Trávicí soustava 2
Slinné žlázy • Exokrinní žlázy dutiny ústní – Serózní – vodnatý sekret – Mucinózní – hlenovitý sekret – Smíšené
• Acinus–1 vývod; lalůčky, tenký vazivový obal • Velké žlázy x malé žlázy • Sekret – sliny – Zvlhčují ústní dutinu – Obalují potravu – polykání – Enzymy - amylázy
JÁTRA (HEPAR)
- leží v pravé brániční klenbě, menší část zasahuje i do levé brániční klenby - horní plocha, dotýká se bránice dolní plocha, na ni naléhají břišní orgány křehká, krytá vazivovou blánou, částečně pobřišnicí
• největší žláza v těle
Játra
• druhý největší orgán v těle, 1/50 celkové hmotnosti (asi 1,3 - 3 kg) • orgán metabolizmu – energetická látková výměna – přeměna živin – detoxikace organizmu
• Velká funkční rezerva (1/5), dobrá regenerační schopnost; při dlouhodobém poškozování cirhóza jater
Stavba jater
• 4 laloky • 8 jaterních segmentů – přítok krve a odtok žluče nezávislý na ostatních segmentech • operace, transplantace !!!
Krevní oběh jater Oběh funkční Oběh nutritivní V sinusoidách dochází ke smíšení obou oběhů !!! Vysoký krevní průtok - 1350 ml/min do jaterních sinusoidů (1050 ml z v. portae, 300 ml z a. hepatica) , téměř ¼ minutového srdečního výdeje Fyziologicky – nízký vaskulární odpor (malý rozdíl mezi tlakem ve v. portae a v. hepatica) – v případě patologických změn (steatóza či cirhóza), odpor v cévách roste, průtok krve klesá (portální hypertenze, ascites)
Oběh funkční vrátnicová žíla ze střev
jaterní brána
dolní dutá žíla
sinusoidy
centrální žíla
Oběh nutritivní jaterní tepna
jaterní brána
dolní dutá žíla
sinusoidy
centrální žíla
Jaterní parenchym • Hepatocyty – polyedrické, 25-30 µm velké buňkyů při velkém zatížení jater se mohou vyskytovat i vícejaderné buňky – směrem k krevním sinusům mikroklky – v cytoplasmě inkluze glykogenu, lipidové kapénky, granula ferritinu a proteinová granula – buňky jsou k sobě těsně přiložené; dva přiléhající hepatocyty vychlípením cytoplasmy vytvoří žlučovou kapiláru,) – v případě potřeby jsou schopny přejít z G0 do G1 fáze a začít se opět dělit – značná regenerační schopnost
• Disseův prostor – kontakt krve s hepatocyty • Kupfferovy buňky – fagocyty, hem • Itoovy buňky – skladování – lipidy, vitamin A, podpora při regeneraci
Funkce jater • Metabolismus sacharidů – glykogeneze; glukóza lipidy – laktát glukóza, alanin glukóza – hladovění – glykogenolýza, glukoneogeneze
• Metabolismus lipidů – syntéza triacylglycerolů, cholesterolu, fosfolipidů
• Metabolizmus aminokyselin – – – –
stálá hladina AMK v plazmě vychytávají glukoplastické AMK tvorba neesenciálních AMK katabolismus AMK – amoniak
• Detoxikace amoniaku – NH3
kys.močová, NH3
glutamin
Funkce jater • Degradace cholesterolu žlučové kyseliny (k.cholová, konjugace s AMK) • Syntéza a posttranslační úpravy plazmatických proteinů – albuminy – koagulační faktory – ne immunoglobuliny
• Orgán krvetvorby – fetálně, ale může i u dospělého • Zásobní funkce - glykogen, lipidy, ferritin (Fe), vitaminy A,D, K, B12
Funkce jater • Detoxikační funkce - hydrofobní cizorodé molekuly – oxidace + kojugace s hydofilními látkami moč, žluč • Odbourávání xenobiotik, léčiv, jedů • Odbourávání hemu – Kupfferovy buňky – biliverdin- bilirubin moč • Tvorba hormonů - angiotenzinogen (H2O) • Odbourávání hormonů – degradace inzulinu – degradace steroidů
ŽLUČOVÉ CESTY 3
5
4 DC a
Uvnitř jater : 1 žlučové kapiláry 2 nitrojaterní žlučovody Mimo játra : 3 ductus hepaticus dexter et sinister (spojují se do
b c
4 ductus hepaticus communis k duct.hepat.com. se přidá vývod žlučníku, ductus cysticus (DC) a vzniká
5 ductus choledochus (hlavní žlučovod; prochází za duodenem a za hlavou pankreatu,spojuje se s hlavním vývodem pankreatu a ústí na papilla duodeni major) Části žlučníku : a – krček, b – tělo, c - fundus
Žluč • sekretována jaterními buňkami do žlučovodů ústících do duodena • po dobu lačnění žluč nevtéká do duodena, ale je zachycována žlučníkem (50 – 80 ml). • zahušťování žluči ve žlučníku z 97% na 89% vody • žluč - voda, lecitin, cholesterol, žlučové kyseliny, žlučová barviva • ŽK vznik v játrech, ve střevě je rozkládají bakterie a většinou se vrací zpět do jater, jen 0,5 g odchází • snižují povrchové napětí - tvorba micel – amfipatické = emulgace tuků • bilirubin vznik z Hb, je konjugován s kys. glukuronovou, ve střevě se mění na urobilinogen • během 30 minut po požití potravy začne uvolňování • produkce 500-1000 ml žluči denně • pH = 7,1-7,3
Onemocnění postihující játra • Fibróza jater – zmnožení vaziva • Cirhóza – přestavba jater • Hepatotoxiny – Etanol – Chlorované uhlovodíky – Léky – paracetamol, vitamin A
• Infekční – hepatitidy A, B, C – virové • E-B virus - mononukleóza, cytomegalovirus, virus Ebola, • Prvoci – Plasmodium (malárie), Toxoplasma, Leishmania • Parazité – motolice, hlístice • Nádory jater – Benigní – adenom – Hepatocelulární karcinom – 90% - metastázy
Jaterní selhání • Transplantace jater • Podpůrné systémy – Nebiologické detoxikační systémy – Bioreaktory
Bioreaktory • Snaha nahradit všechny funkce jater • Buněčná složka – prasečí hepatocyty, hepatocyty z explantovaných jater – max 1010 buněk • Membrána s propustností 150 kDa • Plasma pacienta – separovaná, oxygenovaná, perfundovaná přes akt. uhlí • X dostupnost a funkčnost hepatocytů • cena
Stavba pankreatu ductus choledochus
3 2
1 ductus pancreaticus accessorius
1 caput pancreatis 2 corpus pancreatis 3 cauda pancreatis
Exokrinní část • Alveolární žláza – aciny (lalůčky) • Acinus – dutý útvar – 2 typy buněk • pankreatická šťáva - do ductus pancreaticus major) – trypsinogen , karboxypeptidáza – lipáza – amyláza – v pankreatu neaktivní !!!
Endokrinní část
exokrinní část
- 4 typy buněk - buňky α – glukagon
-zvyšuje hladinu cukru -rozpad glykogenu v játrech, tvorba glukózy z aminokyselin Inhibován zvýšenou hladinou cukru v krvi - buňky β – inzulin
-buňky γ, δ – somatostatin
-inhibuje sekreci mnoha hormonů, hormonů exo- a endokrinního pankreatu
-Buňky PP (F) – pankreatický polypeptid -regulace exokrinního pankreatu?
Langerhansův ostrůvek
Inzulin • Regulace sekrece inzulinu – hladina krevního cukru – nad 5,5 mmol/l • Glukóza do β-buněk • Za den asi 50 jednotek • Normální hladina 70pmol/l, po jídle až 700 pmol/l • Degradace v játrech, 1 hod
Další faktory Přímé stimulanty – sekretin parasympatikus, acetylcholin, Zesilovače působení glukózy manóza Inhibitory – adrenalin, noradrenalin, somatostatin
Účinky inzulinu • První fáze - usnadňuje vstup glukózy do buněk – zvyšuje počet glukózových transpotérů – sekundy • Druhá fáze – stimuluje proteosyntézu a inhibuje rozpad proteinů – minuty • Pozdní fáze – stimuluje tvorbu tuku – hodiny • Hlavním místem působení jsou játra, dále svalová a tuková tkáň
Diabetes mellitus • I. typu – na inzulinu závislý – porucha tvorby inzulinu – poškození B-buněk autoimunitním procesem • II. typu – na inzulinu nezávislý – inzulinová rezistence, vyvíjí se postupně; v krvi inzulinu dostatek až nadbytek, snížená citlivost receptorů pro glukózu ve svalové a tukové tkáni • V ČR asi 770 000 diabetiků; 55000 DM I., 717000 DM II.
Dlouhodobé komplikace DM • Oční komplikace – diabetická retiopatie, poškození cév sítnice • Neurologické komplikace – diabetická polyneuropatie • Poškození ledvin – diabetická nefropatie • Poškození velkých cév – ischemická choroba, aterosklerotické změny
Léčba DM • • • • • •
Dieta Léky Inzulin – pera, pumpy Transplantace pankreatu Transplantace Langerhansových ostrůvků Transplantace samotných β-buněk, které lze diferencovat z embryonálních kmenových buněk • Umělá β -buňka – miniaturní přístroj
Vylučovací ústrojí - ledviny
Vylučování • Podstatné pro udržení dynamické homeostázy vnitřního prostředí • • • •
Dále nevyužitelné zplodiny a zbytky metabolizmu Látky využitelné, ale nadbytečné Nosiče vylučovaných látek Látky organizmu cizorodé – léčiva, drogy, toxiny
• Primární funkce – ledviny • Sekundární funkce – dýchací aparát, kůže, trávicí ústrojí
Vylučovací ústrojí • Ledvina (Ren) – Nefron (Nephron) – Sběrací kanálky (Tubuli colligentes) – Kalichy ledvinné (Calices renales) – Pánvička ledvinná (Pelvis renalis)
• Močovod (Ureter) • Močový měchýř (Vesica urinaria) • Močová trubice (Urethra) www.danihelka.cz
Ledviny • • • • • •
Retroperitoneální poloha Mechanicky chráněné zádovými svaly Pravá ledvina níže než levá Termostabilní prostředí Krátký odstup od břišní aorty Pevné pouzdro – vylučuje změny objemu; stabilizace renálního intersticiálního tlaku • F-ční parenchym – 3 tkáně – dokonalá souhra • vmezeřené vazivo – intersticium • krevní a lymfatické cávy • nefrony
Intersticium • řídké vazivo • ve všech částech ledviny prostředník mezi krví, lymfou a tubulární tekutinou v nefronech • probíhají všechny chemické a fyzikální změny • Kůra x dřeň – mění se osmotické rozvrstvení – v kůře izoosmotické s krevní plazmou – v dřeni osmolalita stoupá
Krevní řečiště • Dvě kapilární sítě – glomerulární a peritubulární – spojené arteriální spojkou • Korová řečiště –cévní pleteně kolem tubulů • Ve dřeni – cévní systém – radiálně uspořádané vlásečnice, které kopírují architekturu dřeňových částí nefronu
Filtrace v ledvině • • • •
20 – 25% klidového srdečního objemu 1200 – 1300 ml/min – 700 ml plazmy Do glomerulárního filtrátu 128 ml/min Za 24 hod kolem 120 l – z toho 1 – 1,5 l definitivní moči
Trojan: Lékařská fyziologie, 3. Vydání, Grada 1999
Močový měchýř • sliznice složena v řasy hladká svalovina tvoří 3 vrstvy: – vnitřní plexiformní – střední cirkulární – zevní longitudiální
• horní plochu měchýře pokrývá seróza (peritoneum) = částečně intraperitoneální orgán
Přechodní epitel
Hemodialýza • metoda odstraňování odpadních látek jako např. draselné ionty, močovina, a nadbytečné vody z krve při selhání ledvin • difuze rozpuštěných látek přes semipermeabilní membránu. Používá se tzv. protisměrný (protiběžný) tok, kdy dialyzační roztok ( 500-800 ml/min) protéká podél membrány v opačném směru než jakým teče krev, při němž nastává největší lokální rozdíl koncentrací a dialýza je tak nejúčinnější.
Hemodialýza
Nadledvina
• • • •
párová endokrinní žláza, cca 10 g kůra a dřeň pravá nadledvina má tvar trojhranný, levá poloměsíčitý. žláza je uložena ve vazivovém obalu, který pevně nasedá k orgánovému povrchu • je fixována k renální fascií, při ren migrans zůstává in situ
Kůra nadledvin • asi 70 % objemu žlázy, celkem 30 steroidních hormonů – kortikosteroidů: • glukokortikoidy - regulují metabolismus sacharidů a bílkovin • mineralokortikoidy - řídí hospodaření s minerály a vodou • menší množství pohlavních hormonů • buňky uspořádány do trámců, které jsou obklopeny krevními sinusoidami
Dřeň nadledvin • trámce nepravidelného tvaru, mezi kterými prochází kapilární sinusoidy • katecholaminy – A-buňky produkují adrenalin - první objevený hormon, vylučován do krve zejména při fyzickém nebo psychické stresu (krizové situace - poplachová reakce) – způsobuje zvýšení koncentrace glukózy, laktátu a volných mastných kyselin v krvi – N-buňky produkují noradrenalin - vyvolává kontrakci cév (s výjimkou cév srdečních) zvyšuje krevní tlak
Zona glomerulosa
Kůra
Zona fasciculata Zona reticularis Dřeň
Aldosteron
mineralokortikoidy
Kortisol
glukokortikoidy
Anabol. a pohl. h. Adrenalin Noradrenalin
