Z OBSAHU NA MUŠCE. Vojenské schopnosti jako puzzle. Cihelna 2007 byla opět rekordní. Továrna na profesionály. Tradičně i netradičně

Z OBSAHU

NA MUŠCE Uprostřed prázdnin jsme cestou z poněkud vylidněného ministerstva obrany potkali s kolegou Zemanem bývalého náměstka ministra obrany. V paměti jsme ještě měli jeho vždy přísnou a zakaboněnou tvář, ale nyní se k nám hlásil s širokým úsměvem na tváři a sám jako první. Jakže se má? Výborně. Pracuje pro jistou poradenskou firmu a zrovna dokončil několikaměsíční projekt, s jehož pomocí vytáhli jednu firmu z červených čísel do černých. Za pouhých pět měsíců, rozpovídal se ochotně. S ministerstvem obrany, kde dlouhá léta působil, se to prý nedá srovnávat, i když z něj neodcházel s lehkým srdcem. „Teď pracuji o dvě hodiny denně méně než dříve, ale víte, co je podstatné? Dostanete úkol a ten musí být splněn přesně na den a hodinu. Jinak jste druzí. Takže vidíte za sebou hotovou práci. To je nádherný pocit. A na ministerstvu? Však to znáte. Jednou se čeká na to či ono, pak na parlament, vládu...“ Byl očividně šťastný a spokojený a my mu to v tom letním horku tak trochu záviděli. A ještě něco nám prozradil. Podstatně se mu prý zmenšil telefonní seznam v jeho mobilu. Proč? Inu, postupně z něj zmizela jména těch, kteří mu volali jen kvůli jeho funkci. Dnes tam má čísla pouze dobrých přátel... Ladislav LENK

Vojenské schopnosti jako puzzle

10 Cihelna 2007 byla opět rekordní

13 Továrna na profesionály

16 Tradičně i netradičně

26 Částečně vrtulník, částečně letoun Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: z výcviku ve Francouzské Guyaně, archiv Radima Hlubučka

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 15. 8. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 3. 9. 2007

30 Povodně 2002

38 Každopádně úspěch

46

Î VÝCVIK V ZAHRANIČÍ

VÝCVIK V ZAHRANIČÍ Í

ÚCTA a RESPEKT k protivníkovi Vracíme se ke speciálnímu výcviku cizinecké legie pro boj v rovníkové džungli, který absolvovali naši vojáci ve Francouzské Guyaně Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Radima HLUBUČKA

SEZNÁMENÍ SE STAROU DÁMOU Samotný kurz byl rozdělen do několika fází. První týden strávili vojáci na základně cizinecké legie v městě Kourou. Během něho účastníci absolvovali vstupní formality, lékařskou prohlídku, prezentaci u 3. pluku pěchoty cizinecké legie, seznámení s výstrojí, výzbrojí, ostatním specifickým materiálem pro tyto klimatické podmínky a základní instruktáž. „V tomto týdnu jsme rovněž absolvovali sérii vstupních fyzických testů,“ vzpomíná kapitán Radim Hlubuček, který v naší armádě působí jako náčelník Pohotovostního oddělení

V A reportu č. 18 v loňském roce jsme přinesli informace o účasti dvou našich vojáků, kapitána Radima Hlubučka a nadporučíka Lukáše Stejskala, na speciálním výcviku cizinecké legie pro boj v rovníkové džungli ve Francouzské Guyaně. Zkušenosti získané během pobytu v těchto končinách jsou natolik zajímavé, že jsme se rozhodli ještě jednou k tomuto tématu vrátit.

Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav. „Museli jsme například uplavat v bazénu sto patnáct metrů, z toho posledních patnáct metrů na jeden nádech pod vodou. Dále jsme patnáct minut šlapali vodu, následovalo pět set metrů volným stylem ukončených vysvlečením kompletního stejnokroje v hluboké vodě a vystoupením na břeh se všemi svršky v rukou.“ Na tuto plaveckou část navázal test obratnosti v podobě absolvování standardní francouzské armádní překážkové dráhy o dvaceti překážkách s časovým limitem čtyři a půl minuty a test vytrvalosti, jehož základem byl osmikilometrový běh po silnici v kompletní výstroji s limitem padesát minut. Kondičně-silový test pak představoval šestimetrový šplh na laně bez přírazu, dvacet kliků, čtyřicet dřepů, pět shybů, šedesát sedů/lehů a šestimetrový šplh po laně s jedenáctikilogramovým batohem na zádech. Mezi každou z těchto disciplín byl běh na tři sta metrů. „Na závěr celého týdne nás čekal tradiční oběd s velitelem pluku,“ vysvětluje kapitán

2

Hlubuček. „Byl to skutečně nezapomenutelný zážitek, který nám poodhalil mnohé z tajemství nezdolného bojového ducha cizinecké legie. Jednalo se totiž spíše o rituál se skvělou atmosférou plnou zajímavých a zábavných proslovů prokládaných tradičním zpěvem legionářských písní a samozřejmě výborným vínem.“ Velice vstřícné bylo rovněž setkání s našimi krajany, kteří slouží v legii. Hrdě se prý hlásili k tomu, že jsou Češi a svými výkony a svou vysokou odborností rozhodně nedělali naší zemi ostudu.

PŘESTANOU RŮST VLASY A NEHTY Další fáze, které byl věnován druhý a třetí týden, by se dala nazvat zocelování a utužování. Musí jí projít každý legionář sloužící ve Francouzské Guyaně. Ještě před jejím zahájením čekal absolventy kurzu čtyřhodinový přesun na nákladních automobilech do výcvikového centra v amazonském pralese v oblasti Regina. Na korbách automobilů byl již samo-

zřejmě veškerý potřebný materiál včetně zásob potravin a vody. Smyslem přípravné části je naučit vojáky všemu potřebnému pro přežití v džungli. Absolventi kurzu se tedy učí budovat improvizované přístřešky, rozvinovat hamaky (závěsné sítě na spaní), rozdělávat a udržovat oheň, využívat provizorní zdroje obživy, orientaci v džungli, pracovat s mačetou, motorovou pilou, překonávat vodní plochy, budovat provizorní prostředky pro plavbu, poskytovat první pomoc a transportovat raněného. To všechno samozřejmě doprovází fyzická a psychická zátěž, stres, nedostatek času, stravy a spánku. „Člověk má každý večer pocit, že je na konci sil. Každé ráno, když leze do mokrých hadrů, nadává. Pokračuje však dál. Postupně jsem získal obrovskou úctu k vlastnímu tělu, žasl jsem, co všechno dokáže,“ vysvětluje kapitán Hlubuček. „Přestanou vám růst vlasy, nehty. Rozmočená kůže je hrozně křehká, jen trochu se škrábnete a je rozedřená celá ruka. Z toho všeho se ale nakonec tělo zotaví, nejdůležitější je vaše myšlení, vaše vůle. A tak se postupně začalo ukazovat, že mnozí z těch výrazně fyzicky slabších jsou na tom najednou mnohem lépe než jejich silnější kolegové.“

HLEDALI DŮVODY, PROČ TO NEJDE Na tom, kolik se toho člověk naučí během této přípravy, závisí jeho úspěch v prověřovací etapě. Ta trvá šest dnů a začíná tím, že vojáci jsou převezeni na neznámé místo v džungli. Mají s sebou pouze klobouk, moskytiéru, kalhoty bez opasku, boty bez tkaniček a zásobník s ostrou municí. Celý tým pak má dohromady zapalovač, kilogram soli, dvě čutory, nůž, pytlačku a několik mačet. Úkolem vojáků je kromě přežití v co nejlepším zdravotním stavu

3

Î VÝCVIK V ZAHRANIČÍ vybudovat do pátého dne přístřešky pro bydlení, pasti na zvěř a ryby, improvizovaný batoh z palmového listí a vor, s jehož pomocí se můžete plavit po řece. Následuje pochod džunglí. Teprve po splnění všech těchto úkolů dostanou vojáci najíst a napít. „Měli jsme štěstí, hned první den se nám podařilo ulovit prase,“ vzpomíná kapitán Hlubuček. „Kromě něho jsme ještě ulovili živočicha podobného nutrii, dvě želvy, tři ryby, větší množství mokřinových krabů a předposlední den tři a půl metru dlouhou anakondu. Veškeré takto získané maso jsme si upravili na ohni.“ Při výcviku se počítá i s úrazy. Vychází se z toho, že je veden na samé hranici možného. Evropané byli na první pohled teoreticky mnohem lépe připraveni než ostatní. Byli dobře živení a také fyzicky většinou zdatnější. Rovněž zbraně ovládali zručněji než vojáci ze zemí Latinské Ameriky. „Vojáci z Evropy ale často fungovali jen od sedmi do půl čtvrté odpoledne. V okamžiku, kdy museli být nepřetržitě dvacet čtyři hodiny denně na nohou, ležet v bahně a ještě na ně řvali, začala se jejich psychika výrazně propadat. Byl tam například major ze speciálních sil rakouské armády, silný, fyzicky velice zdatný voják. Psychicky ale nezvládl výcvik hned několikrát po sobě a ohrozil tím i ostatní,“ vypráví kapitán Hlubuček. „Vojáci z Latinské Ameriky byli jiní, měli odlišný styl práce. Pokud jim někdo něco nařídil, tak to dělali a nezabývali se tím, zda jim to nařídil správně, či ne. Improvizovali, snažili se najít za každou cenu řešení. Evropani když dostali úkol, tak ještě než ho začali plnit, vyjmenovávali, co všechno by k tomu potřebovali. Byli tak vychovaní ve školách, a tak často hledali důvody, proč to či ono nejde udělat. Pro mne to byl úžasně poučný střet civilizací.“ Zajímavé také je, že naši vojáci na tom byli z Evropanů relativně nejlépe. Legionáři jim prý

VÝCVIK V ZAHRANIČÍ Í říkali, že je to možná proto, že jsou z východní Evropy a mají za sebou jistou zkušenost z let, kdy jim nic jiného než improvizovat nezbývalo. Mnozí vojáci ze západní Evropy byli zhýčkaní a v okamžiku, kdy nedostali určitý servis, přestávali fungovat.

LEGIONÁŘSKÁ PŘEKÁŽKOVÁ ČTYŘKA V této fázi se také vojáci setkali s legionářskou specialitou těchto kurzů, kterou je neustálé zdolávání čtyř překážkových drah vybudovaných přímo v džungli. První se nazývá „stezka sviní“. Má podobu soustavy překážek vedoucích přes rozbahněné slepé rameno potoka. Vojáci při ní procvičují přelézání, balancování, podlézání, šplhání, skoky, potápění a plavání. Další se nazývá „opičí stezka“. Tvoří ji především lana, sítě, stromy a dřevěné

konstrukce a je zaměřena na šplhání, ručkování, skoky a balancování. Zdolání „týmové stezky“ trvá nejdéle, asi dvě hodiny. Jedná se o devět překážek vyžadujících spolupráci celé skupiny, tedy nejméně sedmi lidí. Opět ji tvoří bahno, stromy a obří hladká stěna. Poslední prověrkou je transport raněného skupinou minimálně sedmi lidí za pomoci lana a klády přes náročný, rozbahněný terén, který střídá značné převýšení. „V těchto okamžicích jsme také mohli nejlépe ocenit kvality a profesionalitu instruktorů. Hlavní instruktor a vlastně jakási živoucí legenda cizinecké legie nadpraporčík Lopez nám neustále vštěpoval, že vše je záležitostí naší mysli,“ zdůrazňuje Radim Hlubuček. „Pokud již dopředu připouštíme, že to nezvládneme a pochybujeme nejen o některých záležitostech, ale dokonce sami o sobě, je lepší nemarnit čas a výcvik vzdát. Naší

výhodou bylo, že jsme měli možnost učit se na vlastních chybách. Na rozdíl od nás ne každý dostane při zdejším výcviku ještě další šanci.“ Radim Hlubuček se netají tím, že hlavní instruktor Lopez byl pro něho nejvýraznější osobností, kterou ve vojenské kariéře potkal. Ve svých osmačtyřiceti letech výrazně převyšoval všechny účastníky kurzu. A to jak z hlediska fyzičky, tak i morálně-volních vlastností. Bohaté bojové zkušenosti obratně přenášel do výcviku. „Vyvolával dojem, jako by mu bylo úplně jedno, zda přežije, nakonec ale zjistíte, že myslel i na ty nejmenší detaily. Vždy měl

4

v záloze maximální počet variant pro případ nepředpokládaných událostí.“

VYCHOVÁVAJÍ Z NICH PREDÁTORY Další fáze výcviku následuje až v okamžiku, kdy člověk již zvládá základy přežití v džungli. Je jí věnován čtvrtý až šestý týden kurzu a odehrává se ve výcvikovém centru cizinecké legie pro rovníkový les. Zaměřuje se na

vedení boje v džungli. Vojáci se musejí naučit plánovat a vést boj v džungli proti tradičním protivníkům, jako je gerila, narkomafie a v poslední době také teroristé. A to na stupni družstvo a četa. Na programu jsou přesuny vodou a džunglí, přepady, léčky, nástrahy, patroly, kontrola území a především střelba. A to v džungli, ve vodě a z plavidla. Veškerá bojová činnost se vede bez možnosti využití jakýchkoliv podpůrných jednotek. Na místo plnění úkolu se vojáci dostávají výhradně pěšky. Stejným způsobem je provedeno odpoutání od nepřítele a ústup po skočení útoku. Bojové akce jsou zpravidla třídenní. Vojáci si veškerou výzbroj, munici a nezbytné zásoby nesou na zádech. To pořád ale ještě nic není proti některým výcvikovým soustředěním pořádaným pro příslušníky cizinecké legie. Vrcholem v tomto směru jsou čtyřicetidenní hloubkové patroly v džungli bez možnosti jakékoliv podpory. „Jednou z ústředních myšlenek tohoto kurzu bylo vychovat z nás predátory, lovce. Ti, co loví, pronásledují, mají neustále hlad, ale jednají čistě účelově bez nenávisti a zbytečné

agresivity,“ vysvětluje kapitán Hlubuček. „Přínosná byla i extrémnost výcviku. Pokud je extrémní protivník, musíte se tak chovat i vy. Rozdíl je pouze v tom, že voják je profesionál a musí umět svoji agresi zvládat. Takže se vlastně jedná spíš o razanci. A ta se v legiích pěstuje. Dostanou vás do takového psychického rozpoložení, že naprosto reálně uvažujete nad tím, zda vás chtějí zabít, či ne.“ Vojáci z Ekvádoru museli před tímto kurzem cizinecké legie absolvovat tři jiné. Jeden z nich

byl zaměřen na pobyt v zajetí. Během něho docházelo k jejich mučení. Bičovali jim tam například záda, u nás by bylo něco podobného z legislativního hlediska naprosto nemyslitelné. Situace se v tomto směru mění ale i v cizinecké legii. Před několika lety se totiž stala regulérní složkou francouzské armády. Oficiálně byly zrušeny fyzické tresty. Přesto k nim však i nadále občas dochází. Je to způsobeno vlivem starých legionářů.

V DŽUNGLI JAKO V HORÁCH „Na první pohled se může zdát, že zkušenosti z boje v džungli v naší současné armádě, jejíž jednotky jsou nasazeny v Iráku, Afghánistánu a Kosovu, jen těžko uplatníme. Opak je ale pravdou. My jsme se totiž v džungli učili bojovat s terorismem a gerilami. A právě z toho v současné době čerpám při výcviku kontingentů pro Irák. Trénujeme především ochranu kolon proti neočekávaným přepadům.“ To ale podle kapitána Hlubučka není nejdůležitější, co si z kurzu odnesl. Naučili ho

zde úctě a především respektu k protivníkovi. Ze všeho nejhorší by totiž bylo podceňovat gerilové jednotky. Většinou mají mnohaleté zkušenosti z bojů, navíc válčí za určitou ideu, bojují srdcem a právě to je posiluje. Vojáci jsou většinou na rozkaz nasazováni do nejrůznějších oblastí světa, ke kterým nemají žádný osobní vztah. Sloužit v armádě je jejich povolání. Málokterý z vojáků jde do akce s tím, že by v ní chtěl umřít jako hrdina. Existuje také velký rozdíl mezi pojetím života Evropana a lidí tzv. třetího světa. Jen precizně odvedenou týmovou prací mají vojáci v těchto akcích šanci uspět. „Přestože se nám může zdát, že bojovníci v pralese Amazonie jsou jiní než gerila v horách Afghánistánu či pouštích Iráku, princip jejich myšlení je úplně stejný,“ říká kapitán Hlubuček. Vše, co se posluchači během tohoto kurzu naučí, je shrnuto do závěrečného cvičení. Je to komplexní prověrka dovedností, přesunů a především bojových činností včetně vysazení z vrtulníku do vody. Kurz uzavírá třináctikilometrový běh s veškerým materiálem z džungle na základnu v Kourou. „Když jsem odlétal do Francouzské Guyany, obával jsem se, že to bude fyzicky náročné, že to nezvládnu. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by za určitých okolností mohl tento výcvik absolvovat v podstatě každý. Musí si vše ale srovnat v hlavě,“ uzavírá Radim Hlubuček.

5

Î KOMPLEXNÍ AUDIT MO

KOMPLEXNÍ AUDIT MO Í

Zkušenosti z praxe Běla Hejná je novou vedoucí projektového týmu pro přípravu komplexního auditu MO Připravil: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Na začátku srpna došlo k zásadní změně na postu vedoucího projektového týmu komplexního auditu MO. Ministryně obrany přijala do této funkce Bělu Hejnou, která se podílela na auditech ministerstev financí a zahraničních věcí. Jen několik dní po svém příchodu na Ministerstvo obrany nám Běla Hejná poskytla rozhovor. „ Jaké jsou vaše kompetence, kdo bude odpovědný za průběh auditu a za zavedení jeho výsledků? Ano, skutečně jsem letos k 1. srpnu převzala vedení tohoto týmu. Aktuálně se podrobně seznamuji s tím, co už bylo od května uděláno, s lidmi, kteří na přípravě auditu pracovali a pracují, ale také s každodenní rutinou tohoto ministerstva. Zároveň chystám rámcové kroky pro další postup. Čtenáři možná vědí, že dosud probíhá výběr externího auditora, a to je zásadním časovým i obsahovým limitem pro další konkrétní kroky přípravy auditu. Teprve s vybraným dodavatelem bude možno dopracovat závazné dokumenty pro jeho provedení. Každý externí dodavatel auditu totiž používá odlišné postupy a metody, trochu jinak přistupuje k řízení i provedení projektu auditu. Tyto postupy považuje za své firemní know-how. Věcnou, smluvně vymezenou odpovědnost za provedení auditu má samozřejmě auditor.

6

On si předem stanovuje, jakou podporu a spolupráci potřebuje od zadavatele, aby mohl garantovat úspěch auditu. Za úspěch auditu je pak vždy považováno naplnění zadání. Co se týče zavedení výsledků auditu, je situace trochu jiná. Auditem formulované „příležitosti ke zlepšení“ organizace, v našem případě ministerstva, musí chtít důsledně zavést hlavně ministerstvo samo, auditor s tím může jen pomoci. Celým procesem zlepšování nás může, a také bude doprovázet. „ Máte osobní zkušenosti s prováděním auditů v jiných resortech. Bude mít audit Ministerstva obrany nějaká specifika? Ano, samozřejmě že bude mít svá specifika. Každý centrální orgán naší státní správy je totiž jedinečný, neopakovatelný. Žádný nemá věcně obdobného partnera, se kterým by mohl být parametricky porovnáván. A to nelze zpochybnit. Z tohoto důvodu však mylně a velmi dlouho přetrvával ve státní správě názor, že tato specifika jsou zásadní překážkou pro to, aby externí auditor vůbec mohl posuzovat fungování státní správy. Zkrátka jsme byli toho názoru, že „sami nejlépe víme, co je pro nás dobré“. Okolní svět se měnil, ale státní správa se tvrdošíjně bránila zavádění nových metod řízení, modernizaci. Mohu si to dovolit tvrdit, protože jsem v úzkých vazbách ke státní správě již dlouhá léta. Státní správa stále jen s obtížemi naplňuje stanovené strategické cíle, neumí obvykle projektově pracovat, neumí hospodařit s lidskými zdroji, často je zahlcena duplicitami atd. V posledních letech však dochází k průlomu. Některá

ministerstva již provedla svůj komplexní audit, byl to nejdříve pilotní projekt na Ministerstvu financí, následovalo Ministerstvo zahraničních věcí. Na obou auditech jsem pracovala. Další ministerstva provedla a provádějí dílčí audity, nejaktivnější jsou na Ministerstvu vnitra a na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tato dílčí řešení však osobně nepovažuji za dobrá. Nicméně je zřejmé, že odpor k externímu posuzování byl překonán a zajímavé příležitosti ke zlepšování už dnes hledají mnozí. Velmi si cením, že paní ministryně se rozhodla právě pro komplexní audit Ministerstva obrany. „ Jak vlastně audit probíhá a jak dlouho trvá? Už jsem mluvila o tom, že není uzavřeno výběrové řízení na dodavatele. Proto nemohu na vaši otázku přesně odpovědět, zatím není jasné, kdy bude uzavřena smlouva s dodavatelem a jak budou dojednány všechny podmínky. Nicméně audit obvykle trvá minimálně šest měsíců, jednotlivým dílčím krokům jsou vždy věnovány dva až tři týdny, delší je pak období zavádění změn, tzv. implementace doporučení ke zlepšení. Některé změny se dají zavést velmi rychle, během několika týdnů, některé si vyžádají důkladnou přípravu a mohou trvat i celý rok. Chtěla bych ale všechny ujistit, že audit „nebolí“. Je třeba počítat s tím, že v některých fázích sběru informací budou auditoři potřebovat intenzivní spolupráci našich pracovníků, rozsah takto intenzivní spolupráce lze vyjádřit spíše v hodinách než ve dnech či dokonce týdnech. Avšak čím bude na naší straně vstřícnější přístup, tím jednodušeji vše proběhne. Chtěla

bych, abychom o událostech kolem auditu vaše čtenáře mohli informovat průběžně a hledám k tomu vhodné cesty. Předpokládám, že se tedy k této otázce vrátíme po podepsaní smlouvy a zpracování dokumentů o provedení auditu. „ Bývá zvykem, že audit se dotkne všech organizačních součástí prověřované instituce najednou, nebo jsou jednotlivé složky auditovány postupně podle nějakého harmonogramu? Především bych odmítla slovo „prověřování“. Audit je hledání cest ke zlepšení fungování instituce či organizace, k větší spokojenosti těch, pro které pracujeme a fungujeme, ale i k větší spokojenosti nás samých. Nehledáme viníky, nepřipravujeme sankce. A teď k té otázce. Ano, pracuje se většinou v dílčích etapách, kterými procházejí všichni téměř najednou v průběhu dané etapy a vždy podle určitého harmonogramu, jenž je předem znám a konzultován, aby bylo možno vyhovět eventuálně potřebám přesunů. Ale zase opakuji, že dokud nemáme vybraného auditora, nelze předjímat. „ Auditorská firma provádí audit zcela samostatně, nebo se její tým rozšíří o nějaké zástupce resortu obrany, kteří by byli nápomocni při objasňování některých informací a lepší orientaci ve struktuře resortu? Podle mých zkušeností firma obvykle na začátku předkládá plán řízení

a snažím se připravovat vše tak, aby rizik bylo co nejméně.

a zabezpečení projektu auditu, také popíše společné orgány projektu a formu a rozsah participace zadavatele i dodavatele. Samotná práce pak obvykle postupuje v dílčích etapách, které mají své závěry a výstupy. Tyto dílčí závěry a výstupy procházejí dílčím schvalovacím procesem v řídícím výboru projektu auditu, kde, jak bylo řečeno, sedí i zástupci zadavatele. Nemůže tedy dojít ani v dílčích výstupech, ani ve finálním výstupu k nejasnostem a omylům z neznalosti či nepochopení dodavatele.

„ Jak lze tedy rizika eliminovat? V prvé řadě před nimi nezavírat oči, co nejdříve je identifikovat, podrobně popsat, najít jejich nositele, vyjádřit míru pravděpodobnosti jejich výskytu, formulovat jejich vliv na projekt, formulovat co nejlépe způsob jejich předcházení, ale i postup řešení, pokud se skutečně projeví.

„ Která z fází auditu je nejsložitější, v čem spatřujete největší rizika? Nelze říci, že některá fáze je nejsložitější. Možná bych se spíše ptala, „pro koho“ nejsložitější? Podle mého názoru bude náš resort pro auditory „oříškem“, a proto pro ně bude patrně nejsložitější fáze sběru informací a jejich utřídění. Dostanou do ruky velmi rozsáhlou materii. Počítám, že tato fáze naopak pro nás nebude nejsložitější, ale bude nás „obtěžovat“. Pro nás bude nejtěžší akceptovat nové přístupy a pohledy. Patrně nejsložitější bude dotáhnout audit do vítězného konce, uvést do každodenního života našeho ministerstva doporučení ke zlepšení, vzešlá z auditu. Určitě existují některá rizika, která by mohla projektu uškodit a jež bych mohla formulovat na základě svých zkušeností. Ale já nevím, jestli budou moje zkušenosti v oblasti rizik platit i na Ministerstvu obrany. Jsem tu zatím krátce

„ I když předmětem tohoto komplexního auditu není personální audit, může tento proces vyvolat mezi zaměstnanci pocit nejistoty. Jaké preventivní kroky v tomto ohledu chystáte? Pokud vím, tak personální audit nebyl a ani není záměrem zadavatele, ani součástí zadávací dokumentace pro audit. Spolupracovala jsem v minulosti na komplexním auditu, kde se personální audit spolupřipravoval. Tam se realizovala přípravná opatření zejména v kolektivní smlouvě, v oblasti vzdělávání, trhu práce a podobně. To ale není zdejší situace, v rámci auditu preventivní opatření nepřipravuji. Nelze samozřejmě vyloučit, že snaha o odstranění duplicit v agendách ministerstva nemůže přinést nějaké personální změny. Rovněž nelze opomenout systematickou snahu vlády snižovat počty pracovníků ve státní správě.

PHDR. BĚLA HEJNÁ PORADKYNĚ MINISTRYNĚ – MANAŽERKA PROJEKTU KOMPLEXNÍHO AUDITU MO ČR Rodinný stav: Manžel: Národnost: Datum narození: Místo narození: Děti: Vzdělání: 1965 – 1968 1968 – 1970 1980 – 1985 1985 – 1988 1993 – 1994

vdaná MUDr. Michael Hejný česká 2. leden 1950 Benešov dvě dcery

Střední všeobecně vzdělávací škola Kutná Hora Krajská střední zdravotnická škola Kolín – porodní asistentka Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha – psychologie Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha – poradenství Právnická fakulta Univerzity Karlovy Praha – veřejná správa

Jazyky:

anglický, německý

Praxe: 07/1970 – 07/1978 08/1978 – 11/1979

OÚNZ Kutná Hora – porodní asistentka SOU – vychovatelka

11/1979 – 03/1988 03/1988 – 03/1990 03/1990 – 10/1990 10/1990 – 09/1994 10/1994 – 04/1995 05/1995 – 04/1997 05/1997 – 08/2002 08/2002 – 12/2002 12/2002 – 04/2003 05/2003 – 12/2005 03/2006 – 07/2006 01/2005 – 12/2006 04/2007 – 05/2007 10/2006 – 08/2007 od 08/2007

Zájmy:

Okresní pedagogicko-psychologická poradna – psycholožka Okresní pedagogicko-psychologická poradna – ředitelka ONV Kutná Hora – místopředsedkyně pro školství, zdravotnictví, kulturu a pracovní síly Úřad práce Kutná Hora – ředitelka MPSV ČR – poradkyně ministra MPSV ČR – ředitelka tiskového odboru MPSV ČR – náměstkyně ministra MPSV ČR – poradkyně ministra MHM Prahy – ředitelka odboru sociálních věcí a zdravotnictví MPO ČR – poradkyně ministra MZV ČR – manažerka kvality komplexního auditu MZV MF ČR – poradkyně ministra MŠMT ČR – poradkyně ministryně MZ ČR – poradkyně ministra MO ČR – poradkyně ministryně, manažerka projektu komplexního auditu MO ČR plavání, literatura, jízda na kole

7

Î VZDĚLÁVÁNÍ

VZDĚLÁVÁNÍ Í

Na závěr zazněl aplaus Další čeští praporčíci absolvovali prestižní kurz na United States Army Sergeants Major Academy v texaském El Pasu Text: Jan ZEMAN Foto: prap. Robert BATĚK a nprap. Lubomír VOLNÝ

United States Army Sergeants Major Academy je vrcholným stupněm vzdělávacího systému praporčíků a musí jím projít každý, kdo chce zastávat významnou pozici v americkém praporčickém sboru (NCO). Kurzů se účastní i zahraniční studenti a od roku 2003 mezi ně patří i čeští vojáci. Zatím posledními absolventy jsou prap. Robert Batěk a nprap. Lubomír Volný.

8

Struktura vzdělávacího programu v United States Army Sergeants Major Academy, která je pro praporčíky tím, co War College pro důstojníky, se za poslední čtyři roky příliš nezměnila. Obsah výuky je ale neustále obohacován o nové poznatky ze zahraničních operací. Devítiměsíční studium se skládá ze čtyř částí, kterým předchází ještě několikatýdenní jazyková příprava v texaském San Antoniu. První část je zaměřena na zlepšení komunikačních schopností vojáků, zvládání administrativy nebo přípravu různých memorand a vojenských dokumentů tak, aby byly srozumitelné vojínům i generálům. Další blok je zaměřen na vydávání bojových rozkazů a zpracovávání briefingů. V této fázi byla velká pozornost věnována například procesu mobilizace, společnému operačnímu plánování nebo topografii. V poslední části kurzu šlo především o porozumění způsobu boje americké armády a využívání zpravodajské podpory. Získané znalosti mohli vojáci využít už při cvičení na počítačích. „Vyzkoušeli jsme si, jak úspěšní či neúspěšní bychom byli při vedení bojové činnosti jednotky. Během cvičení jsme museli zpracovávat písemné podklady ke cvičení, reagovat na vzniklé situace a přijímat potřebná rozhodnutí,“ popisuje obsah cvičení prap. Batěk, který je vrchním praporčíkem u klatovského 142. praporu oprav. Tentokrát se celého kurzu účastnilo 649 studentů, z nichž 44 přijelo do Texasu ze 33 zemí

světa. Celý ročník byl rozdělen do přibližně patnáctičlenných skupin a v některých byl členem jeden zahraniční host. „Američané od nás očekávali, že tam budeme dobře reprezentovat svoji zemi a předvedeme naše schopnosti. Takovou odpovědnost v sobě cítil asi každý zahraniční student,“ sděluje nám svoje pocity prap. Robert Batěk. Zahraniční studenti také rozšiřují spektrum pohledů na právě probírané otázky v kurzu. O významu vzdělávacího programu na United States Army Sergeants Major Academy svědčí také to, že sem přijíždějí přednášet různí významní hosté. K těm nejexkluzivnějším tentokrát patřil náměstek amerického ministra obrany pro pozemní síly Francis J. Harvey, vrchní praporčík U. S. Army Kenneth O. Preston nebo velitel amerických sil v Iráku generál David H. Petraeus. „Bezesporu zajímavá byla i přednáška bývalého vrchního praporčíka U. S. Army (Command Sergeant Major) George Horvatha, který nám radil, na co se máme ve své práci zaměřit. Velmi poučné bylo také vystoupení samotného velitele akademie plukovníka Davida Abramowitze. Ten nám z pozice důstojníka říkal, co vlastně od vrchních praporčíků očekává,“ pokračuje prap. Batěk. Na výuce se velkou měrou podílejí i samotní studenti, kteří si na určená témata připravují přednášky a lektoři jen korigují následnou diskusi. Během kurzu čeká studenty několik zkoušek. „Každá část má svoji závěrečnou zkoušku a museli jsme absolvovat i různé dílčí testy, které měly odhalit hloubku našich znalostí v probírané oblasti. Hodnocení je ve škále od nuly do 100 bodů. Na stupeň výtečně je potřeba dosáhnout alespoň 90 bodů a na stupeň dobře musíte mít minimálně 70 bodů,“ říká Batěk. Jestliže by někdo získal méně než 70 bodů, musí zkoušku opakovat. „Pokud by ani potom neuspěl, přistoupilo by se patrně k jeho vyloučení z kurzu, ale k tomu údajně ještě nikdy nedošlo,“ dodává. V kurzu pro vrchní praporčíky jde především o týmovou práci. „Tým dokáže víc než jedinec, ale tým by bez jedinců nemohl fungovat, takže příprava je zaměřena oběma směry,“ tvrdí prap. Batěk. Začátek kurzu se proto nejprve věnuje přípravě jednotlivců a pak rozvoji týmové práce. „Při zpracovávání několika větších projektů se potom ukáže, jestli jsme schopni týmové práce,“ pokračuje Batěk s tím, že některá témata projektů je možné si vybírat, jiná jsou posluchačům přidělena. Nejde přitom o žádné lehké úkoly. Praporčík Robert Batěk se například podílel na projektu, který řešil otázku zvýšení integrace

jednotlivých součástí ozbrojených sil USA. „Naprosté sloučení jejich sil, aby měly jeden rozpočet a vojáci nosili jednotnou uniformu, je za dnešních podmínek asi nemyslitelné. Uváděli jsme pro a proti u jednotlivých možností. V předkládané zprávě jsme nakonec dospěli k závěru, že se americké síly musejí více sjednotit a používat alespoň stejný materiál – především zbraně, munici a komunikační prostředky,“ navrhoval praporčík Batěk. Zpestřením kurzu byla návštěva města Columbus na hranicích USA a Mexika. V tomto případě nešlo jen o pouhý výlet, ale o „Staff Ride“, kdy měli studenti podrobně rozebrat události, když 9. března roku 1916 město s vojenskou posádkou napadl mexický bandita Pancho Villa. „Každý z nás měl za úkol nastudovat určený detail bitvy a pak o tom na místě vyprávět,“ popisuje druhý český účastník kurzu nprap. Lubomír Volný, který je vrchním praporčíkem u opavského 53. centra pasivních systémů a elektronického boje. „Řekli nám to hodně dopředu, takže jsme měli na nastudování dostupných pramenů dostatek času. Zdroje vztahující se k této události jsou značně široké, takže jsme mohli jít poměrně do hloubky,“ pochvaluje si nprap. Volný. Cílem této exkurze nebylo jen bližší poznání americké historie, ale především rozbor této bitvy. Studenti museli podrobně hovořit o pozitivech a negativech jednotlivých kroků, jak Villova plánu útoku, tak postupů velitele posádky plukovníka Slocuma. Jedním z mnoha zážitků, který si praporčík Robert Batěk z amerického Texasu přivezl, byla přednáška o České republice před 550 studenty střední školy Soccoro. „Hodně mě překvapilo, jaké znalosti mají o naší zemi. El Paso je v poušti, takže o našich hokejistech toho moc nevědí, ale znají například fotbalistu

Pavla Nedvěda a vědí třeba to, že Madeleine Albrightová pochází z Prahy,“ sděluje nám své pocity Batěk, který si tento úkol sám vybral. Zkušenosti pak mohl využít v únoru při „Country briefingu“, kdy se zahraniční studenti snaží svým kolegům co nejzajímavěji přiblížit zemi, ze které pocházejí. Je to skutečně velmi prestižní záležitost, a proto se studenti na svoji přednášku pečlivě připravují. Je to také jeden z mála okamžiků, kdy se posluchači z jednoho státu sejdou při plnění nějakého úkolu, protože jinak pracují odděleně se svými skupinami. Při této prezentaci jde o zvolení správné formy sdělení informací a jejich výběru. Ti, co vsadí jen na odříkávání naučených nezáživných dat, zpravidla narazí na chladnou odezvu publika. Češi proto zvolili zábavnější formu. „Nechtěli jsme z toho dělat nějakou show, ale zaujmout diváky,“ popisuje svoji taktiku nprap. Volný, který s prap. Baťkem přípravou prezentace strávili hodně času, ale výsledek stál za to. Výklad rozčlenili do několika částí, oddělených klipy Boba a Davea z reklamy na budějovické pivo Budvar, a obohatili jej o různé zajímavosti a vtipy. Zvolili správnou taktiku a publikum bylo jejich. „Na závěr zněl sálem velký potlesk a lidé místo aby tak jako vždy odcházeli do předsálí, se naopak hnali k pódiu. Každý si s námi chtěl potřást rukou,“ vzpomíná nprap. Lubomír Volný. Oba vrchní praporčíci si velmi cení zkušeností získaných nejen v prestižní United States Army Sergeants Major Academy, sídlící na základně Fort Bliss nedaleko texaského El Pasa, ale i možnosti sledovat fungování praporčického sboru v americké armádě. Robert Batěk a Lubomír Volný se shodují, že jim to pomůže v další práci u svých jednotek.

9

Î ROZHOVOR

ROZHOVOR Í

Vojenské schopnosti jako puzzle

O prestižní post po Britovi Johnu Colstonovi, jemuž letos v létě vypršel mandát, se ucházelo 20 zájemců. Do užšího výběru postoupili pouze zástupci Česka, Turecka a Litvy, kteří před závěrečným pohovorem s generálním tajemníkem NATO ještě absolvovali test analytických a manažerských schopností. V pondělí 30. července Jaap de Hoop Scheffer oznámil, že si za svého náměstka vybral Jiřího Šedivého.

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a Michal ZDOBINSKÝ

V říjnu tohoto roku se Jiří Šedivý ujme funkce náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování „ Co všechno patří do působnosti náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování? Je to jedna ze šesti sekcí, které vedou náměstci generálního tajemníka NATO. Základním úkolem je vytváření představ o tom, jaké bude ve středně a dlouhodobém horizontu strategické prostředí a jakým bezpečnostním

rizikům a výzvám v té době budeme čelit. Druhá rovina spočívá v hledání definice optimálních vojenských schopností, které by byly adekvátní k předpokládaným úkolům, výzvám a hrozbám. Třetí rovina je praktická, neboť jde o práci s členskými státy. Členské státy mají různé vojenské schopnosti a v rámci této sekce vzniká ideální podoba portfolia vojenských

schopností NATO. To je třeba poskládat jako puzzle ze schopností jednotlivých států. K tomu se právě váže každoroční vyhodnocování dotazníků obranného plánování, ve kterých státy velice podrobně vykazují pokrok v naplňování svých příslibů a závazků vůči NATO. „ Příchodem do Bruselu „svléknete dres“ českého úředníka a stanete se náměstkem pro 26 členských států NATO. K České republice tak budete muset přistupovat stejně jako k ostatním státům, nebo nám můžete nějakým způsobem pomáhat při řešení určitých problémů? Myslím si, že lidé na Ministerstvu obrany velice dobře vědí, kde jsou naše největší problémy. V hodnocení prvních tří let reformy, které nedávno předkládala ministryně obrany Bezpečnostní radě státu, totiž byly velice otevřeně a přesně identifikovány. Víme, kde máme potíže, a je jen na České republice, respektive na Ministerstvu obrany, aby nedostatky napravilo. „ Na jednotlivé státy můžete působit pouze vydáváním důrazných doporučení. Například v loňském roce vydalo NATO doporučení, aby členské státy dávaly na obranu částku odpovídající alespoň 2 % jejich hrubého domácího produktu (HDP). Není to ale pevná částka, což trochu komplikuje další

10

plánování. Neuvažuje se v tomto ohledu o nějaké změně? Nejdříve bych se vrátil k tomu, čemu se říká sdílení břemene, tedy kolik který stát investuje do své obrany a kolik přispívá do rezervoáru vojenských sil Atlantické aliance. Máte pravdu v tom, že kvantifikace ve smyslu poměru investic vzhledem k HDP je velice relativní. Různé státy mají různou výši a růst HDP, takže v Atlantické alianci se v posledních letech už neklade takový důraz na vstupní kritéria, k nim právě patří výše rozpočtu na obranu – jakkoliv zůstává platné doporučení 2 % HDP, ale nyní je důležitost přičítána též výstupům. Ty značí, co dokáže daný stát z investovaných peněz vygenerovat za vojenské schopnosti splňující základní parametry pro případné nasazování do operací NATO. Dnes se v Alianci také mnohem více pracuje s kvalitativním poměřováním. Vyslání jedné letky vrtulníků do určité operace je adekvátní vyčlenění dvou mechanizovaných praporů. Fakt, že jsme v první polovině roku nabízeli pro případnou operaci sil rychlého nasazení příslušníky libereckého praporu OPZHN, má tak vyšší přidanou hodnotu, než kdybychom vyčlenili např. dva mechanizované prapory. „ Záleží také na tom, jak se s penězi hospodaří. Můžeme dávat na obranu 2,2 % HDP, ale díky špatnému hospodaření na tom můžeme být ještě hůř než dnes. Kritizoval jste resort obrany za to, že se jeho transformace zastavila a ministerstvo zůstává velkým molochem. Co vám konkrétně vadí? Samotná armáda není molochem, ta zadaný transformační úkol do značné míry splnila, ale problém vidím v nejrůznějších byrokratických strukturách ministerstva. Máme třináct a půl tisíce občanských zaměstnanců a pětadvacet tisíc vojáků, což je dlouhodobě neudržitelné. Když jsem v jednom rozhovoru hovořil o molochovi, měl jsem také na mysli celou řadu těch takzvaných podvěsů ministerstva – tedy nejrůznějších organizací napojených na rozpočet obrany – které mají zanedbatelný nebo dokonce vůbec žádný význam pro vytváření vojenských schopností a ujídají ze společného koláče. Vycházím z předpokladu, že Ministerstvo obrany je zde především od toho, aby provádělo strategické plánování a podporovalo rozvoj vojenských sil. „ Jak byste to řešil? Problém začíná už v samotném obranném plánování. Podíváme-li se na všechny bezpečnostní dokumenty, které byly přijaté od vzniku

České republiky, tak zejména v 90. letech můžeme vysledovat určitou strategickou bezradnost. Tehdejší politické elity se nedokázaly rozhodnout, jakým směrem budeme budovat naše ozbrojené síly. Zdali mají být plně profesionální, nebo založené na povinné vojenské službě, zdali budeme klást větší důraz na expediční schopnosti, nebo na teritoriální obranu. V té strategické nejistotě byly tyto dokumenty poměrně vágní a do toho neurčitého zadání se dalo, lidově řečeno, nacpat cokoliv. Takovým způsobem se tam dostala potřeba 350 těžkých tanků T-72 (později naštěstí revidovaná) nebo akvizice letounů L-159, které byly obrovskou zátěží rozpočtu. Počátek problémů tedy tkví v samotném plánování, kdy jednotlivé plánovací dokumenty, od toho nejobecnějšího, Bezpečnostní strategie ČR, až po jednoroční a pětiletý plán, ve kterých jde především o rozdělení zdrojů, o investice a akvizice, poskytovaly velice široký prostor pro nejrůznější projekty, z nichž se řada ukázala být naprosto slepými uličkami. „ Když jste byl ministrem obrany, tak jste nastartoval proces, kdy se tyto dokumenty měly přehodnotit a aktualizovat. Jsem velice rád, že se ten proces nezastavil a dál probíhá. Diskutujeme dlouhodobou vizi, která je ve srovnání s předcházejícími dokumenty velice explicitní a zřetelně zdůrazňuje nutnost budovat schopnost nasaditelnosti sil. Tento proces tedy dál pokračuje a vlastně

ani jiná cesta není možná. Vzhledem k tomu, že můžeme v příštích pěti letech předpokládat minimálně stagnaci rozpočtu na obranu, tak pokud bychom se na této cestě zastavili, tak za pět let by armáda skončila jako jakýsi polofunkční hybrid. Taková armáda by nebyla schopná zajistit ani minimální teritoriální obranu, jakkoliv víme, že v příštích 15 až 20 letech je to naprosto vyloučený scénář, a nebyla by ani schopná zajistit současnou míru našich příspěvků do zahraničních operací. „ Hovořil jste o organizacích parazitujících na Ministerstvu obrany. Myslíte si, že v současné době je komplexní audit to jediné, co se dá pro zefektivnění činnosti této instituce udělat? Vždy jsem velmi prosazoval provedení auditu, ale dodával jsem, že nám může dát maximálně dvacet procent validních informací. Je to dáno tím, že auditorské firmy nemají zkušenost s resortem typu Ministerstva obrany, který má svoje specifika a velmi se odlišuje od soukromých společností, zadávajících si tyto audity nejčastěji. I kdyby však měl audit přinést jen dvacet procent použitelných informací, tak to bude přínosem. Nicméně základní revizi a později rozhodnutí, jaké složky rušit, reorganizovat, případně i vytvářet nové struktury, to všechno musí vzejít zevnitř resortu, v rámci vlastními silami provedené inventury organizačních struktur a procesů. Zároveň v těchto dnech probíhá diskuse o tom,

11

Î ROZHOVOR co dál s reformou, která vychází z vyhodnocení prvních tří let reformy. Podle mých informací například náčelník Generálního štábu velice dobře chápe potřebu ještě více zracionalizovat zejména velitelské struktury a posílit schopnosti nasazení Armády České republiky. Jako příklad mohu zmínit záchranné prapory, které jsou velice užitečné, ale pokud se podíváte, kolik armádu ročně stojí a kolikrát do roka jsou nasazeny, tak vidíte obrovský nepoměr mezi investicí a samotným produktem. Záchranné prapory by se proto měly alespoň částečně transformovat v ženijní jednotky, které by byly schopné nasazení do zahraničních misí, ale zároveň by si zachovávaly schopnost případného použití v nějaké katastrofální situaci vzniklé na našem území. To je jeden z příkladů, jak zefektivnit fungování ozbrojených sil směrem k jejich větší využitelnosti a multifunkčnosti. „ Ve funkci náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování se budete zabývat vizemi třeba o tom, jak bude vypadat svět za několik desítek let. Před lety jsme hovořili s ředitelem Ústavu strategických studií, který nám tvrdil, že Evropa za nějakých třicet let dospěje ke vzniku jakési společné armády. Souhlasíte s podobnou vizí a s tím, že se jednotlivé armády budou specializovat na jednotlivé oblasti, jež pak budou nabízet spojencům? Nevím, jestli to bude zrovna za třicet let, ale integrace ozbrojených sil je podle mého názoru jediná možná cesta, jak v Evropě dosáhnout vojenské racionalizace a efektivnosti. Jestli se tomu bude říkat evropská armáda nebo nějak jinak – to není podstatné. Podstatné je zvýšení efektivity vojenských schopností evropských spojenců. Základní překážkou je ale právě ta fragmentace. Tak kupříkladu Evropská unie má dnes 27 států, což je 27 armád a každá má vlastní logistickou podporu. Právě u logistiky by se mohlo začít, ale tato transformace je nesmírně složitá. Můžeme si to představit opět jako skládání puzzle. Státy střední velikosti, jako je například Česká republika, či menší země, si prostě nemohou dovolit vydržovat plné spektrum ozbrojených sil – tedy tradiční vševojskový model – a jedinou cestou je specializace, která znamená, že určité druhy vojenských schopností nebo dokonce i vojsk budou buď potlačeny nebo zcela eliminovány a kompenzovány silami spojenců. Takové kroky ale předpokládají základní politickou vůli a hlubokou vzájemnou důvěru mezi spojenci v Evropě. Dokud si nebudeme navzájem stoprocentně věřit a nebudeme se moci na sebe

12

absolutně spolehnout, tak vždycky budeme velice opatrně přistupovat ke zbavování se nějaké vojenské schopnosti, protože se budeme vždycky podvědomě obávat, že bychom v nějaké situaci mohli zůstat osamoceni. „ Dá se říci, že tento proces blokují spíš tradiční státy, nebo naopak nové členské země Evropské unie? Takhle to rozdělené není. Pobaltské země jsou příkladem skutečně komplementární integrace vojenských schopností tří malých států. Na druhou stranu třeba Dánsko už přede dvěma lety ve své nejnovější bezpečnostní strategii zcela opustilo teritoriální obranu jako úkol pro armádu a nyní se v podstatě soustředí na komplementární schopnosti s důrazem na mezinárodní mise a zároveň je dánská armáda připravena poskytnout pomoc orgánům vnitřní bezpečnosti. Pak tu jsou tradiční evropské vojenské mocnosti, jako je Francie nebo Velká Británie, které vždycky budou udržovat plné spektrum svých vojenských schopností, a podobné to bude zřejmě i v případě Německa, Španělska, Itálie nebo Polska a zcela jistě Turecka. „ Byla by podle vás tato integrace výhodnější v rámci Evropské unie, kdy by zde vznikla evropská armáda, která by byla protiváhou Americe, nebo vytvářet ono „puzzle“ v rámci NATO? Ideální by bylo, aby se tyto dvě organizace doplňovaly. Samozřejmě, když hovoříme o vojenských silách evropských států, tak se používá termín „single set of forces“, máme jeden soubor vojenských sil, jednotlivých členských států, jeden agregát vojenských rozpočtů, které ovšem slouží dvěma organizacím. Vždycky budou existovat nějaké překryvy, ale je třeba definovat dělbu činností mezi Evropskou unií a Atlantickou aliancí. Dělba činností je nabíledni. Evropská unie má mnohem větší možnost doplnit poměrně skromné vojenské schopnosti o poměrně účinné nevojenské schopnosti, které jsou velice důležité zejména ve fázi postkonfliktní, to znamená ve fázi znovubudování států a podobně. Atlantická aliance klade samozřejmě mnohem větší důraz na vojenské schopnosti, včetně možnosti nasazení do nejostřejších vojenských operací. V žádném případě ale nesmíme dopustit, aby se tyto dvě organizace

dostaly do nějakého rozporu, protiváhy nebo konkurence, protože výsledkem bude vždy oslabení obou organizací. Naopak pokud najdeme cestu, aby se vzájemně doplňovaly, výsledkem bude synergie a vytvoření mnohem silnějšího konečného bezpečnostního efektu. „ Poslední fází výběrového řízení na funkci náměstka generálního tajemníka NATO byl pohovor. O čem jste s panem Schefferem hovořil? Ptal se mě na takové obecné věci, například jak si představuji NATO za deset let nebo kam až si dokážu představit jeho rozšiřování. Také ho zajímalo, jestli vidím NATO spíše v tom tradičním úhlu, tedy jako kolektivní obranu, nebo spíše v takovém tom evolučním pohledu, jako organizaci působící globálně a snažící se koordinovat další i nevojenské schopnosti, třeba pro stabilizační operace. Bavili jsme se také o vrtulnících, jejichž nedostatek zejména v Afghánistánu je v NATO velkým tématem. „ A jak byste řešil problém s nedostatkem vrtulníků v Afghánistánu? Vzhledem k tomu, že je Česká republika v rámci NATO vrtulníkovou velmocí, tak bych udělal všechno pro to, aby naše stroje byly co nejdříve modernizovány, staly se interoperabilní s prostředky NATO a mohli jsme je poslat například i do Afghánistánu. Za zmínku také stojí střednědobější iniciativa – tuším že Velké Británie –, která by směřovala k inventarizaci těchto schopností v rámci celé Aliance. Nemáme totiž přesný přehled o tom, kolik má kdo nasaditelných, případně modernizovatelných vrtulníků a na základě této inventury bychom pak mohli hledat nějaké společné řešení. Mohli bychom také vytvořit jakýsi rezervoár vrtulníků a na alianční bázi řešit jejich modernizaci a případně i provoz v operacích. Konečné rozhodnutí zda vyslat, nebo nevyslat nějakou schopnost do operace je ale vždy na straně členských států.

CIHELNA 2007 byla opět rekordní Text: Jan ŠULC Foto: autor a Olga KARAFFOVÁ

Přibližně 15 000 diváků zhlédlo během pátku a soboty 17. a 18. srpna program vojenskohistorických a prezentačních ukázek na Dnu sil podpory a výcviku – Cihelna 2007 v Králíkách. O pěkný zážitek se tradičně postarala Armáda ČR – síly podpory a výcviku a společné síly, Vojenská policie, Pardubický kraj, město Králíky, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Vojenské muzeum Králíky – Armyfort, s. r. o., kluby vojenské historie a partnerské firmy prakticky z celé České republiky. Jen sobotní program zahrnoval na 14 bojových a dynamických ukázek a připraveny byly pro návštěvníky i desítky statických expozic. Zcela nově byla na Cihelně pojata například rekonstrukce části bojů ostravské osvobozovací operace, která věrně vykreslila jednotlivé momenty bojů, podobně jako ukázka vysoké pilotáže bitevního vrtulníku Mi-24 nebo prezentace Vězeňské služby ČR. Také ostatní ukázky, například rekonstrukce bojů na západní frontě, vystoupení pardubických aktivních záložníků, zásah integrovaného záchranného systému, operace speciálních sil CSAR na záchranu sestřeleného pilota či prezentace techniky naší předlistopadové armády, nepostrádaly řadu novinek a zajímavostí. Celkem se do akce a jejího zabezpečení zapojilo na 325 profesionálních vojáků, aktivních záložníků a občanských zaměstnanců se 117 kusy techniky. Předvedlo se rovněž 260 osob se 70 kusy techniky z klubů vojenské historie. Generálmajor Antonín Pugzík, který letošní Cihelnu řídil, k tomu zdůraznil, že je to především jejich zásluhou i kvalitní přípravou celé akce, že návštěvníci odcházeli spokojeni. Cihelna 2007 byla i díky tomu opět rozsáhlejší a zajímavější než v předchozích letech.

13

Î MISE

KFOR Í

Převzali operační úkol

Prohledávací vací operace umíme V pondělí a úterý 23. a 24. července se členové prohledávací skupiny zúčastnili výcviku „Search Operations“

Text: npor. Kateřina RAJKOVÁ a por. Ing. Veronika ŠEDIVCOVÁ Foto: npor. Kateřina RAJKOVÁ a npor. Jaromír JANDORA

V úterý 7. srpna 2007 přesně v 18.30 místního času převzal velitel 6. kontingentu Armády České republiky podplukovník Petr Procházka operační úkol v misi ISAF-PRT v Afghánistánu. Slavnostního převzetí se zúčastnil velitel provinčního rekonstrukčního týmu ve Fajzabádu plukovník Hans Sahm. Šestý kontingent je tvořen příslušníky 43. výsadkového praporu z Chrudimi a doplňují jej příslušníci dalších složek AČR dle požadovaných odborností. Jednotka o celkovém počtu

14

Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ, tiskový a informační důstojník 11. kontingentu AČR

91 příslušníků zde nahradila vojáky 5. kontingentu AČR působícího ve Fajzabádu od dubna letošního roku pod velením plukovníka gšt. Aleše Opaty. Provinční rekonstrukční tým, který tvoří kromě Čechů ještě dánští vojáci a příslušníci německého Bundeswehru, operuje na severovýchodě země ve městě Fajzabádu v provincii Badakšán. Hlavním úkolem týmu je vytvoření bezpečného prostředí, podpora místní vlády a podpora procesu rekonstrukce provincie Badakšán. Čeští vojáci budou nadále působit v osmi distriktech provincie Badakšán, z nichž většina leží ve výšce kolem 3000 metrů nad mořem. Převážná část těchto oblastí je přístupná pouze několik málo měsíců v roce. Tyto okolnosti spolu s náročnými klimatickými podmínkami komplikují plnění úkolů a kladou na vojáky ty nejvyšší požadavky. Některé distrikty se nacházejí ve zcela nepřístupných částech země a dosud nebyly jednotkami ISAF dosaženy. Výraznou oblastí činnosti 6. kontingentu jsou projekty civilně-vojenské spolupráce (CIMIC). Zde bude navázáno na činnost předchozího kontingentu, zaměřenou na rekonstrukční projekty, jako například stavby vodních nádrží a s tím spojené zabezpečení dodávek pitné vody, zajištění elektrické energie, vybavení škol a sirotčince. Podpora a pomoc místnímu obyvatelstvu zvyšuje bezpečnost jednotek působících v prostoru,

posiluje postavení a důvěryhodnost jednotek ISAF a přispívá k trvalé rekonstrukci této oblasti. Vlastní realizace projektů je financována z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR určených přímo k realizaci takzvaných Quick Impact Projects. I nadále budou využívány finanční a materiální prostředky z humanitární a charitativní sbírky dárců z České republiky. Ve stejný den, tedy 7. srpna 2007, v 15.00 hodin převzal v Kábulu velitel 2. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky plukovník MUDr. Igor Krivosudský operační úkol od velitele 1. kontingentu polní nemocnice plukovníka MUDr. Zoltána Bubeníka. Slavnostního aktu předání operačního úkolu se zúčastnili zástupce zdravotnického poradce velitele sil ISAF plukovník Christian Perroenza, zdravotnický poradce velitele velitelství Střed v Kábulu kapitánka Baru Őztűrk a příslušníci obou kontingentů. Velitel 2. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky poděkoval předchozímu kontingentu za odvedenou práci a slíbil, že i nadále bude usilovat o vytváření dobrého jména polní nemocnice v Afghánistánu. Téměř stočlenný kontingent polní nemocnice složený především ze zdravotníků, lékařů a zabezpečovacího personálu a doplněný ještě dalšími specialisty – vojenskými policisty, chemiky a příslušníky řízení letového provozu – bude nadále plnit úkoly spojené se zdravotnickou podporou mise ISAF v oblasti Kábulu.

Výcvik pod názvem „Search Operations“ měl prohledávací týmy 11. kontingentu AČR v misi KFOR připravit na práci podle nových operačních postupů a zároveň prověřit jejich připravenost. Jednalo se o mezinárodní přípravu, do které kromě českých vojáků byla zapojena i slovenská četa. Tím, kdo je v mnohonárodním úkolovém uskupení Střed zodpovědným za připravenost prohledávacích týmů, je švédský kapitán Martin Lund. Styčným důstojníkem v naší Delta-Company, takzvané D-Coy, jejíž součástí prohledávací týmy jsou, je podporučík Pavel Habuda. Příprava byla dvoudenní. První den se příslušníci týmů sešli na základně Šajkovac, aby absolvovali teoretickou část. Druhý den vyjeli na cvičnou prohledávací operaci v osadě Vidaci ve švédském operačním prostoru. Prohledávací operace jsou buď dopředu plánované, nebo se dělají náhle na základě upozornění, že v daném objektu se pohybují podezřelé osoby nebo jsou přechovávány zbraně, drogy či velké množství peněz. V tom případě vojáci zahájí prohledávání místa do hodiny. Prohledávací tým tvoří osm lidí – velitel, zapisovatel a tři prohledávací dvojice. Prohlídce je vždy přítomen koordinátor pro „Search Operations“, který dohlíží na dodržování zákonných aspektů nenásilných domovních prohlídek. Zároveň je nezbytná přítomnost pyrotechniků, zdravotníků, psovodů a pochopitelně i tlumočníků. Na bezproblémový chod prohlídky

dohlížejí i příslušníci kosovské policie (KPS) a civilní správy Kosova UNMIK. „Plánovaná operace začíná už dva nebo tři dny předem,“ vysvětluje praporčík Martin Kocourek a dodává: „V blízkém okolí sledovaného objektu vysadíme skupinu pozorovatelů, kteří sledují změny a pohyb lidí nebo automobilů v podezřelé zóně a předávají informace na velitelství. Na základě jejich hlášení je na místo vyslán celý tým. Nejdříve se kolem objektu uzavře takzvaný vnější kordon, který lemuje celou zájmovou oblast. Má zabránit tomu, aby se nepozorovaně z oblasti nedostali lidé nebo auta naložená zbraněmi či municí. Pak se kolem domu uzavírá vnitřní kordon, aby se během prohlídky nikdo nedostal do nebo z budovy.“ Velitel zásahu má připravený oficiální dokument, v němž jsou připraveny otázky, které majiteli domu pokládá. Ten mu odpověď na každou otázku podepíše. Všechny lidi, které nalezli v domě, vojáci prohledají a shromáždí je do jedné místnosti, kde je hlídají. Pokud jsou mezi nimi ženy a děti, prohledávají je zase jen ženy. Zároveň velitel před samotným prohledáváním společně s majitelem projde dům a nafotí všechny poškozené věci; to proto, aby se zabránilo pozdějším stížnostem majitelů na to, že jim vojáci v domě způsobili nějakou škodu. Pak začíná samotné prohledávání. Vojáci prozkoumají místnost po místnosti, skulinu za skulinou. Výbornými pomocníky jsou pro ně psi. Každý nález hlásí veliteli, který jej zaznamenává

do určeného archu. Přivolán je také pyrotechnik, který nechá budovu a okolí vyklidit. Po zajištění nalezené zbraně nebo munice se všichni vracejí zpět a prohlídka domu se dokončí. Poté vojáci pokračují v přilehlých budovách – ve stodolách, stájích, garážích a na přilehlých pozemcích. Nálezy po ukončení akce předají dílem pyrotechnikům, dílem příslušníkům kosovské policie. Vše je důkladně zdokumentováno, včetně fotografií a podpisů všech zúčastněných. „Prohledávací operace trvá většinou celý den, ale také už se stalo, že se protáhla i na tři dny. Prostě dokud všechno neprohledáme, nemůžeme odejít,“ říká praporčík Kocourek a usmívá se. K úsměvu má důvod. Cvičná operace, která trvala více než dvanáct hodin, proběhla úspěšně. Naše týmy objevily všechny zbraně a munici, které byly v objektu umístěny. Velitel výcviku, Švéd Martin Lund, byl velmi spokojen: „Vidím, že jste velmi dobře připraveni. Těším se na spolupráci s vámi. Vítejte v Kosovu.“

15

Î VÝCVIK

VÝCVIK Í

Kurz základní přípravy pohledem jednoho z vojáků, kteří ho absolvovali

Text: rtn. Vladimír VLČEK Foto: účastníci kurzu a instruktoři

„Minuta do seskoku!“ křičí instruktor a ukazuje jeden prst. Týmy Alfa a Bravo společně opakují: „Jedna minuta!“ – „Zásobníky nasadit!“ ozve se další povel. Dvacet zásobníků cvakne do zbraně, ale hlavně míří stále k zemi. „Alfa, vztyk!“ Naráz se postaví polovina osazenstva a otočí se čelem k východu. Teď už není čas přemýšlet o hloupostech. Jde se na věc…

A N R Á TOV y l á n o i s e f o r p a n

Plácnutí do zad a výskok. Automaticky tlačím nohy k sobě, samopal od těla. Dopad tlumím naučeným cvikem. V leže natahuji samopal a mířím do bojového prostoru. Tatra zatím jede dál a z korby seskakuje tým Bravo.

VÝCVIKOVÁ ZÁKLADNA VYŠKOV Druhého dubna se nás v kasárnách sešlo necelých 300 nováčků. Všichni dobrovolníci a všichni s netrpělivým očekáváním, co nám ten Kurz základní přípravy přinese. Dvě třetiny bývalých „záklaďáků“ lépe snáší prvotní šok z vojenského prostředí a před očima stále mají pohodičku, kterou zažívali před odchodem do civilu. Ale už první den, který končí v 00.30, nám potvrzuje slova velitele výcvikové základny. „Zapomeňte na to, co jste o základním výcviku slyšeli. Jste první, kteří procházejí novým výcvikem. Bude psychicky a fyzicky náročný. Ale mějte na mysli, že jste zde dobrovolně. Kdykoliv můžete odejít. Stačí, když zazvoníte na zvon, který je na nástupišti!“ Že kurz byl pro nás náročný, o tom jsme se mohli záhy přesvědčit.

1. FÁZE – ÚVOD Všichni jsme v civilu nějakým způsobem sportovali. Ale když vplujeme do nových kanad a běháme ve tvaru, na oválu, po lese, na jídlo a do učeben, začínají se ozývat svaly a šlachy, o kterých jsme ani netušili, že je máme. Bolest kotníků přechází přes lýtka do kolen, stehen a zad. Dělají se otlaky, puchýře, výrony. Ale jedeme dále. Běhání střídá opičí dráha, posilování, běhání a zase posilování. Po půlnoci se hroutíme do postelí a v pět ráno už zase běžíme na rozcvičku. V učebnách nám padá hlava únavou, ale přesto se snažíme vstřebat informace o topografii, humanitárním právu, ochraně proti zbraním hromadného ničení, spojařskou a střeleckou přípravu. Následuje zase běhání…

2. FÁZE – STŘELECKÁ Po fyzickém zápřahu začínají odpadat první kusy a my se dostáváme ke zbraním. Učíme se

17

Î VÝCVIK VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA

VOJENSKÉ TECHNICKÉ MUZEUM LEŠANY a NÁČELNÍK SPOJOVACÍHO VOJSKA AČR Vás zvou na

zacházet se samopalem, pistolí, kulometem, RPG a granáty. Nejprve je teorie, následují suché nácviky a poté ostré střelby do terčů a figur. Zkoušíme rozborku a sborku na čas, v noci, v masce. A samozřejmě běháme. Vrcholem pro mnohé z nás je střelba dvojic (jeden kryje a druhý se přesouvá) a hod ostrým granátem.

DEN SPOJOVACÍHO VOJSKA V LEŠANECH

u Týn ce n a d Sá za v ou

3. FÁZE – TAKTIKA

neděle 30 . září 2007

Zbraně nám už nejsou cizí a víme, jak vypadá zrychlený přesun na deset kilometrů s plnou polní. Proto z nás naši instruktoři začínají dělat vojáky na bojišti. Mlčky se přesouváme v pochodových a bojových formacích, učíme se reagovat na nástřel, maskujeme se a vybrušujeme znalosti ze zdravovědy. Na bitevních pláních trénujeme přískoky, plížení, budujeme obranné pozice, seznamujeme se s ženijními překážkami. Útočíme, ustupujeme a zase běháme. Na závěr této fáze odjíždíme do srubového tábora, kde čtyři dny zkoušíme žít jako na zahraniční misi. Přes den válčíme – voják za útoku a v obraně, při chemickém útoku, dobýváme budovu a bojujeme s pancéřovými vozidly. Večer hlídkujeme a reagujeme na vyhlašování poplachů.

V

0

UM

S

ŘE

V

E OT

NO

OD

3 9,

U

P

Z

E UZ

D

A

R

M

M

UŽ JSME PROFESIONÁLOVÉ?

A

SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ NOVÉ EXPOZICE K 90. VÝROČÍ VZNIKU SPOJOVACÍHO VOJSKA

Nastoupili jsme s nulovými, případně malými znalostmi vojenského řemesla. Na závěr každé fáze jsme byli přezkušováni z toho, co umíme, a to jak teoreticky, tak prakticky. Rozdíl mezi prvním a posledním dnem kurzu je výrazný. Především je nás o padesát méně. Myslím, že jsme psychicky odolnější, silnější a zase o něco starší. Hlavně klouby asi jen tak nezapomenou na úvodní fázi. Určitě nejen já si za tu „krátkou dobu“ ujasnil priority svého života. Vlastně mi stačí jen pít, jíst a spát. Byl jsem nerozhodný, ale teď už vím, co chci v životě dokázat. Velitelům a instruktorům ve Vyškově by měl patřit dík našich budoucích útvarů. I když jsme výcvik testovali a nebyl bez chyb, myslím, že jsme skvělý (tvárný) materiál pro další službu. Jo, a jen tak nás něco nezaskočí.

18

T

SRAZ RADIOAMATÉRŮ, DYNAMICKÉ I STATICKÉ UKÁZKY HISTORIE A SOUČASNOSTI SPOJOVACÍHO VOJSKA

www.vhu.cz

VELITELSTVÍ SIL PODPORY A VÝCVIKU

VELITELSTVÍ SPOLEÿNÝCH SIL

A4_Areport.indd 1

ňEDITELSTVÍ PERSONÁL. PODPORY

101. SPOJOVACÍ PRAPOR

ZKIS

152. ZÁCHRANNÝ PRAPOR

14. BRIGÁDA LOG. PODPORY

KVV HL. M. PRAHA

111. STRÁŽNÍ PRAPOR AZ

KVV PRAHA

121. STRÁŽNÍ PRAPOR AZ

VELITELSTVÍ VP TÁBOR

24. ZÁKLADNA DOPR. LETECTVA

PÿR Oň BENEŠOV PÿR SPRÁVA STňEDOÿESKÉHO KRAJE

7/20/07 10:15:02 AM

Î LOGISTIKA

LOGISTIKA Í

O „sepíčku“ Ministerstvo obrany už téměř dva roky nakupuje některé služby a zboží přes vlastní elektronické tržiště

Text: Lenka PROKEŠOVÁ, Jaroslav PAJER Foto: Jaroslav PAJER, ilustrace: http://sepo.army.cz

SEPO neboli systém elektronické podpory obchodování Ministerstva obrany ČR je nástroj, který od počátku roku 2006 resort provozuje pomocí internetu na adrese http://sepo.army.cz. Jedná se o transparentní, nediskriminační a efektivní nákupní nástroj pro zadávání veřejných zakázek. Jde o systém znemožňující korupci, neboť software sám bez zásahu člověka vyhodnocuje nabídky. Zpracovatel-zadavatel pouze kontroluje, zda uchazeči splnili zadávací podmínky a na tomto základě pak potvrzuje, anebo odmítá navrženého vítěze. Základním kritériem, podle kterého SEPO vždy vybere vítěze, je nejnižší cena. Ovšem pokaždé nemusí být toto hledisko jediné a rozhodující. Příklad: útvar hledá služby stanice technické kontroly. Bez omezující podmínky, dejme tomu, „umístění provozovny do 30 km od posádky“ se přihlásí „nejlevnější“ dodavatel z 300kilometrové vzdálenosti. Při dojíždění takovou dálku by pro AČR jistě tato služba nebyla finančně výhodná. A proto v souladu se zveřejněnými zadávacími podmínkami, kdy jsou uplatňována i další kritéria, vybere zadavatel, oprávněný zástupce vojenského útvaru či zařízení, jiného vítěze.

20

O výsledku veřejné zakázky jsou na její webové stránce, ale i pomocí e-mailových zpráv informováni všichni účastníci řízení. Navíc každé výběrové řízení, jehož vítězem se nestal systémem vytypovaný dodavatel s nejnižší nabídkovou cenou, přezkoumávají pracovníci oddělení veřejných zakázek (OVZ) z odboru správy majetku a akviziční politiky (OSMAP) sekce správy majetku Ministerstva obrany ČR. SEPO jim automaticky sestavuje tzv. „Přehled vybraných dodavatelů mimo návrh systému“, ve kterém je mj. uvedeno i zdůvodnění zadavatele, proč nejlevnějšího dodavatele nevybral. Samozřejmě že specialisté z OVZ mají přístup k úplné historii každé zakázky, ovšem aniž by v ní mohli jakkoli manipulovat s údaji. Většinou jejich kontrola konstatuje, že byl jiný dodavatel vybrán oprávněně. Jen zřídkakdy přijdou na chybu zadavatele. Stane-li se, pak je výběrové řízení zrušeno a vypsáno nové.

V systému SEPO resort obrany zatím obchoduje veřejné zakázky malého rozsahu definované v § 12 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Konkrétně se jedná o zakázky na koupi zboží či služeb, jejichž předpokládaná hodnota bez DPH je v rozmezí pěti tisíc až dvou milionů Kč, anebo patnácti tisíc až šesti milionů Kč v případě stavebních prací.

DODAVATEL SE REGISTRUJE SÁM Mezi nesporné výhody tohoto systému patří možnost samostatné registrace dodavatelů bez potřeby zásahu správce SEPO. Zájemce při tom sám v předem daném seznamu označuje komodity, které nabízí, či oblasti služeb, v nichž podniká. A najde se tu každý uchazeč, neboť má na výběr přes šest set tzv. „kategorií

k obchodování“. Podle toho je pak automaticky informován o vyhlášení každé veřejné zakázky malého rozsahu týkající se jeho obchodního zaměření. Jedinou podmínkou k zaregistrování dodavatele do SEPO je, aby měl ve svém počítači nainstalovaný tzv. „zaměstnanecký certifikát“ umožňující vytvořit digitální podpis. Jak na to, portál podrobně popisuje pod heslem „Jak se stát dodavatelem“ a při vlastní registraci systém nového externího uživatele sám krok za krokem vede. Na úvodní stránce webu najdou zájemci, a nemusejí to být jen registrovaní, ale i anonymní, především informace o probíhajících i uzavřených výběrových řízeních. V tabulce nadepsané „Dotaz“ si každý může zvolit různé kategorie pro vyhledávání. Ve spodní části stránky je pak vygenerován „Výsledek dotazu“, jímž je seznam hledaných zakázek.

21

Î LOGISTIKA Rozkliknutím příslušného „čísla jednacího“ si lze přečíst další informace k jednotlivému případu. Uživatelé SEPO na této stránce najdou i jiná potřebná sdělení. Jejich obsah je zřejmý z názvů aktivních odkazů. „Registrace nových externích uživatelů“, „Jak se stát dodavatelem“, „Použití certifikátu“, „Časté dotazy − dodavatelé“, „Novinky“ − to jsou jen některé z nich. Protože systém umožňuje z centra, přesněji z oddělení veřejných zakázek OSMAP, monitorovat dodržování stanovených postupů, mohou odborní pracovníci v rámci uživatelské podpory reagovat jak radou, tak pomocí na případná pochybení uživatelů. K tomu v pracovních dnech od 8 do 14 hodin slouží telefonní číslo (973) 200 243 anebo e-mailová adresa sepo. [email protected]. Zde také správce systému přijímá návrhy a podněty ke zlepšení práce v rámci celého elektronického tržiště.

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ ZAHAJUJE Jak vlastně systém pracuje? Zpracovatel-zadavatel veřejné zakázky nejprve od svých kolegů obdrží požadavek na nákup zboží, služby nebo stavebních prací. Poté na webu SEPO do přehledné tabulky vepíše potřebné údaje − od typu výběrového řízení, přes informace o zadavateli až po region poptávky. Velmi důležitá je samozřejmě specifikace zakázky v odstavci

DO ŽHAVÉHO Í „Předmět a vymezení plnění zakázky“. Zkušenosti potvrzují, že popis kupované komodity má být co nejpřesnější, aby pak nabídky odpovídaly skutečné potřebě zadavatele. Po „vyvěšení“ takto vypsaného výběrového řízení na portále SEPO, včetně doby trvání poptávky, jež musí být minimálně tři pracovní dny, systém automaticky rozešle informaci o veřejné zakázce vhodným dodavatelům zaregistrovaným v databázi. Ti v případě zájmu odešlou zpět svou nabídku. Podat nabídku však může i zaregistrovaný dodavatel, který systémem osloven nebyl a o novém výběrovém řízení se dozvěděl z portálu SEPO. Po dobu trvání výběrového řízení nikdo „nevidí“ do již došlých nabídek. Zadavatel je pouze informován, že mu někdo na zakázku odepsal. Po uplynutí termínu systém automaticky přijímání nabídek uzavře, umožní do nich zadavateli „vstup“ a v závislosti na ceně vygeneruje vítěze. Pokud se zpracovatel přesvědčí, že takto doporučený dodavatel naplňuje všechny podmínky řízení, vítěze potvrdí a uzavře s ním smlouvu nebo objedná dodávku. Tým pečující o chod a rozvoj projektu SEPO, který vedou Karel Hykyš a Miloš Vopátek, je na základě dosavadních zkušeností přesvědčen, že současná aplikace systému plní účel a resortu, respektive zadavatelům, pomáhá. Nejenže snižuje náklady, ale interním uživatelům vytváří jejich vlastní databázi realizovaných obchodů a šetří jim tak čas při zadávání

dalších soutěží, jejichž parametry se mohou opakovat.

SEPO SE STÁLE VYVÍJÍ Elektronické tržiště je pochopitelně závislé na kvalitě připojení k internetu. Přestože tato problematika byla už v roce 2006 z velké části zdárně vyřešena, existují ještě lokality, kde je připojení k síti nestabilní. S velitelem sil podpory a výcviku proto tým SEPO nadále řeší zkvalitnění přístupu k internetu všech resortních zpracovatelů veřejných soutěží, což je základní podmínka pro to, aby mohli výhody elektronického systému obchodování využívat. Druhým, neméně důležitým úkolem je zajistit dostatečnou účast dodavatelů zaregistrovaných v databázi SEPO. Týká se to hlavně těch, jejichž služby nejsou příliš frekventované anebo pro armádu typické. Od letošního 10. dubna, odkdy je pro armádní subjekty obchodování v SEPO povinné, byl zahájen plný provoz nové, stabilnější verze systému. Podařilo se v ní odstranit základní problémy, které znesnadňovaly internetové obchodování v loňském roce. Dosavadní zkušenosti z provozu ukazují, že zvolený cíl je naplňován. Není tedy divu, že před časem tento systém nazvala jedna spokojená uživatelka téměř láskyplnou zdrobnělinou − „sepíčko“. Je přáním specialistů z oddělení veřejných zakázek MO, aby armádní elektronické tržiště obdobně přirostlo k srdci všem uživatelům.

A fakta Trocha statistiky o SEPO  V roce 2006 byl obrat elektronického tržiště cca 1,5 mld. Kč. V březnu a dubnu 2007 bylo vyškoleno více než 1500 armádních uživatelů systému.  Od dubna 2007, kdy byla do provozu uvedena výkonnější a stabilnější aplikace SEPO, do poloviny července činil obrat obchodů více než 550 mil. Kč.  Cestou SEPO v polovině července obchodovalo přes 3600 uživatelů.  Letos je cílem na elektronickém tržišti MO nakoupit zboží, služby a stavební práce v hodnotě 4 až 7mld. Kč.  Denně je v průměru na SEPO vyhlášeno 50 výběrových řízení.

22

Výběrové řízení Velitel 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou vyhlašuje výběrové řízení pro zájemce o službu u jednotky leteckých návodčích (FAC). Termín: 5. – 6. 11. 2007 Místo: objekt letiště (u obce Sedlec) Vstupní podmínky: – VZP, minimálně 2 roky praxe u útvarů a zařízení AČR – schopnost komunikovat v anglickém jazyce – zdravotní klasifikace „A“ – fyzické a psychické předpoklady – pokud možno bezpečnostní prověrka na stupeň „Tajné“ Organizační pokyny: – výběr kandidátů bude proveden na systemizovaná místa v hodnostech poručík – nadporučík a podpraporčík – ubytování je zabezpečeno v areálu letiště – stravu si účastníci řízení zajišťují samostatně – registrace zájemců nejpozději do 26. 10. 2007 na tel: (973) 438 059 – více informací o letecké základně na internetových stránkách www.lznamest.army.cz

23

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 14/2007

Vyprovázel generace letounů Ředitel sekce podpory Ministerstva obrany ČR generálmajor Pavel Jevula se loučí s uniformou Text: Vladimír MAREK Foto: Olga KARAFFOVÁ, Marie KŘÍŽOVÁ a archiv Pavla JEVULY

Generálmajor Pavel Jevula se narodil 19. února 1955 v Ostravě. Po maturitě na střední průmyslové škole strojní zahájil v roce 1974 studium na Vojenské akademii v Brně. Specializoval se na inženýrsko-leteckou službu strojní. Do armády ho přivedl především zájem o letectvo a techniku vůbec. Vojenská akademie právě v této oblasti splnila jeho očekávání. Měla velmi dobrou úroveň. Po škole nastoupil k 30. sbolp, později k bitevnímu pluku v Hradci Králové a v Pardubicích. Měl na starost inženýrsko-letecké zabezpečení. V té době byly u jeho útvaru

24

ještě letouny MiG-15. Kromě jiného měl na starost jejich vyřazení z výzbroje. „Osobně jsem tenkrát rozvážel tyto legendární letouny po všelijakých školkách a parcích, kde sloužily jako dekorace,“ vzpomíná generál Jevula. Později se stal zástupcem velitele 6. stíhacího bombardovacího pluku pro inženýrskou leteckou službu v Přerově. „Vojna tenkrát byla jiná než v současné době, mnoho věcí bylo náročnějších. I v letectvu se v té době hodně jezdilo na polní cvičení. Letouny přistávaly na záložních letištích. Většinou jsme byli ubytovaní ve stanech, případně v sálech vesnických hospod,“ rekapituluje Pavel Jevula. Jednou z nejvýznamnějších akcí tohoto druhu bylo přistání letadel na dálnici D1 v druhé polovině osmdesátých let minulého století. Podílela se tehdy na tom řada složek. Bylo potřeba uzavřít naši nejvýznamnější dopravní tepnu. Celá záležitost vyžadovala co nejlepší koordinaci. Pro službu leteckého zabezpečení ale nebyl problém připravit dotankování a údržbu letounů na dálnici. Pouze se museli vyrovnat s mnohem menším prostorem než na stojánkách letišť. Postupně kromě již zmíněných letounů MiG-15 zajišťoval technicky ještě „jednadvacítky“, L-39, Su-22 a Su-25. Su-25 dodnes považuje za nejlepší letouny své kategorie. V roce 1990 se Pavel Jevula stal starším inspektorem Velitelství letectva a protivzdušné obrany ve Staré Boleslavi. O tři roky později

pak nastoupil do funkce zástupce náčelníka správy služeb vojenskotechnického zabezpečení velitelství logistiky. V letech 1997 – 2001 pracoval jako šéf logistiky vzdušných sil. Po absolvování operačně-velitelského kurzu Generálního štábu na Vojenské akademii v Brně byl v roce 2001 jmenován náčelníkem odboru plánování a výstavby logistiky Generálního štábu. Pavel Jevula říká, že se v této

době vlastně v jeho profesním životě až zas tak mnoho nezměnilo. Pouze prý k PHM a technickému zabezpečení přibral výstroj, stravování vojáků a další součásti logistiky. Koncem devadesátých let minulého století také absolvoval jazykový kurz v Kanadě. Na sklonku roku 2002 byl ustanoven ředitelem sekce logistiky, přejmenované v roce 2004 na sekci podpory. V roce 2003 získal Pavel Jevula první generálskou hodnost. Nyní je před ním další významný mezník v jeho kariéře. Končí totiž nejen ve své současné funkci, ale i s aktivní službou. Přesto by rád, pokud bude zájem, zůstal v resortu obrany. Dovede si představit, že by mohl být i nadále přínosem v oblasti vyzbrojování. Zájem o techniku ho přivedl do armády, věnoval se jí po celý život. Naposledy pracoval v komisi pro výběr obrněných transportérů. Generál Jevula má rád kvalitní literaturu, film a divadlo. Největším jeho koníčkem je ale sport. Plave, lyžuje, věnuje se turistice, jezdí na kole. Každou sezonu tak ujede tisíc až dvanáct set kilometrů. To všechno jsou sporty, při kterých si ale příliš neodpočine. Většinou v duchu přemýšlí nad tím, jak udělá v práci to či ono. Stejné je to večer před spaním. Proto také má na nočním stolku notýsek, do kterého si dělá poznámky a zapisuje si také veškeré nápady. „Pokud potřebuji kompletně vypnout, je na to ideální squash. Ta hra je tak rychlá, že není čas nad něčím přemýšlet. Člověk si u ní dokonale duševně odpočine.“ Nejdůležitější je pro něho ale samozřejmě rodina. S manželkou Jarmilou má tři děti. Dvě dospělé dcery a syna. Jedna z dcer vystudovala Karlovu univerzitu. Další se tak trochu potatila, má zájem o techniku a právě tato oblast ji živí. Bez podpory rodiny by podle generála Jevuly byla nejen služba, ale celý život mnohem složitější.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Zdeněk Bambula, Jitka Pavlačková a Štefan Uher Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

25

Î DO ŽHAVÉHO

VETERÁNI Í

Tradičně i netradičně A report sledoval v Královéhradeckém kraji zahájení činnosti terénních pracovníků „Pane Nováku, jmenuji se Zahradníček a jsem terénním pracovníkem Ministerstva obrany v oblasti péče o druhoválečné veterány.“ Zhruba s takovou klauzulí „vyrazilo“ počátkem srpna sedmdesát dobrovolníků k patnácti stům vojenských seniorů, aby jim nanovo podali pomocnou ruku. Jak poradenstvím, tak individuální podporou při zabezpečování sociální péče či v komunikaci s úřady. Text: Pavel LANG Foto: autor a Jiří HOKŮV Není vojenským tajemstvím, že ministryně obrany Vlasta Parkanová zaměřila svou pozornost na válečné veterány. Její vyjádření, jak jim zpříjemnit stáří, jsou všeobecně známa. Dalším reálným krokem ke zlepšení kvality života armádních seniorů je síť takzvaných terénních pracovníků, jež byla „spuštěna“ dnem 1. srpna 2007. Nejprve má přispět k přesnějším číslům, kolik veteránů 2. světové války dnes ještě žije, a poté jim pomoci řešit jejich sociálně-právní a zdravotní problémy. Z těchto důvodů začala u čtrnácti krajských vojenských velitelství pracovat nevelká seskupení dobrovolníků, jejichž prioritním posláním

26

je individuální kontakt s druhoválečnými veterány ve vymezeném teritoriu. Na působení tzv. terénních pracovníků jsme se tentokrát zajeli podívat do Královéhradeckého kraje.

POČÍTÁNÍ NA ZAČÁTEK Zjistit, kolik veteránů 2. světové války v Královéhradeckém kraji vůbec žije, není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Proč? Ministerstvo obrany totiž disponuje pouze informací o počtu vydaných osvědčení podle zákona č. 170/2002 Sb. Avšak je více než pravděpodobné, že ne všichni žijící

nositelé osvědčení (viz zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) požádali o statut válečného veterána. Na aktualizaci stavu mají navíc dopad i četná úmrtí vojenských vysloužilců. Dodaný seznam druhoválečných veteránů na Krajské vojenské velitelství (KVV) Hradec Králové lze tedy považovat za jakýsi „polotovar“. „V první fázi upřesníme jejich počty a osobní údaje. Víme, že osvědčení v rámci našeho kraje byly vydány zhruba tři stovky a můj odhad, co se týká žijících veteránů druhé světové války, činí asi sto třicet osob,“ říká plukovník Václav Špaček, ředitel královéhradeckého KVV a pokračuje: „Následně je budou terénní pracovníci osobně kontaktovat, aby zjistili jejich potřeby. Poskytnou jim aktuální informace o benefitech v oblasti sociálního zabezpečení a služeb, ale i ze zákona o válečných veteránech a příslušných interních normativních aktech Ministerstva obrany. Oslovíme i starosty obcí s rozšířenou působností, abychom koordinovali péči pro tuto skupinu obyvatel

v souladu s novým zákonem o sociálních službách.“ S obsazením pěti míst terénních pracovníků neměli na východě Čech žádný problém. Naopak. Zájemců bylo (a je) povícero. Do výběru vyvolených vstoupila i občanská sdružení válečných veteránů, zejména Československá obec legionářská, Sdružení válečných veteránů ČR nebo Český svaz bojovníků za svobodu. Jak? Doporučily řediteli KVV svoje kandidáty, navíc i s adresou, e-mailem a číslem mobilního telefonu. „Akceptoval jsem jejich návrhy a se třemi z nich uzavřel pracovní smlouvy. Další dva lidé jsou z řad regionálních pracovníků. Všichni splňují kvalifikační předpoklady, a to, že jsou vojenskými důchodci nebo novodobými veterány, zvládnou počítač, mají organizační schopnosti a asertivní chování,“ upřesňuje plk. V. Špaček. Vymezeným teritoriem terénních pracovníků Královéhradeckého kraje je pět okresů – Trutnov, Náchod, Jičín, Rychnov nad Kněžnou a Hradec Králové. „Na okresy Jičín a Trutnov, kde nejsou počty druhoválečných veteránů veliké, máme vyčleněného jednoho pracovníka, a tudíž nám v krajském městě a jeho okolí působí dva lidé. To proto, že jeden z nich navíc vykonává práci vedoucího. Zkrátka koordinuje činnost terénních pracovníků a vyřizuje veškerou administrativu,“ dodává ředitel KVV. Krajské vojenské velitelství poskytlo terénním pracovníkům důstojné zázemí v podobě vybavené kanceláře v přízemních prostorách budovy. Nechybí v ní telefon s celostátní nulou, ani PC sestava s internetovým provozem, zapůjčená od ředitelství Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení (VLRZ). Pro úplnost zbývá dodat, že kancelář terénních pracovníků na královéhradeckém Velkém náměstí „drží“ úřední dny a hodiny, kdy je válečným veteránům plně k dispozici. Konkrétně se jedná o pondělí (8 – 16 hod.), úterý (8 – 12 hod.) a středu (8 – 16 hod.). Dvacet hodin v kanceláři, což je jejich týdenní úvazek, je však pohromadě nenajdete. Prioritou pro ně je práce v terénu neboli individuální kontakt s veterány. Zazněla-li zde slova o pracovní době terénních pracovníků, je žádoucí se zmínit i o jejich finančním ohodnocení. Vypláceni jsou v 9. platové třídě a k tomu jim náleží vyúčtování pracovních cest, včetně stravného či náhrad za použití soukromého silničního motorového vozidla. „Na každého terénního pracovníka máme vyčleněno šedesát tisíc korun, a to do konce letošního roku. Tak jsou s nimi sepsány i smlouvy na dobu určitou,“ konstatuje plukovník Špaček.

PRVNÍ POZNATKY Major ve výslužbě Marian Zahradníček a plukovník ve výslužbě Vratislav Vaverka. V devadesátých letech působili v zahraničních misích, dnes jsou terénními pracovníky v královéhradeckém regionu. S nabídkou týkající se péče o druhoválečné veterány je oslovil ředitel Krajského vojenského velitelství Hradec Králové plukovník Špaček. Oba ji bez váhání přijali. „Jsem třetí rok v důchodu a už mě doma pálilo bydlo. Takto se dostanu mezi lidi, kteří jsou mi z mnoha důvodů blízcí. Podstatné je, že jim mohu pomoci,“ říká V. Vaverka a podělí se o první poznatky: „Mám za sebou asi deset návštěv. Reakce veteránů jsou různé. Někteří tento krok Ministerstva obrany vítají, jiní se k němu stavějí s určitou nedůvěrou. Musíme jim zevrubně vysvětlovat, proč byla tato koncepce přijata a jakou roli v ní sehráváme my.“ Jeho kolega M. Zahradníček se právě vrátil z další štace po bydlištích druhoválečných veteránů. „Někteří se diví, proč jsem vůbec přišel, nebo mi rovnou mezi dveřmi řeknou, že nic nechtějí. Zkrátka, zatím nevědí, o co jde. Chce to čas,“ vysvětluje. Ale zaznamenal i kladné ohlasy. „Například návštěva šestadevadesátiletého legionáře pana Poznera. Zpočátku se nechtěl moc bavit, že on již nic nepotřebuje, ale za chvíli si vzal na mě kontakt. Víte, ono to není jen o poradenství nebo poskytování těch či oněch informací, ale i o lidské stránce věci. Senioři jsou rádi, že je někdo navštíví, popovídá si s nimi a vyslechne jejich životní příběh,“ dodává královéhradecký terénní pracovník. Metodická pomůcka pro terénní pracovníky jim doporučuje pravidelně, nejméně však jednou v kalendářním čtvrtletí, osobně kontaktovat válečného veterána za účelem zjištění jeho požadavků. „Nelze to brát do písmene. V případě potřeby to musí být i častěji. Nemůžeme brát ohled na stanovenou pracovní dobu. To bychom toho moc nevyřídili.

K někomu musíme zajít třebas čtyřikrát, než ho zastihneme doma,“ říká Vratislav Vaverka.

V BYTĚ VETERÁNA Nabídku k návštěvě druhoválečného veterána nelze odmítnout. Avšak dříve než nasedneme do auta a zamíříme do jedné z ulic v historickém centru východočeské metropole, je třeba dotyčnému zatelefonovat. Proč? „Důvody jsou dva. Zjistit, zda se veterán nachází v místě trvalého bydliště a přitom ohlásit návštěvu terénního pracovníka. S falešnými plynaři a elektrikáři jakoby se roztrhl pytel,“ vysvětluje ředitel KVV v Hradci Králové. Za pár minut jsme na místě. Terénní pracovník zazvoní u dveří bytu Bodruckých a připraví si občanský průkaz, kdyby bylo třeba ověřit jeho totožnost. Usmívající se manželská dvojice nás zve dál. Plukovníkovi ve výslužbě Juraji Bodruckému je 86 roků. Bojoval ve Slovenském národním povstání. Do armády vstoupil v roce 1950 a sloužil v ní dvacet šest let, a to převážně u chemiků. Do starobního důchodu odešel z funkce chemického náčelníka 10. letecké armády. „Vím, že resort obrany poskytuje příspěvky na lázeňskou péči a na rekreaci. Toho jsem s manželkou využíval. O jiných výhodách toho moc nevím. O terénních pracovnících jsem neslyšel. Nedokážu si představit, co pro mě mohou udělat,“ říká J. Bodrucký. Slova se ujímá Vratislav Vaverka. Snaží se veteránovi vysvětlit, k čemu má síť terénních pracovníků sloužit. Nabídne pomoc, předá na sebe kontakt. Počáteční nedůvěra postupně mizí. „Jak to tak poslouchám, musím uznat, že jde o vstřícný krok vůči nám, veteránům. Byla na nás spáchána spousta křivd, tak budu rád, když nám resort obrany alespoň to stáří ještě trochu zpříjemní,“ dodává válečný veterán.

Terénní pracovník V. Vaverka na návštěvě u veterána plk. v. v. J. Bodruckého

27

Î DO ŽHAVÉHO

VOJENSKÁ POLICIE Í

Hurikán v Boleticích Druhý ročník největšího cvičení pohotovostních oddělení Vojenské policie se zaměřil na přepravu chráněných osob Úzká asfaltová silnice lemovaná hustým křovím stoupá do mírného kopce. Po zhruba pěti stech metrech se prudce stáčí vpravo do vysokého lesa. Stojíme za zatáčkou a všichni mluvíme polohlasně. Najednou zaslechneme zvuk motocyklu. Jeho řidič v zatáčce přibrzdí, rozhlédne se, ale pak zase pokračuje dál. Jakmile zmizí v lese, vybíhá z příkopu maskovaná postava, rychlým pohybem cosi pokládá na vozovku a opět se kryje opodál. Vtom přijíždí kolona vozidel Vojenské policie. Vzápětí se ozve série explozí, auta zastavují a propuká zuřivá přestřelka. Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Scénou jako z akčního filmu začala hlavní část cvičení Hurikán II. Jeho účastníci, příslušníci pohotovostních oddělení Vojenské policie, se však ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice sešli již o den dříve, 20. června letošního roku, aby se na ně důkladně připravili. Hlavním cílem již druhého ročníku cvičení Hurikán bylo opět celkové prověření hotovostního systému Vojenské policie. Letos se ho zúčastnilo více než šest desítek policistů zejména z velitelství v Olomouci, Táboře a Staré Boleslavi.

28

První den cvičení věnovali vojenští policisté metodické přípravě po jednotlivých segmentech hlavního scénáře. Důraz byl kladen zejména na střelecké nebo zdravotnické dovednosti a nechyběla ani výsadková příprava, protože jedním z prostředků vyčleněných pro pohotovostní jednotky jsou i vojenské vrtulníky. Náročný den pak byl zakončen bojovou hrou, která se protáhla do pozdních večerních hodin. V rámci této hry museli policisté plnit řadu úkolů, jako například přesun terénem, zdolávání pevných i vodních překážek, transport

raněného či úkoly v rámci chemické přípravy. Po jejím skončení byla jako nejvšestrannější vyhodnocena zásahová skupina z Tábora. Na odpočinek ale příliš času nebylo. Hlavní dějství cvičení Hurikán II začalo v časných ranních hodinách následujícího dne. Základním námětem byla přeprava a ochrana VIP osob. Proto byla podle předem daných pravidel sestavena kolona pěti vozidel. V průběhu cesty však padla do léčky skupiny ozbrojenců. Nyní bylo na veliteli kolony, aby zavolal posily a do jejich příjezdu dokázal odolávat útočníkům. A tak zatímco dlouhé minuty zuřila přestřelka, jinde už další pohotovostní skupina nasedala do vyčleněného vrtulníku a startovala svým kolegům na pomoc. Těm se nakonec podařilo útok odrazit a díky své početní převaze dokonce agresory zahnat na ústup. První vítězství se však neobešlo bez několika zraněných, o něž museli ostatní pečovat jen pár metrů od místa napadení. To už se ale ve vzduchu ozývá hukot vrtulníku Mi-17, který na nedaleké planině vysazuje další policisty. Po krátkém přesunu pomáhají zajistit místo přepadu kolony, transport raněných a nakonec i odvoz těch vozidel, jež jsou toho schopna. Na řadu přicházejí také psovodi, jejichž speciálně vycvičení psi hledají další případné výbušné nástražné systémy. Zároveň se rozbíhá pátrání po útočnících, do něhož se zapojuje i již zmiňovaný vrtulník. Mezitím je zřízeno operační středisko, jehož úkolem je koordinovat veškerou činnost, útočníky vypátrat a následně zneškodnit. Jelikož jde o cvičení, na veškeré kroky pochopitelně dohlížejí také rozhodčí, kteří bedlivě sledují, jak se policisté rozhodují, jak mezi sebou komunikují a jak zvládají konkrétní postupy.

Pokud by šlo o reálnou situaci, probíhal by proces sběru a vyhodnocování informací a následné plánování zásahu proti agresorům zřejmě podstatně déle. V rámci cvičení Hurikán II byl ovšem proveden časový skok, a tak byl v operačním středisku další postup znám již po několika hodinách. Ozbrojenci, kteří ráno přepadli kolonu převážející důležité osoby, byli vypátráni v jednom z opuštěných stavení ve vojenském prostoru. Jejich přítomnost v objektu potvrdil vzdušný průzkum. Další policisté se pak skrytě přiblížili až k bývalému statku. Díky tomu dokázali určit počet protivníků a také vypozorovat, jakým způsobem se v objektu opevnili. Tím mohl být plán jejich zneškodnění definitivně doladěn. Samotný zásah má opět velmi rychlý průběh, avšak tentokrát se role obrátily. Jako

první se na scéně znovu objevuje vrtulník Mi-17. Úkolem jeho posádky je ale pouze odpoutání pozornosti. Část ozbrojenců ve statku se skutečně soustředí zejména na stroj ve vzduchu a někteří se dokonce pokoušejí po něm střílet. Vrtulník je ale v dostatečné vzdálenosti. Skutečný boj propuká na opačné straně stavení. V zákrytu za několika vozidly do objektu pronikají příslušníci zásahové skupiny a během chvilky likvidují celé ozbrojené komando. Na zemi zůstávají „mrtví“, zbytek ozbrojenců je pak v poutech odváděn do přistavených aut. V reálu by poté přišly na řadu výslechy zadržených pachatelů a další zpracování všech získaných informací. Nicméně scénář cvičení končí již úspěšným zajištěním útočníků. Přestože vyhodnocení celého cvičení představuje několikatýdenní proces, řada poznatků byla známa již na místě. „Podařilo se nám procvičit koordinaci činností jednotlivých skupin z pohotovostních oddělení Vojenské policie. Už nyní víme o některých nedostatcích. Týkají se například komunikace mezi přímo zasahující jednotkou a operačním střediskem, jež celou akci řídí, nebo některých taktických postupů konkrétních policistů. Zjistili jsme též, že je potřeba dopilovat zručnost v ovládání některých technických prostředků, které máme k dispozici, tak, abychom i v podobně náročných situacích, jako byl scénář cvičení, dokázali využít všech jejich možností. Hlavní cíle cvičení však byly splněny,“ řekl na závěr plukovník Luboš Bahník, náčelník odboru policejní přípravy a výcviku hlavního velitelství Vojenské policie.

29

TECHNIKA Í

Sériová výroba strojů Osprey běží na plné obrátky. Již brzy by americká námořní pěchota měla nasadit své MV-22B v bojových operacích v Iráku.

Částečně vrtulník, částečně letoun Konvertoplány – nová kategorie letecké techniky kombinující přednosti vrtulníků a letounů nastupuje Specifické letové vlastnosti zaručují vrtulníkům neotřesitelné postavení ve vojenském i civilním letectví nejen v současné době, ale i v budoucnu. Svislý vzlet a přistání včetně možnosti visení ve vzduchu umožňují strojům s rotující nosnou plochou plnit takové úkoly, které běžné letouny zvládnout nemohou. Protože i v tomto případě platí pravidlo „něco za něco“, mají vrtulníky v porovnání s letouny dvě hlavní nevýhody – nízkou letovou rychlost a menší dolet. Snaha konstruktérů o zvýšení zmíněných parametrů relativně brzy narazila na hranice fyzikálních zákonitostí. Proto se nyní ve světě začíná věnovat stále vyšší

30

pozornost netradičním typům, které kombinují vrtulníkové schopnosti ve vertikální rovině s vyšší cestovní rychlostí a doletem klasických letounů s pevnou nosnou plochou. Jednoznačně nejznámějším příkladem jsou stroje s překlopnými rotory – konvertoplány, které možnost svislého vzletu a přistání dosahují mechanickou změnou konfigurace – překlopením dvojice rotorů a motorů na koncích křídla. Vrtule otáčející se ve vodorovné rovině fungují jako nosné rotory vrtulníku a obstarávají potřebný vztlak v režimu svislého vzletu nebo přistání. Teprve po dosažení určité výšky a rychlosti se motory překlopí do roviny rovno-

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor, Bell/Agusta, Sikorsky a US Army

běžné s podélnou osou draku, rotory fungují jako vrtule a vztlak vytváří křídlo. Dnes kategorii konvertoplánů reprezentuje především americký vojenský V-22, který v nejbližší době zažije „křest ohněm“ při prvním operačním nasazení ve skutečných bojových operacích v Iráku, a také nový, menší italsko-americký BA 609, zatím výhradně určený pro civilní sektor.

OSPREY UKÁZAL CESTU Více než 20 let vývoje, dvaadvacet miliard dolarů vynaložených na program, několik

tragických havárií, vážné úvahy o zrušení celého programu a nakonec souhlas se začátkem sériové výroby v září 2005, zřízení první letky u americké námořní pěchoty 3. března 2006 a dosažení počátečních operačních schopností k 1. červnu 2007. Tak lze ve stručnosti charakterizovat program prvního sériově vyráběného vojenského konvertoplánu V-22 Osprey, na jehož výrobě se rovnou měrou podílejí firmy Boeing a Bell. Největší rozšíření čeká na Osprey u americké námořní pěchoty. Verze MV-22B je určena pro přepravu vojáků a výzbroje z palub útočných vyloďovacích plavidel na pevninu. Počítá se s nákupem až 360 kusů, které postupně nahradí letité vrtulníky CH-46E Sea Knight. Osprey MV-22B může v kabině přepravit 24 vyzbrojené vojáky, případně 12 ležících raněných nebo 8500 kg nákladu. Pokud pro vzlet využije krátký rozjezd, bude možné naložit až 10 200 kg užitečného zatížení. Především pro přepravu na kratší vzdálenosti je možné dopravovat v podvěsu rozměrná břemena až do hmotnosti 6800 kg. Stroj MV-22B je 17,5 m dlouhý, 6,6 m vysoký a s otáčejícími se rotory široký 25,6 m. Prázdný má hmotnost 15 000 kg, maximální vzletová hmotnost pro svislý start může být 23 500 kg. Osprey dosahuje maximální rychlost 520 km/h a v závislosti na hmotnosti nákladu má taktický dolet 190 km

Osprey nabízí mimořádné možnosti. Maximální rychlost více než 500 km/h jednak zrychlí operační tempo bojových akcí, jednak výrazným způsobem sníží zranitelnost některými prostředky pozemní protivzdušné obrany. Kromě toho tento stroj představuje téměř ideální prostředek pro dopravu a vysazení (či zpětný transport) jednotek zvláštního určení do hloubky protivníkova území, rychlou evakuaci civilních osob z krizových oblastí nebo pátrací a záchranné úkoly. Proto si americké vojenské letectvo objednalo 50 strojů ve verzi CV-22B (právě pro jednotky speciálního určení), která má být schopna podnikat lety v těsné blízkosti země i za nepříznivého počasí. O dalších 48 kusů MV-22B má zájem americké námořnictvo, které je plánuje pro své jednotky speciálního určení SEAL i pro vyhledávací a záchranné akce (SAR). Výrobce doposud předal více než 80 strojů MV-22B námořní pěchotě (v letošním roce byly vytvořeny další dvě letky) a pět kusů CV-22B letectvu. Jak již bylo zmíněno v úvodu, námořní pěchota připravuje od září letošního roku

Konvertoplán BA 609 by se měl na trhu objevit v roce 2011. Stroj dosahuje ve vodorovném letu maximální rychlost 510 km/h, v režimu vrtulníkového letu může couvat nebo se pohybovat bočním letem rychlostí do 65 km/h.

(maximální zatížení, svislý vzlet i přistání) až 930 km. Bez nákladu a s jedním tankováním ve vzduchu může překonat vzdálenost téměř 4200 km. Pohánějí jej otočně uloženy turbovrtulové motory s maximálním výkonem po 4590 kW, které roztáčejí mohutné třílisté rotory o průměru 11,6 m. Pro snazší uložení v podpalubních hangárech vyloďovacích plavidel lze sklopit nejen listy rotorů, ale i celé křídlo natočit tak, aby bylo rovnoběžné s podélnou osou trupu.

nasadit 10 strojů MV-22B z letky VMM-263 v Iráku. Konvertoplány mají operovat z letecké základny Al Assad (provincie Anbar) a před nasazením jsou patřičně upravovány. Dostávají účinnější vzduchové filtry, v prostoru záďové sklopné rampy i v bočních dveřích jsou instalované 7,62mm kulomety, byl zahájen vývoj směrovaného aktivního infračerveného systému pro oslepení hlavic protiletadlových řízených střel s IČ samonaváděním atd. Musely se vyřešit i některé specifické operační

31

Î TECHNIKA

TECHNIKA Í výkonem (2 × 780 kW), jeho maximální vzletová hmotnost je nižší o 2700 kg a dokáže doletět na vzdálenost 900 km. Takže hlavní výhoda BA 609 spočívá v dvojnásobné cestovní rychlosti, která ale bude patřičně zaplacena citelně vyššími pořizovacími i provozními náklady.

NEJEN KONVERTOPLÁNY Na konec letošního nebo počátek příštího roku se v USA plánuje první let velmi zajímavého pokusného typu X-2. Vznikl u známé americké „vrtulníkářské“ firmy Sikorsky jako možná cesta k výraznějšímu zvýšení výkonů letadel s rotující nosnou plochou. Řešení není založeno na nějaké převratné novince nebo myšlence, ale vrací se k programu pokusného vrtulníku XH-59 z počátku 70. let. Tehdy na něm firma Sikorsky ověřovala koncepci koaxiálního nosného rotoru s novou konstrukcí listů ve spojení s přídavným proudovým pohonem pro zvýšení dopředné rychlosti. Přestože se s XH-59A podařilo dosáhnout zajímavých výkonů (maximální rychlost 440 km/h), objevily se i mnohé problémy a teprve současné nové

technologie umožní podle názoru americké firmy dovést tuto koncepci do praktického využití. Jedná se především o celokompozitové rotorové listy s podstatně vyšší tuhostí, čímž se snižuje riziko jejich vzájemného střetnutí. K dalším faktorům patří výrazně lehčí integrovaný pohonný systém, digitální řízení fly-by-wire a nově řešená hlava rotoru. Rovněž nelze vynechat aplikaci koncepce dvou souose uložených protiběžných nosných rotorů menšího průměru. Toto řešení snižuje aerodynamický odpor v porovnání s klasickým vrtulníkem, není potřeba vyrovnávací rotor a volná zadní část trupu je u X-2 využita pro instalaci pětilisté vrtule v tlačném uspořádání. Výsledným efektem zvolené koncepce a nových technologií má být výrazně vyšší letová rychlost oproti běžným vrtulníkům a také dolet. Lehký experimentální X-2 s dvoučlennou za sebou sedící posádku a poháněný jedním motorem LTHTEC T-800-801 o výkonu 1000 kW by měl ve vodorovném letu dosahovat rychlost okolo 460 km/h a jeho dolet by mohl dosáhnout asi 900 km. Stal by se výrazně rychlejší než jakýkoli jiný současný

vrtulník a v tomto parametru by se dostal téměř na úroveň typů Osprey a BA 609. Oba konvertoplány dosahují ve srovnání s X-2 maximální rychlost pouze asi o 50 km/h vyšší, avšak za cenu nesrovnatelného nároku na výkon pohonné jednotky, celkovou hmotnost konstrukce a samozřejmě i spotřebu paliva. Přestože se životaschopnost ani výkony X-2 ještě ani nestačily ověřit v praxi, uvažuje firma Sikorsky o možných praktických aplikacích svého hybridního vrtulníku. Mělo by se jednat o rychlý bitevní a doprovodný dvoumístný typ, bezpilotní průzkumný stroj nebo dokonce o těžký transportní vrtulník s užitečnou nosností 20 t a rychlostí okolo 450 km/h. A na závěr jeden zajímavý typ. Koncem června v USA poprvé vzlétl pokusný vrtulník X-49A, přezdívaný SpeedHawk. V rámci programu financovaného americkou armádou byl jeden vrtulník SH-60F přestavěn tak, že dostal kratší nosné plochy a na místě vyrovnávacího rotoru je umístěna v prstenci uložená tlačná vrtule s měnitelným vektorem tahu. Konečným výsledkem tohoto projektu by mělo být dosažení maximální rychlosti ve vodorovném letu 370 km/h.

Přestože se má BA 609 vyrábět pro civilní sektor, není vyloučena ani jeho vojenská verze.

záležitosti. Běžné transportní vrtulníky námořní pěchoty nad nepřátelským územím doprovázejí bitevní vrtulníky AH-1W Super Cobra. Ty ale v žádném případě strojům Osprey nemohou stačit. Naopak hlavní bojový letoun zmíněné složky amerických ozbrojených sil F/A-18C/D Hornet je zase příliš rychlý. Ačkoli to nebylo doposud oficiálně prezentováno, jeví se jako nejvýhodnější doprovodný typ AV-8B, který dokáže vzlétat i přistávat stejně jako Osprey. Až první týdny a měsíce v iráckém prostředí ukážou přednosti a slabiny tohoto zajímavého letadla i jeho efektivnost. Musíme mít na paměti, že se jedná o velmi drahý typ, jehož cena se v současné době pohybuje v řádu 70 milionů dolarů za kus. A ještě jedna poznámka k typu Osprey. Výrobce připravuje i tankovací verzi, která uvnitř trupu ponese dvě nádrže s celkem 3255 l paliva. Spolu s vlastními palivovými nádržemi by tento typ mohl nést až 6510 l paliva, kterými by měl doplňovat jak běžné MV-22B, tak i další stroje námořní pěchoty CH-53E, AV-8B a zřejmě i F-35B. Navzdory poměrně vysoké ceně je zájem o Osprey

32

i v zahraničí – konkrétně ve Velké Británii, Izraeli a Japonsku.

AMERICKO-ITALSKÝ BA 609 Na letošním pařížském aerosalonu byl na zemi i ve vzduchu poprvé představen konvertoplán BA 609, vyvinutý společným americko-italským podnikem Bell/Agusta Aerospace. Tento pro civilní sektor vyvíjený typ byl poprvé zalétán v roce 2003. O tři roky později jej následoval prototyp číslo 2. Oba stroje doposud nalétaly asi 230 hodin. V příštím roce by měly začít létat zbylé dva plánované prototypy. Ty pak urychlí zkušební program do té míry, že by v roce 2010 měla být získána evropská certifikace. První z celkem dnes 70 objednaných strojů by mohl být předán o rok později. Typ BA 609 má celkovou délku 13,3 m, výšku 4,5 m, rozpětí křídla s otáčejícími se rotory 18,3 m a maximální vzletovou hmotnost 7630 kg. K pohonu slouží dvojice turbohřídelových motorů s výkonem po 1565 kW, které pohánějí třílisté rotory o průměru 7,8 m. BA 609 vyvine maximální cestovní rychlost

510 km/h, unese 2500 kg užitečného zatížení, vystoupá do hladiny 7500 m a dolet se má pohybovat v rozmezí 500 až 750 km (pokud se využije i povinná rezervní zásoba paliva, je možné překonat vzdálenost téměř 1300 km). Přestože výrobce zdůrazňuje značné výhody související s možností operovat z heliportů uvnitř velkých měst, trochu zapomíná na ekonomičnost provozu. Ta je u civilního typu velmi důležitá (u vojenského V-22 samozřejmě také, ale zde na prvním místě jednoznačně figuruje podmínka úspěšného splnění úkolu a bezpečí vlastních posádek). Aby mohly konvertoplány fungovat, musejí využívat již zmíněné složité a těžké křídlo se sklopnými pohonnými jednotkami na konci. Konstrukční hmotnost takového stroje je v porovnání s letounem nebo vrtulníkem stejné kategorie citelně vyšší a také vyžaduje výrazně vyšší výkon pohonných jednotek. To lze dokumentovat na jednoduchém srovnání konvertoplánu BA 609 například s vrtulníkem Eurocopter EC155B1. Ten podobně jako BA 609 unese 2300 kg užitečného zatížení nebo pojme až 12 osob. Ovšem vrtulníku stačí motory s polovičním

Takto by podle představ společnosti Sikorsky mohl vypadat těžký transportní vrtulník schopný s 20t zátěží létat rychlostí okolo 450 km/h.

Kresba hybridního nebo také kompaudního pokusného vrtulníku X-2, který firma Sikorsky připravuje k prvnímu letu. Nově řešené rotorové listy a hlava rotoru mají vykazovat výrazně nižší aerodynamický odpor, což spolu s nízkou hmotností a přídavnou tlačnou vrtulí mu umožní, aby létal maximální vodorovnou rychlostí okolo 460 km/h.

Bitevní verze odvozená od X-2 zatím jen v představách firmy Sikorsky

33

Î KALEIDOSKOP

DO ŽHAVÉHO Í Britský ministr obrany navštívil SOG Ministr obrany Velké Británie Des Brown navštívil v úterý 7. srpna 2007 britské jednotky v provincii Helmand v jižním Afghánistánu. Při této příležitosti se setkal s příslušníky české jednotky SOG, kteří plní v tomto prostoru bojové úkoly společně s 12. mechanizovanou brigádou ozbrojených sil Velké Británie. Seznámil se zde s našimi elitními vojenskými policisty a ocenil jejich dosavadní práci. Jméno SOG v této oblasti totiž nabývá na důležitosti. Britové si chválí nejen profesionalitu a odvahu příslušníků této jednotky, ale obdivují také jejich speciálně upravenou techniku. Ministr využil možnosti seznámit se s technikou a zbraněmi, které český SOG v Afghánistánu používá. Zájem vzbudily hlavně terénní čtyřkolky, které se v pouštních podmínkách ukázaly jako nepostradatelná součást výzbroje – pro jejich rychlost a snadnou průchodnost terénem. Díky jejich vynikající mobilitě jsou využívány především pro rychlé přesuny. Čtyřkolky jsou navíc podle vlastního návrhu SOG vyzbrojeny granátomety a disponují tak velkou palebnou silou. Velitel 1. Worcesters and Sherwood Foresters Regiment, který je odpovědný za vedení operací v centrální části provincie Helmand, tyto čtyřkolky ministrovi představil a projevil zájem, aby i britská armáda byla těmito stroji vybavena. Ministr pohovořil s příslušníky kontingentu o jejich začlenění v britských operacích a poděkoval za jejich spolupráci, odhodlání, bojovou morálku a vysokou profesionalitu. Text a foto: příslušníci SOG

Přeškolení na dvoumístné L-159T1 První armádní piloti byli na továrním letišti společnosti Aero Vodochody přeškoleni na novou dvoumístnou verzi letounu L-159T1. Jako první s letounem vzlétl 7. srpna 2007 Zdeněk Ouda z odboru státního ověřování jakosti letecké techniky Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Krátce poté byl přeškolen i druhý zkušební pilot a čtyři letci z 21. základny taktického letectva v Čáslavi, kteří budou posléze jako instruktoři cvičit i ostatní příslušníky základny. Tři desítky příslušníků pozemního personálu byly přeškoleny již v průběhu července letošního roku. Dalším krokem v procesu zavádění nového letounu do výzbroje budou vojskové zkoušky, při nichž se ověří zejména dokumentace, postupy údržby a vlastnosti stroje. Celkem čtyři nové letouny by mělo Aero Vodochody armádě dodat do konce letošního roku. Cvičná dvoumístná verze L-159T1 vznikla přestavbou jednomístných L-159A ALCA, z nichž převzala velkou část dílů a konstrukčních celků, jako například křídlo nebo zadní část trupu. Nově byla vyrobena přední část trupu, do níž byla osazena sedačka pro druhého pilota. Podle prvních zkušeností armádních letců je znát, že je nový letoun oproti původní verzi lehčí, a tudíž má ještě o něco lepší letové vlastnosti. Měl by tak splňovat veškeré požadavky kladené na stroj určený k výcviku. Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Společné cvičení českých a amerických odběrových týmů Ve dnech 7. – 8. srpna se uskutečnilo společné cvičení odběrových týmů středisek speciálního určení 311. a 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany a odběrového týmu (Emergency Management Assessment Team – EMAT) 18. ženijní brigády 7. armády USA v Evropě, který přicestoval z Heidelbergu. Námětem cvičení byl teroristický útok s použitím nervově paralytických látek. Úkolem jednotek bylo najít zdroj obsahující tyto látky, provést jejich identifikaci a zajistit je proti dalšímu úniku a zneužití. Cvičení probíhalo v prostoru letiště v Liberci. Součástí cvičení byla rovněž vzájemná výměna zkušeností, znalostí a dovedností souvisejících s činností odběrových týmů, s používanými postupy, materiálem a technikou. „Velmi si vážíme vašeho profesionálního přístupu a schopností a také pohostinnosti, kterou jsme mohli zažít během našeho společného cvičení,“ zhodnotil celou akci velitel EMAT týmu podplukovník Jeffrey M. Stolz. Text a foto: npor. Bc. Karolina ZEMANOVÁ

34

Pardubice 25. září 2007 Po úspěšném loňském nultém ročníku a značném zájmu se 1. ročník tohoto závodu uskuteční v úterý 25. září 2007 u 141. zásobovacího praporu v Pardubicích

PROČ TO NEZKUSIT h nenechte si ujít ojedinělou akci v AČR h poprvé v historii AČR h vyzkoušejte opojné pocity vítězství nad sebou samým h zveme všechny příznivce rekreačního běhání z řad vojáků ozbrojených sil ČR h diplom pro každého s výsledným časem h občerstvovací stanice v průběhu závodu h žádný časový limit h žádné startovné JAK JEDNODUCHÉ SE PŘIHLÁSIT: Pošlete svoji přihlášku do 18. září 2007 na fax 973 242 705 PRŮBĚH ZÁVODU: Zahájení prezentace v 7.30 hod. v místním klubu útvaru Start v 9.00 hod. Závod se uskuteční bez kategorií Ubytování lze rezervovat ve vojenských ubytovnách: Dukla – tel. (973) 245 958 Lázně Bohdaneč – tel. (973) 244 580 STÁVAJÍCÍ REKORD ZÁVODU: Rotný Zbyněk Fantal, 141. zásobovací prapor Pardubice – 1:40:12 Akci pořádá a organizuje vedoucí praporčík velitelské roty praporčík Tomáš Sova ve spolupráci s PIM – Prague International Marathon KONTAKT: Tomáš Sova, telefon: (973) 242 467, (973) 242 256, mobil: 739 903 682, fax: (973) 242 705, e-mail: [email protected]

35

ODBORNÁ LITERATURA Í nových, často velmi neočekávaných situací, které přináší asymetrické působení protivníka. Naše vojska se musejí umět vyrovnat s takovými úkoly, jako jsou např. reakce na přepad, řízení přesunů v nepřátelském prostředí, vedení boje v zastavěném prostoru, vedení boje při použití IED (improvizovaných výbušných systémů), patrolování, zvládání davu atd. „Jedná se tedy o použití jednotek v boji proti nestandardním, neoficiálním ozbrojeným složkám gerilového typu,“ doplňuje Jiří Víteček. „A to je fenomén dneška. Vycházíme při tom z poznatků, které naši

Nové příručky a metodiky pro velitele Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín připravuje nové vojenské publikace pro velitele rot, čet a družstev Text: Jaroslav PAJER Foto: Radko JANATA

Už několik měsíců pracují odborníci z oddělení vojenských pomůcek a oddělení výcvikových předpisů správy doktrín Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově na vojenských publikacích určených především velitelům rot, čet a družstev. 36

Jedná se o publikace, po kterých se již dlouho volá a v nichž uživatelé najdou praktické rady pro řešení různých taktických situací včetně působení v nebojových operacích. O bližší informace k novým tiskovinám jsme požádali zástupce náčelníka oddělení výcvikových předpisů pplk. Jiřího Vítečka. „Pokud budeme mluvit o příručkách pro velitele, tedy o „Taktice mechanizovaného družstva“,

„Taktice čety“ a „Taktice roty“, jsou zaměřené do oblasti bojového, ale i nebojového použití těchto jednotek. Jejich cílem je sjednotit přístup k řešení situací, které mohou nastat při operačním působení jednotek. Chceme vytvořit takové publikace, které lze využít veliteli mechanizovaných a výsadkových mechanizovaných jednotek v situacích, se kterými se mohou setkat při misích nebo při plnění jiných operačních úkolů.“ Na rozdíl od původních bojových předpisů je podstatná část těchto publikací věnována plnění úkolů při vedení operací ve změněném operačním prostředí. Klasické pojetí taktiky v lineárních operacích je sice základem znalostí a dovedností velitelů a jednotek, ale současné operační prostředí vyžaduje připravovat jednotky a jejich velitele na řešení

metodiky řízení taktické, střelecké a ženijní přípravy. „I tyto publikace jsou určeny především pro velitele družstev, čet a rot,“ upřesňuje pplk. Víteček. „Na rozdíl od zmíněných příruček, které jim radí, jak jednotky řídit v boji, metodiky mají velitelům pomáhat při organizování výcviku, poskytnout jim návod, čemu vojáky v té které oblasti učit a jak to provádět. Obsahově se tento typ vojenských publikací bude nejprve zabývat přípravou jednotlivce a pak půjdou do vyšších úrovní, tedy jak cvičit družstvo, četu, rotu.“

NÁMĚT MŮŽE POSLAT KAŽDÝ O publikacích vydávaných správou doktrín se zájemci mohou dovědět na jejích intranetových či internetových stránkách. „Všechny námi vydávané materiály jsou k dispozici na ŠISové adrese http://10.40.8.247/revd-sis/ spd/index.htm, kterou lze najít ze služebních počítačů pracujících v celoarmádní datové síti. Obdoba, ovšem v poněkud menší míře, je i na internetu na adrese www.doctrine.cz v odkazu ,Ke stažení‘. Takže k většině těchto pomůcek se může dostat každý, kdo o ně má zájem,“ dodává Jiří Víteček. Pracovníci správy doktrín rádi přijmou náměty a návrhy lidí z praxe, ať už půjde o oblast vedení výcviku či řízení jednotek ve skutečné bojové operaci. „Rádi bychom vyzvali všechny vojáky bez rozdílu hodnosti a zastávané funkce k aktivitě a nabídli jim možnost spolupracovat s námi při tvorbě a další novelizaci těchto i jiných publikací,“ prohlašuje pplk. Víteček. „Budeme za jejich dotazy, připomínky a náměty jedině rádi. Obrátit se na nás mohou buď písemně na adresu Správa doktrín, ŘeVD, Víta Nejedlého, 682 03 Vyškov anebo e-mailem. Příslušné adresy najdou na našich intranetových i internetových stránkách.“ Představa odborníků ze správy doktrín jde dokonce tak daleko, že kupříkladu zjistí-li zkušený velitel, že určitý úkon cvičí jinak, než jak je doporučeno v metodice, může dát podnět buď k její změně nebo ho uvést jako alternativu. Nikde totiž není řečeno, že jedině to, co vyjde v knížce, je to pravé a jiná metoda už neexistuje.

vojáci získali v posledních misích zejména na území Iráku a Afghánistánu, ale současně ze zkušeností spojenců, především vojsk USA a Velké Británie.“ Příručky nebudou na rozdíl od vojenského předpisu psány strohou formou. Spíše půjde o učebnice s doporučenými návody, jež budou obsahovat popis základních bojových dovedností a taktických drilů, které jednotlivcům i celým jednotkám pomohou na asymetrickém bojišti přežít a plnit bojové úkoly. Text příruček budou doplňovat různá schémata, náčrtky a obrázky. Součástí mají být i přílohy se vzory důležitých bojových dokumentů. Kromě těchto příruček jsou rozpracovány i další publikace zabývající se řízením výcviku v hlavních vševojskových předmětech. Už před rokem byla vydána „Metodika pořadové přípravy“. Nyní se u správy doktrín zpracovávají

37

Î OHLÉDNUTÍ

OHLÉDNUTÍ Í

POVODNĚ 2002 Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ, tisková a informační služba MO Foto: Jiří HOKŮV, Vladimír MAREK a archiv AR

Před pěti lety, v srpnu roku 2002, postihla Českou republiku ničivá povodeň. Zasáhla postupně jižní Čechy, hlavní město Prahu a následně severní a východní Čechy. Vojáci Armády České republiky byli postupně nasazováni do míst, kde se předpokládalo rozlití vodních toků a ohrožení obyvatel. Pomáhali všude, kde bylo třeba, a snažili se být vždy krok před ničivou vodou.

38

Od 7. do 10. srpna 2002 vyčleňovala Armáda České republiky postupně síly a prostředky na základě operativních jednání velitelů jednotlivých útvarů se starosty a přednosty zasažených obcí, měst a okresů. V neděli 11. srpna 2002 vydal tehdejší náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Jiří Šedivý ve 22.00 hodin nařízení velitelům operačních stupňů o uvedení vojsk do vyššího stupně připravenosti. Na operačních velitelstvích začaly pracovat operační skupiny a na Generálním štábu AČR operační středisko. V úterý 13. srpna 2002 rozhodla vláda České republiky na základě vývoje krizové situace o povolání vojáků v činné službě pro plnění úkolů pořádkové a ochranné služby a pro plnění úkolů při živelních pohromách. Do 20. srpna 2002 bylo denně nasazováno

při pomoci obyvatelstvu několik tisíc vojáků se stovkami kusů techniky. Například v pondělí 19. srpna 2002, kdy voda hrozila nejvíce, to bylo přes 6500 vojáků a více než 1100 kusů techniky. Dalších 5500 vojáků a 1135 kusů techniky bylo připraveno v záloze. Už během nasazení armády při povodních se na Ministerstvu obrany ČR plánovala pomoc armády při likvidaci následků povodní. Z rozhodnutí ministra obrany byl omezen výcvik na minimální míru, aby se mohlo vyčlenit co nejvíce použitelných sil. Plán nasazení sil a prostředků Armády České republiky v oblastech postižených povodněmi zahrnoval operaci Obnova, operaci Ochrana, operaci humanitární pomoci a psychologicko-zdravotnickou operaci. Od 20. srpna 2002, kdy začala operace Obnova, až do 30. listopadu 2002 přišlo

na pomoc postiženým oblastem na 2000 vojáků s potřebnou záchrannou a přepravní technikou. Dalších 300 vojáků bylo v rámci operace Ochrana do konce října vyčleněno ve prospěch Policie České republiky. Nasazeným jednotkám velel velitel sil územní obrany generálmajor Vladimír Sova. V rámci záchranných a evakuačních prací byla použita ženijní, vyprošťovací, záchranná a přepravní technika včetně vrtulníků. K dispozici byly tanky, sklápěčky, bagry, buldozery a bitevní vrtulníky na zabezpečení pohonných hmot (bitevní vrtulníky byly použity z důvodu potřeby silnějších strojů v podmínkách, které jsou charakterizovány vyššími výškami). Ze sil a prostředků záchranných a výcvikových základen (Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Rakovník, Bučovice a Olomouc) bylo vytvořeno

39

Î OHLÉDNUTÍ

10 ženijních uskupení se speciální technikou a patřičnými počty lidí. Měla za úkol například stavění mostních souprav a těžkých mostních souprav pro první období, než budou moci být postaveny mosty trvalého charakteru. Nasazení letectva bylo v první fázi zaměřeno především na záchranu a evakuaci osob z míst, kam se nebylo možno dostat jiným způsobem. Letectvo zajišťovalo také přepravu materiálu do míst, kam se nebylo možno dostat pozemní technikou, ať už to byly dodávky pohonných hmot pro elektrocentrály či další potřebný materiál pro ohrožené oblasti. Neméně důležité bylo trvalé letecké snímkování zátopových oblastí. Osádky vrtulníků Mi-17, W-3A Sokol a Mi-24 provedly od 16. do 19. srpna 2002, kdy voda začala již opadávat, celkem 835 vzletů s celkovým

40

OHLÉDNUTÍ Í

náletem 422 hodin 51 minut. Na palubě evakuovaly nebo z ohrožených oblastí přepravily 1618 osob a celkem 40 000 kg materiálu. Při nasazení všech jednotek byl samozřejmě kladen důraz na bezpečnost a ochranu zasahujících vojáků. Šlo především o všeobecné zdravotnické zabezpečení nasazených vojsk, hygienicko-epidemiologickou činnost, veterinární činnost a zásobování zdravotnickým materiálem. Vojenská zdravotnická služba má navíc oproti civilní výhodu možnosti rychlého manévrování sil a prostředků. Tento fakt se hlavně v první fázi ukázal jako neocenitelný. Postupně se zdravotnická služba soustředila na ochranu, očkování, vybavování zdravotnickým materiálem, kontrolu stravy, doplnění vitaminů a potravin. Uskutečňovala rovněž nepřetržitý hygienicko-epidemiologický průzkum

s cílem okamžitě odstraňovat všechny možné faktory, které by mohly znamenat zhoršení situace. V oblasti veterinární to byla především kontrola potravin, kontrola surovin a výrazný podíl na likvidaci organického odpadu. Povodeň postihla také některé objekty Armády České republiky. Nejvíce byla poškozena budova Invalidovny v Praze 8-Karlíně, kde sídlí Vojenský ústřední archiv. Voda způsobila škody za desítky milionů korun. Bylo zaplaveno přízemí, kde byly zdemolovány sklady, navíc vznikly trhliny v klenbách v prvním patře a došlo k zaplísnění budovy. Velké škody vznikly i na historických fondech Vojenského ústředního archivu. Poškozeny byly například justiční dokumentace a dokumentace vojenských věznic, dokumentace vojenských zajateckých táborů po roce 1945, materiály

k poválečnému odsunu Němců či dokumenty vysoké historické hodnoty z našich novodobých dějin (1945 – 1950), mj. archiválie složek tehdejšího Ministerstva národní obrany nebo vojenských zastupitelských úřadů u velitelství spojeneckých armád. Zatopeno bylo 26 500 kartonů s archiváliemi. Většina z nich je postupně vysoušena a rekonstruována, 9000 kartonů se muselo vyskartovat. Do obnovy poškozených zařízení a materiálů bylo za pět let od povodní investováno přes 20 milionů korun. Nasazení jednotek Armády České republiky při povodních v roce 2002 prokázalo její připravenost pro obdobné krizové situace. A to nejen připravenost odbornou a technickou, ale také lidskou – připravenost být ve správnou chvíli na správném místě.

41

PŘEDSTAVUJEME Í

USTKA: ojedinělý polygon vzdušných sil Letos už posedmé proběhnou ostré střelby našich raketových protiletadlovců v polském vojenském výcvikovém prostoru Písek, moře, vítr. To je první dojem každého, kdo se postaví na vrchol pobřežní duny v centrálním polygonu polských vzdušných sil Ustka u severního Baltu. Připadá si trochu ztracený mezi vodní plochou, jejíž konec nedohlédne, a písečným břehem se stěnou křovin a stromů v zádech. Naši vojáci, raketoví protiletadlovci, to znají už od roku 1995, kdy tu stříleli poprvé. Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a Jan KOUBA

42

Ustka je ve srovnání s našimi „vnitrozemskými“ VVP zvláštní výcvikový prostor. Na pevnině zabírá pouhých 3676 hektarů (pro srovnání: náš nejmenší vojenský prostor Březina má cca 16 000 ha). Má tvar jakési pobřežní „nudličky“ v délce zhruba 20 kilometrů mezi městečky Ustka na východě a Jaroslawiec na západě a o šířce kolem jednoho až dvou kilometrů s jedním jižním „výběžkem“ do pevniny, dlouhým asi pět kilometrů. Zato na hladině Baltského moře zabírá 90 000 ha, a to až do vzdálenosti 32 km od břehu. Vojenskou tradici má tento kus země a moře poměrně dlouhou. Svou základnu tu měla už luftwaffe před druhou světovou válkou. Prý tu sídlilo letectvo, jež zabezpečovalo německé námořní vojenské síly. Cvičilo tu též dělostřelectvo a na boje v Africe se tu údajně připravovala Rommelova pancéřová vojska. Po válce a tedy po přesunutí polsko-německé hranice západně až na řeky Odra a Nisa se v příhodném terénu usadily i polské ozbrojené síly. Nová historie tohoto výcvikového prostoru se začíná psát roku 1952. Tehdy zde zahájili

svůj výcvik včetně bojových střeleb obránci polského vzdušného prostoru. V polovině sedmdesátých let minulého století tu bylo vybudováno letiště a další infrastruktura, učebny, sociální prostory apod. Polygon se stal cvičištěm především dělostřeleckých jednotek. Ročně tudy prošlo až 20 tisíc vojáků. V roce 1989 zde poprvé vyzkoušely ostrou střelbu obsluhy raketových protiletadlových kompletů OSA (SA-8). O tři roky později tu proběhly střelby z kompletů NEWA (SA-3), v roce 1993 z KUB (SA-6) a v následných dvou letech z prostředků WOLCHOW (SA-2) a KRUG (SA-4). V srpnu 1996 přešel ustecký výcvikový prostor do podřízenosti vzdušných sil. Avšak nepřipravují se tu jen piloti a obsluhy protiletadlových systémů. Výcvik zde provádějí také ostatní jednotky pozemních sil a vojenského námořnictva. Například mariňáci prostor využívají při nácviku vysazování mořských desantů. Ze tří výchozích míst na pobřeží je možné střílet na pozemní terče. Lze tu rozvinout jednotky až do šíře tří kilometrů. Samozřejmě nejpodstatnějším kladem výcvikového prostoru je jeho spojení pevniny s mořskou plochou. O raketových či dělostřeleckých střelbách z pozemních stanovišť na cíle letící nad mořskou hladinou už řeč byla. Letci si tu zase zkoušejí palbu jak na vzdušné cíle, tak na makety plovoucích terčů včetně bombardování. Současně zde může cvičit až pět tisíc vojáků. Polygon Ustka nevyužívá pouze polská armáda. Od druhé poloviny devadesátých let minulého století sem začínají jezdit i zahraniční vojska. V roce 1995 zde poprvé vykonali střelby příslušníci našich protiletadlových raketových jednotek. O dva roky později ještě před vstupem Polska

do Severoatlantické aliance sem na střelby přijel 12. pluk Královského dělostřelectva z Velké Británie. V roce 2002 se tu za účasti vojáků z Belgie, Bulharska, Dánska, Francie, Německa, Polska, Rumunska, Španělska, Švédska a USA konalo jedno z největších cvičení NATO „Strong Resolve“. A tradice pokračuje. Příkladem je jiné mezinárodní cvičení vojenského námořnictva BALTOPS. V roce 2005 je řídil americký generál a mimo jiné tu cvičily výsadky speciálních sil a námořní pěchoty. V nebývalém počtu tu byla například použita vznášedla, na kterých vojska vyjela z moře na břeh, shodila rampu a vylodila se. Na jedno vznášedlo se vešlo dvanáct vozidel anebo šedesát vojáků. Tohoto cvičení se kromě domácích vojáků a již zmíněných Američanů účastnili také Dánové, Estonci, Norové, Rusové, Švédové a Ukrajinci. Ještě v dobách existence Varšavské smlouvy sem prý létali střílet českoslovenští stíhači z útvarů v Žatci a Bechyni. Po pádu komunistických režimů v obou zemích se vojenská

spolupráce přerušila až do zmíněného roku 1995. Pak se tu konaly střelby našich obsluh protiletadlových raketových kompletů OSA a KUB ještě v letech 1998 a 2002, a to na polské technice, poté v letech 2004 a 2005 na našich prostředcích a v roce 2006 po vyřazení kompletu OSA z naší výzbroje tu střílely obsluhy KUB. Značnou pozornost věnuje polská strana bezpečnostním opatřením. Ke každým střelbám, ale i jiným bojových činnostem, je velením polygonu přiřazen bezpečnostní důstojník, který před vlastním výcvikem nejprve proškolí obsluhy a pak osobně kontroluje, jak jsou opatření plněna. Při raketových střelbách kupříkladu doslova hlídá, jestli samonaváděcí raketa skutečně zachytila bezpilotní cíl, a ne jeho nosič, kterým je letoun s pilotem. Bezpečnostní důstojník je pak ten, kdo dává poslední pokyn – souhlas ke střelbě. Samozřejmě před ostrou akcí se plní řada dalších bezpečnostních opatření, jako například uzavírání mořského prostoru. To zabezpečuje vojenské námořnictvo. Na obvodu prostoru jsou rozmístěny čluny, které dohlížejí na to, aby dovnitř nevplulo žádné plavidlo či nevletěl letoun. Stejně tak jsou uzavírány i příjezdové cesty na polygon. K tak přísným opatřením se přistoupilo poté, co při obdobných střelbách na Ukrajině došlo k sestřelení civilního letadla. Poněkud to znesnadňuje řízení palby, ale dá se to nacvičit. Plukovník Generálního štábu Josef Slavík, velitel 25. protiletadlové raketové brigády, připouští, že by se jeho vojáci v reálné činnosti museli vypořádat i s mnohem horšími, nebezpečnějšími faktory. Letošní ostré raketové protiletadlové střelby českých jednotek obsluhující komplety KUB se budou konat v prvních dnech října.

43

Î OSOBNOST ČÍSLA

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené?

Americký prezident pochválil příslušníky základny dopravního letectva Vážený plukovníku Bejdáku, děkuji Vám za Vaši spolupráci při mé návštěvě Prahy. Pobyt v České republice byl pro mě příjemný a oceňuji Vaši náročnou činnost. Vy a Váš tým jste odvedli výbornou práci. S pozdravem George W. Bush

V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

Za osobností čísla se tentokrát skrývá důstojník, který zasvětil celou svou kariéru vojenském zdravotnictví, a to především tomu polnímu. Narodil se v roce 1954 v rodině lesníka. Vystudoval všeobecné lékařství ve Vojenském lékařském, výzkumném a doškolovacím ústavu v Hradci Králové. Později pracoval jako náčelník zdravotnické služby útvaru a působil v misích UNPROFOR a UNTAES na území bývalé Jugoslávie. V roce 1993 velel 7. polní nemocnici v irácké Basře. Po návratu do vlasti měl na starost vybudování nemocniční základny, dvou polních nemocnic a odsunové sběrny raněných. Podílel se také na vysílání zdravotnických kontingentů do misí. Kromě toho pracuje jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Brně. V současné době má hodnost plukovníka.

U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 17. 9. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

44

NOVÉ PŘÍRŮSTKY v Ústřední odborné knihovně MO ČR F 20 625 FIERKE, K. M. CRITICAL APPROACHES TO INTERNATIONAL SECURITY. (Kritické přístupy k mezinárodní bezpečnosti.) Cambridge, Polity Press 2007. 235 s.

E 6523 P THE AIR FORCES OF NATO AND PARTNERS FOR PEACE. NATO’s Nations 2007/2. (Vzdušné síly států NATO a PfP.) Bonn, Mönch Publishing Group 2007. 174 s.

F 20 648 P STRINGER, Kevin D. MILITARY ORGANIZATIONS FOR HOMELAND DEFENCE AND SMALLER-SCALE CONTINGENCIES. A COMPARATIVE APPROACH. (Vojenské organizace pro vnitřní bezpečnost a menší nepředvídané události.) Westport, Connecticut, Praeger Security Int. 2006. 222 s.

F 20 624 P CIVIL-MILITARY RELATIONS IN EUROPE: LEARNING FROM CRISIS AND INSTITUTIONAL CHANGE. (Civilně-vojenské vztahy v Evropě. Sborník.) New York, Routledge 2006. 278 s.

F 20 638 P WERKNER, Ines-Jacqueline WEHRPFLICHT ODER FREIWILLIGENARMEE? WEHRSTRUKTUR-ENTSCHEIDUNGEN IM EUROPÄISCHEN VERGLEICH. (Konskripční nebo profesionální armáda? Branné systémy v evropském srovnání.) Frankfurt am Main, Peter Lang 2006. 329 s.

OSOBNOST ČÍSLA

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6

INFORMUJEME Í

Z REDAKČNÍ POŠTYÍ

F 20 627 SPECIAL OPERATIONS EXECUTIVE: A NEW INSTRUMENT OF WAR. (Exekutiva speciálních operací jako nový nástroj války. Sborník.) London, Routledge 2006. 239 s.

Nesouhlasíme a odsuzujeme Nesouhlasíme a odsuzujeme v poslední době narůstající ničení a poškozování vojenských pietních míst v ČR. Jsme svědky ničení jak válečných hrobů, tak i pomníků, které už by mělo donutit orgány činné v trestním řízení alespoň k nějaké činnosti. Nelze souhlasit s diskusí, kdy je ničení hrobů vojáků Rudé armády na Olšanech považováno „jen“ za krádež kovu. Vojenská pietní místa jsou připomínkou naší historie, ať už byla jakákoli, a my bychom je měli udržovat jako připomínku toho, že celá řada věcí se už nikdy nesmí opakovat. Namísto toho pokračuje to, co začalo natřením tanku na Smíchově na růžovo. Se zničenými hroby a pomníky se můžeme dočkat zase nějakého nového výkladu dějin. Vladimír Štrupl, místopředseda Spolku pro vojenská pietní místa, o. s.

F 20 628 THORNTON, Rod ASYMMETRIC WARFARE. Threat and Response in the twenty-first Century. (Asymetrický boj. Hrozba a reakce v 21. století.) Cambridge, Polity Press 2007. 241 s.

F 20 622 GANSER, Daniele NATO’S SECRET ARMIES. OPERATION GLADIO AND TERRORISM IN WESTERN EUROPE. (Tajné armády NATO. Operace Gladio a terorismus v západní Evropě.) London, New York, Frank Cass 2005. 315 s. F 20 599 P CARROLL, James HOUSE OF WAR. The Pentagon and the Disastrous Rise of American Power. (Dům války: Pentagon a katastrofální vzestup americké moci.) Boston – New York, Houghton Mifflin Company 2006. 657 s. F 20 629 PUTIN’S RUSSIA. Past Imperfect, Future uncertain. (Putinovo Rusko. Nedokonalá minulost, nejistá budoucnost. Sborník.) Lanham, Rowman Littlefield Scarecrow Press 2007. 235 s.

D 170 P JANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – THE BALKANS 2007. Issue 20. (Balkánské státy – údaje o státech regionu a jejich armádách. Ročenka Jane’s 2007.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 30+752 s.

F 20 600 P FISHEL, John T. – MANWARING, Max G. UNCOMFORTABLE WARS REVISITED. (Nový pohled na nepohodlné války.) Norman, OK, University of Oklahoma Press 2006. 340 s.

D 336 P JANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT – NORTH AFRICA 2007. (Severní Afrika. Bezpečnostní situace 2007.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 30, 803 s.

F 20 596 JADĚRNOJE ORUŽIJE POSLE „CHOLODNOJ VOJNY“. (Jaderné zbraně po studené válce. Sborník.) Moskva, Rosspen 2006. 557 s.

LEGENDA: • Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. • Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

Î SPORT

SPORT Í

Michal Sedlecký

Stříbrné družstvo pětibojařů (zleva) David Svoboda, Michal Michalík, Libor Capalini

Každopádně úspěch Příslušníci ASC Dukla přivezli ze světového šampionátu dva cenné kovy

Jednotlivé disciplíny moderního pětiboje se ve srovnání s atletickým desetibojem mohou mnohým zdát nesourodé. Odborníci ale tvrdí, že ve sportovním světě najdete jen málo tak harmonických disciplín jako právě v pětiboji. Tradiční olympijský sport s aristokratickým nádechem má přes jisté snahy o jeho opětovnou modernizaci zajištěné místo pro další dvě klání pod pěti kruhy. Světová špička moderních pětibojařů z pražské Dukly míchala až do závěrečných bojů pořadím letošního mistrovství světa. Matador Libor Capalini vstoupil do bojů o berlínské medaile jako vedoucí závodník světových tabulek. Jeho výkon v prvních dvou disciplínách, střelbě a šermu, znamenal značný propad hluboko do závodního pole až mezi čtvrtou desítku. Michalu Michalíkovi a mladému Davidu Svobodovi naopak úvodní dva závody vyšly výborně a usadili se na čele průběžných

tabulek. Michalík dokonce vyhrál šerm a dařilo se mu v plavání i na parkúru. Do závěrečného běhu startoval z první pozice jako vedoucí závodník s náskokem 56 bodů. Jak sám po závodě řekl, byl si vědom, že běh je jeho nejslabší článek. Na tříkilometrové trati ho předběhlo šest borců. Sedmá příčka v pořadí mistrovství světa je sice pro Michalíka po předchozích zdravotních problémech úspěchem, ale kromě medailí přišel i o jednu z možností kvalifikovat se na olympiádu do Pekingu. Mladý nadějný závodník David Svoboda, jediný z našich, který nastupoval do bojů už s olympijskou kvalifikací, skončil hned za Michalíkem ziskem 5556 bodů. První „duklák“, který již zlato z mistrovství světa jednou přivezl, Michal Sedlecký se umístil po houževnatém výkonu dvanáctý v celkovém pořadí a podle odborníků nabírá zpět ztracenou formu. Favoritu Liboru Capalinimu tenhle závod opravdu nevyšel a nepomohlo mu ani skvělé plavání. Nejzkušenější Libor se musel spokojit až z devatenáctou příčkou tabulky. Novým mistrem světa jednotlivců se stal maďarský závodník Viktor Horváth. Libor Capalini i přes neúspěch však jednu medaili v batohu má. V soutěži družstev skončili Češi ve složení Capalini, Svoboda a Michalík na stříbrné pozici před Německem. Michalík a Svoboda pak dva dny nato spolu s Ondřejem Polívkou dokázali vybojovat místo na bedně v závodě štafet. Trojice sice pokazila šerm, ale do závěrečného běhu naši startovali z třetí pozice, kterou uhájili až do cílové pásky. Ženská štafeta na medaili o chlup nedosáhla. Zkušená Lucie Grolichová v soutěži jednotlivců dlouho držela druhou příčku, ale během závěrečných tří kilometrů se propadla na konečnou desátou pozici. Přesto hodnotila své umístění kladně. Kdyby měla sáhnout na jednu z medailí, musela by běh

Libor Capalini

zvládnout v osobním rekordu, a to po nedávném zranění bylo téměř nemožné. Běžecká trať se zdá být pro naše závodníky noční můrou. Desátým místem se Grolichová vrátila do světové špičky. Pětibojařský šéftrenér Jiří Adam průběžně sledoval bodové zisky svých svěřenců a na tváři se mu po celé finále objevovaly střídavě vrásky a úsměv. Na „cílovou“ otázku ohledně spokojenosti však již odpověděl svým typickým širokým úsměvem a slovy: „Každopádně úspěch!“ Českému modernímu pětiboji patří místa pro dva závodníky na příští rok do Pekingu. Kvalifikaci si vybojoval ještě před MS v Berlíně zatím jen David Svoboda, ani on však nemá účast na OH jistou. Pro účast na hrách jsou upřednostňovány dosažené výsledky co nejblíže k olympiádě a vzhledem k tomu, že zbývá do zapálení ohně nad olympijským stadionem téměř celý rok, může letenky vybojovat ještě kdokoliv.

Moderní pětibojaři v čele s bronzovým olympionikem a vedoucím mužem světových tabulek Liborem Capalinim se hladce probojovali do finále mistrovství světa, které se letos konalo na berlínském olympijském stadionu. Finálové boje byly až do posledních okamžiků velkou neznámou.

Text a foto: Jiří HOKŮV

Mistr světa pro rok 2007 Viktor Horváth z Maďarska probíhá cílovou páskou.

46

Michal Michalík

David Svoboda opouští cílový prostor běhu za asistence zdravotní služby. Vzápětí se ukázalo, že šlo jen o momentální indispozici.

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Byty

» Prodám zrekonstruovaný byt v osob. vlastnictví 3 + 1 v Jincích. Kontakt: 602 220 505

Volná místa

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

» Velitel VÚ 2316 Praha nabízí systemizovaná místa pro o. z.: • řidič-automechanik – PT 06, BP „V“, podmínkou je řidičské oprávnění sk. B, C, a D, vojenský řidičský průkaz, znalost cizího jazyka vítána systemizované místo pro VZP s nástupem od 1. 1. 2008: • vedoucí starší důstojník-zástupce náčelníka organizačního odd. – SH 64, PT 12, KvP 61, ČVO 100, BZ „D“, JAZ 2222, znalost práce s PC, komunikativní typ s organizačními schopnostmi. Informace: alc. 204 719, 204 720 » Velitel VÚ 4325 Strakonice nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • palebný důstojník týmu velení a řízení palby, SH 62, PT 09, BZ „T“ • velitel čety radiolokačního průzkumu, SH 62, PT 09, BZ „D“ • velitel radiolokačního dálkoměru, SH 62, PT 09, BZ „D“ • velitel spojovací čety, SH 62, PT 09, BZ „T“

• systémový inženýr místa velení a řízení, SH 62, PT 09, BZ „T“ • velitel radiolokátoru řídícího a naváděcího, SH 62, PT 09, BZ „T“ • zástupce velitele baterie, SH 63, PT 10, BZ „T“ • náčelník obvaziště, SH 71, PT 13, BZ „D“ Kontakt: npor. Ing. Jiří Červenka, alc. 323 210 » Velitel VÚ 6900 Hradec Králové nabízí volná systemizovaná místa u 6. polní nemocnice s dislokací v posádce Olomouc s nástupem od 1. 1. 2008: • starší lékař chirurgického mobilního týmu chirurgického oddělení odborných orgánů 6. polní nemocnice. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: VŠ – lékař všeobecného směru, základní důstojnický kurz, BP „D“, AJ 2222. s nástupem od 1. 5. 2008:

• starší laborant oddělení zdravotnického průzkumu odborných orgánů 6. polní nemocnice. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti praporčík. Požadavky na uchazeče: SŠ – bakteriologický laborant, základní praporčický kurz, BP „V“, AJ 1111 Bližší informace: personální pracoviště, alc. 405 529 » Rektor-velitel Univerzity obrany nabízí volné systemizované místo pro VZP: vedoucí starší důstojník vědecké skupiny rektorátu Univerzity obrany, SH 64, PT 10, BP „D“, Stanag AJ 2222, KvPř 13, KvPo 05. Nástup možný ihned. Bližší informace o pracovní náplni na uvedeném systemizovaném místě jsou umístěny na webových stránkách UO, http://www.unob.cz/. V případě zájmu o uvedené místo zašlete strukturovaný životopis s průběhem praxe do 28. 9. 2007 na adresu: o. z. Ing. Jiří Komolík

(tel. 973 442 417, alc. 442 417) Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno » Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí volná systemizovaná místa od 1. 10. 2007: • Náčelník skupiny zbrojně-technického zabezpečení požadavky: hodnost por. – npor., BP „D“, vzděl. VŠ bakalářské, STANAG 2211 AJ, ČVO 270, PT 10 • Náčelník skupiny logistického zabezpečení personálu a infrastruktury požadavky: hodnost por. – npor., BP „D“, vzděl. VŠ bakalářské, STANAG 2211 AJ, ČVO 128, PT 10 • Pracovník štábu skupiny logistického zabezpečení personálu a infrastruktury požadavky: hodnost pprap.– prap., BP „V“, vzděl. maturita, jazykové znalosti nejsou požadovány, ČVO 128, PT 09 Bližší informace na alc. 322 201, mjr. Postupa, 322 152, por. Brožová

Různé

»

» Oznámení: Dne 13. června 2007 byla Ministerstvem vnitra ČR zaevidována nová samostatná odborová organizace působící v resortu Ministerstva obrany s názvem Samostatné odbory vysloužilců (SOV) – IČO 22661671. Informace o stanovách či případném členství v SOV Vám na vyžádání zašleme z e-mailu [email protected], kam můžete směřovat i podněty pro vznikající program SOV na rok 2007. » Pozvánka: Zveme všechny příznivce a sběratele historického vojenství na prodejní výstavu militarií, která se koná 22. září 2007 v Jihlavě, v Domu kultury (DKO) Tolstého 2, od 10 do 14 hod. Můžete si zde

prohlédnout i zakoupit vojenské historické předměty, jako jsou výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, knihy, aj. Více informací na www.antiktrhy.cz nebo tel.: 604 717 897 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci starší řidič ČVO 173. Bližší informace na tel. 739 028 990 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci ženista. ČVO 500, PT 06. Tel.: 604 716 386 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 5834 Strakonice na funkci velitel spojovací čety – ČVO 601, SH 62, PT 09, BP „T“.

Bližší informace na 777 007 754. Neváhejte... » Hledám na výměnu někoho z Pardubic, Hradce Králové nebo Čáslavi na pozici řidič-spojař v Jincích VÚ 4339 (nutný voj. řidič. průkaz skup. „B“). Tel.: 606 379 218 » Pozvánka: Velení letecké základny Čáslav srdečně zve bývalé zaměstnance letecké základny Čáslav, vojáky z povolání a občanské zaměstnance vojenské správy na slavnostní nástup u příležitosti 50. výročí vzniku stíhacího letectva v Čáslavi, který se bude konat 18. října 2007 od 10 hodin na letecké základně Čáslav. Pro zájemce z řad bývalých vojáků z povolání a občanských zaměstnanců vojenské správy je připraven

program na letišti Čáslav s možností navštívit vybraná pracoviště a setkat se se zaměstnanci letecké základny. Upozorňujeme, že nebude organizována žádná letová činnost. Z důvodů nedostatečné parkovací kapacity v obci Chotusice velení letecké základny všechny návštěvníky žádá, aby parkovali svá motorová vozidla výhradně na určených parkovištích základny. Vjezd na leteckou základnu bude umožněn výhradně novou branou, a to od 9.00 do 11.30 hodin. Program bude končit v 15.30 hodin. Více informací o výročních oslavách základny získáte na webových stránkách – www.afbcaslav.cz. Velení 21. základny taktického letectva Čáslav