do každé rodiny
II. číslo r. 2014
Kolečské noviny, čtvrtletník obce Koleč, vydává Obec Koleč, se sídlem Koleč 103, 273 29 Koleč, www.kolec.cz. Autorská práva vyhrazena. Za obsahovou správnost příspěvků ručí autor. Příspěvky nemusí vyjadřovat názor redakce. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Náklad: 250 ks. Své náměty a připomínky můžete zasílat na e-mail redakce:
[email protected]. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 19385
Slovo paní Starostky Váţení spoluobčané, jiţ podruhé v tomto roce se společně začteme do čtvrtletníku Kolečských novin. Dovolte mi proto, tak jak v minulých číslech, poinformovat vás o dění v naší obci a také přiblíţit vám akce, které obec připravuje v příštích týdnech a měsících. Jistě si většina z vás po rozebrání lešení všimla krásné nové fasády na budově kulturního domu a hospody. Nemalé úsilí prováděcí firmy HERM, stavebního dozoru v osobě pana Helebranta a dalších osob se proměnilo v krásně vyhlíţející objekt s novou fasádou. V konečném součtu bude oprava tohoto značně zchátralého objektu naší obec stát nezanedbatelné finanční prostředky. Jen na statické zajištění budovy budeme muset zaplatit z vlastních zdrojů částku skoro 1 500 000,- Kč, dále pak kromě naší desetiprocentní spoluúčasti obec zaplatí také DPH, kterou bohuţel Státní fond ţivotního prostředí, který nám jako jeden z mála na rekonstrukci obou budov přispěl částkou cca 6 mil. korun, neproplácí. Proto zastupitelé rozhodli, ţe dofinancování této akce zajistíme úvěrem také proto, abychom nenarušili chod obce a mohli jsme i nadále poskytovat sluţby a veškerý servis občanům naší obce tak, jak jsou na to zvyklí z minulých let. I přesto, ţe se obec zaváţe ke splácení úvěru po dobu tří let, mám za to, ţe tato rekonstrukce jiţ byla nutná a šance na získání dotace v obdobné výši velmi nepravděpodobná. V sobotu 14.6. 2014 proběhlo v základní škole v Kolči vítání občánků. V letošním roce jsme do naší obce přivítali 6 občánků. O kulturní program se postaraly děti z místní základní školy. V sobotu 21.6. 2014 proběhla jiţ tradiční „Medová pouť“. Obec se na přípravě podílela zejména úklidem prostranství. Velké poděkování patří všem těm, kteří tuto organizačně náročnou akci připravují. Také technické četě obce, která kaţdoročně pomáhá s
úpravou prostranství a provádí pomocné technické práce tak, aby vše proběhlo, jak má. V září připravujeme v areálu zámku se souhlasem Nadačního fondu Koleč pro rodiče a děti z místní Mateřské a Základní školy rozloučení s prázdninami. Rádi bychom to pojali jako neformální akci s opékáním buřtíku a zábavou pro naše děti. V květnu jsme pozvali všechny organizace a spolky, které v obci Koleč působí, na společnou schůzku, kde jsme se pokusili zhodnotit neutěšenou situaci společenského ţivota v naší obci. Přišli všichni a shodli jsme se v tom, ţe jsou ochotni se zapojit do přípravy akcí. Zástupci obce na tomto setkání přislíbili ujmout se koordinace a přípravy námětů pro jednotlivé akce. Z diskuse pak vyplynulo, ţe první zkušební akcí by mohlo být uspořádání „Posvícení na zámku“ s jarmarkem a zábavou především pro děti, završenou večerní zábavou v kulturním domě. Pokud se zapojí všechny spolky a organizace, věříme, ţe se nám povede připravit pro občany Kolče další zajímavou akci, která by do budoucna mohla získat punc tradice. Vše závisí především na vás, občanech obce, a na tom, co jsme ochotni sami pro sebe připravit. Kaţdého, kdo by chtěl přiloţit ruku k dílu, rádi uvítáme. Na závěr mi dovolte popřát krásné léto, dětem úžasné prázdniny a dospělým pohodovou relaxační dovolenou. Lenka Skolilová
Už je to tu zas - aneb hurá na dovolené Rok utekl jako voda a mnozí z nás se začínají připravovat na zaslouţenou dovolenou. Mimochodem – všimli jste si také, ţe ten letošní rok byl nějak kratší neţ ten předloňský? A s přibývajícími lety ţe se další roky neustále zkracují? No to jen tak na okraj.
Předdovolenkový čas je pro motoristy kaţdoročně zahájen přípravou plechového člena rodiny na delší či kratší cestování, pokud moţno bez problémů. Tedy těch, které by se daly předpokládat vzhledem k roku výroby a kilometrovému nájezdu. O tom co a jak udělat jiţ bylo popsáno mnoho papíru, vedeno mnoho více či méně rozumných řečí, takţe pojďme si raději připomenout co zařídit před odjezdem z domova, aby na nás po návratu nečekalo nepříjemné překvapení. Tady by se slušelo zmínit trochu o takzvaných mezilidských vztazích, lépe řečeno sousedských vztazích. Je nad nebe jasné, ţe kdyţ si navzájem během roku děláme naschvály nebo různé rádoby kanadské ţertíky, obtěţujeme okolí nejen kouřovými signály, v zimním období z komína a jindy z pálení všeho moţného na zahrádce, ale i třeba hlukem produkovaným klaksony aut při odjezdu či příjezdu, hlučnou reprodukcí hudby, ale i třeba vlastním neadekvátním chováním jen proto, ţe jsme si se sousedy nepadli do oka, nemůţeme posléze očekávat, ţe během naší nepřítomnosti soused občas koukne přes plot nebo z okna jestli se neděje něco nenormálního s naším domem a pozemkem. Opuštěné domy a zahrady (o chatách nemluvě) bývají velikým lákadlem pro zloděje. Z blízkého i dalekého okolí. Takţe jedním z moţných opatření je i všímavý soused, který občas zajde zalít květiny, nakrmit rybičky a kocoura a třeba i rozsvítit večer světlo. To ale můţe dobře zajistit časový spínač. Pro inspiraci a i připomenutí některých zásad jsem poţádal o radu našeho stráţníka pana Pazderu o pár rad a námětů na zabezpečení domovů v době dovolených – a konečně i při kaţdé delší nepřítomnosti vůbec. Tak tedy co by jste z vlastní praxe a se znalostí místních poměrů doporučil spoluobčanům v našich konkrétních podmínkách nejen před odjezdem na dovolenou , ale i pro běžný celoroční provoz domácností. Neulehčujte svou nepozorností zlodějům ‘práci’. Odpočinek a nové záţitky to vše většinou lidé očekávají od dovolené. Jsou ale lidé, kteří dobu dovolených vyuţívají k úplně jiné aktivitě. Zloději. Abyste si mohli v klidu uţívat a nečekalo vás po návratu nemilé překvapení, je potřeba zabezpečit byt. Podle statistik dochází nejčastěji k vloupáním ve všedních dnech mezi 9. a 14. hodinou a o víkendech. Zloději ve velké míře vyuţívají vaší nepozornosti, takţe zapomenuté otevřené okno je pro ně skvělým pomocníkem. Řádně zamkněte a ujistěte se, že jsou všechna okna zavřená a zabezpečená. * zejména u kratších dovolených či jen víkendových odjezdech se ve shonu zapomene dovřít okno v některém z pokojů
* stejný problém mohou představovat nedovřené dveře na balkon, neuzamčená garáţ * přesvědčte se, ţe je dobře vypnut přívod plynu, zda někde neteče voda nebo ji uzavřít Používejte vhodný bezpečnostní zámek. * kvalitní zámek dokáţe mnoho nenechavců odradit * naopak běţný zámek, který není těţké překonat, je velmi vítaným pomocníkem kaţdého zloděje Neupozorňujte zbytečně na svoji nepřítomnost okolí. * je jedno, zda se chystáte na třídenní výlet nebo měsíční dovolenou * před odjezdem však není dobré upozorňovat všechny ze sousedství, ţe nyní několik dní doma nebudete * I nevinná konverzace s prodavačkou v obchodě či pošťačkou se můţe dostat k nepovolaným uším. Stejně tak není dobré nahrávat vtipné vzkazy na záznamník. * pozor i na veřejné diskuse na internetu. Nechte si vybírat poštovní schránku. * přecpaná poštovní schránka je jasným signálem, ţe obyvatelé domu jsou dostatečně daleko. * poţádejte souseda nebo kamaráda, aby vám pravidelně vybíral poštu Cenné předměty zbytečně nevystavujte. * není dobré, aby kaţdý kolemjdoucí pohledem do okna viděl obrovskou plazmovou televizi a drahou sedačku * stejně tak není dobré nechat šperky a další cennosti na dobře viditelných místech, jednak přitahují zbytečnou pozornost a současně jsou velkým lákadlem pro zloděje * nenechávejte cokoliv neuklizené na pozemku u domu, sekačky, jízdní kola, nářadí. Udržujte prostor před domem – dobré osvětlení a prostříhané keře mohou zloděje od pokusu odradit. * rozbité osvětlení před domem poskytne zlodějům vítané přítmí stejně jako zastíněný pohled do domu * naopak otevřené prostranství a dobře osvětlený vstup leckoho dovedou odradit Doporučuji v bytě instalovat elektronický časovač, který umožňuje v nepravidelných časech zapínat světla nebo rádio a tak udržovat zdání, že byt je obydlen. * občasné rozsvícení světla či zapnutí rádia vyvolává dojem, ţe se v domácnosti stále někdo pohybuje jedná se o velmi vhodné preventivní opatření Při odjezdu na dovolenou požádejte přátele, aby v době vaší nepřítomnosti na domácnost dohlédli. * zvláště při delší dovolené doporučuji poţádat známé či kamarády, kteří se u vás doma čas od času zastaví a zkontrolují, zda je vše v pořádku Ne nadarmo se říká, ţe nejlepší bezpečnostní zařízení je dobrý soused. Pokud tedy máte se sousedy dobré
vztahy a znáte se, řekněte jim o vašem odjezdu a na jak dlouho opouštíte byt. Léto začíná a spousta z Vás se určitě teprve chystá na dovolenou. Chci vám popřát, ať si ji uţijete ve zdraví a odpočinete si od běţných kaţdodenních starostí. Tak vidíte, ţe i odborník na slovo vzatý potvrzuje to, co jsem jiţ uvedl jako některé příklady, a i on klade důraz na dobré mezilidské sousedské vztahy, které jsou jedním ze základních kamenů pro spokojený, klidný a bezpečný ţivot, o návratu z dovolené nemluvě. Osobně mám dojem, ţe v tomto směru máme poměrně velké rezervy. Ale ještě trochu k dovolenkovému automobilovému provozu. Neustále platí staré pořekadlo – spěchej pomalu a kdyţ máš největší kvalt, tak si na chvíli sedni. Je dobré nezapomenout na pravidla šťastného návratu, kde klid a rozvaha, odpovědnost a ohleduplnost, odpočinek a pohoda zabírají ta nejpřednější místa. Tedy včetně dobrého technického stavu vozidla a dodrţování dopravních předpisů.
Jak uţ naznačuje nadpis, svatba se bude konat ve 21. století, roku 2014, 7. 7. ve 14 hodin. Pokud jsem dobře počítal, tak těch sedmiček se v násobcích vyskytuje celkem 9, takţe výjimka potvrzuje pravidlo. Přestoţe je svatba plánovaná jako soukromá zahradní slavnost v uzavřeném kruhu blízkých, nastávající novomanţelé slíbili, ţe zvládnou trému i před větším počtem účastníků, a tak je moţné přijít se na vlastní obřad 7.7.2014 ve 14.00 hod do areálu zámku podívat – přijít tzv. na čumendu. No a aţ novomanţelé pronesou své „ANO“ a dají si první manţelské políbení, tak se v tichosti opět vytratit a nechat je uţívat si štěstí v soukromí. Mají pouze jednu podmínku - „prosím nefotit“. Fotografie k zaloţení do obecní kroniky a k zveřejnění v „Kolečských novinách“ nám laskavě poskytnou sami, od svého fotografa. Nezbývá neţ popřát, aby vše vyšlo jak má, aby
O některých připravovaných novinkách si řekneme příště. Nyní je na čase popřát Vám všem klidnou a pohodovou dovolenou ať uţ jí budete trávit v zahraničí , tuzemsku nebo doma. Erik Dvořák a Zdeněk Pazdera
První svatba na zámku v Kolči ve 21. století Většina lidí je ve své podstatě soutěţivá a snaţí se vyniknou v některé oblasti ţivota, zájmové činnosti, sportu či kuriózním rekordu, snaţí se být PRVNÍ. Někteří se stanou rekordmany, aniţ si toho jsou vědomi. Prostě se jim zalíbí nápad odpovídající jejich osobnosti, a to stačí. Takovým nechtěnými rekordmany, alespoň z pohledu rekordů v naší obci, se brzy stanou i Monika Procházková a David Kazimour – budou první. Vůbec nevadí, ţe vám jejich jména nic neříkají. Jsou to prostě mladí lidé, kteří se rozhodli vyuţít novelu Občanského zákoníku a jeden ze svých ţivotních kroků realizovat právě v areálu kolečského zámku. Jednoduše řečeno se zde vezmou. Nevadí jim ani to, v jakém stavu se zámek nachází. V den svatby je přece všechno krásné! Pro svůj svatební den si vybrali datum, které jiţ svým sloţením – číslo 7 a jeho násobky – dává i méně pověrčivým náturám pocit, ţe se vše vydaří a budoucnost přinese většinou (nic na světě není stoprocentní) samé krásné chvíle a záţitky.
počasí bylo krásné, obohacené deštěm pro štěstí, a aby tento den i dny příští novomanţelům přinesly jen to NEJ, NEJ, NEJ……….
Okolí známého potoka nabízí řadu zajímavostí ze světa přírody i lidí Kačák stále romantický Letní počasí přímo svádí k výletu do nějakého krásného kousku přírody. Jeden takový se nachází i v našem regionu – přírodní park Povodí Kačáku. Jde vlastně o území kolem stejnojmenného potoka Kačáku, který prý dostal svoje poněkud domácky znějící jméno podle divokých kachen, které si ho velmi oblíbily. Na starých mapách se však označuje jako Loděnický potok nebo Loděnice. Kačický se mu začalo říkat aţ poté, co na jeho horním toku vznikla začátkem 14. století obec Kačice. Jeden z mnoha rybníků na Kačáku
Kudy teče? Potok Kačák pramení na východním úbočí návrší Dţbán ve vrchovině stejného jména, přibliţně kilometr na jihozápad od obce Kroučová. Postupně na něm byla vybudována celá řada rybníků. Některé z nich, například Bucký, se staly oblíbenými rekreačními místy, chatovými osadami a tábořišti. Zajímavou lokalitou – přírodní rezervací Záplavy – protéká potok mezi Kamennými Ţehrovicemi a Srby. Zaplavil zde místa propadlá následkem těţby uhlí a poskytl tak útočiště mnoha druhům ptactva. Vyskytují se tu například různé druhy kachen a bahňáků, orlovec říční, ledňáček říční, pelikán bílý, čáp černý, volavka stříbřitá, husice liščí, polák malý, vodouši nebo dudek chocholatý. Za Záplavami se potok vine lesnatými údolími a v úseku od Srb aţ po obec Loděnice protéká přírodním parkem Povodí Kačáku. Na dolním toku, u Svatého Jana pod Skalou a u Hostimi, se zařezává v několika zákrutech do vápencových útesů a vytváří podmanivé soutěsky. Do Berounky se Kačák vlévá asi kilometr a půl severozápadně od Srbska. Celkem Kačák měří 61 km a jeho povodí zabírá 271,1 km 2. Ze Ptic do Unhoště Na území našeho regionu se můţeme podél vody vydat po trase, která obloukem spojuje Unhošť a Ptice. Kdyţ se vydáme ze Ptic nejprve po zelené a potom po modré značce, dovede nás turistická trasa vedoucí kolem památného stromu – Svárovské Svárovská lípa v celé lípy – do obce Dolní Podkozí, své kráse která leţí přímo na Kačáku. Odtud lze dále pokračovat po červené a posléze opět po modré podél jeho přítoku, Černého potoka, aţ do Unhoště. Celkem tato cesta měří asi jedenáct kilometrů, lze ji však projet i na kole anebo si ji zkrátit a začít (nebo skončit) v Dolním Podkozí. K vyjíţďkám si ji také oblíbili jezdci na koních.
Turistické značky a směrníky vám budou bezpečnými průvodci
Pokud byste se rozhodli neodbočit po modré na Unhošť a pokračovat dále po červené, dovede vás toto značení do Malé Kyšice a posléze k Proškovu mlýnu v Poteplí, který si po dohodě s příslušným pracovníkem Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti můţete prohlédnout i zevnitř. V nejbliţším okolí Poteplí pak lze ještě dojít k léčivé studánce
Ţlábek anebo vyšplhat na Vysoký kopec na volně přístupnou rozhlednu. Do Unhoště vás z Poteplí bezpečně dovede ţlutá značka. Zajímavosti na cestě Ptice První písemná zmínka o obci pochází z roku 1328. Ve středověku se v okolí těţila ţelezná ruda – krevel. Na návsi stojí zajímavá kaplička a u silnice do Úhonic barokní opuková stodola. Svárovská lípa Mohutná, asi 250 let stará lípa srdčitá roste asi kilometr od Ptic hned na kraji lesa. Pod stromem vybízí k odpočinku dřevěný stůl s lavicemi. Dříve zde ochotníci hrávali divadlo. Dolní Podkozí Malá obec v údolí potoka Kačák, písemně poprvé doloţená v roce 1566. V místě moţnost nákupu čerstvých ryb. Zázračná studánka ve Ţlábku Podle pověsti její léčivá voda vrátila zrak slepé dívce, Sabině Pěnkavové, dceři unhošťského primase. Rozhledna na Vysokém vrchu Jednoduchá, asi deset metrů vysoká trámová konstrukce ve tvaru pyramidy byla vystavěna v roce 2007 na místě dřívějšího triangulačního bodu. Za dobré viditelnosti z ní lze dohlédnout aţ na hřeben Krušných hor. Jitka Lenková Foto: Ladislav Lenk
ZMIZELÍ SOUSEDÉ II. Ţili mezi námi, přesto jejich jména a s nimi spojené osudy zná dnes jiţ málokdo. Není však od věci si tyto osudy připomenout a popřemýšlet o nich. Za zamyšlení rozhodně stojí. Pojďme si proto připomenout naše zmizelé sousedy. Dnes o rodině Varvaţovských z Mozolína. Nejstarší nalezený záznam o rodině Varvaţovských pochází z roku 1674, kdy se v Zeměchách u Kralup nad Vltavou uskutečnila svatba Matěje Varvaţovského, mlynáře z Mikovic, s Kateřinou Pekařovou, dcerou Jana Pekaře ze Zeměch. Jméno Matěje Varvaţovského je jedno z nejstarších dochovaných jmen mlynářů provozujících toto řemeslo v mikovickém mlýně na soutoku Zákolanského a Knovízského potoka. Kolik let Matěj Varvaţovský působil v Mikovicích jako mlynář není známo (podle všeho to však nebylo nijak dlouho, protoţe mlynáři se v tomto mlýně často měnili), nicméně podle záznamů z konce 17. století je zřejmé, ţe přesídlil s celou svou rodinou z Mikovic do Dolan u Kralup nad Vltavou. Zajímavostí je, ţe na konci 18. století se jeden z potomků mikovického mlynáře
Matěje přesunul z Dolan do Lobče u Kralup nad Vltavou (dnes součástí Kralup), kde dodnes nositelé tohoto příjmení ţijí. Po mikovickém mlynáři byl dalším pokračovatelem rodu (v linii vedoucí k Varvaţovským z Mozolína) Matěj Varvaţovský (*1675). Jeho potomkem byl František Varvaţovský (*1708), v pozdějších záznamech vedený jako kramář z domu č.p. 19. Potomkem Františka Varvaţovského a foto domu č.p. 12 na Mozolíně ( 20.léta zároveň posledním 20. století potomkem mikovického mlynáře Matěje, který se narodil a celý svůj ţivot proţil v Dolanech, byl Jakub Varvaţovský (*1752). Řemeslem řezník, později po otci kramář, šenkýř a pak chalupník. Roku 1784 se Jakubovi Varvaţovskému a jeho ţeně Kateřině (roz. Brtníkové původem z Blevic) narodil syn Josef, který se později vyučil krejčím a po sňatku s Marií Lůţkovou z Kolče se přistěhoval do domu č.p. 12 na Mozolíně. Nejstarší záznam o tomto domě pochází z roku 1803, kdy se zde narodila Barbora Najmanová, dcera Matěje Najmana, podruha a havíře (podruh byl nájemník bydlící v nájmu u majitele venkovského stavení). První záznam o rodině Varvaţovských na Mozolíně pochází z roku 1809, kdy se v domě č.p. 12 narodil manţelům Varvaţovským syn Antonín. Později se zde do rodiny Varvaţovských narodilo ještě dalšícvárh sedm dětí. Mezi nimi i Václav Vavaţovský (*1822), který po otci převzal a provozoval v č.p. 12 krejčovské řemeslo. Václav Varvaţovský se později oţenil s Annou Vosmíkovou původem z Trněného Újezdu. V domě č.p. 12 se manţelům narodili synové Antonín (*1854) a Václav (*1861). O učednických létech obou bratrů není nic známo, jisté však je, ţe oba v 80. letech 19. katalog výrobků tony bratři Varvažovských
století odešli do Prahy, kde spolu roku 1888 zaloţili továrnu Varvaţovský v Dělnické ulici č.p. 897 v Holešovicích. Podle dochovaného prodejního katalogu se jednalo o továrnu na stroje a nástroje pro výrobu kovového zboţí. V č.p. 897 v Holešovicích Úmrtní oznámení publikované v tisku (r. 1916)
později oba bratři zakoupili i dům, kde společně se svými rodinami ţili. Antonín Varvaţovský se roku 1880 oţenil s Františkou Vetchou původem z Laţan na Moravě. Manţelům se narodilo celkem 11 dětí. Václav Varvaţovský se oţenil v roce 1888 s Emílií Najmanovou ze Středokluk. Manţelům se narodilo celkem pět dětí. Václav Varvaţovský se později stal císařským radou a předsedou správní rady fotografie Emilie Varvažovské (tehdy uváděno a Václava Varvažovského * prezidentem) elektrických 1932 (zachyceno kolem r. 1934 podniků hl. města Prahy. Funkci předsedy správní rady vykonával od roku 1909 do roku 1913. Antonín Varvaţovský zemřel v důsledku cukrovky v dubnu 1916 u Unhoště a byl pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Jeho bratr Václav zemřel náhle jen několik málo dnů po něm. Stejně jako Antonín byl i on pohřben na Olšanských hřbitovech. I po úmrtí obou bratrů továrna dále fungovala, přičemţ v roce 1926 zde zahájil Ing. Novotný práci na novém projektu malého automobilu poháněného dvoudobým vzduchem chlazeným jednoválcem o objemu pouhých 350 cm3. V dílně této továrny byly sestaveny první dva nebo tři prototypy budoucího oblíbeného lidového vozítka Enka. Po smrti obou bratrů pravděpodobně získala vlastnictví domu č.p. 12 na Mozolíně rodina zemřelého Václava Varvaţovského. V roce 1927 byla na domě provedena přestavba spočívající v rozšíření domu o jedno patro, přičemţ rodina dál tento dům vyuţívala jako své letní sídlo. Vdova po Václavovi Varvaţovském, Emílie, zde nakonec strávila i poslední roky svého ţivota. Jak jiţ bylo uvedeno, Václav Varvaţovský měl s manţelkou Emílií celkem pět potomků. Nejmladším z nich, a zároveň dalším vlastníkem letního rodinného sídla na Mozolíně, byl Václav Varvaţovský (*1898). Ten byl po smrti svého otce bezprostředně po maturitě nucen nastoupit vojenskou sluţbu jako jednoroční dobrovolník u 75. pěšího pluku v Debrecíně v Uhrách, odkud později odjel jako důstojnický aspirant do Tyrolska. Po návratu z vojenské sluţby vystudoval v Praze právnickou fakultu a později si otevřel i vlastní advokátní kancelář na Václavském náměstí. V roce 1930 se JUDr. Varvaţovský oţenil s Marií Wawerkovou z Lipníka nad Bečvou. Marie Wawerková byla dcerou významného moravského
průmyslníka Františka Wawerky, který v Lipníku nad Bečvou vedl továrnu na výrobu obráběcích strojů. Manţelé se společně přestěhovali do Revoluční ulice v Praze, kde rodiče nevěsty vlastnili dům. Z manţelství vzešel jediný syn Václav (*1932) a manţelé se později rozvedli. V roce 1944 JUDr. Varvaţovský zemřel v důsledku mozkové příhody a byl pohřben do hrobky na hřbitově v Kolči. Zajímavostí je, ţe ačkoli byl pohřben v Kolči, je vyobrazen na rodinné hrobce na praţském olšanském hřbitově. Po více jak 150 letech, v roce 1962, se kapitola ţivota rodiny Varvaţovských na Mozolíně definitivně uzavřela. Dům č.p. 12 byl prodán synem Václava a Marie Varvaţovských manţelům Frolíkovým, kteří v tomto domě původně bydleli v pronájmu. Rodina Václava Varvaţovského se přesunula do Brna, kde dodnes jeho potomci ţijí. Markéta Koštejnová Zdroje: archiv rodiny Varvažovských, E15 Profit r. 2010, www.actapublica.eu, Slánský obzor 3/1995
Svatební fotografie JUDr. Václava Varvažovského a Marie Wawerkové
Základní škola Váţení a milí čtenáři, ráda bych Vás touto cestou informovala o dění v Základní škole Koleč. Ve druhém pololetí školního roku 2013/2014 jsme opět pro ţáky naší školy s kolegyněmi připravily spoustu různorodých vzdělávacích aktivit, kterými jsme se snaţily dětem obohatit vzdělávání a výuku. Navštívili jsme divadlo Spejbla a Hurvínka, Planetárium v Praze Holešovicích, divadelní představení pořádané divadelní společností
Júlie Jurištové. Ve škole proběhl workshop ,,Bylinky“, kde se děti dozvěděly mnoho zajímavých věcí o bylinkách a jejich pěstování. Jiţ druhým rokem proběhly v naší škole dva velké preventivní programy, a to ,,Den pro zdraví“ a ,,Dopravní den“. Tak jako v minulém školním roce jsme na tyto akce pozvali děti z Mateřské školy v Kolči a také ţáky ze ZŠ a MŠ Pod Budčí. Velice nás těší, ţe i kdyţ mají tyto akce výchovně vzdělávací charakter, jsou dětmi velmi oblíbené. V dubnu proběhla jiţ tradičně soutěţ ,,O nejkrásnější kraslici“. Od dubna do června probíhal adaptační program ,,Školáček“, který je zaměřený na naše budoucí ţáky první třídy. Tento program se nám v minulém roce osvědčil a i v letošním roce plní svůj účel. Jeho úkolem je seznámit děti se školním prostředím a přiblíţit jim průběh výuky. V červnu jsme byli pozváni, tak jako minulý školní rok, ZŠ a MŠ Pod Budčí na orientační běh, který se konal v okolí Budče. I letos se vydařilo počasí a děti si tento den velmi uţily v příjemném prostředí okolní přírody. Všechny děti doběhly do cíle v pořádku, splnily veškeré úkoly a za to byly náleţitě odměněny. V závěrečném týdnu tohoto školního roku připravujeme pro ţáky exkurzi do Prahy, výlet do Roztockého zámku, kde navštívíme výstavu a zastavíme se i na historickém místě Levý Hradec. Pokud nám vyjde počasí, půjdeme také na přírodovědnou procházku, během které se zaměříme na poznávání stop zvířat, čtení turistických značek v terénu a na orientaci na mapě. Všechny tyto akce jsou součástí minimálního preventivního programu, jehoţ podstatou je primární prevence vzniku patologických jevů. Vzdělávání je na prvním místě. Kromě plnění základních poţadavků na vzdělávání, které jsou dané Školním vzdělávacím programem, se zaměřujeme na čtenářskou a finanční gramotnost. K výuce pouţíváme nové učebnice, počítače a interaktivní tabule. Naše pedagogická práce směřuje k tomu, aby všechny děti dosahovaly maximální úrovně svých schopností a dovedností. Děláme vše proto, aby se
dětem ve škole líbilo, bylo jim ve škole dobře a navštěvovaly ji rády, protoţe to má pro jejich školní úspěchy zásadní význam. Ráda bych mnohokrát poděkovala všem, kteří školu jakkoli podporují, včetně samotné obce. Za všechny zaměstnance Základní školy v Kolči Vám všem přeji překrásné léto plné slunce a pohody.
hra příhody včelích medvídků
naši školku, nevycházela z údivu. Asi se budu opakovat, ale rekonstrukce celé budovy MŠ se opravdu vydařila. Řadíme se tak mezi nejlépe vypadající školky v širokém okolí. Ani my, personál školky nechceme zůstat za tímto trendem pozadu, a tak zároveň s novými prostory jsme nastolili i nový trend v přístupu k naší práci. Počet akcí, které pro děti pořádáme, jsme skoro zdvojnásobili, děti učíme novým přístupům ke vzdělávání formou hry. Snaţíme se co nejvíce začleňovat celé rodiny do našich společných akcí. Podílíme se na ţivotě v obci. Seznamujeme děti i se širším okolím jejich
Mgr. Michaela Kalkušová ředitelka Základní školy Koleč
MŠ Koleč se s vámi těší na prázdniny Tak a je to tady! Začaly červenat třešně, dozrávají jahody, teplé počasí nás zve ke koupání a tak to tu jsou jiţ jistě prázdniny. Dlouho, všemi dětmi očekáváné prázdniny! I děti z naší školky se těší, jak si uţijí společných dnů s rodiči, kteří celý rok musí pracovat a teď konečně v čase dovolených vymyslí pro své ratolesti pěkný program. Naše školka pro ty rodiče, kteří v zaměstnání nedostanou tolik dovolené, jiţ třetím rokem nabízí moţnost docházky dětí do MŠ i v prvních čtrnácti dnech prázdnin. Ţádná okolní školka tuto moţnost nenabízí, a tak se naše děti určitě seznámí se spoustou dětí z okolních školek, kterým tuto sluţbu nabízíme také.
školka v přírodě 7.5.2014
Většina rodičů, kteří při zápisu v březnu, navštívili
pohádkové spaní 26.5.2014
bydliště, místními zvyky, procházíme s dětmi důleţitá místa. Prostě „jedeme na sto procent“.
rozloučení s předškoláky 1
Novinkou je také moţnost se vším, co se v naší školce děje ihned seznámit na našem Faceboku, nebo webových stránkách, kde všichni mají moţnost s předstihem zjistit, co se ve školce bude dít a kde většinou nejpozději do 24 hodin umisťujeme fotografie a průvodní slova ke všem akcím. Naše práce nás baví a z kladných ohlasů dětí vidíme, ţe jdeme správným směrem. Všem, kteří naši školku opouštějí a postupují do základní školy, přejeme mnoho a mnoho studijních úspěchů a v září se těšíme na nové ţáčky. Slibujeme jim, ţe je naše školka bude bavit a ţe se do ní budou rády vracet. Hezké prázdniny za celý kolektiv školky přeje Vlaďka Šupová
Vítání občánků 14.6.2014 v základní škole V sobotu 14. června 2014 se uskutečnilo v základní škole kaţdoroční vítání občánků. V letošním roce jich bylo přivítáno celkem 6. Kulturní program zajistili ţáci školy. Nové občánky uvítala paní starostka.
Starostka L. Skolilová uvítala 6 nových občánků naší obce
Noví občánci a jejich rodiče
Naši jubilanti
Vše nejlepší, hodně zdraví a hodně šťastných chvil v kruhu blízkých přejeme našim spoluobčanům, kteří ve druhém čtvrtletí oslaví sedmdesáté a vyšší kulaté výročí:
paní Stanislava Pekárková, která 9. 9. oslaví 75 od narození paní Miroslava Pincová, která 22.9. oslaví 70 od narození Všem jubilantům, i těm, kteří z různých důvodů nechtěli být zveřejněni, „Blahopřejeme!“
Poslední sen Karla IV. Slyšel jsem takový názor, ţe historie je naprostá zbytečnost. Pokud se v ní chce někdo vrtat, tak ať se vrtá, ale doba se stejně nevrátí a není třeba se jí zabývat. Osobně si to vůbec nemyslím a spíše bych řekl, ţe historie obohacuje ţivot člověka a pěstuje v něm národní hrdost. Krom toho je minulost určitým způsobem vázána na současnost, jak ještě uvidíme. Historie se (snad ještě) vyučuje jiţ na základní škole a pokud ji omezíme jen na území Čech, tak se kaţdému, kdo ji aspoň trošku zná, vybaví expanze za králů Přemysla Otakara II. a Karla IV., 400 let ţivota v Habsburské monarchii a jsme na prahu novověku. Matně si také vybavujeme, ţe ten první jmenovaný král rozšířil Čechy aţ téměř k Jadranu a ten druhý naopak málem k Baltu. Česká televize dávala před
několika lety krásný turisticky lákavý dokument, ve kterém navštěvovala přemyslovské hrady v Rakousku a připomínala období společné historie. Co vůbec vedlo k pádu našeho velkého krále? A jsme v současnosti. Tehdejší Německo bylo roztříštěné na spoustu kníţectví a máte-li odolat velké kočovné armádě z Balkánu, je třeba rychle vytvořit společnou účinnou obranu. A tak vlastně Svatá říše římská národa německého byla takovou Evropskou unií, do které se dobrovolně z určitých důvodů přidali i Přemyslovci. Samozřejmě, ţe nejvyšší slovo v unii měl císař, kterého volilo 7 kurfiřtů, coţ byly zástupci určitých území z oblasti duchovní, ale i mocenské. A právě proto, ţe Otakar si takříkajíc dělal v Čechách, co chtěl, a zisk říšské koruny nepovaţoval za svůj zájem, tak si získal silné nepřátele. Vţdyť velikost a bohatství území přemyslovského království musela být trnem v oku minimálně samotnému císaři. Jiţ ve zcela jiné pozici byl Karel IV., který se jako náš jediný český král honosil titulem císař. Za jeho vlády naše země obrovským způsobem vzkvétala a téměř kaţdý ví, ţe v Praze zaloţil univerzitu, arcibiskupství, Nové město praţské nebo ţe dal postavit nový most přes řeku na místě zbořeného Juditina mostu. A tady na Mělníku známe samozřejmě především jeho vinařskou kapitolu. To všechno však vyţadovalo dobrou a obratnou politiku doma i v zahraničí. A to se tehdy dělalo obratnými manţelskými svazky v nejvyšších vládních kruzích, odkoupením části nějakého území a spoustou dalších dohod. Vţdyť do Prahy tehdy přicházeli učenci a řemeslníci ze všech koutů říše a válečných taţení Karel pouţíval aţ v krajním případě. Někdy v roce 1370 si Karel začal uvědomovat, jak důleţité by bylo pro České království získat Braniborsko. Jedním z důvodů byl fakt, ţe právě jeden z kurfiřtů byl tehdy vysílán k císařské volbě právě z Braniborska, a Karel jistě viděl i další význam pro své vzkvétající království. Dnes bychom to opět připodobnili k EU, ovšem z pohledu prosperujícího Německa. Do jisté míry si kaţdý můţe ve svém státě dělat co chce, aţ na určité ,,císařské" příkazy. O obratné politice našeho vladaře se dozvídáme třeba zde na http://www.usti-nl.cz/dejiny/stredvek/ul-2-5.htm . Stojí za přečtení stejně jako článek na http://casopis.mensa.cz/veda/ceske_geopoliticke_zaji mavosti_4_braniborsko-nova.html. To opravdu doporučuji. Karel nakonec Braniborsko v roce 1373 pro České království získal a v městečku Tangermünde na Labi si nechal postavit rezidenci, kde ţil půl roku. Krom toho zde nechal stavět přístav a snil o ryze české labské vodní královské cestě k moři. Podle některých historických informací na webu je prý Tangermünde
na Odře směrem k Baltu. Nikdo není dokonalý. V kaţdém případě si Karel Braniborska jiţ mnoho neuţil a v roce 1378 (mimochodem přesně 100 let po smrti Otakara II. na Moravském poli) ve věku 62 let zemřel. Braniborsko se pak k Českému království počítalo ještě do roku 1415, čímţ překonalo časově prvorepublikové spojení Československa s Podkarpatskou Rusí. Myslím, ţe tyto historické události ocení i dnešní turista, který má přece jen na územích, která kdysi patřila k zemím Koruny České takový jiný, snad sváteční či povznesený pocit. Obvykle se jedná o území Horní i Dolní Luţice, případně velkého Slezka, ale takových míst má náš stát více. Třeba ve Smrčinách, jihozápadně od Chebu, jsme vlastnili 20 let území v Horní Falci. Kousek za Hřenskem leţí při Labi aţ kousek za Pirnu kraj, který dnes známe jako Saské Švýcarsko, ale jmenoval se historicky Donínsko podle hradu Dohna. Ten patřil k Čechám střídavě jiţ od roku 1075, ale trvale pak od 1212 do 1402. Tedy téměř 200 let byla Pirna, Dohna a Königstein v českých rukou. Ztratil jej Václav IV., který se ukázal pro Svatou říši římskou jako nevhodný a slabý král, aţ na počátku husitských bouří. Buďme na svoji historii hrdí, važme si krajiny své i sousedské a učme se chápat Evropu. Podobné články: Česko má nejznámější kolonii v Banátu http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428 010244831670#editor/target=post;postID=24100652 78962192651 České zeměpisné perličky. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428 010244831670#editor/target=post;postID=47661601 88126879085 Víno, Mělník a Melnik. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428 010244831670#editor/target=post;postID=48573133 57973761846 a jiné na tomto webu :-). Standa Švec
Smutná výročí – Lidice Dne 10. června uplynulo jiţ 72 let od vyhlazení Lidic. Byla to ukázka „rázného postupu“ při vyšetřování okolností atentátu provedeného dne 27.5. 1942 na Památník Lidice
říšského protektora Reinharda Heydricha, který na následky zranění 4.6.1942 zemřel. O vyhlazení Lidic rozhodl státní tajemník říšského protektora K. H. Frank a schválila ho německá říše. Rozhodl o osudu nevinných lidí, kteří s atentátem ani s jeho aktéry neměli nic společného. Tato tragédie se nás dotýká i proto, ţe Lidice jsou od naší obce vzdáleny jen málo a okolnosti, které vedly k tomu, ţe byla zvolena obec Lidice, se odehrály v místech většině z nás dobře známých. I zde se dá říci „za vším hledej ţenu“. Ano, podnětem pro vyšetřování a následné vyhlazení obce se stal milostný dopis adresovaný Anně Marusczákové z osady Holousy patřící k obci Třebusice. Dopis napsal její přítel Václav Říha z Vrapic u Kladna. Dopisem se snaţil vztah s Annou ukončit. Bohuţel to nenapsal, jak se dnes říká „na férovku“, ale snaţil se vzbudit dojem, ţe je zapojen do odbojové činnosti a tudíţ musí zmizet. K dovršení všeho dopis neposlal do Holous, ale do firmy Palaba ve Slaném, kde Anna pracovala. Je vidět, ţe jejich vztah byl velmi krátký. Anna neznala ani pravé jméno svého přítele. Ten byl ţenatý, a proto udal jméno falešné. Jako všechny dopisy v té době prošel i tento po příchodu do firmy kontrolou v sekretariátu a pro svůj záhadný obsah byl předán majitelem firmy, panem Jaroslavem Pálou, slánskému četnictvu. To dopis postoupilo kladenskému gestapu. Vše dovršil výslech Anny Marusczákové na kladenském gestapu, která zde dle historických pramenů uvedla, ţe ji její milý poţádal, aby vyřídila pozdrav od syna rodině Horákových v Lidicích. O synovi Horákových bylo známo, ţe slouţí v československém vojsku v Anglii. Přestoţe se prokázalo, ţe dopis ani obec Lidice nemají s atentátem nic společného, bylo rozhodnuto o její likvidaci. Přes snahu nacistů se Lidice vymazat z mapy nepodařilo. Po válce došlo k jejich obnově a na místě původní obce vznikl památník těm, kdo vyhlazení Lidic nepřeţili. Součástí památníku je tzv. Růţový sad, který byl zaloţen v roce 1955 z podnětu člena britského parlamentu Dr. Barnetta Strosse. Do Lidic byly v 50. a 60. letech minulého století zaslány stovky růţí z celého světa. Po revoluci v roce 1989 přešel sad do vlastnictví obce, která však na jeho údrţbu neměla finanční prostředky. Sad chátral, aţ zcela zanikl. Byl obnoven aţ letech 2001-3, kdy vznikla státní příspěvková organizace Památník Lidice, jejímţ posláním je uchování památky na
vyhlazení obcí Lidice a Leţáky, které potkal stejný osud. Dnes Růţový sad obsahuje celkem 200 různých druhů růţí a na 21 000 rostlin. Je jen málo známo, ţe v kladenském okrese existuje ještě jedna osada s názvem Lidice. Jedná se o Lidice u Slaného, někdy nazývané Malé Lidice, které jsou součástí obce Otruby. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, ţe si je nacisté spletli s Lidicemi u Kladna a nejprve přijeli sem. Uvádí to ve svých vzpomínkách paní Květuše Tekly Bartoníčková. Její vzpomínky jsou zaznamenány na internetových stránkách Paměť národa, ze kterých citujeme: „Počátkem června 1942 přijel do areálu statku čp. 1 v Otrubech vůz s ozbrojenými německými vojáky a zastavil uprostřed dvora. Z kabiny nákladního auta vystoupil důstojník – Lidice u Slaného – kostel sv. Jakuba nevím jaké hodnosti – a stroze se cosi ptal mého otce, který tehdy zastával funkci starosty. Po několika minutách nejasného dorozumívání poslal tatínek pro svoji tchyni, moji babičku Boţenu Durasovou, která studovala koncem 19. století několik let v Německu, a tak dobrou němčinou vysvětlila, ţe v místě, kam přijeli, není ţádný Horákův statek, který hledají, a Lidice u Otrub nejsou těmi Lidicemi u Kladna, kam mířili. Důstojník si však ještě nechal na obecním úřadě v doprovodu tatínka a pana Františka Hušáka, který kartotéku místních obyvatel vedl, seznam obyvatel předloţit a překontroloval jej s velkou pečlivostí. Kdyţ se důstojník přesvědčil, ţe v seznamu místních obyvatel se jméno Horák nevyskytuje, poděkoval, nastoupil k řidiči a odjel. Nikdo netušil, ţe tito vojáci se budou podílet na hrůzách, které se udály v Lidicích u Buštěhradu.“ Lidice u Slaného tak zůstaly zachovány v původní podobě. Můţete si prohlédnout zachovalý kostel sv. Jakuba Většího z poloviny 14. století i krásnou okolní přírodu. Pro zajímavost doplňuji, ţe v tomto kostele měl svatbu spisovatel a dramatik Václav Štech, otec historika umění profesora V.V.Štecha, rodáka ze Slaného. Atentát na říšského protektora měl málem neblahý vliv i na osud naší obce, kterou mohl postihnout osud Lidic a Leţáků, aspoň dle zápisu v obecní kronice. Zde je zapsána následující událost pod titulkem Udavačství: „Po atentátu na druhého protektora Čech
a Moravy Heydricha, který svému zranění podlehl, byl starostou obce Koleč Antonín Kratochvíl. V čp. 29 bydlel Václav Frankenštein, který měl za manţelku Němku. Tato přišla dne 13. června 1942 na obecní úřad se ţádostí, ve které jí nemohl starosta vyhovět. Frankenšteinová začala hubovat, ţe by Češi postříleli nejraději všechny Němce, jako protektora Heydricha. Starosta jí na to řekl: „dobře mu tak“. Ihned věděl, ţe chybil. Frankenšteinová zaslala udavačský dopis kladenskému gestapu. Kdyţ dlouho nepřicházelo z gestapa ţádné rozhodnutí, jmenovaná napsala nový udavačský dopis praţskému Oberlandraatu. V tomto dopise si téţ stěţovala na liknavost kladenského gestapa, které se prý nechává i podplatit. Tímto dopisem zachránila vlastně Koleč. Oberlandraat zaslal dopis Frankenšteinové kladenskému gestapu k vyjádření. To si předvolalo nejprve udavačku. Jak tam dopadla, nikdo se nedozvěděl, ale po návratu z gestapa prý delší dobu leţela. Pak si předvolalo gestapo starostu Kratochvíla k výslechu. Na otázku, zda vyslovil výrok o zastřeleném protektoru Heidrichovi, hájil se starosta, ţe si to Frankensteinová vymyslela, protoţe jí nechtěl dát poukaz na vycházkové boty. Vedoucí kladenského gestapa se spokojil s touto výpovědí a dodal, ţe jinak by potkal obec týţ osud, který stihl Lidice a Leţáky. Takto zaplatí obec Koleč 16 000,Kč ve prospěch německého Červeného kříţe a to do druhého dne v poledne. Příští den 24.6. odevzdal p. Šubrt gestapu nařízenou pokutu.“ Tolik záznam v kronice. Po ukončení studií jsem nastoupil v roce 1976 do účtárny n.p. Bateria Slaný (dříve Palaba a.s.). Hlavním účetním zde byl pan Václav Bakalář z Kolče. V továrně měl všeobecně známou přezdívku „Venca Korunka“, protoţe osobně roznášel výplatní sáčky pro pracovníky administrativy. Nedělal to z lásky, ale proto, aby se nevědělo, kolik kdo z vedení bere. Jeho podřízeným ve funkci rozboráře byl pan Čebiš. Byli dlouhodobí spolupracovníci a celkem dobře spolu vycházeli. Občas se přece jenom pohádali a tehdy pan Čebiš, kdyţ šlo do tuhého, pronesl (podotýkám zcela bezelstně) památnou větu: „Václave, kdyţ uţ ti Němci chtěli vypálit nějakou vesnici, tak si měli vybrat Koleč a byl by tu klid“. Tehdy jsem netušil, jak měl tento výrok, ve vazbě na zápis v obecní kronice, blízko k pravdě.
Celkem zemřelo při vyhlazení Lidic, následných popravách a v koncentračních táborech 340 obyvatel (192 muţů, 60 ţen a 88 dětí). Na památku této události se řada měst a obcí přejmenoval na Lidice. A tak nejenom ţe byly po válce postaveny nedaleko původní obce nové Lidice, ale existují Lidice i v takových zemích jako je Mexiko, Brazílie, USA či Austrálie jako důkaz toho, ţe teror a násilí nemůţe zvítězit.
Je pravda, ţe mě sportování baví všeobecně. Jednou jsem četla v novinách, ţe stavební firma Mao Kladno pořádá cyklistický hobby závod „KOLOTÚRA“, tak jsem se zkusila přihlásit. To bylo v květnu 2012. Byl to takový momentální nápad a pak uţ to šlo samo. Závod byl dlouhý 16 km a vedený v terénu. Jela jsem na normálním silničním kole. A jak to dopadlo? Obsadila jsem napoprvé hned třetí místo. To mě motivovalo a začala jsem se zajímat přes internet, zda jsou další podobné závody. Ten na Kladně jsem si zopakovala další rok a obhájila jsem třetí místo. Protoţe mě to bavilo, koupila jsem si pro závodění v terénu horské kolo, které jsem si v minulém roce dala jako dárek k padesátinám.
Pomník 82 lidických dětí, které zahynuly ve vyhlazovacím táboře v Chemlu od akademické sochařky M.Uchytilové
Zdroj: V článku byly použity informace a fotografie z internetových stránek Wikipedie, Paměti národa a kronika obce Koleč. V. Kabát
Povídali jsme si ……. V poslední době se stále více lidí věnuje rekreační cykloturistice. Doba na to reaguje rozšiřováním cyklostezek, aby tak tito nadšenci pro dvoutakt „pravá, levá“ nedošli úrazu na silnicích, kde provoz často připomíná závodní dráhu. Je pravda, ţe někteří se chovají vůči motoristům zcela flegmaticky a někdy i nadřazeně, zabírajíce jízdou vedle sebe celý jízdní pruh bez moţnosti předjetí v domnění, ţe i motorista by si měl vychutnat krásu okolní přírody. Najdou se však mezi námi i jiní, kteří se od rekreační jízdy na kole za poznáním posunou o kousek dál a kolo se jim stane opravdu „koníčkem“. A vyhlídkové jízdy se změní v závodění, i kdyţ amatérské. S jednou takovou závodnicí jsme si dnes povídali o tom, jak k tomu došlo. Na naše dotazy odpovídá paní Alena Horsicová, která se zúčastňuje amatérských cyklistických „hoby“ závodů. Jak se to u vás tedy stalo, ţe jste místo rekreačního jeţdění začala závodit? Co bylo tím prvním podnětem?
Jak takový závod vlastně vypadá, jak je dlouhý, jaké kategorie? Většinou se jezdí tzv. hobby kategorie pro amatéry a skupina Elite pro organizované cyklisty. V jejich rámci se tvoří věkové skupiny závodníků. Většinou se ţeny dělí na kategorie do 30 let a pak nad 30 let, pokud se vůbec závodnice dle věku dělí. Tam si myslím, ţe jsme znevýhodněné. Nejčastější délku trasy závodů si vybírám kolem 35 km. To uţ vyţaduje určitou fyzičku. Jak se na závody připravujete? Dřív to bylo jen jízdou na kole. Od ledna se snaţím dvakrát v týdnu běhat kolem 5-6 km a kdyţ to vyjde, tak dvakrát v týdnu trénuji na kole. Je to o čase, kterého je málo. Pro dobrý výsledek musí být určitě i dobré kolo. Máte nějakého speciálního mechanika? Na závodech bývá vţdy servisní středisko, kde kolo zdarma zkontrolují. Kolo mám nové a to zatím dobře slouţí. Promazání součástí a dofouknutí kol, o to se stará manţel. Mají cyklisté nějaký svůj specifický pozdrav? Většinou pouţívají stejný pozdrav jako vodáci „Ahoj“. Někdo jen pokyne rukou, ale zdraví všichni. Je to projev jakési soudrţnosti stejných nadšenců a je dobré, ţe se jen tak anonymně nemíjíte při jízdě na kole. Jaké chvilky při závodě byly zatím ty nejhorší? Začátkem června jsem si při pádu narazila ruku a s odřenýma nohama jsem skončila na pohotovosti.
Nebylo to nic příjemného. No a za týden na to jsem soutěţila i s naraţenou rukou.
naší obci není ojedinělým příkladem. Stačí se porozhlédnout kolem a najdou se další. O tom ale zase aţ příště.
Co povaţujete za svůj největší úspěch a kolik máte jiţ nasbíráno medailí?
V. Kabát
Největším úspěchem bylo zlepšení v závodě Genesis Bike Prague. V roce 2013 jsem dojela s časem 2,46 hod na 35 km. Letos jsem stejný závod jela jiţ za 2,09 hod. Získala jsem zatím medaile za tři třetí místa a dvě za druhá místa ze všech závodů, které jsem absolvovala.
Představujeme společenské organizace - Český svaz žen ZO Koleč
Máte uţ na závodech nějaké pravidelné rivalky, které chcete porazit?
Ţenské hnutí má dlouhou historii. Jiţ v roce 1903 byl zaloţen Klub českých ţen, který se později přetransformoval v Ţenskou národní radu, jeţ byla současně pobočkou Mezinárodní rady ţen. Činnost rady byla přerušena druhou světovou válkou. Jiţ v květnu 1945 však vznikl přípravný výbor Rady československých ţen, který byl oficiálně zaloţen v červnu 1946 v Praze. Předsedkyní byla zvolena JUDr. Milada Horáková. Rada vydávala časopis s názvem Rada ţen, který byl v roce 1947 přejmenován na „Vlasta“. Rada československých ţen byla nadstranická organizace sdruţující ţeny z různých politických stran a různých názorů.
Většinou se setkáváme se stejnými závodníky. Mám jednu rivalku, která je proti ostatním o třídu výš a většinou vyhrává. Ta jezdí a trénuje kaţdý den. Někdy si říkám, jak ji to můţe bavit, být pořád první? Závodění je dobré, ale je hlavně o atmosféře. Pokud člověk dojede na dobrém místě, tak to potěší, ale není to všechno. Je to především souboj sám se sebou. Na závodech se mi líbí nezištnost mezi soutěţícími. Kdyţ má někdo problém a třeba píchne, tak i za cenu horšího umístění mu vţdy někdo pomůţe. O tom to je, o dobrém pocitu. O lidech, kteří jsou sice rivalové, ale přitom nepřestávají být kamarády. Bohuţel v ţivotě a jiných situacích se nám to trochu vytrácí. Co byste doporučila tomu, kdo by se chtěl přidat jako začátečník? Jak si vybrat první závod? V první řadě musí rád jezdit na kole a mít chuť si něco dokázat sám sobě, není nutno vyhrát. Je to o seznámení se s novými lidmi a jiným prostředím. A jak jsem řekla, stačí kolo a chuť. To ostatní pak jde nějak samo. Děkuji za rozhovor. Na příkladu paní Aleny Horsicové je vidět, ţe na to začít s něčím novým a úplně jiným, neţ jsme byli dosud zvyklí, není nikdy pozdě. Myslím si, ţe ani v
Jako vţdy na začátek trochu historie.
Po převzetí moci KSČ v únoru 1948 byla vytvořena tzv. jednotná Národní fronta. Do ní byla v roce 1950 začleněna i Rada československých ţen jejím sloučením s nově vzniklým Československým svazem ţen. Současně byla z předsednictví odvolána JUDr. Milada Horáková, která byla dva roky po té popravena. Se vznikem federace Čechů a Slováků vzniká v roce 1969 Český svaz ţen a současně Slovenský svaz ţen jako pobočky Československého svazu ţen. V letech 1969-1974 byla předsedkyní Československého svazu ţen Gusta Fučíková, která byla současně i místopředsedkyní Mezinárodní federace ţen. 7. února 1990, po politických změnách v roce 1989, byla formálně zrušena Národní fronta a s ní zanikl i Československý svaz ţen. Český svaz ţen přetrval a některé organizace fungují do dnešní doby, stejně jako časopis „Vlasta“. Největší členskou základnu měl svaz na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy sdruţoval přes jeden milion členek. V současné době má celkem něco málo 16 tisíc členek sdruţených v cca 550 základních organizacích. Cílem svazu je prosazovat práva ţen, působit na různých úrovních v jejich zájmu a k jejich ochraně. Zabývá se tématy, která souvisejí s postavením ţen ve společnosti, především na trhu práce a v rodině. V
roce 2000 zřídil Český svaz ţen „Nadaci ţena“, která se podílí na projektech na ochranu ţenských práv. Český svaz žen – ZO Koleč Počátky ZO svazu ţen v Kolči jsou někdy v 50. letech, alespoň dle pamětnic. Bohuţel se z historie ZO zachovalo velmi málo dokumentů a tak můţeme čerpat pouze z obecní kroniky. Zde je první zmínka z roku 1955, kdy byla zvolena předsedkyní tehdejšího „Výboru ţen“ paní A. Benešová. V tomto roce je jako hlavní akce vzpomínána organizace vítání občánků. V dalších letech se organizace ţen podílela na akcích pořádaných Národní frontou jak v kultuře, tak v brigádnické činnosti na zvelebení obce, ale také například při sušení sena pro státní statek v době neúrody. Jejími hlavními aktivitami bylo hlavně organizování akcí pro děti a přípravy oslav Mezinárodního dne ţen, účast v prvomájových průvodech a pořádání kulturních zájezdů. Velmi oblíbené byly zájezdy na natáčení Čs. televize ve slánském divadle. Český svaz ţen pravidelně pořádal zejména v 70. a 80. letech minulého století kaţdý rok taneční zábavu nebo diskotéku. Poslední akcí tohoto druhu byla diskotéka 15.12.1990. K ukončení pořádání samostatných kulturních akcí došlo především z důvodu nezájmu občanů. V dalších letech se členky Čs. Svazu ţen zapojovaly zejména do akcí pořádaných kulturní komisí. Tato situace trvá dodnes. V současnosti má organizace celkem 19 členek. Veškeré příjmy z členských příspěvků odvádí svým nadřízeným orgánům. Vzhledem k tomu, ţe od roku 1990 nemá příjmy z pořádání kulturních akcí, zajišťuje svou činnost, tj. dárky členkám při ţivotních jubileích a náklady na školení, z příspěvků, které obecní úřad vyčleňuje jako ocenění práce členek v kulturní komisi obce. Stejně jako u obce baráčníků „Kaplíř“ je další činnost této organizace ohroţena celkovým úpadkem zájmu ze strany občanů nejen v naší obci, ale celostátně. Dochází postupně k poklesu členské základny a počtu základních organizací. V kladenském okrese dnes působí Český svaz ţen pouze v 5 obcích. V roce 2013 měla okresní organizace celkem 296 členek. O vývoji členské základny svědčí skutečnost, ţe v kladenské organizaci proti roku 2012 ubylo celkem 106 členek. Jak vidí budoucnost ZO ČSŢ, jsme se zeptali její současné předsedkyně paní Jany Kalušové: „ Jak jiţ bylo napsáno, situace je obdobná jako u jiných společenských organizací v obci. Pořádání kulturních a vzdělávacích akcí troskotá na nezájmu občanů. A tak do budoucna počítáme s tím, ţe se aktivní členky zapojí do akcí pořádaných především kulturní komisí nebo obcí jako takovou. Nebráníme se ani pomoci při
přípravě Medové pouti, kterou kaţdoročně pořádá Nadace Koleč. S pořádáním samostatných akcí zatím nepočítáme. To by se musel změnit přístup všech obyvatel a museli by mít zájem přijít se na akci alespoň podívat, kdyţ uţ se do přípravy aktivně nezapojí. Otázkou také je , jak dlouho se naše organizace udrţí. Jako všude, i u nás se počet členek stále sniţuje. Jak se říká: „Čas ukáţe“.“ No a stejně jako u ostatních organizací nezbývá neţ dodat optimistické přání, aby čas ukázal, ţe lidem není obec lhostejná a jsou ochotni udělat sami něco pro sebe. Vţdyť zábava, kterou si připravíme sami pro sebe, bývá ta nejjednodušší a v řadě případů nejlepší. Je to tím, ţe děláme to, co nás současně baví. V. Kabát
Historie naší obce Koleč Pokračování z předchozího vydání - ( kniha POSVÁTNÁ MÍSTA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO z roku 1913)
Roku 1777 povýšeno bylo kaplanství Kolečské na franí administraturu, coţ v den Njes. Trojice před slavnými bohosluţbami vikářem Ant. z Blankenfeldu lidu bylo ohlášeno. Administrátor Dobsch stal se roku 1778 farářem v Líbeznicích, později arciděkanem Falknovským a posléze metropol. kanovníkem Praţským. Po něm stal se administrátorem Kolečským šlechtic Joachim Preis z Wertenpreisu. Baronka Josefa Ubelliová, manţelka barona Emanuela Ubeliho, odkázala roku 1781 kněţi Jindřichu Trottmanovi ( Jindřich Trottmann byl členem Tovaryšstva Jeţíšova, při zrušení řádu r. 1773 byl theologem III roku v Kolleji Klementinské v Praze) vychovateli mladých baronů, 180 zl. na mše svaté. Trottmann, odslouţil mše ty, daroval na důkaz vděčné mysli své vůči rodině Ubelliovské obnos onen kostelu, i byl zaň pořízen zvon, jenţ nese jméno dárcovo. Roku 1782 daroval baron Emanuel Ubelli kostelu stříbrnou kaditelnici s loďkou. Roku 1783 pořízen byl nový hlavní oltář, r. 1784 zřízeny oba boční oltáře. Roku 1784 po Joachimovi Preisovi z Wertenpreisu, jenţ stal se sídelním kanovníkem Vyšehradským, ustanoven byl za administrátora v Kolči Ign. Peřina. Roku 1784 císař Josef II zakázal pochovávati v kryptách kostelních a na hřbitovech u kostelů uprostřed osad se nalézajících, zároveň nařídil, aby mrtvoly pochovávaly se bez rakve, pouze do plátna zabalené, a aby po vloţení do hrobu vápnem se posypaly.
Přesto se tedy i v Kolči na hřbitově u kostela se nalézajícím pochovávati a k pohřbívání vykázána byla Kolečským část hřbitova u kostele Budečského, dokud by pro osadu Kolečskou vlastní hřbitov zřízen nebyl. Téhoţ roku dne 6. prosince zemřel v Praze baron Ignác Ubelli, dle zmíněného nařízení císařského o pohřbívání a na příklad lidu, jenţ novému způsobu pohřbívání se vzpíral, konal se pohřeb ve svátek Neposkvrněného Početí za velikého účastenství lidu na hřbitov Budečský. Tělo zesnulého bylo do plátna zabaleno, bez rakve a od administrátora Ign. Peřiny a hospodářského ředitele Jos. Ulricha do hrobu vloţeno a vápnem zasypáno. Kdyţ ţasnoucí nad tím lid počal reptati, tu administrátor vhodnou řečí nejen jej upokojil, nýbrţ i k slzám pohnul, a i potom v jiných případech takovému pohřbívání odporu nekladl, jak jinde se stávalo. O dalším pokračování se dočteme v dalším čtvrtletníku našich Kolečských novin. Pozorný čtenář si ovšem mohl dnes všimnout, ţe našemu kolečskému hřbitovu je uţ 226 let. Ovšem co je ještě více pozoruhodné a letos trochu opomíjené, je výročí našeho kostela. Kdo si to spočítal, tak právě letos náš kostel oslaví krásné výročí 300 let. Coţ je neuvěřitelné a jistě to stojí za připomenutí či nějakou malou oslavu. Přesto, ţe jiţ zaznělo, připomněla bych k tomuto výročí znovu, původní krásu našeho kostela.
Kostel v Kolči ku cti Nejsvětější Trojce zasvěcený, letos slaví 300 let od svého založení Václav Ubelli hned v prvních letech drţení statku Kolče poloţil základní kámen ke kostelu, kterýţ dostaven roku 1714 a biskupem Danielem Josefem Majerem z Majern ku cit Nejsvětější Trojice vysvěcen. Postavení kostela nezměnilo se ničeho v dosvadní správě náboţenské, neboť nynější farní osada kelečská i budečská náleţely do farní správy
ve Pcherách, aţ do času zřízení samostatné farní osady v Kolči. Chrám Nejsvětější Trojice nemá historické zajímavosti, veškeré zařízení jest nové. Nad východními dveřmi kostelními byl chronogram: Me Vbe LLI aeDlfLCaVlt et JosephVS De MAIIern ConseCraVlt. Uvnitř na stěnách původního stavby spatřují se konsekrační kříţe. Původní kostelík tvoří nyní presbytář. Jest nízký a poměrně tmavý zakončen jest rovnou zdí, v bocích jest zaoblený a má výsečovou valenou klenbu. V presbytáři stojí neveliký barokní oltář z r. 1783. Uprostřed něho jest obraz na plátně malovaný „Nejsv. Trojice“, po jeho stranách stojí barokní sochy sv. Šimona a Judy. V nástaku vymalováno je na plátně hebrejské jméno Boţí „Jehova“ a po stranách umístěny jsou barokní sedící sošky „ sv. Barbora „ a „sv. Kateřina“ Po stranách oltáře jsou do zdi vsazeny mramorové kartušové desky. V severní zdi presbytáře jest malované okno s medailónovým poprsím sv. Václava, zhotovené Janem Kryšpínem v Praze, s nápisem: „Věnováno rodinou Terflerovou z Blevic L.P. 1899“ Na stěnách presbytáře zavěšeny jsou pěkné barokní obrazy na plátně malované a z polovice XVIII. Století pocházející: „Zbičovaný Kristus“ poprsí a malý obraz sv. Maří Magdaleny na němţ spatřuje se světice v jeskyni leţící, o lebku opřená a k nebi pohlíţející, v levém pozadí výhled do krajiny. Nově postavená loď má strop dřevěný, kasetovaný a v bocích po dvou oknech obdélníkových, segmentovitě překlenutých. V lodích po stranách vítězného oblouku stojí barokní oltáříky z roku 1784 s pěknými staršími obrazy. Na otaříku stojícím na straně evang.jest obraz sv.Josefa (poprsí) s Jeţíškem (v celé postavě) připisovaný K. Škrétovi. Na oltáříku strany epištolní jest obraz „P.Maria Pomocná“ asi z počátku WVIII. století. V lodi stojí také pozoruhodná měděná barokní trojnohá křtitelnice, darovaná kostelu roku 1778 baronem Em. Ubellim.
Při hořejším jejím okraji spatřují se dvě tepané hlavy zvířecí s kruhy, nohy třímají koule. Na stěně lodi zavěšen nový obraz malovaným J. Švandrlíkem z Třebusic. Průčelí kostela jest zakončeno trojhranným štítem s plastickým ozářeným trojhranem – symbolem nejsv. Trojice. V. Tůmová
Pár čísel ze statistiky obyvatel Kolče Podívali jsme se do obecní statistiky a připravili krátký pohled na sloţení obyvatel a některá další čísla. Moţná zaujmou i vás. Jako první je porovnání vývoje roku 2013 s rokem 2012:
Z uvedeného přehledu je zřejmé, ţe nás v porovnání s rokem 2012 opět přibylo především v důsledku menšího počtu odstěhovaných. Zvýšil se celkový počet ţen. Tím jsme se srovnali na celostátní průměr 51% ţen a 49% muţů. Průměrný věk obyvatel Kolče byl v roce 2012 39 let a 3 měsíce. V roce 2013 populace obce mírně zestárla a průměrný věk je 39 let a 7 měsíců. Skupina obyvatel do 15 let činí 19,8%, ve skupině od 16-40 let je 37,4%, obyvatel ve skupině od 41-60 let je 25,2% a ve skupině nad 61 let je v Kolči 17,6 %. Proti minulému roku se sníţil podíl obyvatel v nejmladší a nejstarší skupině, ostatní se mírně zvýšily. Znamená to, ţe proti minulému roku se zvýšil počet obyvatel v produktivním věku. Lze jen doufat, ţe v letošním roce opět stoupne počet narozených dětí, sníţí se fluktuace obyvatel a celkově nás bude opět o trochu víc. Pomalu, ale jistě. V. Kabát
Nadační fond Koleč - co nového na zámku? Právě probíhá třetí etapa opravy střechy kostela Nejsvětější Trojice, na kterou nadační fond obdrţel dotaci z MKČR. Původní částka 600 tisíc Kč byla nakonec navýšena na 800 tisíc. Tato dotace bude vyuţita na sejmutí historické topinkové dlaţby a její následné vytřídění. Dále se musí postavit samonosné lešení, které bude slouţit k opravě poškozených trámů a rákosníků. Poddimenzované trámy a rákosníky budou zesíleny,
popřípadě vyměněny. Počítá se také s opravou poškozené krovové konstrukce. Některé části této konstrukce budou vyztuţeny, popř. vyměněny. Na takto opravený krov bude přibito na husto nové laťování. Dne 20.6.2014 Nadační fond Koleč podal ţádost o dotaci k Norským fondům. Cílem této dotace je celková rekonstrukce západního křídla zámku, kde by mělo být zřízeno muzeum včelařství. Díky této dotaci jsme uzavřeli partnerskou smlouvu s norskou včelařskou asociací nazývanou Norges Birokterlag, která zahrnuje včelaře z celého Norska a poskytuje svým členům vzdělávací a propagační aktivity. Jestliţe obdrţíme dotaci, norský partner se zapojí do projektu v jeho poslední fázi, při zřizování muzea včelařství. Pokud bychom byli v této dotaci úspěšní, bezesporu by to prospělo nejenom obci, ale i celému okolí. Drţte nám palce! 7.7.2014 se na zámku v Kolči chystá svatba! Nadační fond Koleč propůjčil prostory kostela Nejsvětější Trojice a zámecké nádvoří za symbolické nájemné mladé dvojici k uspořádání tohoto slavnostního obřadu. Iva Jirků
FC Koleč – ročník 2013/2014 Zdravím všechny příznivce kolečské kopané. Konec, dobojováno. Dobře jsme začali, hůře to dopadlo. Ročník 2013/2014 by se dal stručně charakterizovat - dobrý podzim, rozpačité jaro. Díky dobrému umístění v podzimní části, se nám podařilo na jaře udrţet 8. místo v celkovém pořadí. Od třetího kola se muţstvo na jaře uţ nesešlo v kompletní sestavě (nemoci, zaměstnání, disciplinární tresty). To se promítlo do výkonu celého muţstva. Trochu statistiky. Nejlepším střelcem ročníku je Míra Havlík s 12 brankami, Dobeš 7, Pacek 7, J. Dočekal 5, F. Dočekal 3. Velkým problémem byla disciplína. 47 obdrţených ţlutých karet, to je opravdu velké číslo. K tomu ještě 2 červené.
Sezóna 2013/2014 skončila a začne to nejhorší pro funkcionáře: doplnit a rozšířit hráčskou základnu a sehnat finance pro nový ročník. Začali jsme jednat s FK Brandýsek. Snad to dotáhneme do dobrého konce, díky Lubošovi Vlasákovi. Rozlosování nové sezóny je 19. 7. 2014 na Kladně. Děkujeme za podporu našim věrným příznivcům a doufáme, ţe nám zachováte přízeň i v dalším ročníku. Zatloukal a kolektiv FC Koleč
Medová pouť 2014 21. června proběhl jiţ 6. ročník Medové pouti na zámku v Kolči. Jiţ tradičně od 10 hodin probíhal bohatý kulturní program. Návštěvníci mohli shlédnout orientální tance, vystoupení maţoretek, vystoupení Mateřské školy a Základní školy v Kolči, pohádky divadla Za branou, vystoupili Rytíři Fortuny a mnozí další. Areál byl zaplněn stánky jak s bohatou nabídkou občerstvení, tak řemeslnými produkty a hlavně medem, medovinou a dalšími výrobky z medu. Pro děti byl k dispozici dětský koutek se soutěţemi, trampolínou a nafukovacím hradem. Kaţdý si určitě z bohaté nabídky vybral to, co ho zajímá. V nabídce byly i kolečské koláče. Poptávka převýšila očekávání a tak odpoledne uţ měli zájemci smůlu, bylo vyprodáno. Poprvé v průběhu konání pouti bylo moţné navštívit jednak zámecký kostel, kde byla umístěna výstava dokumentů o průběhu rekonstrukce zámku a dalších záměrech do budoucna. Rovněţ poprvé byla umoţněna zájemcům prohlídka samotného zámku, s doprovodným výkladem předsedkyně správní rady Nadačního fondu Koleč paní Magdalenou Jakubíčkovou. Paní Jakubíčková rovněţ provázela jako hlavní konferenciér návštěvníky celým programem. Pokud jsem se ptal návštěvníků, tak se všichni shodovali, ţe se letošní pouť vydařila a z hlediska nabídky byla opět lepší neţ ta loňská. Pochvalně se vyjádřil i pan ministr pro lidská práva Mgr. Jiří Dienstbier, který pouť navštívil s rodinou. Moţná trochu chladnější počasí odradilo některé
návštěvníky. Lze jen říci, ţe je to jejich škoda, ţe přišli o moţnost příjemně stráveného dne. Myslím, ţe je na místě poděkování všem, kteří se na přípravě Medové pouti podíleli, ať jiţ za Nadační fond Koleč, obec Koleč nebo zástupce ostatních společenských organizací. Jiţ teď se můţeme těšit na další ročník. V.Kabát
šestý ročník Medové pouti
