňky a zdemoloval venkovní sluneční rolety obchodu s textilem. V dalším protiprávním jednání bylo muži zabráněno a vzhledem k závažnosti přestupkového jednání byla záležitost předána ke správnímu řízení. " Na hlídku MP se obrátily pracovnice Městské knihovny s tím, že se v prostorách knihovny nachází mladý muž zanedbaného zevnějšku, který se podivně chová a má v kapse zastrčený kuchyňský nůž. Hlídka MP zjistila totožnost podezřelé osoby, ověřila, zda se nejedná o osobu hledanou Policií ČR a vyzvala muže k opuštění prostoru knihovny.

" Na hlídku MP se obrátila učitelka ZŠ Chlumec nad Cidlinou s tím, že během vycházky v parčíku sv. Trojice nalezly děti v odpadkovém koši pohár ze žlutého kovu. Hlídka MP pohár zajistila a předala jej na OO PČR Chlumec nad Cidlinou, kde bylo později zjištěno, že se jedná o zlatý pohár, používaný pravděpodobně při církevních obřadech, pocházející z trestné činnosti. " Na služebnu MP se dostavil občan s nálezem cca 0,5 1 rtuti o hmotnosti 8,6 kg v plastikové lahvi, kterou nalezl u kontejnerů poblíž zdravotního střediska. Vzhledem k závažnosti nálezu hlídka MP věc neprodleně oznámila Policii ČR a Hasičskému záchrannému sboru, který rtu[ zajistil. " Na hlídku MP se obrátil občan s tím, že jeho strýc již delší dobu nevychází ven ze svého domu a má důvod-

nou obavu, že je ohrožen jeho život nebo zdraví. Hlídka MP se dostavila na místo a nalezla muže ve velmi vážném zdravotním stavu. Strážníci poskytli muži první pomoc a přivolali záchranku, která jej odvezla do nemocnice. " Na hlídku MP se v pozdních odpoledních hodinách obrátil pracovník bezpečnostní agentury s tím, že se u benzinové čerpací stanice nachází několik řidičů vozidel polských registračních značek, kteří na místě znečiš[ují veřejné prostranství olejem a nepotřebnými součástkami z přepravovaných vozidel. Strážníci na místě řešili řidiče v blokovém řízení, vyzvali je, aby místo uvedli do původního stavu a opustili areál čerpací stanice. Za Městskou policii Chlumec n. C. Aleš Synek

MAJÁLES BYDŽOVŠTÍ PŘIPRAVUJÍ NA 6. KVĚTNA Nový Bydžov - Na podzim loňského roku obnovené Sdružení studentstva novobydžovského (SSN) se chopilo úlohy následovníka stejnojmenného studentského spolku, který se před dvěma staletími zasloužil o věhlas zdejších studentských slavností, známých merend. První významnou akcí, kterou bydžovští studenti připravují, bude Majáles 2004. Za tím účelem byl vytvořen Majálesový výbor, který se po krátké vánoční přestávce sešel v prvních lednových dnech letošního roku se zástupci bydžovské radnice, jimž předložil svou vizi programu. Všichni společně se pak shodli na čtvrtku 6. května jako nejvhodnějším termínu pro uskutečnění Majálesu 2004. „Z jeho náplně můžeme zatím prozradit jen tolik, že půjde o celodenní akci, která bude zahrnovat program na více místech Nového Bydžova, mezi jinými také na náměstí či v Jiráskově divadle,“ poodkryl roušku tajemství Jan Kučera, předseda Majálesového výboru. Letošní Majáles bude předcházet události daleko velkolepější, a to Merendě v roce 2005, která by měla důstojně navázat na stejnojmenné studentské veselice. Aby bydžovští studenti „...po dva dny tančiti a hodovati mohli...“, dovolil svým zvláštním dekretem z 10. února 1746 sám císař František I. Tyto slavnosti, které postupně navštívili například V. K. Klicpera, F. L. Čelakovský či spisovatelka Božena Němcová, jejíž manžel pocházel právě z města při řece Cidlině, svým věhlasem dalece přesáhly hranice východních Čech a byly výhradně bydžovskou akcí. Michal Šeba člen Majálesového výboru pro styk s veřejností

INZERCE

8

Koncem loňského roku se mi dostaly do ruky „Chlumecké listy“ ročník 2001. Právě v nich mne velice zaujaly „Paměti mého života na Rusi“ od pana Jana Těšíka, rodáka z Klamoše. Jeho vzpomínky na 1. světovou válku mě zaujaly natolik, že jsem se začal o toto období našich dějin zajímat. Vypůjčil jsem si „Chlumecké listy“ ročník 2002, ve kterém ještě bylo jejich pokračování. V čísle 2/2003 jsem četl o panu Josefu Jiránkovi, italském legionáři. V čísle 4/2003 v článku „Toulky Chlumcem n. C.“ jsem se dočetl, že: „První světová válka rozvoj Chlumce zastavila a vyžádala si 46 obětí na lidských životech.“ Pocházím ze Žiželic nad Cidlinou. Ty měly v době 1. světové války, odhaduji, asi 1600 obyvatel a pouze ze Žiželic padlo 48 mladých mužů, z nichž mnozí měli život teprve před sebou. Právě letos si připomeneme 90-té výročí vzniku světové války a její hrůzy. Zajímá mě korespondence z této doby, fotografie a jejich majitele žádám o půjčení, věnování nebo prodání. Ing. František Steklý e-mail: [email protected]

Chlumecké listy

2 / 2004

UŽ JSTE TAKÉ NALETĚLI? Většina občanů našeho státu žije v současné době v nejistotě, která má různé důvody. Je to především zvyšující se nezaměstnanost, obava ze ztráty zaměstnání a v neposlední řadě i cenová politika vlády. Přesto ale většina lidí poctivě pracuje, i když mnohdy je jejich výdělek pro potřebu rodiny nedostatečný. Snaží se tedy, pokud to jde, uskromnit. Najdou se ale jedinci, kteří si se zaměstnáním nelámou hlavu. Než by pracovali, žijí raději na podpoře. A aby si přilepšili, tak vymýšlejí různé triky k získání peněz. Jeden náš občan, a možná, že ne jen jeden, obchází dům od domu a na základě vymyšlených příběhů si půjčuje peníze se slibem vrácení, ale skutek utek - nikdy nevrací. A vyhledává věřitele především mezi důchodci, ale nejen v této kategorii. Nechci a nerad někomu radím, ale pokud mohu alespoň doporučit - pokud osobně žadatele o půjčku neznáte - nepůjčujte! V opačném případě jste vědomě zahodili své peníze. A pokud jste již byli postiženi, obra[te se na státní nebo městskou policii. Vo

VÍTE, ŽE . . . - v Klicperově ulici (v rohu parkoviště vedle lékárny) byl otevřen nový obchod OVOCE - ZELENINA - nemůžeme informovat příznivce místního fotbalového klubu, protože tento nám není schopen za celý rok poslat jedinou zprávu

INZERCE

9

KULTURA V CHLUMCI

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou tel. č. 495 485 129

BŘEZEN 2004 6. března sobota

PRCI, PRCI, PRCIČKY - SVATBA

17.30 hod. 20.00 hod.

Širokoúhlý americký komediální film. Vzrušující vyvrcholení Prcičkové ságy. Režie: Jesse Dylan Hrají: Jason Biggs, January Jones, S. William ad.

92 minut

Vstupné: 55,- a 58,- Kč

13. března sobota 17.00 hod. 20.00 hod.

132 minut

Mládeži přístupný od 15ti let

MASTER A COMMANDER: ODVRÁCENÁ TVÁŘ SVĚTA Americký širokoúhlý akční velkofilm. Na pozadí napoleonských válek je rozehráno vzrušující dobrodružství. Režie: Peter Weir. Hrají: Russel Crowe, Richard Stroh, P. Bettany ad.

20. března sobota 17.00 hod. 20.00 hod.

LÁSKA NEBESKÁ Širokoúhlý film Velké Británie - nebesky romantická komedie. Režie: Richard Curtis. Hrají: Hugh Grant, Liam Neeson, Laura Linney ad.

129 minut

Zdenìk Alois Vaníèek

Vstupné: 57,- a 60,- Kč.

Mládeži přístupný od 12ti let Pozor na začátek odpoledního představení!!

27. března sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

JEEPERS CREEPERS 2 Širokoúhlý americký horor. Vychutná si tvůj strach. Režie: Victor Salva. Hrají: Ray Wise, Jonathan Breck, Travis Schiffner ad.

100 minut

Vstupné: 55,- a 58,- Kč

Vstupné: 57,- a 60,- Kč

Mládeži přístupný od 12ti let Pozor na začátek odpoledního představení!!

Mládeži přístupný od 15ti let

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

(Pseudonym Alois Boèek), Doctor of Law and Doctor of Philosophy. Born in the first half of the last century. Travel agency employee, then ministerial official, diplomat, lawyer, journalist, unemployed, adviser to a foreign diplomatic mission, professor at a university abroad, again unemployed, technical college teacher, president of a trade association and keen amateur astronomer.

I, Constable Alois Vavrys of the local police force, beg to report that, while on my regular beat along the Cidlina river, at the river-bend where the bank is flat and there is a kind of hedge, I suddenly heard a familiar sound as if someone was extramaritally copulating there. I called upon the participants to desist from this unlawful activity. Whereupon from the thicket came the invitation: “You can kiss our arse!” Whereupon he was arrested …

Whereupon He Was Arrested

Zdenìk Vaníèek Whereupon He Was Arrested

http://kina.365dni.cz

POVÍDKY O STARÉM CHLUMCI POPUTUJÍ DO SVĚTA

Zdenìk Vaníèek

From the town’s record of police reports, 1913-1925

Před rokem vyšla malá knížka obsahující patnáct povídek o starém Chlumci a koloritu doby, kterou svými činy poznamenali dnes již zapomenutí staří Chlumečané. Knížka se nazývá Což když se stalo, byl zatčen, napsal ji Alois Boček (chlumecký rodák, vlastním jménem Zdeněk Vaníček), ilustroval Martin Liška a předmluvou uvedl dr. Karel Richter. Přesně po roce vychází anglický překlad knížky Whereupon He Was Arrested. Autor ji tentokrát vydává pod vlastním jménem, přeložil ji proslulý anglický překladatel Ewald Osers (jeho překlady měla k dispozici například Švédská akademie, když v roce 1984 posuzovala nominaci Jaroslava Seiferta na udělení Nobelovy ceny za literaturu), předmluvu napsal významný

britský politik a dlouholetý poslanec Sněmovny obcí britského parlamentu ctihodný Gary Waller. Knížka opět obsahuje několik kreseb Martina Lišky a především dobové pohlednice starého Chlumce z bohatého autorova archivu. Knížku autor představil na výroční konferenci České asociace kompetitivních komunikací (sdružení provozovatelů kabelové televize a alternativních sítí elektronických komunikací), která vydání publikace podpořila. Nyní starochlumecké povídky putují do světa - především do Británie, USA, Irska, Kanady, Turecka a řady dalších zemí. Všude tam si budou číst o městečku někde daleko pod Mračňovkou. Red.

CHLUMECKÉ LISTY 3. 3. 1934

o znárodnění vědy. Jeho dílo vzniklo ze středověkého poznání, z lidských tradic a pro nás (historiky i amatéry) je důležitým materiálem pro pochopení středověkého myšlení. Připomínáme veřejnosti, že po Mistru Klaretovi je u nás pojmenovaná ulice. V lednu uplynulo 40 let od úmrtí významného chlumeckého rodáka Viktora Ettela, českého chemika. Působil jako profesor VŠCHT v Praze a akademik ČSAV v Praze. Pracoval např. v technologii léčiv, insekticidů a herbicidů. Zemřel 15. ledna 1964 a bylo mu 71 let.

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM mob. č. 604 915 583

4. 3. 5. 3. 10. 3.

BŘEZEN 2004

PRODEJ TEXTILU UŽ KAMARÁDI POMALU STÁRNEM Hudební pořad pro seniory, začátek od 16.00 hodin, vstupné 40 Kč

13. 3.

DĚTSKÝ KARNEVAL s DDM Začátek od 15.30 hodin

20. 3.

tel. č. 495 485 853

Je tomu již 70 let, co naše město navštívil básník Jaroslav Seifert. Zmínku přinesly i tehdejší Chlumecké listy. Wolkerův večer pořádaný ve čtvrtek 1. t. m. byl zdařilým ukončením cyklu tří přednášek MOK v Chlumci n. C. Příznačná byla účast na tomto posledním večeru, který vedle krátkého úvodu red. Seiferta zpestřen byl recitacemi Wolkerových básní, melodramem a hudebními čísly. Pojetím Wolkerovy tvorby a přednesem upoutala zejména sl. M. Sobotková, učitelka, která disponuje sympatickým hlasovým fondem.

JOSEFOVSKÁ ZÁBAVA Začátek od 20.00 hodin

26. 3.

DISKOTÉKA Začátek ve 20.00 hodin

Předprodej vstupenek v prodejně Textil na Klicperově náměstí.

625 LET OD ÚMRTÍ

TROCHA HUMORU

Jak na hlučné a bezohledné sousedy

10

LV

Chlumecké listy

V letošním roce si připomínáme 625. výročí od úmrtí našeho slavného rodáka Bartoloměje z Chlumce, Klareta (Claretus de Solentia, český lékař, vědec). Ve 14. století, v době Karlově, vznikala literatura právnická, cestopisná i první pokusy slovníkářské. Mistr Klaret skládal latinsko-české slovníky, zvané vokabuláře, pro studijní účely, a encyklopedické příručky o lidských povahách, o léčivech, hvězdářství, o vlastnostech zvířat, rostlin aj. Oceňujeme v nich úsilí

2 / 2004

ŽIVOTNÍ MOUDRA # # # #

Člověka snadno donutíš, aby se pochlubil. Čím skromnější úspěch, tím honosnější oslavy. Velké sliby žádají si dobré výmluvy. Opravdový frajer se pozná podle toho, že ze sebe frajera nedělá. # Námaha vynaložená na ostření kosy ušetří námahu, kterou bude třeba vynaložit při kosení. # Rozdáváš-li na potkání, potkáváš mnohé. Tvé cesty osiří, jestliže na potkání žádáš a prosíš. # Když se o pomoc volá, přibývá hluchých. LV

11

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

„Skořápka, sládek“ - V. Poupa, učedníci „Sladovnický“ - Z. Strnadová, „Mlynářský“ - L. Tonar, „Vinopalský“ - Z. Tonarová. V neděli 17. srpna po celý den probíhala na náměstí u pomníku a u rodného domku V. K. Klicpery „Národní slavnost“ s různými atrakcemi. Večer byla předvedena „Sokolská scéna“ a na Cidlině „Benátská noc“ s ohňostrojem. O této oslavě Chlumecké listy ze dne 23. srpna 1924 uveřejnily podrobnou recenzi. Dram. odbor spolku, ač většinu své činnosti obětoval oslavám, druží se důstojně po bok pěveckému, neb i přes to, že čas a práce jeho členů byla postavena do služeb oslav, uvedl na scénu několik divadelních her (7), takže i tu nutno hodnotit jeho práci s uspokojením. A tak v sobotu 5. dubna 1924 na scéně v Okresním domě sehrála jednota „Klicpera“ významnou novinku praž. divadel „Vdavky Nanynky Kulichovy“, kterou dle stejnojmenného románu I. Hermanna zdramatizovala R. Pohorská. (Dochovaný plakát je přiložen.)

ma“. V režii Václava Klemense hráli: Vlad. Poupa jako „Motalík“, Jos. Hájek - „Eduard Kubrich“, Vlad. Klemens - „Valentin Kubrich“, Al. Dařbujan - „Šejnoha“, Fr. Prášil - „Frýzek“, Sl. Cón - „Jindřich“, M. Preislerová - „Vlasta“, M. Steklá - „Olga Smutná“, Sl. Žáková - „Lucy“, M. Kubátová - „Paní Sadská“. Tímto představením se zároveň jednota „Klicpera“ rozloučila s dosavadní scénou v Okresním domě, nebo[ přestěhovala své působení na nově postavené jeviště v hotelu „U Lva“. A zde v sobotu 18. října v režii Václava Klemense sehrála jednota „Klicpera“ veselohru od Karla Horkého „Ba[och“ v tomto obsazení. V. Karas byl „Antonín Prchal“, E. Bénová - „Anna, jeho žena“, Sl. Cón - „Jenda, jejich syn“, R. Kautský - „Alois Juchta“, K. Žáková - „Katuška“, S. Žáková - „Teta Sofi“, Al. Dařbujan - „Emanuel Čichna“, Vl. Klemens - „Dr. Čvančara“, J. Hájek - „Policejní komisař“, J. Synek - „Policejní strážník“, M. Klemens - „Polic. detektiv“, J. Hájek - „Martin Chramosta“, Vl. Klemens - „Četník“. V neděli 2. listopadu uvedeno bylo tříaktové drama od J. Hilberta „Jejich štěstí“. Z přiloženého plakátu se mohou čtenáři seznámit, kteří z chlumeckých ochotníků byli režisérem vybráni do této hry.

V neděli 21. září v hotelu Okresní dům jednota „Klicpera“ zahájila podzimní sezonu čestným večerem paní M. Kubátové, který uspořádala na počest její čtyřicetileté ochotnické činnosti, uvedením sportovní frašky od K. Piskoře „Herakles versus Pu-

Při cecilské zábavě v sobotu 22. listopadu, kromě hudeb., pěvec. a recitačních výstupů, byla předvedena aktová fraška „Neplechy v Arkadii“ od Adolfa Červenky. V ní Frant. Prášil vystoupil jako „Viktor Lipanský“, M. Steklá - „Emča Brodová“, Bě-

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA Rok 1924 byl rokem dvou významných jubileí. Vzpomínáno bylo stoletého narození B. Smetany (1824) a pro chlumecké rodáky padesátileté odhalení pomníku našemu významnému dramatikovi V. K. Klicperovi. Pěvecko-ochotnická jednota „Klicpera“ pochopila, že nelze zůstat zpět při vlně oslav v jiných městech, dala podnět k tomu, aby i v našem městě bylo oslaveno sté výročí narození B. Smetany způsobem důstojným a spojila se k tomu účelu s místním osvětovým sborem. K ruchu těchto oslav připojila se v srpnu ještě ona oslava odhalení pomníku. Členové spolku vynaložili veškeré síly, aby ukázali, že jsou jim naši velcí mužové povždy drahými a že s vděčností vzpomínají těch, kteří byli předchůdci našeho dneška, naší samostatnosti a svobody. Jakoby mimoděk jim vyvstaly před očima veliké dny našeho národního obrození, mravenčí píle a úsilí mužů, kteří za svoji práci nežádali nic jiného, než vidět úspěch našeho národního života, našeho češství, tenkráte tak ponižovaného. Je tedy naší povinností, abychom s vděkem vzpomínali těch, kteří pracovali za okolností tak nepříznivých, že jen velká víra v budoucnost a velká duševní energie je mohla udržet na cestách předsevzatého poslání. Smetanovy oslavy byly zahájeny v sobotu 22. března v Okresním domě pěvecko-literárním večerem. Na úvod zapěl mužský sbor pěvec. odboru „Klicpery“ Smetanovo „Věno“, načež pan prof. Dr. Pála z Jičína měl přednášku na téma „Smetana a jeho význam pro národ“. Pak „O Smetanovi a jeho tvorbě“ promluvila pí Joza Klemensová. Na závěr večera zazpíval smíšený sbor spolku Smetanovu „Českou píseň“. Druhým dnem Smetanových oslav byl 30. březen, kdy hudebním sborem pěš. pl. č. 47 z Mladé Boleslavě, pod taktovkou p. kap. Haněla, předvedena byla symfonická báseň B. Smetany „Má vlast“. V neděli 27. dubna se konal koncert komorních skladeb B. Smetany, který uspořádal Pražský smyčcový kvartet ve složení Stanislav Micka, Miloslav Sádlo, Jindřich Kott a Jaroslav Sádlo. Na klavír hrál Bohumil Bouda. Odpoledne byl koncert věnován dětem. Dne 17. května se konal čtvrtý oddíl těchto oslav. Na „Hudebním večeru“ vystoupil pěvecký odbor místního spolku „Klicpera“ s několika zpěvními čísly, dále pak ve hře na klavír se představila slč. Zd. Musilová a ve zpěvu slč. Jiřina Klemensová. Ukončení oslav se konalo po dva dny. V sobotu 16. srpna „Hudebním a divadelním večerem“, na který členové jednoty „Klicpera“ připravili tento program. První díl byl věnován Smetanovi. Paní J. Klemensová zahrála Smetanovy dvě polky a potom přednesla zpěv Děčany z op. Braniboři v Čechách. Slečna V. Kautská zazpívala árii Mařenky z Prodané nevěsty a Vl. Klemens árii Vokovu z op. „Čertova stěna“ a „Večerní písně“. V druhé části byl spolkem uveden Malátův „Slavnostní sbor“, který byl před 50 léty jim napsán k slavnosti odhalení pomníku. A nakonec byla sehrána od V. K. Klicpery veselá aktovka „Každý něco pro vlast“. Ve hře hráli: „Správce“ - F. Prášil, „Správcová“ - E. Bénová, „Minka“ - Š. Dědková, vdovy „Votrubová“ - K. Žáková, „Rákosová“ - J. Kautská, „Boudová“ - M. Preislerová, „Voříšková“ - S. Žáková, „Jesenský“ - Vl. Klemens, „Partes“ - Sl. Cón, „Mláto, vinopalník“ - F. Koliš, „Pytel, mlynář“ - A. Dařbujan,

12

Chlumecké listy

2 / 2004

la Sobotková - „Betty Teuflanzová“, J. Hájek - „Budivoj Brebůrda“, K. Žáková - „Lotta Vomáčková“, Sl. Cón - „René Fistulka“. Místo obvyklé silvestrovské zábavy jednota „Klicpera“ uspořádala v sobotu 27. prosince „Čertovský večer?“, který byl vyplněn čertovinou a nejlepšími kabaretními čísly, vrcholící uchvacujícím dramatickým skečem od Jiřího Mahena „Náměsíčný“, v němž si zařádili: Sl.Cón jako „Markýz“, Sl. Žáková „jeho žena“, Vl. Klemens - „Vikomt“ a E. Hornerová - „Komorná“. Pozorujeme, že z toho velkého množství dram. odborů, vzniklých v prvních poválečných letech, si v tomto roce svou činnost udržel jen jeden spolek. Byl to dram. odbor strany soc. dem. děl., který v roce 1924 uvedl 30. dubna v Okresním domě frašku Rudy Maříka „Mumie Tu-Ten Kamenova“, v neděli 19. října v Liverpoolu frašku se zpěvy od Zavadila „Mistr Šidlo aneb Jak se ta kopyta rojila“ a v neděli 16. listopadu, na vlastním nově zařízeném jevišti v Okresním domě, Hilbertovo drama „Vina“. Jaká byla příčina tohoto rapidního poklesu? Na takové malé městečko, jako byl v té době Chlumec n. C., bylo těch aktivních dram. odborů, různých spolků a politických stran příliš mnoho, když se k tomu ke všemu řadily i četné divadelní společnosti, které každoročně v počtu dvou někdy i tří zajížděly do našeho města na turné, mnohdy až tři neděle trvající. Tím se stávalo, že v malých intervalech se u nás na třech scénách hrálo divadlo. Občanstvo začalo hledat jiné prostředí pro své zábavy. Můžeme tedy již v tomto roce zřetelně pozorovat pomalou sice, ale nezadržitelně rostoucí divadelní krizi. Tak se stávalo, že návštěvnost jednotlivých představení se pohybovala kolem 40 až 50 diváků. Vybrané vstupné tudíž nestačilo na pokrytí režie. Výjimkou byla však představení, která v divadelním světě byla známá jako „trhák“. I Pěvecko-ochotnická jednota „Klicpera“, která měla proti jiným spolkům početné příznivce, tuto krizi poci[ovala. Na tak veliké hlediště „U Lva“, kde všechna místa byla k sezení, jsou tři nebo čtyři řady obsazených sedadel opravdu velmi málo. I v roce následujícím se dosavadní výbor i odbory jednoty „Klicpera“ pilně staraly, aby spolek zůstal činorodým veřejným činitelem. Nebylo sice vykonáno tolik práce jako v roce minulém, ale byla vykonána se stejnou láskou jako tenkráte, a proto budiž zde poznamenáno, že je to zásluhou několika jedinců, kteří dnes v záplavě různých politických sporů a zahraničních událostí, které se tak prvořadě zračí v naší společnosti, si zachovali lásku k drobné národní práci, které je nám dnes právě tak zapotřebí, jako za času našeho národního probuzení. Z ročního přehledu divad. činnosti se dovídáme, že chlumecká jednota „Klicpera“ během r. 1925 zinscenovala celkem tři celovečerní hry a jednu aktovku. V sobotu dne 28. března přišla na pořad rozkošná veselohra Petra Fingala „Španělská vesnice“, 7. listopadu repertoární hra divadla Uranie „Společnost slečny Máši“ od Vojty Táborského a v sobotu 12. prosince opět veselohra „Střevíček paní markýzy“, kterou napsal Otomar Schäfer. Při cecilské zábavě v sobotu dne 21. listopadu kromě humorného programu byla sehrána Skružného aktovka „Radionámluvy“. Všechna představení se hrála „U Lva“. Z ostatních spolků a sdružení se ozval jenom dram. odbor při radě starších církve československé představením „Kráska ze Šumavy“, kterou sehrál 17. května v zahradě Liverpoolu. Zato se naší veřejnosti nově představil dram. kroužek, vystupující pod. názvem „Čechoslováci“. Ti na sobotu 7. března, na pamě[ 75. narozenin pana prezidenta T. G. Masaryka, při-

13

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

pravili na scéně v Liverpoolu hru „Zvony“, obraz z českého revolučního boje od R. Robla. Hned nato 22. března tamtéž veselohru „Firma Piškot Čaplin a spol.“ od J. Baldy. Od téhož autora téměř za půl roku, ve spolupráci s ochotníky „Svornosti“, tedy 18. srpna rozmarný obrázek z venkovského života „České srdce - srdce zlaté“. V tomto složení Čechoslováci svou divad. činnost ukončili v neděli 8. listopadu v Okresním domě dramatem Karla Fořta „Za vinu otcovu“. Časovou mezeru mezi prvním a posledním představením chlumeckých ochotníků vyplnily dvě divad. společnosti a to G. Čechova, která uspořádala několik zájezdů z Nového Bydžova a absolvovala zde řadu zpěvoher a činoher, které se vesměs setkaly s úspěchem. O prázdninách umožnil náš spolek řadu představení společnosti Romana Olšovského, která, by[ se snažila ze všech sil, aby obecenstvo uspokojila, toho úspěchu jako společnost p. Čecha nedosáhla.

Dne 16. prosince v našem městě pohostinně vystoupili slč. Jiřina Janderová a p. M. Hajský, členové Švandova divadla v Praze, v rozkošné novince „Hrdina jejích snů“. Tak totiž zněla reklama. Po představení doktor K. Kamenický, aktivní herec jednoty „Klicpera“, napsal v Chlumeckých listech toto: Herci, kteří ve středu 16. prosince sehráli „U Lva“ veselohru „Hrdina jejích snů“ v pravém smyslu slova uráželi publikum, zvyklé slušnějším výkonům od kteréhokoli místního ochotnického spolku, nejen hrou ubohou, ale i tím, že vybravše zcela banální kus, neuměli ani jediný slušně svoji roli a breptali jen to, co kuse pochytili z nápovědovy budky. Radíme podobným „umělcům“, aby své výkony si ponechali pro jiné scény a nepokoušeli se podruhé o vystoupení v Chlumci n. C. I takovéto divadlo bylo našemu obecenstvu nabízeno. A. Lauterbach

ZE STARÉHO SOUDKU ANEB BŘEZEN V PRANOSTIKÁCH Lidé žijící s přírodou a v přírodě užívají staleté zkušenosti a podle nich odhadují počasí. Lidové průpovědi a pranostiky nejsou jenom ledajaké bezvýznamné říkanky, nýbrž pradávná poznání a staleté zkušenosti. Podle měření meteorologické observatoře (v Praze - Klementinu) činí průměrný nárůst denních březnových teplot asi 4 °C, studené počasí u nás v tomto měsíci zdaleka nekončí. Platí: „Březen - za kamna vlezem.“ „Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát.“ „Marec chytá za palec.“ Hlavní březnové období podle lidové meteorologie jsou: 1. matějská obleva (oteplení) = 1. dekáda (III.) 2. řehořská zima (ochlazení) = zhruba 2. dekáda (III.) 3. mariánské jaro (oteplení) = 3. dekáda (III.) První období (matějské) postihují některé povětrnostní jevy. O tom svědčí záznamy z kronik: L.P. 1367 (3. března) povodeň veliká byla na Vltavě, takže se v ulici U sv. Jiljí na Starém Městě na lo‚kách plaviti museli a voda až na práh sv. Mikuláše (kostela) dosahovala. (Daniel Adam z Veleslavína)

14

L.P. 1569 (8. března) hrozný vítr se strhl, až některá stavení bořil. (kronika Mladoboleslavská)

„Na sv. Řehoře povol kožich nahoře, na sv. Jáchyma rozepni ho docela.“

INZERCE

V roce 1848 o Masopustě (7. 3.) jsme orali, sili mák a sázeli jsme brambory. (Deník Matěje Raska) Druhé období dostalo název řehořská zima. (od konce 1. dekády do konce 2. dekády). Ta bývá posledním záchvěvem mrazivého a často sněhem velmi bohatého počasí. Důkaz: L.P. 1477 sníh padal až do sv. Řehoře (12. 3.) a byl koním až po sedlo. (Ze starých letopisů českých) L.P. 1512 (9. 3.) napadl sníh a zima dosti příkrá byla. R. 1828 (4. - 6. 3.) napadlo sněhu na 3/4 lokte a ležel 14 dní. Pranostika: „Svatý Radko dělá rád hladko.“ (8. 3.) „Svatý Řehoř naposledy obnovuje venku ledy.“ Tato zima bývá na začátku 3. dekády vystřídána mariánským jarem (i josefovským jarem). Toto období může přetrvávat do prvních dnů dubna. U nás často končí totální oblevou. Pranostika: „Nechá-li sv. Matěj ledy, svatý Josef je seká.“ (19. 3.) „Na sv. Josefa - pluhy ze dvora.“

V hospodářských pranostikách je pro březen příznačná tématická změna: zahájení polních prací. Zásada rolníků: zahájit jarní předse[ovou přípravu půdy co nejdříve a co nejrychleji zasít. Platí i dnes: „Pozdě do země - málo na sýpce!“ Březen (původ slova od bříza) je první jarní měsíc. Jaro je pro svou křehkou přírodní krásu (sněženky, bledule, čemeřice, talovín...) zranitelnost a vůni označováno za nejkrásnější období v roce. (Jako bychom od jara stále očekávali něco neobyčejného a nového...) V současné době se rozšířilo tzv. astronomické jaro. Je to časový úsek od jarní rovnodennosti (kolem 21. 3.) do letního slunovratu (kolem 21. 6.). Vedle pojmu astronomické jaro existuje termín biologické jaro (asi od 16. 2. do 31. 5.) a pojem vegetační jaro (od nástupu denních teplot nad 5 °C). Jaro je prostě krásné. Tak a[ se Vám tento měsíc všechno daří a zbyde-li Vám trocha času, pozorujte přírodu, ověřte si pravdivost starodávných pranostik. Vá

Chlumecké listy

2 / 2004

15

LIDÉ KOLEM NÁS

LIDÉ KOLEM NÁS O naší nadějné klavíristce Slávce Pěchočové, která svými výkony proniká na významná koncertní pódia v Česku i v zahraničí, jsme, pravda, na stránkách Chlumeckých listů již leccos napsali. Jak by ne. Takových talentů se nerodí tolik, aby neupoutávaly pozornost, a naše město je právem hrdé, že bylo startovací dráhou jejího obdivuhodného vzletu k hvězdným výšinám hudebního interpretačního umění. Ona sama se, popravdě řečeno, zdráhala souhlasit, abychom jí poznovu věnovali pozornost. Obává se, aby se čtenářům nedostávala

na oči příliš často. Jenže Chlumečanům již pronikla do povědomí natolik, že ji nechtějí ztratit z dohledu. Mnozí se obracejí na redakci s dotazy, co dělá Slávka Pěchočová, jak se jí daří, kam směřuje a jak pokročila v plnění svých životních předsevzetí. Když loni při jarním koncertu Základní umělecké školy v Husově sboru doprovázela sólová pěvecká vystoupení, bylo to její poslední veřejné účinkování v Chlumci. Požádali jsme ji proto, aby se svým zdejším obdivovatelkám a obdivovatelům, kteří jí drží palce, svěřila, co všechno se mezitím událo v jejím životě. Sedíme při čaji na ubytovně studentů Hudební akademie múzických umění, ze zkušebny v přízemí k nám doléhají melodické zvuky klavíru vytvářející příjemnou zvukovou kulisu našeho rozhovoru. Zmínil jsem se o loňském jarním koncertu. „Tenkrát jsem zrovna končila pátý ročník, a tím vlastně celé studium na HAMU. Ptáte se na závěrečné zkoušky, jestli byly těžké? Člověk musí přece jenom něco znát a umět. Nic snadného to není, to musím říct. Komise vždycky vybere nakonec několik absolventů, kteří jsou podle jejího zhodnocení způsobilí v režii Akademie vystoupit na veřejných absolventských koncertech. Já jsem měla to štěstí, že jsem účinkovala s vynikající hradeckou filharmonií. Hráli jsme nádherný Prokofjevův koncert pro klavír a orchestr. Dirigoval kolega Jakub Hrů-

16

LIDÉ KOLEM NÁS

ša, mimořádně nadaný dirigent, asi vůbec nejlepší z nastupující dirigentské generace, jeden z žáků Jiřího Bělohlávka. Takže to bylo výborné. Koncert se povedl. Měli jsme úspěch, vyšly pochvalné kritiky, komise byla spokojena a já rovněž. Druhým mým zkušebním úkolem byl celovečerní sólový koncert, který jsem rovněž bez nehody zvládla. Podařilo se mi splnit i všechny ostatní stanovené požadavky závěrečných zkoušek. Především jsem napsala diplomovou práci o životě a díle Sergeje Prokofjeva. Byla to vlastně má teoretická příprava na hluboké proniknutí ke smyslu a instrumentalistickým detailům jeho skladby, s kterou jsem vystoupila na absolventském koncertu. Celkem vzato jsou závěrečné zkoušky velká dřina, ale člověk si přece jenom v jejich průběhu uvědomí, že se něco naučil, a to je velkým povzbuzením pro budoucnost.“ Slávka Pěchočová tedy úspěšně zakončila pětileté studium na Akademii. Stanula na křižovatce životních cest. Co dál? Kterým směrem vykročit? Pan profesor Moravec, špičkový klavírista a vynikající hudební pedagog, přirozeně nechtěl svou excelentní studentku propustit ze své blahodárné výchovně vzdělávací péče. Shodou příznivých okolností škola otevřela nový obor: tříleté postgraduální studium pro instrumentalisty. Poprvé se jeho zřízením dostává absolventům možnosti získat doktorát filozofie v hudebním oboru nejenom na základě zpracování a úspěšného obhájení teoretické dizertace jako doposud, ale i prokázáním mistrovského ovládání nástroje. Pan profesor Moravec, který po celou dobu Slávčina studia cílevědomě a obětavě usměrňoval její odborný i umělecký růst, ji nyní v zájmu dalšího vyzrávání jejího nesporného talentu přesvědčil, že má všechny předpoklady, aby s využitím této možnosti dosáhla dalšího zvýšení své hudební kvalifikace, a to prohloubením a organickým skloubením instrumentalistické virtuozity s teoretickým zvládáním muzikologických témat. Jaroslava Pěchočová v bezmezné úctě, důvěře a vděčnosti vůči Profesoru Moravcovi, jehož pedagogické vedení pokládá za dar nebes, uposlechla jeho rady a přihlásila se k přijímacím zkouškám na toto postgraduální doktorantské studium. Byla přijata. „Nejde mi jen o získání akademického titulu. Láká mě to propojení teorie i praktického ovládání nástroje. Umožní mi to hlubší pochopení a procítění toho, co hraju, ale zároveň se mi, jak doufám, vytříbí schopnost myšlenkové analýzy notových záznamů a jejich posuzování v širokém kontextu. To mě velice láká, na to se těším. My jsme si s panem profesorem vymysleli, že bych si mohla jako své studijní téma zvolit klavírní dílo nějakého bytostně českého skladatele, aby v tom byla neopakovatelná osobitost a zároveň i světovost. Shodli jsme se, že budu studovat kompletní klavírní dílo Leoše Janáčka. To je nádherné téma. Letos v červenci mimochodem oslavíme 150. výročí Janáčkova narození. On se naštěstí dočkal světové slávy již za svého života, i když Praha ho, jako nejednoho z velikánů povýšenecky odmítala, ale dnes je v celém světě snad ještě slavnější a Praha se s ním chlubí. Je dokonce modernější než byl ve své době.“ Ochotně souhlasím. Nedávno jsem poslouchal v rozhlase rozhovor s jedním americkým muzikologem, který se kvůli studiu Janáčkovy hudby naučil česky a již pět roků žije v Česku, ponořen do studia Janáčkova života i díla. Krásnou, na Američana skoro až neuvěřitelnou češtinou vyslovil přesvědčení, že Janáček je sice český, ale rozhodně patří všemu lidstvu na celém světě. Umím si představit, s jakou radostí a nadšenou dych-

Chlumecké listy

tivostí se Slávka Pěchočová bude nořit do podmanivé atmosféry Janáčkovy hudby. Dal jsem si od ní vyložit, co její studijní plán obnáší. Nastudovat všechny jeho skladby pro klavír. To je nějakých devadesát až sto dvacet minut hudby. Jsou tam překrásné věci, jako sonáta pro housle a klavír nebo Concertino pro klavír a komorní soubor. Tvrdým oříškem pro interpretaci je třeba Capriccio pro klavír levou rukou a komorní soubor. Tuto skladbu Janáček napsal pro klavíristu Holmanna, který se vrátil z první světové války jako invalida s ustřelenou pravou rukou. Skladba je dynamická, plná vzdoru, ale i vůle k životu a přemáhání nesnází. To všechno musí umět procítěně zahrát a zároveň nahrát. Souběžně je třeba pokud možno prostudovat všechno, co je kde o daném žánru Janáčkovy tvorby napsáno. Neběží tu o životopis, i když životní situace mívají na tvorbu silný vliv a některé její detaily nelze bez zřetele k nim uspokojivě objasnit. Hlavním cílem práce doktorantky Pěchočové nicméně bude odhalování a řešení teoretických problémů daných obtížnou čitelností některých Janáčkových notových zápisů a z toho plynoucí rozpornost v jejich kritických vydáních. Z toho plyne i různost koncertního podání některých Janáčkových skladeb. Skladatel si vytvořil, jak známo, vlastní hudebně dramatickou koncepci s osobitou intonační charakteristikou. Vyšel z tvůrčího využití nápěvků mluvy a využil moravských folklórních podnětů a dospěl k zkratkovitému způsobu hudebního vyjadřování narušujícího leckdy tradiční tónový systém, veden estetickými principy, které ho sbližují s Musorgským. Zajímá mě, do jaké míry se projevuje rozdílnost v tom, jak Janáčka hrají klavíristé různých národností.

„Ano, určitě. Některé pasáže odvozené z moravských lidových písní s jucháním a cifrováním nezahraje nikdo tak jako Češi a ještě lépe Moraváci. Ti jsou zvláš[ pyšní na to, že jenom oni zahrají Janáčka tak, jak on to cítil. Nejspíš mají pravdu.“ Při plnění studijních povinností, které jak vidím jsou velice náročné, musí si najít čas na koncertní vystoupení. Okolnost, že její jméno figuruje na tak zvané prémiové listině mladých, ji zavazuje přijímat pozvání klubů přátel hudby, jichž je 160 po celé republice, k účinkování na jimi pořádaných koncertech. Takových koncertů mívá Slávka až 17 ročně na různých místech od Šumavy až po Beskydy. Cesty tam i zpět spotřebují někdy příliš mnoho drahocenného času a finanční zisk stěží pokryje cestovní výdaje. Krásným zážitkem z podzimu uplynulého roku byly pro Slávku Pěchočovou koncerty s houslovým virtuosem Václavem Hudečkem a Kociánovým smyčcovým kvartetem v Betlémské kapli a poté v Karolinu. Těší se na další koncerty, které se chystají. Václav Hudeček i Kociáni jsou neobyčejně příjemní lidé a skuteční mistři svých nástrojů, s nimiž je radost koncertovat. Letos čeká Slávku koncertní vystoupení v rámci Pražského jara, což bude pro ni jedna z velkých uměleckých příležitostí. Obdržela rovněž pozvání na festival Janáčkovy Hukvaldy, které je pro ni význačnou poctou a zároveň i oceněním její instrumentalistické úrovně. Přejeme jí ve všem, co podniká, vrcholný úspěch a doufáme, že v jejím koncertním rozvrhu se někdy najde mezírka, do níž se vejde koncertní vystoupení pro její hudební příznivce v Chlumci nad Cidlinou. Karel Richter

INZERCE

2 / 2004

17

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

ZÁPIS DO PRVNÍCH TŘÍD

FLORBALOVÝ TURNAJ

15. a 16. ledna probíhal na základní škole zápis dětí do prvních tříd. Zapsáno bylo celkem 76 dětí, 40 chlapců a 36 dívek. Více než 20 rodičů bude žádat o odklad školní docházky nebo po dohodě s pedagogicko psychologickou poradnou o zařazení do speciální školy.

Florbalový turnaj se konal 20. ledna v nové tělocvičně naší ZŠ, kam přijely čtyři týmy. Na první zápas jsme nastoupili proti ZŠ Klicperova z Nového Bydžova. Nebyl to zrovna lehký zápas. Neměli jsme zkušenosti se střídáním a to byla velká chyba. Dostali jsme kvůli tomu dva zbytečné góly. Nakonec jsme prohráli 2:3. Na další zápasy jsme museli zvolit jinou taktiku. Druhý zápas jsme hráli také s Bydžovem, ale s „Karlovkou“. Po změně taktiky nám šlo všechno lépe. Vyhráli jsme 6:1. I třetí zápas s Nechanicemi jsme zvítězili 7:1. Hodně nás podrželi tito hráči: Luděk Kosina, Jakub Nedvěd a vynikající brankář Vojta Tůma. V posledním čtvrtém zápase měl brankář trochu potíže, ale i přesto jsme zvítězili 7:2. Na první místo, které obhájilo neporažené družstvo „Klicperky“ z Nového Bydžova, to bohužel nestačilo. A tak jsme skončili na druhém místě. Poděkování za skvělé umístění patří i našim turnajovým vedoucím Vladanu Kárníkovi a Miloši Bernartovi. Tomáš Hudec, 9. C

A MÁME PO POLOLETNÍM VYSVĚDČENÍ Chválili jste své děti? Napomínali? Rámusili? Přijali jste sliby Vašich ratolestí, protože sliby byly v této chvíli myšleny zcela vážně? Určitě? Určitě... Nahlédněte tedy spolu do školních škamen zvesela, protože legrace koření dobrou náladu a ta je ukryta v každé školní lavici.

LYŽAŘSKÝ KURZ ŽÁKŮ NAŠÍ ZŠ První termín lyžařského kurzu proběhl od 3. 1. do 10. 1. 2004 v Bartošovicích v Orlických horách. Kurzu se zúčastnilo celkem 41 žáků 7. ročníků v doprovodu 3 instruktorů a jedné zdravotnice. Žáci byli rozděleni do 3 družstev dle výkonnosti, se kterými jsme plnili sjezdový a běžecký výcvik. V úterý dopoledne měly děti odpočinek a v pátek se zúčastnily závodů ve slalomu a na běžkách. Večer probíhaly informativní schůzky, tématické přednášky, soutěže a nezbytné diskotéky. V průběhu kurzu nedošlo k žádnému zranění, pouze jeden žák odjel ve čtvrtek s horečkou domů. Dětem byly opět hrazeny vleky z příspěvku SRPŠ, a to 500 Kč na osobu. Žáci tedy uhradí pouze pobyt ve výši 190 Kč na osobu a den a dopravné. Lyžařský kurz proběhl bez vážných kázeňských přestupků, žáci svým chováním a vystupováním velmi dobře reprezentovali školu i své město, za což jim patří mé poděkování. Zároveň bych ráda poděkovala všem svým kolegům za odvedenou práci. Hana Dostálová

☺ Měl jsem být jeřábníkem a ne učitelem fyziky. Proč, pane učiteli? ☺ Rozumíte mi alespoň někteří, co zrovna neposíláte SMS zprávy? ☺ Na každém konci potravinového řetězce je člověk. Například vyroste salát, ten sní slimák, slimáčka ptáček, ptáčka kočička a... Promiňte, na každém konci nemusí být člověk! ☺ Ale, paní kolegyně, nezlobte se, že Horáčková neumí rozebírat souvětí podřadné. Včera navečer se rozebírala v parku s Novákem a jak jí to šlo.

INZERCE

☺ Jestliže A=B a B=C, pak platí, že A=C. Konkrétní příklad: Jestliže Honza miluje Hanku a Hanka miluje Pepu, pak tedy Honza miluje... (?) (Promiňte, nezdařilá logika.) ☺ Před zkouškou: K tabuli nakluše Řeháková Miluše. Po zkoušce: Miluško, ten kámen, co ti spadl ze srdce, si odnes. ☺ Co víš o Aloisu Jiráskovi? No, z jeho děl bych jmenoval trilogii, která se skládá ze tří dílů. (?!) ☺ Člověk homo sapiens má před sebou dlouhou minulost.

Základní škola pořádá v pátek 2. dubna 2004 od 17 hodin v Loretě velikonoční výstavu spojenou se staročeským jarmarkem. Všichni jste srdečně zváni.

18

Na závěr přejeme Vám, milí žáci a študáci, veselou současnost a lepší blízkou budoucnost. Redakce Chlumeckých listů Vá

Chlumecké listy

2 / 2004

19

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

VÍTÁME VÁS V MATEŘSKÉ ŠKOLE BERUŠKA, UL. POD LORETOU Naše mateřská škola je čtyřtřídní. Pro snadnější orientaci dětí jsou třídy označeny - 1. třída jsou ko[átka, 2. třída sluníčka, 3. třída kytičky a 4. třída motýlkové. Do MŠ je možné zapsat děti od tří let věku, po dohodě s rodiči a na základě doporučení lékaře i děti mladší. Maminky na mateřské dovolené mají možnost přihlásit své dítě k docházce na 5 dnů v měsíci.

! oslavujeme Mikuláše, MDD ! pořádáme besídky pro rodiče a důchodce z města a obyvatele Domova důchodců - Vánoce, Den matek ! zveme umělce a loutkoherce ! navštěvujeme kino a divadlo ! spolupracujeme se školní družinou - keramická dílna ! pravidelně navštěvujeme ZŠ, spolupracujeme s DDM ! spolupracujeme s Pedagogicko-psychologickou poradnou ! spolupracujeme s Ekocentrem Pardubice a SEVER Hradec Králové ! vystavujeme dětské práce v Městské knihovně ! pořádáme výstavu dětských prací - Rok v naší MŠ ! sbíráme starý papír ! loučíme se s nastávajícími školáky, přenocování v MŠ ! pořádáme „Dny otevřených dveří“ pro rodiče ! zúčastňujeme se přehlídky mateřských škol NOVOBYDŽOVSKÁ MATEŘINKA ! režim dne přizpůsobujeme potřebám dětí a přání rodičů

MŠ má vypracovaný vlastní školní vzdělávací program „Hrajeme si a poznáváme svět“. Ve výchovně vzdělávací práci se zaměřujeme především na spolupráci s rodiči a na ekologickou výchovu.

Co Vám a Vašim dětem můžeme nabídnout? ! zapojení dětí do kroužků: výtvarné výchovy, pracovní výchovy, pohybové výchovy a hry na flétničku - kroužky vedou učitelky MŠ ! pravidelnou preventivní logopedickou péči ! plavecký kurz v bazénu v Jičíně - září až listopad ! v měsíci květnu školu v přírodě ! vycházky a výlety zaměřené na poznávání přírody - Velešický mlýn, ZOO, farma Ostrov - chov koní, studánka na Františku - Den Země, les v Zachraš[anech apod. ! zimní a letní olympiádu ! oslavujeme svátky a narozeniny

S dalšími akcemi a činnostmi, které naše školička pořádá, Vás rády seznámíme při Vaší návštěvě MŠ a v Informativním bulletinu, který obdržíte při zápisu. Při té příležitosti si můžete prohlédnout prostředí školy. Srdečně Vás zveme!

Kolektiv MŠ Beruška

INZERCE

20

Chlumecké listy

2 / 2004

21

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

MATEŘSKÁ ŠKOLA U ZÁMKU VÁS SRDEČNĚ ZVE K ZÁPISU, KTERÝ SE KONÁ OD 1. DO 12. BŘEZNA 2004 Po roce je tu opět zápis do mateřské školy. Následující řádky by Vás měly přesvědčit, že MŠ U Zámku je na vstup nových svěřenců dobře připravena.

CO VÁM A VAŠIM DĚTEM NABÍZÍME: ! zařazení dětí podle jejich věku nebo po dohodě s rodiči, v každé z nich pracují dvě kvalifikované učitelky ! na doporučení lékaře mohou školu navštěvovat i děti mladší tří let ! rozvoj v oblasti matematických představ, jazykové, literární, pohybové, výtvarné, pracovní a hudební výchovy ! základy hry na zobcovou flétnu (v krátké době děti zahrají jednoduchou píseň podle not) ! základy aerobiku a jógy pro děti, lerngymnastiky (cvičení pro zvýšení pozornosti a koncentrace), cvičení v sokolovně na tělocvičném nářadí ! hudebně-pohybovou výchovu, kde děti mají možnost vyzkoušet si hru na různé hudební nástroje, sólový, skupinový zpěv a vyjádření hudby pohybem ! plavecký výcvik pro starší děti v jičínském bazénu ! v jarních měsících 1x týdně navštěvujeme saunu ! přípravu dětí na vstup do základní školy, další spolupráci - návštěvy výstav, předvánoční besídka v MŠ pro prvňáčky ZŠ, „Den školních aktovek“ (návštěva budoucích školáků v ZŠ, seznámení s prostředím, které děti čeká) ! pravidelně docházíme za „seniory“ do DD „V Podzámčí“ (společné malování, cvičení, zpívání, pečení cukroví, besídky) ! uplatňování nejnovějších metod práce z odborných seminářů pro předškolní výchovu ! v MŠ jsou integrovány i děti s různým druhem postižení ! kvalitní logopedickou péči, konzultovanou s kvalifikovanou pracovnicí Speciálního pedagogického centra v Hradci Králové ! „Dny otevřených dveří“ pro rodiče ! možnost volby odpoledního odpočinku u starších dětí, od jarních měsíců předškoláci místo spánku chodí do přírody ! pravidelné zábavné akce: vánoční a mikulášská nadílka, pečení cukroví, karneval, vítání jara, sportovní olympiády, oslavy MDD, stanování s opékáním párků, týdenní pobyt na horách, výlet do ZOO, letní koupání v bazénu, časté návštěvy divadla, pěší výlety do okolí města, oslavy narozenin dětí

INZERCE

PŘIJĎTE SI PROHLÉDNOUT NAŠI ŠKOLKU A PRÁCE SVÝCH KAMARÁDŮ. TĚŠÍME SE NA VÁS A PŘEDEVŠÍM VAŠE DĚTI.

22

Chlumecké listy

2 / 2004

23

AKCE PRO DĚTI

SKAUTING

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. Cidl. % 495 485 357

ul. 9. května

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC BŘEZEN 2004 13. 3. (sobota)

Dětský maškarní karneval Začátek: Místo: Program:

Vstupné: S sebou:

20. 3. (sobota)

15.00 hodin Říhův dům ☺ soutěže ☺ tanec ☺ vyhodnocení nejlepších masek ☺ slosovatelné vstupenky děti 20,- Kč, dospělí 30,- Kč masku, chu[ soutěžit, občerstvení zajištěno!

II. kolo XVII. ročníku Polabské ligy žactva v judu, které je zároveň 7. ročníkem Přátelských utkání města Chlumec nad Cidlinou při příležitosti 20. výročí založení oddílu judo v Chlumci n. C. Zahájení: v 10.30 hodin Místo: tělocvična ZŠ Chlumec n. C. (vchod je z parku) Program: ☺ vystoupení olešnických mažoretek ☺ přípravka a mlá‚ata ☺ mladší žáci a žákyně

☺ starší žáci a žákyně ☺ soutěž proběhne na dvou až třech ☺ tatami JK DDM Chlumec n. C. je vítěz Polabské ligy v roce 2003. Přij‚te fandit našim judistům.

bídky divadla)

24

SKAUTSKOU STEZKOU

Nabídka letních táborů 2004 Všeobecný tábor 12. - 23. 7. 2004 Svratka I. stupeň 2.650,- Kč, II. stupeň 2.750,- Kč (volná místa již pouze pro chlapce) Střelecký tábor 1. - 10. 8. 2004 Horní Malá Úpa 2.700,- Kč (předběžná cena) Plánujeme: Judo soustředění Rybářský tábor

BŘEZEN - „MĚSÍC VRAN“

Přihlášky na zájezdy, informace: DDM (směr Kladruby): pondělí, středa 8.00 - 17.00 hodin ZŠ - jazyk. učebna v přízemí budovy II. stupně: středa 9.35 - 10.00 hodin

a svým koníčkům se věnují tak důkladně, že se mohou pochlubit mnoha úspěchy, ale také děti, které se ve svém volném čase pokusily udělat něco pro druhé. Mezi 30 nejlepší-

Co je to Zlatý oříšek? K realizaci projektu se spojila média Česká televize a Český rozhlas, sponzoři, základní školy, renomovaní umělci, významní představitelé nejrůznějších činností veřejného života. Finále Zlatého oříšku se již pravidelně vysílá na TV obrazovkách a na rozhlasových vlnách před projevem prezidenta republiky. Cena Zlatého oříšku vlastně představuje finále celé soutěže. Vážnost ceny a tudíž činnost, kterou dítě vyniklo se násobí osobností, která ceny předává. Z předešlých ročníků to například byli: paní Dagmar Havlová, ministři školství a kultury, Tomáš Töpfer, Jitka Molavcová, Miroslav Donutil, Tomáš Dvořák, Miroslav Zikmund a mnoho dalších. 29. listopadu se v brněnském studiu ČT sešlo 30 nominovaných dětí. Netrpělivě čekaly, kdo z nich bude mezi deseti oceněnými. Letos byly do soutěže vybrány nejen děti, které vynikají v nejrůznějších oborech

bylo okamžitě známo jméno, nebo[ u obou skupin těsně zvítězil Jeník Přerovský. Vybrat jednoho člena družstva bylo velmi těžké a nespravedlivé vůči ostatním kamarádům, ale byl to nekompromisní požadavek pořadatelů. Dramaturgie pořadu alespoň povolila výjimku v doprovodu kandidáta na ocenění a umožnila dalším čtyřem chlapcům zúčastnit se natáčení a sedět v obecenstvu. Ostatní kandidáti měli povolený doprovod dvě osoby. Natáčení probíhalo celý den a pro kluky to byl jistě zajímavý zážitek. Při cestě domů probírali zážitky nejen ze studia, ale i ze závěrečného rautu a trapné a arogantní chování ministra Dostála před i během natáčení. Zlatý oříšek byl poprvé udělen hasičům a poprvé si i našel cestu do Chlumce nad Cidlinou. P.Z.

Plánujeme: zájezd pro děti i rodiče na pohádku (dle na-

MLADÍ HASIČI Z CHLUMCE ZÍSKALI I ZLATÝ OŘÍŠEK 2003 Ten kdo si na Nový rok „přivstal“ a zapnul televizi, mohl krátce po poledni, na programu ČT1, sledovat záznam přenosu ze slavnostního udílení cen Zlatý oříšek 2003.

také inspirovat další děti a jejich rodiče k smysluplnému využívání volného času a snad i k pomoci druhým. Nad 5. ročníkem, který se uskutečnil za podpory Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy a Ministerstva kultury, převzala záštitu manželka premiéra republiky paní Viktorie Špidlová. Pořad uváděli Eva Brettschneiderová a Petr Horký. Mezi navrženými bylo i družstvo mladých hasičů z našeho města. Vzhledem k tomu, že Zlatý oříšek je určen pro jednotlivce a nikoliv pro družstva, muselo dojít v našem případě k vybrání jednoho člena, který bude mít tu čest převzít toto vzácné ocenění společného výsledku na hasičské olympiádě. Zvláš[ vybírali trenéři a zvláš[ chlapci. Po sečtení hlasů obou skupin

mi byly i děti, pro které bylo díky jejich handicapu mnohem těžší vyniknout. Soutěž má navíc nejen ocenit ty nejlepší, ale

Chlumecké listy

VLAJKY VZDALY ČEST Letošní začátek roku přinesl nám skautům několik bolestných ztrát. Doprovázeli jsme naše bratry na jejich poslední cestě a se smutkem jsme si uvědomovali, co všechno český skauting v jejich osobnostech ztratil… Když před Vánocemi na setkání chlumeckých skautů a jejich přátel jsme podepisovali přání mnoha dalších let ve zdraví a radosti ze života bratru Miro Vosátkovi - Grizzlymu, netušili jsme, že tak krátce po dovršení 92 let opustí svou skautskou stezku. Zanechal nám přes deset publikací - např. Encyklopedie táborníka, Vodáci Ahoj!, Táboření, Skautský rok a spousty dalších písemností, artefaktů, vzácných památek na svůj život skauta a skautského vůdce, který se tolik zasloužil o československý skauting. Východočeští skauti se rozloučili s bratrem Jaroslavem Vavruškou - Meddym, vůdcem junáckého střediska v Dobrušce a zároveň okresním zpravodajem dospělých. Náchodský hřbitov a jeho kostelík byly svědky smutku rodiny, světlušek, vlčat, junáků, skautek i ostatních přátel člověka, který nedokázal zvítězit nad zákeřnou chorobou. Bratr Jiří Reinsberg - Amundsen byl knězem, skautem a především životním optimistou s humorem šířícím kolem sebe vždy dobrou náladu. Jeho pohřeb se konal v Týnském chrámu na Starém Městě pražském, kde působil jako kněz až do svého odchodu do důchodu. Televizní přenos zachytil stovky skautů, kněží a dalších přátel, kteří ho přišli vyprovodit na poslední cestě.

2 / 2004

Naši bratři opustili svou skautskou stezku, která je vedla celým životem - patřili mezi ty, kterým skautské zásady vštěpené v mládí uspořádaly celý život k radosti jejich a prospěšnosti okolí. Skloněné vlajky jim vzdaly hold, projevily úctu, kterou jsme všichni cítili, ale zároveň v nás vzbuzovaly výzvu napodobit jejich úsilí pro dobrou věc. Vlad. Köhler - Mika

HISTORIE CHLUMECKÉHO SKAUTINGU Rok 2005 je kulatým výročím založení chlumeckého skautingu. Bude to 85 let, co se chlumečtí studenti seznámili s touto novinkou a rozhodli se založit skautskou organizaci i v našem městě. A dnes jsme v situaci, že již několik let se snažíme získat další materiály o historii chlumeckého skautingu, abychom utvořili ucelený obrázek o všech třech obdobích skautování. Mnoho věcí, listin, kronik a fotografií nenávratně zmizelo při trojnásobné likvidaci Junáka, ale díky pamětníkům se nám daří zachycovat různé vzpomínky a fakta. A řada bývalých skautů má svoje osobní doklady a fotografie pečlivě uschovány. Vzhledem k tomu, že tato situace nastala ve skautských střediscích v celé republice, byla ústředím Junáka vyhlášena dlouhodobá akce „Skautská pamě[“. Její účel je stejný jako naše chlumecké snažení. A výsledkem je řada almanachů vydávaných k různým výročím. K 85. výročí chceme proto poprvé vydat Almanach chlumeckého skautingu. Podklady shromaž‚uje řada bratrů a sester a celkové zpracování čeká historickou komisi střediska. Prosíme proto všechny, kdo mají nějaké písemnosti, fotografie, kroniky nebo svoje osobní deníky, aby nám je zapůjčili - pečlivě je okopírujeme nebo ofotografujeme a v pořádku vrátíme! Jos. Gruss - Bizon

25

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

MALÉ ZAMYŠLENÍ

JAK PŘEŽÍT... TENTOKRÁT PŘECHOD MEZI ZIMOU A JAREM ANEB MASOPUST NA SLUNCI - POMLÁZKA U KAMEN Doufám, že tu letošní zimu přečkáváte bez pádů, zlomenin a podobných „čar přes rozpočet“ a sněhovou peřinu namísto k polehávání využíváte k lyžování, sáňkování a k podobným lidským nápadům, jak se ve volném čase zabavit. Já nelyžuji, poněvadž se nikdy nenašel nikdo, kdo by mě k této bohulibé činnosti vedl. Dokonce ani nesáňkuji. A to vzhledem k tomu, že kopce a kopečky v zámeckém parku už holt patří mladší generaci. V Podzámčí si zimu užíváme „u kamen“, bavíme se jak umíme, a to pravidelnými akcemi a všemožnými aktivitami. Od února rozjíždíme nové zábavné „Společenské odpoledne“. Obsahem budou soutěže zručnosti, ověříme si vědomosti našich obyvatel, nezapomeneme na dobrou muziku, ale především nám jde o pohodu a dobrou náladu. Ráda bych se také vrátila k předvánoční akci, a to k „Vánoční prodejní výstavě“. I přes nabídku „hodně muziky za

málo peněz“ nebyla návštěvnost nijak vysoká. Výstavu bychom chtěli zopakovat v letošním roce ještě dříve, než při příležitosti Vánoc, a tak věřím, že se nás u výrobků obyvatel domova sejde mnohem více. Včas Vás budeme informovat. V neposlední řadě nesmím zapomenout zmínit účast našich obyvatelek v soutěži s názvem Šikovné ruce našich seniorů - pro radost a potěšení. Tato soutěž proběhne na přelomu března a dubna v Lysé nad Labem. Jsme zvědaví, jak šikovné ruce mají obyvatelé a klienti jiných zařízení. Držte těm „našim šikulkám“ palce. V březnu oslavíme všechny Josefy a Pepíky, čeká nás Masopust a s ním poslední příležitost pořádně se najíst masa (poté následuje čtyřicetidenní půst, který končí až o Velikonocích!). Jako tip uvádím recept na „Mísu masopustních rychlokoblih“: 1/4 kg tvarohu, 3 vejce, dva hrnky polohr. mouky, 1 dcl mléka, 1 prášek do pečiva, 3 lžičky rumu, 1 lžíce cukru, špetka soli, citrónová kůra, vanilka.

LÁSKA NEJVYŠŠÍM DAREM /1 KOR 13, 1-13/ Láska dětí k rodičům Babička seděla v květnu na stráni, kde její vnučka Maruška pásla housátka. Stařenka už byla stará a skoro hluchá. Vzpomínala. Byla mladá, když pochovala muže. Zůstala se synem jako kůl v plotě, ale nevzdala se. Vyžínala meze, strouhy u silnice, tahala těžké plachty trávy, až se jí popruhy zarývaly do ramen, až se jí páteř začala hrbit... Chlapec hlad neměl, dala mu výchovu, žila jen pro něho, jemu sloužila. Předala mu chalupu bez dluhů a když se oženil, sloužila dál. Čtyři vnoučky vypiplala, pořád měla co dělat. Te‚ už i nejmladší Maruška je větší, te‚ si už bude moci trošku odpočinout a zajít do kostela. Najednou Maruška běží a říká: „Babi, nakloňte hlavu, já vám chci něco říct.“ - „Copak mně povíš,beruško?“ - Sklonila hlavu, přidržela ruku u ucha. - „Babi, naše máma dnes na vás moc nadávala.“ - Jako když mráz člověku přejde po zádech, tak se zachvěla babička. „Nadávala? A pročpak?“ - „Protože jste živá,“ křičelo děvčátko, „že nechcete umřít. My už vás nepotřebujeme, už jsme všichni velcí a nového chlapečka ani děvčátko už si kupovat nebudeme.“ - Babičce se div srdce nezastavilo...

26

Na oleji pak pečeme kobližky velké asi na jednu polévkovou lžíci. Dobrou chu[!

Přeji Vám všem krásný zbytek zimy, zodpovědně se připravte na jaro, a[ už novým šatníkem, účesem, nějakým tím shozeným kilem, či úplně obyčejně. Až vykoukne sluníčko, otevřete okno a usmějte se na něj. Bude Vám líp. A když ne líp na těle (poněvadž manžel Vám ty úžasné šatičky za výlohou jednoduše neschválil), tak alespoň na duši. Domov důchodců „V Podzámčí“ Vám přeje: mějte se krásně! Soňa Chloupková sociální pracovnice

„A komu to vypravovala máma?“ - „Tátovi.“ - Tátovi, jejímu synovi. Žena žaluje a svolává smrt na jeho matku. Te‚ si řekla - copak asi ten můj syn jí odpověděl? Mám se zeptat? Ne, nezeptám. Jakpak, jestli on přikývl, to by mě tady zabilo, lépe žít v nejistotě, než tvrdou pravdu zakusit a umřít. Ale pak si řekla - ne, já to musím vědět, i když mi pukne bolestí srdce. A[ si mě na té stráni najdou mrtvou, já musím vědět, jestli ten můj syn je mi vděčný za všecku službu. A tak se ptá: „Maruško, řekni mně pravdu, co říkal táta, mamince?“ - „Co říkal?“ vzpomíná děvčátko a tím jenom protahuje babiččiny muka. - „Táta mamince vyhuboval. Řekl jí: Tak nemluv! Babička si to jídlo zaslouží. Ona nám pohlídá dům, uvaří oběd, vypere prádlo, tak a[ už tě nikdy neslyším mluvit.“ „Maruško, opakuj mně to ještě jednou, pomalu,“ říká babička a te‚ neposlouchá, zrovna saje tu lásku svého syna, pak ji chytla do náruče a líbala bezzubými ústy - a Maruška říká: „Babičko, proč máte slzy na tváři?“ - A babička se ptá: „Už zvonilo do kostela?“ - „Te‚ zvoní.“ - „Tak já musím jít.“ - Spěchá na májovou a nikdo se ten večer tak vroucně nemodlil, jako ta stará maminka a babička. Za celou rodinu svého syna. Sloužit, to ona dovedla a ta služba - díky Pánu Bohu - nebyla nadarmo. I její syn to uznal. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska... Vypsal J. Tesař, farář CČSH

Chlumecké listy

INTERRUPCE V těchto dnech probíhala v rozhlase na Praze II anketa s jednoduchým názvem. Jste pro interrupci? Neměla jsem odvahu, zvednout telefon. Bojím se unáhleně prezentovaných názorů. Pochopitelně převážily názory pro interrupci, pro právo matek na rozhodování o příchodu nového člověka na svět. Výsledek ankety mne jako obvykle rozčílil. Muži volali v menšině, ale všichni byli pro. Ženy v převážné většině také. Pobouřilo mne to. Zvláště u žen, které svůj nárok potvrzovaly s neuvěřitelným chladem. Když o tom přemýšlím, bylo zajímavé, že už podle zabarvení hlasu se dalo určit, která z žen řekne ano. Měly hlasy chladné jako plech - vzbuzovaly pocit, že právě odložily cigáro a vyklepaly telefonní číslo prsty s dokonalou úpravou nehtů. K takovým musí být myčka nádobí, dokonalý byt a alespoň jednou ročně plážové opálení. Obvykle měly připomínku o špatném finančním zajištění. Hlasy proti byly zajíkavé a spíše rozpačité, mnohdy se odvolávaly na Boha. Věděly předem, že dnes je podobný názor okamžitě odmrštěn a už jen hlasovým zabarvením zameten na hromadu odbytých směšností. Ráda bych se optala těch volajících, hlavně mužů, kolik sourozenců bylo před nimi. Uvědomili si, že převážná většina z nás jsme děti nechtěné? Že i moderátor pořadu s mimořádně krásným hlasem, pan Pokorný, se mohl po svém početí ocitnout v mase zárodků v ponižujícím kýblu, který se vylije mezi odpadky? Většina z nás nebyla vítaným hostem. Ani já - ani můj muž - většina mých známých. My byli čtvrtí a pátí. A jak jsme svým rodičům vděčni, by[ naše přihlášení k životu bylo také jistě provázeno rozmrzelostmi, hádkami a pocity nepřátelství k našemu počátku. Nakonec nás měli rádi a my byli vděčni jim, že nám umožnili být tu, zúčastnit se té velké podívané, které říkáme život. Začátky většiny mladých jsou vždy spíše velkou nejistotou, většinou nemají nic. Byli jsme na tom stejně. Stejně se rozhodovali - byli jsme stejně bezradní, jak bychom novou situaci zvládli. Jak bych byla neš[astná, kdybychom podlehli panice. V parlamentu se zároveň s uzákoněním práva žen na interrupci uzákoňuje i nový důchodový zákon, který pobuřuje všechny naše mladé. Musí si ušetřit na svůj důchod, protože těch, kteří je vystřídají v pracovním procesu bude tak málo, že na to nevydělají. Rozhodně se neraduji z jejich situace, ale není na vině i jejich pohodlnost mít děti? Proč se jich tak bojí? Ano, rodina dá práci, nese s sebou i značné odříkání - ale to všechno patří k životu. Život není výkladní skříň, stránka z časopisu na křídovém papíře. I náš život stál naše rodiče značné vypětí a oběti, ale milovali nás - a my je. Bylo to vzájemné obdarování. Současný náhled na život je neuvěřitelně sobecký. Nezříkejte se dětí, zříkáte se tím svého pokračování, své identity v čase, svých předků. Svého pokračování v toku rodu - v podstatě své nesmrtelnosti. Záměrně se vyhýbám slovu Bůh. V současné době je v klatbě. Dnes jej používají spíše lidé vysoce vzdělaní, vědci a také lidé s prostým pokorným srdcem. Kdykoliv si položím tuto otázku, položím si i další. Mohou lidé tento pojem zastoupit? Ty davy hlupáků, omezenců, vychytralců - a bylo by těch přívlastků, jak vznikaly v průběhu lidské existence, habaděj, jak bot, ušitých na míru každé vlastnosti, kterými bohatě oplýváme. Jen s malou hrstičkou moudrých. K barvitosti života rozmanitost

2 / 2004

patří. I ožralové, darmojedi, přitroublí nabobové, snobi - nad čím bychom se rozčilovali, o čem by byla divadla k popukání, - jen a[ jsou. Ale k zbožnění má člověk moc daleko. Vás neděsí představa, že naše životodárné slunce je obrovitá koule, kolem které zběsile obíhají zprvu rozžhavené, až tekuté koule, pak chladné a ty nejzazší neuvěřitelně mrazivé -. Jen naše Země je vyhřátý pelíšek, ve kterém je dobře všemu. A smyslem všeho na Zemi je množení. Pokud se jakýkoliv druh zříká množení jako základní povinnosti k životu, prostě vymře. Navíc - rodičovství je krásné. Je to to nejkrásnější, co vám život může dát a co vy můžete dát životu. Napadá mne ještě jeden aspekt vícepočetnějších rodin. Když se podíváte na životopisy slavných. Málokdy jsou první mezi sourozenci. Jsou druzí, třetí, pátí. Bez možnosti výběru v počtu narozených by nebyli naši skladatelé, spisovatelé, vynálezci. Všechno má své pro a proti. Já jsem proti interrupcím. Připouštěla bych je jen ze zdravotních důvodů, jak matky tak plodu, a početí vzniklých z násilných činů. Je na všech, aby uvažovali při každém konání, zda dělají dobře nebo ne. Je důstojné o svých počínáních přemýšlet a zhodnocovat je s odpovědností. Nakonec, k zabránění početí je dnes prostředků více než dosti. Kdysi člověka šlechtilo důstojné a odpovědnější jednání. Pojem ušlechtilost jakoby zmizel ze společenských norem. Navíc, člověk se musí k nepopulárním rozhodnutím donutit. Nebo jste chtěli jít do školy? Pouštíte se snad do práce, která se vám nedá, rádi? A nakonec jste všechny ty činnosti měli rádi a dokonce moc. Aby člověk nebyl zpustlé hovado - to dá také úsilí. M.A.

INZERCE

27

ZDRAVÍ

RÝMA

JSTE NACHLAZENÍ NEBO ALERGIČTÍ? MÁTE NOS UCPANÝ JEN DOČASNĚ, PROTOŽE JSTE NACHLAZENÍ, NEBO TRPÍTE UCPANÝM NOSEM A ZÁCHVATY KÝCHÁNÍ PO CELÝ ROK? Už ani nevíte, jak voní růže. Pouze silně kořeněné jídlo vám dočasně navrátí chu[, spotřeba kapesníků se zvyšuje. Akutně nachlazení mají útěchu, že tyto doprovodné příznaky brzy zmizí a čich a chu[ se jim opět vrátí. Pro mnoho lidí je ale ucpaný nos trvalým stavem, protože mají nosní sliznici alergickou na určité látky. Symptomy obou typů rýmy jsou stejné, ale v léčení jsou nutně rozdíly.

Rýma způsobená viry Rýma začíná pálením a lechtáním v nose. Opakovaně kýcháte. Později se nos ucpe, na začátku vytéká z nosu velké množství vodnatého sekretu. Když se k virové infekci přidá ještě bakteriální, změní se po několika dnech sekret na hustý hlen. Potom hrozí nebezpečí zánětu vedlejší dutiny nosní, který je doprovázen bolestmi v obličeji, v oblasti čela a tváří. Ty se objevují především ve chvíli, kdy se předkloníte. Takový zánět musí být léčen odborně, často antibiotiky. Jinak vzniká nebezpečí, že se stane chronickým. Asi po týdnu by se vám měl nos opět uvolnit.

INZERCE

Rýma způsobená alergeny Při tomto druhu rýmy je nosní sliznice zduřelá tak, že téměř nemůžete dýchat nosem. Trpíte záchvaty kýchání, z nosu vytéká vodnatý sekret. Často se přidává škrábání v krku a zarudlé, pálící oči (alergický zánět spojivek). Rýma se objevuje vždy v určitém období v roce a trvá několik týdnů (např. při výskytu určitých pylů), nebo setrvává celoročně, což zpravidla poukazuje na prachovou alergii nebo na alergickou reakci na jinou látku v domácnosti či v pracovním prostředí.

Co přináší úlevu Abyste mohli lépe dýchat, pomohou nosní kapky, které zúží krevní cévky v nosní sliznici tak, že otok ustoupí. Účinnými látkami jsou například nafazolin, xylometazolin, oxymetazolin. Tyto preparáty byste měli užívat nejvýše tři až pět dní, jinak si na ně nosní sliznice zvykne. Také by mohlo dojít k poškození sliznice samotné. Éterické oleje dezinfikují a chrání sliznici před otoky. Pokud inhalujete olej v teplé páře, napomáháte navíc dobrému prokrvování sliznice. Tím podporujete její imunitní systém. Vyplachování nosu roztoky přírodních solí potlačuje tvorbu sekretu, ničí zárodky nemoci, zvlhčuje sliznici a zlepšuje její obranyschopnost. Když se kůže v nose zanítí a zrudne, jsou účinné léčivé masti, například s obsahem dexpanthenolu. Abyste předešli bakteriálnímu zánětu vedlejších dutin, měli byste rýmu vždy léčit. Když je znemožněno dýchání nosem, jsou k infekci náchylnější i průdušky. Při dýchání ústy vysychá sliznice v hltanu a průduškách, a snižuje se tak jejich obranyschopnost proti virům a bakteriím. Pokud je někdo z vašeho okolí nachlazen, můžete posílit svůj organismus užíváním vitaminu C.

28

Chlumecké listy

2 / 2004

Možnosti léčby V akutním případě pomohou kapky, které jsou obvykle kombinací vazokonstrikční látky a antihistaminika. Účinné vazokonstrikční látky, které dočasně potlačí otok sliznice, jsou např. nafazolin, xylometazolin a oxymetazolin. Antihistaminika potlačují přehnanou reakci imunitního systému - trvalou rýmu. Účinné látky jsou např. antazolin, levocabastin a azelastin. Používají se v nosním spreji i kapkách a v očních kapkách. Pro perorální užívání je k dispozici např. cetirizin a loratadin. Preventivní účinek mají nosní kapky a spreje, které obsahují účinné látky nedocromil nebo chromoglykan disodný. Při pylové alergii je třeba začít s užíváním minimálně dva až čtyři týdny před začátkem výskytu pylů. Intenzívní příznaky byste měli prohovořit s lékařem. Ten vám může nabídnout hyposenzibilizaci. Při této léčbě si imunitní systém zvyká na alergen pomocí postupně se zvětšujícího dávkování tohoto alergenu. Léčení je zdlouhavé, trvá často dva až tři roky, ale máte naději, že se rýmy a jiných alergických potíží zbavíte.

Hudba budoucnosti Preparáty proti rýmě zmírňují sice symptomy a zkracují průběh nemoci, ale proti virům samotným nemáme zatím šanci. Léčivá látka na trhu doposud není. Vědci v USA však testují látky, které napadají přímo viry rýmy. Jednou z možností je přímé ovlivnění nebo úplné zastavení rozmnožovacího cyklu virů. Látky nacházející se ve stadiu testování však mohou ovlivnit pouze část z velkého množství existujících virů. Proto bude ještě nějaký čas trvat, než bude léčivý prostředek proti rýmě objeven. Přetištěno z časopisu Zdravý život

DOPLŇOVAČKA 1. 2. 3. 4.

Vydávají kamna Temný Rychlost Stmívání (básnicky)

5. 6. 7. 8.

Značka aut Ukazovací zájmeno Místnost ve škole Zvuk hodin

LV

29

VZPOMÍNKY

VZPOMÍNKY

ZE VZPOMÍNEK POLITICKÉHO VĚZNĚ

NEZAPOMENUTELNÉ CHVILKY

mezi správkový materiál. Blokař to viděl, ale esesák ne. Nelze vypsat moje ulehčení. Když jsem přišel na řadu, klidně jsem se svlékl, esesák mě prohmatal na prsou, na zádech a na nohou. Esesák našel tenkráte u jednoho z nás dvě košile. Za trest stál po apelu místo večeře dvě hodiny v košili u brány a druhou košili držel v ruce. Dobře, že ten večer moc nemrzlo. Na komando se už nevrátil. Později jsme se dozvěděli, že byl přidělen ke komandu, které odnášelo mrtvoly k pecím ku spálení. Tedy mu to dopadlo ještě dobře, protože tu košili druhou nezničil.

Kontrola při práci Když se na mém pracovním komandě poměry velmi zhoršily a já stále více a více jsem poci[oval tělesnou slabost, snažil jsem se změnit pracovní komando. Nejvíce jsem spoléhal na našeho blokového, který byl dobrým člověkem a nejvíce pomohl, že jsme dostali povolení na zasílání balíčků a peněžních zásilek. Nešlo jen o to, že jsme při té mizerné stravě mohli získat na zdraví a síle, ale my jsme mohli te‚ své blokaře, partafýry, atp. podplatit darem něčeho z těch balíčků. Tak jsem získal nového „vorarbeitra“, tj. vedoucího, který mi pomohl z tohoto komanda. Současně jsem získal i blokaře a ten v písárně zařídil, že jsem byl přepsán do pracovního komanda (punčochářů) i s Pepíkem Jiránkovým. Opravoval jsme punčochy - ponožky pro vojáky a prominenty. Do této práce jsem se vpravil velmi brzy a ulehčilo se mi. Pracovali jsme v lágru na jednom bloku. Blokaře jsme měli na své straně, ovšem když přišel esesák, bylo po dobrotě (na oko). Jak esesák na blok vstoupil, hned se musela všechna okna otevřít - i když venku mrzlo, jen to praštělo. Jak odešel, nechal blokař ještě otevřeno, ale jak zjistil, že esesák prošel branou, hned sám okna zavřel, vždy[ on mrzl s námi. Nebylo divu, měli jsme jen lehkou letní košilku a plátěnou „jaku“ (blůzku) na sobě bez ponožek, spodků a vesty. Protože se na bloku netopilo, bylo nám zima i při zavřených oknech při naší sedací práci. Snažili jsme se trochu zahřát a dávali jsme si na prsa nebo na záda pod „jaku“ kapesník. U tohoto komanda jsme měli na spravování punčoch dost materiálu. Tak jsem si udělal ze dvou kousků takovou malou pokrývku na záda a na prsa a spojil jsem je slabým provázkem na ramenou, aby nepadaly. Bylo to velmi dobré, až najednou to mohlo býti pro mne velmi katastrofální. Jednou nečekaně vtrhl esesák na náš pracovní blok. Všichni po zavolání: „Achtung!“ jsme vstali a v pozoru stáli u svých stolů. Tentokráte nenařídil otevříti okna, ale zvolal: „Ruce vzhůru!“ A te‚ to začalo. Vyvolával jednoho po druhém k sobě. Každý se musel svléknout z jaky a bot a on kontroloval, jak je kdo ustrojen, nemá-li něco pod košilí či kalhotami. A já jsem měl pod blůzkou ty dva kousky z punčoch. Štěstí, že jsem byl až u druhého stolu. Nás zatím měl hlídat blokař, ze kterého jsem neměl strach. Byl jsem však zády k esesákovi a neviděl jsem na něj. Jiránek byl proti mně u stolu. Dorozuměli jsme se, že mi dá znamení očima, až bude esesák k nám obrácený zády. Udělal tak a já, zcela rozrušen, pokusil jsem se chytit za krkem provázek a vytáhnout oba kousky látky. Bohužel, nepodařilo se mi to a to mě ještě více rozčililo. Přesto jsem to pomocí Jiránka opakoval; vší silou jsem trhl za provázek a vytáhl oba kousky látky a vhodil je bleskurychle na stůl

První den krejčím V punčochárně nastaly zhoršené poměry. První kontrolu jsem vyhrál. Jiránek byl propuštěn pro své mládí. Protože byl vyučen krejčím, dostal se do krejčoviny - to se ví, že ne zadarmo. Tedy jsem v punčochárně osiřel, ale muselmanů tj. práce málo schopných stále přibývalo a muselo býti zvýšeno stáří zaměstnaných v punčochárně od 55 až 60 let. To bylo pro mne kritické a při nejbližší prohlídce mne čekalo propuštění z komanda. Domluvili jsme se s Jiránkem, který měl už v krejčovně známé, a jejich prostřednictvím a pomocí peněžních zásilek z domova podařilo se přiměti „Vorarbeitra“ krejčovny, že došel na kancelář pracovního oddělení a vyžádal si tam zapsati do svého komanda „häftliga“ číslo 15666, který je dobrým krejčím, a vedoucí odd. mu vyhověl, aniž by mě viděl. V krejčovině měli takový malý oddíl (5 pracovníků), kteří ručně u jednoho stolu opravovali a šili palcáky (rukavice). Tam jsem nyní zasedl i já. Byla to krásná práce, ale bál jsem se, že ani ona nebude asi trvalá. Proto od svého stolu jsem pozoroval opravdové krejčí, jak si na stroji vedou. Sám jsem totiž ještě nikdy na stroji nešil. A bylo mi to dobré. Po několika měsících byl uvolněn jeden stroj a mně bylo nabídnuto, nechci-li na něm šíti. Měl jsem sice obavy, ale ochotně jsem nabídku přijal. A tak druhý den jsem se stal opravdovým krejčím. Dostal jsem 25 blůz pro häftlingy a ten den se stal pro mne dnem hrůzy. Začal jsem s chutí, třebaže se mi zdálo, že to je trochu moc práce. Snažil jsem se tedy ji co nejrychleji konat, a tu bác! Jehla praskla. Měl jsem možnost užít denně dvě jehly. Vyměnil jsem si tedy u vedoucího naší světnice prasklou za novou. Zdržení jsem chtěl dohonit a tu „prsk“! Zase jehla pryč a k vedoucímu jsem již nemohl. Bylo by se prozradilo, že na stroji šít neumím a tudíž žádným krejčím nejsem. Náhodou se přišel na mne podívat Jiránek, který pracoval ve druhé světnici u těch lepších krejčích, kteří pracovali hlavně pro esesmany. Řekl jsem mu své potíže a on mi obratem přinesl hned 5 jehel, abych mohl pracovat dále. Byl jsem už rozrušen, že tolik práce jsem dostal a taková zdržení mě potkala. Teprve 5 kabátků hotovo! Dal jsem se znovu do práce. A jehly praskaly a praskaly. Když se objevil zase Jiránek, měl jsem už zase poslední jehlu ve stroji. Přinesl mi jich několik v balíčku a povídá mi: Já se na tě podívám, jak šiješ, pus[ se do toho. A já šil. Pepík hned poznal mou chybu a upozornil mě, že nesmím zrychlovat šití tím, že látku budu tlačit nebo táhnout. Jehla se přitom trochu ohne a nevleze do otvoru, kterým má projet, a proto praskne. Zlatý Jiránek! Poradil, pomohl. Od té chvíle jsem nechal stroj šíti, jak sám si látku postrkoval, a bylo to dobré. Sám jsem však byl celý zpocen a bez oddechu jsem šil a šil. Někteří byli už hotoví a dělali balíky na odvedení práce. Když

Dne 19. září 1965 se v Poděbradech sešli bývalí političtí vězni a zavázali se, že napíší vzpomínky na svoje věznění. Mezi přítomnými byli také dva občané našeho města, a to pan Josef Jiránek, jehož vzpomínky jsme otiskli v minulém roce, a pan Bohumil Tamele. Závěrečnou část jeho vzpomínek nyní uvádíme.

Bohumil Tamele

30

Chlumecké listy

už snad všichni byli hotovi, měl jsem ještě dvě blůzy nespravené. Hlava mně šla z toho kolem a už jsem viděl, že to nedodělám. Už jsem se na ně ani nemohl podívat. Vzal jsem je a donesl Ferdovi Jiroutovému, dobrému krejčímu a kamarádu z Obědovic, a on je za marku za mne opravil. Zhluboka jsem si oddechl, když jsem všechny spravené blůzy mohl svázat a opatřit svým číslem. Tak první den krejčím mi skončil. Druhý den jsem dostal 25 košil, ale to už pro mne nebyl žádný problém. Jednak látka tenká a u košile je všude lepší přístup. Den ke dni jsem se zdokonaloval, že jsem čím dále rychleji a úhledněji spravoval blůzy, kalhoty i prádlo. Návrat Že druhá světová válka skončí pro nás příznivě a že budeme míti zase svou svobodnou republiku, tomu jsme nejen zplna věřili, ale o tom jsme my všichni byli pevně přesvědčeni. Jen nám nebylo jasné, jakým způsobem budeme my zde osvobozeni. To jsme věděli, že nám neotevřou bránu a neřeknou: „Tak si jděte, kam kdo chcete.“ Budeme muset z lágru utéci, bude nutné provést krvavou revoluci? Trochu jasu nám přišlo ke konci roku 1944. V lednu 1945 už chodily úřední zprávy, že před blížícími se Rusy my budeme muset lágr všichni opustit. Asi v únoru už přišla úřední zpráva, a[ se hlásí ti, kteří nemohou dlouho pochodovati, že budou odvezeni z lágru do tábora v Dachau. Hrnčíř tam měl svého strýce, a proto se tam přihlásil a brzy byl tam i odvezen. Tak jsem tu osiřel. Oliva a Jiránek byli propuštěni v 1944, Hrnčíř nyní odjel a já jsem se připojil k Bydžovákům: Fr. Šádkovi a Sim. Kostelkovi a pilně jsem se připravoval na pochod. Na apelplatz večer a v ne-

děli celé odpoledne jsem trénoval nohy. Z fasovaného chleba dělal suchary, ušil si nepromokavou pláštěku, batoh a byl jsem dobře připraven, když koncem dubna jsme v noci opouštěli lágr - kam? Směr našeho pochodu byl Severní moře. Hádali jsme asi správně, když jsme si říkali, že nás nalodí a lo‚ se náhodou potopí. Nedošli jsme však tak daleko. U Šverina od nás stráže večer utekly a byli jsme svobodni. V lesích nedaleko nás jsme objevili také tímto způsobem osvobozený transport žen. Protože si nevěděly rady, přivedli jsme je k našemu transportu. Byly to ženy z Lidic. Museli jsme zůstat několik dní v lese, než přešla fronta ruská dál na západ. Pak jsme byli krátkou dobu usídleni po domech ve Šverině a potom jsme přešli na dopravně pro nás výhodnější místo. Došli jsme až do Brandenburku, kde jsme byli ubytováni v kasárnách (v bývalém zámku). Ženy lidické nedaleko nás. Když přijel pro ně náš autobus, zůstalo v něm ještě mnoho volných míst, a proto vybrali z nás ty nejstarší na doplnění. Mezi nimi jsem byl i já a Frantík Šádek. Tak jsme se těšili, až vystoupíme na půdu naší vlasti! Stalo se tak u Krupky, kde nás už očekávala naše pohraniční stráž a srdečně nás všechny přivítala. Když jsme na ukončení tohoto slavnostního uvítání zpívali po dlouhé době naše národní hymny, byl jsem tak rozechvěn, že jsem nemohl vůbec zpívat, vyrážel jsem jen takové vzlyky a z očí mi kanuly slzy radosti a štěstí, za něž jsem se nestyděl. Byly to slzy lásky. Vzpomínal jsem v této pohnuté chvilce, že právě v červnu, tj. asi v tutéž dobu ale před 25 lety roku 1920, jsem také stál na hranici naší prvé svobodné republiky, vraceje se po pěti letech z ciziny do vlasti. To jsem byl ovšem ještě mlád a zdráv.

INZERCE

2 / 2004

31

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE Snad každé místo našeho kraje je opředeno tajemstvím minulosti, tajemnem mýtů starých pověstí a dávných vyprávění. Mnohé je již zapomenuto a navždy ztraceno. Není již nikdo, kdo by přenesl vyprávění z otce na syna tak, jak to dříve bývalo zvykem. Dnešní doba přinášející denně tisíce komerčních informací z celého světa nepřeje zdánlivě nedůležitému a nezáživnému povědomí minulosti. A to je ško-

da, protože každý z nás by měl znát minulost svého kraje, kde žije. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik dochovaných pověstí, které zaznamenal Václav Horyna ve své sbírce Pověsti kraje Malátova a Klicperova vydané v roce 1941. Každá z pověstí má své místo vyprávění, a proto ji doprovází fotografie připomínající konkrétní místo děje pověsti v dnešní krajině.

BOHORODIČKA LORETÁNSKÁ (Z CHLUMCE NAD CIDLINOU) Když byl roku 1719 dobudován klášter Loreta v Chlumci nad Cidlinou, povolala do něho vrchnost řád školských mnichů piaristů. Bratří tu měli zasívati sémě vzdělání, aby se kraj na Cidlině opět zaskvěl ve svém duchovním bohatství, jak tomu bývalo dříve za starých časů. Klášter Loreta se hrdě vypínal v zeleni rozsáhlých zahrad. Kinští připravili pro piaristy jejich příští domov opravdu nádherně. K Loretě připojili velikou zahradu, sahající až k pivovaru. Tu měli být žáci vedeni v lásce k přírodě, především k ovocnému stromu, v hodinách oddechu měli pod korunami jabloní rozmlouvati s Bohem a poznávati radost z tělesné práce na zelinářských a květinových záhonech. Loretánští mniši nalezli svůj domov jako v pohádce. Budova se třpytila do svého okolí čistou omítkou a hraběcím znakem se třemi kančími zuby nad portálem, nádvoří bylo poseto květinovými obrazci a arkády kolkolem dodávaly místu malebnosti přímo šlechtického sídla. Klášterní ambity dýchaly útulností. Voněly zahradním vzduchem, nebo[ vět-

ve stromů dosahovaly až do oken a sluneční světlo se v zeleném nádechu listí zrcadlilo po jejich klenutých stropech. Piaristé takových čistých klícek neviděli daleko široko. V rohu nádvoří stála kaple. Zde se modlitbou měl bratřím počínat den a tu před oltářem měli děkovat Bohu za všecku jeho přízeň. Do středu zahrady dala vrchnost postavit mohutnou sochu Jonáše a velryby, připomínající nebezpečí lidského života a věčné jeho trvání v blízkosti Všemohoucího. Vůkol sochy voněly trsy nočních fial a reseda. Jen zasvěcení věděli, že z loretánské kaple vede tajná chodba na zámek. Měla sloužit mnichům, kdyby byli pronásledováni, což se v době náboženské protireformace mohlo snadno přihodit. Chlumecká Loreta byla malým rájem na zemi... Avšak osud rozhodl jinak. Piaristé v Chlumci svou vychovatelskou práci nezačali. Sotva se tu usídlili, byli odvoláni jinam a jejich místo nastoupili kapucíni. Jednoho dne přišli odkudsi pěšky, jen jejich skrovný majeteček byl

INZERCE

32

naložen na formanském voze. Měli na sobě dlouhý hnědý hábit se špičatou kapucí a děti se jich zprvu bály. Vyprávělo se o nich, že opravdu žili v apoštolské chudobě, vedli přísný život, jen jejich kázání bývalo drsné a lid si na ně těžko zvykal. Učili ho mravnému životu a pro ty, kdož se protivili, na jejich popud byl před Loretou postaven kamenný pranýř. Kolik cizoložných žen a chamtivých kupců tu vytrpělo v přikování veřejný posměch! Mezi mnichy byl jeden, jménem František, který po celý svůj život toužil zhlédnout Kristův hrob v Jeruzalemě a na vlastní oči spatřit místa, kudy chodil Syn Boží. Ostatní se mu posmívali, že si bude musit dát narůst křídla, aby takový kus světa překonal. Když už prý bude v Palestině, a[ také neopomene podívat se na pouš[, případně šířit Kristovo náboženství mezi divochy... Páter František přijímal rozmary svých bratří s úsměvem na rtech. „Jen se posmívejte,“ myslil si, „od svého úmyslu neupustím. Když mi dá Pán Bůh zdraví a své požehnání, poznám celou Judeu a ještě kus světa k tomu.“ Ukrýval svůj majeteček před bratřími, přidával groš ke groši a když si našetřil tolik, že otvor po vyloupnuté cihle ve zdi byl plný stříbra a mě‚áků, vyprosil si od opata svolení na cestu a pravou nohou vykročil. Kapucíni mávali našemu poustevníkovi na rozloučenou. Jedni se Františkovi dále posmívali, jiní mu záviděli. Na rozcestí u Nového Města předjížděl kapucína formanský povoz. „Pochválen bu‚, Ježíš Kristus! Míříš-li, velebnosti, na východ, přisedni, bude nám ve dvou veseleji,“ pozval na kozlík Františka bodrý vozka. Mnich nasedl, skromný uzlík přehodil přes kolena a za chvíli

Chlumecké listy

zbyla z Chlumce jen Karlova Koruna na obzoru. Míjely měsíce, než náš poutník přešel Balkán a přistál na břehu Palestiny. Chodil po Svaté zemi jako kající hříšník, sotva se svýma bosýma nohama půdy dotýkaje. Prodlel několik dní na modlitbách v Betlémě, poznal Nazaret, Jericho, Samaří, Jeruzalem, zahloubal se do života Kristova v zahradě Getsemanské a na hoře Olivetské. Čím více srůstal se Svatou zemí, tím hlasitěji slyšel volání svého vnitřního hlasu: „A co tys vykonal pro Krista? Modlitba je málo. Jdi na východ mezi pohany a rozšiřuj tam učení Mistrovo mezi těmi, kdož dosud světla Božího nepoznali!“ František uposlechl. Místo cesty zpět zamířil přes Syrskou pouš[ na východní stranu, prošel úrodnou zemí mezi Eufratem a Tigridem, připomněl si lidskou nicotnost při pohledu na místo, kde kdysi stávala Babylonská věž a město mnoha milionů lidí, opět za čas uzřel lesknoucí se hladinu moře a šel sám a sám podle jeho pobřeží do neznámé země jménem Indie. Trpěl hladem, nemocí a únavou. Nikdo mu však neublížil. Bylo mu přejíti hlubokou strž na hranicích samé Indie. Domorodci tu zavěsili provazový most přes propast, avšak uměli po něm chodit jen oni sami. Most, či vlastně široké lano, spletené z lijanových rostlin pralesa, se houpalo při sebemenším větru, prohýbalo se pod každým krokem a stále hrozilo přetržením. „Bůh tomu chce,“ řekl si František, „půjdu šířit jeho slávu, i když cesta je neschůdná.“ Zachytil se postranního lana a krok za krokem postupoval po provazovém mostě. Pohled dolů do propasti byl příšerný. Až se mu chvílemi zableskly mžitky před očima a poci[oval silnou závra[. Zamhouřil na okamžik oči, sevřel pravicí postranní lano, zastavil se a opět se dal vpřed. Došel s pomocí Boží š[astně konce mostu, odpočinul si po této námaze, pojedl rýžové kaše, již mu na cestu dala dobrá žena v chýši před strží, a chystal se podle rokle pokračovati dále do vnitra země. Náhle však zarachotí v hlubině skal pekelný hlomoz, mračna prachu se zvedají do výše a ozvěna hučí několikrát za sebou v propasti. Mnich zkamení úžasem. Sotva se probere ze svého uleknutí, spatřuje mezi slábnoucími mraky prachu, že cesta vpřed zmizela. Skála, po níž

2 / 2004

stezka vedla, se propadla na dno hlubokého jícnu a strhla s sebou i most. Mnich tu zůstal bez pomoci. Nemohl tam ani zpět. Všude kolem se naň šklebila hloubka, až oči přecházely. „Bu‚ se stane zázrak, nebo tu poručím svou duši Všemohoucímu“, pomyslil na své neštěstí František. Klekl na kámen, který mu zůstal pod nohama, zvedl oči k nebesům a prosil o pomoc. Ne o sebe, ale aby mohl splnit slovo, dané Bohu. Domodlil se. Mohl uvěřit svým očím? Stal se zázrak. Před ním na kraji propasti stojí Bohorodička, majíc dě[átko Boží na ruce. Hlava matky i dítěte září korunou z čistého zlata. Také pláš[ Bohorodičky je vyšperkován a bohatě lemován zlatem. Však co to František vidí? To není bílá tvář Matky Boží a Jezulátka, jak je vídal v kostelích. Oba božští lidé jsou mouřeníny. Inu ano, vždy[ propast je už na pokraji Indie... „Poj‚, hodný hochu!“, vzala mnicha Matka Boží svou pravou rukou, přehodivši dítě do levice, „vyvedu tě z nebezpečí, jež tu číhá na člověka za každým rohem.“ František cítil měkkou dlaň velké Svaté ženy a sotva dýchaje rozčílením, ocitl se se svou průvodkyní brzy v bezpečí. Chtěl poděkovat, avšak přízrak se rozplynul ve skále a zbylo z něho jen procitnutí do lidské skutečnosti... V první vesnici pod horami nastalo z vyprávění Františkova náboženské zděšení. Lid tu znal víru Kristovu z učení misionářů. Vzal rychle motyky a vzhůru k zázračnému místu. Zajisté tu země chová svatý poklad na pamě[ tohoto zázraku. V takovýchto případech bývají v zemi uschovány svaté věci, aby připomínaly

na věčnou pamě[, že se tu Bůh dal lidu poznat jejich smysly. Kopali, kopali a skutečně. Na místě zázraku přišli v hloubce ne příliš veliké na sošku Bohorodičky s dě[átkem v ruce. Měla bohatě vyšívaný pláš[, korunku z ryzího zlata na hlavě a její ple[ i Ježíškova byly bronzově hnědé. Mouřenínská Bohorodička! Přesně taková, jako ta, která mnicha před chvílí zachránila před jistou smrtí... František nemeškal se vrátit domů. Viděl v nálezu vůli Boží, aby sošku postavil na oltář v Čechách. Loreta v Chlumci bude nejvhodnějším místem pro mouřenínskou Matku Boží. Lid bude vychováván v úctě k Bohorodičce, zasvětí jí krásný měsíc máj, do Lorety budou putovat procesí z celého kraje a Chlumecko se stane poutním místem jako Stará Boleslav. Tak přemítal o svém zázračném nálezu. Návrat do Chlumce byl slavný. Opat kláštera dal zvonit všemi zvony u svaté Voršily i u Svaté Trojice, sešlo se lidí na tisíce a za slavnostních obřadů byla mouřenínská soška postavena na oltář v klášterní kapli. Stála tam několik roků. Přinášela požehnání celému kraji. Procesí za procesím putovala do chlumecké Lorety, aby si tu u zázračné sošky vyprosila milost Boží. Když zemřel starý opat kláštera, dočkala se mouřenínská Bohorodička nevděku. Nový opat ji nerad viděl na oltáři. Že tam prý už jedna soška je a pro druhou že nezbývá místa. Dal zázračnou Bohorodičku přenést do loretánské zahrady k pověstné soše Jonáše a velryby. Mniši upravili místo, osázeli je květinami,

33

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

dali přivalit tesaný kámen pro podstavec sochy a Matku Boží naň postavili. Jaké však bylo jejich zděšení, když se druhého dne ráno šli k sošce pomodlit! Podstavec byl prázdný. Prohledali celou zahradu až k pivovaru, ale po sošce ani památky. Konečně ji kdosi spatřil stát na původním místě v klášterní kapli. Opata příhoda mrzela. Domníval se, že někdo z mnichů se mu protiví. Nařídil, že socha bude opět přenesena do zahrady. Kdyby byl někdo přistižen při porušování rozkazů a sošku opět přenesl do kaple, bude opat nucen stěžovati si církevním úřadům. Druhého dne se však příhoda opakovala. Ráno stála Bohorodička zase v kapli. Opat se nedovedl ovládnout ve svém hněvu. Chybí-li kázeň v řádu, bude zapotřebí obnovit ji všemi prostředky. Mniši musili sošku po druhé přenést do za-

hrady. Večer nařídil opat, že pod přísným trestem žádný mnich nesmí opustit do rána svou celu. Dal dokonce sošku přes noc hlídat. A příhoda se zase opakovala. Opat pochopil. Na znamení kajícnosti si posypal hlavu popelem, prosil Boha za odpuštění svého omylu a slíbil umístit Bohorodičku na čestném místě loretánského oltáře. Stalo se. Soška od té doby stála na témž místě, kam ji postavil páter František. Za vlády císaře Josefa II. byl chlumecký klášter zrušen. Mniši se rozešli do celého světa. Loreta byla upravena v obydlí přestárlých služebníků panství, místo večerních modliteb besedovali v zahradě hajní a kočí o svých vykutálených historkách a posvátný klid klášterního nádvoří se proměnil v dějiště denního občanského života. Po dvoře pobíhala hej-

na drůbeže, pradleny tu věšely prádlo a na místech, kam dříve nesměla noha neposvěceného člověka šlápnout, skotačila klubka vnoučat odpočívajících dědečků a babiček. Jen kaple s Bohorodičkou zůstala na svém místě a stojí zde dodnes. Lid nezapomněl na zázrak kdesi v Indii a stále se vracel ke své Matce a vyprošoval si u ní přízeň a požehnání. Ještě donedávna proudila procesí k loretánské Bohorodičce. Bylo mnoho lidí, kteří tu nalezli útočiště před nebezpečím života. Mouřenínská Matka Boží chránila věřící především proti úrazu a každý, kdo se k ní se svou prosbou utekl, byl ostříhán ode všeho zlého. Převzato z knihy Václava Horyny Pověsti z kraje Malátova a Klicperova fotografie Antonín Fibigr

CO PSALY CHLUMECKÉ LISTY PŘED 85 LETY Číslo 14

V Chlumci n. C., dne 16. února 1919

Ročník I.

Zdražení elektrického světla Středolabské komité oznamuje oběžníkem městskému elektrickému podniku, že následkem osmihodinné doby pracovní a zdražením různých potřeb zvyšuje cenu elektrického proudu od základní ceny o 120 %. Bude tedy státi 1 kw hodina při světle K 1,50 a 1 kw hodina při motoru 80 hal. Jest to opět výhoda, kterou nám uštědřuje naše družstevnictví. Dokud podnik tento byl v rukou soukromníka, nebylo stesku, leč utvořením svazu máme každé chvíle nějaké nadělení. Jest již opravdu na čase, aby na podniku tomto zúčastněná města učinila takovýmto překvapováním konsumentů na dobro přítrž.

Kdy bude už jednou také konec! V denních našich časopisech čteme zprávy stále, že konají se za přítomnosti dam přehlídky vojska, defilé, rozdávají se různá vyznamenání atd. a po nich pak následují hostiny. Jak trapně to na nás působí, když vidíme, že ustavičně zůstáváme v tom starém Rakousku a nemůžeme se zbaviti toho, čemu jsme se vždycky tak upřímně smáli. Kdy už z nás budou skutečně volní občané? Uznáváme, že pro nynější dobu jest nutno míti vojsko a sice hodně, aby mohly by při tom již přestati ty bezvýznamné komedie a slávy. Půjde-li to tak dále, pak nejsme daleko toho, že objeví se nám na promenádách zase našňoření, opozlátkovaní, drzí floutkové, jichž jedinou prací bylo válet se po kavárnách a otravovat leností a pestrostí života náš společenský svět.

34

INZERCE

Čeští obchodníci na stráž! Dovídáme se, že vídenští i jiní němečtí obchodníci otevírají v Praze a po českých městech odbočné závody, objíždí české výrobce a vyjednávají si výhradní prodej. Stav solidního českého obchodnictva předválečného, jenž respektoval všechna zákonitá ustanovení a vinou ústředen a jiných spekulantů utrpěl za války značných škod, jest opětně ohrožen. Jest na příslušných úřadech, by nové protokolace a povolení živnosti nevydali cizákům nejenom v zájmu stavu českého obchodnictva, ale i z důvodů národnostních.

Vybrané hnízdo zlodějů Již delší dobu prováděny byly v našem městě krádeže, jichž způsob nasvědčoval, že prováděny jsou zorganizovanou bandou zlodějů. Ztrácely se peřiny, šatstvo, kozy, husy, vybírán byl med včelám z úlů na zahradách atd. Po usilovném pátrání podařilo se zdejšímu četnictvu přijíti na stopu pachatelům a zatčeni byli: majitel zdejšího nevěstince František Zahrádka, vojín Václav Beránek ze Strášova, Jana Štočková, Anna Kupecká a Josef Šantrůček, Aloisie Zahrádková následkem choroby vyšetřována jest zatím na svobodě. Společnost tato nerozpakovala se okrásti toho nejchudšího, jak nasvědčuje tomu krádež u dělnice Fronkové, matce více malých dítek, jejíž muž se dosud z vojny nevrátil, které ukradena byla koza, jejíž mlékem živila své malé dítky. Byl to poslední její majetek. Doufáme, že vyšetřováním přijde se na stopu jiných krádeží. Zatčení dopraveni byli ke krajskému soudu do Jičína.

Chlumecké listy

2 / 2004

35

ČASY MINULÉ

ČASY MINULÉ

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY VÁLKA Ve svých deseti letech jsme ještě valný rozum z toho, co se kolem nás děje, neměly. Děti berou situace tak, jak přicházejí. Neví, co je tragické. Neví ještě ani, co je smrt. I pohřeb jsme braly spíše jako slavnost, na které se nám líbil průvod s vlajícími fábory, vůz s anděly plný květin, koně s černými chocholy a s muzikanty se zlatými trubkami, píš[alami, obrovským heligónem, v čele s panem Těšíkem a jeho taktovkou. Důležitost slavnosti stvrzovala i přítomnost pana faráře Janouška, v krásném slavnostním úboru, vedle něho kluci v komžičkách komíhali kadidelnicí a stále foukali do uhlíků, které hořely a nehořely. Jeden z nich úplně vpředu, nesl kříž se stuhami. To všecko se nám dětem moc líbilo. V Klamoši nebyl kostel, a tak pro takovou slávu musel vždycky někdo umřít. Zatím se nás tragika slavnosti nedotýká. Děti opravdu neví, co je smrt. Zatím je to jen pojem. Ví jen, že se tu nesmí smát. Jak mají pochopit, co je válka! Ve škole se o ní taky nemluvilo, jen někdy, ale ještě proto, abychom věděly, co smíme říkat a co ne. Na měš[ance bývala sice svolávána velká shromáždění do kreslírny, shromáždila se tu celá škola, dívčí i chlapecká, někdy i pod vojenským dohledem, ale ty řeči stejně nikdo neposlouchal. Holky se strkaly a Chlumečačky vyhlížely ty své chlumecké kluky a stále si špitaly - navíc tam visel velikánský uhlový karton bitvy u Chlumce, jak se sedláci s cepy a kosami na holích brání vojákům na koních, rákosí se jim plete v chůzi a brání jim v pohybu - padají do kalné vody chlumeckých rybníků. Že je válka, jsme pocítili až od čtyřicátého druhého roku, protože byly strašné zimy a škole se nedostávalo uhlí. Měli jsme uhelné prázdniny. Kvůli válce! Ale pro nás i to bylo přece skvělé! Otec, aby se koně protáhli, zapřáhl do saní byly celé černé, pokreslené tmavězelenými linkami a ozdůbkami se secesní kresbou. Koně měli rolničky. Při každém hnutí hlavou krásně zacinkaly. Bylo nás dětí - , plné sáně. Jely jsme hlubokými sněhovými úvozy. Paráda! Joj, to byly strkanice. To bylo smíchu a cinkání. V pro-

36

mrzlých třídách jsme jednou týdně dostaly úkoly a zase hurá na celý týden zpět. Německé vojáky jsem viděla poprvé v cukrárně u Dašků, hned z kraje války. Cpali se tu dorty a kremrolemi. Nevešli se do krámu a stáli i na náměstí. Platili takovými malými papírky - německými markami, o kterých u nás každý věděl, že za nic nestojí a proti našim bankovkám vypadaly uboze. Smáli se, až jim indiánci a kremrole se šlehačkou padaly z huby. Za takové chování bychom my dostali pohlavek. Později tu byly vidět spíše seřazené řady Hitlerjugendů. Malé holky a kluci s holými koleny a s bílými pletenými podkolenkami pochodovali ulicemi. Bydlili v Grandu. Město bylo ponuré a popsané dvojjazyčnými názvy. Gasthaus - Hostinec, Apotheke - lékárna, Flaischerai - Řeznictví. Prostě všechno dvakrát. Nejdříve německy, pak teprve česky. V zeměpise jsme říkali: největší přítok řeky Elbe Labe je Moldau, Vltava. Protéká nejúrodnější částí země Elbebene Polabím. Hlavním městem je Prag Praha. A tak dále. Vyučování se zahajovalo bu‚ hymnou Deutschland, Deutschland über alles über alles in der Welt, nebo jsme také zpívali: Die Fahne Hoch, die Reihe sind geschlossen, SA marschiert, a tak dál, dál a dál. A jako kafemlejnky jsme uměly drmolit: Adolf Hitler born zwanciksten April, ajn tausend achcenhundrt nojnundachcig in Braunau an Inn. Bla, bla, bla. Celý životopis až k vítězným tažením do Ruska. Jak se smráklo, všude se stahovaly černé rolety, jen malé škvírky naznačovaly, že tu jsou okna a za nimi bydlí lidé. Město působilo opuštěně a otřískaně. Tu zimu byly ulice vymezeny vysokými hromadami ušpiněného sněhu. Chlapi, zachumlaní a narvaní do černých zimníků s šálami, ušaté čepice stažené hluboko do čela, jej házeli lopatami na fasuňky a sváželi koňskými potahy někam za město, - ale jen odvezli, už zase napadal. Takže tu člověk viděl jen lidi bez nohou, - ty kryly mohutné sněhové valy - a s bílými obláčky od úst, že by se do nich dalo napsat, co říkají. Shromaž‚ování bylo zakázáno, bylo stanné právo. A tak každý co nejrychleji mizel ve vra-

tech a dveřích. Byla navíc zima, jen praštělo. Bývalo i víc jak třicet stupňů. Nám dětem to tolik nevadilo. Užívaly jsme si uhelných prázdnin. Jako na rozcvičení jsem hned po ránu skočila do sněhové hory, že mi koukala jen čepice - to bylo dobrodružství! Pak jsme už ve větším společenství přecházely ze zahrady do zahrady, z plotů byly vidět jen vršky a ještě s bílými chocholkami. Zkoumaly jsme návěje, hloubku zavátých příkopů - byly to nádherné průzkumné cesty. Sáňkovalo se od Bejvalových, kolem Vondruškových a hlavně v sobotu a neděli „za Říhova“. To už byl kopec! S pěknými hobly. Oddělaly se tu nejedny sáně. Nejezdili jsme jen my, nedorostlé proutky, ale i mládež a dospělí, někteří s malými dětmi. Bylo tam křiku a veselí - nádhera! Saně bývaly obsazeny posádkami po třech, ale i ve čtyřech a při takovém výskoku byl dopad pochopitelně přetížený - kdo by se divil, že sáně nepřežily. Sázelo se také, kdo dojede nejdál. Někdy se to podařilo při dobré jízdní strategii až ke škole. Po každé výpravě jsem měla na svetrech na konečcích vláken namrzlé kaštany - hrudky ze sněhu a ledu. Zkoušela jsem je odrhnout rejžákem, ale šlo to až po odtavení v teple. Před vchody do domů byla koš[ata a každý se musel omést. Dupot při oklepávání bot od zmrazků a sněhu vždycky prozradil, že někdo přichází. Byly to zajímavé drobnosti, které válečné zimy ozvláštňovaly. Lidé z měst si válečná léta uvědomovali víc. Byli pod přímým dohledem Bezirksamtů - všude samí vojáci. A hlavně - nebylo co jíst. Na vsi sice také, ale pěstovali se králíci, jejich počet se dal stěží uhlídat, leccos se dalo ulít, aby to Němci nenašli. Jinak bylo všechno jen na příděl. Na odstřižky kupónů. Karty byly perforované, ale trhat to stejně moc nešlo, a tak se střihalo. Maso? Jeden rodinný oběd a příděl byl málem pryč. Uhlí bylo na příděl. Každá houska. Mouka. Párek. Všechno. Látky, prádlo. První roky chodili němečtí vojáci pánovitě. Po bitvě u Stalingradu, a to bylo právě ve čtyřicátém druhém roce, se jejich chování změnilo. Byli tu vídat jen vojáci dosti ranění, s obvazy a s prazvláštními křidélky, na kterých měli připevněnou ruku. To byli ti, kteří měli zlomenou klíční kost. Hodně

Chlumecké listy

často měli i bílé sádrové nákrčníky. „To bude páteř,“ říkali si potichu lidé, když je míjeli a mrkli na sebe potěšeně. Důstojníci SS byli většinou hubení a vysocí - ten dojem zvyšovaly i jejich čepice s černým štítkem a s vysoko zdviženou přední částí, ozdobenou navíc na rovném dýnku velikou lebkou se zkříženými hnáty. Na rukávech i na hrudi měli dva blesky - působili jako zlí černokněžníci. Raději jsme se jim zdaleka vyhnuli. Obyčejní vojáci nosili něco jako trampské kotlíky obarvené na zeleno, připoutané řemínkem pod bradou, aby jim nespadly. V zimě měli pod nimi černou pletenou kuklu, aby jim k nim náhodou nepřimrzly uši. Byli pánovití a zachovávali tuhý vojenský dril, většinou štíhlí až hubení dávali najevo nadřazenost vyvolené rasy. A od této zimy i nenávistnou obezřetnost. Městem se šířily šeptané fámy o dlouhých lazaretních vlacích plných raněných Němců, většinou velmi těžce - dokonce prý převážejí omrzlé vojáky i ve vanách s chladnou vodou - jinak by jim prý opadalo maso. Mnozí byli bez nosů, bez uší. Nádraží byla silně střežena, ale české nádražáky nemohli nahradit. Navíc, vlaky byly vidět i z polí, cest a silnic. Část tratě na Hradec vedla těsně vedle silnice ke Skalce. Bylo vidět až do vagonů. Běl jejich obvazů přímo zářila z okének předlouhých vlaků, jak vyhlíželi ven, aby si krátili cestu. Mluvit se o tom ale nesmělo. Otec každý večer, s uchem přitisknutým na látkové části našeho rádia, lovil Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky. Někdy se ozvalo i Haló, haló, volá Londýn. Rádio chraplalo, kvílelo - byla to ‚ábelská muzika - až náhle vylovil Bum, bum, bum - bum, prostě Ta ta ta tam - začátek pro nás nejnádhernějšího Beethovena a z hrozného chraplání se sem tam někdy vynořil kus souvislé řeči našich milovaných hlasatelů nebo státníků a otcovy špendlíky na mapě Evropy putovaly stále níž od Stalingradu. Toto jaro byla už naděje, ne nějaká, ale jistá. Snad nejtrpčí bylo období, kdy se k válce schylovalo. Všichni mužští, byli to většinou vojáci i z první světové války, chtěli bojovat. I když nás zradila spojenecká vojska a opustilo nás i Slovensko. I přesto, že se svolením Západu předala Británie Velkoněmecké říši, jak Němci

2 / 2004

sami sebe označovali, velkou část naší země. Dokonce nám zakázali se i bránit - byl by to prý z naší strany akt rozpoutání války. Otevřely se jim oči, až když německá vojska přešla i jejich hranice a do Británie začaly létat řízené střely přímo na Londýn. Další fáze války bylo vymýšlení, jak obejít nařízení, jak obelstít plnění kontribucí. Jak si udržet rovnou páteř. Byli i tací, že kolaborovali. Přátelé, kteří si mohli věřit, si šeptali: na toho a toho si dávejte pozor, udává! Byli i Vlajkaři, kteří obdivovali Velkoněmeckou říši - hlídání a udávání bylo jejich povinností. Bylo to trpké období - Němci vítězili na všech frontách. Odnesla to rádia. Musela se odnášet k povinnému vykuchání vln, na které se daly chytat tak žádané stanice. Ale hned se zase urodili šikulové, kteří dokázali tragickou interrupci nahradit, a tak se dalo zase slyšet, i když skuhravě, chraplavě a mezi kvílením - ale slyšet! Zprvu lamentace o vítězných postupech - ale po Stalingradu, jako když nastane jaro. Rusové postupovali, i když s obrovskými ztrátami. Západní fronta se konsolidovala, do bojů vstoupila i Amerika. Ve všech bojích byli i naši vojáci. Po velkých strastech, dostat se odtud, zakládali v zahraničí bojové útvary a patřili mezi nejlepší. Zároveň ale tady doma stoupala síla teroru. Život plynul ve starostech, ale s pevnou nadějí. Mnoho mužů se ztrácelo. Snažili se dostat do hor k partyzánským oddílům. Některé ročníky mladých, kteří zůstávali, museli do Rajchu na nucené práce nebo byli totálně nasazení do válečného průmyslu. Pak přišlo období, kdy jsme zakláněli hlavu a sledovali jemné předení leteckých formací, seřazených stejně tak, jak létají divoké husy na podzim, do úhledných véček, až předení sílilo do hlasitého vrčení vysoko nad námi. Kam letí asi tentokrát? Kluci běhali po polích a sbírali stříbrné proužky kovových fólií, které se z nich sypaly, aby zabránily radarovým zaměřením. Z nás už byly vyčouhlé dívky. Některé byly velmi krásné s tehdy velmi módními lokýnkami a v šatech umně zkombinovaných ze dvou starých a obrácených rubem navrch. O povyražení nebyla nouze. Někdy i vícekrát v týdnu zaječely sirény. Bylo po vyučování. Museli jsme ze školy rychle ven. Měli jsme to

předem pečlivě nacvičené, kdy která třída spořádaně vyběhne ze školy první, pak druhá a za nimi další a další. Rozprchli jsme se - pochopitelně tam, kde bychom se nejvíc pobavili. Pak z rádia ohlásili Über dem Raichsgebiet befindet sich kein feidliches Kapferband, pak zahoukala siréna, jako že nebezpečí minulo - šiky letadel letěly za důležitějšími cíli. A my se vraceli do školy - pokud to časově ještě stálo za to. Dvakrát týdně jsem sebrala noty a běžela do Majorátního domu, kde byla tiskárna, ale bydlili tu i Klemensovi, a kde stará paní vyučovala hře na klavír a zpěvu. Míjela jsem se s Lilinkou Legerovou, krásnou malou slečnou, se vzorovými lokýnkami na ramínka a s bílým límečkem - přesně takovou, jaké běhaly na barvotiskových obrázcích s obručemi po parcích a s bonou na lavičce. Nebo také už s opravdovou slečnou, vysokou a velmi štíhlou slečnou Kohoutovou, která zpívala velmi krásně a později pokračovala ve studiu v Praze. Časem, ještě později, jsem ji vídala poměrně často - bydlili jsme ve stejné čtvrti - to už vyučovala na konzervatoři zpěv. Nezapomenutelný červený pokoj, nezapomenutelná paní Klemensová! Vždy v černých šatech téměř ke kotníkům a s krajkovým límečkem. U černého klavíru obrovský filodendron - někdy se slunci podařilo přenést kus nebe na velkou desku piana oknem, pod kterým šplounala Cidlina. Protékala tudy pod svěšenými hlavami smutečních vrb a pokojem protékala hudba, odměřovaná poklepem nožky paní Klemensové. Byla to sladkost života bez poskvrn, kterou cítím ještě dnes, pokud se zatoulám vzpomínkou na červený pokoj nebo uslyším by[ jen útržek repertoáru našich hudebních odpolední. I v nejhorších obdobích se dá žít a prožít dokonce výjimečně krásné chvíle. Navíc, naděje na osvobození se stále blížily. V rádiu denně hlásili, že svazy nepřátelských letadel letí nad naším územím, samozřejmě nejdříve německy. Vybíhali jsme ven poslouchat, odkud asi letí a kam ty báječné spojenecké svazy letadel, ve kterých létali i naši hoši. Z naší školy byl nakonec vojenský lazaret. Ale to už se blížilo naše očekávané, božské a svobodné jaro. M.A.

37

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

NAROZENÉ DĚTI S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V CHLUMCI N. C. Pavel Houška Eliška Klozová

Nátálie Caroline Dědková Justýna Janouchová

nar. 31. 12. 2003 nar. 16. 1. 2004

nar. 19. 1. 2004 nar. 30. 1. 2004

ODEŠLI Z NAŠICH ŘAD Jiří Strnad Emil Vaníček Ludmila Matysovová Věra Hatašová Marie Holubová

* * * * *

1943 1924 1936 1923 1919

✝ ✝ ✝ ✝ ✝

2. 3. 6. 7. 10.

1. 1. 1. 1. 1.

2004 2004 2004 2004 2004

František Rachota Oldřich Matyáš Ladislav Knotek

* 1922 * 1915 * 1924

✝ 13. 1. 2004 ✝ 14. 1. 2004 ✝ 21. 1. 2004

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

SŇATEK UZAVŘENÝ V OBŘADNÍ SÍNI MĚSTKÉHO ÚŘADU 7. 2. 2004 Josef Jiránek Jaroslava Bártová

Nový Bydžov Nový Bydžov

za matriku: I. Uchytilová

VÝROČÍ NAROZENÍ - BŘEZEN 2004

INZERCE

80 let

90 let

Paní Jiřina Beranová nar. 6. 3. 1924 Chlumec nad Cidlinou, Družstevní 765/IV

Pan Jan Kozák nar. 1. 3. 1914 Chlumec nad Cidlinou, Klicperova 81/IV

Pan Josef Buřič nar. 15. 3. 1924 Chlumec nad Cidlinou, Spravedlnost 311/IV

92 let

Paní Milena Lišková nar. 16. 3. 1924 Chlumec nad Cidlinou, Dvořákova 215/III Pan Dr. Norbert Kinský nar. 21. 3. 1924 Chlumec nad Cidlinou, Komenského 5/IV

Pan Josef Diviš Pamětník 11

nar. 14. 3. 1912

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

INZERCE

Chlumecké listy - vydává Město Chlumec nad Cidlinou - řídí redakční rada - vytiskla Tiskárna Nové Město - vychází pravidelně dvanáctkrát ročně - příspěvky nejsou honorovány a nevracejí se - příspěvky zasílejte psané na stroji ob řádek nebo v digitální formě (na disketě) na adresu: Městský úřad - správní odbor, 503 51 Chlumec nad Cidlinou, telefon 495 703 875 nebo elektronickou poštou na adresu: [email protected] - povoleno Okresním úřadem v Hradci Král. reg. zn. MK ČR E 11410. Uzávěrka příštího čísla je 4. 3. 2004. Cena 14,- Kč. Foto na první straně obálky Ant. Fibigr. Názory vyjádřené v článcích se nemusí shodovat s názorem redakce a vydavatele.

38

Chlumecké listy

2 / 2004

39