Sklo v bytovém interiéru

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Sklo v bytovém interiéru Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. arch. Martin Kovařík, Ph.D.

Bc. Marie Živnůstková

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sklo v interiéru zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelu v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity a zavazuji se, že uhradím případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne 18. dubna 2012

……………………………………… Živnůstková Marie

Poděkování Děkuji panu Ing. arch. Martinovi Kovaříkovi, Ph.D. za věcné rady při tvorbě diplomové práce, za jeho trpělivost, ochotu, čas a dohled nad mou činností. Dále děkuji všem odborníkům za velmi cenné rady a to především Ing. Elišce Máchové. Děkuji svým rodičům za finanční i psychickou podporu během celého studia. V neposlední řadě děkuji i všem přátelům za podporu.

Abstrakt Autor: Živnůstková Marie Název práce: Sklo v bytovém interiéru.

Hlavním úkolem této diplomové práce je navrhnout solitér. Tento solitér může také sloužit pro ukládání věcí, ale hlavně je dominantou v obytném prostoru. Zásadním materiálem použitým pro tento návrh je sklo, jako další materiál je použito dřevo. Solitér je vytvořen na základě zjištění informací o materiálu. Byl zvolen atypický druh skla, a to lité sklo do formy. Nábytkový atypický solitér je převeden do konstrukční podoby, podpořen navržením postupu výroby.

Klíčová slova: Sklo, solitér, design.

Abstract Author: Živnůstková Marie Name of work: Glass in the housing interior.

The main aim of this thesis is to propose a solitaire. The solitaire is used not only for storing things but it also serves as a dominant in a living space. The essentials material used for this draft is glass, followed by wood. For the fabrication of the product it was used an atypical kind of glass; cast one. This material was applied based on the gained information about it. The furniture atypical solitaire is converted into a structural form, supported by the proposed manufacturing proces.

Key words: Glass, solitaire, design.

Obsah

5

Obsah Prohlášení.................................................................................................................. 2 Poděkování................................................................................................................ 3 Abstrakt .................................................................................................................... 4 Abstract .................................................................................................................... 4 1.

Úvod

8

2.

Cíl práce

9

3.

Metodika

10

4.

Teoretické podklady

11

4.1

Sklo................................................................................................................... 11

4.1.1.

Křemenné sklo ......................................................................................... 12

4.1.2.

Úprava přírodních křemenných surovin k výrobě křemenného skla ....... 12

4.2

Výroba skla....................................................................................................... 14

4.2.1.

Výroba skloviny ....................................................................................... 14

4.2.2.

Tvarování skla.......................................................................................... 15

4.2.3.

Chlazení skla ............................................................................................ 16

4.2.4.

Speciální úpravy....................................................................................... 17

4.3.

Suroviny skla .................................................................................................... 17

4.3.1.

Základní suroviny..................................................................................... 17

4.3.2.

Pomocné suroviny.................................................................................... 17

4.4.

Dělení skla dle složení ...................................................................................... 18

4.4.1.

Sodnovápenatá skla.................................................................................. 18

4.4.2.

Draselnovápenatá skla.............................................................................. 18

4.4.3.

Draselnoolovnatá skla .............................................................................. 18

4.4.4.

Křemenné sklo ......................................................................................... 18

4.4.5.

Borokřemičité sklo ................................................................................... 19

4.5.

Vady skla .......................................................................................................... 19

4.5.1.

Devitrifikacie............................................................................................ 19

Obsah

6

4.5.2.

Kamínky ve skle....................................................................................... 19

4.5.3.

Bubliny ve skle......................................................................................... 20

4.5.4.

Zvětrávání skla ......................................................................................... 20

4.6.

Barvící přísady ve skle ..................................................................................... 20

4.6.1.

Fyzikální metoda...................................................................................... 21

4.6.2.

Chemická metoda..................................................................................... 21

4.6.3.

Zabarvení skla .......................................................................................... 21

4.7.

Mechanické vlastnosti skla............................................................................... 22

4.7.1.

Tvrdost ..................................................................................................... 22

4.7.2.

Hustota ..................................................................................................... 23

4.7.3.

Pevnost ..................................................................................................... 23

4.8.

Chemické vlastnosti.......................................................................................... 23

4.9.

Tepelné Vlastnosti ............................................................................................ 24

4.9.1.

Teplotní roztažnost................................................................................... 24

4.9.2.

Tepelná vodivost ...................................................................................... 24

4.9.3.

Odolnost vůči náhlým změnám teploty.................................................... 25

4.9.4.

Viskozita .................................................................................................. 25

4.9.5.

Povrchové napětí...................................................................................... 26

4.9.6.

Krystalizační vlastnosti ............................................................................ 26

4.10. Světlo a sklo...................................................................................................... 27 4.11. Historický přehled ............................................................................................ 27 4.12. Rešerše ............................................................................................................... 32 4.12.1. Luxfery..................................................................................................... 32 4.12.2. Vitráž........................................................................................................ 34 4.12.3.

Skleněné stěny ......................................................................................... 35

4.12.4. Skleněné instalace .................................................................................... 36 4.12.5. Skleněné objekty ...................................................................................... 38 4.12.6. Skleněné doplňky ..................................................................................... 39 Zrcadlení kapek........................................................................................................... 39 4.13. Normy ................................................................................................................ 40 5.

Vlastní návrh

42

Obsah 5.1.

7

Popis jednotlivých částí tvůrčího procesu designéra ........................................ 42

5.1.1.

Idea a určení cílů ...................................................................................... 42

5.1.2.

Definice jednotlivých funkcí výrobku ve vazbě na uživatele .................. 42

5.1.3. První návrhy.................................................................................................. 43 5.1.4.

Rozvoj návrhů .......................................................................................... 46

5.1.5.

Výběr konečného návrhu ......................................................................... 50

5.1.6. Police ............................................................................................................ 51 5.1.7. Překližované desky ....................................................................................... 51 5.1.8.

Konstrukce ............................................................................................... 54

5.1.9.

Hmotnost dílců ......................................................................................... 55

6. Aplikace získaných poznatků na konkrétním solitéru

58

6.1.

Postup výroby skleněných dílců ....................................................................... 58

6.2.

Návrh povrchové úpravy polic ......................................................................... 59

6.2.1. Technologický postup................................................................................... 59 7. Diskuse

61

8. Závěr

63

9. Summary

64

10.Seznam použité literatury

65

10.1. Seznam literárních a elektronických pramenů.................................................. 65 10.2.

Seznam obrázků ....................................................................................... 67

10.3.

Seznam tabulek ........................................................................................ 69

10.4. Seznam příloh ................................................................................................... 69

Úvod

8

1. Úvod Sklo zná lidstvo od pradávna. Blesk na písečných pouštích zanechával rourovité útvary, které se nazývají fulgurity, což je jen ztavený písek. Ztuhnutím žhavé sopečné lávy vzniká přírodní sklo – obsidián. V pravěku byl využíván pro pracovní nástroje škrabky, hroty oštěpů, nožů atd. Až později byl využíván ke zdobení a v dnešní době se obsidián hojně používá do tzv. pánských šperků.

Nejstarší doklady o pokusech vyrobit sklo tavením písku pocházejí z Egypta. Už čtyři tisíce let před naším letopočtem vyráběli Egypťané ze skla šperky, které tavili z křemenného písku, vápenných mořských lastur a sodíku. Později dělali i nádoby. Hliněná jádra potahovali sklovinou, nanesené sklo v ohni stavili a nakonec hliněný válec odstranili.

V prvním století před naším letopočtem skláři vynalezli sklářskou píšťalu. Prý to byli Řekové nebo Féničané, kteří začali sklo první foukat. Foukání zdokonalili Římané a od nich se tato technika dostala postupně do celé Evropy. Ve 12. století našeho letopočtu byli vynikajícími skláři Benátčané a od 14. století se stalo proslulé české sklo.

V této době se sklo používá v interiéru i exteriéru. Může mít funkci bezpečnostní, protihlukovou, izolační, estetickou atd. Sklo má široké spektrum vlastností, pro které je mnohostranně využívané v různých oborech lidské činnosti. Používá se v architektuře, stavebnictví, nábytkářství apod.

Cíl práce

9

2. Cíl práce Cílem mé diplomové práce je navrhnou interiérový solitér ze skla. Solitér by měl být dominantou v prostoru, měl by působit na diváka jako samostatný objekt, ale zároveň plnit užitnou funkci tím, že vytváří odkládací plochu. Cílem je splnění všech estetických i užitných požadavků na nový nábytek, včetně bezpečnosti. Hlavním úkolem je využít krásu a výjimečnost skla, vytvořit funkční a originální objekt, a tím ukázat jiný způsob užití skla v interiéru. Solitér je vyroben kombinací dvou materiálů: dřeva a skla. Dominantou je skleněná část. Dřevěná část je nutnou součástí konstrukce solitéru.

Výsledkem práce by měl být originální solitér, který bude hlavním objektem obytného prostoru. Skleněné dílce umožní zajímavou hru se světlem a dávají mu „jedinečnost ducha“.

Metodika

10

3. Metodika Práce je rozdělená do více částí. První část se věnuje popisu výroby skla, dělení druhů skel dle chemického složení. Následují mechanické vlastnosti, do kterých patří např. tvrdost, hustota, pevnost. Dále jsou vypsané chemické vlastnosti skla a tepelné vlastnosti, kde je popisována např. teplotní roztažnost, tepelná vodivost, viskozita atd. V první části je také historický přehled, který popisuje stručně vývoj sklářské výroby po druhé světové válce.

Druhá část se zaobírá průřezem použití skla v interiéru a rešeršemi. Popisuji sklo ve formě skleněných tvárnic, vitráží či skleněných instalací, jak v interiéru tak exteriéru Tyto příklady jsou velmi důležité pro představu, jaké skleněné objekty, či solitéry se vyskytují hlavně v interiéru.

Třetí část je věnována vlastnímu výzkumu, kde je popsáno navrhování solitéru. Je zde popsán celý postup projektu, kdy vzniká konkrétní objekt. Tento objekt budou lidé vnímat jako solitér podtrhující výjimečnost jednotlivého interiéru, ale budou ho i používat. Solitér ze skla a dřeva bude dominantou obytného prostoru. Než tento objekt vznikne, musí se vyřešit několik úkolů. Jako první je potřeba se zabývat prostorem, kde bude solitér umístěn. Následně řešit cílovou skupinou, která solitér bude používat. Zároveň s tímto je potřeba věnovat pozornost funkci a bezpečnosti. Je nutné stanovit konkrétní rozměry a tvary. Vlastní tvorba je podpořena skicami, kde je hledán konečný tvar. Samozřejmě celý návrh musí zohledňovat vlastnosti litého skla a jeho výrobu, použití i přednosti, ale i nedostatky. Zároveň je důležitá konstrukce, která bude celý solitér činit stabilním a zároveň odlehčí jeho celkovou hmotnost. Nesmí se podcenit ani bezpečnost. Celý projekt je dovršen přidanými vizualizacemi.


11

4. Teoretické podklady 4.1

Sklo

Skla jsou amorfní pevné, zpravidla anorganické látky, vzniklé ztuhnutím taveniny bez krystalizace. V kapalném stavu je struktura anorganických látek neuspořádaná a atomy jsou v neustálém pohybu. Ochlazujeme–li taveninu, dochází u většiny látek při přesně definované teplotě ke ztuhnutí krystalizací, kdy se atomy uspořádají do pravidelné mřížky. U některých látek však probíhá krystalizace velmi pomalu. Je to způsobeno zejména velkou viskozitou taveniny. Při dostatečně rychlém ochlazování se atomy nestačí uspořádat v krystalickou mřížku a dochází pouze k určitému přeskupování sousedních částic. Dostáváme tak podchlazenou kapalinu. S klesající teplotou její viskozita dále roste a pohyb částic se stává stále nesnadnější, až při dosažení tzv. transformační teploty prakticky ustává. Částice „zamrznou“ ve stavu neuspořádaném nebo uspořádaném jenom zčásti a látka se začíná chovat jako pružná a pevná. Látky tohoto typu označujeme jako skla.

Existuje celá řada skel lišících se složením, vlastnostmi a účelem použití. Podle chemického charakteru hlavních složek se rozlišují skla oxidová, halogenidová, chalkogenidová a další. Největší technický význam mají a v převážné míře se vyrábějí skla křemičitá, jejich základem je oxid křemičitý SiO2. Nejjednodušším typem je sklo křemenné, které obsahuje 100% SiO2. Pro získání výhodných vlastností technologických a užitných se do skla zpravidla přidávají další látky. Rozhodující vliv na chování skla a skelně krystalických materiálů při zatížení a lomu má jejich struktura, která závisí jednak na složení, ale i na způsobu výroby.

U většiny křemičitých skel se modul pružnosti v tahu E pohybuje v rozmezí 50 000 až 85 000 MPa, tedy přibližně třikrát nižších než u oceli. Je tím vyšší, čím pevněji je navzájem propojena skelná síť. Proto má křemenné sklo poměrně vysoký modul pružnosti


12

(74 000 MPa). S rostoucí teplotou moduly pružnosti E a G většiny skel mírně klesají, a to v takovém poměru, že se Poissonovo číslo poněkud zvětšuje. Výjimkou je křemenné sklo, kde modul pružnosti i s teplotou mírně stoupá. Modul pružnosti se také mění se zatížením. Tyto změny lze však pozorovat teprve při napětích řádově 103 až 104 MPa.1

4.1.1. Křemenné sklo Při zahřívání krystalického β-křemene dochází při vzrůstu teploty k fázovému přechodu na vysokoteplotní α-křemen, který je stabilní až do teploty 1 400 až 1 450 ºC. Při dalším zahřívání přechází α-křemen na vysokoteplotní α-cristobalit, ale současně se tvoří i amorfní fáze. Podíl krystalické a amorfní fáze závisí na koncentraci cizích příměsí, které snižují teplotu fázových přeměn nukleací na 1 360 až 1 380 ºC. Vysokoteplotní α-cristobalit přechází na taveninu při teplotě 1 723 ºC a následujícím přechlazením se tvoří křemenné sklo amorfní struktury. Sklo se obecně definuje, jako látka v amorfním stavu, tj.látka, která nevykazuje vlastnosti krystalické mřížky. Ochlazením taveniny SiO2, stabilní nad teplotou 1 723 ºC, pod teplotu tání α-cristobalitu tedy nedochází ke krystalizaci, ale vzniká přechlazená kapalina – sklo. Při dané teplotě, tlaku a složení se při ochlazování taveniny SiO2 po určité době ustálí rovnovážný stav, tzv. metastabilní rovnováha, která odpovídá určité konfiguraci molekul, tj. určité struktuře. Přechlazená kapalina tak přešla na pevnou, amorfní fázi, nazývanou křemenné sklo. Teplota, při níž k zamrznutí došlo, závisí na rychlosti ochlazování, a není tedy charakteristickou materiálovou konstantu.

4.1.2. Úprava přírodních křemenných surovin k výrobě křemenného skla Výroba rafinovaného křemene je náročný technologický proces, skládá se z řada operací. Je nutno jednak zachovat sled operací, jednak v jednotlivých operacích dodržet pracovní postup. Drcení a mletí křemene a závěrečná expediční práce se suchým jemným

1

MENČÍK, Jaroslav. Pevnost a lom skla a keramiky. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1990, 392 s. ISBN 80-03-00205-2.


13

křemenem vyžadují řešení vhodného vzduchotechnického zařízení. Chemická rafinace křemene v prostředí relativně agresivních kyselin vyžaduje rovněž zvýšenou pozornost při dodržování bezpečnostních předpisů. Závěrečné práce – sušení a balení upraveného křemene se musí provádět ve zvlášť čistém prostředí, kde je v nejvyšší míře zabráněno druhotnému znečištění produktu úpravy.

Základní procesy úpravy křemenné suroviny. S ohledem na přísné požadavky na kvalitu křemenné suroviny k výrobě čirého křemenného skla je úprava surovin nezbytná pro všechny typy přírodních křemenů. Úprava musí zajistit požadovanou zrnitost a odstranění heterogenních nečistot na úroveň předepsanou technickými podmínkami. Proces úpravy křemenné suroviny musí obecně zahrnovat následující operace: A) Drcení a mletí křemene, aby se otevřela zrna a zpřístupnily srůsty zrn s cizími minerály rafinační lázni. Tímto pochodem je současně zajištěna horní hranice zrnitosti. B) Klasifikace podle velikosti zrna k získání žádané granulometrie upraveného materiálu. C) Odstranění škodlivých příměsí vhodně volenými metodami, např. elektromagnetickou separací, flotací nebo chemickou rafinací. D) Odvodnění, sušení, balení a vzorkování získaného produktu.

Každá suroviny vykazuje určité, specifické zvláštnosti, které musí respektovat postup úpravy. Obecný postup úpravy bývá proto modifikován na základě chemického a mineralogického rozboru dodávané suroviny. Křemenná surovina se dobývá z křemenných žil nejčastěji lomovým způsobem. Podle tektonického porušení žíly a rozpadavosti křemene se volí i optimální hmotnost trhavin. Šetrné zacházení s křemennou surovinou je nutné zejména proto, že pro úpravu se může využít především kusových křemenů. Jemný křemen až prach vzniklý při dobývání zvyšuje hmotnost odpadů při úpravě a snižuje hodnoty výrubnosti křemene na ložisku. V našich podmínkách se dodává křemenná surovina v kusovitosti 30 až 250 mm. Surovina z ložiska je v úpravně uložena na sklád-


14

ce ve vymezeném prostotu, který musí být zajištěn proti jakémukoli druhotnému znečištění suroviny. Ze skládky se surovina zakládá do propíracího bubnu s otvory o průměru 10 mm. Proudem vody se při otáčení bubnu křemen promývá a zbavuje hlinitých částic. Z promývacího bubnu se kusy křemene přepravují na širokém dopravním pásu, kde probíhá jejich přebírka. Odstraňují se takové kusy křemene, které nedávají záruku získání vyhovujícího produktu úpravy po všech následujících operacích. Následuje druhá přebírka, kde po provedené tepelné úpravě křemene oddělí nečistoty z kusů křemene, protože křemen je po tepelné úpravě rozpadavý. 2

4.2

Výroba skla

Nejdůležitější suroviny pro výrobu skla jsou písek, vápenec, soda, střepy a různá barviva. Drtiče střepy rozdrtí a všechny suroviny putují po dopravnících do velikých sil. Tyto zásobníky mají na spodu pás a automatické váhy pečlivě odměřují patřičné množství každé suroviny. Odvážené dávky písku, vápna, sody, střepů a barviv odnáší pás do velké kovové míchačky, která vše důkladně promísí. V tomto okamžiku vzniká základní směs pro výrobu skloviny, které skláři říkají kmen.

4.2.1.

Výroba skloviny

Příprava sklářského kmene. Tavení sklářského kmene při teplotě 1 200 °C až 1 500 °C; vzniká tekutá sklovina, která se musí vyčeřit, popř. se upravuje barvením, odbarvováním nebo zakalením. Neprotavené zbytky jsou vyneseny na hladinu skloviny, odkud se sbírají v podobě sklářské pěny (tzv. sklářská žluč). Řídká sklovina po utavení se nechává vychladnout na 700 až 1 000 °C, aby se získala optimálně tvárlivá hmota.

2

FANDERLIK, Ivan. Křemenné sklo a jeho využití v praxi. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985, 280 s.

Teoretické podklady 4.2.2.

15

Tvarování skla

Formování skloviny. Foukání, lití, válcování, tažení a lisování.

a) Foukání. Rukodílné nebo strojové. Při rukodílné se používá sklářská píšťala a sklovina se tváří pomocí forem. Strojní tváření se provádí na složitých sklářských automatech různých typů; hlavně duté sklo – odlivky, kalíšky, žárovky. Ručním foukáním umělecké sklo – unikáty.

b) Lití. Žhavá sklovina se lije na hladkou litinovou desku licího stroje, která je omezena latěmi, které určují tloušťku skla. Po latích přejíždějí hladící válce vyhřívané; surové vychlazené tabule se musí brousit a leštit. Výroba skla pro výkladní skříně a zrcadla; vyrábějí se z nejčistších surovin.

c) Válcování. Sklovina vytéká z vanové pece mezi chlazené vodorovné válce, které ji vyrovnávají v desku. Tabule pak prochází chladicí pecí a z obou stran se brousí a leští. Při válcování lze do tabulí vtlačovat vzor nebo vkládat drátěné pletivo. Zavedením válcování se ploché tabulové sklo značně zlevnilo.

d) Tažení. Je nejběžnější způsob výroby plochého skla. Z roztavené skloviny se vytahuje nekonečný pás vzhůru dvojicí azbestových válečků. Vychladlý pás se řeže na tabule, prokládá papírem a balí. Výroba hlavně slabších okenních tabulí. Výroba také skleněných trubek, tyčí a vláken tažením.


16

e) Plavení. Moderní technologie výroby hlavně zrcadlového skla. Vláčný pás skloviny se vede z vanové pece přes lázeň roztaveného cínu; tím se zajistí dokonale hladký povrch skla (odpadá broušení a leštění).

f) Lisování. Používá se především pro výrobu dutého skla dostatečně otevřeného tvaru. Je nutné používat měkkou dokonale tvárnou sklovinu, která dobře vyplní formu. Lisované sklo se vyrábí na ručních lisech, poloautomatech nebo automatech. Lisované sklo nemá napodobovat sklo broušené, má si zachovat svůj výtvarný charakter, který se od broušeného skla liší. Lisuje se hlavně sklo sodnodraselné, v menší míře také olovnaté tzv. olovolis. Lisovaný výrobek může být pálený nebo nepálený – dle toho, zda je po výrobě ještě zušlechtěn leštěním ohněm nebo ne; nepálí se jednoduché užitkové výrobky.

g) Tvarování skleněných figurek. Používá se sklovina s nižším bodem měknutí, neboť musí být mnohem delší dobu vláčná a zpracovatelná. Výroba je výhradně ruční.

4.2.3.

Chlazení skla

U skla není přesně vymezen bod tuhnutí, resp. bod tání. Charakteristickou vlastností skla je jeho různá tuhost či tekutost při různých teplotách; tato vlastnost skla podmiňuje vznik trvalého pnutí při náhlém ochlazování. Pnutí ve skleněném předmětu vzniká při jeho zahřívání nebo při ochlazování a nazývá se termické pnutí. Během každého zahřívání vzniká ve skle na povrchu stěny pnutí tlakové a v jeho středu pnutí tahové; během ochlazování je tomu naopak. Prudké ochlazování skla bývá vždy nebezpečnější než jeho zahřívání. Chlazení skleněných výrobků se provádí v chladicích pecích, kde se skleněný výrobek ohřeje v celé své hmotě na určitou teplotu; na této teplotě se udržuje dostatečně dlouhou dobu, aby se vyrovnalo pnutí ve skle; v chladicí peci se teploty pomalu snižují až do úplného vychladnutí.


17

Speciální úpravy

Bezpečnostní sklo – např. pro dopravní prostředky. Vrstvené s plasty (Torax) – zamezuje rozpadnutí střepin. Tvrzené bezpečnostní sklo – získává se zahříváním zrcadlového skla nad teplotu měknutí a rychlým ochlazením; vyvolané vnitřní pnutí vytvoří při nárazu drobné tupohranné úlomky, které nezpůsobují vážnější zranění.

4.3.

4.3.1.

Suroviny skla

Základní suroviny

Sklářský písek (oxid křemičitý), zčásti lze nahradit oxidem boritým (borax). V optickém skle také oxid fosforečný částečně nahrazuje SiO2. Vápenec – uhličitan vápenatý - někdy bývá nahrazen dolomitem (sklo obalové). Soda – uhličitan sodný. Potaš – uhličitan draselný. Skleněné střepy – přidávají se v množství až do 50% - urychlují tavící proces a výroba je hospodárnější. Tyto základní suroviny jsou nezbytné pro vytvoření určitého druhu skla – tzv. látky silotvorné.

4.3.2.

Pomocné suroviny

Čeřící, odbarvovací, barvící a zakalovací. Tyto látky dodávají sklu některé požadované vlastnosti. Čeřící látky – mají za úkol odstranit bublinky a nečistoty z roztavené skloviny; zároveň sklovinu promíchávají a homogenizují; (např. dusičnan sodný a sloučeniny arzénu). Odbarvovací látky – mají za úkol paralyzovat nežádoucí zabarvení skloviny; děje se tak na principu doplňkových barev – barvy se pak vzájemně vymýtí. Barvící látky – různé soli a oxidy kovů – např.: mangan – na fialovou, kobalt – na modrou, měď – modrozelená, zlato – rubínovočervená, zakalovací látky – vytvářejí ve skle jemně rozptýlené částice, jež brání přímému prostupu světla a vyvolávají neprůzračnost skla; např. kryolit, kostní moučka, mastek. Glazury – lze také pokládat za pomocný materiál; označují se též emaily a používají se ke zdobení povrchu výrobku malováním. Jako glazury se používají lehce tavitelná olovnatá nebo olovnatokřemičitá skla – a to buď prů-


18

svitná (transparentní) nebo krycí neprůsvitná (bílá nebo barevná); také se používají různé kovové3

4.4.

Dělení skla dle složení

4.4.1.

Sodnovápenatá skla

Tzv. francouzské sklo, 60 až 80% SiO2. Nejběžnější druh skla, běžné užitkové druhy výrobků – obalové, tabulové, stavební (tvárnice). Pro větší odolnost vůči povětrnostním vlivům se do něj přidává malé množství oxidu hlinitého a boritého.

4.4.2.

Draselnovápenatá skla

Český křišťál. Pro výrobu dekorativních předmětů, domácenské sklo, nápojové soupravy. Obsahuje 72% SiO2. Český polokřišťál s obsahem 80% SiO2.

4.4.3.

Draselnoolovnatá skla

Uplatňují se především při výrobě broušeného skla. Tzv. anglické sklo, olovnatý křišťál. Tato skla jsou měkká, dobře tavitelná a vyznačují se dobrými optickými vlastnostmi – vysoký lesk, lámavost a rozptyl světla. Používají se hlavně pro dekorativní sklo a optické sklo.

4.4.4.

Křemenné sklo

V podstatě čistý oxid křemičitý. Pro své význačné vlastnosti je vhodným materiálem pro předměty technického významu – laboratorní přístroje, v elektrotechnickém průmyslu jako izolační hmota.

3

http://www.soudom.cz/Zboziznalstvi/Sklo_a_sklarske_vyrobky.pdf


19

Borokřemičité sklo

Je velmi odolné proti změnám teplotním a vůči chemikáliím. Uplatňuje se především pro laboratorní sklo a varné sklo pro domácnosti.3

4.5.

Vady skla

I při starostlivé výrobě skloviny a skla se mohou vyskytnout ve skle vady, které zhoršují jakost výrobku a někdy způsobují i jeho rozpraskání. Poznání příčin vzniku vad je podkladem pro optimalizaci technologických výrobních postupů.

4.5.1.

Devitrifikacie

Neboli odskelnění skla. Po fyzikální stránce to je krystalizace křemičitanů. Krystalická struktura je základní vlastností tuhé látky. To, že sklo může mít nepravidelnou strukturu je zapříčiněno velkou viskozitou skloviny. Odskelnění nastává jen v určitém teplotním intervalu. Pro sodnovápenatá skla je to oblast teplot od 950 – 1050 °C. Tavící teplota je 1400 °C a pracovní teplota je okolo 1200 °C. K odskelňování dochází tehdy, kdy se sklovina udržuje delší dobu při teplotách příznivých pro krystalizaci křemičitanů. Další příčinou odskelnění je špatné složení skla.

4.5.2.

Kamínky ve skle

Považováno za vážou vadu. Může být způsobeno z nedokonale utaveného písku. Také vznikají v důsledku nedokonalého promísení kmene, malá zrnitost písku nebo při neopatrném nakládání s kmenem na přetavenou sklovinu.


20

Bubliny ve skle

Častou vadou ve skle. Vznikají při tavení pyroreakcí uhličitanů, siřičitanů a kyslíku. Aby bublinky nevznikaly je potřeba, aby tavící teplota nebyla nízká. Bubliny ve skle se občas používají jako výtvarné efekty. Velké bubliny vytváří sklář tak, že do měkké skloviny v místě, kde má být bublina, vypíchne šídlem jamku, kterou překryje další sklovinou. V jamce zůstane uzavřený vzduch, který se teplem roztáhne. Náhodné shluky bublin tvoří sklář tak, že sklovinu – jádro před tvarováním posype látkou uvolňující páru nebo plyny, např. sodou. Jádro pak opět převrství silnější vrstvou skla a nakonec tvaruje do formy. Vážným funkčním nedostatkem jsou však v optických sklech. Na levnější optiku mohou být ojediněle bublinky, které mají velikost 0,2 – 0,5 mm.

Zvětrávání skla

4.5.4.

Tato vada se projevuje až po čase a to vlivem atmosféry, vlhkosti a vody. Projevuje se zmatováním povrchu skel na okenních tabulích ve velkoměstech s vysokou vlhkostí, prachem a sazemi. Základní složkou skloviny podněcující zvětrávání skla jsou sodík a draslík, které slouží jako tavidla. 4

4.6.

Barvící přísady ve skle

Sklo díky přítomnosti některých kovů se stává barevným, tj. propouští jen číst viditelného spektra. Protože většina kovů a jejich sloučeniny zabarvují skla už při malých koncentracích. Proto je nutné se u čirých ušlechtilých křišťálových skel vyvarovat i stopových množství nežádoucích příměsí. Aby se dosáhlo požadované čirosti skla, přidávají se do sklářského kmene chemikálie, které sklo odbarvují. Nejnevítanější příměsí skla je železo, které zabarvuje sklo do zelena. Odbarvení skla probíhá fyzikální a chemickou metodou.

RND.r Ing. Ján BARTL, CSC., Technológia skla. Bratislava: Vysoká škola výtvarných umení, 1984, 163 s.

4


21

Fyzikální metoda

Odbarvování spočívá v tom, že se překryje původní barevný tón jiným komplementárním tónem, čím se barevnost pozmění na neutrální šedou barvu. Například nazelenalé zabarvení způsobené přítomností železa je možné kompenzovat přidáním niklu, který v malém množství dává sklovině narůžovělý tón, takže výsledná barva skloviny se podobá čirému křišťálu.

4.6.2.

Chemická metoda

Spočívá v tom, že oxid železnatý, který zabarvuje sklo do zelena se oxidací přemění na oxid železitý, který zabarvuje sklo do žluta, čím se zjasní barva skla.

Obvykle se obě metody kombinují. Jako oxidační činidla se používají oxidy Al2O3, CeO2, KNO3. Použité odbarvovadlo závisí na druhu skla, které odbarvujeme. Česká – potašová skla se odbarvují selénem Se, kobaltem Co a niklem Ni. Nejstarší barvící látkou je železo Fe, a to oxid železnatý, který zabarvuje sklo do zeleného tónu. Nejčastěji zabarvené sklo železem je sklo obalové – pivní a vinné láhve. Dále toto zabarvení na lahvích má funkci ochranou proti ultrafialovým paprskům.

4.6.3.

Zabarvení skla

Mangan Mn – trojmocný zabarvuje sklo do fialova. Dvojmocný mangan zabarvuje sklo do žluta až do hněda. Mangan v kombinaci se železem zabarvuje do hněda.

Chrom Cr – barví sklo na zelenou barvu. Chrom se nejčastěji přidává do skla spolu s mědí, železem nebo kobaltem. Při přesycení skla chrómem se vylučují ve skle krystalky ve tvaru kovovolesklých šupinek. Takovéto sklo se nazývá aventurín.

Síra S – zabarvuje sklo už v nepatrných koncentracích. Tato skla se zabarvují do žluta a nazývají se jako jantarové skla.


22

Zlato Au – sklo zabarvuje do růžové barvy s fialovým nádechem.

Měď Cu – zabarvuje sklo do modrozelena.

Kobalt Co – zabarvuje sklo do ultramarínovou modrou barvu. Se selenem kobalt zabarvuje sklo do jemné fialové.

4.7.

Mechanické vlastnosti skla

Pro sklovité látky je charakteristický lasturnatý lom, který je důsledkem chaotické struktury skla. Z mechanických vlastností skla jsou nejdůležitější tvrdost, pružnost, pevnost v tahu a tlaku. Jako u všech amorfních látek tyto fyzikální vlastnosti jsou ve všech směrech stejné.

4.7.1.

Tvrdost

Tvrdost materiálu definujeme jako odolnost povrchu vůči vrypu. Za měřítko tvrdosti se používá tvrdost přirozených minerálů, které jsou uspořádané do Mohsové stupnici tvrdosti. Sklo z hlediska tvrdosti patří mezi 5-7 stupeň. Do skla se může rýpat ocelí, korundem, diamantem. Tvrdost skla závisí na chemickém složení, roste s obsahem oxidu křemičitého, boritého, hlinitého a klesá s přítomností olova, draslíku a sodíku. Skla sodnovápenatá jsou měkčí než skla draselná. Tvrdost skla je rozhodujícím faktorem při rytí, broušení a pískování.5

RND.r Ing. Ján BARTL, CSC., Technológia skla. Bratislava: Vysoká škola výtvarných umení, 1984, 163 s.

5


23

Hustota

Hustota čirých křemenných skel se pohybuje okolo 2200 kg/m3. Neprůhledné křemenné sklo má hustotu nižší, protože obsahuje asi 5% uzavřených buněk. Kromě složení ovlivňuje hustotu zejména teplota a tepelná historie skla. Dále např. v křemenných sklech, ve srovnání s vícesložkovými křemičitými skly i se skly boritými, hustota nepatrně klesá se vzrůstajícím obsahem OH skupin.

4.7.3.

Pevnost

Pevnost křemičitého skla ovlivňuje kvalita jeho povrchu. Jeho pevnost podstatně snižuje povrchové poškození skla i velmi jemnými mikrotrhlinami, povrchové znečištění, nehomogenita, krystalizace atd. Teoretická pevnost křemenného skla v tahu vypočtená ze struktury je přibližně 22 065 MPa. Teoretická maximální pevnost v tahu by měla odpovídat 1/5 modulu pružnosti E, tedy u křemenného skla asi 14 023 MPa. Pevnost také ovlivňuje okolní prostředí jako je vzduch, vlhkost apod. Pevnost v tahu má sklo menší než v tlaku.

4.8.

Chemické vlastnosti

Chemická čistota čirého křemenného skla je obzvlášť vysoká. Neprůhledné křemenné sklo obsahuje více než 99,4% SiO2, zbytek 0,1% až 0,6% tvoří hlavně Al2O3, CaO, Fe2O3, TiO2 a MgO. Toto sklo obsahuje velké množství uzavřených bublinek, ale není nasákavé ani propustné pro plyny. Plyny obsažené v bublinkách obsahují asi 60% CO, 10% CO2, 8% O2 a 22% N2. Chemická čistota čirého křemenného skla závisí v první řadě na čistotě použité suroviny a na výrobním způsobu. Obsah stopových nečistot v čirém křemenném skle se většinou pohybuje u jednotlivých oxidů řádově v jednotkách či desítkách 104 hmot. %. Pevnost skla zvyšují oxidy, zvyšují chemickou odolnost (ovlivnění kvality povrchu).


4.9.

24

Tepelné Vlastnosti

Znalost tepelných vlastností skel je důležitá zejména při řešení technologických problémů výroby, při tepelně technických výpočtech, při studiu strukturních závislostí na teplotě, při vlastním využití výrobků ze skla a skelně – krystalických hmot za zvýšených teplot apod. Tepelné vlastnosti skel nabývají zvláštní důležitosti při řešení a navrhování automatizace a řízení sklářské výroby. Pod pojmem tepelné vlastnosti zahrneme teplotní roztažnost, odolnost proti náhlým změnám teploty, viskozitu, měrné teplo, tepelnou vodivost, povrchové napětí a krystalizační vlastnosti. Tyto vlastnosti se projevují v průběhu celého výrobního procesu počínaje tavením skla, tvarováním výrobku, chlazením výrobku až po praktické využití výrobku, je-li vystaven teplotám, popř. teplotním změnám.

4.9.1.

Teplotní roztažnost

Teplotní roztažnost skla je výsledkem neharmonických vibrací atomů kolem rovnovážných poloh v pevné křemičité mřížce. Vibrace se zvětšují s teplotou. Roztažnost je nepřímou mírou vnitřní pevnosti mřížky, čím pevnější je tato vazba, tím více kladou odpor vibračním pohybům. Různé prvky mají na roztažnost různý vliv. Protože křemenné sklo obsahuje pevné vazby Si-O, je jeho teplotní roztažnost nejmenší z běžných technických skel.

4.9.2.

Tepelná vodivost

Tepelná energie se šíří třemi způsoby. Vedením. Prouděním, při nichž přenáší energii samotná látka. Zářením, při němž tepelnou energii přenášejí elektromagnetické vlny. Částice jsou v neustálém pohybu, který je tím intenzivnější, čím vyšší je teplota látky. V pevných látkách, jakými jsou skla, jsou částice ve stálém silovém poli ostatních částic a vychýlení každé z nich proto způsobuje vychýlení sousedních částic. Vedení – konvekce tepla probíhá vždy ve směru klesající teploty. Tepelná vodivost je tedy mírou


25

šíření tepla ve skle, je třeba znát tepelný odpor při přestupu tepla z prostředí do povrchu skla, ale také tepelnou kapacitu skla.6

4.9.3.

Odolnost vůči náhlým změnám teploty

Odolnost proti náhlým změnám teploty je schopnost skla odolávat teplotním rázům v určitém teplotním rozsahu. Závisí na skle – materiálu, a vlastním výrobku. Udává se největším rozdílem teplot, o který je možno zahřátý výrobek rychle zchladit, aniž praskne. Odolnost proti náhlým změnám teploty. Každá změna teploty způsobuje vznik napětí ve stěně výrobku. Při zvyšujícím se rozdílu teplot mohou vzniknout taková napětí, že se překročí mez pevnosti skla (v tahu) a sklo praskne. Odolnost proti změnám teploty závisí na několika činitelích. Největší vliv má teplotní roztažnost, pevnost v tahu a Youngův modul pružnosti.

4.9.4.

Viskozita

Jednou z nejdůležitějších vlastností křemenného skla, se kterou je nutno počítat při výrobě, zpracování i použití, je jeho viskozita. Běžná technická skla mají při tavení viskozitu kolem 102 dPa s; křemenné sklo je při tavicím procesu mnohem viskóznější. Při zahřívání se nedeformuje, pokud jeho viskozita nedosáhne hodnoty asi 1014 až 1013 dPa s. To odpovídá teplotě asi 1200 ºC. Proto se také nedoporučuje trvale zahřívat čiré křemenné sklo při teplotách vyšších než 1100 ºC. Krátkodobě lze zahřát křemenné sklo na vyšší teplotu, ale je pak nutno počítat s případnou deformací výrobku a s jeho povrchovou krystalizací. Při teplotách nad 1200 ºC se již začíná křemenné sklo deformovat působením tíže. Při teplotě 1400 až 1500 ºC dochází k deformaci velmi rychle a za současné krystalizace povrchu skla. Při teplotě kolem 1700 ºC lze křemenné sklo lehce ohýbat i jinak tvarovat. Hlavní oblast sklofoukačského zpracování křemenného skla je při teplotách 1850 až 2100 ºC, kdy jeho viskozita dosahuje hodnot

FANDERLIK, Ivan. Vlastnosti skel. Praha: Informatorium, spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-8542791-5. 6


26

asi 106 až 105 dPa s. Základní faktory ovlivňující viskozitu jsou teplota, tepelná historie skla, obsah hydroxylových skupin a stopových nečistot. Různé stopové nečistoty vznikají již při tavení do struktury křemenného skla, dochází k porušení pevných vazeb O-Si-O, což se projevuje mimo jiné i snížením viskozity křemenného skla.

4.9.5.

Povrchové napětí

Obdobně jako jiné kapaliny, jeví tavenina – sklovina – povrchové napětí, přičemž tato fyzikální veličina provází výrobu skla od vzniku skloviny přes čeření až po vytvarování výrobku. Povrchové napětí je vysvětlováno vzájemným působením přitažlivých sil molekul, tzv. sil kohezních. Povrchovou vrstvu si představujeme jako vrstvu složenou z jedné vrstvy molekul. Při zvětšování povrchu kapaliny se dostávají některé molekuly z vnitřku na povrch, přitom se musí překonat příslušné kohezní síly. Na každou molekulu látky zároveň působí přitažlivé síly sousedních molekul. Tyto síly však nejsou gravitačního původu, ale vzájemné působení molekul klesá s mnohem vyšší mocninou. Proto můžeme přitažlivou působnost každé molekuly omezit na velmi malý kulový prostor, v jehož středu je uvažovaná molekula.

4.9.6.

Krystalizační vlastnosti

Látky v amorfním – skelném stavu se vyznačují vyšší hodnotou vnitřní energie, než látky ve stavu krystalickém. Jsou tedy termodynamicky nestálé – v metastabilním stavu. Tepelným zpracováním skel v metastabilním stavu při vhodné teplotě dochází ke krystalizaci a přechodu do stabilního, krystalického stavu. Krystalizace je funkcí přechlazení, tvorby krystalizačních zárodků a vlastního růstu krystalů.7

FANDERLIK, Ivan. Křemenné sklo a jeho využití v praxi. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985. 7


27

4.10. Světlo a sklo

Nejdůležitější vlastností skla je propustnost světla. Zakalením skla nebo vhodnou povrchovou úpravou můžeme dostat sklo průsvitné nebo úplně neprůsvitné. Propustnost světla sklem závisí na jeho chemickém složení a čistotě. Sklo nepropouští celou intenzitu dopadajícího světla. Při kolmém dopadu prochází sklem asi 85% paprsků. Sklo nepropouští všechny druhy záření stejně. Dobře propouští paprsky infračervené, naproti tomu paprsky ultrafialové, které jsou pro lidské zdraví důležité, nepropouští téměř vůbec. Světlo je elektromagnetické vlnění o frekvencích v rozmezí 3,95 . 1014 Hz - 7,89 . 1014 Hz. Různé vlnové frekvence vyvolávají v lidském oku různé barevné vjemy. Vlnovou délku světla v intenzitě 380nm – 760nm dokáže rozpoznat lidské oko. Rychlost světla ve vakuu je c = 299 792 458 m . s-1 = 3 . 108 m . s-1. V jiném prostředí je rychlost světla vždy menší. Rychlost světla ve vodě je c = 2,25 . 108 m . s-1. Rychlost světla ve skle je c = 1,5 . 108 m . s-1 - 2,0 . 108 m . s-1.8

Skla neobsahující absorbující složky jsou v závislosti na čistotě použitých surovin k tavení prostupná pro záření viditelné oblasti spektra. Přítomností nečistot, vnášením barvících složek popř. účinkem ozařování se snižuje spektrální postup záření ve viditelné oblasti spektra buď celkově nebo selektivně. Toto se využívá k přípravě barevných skel, která v závislosti na vnesené složce pohlcují některé vlnové délky záření ve viditelné oblasti spektra a jsou příčinou barevnosti.

4.11. Historický přehled

Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době

KARÁSEK, Miloslav. MATERIÁL: Pojiva. Malty a betony. Kovy. Sklo. Lehké, plastické hmoty a výrobky na bázi chemického procesu. Izolační hmoty. Praha, 1968, 116 s. 8


28

ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli. Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě tohoto průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny. Je tedy nasnadě, že ve vztahu k „západu“ se musely národní podniky chovat stejně pružně jako soukromníci. Po únorovém převratu v roce 1948 byly všechny privátní sklářské a bižuterní podniky vyvlastněny a včleněny do mamutích národních podniků řízených politicky uvědomělými tzv. „dělnickými řediteli“. Nová výrobní uskupení hledala svou tvář desítky let a bývala objektem rozličných socialistických „racionalizačních“ hospodářských experimentů oscilujících mezi termíny „sloučení“ a „delimitace“. Patřily mezi ně pozdější Crystalex, Sklárny Bohemia, Sklárny Inwald (Sklounion), Moravské sklárny, Železnobrodské sklo, Jablonecké sklárny, Bižuterie, Preciosa a další. Export byl možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport, z níž byl v roce 1952 vyčleněn na bižuterii specializovaný Jablonex. Začátkem roku 1950 dočasně zanikají odborná sklářská škola v Kamenickém Šenově, odborná bižuterní škola v Jablonci nad Nisou a novoborská odborná sklářská škola se z umělecké průmyslovky stává technickou. Definitivně byly sklo a bižuterie v Československu zachráněny po XI. sjezdu KSČ, jenž se konal v létě roku 1958. Změny v přístupu vlády však byly patrné již od poloviny 50. let. Významnou „osvětovou“ roli sehrály též dvě velké výstavy historického a současného skla, které se v letech 1954 a 1955 konaly v Praze. Výrazně k oživení zájmu o sklo bezesporu přispěly též Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky (založeno 1952, od 1959 ÚBOK) a pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová (prof. Josef Kaplický a prof. Karel Štipl), odkud do praxe vyšla řada výtečných designérů, bez nichž by nebylo možné českou sklářskou tradici dále rozvíjet. Při národních podnicích začala v polovině 50. let vznikat výtvarně-technická střediska.


29

Již v roce 1955 začaly přípravy na XI. ročník prestižního Triennale užitého umění v italském Miláně, kde mělo Československo reprezentovat současné české sklo. Akce se konala roku 1957 a skončila úspěchem. Prokázala nejen životaschopnost sklářského průmyslu, ale též důležitost spolupráce s profesionálními designéry, kteří se snažili navrhovat moderní vzory. Bylo-li české sklo vystavené na milánském Triennale pro zahraniční veřejnost příjemným překvapením, kolekce prezentovaná na světové výstavě EXPO´58 v Bruselu jim vyrazila dech. A to mimo jiné i první ukázkou volné skleněné kompozice stvořené René Roubíčkem. 9

Brusel EXPO 58

Československá expozice na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 získala v celkovém hodnocení v mezinárodní soutěži zcela mimořádně a nečekaně nejvyšší cenu "Zlatou hvězdu" a dalších třináct významných ocenění.

V další divácky atraktivní expozici skla a keramiky architekti Josef Saal a Josef Svoboda pracovali s výraznými světelnými a barevnými kontrasty. K vrcholům sekce patřily rozměrné skleněné exponáty: prostorová vitráž Jana Kotíka, jednoho z nejdiskutovanějších děl v našem pavilonu, působivá mozaika z hutního skla se zvířecími motivy Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové či prostorová skleněná instalace René Roubíčka.

V roce 1959 se bruselská expozice stala základem velkolepé přehlídky Československé sklo uspořádané v Moskvě. Důležité místo zaujímá soubor nábytku, textilií, skla a porcelánu, který úspěšně prezentoval Československou republiku na XII. Trienále užitého umění v Miláně v roce 1960 – přinesly československému sklu nejen mezinárodní prestiž, ale i kýžené devizy. Je ale nutné zdůraznit, že cizinci po resuscitaci obchodních

9

www.prazskagalerie.cz/zpravy/z-redakce/vzlety-a-pady-sklarskeho-a-bizuterniho-prumyslu-v-obdobi-

socialismu-2, Petr Nový


30

vztahů sice začali kupovat i moderní československé sklo, ale těžiště jejich zájmu zůstalo u osvědčených předválečných vzorů. Není proto divu, že podnikoví výtvarnícidesignéři někdy hledali se Skloexportem společnou řeč obtížně. Novému postavení skla a bižuterie v očích socialistických národohospodářů odpovídaly i důležité organizační změny. Zatímco do roku 1958 obor direktivně řídily Hlavní správy pro jednotlivé obory sídlící v Praze (předtím jedno Generální ředitelství), poté vznikly relativně autonomní výrobní hospodářské jednotky, tzv. střední články řízení. Dlouho na sebe nenechaly čekat ani modernizace zastaralých provozů a stavby nových výrobních komplexů. Struktura výroby skla a bižuterie v Československu se změnila k nepoznání. Zatímco k roku 1948 v 818 podnicích pracovalo 37 022 lidí, deset let poté 161 závodů s 43 398 zaměstnanci (včetně jemné keramiky).10 Myšlenka vyrábět ploché sklo plavením skloviny na roztaveném kovu se poprvé objevila na počátku minulého století, nebyla však využita. Až v roce 1952 se k ní vrátila firma Pilkington Brothers z Anglie, aby v roce 1959 zahájila výrobu zrcadlového skla plavením nepřetržitého pásu na hladině roztaveného kovu. V roce 1966 zakoupilo licenci k výrobě floatového skla i Českoslovenko. V teplickém Sklo Unionu byl 22. října 1969 zahájen zkušební provoz na první lince Float-Process. V 70. letech ovlivnilo sklo Float a Spektrofloat i tvorbu autorského skla a podstatně rozšířilo možnosti jeho využití i v architektuře.11

V moderní době se také proslavily české země, a to tažením skleněných figurek z barevných sklářských tyčinek od Jaroslava Brychty. Tento sochař vytvořil 1. hutně tvarovanou plastiku s názvem „Železné torzo“ a byla zahájena epocha užití skla jako sochařského materiálu. Ve 2. polovině 20. století čeští skláři významně zasáhli do celosvětové 10

www.prazskagalerie.cz/zpravy/z-redakce/vzlety-a-pady-sklarskeho-a-bizuterniho-prumyslu-v-obdobi-

socialismu-2, Petr Nový 11

www.sro.sklenarstvikos.cz/historie-skla/


31

diskuse o využití specifických vlastností skla jak v ateliérové, studiové tvorbě, tak v moderní architektuře. Jako první začali čeští výtvarní umělci na světě ze skla tvořit objekty srovnatelné s obrazy a sochami. Čeští skláři začali přetavovat sklo ve formách a zhotovovat z něj sochy, Libenský, Brychtová, nebo umožnili roztavené sklovině chovat se přirozeně a přesto v souladu s výtvarníkovými tvůrčími záměry, Roubíček. Dnes jsou tyto a další možnosti využití skla v autorské ateliérové práci samozřejmostí.

Práce českých sklářských výtvarníků, Libenského, Brychtové, Roubíčka, Hlavy, Ciglera, Šípka aj., jsou nedílnou součástí výzdoby nových budov v Německu, Belgii, Francii, Spojených státech, Japonsku i jinde. Čeští skláři jsou vyhledávanými spolupracovníky zahraničních umělců a úspěšnými realizátory jejich projektů. Čeští skláři již přes 600 let svými vlastními objevy a příklady ovlivňují sklářskou výrobu v sousedních i velmi vzdálených zemích, ale také přijímají a po přehodnocení využívají četných vnějších podnětů. Česká produkce se stala neodmyslitelnou součástí evropské sklářské kultury, ale s příznivým ohlasem na ni se setkáváme i ve Spojených státech, Japonsku a jinde. České sklo má nezpochybnitelné kvality technické a technologické, výtvarné a uměleckořemeslné. Vyrovnává se s novými poznatky a využívá jich jak v tradiční řemeslně náročné ruční, tak v moderní průmyslové výrobě. O zvláštní pozornost si v poslední době říká také autorské ateliérové sklo sklářských výtvarníků. 12

Obrázek 1. profesor Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, foto Štěpán Černohorský

12

VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství. Praha 2002, ISBN:


32

4.12. Rešerše 4.12.1.

Luxfery

Skleněná tvárnice luxfera je stavební prvek s velkou variabilitou použití nejen v moderním interiéru, a navíc s jedinečnou vlastností zdicích materiálů – v různé míře, v závislosti na požadavcích, propouští světlo.

Luxfery mají dobré zvukové, tepelné, izolační a konstrukční vlastnosti. Nejsou využívány pouze pro prosvětlení garáží, sklepů a schodišť, ale čím dál více se s nimi architekti pouštějí do realizací vnitřních příček, sprchových koutů atd. Dalším rozšiřováním výrobního sortimentu a doplněním barevného spektra se z nich stal zajímavý a exkluzivní interiérový doplněk. Luxferovou příčkou lze nahradit kteroukoliv nenosnou příčku nebo okenní otvor. Kromě standardního a nejrozšířenějšího formátu 19 × 19 × 8 cm jsou dostupné i rozměry poloviční (19 × 9 × 8 cm) nebo formáty větší (24 × 24 × 8cm), popřípadě 24 × 12 × 8 cm nebo 30 × 30 × 8 cm. Protože se jedná o okrajově používané rozměry, ale není nabízena barevná paleta ani speciální kusy, produkce je omezena pouze na čirou sklovinu, v provedení lesklém či matném. Omezenou sérií jsou i tvárnice o tloušťce 10 cm. Klasické rozměry se vyrábějí v různé škále barevnosti. Při kombinaci formátů se může stát z funkční a praktické stěny i velice originální doplněk interiéru. Na trhu je dokonce dostupná tvárnice s tzv. metalickým stříbrným nástřikem z boční strany, díky čemuž má stěna zvláštní a luxusní zrcadlící efekt; tvárnice získávají jemnou kovovou patinu.

Skleněné tvárnice jsou v současné době oblíbeným stavebním prvkem. Vzpomínky na nevzhledná okna z dob minulých sice zůstaly ve většině z nás, ovšem současnost dává tomuto materiálu nový punc kvality a opravdu vkusného interiérového doplňku.13

13

www.asb-portal.cz/stavebnictvi/konstrukce-a-prvky/luxfery-material-nejen-pro-pricky-2729.html,

Peter Zaťka


Obrázek 2. Univerzitní centrum Tomáše Bati ve Zlíně od architektky Evy Jiřičné. Řešením byly ohýbané ocelové rámy, do kterých byly luxfery (speciální protipožární tvárnice) osazeny. Tento projekt je výjimečný i svou velikostí, použito bylo více než 12 500 kusů tvárnic vyzděných do oblouku o poloměru 49,5 m.

Obrázek 3. Skleněný předěl místnosti od Poesie

33


34

Vitráž

Vitráž je výraz převzatý z francouzského „le vitrage“ (z pův. lat. Vitrum = sklo) a je to obecný název pro skleněné okenní uzávěry a potažmo i pro dekorativní prvky z plochého barevného i nebarevného skla. Na počátku 2. poloviny 20. století se ve Francii stala citran, aplikovaná v nových církevních stavbách, opět předmětem zájmu současných umělců. Architekt Le Corbusier navrhl okna v kapli v Ronchamp, Legér vitráže pro kostel v Audincourtu. Podobně tomu bylo ve Spojených státech. Tam proběhla nejprve vlna znovuobjevení Tiffany a secese ve skle, včetně její aplikace do současné architektury, později se však začala volná vitráž uplatňovat i jako oblíbený výrazový prostředek postmoderních umělců, kteří při její tvorbě začali používat nové netradiční techniky – sítotisk, fotografii, pokovování apod. Vitráž se tak plně zařadila do výtvarných technik současného umění. 14

Obrázek 4. Vitráž. Autor: Stefan Milkov , Výroba: VITRAJ - sklářský atelier

14

LOSOS, Ludvík. Vitráže. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, 156 s. ISBN 80-247-1405-1.


35

Skleněné stěny

Obrázek 5. Skleněná stěna, 2002. Swon Design. Stěna je umístěna pod vodopádem. Toronto, Ontario, Kanada.

Obrázek 6. Skleněný panel "Day at the Beach II" od Liany Martin


Skleněné instalace

Pšenice ze skla

Obrázek 7. Pšenice má asi 800 stonků. Autor je Jean-Pierre Canlis. Možnost i prosvícení se světelnými efekty.

Jako ve větru

Obrázek 8. Strom, skleněné nádoby. Rozměry 101,6 x 203,2 x 152.4 cm, Autor Naoko Ito. 2011

36


37

Vodopád The Waterfall (Vodopád), vyrobeno roku 2006 v neviditelném baru v centru Tokia. Vyrobeno z optických skleněných tvárnic. Stejný materiál se používá u větších dalekohledů v observatořích. Sklo má zvlněný povrch, který zvýrazňuje dojem zamrzlé vody a nestability.

Obrázek 9. The Waterfall

Percussion – bicí nástroj

Obrázek 10. Glass Percussion –Film, autorka - Ann Wilson


Skleněné objekty

Obrázek 11. Skleněný objekt. Vyrobený 5, 5 designérů v Paříži pro francouzskou firmu Saazs.

Obrázek 12. Skleněné cihly. Jedna cihla váží 12 kg. Autor - Hugo Heredia Barrera

38


39

Skleněné doplňky

Zrcadlení kapek Realizováno pro českou firmu Verreum. Jejím autorem je slavný designér žijící v Paříži Arik Levy. Kolekce nese název VEGETAL DROPS a je to vlastně květináč na kaktusy. Květináč je vytvořen ze stříbřeného skla. Kolekce tří květináčů, které jsou ručně foukané jsou pokaždé jiné a kaktusy se v nich zrcadlí trochu jinak.

Obrázek 13. Skleněný květináč.

Světla MEMORY Skleněné plastiky Lasvit jsou finalisty kategorie Výrobce roku. 2011.

Obrázek 14. Světla značky Brokis a Boris Klimek s konceptem světel Memory


40

4.13. Normy Nábytek – Bezpečnostní požadavky ČSN 91 0100

Předmětem normy jsou požadavky na nábytek, který neohrožuje bezpečnost osob a životní prostředí. • Za bezpečný se považuje nábytek, který neohrožuje zdraví člověka při jeho výrobě a užívání, neohrožuje životní a pracovní prostředí použitými materiály, výrobními procesy, emisemi a odpady, vysokou spotřebou energie a procesem likvidace výrobku po ukončení jeho životnosti. •

Za ekologicky šetrné jsou považovány materiály z obnovitelné nebo přírodě blízké suroviny a dále materiály, které při zpracování, používání a likvidaci neohrozí životní prostředí.

•

Nábytek musí být konstruován a dimenzován tak, aby při jeho obvyklém užití v interiéru nedošlo k jeho poškození a v důsledku této vady k poranění osob. Nábytek, jeho součásti a komponenty nesmí být při běžném užívání příčinou somatického poranění uživatele nebo přítomných osob.

•

Doplňkové a speciální zařízení interiéru u nichž je použito sklo umístěné nad hlavami osob musí být řešeno speciální úpravou, aby v případě poškození bylo eliminováno zranění osob.

•

Doplňkový nábytek viz ČSN 91 0000 musí být řešen a upevněn tak, aby při jeho užívání nedošlo k jeho pádu a zranění uživatele nebo druhých osob.

Teoretické podklady •

41

Nízké skříňky a mobilní prvky musí být dimenzované pro stoupnutí nebo sed při běžných činnostech v interiéru tak, aby nedošlo k destrukci výrobku a úrazu uživatele (zatížení do 1300 N).

•

Police úložného nábytku musí být zabezpečeny proti vytažení nebo převrácení a proti úrazu vlivem pádu uložených předmětů viz ČSN EN 14073-2, ČSN EN 1727.

•

Součásti vyčnívající z ploch nábytku nesmí nebezpečným tvarem a neobvyklou polohou způsobit zranění nemocných nebo smyslově handicapovaných osob při běžných činnostech v interiéru.

•

Nábytek ze dřeva musí být vyroben z materiálů biologicky nenarušených nebo z materiálů vysoušených po delší dobu teplotou nad 60 C° nebo jinak ošetřených proti zavlečení škůdců, které ohrožují kvalitativní znaky výrobku.

•

Nábytek nesmí mít mezery nebo skuliny, které mohou způsobit zhmoždění nebo zlomení prstů. Pohyblivé součásti musí být řešeny tak, aby při běžném používání nebyly příčinou zranění uživatele. Nepovolují se štěrbiny nebo zvláštní tvary ve výrobcích, které omezují přístup k vyčištění

•

Nábytek musí být řešen tak, aby jeho údržba a ošetřování bylo umožněno běžnými sanitárními přípravky a při údržbě nebo ošetřování výrobku nebylo ohroženo zdraví uživatelů.

•

Při používání nábytku nesmí vznikat v konstrukci otevřené spoje a skuliny, které mohou být příčinou uskřípnutí šatstva, pokožky nebo prstů.

Vlastní návrh

42

5. Vlastní návrh 5.1. 5.1.1.

Popis jednotlivých částí tvůrčího procesu designéra Idea a určení cílů

První ideou diplomové práce bylo vytvořit prostorový předěl místnosti z litého skla. Ideou bylo pohybovat se na tenké hranici mezi užitým uměním (police, regály atd.) a interiérovou plastikou. Další funkcí, kterou tento solitér má, je využít i úložný prostor. Hlavním požadavkem bylo vyřešit stabilitu a váhu celého předělu. Sklo umožňuje mnoho tvůrčích variant, proto dalším požadavkem byla hra se světlem, leskem a povrchem. Jako třetí požadavek na skleněný solitér je, aby dominoval v prostoru a vyzdvihl krásu skla. Celý solitér je sestaven ze skla a dřeva. Tento objekt má více funkcí. První funkcí je rozdělovat prostor, nejlépe mezi obývacím prostorem a kuchyní či jídelnou. Druhou funkcí tohoto solitéru je odkládací prostor. V návrhu se musí zohlednit další požadavky. A to hlavně požadavky na přiměřenou hmotnost celého solitéru, ale i váha jednotlivých dílu.

Cílem bylo vytvořit nevšední solitér s použitím litého skla. Toto sklo má výhodu, že může být až několik centimetrů vysoké, proto se musí počítat s jeho hmotností. Další zvláštností právě tohoto druhu skla jsou jeho oblé hrany nebo vyskytující se bublinky a záhyby. Protože jde o ručně vyráběné dílce, tak se musí počítat právě s těmito nepřesnostmi a naopak právě tyto nepřesnosti jsou na tomto druhu skla jedinečné. Právě tuto zvláštnost bylo za cíl zvýraznit v tomto projektu.

5.1.2.

Definice jednotlivých funkcí výrobku ve vazbě na uživatele

Při tvorbě nového kusu nábytku a obzvlášť tohoto specifického solitéru je třeba stanovit, pro koho bude vytvořen. Tento solitér je specifický právě netradičním druhem skla.

Vlastní návrh

43

Do každého interiéru se hodí jiný druh materiálů. Tento solitér je vhodný do moderního interiéru, kde je prostor a světlo. Jeho funkce může být i jako předěl místnosti. Může předělovat obývací prostor s jídelnou nebo oddělit velký obývací prostor na více částí. Dále je vhodný například do neobytných prostor, kde se mohou vyskytovat neobvyklé solitéry větších rozměrů. Tento solitér je specifický nejen použitými materiály, ale i svojí mohutností, proto je potřeba umístit ho do vhodného prostou. Cílovou skupinou, pro kterou je tento solitér vhodný, je střední a vyšší třída. Tento objekt je pro skupinu lidí, která se nebojí nových moderních inovací, zároveň také pro lidi s vyšším příjmem.

Zásady vývoje nového solitéru: •

První zásadou je modifikace do určitých prostorových podmínek.

•

Skleněný solitér by měl splňovat funkce, pro které by si je lidé pořídili.

•

Tento nábytek by měl splňovat funkci jako nižší předěl místnosti, tak i možnost odkládací plochy.

•

Musí být zachována bezpečnost a ergonomie, aby byl solitér na všech místech přístupný např. kvůli hygieně.

•

Bezpečnost bude zachována tak, že těžké sklo bude podpírat dřevěné dílce nebo naopak. Celý solitér bude zpevněn závitovou tyčí. Stabilita je zajištěna mohutností spodních dílců.

•

Pro zachování výjimečnosti litého skla budou podpěrné dílce umístěny v ploše polic a nebudou zasahovat do okrajů.

5.1.3. První návrhy První návrhy byly zaměřeny na samostatné sklo. Prvním nápadem bylo zkoušet sklo různě do sebe vkládat nebo řadit za sebe. Následovaly návrhy, které byly inspirovány vitráží a nakonec všelijaké skládačky. Bohužel bylo zapomínáno na celkovou váhu solitéru, a proto všechny tyto návrhy byly nepoužitelné. Další důležitá vlastnost, která se zpočátku neřešila, byla stabilita, která je velmi důležitá kvůli bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že tento druh skla je velmi těžký, tak to ovlivňuje jak stabilitu, tak konstrukci, musel být celý projekt pojat jinak. Další návrhy byly zaměřeny na funkce solitéru. Bylo

Vlastní návrh

44

vycházeno z požadavků na materiály. Celý návrh je postavený na řešení hmotnosti jednotlivých segmentů a konstrukci, která by byla dostatečně bezpečná a přitom by celý solitér byl váhově přijatelný. Déle se řešily varianty dřevěné konstrukce, která by podpírala skleněné police.

Obrázek 15. Skica 1


Čím větší je dřevěná konstrukce, tím více je v popředí dřevo a sklo ustupuje. Protože hlavním tématem této práce je sklo, tak zásadní snahou bylo, aby dřevěná konstrukce nebyla ta dominantní, ale na první pohled vévodilo sklo. Další varianty půdorysu dřevěné konstrukce jsou nejen ve velikostech, ale i tvarech. Bohužel některé varianty jsou nevhodné kvůli stabilitě celkového solitéru. Například podpora mezi skleněné police ve tvaru kříže bez dalších zpevňujících částí je velmi nestabilní, a proto nebezpečné. Další důležitou věcí, kterou bylo potřeba zachovat, je to, aby dřevěná konstrukce nezasahovala do okrajů skleněných polic, protože by se tím narušila výjimečnost litého skla, které má zaoblené hrany.

Vlastní návrh


45


Protože celý solitér je nestabilní, musela být upravena konstrukce a ustoupit od prvního návrhu řešení, kdy jednotlivé police podpíraly jen dřevěné dílce. Musely být také upraveny rozměry. Solitér je potřeba zpevnit a celý ho propojit. Tento solitér se skládá ze tří skleněných polic a několika dřevěných dílců, které těžké sklo podpírají. Prvek, který zabezpečuje stabilitu je vertikálně vložen skrz dřevěné i skleněné části. Tento návrh je vhodný právě pro lité sklo, protože dá vyniknout jeho přednostem. Konstrukce nezasahuje do okrajů skleněných polic, které jsou nejkrásnější na tomto druhu skla. Lité sklo je specifické svými oblými a nepravidelnými hranami, ve kterých se nepravidelně objevují různé záhyby, bubliny či otvory. Právě tyto mimořádné vlastnosti tohoto druhu skla bylo cílem zdůraznit v tomto projektu a v celé konstrukci, proto dřevěné konstrukční dílce směřují do středu skleněných polic.

Vlastní návrh 5.1.4.

46

Rozvoj návrhů

Vhledem k hmotnosti je nutné, aby celý solitér byl demontovatelný. Právě kvůli váze by bylo téměř nemožné ho přesunout na jiné místo celý, proto je vhodné, aby se daly jednotlivé části rozmontovat a kdykoli opět sestavit dohromady. Tato varianta je nejvhodnější pro přepravu, balení i přemístění. Při dalším rozvoji návrhu na počítači je potřeba vědět přesné rozměry i tvar všech dílců. To znamená, že se návrh dostává do konkrétnější podoby. Bohužel při prvních návrzích byl solitér příliš úzký a to výrazně ovlivnilo jeho stabilitu. Bylo potřeba upravit šířku polic i dřevěných podpěrných dílců. Byly nakresleny různé varianty rozměrů a tvarů podpěrných dřevěných dílců.

Po následné konzultaci práce dospěla k zásadnímu obratu. Výměna materiálů naprosto otočila pohled na tuto práci. Změna dřevěných částí za skleněné a naopak byla zásadní. Celá práce se náhle začala ubírat jiným směrem než bylo v počátcích zamýšleno. Vzhledem k rozvíjení návrhů musí designér projít co nejvíce variant a vybrat nejlépe tu nejvhodnější s ohledem na všechny požadavky.

Obrázek 19. Skica 5, 6, 7

Vlastní návrh

47

Obrázek 20. Skica 8, 9

Z těchto skic je výrazná snaha o hledání ideálního tvaru dílců, které podporují police. První návrhy byly hranaté, následně postupem času se solitér zaobloval. Některé návrhy a řešení těchto podpěr byly nevhodné z hlediska stability, která značně ovlivňuje bezpečnost, proto jsou tyto návrhy nevhodné právě pro tento projekt.


Vlastní návrh

48

Po značné době strávené kreslením a přemýšlením nad různým tvarem se objekt stal více organičtější. Solitér se konečně dostává do konkrétnější podoby. Jednotlivé skleněné dílce, které podpírají dřevěné police se společně propojují do dvou oblých dominant. Dílce mezi policemi i na krajích utvářejí prostor pro ukládání věcí. Z předešlých návrhů i konzultace byla upravena velikost všech skleněných dílců. Tyto rozměry byly upraveny proto, aby místo pro ukládání věcí nebylo příliš malé. Šířka dílců velmi negativně ovlivňuje prostor pro ukládání věcí. Samozřejmě tyto úpravy nesmí zasahovat do stability, a tím ovlivnit bezpečnost.


Celý solitér se zúžením odlehčil, více se otevřel prostor mezi jednotlivými dílci. Díky této téměř nepatrné změně dostal tento solitér jinou estetickou kvalitu. Jako celek působí solitér elegantněji. Bylo potřeba naskicovat hodně variant a možností, jak by výrobek mohl vypadat, aby se dospělo k té nejvhodnější podobě.

Vlastní návrh

49



Tyto varianty ukazují, že je důležité naskicovat hodně možností při navrhování nového výrobku. Různé varianty objasní tvar celého výrobku, ale i jednotlivých částí. Některé varianty se ukážou jako nesprávné řešení, ale naopak jiné řešení může ukázat odlišný pohled na řešenou problematiku. Různé zaoblení skleněných dílců má za následek například snížení bezpečnosti nebo naopak zvýšení elegance, proto je potřeba najít ideální variantu.



50

Výběr konečného návrhu

Výběr konečného návrhu je závislý na všech požadavcích na nový nábytek. Konečný návrh bude demontovatelný, protože přemístit kamkoli celý tento solitér je téměř nemožné. Na předešlém návrhu jsou horní dílce zkosené. Při dalším rozvoji návrhu horní dílce jsou vodorovné. Všechny dílce mají uprostřed odlitý otvor, kterým se provleče závitová tyč. Dále tento otvor skrz skleněný dílec slouží pro odlehčení.

Obrázek 26. Konečný návrh

Konečný návrh musí mít konkrétní rozměry a jasné měřítko. V konečném návrhu proběhla změna ve zrušení zkosení horních dílců. Dále se zvětšil prostor mezi jednotlivými skleněnými objekty. Celý solitér je široký 1 500 mm, vysoký 1 300 mm a hluboký 400 mm.

Vlastní návrh

51

5.1.6. Police Solitér je složen ze tří polic. Každá police je složená ze dvou bukových překližovaných desek a tloušťce 19 mm. Tyto dvě desky jsou k sobě přilepeny a odýhovány javorovou dýhou o tloušťce 1,2 mm. Následně jsou police ošetřeny PUR nátěrovou hmotou na vysoký lesk. Celé police mají rozměry cca 1500 x 400 x 40 mm. Police jsou vyrobeny z překližky. Hustota desky je cca 720 kg/m3. Každá police je provrtaná na dvou místech, aby se v těchto místech dal umístit zpevňující prvek. Průměr otvoru je 50 mm. Tento otvor slouží k tomu, aby se do něj vložila závitová tyč o průměru 10mm. Dále jsou do police vyfrézované polodrážky, které mají funkci zafixovat skleněný dílec do určité polohy. Tato polodrážka má průměr 90 mm.

Obrázek 27. Půdorys police

5.1.7. Překližované desky Překližované desky ve výrobě nábytku umožnily výrobu plošných rovinných hladkých dílců, tím byly vytvořeny příznivé výrobní, technické a ekonomické podmínky pro hromadnou výrobu nábytku a její rozvoj.

Vlastní návrh

52

Překližované desky definujeme jako desky vyrobené slepením dvou nebo více elementů, dýh lanovkového středu a jiného materiálu, jejichž tloušťka je menší než jejich šířka nebo délka. Překližované desky dělíme na: A) Překližky – překližované desky ze dvou nebo více vrstev loupaných nebo krájených dýh, slepených a slisovaných kolmo ke směru vláken. B) Laťovky – překližované desky vyrobené oboustranným překlížením lanovkového středu dýhami lepenými kolmo ke směru dřevních vláken.

K výrově překližovaných desek se používají překližovačky loupané nebo krájené, podle počtu vrstev rozeznáváme desky dvouvrstvé, třívrstvé, pětivrství a vícevrstvé. Hlavní zásadou pro konstrukci desek je, že překližovačky i vložky ležící souměrně ke středu desky musí mít stejný směr dřevních vláken, který však musí být zároveň kolmý ke směru vláken předcházející vrstvy. Taková konstrukce zaručuje optimální rozložení hodnot pevnosti ve všech směrech.

Překližované desky mohou být vyrobeny z jedné dřeviny nebo z kombinace dvou nebo více dřevin, musí být však dodržena zásada, že překližovačka a vložky ležící souměrně ke středu desky musí být ze stejné dřeviny a mít stejnou tloušťku.

Překližky.

Překližky se vyrábějí převážně s překližovačkami z buku, břízy a borovice, pro překližované středy se používají dýhy z jehličnatých dřevin, hlavně smrku, jedle a borovice. Překližky se používaly ve výrobě skříňového nábytku jako výplň rámů místo výplní z masivního dřeva, s rozvojem výroby plošných dílců z aglomerovaných desek se užití překližek omezilo na záda skříní, dna zásuvek a při výrobě koster pro čalouněný nábytek. Trvale se uplatňují ve výrobě sedacího nábytku jako tvarové výlisky sedadel a opěradel.

Vlastní návrh

53

Pro převážnou většinu způsobů užití překližek ve výrobě skříňového nábytku, kdy se dílce překližek vkládají do polodrážek nebo drážky nemají tloušťkové tolerance zásadní význam, protože ve všech případech jde o překližky tloušťky 6mm, kde povolená tolerance +/- 3 mm plně vyhovuje. Použití překližek vyšší tloušťky např. k výrobě zásuvek je potřebné předem egalizovat. Dalším ukazatelem je plošná stabilita, kde větší zvlnění, resp. zborcení nedovoluje vyrábět nábytkové dílce větších rozměrů, protože vyvolávají značně technologické problémy při zpracování, zejména z hlediska mechanizace jednotlivých technologických operací. Překližky se musí oboustranně brousit pokud jsou určené k povrchové úpravě a jsou použity na viditelné části.15

Druhy překližek: Truhlářské překližky Truhlářské překližky jsou ploché desky, vzniklé slepením zpravidla lichého počtu na sebe navrstvených loupaných dýh, jejichž dřevní vlákna jsou na sebe kolmá. Používají se v uzavřených prostorách se všeobecně nízkou vlhkostí vzduchu. Možnost použití truhlářské překližky: výstavba vnitřních prostor interiérů, výroba nábytku a bytových doplňků, výstavba hudebních nástrojů a výroba obalů, atd.

Stavební překližka Stavební překližka je v podstatě vodovzdorná překližka, vyrobená z listnatých a jehličnatých dřevin, povrchově upravená fenolickou folií. Existují dva druhy těchto překližek. Překližky oboustranně povrchově upravené hladkou folií a překližky mající jednu stranu upravenou hladkou folií a druhou folií s protiskluzovou úpravou. Boční hrany překližky jsou opatřeny nátěrem proti působení vlhkosti. Možnost použití stavební překližky: výroba obalů, ve stavebnictví k výrobě bednění a stavebně - truhlářská výroba, automobilový průmysl, zemědělství, atd.

15

TRÁVNÍK, Arnošt. Technologocké operace výroby nábytku. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005. ISBN 978-80-7157-865-9.

Vlastní návrh

54

Kvalita překližek: I. kvalita překližky. Prakticky překližka bez vad, dovoluje se několik zdravých součků, do 8mm a nepatrné hnědé žilkování. II. kvalita překližky. Dovolují se vysprávky listu, suky a jiné defekty se nahrazují dýhovými lodičkami. Jsou povoleny mírné barevné odlišnosti v dýze. III. kvalita překližky. Dovolují se součky o průměru do 6mm v počtu do 10ks na m2 ve vrchní dýze. IV. kvalita překližky Dovolují se všechny výrobní vady, neomezené množství součků do 40mm. Garantuje se plošné lepení.16

. 5.1.8.

Konstrukce

Skleněné dílce jsou umělecky odlité do forem podle předem vymodelovaných předloh. Solitér je složen ze tří dřevěných polic, osmi skleněných dílců a dvou zpevňujících prvků. Tyto dva prvky jsou vloženy skrz jednotlivé dílce, aby zpevňovaly solitér. Dvě závitové tyče jsou vertikálně zapuštěny do dílců. Stabilitu nezajišťují jen tyto dvě závitové tyče, ale také šířka a mohutnost spodních skleněných dílců, na kterých celá váha solitéru stojí. Právě tyto dva kolosální dílce jsou základnou pro celou váhu této konstrukce. Ve všech skleněných dílcích je odlitím vytvořen otvor skrz celý dílec. Právě do tohoto otvoru je následně vložena závitová tyč. V horním a spodním dílci je navíc otvor pro matici, která zafixuje dílce s policemi. Samozřejmostí je pod každou maticí atypická podložka, aby se sklo nevyštípalo. Mezi policí a sklem je použit silikonový tmel, aby konstrukční spoj byl pružnější. Police jsou slepeny ze dvou bukových překližek o tloušťce 19 mm. Tyto slepené překližky jsou dále opatřeny javorovou dýhou a tloušťce 1,2 mm. Následně jsou police ošetřeny PUR nátěrovou hmotou. Sklo je zabarveno na tmavě šedou, téměř do černé barvy, aby nebyla vidět závitová tyč. 16

http://www.drevodesky.cz/preklizky


55

Hmotnost dílců

Rozměry polic jsou 1 500 x 400 x 40 mm. Jedna police z překližky váží 17 Kg. Tři police, které jsou použity na solitéru dohromady maximálně váží 51 kg. Skleněné dílce mají dohromady cca 212 kg. Solitér váží dohromady s policemi i sklem maximálně celkově cca 263 kg, proto je třeba věnovat pozornost i této skutečnosti. Spodní dílce váží cca 50 a 50 kg. Střední spodní dílce váží cca 30 kg a 25 kg. Střední horní dílce váží cca 27 kg a 30 kg. Horní dílce váží cca 4,5 kg a 4,5 kg. Tyto výpočty jsou bez otvorů, proto nejsou zcela přesné. Dílce ze skla nejsou zcela přesně okótované, protože skleněné dílce jsou umělecky odlité do forem podle předem vymodelovaných předloh.

5.1.10.

Vizualizace

Obrázek 28. Vizualizace 1

Vlastní návrh


Barevná varianta – bílé police


56

Vlastní návrh Barevná varianta – zelené police


Barevná varianta – růžové police


57

Aplikace získaných poznatků na konkrétním solitéru

58

6. Aplikace získaných poznatků na konkrétním solitéru 6.1.

Postup výroby skleněných dílců

Křemenné sklo je velmi důležité jak z technologického, tak z vědeckého hlediska. Vlastnosti skla ovlivňují čistota, homogennost atd. Proto je důležité získat co nejdokonalejší údaje o jejich chemickém složení. Poloprůhledný materiál získáme při tavení písku vysoké čistoty a obsahuje hodně vzduchových bublinek.

Lité sklo. Tvarování skloviny do předem připravených sádrových, pískových, šamotových, grafitových nebo kovových forem, vhodné pro tvorbu plastik, ale použitelné také v sériové výrobě. Odlitky se do chladících pecí většinou ukládají i s formou, která se po vychlazení odstraní, někdy se z ní vyjmou ještě před uložením do chladící pece. Povrch odlitku se buď ponechá v původním stavu, nebo upraví broušením, pískováním, mechanickým či chemickým leštěním.

Tavená skleněná plastika. Technika vhodná pro vytváření skleněných plastik a objektů. Z modelu se zhotoví sádrová, sádro-písková nebo šamotová forma. Do ní se v potřebném množství vloží kusy skla (nejčastěji olovnatého), v elektrické peci se přetaví při teplotě cca 850 ºC (podle složení) a přizpůsobí se formě včetně rukopisu výtvarníka reprodukovaných detailů. Po utavení a vychlazení, které trvá několik dnů až týdnů, se vyjme z pece a forma se odstraní. Skleněný odlitek se nechá v původním stavu. Včetně drobných na povrchu při tavení vzniklých nepřesností nebo dotvaruje broušením, mechanickým leštěním, pískováním, leptáním.17

17

SVOBODA, Jaroslav. Sklo. Brno: CERM, 2008. ISBN 978-80-7204-570-9.


6.2.

59

Návrh povrchové úpravy polic

Police jsou vyrobené z bukové překližky o rozměrech 1 500 x 400 x 40 mm. Povrchová úprava je na vysoký lesk, nanesena stříkáním. PUR nátěrová hmota, pigmentová, černá. 6.2.1. Technologický postup TECHNOLOGICKÝ POSTUP – police Nátěrový systém - pigmentová PUR nátěrová hmota (dvousložková), nános stříkáním, zasychání při teplotě 20°C Druh dokončované plochy – překližka BK, dýha 1,2 JV Konečný vzhled - vysoký lesk

TECHNOLOGICKÉ ÚDAJE Úprava povrchu 1. nános Broušení brusným papírem – brusný papír Očištění povrchu Stříkání • spotřeba NH na m2 • viskozita při 20°C/4 mm/s • velikost trysky • stříkací tlak Zasychání před 2. nánosem

č. 180, 320 Nátěrová hmota + tužidlo + ředidlo PUR + PUR tužidlo + PUR ředidlo PUR DP 491-9005+ DR 404 + DV 4939 100 : 25 : 30 120 g 20 1,8 mm 2,5 - 3,5 mbar 2,5 h

Broušení mezi nánosy • Zrnitost brusného papíru • Spotřeba brusného papíru na m2 Očištění povrchu 2. nános Stříkáním • spotřeba NH na m2 • viskozita při 20°C/4 mm/s • velikost trysky • stříkací tlak Zasychání před manipulací

350 1,5 dm2 Nátěrová hmota + tužidlo + ředidlo PUR + PUR tužidlo + PUR ředidlo PUR DP 491+ DR 404 + DV 4935 100 : 25 : 30 120 g 20 1,8 mm 2,5 - 3,5 mbar 3h


60

Materiály pro povrchovou úpravu – dokončování polic pigmentovou PUR NH (2 nánosy) Označení NH

Spotřeba NH Nátěrová hmota na opravy (4%) Ztráty na manipulace (8%) Celková spotřeba NH Čisticí prostředky (5%) Spotřeba brusného papíru

Průměrná spotřeba stříkáním Nátěr. hmota Tužidlo Ředidlo PUR DP 491 240 g/m2

DR 404

DV 4935

41,6 g/m2

60 g/m2

9,6 g/m2

1,7 g/m2

2,4 g/m2

19,2 g/m2 268,8 g/m2 12 g/m2 1,5 m2

3,3 g/m2 46,6 g/m2 2,1 g/m2

4,8 g/m2 67,2 g/m2 3 g/m2

Tabulka 1. Technologický postup

Použití této nátěrové hmoty, tužidla a ředidla má za následek kvalitní a odolný film. Funkce nátěrového filmu je zvýšení užitné hodnoty, chemická odolnost povrchu, zvýšení fyzikálních a mechanických vlastností povrchu a zvýšení estetické hodnoty. Pro kvalitní film musejí být dodrženy určitá pravidla. První je, že musí být dokonale upraven povrch před nanášením. To znamená broušení správnou zrnitostí brusného papíru. Očistění od všech nečistot, případně odmaštění. Dále nátěrová hmota musí mít požadované vlastnosti před nanášením. Musí být splněny všechny podmínky, jako je např. teplota vzduchu, vlhkost vzduchu atd. Musí být zvolena vhodná nanášecí technika. Musí být použita vhodná zrnitost brusného papíru mezi nánosy a důkladné očištění. V neposlední řadě musí být nátěrový film dostatečně vytvrzený. PUR systémy vytváří povrchy s velmi dobrou odolností a pružností.

Diskuse

61

7. Diskuse Téma mé práce je Sklo v bytovém interiéru. Snahou této práce je vytvořit solitér z netradičního druhu skla. Cílem bylo poznat lité sklo a vytvořit z něho solitér do bytového prostoru. Vytvoření nového projektu předchází několik kroků. Důležité je pochopit funkci, ale také komu bude určitý výrobek sloužit. Snažila jsem se navrhnout solitér z nevšedního materiálu. Sklo se v bytových interiérech vyskytuje ve formě svítidel, součástí nábytku či doplňků. Solitér, který má funkci a slouží také jako socha ve specifickém prostoru se často nevyskytuje. Největší překážkou k vyřešení tohoto tématu byla váha litého sklo. V celém návrhu se muselo počítat právě s váhou, která značně ovlivňuje stabilitu, a ta má špatný vliv na bezpečnost. Bezpečnost je jeden z hlavních bodů, kterých se musí designér držet. Další důležitý bod je funkce. Funkce tohoto projektu byla také dodržena. Splňuje jak funkci úložnou, tak může zajímavým způsobem předělovat prostor a hlavně tvoří dominantu interiéru.

Podařilo se podpořit přednost právě tohoto druhu skla. Lité sklo je zajímavé tím, že má oblé hrany, do kterých vstupují různé nepravidelně tvarované záhyby, bublinky a další nepravidelnosti. Tento výtvarný záměr byl postaven právě na těchto nepravidelnostech. Při vývoji projektu jsem chtěla co nejvíce podpořit a zachovat specifickou podobu litého skla. V průběhu projektu jsem narážela na různé problémy, kdy celý solitér byl příliš těžký nebo konstrukce byla nestabilní, a proto nebezpečná. Dalším problémem bylo přílišné zasahování konstrukce do okrajů skla. Díky své celkové váze musí být solitér rozebíratelný. Jednotlivé dílce jsou velmi objemné a těžké. Pokud by byl solitér jako celek, bylo by nemožné ho kamkoli přemístit. Jako demontovatelný se dá rozebrat

Diskuse

62

a kdekoli na jiném místě složit. Aby vynikla krása tohoto solitéru je potřeba mu věnovat dostatečné místo v obytném prostoru.

Díky všem informacím a konzultacím jsem vytvořila atypický solitér, který vytváří originalitu prostředí interiéru. Měl by zaujmout nejen svou mohutností, ale také materiálem a tvarem. Pohybovala jsem se na tenké hranici mezi interiérovou plastikou a užitým uměním, který slouží lidem.

Inspirací pro tvar skleněných dílců jsou dvě postavy. Jednotlivé dílce na sebe navzájem navazují a vytvářejí linii, která představuje figury. Bubliny, nerovnosti a skuliny podporují představu, že se jedná o postavy, o život, který také není dokonalý.

Při vývoji jsem narážela na mnoho úskalí, kdy jsem brzo poznala, že tímto způsobem se dobrého výsledku nedočkám. Bohužel i s tímto faktem se musí designér smířit. Zkoušela jsem různé varianty s obměnou materiálů nebo tvarů i rozměrů. Je důležité si zpočátku určit materiálové požadavky, požadavky na funkci, bezpečnost, ekonomiku atd. Každý projekt se vyvíjí, některý projekt správným směrem a jiný naopak, ale u každého projektu je potřeba vzít v úvahu mnoho variant a možností. Nejdůležitější je však vybrat tu nejlepší variantu nebo projekt přehodnotit. Vymyšlení solitéru mi zabralo nejvíce času, protože jsem se musela vracet od složitých návrhů a konstrukcí k jednodušším. Tato myšlenka mě přivedla na první skicu celého projektu, který se následně začal rozvíjet. Váhu a stabilitu jsem si však musela uvědomovat při každém kroku návrhu.

Možnost, jak nejvíce odlehčit skleněné dílce je zvětšit průměr otvoru, který vede skrz celého dílce. Protože skleněné dílce se od široké základny zužují směrem k horním dílům, proto musí být otvor buď u všech dílců stejný nebo kónický. Otvor skrz celé dílce je velmi důležitý pro redukci hmotnosti. Musejí se určitě zachovat přesné rozměry částí, které souvisí s konstrukcí. Protože se tyto dílce ručně odlévají do forem, jejich rozměry nebudou přesně okótované.

Závěr

63

8. Závěr Na úplném začátku své práce jsem se snažila najít co nejvíce realizovaných skleněných děl v interiéru. Bohužel skleněné instalace a solitéry, jako samostatné objekty – sochy se v interiérech často nevyskytují. Proto jsem se také rozhodla navrhnou vlastní solitér. Celý projekt je tak trochu experiment, protože se dívá na sklo poněkud z jiného úhlu pohledu. První návrhy byly zaměřeny na lité sklo ve formě polic nebo příček v dřevěné konstrukci. Ty ale ztroskotaly kvůli stabilitě nebo váze, či z estetických důvodů - potlačení skla, jako hlavního materiálu.

Cílem práce bylo vytvořit solitér, který by byl dominantou v obytném prostoru a působil by na diváka jako moderní plastika - socha. Tento cíl se podařilo splnit, byl podpořen mohutností, jak jednotlivých polic, tak i těžkých skleněných dílců.

Dalším cílem bylo vyzvednout krásu litého skla a využít jeho výjimečnost. I tento druhý cíl se podařilo splnit, protože v litém skle se vyskytují bublinky, šmouhy a nerovnosti, tím ale působí tvar „živě“. A právě ve vhodné velikosti i tvaru, jež je přizpůsoben reálným lidským rozměrům, se podařilo podpořit krásu tohoto druhu skla. Druhý cíl je úzce spjat s dalším požadavkem - a to vytvořit prostor pro ukládání věcí. I tento nárok se podařilo splnit díky velmi rozměrným policím.

Hlavním záměrem bylo ukázat a vnést jiný pohled na sklo i na jeho použití. Tento záměr se také podařilo splnit, protože skleněná část je mohutná a dominantní. Aby tato socha vynikla, je potřeba jí věnovat dostatečné místo v obytném prostoru. Celé to podpořil výběr druhu skla. Podařilo se vytvořit jedinečný solitér, který splnil všechny stanované cíle. Projekt je podpořen vizualizacemi. K práci je přiložená výkresová dokumentace.

Summary

64

9. Summary In the real beginning of my thesis I was trying to find as many implemented glass works in the interior as possible. Unfortunatelly, glass installation and solitaires as individual sculpture are in the interior not very common. That’s why I decided to propose my own solitaire. The whole project is in a way an experiment, because it deals with glass as with a material and analyze it from a different point of view. First proposes were oriented on cast glass in the form of shelves and transoms in a wooden structure. First proposes failed on the stability and weight or on the suppression of glass as the main material.

The aim of the thesis was to create solitaire that would serve as a dominant in a living space and would appeal on a spectator as a statue. This goal was accomplished, supported by its cardinality of both individual shelves and heavy glass parts.

Another aim was to emphasise the beauty of cast glass and use its exceptionality. In these organic glass parts we can see little bubbles, folds and other disparities, thanks to which this second target was also met. Another demand was to create a storage space. This was fulfilled thanks to sizable shelves.

The main intention was to show glass from a different perspective and demonstrate its use. This was carried out, because the glass part is massive and dominant. It was also supported by the selection of the glass type. It was managed to create a unique solitaire, that reached all set targets. The project is supported by visualizations. The thesis is attached by drawings.

Seznam použité literatury

65

10.Seznam použité literatury 10.1.

Seznam literárních a elektronických pramenů

1.

MENČÍK, Jaroslav. Pevnost a lom skla a keramiky. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1990, 392. ISBN 80-03-00205-2.

2.

FANDERLIK, Ivan. Křemenné sklo a jeho využití v praxi. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985, 280.

3.

RND.r Ing. BARTL, Ján CSC., Technológia skla. Bratislava: Vysoká škola výtvarných umení, 1984, 163.

4.

FANDERLIK, Ivan. Vlastnosti skel. Praha: Informatorium, spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-85427-91-5.

5.

FANDERLIK, Ivan. Křemenné sklo a jeho využití v praxi. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985.

6.

KARÁSEK, Miloslav. MATERIÁL: Pojiva. Malty a betony. Kovy. Sklo. Lehké, plastické hmoty a výrobky na bázi chemického procesu. Izolační hmoty. Praha, 1968, 116.

7.

VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství. Praha 2002, ISBN: 80-247-0261-4

8.

LOSOS, Ludvík. Vitráže. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, 156. ISBN 80247-1405-1.

Seznam použité literatury 9.

66

TRÁVNÍK, Arnošt. Technologocké operace výroby nábytku. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005. ISBN 978-80-7157-865-9.

10.

SVOBODA, Jaroslav. Sklo. Brno: CERM, 2008. ISBN 978-80-7204-570-9.

11.

ŠAŠEK, Ladislav. Speciální technologie skla. Praha: VŠCHT, 1991. ISBN 807080-127-1.

12.

HOLOUŠ, Z.; MÁCHOVÁ, E.; KOTÁSKOVÁ, P. Odborné kreslení : pro učební obor truhlář. 1. vyd. Praha: Informatorium, spol. s.r.o., 2008.

13.

KRÁL, Pavel; HRÁZSKÝ, Jaroslav. Výroba dýh a překližovaných materiálů II. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000.

14.

ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Praha: Granit, s. r. o., 2002. ISBN 80-7296-018-0.

15.

SEKERA, Jan a Jiří ŠETLÍK. Sklo a prostor. Praha: České muzeum výtvarných umění, 1998. ISBN 80-7056-065-7..

16.

SANTAR, Jindřich. EXPO 58: Světová výstava v Bruselu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1961.

17.

VONDRUŠKOVÁ, Alena. Sklo: Lidová řemesla a lidová výroba. Ústav lidové kultury ve Strážnici, 1999. ISBN 80-86156-09-05.

18.

VÍZNER, František. Sklo. Brno: Horácké muzeum a galerie v Novém Městě na Moravě, 1972.

Internetové zdroje

1.

www.soudom.cz/Zboziznalstvi/Sklo_a_sklarske_vyrobky


67

2.

http://www.hesse-lignal.de/internet_en.html

3.

www.annwilson.com

4.

www.hugoheredia.com

5.

http://www.drevodesky.cz/preklizky

6.

www.designguide.cz

7.

www.asb-portal.cz/stavebnictvi/konstrukce-a-prvky/luxfery-material-nejen-propricky-2729.html, Peter Zaťka

8.

www.sro.sklenarstvikos.cz/historie-skla/

9.

www.prazskagalerie.cz/zpravy/z-redakce/vzlety-a-pady-sklarskeho-abizuterniho-prumyslu-v-obdobi-socialismu-2, Petr Nový

10.2.

Obr. 1

Seznam obrázků

Profesor Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, foto Štěpán Černohorský

Obr. 2

Univerzitní centrum Tomáše Bati ve Zlíně od architektky Evy Jiřičné. Řešením byly ohýbané ocelové rámy, do kterých byly luxfery (speciální protipožární tvárnice) osazeny. Tento projekt je výjimečný i svou velikostí, použito bylo více než 12 500 kusů tvárnic vyzděných do oblouku o poloměru 49,5 m.

Obr. 3

Skleněný předěl místnosti od Poesie

Obr. 4

Vitráž. Autor: Stefan Milkov , Výroba: VITRAJ - sklářský atelier

Obr. 5

Skleněná stěna, 2002. Swon Design. Stěna je umístěna pod vodopádem. Toronto, Ontario, Kanada.

Obr. 6

Skleněný panel "Day at the Beach II" od Liany Martin

Obr. 7

Pšenice má asi 800 stonků. Autor je Jean-Pierre Canlis. Možnost i prosvícení se světelnými efekty.

Seznam použité literatury Obr. 8

68

Strom, skleněné nádoby. Rozměry 101,6 x 203,2 x 152.4 cm, Autor Naoko Ito. 2011

Obr. 9

The Waterfall

Obr. 10

Glass Percussion –Film, autorka - Ann Wilson

Obr. 11

Skleněný objekt. Vyrobený 5,5 designérů v Paříži pro francouzskou firmu Saazs.

Obr. 12

Skleněné cihly. Jedna cihla váží 12 kg. Autor - Hugo Heredia Barrera

Obr. 13

Skleněný květináč.

Obr. 14

Světla značky Brokis a Boris Klimek s konceptem světel Memory

Obr. 15

Skica 1

Obr. 16

Skica 2

Obr. 17

Skica 3

Obr. 18

Skica 4

Obr. 19

Skica 5, 6, 7

Obr. 20

Skica 8, 9

Obr. 21

Skica 10

Obr. 22

Skica 11

Obr. 23

Skica 12

Obr. 24

Skica 13

Obr. 25

Skica 14

Obr. 26

Konečný návrh

Obr. 27

Půdorys police

Obr. 28

Vizualizace 1

Obr. 29

Vizualizace 2

Obr. 30

Vizualizace 3

Obr. 31

Vizualizace 4

Obr. 32

Vizualizace 5


10.3. Tab. 1

10.4. 1.

Seznam tabulek Technologický postup

Seznam příloh Výkresová dokumentace 001 – Pohledy 002 – Police 003 – Horní díl levý 004 – Horní díl pravý 005 – Střední horní díl levý 006 – Střední horní díl pravý 007 – Střední spodní díl levý 008 – Střední spodní díl pravý 009 – Spodní díl levý 010 – Spodní díl pravý 011 – Řez A - A

2.

Kusovník

69

Sklo v bytovém interiéru

Recommend Documents