Slovník odborných výrazů a zkratek Vážení uživatelé, rodiče i pedagogové, nabízíme Vám zjednodušený přehled a výklad výrazů, se kterými se můžete setkat v případě, jsou-li Vaše děti či žáci našimi klienty. Slovník je neoficiální a je určen pouze pro vnitřní potřeby.
Slovník je rozdělen do 3 částí: 1. Předpony v cizích složených slovech 2. Užívané zkratky 3. Slovník
1. Předpony v cizích složených slovech a – předpona záporová (alogický – nelogický) ambi – dvojitý, dvojaký (ambidextrie – obourukost) auto – předpona s významem sám, sebe-, vlastní brady- - předpona s významem pomalý, zpomalený des – ve složených cizích slovech značí opak nebo zrušení toho, co znamená základní slovo (desenzibilizace – odstraňování přecitlivělosti) dis – předpona s významem roz-, značí zápor, opak (disharmonie – nesoulad, neshoda) dys – předpona značící obtížnost, poruchu, vadnost (dyslexie – porucha čtení) hemi – polo-, půl, polovina (hemisféra – polokoule) hyper – v cizích složených slovech značí nadbytek, zveličení, vzrůst (hyperfunkce – zvýšená činnost) hypo – v cizích složených slovech značí nižší stupeň, podřadnost, pod- (hypokinéza – snížená schopnost pohybu) mal – předpona znamenající špatný, chybný pato – předpona s významem nemoc, nemocnost pseudo – jako předpona v cizích složených slovech značí nepravdivý, lživý, klamný (pseudodyslexie – nepravá dyslexie) sub – pod, dole, níže (subnorma – pod normou) super – nadměrnost, přehnanost co do množství nebo jakosti, nad-, nej- (supernorma – nad normou)
2. Užívané zkratky ADD – vývojová porucha pozornosti ADHD – deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou CNS – centrální nervová soustava DMO – dětská mozková obrna DPA – dětská psychiatrická ambulance DYS – souhrnné slangové označení pro specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie) EPI – epilepsie LHK – levá horní končetina LMD – lehká mozková dysfunkce, srov. viz. ADHD OA – osobní anamnéza OŠD – odklad školní docházky PHK – pravá horní končetina PLO – pravolevá orientace PMV – psychomotorický vývoj PPP – Pedagogicko-psychologická poradna RA – rodinná anamnéza SAS – sluchová analýza a syntéza SPC – Speciálně pedagogické centrum SPU – specifické poruchy učení (také specifické vývojové poruchy učení – SVPU, vývojové poruchy učení VPU) SPCH – specifické poruchy chování SPUCH – specifické poruchy učení a chování susp. – (suspektní), podezřelý, pravděpodobný SVP – Středisko výchovné péče
SVPU – specifické vývojové poruchy učení (také SPU, VPU) ÚSP – Ústav sociální péče VPU – vývojové poruchy učení (také SPU, SVPU) VVV – vrozené vývojové vady
3. Slovník A aberace – odchylka od normálního stavu, nejčastěji od průměrného výskytu vlastností a znaků abreakce – odreagování, uvolnění vnitřního napětí absence – nepřítomnost, chybění, pojem označuje i náhlou, několik sekund trvající ztrátu vědomí, které si okolí ani nepovšimne a daný člověk si nepamatuje, co se během ní událo (tj. forma epileptického záchvatu) abstinence – zdrženlivost, stav, kdy se jedinec vědomě a ze své vůle (z důvodů etických, rozumových, zdravotních,…) naprosto zříká použití něčeho či nějaké činnosti, např. abstinence léková, alkoholická,… abstrakce – myšlenkový proces vytváření obecného pojmu abulie – nedostatek vůle, nerozhodnost, ztráta nebo snížení volních činností, symptom některých duševních poruch abúzus – nadměrné požívání psychotropních nebo toxických látek (alkohol, léky, tabák,..) adaptace – přizpůsobení se adekvátní – zcela přiměřený, odpovídající něčemu, shodný ADD /attention deficit disorder/ - vývojová porucha pozornosti ADHD /attention deficit hyperactivity disorder/ - deficit/porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou, u nás se užívá v obdobném významu dosud starší termín lehká mozková dysfunkce (LMD), která však na rozdíl od ADHD nepopisuje projevy chování, ale příčinu poruchy afázie – porucha tvorby a porozumění řeči, neschopnost pojmenovat jevy nebo rozumět slovům afekt – forma emocionálního projevu (silný, bouřlivý, náhlý, krátkodobě probíhající)
afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost podléhat afektům agramatismus – nesprávné užití gramatických tvarů a větné skladby agresivita – útočnost, sklon k násilí a násilnému jednání akceptace – přijímání, schvalování aktivizace – zesílení činnosti, uvedení v činnost aktuální – právě probíhající altruismus – nesobecký způsob myšlení a cítění, nezištné jednání ve prospěch druhých ambice – ctižádost, snaha vyniknout ambidextr – jedinec s nevyhraněnou lateralitou, přibližně stejně obratný na pravou i levou ruku ambivalence – rozpornost, dvojznačnost, současná existence protikladných citů analogie – shoda, obdoba, druh úsudku o shodě jevů na základě shody některých jejich vlastností analýza – rozklad, rozbor anamnéza – zjištění individuálního vývoje a průběhu života, může být osobní – daný člověk vypovídá sám o sobě a svém dosavadním životě (při vyšetření dětí většinu těchto údajů uvádějí rodiče), rodinná – údaje týkající se rodiny a sociálních poměrů člověka anomálie – nepravidelnost, odchylka od pravidla anorexie – nechutenství, mentální anorexie – postižení se odmítáním potravy a dalšími způsoby snižování váhy (vyvolávané zvracení, užívání projímadel, nadměrné cvičení) snaží zabránit ztloustnutí, důvodem je strach z tloušťky, zkreslená představa o vlastním těle anxieta – úzkost anxiosní – úzkostný apatie – nevšímavost, lhostejnost, u dětí může být apatie za jistých okolností záměrná, např. ze vzdoru, vyprovokovaná nevhodným výchovným působením arteterapie – využívání uměleckých technik jako nástroje diagnostiky, psychoterapie, výchovy a sociální práce. Důraz je kladen na aktivitu, využívá se uvolňujících a projektivních vlastností lidské tvořivosti. Termín se postupně zúžil převážně na modelování, kreslení, malířské projevy, práci s textilem apod., patří sem však i muzikoterapie, terapie pohybem, dramaterapie aj.
artikulace – výslovnost, vytváření hlásek pohyby mluvidel při mluvení, článkování asertivita – nenásilné, vlídné, ale pevné, otevřené projevení svého názoru, zdravé sebeprosazení, tj. schopnost prosadit se bez zjevné agresivity asfyxie – dušení z nedostatku kyslíku asociace – sdružování psychických představ aspirace – snaha dosahovat lepších výkonů, vyniknout. Cíle, výkony, kterých touží jedinec dosáhnout. astenie – celková tělesná, nervová či duševní slabost astenická osobnost – člověk přehnaně vnímavý, cítí se bezmocný, neschopný, bez životní síly. Odpovědnost za důležitá rozhodnutí přenechává na ostatních, vlastní potřeby podřizuje druhým, trpí obavami, že se není schopen postarat sám o sebe. atonie – ochablost, ztráta napětí autistický – vztahující se k autismu autizmus – stažení se do sebe, zapadnutí do sebe, sociální izolace, egocentrické, nerealistické myšlení. Autizmus dětský se projevuje jako porucha sociální interakce, porucha komunikace, výskyt stereotypního opakujícího se chování. Nejvýrazněji vystupuje do popředí chybění sociálně-emoční a komunikační (a to verbální i neverbální) vzájemnosti, nedostatečné užívání řeči. autoagrese – jednání, kterým jedinec poškozuje sám sebe averze - odpor
B bagatelizace – zlehčování, snižování, znevažování balbuties – koktavost biorytmus – cyklický proces, který probíhá v organismu, různé cykly jsou různě dlouhé a geneticky podmíněné, biorytmy ovlivňují chování – jsou příčinou pravidelného kolísání aktivity živočichů vč. člověka bradypsychický – zpomalení celkového tempa duševní činnosti (myšlení, duševní reaktivity) brebtavost – porucha řeči s rychlým tempem a komolením slov bulimie – chorobná, nadměrná chuť k jídlu, žravost. Syndrom zahrnuje opakující se záchvaty přejídání velkými dávkami jídla během velmi krátké doby, s následnou nutkavou snahou potlačit důsledky např. vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel či léků, obdobím hladovění. Příčinou je chorobný strach z tloušťky.
C CAN – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, zkratka z angl. – child abuse and neglect
D degenerace – vývojový ústup depistáž – cílené vyhledávání ohrožených lidí deprese – duševní stav charakterizovaný smutnou, sklíčenou náladou spolu s celkovým utlumením, zpomalením duševních i tělesných procesů, ztrátou zájmů a pokleslým sebevědomím, úzkostí, apatií. K tělesným příznakům patří únava, ztráta energie, poruchy spánku, nechutenství. Tento stav je chorobný pokud trvá nepřiměřeně dlouho a je nepřiměřený situaci. deprivace – strádání, nedostatečné uspokojování základních životních potřeb (např. nedostatek potravy, nemožnost přiměřeného pohybu, nedostatek smyslových podnětů, nedostatek citových podnětů,…). Psychická deprivace (tj. nedostatek citových, smyslových a sociálních podnětů v raném dětství) má rozhodující vliv na citový život jedince a všechny jeho citové vztahy. deteriorace – úbytek, oslabení, ztráta detoxikace – proces vyloučení toxických látek z těla dextrolateralita – pravostrannost diference –rozdíl, různost diferenciace – rozlišení, odlišení, schopnost jedince rozlišit dva nebo více podnětů, určit je a reagovat na ně disharmonický – nerovnoměrný disharmonie osobnosti – jednotlivé složky osobnosti (city, vůle, intelekt,..) jsou nerovnoměrně rozděleny, rozvinuty disimulace – zatajování, zastírání skutečného stavu, zapírání příznaků choroby nebo choroby vůbec diskrepance – nesoulad, nesouhlas, rozpor, podstatný rozdíl dispozice – předpoklad k určitému chování dominance – sklon ovládat druhé (opakem je submise) dominantní – a/ převládající, b/ prosazující svá stanoviska silou, přikazující
droga – látka, která je požívána a zneužívána pro změnu nálady, vědomí, povzbuzení či utlumení tělesných i psychických funkcí dysartrie – ztížená artikulace při zachované tvorbě řeči, porucha článkovací (artikulační) složky řeči, jde o celkovou poruchu vyslovování (na rozdíl od dyslalie, kdy je porušena jen výslovnost některých hlásek) dysfázie – narušený vývoj řeči dysfunkce – narušená nebo odchylná funkce, porucha přirozeného průběhu organické či psychické funkce dysgrafie – specifická vývojová porucha psaní (více viz. dyslexie) dyskalkulie – specifická porucha učení, která se projevuje neschopností dítěte naučit se počítat, zvládat číselné řady, číst matematické symboly a provádět matematické operace. Projevuje se obtížemi při počítání, provádění matematických operací u dětí průměrně až nadprůměrně nadaných. dyslalie – viz. patlavost, neschopnost tvořit správně některé hlásky dyslexie – specifická vývojová porucha čtení, tato porucha je podmíněná nedostatkem nebo poruchou některých ze schopností, z jejichž se vyvíjí schopnost číst. Způsobuje, že čtení je od počátku a trvale na nápadně nižší úrovni, než by odpovídalo celkové úrovni schopností dítěte. Obdobně jako dyslexii je třeba definovat také další vývojové poruchy učení - dysgrafii a dysortografii, které často bývají s dyslexií sdruženy. Selhání je specifické, tj. není způsobováno běžnými poruchami zraku, sluchu nebo rozumových schopností (jde o specifickou poruchu mimointelektového původu). Obrazy specifických vývojových poruch učení jsou velmi pestré, na jejich vzniku se podílejí jednak lehké mozkové dysfunkce, jednak činitelé genetičtí. Vývojové poruchy učení se vyskytují v různých stupních a vyžadují specifické nápravné metody, jako i trpělivý a citlivý přístup ze strany vychovatelů. dysortografie – specifická vývojová porucha správného psaní – projevuje se oslabením až neschopností zvládnout gramatické formy při psaní (více viz. dyslexie). dyspraxie – snížení schopnosti vykonávat složitější úkony
E egoismus – sobectví, sobeckost elektivní mutizmus – „výběrová němota“, jedna z poruch sociálních vztahů, která se projevuje výraznou, emočně podmíněnou selektivitou mluvení – dítě nemluví s určitými lidmi či v určitém prostředí, v určitých situacích empatie – vcítění do aktuálních prožitků druhých osob empirie – zkušenost
endogenní – vnitřního původu, z vnitřních příčin (např. endogenní deprese je způsobena vnitřními, zejména biochemickými příčinami) enkopréza – neudržení stolice, ve vyšším (školním) věku může být příznakem neurózy, jindy schválností – protestní reakce, může však jít také o organickou příčinu enuréza – bezděčné pomočování ve dne nebo v noci. Příčinou mohou být poruchy neurologické, záněty, poruchy močového ústrojí, epilepsie. enuréza nocturna – pomočování ve spánku, diagnostikována jako nemoc u dětí starších 5 let, které se pomočí alespoň 2 noci v měsíci, u dětí je příznakem emoční lability epilepsie – vážné onemocnění, které se vyznačuje častým opakováním záchvatů s bezvědomím či křečemi bez zřetelné příčiny. Záchvaty mohou mít i lehčí formu. Rodič, pedagog by měl věnovat pozornost stavům zahledění i výskytu neúčelných pohybů a upozornit na ně. eretický – vzrušený, neklidný, chorobně nervově dráždivý etiologie – nauka o příčinách vzniku nemocí, původ onemocnění euforie – dobrá, radostná, povznášející nálada, až rozjařenost excitace – vzrušení, podráždění exogenní – vnější, zevního původu, vyvolaný vnějšími vlivy extraverze /extroverze/ - zaměření osobnosti navenek, na vnější svět extravert /extrovert/ - člověk, který zaměřuje svoji psychickou energii na vnější svět. Je otevřený vůči okolí, společenský, snadno se orientuje v různých situacích a snadno navazuje kontakt s lidmi, je výřečný.
F facilitace – ulehčení, usnadnění fenotyp – souhrn vnějších znaků a vlastností jedince, je tvořen vzájemným působením vrozených vloh (genotypu) a vlivů okolního světa v průběhu individuálního vývoje fixace – upevnění, ustálení flexibilita – ohebnost, pružnost (užívá se např. ve spojení flexibilní myšlení) fluktuace pozornosti – je periodické střídání oslabení a zesílení pozornosti, tj. odklon a návrat k témuž objektu fonematický sluch – sluch na vnímání řeči a jejich hlásek, schopnost sluchového rozlišování hlásek díky které dokážeme rozlišit význam slov (máš – váš, koza – kosa)
fobie – chorobný neodůvodněný strach z určitého předmětu, situace, osoby doprovázený úzkostí, někdy je strach natolik silný, že zasahuje do každodenního života jedince, např. strach z otevřeného prostoru – agorafobie, pavouků – arachnofobie, smrti – thanatofobie, ze sociálních vztahů – sociální fobie, z cizinců - xenofobie…. foniatr – odborný lékař zabývající se poruchami hlasu, řeči, sluchu a jejich léčením frustrace - zmarnění, zmaření, nastává ve chvíli, kdy jsou cílené aktivity blokovány nějakou překážkou. Frustrace některých životních potřeb člověka se může stát základem takových reakcí, jako je agresivita, hostilita, deprese,.. frustrační tolerance – míra odolnosti individua vůči frustraci (zátěži) fyziologický – normální, přirozený
G genetický - dědičný, týkající se původu, vzniku generalizace – zobecňování, rozumová operace při které vydělujeme to, co je objektům a jevům společné a co platí pro všechny prvky téhož druhu genotyp – soubor genetických informací organismu, souhrn dědičných znaků grafomotorika – soubor psychomotorických činností, které jedinec vykonává při psaní grand mal – velký epileptický záchvat
H hereditární – dědičný, hereditární zátěž – pravděpodobnost patognomických znaků, které se vyskytují v příbuzenstvu hospitalizace – umístění nemocného v nemocnici hostilní – nepřátelský (např. postoj, chování) hyperaktivita – motorický neklid projevující se nadměrnou činností hyperfunkce – nadměrná činnost některého orgánu hyperkinetický – zvýšeně pohyblivý hyperprotektivní – nadměrně ochraňující (např. typ výchovy, rodič) hypersenzitivní – nadměrně citlivý, přecitlivělý hypoaktivita – snížená, nedostatečná činnost, snížení psychomotoriky
předání
některých
hypobulie – oslabení, nedostatek vůle, pokles volní činnosti hypofunkce – snížená činnost určitého orgánu hypoxie - snížené množství kyslíku ve tkáních organismu, které ohrožuje funkce těchto tkání
CH chronický – trvalý, vleklý, dlouhotrvající, chronická nemoc vykazuje trvalou přítomnost znaků, které se však neprojevují tak prudce jako příznaky akutní
I identifikace – ztotožnění se s někým impulz – popud, podnět impulzivita – vznětlivost, neklid s tendencí rychle a neuváženě reagovat, impulzivní člověk reaguje prudce a podléhá náhlým pocitům, nápadům inaktivní – nečinný, nereagující indikace – léčebný příkaz infantilní – dětský, dětinský, vývojově nezralý, nevyspělý inferiorita – podřadnost, méněcennost, zaostalost, inferior- spodní, dolní (užívá se pojmu inferiorní intelekt) inhibice – útlum, potlačení, zabránění instabilita – nevyrovnanost, nestálost insuficience – nedostatečnost, selhání činnosti integrita – celistvost, jednota a soulad všech struktur a funkcí osobnosti intelekt – schopnost operovat správně s obecnými a abstraktními pojmy podle logických zákonů inteligence – schopnost chápání, samostatného myšlení, řešení situací, všeobecná schopnost samostatného řešení nových problémů stupnice inteligence: - značně nadprůměrný - nadprůměrný - mírně nadprůměrný - průměrný - podprůměrný - inferiorita - lehká mentální retardace
-
střední mentální retardace těžká mentální retardace hluboká mentální retardace
interakce – vzájemné působení dvou nebo více činitelů intraverze /introverze/ - zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj vnitřní svět introvert – povahový typ s převahou vnitřního života, uzavřený, obrácený do vlastního nitra
J jóga – v našich podmínkách je vnímána především jako systém tělesných a duševních cvičení, které vedou ke zlepšení koncentrace, ovládání se, uvolnění, příznivě ovlivňují fyzilogické pochody, vedou k lepšímu poznání vlastního těla i psychických reakcí. Právě díky svému blahodárnému působení na organismus se jóga šíří i mimo Indii, ve které vznikla, a mimo svůj původní nábožensko-filozofický kontext.
K kapacizmus – vadná výslovnost hlásky „K“ (z logopedie) kognitivní – poznávací kompenzace – v nejširším slova smyslu poskytnutí náhrady, nahrazení, vzájemné vyrovnávání, v psychologii představuje aktivní způsob, jímž se člověk vyrovnává s životními nezdary kompenzovaný – fungující, popř. nahrazený jinou funkcí kompetence – schopnost, způsobilost, kvalifikace, funkční nebo služební pravomoc komunikace – předávání informací, dorozumívání, sdělování konfabulace – smyšlenka, výmysl konformita – shoda, souhlas, přizpůsobení, obecná tendence přizpůsobovat své názory a jednání názorům a jednání ostatních členů skupiny či společnosti konstelace rodinná – znamená sestavu výchovného prostředí, v němž dítě vyrůstá, jinými slovy skladba rodiny, počet jejích členů a příbuzenské vztahy. V rodinné konstelaci se může věk, pohlaví a pořadí narozených dětí výrazně promítnout do sourozeneckých vztahů a vztahů rodičů k jednotlivým dětem a ovlivnit tak povahové vlastnosti dětí. konstituce – souhrn povahových a tělesných znaků jedince kontraindikace – závažné příčiny vylučující použití urč. léku, léčebného postupu, způsobu léčby. Ve výchově – vyloučení určitých výchovných metod, postupů při řešení výchovných problémů s určitým dítětem.
korelace – vzájemný vztah, vzájemná závislost
L labilita – vratkost, kolísavost, nestálost, nevyváženost labilita emoční – náhlé, nepředvídatelné a časté změny nálad lambdacizmus – porucha výslovnosti hlásky „L“ latence – skrytost, utajenost, v psychologii nejčastěji doba od okamžiku působení podnětu ke zjevné odpovědi, v medicíně se tímto pojmem označuje doba od vzniku nemoci po objevení se prvních příznaků lateralita – nadřazenost párových orgánů i funkcí jedné strany těla, je odrazem dominance jedné z mozkových hemisfér (tato dominance je vrozena). Lateralita se projevuje tak, že zvláště přesné a jemné úkoly koná člověk vedoucím orgánem lépe (rychleji a s menší únavou). LMD /lehká mozková dysfunkce/ – dříve užíváno také označení LDE (lehká dětská encefalopatie). Starší pojem pro lehčí, drobné poškození mozkových funkcí, které vzniklo během těhotenství, při porodu nebo v raném dětství. Mezi nejvýraznější příznaky patří: poruchy aktivity (hyperaktivita, hypoaktivita), poruchy pozornosti, impulzivita, emoční labilita, snížená obratnost, poruchy učení.
M maladaptace – nežádoucí, nevhodné přizpůsobení, špatná adaptace organismu manifestní – zjevný, zřejmý, zřetelný maturace – zrání, dospívání mentální retardace – slabomyslnost , duševní zaostalost, snížení intelektuálních schopností, užívána zkratka MR. Mentální retardace se projevuje v průběhu vývoje jedince a obvykle je provázena nižší schopností orientovat se v soc. prostředí, jedinec zaostává za vrstevníky v učení, sociálních a pracovních dovednostech i v citovém životě. MR může být lehká, střední, těžká či hluboká. mnemotechnika – soubor prostředků podporujících zapamatování vytvářením pomocných asociací, k nejstarším „trikům“, jak si snadno zapamatovat informaci, patří nápěv a rým, jiným způsobem jsou slabiky skrývající v sobě začátek číslic – např. „šetři se osle“ - 6378 – poloměr zemské osy motiv – pohnutka, podnět chování motivace – soubor pohnutek podněcující k určité činnosti, proces usměrňování, udržování a energetizace chování
motorika – pohybová schopnost organismu, hybnost, rozlišujeme motoriku jemnou a hrubou mutizmus – němota, oněmění mutizmus elektivní – jedna z poruch soc. vztahů, která se projevuje výraznou, emočně podmíněnou selektivitou mluvení – dítě, přesto že umí hovořit, nemluví s určitými lidmi či v určitém prostředí, v určitých situacích
N nadání – soubor vloh jako předpoklad k úspěšnému rozvíjení schopností, u nás nejčastěji používáno ve spojení s jedinci podávajícími nadprůměrné výkony neadekvátní – nepřiměřený, neodpovídající plně něčemu nedirektivní – nenařizující, nepřikazující negativismus – odmítavé chování, stav vzdoru vůči všemu, co je na jedinci vyžadováno z okolí. Negativismus může být aktivní (neposlušnost, činění opaku než mu bylo přikázáno) nebo pasivní (mlčení, neodpovídání, vzdorovitost). neurastenie - termín označující stav únavy a slabosti často doprovázený bolestí hlavy, dráždivostí, rychlou vyčerpaností neuroticizmus – dimenze osobnosti, pojem se vztahuje ke člověku úzkostnému, emocionálně nestabilnímu neurovegetativní – vztahující se k nervovému a vegetativnímu systému, neurovegetativní labilita – nerovnováha v činnosti nervů řídících činnost útrob a svalstva (tj. sympatiku a parasympatiku) neverbální – zprostředkující významy gestem, tělesným postojem, vzezřením, pohledem, tónem hlasu, … Informace, významy se tedy nezískávají pomocí slov.
O obsedatní – nutkavý, vtíravý oligofrenie – slabomyslnost, mentální defekt. Jde o trvalou intelektovou poruchu, která vznikla vlivem dědičnosti nebo jako důsledek organického poškození mozkové tkáně, a to již před početím, během embryonálního vývoje či během prvních dvou let života. ontogenetický vývoj – vývoj individuální života jedince od početí do smrti onychofagie – okusování nehtů, neurotický symptom oscilace – kolísání, střídání (např. u pozornosti)
osobnost – nejčastěji definována jako celek duševního života člověka
P patologický – chorobný patlavost – dyslalia, vada řeči projevující se nesprávnou výslovností hlásek a hláskových skupin pavor nocturnus – noční děs peer program – vrstevnický program. Jde o program, který při prevenci i nápravě sociálně patolog. jevů využívá vlivu předem odborně informovaných vrstevníků. percepce – vnímání, v širším významu též chápání situace perinatální fáze – týkající se období těsně před, během a těsně po porodu (do 10 dnů po porodu) perseverace – setrvačnost, ulpívání, opakování tématu (v řeči, myšlení) postnatální fáze – období vývoje po narození preference – upřednostňování prenatální fáze – období před narozením prognóza – předpověď, vyhlídka do budoucnosti, odhad budoucího vývoje projekce – v psychologii jde o promítání vnitřních stavů (často nevědomých) tj. vlastních přání, motivů, emocí jiným osobám protrahovaný – prodloužený, dlouhotrvající psychomotorika – souhrn pohybových projevů člověka, odráží okamžitý psychický stav člověka psychoprofylaxe – příprava na tělesnou či duševní zátěž (tj. předem učiněná opatření za účelem zabránění vzniku nemoci či urč. jevu), zahrnuje trénink asertivity, relaxaci,.. psychopatie – soubor povahových odchylek představujících trvalé abnormální charakteristiky osobnosti, úchylka, nevyrovnanost osobnosti. Psychopatické projevy se vyznačují poměrnou stálostí a úporností. psychosomatický – přívlastek charakterizující utváření tělesných projevů a poruch z prokazatelně psychických příčin psychoterapie –cílené a odborné působení (léčba) na psychiku pacienta slovem, chováním, prostřednictvím určitých technik a postupů, úpravou prostředí, aj.
psychóza – duševní nemoc, při níž je zpravidla narušeno vnímání, prožívání, cítění i vůle, narušen je také kontakt jedince s realitou a danému člověku chybí vědomí nemoci
R racionální – rozumový, rozumem chápaný a odůvodněný, vycházející z rozumové úvahy racionalizace – obranný mechanismus, rozumové zdůvodnění a ospravedlnění urč. chování, které by jinak bylo nepřípustné, tabuizované reaktivita – schopnost odpovídat na podněty vnější či vnitřní a její míra reedukace – převýchova, speciální ped. metody rozvíjející nevyvinuté funkce, upravující nebo napravující funkce a činnosti porušené regrese – ústup, návrat na nižší stupeň vývoje. V psychologii je takto označována nepřiměřená reakce, kdy se v chování jedince objeví návrat k projevům nižší, mladší věkové úrovně (např. dospělá osoba jedná jako dítě). relaxace – uvolnění fyzického i psychického napětí, během relaxace se snižuje tepová frekvence, látková výměna i svalové napětí, vede tak ke snížení únavy a úzkosti. Relaxace ( v ideálním případě v kombinaci s tělesným cvičením) je tak prevencí mnoha psychických i tělesných nemocí. represe – potlačení, zabránění retardace – zpomalení, zpoždění, váznutí, zaostávání reverzibilní – zvratný reziduum – zbytek rezistence – odolnost, schopnost odolávat, vzdorovat. Rigidní myšlení (chování) není plasticky měněno vzhledem k měnícím se podmínkám. rigidita – tuhost, nepoddajnost, opak pružnosti (flexibility) rotacismus – porucha výslovnosti hlásky „R“ rotacismus Bohemicus – porucha výslovnosti hlásky „Ř“
S senzibilní – citlivý, vnímavý senzitivita – vnímavost, citlivost senzomotorika – součinnost vnímání a pohybu, soubor schopností a dovedností projevujících se v činnostech, které jsou založeny na spojení smyslového vnímání a pohybů
senzorický – smyslový, podněcující činnost smyslových orgánů separace – oddělení, odloučení. Odloučení dítěte od matky nebo rodičů může způsobit separační úzkost nebo ztrátu psychického vztahu. Ve výjimečných případech může být dočasná separace od problémového (patogenního) rodinného prostředí pro dítě prospěšná. simplexní – jednoduchý, prostý simulace – vědomé předstírání příznaků nemoci sinistrolateralita – levostrannost, levorukost socializace – proces postupné společenské kultivace člověka sociogram – grafické zobrazení vztahů mezi členy skupiny získaných na základě sociometrických měření somatický – tělesný, týkající se tělesného vývoje spontaneita – samovolné, vnějšími okolnostmi neovlivnitelné chování, schopnost projevovat navenek svou přirozenost stimulace – podněcování, povzbuzení činnosti strabismus - šilhání stres – nadměrná zátěž, tlak. Soubor podnětů působících na organismus, schopných za určitých okolností organismus poškodit (např. škola – nízké schopnosti dítěte – vysoké nároky rodičů – systematické trestání). Opakované stresové situace mohou vést k neurotickému vývoji. stresor – příčina stresu, stresor může být vztahový (neshody s rodiči), pracovní a výkonový (opakující se neúspěch při zkoušení), stresorem může být i nemoc, handicap,…. subdeprivace – mírnější forma deprivace (strádání), skryté strádání submise – podřídivost, podřízenost, podrobivost submisivita – tendence jedince podřizovat se, nechat se vést subtest – dílčí test, často se specifickým zaměřením. Některé inteligenční či osobnostní testy se skládají z většího počtu subtestů, takže je možné lépe postihnout strukturu inteligence či osobnosti. sugestibilita – ovlivnitelnost, náchylnost k přejímání myšlenek druhých, vyšší u dětí, osob s nižší inteligencí, nižším sebevědomím, v situaci únavy, vysílení suicidium – sebevražda superiorní – vynikající, mimořádný
suspektní /susp./ – podezřelý, podezření na… symptom – příznak, projev nemoci syndrom – soubor příznaků charakterizující chorobný stav syntéza – shrnutí, skládání, spojování jednotlivých prvků skutečnosti v celek
T taktilní – dotykový nebo také hmatový temperament – souhrn psychických vlastností, které určují rychlost průběhu duševního dění a jednání. Temperament vyjadřuje nejobecnější charakteristiku každého člověka. Některé faktory výchovy mohou projevy temperamentu změnit, existují však prokazatelné vrozené dispozice pro temperament, které se v průběhu vývoje jen obtížně přetvářejí. tempo psychomotorické – tempo osobní, představuje pohybovou rychlost a hbytost tenze – nepříjemný pocit vnitřního napětí, tlaku tonus – trvalý napětí živé tkáně (např. svalstva) trauma – rána nebo úraz. Je to každý nežádoucí a nečekaný násilný zásah do organismu zvnějšku. Zvláštní význam má trauma psychické, jako duševní úraz, kt. má za následek poškození psychických funkcí, někdy i organické změny. Podnět může být jednorázový (smrt blízké osoby, znásilnění) nebo drobný, ale opakující se (rodinné hádky, posmívání okolí). traumatizace - zraňování tréma – stav úzkosti podmíněný strachem z posouzení druhými lidmi. Při trémě je utlumena schopnost přesně logicky myslet a jednat, slábne sebeovládání a snižuje se výkon. tremor – chvění, stres
V vox sibilans –šeptané slovo (užíváno např. při vyšetřování sluchu) variabilita – proměnlivost, kolísavost variabilita intraindividuální – rozdílnost, kolísání výkonu i reakcí téhož člověka dle jeho aktuálního stavu vegetativní – týkající se zákl. vůlí neovládaných životních funkcí verbální – vyjádřený slovy, související se slovním vyjadřováním, opak neverbálního vulnerabilita – zranitelnost, zvýšená citlivost
