SLOVNÍ DRUHY
Název materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ2r0101
Název sady:
Morfologie pro 2. ročník
Vzdělávací oblast:
Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor:
Český jazyk a literatura
Téma:
Slovní druhy
Jméno autora:
Kateřina Halaštová
Vytvořeno dne:
20.3.2013
Metodický popis – anotace:
Představuje způsoby klasifikace slovních druhů, vymezuje tři základní kritéria členění. Závěr prezentace slouží k procvičení osvojených poznatků.
V českém jazyce tradičně rozeznáváme deset slovních druhů: 1) Substantiva = podstatná jména 2) Adjektiva = přídavná jména 3) Pronomina = zájmena 4) Numeralia = číslovky 5) Verba = slovesa 6) Adverbia = příslovce 7) Prepozice = předložky 8) Konjunkce = spojky 9) Partikule = částice 10) Interjekce = citoslovce
KRITÉRIA TŘÍDĚNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ Slovní druhy třídíme podle tří kritérií: a) sémantického - akcentuje věcný význam slova (plnovýznamová a neplnovýznamová slova) b) morfologického – akcentuje tvar slova (ohebné a neohebné slovní druhy) c) syntaktického – akcentuje skladební funkci ve výpovědi (jsou slova ve větě větnými členy, nebo nejsou?) Úkol: vysvětlit význam slov morfologie, sémantika a syntax. Zařazení slov k jednotlivým skupinám však mnohdy není jednoznačné. Existuje řada výjimek. Například slovo kupé je nesklonné. Podle morfologického kritéria by tedy patřilo k neohebným slovním druhům. Vítězí tu však hledisko sémantické, protože věcný význam slova je podstatnější než jeho tvar.
SÉMANTICKÉ KRITÉRIUM Toto kritérium je primární. Podle věcného významu slova rozlišujeme deset slovních druhů. Substantiva označují názvy věcí, zvířat, osob, vlastností a dějů. Adjektiva označují vlastnosti a vztahy podstatných jmen. Pronomina označují slova, která zastupují ve větě substantiva a adjektiva. Numeralia označují počet, pořadí, násobenost apod. Verba označují činnost, stav, změnu stavu. Adverbia označují bližší okolnosti dějů a vlastností. Prepozice vyjadřují u jmen bližší určení místní, časové apod. Konjunkce vyjadřují významový a mluvnický poměr vět či větných členů. Partikule označují postoj mluvčího ke skutečnosti. Interjekce označují nálady, city, zvuky apod.
MORFOLOGICKÉ KRITÉRIUM Podle tvaru slova rozlišujeme: a) slova ohebná, u nichž se tvar slova mění při skloňování či časování b) slova neohebná, u nichž se tvar slova nemění
Existují však i neohebná substantiva, adjektiva, pronomina a numeralia. Úkol: Která z následujících slov jsou nesklonná ohebná jména? angažmá, židle, kupé, jízdné, ulice, lila, ragú, aloe
SYNTAKTICKÉ KRITÉRIUM Dělí slovní druhy podle toho, zda ve větě jsou, nebo nejsou větným členem Větnými členy jsou: substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia, verba, adverbia, případně interjekce (Žába hop do vody) Větnými členy nejsou: prepozice, konjunkce, partikule, případně interjekce (Au, to bolí.) Předložky ve větném rozboru nejsou samostatnými větnými členy, ale tvoří větné členy ve spojení se jménem. Např. Stál u okna. Uprostřed náměstí stojí kašna.
CVIČENÍ 1: Kterými slovními druhy jsou slova označená v textu? Z a bí jet ? Z da m á te prá vo z a bí jet ? " z a l omila ruka m a So ň a . " Ac h , So ň o !" v y buc h l p o d rá ždě ně a c h t ě l s e n ě jak o h ra di t , a le udě l a l j e n p ř e z íravo u o dm l ku. " N e pře ruš uj m ě , So ň o ! Ch t ě l j s em t ě j e n om pře s v ě dčit , ž e m ě te h dy p o n o ukl ď á be l a te pr ve pa k m i uk á z a l, ž e j s em n e m ěl prá vo udě l a t te n k ro k , proto ž e j s e m z rov n a t a kov á ve š j a ko v š ic hni ! Z t ro pi l s i z e m n ě po s m ě c h a j á te ď při š e l k to bě ! M á š h o s t a ! P ři š el byc h z a te bo u, n e bý t j e n ve š ? Po s ly š : k dy ž j s em te n k rá t k s t a ré š e l , š e l j s em to , a by s v ě dě la , j e n z kus it . . ." " A z a bi l j s te ! Z a bi l!" " Al e j a k j s e m z a bi l ? C o p a k t a k h le s e z a bí j í? Co pa k n ě k do j de z a bí jet t a k j a ko te h dy j á ? J e dn o u ti pov í m, j a k to by l o . . . Co pa k j s em z a bi l n ě j akou ba bku? Se be j s em z a bi l , ž á dno u ba bku! Z á roveň j s e m p ř i to m n av ž dy ut l o uk l s á m s e be !. . . Al e t u ba bku z av ra ž dil ď á be l, a n e j á . . . Al e do s t , do s t už , So ň o , do s t ! N e c h m ě !" v y k řikl n á h le v hy s te ric kém z o ufa l st ví. " N e c h m ě !" Opře l s i l o k t y o ko l e na a s ev řel h l avu v dl a n íc h j a ko v k le š t íc h . F. M . D o s to jevskij : Z l o č in a t re s t
.
CVIČENÍ 2: Utvořit větu podle zadání: Pronominum – adjektivum – substantivum – verbum – prepozice – substantivum. Interjekce, pronomen – verbum.
Prepozice – substantivum – verbum – numeralie – substantivum.
CVIČENÍ 3 Slova zařadit ke skupinám podle kritéria sémantického, morfologického a syntaktického: Jez zdravou a vyváženou stravu! V dálce temně hučel jez. Šli kolem našeho domu. Trápil se s rozbitým kolem.
Na mezi rostl černý bez. Bez něho nikam nejdu. Že se nestydíš! Těšil se, že si přečte novou knihu.
Bydlel tu už dlouho. Já tu dívku už někde viděl.
CVIČENÍ 4 Použít ve dvou krátkých větách tak, aby slovo bylo pokaždé jiným slovním druhem:
během podle pila jí holí
POUŽITÁ LITERATURA MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy . Plzeň: Fraus, 2009. KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií . Praha: SPN, 2002. BEZPALOVÁ, Vladimíra; MÁLKOVÁ, Jitka; MARTINEC, Ivo; JEŽKOVÁ, Jaroslava; PAŠKOVÁ, Martina; VAŇKOVÁ, Jana; ZIMOVÁ, Ludmila: Mluvnice, komunikace a sloh – cvičebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2011 . DOSTOJEVSKIJ, Fjodor Michajlovič. Zločin a trest. Praha: Academia, 2004. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.
