SKOROVÝBĚR
VÁCLAV PELOUŠEK
POZN: ŘAZENO OD NOVÝCH PO STARÉ
xxx Až zmáčkneš F5 tak něco uvidíš je to jenom o zraku kašlu na ženský nemůžeš přece dělat takovýhle chyby... tyjo tak krásný vlasy kašlu na ženský mlčí mlčí vláčné tělo kašna tělo ženský xxx Poprvé poslouchám -a to jsem už snad pět a půl roku elektronickým hudebníkemnějaký alba od Underworld už dva dny jsem nevyšel z pokoje už dva dny to nechápu a stejně až dodělám ten novej song na akordech g-mol a c-dur napadlo mě autumn leaves ale nebudu z toho dělat jazz když na to nemám protože mi nikdo nevěří že nevím co je celulitida
Vlhko tak si uvědomuju že jsem snad nikdy nepsal o takové té atmosféře, kdy v vzduchu visí miliardy kapiček vlastně je to takový ranní podzimní vlhko taková ta šedá obloha ...a proč jsem si na to vzpomněl vlastně... xxx je mi dvacet chodím do banky a při pohledu na svoji holičku si uvědomuji kam až lidstvo dospělo před VOŠ stojí brunetka s cigaretou má bílý svetr a jak je zima tak jsou jí vidět bradavky Jen kus ženského masa Poezie bílá suché stolní víno 28,tak to začalo přečetl jsem jí tak půlku a pak jsem hupnul za jednou do postele -to protože jsem všem záviděl že se mají s kým tulit jenomže ona byla laxní žádná akce sice jí hrozně rychle
bušilo srdce ale to se mi líbilo tak nejvíc a teď ve frontě na vlek hádám v čem je problém že jsme pak spali jen jako sourozenci a jediné co jsem jí dnes řekl bylo: čau Pavoučí žena Tak trochu přemýšlím jestli bych měl ještě o tomto psát když jsem téměř vše řekl ve své klavírní improvizaci třeba jistě se tam neobjevilo jak si měla rozepnutý poklopec a i to mě na tobě vzrušovalo ale naopak si myslím že třeba tvé dlouhé končetiny se mi povedly zachytit (vcelku dobře)-ale stejnak jsi za poslední větší dobu jediná co mě dokázala vzrušit naživo i po větším množství alkoholu xxx Asi už píšu jenom tak ze zvykudlouho už se to nikam nevyvinulo asi s tím brzo praštím a nechám si ten tvůrčí potenciál na něco jinýho stejně všechny hardkóry krize atp. vyšly ze psaní nojo slova....
Surreal-sen Teda tohle byl fakt super-sur-real sen šlo tam teda hlavně o jednu nymfomanku (skoro jako ve většině snů) ale co sem s ní všechno zažil... jeli jsme dokonce se školou do tibetu pod mount everest nebo co... tam sem jezdil na sněžným skůtru a byly tam zmrzlý mraky jakoby skleněný a hrozně se mi to líbilo ale ona se chtěla pořád líbat párkrát jsem ji laškovně hryznul do klitorisu to jó pak sme byli u ní doma a na její posilovací lavici si hrála na sexy trenérku ve žlutým tričku ježiš ta měla ale kozy a samozřejmě to skončilo šukačkou ještě si vzpomínám že v tibetu měla nabíhající celulitidu ale u ní doma už ne Cuzamenfasung Na stočtyřicátémsedmém kilometru dálnice D1 směrem na Prahu... je nádherná loučka obklopená lesy... tam vstanu počkám až zhasneš a pak na svůj flašinet začnu hrát dechovku a tancovat budu s holkou v kroji
zní to divně ale prožil jsem si to byla to trošku ostuda ale asi to tak nikdo nebral poslední dobou jsou takové podivné okolnosti v mém fanklubu... Hm... poloha objektu v časoprostoru závisí na pohybovém stavu pozorovatele vzhledem k horizontu událostí nene...tohle jsem já nevymyslel-to je jedna z těch nejmodernějších fyzikálních teorií o černejch dírách-zní to jako z nějakýho špatnýho sci-fi tyhle teorie to je mazec-vymejšlí to ten týpek co má místo těla jenom obálku na mozek ale přesto zplodil kromě revolučních teorií tři děti Mrcha neviděl jsem tvůj poetický potenciál protože tě dokážu milovat jen opilý nevím jestli se k sobě hodíme protože tě dokážu milovat jen opilý nevím jestli si máme co říct protože jsem se k sobě měli jen když jsem byl opilý a tak napůl ještě opilý unikám před tebou a tak napůl ještě opilý si uvědomuji tvůj poetický potenciál bohužel se o tebe zajímám jen jako o objekt nikoli o bytost a proto tě asi nikdy nezačnu milovat
za střízliva a proto ti asi ani nikdy nezavolám i když jsi se mi otevřeně přiznala že jsi mrcha a tohle jsem napsal den předem: beru to s úsměvem a přemýšlím jestli tenhle papír ráno najdu v peněžence abych si vzpomněl na opileckou poetiku pod očima máš červeno a v duši neprůhledno... neumím číst ve hvězdách neumím číst v duši ale jedno umím a jak jsem řekl beru to s úsměvem i když tohle bude odsouzeno jako nepřínosné mrhání talentem chci dodat ještě zmínku o vřískající kaluži nezklamat otce syna i maminku a i tamta se otevřeně přizná, že je mrcha... -to nic neznamenájdu se zahřát v rytmu fly over Nová éra upřímnosti léto už pomalu končí je to cítit na lidech ve vzduchu i na jízdních řádech cítím to aji na sobě...de asi o to že přichází čas poezie
nebyla tu... uv ochranný faktor 80 moje duše se bojí moje duše pláče vlastně nevím coby hm...tohle sou fajn rýmy asi před třema týdnama... a teď bacha od tý doby sem o tom nenapsal ani řádku sem se opilej líbal s kamarádkou vlastně je na mě možná po právu naštvaná nenapsal jsem ji ani jsem se neomluvil a byl jsem ták neupřímnej ...vlastně zahajuji novou éru upřímnosti ...promiň... ještě mi promiň ale jednu věc a to že sem si vyhonil u fotky jak se líbáme (jestli tohle pro ženy znamená že jsem hajzl...tak tedy jsem hajzl) teď lituju i sebe za to jakej dokážu být sobec a už se mi to aji vrací kolikrát sedim a koukám do prázdna -sám prázdnej a přece mě naplňuje úzkost teď mám už několik nápadů na podzimní básnění (taky jde o to jestli si najdu holku) bude to vzkaz v lahvi v kašně na svoboďáku
několik básní na tenisových míčcích a možná i nějaké další básně na zemi chce to samozřejmě odhodlání... a taky poslat nějaký dvdčka na ty fesťáky... 5:12 poslední vytrvalci ještě dopíjejí víno slyším jejich hlasy spím ve své posteli probudí mě erekce a denní světlo myslím na všechny ženy v okruhu půl kilometru a na sex s nimi na známé i neznámé -naprosto anonymní záležitostpak vyběhnu na terasu jen v kraťasech koukám se na zámek a rychle se ve stoje udělám je to krásné být úchylák takhle po ránu Bohyně Tak už mám po T.Z.ku ještě než se žaludek zase upraví z té rozcucháné podoby tak je čas zavzpomínat atmosféra plná cigaretového a marihuanového kouře v klubu hrajou oldies a na schodech je bohyně je to bloncka a není to zrovna nějakej hot sexy tip jen si sedí na těch schodech poslouchá tu muziku a hejbe se
uhejbá lidem co chtějí projít ale působí tak elegantné opitě že mám to nutkání si sednout vedle ní a ignorovat toho týpka co na mě huláká „zítra o tobě napíšu báseň chceš?“ „no jasně ty debile padej“ ...jak jsem řekl bohyně a tak holt padám v záchodové míse jsem viděl jak se barvivo raního čaje odděluje od čaje samotného to je znamení abych přestal blábolit (pozn. red. T.Z.=taktické zvracení ) Ty vole... tolik námahy co jsem musel vynaložit na snědení kousíčku té sekané... ach bože a s holkama to vůbec neumim to sme šli do jasmínu-a to je prej pojemholky max. Šestnáct let musíš si hlídat abys nedostal přes hubu a stejně mě bylo blbě z toho kouře tam (možná i z toho piva) a navíc napsat poslední dva řádky je pěkná hokna Úplněk básník v protějším rozjezdu už ve svých vlhkých očích
promýšlí báseň psanou v rozjezdu holka se učí mikroby u tyče se kymácí týpek okolo šedesátky dojedu rychle kde mám vystoupit a na cestu mi svítí úplněk Černé oči „tvůj blbej ksicht si prostě pamatuju“ říká vyhazovač zatím co já se chystám na rozjezd pomalu začínám přemejšlet o schyzofrenii a ukládám do své nevědomé paměti informace: ten týpek mě ve středu od tama vyhazoval a já se pak mstil že sem házel dlažební kostku po kameře ... tak to je celkem absurdní paranoja nevybitý hormony ale stejně večer hodnotím kladně -tvou fotku jsem si uložil někde na plochu jak dopíšu tak ji otevřu a zavzpomínám jak jsme dávali salsu jak nám to šlo a jak mě tvoje vlasy plné tvé vůně liskaly přes obličej prej jsem buřič a rebel...takovej mírumilovnej „básník“ ale co sem tomu debilovi měl na to říct? tvoje černé oči vypadají převážně smutně zase tak moc mi při tanci nevyhovuješ, ale jsi fakt první se kterou mi to šlo jojó a tvoje sms
budí rozespalé město o půl čtvrté ze spánku lhostejnosti hoří domy, ale lidi neumírají jenom pár lidí to píše jako laciný emocionální trošku kýčovitý projev černé oči jděte spát Dech propadám milostným depresím a všechny je šuká někdo jinej jsem zářící neon v prostřed texaské pouště a za dvacet metrů končí koleje ještě můžu koukat jak dýcháš ale to je jediné než se zastaví můj dech hvězdám zpívám sonet k ránu ránu, kterou končím-spát chci vysvětlit pánu bohu švábi z cukru. bledé tváře hledím na tvou pleť a tvůj dech mine kuželku v nesnázích vítr boří topoly vítr boří tvoje vlasy vítr boří moji tužku vítr ničí příliv tvaru smutku opravdu bych už neměl psát básně usínám na bloku Kam ten svět spěje Z krásky se stane „hodná paní doktorka“ -teda zubařka
zdá se mi že už moc dospěla... zase ji půl roku neuvidímpak ještě ty ostatní pěkný (moc pěkný) holky co se na mě smějou (ze všech stran) a abych byl pořád ve střehu tak se taky usmívám na všechny aby mě náhodou některá neunikla a v zajetí všech těhle dívčin mačkám zelené tlačítko na otevření dveří jemně palcem-právě jen tak aby se sepnul kontakt-jako by to byla bradavka Pohoda už jsem si vyhlídl to místo -na starým vraku aero minoru -na polopropadlý střeše budu sedět a hrát na harmoniku trošku budu bubnovat na rezavou karoserii přes větve švestek budu koukat na měsíc který zítra bude v úplňku pak se probudím a ošlehán jarním sluncem zahalen v košili a zpocen budu užívat ten klid Bratři tak po kalbě nebo tak… usnu jako pařez s úderem čtvrté hodiny se vzbudím a koukám že sem v posteli svých rodičů a motá se mi hlava vedle mě je flíček od spermatu a tak si řeknu: ahoj bráškové-já sem dopadl ještě celkem dobře!
Poetika v jedné ruce kojence a druhou si nabírám bramborový salát koukám se na svět poetickým pohledem a spatřuji poetiku v kdečem těhotná žena v 9 měsíci a z kalhot jí tak trochu leze prdel před prvním fiftínem a celé hlediště souhlasně kroutí hlavou třicátnice ještě pozorují ty temperamentní chlapy ..mě už přijdou celkem pasé a děvky nemají duši fucking bitches and no soul a děvky nemají duši luxusní děvky navěšené na pracháčích nemají duši koukám po nějaké s duší.. mám jeden tip ale jako vždy si nejsem jistej kluk co si holí prdel mi směle radí: „některý holky by šukali jen tak“ nojo…je to rok a několik měsíců bez sexu… vlastně už sem zvyklej na autosex… nějaká poetika v něm přece jen je… jenomže prstama uchopit tvůj hrudník a dýchat jemně s tebou než se ti do plic dostane dým dám ti pusu na čelo a půjdu spát dobrou Singapur Na fotkách nevypadá špatně nejsmutnější vskutku nejsmutnější město světa singapur -bude lepší když napíšu co jsem vidělfronty na dva záchody v kempech pro tisíce lidí kde je jedna sprcha a pět hracích automatů -myšlenky v té frontěvycházel jsem ze svého stanu a se zalepenýma očima jsem se snažil uvidět
něco přes silně sluneční paprsky uviděl jsem ji tu které patřil spacák v mém stanu a uvědomil si že o ní asi psát nebudu (snad jen zmíním jak jsme si alkoholové opojení krátili pseudoněžnostmi bez sexu) ...a samozřejmě mnohem víc: v nejsmutnějším městě na světě hraju na rozladěný honkytonk s klapkami které se nevrací a i po pár chybách mi aplaudují vodáci v nejsmutnějším městě se chodí bosky a je nejsmutnější možná jen proto že ho tak vidí ten jež spal uvnitř mého těla zatímco jsem si užíval nekonečnou pohodu šplouchání a výhled na holky v plavkách v nejvyšším patře toho mého paneláku už svítí jediné světlo píšu dopis tuší pro všechny ty ženy o kterých se snad nikdy nenaučím psát Snickers jdu po ulici se svou přítelkyní mám v ruce snickers... trošku jsme se hádali kdo z nás si ji dá jdeme a tak trochu se škádlíme je už noc... jdeme z hospody a doprovázím ji domů pak zahlídnu u popelnice boveráka právě dokončil tu popelnici a jde proti nám
nevím proč ale nejednou řeknu: Chytej! a hodím mu tu snikrsku trochu nedůvěřivě se na mě podívá a řekne: díky! ta slečna vedle mě... (zase moc ji neznám) se na mě podívá jako co to dělám naštve se a aby ukázala celýmu světu a hlavně teda mě jak dokáže bejt umíněná (zlá) tak jde za tím boverem a tu snikrsku mu vyrve z ruky a řekne: Ten můj je nadranej-tohle je moje! moje slečna si sní snickers a protože jsem taky trochu nalomenej tak ji pošlu do prdele že už to sama dojde ten bover se otočí a protože svět ho tolikrát kopl se nad tím ani moc nepozastaví a jde hledat místo na přespání Zase šumí ráno vyjdu z baráku s poezií v ruce naprosto v klidu naladěn jdu a vzpomínám co bylo včera poprvé fakt vědět jaký to je být vyjetej na technu byla to síla, ale bylo toho víc hejbu se do rytmu a uvědomuju si svoji ubohost 1-1=0 s holkou co má kluka se pozorujeme v odlesku skel nočního trolejbusu derivace inkvizice holky džíny thc DJ je nula potí se mi ruka když držím tuhle řůžovou
sbírku-přijde mě, že se potí spíš ta sbírka sám jen vjem pod povrchem na dně Už zase... nirvana entertain us! no a tak dál... už saze-improvizace ve službách moji fantazie... asi nebudu psát o tom jak jsme spolu tancovali jak jsem tě chtěl ale nechtěl jsem bejt dotěrnej zatímco všichni ostatní se tě snažili sbalit (pak na to nabalit pár pěknejch poetickejch výrazů a hotovo) ... chtěl jsem si s tebou zatancovat byla jsi mi sympatická jsem nadále jen součástí tvého hrudního koše
Sprinteři hrozně se mi vždycky líbili sprinteři bez nohou na vozíku... oni mají tak silnou psychikumyslím že je jen tak něco nezlomí nebo sledge-hokejisti tyhle lidi jsou mnohem dospělejší než kdy jak někdy budu jestli taky byli beznadějně zamilovaní? myslím že by je to nezlomilo
je ne jsou mými vzory Hledám holku z dánska hledám holku z dánska na flirt hledám holku z dánska co dělá dobrý fotky hledám holku z dánska a už sem na pátý stránce gůglu až najdu nějakou tak jí pošlu mejl: I am a student from Czech Republic. I will go to denmark in the summer. I want some sex from you. a ona neodepíše... mohl bych tyhle mejly posilat častěji, ale stejně by je všechny ty holky z dánska smazaly jako spam hledám holku z dánska co mě nesmaže jako spam hledám holku z dánska for pleasure a google už mě nudí Klasika jaro skrze zrcadlo paměti čučim studené slunce teplý vítr pak doma a usměju se na obraz co sem včera maloval přemýšlím o moc důležitých věcech jak se proslavit udělat průlom v hudbě
nastolit novej proud -o budoucnosti hudby obecně -cítím se mocně když přijde n ějakej nápad ale pak kouknu na piano jazz book a zjistím že ani neumím číst noty v basovým klíči a tak přemejšlím zase o holkách Atlantida? probouzím se v kamenné budově vyjdu před ni... je z mramoru a je součástí mramorového města místo chodníku je voda...hluboká voda. na kameni nejsou žádné řasy a voda je průzračná skočím do ní-je teplá plavu kousek doplavu na roh... je tu jakýsi pomník s jednorožcem podívám se vlevo a tam v uličce vidím otevřené moře plavu tím směrem... jakmile se dostanu na okraj budov tak uvidím po pravé straně obrovský maják snažím se pohled zaměřit na jeho vrchol uchvácen tím kolosem klesám pod vodu (stále hledím vzhůru) začínám dýchat vodu a dýchám ji navždy chtěl jsem to ukázat všem svým přátelům jenomže ti jsou nad vodou No sex today dívky co mají upnutá trička a nos a ruce v rytmu hudby občas problesknou oči
(bez náznaku duše -tu tam však za daných okolností nikdo nepotřeboval, ani já-stačilo abych si všimnul že ty dívky máji nos a ruce.) byl jsem na pár minut král, ale to už je jedno byli jsme dva a měli jsme respekt, ale no sex což je dobře dělat nějakej pseudo breakdance....radši už ne dívky s upnutými tričky kouří cigarety a pijí pivo...nejsou moc zpocené jen některé v rytmu hudby, kterou jinak nemůžu vystát bral jsem to jako zábavu... asi za daných okolností lepší než sedět a snažit se v tom hluku konverzovat... to jsou ty zábavy nevím jestli ještě na nějakou půjdu teď mě bolí pata a hraju hru s 007 asi to za to nestojí...(disko-příběh) (gay-show) no sex today (což je dobře) Kráska oči úsměv vlasy (středověké) úsměv sympatie flirt říkám: ty tví kluci jsou super směje se (dotkne se rukou mého ramene) na rtech zbyl úsměv
v očích láska sednu si na zem a schoulím se do klubíčka ona se ke mě přitulí to vám řeknu ona krásně hřeje cítím její vlasyvoní (blond) naše tváře se dotýkají a do mozku se vyplavují hektolitry hormonů (veliká koule biomasy ze dvou částí -později z jedné) no to je teda něco než nás zaplaví oceán... U stolu s igelitovým ubrusem náš vztah bude vypadat takto: já se naučím kouřit cigarety, abych se na tebe mohl každý den dvě hodiny dívat (jenom sedět a koukat se) protože za těchto okolností je lepší se koukat a kouřit než koukat a nekouřit takhle to půjde beze slov a ty budeš čekat celý smysl tohoto (že se odkryje) jenomže jenom budeme sedět a mlčet a já budu kouřit vím že to občas nevydržíš a vrhneš se na mě a začneš mě líbat jednou za čas ti to prominu, ale pak už budeme jenom sedět a koukat
jedou za čas to taky nevydržím já -zvednu se - sundám tvoje kalhotky a začneme se milovat jednou za čas mi to promineš, ale pak už budeme jenom sedět a koukat a vždycky si všimnu, že máš hezký džíny
Postřehy z Vídně I. kolekce těch nejhorších picassových obrazů je smutná už tím že v očích jeho postav nezůstalo nic z jejich důstojnosti nezůstalo v nich vůbec nic Jsou to prázdné oči starých umírajících lidí-přesně takových jako je ukazuje picassův autoportrét II. Dva nazí mladíci pomáhají zkušenější dívce (též nahé) dostat injekcí do žíly heroin ten mladší třináctiletý to celé jen pozoruje-je vzrušen doufá ve svůj první sex III. holubi na hlavní třídě nenasytně hltají zvratky-mandarinky s tvarohem IV. Teenage smoker je nejpůvabnější dívka kterou jsem kdy viděl cigareta jí jde k pleti a ty krásné rty -umí zacházet s očima tak jako to skoro žádná neumí a proto je tak vzrušující V. masturbace na veřejných místech
není legální VI. Jazzově míněný potlesk uprostřed skladby zní opravdu mile. Vojačka militarismus v jejím srdci tak tvrdý a ostrý, že by jím moje játra rozdrtila decentní ale půvabná je tahle vojačka jemná bez šminek tvrdá uvnitř tahle vojačka tenhle kontrast mě přijde dost vzrušující zvlášť když stojí vedle mě Kolena dneska jsem zkusil nový způsob onanie nejdřív jsem to zkoušel s takovou širší krabičkou od lentilek, ale ta nebyla dost tlustá...akorát to bolelo pak jsem si pustil péčko klekl jsem si a o postel opřel ruce tak aby se nepohnuly a pak jsem do těch rukou zasouval... bylo to dost podobný jako normální sex příjemný zajímavý vyrušení té všednosti akorát teď mě celkem solidně bolí kolena
Vše není tak, jak má být dneska jsem dojat upřímně poslouchal jsem Ježíše-muzikál pak přišlo Vše tak, jak má být II-Co je na tom tak zlého je to jak Máří zpívá jak moc miluje Ježíše ale nemůže s ním nic zažít avšak je to krásný a jak chce aby zapomenul co mu v tom brání a že se kvůli němu změnila .... tak přesně takhle jsem se cítil s Terkou Já nemohl a ona moc chtěla... uvědomil jsem si jak to pro ni bylo moc těžký a věřím že i svým způsobem krásný ale to si asi neuvědomovala teď už možná zapomněla a nebo se pořád snaží zapomenout a možná ne... vidím v tom ten paradox, že Ježíš ji taky určitě tak moc chtěl ale nemohl musel mít silnou vůli ale o co sladší by bylo kdyby vůli ztratil měla by jsi mě svým tělem hřát nebo dál jen vonnou mastí třít? vidět tě zpívat tu píseň začnu brečet už teď jsem skoro brečel viděl jsem tě jak se koukáš byla jsi to prostě ty a nevěřím že ne už nevím co mě během těhle představ
donutilo jít se vymočit jen sen mi zbyl Závěr v potlesku schovaná slza v přeplněné tramvaji schovaná žena (jediná) tramvaj schovaná v zácpě já schován v potlesku žena je slza Vrták bloncka zrzka bruneta dostal jsem certifikát, že jsem si vyhonil u tvý fotky na tvým osobním webu... ani nevím jak jim to funguje.. šel jsem se umýt a najednou tam bylo okno: gratulujeme, právě jste se stal 113 uživatelem, který si vyhonil u téhle fotky. tak jsem to zavřel a celej den mi to vrtalo hlavou Počítač není žena můj počítač mě měl celkem rád pak jsem povolil automatický aktualizace windowsu a on se mnou přestal mluvit zeptal jsem se ho proč se mnou nemluví a on řekl-zeptej se sebe bylo to jiný než když ti tohle řekne ženská,
protože já věděl co jsem provedl Pro Krista (?) - klišé ván oce jsou svátky typické té lidské lidskosti všichni se radujou a nakupujou po ulici jde týpek a tváří se vánočně v jedné ruce nese tři mrtvé bažanty (tři na jednu?) pak jsem prošel kolem kádě s kapry stál tam usmívající se řezník se zástěrou od krve v anglii zase krocani-ještě že se před tím vším můžu schovat do své falešné identity ignoranta se sluchátkama to mě vyhovuje
Báseň z donucení -okolnosti nejsou -srdce nežije -svět spí (alkoholem) ale stejně jsem se donutil napsat tuhle báseň aby jak se říká jsem nevyšel ze cviku Rozespale nějakej debil mě probudil
a myšlenky umírají (dřív než je dokážu uchopit) jsem uvězněn vyrušen & jsem pomalej vysvobodí mě jen pištění vycházející z trubek od topení -mučí mě hudbou -dostin the middle of nowhere dělá / mě lepším / mi líp /
Omezenost ležet v posteli potit se a jenom koukat do notebooku copak to je nějakej život ? a kde mam brat inspiraci? -to je doktorům šumafuk jediné co mi zbylo je jazz nohavica klavír a můj penis dobrovolné vězení nečinnosti
Realita poletující sáček od avonu tak jak si ho tvůrci reklamní kampaně nepřejí vidět poletující mezi listím ve vírech vzduchu na městských otevřených prostranstvích neutuchající potlesk unuděných snobů
Lidi jako já (sonet) koukají se z okna a doufají že zahlédnou alespoň jednu vránu pohrdavě naznačující a je jim naprosto jedno zda se udělají u Botticelliho nebo u Tiziana koukají na jejich podrážky bláto neštěstí déšť či sníh v metropoli východ slunce tak dojímavý že zbije srdce Monetovo Hluch ještě dřív než napíšu něco málo na icq abych se odreagoval od dějin umění chci ještě zachytit jak jsem hrál dnes ráno na klavír. venku padal sníh a já... hrál jsem a jako bych měl zalehlý uši nebo co-zdálo se to celkem potichu ten klavír hrál jsem a opravdu mi to šlo hrál jsem svoje i cizí skladby tak jemně jak to jen moje zesláblé prsty dovolily byl jsem na vrcholu rozkoše těch ladných tónů až se mi začali protivit každý tón který ještě byl molově harmonický mi trhal uši a tak jsem začal hrát disharmonické skladby ty svoje nejlepší pak jsem dohrál a šel se učit kreslit perem a tuší
Koloběh vlašský ořech co se kutálí po zámkové dlažbě -to je v pohodě každej den píšu slova po ránu se ponořím do procitajícího vzduchu města -a do hudby v 6:40 zhasly lampy vždycky si vezmu tři kaštany -teď už padá hodně listísnad ty stromy nepokácí z okna bylo vždycky vidět javorovou alej, ale teď jsou tam mladé okrasné škaredé hnusné malé třešně čekám na zastávce na svou šalinu-aspoň deset minut pak to vše skončí a já se můžu zase ukrýt do postele a vyčkat na další ráno v noci přišla noční můra za oknem když jsem se koukal a zavřel oči byl vlkodlak -tím hlasitým vytím mě probudil -bál jsem se usnout -když jsem zavřel oči on tam byl. napil jsem se, pak už se mi o něm nezdálo ve tmě-nic není okolo-zvoní budík na mobilu nechám ho chvíli budit a pak ho vypnu Na odstřel Probudím se odpoledne
a brní mě zuby bolí mě hlava posadím se na postel kolem projde kočka a svým disharmonickým mňoukáním mi s pohrdáním naznačuje... musím zas někam jít ale bolí mě hlava a brní mě zuby spánek by mě zabil Jak by se mi to líbilo Půjdu pít s pár přáteli mezi lidi, který neznám. Potkám tady pána s didžeridou místo penisu. Potkám tady ďáblici s velkým nosem. Potkám tady jednoho echt dementa. Potkám tady pihatou holku s pěkným úsměvem. Potkám ji a zatancuju si s ní. Budeme se tisknout pod deštíkem samopalů. Pod palbou očí jejích a mých známých. Budeme se líbat zahaleni do dobře myšlených pomluv. Budeme se svlíkat zahaleni do jejího půvabu. Budu zkoumat její boky a možná i něco víc. Ale ona jede domů čtyřkovým rozjezdem a já zůstávám do rána. Je pryč a nevím jestli se ještě objeví. Možná bych ji neměl poznat víc. Koukám a usínám s pohledem plným alkoholu. Domýšlím si předchozí řádky jako by za tím tancem bylo něco víc. Shrne se mi kůže nad nosem a usnu ve svým spacáku. Nade mnou proudí cáry rozumu a poletují u stropu. Vstanu pod známým hlasem. Jdu se vyblít a ráno čistý a nový vstanu ze země na hajzlu. Tak by se mi to líbilo. Alej Alej dlouhá aspoň 150 metrů na jednom konci stojím já s kamerou na druhém konci sedíš ty v křesle máš na sobě svatební šaty a lehce se pohupuješ vidím tě hodně z dálky-jsi menší než můj palec
namířím kameru a pomalým zoomováním se k tobě přiblížím tváříš se tajemně a koukáš se z podhledu máš krásné obočí vidím tě jen díky LCD až se dostanu na záběr tvého obličeje-ty jako by jsi to věděla trochu se pousměješ víš že jsem tam a že si tě prohlížím koukáš se na mě-vidím to v LCD tváříš se tajemně-já se podívám na střechu domu sedí tam dva holubi-právě odletěli za tebou. Pošlapaná poezie pošlapaná poezie leží vám u nohou jaderná válka plná kopretin kim čong-il zde nakoupil O prázdninách chodím po pokoji ležím nahý na podlaze válí se po mně písmena honím si u kladiny Iriny Krasnyanské sleduju discovery chanel pak uklouznu a jsem v polsku To za to stojí Muž co píchá svou ženu vidličkou do silikonového poprsí On Jde po ulici s kýblem plným hnisu a pomalu jej rozlévá k nohám nic
netušících chodců Zima kaštany už nejsou poletuje sníh koupím si pole a budu pěstovat ječmen vždycky když bude takhle zima tak budu pít čaj tma je už v pět hodin znějí sirény jezdí vagóny koleje jsou chladné jako moje oči které zastaví pohyb tuhle báseň věnuji první vločce této zimy Co? holka s vlasama po prdel co dělá do muziky fandí eurotýmu a ke všemu chce na rande? tyjo bože nevěřím v tebe ale seš pěkná kurva Zase zpět Tak jsem po dlouhé době napsal pár špatných milostných básní zase jsem si prožil to svoje zklamání je na čase abych se zase vrátil do těch rovných nalajnovaných kolejí
je na čase abych se přestal trápit její pavučiny byly sladké pozoruji jiné pavučiny
Mezi úsměvy sám mezi koupou dětí ztracen v jejich úsměvech vypouštím si žíly neslyším hřmění pendolina. oni jsou droga zákeřná-dá ti moc a zodpovědnost a přitom tě jen ničí až do té míry že nevím jak do končit verš. kastaněty klapejte-děti smějte se mi jak umírám tancujte mi na hrudi trhejte mi vlasy kousejte mě tahejte mě za uši jisto jistě se vám poddám mrtvé tělo neodporuje
Autoportrét narostlo mi břicho (chlupatý) už dva týdny sem se neholil měl bych se jít ostříhat su špinavej a smrdím smrdí mě z držky koušu si nehty su chlupatej drápu se v řiti honím si péro chodím bos po parketách
nepoznám od sebe vrabce a sýkoru nevydržím žádnou dlouhou námahu a nerad pracuju mám bordel v pokoji a papírky na zemi jsem idiot a všechny lásky mě už opustily zapomínám jsem muž k pomilování tohle všechno mi dodává tu sílu jenomže mi to bere všechnu snahu něco z toho zvrátit ani pořádnou báseň neumím napsat Spoj vyšel jsem z baráku po pár nedechnutích mi přestalo bejt na blití došel jsem na šalinu do který pak přistoupily dva tmavší chlápci v hadrech na stavbu -nehorázně smrděli cigaretama -(dobrá ranní hygiena)začlo mě bejt zas blbě paní ve stánku s bagetama kmitají už od rána míjím hromady lidí -možná dobrých dojdu ke grandunejbližší spoj do Prahy 8:30-kurva hodinu budu čekat -za přepážkou kretén >nedal mi studentskou slevu sedím na nádru a čekám na svůj autobus, kde stewardka se bude tvářit moc mile-to už znám kolem chodí lidi a já si vzal reklamní noviny jen proto, aby mě ten týpek už neotravoval až půjde poosmé kolem mě
tuny lidí zase chodí kolem mě-mají svůj cíl nikdo na nic nečeká jsem ztroskotanec poslouchající jazz na zaplivané zastávce (miliarda žvýkaček podemnou) lavička na který sedím je nepohodlná a špinavá píšu básně na kolenou -nepozorován stovkami procházejících uprostřed beznaděje v 7:33 V moci jeřábů okouzlující jsou dívky zajímající se o muziku >ty které si prohlíží příručku ke cubase >ty které hrají na Hammondovy varhany >ty které s výrazem hodným bohémů pohupují rytmem >ty které mají rády i neuspěšné muzikanty těch talentovaných a skutečně dobrých je jen hrstka-já jsem jen další ambiciózní nula vzhlížející ke slávě svou tvorbou tu nejkrásnější z dívek potřeboval bych oslnit-NE-tvorbou netím jak bych ji chytil kolem pasu-něžně a kolem jejich úzkých ramen a pak vydechl jemně do jejích zvlněných vlasů-možná by měla kulaté bříško, ale byla by veselá a příjemná-hřála by já každým dnem bych se bál, že kvůli své tvorbě ji ztratím. Každou minutou procházel jsem metrem a pozoroval všechny ty lidi a to, že někteří z nich mají emoce ale jen málokdo má opravdu duši krásné grafity, čas na podlaze odložené kameny, vyhnívající pocit nikdy neuvěřím v pravou lásku- jsem jí posedlý krásné ale bez duše (-škaredé) jsou
fotomodelky na bilboardech jsem opilý lidstvím míchám ho chce se mi blít mám kocovinu už nikdy nebudu… Dej mi křídla nebo ploutve a já odejdu ve světě (bez duše) hledám respekt lidí (bez duše) Autobus čeká až mě a další pohltí odnese nás na svých kolech do jiného světa-je to pojítko-těžko se dá uvěřit že bych po cestě mohl vystoupit do lesa obývaného jezevci slyším houkání stavebních jeřábů sklánějících se nad mé zubožené tělo nevyhledávám smrt ani utrpení-bohužel-říkají rudé květy růží novinové plátky v prachu bahně já sám mezi všemi sám o něco šťastnější od té doby co lidstvo vynalezlo jazz -out of order---now--Básnířka v šalině v kloubu naproti mně dívka vzrostlá-asi větší než já má jeans koukám se jí chvíli do rozkroku pak na obličej je pěkná začne se na mě taky koukat uhnu pohledem takhle to jde párkrát dokola a pak se si zadíváme do očí usmíváme se
sundám si sluchátka a promluvím: >známe se? >to nevím…odpoví >nepíšeš náhodou básně >no jak se to vezme…odpoví >nepůjdeš na pivo? (usmívám se) >jo…odpoví vystoupíme chytneme se za ruce a odejdeme je větší než já neznám ji jsme do sebe zamilovaní neznáme jména je krásná myslím na její klín a ústa jsem vzrušen odcházíme do tmy rozkoše Nástupiště vyznívám stručně na nástupišti rychlíku -nepozorován lidmi vymýšlejícími ideální tvar dětských plenek a při tom jen doznívající v tahitském větru naplněném příkrými superlativy tašku pod paží na nástupišti metra -nepozorován lidmi sklánějícími se nad hroby svých blízkých, jež museli vytrpět tu nepřekonatelnou smrt v podobě tančících bomparů dívka jež má svého muže -stojícího na nástupišti meziměstských autobusů jedoucích tam kde končí veškeré předsudky ohledně tučnáku se zmrzlinou
prodávajících nepřeberné množství low-endových magneťáků na nástupišti zažíváš ty nejúžasnější okamžiky před nástupem a po výstupu na nástupišti čeká malá holčička -čeká až zestárne a stane se z ní stará nemohoucí zneuznaná básnířka dvacátého století na nástupišti čeká stará nemohoucí zneuznaná básnířka dvacátého století -přemýšlí zda by ještě mohla chytit svůj autobus do stanice konečná -to je jediné co ji zajímá kolem nástupiště se procházím a sklízím úrodu všech příběhů jež jsem zde zasadil koukám a vidím všechny ty lidi na pokraji pláče způsobeného představou: vstanu a půjdu si zavolat -co když v telefonu uslyším hypnotický hlas, který mi řekne abych zabil celou svoji rodinu pětikilovým kladivem a pak i sebe skokem z mostu na nástupišti se dožvýkávají žvýkačky -poté putují na zem -za každou z nich je jeden zubožený osud
nástupiště je tvůj osud -přestaň jenom sedět a nechat se pozorovat -vstaň a staň se pozorovatelem -možná i ty usedneš k plátnu -možná i ty se staneš mrkvičkou -možná i tobě se psát na počítači zalíbí zkouším si zase představit, jaké to bylo naposledy na nástupišti autobusu kde jsem políbil svou milou -jaké to bylo když než jsem ulehl tak jsem koukal na její šíji na nástupišti sedí básník -na nohou mu leží notebook -kouká se svýma rudýma očima -pozoruje vše okolo... je tak dobrý, že dokáže vše to co vidí napsat napsat tak že každá jeho myšlenka řídí moje prsty -píše báseň s názvemnástupiště (tak že to až nechutně dává smysl) Zjednodušení dívky jež milují soulož v kuchyni oslovíš jen tehdy, přistoupíš-li a řekneš sebevědomě: jsem špatnej jazzman a ony odtančí po palouku plném třímetrových slunečnic
Se Zdeňkem jíme ve dvě ráno jíme toho hodně měli jsme K-céčko H-céčko T.H.-céčko c2h5 atd. smějeme se rohlíku otevřou se dveře a vejde profesor Šuler na hlavě má plaveckou čepici v jedné ruce pádlo v druhé ruce pedál zíráme na něho a čekáme >jste dekadentní disko bukvice (ddb) říká kouknem na sebe a začnem se smát... on se začne taky smát a asi taky dal prda... jeho knír odchází a my zůstáváme s naší představou sami Nový kamarád kreslím rtěnkou po chodníku a nevšímám si červené >zvýrazňuji linie, kterých by si jiný nevšim >“vypadá divně“ nevšímám si nohavic procházejících kolem chodník namalovaný rtěnkou mohu políbit kdy chci Ale dívčí rty i bez rtěnky
...někdy bolí více než beton na rtech... Blíží se kočárek a já si myslím že je čtvrtek v říjnu přitom v poledne zněly sirény a léto ještě nebylo začne? Melancholie Básně ležící na klapkách klavíru hoří pod náporem tónů. Umělé Dívka s umělými květy v ruce je více objekt k zamyšlení než dívka s živými květy ve vlasech... ...to je totiž bez přemýšlení objekt stvořený k milování!
Buráky otevřu skříňku abych si dal buráky sáček je otevřený... nabírám si-jsou vlhké dám si nějaké do pusy a žvýkám... nic moc ...ruku strčím podruhé do sáčku a když ji vytáhnu koukám že na mé ruce jsou nějaké pavučinyněco takového. podívám se do sáčku a zjistím že jsou tam nějací červilarvy a svíjejí se
dožvýkám to co mám v puse ten sáček vyhodím... asi jsem jich pár snědl ale to mě až tak netrápíměl jsem chuť na buráky Liják počkal jsem až přestane pršet a pak jsem šel na tramvaj. vystoupil jsemsvítilo slunce asi po padesáti metrech začalo kapat řekl jsem si >je to tak pul kiláku-to dojdu po dvaceti metrech se spustil takovej liják jakej jsem už dlouho nezažil po pár krocích jsem měl mokrý boty po chodníku tekla voda nohavice mám mokrý, ale jenom zepředu musím si sundat sluneční brýle takhle jdu a myslím na ten pořad v televizi kde říkali že když v dešti jdeš tak zmokneš míň než když běžíš. říkal jsem si >na tom něco je ale teď tomu nevěřím chodník vypadá jako zeď do které střílí hejno samopalů na zemi je spousta a spousta koleček na chvíli se zastavím pod stromem a doufám že přestane stojím tam minutu a nic furt leje kašlu na to a jdu dál cítím jak mě stéká voda po tváři a přes oči a jak mezi obočím a řasami je vodní linka je teplo a ten déšť není zas tak nepříjemný
když jsem došel domů řekl jsem si >mohl jsem tam klidně ještě chvíli zůstat a myslet si jak je krásný moknout. neudělal jsem to Myš myš v trávě. mrtvá kožich ocucanej ulovila ji kočka beru ji za ocas a nesu ji do popelnice nemá záda jenom bílá páteř v rudém masu vyhodil jsem ji a víko klaplo odpočívej v pokoji Jdu Jdu městskou periferií jdu velmi pomalu jdu po silnici a míjím zaparkovaná auta. Je večer a ještě je světlo letní večer Je ticho bezvětří a ptáci trošku zpívají velmi potichu a jen někteří zbytek létá nízko nad zemí. Je ticho a koruny stromů jsou nehybně zelené. Je to zvláštní slunce už odešlo Jdu velmi pomalu a jak přicházím domů tak usedám a píšu tuto báseň jakoby se mi
ani nechtělo
Pokoj Ležím na zemi v jednom pokoji s hodně škaredým nábytkem všechno je tu plné věcí ležím na červeném koberci, ve kterém, ostatně jako v jakémkoli jiném koberci, je mnoho roztočů Býval to dětský pokojík svým konceptem sice zůstal ale už tu nežijí děti koukám na strop na proutěný lustr je jako okrové oko na bílé omítce zvedám nohy a lustr umisťuji mezi ně na postelích jsou proležené matrace je to můj pokoj vyrostl jsem tady Patřím sem a s tou místní ošklivostí jsem naprosto srostlý
Výlet nakreslil jsem pět kreseb uhlem a jednu malbu na sololit temperami bez štětců – jen rukama přišly mi celkem dobrý a tak jsem se na ně koukal ... nevím jak dlouho koukal jsem na své ruce od barvy a pak zas na ty kresby potom mi někdo píše na ICQ >seš tam??? a já nevím co odpovědět,
protože od počítače jsem tak 30 centimetrů ale duševně jsem dost mimo ještě chvíli přemýšlím co napsat a pak mi dojde že s rukama od barvy psát nemůžu – už i ta tužka co s ní píšu je celá od barvy budu chvilku koukat a pak si půjdu umýt ruce. Nevědomí Vysychám a proporce mých končetin vidí už jen mloci. Nedoceněná poezie v obchodě s levnými knihami jsme si koupil dvě sbírky básní stály po pětikoruně. byly to snad nejlevnější knihy co tam měli byli to čeští básníci a podle toho co jsem si přečetl v obchodě bych řekl, že byli i dobříurčitě měli zajmavej život... Takhle si společnost váží básníků mnohdy intelektuální elity... nechá je shnít v obchodech s levnými knihami já snad proto, že byly tak levné tak do jedné z nich píši tuto báseň a doufám, že jejich hodnota se tím aspoň zdvojnásobí.... Tohle je pravá motivace abych někdy vydal sbírku básní... možná bych se ožral na křtuza to by to třeba stálo dáte lidem na výběrdvě sbírky nebo
párek v rohlíku >volba je jasná - hlad je hlad
Jazz všechny ty pocity který teď prožívám jsou falešný nechuť nadrženost únava a co já vím co všechno už dlouho jsem neprožil nic opravdovýho asi bych potřeboval probudit něčím fakt -však víš... jo-je to sice pohoda takhle jenom přežívat a občas něco nakreslit to víš ale mě to nic moc nedává třeba tenkrát když jsem se točil v bazénu-to bylo dobrý takový celkem opravdový i když hned jak jsem to dodělal jsem stejně přišel do pokoje a díval se na americkou „střeštěnou“ komedii to mi úplně odrovnalo jakoukoli symslovou hmotu v mozku na tohle jsou tyhle filmy aji dobrý pak už je to jenom jazz jazz ___...___---:---___...___jazz ne jako když ti kolem hlavy lítá vosa jazz ale je to falešny...stejně jako všechny ty úsměvy v rodinejch seriálech já už jsem třeba celkem dlouho neviděl pěknou modrou barvu naposled to bylo asi před dvěma měsíci byl večer a byly mraky takový tenký mraky a přes ty svítilo ještě slunce a možná trochu měsíc to byla modrá kterou bych jako už někdy viděl na nějakým surrealistickým obraze oni totiž tyhlety barvy jsou asi opravdový ne jako ty super barvy který vymýšlej na sériově vyráběný auta jsou opravdový ale koukat se na ně to je prostě jazz jó...moanin‘
jazz___...___---:---___...___jazz ten mám rád Otevřeně nad ránem jsem se probudil s obrazem dívky pod víčky držel jsem se za ztopořený penis šel jsem na záchod abych si ho vyhonil... sedl jsem si a začal jsem venku už se rozednívalo a během mého snažení začali zpívat ptáci... neudělal jsem se - ta atmosféra byla úžasnější než jakýkoli orgasmus -byl to asi nejpoetičtější východ slunce Přechod sleduju tour de france zrovna dnes jsem viděl chlápka v týmovém dresu discovery chanel měl pupek upocené čelo a hnal si to tak dvacítkou po rozpáleném asfaltu řekl bych že dnešní etapu vyhraje taky bych řekl že perreiro si žlutý trikot neudrží stojím takhle a pozoruju ho stojím a jsem prostoupen slunečním teplem stojím a ani nevnímám že stojím uprostřed silnice jakoby mi někdo prošel za zády ohlédnu se a nikdo pak začne troubit nějaké auto na mě dojdu tu silnici a tvářím se jakoby se nic nestalo a říkám si
že možná netroubil ani na mě všichni totiž ví že takových bláznu je tu nejspíš dost Bukowski je mrtvej a já ležím v posteli s notebookem. Všechny prostaty světa spojte se! V televizi běží stupidní talkshow Je mi zima nedokážu si nahmatat puls a hraju si s korálkama jako by to byl růženec těším se až zajdu s kámoškou na pivo a jak prohodíme pár slov Za zavřenými dveřmi mi nabízejí dvě statné dámy kus dortu já odmítám Nenávidím tyhlety nálady a právě proto je mám rád Je to jako když přefouknete zobcovou flétnu-naschvál Romantika Ležím a poslouchám Björk koukám se na erotický film jsou zde dvě lesbičky a já jsem vzrušen. ony se hladí líbají se dělají si všechno jazykem. žádná nemá takový hlas jako björk tyhle ty věci mi fakt jdou k sobě ta krásná ženská něha a upřímnost sexu a ta něžná slova vyjádřená hejnem motýlů
zpívá: I love him you are trying so hard it’s not up to you she loves him all theese accidents that happend follow the dot I’ll take the sun in my mouth a já nad tím vším se stávám ženou jediné co mi vadí je můj penis který pudově zvedá můj laptop, který na mě leží je to možná romantické většina puritánů by řekla-dekadentní hodně z vás si taky něco řekne a jestli jo tak poslouchejte tohle je totiž mnohem lepší než koukat se na přiblblé pseudozábavné show tv nova nebo trsat někde na díze a snažit se ošukat všechno co dýchá tohle je totiž opravdový je to o pocitech a ty jsou moje krásné zabalené do tmy která se rozplývá nad kaluží stříbrné vody, která je tou nejčistší vodou kterou můžete najít na těle nahé něžné milující ženy Čas Na dobrej sex ti stačí 20 minut na dobrej obraz ti stačí hodina a půl na dobrou skladbu ti stačí 5 hodin na dobrou povídku možná míň na dobrý video tak 8 na dobrou kresbu ti stačí 30 minut na to abych si zahrál na klavír mě stačí půl hoďky na dobrej skok ti stačí 5 vteřin na dobrou grafiku ti stačí hoďka-dvě na dobrou báseň ti stačí 10 minut. tak to sem toho mohl stihnout sakra hodně!
Láska přes Internet právě si koupil novou pochvu přes usb. svou přítelkyni obdaroval penisem (rovněž usb) software byl zdarma a tak jednoho večera sedí oba u svých laptopů a instalují periferie. ona má problém s konfigurací vibrace penisu on zase se zvlhčováním pochvy „tak to necháme na jindy a vylepšíme to webkamerami“ Pražce stojí ve vlaku možná rychlíku otevřené okno a vlasy mu vlají poslouchá I: Tun dun-Tin dun :I prsty bubnuje na sklo a občas vyjde z rytmu on a občas vyjde z rytmu vlak, ale jemu se líbí, že venku bude pršet a přizpůsobí se Po dešti poznal jsem ji podle světle modrých očních stínů-ty se nezměnily. jenže dlažba maloměsta je mokrá-všichni ji mají rádi, i když trochu klouže. rumělková cedule a stojan na kola. zrcadlo a z něho koukají
vršky trávy –má snad milion barev a umí pěkná kolečka koukám na podlahu a tam stojí moje boty a kus opodál jejich velikosti venkovní hmota je chladná a pije život je to její život jeto její právo >deš hrát petanque >du na hajzl a rozmyslím si to... >už víš >ne tužka+2x haiku zlomil jsem tužku omylem ale je teď hezčí než básně červené B – je krásná ne jako ostatní – je moje Je chladná a pije život je to její život a právo svůj život převážně zvracím někdy když jsem menší než 0 čůrám a občas se i napiju moc v jednom-konec Když mi bylo 5 ve školce se mi vždy líbila holčička která měla dlouhé kudrnaté vlásky a strašně pěkně voněla
bylo to tajné a nikdy jsem si spolu nehráli jmenovala se asi Monika nebo tak nějak už asi takovou nikdy nenajdu asi už neexistují a všechny mají mozek asi opravdu všechny, ale některé mají své sny a pamatuju si, že se taky hezky smála
