Slovanské pohřebiště v Bulharech Gajdošova cihelna

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Pavel Jelínek

Slovanské pohřebiště v Bulharech – Gajdošova cihelna

Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Jiří Macháček, Ph. D.

Brno 2008 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré použité zdroje.

2

Rád bych poděkoval všem, kteří mi byli nápomocni při psaní mé práce, ať už radou, zpřístupněním materiálu či poskytnutím dokumentace. Rád bych především poděkoval vedoucímu své práce J. Macháčkovi za rady v přípravě práce i v jejím průběhu. Také bych rád poděkoval P. Dvořákovi za zprostředkování samotného tématu a velké díky bych chtěl vyjádřit E. Klanicové, která tomuto tématu investovala mnoho času a jejíž práce často pomohla osvětlit bílá místa v dokumentaci. Dále bych chtěl poděkovat pracovníkům muzea v Mikulově, jmenovitě řediteli Petru Kubínovi, M. Koudelovi a A. Navrátilovi, kteří mi vždy ochotně vyšli vstříc při shromažďování a zpracovávání nálezů a kompletování dokumentace. Rád bych také poděkoval M. Dobisíkové za ochotu a pomoc při řešení některých otázek dokumentace výzkumu. Rovněž bych rád poděkoval Š. Hladilové za pomoc při určování materiálu štípané industie a lastur. V průběhu tvorby mé práce mi řada osob ochotně přispěla radou. Chtěl bych poděkovat Š. Ungermannovi za konzultace a nasměrování na správnou cestu, v dalších fázích J. Siglovi a J. Kalferstovi a dalším, již dříve jmenovaným odborníkům. A v neposlední řadě bych rád poděkoval mnoha nejmenovaným lidem za psychickou podporu během práce.

3

Obsah

1. Úvodem…………………………………………………………………….……………6 2. Přírodní podmínky na lokalitě a historie výzkumu……………….………….......7 3. Hrobové jámy………….…………………...……………………………..…………….9 3.1. Poloha koster a orientace hrobových jam…………………….…….…...………9 3.2. Tvar hrobových jam………………………………………..……....….…………..11 4. Vyhodnocení kosterního materiálu……………………………….….………...….14 5. Rozbor nálezů………………………………………………………….….…………..14 .

5.1. Šperky a závěsky………………………………………………….….…………..16 5.1.1. Náušnice……………………………………………………..….…………16 5.1.1.1.

Podunajský typ………………………………………..….…………16

5.1.1.2.

Veligradský typ……........……………………………….……….....17

5.1.2. Gombíky………………………………………….…………….…………..20 5.1.3. Rolničky………………………………………………….…….…………..21 5.1.4. Korálky…………………………………………….…………….……...….23 5.1.5. Spirálky…………………………………………….…………….………...26 5.1.6. Lastury…………………………………………….……….………………27 5.2. Kování ústroje……………………………………………..……………………...30 5.2.1. Přezky, průvlečky, nákončí…………………….…………………………30 5.2.2. Bronzový kroužek……………………………….…………………………33 5.3. Nástroje a domácí potřeby………………………………….…………………...34 5.3.1. Nože…………………………………………………………………………34 5.3.2. Zavírací nůž – břitva……………………….……………………………….35 5.3.3. Ocílky a křesací kameny…………………………………………………..37 4

5.3.4. Šídla………………………………………………………………………….39 5.4. Keramika…………………………………………………………………………………41 5.5.

Zbraně a výstroj………………...…………………………………………..42

5.5.1. Sekery…………………………………..……………………………………43 5.5.2. Šipky…………………………………………………….……………………44 5.5.3. Ostruhy………………………………..……………………………………..45 5.6. Fragmentární zlomky a kování neidentifikovatelné funkce…………………..47

6. Výpověď hrobů ve smyslu sociálního rozvrstvení ……………………………..47 7. Podoba hrobových jam v souvislosti se společenskými a antropologickými zjištěními……………………….……………………………………………………….49 8. Doklady pohřebních obřadů a zvyklostí…………………………………………..51 9. Pohřebiště ve vztahu k nejbližšímu okolí.........................................................52 10. Závěr…………………………………………………………………………………….54 11. Soupis literatury………………………….…………………………………………...55 12. Katalog pohřebiště 13. Tabulky 14. Přílohy 15. Archiv materiálů k pohřebišti v Bulharech v digitálním zpracování na CD

5

1. Úvodem

V létě roku 1989 došlo při rozsáhlých zemních pracích na závlahovém systému v katastru obce Bulhary (okr. Břeclav) k narušení archeologických objektů z různého období pravěku a rané doby dějinné, mezi nimi i slovanských hrobů. Objekty se nacházely na archeologické lokalitě „Gajdošova cihelna“ nedaleko slovanského hradiska Pohansko u Nejdku. V počáteční fázi probíhaly zemní práce v trati Přední díly, kde byly zachyceny jámy lineární keramiky a další objekty z období věteřovské a velatické kultury. Závlahové práce se pak přiblížily až k lokalitě „Gajdošova cihelna“. Na podzim roku 1990 byly na lokalitě porušeny další hroby při hloubení

rýhy

pro

kabel

dálkového

ovládání

systému

závlah.

Pracovníci

Regionálního muzea Mikulov E. Klanicová a J. Peška ve spolupráci s P. Vitulou z Archeologického ústavu ČSAV Brno a za vydatné pomoci studentů archeologie MU Brno zachránili další hroby ze střední doby hradištní. Celkem zde bylo v letech 1989 a 1990 prozkoumáno 85 objektů různého stáří. Tato práce se zaměřuje na zpracování kostrového pohřebiště z 9. – 10. století, které představuje 58 hrobů, což je 67% všech objektů, odkrytých během záchranného výzkumu. Celkový rozsah pohřebiště se nepodařilo vymezit, přičemž je pravděpodobné, že byly zachyceny okraje pohřebiště na SZ a JZ straně a pohřebiště zřejmě pokračuje zhruba jižním směrem k silnici Bulhary – Nejdek. Při zpracovávání dokumentace a nálezů téměř po dvaceti letech od ukončení záchranného výzkumu jsem narazil na řadu nesrovnalostí, jejichž řešení je dnes již krajně obtížné. Některé problémy se podařilo vyřešit konzultací s tehdejšími účastníky výzkumu, bohužel ani tak se nepodařilo získat všechny potřebné informace. Rovněž stav nálezů není uspokojivý a došlo i k několika ztrátám v inventáři. Práce je tak tímto stavem na několika místech poznamenána.

6

Obr. 1. Plocha výzkumu.

2. Přírodní podmínky na lokalitě a historie výzkumu

Lokalita „Gajdošova“ (jinak také „Czapkova“ cihelna) se nachází na protáhlé ostrožně, obtékané ramenem řeky Dyje, při levé straně silnice z Bulhar do Lednice. Dnes představuje z části již vytěžené sprašové návrší s mírným jihozápadním klesáním, které vzniklo erozivní činností jižního ramene Dyje na jedné straně a na druhé straně porušené starým hliníkem zrušené cihelny. Jedná se o polykulturní lokalitu s doklady osídlení v době kultury s moravskou malovanou keramikou, kultury zvoncovitých pohárů, kultury věteřovské, horákovské, s nálezy římských mincí, středohradištním pohřebištěm a mladohradištním sídlištěm. 7

Popisovaná lokalita je známá již od konce minulého století. V severní stěně bývalé cihelny, otevřené po roce 1902 objevil H. Freising silnou kulturní vrstvu s doklady výše zmíněného osídlení, přičemž z počátečních fází výzkumu je známo mnoho nálezů bez udání bližších nálezových okolností (Freising 1929, 60 – 61; 1936, 47 – 58). Na přelomu 50. a 60. let bylo zachráněno několik objektů na halštatském sídlišti, z větší částí zničeném odebíráním spraše. Objekt číslo 3 byl převrstven mladohradištní zemnicí se zbytky kamenného krbu ve východním rohu. Na lokalitě je doložen jak starohorákovský horizont, tak keramika z vrcholné fáze této kultury (Podborský 1962, 87 – 92). Kromě starších ojedinělých nálezů byly archeologickým výzkumem v létě roku 1961 získány římské mince, zahrnující časové rozpětí od mince císaře Tiberia (14 – 37 n. l.) až po Constantina II (337 – 361). V nevelké vzdálenosti západně od místa nálezu mincí byly získány zlomky terry sigillaty (Beneš 1964, 119 – 127). V roce 1975 zachytil menší záchranný výzkum AÚ ČSAV Brno tří jámy lichoběžníkovitého průřezu, které se rýsovaly pod jeden metr mocnou kulturní vrstvou hnědočerné hlíny, promísené střepovým materiálem a mazanicí (Stuchlík 1977, 20 – 21). Dva objekty jsou datovány do období velatické kultury, třetí, téměř zničený objekt, který obsahoval jen několik střepů, pochází rámcově ze starší doby bronzové (Stuchlík 1977, 20 – 21). V roce 1977 byl v jihovýchodní ohrožené části ostrožny proveden plošný odkryv, v místech předchozího geofyzikálního měření, které potvrdilo existenci dvou příkopů. 420 cm hluboký vnitřní příkop lemovala ve vzdálenosti 6 metrů palisáda a uvnitř opevněného areálu se nacházela kůlové stavba typu megaron, včetně dalších jam stupně IIa MMK (Stuchlík – Měřínský 1980, 26 – 27). Během výzkumu zachyceno několik objektů z nejmladšího období věteřovské skupiny z počátku stupně BB1 (Stuchlík 1984, 173 – 186).

8

3. Hrobové jámy

Záchranným výzkumem slovanského středohradištního pohřebiště v letech 1989 a 1990 bylo prozkoumáno celkem 58 kostrových hrobů. Už samotné určení polohy části výzkumu je dnes již téměř nemožné, neboť dokumentace obsahuje velmi problematickou a neúplnou mapu pohřebiště. Zdá se, že zachycuje pouze výsledky výzkumu z jara 1989, ačkoliv je značena jako mapa výsledků obou výzkumných sezón. Jiná mapa není k dokumentaci přiložena a informace od samotných pracovníků jsou pochopitelně po 20 letech od výzkumu nepřesné. Zdá se však, že nezakreslené hroby se nacházejí v oblasti sondy II. Bohužel, tento problém velmi limituje snahu o komplexní zhodnocení celé zachycené části pohřebiště.

3.1. Poloha koster a orientace hrobových jam Obvyklá poloha koster na pohřebišti v Bulharech byla v natažené poloze na zádech s nataženými dolními končetinami a pažemi rovně podél těla, což je typická poloha koster na středohradištních pohřebištích. Nevyskytl se žádný hrob o více jedincích. Lebky ležely nejčastěji na týlu, případně byly nakloněny k pravému či levému spánku nebo méně často natočeny k pravému či levému rameni. Také ostatní části skeletu vykazovaly množství odchylek od nákladní polohy pohřbených. Pokud jde o orientaci hrobových jam, tak celkového počtu 58 jich 46 (tj. 78%) bylo orientováno ve směru ZJZ – VSV. Průměrný azimut koster činil 234°. Menší počty hrobových jam se pak od tohoto směru více či méně odchylovaly – 4 hroby (7%) byly orientovány více směrem JZJ – SVS, 3 hroby (5%) byly orientovány směrem ZSZ – VJV, u dvou hrobů se orientace odchylovala do směru JZ – SV a rovněž dva hroby byly orientovány směrem Z – V. U jediného pohřbu (hrob 63/90) byla hrobová jáma orientována více severně ve směru SZS – JVJ. Převažující směr ZJZ – VSV je poněkud neobvyklý oproti převažujícímu směru Z – V z ostatních pohřebišť. Všeobecně se předpokládá, že zemřelý byl ukládán

9

hlavou k Z, aby byl obličejem natočen k vycházejícímu slunci. Tento směr má však na lokalitách množství odchylek, které jsou nejčastěji vykládány rozdílným postavením slunce na obzoru během roku, z čehož se mnozí badatelé snažili odvodit roční dobu pohřbu daných jedinců. Jako první tuto metodu použil V. Hrubý pro potřeby pohřebiště ve Starém Městě – Na Valách (Hrubý 1955, 74). Podobně si počínal i Z. Měřínský (1985, 25) při zpracovávání pohřebiště ve Velkých Bílovicích a další badatelé. Aplikujeme-li tuto teorii na pohřebiště v Bulharech, zjistíme, že drtivá většina pohřbených by zemřela v době jara a léta v rozmezí květen – srpen.

Obr. 2. Orientace hrobů na pohřebišti v Bulharech (podle Měřínský 1985, úprava autor)

Nicméně později se objevily pochybnosti ohledně této teorie. Především proto, že na mnoha lokalitách vykazovaly skladby azimutů velké rozdíly. Na tento fakt poukazuje M. Hanuliak po porovnání údajů z mnoha pohřebišť na Slovensku. Současně dodává, že na těchto pohřebištích nelze připustit existenci tak účinných 10

faktorů, které by takovým způsobem dokázaly ovlivnit úmrtnost v určitých krátkých obdobích (Hanulik 2004, 112). Zastává proto názor, že odchylka od základního směru je pravděpodobně ovlivněna konfigurací terénu. Krom toho se pozůstalí nemuseli nutně snažit zachovávat stanovený (původně vytyčený) azimut naprosto přesně a připouštěli mírné odchylky jižním či severním směrem (Hanuliak 2004, 112) Zásyp hrobových jam byl v drtivé většině případů černošedý, sypký, ve větší či menší míře promísený spraší. U hrobu č. 4 se zásyp rýsoval na začištěném podloží v JZ části jako výrazně hnědý, v SV části naopak velmi nevýrazný, téměř splývající s podložím, opět silně promísený spraší. U patnácti hrobů došlo k většímu či menšímu porušení jámy při rýhování.

3.2. Tvar hrobových jam Valná většina hrobových jam měla obdélný tvar (90%). Většinou se jednalo o do různé míry nepravidelné zaoblené obdélníky, od mírně nepravidelného tvaru (H13/89), přes převažující obdélné jámy se zaoblenými rohy, ať už se všemi (H17/89) nebo jen na některé straně (H7/89), či se zaoblenou celou jednou kratší stranou (H3/89), s částečně lichoběžníkovým půdorysem (H10/89, H11/89) až po velmi nepravidelné obdélníky. Zaoblení rohů a stran bylo v několika případech natolik značné, že se obdélný půdorys jámy blíží spíše oválu (H69/90, H77/90). Pravidelnému obdélníku se nejvíce blíží jáma hrobu H12/89. Hrob H61/90 měl na začištěném podloží v horní polovině jámy (tj. od pasu směrem k lebce zemřelého) obdélníkový půdorys, jáma byla ale v druhé polovině oválně rozšířena. Směrem ke dnu hrobu se však oválné rozšíření postupně zužovalo a u dna dostala hrobová jáma nepravidelný obdélný tvar. Stěny hrobových jam byly převážně příkré, pouze u hrobu H56/90 byla větší část stěn hrobu pozvolná. Při určování rozměrů hrobů je nutno brát zřetel na hroby, porušené rýhováním, u kterých v některých případech nebylo možno původní rozměr spolehlivě určit. Délka hrobových jam tak mohla být spolehlivě určena v 52 případech. Průměrná délka hrobových jam činila 182 cm. Nejdelší byl hrob H58/90 s délkou 290 cm, nejkratší hrob H11/89 dosahoval délky 89 cm. 11

Šířka jam byla určena u 53 hrobů a průměr činil 70 cm. Za nejširší lze označit hrob 52/90 v šířce 115 cm. Nejmenší šířka 43 cm byla naměřena u hrobu H23/89. Hloubka byla určitelná u 54 hrobových jam a průměrná hloubka činila 36 cm. Nejhlubším hrobem s hloubkou 102 cm byl hrob H71/90, 6 cm byla nejmenší naměřená hloubka (H77/90). Dna hrobových jam byla ve většině případů rovná nebo převážně rovná. V několika případech bylo dno mísovité (H57/90, H63/90), uprostřed mírně vyklenuté (H8/89, H9/89, H18/89), případně svažující se k jedné straně (H6/89, H49/90, H61/90, H72/90, H80/90). Dna hrobů H4/89, H83/90 a H85/90 byla v části stupňovitě upravena. V Bulharech se téměř nevyskytla dřevěná úprava hrobových jam. Možnou výjimkou je část jakési dřevěné desky v oblasti levého ramene pohřbeného jedince z hrobu 46/90. Jedná se však o příliš drobný fragment, jehož funkce nemůže být spolehlivě objasněna, nicméně funkce výdřevy hrobu se v tomto případě zdá být nepravděpodobná. Dřevěná úprava hrobu je dál předpokládána u hrobu H4/89, o jejíž podobě se pojednává níže v souvislosti s výklenkovými hroby. Na pohřebišti se též vyskytlo i několik hrobů se zvláštní úpravou hrobové jámy. Jsou to především výklenkové hroby. Na pohřebišti v Bulharech se takováto úprava objevila u dvou hrobů. Jáma hrobu H52/90 se ve vrchní části jevila jako nepravidelný ovál, po snížení se však po levé ruce pohřbeného objevila obdélná zahloubenina do dna a stěny, ve které byl uložen vlastní pohřeb. Analogický tvar hrobové jámy pochází např. ze slovanského pohřebiště ve Velkých Bílovicích (např. hrob H70). Podobná úprava byla zaznamenána i u hrobu H4/89. Stejně jako u hrobu H52/90 se výklenek nacházel po levé ruce pohřbeného. Zahloubení do stěny bylo zachyceno poměrně mělce, ale s největší pravděpodobností bylo původně mnohem hlubší a výklenek přesahoval přes celou kostru, čili přes celou levou polovinu nynější podoby hrobové jámy (z pohledu pohřbeného). V prázdné polovině (po pravé ruce pohřbeného) byly dále odkryty dvě kůlové jamky – v dolním rohu a u stěny ve výši hrudě pohřbeného. Podobné jamky bývají interpretovány jako pozůstatky podpěr bočního či vrchního bednění hrobové jámy (Měřínský 1985, 20). Krom toho byly 12

vprostřed kratších stěn hrobové jámy odkryty dva menší výklenky. Podobný typ hrobové jámy s výklenkem popisuje Z. Měřínský na pohřebišti ve Velkých Bílovicích (1985, 19, obr. 6: 6b), kde bylo podobné uspořádání hrobu zjištěno ve 3 případech (nejvíce je to patrné u hrobů H62 a H67). Drobné výklenky v kratších stranách hrobu by tak sloužily jako drážky pro dřevěnou přepážku, oddělující výklenek od vlastní hrobové jámy. Jako o možném výklenkovém hrobě bylo uvažováno i u hrobu H71/90 s kostrou muže bez dalších nálezů, který navazuje na menší prázdnou hrobovou jámu H72/90. Domnívám se, že zde se tentokrát jedná spíše o porušení hrobu H72/90 mladším hrobem H71/90. Ačkoliv výklenky hrobových jam jsou někdy i delší než samotná hrobová jáma (např. výše zmiňovaný hrob H67/90 z Velkých Bílovic), nejedná se o tak markantní rozdíl, jako v tomto případě, kdy je výklenek téměř o polovinu delší než hrobová jáma. V praxi by to téměř znemožňovalo uložení zemřelého. Další rozdíl je patrný i ve tvaru potenciálního výklenku, který je téměř pravidelně obdélný. Většina výklenků má naopak půdorys velmi nepravidelný, což souvisí patrně se ztíženými podmínkami při hloubení a snaze zamezit případnému zborcení klenby výklenku. Výklenkové hroby se pravidelně vyskytují na většině slovanských pohřebišť v jihomoravské oblasti s keramikou blučinského typu na Brněnsku, ve Ždánickém lese a v oblasti Mutěnické tabule (Měřínský 1985, 21). Devět výklenkových hrobů bylo odkryto ve Velkých Bílovicích, pět v Boleradicích, čtyři v Rebešovicích, tři ve Strážovicích, z Blučiny a z Rousínova je známo po jednom výklenkovém hrobě (Dostál 1966, 22). Na jejich funkci a původ zatím neexistuje jednotný názor. Podrobněji se výklenkovými hroby zabýval J. Poulík (1948, 73–76). Jejich původ odvozoval od štolových hrobů z avarské oblasti. Podobný názor zastával i J. Eisner (1955, 302). Ten rovněž uvažoval o zahloubeném výklenku jako o způsobu ochrany těla před zásypem. Naproti tomu žlaby a jamky po kůlech či sloupech ve stěnách hrobu a jeho dně jsou na středohradištních slovanských pohřebištích vzácnějším jevem a mají patrně funkci opěrných sloupů bočního bednění či podpěr vrchní dřevěné desky, která tak vytvářela pohřební komoru a zabraňovala jejímu zasypání (Měřínský 1985, 20). Podobnou úpravu hrobu známe dále z hrobů 14, 15 a 17 v Bošovicích či hrobu 8 13

Míšovicích (Dostál 1966, 114, 146), z pohřebiště v Blučině a Boleradicích (Poulík 1948, 144 – 146, 150).

4. Vyhodnocení kosterního materiálu Z vyhodnocení kosterního materiálu získáváme množství cenných poznatků o vzhledu a životě slovanských předků, kteří nakonec spočinuli na pohřebišti v Bulharech. Veškeré kosterní pozůstatky byly zpracovány Miluší Dobisíkovou, Petrem Velímským a Janou Velímskou, z jejichž práce v této kapitole plně vycházím. Ačkoliv byly hroby vyzvednuty ve dvou rýhách, vzdálených od sebe 300 m, z archeologických souvislostí se zdá pravděpodobné, že se jedná o jednu populaci a proto byly kosterní pozůstatky hodnoceny jako jeden celek. Informace jsou také limitované faktem, že nebylo odkryto celé pohřebiště, takže nebylo možné vypočítat např. velikost populace či vypočíst hrubou míru porodnosti. V 85 hrobech bulharského pohřebiště (tento údaj se liší od antropologické studie, kde je uveden počet 68 hrobů, nicméně podle dokumentace je správný počet 85) byly nalezeny kosterní pozůstatky z celkem 54 jedinců. Přitom 57,4% převažovaly pozůstatky dospělých jedinců nad nedospělými (42,6%). Převahu mezi dospělými měli muži (51,6%), počet žen dosahoval 35,5% a u 12,9% nebylo možné pohlaví určit. V reálných číslech to tedy znamená 16 mužů, 11 žen, 4 neurčené a 23 dětí. Pokud jde o mužskou část populace, tak z hlediska dožitého věku nejvíce mužů – tedy 7 – zemřelo mezi 31 – 40 rokem. Na svou dobu velmi vysokého věku 51 – 60 let se dožil jediný muž a nejmenšího věku se dožili dva muži ve věku mezi 21 – 30 let. Naproti tomu ženská část populace se dožívala relativně vyššího věku a největší počet zemřelých registrujeme mezi 41 – 60 rokem. V tomto věku zemřelo 6 žen, přičemž 3 mezi 41 – 50 rokem a stejný počet i mezi lety 51 – 60.

14

Obyvatelé dané lokality, kteří se nedožili dospělého věku, umírali velké většině případů do 6 roku života. Jednalo se celkově o 16 případů, přičemž novorozenec byl na pohřebišti uložen pouze 1. Průměrná výška mužů byla spočtena na 170 cm, přičemž rozsah byl od 164 do 175. Ženy dosahovaly podstatně menší výšky, její průměr činil 161 cm, přičemž rozmezí se pohybuje mezi 157 – 165 cm. Muži z bulharského pohřebiště jsou převážně robustní nebo středně robustní až robustní, ženy glacilní nebo středně robustní až glacilní. Pokud jde o lebku, vyplývá, že muži mají lebku v průměru nižší než ženy a středně vysoký obličej, naopak ženy mají středně vysokou lebku, ale úzký obličej. Na kostře je možné dále pozorovat opotřebení a vliv životního prostředí a stylu života. Bylo např. zjištěno, že více než polovina dospělých osob trpěla zubním kazem. U dětí byl zubní kaz nalezen jen v jediném případě, žádné kazy nepocházejí z mléčného chrupu. U značného počtu osob se zubním kazem byl nalezen i zubní kámen. Stav chrupu populace z Bulhar tedy nebyl příliš dobrý. U některých osob bylo zjištěno špatné postavení zubů v dásni nebo některé neprořezané zuby či v dásni vyrostly zuby s atypickým tvarem. U 40% populace byly zjištěny změny na obratlech, zvané Schmorlovy uzle, které mohou vznikat např. přetěžováním páteře v době růstu. Můžeme z nich tedy usuzovat, že značná část populace byla během dospívání vystavena těžké práci, která byla pravděpodobně odlišná pro muže a ženy. Traumatické změny na kostře byly na pohřebišti nejvíce zastoupeny zhojenými zlomeninami žeber, zjištěné v hrobech H4/89, H9/89, H24/89, H46/90 a H49/90. V hrobě H24/89 byla ještě zjištěna zhojená zlomenina levé pažní kosti a zlomeniny obratlů. Tyto změny spolu nemusí souviset, ale je možné, že vznikly při současném násilí na horní část těla. Zajímavá je poúrazová devastace pravé dolní končetiny v mužském hrobě H46/90. Hojení bylo doprovázeno hnisavým procesem a došlo ke srůstu kostí v kolenním kloubu. To mělo za následek, že noha zůstala ohnutá v 90° úhlu. To je

15

patrné i z polohy kostry v hrobě, kde je pravá noha jakoby pokrčena v koleni přes levou. Ve slovanské populaci v Bulharech byly dále odhaleny i vrozené drobné anatomické odchylky, které zpravidla nemají vliv na kvalitu života. Dále byly zjištěny degenerativní změny a záněty, naopak nebylo zjištěno žádné nádorové onemocnění.

5. Rozbor nálezů Na pohřebišti v Bulharech bylo nalezeno celkem 88 předmětů a jejich zlomků ve 32 hrobech z celkového počtu 57 hrobů. Přitom 61 předmětů (tj. 69 % nálezů) bylo vyrobeno z kovu, 9 předmětů (10 %) bylo keramických, tři předměty byly skleněné a ze dvou hrobů pocházejí předměty kamenné. Jeden hrob obsahoval drobné zbytky dřeva, pocházejícího z kombinovaného předmětu ze železa a dřeva.

5.1. Šperky a závěsky Mezi šperky a závěsky můžeme na pohřebišti v Bulharech zařadit náušnice, gombíky, rolničky, korálky, spirálky a lastury. Tato skupina zahrnuje 27 nálezů z celkového počtu 88.

5.1.1. Náušnice K nejcennějším milodarům na pohřebišti patřily náušnice. Bylo nalezeno celkem 14 kusů v 6 hrobech, což je vedle nožů nejpočetnější část celkové hrobové výbavy na pohřebišti. Tvořily součást hrobové výbavy žen a dětí, přičemž se vyskytly ve třech ženských a dvou dětských hrobech. Jednalo se o náušnice bronzové a stříbrné a můžeme je rozdělit na jednoduché náušnice podunajského typu a honosnější náušnice veligradského typu.

5.1.1.1. Podunajský typ 16

Tento typ jednoduchého šperku byl na středohradištních pohřebištích poměrně hojně rozšířen – B. Dostál (1966, 34) uvádí nálezy různých variant tohoto šperku na 59 lokalitách. Jedná se o lidový šperk, který lze datovat jen rámcově, protože se obvykle nevyskytuje ve chronologicky výraznějších celcích (B. Dostál 1966, 33). Bronzové náušnice podunajského typu jsou na pohřebišti v Bulharech doloženy ve dvou jednotlivě uložených kusech. Pocházejí z hrobu H14/89, kde byla pohřbena žena ve věku 50 – 60 let, a hrobu dítěte ve věku okolo 9 let (H19/89). V hrobě H14/89 byla nalezena bronzová náušnice s trubičkovitým závěskem (nalezeným v blízkosti náušnice) a se 2 vývalky na náušnicovém drátě – typ A III (Dostál, 1966, 32 – 33). Spočívala při pravé straně lebky a jediným dalším nálezem v hrobě byl železný nůž. V dětském hrobě H19/89 byla nalezena bronzová náušnice při levé straně lebky a byla jediným nálezem v tomto hrobě. Jedná se o náušnici s nezdobenými kuličkami (dle B. Dostála typ A IV) po stranách náušnicového drátu (typ A IV b). Vyskytuje se ale společně v celcích se štítkovými prsteny, náušnicemi se spirálovým ukončením nebo závěsky, hrozníčkovitými náušnicemi s kličkou a skleněnými korálky. Analogické nálezy známe z pohřebišť v Dolních Věstonicích, Josefově či Štěbořicích (Dostál 1966, 33). Z hrobu H6/89 pochází ještě drobný trubičkovitý korálek, který se zdá ve srovnání s exemplářem z hrobu H14/89 být také ve skutečnosti závěskem náušnice, která byla nalezena až při zpracování kosterního materiálu, ale jejíž osud je v současné době neznámý.

5.1.1.2. Veligradský typ

Jedná se o typ honosnějších náušnic, než jsou náušnice podunajského typu (to platí především pro dražší a technologicky dokonalejší kusy) a z toho důvodu byly dříve považovány za import. Podle toho se jim původně dostalo také označení náušnice typu „veligradského“ (Hrubý 1955, 222). V současnosti se ale již soudí, že i technologicky nejnáročnější kusy se vyráběly v domácím prostředí, které dokládají vysokou úroveň klenotnictví. Pádným dokladem jsou např. šperkařské dílny, odkryté ve Starém Městě „U Víta“ (Galuška 1989, 405 – 454). L. Galuška (1996, 92) proto 17

považuje za vhodnější a lépe vystihující užívat pro tuto skupinu šperků jiné pojmenování. Přiklání se mimo jiné i k termínu „veligradský typ“, který zavedl B. Dostál již v roce 1965 (Dostál 1965, 362 – 363). K tomuto typu náleží na bulharském pohřebišti 5 párů stříbrných a jedna samostatná bronzová náušnice. Nejčetnějším a nejjednodušším typem náušnic veligradského typu jsou náušnice hrozníčkové, které jsou na venkovských sídlištích často zastoupeny. B. Dostál (1966, 35) považuje tento šperk charakterem spíše za lidový. Na pohřebišti v Bulharech lze k tomuto typu přiřadit jednu samostatnou náušnici a dva páry. Zbylé tři páry patří mezi typ podstatně honosnějších náušnic košíčkových a všechny byly nalezeny v jediném, v tomto směru výjimečném, hrobě.

Obr. 3 Stříbrné a bronzové náušnice z pohřebiště v Bulharech. 1 – H1/89, 2 – H14/89, 3 – H76/90, 4 – H19/89.

Bronzová náušnice z hrobu H76/90 byla nalezena v prostoru břišní dutiny a jedná se o bronzovou náušnici a droboučkou bronzovou kuličku, která je pravděpodobně pozůstatkem jednoduchého hrozníčku. Jde o šperk jednoduchého typu hrozníčkovitých náušnic, zřejmě náušnice s jednostranným hrozníčkem typu B I 1. Tato jednoduchá varianta je známa ze Starého města – Na valách (Dostál 1966, 35). Nicméně vzhledem k faktu, že naušnice je vyrobena z bronzu, můžeme uvažovat o její funkci coby pozdější napodobeniny kusů z drahého kovu. V hrobě H1/89 byl nalezen pár náušnic s oboustrannými hrozníčky klasovitými, tvořenými 3 řadami granulek (alespoň v horní části hrozníčku, spodní částečně odlomen) a ukončenými větší kuličkou. Hrozníček je zavěšen pomocí poutka. Oválný náušnicový drát je zdoben natavenými granulkami a ukončen kličkou. Varianta B I 2 c podle B. Dostála.

18

Obr. 4. Stříbrné náušnice z hrobu H62/90.

V počtu náušnic byl výjimečný pravděpodobně ženský hrob H62/90, ve kterém byly nalezeny zbylé 4 páry stříbrných náušnic. Jednalo se o 3 páry stříbrných košíčkovitých a 1 pár stříbrných hrozníčkovitých náušnic. Pár náušnic s oboustranným hrozníčkem a zdobeným spodním obloukem 4 řadami granulek podél náušnicového drátu – podle B. Dostála (1966, 35 – 36) varianta B I 3, přičemž jsou zdobeny granulací v řádcích mezi hladkými drátky (varianta B I 3 a). Tento typ pochází také např. z pohřebiště v Bošovicích, Brně – Židenicích, Josefově nebo ze Starého Města (Dostál 1966, 42). Další 3 páry stříbrných náušnic byly náušnice košíčkové. U jednoho hůře zachovalého

páru

je

problematické

určit

počet

košíčků,

u

dalších

dvou 19

zachovalejších se jednalo o pár se 6 košíčky a pár se 7 košíčky (oba varianta B III 1 dle Dostál 1966, 39). Jedná se o poměrně vzácný typ náušnic. Vyskytují se obvykle na centrálních hradištích v Mikulčicích – Valech, Pohansku a ve Starém Městě, dále z Rebešovic a Předmostí (Dostál 1966, 42). Otázkou

zůstává

podoba

náušnice

z hrobu

H6/89,

nalezené

během

antropologického rozboru, která není v inventáři přítomna a její podoba je v současné době neznámá. Nicméně v hrobě H6/89 byl nalezen také drobný bronzový trubičkovitý závěsek, srovnatelný se závěskem z hrobu H14/89, tudíž by se na základě tohoto nálezu dalo uvažovat o ztracené bronzové náušnici jako o podunajském typu s trubičkovitým závěskem.

5.1.2. Gombíky Dalším typem šperku, nalezeném na pohřebišti, jsou kovové a skleněné gombíky. V hrobech byly objeveny 3 kusy (H5/89, H15/89, H55/90). V hrobě H5/89 byl u tylní části lebky nalezen bronzový gombík, zdobený natavenými kroužky a snad zrnky granulace. Podle B. Dostála (1966, 63) gombík, zdobený filigránem – varianta a, která se často nachází v celcích s nejmladšími velkomoravskými celky. M. Šolle (1959, 462) je označuje jako gombíky s připájenými kroužky. Dva další gombíky jsou skleněné. Oba mají téměř kulovitý tvar, přičemž na horním a dolním konci jsou poněkud zploštělé, což by mohlo ukazovat na jejich výrobu na rovné ploše (Ungermann 2007, 132). Průměr obou gombíků je shodně 1,3 cm. Z hrobu H15/90 pochází gombík z neprůsvitné skleněné hmoty, mající na povrchu bílohnědou barvu, a odlomeným železným ouškem, zdobený třemi natavenými skleněnými pukličkami z modrého skla, které plasticky nevystupují nebo jen lehce vystupují z povrchu gombíku. Tento typ zdobení je v nálezech poměrně ojedinělý (Ungermann 2007, 132). Podobné gombíky se shodným typem výzdoby byly objeveny na pohřebišti v Dolních Věstonicích v hrobech 110/46, 123/46, a 228/47 (Ungermann 2007, 132). Podobná výzdoba se vyskytla i na gombících ze Starého Města (Dekan 1980, obr. 138). Protože umístění natavených pukliček na 20

těchto gombících připomíná umístění skleněných vložek na honosnějších kovových gombících (Kalousek 1971, tab. 33/6a-c,8), je možné, že se jimi tvůrci při výrobě těchto skleněných gombíků inspirovali (Ungermann 2007, 132). Druhý gombík ze stejné neprůsvitné skleněné hmoty s částečně odlomeným železným ouškem. byl nalezen v hrobě H55/90 v úrovni pravého ramene. Tento exemplář postrádal jakoukoliv výzdobu.

Obr. 5. Gombíky z pohřebiště v Bulharech. 1 – H5/89, 2 – H55/90, 3 – H15/89.

Převážně se skleněné gombíky vyskytují na venkovských pohřebištích (Klanica 1985, 531), což by podle Š. Ungermanna (2007, 133) mohlo naznačovat, že na venkově vládla jiná móda než v centrech, protože nižší vrstvy obyvatel žily a pohřbívaly i na hradištích.

5.1.3. Rolničky Mezi nálezy šperků jsou také 3 železné rolničky (H5/89, H18/89, H20/89). Ve dvou případech se jednalo o dětské hroby ve věku 2 a 6 let. U posledního hrobu nebylo možné pohlaví ani věk spolehlivě určit, ale vzhledem k velikosti hrobové jámy a zachovalosti kostí bychom mohli uvažovat také o hrobu dítěte. Rolnička z hrobu H5/89, nalezena při pravé straně pánve pohřbeného jedince, se bohužel nezachovala, zůstal pouze drobný křemen z vnitřku rolničky. Ten naopak chybí u

21

dalších dvou nalezených rolniček. Všechny rolničky byly nalezeny přibližně v oblasti pasu až hrudi. Početní zastoupení rolniček na pohřebištích je rozdílné. Velké množství (69 kusů) rolniček pochází z Dolních Věstonic (Ungermann 2007, 138), jedna rolnička pochází z Nechvalína, dvě byly nalezeny na pohřebišti v Prušánkách (oboje Klanica 2006a, 86). B. Dostál (1966, 59) uvádí ještě nálezy železných rolniček ze Starého Města, Břeclavi – Pohanska, Míšovic, Hluku a z polského Dabia. Š. Ungermann (2007, 138) si u nálezů z pohřebiště v Dolních Věstonicích všímá závislosti místa uložení rolniček na jejich počtu a zároveň závislosti počtu rolniček na věku pohřbeného jedince. V dětských hrobech se rolničky nacházely pouze v počtu jednoho až dvou kusů a to v oblasti hrudníku, pánve nebo břicha. Nálezy rolniček na bulharském pohřebišti by tento poznatek jen podtrhovaly (viz. výše). Rolnička by pak byla patrně našita na oděvu či přivázána u pasu. Železné rolničky se vyráběly z dvou dutých polokoulí, které se přitiskly k sobě. Spoj byl řešen v podobě žebra, podle jehož vzhledu se také rolničky typově rozdělují (Dostál 1966, 59). Rolnička z hrobu H5/89, ke které máme dnes k dispozici jen její kresbu, patří k typu rolniček s vertikálním žebérkem. Jedná se o kulovité či téměř kulovité rolničky. Žebérko se nahoře rozšiřuje do ucha nejčastěji trojúhelníkového tvaru, ve kterém je proražen otvor k zavěšení. Druhým typem železných rolniček, který je na pohřebišti v Bulharech reprezentován nálezy z hrobů H18/89 a H20/89 je rolnička s horizontálním žebérkem. Žebro se u tohoto typu nikde nerozšiřuje, rolnička je zavěšena na drátěné očko, které je provlečené otvorem, proraženým uprostřed horní polokoule.

22

Obr. 6. Rolničky z pohřebiště v Bulharech. 1 – H18/89, H20/89.

5.1.4. Korálky Do okruhu šperků, nalezených na pohřebišti, bychom mohli dále zařadit drobné korálky, kroužky, spirálky a některé lastury. Na pohřebišti byly nalezeny tři samostatně uložené korálky z hrobů, patřících starším ženám mezi 40 – 60 lety, a tři korálky z dětského hrobu. Jedná se o jeden skleněný (H24/89), dva bronzové korálky (H4/89, H6/89) a tři olověné lité korálky s vývalky (H10/89). Dva se nacházely pod bradou pohřbených (H24/89, H6/89), z čehož můžeme uvažovat, že mohly být zavěšeny kolem krku. V hrobě H10/89 byl nalezen jeden olověný korálek pod lebkou a další dva po pravé straně pánve. Skleněný korálek z hrobu H24/89 je poměrně masivní s průměrem 2,2 cm. Nebyl doprovázen žádným jiným nálezem. Jedná se o poměrně neobvyklý předmět. Nápadně se velikostí i tvarem podobá klasickým hliněným přeslenům, jen těžko však z tohoto nálezu můžeme uvažovat o skleněných přeslenech. Bronzové korálky z hrobů H4/89 a H6/89 patří k méně obvyklým na středohradištních pohřebištích a s největší pravděpodobností napodobují skleněné 23

předlohy. Korálek z hrobu H4/89 se nejvíce podobá příčně členěným skleněným korálů, jaké známe např. z pohřebiště v Rebešovicích (Dostál 1966, tab. LXXXV.). Rovněž dvoukonický korálek z hrobu H6/89 má patrně své předlohy v běžnějších, podobně tvarovaných skleněných korálcích, které byly např. součástí náhrdelníku z Držkovic (Dostál 1966, tab. LXXXV.) či Nové Dědiny (Dostál 1966, LXXXV.).

Obr. 7. Korálky z pohřebiště v Bulharech. 1 – H4/89, 2 – H24/89, 3 – H6/89, 4 – H10/89.

24

K. Marešová (1983, 112) se domnívá, že samostatné korálky, nacházené na slovanských pohřebištích, mohly být navlečeny na nit společně s množstvím dalších předmětů z organického materiálu – např. šípky, žaludy, bukvice. Po zetlení těchto organických součástí v hrobě zůstaly pouze samotné korálky. Počet těchto korálků by mohl ukazovat na výši majetnosti jejich majitele. Takové náhrdelníky by tak mohly být dostupné také pro méně majetné či nemajetné obyvatele. K této teorii se přiklánějí i další badatelé (Galuška 1996, 102). Větší počet korálů, tentokrát olověných, byl nalezen pouze v hrobě H10/89. Korál, nalezený pod lebkou je tvořen 13 vývalky. Ostatní dva v poloze u pánve jsou tvořeny každý 11 vývalky, ale na obou jsou stopy odlomení, takže je tu možnost, že původně je jednalo o korály s více vývalky. Z porovnání obou exemplářů se však zdá nepravděpodobné, že by se jednalo o dvě části téhož korálu. Podobné korály se nacházejí na moravských středohradištních lokalitách poměrně často. Z. Měřínský (1988, 122 – 145) těchto korálků a jejich zlomků uvádí z celé Moravy přes 50 ks. Obvykle jsou v hrobech kombinovány s dalšími olověnými ozdobami – kosočtverečnými křížky, lunicovými závěsky a gombíky (Měřínský 1988, 122 – 145). Je tomu tak např. na pohřebišti v Dolních Věstonicích. Olověné korálky s vývalky, nebo jinak podlouhlé příčně členěné korály (Ungermann 2007, 121), zde byly nalezeny v hrobech 467/49 (1ks), 203/54 (1ks), 535/55 (3 ks), 551/55 (2 ks) a 651/56 (5 ks). Přitom samostatně byl nalezen úplný korál v hrobě 204/54 a v hrobě 551/55, který obsahoval dva korály neúplné. Ostatní hroby obsahovaly olověné křížky, lunice nebo gombíky (Ungermann 2007, 122). Mezi další samostatné uložené lité olověné korálky s vývalky patří nálezy z hrobu č. 1163 na mikulčickém „Klášteřisku“, odkud pochází i další ojedinělé nálezy ze sídlištních vrstev a objektů, odkud dohromady pochází 8 olověných korálů a jejich zlomků. Další nálezy těchto korálů v kombinaci s olověnými ozdobami pochází z Bernhardstahlu, Prušánek, Uherského hradiště – Starého Města, Velkých Bílovic, a Windeggu (Měřínský 1988, 122 – 145). Z. Měřínský (1988, 130) se domnívá, že předlohou těchto olověných korálku byly pravděpodobně podobné příčně členěné skleněné korálky.

25

5.1.5. Spirály Neobvyklou skupinu tvoří spirály, svinuté z bronzového drátu, které byly nalezeny ve dvou hrobech. Jedná se o jednu horizontálně vinutou spirálu z hrobu H6/89, kde byla nalezena pod bradou pohřbeného, a o soubor 7 vertikálně vinutých spirál různé délky a průměru z hrobu H4/89, nalezených částečně nad středem levé stehenní kosti a částečně v prostoru nad celou dolní polovinou kostry. Horizontálně vinutá drátěná bronzová spirála z hrobu H6/89, nalezená pod bradou, nemá na středohradištních pohřebištích žádných analogií. Bronzový drát je zploštělý, na obou koncích se jeho průměr výrazně zmenšuje. Z polohy spirály v hrobě můžeme uvažovat o její funkci knoflíku, nášivky či závěsku, zavěšeném na provázku kolem krku. Přesnější stanovení funkce však v tomto případě není možné. Soubor bronzových spirál z hrobu H4/89 je nález ojedinělý. Spirály mají různý průměr a podle něho jsou rozděleny do 3 skupin. Některé z těchto skupin jsou ve skutečnosti pouze zlomky jediné spirály. Všechny spirály mají na obou koncích stejný průměr, takže rozhodně zlomky z různých skupin nemohly tvořit dlouhé, postupně se rozšiřující spirály. Podobný nález nacházíme až na pohřebišti v Michali pod Žitavou, kde byl nalezen korálek v podobě drátu, svinutého do vertikální spirály (Hanuliak 2004, 334, tab. LII: 3). M. Hanuliak (2004, 173) považuje korály z bronzového plechu a drátu za pravděpodobně sekundárně využité bubínkové a spirálové závěsky z náušnic. To by odpovídalo nálezu z Michala pod Žitavou, kde je na spirále patrné ukončení ve tvaru očka, sloužící patrně původně k zavěšení spirály. Avšak u spirál na pohřebišti v Bulharech něco takového nepozorujeme a při počtu spirál v hrobě a vzhledem k celkem průměrnému inventáři pohřebiště se tato varianta zdá nepravděpodobná. Soubor spirál tak zůstává prozatím blíže neidentifikovatelným nálezem Poloha souboru nám v tomto případě o funkci mnoho nenapoví, v místě nálezu nemá žádné praktické využití, patrně tedy byl do hrobu přidán dodatečně. Snad se jedná o ozdobný prvek ve formě korálků.

26

Zajímavý je nález bronzového litého korálu mezi spirálami, který je spirálám natolik podobný, že byl nejprve za drátěnou spirálu rovněž považován. Pokud bychom připustili, že je tento korál napodobeninou skleněných předloh (viz. 5.1.4.), naskýtá se tu možnost, že stejnou úlohu hrály i bronzové spirály. Celý soubor by tak napodoboval náhrdelník z korálků – podobně jako některé již výše zmíněné korálky se zdají být napodobeninami skleněných předloh.

Obr. 8. Horizontálně a vertikálně svinuté spirály z pohřebiště v Bulharech. 1 – H6/89, 2 – H4/89.

5.1.6. Lastury Ve 4 hrobech (H10/89, H19/89, H21/89, H22/89) bylo také nalezeno celkem 6 lastur. Jednalo se o lastury sladkovodního mlže rodu Unio. Z prostoru pánve dětského hrobu H10/89 pochází jedna lastura, v dětském hrobu H19/89 byla nalezena jedna lastura při S stěně hrobové jámy, ze zásypu mužského hrobu H21/89 27

pochází výjimečně tři lastury a konečně v dětském hrobě H22/89 byla nalezena část lastury u levé dlaně v blízkosti drobného železného nože. Vzhledem k faktu, že se tito mlži se poměrně hojně vyskytovali v okolních rybnících a potocích a nálezy těchto ulit v dané oblasti jsou poměrně hojné (podle informací Š. Hladilové) , dá se předpokládat, že pro slovanské obyvatelstvo měl tento mlž význam především jako jeden ze zdrojů obživy a lastury představovaly na pohřebišti většinou odpad z této činnosti. S tím souvisí i otázka, zda se tyto lastury dostaly do hrobu úmyslně či nikoliv a nesou-li stopy činnosti člověka. Některé lastury jsou ve větší či menší míře pravděpodobnosti opracovány. Často totiž nelze stoprocentně určit, zda je zdánlivé opracování skutečně dílem člověka, nebo k němu došlo přirozenou cestou. Část lastury z hrobu H10/89 jeví známky opracování ve formě rovného obroušení při jedné straně. Lastura nalezena v prostoru pánve. Jedna z lastur z hrobu H21/89 je opatřena širokým nepravidelným provrtem o průměru 1 cm. Přesnější poloha lastury není známa, ale rozhodně nebyla nalezena na místě, ze kterého by se dalo uvažovat o její interpretaci např. jako součást náhrdelníku. Otvor v lastuře má rovněž dost velký průměr, který se zdá být neobvyklý pro předměty ve funkci závěsku. Rovněž lastura z hrobu H22/89 je opatřena provrtem, tentokrát však mnohem menším a pravidelnějším, průměr provrtu je 0,4 cm. Její poloha při levé dlani by mohla poukazovat na její užití ve formě závěsku, ale pro podobné úvahy nemáme srovnání. Každopádně možnost, že se jedná o opracovaný předmět do hrobu uložený záměrně, je u této lastury pravděpodobnější než u dalších exemplářů.

28

Obr. 9. Lastury a jejich zlomky z pohřebiště v Bulharech. 1 – H10/89, 2 – H19/89, 3 – H22/89, 4–6 – H21/89.

Pro úvahy o užívání a zpracovávání lastur na bulharském pohřebišti se nemůžeme příliš opřít o poznatky z předchozího bádání na ostatních lokalitách. Recentní lastury se nacházely jen zřídka, případně jim možná nebyla věnována dostatečná pozornost. O něco lépe jsme na tom v otázce fosilních nálezů zbytků schránek živočichů, které se někdy užívaly ve funkci korálů do náhrdelníků či závěsků na krk. Nicméně i zde se jedná o poměrně řídký jev (Ungermann 2007, 130 – 131). Z těchto skutečností můžeme usuzovat, že pokud se na pohřebišti v Bulharech skutečně v některých případech jedná o záměrně opracované a např. ve formě ozdoby užívané lastury, jedná se jen o velmi řídký či špatně doložitelný jev. Za pozornost v této souvislosti stojí fakt, že tři ze čtyř hrobů, které obsahovaly lastury, patřili k hrobům dětským a dvě lastury z těchto hrobů patří právě k těm, které nesou nejpravděpodobnější stopy opracování. Ve zbylém hrobě dospělého muže H21/89 29

byl sice naopak nalezen počet tří lastur oproti jednomu exempláři v každém z ostatních hrobů, nálezy však pocházejí ze zásypu a pravděpodobnost opracování je jen velmi malá a tato možnost se naskýtá jen u jediného exempláře.

5.2. Kování ústroje 5.2.1. Přezky, průvlečky a nákončí V hrobech bylo nalezeno celkem 9 železných přezek nebo jejich částí. 3 přezky a jejich zlomky pocházejí z hrobu H13/89, další přezka a zbytek druhé pocházejí z hrobu H16/89, dvě přezky byly nalezeny v hrobě H21/89, jedna přezka byla nalezena v hrobě H58/90 a poslední přezka pochází z hrobu H63/90. Jednalo se vesměs o hroby mužů, pouze u hrobu H16/89 nebylo možné pohlaví spolehlivě určit, ale vzhledem k hrobové výbavě (nůž a dvě ostruhy) můžeme předpokládat, že se také jednalo o mužský hrob. Jedná se výhradně o přezky oválné (podle dělení V. Hrubého 1955, 194), v některých případech tvořící spíše tvar písmene D. Až na zdejší poměry výjimečnou přezku z hrobu H63/89 se velikosti rámu všech přezek pohybovali okolo 2 x 1,5 cm. Ke všem přezkám také byla připojena tylní destička. K 5 exemplářům patřila také průvlečka, k 5 nákončí. Z hrobu H16 pocházela původně dvojice kompletů přezka – průvlečka – nákončí a jeden stejný komplet i z hrobu H58/90. V mužském hrobě H13/89 byla jedna z přezek, nalezena na pravé straně pánve společně se zbytky ocílky, 2 částí železného nože a dalších, blíže neurčitelných železných zbytků. Je tedy možné v tomto místě předpokládat váček či jiné pouzdro na drobné předměty. Je pravděpodobné, že přezka byla součástí inventáře váčku (srov. Měřínský 1985, 39). Další 2 přezky z hrobu H13/89 byly nalezeny na vnější straně pravého a levého kolene. Obě přezky byly opatřené tylní destičkou a k oběma přezkám náleží také drobné železné obdélné nákončí. V tomto případě se jedná bez pochyby o kování ve funkci garnitury podkolenního vázání, jak jej popisuje např. Z. Klanica (2006a, 59) na pohřebišti v Prušánkách a Nechvalíně. Podobné soubory kování jsou známa i např. 30

z Pohanska u Břeclavi z hrobů 225, 246 nebo 370 atd. (Kalousek 1971, 134, 145, 200) a z dalších lokalit. Další přezka a zbytky druhé pocházejí z hrobu H16/89. Zde byly přezky nalezeny u chodidel pohřebeného. Jedna z přezek se zachovala v relativně dobrém stavu s dobře patrným oválným rámem, zbytky tylní destičky a přirezlou průvlečkou. S přezkou souviselo ještě drobné železné nezdobené nákončí. Přezka u druhého chodidla se zachovala jen v neforemných kovových zlomcích, jejichž interpretace je poněkud složitější. Nicméně na logickou existenci druhé přezky poukazuje především železné nákončí a zbytek průvlečky, které se nacházejí mezi železnými zbytky. Oba popsané celky lze celkem s jistotou interpretovat jako součást garnitury ostruh, nalezených na stejném místě u chodidel. Podobné garnitury jsou zcela běžné a setkáváme se s nimi na řadě dalších pohřebišť. Množství těchto garnitur pochází např. z Pohanska u Břeclavi z pohřebiště u kostela např. z hrobů 225, 230 či 261 (Kalousek 1971, 134, 137, 153). 2 přezky z hrobu H21/89 byly nalezeny u levého předloktí pohřbeného muže. Jednalo se opět o přezky s týlními ploténkami a průvlečkami. Na těle jedné z přezek jsou přirezlé zbytky tkaniny. Zajímavá je souprava přezka – průvlečka – nákončí z mužského hrobu H58/90. Uložena byla na vnější straně levého kolena. Přezka i průvlečka mají standartní vzhled a ničím se neliší od ostatních exemplářů na pohřebišti. Na nákončí jsou z jedné strany zachovány výrazné zbytky tkaniny. Druhá strana nákončí je zdobena plastickými přesekávanými lištičkami po obou podélných stranách a stejnou lištou procházející ve stejném směru středem jinak zcela hladké strany nákončí. Zdobení nákončí formou různých plastických lištiček je u železných nákonči doloženo např. ze Starého města, kde ho uvádí V. Hrubý (1955, 197 – obr. 35, 202) z hrobů 366/49 a 190/50. Podle místa nálezu a přibližně shodné velikosti přezek z hrobu H13/89 se pravděpodobně jedná o kování ve funkci garnitury podkolenního vázání, ačkoliv v tomto případě bylo nalezeno jen u jedné nohy, což je neobvyklé, ale může být způsoben řadou faktorů, nejpravděpodobněji rozpadem či nezachycením párového kování.

31

Velká přezka ve tvaru písmene D pochází z hrobu H63/90. Od ostatních přezek z pohřebiště se liší rozměry 4,5 x 3,3 cm a také preciznějším provedením, kdy oblouk přezky je rozklepán do plochého pásku, zatímco část pro uchycení trnu (který chybí) má kruhový profil. Není opatřena týlní destičkou. Žádné zdobení není na přezce patrné. Uložena byla pod pravým spánkem pohřbeného a v její blízkosti byly nalezeny ještě 2 železné nože a křesací kameny. V této poloze se přezka dá stěží interpretovat jako součást oděvu a jedná se s největší pravděpodobností o záměrně uložený předmět společně s předměty v její blízkosti. Tento typ přezky je na pohřebištích ze střední doby hradištní poměrně neobvyklý. Svým tvarem a velikostí je přezka velmi podobná bronzovým exemplářům, jakým je např. zdobená přezka z hrobu 13 nebo dvě odlévané pozlacené přezky z hrobu 193 z pohřebiště u kostela na Pohansku u Břeclavi (Kalousek 1971, 33, 121). Vzhledem k absenci analogií přezky z hrobu H63/90 na velkomoravských centrech můžeme uvažovat o snaze napodobit tyto honosnější exempláře.

Obr. 10. Přezky, nákončí a bronzový kroužek z pohřebiště v Bulharech. 1,2 – část průvlečky, přezka s průvlečkou a nákončí z H16/89, 3-5 – přezky z H13/89, 6,7 –

32

přezky z hrobu H21/89, 8 – bronzový kroužek z H6/89, 9 – přezka s průvlečkou a zdobené nákončí z H58/90, 10 – přezka z H63/90.

5.2.2. Bronzový kroužek

Z hrobu H6/89 pochází také menší bronzový kroužek o průměru drátu asi 0,2 cm a celkovém průměru 1,3 cm, který je poměrně výjimečným nálezem. Z. Měřínský (1985, 40) popisuje podobný bronzový kroužek o průměru 2,5 cm z pohřebiště ve Velkých Bílovicích a považuje ho společně s přezkami a nákončími za součást ústroje. Dává ho zde do souvislosti se stopami organického váčku, které se rýsovaly v místě nálezu bronzového kroužku u pasu pohřbeného muže v hrobě č. 30. Současně uvádí, že podobné kroužky se objevují na velkomoravských pohřebištích jen vzácně a jedná se navíc výhradně o železné kroužky. Železný kroužek o průměru 2,9 cm pochází z mohylníku v Bojkovicích (Dostál 1966, 110, tab. I: 7). Z. Měřínský (1985, 40) usuzuje, že podobné nálezy souvisejí s nálezovým prostředím pohřebišť s litými garniturami, kde jsou poměrně častým jevem. J. Eisner (1952, 305) uvažoval o jejich využití k zavěšování různých předmětů u pasu. Podobný názor o ryze praktické funkci kroužků jako mezičlánku mezi pochvou nože a opaskem zastává na základě studia nálezů samostatných železných kroužků z pohřebiště v Dolních Věstonicích i Š. Ungermann (2007, 154). Bronzové kroužky na slovanských pohřebištích jsou skutečně raritou a bronzový kroužek z pohřebiště snese alespoň částečně srovnání skutečně jen s nálezem bronzového kroužku z Velkých Bílovic. Ovšem při srovnání narážíme hned na několik problémů. Za prvé, bronzový kroužek z pohřebiště v Bulharech má o dost menší průměr než kroužek velkobílovický. Také jeho umístění za hlavou mrtvého při stěně hrobové jámy neodpovídá uložení kroužku z Velkých Bílovic. V tomto směru lze uvažovat i o jeho náhodném uložení v hrobě. A konečně, v této

33

poloze v hrobě kroužek nemohl sloužit k zavěšení žádných předmětů u pasu pohřbeného. Hrob H6/89 krom bronzového kroužku obsahoval ještě dva bronzové korálky a jednu bronzovou horizontální spirálku z plochého drátu. Naskýtá se tedy také možnost interpretace všech předmětů jako součásti náhrdelníku. Jednalo by se však o velmi neobvyklou kombinaci předmětů.

5.3. Nástroje a domácí potřeby Z nálezů na pohřebišti v Bulharech do této kategorie spadají nože, ocílky, křesací kameny a šídla. 5.3.1. Nože Nůž je vůbec nejpočetnější nález na bulharském pohřebišti, což platí i obecně pro všechny pohřby starých Slovanů. Bylo nalezeno celkem 19 - 20 kusů v 17 hrobech, protože existuje velká pravděpodobnost, že úlomky nožů, nalezené v hrobě H48/90, jsou ve skutečnosti dvěma částmi stejného nože – poloha obou kusů v hrobě není od sebe příliš vzdálená, navíc popis polohy odlomeného trnu s částí čepele není úplně přesně vymezující a obě části tak mohli ležet velmi blízko u sebe. Po dvou nožích bylo nalezeno v hrobech H55/90 a H63/90. Jejich zastoupení v hrobech se tedy rovná asi 22%. U exemplářů z hrobu H55/90 a H62/90 se zachovaly téměř po celé délce přirezlé zbytky dřeva, podle kterých můžeme konstatovat, že oba nože byly původně uloženy v dřevěné pochvě. Nože představovali univerzální nástroj, používaný pro jakoukoliv činnost, kde docházelo k řezání a u exemplářů s širší a delší čepelí se předpokládá i možnost užití v boji (Galuška 1996, 105). Řada badatelů se snažila zodpovědět otázku bojového užití nože a odlišení těchto exemplářů od běžných pracovních nástojů. B. Dostál (1966, 74) specifikuje termínem „bojový nůž“ pro nože o délce nejméně 15 až 20 cm, opatřený tzv. krevní rýhou. Z řady nožů na bulharském pohřebišti žádný nedosahuje rozměrů, které by 34

dovolovaly označit ho za bojový. Existuje tu však několik kusů, u kterých je pravděpodobné, že původně tyto rozměry měly. Nejpravděpodobněji tomu tak je u exempláře z hrobu H48/90. Již jsme zmiňovali odlomenou čepel a trn s částí čepele, které jsou ve skutečnosti patrně zlomky jednoho exempláře. V tom případě by celý nůž měřil kolem 20 cm. Takový nůž by již délková kritéria splňoval bez potíží. Jeho tloušťka, která na některých místech tylní strany čepele dosahuje až 1 cm je také poměrně neobvyklá. Za zmínku stojí i fakt, že hrob H48/90 dále obsahoval také sekeru. Také odlomená čepel z hrobu H12/89 (který rovněž obsahoval sekeru) vyniká svou masivností oproti ostatním nožům z pohřebiště, která dává tušit původně větší rozměry nože. Ale je dochována pouze v délce necelých 9 cm a ačkoliv byla délka nože jistě podstatně delší, skutečné rozměry lze odhadnout jen stěží. Také

z hrobu

H63/90

pochází

zlomek

masivní

jednobřité,

přesněji

nespecifikovatelné čepele. Její délka je 9, 5 cm a šířka se pohybuje kolem 3 cm. Pokud tento masivní zlomek skutečně přestavuje čepel nože, celý exemplář by specifika délky bojových nožů jistě dosahoval. Na žádném z fragmentů masivních nožů z pohřebiště však nebyla pozorována krevní rýha. To poněkud oslabuje domněnku, že by se jednalo o nože bojové, pokud přijmeme specifika, stanovená B. Dostálem. Avšak vzhledem ke stavu zachovalosti jednotlivých zlomků je docela dobře možné, že alespoň některé exempláře krevní rýhou původně opatřeny byly. S jistotou to však nelze potvrdit. Letité spory se vedou i v otázce, zda přítomnost nože ukazuje na příslušnost zemřelého ke svobodné vrstvě obyvatelstva. Tuto hypotézu prosazoval např. I. Borkovský (1954/56, 359 – 366, 1957, 553 – 560). Jiní badatelé (Poulík 1961, 499 – 500; Dostál 1966, 95) tuto hypotézu naopak odmítali. Podle současných výzkumů se tato hypotéza alespoň pro 9. století jeví jako nepravděpodobná (Galuška 1996, 106).

5.3.2. Zavírací nůž - břitva Zavírací nůž neboli břitva, je z bulharského pohřebiště doložen jen velmi sporně. Do této skupiny snad lze na pohřebišti zařadit lichoběžníkovitý předmět 35

z hrobu H58/90, tvořený přehnutým pásem železného plechu, interpetovatelný jako kovové pouzdro se zasunutou čepelí uvnitř. Byl nalezen v oblasti pravého kolene. Délka předmětu činí 8,8 cm, šířka 2 – 3 cm. Pochází z hrobu dospělého muže ve věku 30 – 40 let. Další inventář hrobu zahrnoval železnou přezku s průvlečkou, zdobené železné nákončí a sekeru s dlouhými ostny a hrotitě ukončeným týlem.

Obr. 11. Nože a zavírací nůž z pohřebiště v Bulharech. Zavírací nůž: 15 – H58/90; nože: 1 – H12/89, 2 – H13/89, 3 – H14/89, 4 – H16/89, 5 – H21/89, 6 – H22/89, 7 – H23/89, 8 – H48/90, 9,10 – H55/90, 11 – H49/90, 12–14 – H63/90, 16 – H82/90, 17 – H84/90, 18 – H85/90, 19 – H62/90, 20 – H59/90.

Zavírací nuž je mužská toaletní potřeba, která se nejčastěji vyskytuje v hrobech bojovníků (Galuška 1996, 106). Jeho rozměry se zpravidla pohybují mezi 9 – 12 cm délky a 1,5 – 3,5 cm šířky tvar nože je zpravidla lichoběžný (Hrubý 1955, 122). Této

36

obecné charakteristice zavíracích nožů (břitev) nález z bulharského pohřebiště odpovídá. Zastoupení zavíracích nožů na jednotlivých pohřebištích je rozdílné. Větší počet byl nalezen v Mikulčicích (35 ks), Starém Městě – Na Valách (28 ks), menší počet na Sadech – Horních Kotvicích (15 ks), Břeclavi – Pohansku (10ks), ve Velkých Bílovicích 6ks, žádný kus naopak nebyl nalezen na pohřebišti v Boleradicích (Klanica 2006, 63). Břitvy se za vhodný datovací prostředek nepovažují (Galuška 1996, 106). Svědčí tomu i nálezy z hrobu 105 v Mušově, kde byl nalezený zavírací nůž na základě přítomnosti mincí maďarského krále Ondřeje I. datován až do poloviny 11. století (Jelínková 1999, tab. XLIII: 2).

5.3.3. Ocílky a křesací kameny Z nálezů ocílek a pazourkových úštěpků můžeme usuzovat na ukládání křesacích souprav do hrobů. Ocílka byla součástí výbavy 3 hrobů a nacházela se v oblasti pánve a stehen (hroby H12/89, H13/89, H48/90). Vesměs se jednalo o jednoduché lyrovité typy buď trojúhelníkovitého tvaru či tvaru písmene C (dělení podle Dostál 1966, 88). Pazourkové úštěpy byly nalezeny ve dvou hrobech (H48/90 a H63/90). V hrobě H48/90 byla tedy objevena celá souprava, ocílka i křesací kameny byly nalezeny na stejném místě u levého stehna. Ocílka z hrobu H12/89 se zachovala v dobrém stavu. Jedná se o jednoduchou ocílku trojúhelníkovitého tvaru s mírně prohnutými rameny a obdélnou, ke středu se mírně rozšiřující základnou. Doprovázena byla nálezem částí masivnějšího nože, a dlouhým, odlomeným železným trnem. Tvar ocílky se u hrobu H13/89 dá určit jen velmi těžko vzhledem k torzovitosti předmětu, ale pravděpodobně se jednalo o jednoduchý typ ve tvaru trojúhelníku s obdélnou, vprostřed se rozšiřující základnou. Ocílka z hrobu H48/90 byla z celého souboru nejjednodušší a nejmenší. Měla tvar písmene C, s téměř rovnými rameny a plochou, ke středu se obloukovitě 37

rozšiřující základnou. Na ocílce se zachovaly přirezlé zbytky tkaniny, což by mohlo ukazovat na existenci plátěného pytlíku či jinak řešeného textilního obalu, ve kterém mohla být ocílka uložena společně s nalezenými křemennými úštěpy a patrně ještě dalším předmětem. Štípaná industrie je na bulharském pohřebišti zastoupena 6 kusy ve dvou hrobech (H48/90, H63/90), což je zcela průměrný počet k ostatním moravským lokalitám (Dostál 1966, 103 – 106), kde se počet pohybuje až na výjimky kolem 10 kusů. Oba zmíněné hroby patří k nálezově bohatším a byli zde pohřebeni muži kolem 40 – 50 let. Průměrná velikost nalezených kusů se pohybuje okolo 2 cm. Největší exemplář (červený radiolarit z hrobu H48/90) měřil 3 x 2,5 cm, nejmenší se drobný exemplář radiolaritu z téhož hrobu o velikosti 1 x 1,5 cm. Petrografické určení provedlaŠ. Hladilová, typologické a funkční zhodnocení PhDr. Jiří Kalferst. Z hrobu H48/90 pochází kus šedého eratického silicitu a jedním kusem je zastoupen i slabě narůžovělý rohovec typu Krumlovský les I. Zde se pravděpodobně jedná o reutilizovaný pravěký předmět, druhotné použitý jako křesací kámen. Z hrobu H63/90 pak pochází dva kusy namodralého šedého radiolaritu a jeden kus červeného radiolaritu. Radiolarit je tak na pohřebišti zastoupen nejpočetněji. Poslední kus z hrobu H48/90 je šedý eratický silicit. Veškerá štípané industrie, vyrobená ze silicitu či radiolaritu, měla povlak rzivé limonitové patiny, v některých případech patrně způsobené uložením kusu v blízkosti kovových předmětů. Otázkou je, zda lze veškerou nalezenou štípanou industrii považovat za pomůcku, určenou ke křesání jisker. Někteří badatelé (Hrubý 1955, 117) uvažovali o užívání různých dalších předmětů (nožů, tyčinek, hřebů) k rozdělávání ohně. Snažili se tak interpretovat celky, kde je přítomna štípaná industrie a schází ocílka. Z. Měřínský (1985, 47) upozorňuje, že ne každý kus štípané industrie se ke křesání hodí. Vylučuje zejména drobné kousky či např. obsidiánové čepele a klade důraz na sledování pracovních stop na jednotlivých kusech štípané industrie. Součastně upozorňuje na fakt, že štípaná industrie, ukládaná do hrobů, mohla v některých případech souviset i s primitivními věrskými představami. Proto považuje za vhodnější volit raději termín štípaná industrie než obvykle užívaný termín křesadlo. 38

Podle této metody ale můžeme všechny nalezené kusy štípané industrie na bulharském pohřebišti z hrobů H48/90 a H63/90 s jistotou označit za křesadla, protože na všech jsou patrné stopy po obití na hranách, které ukazují na užití kamene ke křesání. U hrobu H48/90 je to podpořeno i přítomností ocílky v těsné blízkosti křesacích kamenů. V hrobě H63/90 byly křesací kameny uloženy před obličejem mrtvého společně s 2 noži a nabízí se tu interpretace nožů jako náhrady za ocílku, ale tento fakt nelze spolehlivě doložit. Jiskry, které mají dostatek energie na podpálení snadno vznětlivé látky (troudu), vznikají úderem na ocel s vyšším obsahem uhlíku, k čemuž byly speciálně vyráběny právě ocílky (Pleiner, 1962, 163). Nože a další artefakty, u kterých se uvažuje o možnosti využití ve funkci ocílky, by tak bylo třeba nejprve podrobit detailnímu výzkumu pracovních stop (Měřínský 1985, 47). 5.3.4. Šídla Mezi nálezy pracovních nástrojů z bulharského pohřebiště jsou také dvě šídla. První šídlo pochází z hrobu H12/89, kde byl pohřben muž mezi 20-30 lety

a

nacházelo se mezi stehenními kostmi pohřbeného. Druhé šídlo bylo nalezeno v mužském hrobě (věk 40 – 50 let) H48/90 nalevo od levé stehenní kosti. Šídlo z hrobu H12/89 se patrně nezachovalo celé, ale jen jeho odlomená špice. Nalezený zbytek měří 37 mm a má čtyřhranný profil. Další inventář hrobu zahrnuje zlomek

nože,

železnou

ocílku,

železnou

sekeru

a

dnes

již

neexistující

neidentifikovaný kovový předmět. Dá se předpokládat, že šídlo bylo původně uschováno u pasu v nějaké formě plátěné či kožené kapsy či pytlíku společně s ocílkou a snad i oním ztraceným železným předmětem. Šídlo z hrobu H48/90 bylo nalezeno v několika zlomcích. Délka celé zachované části šídla činí 10,6 cm. Na železných zlomcích se zachovali i zbytky dřevěné rukojeti, do které byl trn zasazen přibližně v délce 4,9 cm. Po konzervaci má dnes šídlo téměř kruhový profil, ale po bližším prozkoumání se dá nejpravděpodobněji usuzovat na původně čtyřhranný profil šídla. Další inventář pohřbeného je velmi podobný s inventářem druhého hrobu s ocílkou, hrobem H12/89. Pohřbený muž měl u sebe dále nůž, ocílku a křesací kameny, část předmětu, interpretovaného nejspíše jako trn a část odlomeného ostří dalšího nože a sekeru. Šídlo bylo nalezeno v těsné 39

blízkosti ocílky a křesacích kamenů a tyto předměty byly pravděpodobně uloženy společně v plátěném pytlíku, jehož otisky a zbytky se zachovaly na ocílce. Šídla se na velkomoravských pohřebištích nevyskytují příliš často. Z. Měřínský (1985, 44) se domnívá, že by to mohlo být způsobeno vlivem koroze, která zapříčinila buď rozpad tohoto subtilního kovového předmětu, případně způsobila, že předmět nebyl rozpoznán. Čtyři šídla jsou uváděna z pohřebiště „Na valách“ ve Starém Městě (Hrubý 1955, 114; Hochmanová – Vávrová 1962, 205 – 206, 243, tab. XI: 4), tři šídla byla nalezena na pohřebišti u kostela na Pohansku u Břeclavi (Kalousek 1971, 71, 178, 182). V Nechvalíně pocházejí šídla ze dvou hrobů, v Prušánkách byly nalezeny ve 14 hrobech (Klanica 2006, 76). Po jednom šídle bylo nalezeno ve 12 hrobech na pohřebišti v Dolních Věstonicích (Ungermann 2007, 143). Ze Slovenska bylo šídlo nalezeno ve 22 hrobech na 10 lokalitách. Nejhojnější výskyt (6 hrobů) byl zaznamenán na pohřebišti v Čakajovcích (Hanuliak 2004, 139). Na sídlištích jsou známy i některé větší soubory, B. Dostál (1975, 223 – 224) uvádí z areálu velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi 10 exemplářů. Podle Z. Měřínského (1985, 44) se šídla v převážné většině případů nacházejí v mužských hrobech. Zde bývají součástí skupin drobných předmětů každodenní potřeby (ocílka, nůž, křesadla, břitvy apod.) a lze tedy počítat s jejich univerzálnějším využitím. Vzhledem k přítomnosti většiny výše jmenovaných předmětů v obou hrobech nálezy šídel z pohřebiště v Bulharech zcela naplňují tento model nejobvyklejšího výskytu. Z. Měřínský dále stanovuje nejběžnější délku šídel okolo 5 cm. V tomto směru by standardu odpovídalo šídlo z hrobu H12/89. Šídlo z hrobu H48/90 se svou délkou přes 10 cm standardu poněkud vymyká, ačkoliv od délky kovového šídla by bylo v tomto případě třeba odečíst zbytek dřevěné rukojeti, protože nelze spolehlivě určit, jak hluboko hrot šídla v rukojeti v tomto případě sahá. Ale po tomto odečtení bychom se dostali patrně na délku v rozmezí 9 – 10 cm, což přibližně odpovídá šídlu z hrobu 66 ve Velkých Bílovicích, jehož délka je 9 cm (Měřínský 1985, 44).

40

Obr. 12. Ocílky a šídla z pohřebiště v Bulharech. Ocílky: 1 – H12/89, 2 – H48/90; šídla: 3 – H12/89, 4 – H48/89.

5.4. Keramika Keramika není na bulharském pohřebišti příliš častým jevem. Pravděpodobně úmyslně vložené nádoby a jejich části byly nalezeny pouze v pěti hrobech (H2/89, H22/89, H61/90, H63/90, H78/90). V hrobě H22/89 byly nalezeny 2 nádoby, v ostatních po jedné. Oproti jiným srovnatelným pohřebištím je to nezvykle málo. V Boleradicích bylo ve 46 hrobech nalezeno 32 kusů keramiky, v Držovicích 15 kusů ve 40 hrobech, 12 kusů ve 20 hrobech z Bošovic, 33 kusů ze 73 hrobů z Velkých Bílovic. Bohužel do dnešních dnů se nám nádoby z hrobů H61/90, H63/90 a H78/90 nezachovaly, neexistují ani kresby a tak nám je o těchto nálezech známo pouze tolik, že v hrobě H61/90 byla nádoba nalezena u levého chodidla, v hrobě H63/90 byl nalezen hrnec před chodidly a nádoba z hrobu H78/90 nebyla úplná a nacházela se v oblasti stehen. 41

Obr. 13. Keramika z pohřebiště v Bulharech. 1,2 – H22/89, 3 – H2/89.

Zachované nádoby jsou hrnce – dva vejčité (H2/89, H22/89) a jeden soudkovitý hrnec (H22/89), ze kterého byla nalezena pouze část ve střepech. Nádoba z hrobu H2/89 má na dně značku v podobě vytlačeného kruhu se středovým bodem, která je však pouze negativním otiskem osy kruhu a je tedy čistě technického původu (Dostál 1966, 79). Analogie pro výzdobu rýhami u kvalitně vypálené nádoby s příměsí jemného písku nacházíme např. v Blučině (Poulík 1948, 25) či v hrobě 17 ve Velkých Bílovicích (Měřínský 1985, 97). Pro část nádoby z H22/89 nacházíme podobné či exempláře v Boleradicích (Poulík 1948, 26) či na Pohansku u Břeclavi (Kalousek 1971, 203). Je blízká i exemplářům z mikulčické aglomerace (Poulík 1963, tab. XLV – XLVII). Menší, precizněji zdobená nádoba z hrobu H22/89 má analogii v např. v nádobě z pohřebiště v Uherském Hradišti – Sadech a reprezentuje keramiku pomoravského typu (Galuška 1996, 107, obr. 91). Krom těchto nádob byly ve výplni hrobů H19/89 a H77/90 nalezeny drobné zlomky keramiky, které se však do hrobu dostaly zřejmě náhodou stejně jako drobné zlomky pravěké keramiky z výplně hrobu H13/89.

5.5. Zbraně a výstroj Zbraně a předpokládaná výstroj bojovníků ze zkoumané části pohřebiště tvoří přibližně 10% nálezů. Z nálezů, obvykle zařazovaných do kategorie zbraní, obsahují 42

hroby na bulharském pohřebišti 3 sekery a 1 šipku. K diskutabilnějším zbraním patří tři neúplné nože, jejichž rozbor ukázal možnost užití za účelem boje (viz. 5.3.1.). Výzbroj bojovníků byla na pohřebišti zastoupena jedním párem ostruh. 5.5.1. Sekery Sekera je nejrozšířenější zbraní velkomoravských bojovníků střední doby hradištní a též nejčastější zbraní, ukládanou do hrobů. Setkáváme se s ní téměř na každém pohřebišti Moravy, Slovenska a Dolního Rakouska, obecně známé a ukládané do hrobů jsou po celé střední Evropě (Dostál 1966, 70 – 72). Na pohřebišti v Bulharech byly nalezeny celkem 3 sekery. Jedná se výhradně o sekery I. typu (podle třídění J. Poulíka, 1948 a B. Dostála, 1966), tzv. moravské bradatice, které jsou nejcharakterističtějším typem středohradištní sekery. B Dostál (1966, 70) uvádí z moravských pohřebišť nález celkem 108 kusů. Těžiště jejich výskytu a patrně i výrobní centrum klade právě na Moravu. Nalezené exempláře seker reprezentují všechny tři varianty typu I, tzv. slovanské bradatice – varianty IA (hrob H58/90), IB (hrob H48/90) a IC (hrob H12/89). V násadním otvoru sekery z hrobu H48/90 byly nalezeny zbytky dřevěného topora. Délka seker se pohybuje mezi 11 – 15 cm, což odpovídá např. průměrné délce seker z pohřebiště v Dolních Věstonicích, kde se délka většiny seker pohybovala mezi 10,3 – 16,3 cm (srov. Ungermann 2007, 162). Všechny sekery pocházejí z mužských hrobů, v hrobě H12/89 to byl muž mezi 20 – 30 lety, v hrobě H48/90 muže mezi 40 – 50 lety a v hrobě H58/90 muže mezi 30 – 40 lety. Poloha seker v hrobě je následující – dvě sekery (H12/89, H58/90) byly uloženy po pravé straně mrtvého oproti jedné nalevo (H48/90). Sekera z hrobu H12/89 byla nalezena v oblasti pravé kyčle, další dvě se nacházely v oblasti kolen. Poloha sekery v oblasti stehen může naznačovat, že ji pohřbený svíral za konec topora, jak uvažuje L. Galuška u některých hrobů z pohřebiště na Sadech (1996, 104). Všechny tři seker můžeme s největší pravděpodobně považovat za zbraně a nikoliv za pracovní nástroje. Podle M. Hanuliaka (2004, 147) jsou bradatice (podle Dostála typ I) obecně považovány za bojové, jejichž úzká čepel v porovnání 43

s dlouhým ostřím širočin lépe prosekávala ochrannou zbroj. Především typ I A nese znaky dotvoření tvaru sekery pro bojové použití. Ukazuje na to zešikmení násadního otvoru pro topůrko a dlouhé ostny. Čepel sekery tak svírá s topůrkem ostrý úhel, dlouhé ostny pak pevně drží stabilitu nasazení. Tato opatření v konstrukci sekery zvětšovala přesnost i sílu úderu.

Obr. 14. Sekery z pohřebiště v Bulharech. 1 – H48/90, 2 – H12/89, 3 – H58/90.

5.5.2. Šipka Mezi militaria, nalezená na bulharském pohřebišti, patří i hrot šípu (šipka). Dokládá tak na bulharském pohřebišti užívání luku. Byla nalezena v dětském hrobě H55/90 a to po pravé straně v úrovni pánve pohřbeného. Šipka se nezachovala úplná, jde jen o listovitý hrot bez uchycení. Není tedy zcela jasné, jestli byl hrot opatřen tulejí či trnem (řapem). Hrot byl nalezen v hrobě dítěte ve věku 4 – 5 let.

44

B. Dostál (1966, 73) popisuje šipky v celkovém počtu 110 exemplářů z 22 pohřebišť, v hrobě nejčastěji po 1 až 2 kusech, vzácněji v několika kusech jako obsah toulce. Podle L Galušky (1996, 105) by nález šipky v hrobě mohl ukazovat na oblíbenou činnost pohřbeného, mohlo by se tak jednat např. o bojovníky či lovce. Obecně se tedy soudí alespoň u jednotlivě uložených šipek na symbolický význam této části výbavy (Ungermann 2007, 163).

Obr. 14. Šipka z hrobu H55/90.

5.5.3. Ostruhy Ostruhy se v hojnějším počtu objevují na pohřebištích městského rázu a na venkovských pohřebištích jsou ojedinělé (Dostál 1966, 74). Na pohřebišti v Bulharech byly nalezeny pouze v jediném hrobě. Jedná se o hrob H16/89 a ostruhy se nacházeli standardně u kotníků pohřbeného. Kostra navíc byla ve velmi špatném stavu a nebylo možné určit pohlaví, věk pohřbeného jedince se pohyboval kolem 30 – 40 let. Stav obou ostruh je bohužel špatný, takže určit a zařadit jejich tvar lze pouze rámcově. Např. ostruha z kotníku pravé nohy se patrně při zpracovávání rozpadla na množství drobných kusů a dnes musíme vycházet především z nákresu, pořízeném naštěstí před rozpadem.

45

Obr. 15. Ostruhy z hrobu H16/89.

Pozoruhodný je fakt, že ostruhy pravděpodobně netvoří identický pár. První ostruha je typu II (podle členění B. Dostála 1966, 75 – 77) s protáhlým kuželovitým bodcem, vysokoobloukovými, mírně rozevřenými rameny půlkruhovitého průřezu, ukončenými snad obdélnými ploténkami pouze s 1 nýtem. Druhá ostruha je také typu II, ale oproti prvnímu exempláři má kratší a silnější bodec více trojúhelníkového tvaru a spíše s lopatkovitými ploténkami s nejméně 2 nýty. Ostruhy typu II jsou nejčastějším typem, známým z řady moravských pohřebišť a patrně typickým domácím produktem (Dostál 1966, 75). Dvě rozdílné ostruhy v hrobě H16/89 můžeme interpretovat různými způsoby. Vzhledem k řídkému výskytu ostruh na venkovských pohřebištích se můžeme v otázce nepárových ostruh v jednom hrobě domnívat, že se v tomto prostředí jednalo o natolik drahé zboží, že majitel ostruh neměl dostatek prostředků pro pořízení páru ostruh a musel vzít za vděk zbytky ze dvou různých párů. Možností je i naopak záměrné uložení méně cenného páru do hrobu pozůstalými.

46

5.6. Fragmentární zlomky a kování neidentifikované funkce Krom uvedených nálezů, o jejichž interpretaci jsem se výše pokusil, bylo na pohřebišti nalezeno menší množství předmětů či drobných úlomku železa, jejichž funkci je nemožné určit nebo jejich určení nelze nijak podložit. Mezi předměty neidentifikované funkce patří nález z hrobu H2/89. Jedná se o drobné železné kování, ohnuté na užší straně v tupém úhlu. Délka kování činí 25 mm, šířka v nejširším místě 6 mm. Nelze se opřít ani o místo nálezu, které je uváděno nepříliš konkrétně u JZ stěny hrobu a v nákresu hrobu není označeno. Z hrobu H14/89 z oblasti levé stehenní kosti pochází dva drobné blíže neidentifikovatelné tyčinkovité předměty. Z hrobu H63/90 pochází tyčinkovitý předmět, obloukovitě prohnutý, jehož funkce se rovněž nedá identifikovat. Nalezen byl v prostoru pravého ramene pohřbeného muže. Ve dvou hrobech byly nalezeny i různé amorfní zlomky a fragmenty železných předmětů. Jedná se o zlomky z hrobu H13/89, které se nacházely v oblasti pravé strany pánve dospělého muže a zlomky předmětu z hrobu muže mezi 40 – 50 lety H63/90, nalezené v prostoru břišní dutiny. Zlomky patrně v obou případech pocházejí z jednoho předmětu, tvar těchto předmětů se však již nedá zrekonstruovat. Jednalo se ale patrně o předměty plošného charakteru, nikoliv předměty ve formě tyčinek apod.

6. Výpověď hrobů ve smyslu sociálního rozvrstvení

Hroby z pohřebiště v Bulharech obsahují rozdílnou výbavu. Podle závěrů badatelů, kteří se touto problematikou zabývali hlouběji (Hrdlička – Frolík 1961, 24– 29); Dostál 1966, 94–96), můžeme konstatovat, že různá výbava hrobů ukazuje na majetkovou a třídní diferenciaci, ačkoliv nelze statistickým hodnocení bohatosti hrobů vytvářet závěry o diferenciaci celé společnosti. Pohřební zvyklosti jsou totiž často 47

rozdílné podle prostředí. Nelze totiž dostatečně archeologicky podchytit různé duchovní představy, promítající se do pohřebního rytu v různém prostředí. Jiné zvyklosti než na venkovských pohřebištích panovaly na hřbitovech v okolí kostelů, jiné v okrajových oblastech, jisté rozdíly patrně panovaly i na různých částech území (Měřínský 1985, 73). Tříděním bohatosti hrobů se zabýval V. Hrubý (1955, 318 a 326), který pro sociální rozvrstvení lidu z pohřebiště ve Starém Městě – Na Valách použil tabulku o pěti kategoriích, kterou později převzal i B. Dostál (1966, 95). Pro potřeby venkovského pohřebiště ve Velkých Bílovicích ji upravil Z. Měřínský (1985, 75–76), který v případě venkovských pohřebišť poukázal na nutnost přihlížet k celkově prostšímu inventáři, čímž se kritéria V. Hrubého pro dělení po jednotlivých skupin posunou nepatrně směrem k chudším pohřbům. Podobným způsobem, jakým postupoval Z. Měřínský, pro potřeby pohřebiště v Bulharech upravíme kriteria V. Hrubého také my.

1. Zcela chudé: bez nálezů, s lasturami, zlomkem keramiky 2. Chudé: s jedním předmětem, nádoba, štípaná industrie, jeden korálek či gombík, rolnička, nůž, zlomky želez atd. 3. Průměrně vybavené: s více předměty jako jsou nože, železné součásti pásové garnitury, 2 a více nádob, ocílka, břitva, více ozdobných korálů, 1 nebo pár bronzových nebo stříbrných náušnic, 4. Bohaté: sekery, ostruhy, více než 1 pár stříbrných náušnic Stejně jako na pohřebišti ve Velkých Bílovicích se v Bulharech nesetkáváme se skupinou hrobů, které bychom mohli zařadit do páté skupiny velmi bohatých hrobů, kam by patřili hroby s většími soubory jmenovaných nálezů, meče, více párů zlatých náušnic a zlatých šperků. Podle ostatních kategorií pak zjišťujeme, že na pohřebišti v Bulharech bylo odkryto 5 (9%) bohatých hrobů, 15 (26%) průměrně vybavených hrobů, 11 (19%) chudých hrobů a 27 (46%) hrobů bez nálezů. Mezi hroby, které považujeme za nejbohatší na pohřebišti, patří podle přítomnosti seker bojového typu 48

nebo ostruh 4 hroby k tzv. bojovnickým hrobům (Měřínský 1985, 63; Galuška 1966, 105). Z tabulky, ve které aplikoval toto členění na některá venkovská pohřebiště B. Dostál (1966, 95), vyplívá, že nejvíce je na těchto pohřebištích zastoupena kategorie průměrně vybavených hrobů, což platí i na zmiňované pohřebiště ve Velkých Bílovicích. Naopak na pohřebišti v Bulharech jasně převažuje vrstva hrobů bez nálezů, která na jiných venkovských pohřebištích obvykle zaujímá až druhé místo. Z poměrů zastoupení jednotlivých kategorií na pohřebištích, na které je aplikoval B. Dostál a rovněž ve V. Bílovicích Z. Měřínský, vyplívá, že vesměs převažují kategorie, patřící k hrobům s větší a bohatší výbavou (krom velmi bohatých hrobů) než chudou nebo žádnou. V tomto směru je pohřebiště v Bulharech výjimkou, protože chudé hroby a hroby bez nálezů zahrnují 65% všech hrobů, což je ještě o 10% více než na pohřebišti v Bošovicích, kde jako na jediném dalším venkovském pohřebišti tyto kategorie převažují. Těmto číslům se spíše blíží počty hrobů na pohřebištích v blízkosti velkých hradišť a pak přímo na hradištích u kostelů. V této souvislosti bychom mohli poukázat na blízkost hradiště Pohansko u Nejdku. Nicméně musíme počítat s faktem, že pohřebiště v Bulharech nebylo zdaleka odkryto celé a nemůžeme počet hrobů ani přesněji odhadnout a stejně je tomu tak i u některých pohřebišť, uváděných v tabulce B. Dostála, takže statistická odchylka může být poměrně velká.

7. Podoba hrobových jam v souvislosti se společenskými a antropologický zjištěními

Dalším faktorem, který by mohl přinést informace o rozvrstvení obyvatel, kteří pohřbívali na pohřebišti v Bulharech, je podoba hrobových jam a případné rozdíly mezi nimi. Jak již bylo uvedeno (viz. Hrobové jámy), hrobové jámy na pohřebišti neměly většinou žádnou zvláštní úpravu a jednalo se o prosté obdélné jámy bez rakví, výdřevy či výraznější stupňové profilace. Výjimku tvoří dva výklenkové hroby H4/89 a H52/90. Oba hroby jsou ženské, přičemž výbava by je řadila do skupiny 49

průměrně vybavených (H4/89) a velmi chudých (H52/90) hrobů. Na pohřebišti ve Velkých Bílovicích patřily výklenkové hroby bez výjimky k chudším a hroby s výdřevou naopak k bohatším (Měřínský 1985, 75). V tomto směru je situace v Bulharech poněkud složitější. Standardu pohřebiště ve Velkých Bílovicích odpovídá pouze velmi chudý výklenkový hrob H52/90. Oproti tomu průměrně vybavený výklenkový hrob H4/89 je zároveň také jediným hrobem, u kterého je předpokládána dřevěná úprava. Pokud jde obecně o rozměry hrobových jam a jejich případný vztah k sociálnímu postavení pohřbeného či chronologickému vývoji, jaký byl pozorován některými badateli na konkrétních slovanských pohřebištích (Hrdlička – Frolík 1961, 24–29; Marešová 1983, 13–23; Hrubý 1955, 56), nebyly na pohřebišti v Bulharech podobné zákonitosti zjištěny. Je sice pravdou, že např. všechny bohaté hroby se objevily mezi 12 hroby s největší kubaturou, ale spíše než o závislost bohatosti výbavy a velikosti hrobové jámy se zde jedná o závislost na věku, pohlaví a výšce pohřbených jedinců. První desítka hrobů s největší kubaturou patřila v drtivé většině jedincům ve věkové kategorii adultus II a převážně se jednalo o osoby mužského pohlaví, kteří patřili většinou k nejvyšším jedincům na pohřebišti. Mezi deset nejvyšších

osob

patřili

i

všichni

jedinci

z bohatě

vybavených

(respektive

bojovnických) hrobů, u kterých bylo možné určit výšku skeletu. Krom zmíněných 4 hrobů s bohatou výbavou se tu vyskytly 3 průměrně vybavené hroby, ale také 3 zcela chudé hroby (mezi které patřil i hrob s vůbec největší kubaturou), což ukazuje na zcela vyrovnané zastoupení. Celkově tedy můžeme konstatovat, že rozměry hrobových jam se většinou řídí pouze výškou a rozlohou pohřbených jedinců a bohatost hrobové výbavy na ně nemá žádný vliv.

50

8. Doklady pohřebních obřadů a zvyklostí

Rituální poloha koster na moravských středohradištních pohřebištích je naznak, s hlavou na týlu, pažemi podél těla a rovně nataženýma nohama, což je běžné i v okolním slovanském světě. Tomu zcela odpovídají i výsledky výzkumu na pohřebišti v Bulharech. Drobné odchylky od pohřebního rytu, které mají formu vychýlení lebky z polohy na týlu, rozevření čelistí. Rovněž překřížení nohou či jejich mírné pokrčení, posun rozložení paží na okraj pánve či jejich uložení v pánvi a na prsou můžeme považovat za odchylku, vzniklou druhotně a nikoliv z příčin rituálních (Dostál 1966, 27). V. Hrubý (1955, 79) sice uvažoval o možnosti chronologického rozdílu mezi hroby s kostrami v přísné rituální poloze a hroby s řadou odchylek od tohoto ritu, ale pozdější výzkumy (Měřínský 1985, 78) tyto závěry nepotvrdily. Jiné odchylky, které lze považovat za abnormální (poloha na boku, v sedě, na břiše atd. – Dostál 1966, 27), na pohřebišti v Bulharech

nepozorujeme.

Jedinou

výraznější

odchylkou

je

poloha

pravé

nohy muže z hrobu H46/90, která je pokrčena v koleni a položena přes levou, avšak zde se jedná o fyzickou vadu, vzniklou za života jedince jako následek poranění. V samotném pohřebním ritu však již můžeme zachytit část slovanských pohřebních zvyklostí. Poloha zemřelého nohama k východu a hlavou k západu tak, aby zemřelý byl natočen obličejem k vycházejícímu slunci, je vykládána jako symbolické ztvárnění života a víry v jeho pokračování i po smrti (Hrubý 1955, 74). S tím samozřejmě souvisí i orientace celé hrobové jámy na většině lokalit v nejčastějším směru Z – V, který je však často nepřesný v souvislosti s dalšími působícími faktory, popsanými výše (kapitola Orientace). Za výsledek snahy chránit tělo či vytvořit příbytek zemřelého či zabránit jeho návratu mezi živé můžeme považovat dřevěné obklady stěn hrobů či výklenky (Bednárik 1972, 12 – 18; Měřínský 1985, 79). Další projevy duchovních představ jsou na pohřebišti zachyceny jen velmi zřídka a sporně. Škála těchto projevů na středohradištních pohřebištích zahrnuje i vkládání milodarů do hrobů, jako jsou např. části masité stravy (Dostál 1966, 28). 51

Podobné nálezy nebyly na pohřebišti v Bulharech registrovány, pokud nepočítáme některé z lastur bez opracování, nalezených v zásypech hrobů, u kterých se však nezdá pravděpodobné úmyslné vložení ve funkci masité stravy. Prozatím nemůžeme o duchovních představách na pohřebišti v Bulharech mnoho říci. V některých oblastech, jako je např. otázka christianizace obyvatelstva, nebývají poznatky na základě archeologického materiálu na pohřebištích spíše venkovského charakteru příliš konkrétní (Měřínský 1985, 81), nicméně i v jiných oblastech duchovních představ se nemáme v Bulharech o co opřít. Nezbývá než doufat, že případný výzkum tohoto zatím jen torzovitě prozkoumaného pohřebiště v budoucnu přinese více poznatků.

9. Pohřebiště ve vztahu k nejbližšímu okolí

Důležitou otázkou je, k jakému slovanskému sídlišti můžeme pohřebiště v Bulharech vztáhnout. Bezprostřednímu okolí jednoznačně dominuje hradisko Pohansko u Nejdku, které leží na opačné straně jednoho z ramen řeky přibližně 500 m vzdušnou čarou. Ovšem zda na pohřebišti ukládali své mrtvé právě obyvatelé Pohanska u Nejdku, je poměrně složitá otázka. Pohansko u Nejdku je nížinné blatné hradiště na ostrově mezi dvěma rameny Dyje. Záchranným výzkumem v letech 1957 a 1958 bylo zachyceno několik sídlištních objektů ze starší a střední doby hradištní, přičemž středohradištní objekty dominovaly.

Nebyly

zjištěny

žádné

hroby

ani

zbytky

kamenných

staveb.

Z dosažených poznatků byl učiněn závěr o útočištném charakteru hradiska (Novotný 1963, 36). B. Novotný se domnívá, že zatímco ve velkomoravských centrech, jakými jsou Mikulčice, Staré město či Pohansko U Břeclavi, se pohřbívání v důsledku christianizace soustředí v okolí kostelů, na menších hradištích, jakým je i Pohansko u Nejdku, se mohl i nadále udržovat zvyk pohřbívat zemřelé za hradbami v samostatném areálu (Novotný 1963, 36). 52

Tomu by nasvědčoval i fakt, že hradiště a pohřebiště nejsou od sebe příliš vzdáleny. Podle výzkumů na středohradištních lokalitách Slovenka vypočetl M. Hanuliak (2004, 53) rozpětí vzdálenosti pohřebiště a sídliště přibližně na 150 – 600 m. Dále konstatuje, že sídliště bývá od pohřebiště navíc odděleno výraznější terénní depresí či vodou, což je všeobecně rozšířený fakt (např. Lutovský 1996, 108) Podobné podmínky vzájemná poloha pohřebiště v Bulharech a Pohanska u Nejdku splňuje. Avšak na úskalí při spojování izolovaných pohřebišť s blízkými hradišti poukazuje Š. Ungermann (2007, 216) v souvislosti řešení otázky příslušnosti pohřebiště v Dolních Věstonicích k okolním sídlištím. Konstatuje, že zatím nebylo prozkoumáno ani jediné raně středověké hradiště, jehož obyvatelé by prokazatelně pohřbívali na izolovaném pohřebišti vně hradiště oproti tehdy běžnému pohřbívání uvnitř areálu. Současně podotýká, že stav poznání v této problematice je prozatím chabý. Pohansko u Nejdku je prozatím jediné jednoznačně identifikované slovanské sídliště ze střední doby hradištní v dosahu našeho pohřebiště (srov. Unger 1987, 92), nicméně další osídlení v okolí se dá předpokládat, výzkumy mohou přinést nové poznatky o okolním osídlení a na zkoumané pohřebiště je třeba se podívat v obecné rovině. Podíváme–li se blíže na bohatost a skladbu inventáře (viz. kapitola 6), zjistíme, že podobné nálezy, jakými je ženský hrob se stříbrnými naušnicemi veligradského typu či bojovnické hroby se sekerami, nacházíme v blízkosti hradišť, respektive osad řemeslnicko-obchodního charakteru (Dostál 1966, 98), případně charakteru vojensko – strážního (Hanuliak 2004, 65–66). Zcela chybí doklady zemědělství a nezvykle malé je i zastoupení keramiky, jejíž vysoký počet je charakteristický především pro venkovská pohřebiště (Dostál 1966, 78). O příslušnosti pohřebiště v Bulharech k okolním sídlištím můžeme konstatovat, že pokud zde nepohřbívali přímo obyvatelé Pohanska u Nejdku, patrně se jednalo o sídliště, které bylo přítomností hradiska ovlivněno. Ukazují na to nálezy luxusních předmětů a hroby společensky poměrně významných jedinců. Zdaleka se nedají srovnávat s nejbohatšími nálezy na pohřebištích velkomoravských center, nicméně jeví se bohatšími a jinak zaměřenými než u běžných venkovských pohřebišť. 53

10. Závěr Závěrem se pokusíme o časové zařazení celého bulharského pohřebiště, které je založeno na analýze předmětů hrobové výbavy. Za chronologicky nejcitlivější nálezy, které byly na pohřebišti nalezeny, můžeme považovat šperky a to především náušnice honosnějšího tzv. veligradského typu. Srovnáme-li je s nálezy (konkrétně náušnic s oboustranným hrozníčkem a košíčkové se 6 – 7 košíčky) z ostatních lokalit, jak je publikovali další badatelé (Hrubý 1955, 233, 241; Dostál 1966, 35 – 39; Galuška 1996, 96), zjistíme, že názory na dataci se oproti dřívějšímu rozpětí až do 1. pol. 10. stol. postupně zpřesňují do období 2. pol. 9. století. Š. Ungermann (2007, 101, 103) uvádí u obou typů shodnou dataci do mladšího velkomoravského horizontu. Náušnice veligradského typu z hrobu H76/90, vyrobená z bronzu, by mohla být lacinější napodobeninou drahých kusů. U některých podobných nálezů L. Galuška (1996, 99) uvažuje o dataci do první poloviny 10. stol. Pohřbívání ve starším období by ukazoval nález sekery bradatice typu I A (podle třídění B. Dostála) z hrobu H58/90. L. Galuška (1996, 60 – 61) se po rozboru nálezů z UherskéhoHradiště – Sadů přiklání k největšímu výskytu v první polovině 9. stol. s možností uložení až ve 3. čtvrtině 9. stol. Nicméně přesné určení horní hranice výskytu prozatím zůstává otázkou (Ungermann 2007, 163). Ostruhy z hrobu H16/89 byly nalezeny v hrobech v Uherském Hradišti – Sadech a jsou zde datovaný přibližně k polovině 9. stol (Galuška 1996, 105). Ostatní nálezy postrádají přesně vymezenou dataci výskytu a obecně odpovídají nastíněnému období. Gombík, zdobený natavenými kroužky je ve starší literatuře kladen do mladšího velkomoravského období (Dostál 1966, 63), datace skleněných gombíků je složitější a zahrnuje v podle různých autorů období od Počátku 9. stol. až po polovinu 10. stol. a nelze je pro přesnější dataci použít. Ostatní inventář patří k dlouhodobě užívaným a nepříliš proměnlivým předmětů. Celkově bychom tedy mohli zachycenou část pohřebiště v Bulharech zasadit obecně do velkomoravského období s časovým centrem výskytu v 2. pol. 9. století.

54

Záchranný výzkum z roku 1989 a 1990 zachytil část středohradištního pohřebiště, jehož větší část patrně ještě čeká na odhalení. Poznatky, získané z výzkumu, nám odhalují řadu hrobů bez milodarů v kontrastu s hroby bohatých jedinců, vybavených drahými předměty, které se do předpokládané osady dostaly nejpravděpodobněji obchodem z jednoho z hlavních center tehdejšího slovanského státu. Bohatost nálezů prozrazuje na poměrně velkou důležitost pohřbených jedinců, což můžeme dát do souvislosti s blízkostí hradiska Pohansko u Nejdku. Samotný domov lidí, kteří nalezli své místo odpočinku na tomto pohřebišti, není prozatím spolehlivě identifikován, ale musí mu být jistě připsána větší důležitost a poněkud jiný charakter, než typickým venkovským pohřebištím. Jednalo se patrně o sídliště s poměrně významnou bojovnickou vrstvou obyvatel a obchodními kontakty se vzdálenějším okolím. Závěry, které můžeme z dosažených poznatků učinit, je mnohdy třeba brát s rezervou a nemůžeme se příliš pouštět do konkrétnějších situací. Další výzkum dané lokality by jistě přinesl důležité odpovědi na řadu otázek, především o celkové podobě a velikosti pohřebiště a snad patrně i přesnější informace o příslušnosti a charakteru lidu, jehož příslušníci nacházeli své místo odpočinku na pohřebišti nad řekou Dyjí.

55

12. Prameny a literatura:

Prameny Dokumentace výzkumu, muzeum Břeclav Nálezová zpráva (č. j. neuvedeno), Muzeum v Mikulově Archiv nálezů, Muzeum v Mikulově

Literatura Beneš, J. 1964: Römische Münzen aus den letzten archäeologischen Forschungen in der Gerend um Břeclav. SPFFBU E 9, 119 – 127) Borkovský, I. 1954/56: Železné nože ve slovanských hrobech. SlAnt V, 358 – 367 Borkovský, I. 1957: K výkladu nožů na slovanských pohřebištích. AR IX, 553 – 560 Dostál, B. 1965: Das Vordringen der grossmährischen materiellen Kultur in die Nachbarländer. In. Magna Moravia, 361 – 416. Praha Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha Dostál, B. 1975: Břeclav – Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno Eisner, J. 1952: Devínská Nová Ves. Slovanské pohřebiště. Bratislava Eisner, J. 1955: Devínská Nová Ves. SlA III, 302 – 316. Freising, H. 1929: Ein Grab der danubisch-sudetischen Hügelgräber kultur bei Pulgram, Sudeta V, 60 – 61 Freising, H. 1938: Die Hinterlassenschaften der Glockenbecherkultur aus dem Geschichtsgezirk Nikolsburg (Mähren). WPZ 25, 47 – 58 Galuška, L. 1989: Výrobní areál velkomoravských klenotníků ze Starého Města – Uherského Hradiště. PA LXXX, 405 – 454 56

Galuška, L. 1996: Uherské Hradiště – Sady. Brno Hanuliak, M. 2004: Velkomoravské pohrebiská. Nitra Hrdlička, L. – Frolík, J. 1961: K problému závislosti velikosti hrobu na bohatosti jeho výbavy ve střední době hradištní. SbČsSA I, 24 – 29 Hrubý, V. 1955: Staré Město, velkomoravské pohřebiště „Na Valách“. Praha Jelínková, D. 1999: Katalog pohřebiště z 9. – 12. století v Mušově. Brno Kalousek, F. 1971: Břeclav – Pohansko. Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno Klanica, Z. 1985: Mikulčice – Klášteřisko. PA LXXVI, 474 – 539 Klanica, Z. 2006: Nechvalín, Prušánky – čtyři slovanská pohřebiště. Brno Lutovský, M. 1996: Hroby předků. Praha Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha Marešová, K. 1983: Uherské Hradiště – Sady. Staroslovanské pohřebiště na Horních Kotvicích. Brno, Uh. Hradiště Měřínský, Z. 1985: Velkomoravské kostrové pohřebiště ve Velkých Bílovicích. Studie AÚ ČSAV v Brně XII. Praha Měřínský, Z. 1988: Kosočtverečné olověné křížky a jejich chronologické postavení v rámci hmotné kultury střední doby hradištní. In: Rodná země, Sborník k 100.

výročí

Muzejní

a vlastivědné

společnosti

v Brně a k 60.

narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc. Brno Měřínský, Z. – Unger, J. 1990: Velkomoraské kostrové pohřebiště u Morkůvek. In: Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Brno Novotný, B. 1963: Výzkum velkomoravského hradiště „Pohansko“ u Nejdku na lednickém ostrově. In: Památky archeologické LIV, 1. Pleiner, R. 1962: Staré evropské kovářství. Stav metalografického výzkumu. Praha 57

Podborský, V. 1962: Zpráva o zachraňovacím výzkumu horákovské osady v Bulharech (okr. Břeclav). SPFFBU E 7, 87 – 92 Poulík, J. 1948: Staroslovanská Morava. Praha Poulík, J. 1961: K otázce počátků feudalismu na Moravě. PA LII, 498 – 505 Poulík, J. 1963: Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích. Praha Stuchlík, S. 1977: Sídliště z doby bronzové v Bulharech (okr. Břeclav). PV 1975, 20 – 21 Stuchlík, S. 1984: K datování konce věteřovského osídlení na jižní Moravě. AR XXXVI – 2, 173 – 186 Stuchlík, S. – Měřínský, Z. 1980: Opevněné neolitické sídliště a sídliště věteřovského typu v hliníku u Bulhar (okr. Břeclav). PV 1977, 26 – 27 Šolle, M. 1959: Knížecí pohřebiště na Staré Kouřimi. PA 52, 353 – 506 Unger, J. 1987: Přehled vývoje osídlení na území břeclavského okresu od příchodu Slovanů do přelomu 15. – 16. stol. In: Sborník XVI. mikulovského sympozia, 89 – 107 Ungermann, Š. 2007: Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích – Na pískách. Dizertační práce

58

14.

Archiv

materiálů

k pohřebišti

v

Bulharech

v digitálním

zpracování na CD Součástí předložené práce o slovanském pohřebišti v Bulharech je i DVD, které obsahuje kompletní digitální podobu dokumentačních materiálů, která je dnes k dispozici. Vzhledem k torzovitosti dokumentace na některých místech a rychle se zhoršujícímu stavu nálezů je digitální archivace nutná. Současně zde můžeme dát prostor materiálům, které z kapacitních důvodů nelze včlenit do předložené práce. Na DVD je tak zařazena kompletní fotografická dokumentace, která je společně s kresbami a nákresy hrobů a dochovanými fotografiemi z výzkumu rozdělena podle jednotlivých hrobů. Dále je zde k dispozici databáze nálezů a zařazena je i patrně ne zcela dokončená antropologická expertíza M. Dobisíkové a Petra a Jany Velímských. Poslední částí je samozřejmě i digitální verze této práce včetně všech příloh a vyobrazení v textu. Pokud je možné k tomuto výzkumu sehnat ještě další podklady, nejsou v současné době k dispozici nebo se jedná o stejná fakta v jiné podobě.

59