Slova mého dokonalého učitele

Prameny buddhismu sv. 6

TIBET – ŇINGMA – DZOGČHEN – RIME – MEDITACE

Slova mého dokonalého učitele jsou oblíbeným úvodem do základů tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho Svatostí dalajlamou i jinými významnými učiteli. První polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a utrpením koloběhu existence (samsáry) a nad nesmírnou hodnotou našeho lidského života. Druhá polovina vysvětluje první kroky na cestě vadžrajány.

Patrul Rinpočhe

Slova mého dokonalého učitele

Patrul Rinpočhe

Slova mého dokonalého učitele Úplný překlad klasického úvodu do tibetského buddhismu

Dílo je manuálem praktických rad pro každého, kdo se chce upřímně cvičit v dharmě. Jeho kouzlo spočívá v živosti a bezprostřednosti stylu, díky němuž si čtenář může připadat jako žák učitele, naslouchající jeho radám ze srdce. Patrul Rinpočhe (1808–1887) byl významným mistrem školy Ňingma tibetského buddhismu a autorem mnoha komentářů a pojednání. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný lama a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení v klášterní instituci, strávil celý život putováním z místa na místo a často tábořil pod širým nebem, vydávaje se za obyčejného žebráka. I když se Patrul Rinpočhe stal slavným učitelem, stále cestoval inkognito a žil prostým životem. „Moudří nacházejí ve slovech Patrul Rinpočheho hluboký význam. I duchem méně nadaní jim snadno rozumí. Jsou v nich zhuštěny všechny hluboké klíčové body, a tak je snadné si je zapamatovat. Těmto slovům je radost naslouchat, a ať jsou přísná či vlídná, splývají v jednu chuť přímých pokynů, které si získají mysl všech – moudrých, zmatených i těch na pomezí.“ Třetí Dodrubčhen Rinpočhe www.dharmagaia.cz  knížky pro přemýšlivé lidi

DharmaGaia

DharmaGaia

Buddha Šákjamuni – Buddha naší doby

Patrul Rinpočhe


S předmluvami J. S. dalajlamy a Dilgo Khjence Rinpočheho a s doslovem Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje

DharmaGaia 2015

Přeložila Překladatelská skupina Dharmašrí CZ: Zuzana Daňková, Adam Pulchart a Lucie Poláčková. Odborná spolupráce Jiří Holba.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dpal-sprul, rinpočhe Slova mého dokonalého učitele : průvodce přípravnými praxemi Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti / Patrul Rinpočhe ; s předmluvami J. S. dalajlamy a Dilgo Khjence Rinpočheho ; [přeložila Překladatelská skupina Dharmašrí CZ: Zuzana Daňková, Adam Pulchart a Lucie Poláčková]. – Praha : DharmaGaia, 2015. – 562 s. : il. Název anglického překladu: Words of my perfect teacher Přeloženo z anglického překladu tibetského originálu 24–1/-9 * 243.4 * 243.6 * 233–852.5Y * 243.4–584.5 * 24–584.7 * 2–188.3–584.5 * 24–423.7 * 24–312.6 * 2–335 * 24–23/–29 * (515) – učení buddhismu – tibetský buddhismus – vadžrajána – dzogčhen – duchovní cesta – buddhistické pojetí – duchovní cvičení – buddhistické pojetí – duchovní překážky – buddhistické pojetí – dharma – duchovní probuzení – buddhistické pojetí – duchovní učitelé – Tibet (Čína) – buddhistická literatura – Tibet (Čína) – pojednání – komentovaná vydání – studie 22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]

Copyright © by Padmakara, 1994, 1998 Translation © by Dharmašrí CZ, 2015 Czech edition © by DharmaGaia, 2015 ISBN 978-80-7436-054-1

Věnováno učitelům minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Guru R inpočhe, známý také jako Padmasambhava, tj. Zrozený z lotosu, je považován za „druhého Buddhu“, jenž ustavil buddhismus v Tibetu. Zde je znázorněn v podobě Vítěze nad jevy a existencí (Nangsi Zilnön, snang srid zil gnon). Toto označení poukazuje k tomu, že Guru Rinpočhe zná přirozenost všeho, co se jeví, a tudíž má moc nad všemi situacemi.

Obsah Seznam vyobrazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Předmluva Jeho Svatosti dalajlamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Předmluva Dilgo Khjence Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Poděkování překladatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Předmluva k druhému vydání anglického překladu . . . . . . . . . . 23 Úvod překladatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Patrul Rinpočhe a tradice, jejímž byl dědicem . . . . . . . . . . . 27 Fáze praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Přípravné praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Fáze vytváření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Fáze završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Velká dokonalost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Vznik anglického překladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Tibetský buddhismus: stručný historický úvod . . . . . . . . . . . . 36 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Část I. – Běžné neboli vnější přípravné praxe 1. Obtížnost nalezení svobod a výhod . . . . . . . . . . . . . . . . 49 1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce . . . . . . . . . 49 1.1.1 Postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 1.1.1.1 Nezměrný postoj bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . 49 1.1.1.2 Nezměrné obratné prostředky tajné mantrajány . . . . . . 51

1.1.2. Jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 1.1.2.1 Čeho se vyvarovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 1.1.2.1.1 Tři vady nádoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 1.1.2.1.2 Šest poskvrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 1.1.2.1.3 Pět nesprávných způsobů pamatování . . . . . . . . . . 61 1.1.2.2 Co si osvojit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 1.1.2.2.1 Čtyři metafory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 1.1.2.2.2 Šest páramit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 1.1.2.2.3 Další aspekty jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 1.2 Vlastní učení: výklad o tom, jak obtížné je nalézt svobody a výhody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 1.2.1 Úvaha nad podstatou svobody . . . . . . . . . . . . . . . . 66 1.2.2 Úvaha nad jednotlivými výhodami ve vztahu k dharmě . . . 69 1.2.2.1 Pět individuálních výhod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 1.2.2.2 Pět výhod podmíněných vnějšími okolnostmi . . . . . . . 73 1.2.2.3 Osm rušivých okolností, které nás zbavují svobody praktikovat dharmu . . . . . . . 81 1.2.2.4 Osm neslučitelných sklonů, které nás zbavují svobody praktikovat dharmu . . . . . . . 82 1.2.3 Příklady ilustrující, jak obtížné je nalézt svobody a výhody . 85 1.2.4 Úvaha nad číselnými přirovnáními . . . . . . . . . . . . . . 86 2. Pomíjivost života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 2.1 Pomíjivost vnějšího vesmíru, v němž bytosti žijí . . . . . . . . 91 2.2 Pomíjivost bytostí obývajících vesmír . . . . . . . . . . . . . 93 2.3 Pomíjivost svatých bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 2.4 Pomíjivost mocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.5 Další příklady pomíjivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.6 Nejistota okolností smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 2.7 Pronikavé vědomí pomíjivosti . . . . . . . . . . . . . . . . 108 3. Nedostatky samsáry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 3.1 Utrpení samsáry obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 3.2 Utrpení zakoušené bytostmi šesti říší . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Osmnáct pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1 Osm horkých pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.1 Obnovující se peklo . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

117 117 117 118

3.2.1.1.2 Peklo Černé čáry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.3 Peklo Nahánění a drcení . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.4 Peklo Nářku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.5 Peklo Velikého nářku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.6 Peklo Žáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.7 Peklo Velikého žáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.8 Peklo Nejzazšího utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.1.9 Sousední pekla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.2 Osm mrazivých pekel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1.3 Nestálá pekla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Prétové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2.1 Prétové žijící pohromadě . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2.1.1 Prétové trpící vnějšími zatemněními . . . . . . . . . . 3.2.2.1.2 Prétové trpící vnitřními zatemněními . . . . . . . . . . 3.2.2.1.3 Prétové trpící specifickými zatemněními . . . . . . . . 3.2.2.2 Prétové pohybující se prostorem . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Zvířata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3.1 Zvířata žijící v hlubinách . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3.2 Zvířata roztroušená na různých místech . . . . . . . . . . 3.2.4 Svět lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1 Tři základní druhy utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1.1 Utrpení změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1.2 Utrpení za utrpením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.1.3 Utrpení všeho, co je složené . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2 Utrpení zrození, nemoci, stáří a smrti . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.1 Utrpení zrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.2 Utrpení stáří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.3 Utrpení nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.2.4 Utrpení smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.3 Další lidská utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.3.1 Strach ze setkání s nenáviděnými nepřáteli . . . . . . . 3.2.4.3.2 Strach ze ztráty milovaných . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4.3.3 Utrpení plynoucí z toho, že nezískáme, co chceme . . . 3.2.4.3.4 Utrpení plynoucí ze setkání s tím, co nechceme . . . . 3.2.5 Asurové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.6 Bohové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

118 118 119 119 119 120 120 121 123 124 127 128 128 129 129 131 132 132 133 135 135 135 136 136 138 138 140 142 143 145 145 146 149 150 153 154

4. Činy: princip příčiny a následku . . . . . . . . . . . . . . . . 163 4.1 Negativní činy, jichž je třeba se vyvarovat . . . . . . . . . . 4.1.1 Deset negativních činů, kterých je třeba se vzdát . . . . . . 4.1.1.1 Braní života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.2 Braní toho, co není dáváno . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.3 Nesprávné sexuální chování . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.4 Lhaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.5 Zasévání svárů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.6 Hrubá řeč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.7 Plané tlachání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.8 Chamtivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.9 Zlá vůle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1.10 Nesprávné názory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Výsledky deseti negativních činů . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.1 Plně dozrálý následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.2 Následek podobný příčině . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.2.1 Činy podobné příčině . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.2.2 Zkušenost podobná příčině . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.3 Podmiňující následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.4 Zmnožující následek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Pozitivní činy, které je třeba rozvíjet . . . . . . . . . . . . . 4.3 Všeurčující povaha činů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

163 164 164 167 170 170 171 171 172 173 173 174 176 176 177 177 178 182 182 183 184

5. Prospěch plynoucí z vysvobození . . . . . . . . . . . . . . . . 201 5.1 Příčiny vedoucí k vysvobození . . . . . . . . . . . . . . . . 201 5.2 Výsledek: tři úrovně probuzení . . . . . . . . . . . . . . . . 202 6. Jak následovat duchovního učitele . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Zkoumání učitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Následování učitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Osvojování si učitelovy realizace a jednání . . . . . . . . . .

204 204 212 219

Část II. – Neobyčejné čili vnitřní přípravné praxe 1. Přijetí útočiště, základní kámen všech cest . . . . . . . . . . . 245 1.1 Přístupy k přijetí útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 1.1.1 Víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 1.1.1.1 Živá víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

1.1.1.2 Dychtivá víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1.3 Nezlomná víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2. Motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.1 Útočiště nižších bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.2 Útočiště prostředních bytostí . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2.3 Útočiště velkých bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . .

246 246 251 251 251 251

1.2 Jak přijímat útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 1.3 Sliby a prospěch plynoucí z přijetí útočiště . . . . . . . . . . 1.3.1 Sliby útočiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.1 Tři věci, jichž je třeba se vzdát . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.2 Tři věci, které je třeba dělat . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1.3 Tři dodatečné sliby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Prospěch plynoucí z přijetí útočiště . . . . . . . . . . . . .

259 259 259 260 260 265

2. Probuzení bódhičitty, kořene velkého vozu . . . . . . . . . . . 273 2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách . . . . . . . . 2.1.1 Nestrannost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Soucítění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Empatická radost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

273 273 277 280 294

2.2 Probuzení bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Rozdělení podle tří druhů odvahy . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.1 Odvaha krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.2 Odvaha převozníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1.3 Odvaha pastýře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Rozdělení podle úrovní bódhisattvy . . . . . . . . . . . . . 2.2.3 Rozdělení podle povahy bódhičitty . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.1 Relativní bódhičitta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.1.1 Bódhičitta záměru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.1.2 Bódhičitta jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.3.2 Absolutní bódhičitta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.4 Přijetí slibu bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

301 301 301 301 301 302 302 302 302 303 303 303

2.3 Výcvik v závazcích bódhičitty . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Výcvik v závazcích bódhičitty záměru . . . . . . . . . . . 2.3.1.1 Považování druhých za sobě rovné . . . . . . . . . . . . 2.3.1.2 Výměna sebe za druhé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1.3 Upřednostňování druhých před sebou samým . . . . . . 2.3.2 Výcvik v závazcích bódhičitty jednání: šest páramit . . . .

306 307 307 308 313 319

2.3.2.1 Transcendentní štědrost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.1 Dávání materiálních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.2 Dávání dharmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.1.3 Ochrana před strachem . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2 Transcendentní kázeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2.1 Vyhýbání se negativním činům . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2.2 Konání pozitivních činů . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.2.3 Přinášení užitku druhým . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.3 Transcendentní trpělivost . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.3.1 Trpělivost, když je nám činěno příkoří . . . . . . . . . 2.3.2.3.2 Trpělivost při snášení těžkostí pro dharmu . . . . . . . 2.3.2.3.3 Trpělivost stanout beze strachu tváří v tvář hluboké pravdě . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4 Transcendentní píle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4.1 Píle podobná brnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4.2 Píle v konání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.4.3 Nezadržitelná píle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.5 Transcendentní soustředění . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.5.1 Vzdání se rozptýlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.5.2 Soustředění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.6 Transcendentní moudrost . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.6.1 Moudrost vyvstávající z naslouchání . . . . . . . . . . 2.3.2.6.2 Moudrost vyvstávající z úvah . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2.6.3 Moudrost vyvstávající z meditace . . . . . . . . . . . .

319 320 322 324 325 325 325 326 326 326 329 332 333 333 333 334 336 336 339 341 341 341 341

3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace, při kterých vnímáme učitele jako Vadžrasattvu . . . . . . . . 355 3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním . . . . . . . . . . . . . . . 356 3.2 Čtyři síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Síla opory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Síla lítosti nad negativním jednáním . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Síla odhodlání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Síla činu jako protijedu . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

358 358 359 359 360

3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu . . . . . . . . . . . . . . . 361 4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly . . 379 4.1 Potřeba dvojího shromažďování . . . . . . . . . . . . . . . 379 4.2 Mandala završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382

4.3 Obětní mandala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Obětování třiceti sedmi prvků mandaly . . . . . . . . . . . 4.3.2 Obětování mandaly tří kájí podle tohoto textu . . . . . . . 4.3.2.1 Běžná mandala nirmánakáji . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2.2 Mimořádná mandala sambhógakáji . . . . . . . . . . . . 4.3.2.3 Mimořádná mandala dharmakáji . . . . . . . . . . . . .

383 384 386 386 387 387

5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony 397 5.1 Tělo jako obětina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 5.2 Praxe obětování těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Bílá hostina pro vznešené hosty nad námi . . . . . . . . . 5.2.2 Bílá hostina pro níže postavené hosty . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Různorodá hostina pro vznešené hosty nad námi . . . . . . 5.2.4 Různorodá hostina pro níže postavené hosty . . . . . . . .

398 400 401 402 402

5.3 Smysl praxe čö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406 6. Gurujóga, vstupní brána požehnání, nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 6.1 Význam gurujógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 6.2 Jak provádět gurujógu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Vizualizace pole zásluh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Sedmiramenné obětování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.1 Poklony, protijed pýchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.2 Obětování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.3 Doznání negativních činů . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.4 Radování se, protijed žárlivosti . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2.5 Žádost, aby buddhové otáčeli kolem dharmy . . . . . . . 6.2.2.6 Prosba, aby buddhové neodcházeli do nirvány . . . . . . 6.2.2.7 Věnování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Modlitba s rozhodnou důvěrou . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.4 Přijetí čtyř zmocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

419 419 424 425 430 431 432 434 434 435 439 440

6.3 Historie vzniku školy raných překladů . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Linie mysli vítězných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Linie symbolu vidjádharů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.1 Tantry mahájógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.2 Přenos anujógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.3 Přímé pokyny atijógy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2.4 Příchod atijógy do světa lidí . . . . . . . . . . . . . . . .

445 445 447 447 448 449 452

6.3.2.5 Rozšíření učení esence v Tibetu, Zemi sněhu . . . . . . . 456 6.3.3. Linie naslouchání obyčejných bytostí . . . . . . . . . . . 462

Část III. – Rychlá cesta přenosu 1. Přenos vědomí, pokyny pro umírající: probuzení bez meditace 469 1.1 Pět druhů přenosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Mimořádný přenos do dharmakáji prostřednictvím pečeti náhledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením fáze vytváření a završení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.3 Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného soucítění . . 1.1.4 Běžný přenos pomocí tří metafor . . . . . . . . . . . . . . 1.1.5 Přenos za mrtvé, prováděný pomocí háku soucítění . . . .

469

1.2 Běžný přenos pomocí tří metafor . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Cvičení se v přenosu vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.2 Samotný přenos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3 Fáze meditace přenosu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3.1 Přípravné praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.3.2 Hlavní vizualizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

474 477 477 480 480 481

469 470 471 472 472

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489 Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje . . . . . . . . . . . . . 499 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Texty citované Patrul Rinpočhem . . . . . . . . . . . . . . . 2. Práce citovaná v poznámkách a ve Slovníčku . . . . . . . . . 3. Díla Patrul Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Životopisy Patrul Rinpočheho . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Sekundární zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Související tituly v českém překladu . . . . . . . . . . . . . . Poznámka českých překladatelů k přepisu a výslovnosti . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

501 537 537 540 541 542 542 543 545 546

Seznam vyobrazení Obálka, Mandala dákiní s. 2, Buddha Šákjamuni (dřevořez z Derge) s. 6, Guru Rinpočhe (malba Orgjen Lhündrub) s. 16, Padmasambhava (kresba Lama Wangdu) s. 18, Longčhenpa (kresba Glen Eddy) s. 22, Džigme Lingpa (kresba Glen Eddy) s. 30, Džigme Gjalwe Ňugu (dřevořez Gomčhen Ulekše) s. 42, Patrul Rinpočhe (dřevořez Gomčhen Ulekše) s. 48, Životy Džamjang Khjence Wangpa (kresby Lama Wangdu na základě črt Dilgo Khjence Rinpočheho) s. 48, Džamjang Khjence Wanpo s. 78, Král Thrisong Decen s. 80, Gampopa s. 144, Džecün Dragpa Gjalcchen s. 203, Drom Tönpa s. 300, Atíša (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 224, Milarepa s. 242, Dilgo Khjence Rinpočhe (foto Matthieu Ricard) s. 244, Božstva útočiště s. 272, Šántidéva (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 354, Vadžrasattva

s. 378, Mandala vesmíru s. 396, Mačig Labdrön (malba Gérard Muguet) s. 405, Phadampa Sangje (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 412, Dudžom Rinpočhe s. 422, Guru Rinpočhe a linie Podstaty srdce neomezeného prostoru (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 458, Samje (foto John Canti) s. 461, Guru Rinpočhe podle Barčhe künsel (malba ze sbírky Dzongsar Khjence Rinpočheho) s. 466, Kangjur Rinpočhe s. 491, Pohled směrem ke klášteru Dzogčhen (foto Christian Bruyat) s. 497, Děsivý palác Jamántaky (foto Christian Bruyat) s. 498, Jeskyně poblíž kláštera Dzogčhen (foto Christian Bruyat) s. 560, Gönpo Legden, (dřevořez Gomčhen Ulekše) s. 560, Gönpo Maning Nagpo (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 561, Ékadžátí (kresba Könčhog Lhadrepa) s. 561, Ráhula (dřevořez Gomčhen Ulekše) s. 562, Damčen Dordže Legpa (dřevořez Gomčhen Ulekše) s. 562, Ccheringma (ze sbírky Čhöling)

/ 15

Padmasambhava

Předmluva Jeho Svatosti dalajlamy Džigme Gjalwe Ňugu, jeden z předních žáků Džigme Lingpy, držitele učení Dzogpa čhenpo Longčhen ňingthig, předal ústní pokyny k Longčhen ňingthig a jeho žák Dza Patrul Rinpočhe je písemně zaznamenal a opatřil názvem Künzang lame želung (Slova mého dokonalého učitele). V učení velké dokonalosti (dzogčhen) se praví, že nelze dosáhnout probuzení prostřednictvím spoutané mysli. Místo toho je třeba rozpoznat mysl takovou, jaká je, a uvidět, že všechny jevy jsou jen její vlastní hrou. Poté si toto zjištění nepřetržitě a s jednobodovým soustředěním postupně osvojujeme. Ovšem k úplnému pochopení nepostačí pouze číst knihy. Je třeba cvičit se v plném přípravném systému tradice Ňingma, a navíc i obdržet konkrétní učení od způsobilého mistra linie Ňingma spolu s jeho požehnáním. Žák také musí shromáždit velké množství zásluh. Proto velcí ňingmapovští mistři jako Džigme Lingpa a Dodrubčhen vynakládali tak veliké úsilí. Překlad spisů obsahujících dzogčhenové přípravné praxe je pro naši dobu nesmírně hodnotný. Blahopřeji překladatelské skupině Padmakara k překladu této knihy do angličtiny a francouzštiny. Tento autentický výklad přípravných praxí zajisté přinese užitek všem, kdo se zajímají o dzogčhen. 23. listopadu 1990 Dalajlama

Předmluva Jeho Svatosti dalajlamy

/ 17

Longčhenpa (1308–1363), nejskvělejší učitel linie Ňingma. Longčhen Rab džampa shromáždil učení Podstaty srdce Padmasambhavy, Vimalamitry a Ješe Cchogjal. Všechna tato učení předal Džigme Lingpovi ve sledu vizí jako Podstatu srdce neomezeného prostoru.

Předmluva Dilgo Khjence Rinpočheho Kniha Slova mého dokonalého učitele, průvodce přípravnými praxemi Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti vysvětluje cestu čtyř hlavních škol tibetského buddhismu bez rozdílu. Kniha obsahuje všechna učení, včetně stupňů cesty pro bytosti s trojí úrovní pochopení, stejně jako tři hlavní témata cesty; tři vnímání, přípravné praxe k cestě a plodu; buddhovskou přirozenost jako příčinu, vzácnou lidskou existenci jako oporu, duchovního přítele jako hnací sílu a jeho instrukce jako metodu, káje a moudrost jako výsledek – tak se zde v jednom proudu sbíhají tradice Kadampy a mahámudry. V souladu s tradicí Ňingma je zde rovněž obsažena cesta jako odhodlání se osvobodit na základě zřeknutí se samsáry, důvěra pramenící z přesvědčení o následcích činů, bódhičitta v podobě úsilí pomáhat druhým a čisté vnímání naprosté čistoty všeho, co je. Tento text je nepostradatelným průvodcem k výkladům všech praxí, přípravných stejně jako hlavních. Je to kniha nesmírně hodnotná, nepředstavuje žádné nebezpečí a obsahuje všechny klíčové body cesty. V této šťastné době, kdy se světlo Buddhova vzácného učení začíná šířit světem, byl tento text přeložen v hluboké naději, že přinese užitek každému, kdo se s ním setká, a že se stane předmětem studia, uvažování a meditace. Je proto velmi důležité, aby adepti dharmy tento text předávali a studovali.

Předmluva Dilgo Khjence Rinpočheho

/ 19

Poděkování překladatelů V souladu s tibetskou tradicí bychom jakožto překladatelé rádi poděkovali učitelům linie: Dudžom Rinpočhemu, Dilgo Khjence Rinpočhemu a Kangjur Rinpočhemu, jejichž mimořádná inspirace a trpělivá vysvětlení byla základním zdrojem našeho úsilí o pochopení těchto učení. Děkujeme také mnoha dalším lamům, kteří nám pomáhali a zodpovídali naše otázky – Dodrubčhen Rinpočhemu, Ňošul Khenpo Rinpočhemu, Dzogčhen Khenpo Thubtenovi, Zenkar Rinpočhemu, Khecün Zangpo Rinpočhemu, Lamovi Sogjal Tobgjalovi a mnoha dalším. Překladatelská skupina Padmakara sestává ze studentů tibetského buddhismu z několika různých zemí i oborů a pracuje pod vedením Pema Wangjal Rinpočheho a Džigme Khjence Rinpočheho v Centre d’Etude de Chanteloube v Dordogne v jihozápadní Francii. Práce na tomto překladu probíhala souběžně se vznikem a vývojem překladatelské skupiny, jejíž členové začali studovat Künzang lame želung od Patrul Rinpočheho v polovině 70. let v Indii i v Evropě. Členové překladatelské skupiny pak během tradičních meditačních ústraní, která se v Chanteloube konají od roku 1980, dostávali podrobné výklady ke Künzang lame želung jako základ pro vlastní vadžrajánovou praxi. Členové skupiny pak text přeložili do francouzštiny pod vedením svých tibetských učitelů a v roce 1987 překlad vydalo právě vzniklé nakladatelství Editions Padmakara pod názvem Le Chemin de La Grande Perfection (Cesta velké dokonalosti). První verzí anglického překladu byl hrubý překlad z francouzštiny, který pořídil Michael Dickman. Tato verze pak byla výcho20 /

Poděkování překladatelů

zím bodem pro následný anglický překlad z tibetského originálu. Překlad, jenž prošel množstvím revizí, připravili Christian Bruyat, Charles Hastings a John Canti. Stephen Gethin pomáhal s redakčními úpravami a vytvořil rejstřík. Překladatelé jsou vděční korektorům Michalu Abramsovi, Wulstanu Fletcherovi, Heleně Blankleder, Rinchen Lhamo, Elisse Mann heimer a Vivian Kurtz za jejich cenné návrhy a připomínky a Jill Heald za pomoc se strojopisem. Konečně náš vřelý dík také patří Kerry Brownovi z International Sacred Literature Trust za jeho vytrvalou a trpělivou podporu.

Poděkování překladatelů

/ 21

Džigme Lingpa (1729–1798), obdržel přenos Podstaty srdce neomezeného prostoru od Longčhenpy. Poté tato učení v ústraní praktikoval a následně je předal svým vlastním žákům.

Předmluva k druhému vydání anglického překladu Díky povzbudivému zájmu o tuto knihu a potřebě jejího dotisku jsme mohli učinit několik změn. Do druhého vydání jsme zařadili předmluvu, kterou Dilgo Khjence Rinpočhe napsal pro první francouzské vydání, a také doslov velkého Džamgön Kongtrula k vůbec prvnímu výtisku tohoto textu z dřevěných desek pořízenému před více než sto lety. Ilustrace v tomto vydání jsou kvalitnější, poznámky a Slovníček jsou rozšířené a zrevidované a sanskrtské termíny jsou uváděny ve standardním přepisu. Ovšem hlavní změnou je úprava vlastního textu, která je výsledkem pečlivé a důkladné revize anglického překladu, kterou provedl Pema Wangjal Rinpočhe. Jeho početné komentáře, objasnění a dotazy, průměrně tři až čtyři na každé stránce, nám umožnily pohlédnout kriticky na přesnost překladu a přiblížit ho ještě více původnímu významu textu Patrul Rinpočheho. Čtenáře prvního vydání můžeme ujistit o tom, že jsme nenalezli žádné zásadní chyby týkající se podstaty vysvětlovaných pokynů a praxí. Nicméně doufáme, že překlad textu, který je po právu vyzdvihován pro své bohatství příběhů a podrobností, získal na autentičnosti a přesnosti právě v těchto jemnějších detailech. Žádný překlad není nikdy definitivní. Doufáme, že i do budoucna budeme nadále překlad této knihy vylepšovat už proto, že díky množství povzbudivých ohlasů z celého světa víme, že tento text intenzivně a podrobně využívají jak jednotliví čtenáři, tak skupiny žáků jako základ pro studium a praxi. Kdyby nám to umožnil čas, Předmluva k druhému vydání anglického překladu

/ 23

bývali bychom rádi provedli důkladnou revizi poznámkového aparátu ve světle nového překladu jednoho z hlavních zdrojů, z něhož jsme při sestavování poznámek čerpali: Poznámky Khenpo Ngawang Palzanga, jejichž nový překlad právě vzniká pod vedením Alak Zenkara (za účasti několika členů překladatelské skupiny Padmakara, viz bibliografie). S touto revizí však musíme počkat až na třetí vydání. Všechny změny v tomto vydání zkompiloval, upravil a zanesl John Canti. Důležitou pomocí mu byla Maria Jesus Hervas, jejíž pečlivá práce na přípravě nadcházejícího španělského překladu odhalila řadu chyb či vynechání v překladu anglickém, stejně jako korektoři Helena Blankleder, Charles Hastings, Stephen Gethin a Wulstan Fletcher. Náš dík také opět patří nadaci Sacred Literature Trust a jeho ředitelům Paulu Setovi a Malcolmu Gerrattovi za jejich vytrvalý zájem a podporu a zejména za jejich trpělivost, těžce zkoušenou dlouhou dobou přípravy tohoto druhého vydání.

24 /

Předmluva k druhému vydání anglického překladu

Úvod překladatelů Slova mého dokonalého učitele jsou jedním z nejoblíbenějších uvedení do základů tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho Svatostí dalajlamou i jinými významnými učiteli. Je to podrobný návod a popis metod, kterými může obyčejný člověk transformovat své vědomí a vydat se na cestu k buddhovství, stavu procitnutí a osvobození. První polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a hlubokým utrpením koloběhu existence (samsára), poháněného nevědomostí a zmatenými emocemi, a nad nesmírnou hodnotou našeho lidského života, jenž nám skýtá jedinečnou příležitost dosáhnout buddhovství. Druhá polovina knihy vysvětluje první kroky diamantového vozu (vadžrajána), jehož mocné metody transformace jsou typickým rysem tibetské buddhistické tradice. Dílo Patrul Rinpočheho není pojednáním pro odborníky, nýbrž je to manuál praktických rad pro každého, kdo se chce upřímně cvičit v dharmě. Jeho styl je stejně srozumitelný pro prosté kočovníky a vesničany jako pro lamy a mnichy. Patrul Rinpočhe sám tvrdil, že text není jeho literární kompozicí, ale pouhým zapsáním ústních pokynů jeho učitele, přesně tak, jak je od něj Patrul Rinpočhe slyšel. Obzvláštní kouzlo této knihy spočívá v tom, že si při čtení připadáme jako žáci Patrul Rinpočheho, naslouchající jeho radám od srdce, pocházejícím z ústní tradice, kterou on sám obdržel od svého učitele, a z jeho vlastní hluboké zkušenosti získané za léta praxe. Patrul Rinpočhe vysvětluje vše, co je potřeba znát pro praxi dharmy, a také často s drtivou ironií varuje před mnohými chybami, kterých se na duchovní cestě můžeme dopustit. V textu se střídá poetický jazyk s běžnou hovorovou řečí a všechny pokyny jsou iluÚvod překladatelů

/ 25

strovány řadou citátů, praktickými příklady z každodenního života a bohatstvím příběhů. Některé z těchto příběhů se navracejí až k samotnému počátku buddhismu v 5. století př. n. l., jiné čerpají z neobyčejných životních příběhů velkých mistrů Indie a Tibetu a další jsou ze života obyčejných obyvatel Khamu, rodné provincie Patrul Rinpočheho. Patrul Rinpočhe byl známý tím, jak bezprostředně a do hloubky testoval mysl svých žáků. Byl pevným zastáncem Atíšova výroku o tom, že „nejlepší duchovní přítel je ten, který napadá tvé skryté chyby“. Ačkoliv se Patrul Rinpočhe obrací svými slovy ke konkrétním žákům a čtenářům své doby, stačí jen malá změna zorného úhlu, abychom si uvědomili, že lidská povaha zůstává nápadně stejná bez ohledu na dobu či kulturu. Cítíme, jak se odhalují skrytá zákoutí naší vlastní povahy, a jsme nuceni zamýšlet se nad vlastními myšlenkovými návyky a otevírat svou mysl novým možnostem. V závěrečné kapitole autor svou práci popisuje těmito slovy: Při sepisování těchto pokynů jsem se primárně neřídil estetickými či literárními ohledy. Mým hlavním cílem bylo především pravdivě zaznamenat ústní pokyny mého ctihodného učitele, tak aby byly snadno pochopitelné a prospěšné pro mysl. Snažil jsem se, abych je neznehodnotil přidáváním svých vlastních slov či myšlenek. Při různých příležitostech můj učitel rovněž předával mnoho konkrétních pokynů k odhalení skrytých chyb. Vše, co jsem si z nich dokázal zapamatovat, jsem také na příhodných místech v textu uvedl. Nepoužívejte je jako okno, kterým sledujete chyby druhých, nýbrž jako zrcadlo ke zkoumání chyb vlastních. Hledejte pozorně ve své mysli, zda tyto skryté chyby máte či ne. Pokud ano, rozpoznejte je a zbavte se jich. Napravte svou mysl a neochvějně ji uveďte na pravou cestu… Ve vadžrajánovém buddhismu probuzení není vzdáleným ideálem, ale něčím, čeho může být při použití správných metod a výjimečného úsilí dosaženo tady a teď, již v tomto životě. V tibetské tradici živoucí moudrosti jsou všechny texty, meditační praxe i me26 /

Úvod překladatelů

tody výcviku mysli předávány od učitele k žákovi, který si je pak osvojuje, dokud se nestanou nedílnou součástí jeho vlastní zkušenosti. V tibetštině je jeden z výrazů pro duchovní praxi ňamlen, doslova „učinit něco vlastní zkušeností“. Aby se někdo stal držitelem linie, skutečně kvalifikovaným duchovním mistrem, musí v podstatě dosáhnout realizace. Patrul Rinpočhe byl držitelem linie přenosu sahající až k samotnému Buddhovi. Tato linie byla přenášena v nepřerušeném sledu z jednoho realizovaného mistra na druhého až do současnosti.

Patrul Rinpočhe a tradice, jejímž byl dědicem Ve škole Ňingma, k níž Patrul Rinpočhe patřil a která je nejstarší tradicí tibetského buddhismu, existují dva druhy přenosů: kama čili linie ústního přenosu, předávaná po staletí z učitele na žáka, a zázračná přímá linie terma čili linie duchovních pokladů. Tyto poklady ukryl v 8. století Padmasambhava a jeho výjimečná žačka Ješe Cchogjal s tím, že budou objeveny v budoucnu, až nadejde vhodný čas. Slova mého dokonalého učitele jsou výkladem k přípravným praxím duchovního pokladu Longčhen ňingthig, Podstaty srdce neomezeného prostoru, který objevil Rigdzin Džigme Lingpa (1729–1798). Džigme Lingpa byl génius, který ačkoliv téměř nic nestudoval, dosáhl nesmírného vzdělání tím, že v sobě během řady meditačních ústraní probudil mysl moudrosti. Podstatu srdce neomezeného prostoru obdržel v řadě vizí Longčhenpy, velkého lamy ze 14. století. Longčhenpa uspořádal učení Ňingmapy do obdivuhodných Sedmi pokladnic (viz bibliografie) a dalších prací, které pokrývají všechny aspekty Buddhova učení, a zejména plně rozebírají jemné podrobnosti dzogčhenu čili velké dokonalosti. Longčhenpa také rozsáhle psal o učení jiných tradic, ale tyto texty se ztratily. Longčhenpa sice žil o několik staletí dříve než Džigme Lingpa, ve skutečnosti byl však jeho hlavním učitelem.


/ 27

Džigme Lingpa nejprve praktikoval a dokonale si osvojil učení, která objevil, a poté je předal několika málo blízkým žákům, kteří byli schopni tato učení uchovat v čistotě. Jedním z těchto žáků byl učitel Patrul Rinpočheho Džigme Gjalwe Ňugu, jenž strávil dlouhou dobu s Džigme Lingpou ve středním Tibetu, a poté se odebral do Khamu na východě Tibetu. Tam se věnoval praxi toho, co ho Džigme Lingpa naučil. Na odlehlém horském svahu mu byla příbytkem pouhá prohlubeň v zemi, dokonce neměl ani přístřeší jeskyně a živil se jen divokými rostlinami. Nedbal na pohodlí, odhodlán vzdát se všech světských ohledů a soustředit se výhradně na absolutní realizaci. Postupně se kolem něj shromáždili žáci a žili ve stanech na větrném svahu. Byl mezi nimi i mladý Patrul, který od svého mistra obdržel učení obsažené v této knize nejméně čtrnáctkrát. Poté Patrul studoval u mnoha jiných velkých lamů, mezi nimi i u krajně nekonvenčního Dó Khjence Ješe Dordžeho, jenž ho přímo uvedl do přirozenosti mysli. Po celý svůj život se Patrul Rinpočhe řídil vzorem nekompromisní jednoduchosti svého mistra. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný lama neboli tulku – jeho jméno je zkrácenou verzí Palgje Tulku – a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení v klášterní instituci, strávil Patrul Rinpočhe celý život putováním z místa na místo a často tábořil pod širým nebem vydávaje se za obyčejného žebráka. Pokud mu někdo obětoval zlato či stříbro, obvykle je nechal ležet na zemi, přesvědčen, že bohatství je jen zdrojem obtíží. I když se stal slavným učitelem, stále cestoval inkognito a žil stejně prostým a bezstarostným životem. Dokonce se vypráví příběh o tom, jak Patrul Rinpočhe potkal při svém putování lamu, jenž mu učení obsažené v této knize vyložil v domnění, že takovému obyčejnému dobrákovi může jen prospět. Jindy zase cestoval s chudou vdovou, které pomáhal vařit a starat se o její děti, které nosil na zádech. Jakmile doputovali do cíle, Patrul Rinpočhe se omluvil s tím, že má něco důležitého na práci. Žena se doslechla o tom, že má v klášteře učit veliký Patrul Rinpočhe, šla se tam podívat a s úžasem zjistila, že na trůně sedí její společník z cesty a předává učení zástupům žáků. Na konci učení věnoval Patrul Rinpočhe všechny obětiny právě této vdově. 28 /


Na své žáky byl Patrul Rinpočhe nesmírně laskavý, ale také velmi přísný. K žebrákům i králům se choval stejně. Ve všech situacích bylo jeho jediným zájmem prospívat druhým a vždy říkal to, co bylo nejvíce třeba bez ohledu na společenskou uhlazenost.

Fáze praxe Slova mého dokonalého učitele patří do kategorie literatury známé jako „písemní průvodci“ (thri jig), jež jsou náhradou za ústní vysvětlení potřebné k objasnění textu meditace. V tomto případě se jedná o vysvětlení k textu přípravných praxí Podstaty srdce neomezeného prostoru. Cyklus učení Podstaty srdce neomezeného prostoru, který Longčhenpa předal Džigme Lingpovi, se stal jedním z nejvíce praktikovaných cyklů v rámci školy Ňingma. Cyklus obsahuje kompletní cestu vadžrajány, jejíž první počáteční fází jsou přípravné praxe (ngöndro). Poté následuje hlavní praxe (ngö ži), která má tři hlavní části, fázi vytváření (kjerim), fázi završení (dzogrim) a fázi velké dokonalosti (dzogpa čhenpo). Přípravné praxe mají vnější a vnitřní část, a podle toho je také náš text rozdělen na dvě části. První část, běžné či vnější přípravné praxe, se zabývá úvahami o 1) svobodách a výhodách lidského života, 2) pomíjivosti, 3) utrpení samsáry, 4) karmě, zákonu příčiny a následku, a jak se vztahuje na veškeré naše jednání a 5) výhodách osvobození a 6) vyložením toho, jak následovat duchovního učitele. Tyto prvky jsou zcela nezbytné pro správné pochopení buddhistických hodnot. Jsou označovány jako obecné, protože jsou to obecné základy buddhismu jako takového. Úvahy popisované v této části může provádět každý, ať buddhista či nikoliv. Druhá část, vnitřní přípravné praxe, začíná přijetím útočiště, kdy se učíme, jak spoléhat na Tři klenoty, tj. buddhu, dharmu (jeho učení) a sanghu (buddhistické společenství). Útočiště je základním slibem v buddhismu a je společné všem tradicím. Pak přichází rozvoj Úvod překladatelů

/ 29

Džigme Gjalwe Ňugu – Dokonalý učitel Patrul Rinpočheho, jehož Patrul Rinpočhe mnohokrát slyšel vykládat Podstatu srdce neomezeného prostoru. Podle Patrul Rinpočheho jsou jeho Slova mého dokonalého učitele pouze věrným souhrnem všeho, co jeho učitel při těchto příležitostech učil.

„mysli probuzení“ (bódhičitta). Tento postoj bezpodmínečné lásky a soucítění, přání dovést všechny bytosti k absolutní svobodě, je základem mahájány. Poté následují praxe, jimiž lze pročistit následky našich minulých negativních činů a nahromadit pozitivní energii nutnou k tomu, abychom postupovali na cestě. Tyto praxe již plněji využívají techniky vizualizace a manter, které jsou typické pro přístup vadžrajány. Nakonec přichází gurujóga, sjednocení vlastní mysli s myslí učitele. Gurujóga je samotným jádrem vadžrajány, v níž čistota spojení mezi učitelem a žákem má zcela zásadní význam. Je zde také vyložena praxe přenosu vědomí (phowa). Tato metoda představuje zkratku, díky níž mohou ti, kterým se nepodařilo dovést cestu praxe až do konce, přesto dosáhnout osvobození v čase smrti. K praxím z druhé části je nezbytné mít vedení kvalifikovaného učitele. To je ostatně vhodné při jakékoliv duchovní praxi. V předkomunistickém Tibetu se téměř všichni Tibeťané považovali za buddhisty a snažili se řídit buddhistickou etikou, předkládali obětiny a recitovali některé modlitby a mantry. To do značné míry platí i v dnešním okupovaném Tibetu. Mezi těmito buddhisty v obecném slova smyslu pak vždy byla menší skupina lidí, kteří se duchovní praxi věnovali aktivně a prováděli praxe popisované v druhé části této knihy, většinou opakujíce každou z nich sto tisíckrát. Pak následují praxe vytváření a završení, jejichž vyvrcholením je velká dokonalost čili dzogčhen. Tibetská tradice tuto vnitřní cestu mapuje s obdivuhodnou přesností. Ke každé fázi praxe existují ústní pokyny a vysvětlující texty. Vadžrajána je vědou o mysli, v níž znalý učitel přesně chápe význam každé zkušenosti a zná protijed na každou chybu. Výklad obsažený v této knize se podrobně nezabývá fázemi praxe, které následují po přípravných praxích. Proto zde uvedeme stručný přehled, aby měl čtenář představu, jak sled praxe pokračuje po skončení přípravných praxí.

Přípravné praxe Vnější přípravné praxe sestávají tradičně ze čtyř zamyšlení, které obracejí mysl od samsáry. Úvod překladatelů

/ 31

Vnitřní přípravné praxe jsou 1) přijetí útočiště, 2) bódhičitta, 3) očistná praxe Vadžrasattvy, 4) shromažďování zásluh obětováním mandaly, 5) gurujóga. V některých tradicích existují ještě dodatečné praxe, tak jako v případě Podstaty srdce neomezeného prostoru. Text, který se při praxi čte, může být poměrně dlouhý nebo velmi krátký. Ovšem tato základní struktura zůstává stejná.

Fáze vytváření Ve fázi vytváření se učíme pěstovat probuzené vnímání světa tím, že sebe sama vizualizujeme jako buddhu a své okolí jako čistou buddhovskou zemi a přitom recitujeme odpovídající mantru. Tento proces je zpočátku něčím umělým, záměrně vytvořeným. Ovšem to, co vizualizujeme, odpovídá vizím, které zakusily probuzené bytosti. Takto si zvykáme na tyto nové vzorce vnímání, oslabujeme svůj navyklý způsob hrubého vnímání věcí na základě nevědomosti a emocionálních tendencí a setkáváme se s mnohem jemnější úrovní zkušenosti. Tyto praxe se provádějí ve formě sádhan, jejichž liturgické texty jsou často nesmírně poetické. Fáze završení Jakmile se čisté vidění stane naší živoucí zkušeností, pokračuje tento proces fází završení, která se odehrává na ještě niternější úrovni, kdy pracujeme s jemnými energiemi těla prostřednictvím ovládání dechu, tělesných poloh a dalších jóg. Velká dokonalost Ve fázi vytváření a završení získáváme takzvanou názornou moudrost (pe ješe) prostřednictvím meditačních zkušeností fungujících jako ukazatele ilustrující absolutní přirozenost mysli. V dzogčhenu neboli velké dokonalosti odhalí učitel žákovi přirozenost mysli přímo a nepředvídaně. To je bezprostřední zkušenostní rozpoznání buddhovské přirozenosti. Následná praxe pak v podstatě spočívá ve zvykání si na tuto zkušenost a v jejím postupném prohlubování. Zde

32 /


získáváme skutečnou či absolutní moudrost (dön gji ješe), přímou zkušenost absolutní pravdy. Svým způsobem každá úroveň praxe navazuje na předchozí úroveň a staví na ní, ale zároveň také každá následná praxe odstraňuje další vrstvu klamu, a my zakoušíme stále více obnaženou realitu. Každá praxe je také sama o sobě kompletní cestou, a všechny ostatní praxe jsou v ní také obsažené, pokud to dokážeme vidět. Přípravné praxe, a dokonce i každá jednotlivá přípravná praxe, mohou být kompletní cestou k probuzení. Zejména gurujóga je esencí všech cest. Učitelé linie často říkají, že bychom měli všechny praxe provádět jako gurujógu. Naprostá otevřenost a oddanost realizovanému učiteli je nejjistější a nejrychlejší zárukou postupu. Patrul Rinpočhe vyjadřuje výsostný význam duchovního učitele již samotným názvem této knihy, Künzang lame želung, který jsme volně přeložili jako Slova mého dokonalého učitele. Künzang znamená „všude dokonalý“ nebo „vždy dokonalý“. Je to zkrácená podoba výrazu Küntuzangpo (v sanskrtu Samantabhadra), což je prvotní buddha, zdroj všech linií. Ikonograficky se Küntu zangpo znázorňuje jako nahý buddha barvy temně modré oblohy. Ovšem tento symbol neznázorňuje osobu, nýbrž samotnou buddhovskou přirozenost, neměnnou čistotu mysli, která je vrozenou přirozeností všech bytostí. Tato přirozenost je většinou skrytá, a právě učitel, který ji sám uskutečnil, nás může dovést k jejímu rozpoznání v její dokonalé nahotě v nás samých. Termín lama doslova znamená „není nic vyššího“. Je to tibetský výraz pro indický termín guru. Oba tyto termíny jsou dnes v běžné řeči nadužívány, ale jak Patrul Rinpočhe vysvětluje, pro nás je duchovní učitel samotným buddhou. Předává nám přenos od buddhů minulosti, ztělesňuje pro nás buddhy přítomnosti a prostřednictvím svého učení je zdrojem buddhů budoucnosti. Patrul Rinpočhe tvrdí, že gurujóga je svým způsobem vyšší praxí než fáze vytváření a završení, protože přímo otevírá cestu k absolutní moudrosti prostřednictvím požehnání učitele.


/ 33

Vznik anglického překladu Tibeťané zachovali všechny aspekty indického buddhismu v jeho autentičnosti od 8. až do 20. stol. Nejedná se ale o pouhé statické přechování posvátných pokladů. Buddhadharma byla po celá staletí hlavním předmětem zájmu nejlepších myslí v Tibetu, z čehož vzešla pozoruhodně rozsáhlá škála filosofické, poetické, akademické i inspirativní literatury, a také zcela unikátní a velkolepé dědictví umění a architektury. Zejména však Tibeťané používali Buddhovo učení k jeho pravému účelu, jako nástroj transformace lidské mysli, a tisíce praktikujících, z nichž někteří byli slavní učitelé a jiní neznámí jógini, dosáhli konečného cíle. Může se zdát, že největší sláva Tibetu patří do dávné minulosti a že poslední staletí jsou dobou úpadku, ale tak tomu zdaleka není. Ve skutečnosti se v každém století (včetně toho současného) i v každé generaci vždy objevila řada duchovních velikánů. Například 19. stol. bylo dobou obzvláště silné obrody. Patrul Rinpočhe byl jedním z protagonistů nesektářského hnutí rime, založeného Džamjang Khjence Wangpem, Džamgön Kongtrulem a dalšími, jehož cílem bylo strhnout bariéry postupně vzniklé mezi jednotlivými buddhistickými školami, a to prostřednictvím studia a předávání učení všech škol bez rozdílu. Tento duch je dodnes živě přítomen, ztělesňován například Jeho Svatostí dalajlamou či Jeho Svatostí Dilgo Khjence Rinpočhem, jenž byl reinkarnací Džamjang Khjence Wangpa. Dilgo Khjence Rinpočhe pocházel stejně jako Patrul z východního Tibetu. Dvacet let svého života strávil v meditačních ústraních, často v těch nejskromnějších podmínkách. Studoval u velkého množství učitelů, v mládí dokonce i u několika přímých žáků Patrul Rinpočheho. Na tragickou zkázu odehrávající se v Tibetu v 50. a 60. letech reagoval neúnavným úsilím při hledání, uchovávání a opětovném vydávání ztracených textů, zakládáním klášterů v exilu a především předáváním učení a inspirováním nové generace. Dilgo Khjence Rinpočhe považoval Patrul Rinpočheho za dokonalý příklad dzogčhenového praktikujícího, a proto velkoryse pomáhal 34 /


překladatelům této knihy, kterou považoval za skvělého průvodce pro žáky vstupující na cestu dharmy. Náš překlad tak pochází přímo z tradice, k níž tato kniha náleží. V jistém smyslu má tento překlad svou vlastní linii. Dudžom Rinpočhe, Dilgo Khjence Rinpočhe, Kangjur Rinpočhe, Ňošul Khenpo Rinpočhe a další lamové, kteří nám celý text ústně předali a vyložili a kteří nám během překladu dávali rady objasňující obtížné pasáže textu, jsou sami realizovanými držiteli učení Patrul Rinpočheho. V jistých tibetských kruzích bývá kladen velký důraz na doslovnou věrnost překladu tibetského originálu, my jsme však zjistili, že doslovné překlady mohou někdy vést k tomu, že myšlenky, které jsou v tibetštině zcela jasné a srozumitelné, vyznívají v angličtině zbytečně nesrozumitelně, až podivně. Obzvláště u této knihy by metoda doslovného překladu nedokázala zachytit neobyčejně živý hovorový styl ani humor originálu. A tak ačkoliv jsme dbali na konzistentnost překladů odborných pojmů, snažili jsme se zachytit věrně nejen slova, ale také atmosféru a styl originálu, a to převáděním myšlenek a obratů do přirozené angličtiny, držíce se co nejvěrněji tibetského originálu, ale nikoliv za cenu jasnosti a přirozeného plynutí celku. Do poznámek pod čarou jsme zařadili stručná vysvětlení, u nichž jsme měli za to, že mohou čtenáři pomoci. Text je také opatřen obsáhlými poznámkami na konci, které nemusí být nutně zajímavé pro všechny čtenáře. Přišlo nám však důležité připojit je k textu, neboť obsahují často fascinující komentáře z poznámek žáků Patrul Rinpočheho a objasnění složitějších témat od Dilgo Khjence Rinpočheho a dalších učitelů. Tyto poznámky pomohou čtenářům vyvarovat se běžných nepochopení některých buddhistických pojmů a praktikujícím buddhistům, kteří již mají určité znalosti, budou nápomocné v odkrytí celé další dimenze tohoto textu. (V českém vydání jsme z praktických důvodů umístili všechny poznámky pod čáru – pozn. čes. red.)


/ 35

Patrul R inpočhe (1808–1887)

Slova mého dokonalého učitele Průvodce k přípravným praxím Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti

Prolog Vznešení učitelé, vaše soucítění je bezmezné a nepodmíněné, vám všem se klaním.

Vítězní držitelé linie mysli, vidjádharové linie symbolu i vy, nejšťastnější z lidí, kdo jste následovali probuzené bytosti a dosáhli dvojího cíle, mistři tří linií, vám všem se klaním.

V prostoru vyčerpání všech jevů jsi uskutečnil moudrost dharmakáji. V jasném světle prázdnoty jsi uzřel buddhovská pole sambhógakáji. Pro dobro bytostí ses projevil v podobě nirmánakáji. Vševědoucí vládce dharmy,[2] tobě se klaním.

Svou moudrostí jsi nahlédl přirozenost všeho poznatelného. Blahodárný jas tvé lásky září na všechny bytosti. Osvětluješ učení hluboké cesty, která je vrcholem všech vozů. Vidjádharo Džigme Lingpo, tobě se klaním.

Čenrezigu, jenž se jevíš v podobě duchovního přítele, kdokoliv zaslechl tvá slova, vstoupil na cestu osvobození. Svou bezmeznou aktivitou plníš potřeby všech bytostí. Prvotní lamo, tobě se klaním.

[2]

Longčhenpa.

/ 45

Spisy vševědoucího Longčhenpy a jeho linie v sobě zahrnují všechny Buddhovy nauky: přímé instrukce, jež vedou k buddhovství v jediném životě, běžné, vnější a vnitřní přípravné praxe i dodatečné pokyny k rychlému přenosu vědomí.

Ryzí slova mého dokonalého učitele jsou nádherná a hluboká, a přece jasná a snadno srozumitelná. Kéž je s požehnáním buddhů a učitelů vyložím s jistotou přesně tak, jak jsou vepsána v mé paměti.

Tento věrný záznam pokynů mého svrchovaného učitele k všeobecným, vnitřním i vnějším přípravným praxím Podstaty srdce neomezeného prostoru velké dokonalosti má tři části: běžné neboli vnější přípravné praxe, mimořádné či vnitřní přípravné praxe a rychlou cestu přenosu vědomí, jež náleží k hlavní praxi.

46 /

Prolog

Část I.

Běžné neboli vnější přípravné praxe 1. Obtížnost nalezení svobod a výhod 2. Pomíjivost života 3. Nedostatky samsáry 4. Činy: princip příčiny a následku 5. Prospěch plynoucí z vysvobození 6. Jak následovat duchovního učitele

Džamjang K hjence Wangpo (1820–1892). První Khjence, jeden z hlavních držitelů Podstaty srdce neomezeného prostoru. Džamjang Khjence Wangpo byl rovněž jedním ze zakladatelů ekumenického hnutí rime, v jehož rámci se učení jednotlivých tradic tibetského buddhismu studují bez rozdílu a nestranně. Toto hnutí bylo zdrojem duchovní obrody v Tibetu. Džamjang Khjence Wangpo zachránil mnohá učení, jejichž linie byly na pokraji zániku.

1. Obtížnost nalezení svobod a výhod Hlavnímu tématu této kapitoly, nauce o obtížnosti nalezení svobod a výhod, předchází vysvětlení správného postoje při naslouchání duchovní nauce.

1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce Správný způsob naslouchání má dva aspekty: správný postoj a správné jednání.

1.1.1 Postoj

Správný postoj spočívá ve spojení nezměrného postoje bódhičitty, mysli probuzení a nezměrných obratných prostředků tajné mantrajány.

1.1.1.1 Nezměrný postoj bódhičitty V samsáře, v tomto bezbřehém oceánu utrpení, nenajdeme jedinou bytost, která by v průběhu nekonečného času bez počátku nebyla naším otcem či matkou. Když byly tyto bytosti našimi rodiči, leželo jim na srdci jen jediné: s něhou o nás pečovat, s láskou nás chránit a na vlastní úkor nás sytit a šatit. Všechny bytosti, které k nám byly takto laskavé, si přejí být šťastné. Nemají však ponětí, jak konat deset prospěšných činů vedoucích ke 1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce

/ 49

štěstí. Nechtějí trpět, ale přitom nevědí, jak zanechat deseti neprospěšných činů, kořenů všeho utrpení. Jejich niterná touha je tak v rozporu s jejich jednáním. Nešťastné bytosti, zbloudilé a zmatené, se podobají osamělým slepcům uprostřed pusté pláně! Uvažujte proto takto: „Pro jejich dobro teď budu naslouchat hluboké dharmě a budu ji uplatňovat ve svém jednání. Osvobodím všechny bytosti, své vlastní rodiče trpící v šesti oblastech bytí, od veškeré bolesti, zvykových tendencí a karmy těchto šesti oblastí. Dovedu je k vševědoucímu buddhovství!“ Je důležité probudit v sobě tento postoj pokaždé, když nasloucháme nauce nebo ji uplatňujeme v praxi. Každý prospěšný čin, ať více či méně významný, musí být nezbytně podepřen třemi svrchovanými metodami. První z nich, příprava, spočívá v probuzení postoje bódhičitty, což je obratný prostředek, díky němuž se čin stává zárodkem budoucího dobra. Druhá, hlavní část, spočívá v tom, že se během činu samotného vyvarujeme jakéhokoliv konceptuálního přetváření,[3] a díky tomu čin nemůže být zničen okolnostmi.[4] Závěrem je nutno čin zpečetit plným věnováním zásluh, díky čemuž bude zásluha neustále sílit.[5] Je nesmírně důležité, jak nasloucháme dharmě. Ještě důležitější však je, jakou při tom máme motivaci.

U začátečníků to znamená vyhýbat se materialistickému či ambicióznímu postoji k praxi. Jen ten, kdo dosáhl realizace, může praktikovat skutečně osvobozen od konceptů. Nelpění se však dostavuje postupně s tím, jak naše praxe dozrává. [3]

Pozitivní energie praxe může být odvedena od probuzení jinam. PK zmiňuje čtyři okolnosti, které ničí zdroje zásluh (dge rtsa): 1) nevěnujeme-li zásluhy pro dosažení dokonalého buddhovství ve prospěch všech bytostí; 2) hněv: jediný okamžik hněvu dokáže zničit celé kalpy pozitivního jednání; 3) lítost: když litujeme vlastních prospěšných činů, byť jen částečně; 4) jestliže se chlubíme vlastními prospěšnými činy druhým. [4]

PK vysvětluje, že když se kapka vody stane součástí oceánu, bude existovat stejně dlouho jako sám oceán. Jsou-li zásluhy vlastních činů plně věnovány „plodu, oceánu vševědění“, neztratí se, dokud nebude dosaženo probuzení. [5]

50 / Část I.

1. Obtížnost nalezení svobod a výhod

Co je pozitivní a co negativní čin? Nezáleží na tom, jak se čin jeví či zda je velký nebo malý. Podstatný je dobrý či špatný záměr, ze kterého vychází. Bez ohledu na to, kolik jsme již slyšeli nauk, jakmile je náš postoj určován světskými zřeteli, například toužíme-li vyniknout nebo být slavní, nejdeme již cestou pravé dharmy. Proto je třeba, abychom ze všeho nejdříve pohlédli do vlastní mysli a zaujali správný postoj. Pokud se nám to podaří, naše pozitivní jednání bude zcela prostoupeno obratnými prostředky, a vstoupíme tak na cestu velkých bytostí. V opačném případě si sice můžeme namlouvat, že studujeme a praktikujeme dharmu, bude to však jen vnější nápodoba skutečné dharmy. Proto kdykoliv nasloucháme učení či praktikujeme, ať už meditujeme na božstvo, děláme poklony, obcházíme stúpy či recitujeme mantry, i kdyby to bylo jen jediné mani, je vždy nezbytné probudit v srdci bódhičittu.

1.1.1.2 Nezměrné obratné prostředky tajné mantrajány V Pochodni tří metod se o tajné mantrajáně praví: Má týž cíl, není však zastřena zmatením,[6] oplývá mnoha prostředky a nemá nesnází.[7] PK: „Objekt náhledu (lta yul) súter i tanter je totožný, je jím absolutní prostor (chos kyi dbyings, skt. dharmadhátu). Nicméně rozdíl v náhledu lze přirovnat k rozdílu mezi tím, jestli vidíme určitý objekt ,jasně‘, nebo ,nezřetelně‘. Vůz s charakteristikami (sútrajána) postuluje oporu, podstatu, absolutní pravdu, velikou prázdnotu vymykající se osmi konceptuálním extrémům (spros mtha’), ale nedokáže však uskutečnit, že přirozeností této prázdnoty je neoddělitelná jednota prostoru a prvotní moudrosti (dbyings ye zung ’jug). Co se týče předmětů opory – jevů relativní skutečnosti, vůz s charakteristikami je považuje za vzájemně závislé a podobné magické iluzi. Nejde však dále než k této nečisté magické hře a nepostuluje káje a moudrosti. Naproti tomu vůz tajné mantry učí o vyšší veliké dharmakáji, o projevu kájí a moudrostí, které byly vždy neoddělitelné, o dvou absolutních pravdách.“

[6]

PK: „V rámci vozu s charakteristikami se neučí, že je možné dosáhnout probuzení a nevzdat se přitom pěti objektů touhy (’dod pai yon tan lnga). Naproti tomu zde (ve vozu plodu) se pracuje s myslí rychle a snadno prostřednictvím [7]

1.1 Správný způsob naslouchání duchovní nauce

/ 51

Je určena lidem pronikavých schopností.[8] Vůz tajné mantry je svrchovaný. Na cestu mantrajány lze vstoupit mnoha způsoby. Je to cesta obsahující mnoho metod, jak shromažďovat zásluhy a moudrost a také mocné obratné prostředky, díky nimž se může projevit náš potenciál,[9] aniž bychom museli podstupovat veliká strádání. Základem všech těchto metod je směrování našich přání: Vše je podmíněné, vše závisí výhradně na naší motivaci. Nepovažujte místo, kde se předává dharma, učitele, učení a tak dál, za obyčejné a nečisté. Když nasloucháte učení, udržujte v mysli s naprostou jasností pět dokonalostí: Dokonalé místo je citadela absolutního prostoru, zvaná Akaništha čili Nepřekonatelná. Dokonalý učitel je Samantabhadra, dharmakája. Dokonalé shromáždění tvoří mužští a ženští bódhisattvové a božstva[10] linie mysli vítězných a linie symbolu vidjádharů. metod, při nichž meditující neopouští těchto pět objektů, a může dosáhnout úrovně sjednocení, úrovně Vadžradhary, v jediném životě a v tomto těle.“ Bytosti s pronikavými schopnostmi jsou takové, které jsou dle PK „dost inteligentní na to, aby pochopily hluboký náhled diamantového vozu tajné mantry, a zároveň mají dost důvěry k tomu, aby se nebály nesmírných a mocných činů“. [8]

Podle tajné mantrajány postupováním na cestě nic nevytváříme ani nerozvíjíme. Pouze odhalujeme to, co tu již je, tj. naši vlastní buddhovskou přiro zenost. [9]

DKR: „Neměli bychom je vnímat jako obyčejné (rags pa) bytosti, ale jako jemnohmotné (phra ba) či extrémně jemnohmotné (shin tu phra ba) bytosti.“ PK: „Všichni, kdo jsou ve shromáždění přítomni, v sobě mají buddhovskou přirozenost, ať si toho jsou či nejsou vědomi, stejně jako sezamová semínka mají v sobě olej. Tak jsou všechny cítící bytosti buddhové, jejich absolutně čistou přirozeností je buddhovská přirozenost, jejich prvotní podstatou je buddhovství a jejich spontánně přítomnými kvalitami jsou kvality buddhovství... Jsou skutečnými buddhy, které si vizualizujeme jako dáky a dákiní příslušných rodin. Jsou-li učitel i doprovod buddhové, je i jejich země čistou buddhovskou zemí, kterou si vizualizujeme jako Akaništhu či jinou čistou zemi.“ [10]

52 / Část I.


Nebo považujte místo, kde se předává dharma, za palác Lotosového světla na nádherné Měděné hoře; učitele, který předává učení, za Padmasambhavu z Oddijány; a ty, kteří učení naslouchají, za osm vidjádharů, pětadvacet žáků, dáky a dákiní. Nebo můžete vnímat, že toto dokonalé místo je východní buddhovskou zemí Projevené radosti, kde dokonalý učitel Vadžrasattva, dokonalá sambhógakája, učí shromážděná božstva rodiny Vadžra a mužské a ženské bódhisattvy. Místo, kde je předávána dharma, může být také západní buddhovskou zemí Velikého štěstí, kde je dokonalým učitelem Buddha Amitábha, a shromáždění, které mu naslouchá, jsou mužští i ženští bódhisattvové a božstva rodiny Padma. Učení, které je předáváno, je v každém případě učením velkého vozu (mahájána) a časem je bez ustání se otáčející kolo věčnosti. V těchto vizualizacích[11] nevytváříme dočasné představy o něčem, co tu není. Vizualizace nám pomáhají pochopit skutečnou povahu jevů. Učitel ztělesňuje podstatu všech buddhů tří časů. Představuje sjednocení Tří klenotů: jeho tělo je sangha, jeho řeč je dharma a jeho mysl je buddha. Je také jednotou Tří kořenů: jeho tělo je učitel, jeho řeč je jidam, jeho mysl je dákiní. Je jednotou tří kájí: jeho tělo je nirmánakája, jeho řeč je sambhógakája a jeho mysl je dharmakája. Je ztělesněním všech buddhů minulosti, zdrojem všech buddhů budoucnosti a zástupcem všech buddhů přítomnosti. Protože přijímá za žáky i bytosti natolik pokleslé, jako jsme my, které ani tisíc buddhů Dobré kalpy nedokázalo vysvobodit,[12] převyšuje soucítěním a velkorysostí všechny buddhy. Termín gsal btab pa znamená vizualizovat, ale také vyvolat v mysli, mít jasně na mysli, rozpomenout se. PK: „U vizualizace nejde o to, abychom si namlouvali, že osel je koněm a kus uhlí je zlatem. Je třeba mít v mysli živý obraz toho, jak se věci od počátku mají: že jevy a bytosti povstávají z prvotního základu, který je stavem buddhovství.“ [11]

DKR: „V této kalpě se objeví tisíc buddhů. My jsme se však s předchozími buddhy buď nesetkali, nebo se jim nepodařilo přivést nás k osvobození. Budoucí buddhové se ještě neobjevili. Vyjma našich duchovních učitelů tudíž není nikdo, kdo by nám mohl pomoci.“ [12]


/ 53

Učitel je buddha, učitel je dharma, učitel je sangha, učitel je tím, kdo uskutečnil vše. Učitel je vznešený Vadžradhara.

My sami jsme součástí shromáždění naslouchajících; naším základem je buddhovská přirozenost, naší oporou je drahocenná lidská existence a příznivou okolností je to, že jsme se setkali s duchovním přítelem a pomocí metody následování jeho pokynů jsme na cestě stát se buddhy budoucnosti. Všechny bytosti jsou ve své podstatě buddhové, dočasná znečištění však tuto podstatu cloní. Jakmile se pročistí, buddhovství se projeví.

1.1.2. Jednání

Výklad správného jednání při naslouchání učení popisuje, čeho se máme vyvarovat a co máme rozvíjet.

1.1.2.1 Čeho se vyvarovat V jednání se máme vystříhat tří vad nádoby, šesti poskvrn a pěti nesprávných způsobů pamatování. 1.1.2.1.1 Tři vady nádoby Pokud neposloucháme, jsme jako nádoba obrácená dnem vzhůru. Pokud si nepamatujeme, jsme jako děravá nádoba. Pokud slyšené mísíme s rušivými emocemi, jsme jako nádoba s jedem. Nádoba obrácená dnem vzhůru. Nasloucháme-li nauce, měli bychom své vnímání zaměřit pouze k pronášeným slovům a nenechat se rozptylovat ničím jiným. Jinak je to jako lít vodu na nádobu obrácenou dnem vzhůru. Naše tělo je sice přítomno, ale z vykládaného učení neslyšíme ani slovo. Děravá nádoba. Spokojíme-li se s pouhým posloucháním, aniž si cokoliv zapamatujeme, jsme jako nádoba, která má děravé dno. 54 / Část I.


Ať do ní naléváme sebevíc tekutiny, nezůstane v ní nic. Ať slyšíme sebevíc nauk, nikdy je nevstřebáme a neuvedeme do praxe. Nádoba s jedem. Máme-li při naslouchání nesprávný přístup, například touhu vyniknout či být slavní, nebo máme-li mysl plnou pěti jedů, dharma nejenže naší mysli nepomůže, ale dokonce se promění v něco, co dharmou vůbec není, jako když nalijeme nektar do nádoby obsahující jed. Jak pravil indický mistr Phadampa Sangje: Nauce naslouchejte, jako když jelen naslouchá tónům hudby, přemýšlejte o ní, jako nomádi ze severu stříhají své ovce,[13] meditujte o ní, jako němý člověk vychutnává jídlo,[14] uvádějte ji do praxe, jako hladový jak žere trávu, dosáhněte výsledku, jako když slunce vyjde zpoza mraků. Nasloucháte-li nauce, buďte jako jelen, jenž je tak zmámený zvukem loutny, že si ani nevšimne ukrytého lovce, který na něj vystřelil otrávený šíp. Se sepjatýma rukama soustředěně naslouchejte tak, že se vám oči zalijí slzami, po zádech vám bude běhat mráz a žádná myšlenka na světě vás nerozptýlí. Pokud jsme fyzicky přítomní, ale naše mysl se honí za myšlenkami, z našich úst vycházejí všelijaká planá slova a přitom se rozptýleně rozhlížíme kolem, vzejde z toho pramálo užitku. Jestliže nasloucháme učení, měli bychom dokonce přestat i s recitací proseb, počítáním manter či jakoukoliv jinou záslužnou činností, kterou zrovna děláme. Poté, co jste náležitě vyslechli učení, je důležité uchovat si v mysli jeho význam, nikdy jej nezapomenout a neustále ho uplatňovat v praxi. Neboť jak řekl sám velký Muni: Ukázal jsem vám metody vedoucí k osvobození. Vězte však, že osvobození závisí jen a jen na vás samých. [13]

To jest důkladně, v úplnosti a bez rozptýlení.

Němý člověk může vnímat chuť, ale nedokáže ji popsat. Totéž platí o pravé meditaci, která je nepopsatelná a vymyká se jakýmkoliv konceptům. [14]


/ 55

6. Jak následovat duchovního učitele V žádné sútře, tantře ani šástře se nedočteme o tom, že by někdo dosáhl dokonalého buddhovství bez následování duchovního učitele. Sami se můžeme přesvědčit, že nikdo nikdy nedokázal završit stupně a cesty jen na základě svého důvtipu a schopností. Ve skutečnosti všechny bytosti, včetně nás samých, totiž vynikají obzvláštní schopností nacházet cesty, které nejsou správné. Pokud jde o cestu vedoucí k osvobození a vševědění, jsme stejně zmatení jako slepý člověk, jenž bloudí sám uprostřed opuštěné pláně. Nikdo nedokáže přivézt klenoty z ostrova pokladů bez pomoci zkušeného navigátora.[133] Podobně je pro nás duchovní učitel či přítel tím pravým průvodcem, jenž nás dovede k osvobození a vševědění, a proto je třeba ho s úctou následovat. Následování učitele má tří fáze. Nejprve učitele zkoumáme, poté se řídíme jeho pokyny, a nakonec si osvojujeme kvality jeho realizace a činů.

6.1 Zkoumání učitele Většina z nás, obyčejných bytostí, se nechá snadno ovlivnit lidmi a okolnostmi, které nás obklopují. Proto bychom měli vždy následovat učitele, duchovního přítele. Odkaz na dobrodružné výpravy na ostrovy pokladů podnikané v dávné minulosti. [133]

204 / Část I.

6. Jak následovat duchovního učitele

Když v santalovém lese v horách Málaja spadne obyčejný strom, jeho dřevo do sebe postupně nasákne sladkou vůní okolních santalových stromů. Po několika letech toto obyčejné dřevo voní stejně jako dřevo santalové. Stejně tak, budete-li žít a studovat s dokonalým učitelem plným dobrých kvalit, i vy nasáknete vůní těchto kvalit a ve všem svém konání se začnete učiteli podobat.

Tak jako kmen obyčejného stromu, ležící v lesích hor Málaja, do sebe z vlhkého listí a větví nasákne vůni santalu, stejně tak se začneš podobat tomu, koho následuješ.[134]

V dnešních časech úpadku je obtížné nalézt učitele, který by měl všechny vlastnosti popisované ve vznešených tantrách. Je však nezbytné, aby učitel, jehož následujeme, měl alespoň následující vlastnosti. Měl by být dokonale ctnostný a nikdy by neměl porušit žádný ze závazků ani zákazů, vyplývajících z trojích slibů, tj. vnějších slibů prátimókša, vnitřních slibů bódhisattvy a tajných slibů mantrajány. Měl by být učený a dokonale by měl znát tantry, sútry i šástry. Jeho srdce by mělo naplňovat tak silné soucítění ke všem nesčetným bytostem, že každou z nich miluje jako své jediné dítě. Měl by být velmi zběhlý v rituálních praxích, a to jak ve vnějších praxích Tripitaky, tak ve vnitřních praxích čtyř oddílů tanter. Měl by to být někdo, kdo na vlastní kůži uskutečnil oproštění a realizaci tím, že uplatňoval v praxi význam učení. Měl by být štědrý, měl by mluvit vlídně, každého by měl učit podle jeho potřeb. Jeho jednání by mělo být v souladu s tím, co učí. Toto jsou čtyři přitažlivé vlastnosti, díky nimž kolem sebe učitel shromažďuje šťastné žáky. V této kapitole Patrul Rinpočhe uvádí u každého bodu shrnutí ve verších, ale neuvádí, z jakých zdrojů tyto verše pocházejí. Cílem veršů je usnadnit čtenáři či posluchači zapamatování si jednotlivých bodů. Přímé ústní pokyny v buddhismu vždy hrály velmi významnou roli a Tibeťané se běžně učí celé svazky textů nazpaměť. Tímto způsobem si snáze do všech podrobností zapamatují ústně předávaná učení. Kupříkladu systematickou strukturu tohoto textu. [134]

6.1 Zkoumání učitele

/ 205

Dilgo K hjence R inpočhe (1910–1991) Jedna z inkarnací Džamjang Khjence Wangpa. Dilgo Khjence Rinpočhe studoval u sto dvaceti učitelů a strávil celkem dvacet let v meditačním ústraní. Často předával učení současnému dalajlamovi, včetně učení dzogčhenu. Mnoho tibetských lamů mladší generace považuje Dilgo Khjence Rinpočheho za svého prvotního učitele. Rinpočhe také předával učení v Evropě a Severní Americe.

Část II.

Neobyčejné neboli vnitřní přípravné praxe 1. Přijetí útočiště, základní kámen všech cest 2. Probuzení bódhičitty, kořene velkého vozu 3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace, při kterých vnímáme učitele jako Vadžrasattvu 4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly 5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony 6. Gurujóga, vstupní brána požehnání, nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace

Božstva útočiště. Vizualizace pole zásluh při přijímání útočiště podle Podstaty srdce neomezeného prostoru.

1. Přijetí útočiště, základní kámen všech cest

Tři klenoty, vnější útočiště, jsou ti korunou. Dokonale jsi uskutečnil Tři kořeny, vnitřní útočiště. Tři káje, nejzazší útočiště, jsi učinil zjevnými. Svrchovaný učiteli, u tvých nohou se klaním.

Přijetí útočiště,[157] základní kámen všech cest,[158] je vysvětleno ve třech oddílech: tématy jsou přístupy k přijetí útočiště, jak přijímat útočiště, sliby a užitek plynoucí z přijetí útočiště.

1.1 Přístupy k přijetí útočiště 1.1.1 Víra

Stejně jako je přijetí útočiště branou ke všem učením a praxím, tak je víra branou k přijetí útočiště. Proto je prvním krokem k přijetí útočiště rozvinutí trvalé a pevné víry. Existují tři druhy víry: živá víra, dychtivá víra a nezlomná víra.

[157] Přijímat útočiště či jít pro útočiště (angl. take refuge, go for refuge) jsou již dlouho užívané západní překlady termínu skyabs su ’gro ba. Základní význam je „uchýlit se pod ochranu před nebezpečím“, v tomto případě před nebezpečím samsárické existence.

PK: „Proč všech cest? Protože přijetí útočiště je nezbytnou součástí všech cest súter i tanter.“ [158]

1.1 Přístupy k přijetí útočiště

/ 245

1.1.1.1 Živá víra[159] Živá víra se v nás probudí, když pomyslíme na nesmírné soucítění buddhů a velkých učitelů. Tento druh víry můžeme zakusit při návštěvě chrámu, kde lze spatřit mnohá zobrazení buddhova těla, řeči a mysli, nebo při setkání s velkým učitelem či duchovním přítelem, jehož jsme právě na vlastní oči spatřili, anebo jsme slyšeli o jeho vlastnostech či životním příběhu.[160] 1.1.1.2 Dychtivá víra Dychtivá víra je projevem naší nedočkavosti osvobodit se od utrpení nižších říší, když o nich slyšíme vyprávět; naší dychtivosti užívat si štěstí vyšších sfér a osvobození, když o nich slyšíme; naší dychtivosti konat pozitivní činy, když slyšíme, jaký prospěch z nich plyne; a naší dychtivosti vystříhat se negativních činů, když slyšíme, jakou škodu mohou způsobit. 1.1.1.3 Nezlomná víra Nezlomná víra je víra ve Tři klenoty, která se probudí v našem srdci tehdy, když pochopíme, jak výjimečné jsou jejich vlastnosti a síla jejich požehnání. Je to absolutní důvěra ve Tři klenoty, která vyvěrá z pochopení, že jsou jediným útočištěm, které nikdy a za žádných okolností nezklame,[161] ať jsme šťastní či smutní, trpíme bolestí, nemocí, žijeme či jsme po smrti.[162] Vznešený Mistr z Oddijány pravil: Máš-li absolutní víru, může do tebe vstoupit požehnání. Nemáš-li v mysli pochybnost, pak dosáhneš, čehokoliv si přeješ. [159] Termín dangba’i dadpa lze též přeložit jako nadšená víra, inspirovaná víra, obdivná víra.

Zde znamená víra spontánní reakci. PK: „V tomto případě ani nemusíme nezbytně znát příčiny své víry.“ [160]

PK: „Kdo má tento druh víry, ten ví proč. Takový člověk ví, že Tři klenoty, a zejména pak duchovní mistr, jsou neselhávajícím utočištěm.“ [161]

Tím je míněno, že díky své víře v útočiště budeme schopni nakládat se zkušenostmi přechodného stavu (bar do) po smrti. [162]

246 / Část II.


Víra je jako semínko, z něhož může vyrůst vše dobré. Pokud víra chybí, je to, jako by semínko bylo spálené. Jak se praví v sútrách: Z těch, kdo nemají víru, nevzejde nic dobrého, tak jako zelený výhonek nikdy nevzklíčí ze spáleného semene. Ze sedmi vznešených bohatství je víra nejdůležitější. Praví se: Vzácné kolo víry se ve dne v noci otáčí na cestě ctnosti. Ze všech zdrojů, které máme, je víra tím nejcennějším. Jako poklad přináší nevyčerpatelné zásoby ctností. Jako nohy nás nese po cestě osvobození a jako ruce sbírá vše, co je prospěšné. Víra je největším bohatstvím a pokladem, nejlepšíma nohama. Víra je základem shromažďování všech ctností, jako ruce. Soucítění a požehnání Tří klenotů je nezměrné, jejich schopnost nás zasáhnout však závisí jen na naší vlastní víře a oddanosti. Máme-li velkou víru a oddanost, pak se nám dostane stejně velkého soucítění a požehnání od učitele a Tří klenotů. Je-li naše víra a oddanost průměrná, pak se nám dostane jen průměrného soucítění a požehnání. Pokud je naše víra a oddanost jen malá, pak se nám dostane stejně malého soucítění a požehnání. Jestliže však nemáme víru a oddanost vůbec žádnou, nedostane se nám ničeho. Když nemáme víru, pak i kdyby se s námi setkal samotný Buddha a přijal nás za svého žáka, nebylo by to nic platné, tak jako v příběhu mnicha Sunakšatry v předchozí kapitole či v případě Buddhova bratrance Dévadatty. Dokonce i dnes, když se obrátíme k Buddhovi s upřímnou vírou a oddaností, Buddha se objeví a dá nám požehnání. Pro Buddhovo soucítění neexistuje žádné blízko ani daleko. Kdo na něj s vírou pomyslí, před tím se Buddha objeví a předá mu zmocnění a požehnání. 1.1 Přístupy k přijetí útočiště

/ 247

A velký Mistr z Oddijány pravil:

Pro všechny muže a ženy, kteří ve mne věří, jsem nikdy neodešel – nocuji u jejich dveří.[163] Pro mne nic jako smrt neexistuje. Kdo věří, má Padmasambhavu přímo před sebou.

Kdo má nezlomnou víru, pro toho může být Buddhovo požehnání přítomno v čemkoliv. Příkladem je příběh o věřící stařence, které psí zub pomohl dosáhnout buddhovství. Jedna stará žena měla syna obchodníka, jenž často jezdíval za obchodem do Indie. Jednoho dne mu řekla: „V Indii existuje místo Bódhgaja, odkud pochází dokonale probuzený Buddha. Přivez mi prosím odtamtud nějaký Buddhův ostatek, kterému bych se mohla klanět.“ Své přání opakovala mnohokrát, ale syn na ně pokaždé zapomněl a nepřivezl jí, o co ho prosila. Jednou se syn opět chystal na cestu a matka mu řekla: „Pokud mi ani tentokrát nepřivezeš předmět, jemuž bych se mohla klanět, před tvýma vlastníma očima se zabiju!“ Syn odjel do Indie, uzavřel obchod, jak si přál, a vydal se na cestu domů. I tentokrát na přání své matky zapomněl. Už se blížil k domovu, když tu si vzpomněl na její slova. „Co si teď počnu?“ pomyslil si. „Nepřivezl jsem nic, čemu by se matka mohla klanět. Pokud přijdu domů s prázdnýma rukama, zabije se!“ Rozhlédl se kolem sebe a na zemi uviděl ležet psí lebku. Vytáhl z ní jeden zub a zabalil jej do hedvábí. Po návratu domů dal zub matce a řekl: „Tady máš jeden z Buddhových špičáků. Můžeš jej používat jako oporu při svých modlitbách.“ Stařenka mu uvěřila a chovala k zubu velikou oddanost, jako by opravdu byl Buddhův. Neustále se mu klaněla, předkládala mu obě-

Dle PWR slovo „dveře“ (sgo) má zde implicitní význam víry jakožto místa, kudy vstupuje požehnání Buddhy, Padmasambhavy nebo našeho učitele. [163]

248 / Část II.


tiny a ze psího zubu vyšlo mnoho zázračných perel.[164] Po její smrti se nad ní rozprostřela klenba duhového světla a objevily se i jiné znaky uskutečnění. Samozřejmě že v psím zubu není žádné požehnání. Stařenčina víra však byla tak silná, že nepochybovala o tom, že je to skutečně Buddhův zub. Díky její víře se zub skutečně naplnil Buddhovým požehnáním, až se nakonec nijak nelišil od skutečného Buddhova zubu. V oblasti Kongpo žil jednou prosťáček jménem Džowo Ben. Vypravil se na cestu do středního Tibetu, aby se podíval na sochu zvanou Džowo Rinpočhe.[165] Když dorazil k soše poprvé, nebyl u ní žádný hlídač ani nikdo jiný. Vida obětiny pokrmů a máslové lampičky před sochou, Džowo Ben si představoval, jak si Džowo Rinpočhe namáčí obětované koláčky v rozpuštěném másle a jí je. A knoty v lampičkách zřejmě hoří proto, uvažoval, aby máslo zůstávalo tekuté. „Měl bych něco sníst, stejně jako Džowo Rinpočhe,“ pomyslil si, uloupl si kus těsta z obětních torem, namočil ho v másle a snědl ho. Pohlédl vzhůru na usmívající se tvář Džowa. „Ty jsi ale hodný lama,“ řekl. „I když ti psi kradou obětované jídlo, stále se usmíváš. Tady, nechám u tebe své boty. Pohlídej mi je, prosím, zatímco tě budu obcházet.“[166] Džowo Ben si zul boty a položil je nahoru k soše. Zatímco obcházel sochu prostřední uličkou kolem chrámu, hlídač si všiml bot. Právě se je chystal vyhodit, když socha promluvila: „Nevyhazuj ty boty, Ben z Kongpa si je ke mně dal, abych mu je pohlídal!“ Nakonec se Ben vrátil a boty si vzal. „Ty jsi ale opravdu dobrý lama!“ řekl soše. „Příští rok bys měl přijet k nám na návštěvu. Porazím staré prase a uvařím ho pro tebe a z ječmene uvařím spoustu piva.“ ring bsrel: kuličky podobné drobným perlám, které se objevují z relikvií realizovaných praktikujících. [164] [165]

Slavná socha Buddhy ve Lhase.

Jíst předložené obětiny a dávat si boty nahoru k soše by bylo považováno za závažné zneuctění. [166]

1.1 Přístupy k přijetí útočiště

/ 249

Šántidéva (7.–8. stol.). Autor Cesty bódhisattvy (Bódhičarjávatára), klasického díla indické mahájánové literatury.

2. Probuzení bódhičitty, kořene velkého vozu

Silou velké moudrosti jsi uskutečnil nirvánu. Silou velkého soucítění dobrovolně přijímáš samsáru. Silou obratných prostředků jsi nahlédl, že mezi nimi není rozdílu. Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním.

Tato kapitola má tři části: výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách; probuzení bódhičitty, mysli obrácené k nejvyššímu probuzení; a výcvik v závazcích bódhičitty záměru a bódhičitty jednání.

2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách Čtyři nezměrné kvality jsou nezměrná láska, soucítění, radost a nestrannost. Jako první se většinou vykládá láska. Pokud však mysl postupně cvičíme ve všech čtyřech kvalitách, pak je nejlepší začít s rozvíjením nestrannosti. Jinak totiž, ať rozvineme jakoukoliv lásku, soucítění či empatickou radost, bude v nich vždy zůstávat sklon k jednostrannosti, a tak nebudou zcela čisté. Proto i zde začneme jako první rozvíjet nestrannost.

2.1.1 Nestrannost

Nestrannost (tangňom) spočívá v tom, že se vzdáme (tang) nenávisti vůči nepřátelům a zaslepené lásky vůči přátelům a chováme 2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách

/ 273

vyrovnaný (ňom) postoj ke všem bytostem, bez lpění na blízkých a odporu k cizím. Momentálně silně lpíme na těch, které považujeme za součást vlastní skupiny, tvořené otcem, matkou, příbuznými atd. Zároveň cítíme nutkavý odpor vůči svým nepřátelům a všem, kdo jsou s nimi spojeni. To jsou chyby pocházející z nedostatku zkoumání. Můžeme si být totiž jisti tím, že naši současní nepřátelé nám v minulých životech byli velmi blízcí, pečovali o nás s láskou, vždy při nás stáli a věnovali nám velkou péči a podporu. Naproti tomu mnoho z našich současných přátel jistě stálo proti nám a působilo nám škodu. Jak jsme viděli v kapitole o nestálosti, jasně to ilustrují slova vznešeného Kátjájany:

Pojídá maso vlastního otce a vlastní matku odkopává, houpe si na klíně nebohého nepřítele; manželka ohlodává manželovy kosti. Musím se smát tomu samsárickému představení!

Dalším příkladem je příběh princezny Pema Sal, dcery krále dharmy Thrisong Decena. Ta zemřela ve věku sedmnácti let a její otec se otázal Guru Rinpočheho, jak se taková věc mohla stát. „Já bych si býval myslel, že moje dcera konala v minulosti jen samé dobré činy,“ pravil král. „Vždyť se narodila jako dcera krále Thrisong Decena a setkala se s vámi se všemi, s překladateli a pandity, kteří jste jako praví buddhové. Jak je tedy možné, že zemřela tak mladá?“ „Nebylo to v důsledku čistých minulých činů, že se princezna narodila jako tvá dcera,“ odpověděl mistr. „Kdysi jsme se já, Padma, ty, velký král dharmy, a velký Opat bódhisattva, Šántarakšita, narodili jako tři chlapci z nízké kasty. Stavěli jsme společně velkou stúpu Džarung Khašor. V tehdejším zrození byla princezna hmyzem, jenž tě štípl do krku. Když jsi ji odháněl rukou, omylem jsi ji zabil. V důsledku dluhu způsobeného tím, žes hmyz připravil o život, se narodila jako tvá dcera.“[192] [192]

Odkaz na příběh o tom, jak prodavačka kuřat a její synové stavěli Velkou

274 / Část II.


Pokud se dokonce i děti krále dharmy Thrisong Decena, jenž byl samotným Maňdžušrím,[193] mohly narodit v důsledku svých minulých činů tímto způsobem, co můžeme vědět o minulosti obyčejných bytostí? Momentálně jsme velmi úzce spojeni se svými rodiči i dětmi. Chováme k nim velkou náklonnost a přejeme jim jen to nejlepší. Pokud trpí nebo se jim děje něco nepříznivého, znepokojuje nás to víc, než kdyby se totéž dělo nám samým. To vše je však jen splácení dluhů za všechno zlé, co jsme si navzájem učinili v minulých ži votech. Mezi všemi, kdo jsou dnes našimi nepřáteli, není ani jediný člověk, který by nám ve sledu našich minulých životů nebyl otcem či matkou. Navíc to, že je nyní považujeme za nepřátele, vůbec nemusí znamenat, že nám jakkoliv ubližují. Někteří lidé, které považujeme za své odpůrce, to tak ze své strany vůbec nevnímají. Jiní se možná považují za naše nepřátele, ale není v jejich silách nám skutečně škodit. Jsou také lidé, kteří nám momentálně zdánlivě ubližují, ale z dlouhodobého hlediska se možná v důsledku toho, co nám činí, dočkáme uznání a ocenění v tomto životě anebo díky tomu nalezneme dharmu, čímž dojdeme nezměrného užitku a štěstí. I další z našich nepřátel by se mohli stát našimi přáteli, kdybychom se dokázali obratně přizpůsobit jejich charakteru a klidnými slovy se s nimi nakonec domluvit. Naproti tomu jsou tu všichni ti, které považujeme za své nejbližší, například naše děti. Přitom někteří synové a dcery své rodiče podvádějí, či dokonce zabíjejí. Někdy se děti přidají na stranu nepřátel svých rodičů a společnými silami se s nimi potom přou a drancují jejich jmění. A dokonce i pokud se svými drahými vycházíme dobře, stúpu v Bódhnáthu, poblíž Káthmándú. Tři z jejích synů se v důsledku svých tehdejších přání zrodili jako mistr Padmasambhava, král Thrisong Decen a opat Šántarakšita, kteří se společně zasloužili o pevné ustavení dharmy v Tibetu. Tato vznešená stúpa je živoucím střediskem tibetských praktikujících, kteří ji znají pod názvem Džarung Kašor. (Celý příběh naleznete v The Legend of the Great Stupa, překl. Keith Dowman, Berkeley, Dharma Publishing 1973.) [193]

Thrisong Decen je považován za emanaci bódhisattvy Maňdžušrího.

2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách

/ 275

jejich trápení a problémy na nás mají větší vliv než naše vlastní potíže. Chceme-li pomoci svým přátelům, dětem a dalším příbuzným, hromadíme celé hory negativních činů, které nás v budoucích životech stáhnou do pekel. Pokud se však chceme opravdově věnovat dharmě, naši blízcí nám v tom brání. Protože se nedokážeme vzdát svého lpění na rodičích, dětech a rodině, nadále odkládáme praxi dharmy na později, až si na ni nakonec nenajdeme čas nikdy. Tímto způsobem nás naši blízcí mohou zraňovat mnohem více než naši nepřátelé. Ba co víc, nemáme žádnou záruku, že naši dnešní protivníci nebudou v příštích životech našimi dětmi, ani že se naši současní přátelé nezrodí jako naši nepřátelé a podobně. A jen proto, že prchavé dojmy jako „přítel“ a „nepřítel“ považujeme za skutečné, hromadíme dál negativní činy pod vlivem touhy a nenávisti. Proč tolik lpět na tomto mlýnském kameni, který nás nakonec stáhne do nižších říší? Učiňte proto pevné rozhodnutí, že budete vnímat všechny nespočetné bytosti jako své rodiče a děti. A poté, stejně jako velké bytosti minulosti, o jejichž životech čteme v knihách, nečiňte již více rozdílu mezi přáteli a nepřáteli. Nejprve se zaměřte na bytosti, které nemáte ani trochu rádi a které ve vás vyvolávají hněv a zlobu. S pomocí různých metod cvičte svou mysl tak, aby ve vás tento hněv a odpor přestal vyvstávat. Představte si je jako někoho neutrálního, kdo vám nepůsobí dobro ani zlo. Poté si uvědomte, že každá z bezpočtu bytostí, k nimž máte neutrální vztah, byla v některém z vašich minulých životů, od času bez počátku, vaší matkou či otcem. Meditujte na toto téma a cvičte svou mysl, dokud k nim nezačnete cítit stejnou lásku, jakou chováte ke svým současným rodičům. Konečně meditujte, dokud nepocítíte stejné soucítění, jaké chováte ke svým rodičům, ke všem bytostem – ať už je vnímáte jako přátele, nepřátele či neutrální. Nezměrnou nestrannost však nestačí nahradit pouze tím, že budeme považovat všechny bytosti, přátele i nepřátele, za stejné, aniž bychom k nim cítili obzvláštní soucit, nenávist či jiný pocit. To by byla jen povrchní nestrannost, která nepřináší škodu ani užitek. Jako příklad nezměrné nestrannosti se často uvádí hostina pořádaná ve276 / Část II.


likým mudrcem. Když velcí mudrci minulosti pořádali hostiny, pozvali každého, ať vysokého či nízkého postavení, mocného i slabého, dobrého i špatného, výjimečného i obyčejného, každý byl bez sebemenšího rozdílu vítán. Podobně bychom i my měli chovat ke všem bytostem, zaplňujícím celý prostor, širé soucítění, které zahrnuje všechny bez rozdílu. Cvičte svou mysl, dokud nedosáhnete takového stavu nezměrné nestrannosti.

2.1.2 Láska

Pomocí nezměrné nestrannosti začnete pohlížet na všechny bytosti tří světů se stejně velkou láskou. Měli byste mít rádi všechny bytosti tak, jako když rodiče vychovávají své malé děti. Rodiče nedbají na nevděk svých dětí ani na nejrůznější potíže a všechny své myšlenky, slova i činy věnují výhradně tomu, aby jejich maličcí byli šťastní, aby byli v bezpečí a pohodlí. Stejně tak se v tomto i ve všech budoucích životech vynasnažte, aby všechno, co děláte, říkáte i myslíte, sloužilo vždy pro dobro všech cítících bytostí. Všechny bytosti usilují o štěstí a bezpečí. Všechny chtějí být šťastné a žít v pohodlí, ani jedna jediná bytost si nepřeje být nešťastná, nepřeje si trpět. Bytosti však nechápou, že příčinou štěstí jsou pozitivní činy, a namísto toho se oddávají negativnímu jednání. Jejich nejhlubší přání je tak v rozporu s jejich jednáním – ve snaze získat štěstí si jen působí další utrpení. Znovu a znovu meditujte o tom, jak úžasné by bylo, kdyby se každé z těchto bytostí opravdu podařilo dosáhnout štěstí a pohodlí, po němž touží. Meditujte takto, dokud nebudete přát štěstí druhým stejně intenzivně jako sami sobě. Sútry hovoří o „láskyplných činech těla, řeči a mysli“. To znamená, že vše, co říkáme a konáme, by mělo být vždy přímočaré a laskavé a nemělo by druhým škodit. Jak se praví v Cestě bódhisattvy: Kohokoliv spatříš, hleď na něj s otevřeným, laskavým srdcem. 2.1 Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách

/ 277

Vadžrasattva

3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace, při kterých vnímáme učitele jako Vadžrasattvu [259]

Ač neposkvrněn dvěma druhy nečistot,[260] přesto jsi odhodlán je stále pročišťovat. Ač jsi nepochybně došel na samý konec vznešené cesty, přesto jednáš, jako by ses stále učil. Ač dlíš mimo krajnosti samsáry a nirvány, přesto se v samsáře nadále projevuješ. Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním. Této kapitole naslouchejte se stejným postojem jako u předešlých kapitol.

Nežli začnete s touto praxí, měli byste obdržet iniciaci Vadžrasattvy od kvalifikovaného držitele linie. Obecně, všechny praxe, které budou nyní ve zbývající části textu vyloženy, by měly být prováděny pouze pod vedením kvalifikovaného učitele. [259]

Zatemnění je způsobeno znečištěním negativními emocemi a konceptuálním znečištěním. „Znečištění“ je označení pro faktory, které zakrývají a cloní naši buddhovskou přirozenost. Viz Slovníček, heslo zatemnění. [260]

3. Očištění všech zatemnění pomocí meditace a recitace

/ 355

3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním Negativní činy, zatemnění a zvykové sklony[261] jsou hlavními překážkami, které brání veškeré mimořádné zkušenosti a uskutečnění hluboké cesty. Stejně jako je důležité vyleštit povrch zrcadla, aby se v něm mohlo něco odrážet, tak je důležité odstranit naše zatemnění, aby v zrcadle základu všeho[262] mohlo vyvstat uskutečnění. Vítězný proto předal bezpočet očistných metod. Nejlepší z nich je však meditace a recitace vztahující se k učiteli jako k Vadžrasattvovi.[263] Neexistuje žádný negativní čin, který by se vyznáním nedal pročistit. Jak potvrzují velcí učitelé minulosti: Na negativních činech není nic dobrého, s výjimkou toho, že se dají pročistit vyznáním. Ze všech negativních činů, ať už jde o vnější porušení slibů prátimókša, vnitřní přestupky vůči rozvíjení bódhičitty nebo tajná porušení tantrických samají, není ani jeden, který by nebylo možno vyznáním pročistit. V sútrách Buddha vypráví několik příběhů, které tuto skutečnost ilustrují. Jedním z nich je příběh bráhmana Atapy, který byl znám také jako Angulimála, Náhrdelník z prstů. Angulimála zabil devět set devadesát devět lidí,[264] poté se však od svých činů očistil vy[261]

Návykové vzorce vytvořené minulými činy.

Skt. álaja. Základní vědomí, v němž se ukládají karmické otisky. Viz Slov níček. [262]

V praxích vadžrajány považujeme vizualizované božstvo za vlastního prvotního učitele, jenž ztělesňuje buddhy minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Vadžrasattva (tib. Dordže Sempa) je buddhou, který se jako bódhisattva zavázal, že kdo bude recitovat jeho mantru, ten bude očištěn od veškerých negativních činů a znečištění. Jeho jméno odkazuje na nezničitelnou čistotu přirozenosti mysli. [263]

Na základě falešného učení se Angulimála snažil dosáhnout osvobození tím, že zabije tisíc lidí a od každého z nich si ponechá prst. Zabil jich již devět set devadesát devět a právě se chystal završit tisíc obětí tím, že zabije vlastní matku, když potkal Buddhu a chystal se místo toho zabít jej. Vzhledem k Buddhově síle [264]

356 / Část II.


znáním a ještě v tomtéž životě dosáhl stavu arhata. Vypráví se také příběh krále Adžátašatrua, jenž zabil svého otce, později však svůj zločin vyznáním napravil a dosáhl osvobození, přičemž pekelná muka zakusil jen na dobu tak krátkou, kterou trvá jeden odraz míče. Ochránce Nágárdžuna praví:

Kdo jednal nedbale, avšak později se stal uvážlivým a pozorným, je spanilý jako jasný měsíc, jenž vyšel zpoza oblak, tak jako Nanda, Angulimála, Daršaka a Šankara.[265]

K pročištění ovšem dojde pouze tehdy, pokud se vyznáme upřímně a náležitým způsobem za použití čtyř sil jako protijedů. Očistný proces nebude nikdy účinný, budou-li při něm naše oči a ústa zaměstnána něčím jiným, nebo když budeme jen naprázdno opakovat slova: „Vyznávám se, zpovídám se…,“ zatímco se nám mysl bude honit za jinými myšlenkami. Pokud si myslíme: „Nezáleží na tom, zda se budu v budoucnu dopouštět špatných skutků, protože se z nich později zase mohu vyznat,“ pak k očistě nedojde, ani když se z těchto činů později vyznáme. Džecün Mila říká: Možná pochybujete, zda vyznání skutečně očišťuje negativní skutky, pokud se však staly vaše myšlenky pozitivními, jste očištěni. Je proto zcela zásadní, aby naše vyznání zahrnovalo jako protijedy všechny čtyři očistné síly.

však nebyl s to na něj zaútočit. Poté k němu Buddha promluvil a obrátil jeho mysl k dharmě. Nanda je příkladem člověka s extrémním lpěním, jenž dosáhl probuzení. Angulimála je příkladem extrémní nevědomosti, Daršaka (jiné jméno Adžátašatrua) je příkladem extrémního hněvu. Šankara je příkladem člověka s extrémní připoutaností i hněvem. Nanda a Angulimála se stali arhaty, Daršaka se stal bódhisattvou a Šankara se narodil v božské říši a následně završil cestu vidění. [265]

3.1 Jak pročistit zatemnění vyznáním

/ 357

3.2 Čtyři síly Tyto čtyři síly jsou síla opory, síla lítosti nad negativním konáním, síla odhodlání a síla činu jakožto protijedu.

3.2.1 Síla opory

V tomto kontextu je silou opory přijetí útočiště u Vadžrasattvy a rozvíjení bódhičitty záměru i bódhičitty jednání. V jiných případech je oporou určitý konkrétní objekt, jemuž vyznání adresujeme. Například při recitaci Sútry o třech částech představuje sílu opory třicet pět buddhů. Může to být také náš učitel nebo konkrétní ztělesnění těla, řeči či mysli buddhů – zkrátka cokoliv či kdokoliv, v jejichž přítomnosti se vyznáváme.[266] Před každým vyznáním je nezbytné probudit bódhičittu záměru i bódhičittu jednání. Buddha učil, že pokud nejprve neprobudíme bódhičittu, pak vyznání negativních činů i při uplatnění čtyř sil naše skutky sice omezí, ale nepročistí je beze zbytku. Pokud však necháme upřímně vyvstat bódhičittu, pročistí se tím všechny negativní činy samy od sebe, ať už jsou jakékoliv.[267] V Cestě bódhisattvy Šántidéva o bódhičittě praví:

Jako by procházeli nebezpečenstvím, stráženi hrdinou, i ti, které tíží strašné zlo, budou okamžitě vysvobozeni tím, že mají bódhičittu. Kdo by v ni neměl důvěru? Tak jako oheň na konci světa, bódhičitta zcela spálí veliké hříchy.

[266]

PK tuto oporu označuje za vnější oporu.

PK označuje přijetí útočiště, rozvinutí bódhičittty a zejména soucítění za vnitřní oporu. [267]

358 / Část II.


3.2.2 Síla lítosti nad negativním jednáním

Síla lítosti nad negativními činy pramení z pocitu výčitek, které máme ze všech negativních činů, jichž jsme se v minulosti dopustili. Dokud nevnímáme své negativní činy jako špatné a nevyznáme je s pronikavou lítostí a aniž bychom cokoliv skrývali,[268] nemůže k žádnému pročištění dojít. V Sútře o třech částech recitujeme: Všechny je vyznávám, aniž cokoliv skrývám či zatajuji. Učený a realizovaný Karma Čhagme pravil: Vyznání bez lítosti nic nepročistí, neboť zlé činy jsou jako vnitřní jed. Proto je vyznejte s pocitem studu, úzkosti a veliké lítosti.

3.2.3 Síla odhodlání

Síla odhodlání znamená pamatovat na pochybení, jichž jsme se dopustili, a počínaje tímto dnem se rozhodnout, že je již nikdy více nebudeme opakovat, a to ani za cenu vlastního života. V Sútře o třech částech recitujeme: Zavazuji se s tím od této chvíle skoncovat.

PK uvádí šest kontemplací v uplatňování lítosti: 1) čas: je třeba litovat všech negativních činů, jichž jsme se dopustili od času bez počátku až do současnosti, v tomto životě, v konkrétním měsíci, dni či okamžiku atd.; 2) motivace: lítost nad všemi činy, jichž jsme se dopustili pod vlivem touhy, hněvu a zmatení; 3) shromažďování: lítost nad vší špatností, kterou jsme nahromadili fyzicky, slovně či mentálně; 4) povaha činu: lítost nad činy, které jsou samy o sobě negativní (jako deset negativních činů, pět skutků s okamžitou odplatou atd.) i specifické chyby, porušení slibů apod.; 5) objekt: lítost nad všemi špatnými skutky zaměřenými na samsáru i nirvánu; 6) karma: lítost nad všemi škodlivými činy a chybami, které nám přivodily krátký život, mnoho nemocí, chudobu, strach z nepřátel a nekonečné bloudění nižšími říšemi. [268]

3.2 Čtyři síly

/ 359

A Prosba Sukhávatí praví: Beze slibu přijatého v tomto okamžiku nelze nic pročistit. Proto se zavazuji, že se od této chvíle již nikdy nedopustím žádného negativního činu, ani za cenu vlastního života.

3.2.4 Síla činu jako protijedu

Tato síla znamená konat co nejvíce pozitivních skutků, jež jsou protijedem na předchozí negativní činy. Tím se míní zejména činnosti, jako je klanění se buddhům a bódhisattvům, radování se ze zásluh druhých, věnování vlastních příštích zdrojů dobra pro dosažení probuzení, rozvíjení bódhičitty záměru a jednání a spočívání v podstatě nezměněného přirozeného stavu. Kdysi se jeden meditující, žák nesrovnatelného Dagpa Rinpočheho, svěřil svému učiteli, že lituje toho, že se živil prodejem posvátných knih. „Tak tedy tiskni knihy,“ řekl mu mistr.[269] Žák se pustil do práce, jenže zjistil, že se tím zaplétá do mnoha rozptýlení. Rozčarován se vrátil ke svému učiteli. „Tištění textů s sebou nese příliš mnoho rozptýlení,“ řekl. „Není snad pravda, že nejúčinnější metodou očištění je spočívání v základní přirozenosti?“[270] Dagpo Rinpočhe byl potěšen a řekl mu, že je to naprostá pravda. „I kdyby ses dopustil negativních skutků obrovských jako hora Méru,“ pravil, „v jediném okamžiku se pročistí nahlédnutím vlastní přirozenosti.“ Neexistuje skutečně žádný hlubší způsob, jak pročistit minulé špatné činy, než meditovat na bódhičittu a udržovat proud nezměTisk a šíření svatých knih se považuje za mocnou praxi shromažďování zásluh a pročišťování nečistot, pakliže je to prováděno čistě jako obětina bez nároku na jakýkoliv zisk. [269]

[270]

Spočívání ve stavu rozpoznání přirozenosti mysli.

360 / Část II.


něného prvotního stavu. Pamatujte na tyto dvě věci, až budete procházet podrobnosti vizualizace Vadžrasattvy – pročištění proudem nektaru, recitace stoslabičné mantry atd. Následujícím způsobem pak provádějte vlastní meditaci a recitaci a stále přitom mějte na paměti konkrétní čistý význam[271] každého aspektu čtyř sil jakožto protijedů.

3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu Při následující vizualizaci vnímejte sebe sama ve své běžné podobě.[272] V prostoru ve výši jednoho šípu nad temenem své hlavy si představte rozvitý bílý lotos s tisícem okvětních plátků a na něm kotouč měsíce v úplňku. Úplněk není označením velikosti, jakou má kotouč mít, ale výrazem jeho dokonale kulatého a souměrného tvaru podobajícího se úplňku v patnáctý den lunárního měsíce. Na tomto měsíčním kotouči vizualizujte zářivou slabiku húm.[273] V jiných tradicích ze slabiky vyzařují a opět se do ní vracejí paprsky světla, ale v tomto případě tomu tak není. Húm se v jediném okamžiku přemění v našeho vznešeného prvotního učitele, nesrovnatelný zdroj soucítění, jenž je ve své podstatě přirozeností všech buddhů minulosti, přítomnosti a budoucnosti zároveň. Jeví se v podobě sambhógakájového buddhy[274] [271] dag pa dran pa, dosl. „pamatovat na čistotu“. Poukazuje to na skutečnost, že každý element vizualizace není pouhým obrazem, ale má specifický význam, na který je nezbytné během provádění praxe pamatovat. Konkrétní způsob, jakým jsou prvky této praxe propojeny se čtyřmi silami, je popsán o několik odstavců dále. Ačkoliv se zde zabýváme přípravnou praxí, mnoho bodů zmíněných v této kapitole je užitečných také pro hlavní praxi fáze vytváření a završení.

V hlavní praxi (viz Úvod) často sami sebe vizualizujeme v podobě božstva. Zde se nejprve považujeme za běžné a nečisté a prostřednictvím praxe se stáváme čistými. Proto na počátku vnímáme své tělo v jeho běžné každodenní podobě. [272]

[273]

Tibetská slabika húm je uvedena na str. 368.

ston pa: tento běžný epiteton Buddhy dosl. znamená „ten, jenž odhaluje“ a označuje učitele, jenž jako první učil dharmu v naší kalpě a v tomto světě. [274]

3.3 Vlastní meditace na Vadžrasattvu

/ 361

Mandala vesmíru. Trojrozměrné zobrazení vesmíru podle staré indické tradice, jak je vizualizováno při obětování mandaly. Na vrcholu čtverhranné hory Méru, jejíž vrchol je širší než její základna, spočívá Indrův palác, a v oceánech kolem hory jsou čtyři kontinenty a jejich subkontinenty. Nad horou Méru se nacházejí různé oblasti bohů s formou a bez formy.

4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly Víš, že relativní je jen klam, a přesto se cvičíš v dvojím shromažďování. Nahlédl jsi, že v absolutnu není na co meditovat, a přesto se cvičíš v meditaci. Vidíš relativní a absolutní jako jedno,[298] a přesto pilně praktikuješ. Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním.

4.1 Potřeba dvojího shromažďování Bez předchozího shromažďování zásluh a moudrosti je nemožné dosáhnout dvojí čistoty[299] a plně realizovat pravdu prázdnoty. Jak se praví v sútrách: [298]

Dosl.: „Uskutečnil jsi stav neoddělitelné jednoty.“

PK: „Dvojí čistota odkazuje k tomu, že od počátku máme čistotu buddhovské přirozenosti a druhou čistotou je poté rozpoznání vlastní přirozenosti a dosažení buddhovství. Podle učení tradice Ňingma prvotně čistá přirozenost, která je buddhovstvím, a všechny kvality tří kájí jsou odjakživa beze zbytku přítomné v nás samých a nemusíme je hledat nikde venku. Pokud ale nepoužijeme dvojí shromažďování jako pomocné faktory, tyto vlastnosti se neprojeví. Je to jako slunce: přestože paprsky samy ozařují oblohu, je zapotřebí větru, aby rozehnal mraky, které slunce zakrývají.“ [299]

4.1 Potřeba dvojího shromažďování

/ 379

Dokud nezavršíš dvě dokonalá shromažďování, nemůžeš rozpoznat dvě dokonalé prázdnoty. A dále:

Vrozená absolutní moudrost se projeví jako výsledek shromažďování zásluh a očištění poskvrn a díky požehnání realizovaného mistra. Spoléhat se na jakékoliv jiné prostředky je bláhové.

Dokonce i ti, kdo již realizovali prázdnotu, musí pokračovat na cestě, dokud nedosáhnou dokonalého buddhovství. Proto musí dále pilně shromažďovat zásluhy a moudrost. Největší mezi jóginy Tilópa řekl Nárópovi:

Nárópo, můj synu, dokud nerozpoznáš, že všechny jevy rodící se ve vzájemné závislosti ve skutečnosti nikdy nevyvstaly, nikdy neopouštěj dvě kola svého vozu, dvojí shromažďování.

Velký jógin Virúpa praví ve svých Dóhách: I když pevně věříš, že netoužíš po relativním buddhovství,[300] nevzdávej se hromadění zásluh, ale dál se snaž ze všech sil. A nesrovnatelný Dagpo Rinpočhe praví: I když tvá realizace překračuje samotný koncept, že je tu něco k hromadění či pročištění,[301] přesto nadále shromažďuj byť i sebemenší zásluhy. Poukazuje se zde na stav realizace, v němž máme neotřesitelnou důvěru v buddhovskou přirozenost, již přítomnou v naší vlastní mysli. [300]

[301] bsags sbyang rang sar dag kyang, dosl. „i když jsou shromažďování a pročišťování čisté tak, jak jsou“.

380 / Část II.

4. Shromažďování zásluh a moudrosti obětováním mandaly

Vítězný ve svém velkém soucítění a obratnosti v prostředcích vyložil bezpočet metod, jak provádět dvojí shromažďování. Nejlepší z těchto metod je obětování mandaly. V tantře se praví:

Obětovat buddhům všech buddhovských polí celý vesmír s miliardou světů, plný všeho, po čem lze toužit, povede k završení prvotní moudrosti buddhů.[302]

Při obětování mandaly se v této tradici používají dvě mandaly: mandala završení a obětní mandala. Záleží na vašich prostředcích, jakou mandalu k praxi použijete. Nejlepší podstava mandaly je z drahého kovu, jako je zlato či stříbro. Podstava střední kvality je ze slonoviny či jiného kvalitního materiálu. A při nejhorším můžete použít i hladký placatý kámen nebo kus dřeva. Obětované hromádky, které kladete na podstavu mandaly, by ideálně měly být z těchto drahokamů: tyrkysů, korálů, safírů, perel a podobně. Druhou nejlepší možností jsou léčivé plody jako arura či kjurura. Běžně můžete obětovat zrní, jako jsou ječmen, pšenice, rýže, či luštěniny. A úplně při nejhorším můžete jako základ pro svou vizualizaci použít jen obyčejné kamínky, oblázky, štěrk, písek a podobně. Ať už máte podstavu mandaly z jakéhokoliv materiálu, velmi pečlivě ji vyčistěte.

To znamená, že zásluhy shromážděné touto praxí umožní, aby se projevila dokonalá moudrost naší buddhovské přirozenosti. [302]

4.1 Potřeba dvojího shromažďování

/ 381

Mačig Labdrön (1031–1129). Partnerka Phadampa Sangjeho a první držitelka jeho linie čö. Drží velký dvojitý buben, používaný při této praxi ke svolávání hostů na symbolickou hostinu.

5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony [324]

Nyní přicházíme ke krátkému obětování vlastního těla, zvanému shromažďování kusáli. V textu Nalezení úlevy v přirozenosti mysli je tato praxe spojena s gurujógou, a lze ji tedy připojit ke gurujóze. Stejně dobře lze tuto praxi provádět jako součást shromažďování zásluh, spolu s obětováním mandaly. Takto bude vyložena i zde, v souladu s ústní tradicí, která ji vykládá tímto způsobem.

5.1 Tělo jako obětina Slovo kusáli znamená žebrák. Jógíni, kteří se vzdali obyčejného života, například jako poustevníci žijící v horách, s pomocí vizualizace předkládají obětinu vlastního těla, protože nevlastní nic jiného, co by mohli obětovat. Účelem všech ostatních věcí, které kolem sebe s takovým úsilím a péčí hromadíme, je v podstatě starost o naše tělo, a v porovnání Praxe, o níž se zde pojednává, se nazývá čö (gcod). Základní význam tohoto slova je „sekat, tnout“. V této kapitole se toto slovo vyskytuje průběžně ve všech svých významech jako zničit, odetnout, vymýtit, protnout koncepty. V anglickém (i českém) překladu termín čö překládáme jeho různými významy v závislosti na kontextu. Tam, kde se termín objevuje jako název praxe, jsme ho nepřekládali. Chtěli jsme tak čtenáři zprostředkovat celou šíři významu tohoto slova. [324]

5.1 Tělo jako obětina

/ 397

s jakýmkoliv jiným majetkem nám nepochybně nejvíce záleží právě na vlastním těle. Přerušit posedlost vlastním tělem a použít právě tělo jako obětinu je proto nesrovnatelně prospěšnější než obětovat cokoliv jiného. Jak se praví: Darovat vlastního koně či slona se vyrovná stovkám jiných obětin. Darovat vlastní dítě či choť se vyrovná tisícům. Darovat vlastní tělo se vyrovná statisícům obětin. Mačig Labdrön říká: Nevědouc, že vzdát se bez lpění svého těla je hromaděním zásluh a moudrosti, lpěla jsem na tomto svém drahém těle.[325] Z toho se vyznávám nirmánakáji moudrosti, Matce všech buddhů.[326]

5.2 Praxe obětování těla Znáte-li dobře danou vizualizaci, můžete rovnou vystřelit své vědomí do prostoru a okamžitě jej tam vizualizovat v podobě Hněvivé černé pravé matky.[327] Pokud ji neznáte, představte si ve svém srdci esenci svého mentálního vědomí v podobě Hněvivé matky. Tančí a naklání se, mávajíc zahnutým sekáčkem v pravé ruce vysoko nad hlavou, a v levé ruce drží na úrovni srdce misku z lebky, plnou krve. Zpoza pravého ucha jí vyčnívá kvičící hlava černé prasnice. Má na sobě oděv hněvivé bohyně. [325] Termín, kterého je zde užito pro tělo, je phung po, tj. „agregáty“ (skandha) neboli psychofyzické složky, společně tvořící to, co považujeme za své „já“.

Matka: ženský aspekt, moudrost a prázdnota, která se označuje za matku všech buddhů, protože právě realizací prázdnoty se stáváme buddhou. [326] [327]

ma cig khro ma nag mo, skt. Kródhakálí.

398 / Část II.

5. Praxe obětování kusáli, která jedinou ranou ničí čtyři démony

Jakmile vyřknete slabiku phet!,[328] Hněvivá matka vyletí vzhůru vaším centrálním kanálem. Přesně v okamžiku, kdy vyletí Brahmovým otvorem na temeni hlavy, se vaše tělo proměňuje v mrtvolu a kácí se k zemi. Nevnímejte zde své tělo v jeho běžné podobě. Namísto toho jej vnímejte jako tučné, mastné a ohromné, velké jako celý vesmír o miliardě světů. Jediným máchnutím sekáčku v pravé ruce Hněvivá černá matka – vizualizovaná podoba vašeho vědomí – bez prodlení usekne na úrovni obočí horní část lebky mrtvého těla, která bude sloužit jako miska. Opět vnímejte, že miska z lebky není v životní velikosti, ale je tak veliká jako celý vesmír o miliardě světů. Levou rukou Hněvivá matka uchopí misku a umístí ji obočím k sobě na trojnožku ze tří lidských lebek velikosti hory Méru. Poté sekáčkem v pravé ruce zvedne celou mrtvolu a položí ji do misky. Nyní si v prostoru nad lebkou vizualizujte bílou slabiku hang, která má povahu nektaru, a pod lebkou si vizualizujte svislý tah slabiky A,[329] jehož přirozeností je oheň.

hang

svislý tah slabiky A

Když vyslovíte óm á húm, ze svislého tahu A vyšlehne plamen, jenž zahřívá misku z lebky, dokud se tělo nezačne škvařit a neroztaví se do nektaru, který vře a naplňuje celou lebku. Všechno špinavé a nečisté se odplaví v podobě zpěněného kalu. Z nektaru stoupá pára, Prudce vyslovená slabika phet (obecně vyslovována jako „pe“ nebo „pet“, i když existuje mnoho variant) se používá k protnutí proudu konceptů. [328]

[329] a thung. Zde Patrul Rinpočhe používá místo obvyklejšího a shad, s významem „tah slabiky A“, jednoduchá čára, která je na jedné straně rozšířená a na druhé špičatá a která je jedním z tahů tibetské slabiky A. V této praxi je tento tah obrácen vzhůru nohama a vypadá jako plamínek. V mnoha praxích je hang také vzhůru nohama, ale v tomto textu se to nezmiňuje.

5.2 Praxe obětování těla

/ 399

která se dotýká hang, a tím jej začne zahřívat. Z hang proudí červený a bílý nektar, jenž skapává dolů do misky, v níž se neoddělitelně mísí. I samotné hang se rozpouští ve světle a mísí se s nektarem v lebce. Zároveň s vizualizací recitujte: Phet! Zbavuji se posedlé připoutanosti k tělu… a tak dále. Poté opakujete óm á húm a vizualizujte si, že óm pročišťuje nektar všech nedokonalostí barvy, zápachu, chuti atd. Slabika á nektar nekonečně znásobuje. Húm nektar transformuje ve všechno, co je žádoucí. Obsah kapály se tak stává neposkvrněným nektarem[330] prvotní moudrosti, jenž v podobě vznášejících se oblak tiší všechna přání. Na obloze před sebou vnímejte trůn s hedvábnými poduškami, na kterém sedí váš laskavý prvotní učitel. Nad ním jsou učitelé linie, kolem něj všechny jidamy a pod ním v prostoru nad kapálou je pětasedmdesát vznešených ochránců[331] a bezpočet všech dalších dharmapálů, jak ochránců moudrosti, tak ochránců vázaných účinky svých minulých činů, spolu s božstvy míst a místními ochránci. Pod lebkou vizualizujte všechny bytosti šesti sfér a tří světů, přičemž vašimi hlavními hosty je osmdesát čtyři tisíc druhů škodících duchů, patnáct velkých démonů pojídajících děti a obecně všichni, kdo vám škodí a vůči komu máte karmický dluh. Je jich tolik jako nespočetných částeček prachu vířících v kuželu slunečního světla.

5.2.1 Bílá hostina pro vznešené hosty nad námi

Nyní vizualizujte, že váš učitel, učitelé linie a všichni shromáždění buddhové a bódhisattvové nad jeho hlavou pijí nektar pomocí Nektar (skt. amrita), doslova „nesmrtelný“, je přeložen do tibetského bdud rtsi, tj. nektar (rtsi), který vítězí nad démonem (bdud) smrti. Je to symbol moudrosti. Neposkvrněný (zag med) znamená „neposkvrněný negativními emocemi“. [330]

dpal mgon bdun cu rtsa lnga, jedni z nejvýznamnějších ochránců dharmy v Tibetu. Považují se za emanace Mahákály. [331]

400 / Část II.


jazyků v podobě dutých vadžra trubiček.[332] V důsledku toho završíte všechna shromažďování, osvobodíte se od všech znečištění, všechny porušené samaje se pročistí a dosáhnete běžných i svrchovaných siddhi. Jidamy a božstva čtyř a šesti druhů tantry, kteří učitele obklopují, také pijí nektar pomocí dutých jazyků ve tvaru odpovídajícím atributům jednotlivých božstev, což jsou vadžra, kolo, klenot, lotos a překřížená vadžra.[333] V důsledku toho završíte shromažďování, odstraníte překážky, pročistíte všechna porušení samají a dosáhnete běžných i svrchovaných siddhi. Dákové a dákiní, pětasedmdesát vznešených ochránců a všichni další dharmapálové nyní také pijí svůj podíl z nektaru pomocí jazyků v podobě dutých slunečních paprsků. Tak naplňujete shromažďování a osvobozujete se ode všech znečištění. Všechny překážky a podmínky, nepříznivé pro dharmu a dosažení probuzení, jsou rozptýleny. Vzrůstají všechny příznivé podmínky a vše dobré, po čem toužíte.

5.2.2 Bílá hostina pro níže postavené hosty

Následně, pokud jste zběhlí ve vizualizaci, se i nadále vnímejte jako Hněvivá černá matka a ze svého srdce vysílejte zástupy dákiní aktivity – bílé, žluté, červené, zelené a modré, jako myriády částeček prachu tančících v kuželu slunečního světla. Vnímejte, jak dákiní tiší a uspokojují všechny bytosti šesti říší a tří světů, podávajíce každému lebeční misku moudrosti naplněnou neposkvrněným nektarem. Pokud nemáte s vizualizací tolik zkušeností, představte si, že vy sami jakožto Hněvivá černá matka nabíráte miskou z lebky ve své levé ruce nektar z veliké kapály a kropíte jím všechny světy, takže nektar dopadá jako déšť na všechna místa v šesti sférách a třech říších existence. Všechny bytosti nektar pijí a jsou zcela uspokojeny. V této praxi mají jazyky buddhů a bódhisattvů symbolickou podobu poloviční vadžry, představující nezničitelné tělo moudrosti, která pokračuje do trubičky světla, představující jejich schopnost přijímat obětiny. [332]

[333]

Jedná se o symboly pěti buddhovských rodin.


/ 401

5.2.3 Různorodá hostina pro vznešené hosty nad námi

Z vroucího nektaru stoupá pára, z níž povstávají nekonečná oblaka obětin. Obětujte je božstvům nacházejícím se na obloze nad vámi: čistou vodu na pití a vodu na omytí nohou, květiny, kadidlo, máslové lampičky, vůně, pokrmy a hudbu, osm šťastných symbolů a sedm královských atributů, baldachýny a vítězné praporce, zlatá kola o tisíci loukotí, bílé pravotočivé lastury atd. V důsledku této obětiny vy i všechny bytosti završíte hromadění a pročistíte všechna znečištění.

5.2.4 Různorodá hostina pro níže postavené hosty

Teď přicházejí na řadu níže postavení hosté, kterými jsou všechny bytosti šesti sfér existence. Po čemkoliv každá z bytostí touží, cokoliv si každá z nich přeje, to se na ně snáší jako déšť, uspokojuje je a naplňuje radostí. Především pomyslete na ty bytosti, jejichž dlužníky jste se stali během všech svých životů v samsáře od času bez počátku. Svými minulými činy jsme si nadělali spoustu nejrůznějších dluhů: dluhy, které nám zkracují život, protože jsme zabíjeli; dluhy, které nás činí chudými, protože jsme kradli; dluhy, které nám způsobují nemoc, protože jsme napadali a bili druhé; dluhy výše postaveným za to, že nás chránili; dluhy za služby níže postavených; dluhy za přátelství od stejně postavených; dluhy těm, kteří nám vládli, a dluhy těm, kdo nám byli podřízeni,[334] dluhy milovaným, přátelům, dětem i dobytku; dluhy za jídlo, které jsme jedli, za šaty, které jsme nosili, za peníze, které jsme si půjčili, za mléko, které jsme vydojili, za břemena, která jsme nakládali na druhé, za pole, která jsme orali, a za všechno, co jsme kdy používali. Všichni tito karmičtí věřitelé, ať muži či ženy, se chtějí pomstít na vašem vlastním těle a kostech, chtějí vám zkrátit život a ukrást Doslova „dluhy za zámek nad námi a pole pod námi“. Míní se tím dluhy, které jsme měli vůči pánům za jejich ochranu, když jsme byli nájemci, a dluhy vůči rolníkům za jejich úrodu, když jsme byli pány. [334]

402 / Část II.


životní sílu. Všichni se kolem vás shromáždí a s nádobami v rukou vás honí a dožadují se odplaty. Vaše obětina se transformuje v nevyčerpatelnou pokladnici všeho žádoucího, jež se na ně snáší jako déšť a každé bytosti přináší to, po čem nejvíce touží. Přináší jídlo těm, kdo touží po jídle, šaty těm, kdo touží po oděvu, bohatství těm, kdo chtějí bohatství, zahrady těm, kdo chtějí zahrady, koně těm, kdo chtějí koně, domy k bydlení těm, kdo chtějí domy, a přátele a milované těm, kdo touží po přátelích a milovaných. Jakmile jsou takto všechny bytosti uspokojeny tím, co se jim dostane, osvobozujete se od svých karmických závazků. Vaše dluhy jsou splaceny. Jste osvobození od neúprosných mstitelů a všechny vaše negativní skutky a znečištění jsou pročištěny. Všichni jsou usmíření a spokojení. Pak si představte, že pro všechny, na něž se ještě nedostalo, pro všechny nuzné, slabé, zmrzačené, slepé, hluché, hloupé a všechny bytosti zmučené a znavené utrpením, se obětina proměňuje v to, čeho jim je právě třeba. Promění se v přístřeší pro ty, kteří se nemají kam uchýlit, v ochránce pro ty, které nikdo nechrání, v přátelskou pomoc pro ty, kdo nemají žádnou oporu, v milované a přátele pro ty, kdo jsou osamělí, pro utiskované a utlačované se obětina promění v místo ve společnosti, v lék pro nemocné, v elixír života pro umírající, zázračné nohy pro mrzáky, oči moudrosti pro slepce, dokonalé uši pro hluché a jazyk moudrosti pro němé[335] atd. Všechny tyto bytosti se radují z darů a jsou uspokojeny, osvobozeny od všech následků činů, od utrpení a zvykových tendencí každé ze šesti říší existence. Všechny bytosti mužského pohlaví dosahují stupně vznešeného Avalókitéšvary, všechny bytosti ženského pohlaví dosahují stupně vznešené Táry a tři světy samsáry jsou až do nejnižších hlubin osvobozeny. Pokračujte v recitování óm á húm, dokud neprovedete celou tuto vizualizaci. Pak recitujte pasáž: Phet! Hosté hostiny pro vznešené… až po slova: … nepřetvořená velká dokonalost. Á! [335]

Tyto čtyři označují duchovní završení.


/ 403

Poté spočiňte ve stavu bez konceptu obětování, obětujícího a příjemce obětin. Texty praxe čö většinou obsahují čtyři velké hostiny: bílou, červenou, různorodou a černou. V tomto textu jsou bílá a různorodá hostina, ale nikoliv červená a černá. To, co dnešní takzvaní praktikující čö označují za čö, je příšerné ničení zlovolných duchů, při němž je zabíjejí, řežou, rozsekávají, bijí a vyhánějí. Podle těchto údajných praktikujících vyžaduje praxe čö neustálý stav hněvu. Jejich chvástání není ničím jiným než hněvem a pýchou. Myslí si, že se musí chovat jako pochopové Pána smrti. Když například provádějí praxi čö pro nemocného člověka, vybudí se k zuřivému záchvatu vzteku, zírají nenávistnýma očima velikýma jako talíře, zatínají pěsti, koušou se do spodního rtu, ohánějí se pěstmi a nemocného uchopují tak zhurta, že mu ze zad strhají všechno oblečení. Říkají tomu krocení duchů. Praktikovat tímto způsobem dharmu je však zcela pomýlené. Mačig Labdrön říká: Zlovolní duchové žijí od času bez počátku v nepřetržitém víru halucinací a utrpení způsobených jejich vlastními negativními činy a nepříznivými podmínkami, které je pohánějí jako vítr. Jakmile umírají, nevyhnutelně upadají do hlubin nižších říší. Hákem soucítění zachycuji tyto zlé duchy. Obětuji jim své teplé tělo a teplou krev jako pokrm, a tak silou laskavosti a soucítění bódhičitty transformuji jejich vidění světa a činím je svými žáky. Tito zlovolní duchové jsou pro mne pokladem a držím je pomocí háku soucítění. Ale v budoucnosti se adepti praxe čö budou chlubit tím, že duchy zabíjejí a tlučou, aby je vyhnali. To bude znamení, že se šíří falešné nauky čö, učení démonů. Všechny nejrůznější falešné nauky čö, které Mačig Labdrön předpověděla, jako například Devaterý černý čö, jsou výsledkem domněnky, že duchy lze přemoci a zkrotit násilím, bez lásky a soucítění bódhičitty. 404 / Část II.


Phadampa Sangje (11.–12. stol.). Slavný indický siddha, jenž šířil

učení v Indii, Číně a Tibetu. Phadampa Sangje a jeho žačka Mačig Labdrön v Tibetu založili linii učení čö.


/ 405

Dudžom R inpočhe (1904–1987). Výjimečný učenec a mistr dzogčhenu D udžom Rinpočhe byl držitelem všech hlavních transmisí Ňingma, objevitelem řady duchovních pokladů a zároveň plodným autorem a kompilátorem učení. Dudžom Rinpočhe se stal hlavou školy Ňingma v exilu a zároveň předával mnohá učení na Západě, na Dálném východě i v himálajských oblastech. Tato fotografie byla pořízena v Tibetu. Dudžom Rinpočhe zemřel ve svém domově v Dordogne ve Francii v roce 1987.

6. Gurujóga, vstupní brána požehnání, nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace [341]

Nejprve jsi následoval vznešeného učitele a řídil ses jeho pokyny. Pak jsi praktikoval, nedbaje velkého strádání. Nakonec tvá mysl splynula s myslí učitele a stal ses dědicem linie. Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním.

6.1 Význam gurujógy Chcete-li praktikovat pravou dharmu, je velmi důležité nejprve nalézt autentického duchovního přítele, učitele, jenž má všechny potřebné kvality. Poté byste se měli řídit každou jeho instrukcí, z hloubi srdce se k němu modlit a považovat ho za skutečného buddhu. Jak se praví v jedné ze súter: Absolutní pravdu uskutečníme prostřednictvím víry. Použili jsme sanskrtský termín, protože je vhodnější a snadněji použitelný než tibetský termín (bla ma’i rnal ’byor) či anglický překlad. Tento termín znamená jednak „praxe založená na učiteli“ a jednak „sjednocení s přirozeností učitelovy mysli“. [341]

6.1 Význam gurujógy

/ 413

A podobně Atíša říká:

Přátelé, dokud nedojdete probuzení, potřebujete učitele, proto následujte svého duchovního přítele. Dokud neuskutečníte přirozený stav, musíte se učit, proto naslouchejte jeho pokynům. Veškeré štěstí je požehnáním učitele, proto vždy pamatujte na jeho laskavost.

A geše Kharag Gomčhung říká: Je třeba rozpoznat, že učitel je zdrojem všech završení, světských i transcendentních. A dále: I kdybys znal celou Tripitaku, bez oddanosti k učiteli ti to nebude nic platné. Zejména na všech cestách tajné mantry má učitel jedinečnou a rozhodující úlohu. Proto všechny tantry učí gurujógu a označují ji za vyšší než všechny praxe fáze vytváření a završení. V jedné tantře se praví: Lepší než meditovat na sto tisíc božstev po deset milionů kalp je na jediný okamžik pomyslet na svého učitele. Obzvláště to platí pro tuto konkrétní cestu, Podstatu srdce přirozené velké dokonalosti, nejniternější učení vadžry. Zde se neučí, že nejhlubší pravdu je třeba rozpoznat pomocí analýzy a logiky, jak je tomu u nižších ján.[342] Ani se zde jako v nižších tantrách neříká, V buddhistické filosofii se prázdnota (šúnjatá) prokazuje logickou analýzou. Není to však jen čistě intelektuální úsilí, nýbrž duchovní cvičení, při němž používáme koncepty k protnutí konceptů. [342]

414 / Část II.

6. Gurujóga, nejvyšší metoda probuzení moudrosti realizace

že je třeba nejprve použít běžná završení, aby nakonec mohlo být dosaženo svrchovaných siddhi. Ani se zde nezdůrazňuje použití ilustrativní prvotní moudrosti během třetí iniciace k odhalení pravé prvotní moudrosti.[343] Tato tradice učí modlit se s vroucí oddaností a naprostou vírou ke svrchovaně realizovanému učiteli, jehož linie je jako zlatý řetěz neposkvrněný porušením samají, spoléhat jedině na něj a považovat jej za skutečného buddhu.[344] Takto vaše mysl zcela splyne s jeho. Silou jeho požehnání, které se na vás přenese, se zrodí realizace.[345] Jak jsme již citovali:

Vrozená absolutní moudrost může přijít jedině jako známka nahromadění zásluh a pročištění zatemnění a silou požehnání realizovaného učitele. Spoléhat na jiné prostředky je bláhové.

dpe’i ye shes. Například v anujóze meditující prostřednictvím cvičení kanálů a energií zakouší blaženost prázdnoty, která je náznakem chuti pravé prvotní moudrosti, jež je v nás odjakživa přítomna, ale kterou nedokážeme rozpoznat. Je to jako obrázek slona, jenž nám má pomoci rozpoznat skutečného slona. Ve velké dokonalosti je přirozenost mysli, pravá prvotní moudrost, odhalena přímo. [343]

PK: „Jakým způsobem máme učitele vnímat jako buddhu? Podle nižšího vozu dokonce není nutné považovat svého učitele za neobyčejnou bytost či za pratjékabuddhu. Stačí ho vnímat jako obyčejného člověka s určitými kvalitami. Na cestě bódhisattvy stačí učitele vnímat jako bytost, jež dosáhla jednoho ze vznešených stupňů, jako buddhu nirmánakáju nebo jako bódhisattvu, který je minimálně na cestě shromažďování (tshogs lam chen po). Podle tradice dzogčhenu však není správné považovat učitele za obyčejnou učenou bytost, za arhata, za bódhisattvu na jedné ze vznešených úrovní, za buddhu nirmánakáju, či dokonce i za sambhógakáju. Je třeba učitele vidět jako dharmakáju. Pokud se k němu dokážeme modlit s absolutně neměnnou vírou, můžeme rozvinout moudrost vnitřní realizace, aniž bychom museli spoléhat na jiné cesty.“ [344]

PK podrobně vysvětluje: „Má-li člověk takovou oddanost, že vidí učitele jako buddhu, moudrost realizace vyvstane i bez praxe fáze vytváření a završení. Tento názor sdílí i Nová tradice. Nicméně v mahájóze a anujóze jsou fáze vytváření a završení hlavní praxí. Pokud člověk nemá konflikty s učitelem ani s duchovními společníky a praktikuje s náhledem, že učitel je esencí božstev, pak završení nebudou daleko a požehnání se rychle dostaví.“ [345]


/ 415

A Saraha praví: Když ti slova učitele vstoupí do srdce, je to jako uvidět, že máš v dlani poklad. Vševědoucí král dharmy Longčhenpa píše v Úlevě od iluzí:[346] V praxích, jako jsou fáze vytváření a završení, nepovstává osvobození ze samotné podstaty těchto praxí, nýbrž závisí na jiných faktorech, jako například na tom, jak člověk praxi proměňuje v živoucí zkušenost a jak praxi prohlubuje. V gurujóze však samotná cesta již svou vlastní přirozeností probouzí realizaci přirozeného stavu a přináší osvobození. Proto je gurujóga nejvyšší ze všech cest.[347] Tantra shromáždění samají praví:

Lepší než meditovat po sto tisíc kalp na božstvo se všemi většími i menšími znaky je pomyslet na jediný okamžik na svého učitele. Lepší než milion recitací fáze vytváření a završení je jediná modlitba k učiteli.

A v Nahromadění ati se praví: Kdokoliv medituje na svého laskavého učitele nad temenem své hlavy, ve svém srdci či na dlani, ten dosáhne završení statisíce buddhů. sgyu ma ngal gso, třetí svazek Longčhenpovy Trilogie úlevy (ngal gso skor gsum). Longčhenpa sám vysvětluje, že titul lze chápat nejen jako „Nalezení úlevy od iluzí“, ale též jako „Nalezení úlevy v iluzi“. Přičemž „iluzí“ je v druhém případě míněn náhled, jenž vnímá vše jako magický projev bez bytostné reality.

[346]

Úplné odevzdání se přirozenosti moudrosti, kterou učitel ztělesňuje, umožňuje přímé sdělení této moudrosti. Bez tohoto procesu odevzdání se nám nepodaří opustit lpění na „já“. Tento princip se vztahuje na všechny stupně cesty, ale v gurujóze je nejintenzivnější a nejvíce explicitní. Účinnost jakékoliv cesty závisí na tom, do jaké míry k ní takto přistupujeme. [347]

416 / Část II.


Ctihodný Göcchangpa říká: Cvičit se v gurujóze vyčerpává všechny chyby a naplňuje všechna završení. A také:

Je mnoho praxí fáze vytváření, ale žádná se nevyrovná meditaci na učitele. Je mnoho praxí fáze završení, ale žádná se nevyrovná úplné důvěře a odevzdání se.

Drigung Kjobpa Rinpočhe řekl: Proud požehnání učitele se rozproudí jen tehdy, když slunce oddanosti zazáří na sněžný vrchol jeho čtyř kájí. Proto v mysli probuďte upřímnou oddanost. A Džecün Rangrig Repa praví: Doufat, že se odhalí prvotní moudrost, jež překračuje intelekt, bez vroucí důvěry v učitele, je jako čekat na slunce v jeskyni obrácené na sever. Tak jevy a mysl nikdy nesplynou.[348] Praxe oddanosti gurujógy je jediným způsobem, jak v sobě můžeme probudit realizaci nevytvořeného přirozeného stavu. Žádná jiná metoda takovou realizaci nemůže přinést.

PWR: Splynutí jevů a mysli (snang sems ’dres pa) odkazuje na rozpoznání, že jevy vyvstávají z tvořivého aspektu jasnosti mysli a že pravou přirozeností mysli je prázdnota. Po tomto rozpoznání zakoušíme vše způsobem zbaveným duality subjektu a objektu, jehož charakteristikou je ničím nezahalená „nahota“ a „pronikavost“ (zang thal).

[348]


/ 417

Nárópa byl panditou vysoce učeným ve všech třech vozech a poté, co překonal nástrahy tírthiků, byla mu svěřena pozice strážce severní brány Vikramašíly. Ale jednoho dne mu dákiní řekla: „Jsi učený ve slovech, ale ne v jejich významu. Ještě potřebuješ následovat učitele.“ Nárópa uposlechl její rady, následoval Tilópu a podstoupil mnoho zkoušek, až mu jednoho dne Tilópa řekl: „Navzdory všemu, co jsem tě naučil, stále jsi ještě nic nepochopil!“ A udeřil ho sandálem do čela. V tom okamžiku Nárópa uskutečnil přirozený stav a jeho moudrost se stala totožnou s moudrostí učitele.[349] Také se říká, že Nágábódhi dosáhl nejvyšší realizace tím, že zachytil a spolkl kapičku z nosu vznešeného mistra Nágárdžuny. A Rigdzin Džigme Lingpa říká: Když jsem uviděl spisy druhého Buddhy Longčhenpy, pochopil jsem, že je skutečným buddhou, a s velikou vroucností jsem se k němu modlil. Objevil se mi ve vizi a přijal mne. Probudila se ve mně spontánní realizace, a od toho dne jsem byl schopen vést více než sto žáků. Ti pilní nedokázali překročit světské soustředění, inteligentní zase sklouzávali k intelektualizaci. Realizace absolutní pravdy dosáhli jedině díky tomu, že je jako protiváha vedla síla oddanosti. Velký překladatel Vairócana v době svého exilu v Gjalmo Cchawerongu učil starce Pang Mipham Gönpa, jak přivést na cestu požehnání učitele. Mipham Gönpovi bylo již osmdesát let a byl ztuhlý věkem. Proto mu Vairócana pevně svázal tělo meditačním popruhem a hlavu mu nechal spočívat na meditační opěrce.[350] Mipham Gönpo neomylně zakusil realizaci prvotní čistoty thregčhö. Jeho tělo se rozpustilo do nekonečně malých částeček, a dosáhl buddhovství.[351] [349]

Více podrobností viz str. 230–233.

Popruh je dlouhý pás, jenž meditujícímu pomáhá udržet po dlouhou dobu správnou meditační polohu. Meditační opěrka je dlouhá tyčka vytvarovaná na jedné straně do malého kalíšku, do něhož si meditující opře bradu. [350]

[351]

Je to jeden z projevů známý jako duhové tělo (’ja ’lus).

418 / Část II.


Můžete toto učení srovnávat se všemi ostatními naukami devíti ján, ale nikdy nenajdete lepší či vyšší cestu. Ačkoliv se nazývá přípravnou praxí, je to ve skutečnosti nejhlubší podstata všech hlavních praxí. Pokud ji učiníte vždy a za všech okolností srdcem své praxe, pak vám gurujóga zcela postačí – i kdybyste nic jiného nepraktikovali. Proto je tak důležité, abyste se jí oddali skutečně z hloubi srdce.

6.2 Jak provádět gurujógu Vlastní praxe hluboké cesty gurujógy má tři fáze: vizualizaci pole zásluh, obětování sedmiramenné prosby a modlitbu s nezlomnou důvěrou.

6.2.1 Vizualizace pole zásluh

Abyste dokázali transformovat své vnímání světa, potřebujete silnou a otevřenou mysl. Proto nejprve vizualizujte vše, až kam oko dohlédne, jako palác Lotosového světla, dokonalý a se všemi detaily. Sebe sama vizualizujte uprostřed paláce a vnímejte, že máte přirozenost dákiní Ješe Cchogjal. Tím zajistíte, že se stanete vhodnou nádobou pro iniciace, že probudíte prvotní moudrost blaha a prázdnoty a navážete karmické spojení s vedením, jehož se jí dostalo od jejího učitele.[352] Ovšem co se fyzické podoby týká, vizualizujte se jako Vadžrajóginí. Ta má červenou barvu, jednu tvář, dvě ruce a tři oči. Toužebně hledí do srdce učitele – „toužebně“ zde označuje netrpěTo, že se vnímáme jako božstvo, nám umožní překročit omezení našich každodenních konvenčních představ nejen o učiteli, ale i o sobě. PK říká: „Vnímání sebe sama ve své běžné podobě zabrání tomu, aby do nás mohlo vstoupit požehnání.“ Navíc se sami vizualizujeme v ženské podobě vzhledem k mužské podobě Guru Rinpočheho, čímž spojujeme aspekt moudrosti a prostředků. A konkrétně díky tomu, že se vnímáme jako Ješe Cchogjal, nejbližší žačka Guru Rinpočheho, vytváříme pouto vzájemné závislosti a příznivé spojení (rten ’brel) s jejich neobyčejným vztahem učitele a žáka. [352]

6.2 Jak provádět gurujógu

/ 419

1. Přenos vědomí, pokyny pro umírající: probuzení bez meditace

Svrchované je tvé soucitné jednání ve prospěch zmatených bytostí. Svrchovaný je způsob, kterým přijímáš za žáky ty, kdo konají zlo. Svrchované jsou obratné prostředky, jimiž krotíš těžko zkrotitelné. Nesrovnatelný učiteli, u tvých nohou se klaním.

1.1 Pět druhů přenosu Existuje pět druhů přenosu vědomí: 1. Mimořádný přenos do dharmakáji prostřednictvím pečeti náhledu. 2. Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením fáze vytváření a završení. 3. Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného soucítění. 4. Běžný přenos pomocí tří metafor. 5. Přenos za mrtvé, prováděný pomocí háku soucítění.

1.1.1 Mimořádný přenos do dharmakáji prostřednictvím pečeti náhledu

Lidé, kteří za svého života dokázali rozvinout a důvěrně poznat neomylný náhled nevytvořeného přirozeného stavu, mohou ve chvíli 1.1 Pět druhů přenosu

/ 469

smrti uplatnit klíčovou esenci prostoru a vědomí na tajné stezce prvotní čistoty trekčhö a přenést své vědomí do prostoru dharma káji.[438]

1.1.2 Prostřední přenos do sambhógakáji sjednocením fáze vytváření a završení

Lidé, kteří si dobře uvykli praktikovat fáze vytváření a završení jako jednu neoddělitelnou jógu a zcela si osvojili vnímat božstvo jako iluzorní projev, mohou své vědomí přenést do káji moudrosti sjednocení, až se ve chvíli smrti objeví přeludy přechodného stavu.[439] PK: „Nejvyšší přenos praktikují vznešení bódhisattvové, kteří kontemplují pravdu o absolutní realitě (chos nyid kyi bden pa) na cestě vidění a kteří již v tomto životě rozvinuli náhled neměnné přirozenosti takové, jaká je (gnas lugs), a tento náhled udržovali nepřetržitě ve dne v noci. Tito bódhisattvové praktikují přenos buď tím, že následují přímé pokyny k přenosu z těla (grong ’pho) a k přenosu do jiného těla (grong ’jug) prostřednictvím praxe trekčhö, nebo se řídí pokyny pro ‚vstup do jasného světla‘ prostřednictvím praxe thögal. Pak existují adepti s velmi čistou samajou, kteří si osvojili bdělou přítomnost, ale kteří dokáží ovládat své vnímání jen za dne, ale ne v noci. Když zemřou, nastane proces rozpouštění a následné jevy jasnosti, nárůstu a dosažení. Poté se objeví jasné světlo absolutního těla ve chvíli smrti. To je jasné světlo ‚matky‘, okamžik základu. Tyto bytosti jsou vedeny jasným světlem ‚dítěte‘, které zakusily v tomto životě. Jakmile se tato dvě světla setkají, je bytost osvobozena ve své prvotní čistotě, původním základu. Poté jsou bytosti, které již začaly zakoušet ‚rozvíjení zkušenosti a jevů‘ v thögalu. Pokud se objeví jasné světlo v okamžiku smrti, nerozpoznají ho, protože k tomu nemají dostatečnou relizaci, a tak se nemohou vysvobodit. Ale když se objeví přechodný stav absolutní reality (chos nyid bar do), dokáží ho rozpoznat a neoddělitelně v něm spočinout, a tak se osvobodí do spontánní manifestace. Jak nejvyšší vysvobození v tomto životě, tak střední vysvobození v přechodném stavu, jsou považována za přenos na nejvyšší úrovni prostřednictvím pečeti dharmakáji.“ Viz též pozn. 446. [438]

PK: „Prostřední přenos praktikují ti, u kterých se začala projevovat moudrost fáze završení. Po dovršení jedné ze čtyř čistých fází cesty spojení v nich vyvstala moudrost této cesty a jsou schopni vstupovat do iluzorního těla a zase ho opouštět. Nebo byli uvedeni do čisté manifestace (rtsal snang), neoddělitelné jednoty fáze vytváření a završení božstev, a tuto neoddělitelnost si osvojili. Ve chvíli smrti, [439]

470 / Část III.


1.1.3 Nižší přenos do nirmánakáji silou nezměrného soucítění

Říká se, že lidé, kteří obdrželi dozrávající zmocnění vozu tajné mantry, kteří dokonale zachovávají své samaje, kteří tíhnou k fázím vytváření a završení a kteří obdrželi pokyny k přechodnému stavu barda, mají následující možnost: Mohou přerušit vstup do lůna tak, že si vzpomenou a obrátí se zpět:[440] je to okamžik vyžadující pevné odhodlání a jasnost vidění. Ti, kdo praktikují tento přenos, musí zabránit nežádoucímu vstupu do nečistého lůna. Vedeni velkým soucítěním, uplatňují praxi přerození se jako nirmánakájová emanace a své vědomí tak přenesou do místa zrození v jedné z čistých zemí.[441]

stejně jako v okamžiku, kdy se rozpouští fáze vytváření, rozpustí své iluzorní tělo v jasném světle. Pokud ve svém životě dali vyvstat názornému jasnému světlu (dpe’i ’od gsal), rozpoznají absolutní jasné světlo v přechodném stavu a následkem toho se budou manifestovat jako tělo jidamu, velká pečeť spojení, která ještě není za vším učením (slob pa’i zung ’jug phyag rgya chenpo).“ zung ’jug ye shes kyi sku (skt. juganaddha-džňánakája), „neoddělitelná kája moudrosti“, je sjednocením rúpakáji a dharmakáji, nebo jinými slovy, neoddělitelností jevů a prázdnoty, nebo fáze vytváření a završení. „Jednota/neoddělitelnost“ (zung ’jug) je realizací toho, že tyto dva aspekty přirozenosti reality nejsou dvě od sebe odlišné věci, jako dva rohy krávy, ale jsou naprosto neoddělitelné. [440]

Znamená to obrátit se zpět dříve, než vědomí vstoupí do lůna.

Tento přenos praktikují začátečníci na cestě shromažďování, kteří obdrželi zmocnění, zachovávali samaje, mají dobré pochopení náhledu a používají fázi vytváření jako cestu, ale ještě ji zcela nezvládli. Přestože se nemohou osvobodit v jasném světle v okamžiku smrti či v přechodném stavu absolutní reality, mohou uzavřít cestu do nepříznivého lůna a zvolit si příznivé zrození. Jsou buď poháněni silou svého soucítění a bódhičitty do čisté buddhovské země, nebo se narodí jako inkarnace rodičům, kteří praktikují dharmu. Osvobození pak dosáhnou v příštím životě. [441]

1.1 Pět druhů přenosu

/ 471

za umírající či již zesnulou osobu nebo když ji provádíte ve chvíli své vlastní smrti. Znamení úspěchu v praxi jsou popsána v původním textu takto: Bolesti hlavy; objeví se kapka séra, která září jak rosa; je možné dovnitř pomalu zasunout stéblo trávy. Praktikujte neúnavně, dokud se neobjeví tato znamení. Na závěr obětujte zásluhy a recitujte Modlitbu za zrození v čisté zemi Velikého štěstí a ostatní modlitby. Na rozdíl od praxe fází vytváření a završení, nevyžadují tyto pokyny k hluboké cestě přenosu dlouhou dobu výcviku. Znamení úspěchu se zcela jistě objeví už za jediný týden. Proto se tato metoda nazývá „učením, které přináší probuzení bez meditace“ a proto by měl každý tuto nepřekonatelnou zkratku přijmout za svou každodenní praxi. Neschopen postarat se sám o sebe, drmolím nad těly zesnulých. Aniž sám praktikuji, rozkládám baldachýn učení, která neberou konce. Dej požehnání mně i ostatním podvodníkům, jako jsem já, kéž dokážeme vytrvale praktikovat.

488 / Část III.


Závěr Tyto pokyny obsahují dvanáct hlavních bodů, z nichž prvních šest se týká běžných či vnějších přípravných praxí: 1. Skutečně smysluplně využít tohoto lidského života úvahami o tom, jak je těžké najít svobodu a výhody. 2. Pobízet se k píli rozjímáním o pomíjivosti života. 3. Rozvíjet odhodlání k vysvobození a postoj soucítění rozpoznáním toho, že podstatou celé samsáry je utrpení. 4. Zříci se špatného a rozvíjet dobré ve všem, co děláme, na základě důkladného pochopení důsledků činů. 5. Dychtit stále více po plodu, maje ustavičně na paměti prospěch vysvobození. 6. Následovat autentického duchovního učitele a cvičit se v osvojování si jeho realizace a jednání. Dalších pět bodů zahrnuje mimořádné vnitřní přípravné praxe: 1. Položit základy k vysvobození přijetím útočiště u Tří klenotů. 2. Vytvořit základ pro nekonečné aktivity bódhisattvy probuzením bódhičitty. 3. Vyznat se ze všech škodlivých činů a pádů, které jsou kořenem veškerého zla, prostřednictvím čtyř sil s pomocí meditace a recitace Vadžrasattvy. 4. Hromadit zásluhy a moudrost, které jsou zdrojem veškerého pokroku na duchovní cestě, obětováním čistých zemí tří kájí v podobě mandaly.

Závěr

/ 489

5. Probudit v sobě nejvyšší moudrost realizace silou modliteb k učiteli, který je zdrojem všech požehnání. Konečně v případě, že náhlá smrt nastane dříve, než byla cesta završena, vytvořit spojení s čistými zeměmi přenosem vědomí a dosáhnout buddhovství bez meditace. Tyto přípravné praxe lze také vyložit následovně. Prostřednictvím čtyř myšlenek, které odvádějí mysl od samsáry, a díky pochopení prospěchu, jenž plyne z vysvobození, probouzíme upřímné odhodlání se vysvobodit, což otevírá přístup k samotné cestě. Následováním duchovního přítele, zdroje všech dobrých kvalit, jsou pro cestu vytvořeny příznivé podmínky. Přijetím útočiště jako základu a následným probuzením bódhičitty a výcvikem v praxi šesti páramit jsme vedeni po autentické cestě dokonalých a vševědoucích buddhů. Existují i další pokyny, obsahující výklad tří druhů vnímání,[463] tří stupňů schopností bytostí, výklad mahámudry podle tradice súter[464] a tak dále, ale všechny základní prvky cest obsažených v těchto pokynech jsou sjednoceny i v této práci. Nicméně pročišťování a hromadění s použitím dvou svrchovaných metod, konkrétně praxí Vadžrasattvy a obětováním mandaly, stejně jako gurujóga, jež je tajnou cestou hlubokých požehnání, a pokyny k přenosu vědomí, které vedou k buddhovství bez meditace – to vše jsou jedinečné metody vlastní výhradně tomuto způsobu výkladu praxe. Po těchto praxích vstoupíte na výjimečnou hlavní cestu niterných učení vadžry Podstaty srdce, k níž existují speciální přípravné praxe vedoucí ke třem kájím, mysli a vědomí. Poté, pokud jste byli uvedeni do absolutní reality prostřednictvím zmocnění tvořivého potenciPřípravné praxe „cesty a plodu“ (lam ’bras) tradice Sakja jsou založeny na třech druzích vnímání (snang ba gsum): nečisté vnímání (ma dag pa’i snang ba), smíšené vnímání zakoušené jóginy během praxe (rnal ’byor nyams kyi snang ba) a čisté vnímání (dag pa’i snang ba). [463]

[464]

490 /

ZR: Jako v Uttaratantrašástře (rgyud bla ma) a v dalších textech.

Závěr

Pohled údolím směrem ke klášteru Dzogčhen. Patrul Rinpočhe sedával na velkém plochém balvanu poblíž tohoto místa, když psal Slova mého dokonalého učitele.

álu vědomí,[465] následují přímé pokyny odpovídající vývoji vaší vlastní zkušenosti.[466] Při sepisování těchto pokynů jsem se primárně neřídil estetickými či literárními ohledy. Mým hlavním cílem bylo především pravdivě zaznamenat ústní pokyny mého ctihodného učitele tak, aby byly snadno pochopitelné a prospěšné pro mysl. Snažil jsem se, abych je neznehodnotil přidáváním svých vlastních slov či myšlenek. Při různých příležitostech můj učitel rovněž předával mnoho konkrétních pokynů k odhalení skrytých chyb. Vše, co jsem si z nich dokázal zapamatovat, jsem také na příhodných místech v textu uvedl. Nepoužívejte je jako okno, kterým sledujete chyby ostatních, nýbrž jako zrcadlo ke zkoumání chyb vlastních. Pozorně hledejte ve své mysli, zda tyto [465]

rigpa rtsal gyi dbang bskur.

[466]

Tento odstavec se vztahuje k specifickým praxím dzogčhenu.

Závěr

/ 491

skryté chyby máte či ne. Pokud ano, rozpoznejte je a zbavte se jich. Napravte svou mysl a uveďte ji neochvějně na pravou cestu. Jak pravil Atíša:

Nejlepší duchovní přítel je ten, který odhaluje tvé skryté chyby. Nejlepší pokyny jsou ty, které tyto chyby zasahují. Nejlepšími přáteli jsou bdělé uvědomění a pozornost. Nejlepšími podněty jsou nepřátelé, překážky a utrpení nemoci. Nejlepší metodou je nic nevytvářet.

Je nanejvýš důležité tyto pokyny skutečně uplatnit na vlastní skryté chyby, používat dharmu k nápravě své mysli, udržovat stále bdělé uvědomění a pozornost, být plně odpovědný za vše, co se děje, nedat volný průběh ani jediné negativní myšlence a s pomocí učení krotit svou mysl. Pokud tak budete činit, sami sobě budete prokazovat službu. Dharma bude prospívat vaší mysli a následování učitele nabude skutečného smyslu. Atíša také řekl: Nejlépe pomůžete druhým tak, že je přivedete k dharmě. Nejlépe tuto pomoc využijí, když obrátí svou mysl k dharmě. Zkrátka máte nyní veškerou svobodu a výhody lidské existence. Potkali jste autentického učitele a obdrželi hluboké pokyny. Nyní máte příležitost dosáhnout buddhovství, když uvedete do praxe devět vozů učení. Právě teď máte příležitost určit směr všech svých příštích životů, nebo se vydat všanc náhodě. Právě teď můžete obrátit svou mysl k dobru, nebo ji vydat napospas zlu. Právě nyní stojíte na rozcestí mezi správným a nesprávným nasměrováním celé své existence. Tato příležitost je jako najít něco k jídlu poté, co jste během celého života mohli jíst jen každé sté jídlo. Proto dokud ještě máte šanci, využijte dharmu k vysvobození, a pobídkou ať vám je ustavičná myšlenka na smrt. Utněte své plány pro tento život a snažte se činit dobro a vzdávat se zla, i za cenu vlastního života. Následujte autentického učitele a přijměte bez váhání vše, co vám řekne. Tělem i myslí se oddejte Třem klenotům. Jste-li šťastní, rozpoznejte to jako soucítění 492 /

Závěr

Tří klenotů. Přijde-li utrpení, rozpoznejte ho jako výsledek vlastních minulých činů. Pilně se věnujte praxi hromadění a pročišťování s dokonale čistým záměrem bódhičitty. A nakonec silou dokonale čisté oddanosti a samaji sjednoťte nerozlučně svou mysl s myslí vznešeného učitele v autentické linii. Dosáhněte neměnného útočiště absolutna již v tomto životě a odvážně se zavažte vysvobodit všechny bytosti, naše staré maminky, ze žaláře samsáry. Zde jsou obsaženy všechny klíčové pokyny.

Pokyny ze srdce trojí linie jako proud nektaru, sladká ambrózie ze rtů učitele této ryzí tradice a klíčové body praxe devíti ján jsou zde shromážděny bezchybně a nezkresleně.

Tato moudrá slova jsou jako dobře uvařený pokrm, zbavený plev líbivých frází, kořeněný chutí klíčových bodů nejhlubší praxe a vařený ve šťávě pokynů vycházejících ze zkušenosti.

Tato moudrá slova jsou jako dovedný rolník. Úhor zdivočelé mysli zarostlé třemi jedy orá neoblomnou radlicí učení, na světlo obrací všechny skryté chyby a obratně zavlažuje mysl vodou ryzí dharmy.

Tato moudrá slova jsou jako hojná sklizeň. V úrodné půdě odhodlání vysvobodit se ze samsáry je pečlivě zaseto semínko bódhičitty. Živeno zásluhami a pročištěním, přináší ovoce duchovních dosažení.

Tato moudrá slova jsou jako laskavá chůva, která sleduje a vymítá skryté chyby svých svěřenců, nastokrát je dovedně nabádá k dobru a nepřestává usilovat jen o jejich zlepšení.

Závěr

/ 493

Nejsou to jen pouhá slova, skrývá se v nich hluboký význam. Ještě hřejí dechem mého svrchovaného učitele. Kdo je bude chovat jako klenot ve svém srdci, ten bezpochyby vstoupí na pravou čistou cestu.

Tato moudrá učení jsou zvláštním uměním bódhisattvů, posvátným textem psaným bez noblesy a veršů, který běžnou řečí vykládá autentickou cestu tak, aby nám do srdce pronikla její hodnota i metody.

Rozsáhlé komentáře s hojností podrobností je těžké vměstnat do přeplněného prostoru omezené mysli. Vznešená pojednání o filosofických náhledech a hlubokých doktrínách je těžké uplatnit pro nás, duchem chabé bytosti věku úpadku.

Proto tento text, zhuštěný a snadno pochopitelný, jako zlatý elixír pronikající skrovnými otvory do sevřených myslí, jako pochodeň projasňující potemnělost duchem chabých, vykládá v úplnosti celý význam jako trpělivý učitel.

Když filosof se zálibou v mnohomluvných pojednáních a slovutný učitel, jemuž uniká, že co se praví v textech a ústní tradici, se týká i jeho samého, vypijí nektar těchto bezchybných přímých pokynů, srdce jejich vlastní praxe nepochybně procitne k životu.

Poustevníku, jenž medituje bez vedení, jako by házel kameny do tmy, adeptovi pyšnému na praxe, které vykonal, a falešnému siddhovi, jenž nezná vlastní slabosti, tato cesta jistě vyléčí choroby v jejich srdci.

Tento text není směsí vymyšlených frází, šikovně vykreslenou duhou z líbivých slov, z pera rádoby učence povrchně zběhlého ve složitých textech. Tomu všemu jsou slova mého laskavého učitele na hony vzdálená.

494 /

Závěr

Mí bratři na cestě vadžry mi mohou být svědky, neboť není ještě dávnou minulostí ta skvělá doba, požehnaná pro Tibet a celý svět, doba života skutečného buddhy, mého nedostižného učitele.

Inspirací k sepsání ryzích slov mého učitele bylo mi jeho vznešené jednání. Tento otisk mé oddanosti a dobrého záměru si zaslouží radost mých bratří, ba dokonce i bohů.

I vy, šťastné bytosti budoucnosti, pociťujte při čtení tohoto textu takovou oddanost, jako byste se osobně setkaly s mým probuzeným učitelem. Pevně totiž věřím, že kniha věrně zachycuje podstatu jeho slov.

Jakékoliv zásluhy vzešlé z tohoto díla obětuji všem bytostem, svým matkám z minulosti. Kéž se jich ujme dokonalý duchovní přítel, kéž uplatňují jeho dokonalá slova a dočkají se skvělého plodu.

Kéž zvláště ti, kteří čerpají tento nektar ze rtů mého nedostižného učitele, dokonalého buddhy, dosáhnou společně dokonalého probuzení. Kéž je uzřím, jak učí a vedou bytosti.

Kéž lotosová chodidla nejvyšších držitelů odkazu mého nejlaskavějšího učitele, kteří pili nektar jeho dokonalých slov a okouzlili šťastné bytosti opojnou písní jeho pokynů, zůstávají dlouho a neochvějně na trůnu vadžry.[467]

Poetické vyjádření přání dlouhého života a dobrého zdraví duchovním uči telům. [467]

Závěr

/ 495

Kéž sloužím ve všech příštích životech svému dokonalému učiteli a jeho následovníkům a těším je naplňováním všeho, co si přejí. Kéž mě, svého žáka, můj vznešený učitel stále provází.

Dokud se nevyprázdní samsára, kéž pro každou jednotlivou bytost obětuji své tělo, svůj majetek, své zásluhy. Kéž sloužím svým starým matkám tonoucím v utrpení, kéž se brzy i ony vydají cestou buddhadharmy.

Kéž požehnání této vzácné linie rozjasní jejich srdce jako vycházející slunce. Kéž zasvětí svůj život praxi v ústraní a navždy spočívají v přítomnosti nesrovnatelného učitele.

Tento vnější a vnitřní průvodce k Podstatě srdce neomezeného prostoru je věrný slovům mého vznešeného učitele. Vznikl na základě neustávajícího naléhání Drönma Ccheringa, pilného a velmi disciplinovaného spolužáka, jenž mi svěřil své zápisky, do nichž napsal vše, co si zapamatoval. Trval na tom, že na základě těchto poznámek musím napsat komentář, věrně zaznamenávající učení našeho mistra. Dvakrát nebo třikrát stejnou žádost opakoval i vzácný tulku Künzang Thegčhog Dordže, dědic a zástupce našeho drahocenného a vznešeného učitele a držitel učení, která vedou k dozrání a osvobozují. Dokonce mi sám obstaral listy papíru. Kužab Rinpočhe Ženphen Thaje Özer,[468] král dharmy všech doktrín a nejpřednější ze všech duchovních synů, kteří drží linii ústní tradice přenosu mého vznešeného učitele, mne také přesvědčoval, že musím rozhodně sepsat slova našeho ctihodného učitele ve stejném stylu, v jakém učil, protože nám to všem pomůže si ho připomenout a oživit svou oddanost. Povzbuzovala mne také řada mých bratrů a sester na cestě vadžry, kteří jsou mi tak drazí jako mé vlastní oči Kužab Gemang, Gjalse Ženphen Thaje či Gjalse Rigpe Dordže (narozen v ro ce 1800), jeden z hlavních držitelů linie Podstaty srdce neomezeného prostoru. [468]

496 /

Závěr

Děsivý palác Jamántaky, kde Patrul Rinpočhe přebýval, když psal Slova mého dokonalého učitele.

a s nimiž si jistě zůstaneme tak blízcí jako plamen a knot, dokud všichni nedosáhneme srdce probuzení. Takový je tedy původ této práce, sepsané tím, komu korunní klenot stovek nesrovnatelných siddhů Rigdzin Džangčhub Dordže[469] dal jméno Orgjen Džigme Čhökji Wangpo, ale který je pod ozdobnou rouškou takového jména ve skutečnosti jen Neotesaným Abu,[470] hrubiánem spalovaným plameny pěti jedů. Tento text byl dokončen na místě ústraní zvaném Děsivý palác Jamántaky, ještě vzdálenějším než odlehlý Rudam Orgjen Samten Džangčhub Dordže (1745–1821), znám také jako Džigme Trinle Özer, byl prvním Dodrubčhen Rinpočhem, jedním z hlavních žáků Džigme Lingpy, který požehnal Patrul Rinpočheho jako dítě. [469]

Orgjen Džigme Čhökji Wangpo je osobní jméno Patrul Rinpočheho. Vyjádření skromnosti v tomto odstavci je tradiční, nicméně u Patrul Rinpočheho je obzvlášť přesvědčivé, neboť stejnou skromnost projevoval v celém svém životě. [470]

Závěr

/ 497

Jeskyně poblíž kláštera Dzogčhen. Patrul Rinpočhe strávil v těchto jeskyních mnoho let v meditaci.

Čhöling,[471] k němuž toto místo náleží. Je to místo dokonale ozdobené všemi kvalitami samoty, kde stromy koupou své listoví v teple slunečních paprsků, zatímco jejich kořeny sají chladivé kapky nektaru; kde se pnoucí výhonky, houštiny, podrost, větve, listy, květy a plody všech druhů spojují v jemný filigrán věncoví, kterým jako sítem proniká ambrózie zářivého úsměvu Dcery azurových nebes[472] proudící dolů, aby naplnila srdce dokonalým uspokojením. Kéž silou zásluh z příznivého zakončení této práce všechny bytosti vstoupí na nejvyšší cestu a dojdou úplného osvobození v základním prostoru Prvotního buddhy!

[471]

Klášter Dzogčhen.

Slunce. Tento květnatý styl, přejatý z indické básnické tradice, se tradičně používá pro závěr kompozice. [472]

498 /

Závěr

Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje [473]

Óm svasti siddham Tuto pokladnici moudrosti Samantabhadry, obsahující šestero metod osvobození,[474] odhalila mudra Nebeské jógy neomezeného prostoru.[475] Známá jako Podstata srdce neomezeného prostoru, skvoucí se dvěma završeními, její požehnání má moc plnit všechna přání. Pouze vyslechnutí výkladu k přípravným praxím této pokladnice má moc okamžitě transformovat mysl cítících bytostí. Zde se nachází podstata přímého ústního přenosu od Džigme Gjalwe Ňugua obsahující vše, co učil Orgjen Čhökji Wangpo.

Velký Džamgön Kongtrul (viz Slovníček) byl současníkem Patrul Rinpočheho a Džamjang Khjence Wangpa. Všichni tři mistři se vzájemně velmi dobře znali, neboť spolu v mládí studovali v klášteře Šečhen v Khamu. Džamgön Kongtrul byl velmi plodný spisovatel, kompilátor a redaktor textů a knih. Tento doslov napsal poté, co provedl textovou korekturu původního rukopisu Patrul Rinpočheho, když se text připravoval pro tisk pomocí dřevěných desek ve slavné tiskárně v Derge. [473]

Šestero metod osvobození (grol ba drug) je osvobození prostřednictvím vidění, slyšení, pamatování, doteku, prostřednictvím ochutnání a prostřednictvím nošení určitého objektu na těle. [474]

[475]

klong chen nam mkha’i rnal ’byor, tj. Džigme Lingpa.

Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje

/ 499

Duchovní i vezdejší vznešený tajemník Derge, s deseti oddíly a čtyřmi ctnostmi, Pema Legdrub učinil přístupným tento dar dharmy, neposkvrněný pojmy subjektu, objektu a činu, který se snáší jako déšť nevyčerpatelné dharmy. Kéž se silou těchto zásluh šíří toto vrcholné učení diamantově jasného světla, kéž prozařuje tři světy a zůstává po dlouhou dobu. Kéž všechny bytosti s tímto učením spojené rychle dosáhnou skvělého prvotního království a spontánně naplní prospěch sebe i druhých. Po dokončení první upravené verze této knihy sepsal tento doslov Lodrö Thaje, jenž bez sektářského zaujetí vyniká čistým vnímáním všech mistrů. Kéž vzkvétá ctnost a dobro!

500 /

Doslov Džamgön Kongtrula Lodrö Thaje

Slovníček Pozn. čes. red.: Termíny jsou nejprve uváděny v sanskrtu, pak v tibetštině ve Wylieho přepisu. Termíny označené * nebyly dohledány v hlavním textu. abhidharma (mngon pa) – jedna ze tří pitak. Základ buddhistické psychologie a logiky. Popisuje vesmír, různé druhy bytostí, jednotlivé stupně na cestě k probuzení, vyvrací mylná přesvědčení apod. absolutní pravda (paramárthasatja, don dam bden pa) – skutečná pravda nazíraná prostřednictvím moudrosti bez mentálních konstrukcí, kterou lze charakterizovat jako „překračující mysl, nemyslitelnou, nevyjádřitelnou“ (Patrul Rinpočhe). Viz též relativní pravda. absolutní prostor (dharmadhátu, chos dbyings) – JVP: prostor skutečnosti. Z pohledu realizace se všechny jevy jeví jako prostor prázdnoty. áčárja (slob dpon) – 1. učitel; 2. ekvivalent duchovního mistra nebo lamy. Viz též mistr vadžry. Áčárja Padma (slob dpon padma) – Mistr Padma. Viz Padmasambhava. Adhičitta (sems lhag can) – předchozí vtělení Garab Dordžeho v božských říších. Akaništha (’og min, dosl. Není nic vyššího) – Nejvyšší nebe či buddhovská oblast. Takto se nazývá šest různých míst, od osmého božského nebe Čtvrté koncentrace k oblasti nejvyšší Akaništhy, buddhovské oblasti existující mimo rámec představitelného. Akšóbhja (mi bskyod pa) – buddha rodiny Vadžra. Viz pět rodin. ambrózie (amrita, bdud rtsi, dosl. nesmrtelný) – nektar (rtsi), který překonává démona (bdud) smrti. Jedná se o symbol moudrosti. Amitábha (’od dpag med, dosl. Nekonečné světlo) – buddha rodiny Padma. Viz pět rodin. Amitájus (tshe dpad med, dosl. Nezměrný život) – buddha dlouhého života. Jiné jméno Buddhy Amitábhy. Amóghasiddhi (don yod grub pa, dosl. Ten, který uskutečňuje smysluplné) – buddha rodiny Karma. Viz pět rodin. Ánanda (kun dga ’bo) – Buddhův bratranec a služebník. Sehrál důležitou roli pro uchování Buddhova učení poté, co učitel opustil tento svět, neboť si zapamatoval vše, co od Buddhy slyšel.

Slovníček

/ 501

Prameny buddhismu sv. 6

TIBET – ŇINGMA – DZOGČHEN – RIME – MEDITACE

Slova mého dokonalého učitele jsou oblíbeným úvodem do základů tibetského buddhismu, vřele doporučovaným Jeho Svatostí dalajlamou i jinými významnými učiteli. První polovina knihy obsahuje sled zamyšlení nad marností a utrpením koloběhu existence (samsáry) a nad nesmírnou hodnotou našeho lidského života. Druhá polovina vysvětluje první kroky na cestě vadžrajány.

Patrul Rinpočhe


Patrul Rinpočhe

Slova mého dokonalého učitele Úplný překlad klasického úvodu do tibetského buddhismu

Dílo je manuálem praktických rad pro každého, kdo se chce upřímně cvičit v dharmě. Jeho kouzlo spočívá v živosti a bezprostřednosti stylu, díky němuž si čtenář může připadat jako žák učitele, naslouchající jeho radám ze srdce. Patrul Rinpočhe (1808–1887) byl významným mistrem školy Ňingma tibetského buddhismu a autorem mnoha komentářů a pojednání. Ačkoliv byl v dětství rozpoznán jako inkarnovaný lama a za normálních okolností by mu náleželo vysoké postavení v klášterní instituci, strávil celý život putováním z místa na místo a často tábořil pod širým nebem, vydávaje se za obyčejného žebráka. I když se Patrul Rinpočhe stal slavným učitelem, stále cestoval inkognito a žil prostým životem. „Moudří nacházejí ve slovech Patrul Rinpočheho hluboký význam. I duchem méně nadaní jim snadno rozumí. Jsou v nich zhuštěny všechny hluboké klíčové body, a tak je snadné si je zapamatovat. Těmto slovům je radost naslouchat, a ať jsou přísná či vlídná, splývají v jednu chuť přímých pokynů, které si získají mysl všech – moudrých, zmatených i těch na pomezí.“ Třetí Dodrubčhen Rinpočhe www.dharmagaia.cz  knížky pro přemýšlivé lidi

DharmaGaia

DharmaGaia

Slova mého dokonalého učitele

Recommend Documents