SLOVENSKÉ PERSPEKTIVY BYZANTSKÝCH STUDIÍ NA PRAHU XXI. STOLETÍ

.

ACTA FACULTATIS ORTHODOXAE THEOLOGIAE UNIVERSITATIS PRESOVIENSIS BYZANTSKÁ REVUE 2009

SLOVENSKÉ PERSPEKTIVY BYZANTSKÝCH STUDIÍ NA PRAHU XXI. STOLETÍ BYZANTINE STUDIES AT THE BEGINNING OF THE 21ST CENTURY: A SLOVAK PERSPECTIVE Petr Balcárek Institut svatého Jana Theologa pro studia východního křesťanství, Olomouc Tento príspevok by som chcel venovať svojim drahým matkám: mojej mame Márii a starej mame Anne, obom pochádzajúcim od Bardejova, a mojej svokre Sofii zo Sălaj od Maramureş. Abstract: The following article offers some insights into Byzantine studies in the Slovak Republic. The author looks at the history of Byzantine studies in this region and provides a Central and EastEuropean perspective. He argues that recent political and social changes have had an impact on the methodology of Byzantine research in Slovakia and the surrounding area. He also suggests possible future directions of research in the context of contemporary Slovak academic development. Key words: Byzantine studies, Slovakia, methodology, history, art. I když u nás byla v minulosti učiněna celá řada pokusů popsat historiografii obecného byzantského bádání,27 po tom posledním, jehož

Pokusili se o to např. J. ŠAFIN, O počiatkoch byzantológie, PTS XXVII/12 (2004) 301– 312; V. VAVŘÍNEK, Dějiny Byzance, Bohumila Zástěrová (ved. red.), Praha 1992, 5–19; R. DOSTÁLOVÁ, Byzantská vzdělanost, Praha 1990, 11–15; V. HROCHOVÁ in Výběr textů k byzantským dějinám (se stručným přehledem problematiky), Praha 1967, 7n.

27

5


.

původcem je mladý slovenský badatel JOZEF MATULA,1 nám nezbývá již nic jiného, než se podívat do budoucnosti a krátce se zamyslet nad jejími perspektivami. Nebudu se zabývat jednotlivostmi, ale pokusím se, byť na úkor zjednodušení, ve stručnosti načrtnout hlavní motivace, trendy a orientace minulého bádání v několika stručných bodech. 1) Byzanc – tisíciletá říše jako obecný zdroj inspirace K počátečnímu vědeckému ocenění role a významu Byzance došlo v novověku v Německu a Francii. Motivace studia byla ryze pragmatická, Byzanc představovala císařství, které setrvalo přes tisíc let. V tomto smyslu představovalo studium Byzance atraktivní předmět zájmu kardinála Richelieu a především Ludvíka XIII.2 Na vrcholu imperialismu a zároveň nacionalismu, v 19. století, pozorujeme fascinaci Byzancí na dvorech v Německu (Bavorsku) a v carském Rusku, snad ještě v duchu ideálů translatio imperii, a díky snaze napodobit dřívější lesk a slávu říše.3 Inspirace Byzancí byla samozřejmě selektivní a podmíněná dobovými znalostmi o Byzanci a její kultuře. V té době vznikají první svatostánky byzantologie jako vědy, první vědecká analytická bádání a interpretace byzantské kultury. Na dědictví Byzance si činilo určitý nárok jak postbismarckovské Německo, tak i romanovské Rusko, především kulturními a politickými aspiracemi.4

K byzantskému umění v roce 1972: D. TALBOT-RICE, The Appreciation of Byzantine Art, The Appreciation of the Arts VII., O.U.P., Oxford, London et. al 1972. 1 J. MATULA, Byzantine Studies in the Czech Republic and Slovakia, in Bulletin of British Byzantine Studies, 31 (2005), 96–110. 2 Financovali historiky a zahájili publikování prvních kritických vydání dějin Byzance v Louvre Presse, mezi léty 1645–1711 publikovali 42 svazků. 3 Byzantský revival nastal v Bavorsku na dvoře krále Luvíka II. Bavorského, viz Byzanz und Bayern, in Die Welt von Byzanz, Europas östliche Erbe, L. Warmser (ed.), München, 2004, 391-448, a projevil se mj. v architektonickém (neobyzantském) stylu a celkové kultuře dvora. 4 Byly založeny první byzantologické univerzitní katedry a časopisy: Byzantinische Zeitschrift, 1892n. a Vizantijskij vremennik, 1894n.

6

.


Zájem o Byzanc ve dvacátém století roste především v angloamerickém světě, částečně již před válkou, ale zejména po válce. Badatelé, kteří se přistěhovali do Ameriky, přispěli ke studiu způsobů a šíření kolonizace (M. ROSTOVCEV) a záležitostí s tím souvisejících (KROEBER). U vzniku Dumbarton Oaks Center stál i byzantologický výzkum, související s hledáním bezpečnosti Unie za druhé světové války.1 Proto poválečná a současná byzantologie oceňuje na Byzanci takové hodnoty a projevy, jako např. systém a způsob vedení stabilního státu, cení se, že říše byla budována především středními vrstvami, nejen z centra, ale i z provincie. Oceňuje i způsoby řecké kolonizace a vlády. Tato pružná, nestratigrafická společnost dovolovala komukoliv dostat se do nejvyšších postů aparátu a při širší podpoře lidu nebo armády i do role císaře. Rok 1204 a drtivá porážka říše pak byly pouze důsledkem rozbití tradičního systému, založení již pevnějších, nepružných a proto méně funkčních feudalizovaných sociálních vazeb. Zdůrazňuje se samozřejmě také kupř. vztah k minoritám, např. Židům, kteří poznali rasově orientované pogromy až při průchodu poutníků či křižáků do Jeruzaléma. V umění se oceňuje uchování, kultivace a přenos klasických forem (rétoriky, umění gest apod.), tedy formálních znaků, jež měly zajišťovat obsah. Důležitým prvkem byzantské společnosti byla též multietnicita s jednotnou, silnou identitou, trestní právo a řada dalších hodnot. U nás se byzantská studia rozvíjela pod zorným úhlem hledání identity vlastního národa nebo republiky. Důležitým aspektem pro pochopení tohoto vlastního hledání byla kulturní a ideová orientace našich zemí, mnohdy podmíněná ideologickými předpoklady, které je mohly často i předurčovat.2

1 Centrum bylo založeno v roce 1940. K pozadí viz Byzantium, a World Civilization, A. E. LAIOU – H. MAGUIRE (ed.), Washington D.C., 1992, zvl. příspěvek M. V. ANASTOSE, Dumbarton Oaks and Byzantine Studies, a Personal Account, 5–18. U nás k pozadí též např. V. VAVŘÍNEK, in F. DVORNÍK, Počátky zpravodajských služeb, př. P. Kusová, Praha 2001, 393–401. 2 V tomto smyslu, byť na odlišných příkladech recentně viz I. HLOBIL, Polemika Floriana Zapletala s Vojtěchem Birnbaumem o směřování českých dějin umění po vzniku Československé republiky, in Florian Zapletal život a dílo. Sborník příspěvků z konference

7


.

2) Role Byzance a hodnocení jejího vlivu u nás V našich zemích se pohled na roli Byzance zjednodušeně řečeno zformoval zhruba do dvou pohledů, které si však ve svém důsledku většinou neprotiřečí. a) První pohled je zastoupen ještě zčásti tradicí osvíceneckou a romantickou, která viděla Byzanc jako říši v gibbonovském duchu.1 Až na vzácné výjimky2 je Byzanc považována za anachronismus, který přežil až hluboko do středověku, s císařem, který měl nerealistický politický koncept, a s církví, zastávající zastaralé řády a strnulá dogmata. Tedy za systém, který utlačoval jakoukoliv tvůrčí koncepci národní i politické svébytnosti mladých slovanských národů.3 Do tohoto proudu bych řadil jak autory z počátků naši byzantologie (J. BIDLO, 1868–1937),4 tak i autory dotýkající se širších souvislostí na slovanském Východě a v Byzanci (T. G. MASARYK).5 Jednotící platformou těchto směrů byl poukaz na strnulost kultury a tradičnost, která se uchovala po staletí, avšak znemožňovala další kulturní vývoj. Podobný názor se pochopitelně nepřímo vztahoval i na byzantské umění, které bylo pro svou strnulost forem kladeno na pomyslném vývojovém žebříčku vedle románského slohu před

Muzea Komenského v Přerově, p. o. 18. –19. října 2005, Muzeum Komenského, Přerov 2006, 151–157; P. BALCÁREK, Florian Zapletal, Josef Strzygowski a vídeňská škola dějin umění, tamtéž, 139–150. 1 K hodnocení z pozic české byzantologie viz V. VAVŘÍNEK, předmluva ke knize Dějiny Byzance, B. ZÁSTĚROVÁ (ved. red.), Praha 1992, 472n. 2 Výjimku tvoří snad pouze překladatel byzantské literatury dr. Karel Müller (narozen 5. 6. 1875 v Jičíně), který si byzantské kultury vysoce cenil. 3 Viz např. heslo Byzantinismus in Ottův slovník naučný, IV, Praha 1891, 1020. 4 Absolvent římskokatolické teologické fakulty Jaroslav BIDLO (1868–1937) si ve své práci Kultura byzantská. Její vznik a význam, Za vzděláním. Knížky pro každého, Praha 1917, 41, postěžoval, že „balkánské národy teprve novověké proudění národní... probudilo k národnímu uvědomění“. 5 Např. monumentální T. G. MASARYK, Rusko a Evropa. Studie o duchovních proudech v Rusku, I. –III. sv., Praha 1995.

8

.


západoevropskou gotiku.1 Neužíval se ani název „byzantské umění“, často se používaly termíny jako např. srbský románský sloh apod. Tyto názory u nás do jisté míry pomáhaly překonat seriózní studie, které vydávali ruští carští emigranti v Seminaria Kondakoviana (1926–41), ale především v roce 1929 založený časopis Byzantinoslavica, jenž od počátku akcentoval studium byzantologie především z hlediska šíření byzantské kultury mezi slovanskými národy. b) S tím úzce souvisí druhý proud, jenž poukazoval na Byzantskou říši jako na jeden ze zdrojů naší národní historie, kořenů našeho společného slovanství. Tento proud mimo převažující západní, latinské zdroje do jisté míry připouštěl určitý, byť omezený byzantský vliv na rané Čechy a ve větší či menší míře také na slovanské národy východní Evropy. To se odráží především v řešení otázky cyrilometodějské, které dosáhlo v 19. století zřejmě svého vrcholu. Ačkoli role Byzance byla v naší minulosti pouze částečná, Češi a ostatní Slované si toto dědictví nejen osvojili, ale byzantské dědictví především tvůrčím způsobem dále rozvíjeli, vždy podle stupně svého dějinného vývoje. Zastánci slovanské ideje pak ve větší či menší míře uvažují o zdravém tvůrčím slovanském géniu, nadřazeném často prázdnému, strnulému byzantinismu. V tomto případě se jednalo o klíčení počátků nacionalismu, který již na přelomu 19. a 20. století jako zcela pochopitelnou reakci na austrogermánství hlásala drtivá většina mladých intelektuálů. Také mladé národy, které žily víceméně trvale v byzantském kulturním okruhu (např. osamostatnělé národy Balkánu a Ruska), chápaly své kultury a umění jako národní, autochtonní produkt lidu, jenž případně jen výběrově užil některých byzantských forem a udělil jim nový, vlastní (národní) význam. Umění těchto národů se nepovažuje za byzantské umění, nýbrž za umění národní (takže známe pojmy jako např. srbské románské, raně středověké rumunské, starobulharské a staroruské umění, jehož název se po roce 1948 mění na 1 Např. Vojtěch Birnbaum jde ještě dále, pro něj již ravenská San Vitale představuje pokročilejší formu byzantské architektury a první již samostatnou západoevropskou stavbu. Vojtěch BIRNBAUM, Ravenská architektura. Její původ a vzory, Rozpravy české Akademie I. kniha, číslo 57, Praha 1918, a 2. kniha, Třída I, č. 62, Praha 1921. Recenze A. MATĚJČKA v ČČH 24, 1918, 276–279, a ČČH 29, 1923, 189–192.

9


.

raně feudální etc.). Souviselo to zřejmě s velkou kulturní závislostí těchto zemí na svých panovnících, dvoru, politické a kulturní orientaci, a tak univerzitní studia mnohdy jen přebírala výše zmíněné názory. Podobně i pravoslavné církve v této oblasti se snažily více či méně od byzantského dědictví odpoutat a charakterizovat se jako křesťanství národní. Často byla zdůrazňována vlastní tvůrčí národní specifika (viz např. Česká pravoslavná církev apod.).1 c) Vlivnou osobou se i ohledně chápání role Byzance a byzantskoslovanských, resp. českých vztahů v XX. století stal T. G. MASARYK, který se ve svých spisech dotkl také otázky Byzance a především panslovanství. Pro něj tyto ideje představovaly hrozbu stagnace, systém znemožňující liberalismus, tvůrčí a náboženskou svobodu. V této svobodě také viděl hlavní smysl našeho dějinného zápasu o samostatnou existenci a vlastní československou národní svébytnost. Předválečný obecný postoj většiny intelektuálů (MASARYKA, ale i PEKAŘE, CHALOUPECKÉHO, KROFTY, ad.) může čtenář poznat po prohlédnutí jednotlivých příspěvků již prvního svazku knihy Idea Československého státu, kterou vydala Národní rada Československá v Praze r. 1936. d) Zdá se, že i u nás hrál určitou roli klasický marxismus; byť se sám považoval za revoluční, byl ve svém vztahu k Byzanci poměrně názorově tradiční. Byzantská škola Feodora I. USPENSKÉHO, který patří do velké skupiny k Byzanci více či méně negativně se stavících slavjanofilů, s jeho smrtí v roce 1928 končí.2 Dalším významným, ale již sovětským byzantologem, byl M. V. LEVČENKO, který ve své úvodní práci Istorija Vizantii, vydané až v roce

P. BALCÁREK, Myšlenkový vývoj biskupa Gorazda (Matěje Pavlíka) in Andros probabilis, Sborník prací přátel a spolupracovníků historika prof. PhDr. Miloše Trapla, CSc., k jeho 70. narozeninám. K vydání připravili J. MALÍŘ a P. MAREK, Brno – Olomouc 2005, 298–305. 2 G. LOZOVIK, Desjať let russkoj vizantologii (1917–1927), in Istorik Marksist 7 (1928) 228– 238; T. GORJANOV, F. I. Uspenskij i jego značenije v vizantinovedenii, Vizantijskij vremennik I (1947) 29–108; podobně příspěvek G. GOTALOVA-GOTLIBA, F. I. Uspenskij kak professor i naučnyj rukovoditel, ibid., 114-26; souhrnná práce N. LEBEDEV, Vizantinovedenije v SSSR 1936–46, Byzantinoslavica 9 (1947–8), 98n. 1

10

.


1940 (Moskva – Leningrad),1 následuje důsledně marxistickou metodologii.2 Především poválečný marxismus, prezentovaný v SSSR, od počátku aplikoval svou dialektickou metodu společenských a výrobních proměn i na Byzanc. Dalším úkolem bylo vypořádat se s terminologií a přiznat Byzanci kosmopolitismus (buržoazní termín) nebo internacionalismus (marxistický, resp. stalinský pohled). Proto také Vizantijskij sbornik a Vizantijskij vremennik řešily v úvodnících prvních poválečných výtisků hodnocení Byzance z tohoto hlediska. V těchto disputacích se odzrcadluje nejen směr uvažování tehdejších marxistů, ale jsou také doklady nastoupivší ideové orientace SSSR.3 Každopádně vliv Byzance na dějiny a kulturu národů Svazu sovětských socialistických republik byl i po válce shledáván jen jako časově omezený, výběrový, podobně jako v případě výše zmíněného panslavismu: ten však byl v SSSR nahrazen internacionalismem.4 Když byzantská kultura přešla na půdu slovanskou, resp. ruskou, setkala se se zdravým transformujícím prostředím, a slovanská kultura se pak více či méně osamostatnila od byzantských vzorů.5 Analogicky pak i byzantské umění tvořilo jen jednu etapu, epizodu, která byla překonána odlišnými společenskými formami, na nichž byly umění a kultura vůbec dle dogmatu marxistů závislé.6

Francouzský překlad Byzance des origines à 1453, Paris 1949. Z. V. UDALCOVA, Vizantinovedenije v SSSR posle Velikoj Oktjabr´skoj socialističeskoj revoljucii (1917–1934 gg.), Vizantijskij vremennik 25 (1964), 3–16. 3 M. V. LEVČENKO, Zadači sovremennogo vizantinovedenija, in Vizantijskij sbornik ed. M. V. Levčenko, Moskva – Leningrad, 1, (1945), 3-7, kritika na tento článek v příspěvku: Protiv buržoaznogo kosmopolitizma v sovetskom vizantinovedenii, Vizantijskij vremennik, 2, 27 (1949), 3–10. 4 Viz např. kritika v hodnocení našich velkomoravských bádání F. M. ROSSEJKIN, Buržoaznaja istoriografija o vizantijsko-moravskich otnošenijach v seredine IX. veka, Vizantijskij vremennik 3, 1950, 245–257. 5 M. V. ALPATOV, Le Monde artistique des anciennes icones russes, Lettres franҫaises 1967, no. 1206, 1–7, XI, 25; u nás také M. V. ALPATOV, Dejiny umenia 2, Stredoveké umenie, Tatran, Bratislava 1977, 182n. 6 Způsob produkce v materiálním životě podmiňuje základní charakter sociálního, politického a duchovního procesu života. Není to vědomí člověka, které determinuje jeho existenci, ale naopak, 1 2

11


.

V rámci dialektického vývoje marxismus viděl v Byzanci stejný vývoj uvědomování a osamostatňování pracujících mas jako na latinském Západě (proto máme v Byzanci feudalismus již od 6. století, vrcholný feudalismus jako na Západě od 11. do 14. století apod.). Tento pohyb se pak odrazil i v byzantské kultuře a umění. Po válce došlo vlivem vývoje oboru pochopitelně k hlubšímu studiu (např. A. KAŽDAN), které přehodnotilo starší názory a zdůraznilo pozitivní hodnoty, shledávány např. právě v internacionalismu.1 Heretická hnutí paulikiánů, bogomilů, na Rusi strigolniků a řada dalších, představovala pak pro sovětské badatele počátek uvědomování vykořisťovaných mas, zárodky odboje zdravě uvažujícího pohanského jádra utlačovaného pracujícího národa proti arogantní, autoritářské klerikální a panské aristokracii.2 V této souvislosti jsem si vzpomněl na vyprávění sira Dimitrije OBOLENSKÉHO, který 8.–14. srpna 1991 navštívil poprvé po letech svou rodnou vlast při příležitosti moskevského byzantologického kongresu, a byl pozván s tehdejším prezidentem mezinárodní byzantologické federace I. Ševčenkem k viceprezidentu Gennadiji Jannajevovi. Když popíjeli kávu, Jannajev jim položil letmou otázku: „Byla v Byzanci totalita?“ Na to za chvíli Ševčenko odpověděl: „V intenci ano, ale v prosazování ne, neměli totiž politické prostředky." A jak dodává

jeho vědomí je podmíněno jeho sociální existencí. Karl MARX, A Contribution to the Critique of Political Economy, N. Y., 1970, 21. 1 J. STALIN, Marxism and the National and Colonial Question, London n. d. (ke kritice kolonialismu a zároveň podpoře internacionalismu); jinak též hesla Bolšaja sovetskaja enciklopedija, 8., B. A. VVEDENSKIJ (ved. red.), Moskva – Lenigrad 1951, 28–48, zvl. 47, jež obsahuje též prameny (odkazy na Byzanc) v ruských překladech a edicích děl K. Marxe a B. Engelse. Jinak srovnej též heslo Vizantijskaja kultura, Sovetskaja istoričeskaja enciklopedija, E. M. ŽUKOV (ved. red.), 3, Moskva 1963, 420–431, heslo Vizantinovedenije, 431-439. 2 Rossija XX vek. Sovetskaja istoriografija, (red. Ju. N. AFANASJEV) Rossijskij gosudarstvennyj gumanitarnyj universitet Moskva, Moskva 1996. Se svou historiografií se kriticky vypořádala (po roce 1990) na stránkách Umění a Ars česká i slovenská uměnověda, máme též historiografii velkomoravských bádání (ALBRECHT, Geschichte der Grossmährenforschung in den Tschechischen Ländern und in der Slowakei, Slovanský ústav AV, Praha 2003), chybí však kritické zhodnocení slovenských byzantologických studií.

12

.


OBOLENSKY, o týden později vedl Jannajev revoluci proti Gorbačovovi a o čtyři dny poté se ocitl ve vězení.1 3) Jaké jsou další perspektivy byzantských studií? Jeví se, že dobré. V angloamerickém světě byzantologická studia vzkvétají. V hájemství byzantských studií, v USA se konají pravidelně několikrát ročně konference nad výsledky místních byzantologů, jež mají své středisko (Dumbarton Oaks Centre), kde se i pravidelně scházejí k různým aktivitám, seminářům, letním školám, badatelskému pobytu apod. Byzantologie je v USA nerozlučnou součástí všech oborů, kde je vyučována: na teologických fakultách, katedrách dějin, literatury, archeologie, muzikologie apod.2 V Británii jen v minulém století existovalo 23 profesorských křesel, kde se přednášela byzantská studia (literatura, dějiny, archeologie nebo teologie). V současné době existuje v Británii jedenáct byzantologických profesorských křesel, z toho čtyři jsou obsazena ženami. Nemluvě o velkém počtu celé řady nižších akademických postů. V zemi se koná několikrát ročně celá řada konferencí a seminářů; nezávisle na akademicích, byť za jejich spolupráce a participace, se jen v Londýně koná několikrát v roce řada akcí mezinárodního charakteru, zaměřených na Byzanc (různé více či méně prestižní výstavy, koncerty pravoslavné, světské byzantské a pontské hudby, řada přednášek pro širokou veřejnost pořádaná různými společnostmi apod.). 3 Střední Evropa (mimo Německo) je však trochu odlišná. Proto nás jistě nepřekvapí, že největším středoevropským byzantologickým střediskem je Praha se svým ústředím, Slovanským ústavem. Zaměstnává několik osob, které se zde věnují byzantologickému výzkumu v rámci různých pracovních úvazků. Pokračuje se ve vydávání jednoho z nejstarších periodik s názvem Byzantinoslavica (dnes red. P. MILKO – L. HAVLÍKOVÁ). Knihovna sestávající nejen z odkazu a dědictví Fr. Dvorníka a Jos. Myslivce čítá na 5 tisíc svazků, a díky

D. OBOLENSKY, Bread of Exile A Russian Family. London 1999, 244. http://www.doaks.org 3 http://www.byzantium.ac.uk 1 2

13


.

Byzantinoslavice obsahuje řadu zaslaných knih a periodik, určených k recenzi.1 V euforii počátku devadesátých let (1993) se byzantologie jako nový obor prosadila dokonce na katedře historie FF UK v Praze. Založila ji historicky první a doposud jediná česká (a musím říci i slovenská) docentka byzantologie (dnes profesorka klasické filologie MU Brno) Růžena DOSTÁLOVÁ. Po absolvování několika studentů denního studia byl však obor pozastaven. Vídeňský ústav Institut für Byzantinistik und Neogräzistik der Universität Wien je součástí obecné historie filosofické fakulty Vídeňské univerzity. Vzpomeňme výbornou knihovnu s 40 tisíci svazky a působení několika pedagogů vyučujících řecký jazyk, dějiny a literaturu; jedno místo je vyhrazeno umění. Jde o pedagogy Vídeňské univerzity, kteří se díky značným finančním dotacím stačí podílet i na řešení významných úkolů v oboru (většinou lingvistických). 2 Polsko3 a Maďarsko4 vyučuje byzantské dějiny, literaturu a umění jen jako součást obecných dějin. Pokud je mi známo, nemají v současné době profesora ani sekci byzantských studií. Srbsko, známé svým dobrým zázemím v Vizantološki institut SANU od doby poválečné a redakcí Zbornika radova Vizantološkog instituta, je na tom dnes pravděpodobně ve svých dějinách nejhůře. Byzantologie se vyučuje jako součást obecné historie, doktoráty z byzantských disciplín jsou vzácné (výjimku tvoří snad jen L. J. Maksimovič) a většinou je Srbové dělají v zahraničí. Byzantologové (dvě místa) jsou podobně jako

1 Byzantologická sekce oddělení paleoslaviky a byzantologie SLU ČAV, Praha, http://www.slu.cas.cz. Ke knihovně více např. L. HAVLÍKOVÁ, Unikátní byzantologická knihovna v ČR, in Akademický bulletin 7–8, 2005, 14–15 (text článku je i online na stránkách ústavu). 2 http://www.univie.ac.at/byzneo/. Stránky mají užitečné odkazy na další podobné organizace a zdroje především německých zemích. 3 V Krakově se začal publikovat vědecký časopis (fr.-angl.-něm.) Byzantina et Slavica Cracoviensia, ed. Günter PRINZING, M. SALAMON, Cracow, v roce 2001 vyšlo již třetí číslo. Národní president IABS prof. Maciej Salamon z Jagellonské univerzity v Krakově je však profesorem obecných dějin. 4 Maďaři mají vynikající odborníky na CEU Budapest v sekci historie, kde např. I. Petrzel přednáší o východním křesťanství. http://www.ceu.hu/hist/faculty.hmt

14

.


ve Vídni běžnými členy katedry obecné historie na filosofické fakultě bělehradské univerzity a vedou většinou některé byzantsky orientované magisterské práce.1 SANU se snaží díky státním dotacím řešit některé zakázky (většinou evidence zničených nemovitých církevních památek). Informace z Ukrajiny jsou pro mne nedostupné, situace v Bukurešti je po revoluci a určitých společenských změnách snad nejblíže situaci vídeňské, tj. byzantologie je součástí Centre for Byzantine and South-East European Studies "Gheorge Bratianu",2 jako součást katedry obecných dějin pod vedením profesora Steliana BREZEANU. Také Emilian POPESCU a Tudor TÉOTEI pokračují ve vydávání Etudes Byzantines et Post-Byzantines (EBPB). Novým a skutečně revolučním počinem však bylo založení byzantologického centra Centre for Byzantine Studies se zaměřením především na východokřesťanskou hudbu. Vedle Bruselu je tak muzikologickým centrem Jaš v Moldávii, a je hojně podporované církví, moldavským metropolitou. Má nadějný výčet činností a členství zvučných jmen v oboru.3 Vídeňský příklad se zřejmě snaží následovat i slovenská byzantologie. V Bratislavě se vyučují vybrané kapitoly z byzantských dějin v semináři na katedře historie filosofické fakulty Komenského univerzity jako součást obecných dějin, došlo i k vydání prvního slovenského byzantologického časopisu Byzantinoslovaca. První číslo bylo věnováno prvnímu slovenskému profesoru byzantologie na PBF UP, Alexandru Avenariovi. Po formální, statutární stránce je nejlépe postavena byzantologie na PBF v Prešově. U jejího zrodu stál zmíněný A. AVENARIUS. Byl prvním docentem (1998) a profesorem (2002) na nově vzniklé katedře byzantologie, a to nejen na celém Slovensku, ale i v okolních zemích. Slovensko je tak jedinou z výše zmíněných zemí, kde je ustanovena katedra byzantologie. Výuka je součástí teologické fakulty (jako v Ruské federaci a Řecku). Je ve výše zmíněném okruhu jediná (dokonce i v Německu jsou jen Abteilungen). Může udílet doktoráty z byzantologie a má akreditaci tohoto oboru. V. JEŽEK se spolupracovníky vydává časopis Synergia. http://www.vi.sanu.ac.rs/VIZSANU_eng/web-content/aboutus.html http://www.unibuc.ro/en/cc-csbseegb_en 3 http://www.csbi.ro 1 2

15


.

Brzdou rozvoje byzantologie u nás je, jak jsme výše naznačili, částečně naše vlastní historie. Proto tato studia nejsou tak dynamická jako v bývalém Sovětském svazu nebo v angloamerickém kulturním prostoru. U nás stále převažuje římská kulturní prestiž před východní Konstantinopolí.1 Podobně i u bývalých byzantských zemí (Bulharska, Srbska, Rumunska, ale např. i Makedonie) existuje stálá obava ze ztráty vlastní národní identity. To platí také pro teologické fakulty na Balkáně, kde se byzantologie studuje jen v souvislosti s cyrilometodějstvím, christianizací Slovanů, a toto studium je zčásti ještě živené slovanofilskou obavou z konstantinopolského imperialismu. 4) Některé vyhlídky byzantologického studia na Slovensku V závěru se budu snažit načrtnout fenomén, který se sice pomalu, ale jistě prosazuje a který právem nazývám laicizací byzantských studií. Jestliže se na prvním byzantologickém kongresu v roce 1924 v Bukurešti sešlo na dvacet účastníků, byla to exkluzivní společnost výjimečných lidí. Po téměř sto letech je jich stokrát více, na dva tisíce. Co to znamená? Pro nás to, že po roce 1990 došlo ke změně, závislé na společenských podmínkách. Dnes již neplatí, že akademické výsledky má jen placený personál státem dotované univerzity či akademie. Podobně jako na Západě, i u nás dochází k laicizaci byzantských studií. To vidím jako pozitivní trend pro příští desetiletí také u nás. V čem se projevuje? Na byzantologických kongresech ještě můžeme stále vidět zástupce východoevropských delegací, té či oné bývalé socialistické země, placené z daní poplatníků a tlumočící na kongresech více či méně „názory své země“, která je vyslala. Objevují se však i první „jiné“ vlaštovky: Rumun, který přijede stopem a má referát psaný rukou, nebo dcera s matkou nebo tetou, které přijedou na konferenci z Makedonie či Srbska za finančního přispění sbírky příbuzných rodin, přičemž studentka prezentuje něco, na čem pracovala a co si vybrala pouze sama. 1 K tomuto viz P. BALCÁREK, Florian Zapletal, Josef Strzygowski a vídeňská škola dějin umění, in Florian Zapletal. Život a dílo, Sborník příspěvků z konference Muzea Komenského v Přerově, p. o. 18.–19. října 2005, Přerov 2006, 139–151, recenzi ke studii připravuje pro Ars PhDr. M. Sopoliga, DrSc. ze svidnického muzea.

16

.


Laicizace oboru je možná jen za předpokladu široké přístupnosti informací. Proto pozitivním bodem je, že dnes může každý navštívit za méně než měsíční plat kvalitní vědecké byzantologické středisko, a byť přespává např. v místním kempu, může dva-tři týdny studovat specializovanou problematiku. Něco podobného dělal za války např. František Dvorník, který pocházel z chudé moravské rodiny. Dostupnost je další fenomén. Za komunismu nebylo možné vyjet do Vídně a navštívit profesora Johanna Kodera. Zesnulý profesor Alexander Avenarius tam dojížděl hned po převratu z Bratislavy vlakem a autobusem občas každý týden. Dostupnost informací je patrná i při návštěvě studovny Slovanského ústavu ČAV v Praze. Optimistická je existence olomouckého Institutu sv. Jana Theologa pro studia východního křesťanství (ISJT),1 jehož součástí je nejen přednášková a částečně i publikační činnost, ale především specializovaná knihovna. Také otázka jazyka je dnes již vyřešena. Mnohý rusínský sezónní dělník pracující v USA nebo ve Francii se často domluví v cizině lépe, než některý vážený profesor nebo zástupce a člen aparátu státní vědecké akademie. Dalším fenoménem laicizace je přístupnost informací na internetu, kde jsou mnohé podstatné informace, jak ukážeme, dokonce zdarma. Někdo se však může zeptat: Co mohou dělat příští byzantologové v takové „nebyzantské“ zemi jako je Slovensko? Asi právem se domnívám, že byzantská studia na Slovensku čekají na svůj rozvoj a mají velkou budoucnost, vzhledem k unikátním slovenským podmínkám. Nedávno jsem to naznačil např. na příkladech výzkumu původu dřevěných kostelů.2 Také určením velkomoravského původu kaple sv. Margity (Markéty, Maríny) v Kopčanech, které uskutečnil v té době ještě student Martin VANČO, se otázky původu zděné architektury na Slovensku jen více zproblematizovaly.3 Celá oblast je natolik složitá, že by si jistě vyžádala http://www.isjt.wz.cz P. BALCÁREK, Florian Zapletal, Josef Strzygowski a vídeňská škola dějin umění, 139– 151. 3 M. VANČO, Kaplnka sv. Margity pri Kopčanoch. Otázka jej pôvodu a problematika architektonického typu. In Ars 2–3 (1995), 139–168. 1 2

17


.

důkladnou průpravu a hlavně rozsáhlou komparaci. Bez několikaletého výzkumu a nezbytných financí budou jakékoliv obecné syntetické závěry vždy jen obrazem přání pisatele. Tradičně se nabízí otázka velkomoravská a odvozeně cyrilometodějská, která je po zastavení dříve štědrých státních subvencí více méně ukončena. Bez dalších (náhodných) objevů nebo náročného zahraničního studia výzkum této problematiky zatím zřejmě nepokročí omnoho kupředu. Další bod představuje výtvarné umění (ikony) na Slovensku. Neomezoval bych jejich zdroje jen na umění ukrajinské. Tím by bylo velmi ochuzeno. Je to zcela jistě umění, které nazývám prozatím pracovně společně s Janinou KŁOSINSKOU karpatským uměním. To samo představuje téma, z něhož může žít několik generací byzantologů, historiků umění. Na Slovensku je reálnou otázkou i fenomén hesychasmu. Jak jsem dříve naznačil, jedno z usnesení synodu v Zamošči zakázalo věřícím uctívat sv. Řehoře Palamu.1 Jak se na východním Slovensku hesychasmus projevil? V umění výtvarném? Ve zpěvu? V architektuře? Nebo jen v hymnografii? Na Západě, Rusku a nebo i v Srbsku se hesychasmus a jeho vliv na umění (kulturu) zkoumá již přes padesát let. Na další náročný výzkum čeká ještě celá řada na Slovensku uchovávaných rukopisů vesměs liturgické povahy, které potřebují srovnání z hlediska své ideové provenience. Jde o náročnou práci s rukopisy, komparaci byzantských a místních bohoslužebných textů s nutnou jazykovou a mezioborovou průpravou. Na Slovensku se nacházejí některé byzantské umělecké předměty (košický epitrachil, enkolpion z Beňadiku nad Hronom ad.), které většinou ušly pozornosti odborníků. Na jejich studium bude potřeba se řádně připravit a výsledky konzultovat alespoň s evropskými specialisty. Nevyčerpatelným zdrojem je pak práce s klasickými historickými prameny okolních zemí: zpracované rumunské archivní materiály, 1 P. BALCÁREK, Ekumenismus konce byzantské říše. Příklady Jana V. Palaiologa a Jana VI. Kantakuzena, in Communio ecclesiarum. Současná Evropa v duchu velehradské tradice – paměť a smíření. Mezinárodní konference pořádaná CMTF UP Olomouc, Aletti, Olomouc 2007. V tisku.

18

.


maďarské, polské apod., také archivní materiály vážící se k dějinám oblasti v jiných sbírkách (Vatikán, Londýn apod.), kde se může sledovat byzantský resp. východokřesťanský vliv. Bez moderních jazyků, středověké latiny, staré němčiny a církevní slovanštiny však badatel mnoho neučiní. Další výzkum bude za pomoci zmíněného jašského byzantologického centra (CSBI) jistě směřovat k výzkumu paměti lidu. Kdy a jak došlo k přijetí byzantských motivů a vlivů, je však snad ještě hůře zjistitelné. Nositelem pak bylo již jen tradiční kolektivní prostředí rustikální, udržované spíše u východních hranic Uher, na územích karpatského oblouku, které pak uchovávalo tyto hodnoty v říkadlech, pohádkách,1 ale i v kolovém tanci, podobném antickému a balkánskému choros, který jsem měl možnost vidět ještě v polovině 80. let ve vesnicích kolem Stakčína. Podobně původem vídeňský byzantolog, muzikolog Egon WELLESZ, při studiu tonálního původu liturgického zpěvu Rusínů zjistil, že jeho nápěvy jsou svou strukturou podobné syroarabským melodiím.2 Srovnání, které by zkušený muzikolog podnikl s takovými notovými materiály z druhé strany pohoří Karpat, by bylo více než žádoucí.3 Naopak se domnívám, že v něčem může být na Slovensku specialistou každý: je to např. zmapování ornamentů a podílu jejich závislosti na byzantských vzorech. Jak dlouho na výšivkách, vyřezávaných ornamentech, rukopisech, různých slovenských národních krojích, okrasách, knoflících, gombících či odlitcích přežívá byzantský ornament? Metodologicky správně uchopený výzkum může být velmi efektivní a stát se obrovským přínosem pro byzantologii. Jde 1 K. HORÁLEK, Zur Frage der byzantinischen und orientalischen Elemente in der slawischen Literatur und Volksdichtung, Byzantinoslavica 23/1, 1962, 285n. Jde sice o folkolistickou disciplínu, jejíž výsledky se často publikují např. na stránkách časopisu Český lid, nicméně literární zdroje jsou často byzantské. 2 E. WELLESZ, Eastern Element in Western Chant, Monumenta Musical Byzantinae Subcidie 2, American Series, Oxford University Press for Byzantine Institut, Oxford 1947, XVI. 3 Odborníkem na tuto problematiku je např. prof. Dimitri CONOMOS. V původně haličském monastýru Velikij skit se uchoval tzv. “bulharský rozpěv”, typický např. pro tzv. bulharskou – Kukuzelovu školu. Viz např. Za bolgarskij rospev. Manastir Goljam skit "Bolgarskij rospev" Skitski "bolgarski" irmolozi ot XVII-XVIII v., ed. Elena BORISOVATONČEVA, Muzika Sofia 1981 sv. I. studie, sv. II. faksimile.

19


.

spíše o práci folkloristickou, vztahující se k přežívání byzantských vzorů a motivů do přítomnosti. Další srovnání s byzantskými ornamentálními prvky badateli poskytne, a to i bez nutných jazykových znalostí, vděčné výsledky . Na závěr je nutno zmínit, že byzantský výzkum i studium se dá dělat také doma, od stolu. Respektive od počítače (laptopu). Existuje již dostatek volně dostupných informací, které tvoří volnou byzantologickou knihovnu, a bude jich zřejmě stále více. Na ně odkazuje každá lepší webová stránka (např. http://www.isjt.wz.cz). Zdarma přístupná jsou mj. i velká několikasvazková kompendia, jako např. Economic History of Byzantium (EHB), ale třeba i překlady všech známých byzantských mnišských typik (BMT), včetně posledních čísel jednoho z nejprestižnějších byzantologických periodik Dumbarton Oaks Papers (DOP) na http://www.doaks.org/publications/doaks_online_publications.html Na www.ceeol.com nebo západní na http://links.jstor.org se dají za úplatu kolem 2-4 Euro zakoupit přes internet a vytisknout články východoevropských periodik. Na mnoha portálech lze zakoupit uvolnění a vytištění části knihy nebo periodika přes kreditní kartu, např. na www.amazon.com.1 Podobně je za úplatu přístupná patristika.2 Byzantské umění může kdokoliv studovat za úplatu3 i zdarma snad i výhodněji než v realitě, jako například mnohé z oxfordských Bodleian.4 Dnes se splnil sen marxistů: dosáhli jsme tak zvané internacionalizace vědy. Každý z nás může konzultovat své vědecké problémy s předními vědeckými světovými kapacitami (např. e-mailem).5 Lidský faktor je však jako v jakémkoliv předávání a iniciaci nezbytný. Co za nás nikdo neudělá, je navázání lidského kontaktu, skutečné nevirtuální 1 Další portály prodávající části knih či články: www.netlibrary.com, www.ebooks.com, www.myilibrary.com 2 Thesaurus Linguage Graece, University of California, Irvine, www.tlg.uci.edu 3 Je za úplatu přístupný i monumentální Index of Christian Art, Princeton University, http://ica.princeton.edu 4 http://www.image.ox.ac.uk 5 Přínosná by mohla být i spolupráce s odborníky, kteří se narodili v SR, mají slovenské předky nebo nějaký jiný vztah k SR. Např. R. Dostálová, W. Hanak, Paul R. Magocsi, Anna Gonosova ad.

20

.


spolupráce, založené na osobních, nepřízemních motivacích, a to na takových projektech, které u nás budou muset být jednou řešeny a které obor byzantologie vyžaduje.1 Tolik jen stručně pro inspiraci. Proto posílám zdravici slovenské byzantologii s přáním světlé cesty: učitelům byzantských studií přeji, aby byli skutečnými kathegeómenoi, a mladé, nové rodící se, a nastupující generaci studentů přeji především trpělivost. Také uvědomění, že na katedře byzantologie právě Pravoslavné bohoslovecké fakulty by měl být kladen důraz spíše na východokřesťanské, než na obecně slovanské (resp. slovenské) vztahy s Byzancí. Doufám, že vy mladí jistě dojedete, někteří stopem, v létě 2011 do Sofie, a budete čestně reprezentovat ani ne tak Slovenskou republiku, ale slovenskou byzantologii, nebo spíše svou katedru nebo učitele, na XXII. mezinárodním kongresu byzantských studií. Možná jednoho dne také pozvete jeho účastníky jako dnes mne. Děkuji za pozvání a vaši pozornost.

1 Např. sepsání korpusu byzantských a východokřesťanských pramenů ke Slovensku, nebo soupis, katalog východokřesťanských uměleckých památek na Slovensku (např. dle vzoru prací rumunské pravoslavné církve).

21

SLOVENSKÉ PERSPEKTIVY BYZANTSKÝCH STUDIÍ NA PRAHU XXI. STOLETÍ

Recommend Documents