SLOVENSKO-2008 1. den : 17.7. 2008 A mami a kdo všechno tam bude? A znám je? A kolik to bude kilometrů? A co všechno uvidíme? A co budeme jíst? A kde budeme spát? A nemůžu mami z té motorky za jízdy spadnout?.....tak to bylo jen pár ze všech těch všetečných otázek mého syna Milana, když jsem mu oznámila, že pojedeme společně na Slovensko......společně ještě s Ivem a jeho synem Honzou, s Milanem a dcerou Andreou, s Malpem - Mirou a konec kolony nám bude jistit Jirka. Jirka, ten jediný motorkář, kterého znám? ...zajásal syn po jedné z mých odpovědí. Ještě nikdy jsme spolu nikde nebyli, jen na malé procvičovací projížďce právě s Jirkou. Den odjezdu je tady. Sraz v 11 hodin na parkovišti před Aeroplánem v Rožnově pod Radhoštěm. Tak jsme všichni tady!!!! Počasí máme krásné a po přivítání a seznámení se s dětmi navzájem může začít naše malá výprava po západním Slovensku a malém kousku jižního Polska. Vyrazili jsme směrem na Kohútku, oblíbené to místo nejen lyžařů, ale i pěších turistů a cyklistů........ a taky motocyklistů a to hlavně pro svou polohu 913 m. n. m. s krásnou vyhlídku do širého kraje ....................... a hlavně borůvkovými knedlíky, na které jsem myslel už při plánování naší cesty, otázkou jen bylo zda se tudy dostaneme na Slovenskou stranu. První na čem jsme se domluvili, byl oběd právě zde na této horské chatě. Přece jen jsme měli všichni za sebou něco přes 2 hodiny jízdy. Jedeme si to svižným tempem směrem na Karolinku, kde míjíme vodní
nádrž Stanovnice a pokračujeme dál k chatě Kohútka, kde je i hranice se Slovenskem. A tady u stolu začalo naše veselé martyrium Co se bude jíst?......všechna mládež sborem odpovídá - já chci řízek!...... Tak jo! A my dospěláci si vybíráme místní specialitku...KYNUTÉ BORŮVKOVÉ KNEDLÍKY.... No hned se nám jede lépe...a to už po Slovensku. Míříme směrem na Zuberec (N49°15'41.80" E19°36'49.14"). Zuberec je horská vesnice, která leží na severovýchodě Žilinského kraje, na úpatí Západních Tater, zvaných též Roháče. Je to cíl dnešní cesty a na 3 noci naše základna. Kolonu našich 5-ti motorek vede Ivo, který se pro tento výlet stal naším vedoucím. A když vedoucí zavelí jedeme na Strečno na Kompu (N49°10'47.19" E18°51'49.60")....tak všichni poslechnou. Hodí blinkr doleva a odbočí k břehu řeky Váh, kde už na nás čeká vor s převozníkem. Najedeme opatrně na vor a za 50 SKK se plavíme vorem na vlastní pohon....nebo přesněji na pohon proudu řeky na druhou stranu do vesnice Nezbudská Lúčka. Cestou můžeme obdivovat hrad Strečno, velkolepou zříceninu, která se teď vypíná na skále přímo před námi. Vedoucí nás ještě stihne poučit, že plout Kompou je nejen nevšední zážitek na což všichni přikyvujeme, ale je to taky zkratka na Terchovou, a navíc se cestou míjí zaplněná Žilina. A už jsme na druhé straně. Zde proběhne malé občerstvení a pak pokračujeme do kraje Juraje Jánošíka a jeho družiny do horské obce Malé Fatry - Terchové. Chceme nejen poznat jeho rodiště, ale taky nakoupit v místním obchodě malé zásoby na večer nebo na ráno? Cestou ještě obdivujeme Oravskýhrad, který tu už dlouhá staletí stojí na strmé vápencové skále, přímo nad obcí Oravský Podzámok (N49°15'14.16" E19°21'33.22")...... ….Uděláme jen pár
fotek.....na delší zastávku to dnes nevypadá, i přesto, že tu mají i noční prohlídky. Je na čase vyrazit do Zuberce, ať tam na nás domácí nečekají. Ještě Bielý Potok a už jsme na místě. Vítají nás nejen domácí, ale také hory tyčící se majestátně nad krajinou. No krásné bydlení jsem zajistila...musím se sama pochválit. Tak rychle ubytovat a už všechny lákám do místní Koliby.....nejen na řízek :-) ale taky na čučo a na cimbálovku. Na vysvětlenou....čučo není žádný druh levného vína, ale borůvky ( slovensky čučorietky) naložené v rumu. Kdyby jste tam měli cestu, jistě si to v Zuberci nenechte ujít. A tu cimbálovku taky. Sice nebylo chvílemi slyšet vlastní slovo, ale stálo to za to, no tohle už je 10 hodin, tak šup všichni rychle do postele....zítra vyjíždíme už v 8 hodin....
2. den . 18.7. 2008 Nééé na toho velblouda nechci! Slyším se jak ještě ze sna protestuji. Včera večer nám Ivo vyprávěl, že se pojedeme podívat do polského Zakopaného. Je to prý zimní hlavní město Polska. Za rok jej navštíví 3 miliony turistů a pro srovnání Egypt....aha tak odtud ten můj velbloud.....navštíví 8 milionů turistů. Tak snad se tam na těch našich dvoukolových miláčcích neztratíme. Po snídani, která proběhla v rychlosti již před půl 9 vzorně čekáme u připravených motorek k povelu...tak jedeme. Cestou si ještě někteří mění zloté....hm známe děti :-))). Směrem na Trstenou k přechodu za Suchou Horou vjíždíme do země našich sousedů do Polska. Po několika kilometrech nás již vítá město v malopolském vojvodství ležící na úpatí polských Tater. Obdivujeme nejen velmi čilý dopravní ruch, ale i prostředí krásných dřevěnic, ať již starých nebo nově zrekonstruovaných obklopených davy turistů. Kolem cesty stojí koňská spřežení....jen se posadit a nechat provést ulicemi plnými stánků s občerstvením, se sýry a se suvenýry...naštěstí není kde zaparkovat, takže naše jediná zastávka je na benzínové pumpě. Myslím, že kdo v Zakopaném byl, bude souhlasit. (N49° 17'51.61" E19°57'10.88") Je to rozlehlé městečko oplývající krásnou originální karpatskou architekturou, ale přece jen přeplněno...no někde se ty 3 miliony musí nasčítat :-)
A protože už mládež hlásí...máme hlad... pokračujeme směrem k našemu dalšímu dnešnímu místu zájmu …. a je to Pieninský národní park a plavba na pltích po Dunajci. Cestou na hranice míjíme zleva přehradní nádrž u městečka Niedzica a u Lysé nad Dunajcom...už na Slovenské straně Pienin dáváme malé občerstvení. Po kávě a nezbytných řízcích pokračujeme směrem k vesnici Spišská Stará Ves do přístaviště Nokle. Je to první nástupní místo na vyhlídkovou plavbu na pltích po Dunajci. Polská řeka Dunajec, která přitéká z Tater a vlévá se do Visly, protéká na úseku zhruba 8 km překrásným kaňonem, jenž tvoří slovensko-polskou státní hranici. Přírodní kulisy zde tvoří vápencová skaliska a příkré svahy, jež se zvedají až do výšky 300 m nad hladinu řeky. Jedna plť, která pojme 15 až 20 cestujících, je tvořena pěticí dohromady svázaných úzkých dřevěných člunů a obsluhu na tomto plavidle vykonávají vždy dva pltníci. A ani v našem případě to nebylo jinak. Motorky jsme s velkou opatrností zaparkovali za výborné pomoci místních pltníků na louce, vždy pod stojan vypodloženými latěmi. Na břehu jsme ještě čekali dlouhých 30 minut. Hurá!! Na povel nasedat, jsme si posedali na lavičky přistavené pltě a naše asi 90 minutová plavba mohla začít. Trasou plavby můžeme pozorovat nádhernou scenerii Pienin a několikrát z různých stran si můžeme vyfotit charakteristickou siluetu vrchu Tri Koruny. V průběhu plavby nás pltníci seznamují s okolní krajinou, a tak se dovídáme jak vznikl název Pieniny a kde Juraj Jánošík přeskočil Dunajec ze Slovenska do Polska, spatříme sedm zkamenělých mnichů i krásnou pannu, za kterou prý tajně chodili, dále nás pak upozorní na znak polskou orlici na skále. Kdo zaklonil pořádně hlavu pod útesem Sokolnica rozeznal drobné l idičky na tomto nejkrásnějším vrchu Pienin (N49°23' 47.99" E20°22'37.37"). Cestou potkáváme i jiné pltě vyplouvající z Červeného
Kláštora a některé nás k nelibosti nás pasažérů i předjíždí.........no mít tak přívěsný motůrek, to by koukali!!!...tedy přeplouvají. Tak ještě úsměv do objektivu místního fotografa číhajícího na břehu a jsme na konci.....Plavba končí nedaleko obce Lesnica. Odtud se zpět vracíme přeplněným autobusem...uf no to jsme rádi, když na nás už z dálky mrkají svými světlomety naše zaparkované motorky. Nasedat a jedeme dál.....v dálce se trochu zatáhlo, no snad nás štíty Vysokých Tater přivítají vlídně. Trochu jsme zmokli, ale na velmi pozdním obědě v restauraci v Tatranské Lomnici zase oschneme a navíc po té palačince co jsem měla a co jsem nedala nikomu ochutnat mi je báječně...pokračujeme dále kolem plání vykácených stromů po kalamitě, která tolik zničila lesy Vysokých Tater. Míříme do skanzenu, ale cestou jsme se trochu ztratili. Naštěstí máme dobu moderních vymožeností a tak se díky sms zprávě a zadaných GPS souřadnic šťastně setkáváme v Muzeu liptovské dědiny v Pribylině (N49°06'26.14" E19°48'11.44"). Je to muzeum v přírodě a je to nejnavštěvovanější muzeum na Slovensku. Ukazuje tradičním způsobem život a zaměstnání různých společenských a sociálních vrstev obyvatel z přelomu 19. a 20. století....... Stihli jsme to za pět minut 12....tedy chci říct za pět minut 5. Bohužel, jeden ze dvou zděných objektů kostel Panny Marie z dob rané gotiky už je zavřený, ale i tak jsme rádi, že si to tu můžeme projít. Ale ten holubník jsem už někde viděla. Že by? Ano, je to tak, obraz v jedné světnici místní hospody mi dá zapravdu. Natáčeli se zde některé interiery do Jakubiskova filmu Bathory. Na památku udělám klukům fotku a protože to máme ještě docela kousek cesty nasedáme na motorky a směrem k Liptovskému Mikuláši pak dál kolem Liptovské Mary, kterou míjíme po levé straně odbočujeme do Zuberce. Ale krásný závěr cesty nám náš vedoucí připravil. Co Jirko? Hezká asfaltka v příjemných zatáčkách jako v Alpách nás asi po posledních 15 km provází domů. Tak a hlavně úsek Vyšné Matiašovce Zuberec přes horský průsmyk Huty (cca-1100m.n.m) po silnici 598 stál skutečně za TO ! Ale dnešní den se ještě nekončí. Rozděláme na dvorku našeho penzionu oheň na grilu a už to syčí a už se to
peče. Pro nedočkavé napřed Pepa na grilu....lehce okořeněný a krásně roztečený hermelín udělaný na grilu v alobale. Pro nás ostatní pak makrely a k tomu pivečko a příjemné povídání okolo stolu....ani se nám spát nechce.......
3. den : 19.7. 2008 Ráno je krásné sluníčkové počasí a přesto vládne smutná nálada. Je to proto, že naši skupinu opouští Malp a Milan s Andreou. Nemají už na pondělí dovolenou a proto se musíme rozloučit už dnes.....tak šťastnou cestu kamarádi a ahoj zase na dalších cestách. A kam vyrazíme my? Dnes máme v plánu Krakow. Jedem po silnici číslo 967 a je to cesta nekonečně dlouhá. Přesto, že to není daleko, a benzínu máme dost......v každém druhém městečku totiž něco opravují na silnici. No jo no, i Poláci tady stavějí o 106 a ta jízda po provizorní silnici je úděsná.... Takže čím více začíná slunce pálit, tím častěji stojíme na rozpáleném asfaltě silnice. Pár kilometrů před Krakowem je to už jen o koloně po obou stranách silnice. Tak se opatrně proplétáme mezi auty. Konečně jsme na místě. Máme štěstí, parkujeme kousek od Staré synagogy. Je to nejstarší synagoga Polska a nachází se ve čtvrti Kazimierz. Ještě nikdy jsem v synagoze nebyla......je tu ticho, mírné přítmí a my zlehka brzdíme naše rozjívené mladíky, aby snad nenarušili klid místa, které ze všech stran stráží místní hlídači. Tak zkoukneme gobelíny s židovskou tématikou, obrazy vystavené v přísálí, zamrkáme ve svitu svící, na krásných 9 i více ramenných svícnech a jdeme ven. Malé občerstvení s velmi příjemným posezením v restauraci na náměstí nás pěkně naladilo. Nemůžu odolat si ten zajímavý interier nevyfotit....Kluci zůstávají sedět a rozumují nad svou pizzou, zatímco my si ještě v klidu projdeme uličky na starém židovském městě. Sluníčko nám hezky svítí když opouštíme přeplněné město na Visle.....ještě zahlídnu dav hrnoucí se pomalým tempem k opevnění Wawelského pahorku. Součástí je impozantní královský zámek a do dálky vzhlížející gotická katedrála, místo korunovace polských králů. Nevím, vracíme se úplně jinou cestou a
máme na ní úplně stejné problémy. A to ani nepřipomínám tu křižovatku, kdy vedoucí signalizuje vlevo a odbočí vpravo. Ale to už já nestíhám zlomit a tak mi nezbývá než rychle a s přivřenýma očima otočit se do protisměru a zařadit se povedlo! Cesta utíká už rychle po slovenské straně. Jedeme okolo Oravské přehrady. A co to koupání mami? To už mi tluče na helmu Milda a dožaduje se přesného určení času, jim už od pátku slíbeného koupání........jo jo už tam jedeme. Jen se stavíme pro plavky, kluci si ještě vymění řidiče a tak já v tandemu s Honzou sleduji záda Milana, který se pohodlně rozvaluje na sedačce Jirkova BMW. Do Oravice je to asi 15 km a tak jsme za chvilku na místě a tam už každý po svém užíváme vymoženosti termálních lázní. Moc příjemné to bylo. Po 2 hodinách všichni příjemně unaveni vracíme se do Zuberce. Ještě neodoláme vyfotit si ten krásný západ slunce. Dnes už žádné ponocování.....platí to hlavně pro kluky.....těší se na nějaký thriller v televizi pohodlně usazeni v sedačkách a obloženi všemi těmi dobrotami co ještě nestihli pozobat.......tak dobrou
4. den : 20.7. 2008 Snídaně........volám do schodiště na všechny. A už se pomalu trousí a Jirka, ten už kráčí i se svýma dvěma kufry.....hm vždy skvěle připraven. Tak se ještě naposledy rozhlídneme zahradou, rozloučíme se s domácími a hurá na cestu. Je to dnes cesta zpět - domů. Vedoucí nás vede trasou směrem přes Terchovou. Škoda, počasí se nám brzy kazí, začíná silně pršet a ten požitek při projíždění krásnou krajinou nám pokazilo zamlžené hledí přilby. To jsme nikdo nečekali, že se budeme sukovat do nepromoků
zrovna na konci výletu. Náladu nám to však nezkazí a přes Žilinu si to svižně hrneme směrem na přechod Makov. Táhlé zatáčky si užíváme jen s ohledem na mokrou vozovku a na drahocenné náklady ....naše děti. Kousek před Rožnovem se zastavujeme v Kolibě Pod Horů a doufáme, že se snad během oběda počasí umoudří. Ani po hodince to však není lepší, tak....zvedáme se a už tu se loučíme s Ivem a Honzíkem....ahoj zase někdy příště.....říkáme si. V Olomouci se pak zamáváním loučím i s Jirkou a cestou domů si říkám, jak hezký jsme si s dětmi udělali výlet a doufám, že si snad z výletu ponesou více vzpomínek než jen ty, na úžasné vyprážané rezně......
