Skalničkářův rok. leden 2012 číslo 65

Skalničkářův rok  leden 2012 číslo 65

Obsah

Skalničkářův rok 

PĚSTITELSTVÍ Miniskalky v nádobách (M. Doležal)  What is new? (O dvou čínských hořcích) (O. Navrátil) Tradescantia longipes (M. Martan) Rod Delosperma II ­ Delosperma brunnthaleri je vzpřímený keř a ne plazivka  (J. Niederle)

leden 2012 číslo 65 ISSN 1805­1170

CO NÁS ZAJÍMÁ 40 let Klubu skalničkářů Brno (M. Martan) Lesotho – voľné pokračovanie (R. Roth) Ostravská divočina (O. Navrátil)

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.

Klubový zpravodaj

Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno

NAŠE AKCE Přednášky a členské schůze  Výstava  2012 Burzy rostlin 2012  Zájezd 2012 

Vyšlo 16. ledna 2012

INFORMACE ZE SETKÁNÍ Usnesení z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské  republiky Zpráva z 35. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské  republiky Termíny skalničkářských výstav v roce 2012 

http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php

Na titulní straně Gentiana striata. Foto M. Martan

INFORMACE Z KLUBU Z členské základny Drobné zprávy a informace  Kalendář akcí klubu v 1. pololetí 2012

Botanické poznámky na konci čísla 1

ÚVODEM Dostáváte   k   přečtení   třetí   číslo   v   tomto   novém   internetovém  formátu. První dvě čísla zabírala zbytečně mnoho paměti, poněvadž  velikost obrázků nebyla vhodně upravena. Používáme nejlépe čitelné  písmo Century Schoolbook, předpokládáme, že to oceníte. Dostali  jsme   pro   internetový   Skalničkářův   rok   ISSN   a   od   tohoto   čísla  vycházíme ve formátu  PDF/A archival standard,  takže se stáváme  standardním internetovým časopisem.

Miniskalky př. Holzbechera na výstavě ve Vídni                            foto M. Doležal K článku M. Doležala Miniskalky v nádobách

2

PĚSTITELSTVÍ Miniskalky v nádobách      Miniskalka   v nádobě   je   řešení   pro   každého,   kdo   propadl  kouzlu skalniček a přitom si z nejrůznějších důvodů nemůže pořídit  klasickou skalku. Ale obvykle jim neodolá ani ten, kdo už skalku  má. Velikost, tvar, barva nebo materiál nádoby v podstatě nemusí  hrát zásadní roli. Záleží na možnostech a vkusu majitele. Dostupný  sortiment   rostlin   vhodných   k pěstování   v nádobách   je   také   hodně  rozsáhlý.   Pečlivější   výběr   se   ale   vyplatí   při   osazování   malých   a  mělkých nádob, které  rychleji vysychají. Při určitém úsilí se však  dají vybrat rostliny jak pro malé nádoby, tak i pro nádoby umístěné  na celodenním slunci nebo ve stínu, tedy pro podmínky pokládané  při pěstování  skalniček za extrémní. Ideální je poloha na světlém  místě   jen   s několikahodinovým   slunečním   svitem.   Majitelé   takto  situovaných miniskalek to mají s výběrem rostlin mnohem snazší.  Mohou mít někdy úplně opačný problém ­ kterou!  z tisíců možných  skalniček   zvolit.   Informace   lze   naštěstí   nalézt   v celé   řadě   knih   o  skalkách,   skalničkách   a   okrasných   zahradách.   Někdy   je   v těchto  knihách   dokonce   osazování   nádob   skalničkami   věnována  samostatná kapitola.  Jako   pěstební   nádoby   se   používají   mísy   a   žardiniéry  nejrůznějších   tvarů   a   velikostí,   které   nabízí   každý   zahradnický  podnik.   S úspěchem   lze   ale   použít   i   nádoby   určené   původně  k jinému   využití.   Nejčastěji   to   bývají   různá   koryta,   napáječky   a  žlaby   ze   starých   hospodářství.   Nejkrásnější   a   nejžádanější   koryta  jsou vytesaná z kamene. Jenže ta jsou něco jako Rolls­Royce mezi  těmito   nádobami.   Každý   si   je   dovolit   nemůže,   ať   už   kvůli 

Kamenná koryta u Piatků v Ostravě­Porubě                                       foto M. Doležal          

pořizovacím   nákladům   nebo   „parkovacím   možnostem“.   Zkuste   si  například   postavit   žulové   koryto,   které   může   vážit   i   několik  metráků, třeba na balkon. Kdo   se   nespokojí   s nabídkou   nádob   v obchodě   a   kamenné  koryto   je   pro   něj   nedostupné,   může   zvolit   další   variantu.   Výrobu  nádoby   na   míru.   Pro   šikovnějšího   kutila   to   není   nic   složitého.  Existují například návody na výrobu z lehčeného betonu s příměsí  rašeliny,   což   dodá   nádobě   vzhled   imitující   přírodní   původ.   A  zanedbatelná není ani menší hmotnost. Další možností je nádoba ze 

3

         Hrubá stavba miniskalky v korytě                                                      foto M. Martan

Miniskalka v kamenné nádobě z pískovce                                        foto M. Martan          

silného  plechu nebo plastu, opatřená dřevěným obložením. U této  varianty je velkou výhodou relativně nízká hmotnost a slabší stěny a  tím maximálně efektivní využití objemu nádoby. Barvu obložení jde  navíc zvolit tak, aby ladila s okolním prostředím. V květnovém čísle  ročníku 2010  časopisu „Naše krásná zahrada“  byl uveřejněn návod  na   výrobu   miniaturního   mokřadu   z plastové   zednické   nádoby   a 

dřevěného   obalu.   Stejný   postup   by   se   jistě   dal   použít   pro   výrobu  miniskalky. Tolik   stručný   úvod.   A   teď   několik   osobních   postřehů   a  zkušeností. Jako většina mých skalničkářských kolegů, ani já jsem  se nespokojil „jen“ se skalkou. Mám dojem, že vlastnit miniskalku  v kamenném   korýtku   je   pro   skalničkáře   něco   jako   neoficiální  4

terasu   pořídil   i   plechové   nádoby   s dřevěným   obložením.   To   kvůli  výše zmíněným „parkovacím“ potížím. Zkušeností jsem proto získal  celkem dost a věřím, že pro čtenáře budou cenné nejen ty kladné,  ale i ty, které vycházejí z mých chyb a přehmatů. Abych neodradil  případné váhající zájemce, začnu raději s výhodami. 1. Hezky sestavená miniskalka ve vhodné nádobě je jako pěkný  obraz v krásném rámu. Prostě menší umělecké dílko. A svůj  výtvor si můžete umístit tam, kde se vám nejlépe hodí. Kudy  chodíte denně  domů nebo kde sedáváte se sklenkou vína  či  šálkem kávy. 2. Několik   nádob   s miniskalkami   může   vytvořit   stylovou   a  přirozenou   hranici   např.   mezi   obytnou   terasou   a   zbytkem  zahrady. 3. Skalku na zahradě si obvykle stavíme z materiálu, který je  nejsnáze   dostupný.   Ne   vždy   jsme   s ním   sice   spokojení,   ale  každý   si   nemůže   dovolit   nechat   přivézt   několik   náklaďáků  břidlice, vápence, opuky nebo žuly. O správné velikosti, tvaru  a barvě nemluvě. A že by se skalka neměla stavět z několika  různých   hornin,   to   jistě   není   třeba   zdůrazňovat.   Ale   u  miniskalek   nejsme   tímto   pravidlem   vázáni.   Pokud   nejsou  sestaveny   do   jednoho   celku,   je   každá   z nich   vlastně  samostatnou skalkou. A na ni si vystačíte i s několika kameny  vaší nejoblíbenější horniny. Ty jste schopni dopravit v kufru  auta   nebo   na   několikrát   přivézt   ze   zahradnického   centra.  Navíc si můžete dovolit i experimentovat a do každé nádoby  použít třeba jinou horninu. 4. Dostatečně   vysoký   podstavec   vám   kytky   poněkud   přiblíží  k očím, a tak se nebudete muset při detailním kochání nebo  fotografování plazit po kolenou. Totéž se týká i sázení, pletí a  dalších udržovacích prací. 5. Do nádoby na podstavci mají naopak ztížený přístup někteří 

Saxifraga longifolia v miniskalce

Kamenné koryto př. Zíkové využité jako mokřad  foto M. Doležal

certifikát, že postoupili do vyšší skalničkářské ligy. Snad proto jsem  koryta   sháněl   už   záhy   po   absolvování   první   fáze   mého  skalničkářského   vývoje.   Tedy   poté,   co   jsem   postavil,   několikrát  rozebral   a   znovu   postavil   svou   první   skalku.   Od   té   doby   se   mi  podařilo   díky   šťastné   náhodě   a   přiměřeného   úsilí   sehnat   pěknou  řádku   kamenných   koryt.   A   ta   jsem,   podobně   jako   své   skalky,  sestavoval,   rozebíral   a   znovu   sestavoval.     Kromě   docela   slušné  sbírky   těchto   kamenných   Rolls­Royců   jsem   si   později   na   střešní  5

nepřátelé skalniček – mravenci, slimáci, krtci a hraboši. 6. Použijete­li  na  osazení  rostliny, kterým  škodí  zimní  vlhko a  musí   se   před   ním   chránit,   je   snazší   zakrýt   nádobu   než  jednotlivé rostliny ve skalce. 7. Relativní   výhodou   může   být   i   jistá   mobilita   nádob  s miniskalkami.   Ty   menší   se   dají   přenést   v rukou,   větší  přemístit pomocí mechanizace. 8. Z několika   stejných   nebo   sladěných   nádob   se   dá   vytvořit  působivá kompozice. Třeba i tak, že se sestaví do více úrovní,  např. terasovitě. Efektní je, když se jedna z nich využije jako  miniaturní jezírko. No a ještě slíbené nevýhody, komplikace a varování. 1. Každá   rostlina   v nádobě   a   miniskalky   v tomto   nejsou  výjimkou, je ohrožena nedostatkem vody víc než její kolegyně  ve volné půdě. Na to je potřeba pamatovat při volbě velikosti  nádoby, jejím umístění a výběru rostlin. Při přípravě zeminy  pak   doporučuji   poněkud   šetřit   s komerčními   zahradnickými  substráty, které obsahují značný podíl rašeliny. Je­li takový  substrát   stále   mírně   vlhký,   rostliny   si   libují.   Pokud   ale  přeschne, nasává vodu jen velmi neochotně. Po zalití takového  vyschlého korýtka proteče většina vody bez užitku ven a osud  rostlin   může   být   zpečetěn.   Jako   záchranné   opatření   je   pak  nutné vícenásobné mírné zalití. Lepší je proto zvolit substrát  s větším   podílem   normální   zahradní   zeminy,   která   dokáže  díky svým jílovitým složkám vodu déle udržet. 2. Malé   dřevinky   dodají   miniskalce   bezpochyby   ten   správný  šmrnc   a  atraktivní   vzhled   zmenšené   krajinky.  Málokdo  jim  při osazování odolá. Jenže obvykle si  neuvědomí, že i malá  dřevinka roste. Přírůstky 4 cm za rok u stromku někde na  záhoně  ani   nezpozorujete. I   za  5  let  je  to  pořád   miniatura. 

Tufová miniskalka s rozkvetlými lomikameny v pískovcovém korýtku foto M. Martan

Jenže v korýtku je to za těch pět let stromek o průměru 40  cm.  A  podobně   jako  se   o   místo   na   slunci   perou   s ostatními  nájemníky   miniskalky   jeho   větvičky,   bojují   o   živiny   jeho  kořeny.   Poraženými   se   stávají   skalničky   tím,   že   je   stromek  stíní a okrádá o vodu a živiny. Později chřadne i stromek sám.  Pokud tedy chcete v nádobě pěstovat  dřeviny, opravdu pečlivě  volte   jen   ty   miniaturní,   zaštipujte   je   a   zmenšujte,   nebo  počítejte  s tím, že  je  po  pár letech potřeba  nádobu podrobit  celkové rekonstrukci. 3. Několikrát jsem se nechal zlákat nádhernými květy cibulovin  6

a do koryta je vysadil. Některé botanické krokusy, kosatečky  nebo   tulipánky   jsou   opravdu   miniaturní   a   kvetou   opravdu  nádherně! Navíc jako první po dlouhé zimě, tedy v době, kdy  je   zahrádkář   nejvíc   natěšený.   Jenže   po   krátkém   období  krásných   a   drobných   květů   přijde   podstatně   delší   období  méně   krásných   až   nevzhledných   listů.   Někdy   dlouhých  40 ­ 50   cm.   Takže   cibuloviny   raději   ne.   Navíc  jim   pěstování  v nádobách, které obvykle nejsou přes zimu nijak chráněné,  moc nevyhovuje. 4. Pro   sestavování   miniskalky   platí   stejné   zásady   jako   u   její  velké   příbuzné.   Především   by   měly   být   kosterní   kameny   i  štěrk, kterým na závěr výsadby obsypete všechna volná místa  kolem   rostlin,   ze   stejného   druhu   horniny.   Tuto   zásadu   se  snaží dodržet snad každý skalničkář a bude tak postupovat i  při   sestavování   miniskalky.   V čem   se   ale   dost   často   dělá  chyba, je volba příliš velkých kamenů. Nevyhnul jsem se tomu  ani   já   a   zpočátku   se   snažil   tímto   způsobem   miniskalku  vyhnat   co   nejvýš,   abych   získal   tolik   ceněné   svislé   štěrbiny.  V tomto případě platí mírně pozměněné rčení „níže je někdy  více“. Při určité snaze sice svislou štěrbinu vytvoříte, ale její  hloubka   bude   omezena   velikostí   kamene.   Určitě   nebude  hlubší     než   10 ­ 15   cm.   A   co   s tak   mělkou   spárou   udělá  srpnové   slunce,   to   si   každý   dovede   představit.     Na   druhé  straně ne každý touží v korýtku pěstovat vzácné a choulostivé  „špeky“.   Drobným   netřeskům   ani   taková   úzká   a   vysychavá  spára nevadí. Navíc existuje starý osvědčený travertin. Pokud  mu zajistíte pravidelný přísun vody, nemusíte vytvářet spáry.  Můžete tak použít i větší kameny, na správná místa vyvrtat  otvory a rostliny sázet přímo do nich. 5. V literatuře najdete v kapitolách věnovaných osazování nádob  téměř vždy návod, jak správně postupovat ­ že odtokový otvor 

ve dně se má přikrýt střepem nebo síťkou, aby nedošlo k jeho  ucpání.   Pak   přijde   několikacentimetrová   vrstva   drenážního  štěrku, aby dobře odtékala přebytečná voda. Následuje vrstva  rašeliny   nebo   geotextilie,   aby   se   zemina   nedostala   do  drenážní   vrstvy,   a   teprve   potom   zemina   a   kameny.   Jenže  většina   nádob   má   vnitřní   výšku   kolem   20 ­ 30   cm.   Když  z toho podle návodu obětujete pro drenáž a oddělující vrstvu  tak  10   cm,   moc   už   vám  pro   vlastní  zeminu   nezbývá.   Podle  mých zkušeností se význam drenážní vrstvy u nádob značně  přeceňuje. Rostliny v našich miniskalkách ohrožuje spíš sucho  než   monzunové   deště.   Jako   pojistka   proti   zaplavení   nádoby  stačí na drenážní otvor položit kousek síťky (např. perlinky) a  nasypat   hromádku   štěrku.   Zbytek   nádoby   pak   vyplňte  zeminou a kameny. 6. Některé  osázené  nádoby, které zůstávají venku po celý rok,  může poškodit mráz. Má to na svědomí pnutí obsahu, který  zamrznutím   nabývá   na   objemu.   Nádoba,   která   takovému  tlaku   nedokáže   odolat,   praskne.   Nejméně   vydrží   nádoby  z pálené   hlíny.   Keramika   a   kámen   snesou   podstatně   víc.  Přesto  doporučují   někteří   pěstitelé   i   u  těchto   nádob   obložit  jejich   stěny   zevnitř   alespoň   slabým   polystyrenem.   Ten   plní  jednak   funkci   jakési   pružné   vložky,   která   utlumí   tlak  zamrzající   zeminy   na   stěny   nádoby   a   současně   působí   jako  tepelný   izolant.   Já   osobně   jsem   polystyren   do   kamenných  koryt nikdy nepoužil a zatím mi žádné přes zimu neprasklo.  Mám   ale   k dispozici   kompaktní   žulové   nádoby   a   dovedu   si  představit, že třeba pískovec nebo i jiný pevnější materiál, ale  s drobnými puklinami, nemusí mrazu odolat. 7.   Pro někoho může být zdrojem komplikací i to, co jsem si za  léta   opakovaného   sestavování   a   rozebírání   zvykl   brát   jako  samozřejmost. A  to  je  manipulace  a přemisťování. Mám  na  7

mysli   především   manipulaci   a   přemisťování   kamenných  Rolls­Roysů. Narozdíl od svých plechových jmenovců se ti naši  sami nepohnou ani o milimetr. A ono i to nejmenší korýtko,  určené   původně   pro   malá   prasátka,   váží   kolem   50 kg.   Pro  takovou   velikost   koryta   existuje   pracovní   termín  „jednochlapové“.   Logicky   následují   „dvouchlapová“   a  „vícechlapová“   podle   toho,   kolik   manželů   nebo   sousedů   je  k přemístění   potřeba.   Naštěstí   ale   existují   fígle,   které  umožňují   přesunovat   koryta   i   bez   účasti   půlky   ulice.   I  metrákové koryto (pochopitelně ještě neosázené) se dá např.  postavit na výšku a rozhýbat, jak to dělal ing. Pavel Pavel se  sochami Moai. Dobrým pomocníkem může být také obyčejný  rudl.   A   znám   případy,   kdy   i   docela   velké   kusy   dopravil   na  místo   určení   skalničkář   samotář   nebo   jen   za   asistence  desetileté dcery. A to za pomoci válečků a lešenářské trubky  jako páčidla. 8. Poslední rada se týká samovolného pohybu kamenných koryt.  Tvrdil jsem, že se nepohnou samy ani o milimetr. A přesto se  někdy stane, že dostanou takříkajíc nožičky. Mně samotnému  se to přihodilo hned dvakrát. A v jednom případě si korýtko  cestou na svobodu odřízlo dokonce i zámek na brance. Moje  rada   proto   zní:  Nenechávejte   jednochlapová   a   dvouchlapová  koryta   tam,   kde   se   můžou   dva   cizí   chlapi   pohybovat   bez  vašeho vědomí.

experimentovat.

Miroslav Doležal, Tišnov

What is new? (O dvou čínských hořcích)      V posledních letech se díky aktivitě našich cestovatelů a sběračů  semen objevují v kultuře zcela nové, případně pro kultivaci znovu  objevené   druhy   rostlin.   Patří   mezi   ně   i   barevně   zajímavý   hořec 

Na konci podobných článků bývá obvykle výčet rostlin vhodných pro  daný účel použití. V našem případě bych se tomu rád vyhnul. Ne že  bych nemohl vypsat desítky nebo stovky druhů skalniček vhodných  pro pěstování v nádobách, ale v podstatě  bych vás tím omezoval ve  vlastním výběru. Proto jen obecná rada. Pro začátek se soustřeďte  na odolné a drobné druhy. A zbytek je na vaší trpělivosti a ochotě 

Gentiana striata                                                                               foto O. Navrátil

8

Gentiana striata  Maximovicz ze sekce  Stenogyne. V literatuře je  uváděn jako jednoletý, avšak u mě na zahradě se chová spíše jako  dvouletka   nebo   monokarpický   druh.   Přezimující   bazální   růžice   je  tvořena   živě   zelenými,   okrouhle   vejčitými   listy,   jež   v době   květu  uvadají.   Lodyhy   jsou   poléhavé   až   vzpřímené,   zeleno   purpurově  zbarvené,   mírně   větvené,   s   několika páry   vstřícných,   vejčitě  kopinatých, ostře zašpičatělých listů, dlouhých asi od 1,5 do 4 cm a  širokých od 0,5 do cca 2 cm. Výška rostlin v květu může přesáhnout  s ohledem na délku lodyh i kolem 30 cm, bývají však nižší. Květy  jsou vrcholové, jednotlivé, značně velké, v délce často přes 6 cm a  v šířce koruny přes 2 cm, barva přechází od bílé přes krémovou po  světle   žlutou,   zvenčí   korunní   trubky   jsou   purpurově   hnědé   až  šedočerné   pruhy.   Semena   velká,   plochá,   o   průměru   kolem   3   mm,  tmavohnědá.   Nakvétá   postupně   od   července   do   října.   Množení   se  provádí   výsevem   na   podzim.   Roste   v Číně   (Quinghai,   Gansu,  Yunnan, Sechuan, cca 2000 až 4200 m. n. m.)       Hořce vyžadují dostatečně vlhké stanoviště v průběhu vegetace,  zároveň však dobrou drenáž nebo jiný způsob ochrany v zimě, kdy  dochází často k uhnití bazálních růžic. Místo výsadby by mělo být  spíše v polostínu, ve světlém nebo toulavém stínu nebo případně na  dostatečném   odklonu   od   přímého   slunce   či   v zápoji   s jinými  přibližně stejně vysokými rostlinami. Na přímém letním slunci mi  rostliny odešly i v klasické spárové skalce, kde se jinak daří většině  himálajských   hořců.   Velkou   nevýhodou   těchto   velmi   atraktivně  kvetoucích   rostlin   je   nutnost   jejich   neustálého   obnovování   formou  výsevu.            Dalším zajímavým asijským hořcem s květy v odstínech žluté  barvy je  Gentiana straminea  ( syn.  Tretorhiza straminea,  sekce  Cruciata) zařazovaná J. Haldou do skupiny  Decumbentes. Hořec je  znám již od konce předminulého století, avšak v našich zahradách 

Gentiana straminea

foto O.Navrátil

nebyl dosud příliš rozšířen. Rostliny bývají 10 ­ 20 cm vysoké, tvoří  mírně vzpřímenou až polehlou, výraznou listovou růžici kopinatých  až   vejčitě   eliptických   listů   dlouhých   asi   2,5 ­ 15   cm   a   širokých  přibližně   3 ­ 40   mm.   Jejich   velikost   může   být   mimo   jiné   přímo  úměrná   výživnosti   substrátu   a   dalším   poměrům   na   stanovišti.  Lodyhy jsou zeleno­purpurové, mírně až strmě vystoupavé, s 1 až 3,  vzácněji   5   páry   menších   a   užších   lodyžních   listů.   Květy   vyrůstají  z úžlabí listů a ve vrcholových částech lodyh. Jedná se vzhledově o  jakousi   latu,   přičemž   na   rozvětvené   lodyze   má   každý   květ  samostatný stonek dlouhý asi 1 ­ 4 cm. Kališní trubka toulcovitá se  9

Tradescantia longipes

dvěma až pěti kališními cípy bývá zbarvená zeleně až purpurově.  Květy jsou souměrné, protáhle zvonkovité, koruna velmi variabilní,  bílá,   bílozelená,   krémová   až   slámově   žlutá,   někdy   s modravým  nádechem. Uvnitř má květ zelené tečkování, jindy šedavé proužky,  zevně bývá korunní trubka stínována od zelené, šedavé přes světle  fialovou a purpurovou až po hnědou barvu. V přírodě rostou hořce  spíše   na   sušších   nebo   drenážovaných   a   osluněných   místech  v nízkostébelných   horských   lukách,   na   kamenných   svazích   a   ve  skalních   štěrbinách   v Číně   (Qinghai,   Gansu,   Tibet,   Sechuan)   a  Nepálu, cca 2200 až 4300 m. n. m.          Na zahradě jsem tuto rostlinu vysadil na několika rozdílných  stanovištích. Zatím se zdá, že hořcům příliš neprospívá humusovitá  půda na celodenně mírně přistíněném místě. V zimě zde vyhnívají a  v   létě   nekvetou.   Lépe   prosperuje   rostlina   v obyčejné   jílovité  hnědozemi   na   celodenně   osluněném   místě,   avšak   nejlépe   kvete  hořec v dobře drenážované škvíře s odklonem od poledního slunce ve  spárové skalce. Zde je zajištěn příznivý vodní režim a zároveň má  rostlina   i   dostatek   světla   po   většinu   dne.   Zdá   se   mi,   že   podobně  úspěšné   bude   i   pěstování   ve   vlhčím   a   chladnějším,   avšak  propustném písčitém substrátu ve vřesovišti. Vedle nižší turecké G.   gelida  ze   sekce  Pneumonanthe  může   být  Gentiana   straminea  zejména   s ohledem   na   neobvyklé   zbarvení   a   letní   dobu   kvetení  (červenec ­ září) vítanou ozdobou našich skalek.

Zástupce   rodu  Tradescantia  z čeledi  Commelinaceae  známe  spíše   jako   pokojové   rostliny,   neboť   převážná   část   druhů   nesnáší  mráz.   Zimovzorné   druhy   a   jejich   hybridy   zase   většinou   nemají  parametry  skalniček  a  uplatňují  se  hlavně  v trvalkových  partiích. 

Oldřich Navrátil, Ostrava

Tradescantia longipes                                                                    foto M.Martan

10

Pro   zajímavost   uvedu,   že   nejnižší   teploty   ve   státě   Missouri  mohou   klesat   až   na   hodnoty   kolem   ­25  °C.   Arkansas,   který   leží  jižněji,   je   teplejší,   zde   minima   zpravidla   nepřekračují   ­15  °C.  Mrazuvzdornost rostlin, pěstovaných v kultuře se udává až do cca  ­30  °C.   V Brně   tak   velké   mrazy   nebývají,   loni   byly   ale   dlouhé  holomrazy s minimy až kolem ­15  °C a 30 cm promrznutím půdy.  Tyto   podmínky   přečkaly   obě   moje   rostliny   bez   problémů,   aniž   by  byly chráněny krytem. Rostlina   je   vhodná   do   přírodních   zahrad   a   skalek.   Nejlépe  prospívá   v polostínu   ve   vlhčí   propustné   nevápenité   půdě,   ale  toleruje i půdy chudé a sušší. Zde ale narůstá pomaleji a v létě dříve  zatahuje. Tradescantia longipes dosahuje výšky jen 5 až 10 cm. Tvoří  trsíky dlouze kopinatých, žlábkovitých, matně zelených, zejména na  rubu   chlupatých   listů,   které   mohou   být   v ideálních   podmínkách  dlouhé   až   20   cm,   mají   ale   spíše   poléhavý   charakter.   Květy   jsou  trojčetné, téměř přisedlé k zemi, mají výraznou purpurově fialovou  až   vínově   červenou   barvu.   Jednotlivé   květy   vydrží   jen   1   den,  naštěstí rostlina vytváří květů více a ty nekvetou všechny naráz, ale  zpravidla po několik týdnů v květnu a červnu. Množení je možné opatrným dělením rostlin brzy z jara nebo  až po odkvětu a zatažení, je však bohužel málo efektivní. Semena  ani samovolné semenáčky jsem zatím u mých rostlin nezaznamenal. Chorobami   netrpí,   ze   škůdců   je   třeba   dát   pozor   jen   na  slimáky, kteří mohou žírem poškodit mladé výhonky. Mojmír Martan, Brno

Ale   jeden   zástupce   do   skalky   tu   přece   jen   je.   Je   to   u   nás   téměř  nenámá Tradescantia longipes, kterou vám nyní představím. V přírodě   bychom   ji   našli   v USA,   ale   pouze   ve   státech  Missouri a Arkansas, zejména v oblasti zvané Ozark Plateau, což je  hodně   lesnatá   krajina   dosahující   nadmořských   výšek   jako  Českomoravská   vrchovina.   Zde   roste   na   vyvřelých   horninách   na  skalnatých zalesněných svazích.

11

hranách u báze několika chrupavčitými chlupy brvité. Květy na postranních větévkách po   třech nebo po sedmi dopolední, 15 ­ 20 mm široké; prostřední stopky krátké bez   listenů, postranní uprostřed s listeny, circa 7 mm dlouhé; listeny listovité. Kalich   obráceně kuželovitý, protažený do stopky, cípy 5 nestejné, 2 protilehlé listovité delší,   ostatní kratší, na hřbetě ostře hrotité s růžovým blanitým lemem. Korunní plátky   takřka v jedné řadě čárkovitě kopisťovité tupé nebo drobně vroubkované, sotva   delší než cípy kalicha nebo maličko přesahující, vnitřní poněkud menší   staminoidální, vesele a sytě růžově fialové. Tyčinky stažené staminodii hojné, nitky   bledě růžové holé, prašníky malé žlutavé. Semeník nahoře kuželovitý s 5   kopinatými dlouze zašpičatělými zelenavými bliznami. Tobolka malá, 5 mm v   průměru, s 5 přihrádkami, šedivá.

Rod Delosperma II Delosperma brunnthaleri je vzpřímený keř a ne plazivka Pod jménem  Delosperma brunnthaleri  se pěstuje několik plazivých  druhů   delospermat,   přestože   originální   Bergerův   popis   zní  s původním řádkováním takto. M. Brunnthaleri Berger n. sp.  ­             Fruticosum erectum, circ. 30 ­  40 cm altum; rami juventute viriduli subcompressi, demum cinerascentes, internodiis 12 ­ 30 mm longis, ramulis axillaribus numerosis. Folia basi subdistincta, patentia, leviter recurvula, subtriquetra, supra plana, dorso rotundata, superne carinata, acuta, mucronata, 25 ­ 35 mm longa, medio 4 ­ 5 mm lata et 4 mm crassa, in ramulis minora, mollia, viridia vel sub­ glaucescentia laevia impunctata, ad angulos basin versus pilis cartilagineis paucis ciliata. Flores in ramulis lateralibus ternatis vel biternatis ante­ meridionales, 15 ­ 20 mm lati; pedicelli centrales breves ebracteati, laterales medio bracteati, circ. 7 mm longi; bracteae foliaceae. Calyx obconicus in pedicellum attenuatus, lobi 5 inaequales, 2 oppositi foliacei longiores,reli­ qui breviores dorso acute mucronati margine membranaceo roseo. Petala subuniserialia lineari­spathulata obtusa vel crenulata calycis lobos longiores vix vel paullo superantia, interiora sensim minora staminoidea, laete et saturate roseo­violacea. Stamina collecta staminodiis aucta, filamenta pallide rosea nuda, antherae parvae flavescentes. Ovarium supra conicum stylis 5 lanceolatis longe acuminatis viridulis. Capsula parva, 5 mm diam., 5­locu­ lare, grisea.

Kvete na podzim.

Nakonec Berger dodává důležité rozlišovací znaky. M. Cronemeyeriano simile, sed facile agnoscendum habitu erecto, foliorum forma   etc. Folia faciliter decadentia.

V českém překladu Podobné M. cronemeyerianum, ale snadno rozpoznatelné vzpřímeným habitem,   tvarem listů atd. Listy snadno opadavé.

Pokud vaše rostliny nejsou vzpřímené keříčky 30 až 40 cm vysoké  s drobnými květy po třech až sedmi v květenství, korunními lístky  stejně   dlouhými   jako   kališní   a   snadno   opadavými   listy   stejně  tlustými   jak   širokými,   jde   zcela   určitě   o   nějaký   jiný   druh  delospermat.

Kapland: Zwartskopriver (Brunnthaler!). Von † Dr. J. Brunnthaler 1909 in La Mortola durch Samen eingeführt. Blüht im Herbst.

V českém překladu

Je třeba připomenout, že Berger působil v La Mortola do 1914, kdy  odejel do Německa, a popis publikoval v roce 1922.

Keříčkovité, vzpřímené, circa 30 ­ 40 cm vysoké; větve v mládí zelenavé poněkud   zploštělé, později popelavějící, s internodii 12 ­ 30 mm dlouhými,  s početnými   úžlabními větévkami. Listy na bázi téměř oddělené, rozevřené, slabě zpět   zakřivené, téměř trojhranné, shora ploché, na hřbetě zakulacené, u vrcholu   člunkovité, ostré, hrotité, 25 ­ 35 mm dlouhé, uprostřed 4 ­ 5 mm široké a 4 mm   tlusté, na větévkách menší, měkké, zelené nebo nasivělé hladké netečkované, na  

Zajímavý   je   přístup   ve   zpracování   Hartmannové.   Přestože  Hartmannová parafrázuje původní Bergerův popis, nepochopitelně  vybírá   za   lektotyp   herbářovou   položku   v   Kew,   která   pochází  12

z Brownovy   zahrady   a   obsahuje   Brownem   vlastnoručně   napsaný  popis naprosto odlišný od popisu Bergerova. 

From a portion of the type plant received from La Mortola.

D. brunnthaleri (A.Berger) Schwantes in Jacobsen 1933:120 = M. Brunnthaleri A.Berger BJS 1922: 632 Lectotype, here designated: Brunnthaler s.n., Kew 3205   (K!).

Hort. N. E. Brown, July 20. 1918

Popis   jsem   pečlivě   opsal   z   fotografie   herbářové   položky.   Rostliny  v kultuře   odpovídají   tomuto   popisu,   avšak   jejich   skutečné   jméno  zůstává neznámé. Jak je zřejmé, nesmyslně vybraný lektotyp kvetl  v červenci, a ne na podzim. Byl 5 až 7,5 cm vysoký a ne 30 až 40, byl  bylinný   a   ne   keříčkovitý,   měl   ploché   listy   a   ne   stejně   tlusté   jak  široké.   Květy   měl   po   jednom   terminální   a   ne   po   třech   až   sedmi  v laterálních květenstvích, 27 až 32 mm v průměru a ne 15 až 20  mm.   Berger   v   La   Mortola   dávno   nepůsobil,   takže   zahradníci  Brownovi poslali úplně jinou rostlinu, než žádal. To se v botanických  zahradách stává dodnes.

Erect shrub 30­40 cm high, young internodes compressed, green, later grey, 12­30   mm long; leaves subtriquetrous, spreading widely, pointed, acute, bladder cells low, roundish, hairs along margins and at tip, 25­35 mm long, 4­5 mm broad in the   middle, 4 mm thick; flower 3­7 in cymes, diameter 15­30 mm, brightly pinkish­purple, filamentous staminodes present, filaments pink, anthers pale yellow; fruit   diameter 5 mm; ecology unknown; distribution Uitenhage, EC, S. Africa.

N. E. Brown přitom popsal přímo na herbářové položce své rostliny,  které samozřejmě nemají s Delosperma brunnthaleri nic společného,  takto

Josef Niederle, Brno Literatura http://biodiversitylibrary.org/page/5162781

Plant 2­3 in. high, herbaceous, branching at the base. Leaves 1 ­ 1¾ in. long, 3 ­ 3½ lines broad & 1½ line thick, narrowly lanceolate, acute, soft,   flexible, minutely papulose­pubescent, grass­green, slightly shining. Flower terminal on  a short stem. Pedicel about ½ in. long & 1 line thick, shortly pubescent. Calyx unequally 5­lobed, shortly pubescent, green; lobes 2 ­ 3½ lines long, obtuse or subacute, 3 of them with membranous margin. Corolla about 1¼ ­ 1½ in. in diam., expanding only in full sunlight; petals of two kinds, the outer 40 ­ 45 in 1 ­ 2 series, 8 ­ 9 lines long, 2/3 line broad, linear, subobtuse, bright mauve­purple with the basal 2 ­ 2 ½ lines pale yellowish­white; the inner about 20 ­ 25 in one series, 3 ½ ­ 5 lines long, 1/3 line broad, linear very acute, faintly yellowish­white, spreading closely upon the base of the outer petals, forming a whitish eye to the flower. Stamens numerous collected into an erect column, about 2 ½  lines long, the outer without anthers; filaments white; anthers yellow.

http://ts­den.aluka.org/fsi/img/size3/alukaplant/k/phase_01/k0000/k000077170.jpg

13

rosea  za   8   Kčs,  Orostachys   spinosus  za   5   Kčs   a   také  Lewisia   cotyledon za 10 Kčs. To byla tehdy ještě vzácnost a prodávala se jen  klasická   světle   růžová   s tmavším   pruhem.   V roce   1985   jsem   1.  května na témž místě koupil plnokvětou tařici skalní, lomikámen  vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia) za 10 Kčs a prodávala se zde i  krásná nízká chudobka s malými, ale hustě plnými červenými květy  nazývaná  Bellis  ´Tuban Nana´. Od té   doby jsem se s ní již nikdy  nikde nesetkal. V roce 1986 jsem navštívil výstavku s burzou rostlin  pod terasami Prioru na Uhelné. Tam byly k mání hodnotné rostliny  jako např. Ceterach officinarum za 10 Kčs, Edraianthus pumilio za 7  Kčs,  Ptilotrichum   spinosum  za   7   Kčs,  Salix   lindleyana  za   8   Kčs,  Fritillaria meleagris (kvetoucí) za 13 Kčs. Navštívil jsem výstavu ve  Staré Radnici i první výstavy ve Čtyřlístku. V roce 1988 jsem si na  tamní burze koupil  Acer palmatum  ´Dissectum Garnet´ za 50 Kčs.  Tento krásný červenolistý javor mám na zahradě dodnes.  Pamatuji  si   i  svou  první   klubovou   brigádu   na   Husově   ulici  v zahradě   Moravské   galerie.   Seznámil   jsem   se   tam   se   svými  budoucími kamarády Mirky ­ Doležalem a Pospíšilem. Poprvé jsem  tam viděl kvetoucí rostliny  Saxifraga retusa  a  Veronica caespitosa.  Byly   to   nádherné   exponáty,   které   byly   tehdy   velmi   vzácné,   ale  v klubu je uměl pěstovat přítel Němeček, skvělý člověk a tehdejší  předseda klubu. Na bohatě zásobenou burzu skalniček, která byla  součástí   této   výstavy   (začátek   dubna   1989)   si   také   dost   dobře  vzpomínám.   Kupoval   jsem   zde   dřípatku  Soldanella   montana,  písečnici Arenaria tetraquetra, nekvetoucí kompaktní mateřídoušku  (snad   čarověník)  Thymus  ´Elfin´,   lomikámen  Saxifraga   sempervivum vše po 10 Kčs, dále zvonky Campanula orphanidea a!  C. formanekiana po 8 Kčs nebo ramondii za 12 Kčs. Nepravidelně   jsem   chodil   i   na   přednášky.   Dnes   si   již  nepamatuji   na   jejich   obsah,   ale   jen   stupňovitou   posluchárnu 

CO NÁS ZAJÍMÁ 40 let Klubu skalničkářů Brno Ano,   je   tomu   opravdu   tak.   Letos   slavíme   kulatiny.   Datum  8. února   1972   je   v historii   našeho   klubu   významné,   tehdy   10  zakládajících   členů   vytvořilo   přípravný   výbor.   Byli   to   Otakar  Sadovský, Pavel Bartoš, Stanislav Dvořák, Marie Havlišová, Josef  Holzbecher, Lída Kroužilová, Josef Mikuška, Olga Rejzková, Anna  Šimánková a Helena Vystavělová. Dne 7. března pak byl na první  valné   hromadě   zvolen   první   výbor   klubu   v čele   s O. Sadovským.  Klub tehdy začal fungovat jako specializovaná zájmová organizace  při ČSOZ. Chtěl   jsem   na   tomto   místě   dát   slovo   některému  z dlouholetých   členů,   aby   nám   něco   zajímavého   z historie   klubu  napsali.   Jenže   pamětníci   paměť   ztrácejí,   a   tak   si   musím   vystačit  sám. Nakonec i já se již mohu považovat za pamětníka. Do klubu  jsem sice vstoupil až roku 1988, ale některých akcí klubu jsem se  nahodile   účastnil   již   od   roku   1979,   tehdy   ještě   jako   nezletilý.  Vzpomínám si na výstavu ve dvorním traktu budovy na Údolní ulici,  kde   jsem   se   poprvé   setkal   s kruhovníkem   přitisklým  Anacyclus   depressus.   Tuto   rostlinu   se   mi   na   zdejší   burze   poštěstilo   koupit.  Vzpomínám   si,   byť   matně,   také   na   burzu   na   Floriánově   ulici.  Prodávala tam a ochotně mi radila Eva Holzbecherová, tehdy ještě  Limberská.   Nakupoval   jsem   na   burzách   skalniček   na   Římském  náměstí, nebo v arboretu VŠZ v Černých Polích. Dodnes si pamatuji  tamní bohatě zásobenou burzu, která byla vpravo před vchodem do  areálu.   A   hlavně   na   celou   bednu   plně   nakvetlého   velkokvětého  dračíku Penstemon newberryi. Koupil jsem si tam tehdy ještě i další  rostliny:  Anthemis tinctoria  za 5 Kčs (psal se rok 1982),  Rhodiola   14

v objektu VŠZ, sál na Staňkově a později sál Vlněny na Přízově, kam  jsem   už   chodil   častěji.   Poznal   jsem   klubovny   na   ulici   Veveří,  Mlýnské i Charbulově.  Kdo se chce dozvědět více o historii a akcích našeho klubu, ať  si přečte článek, který před 10 lety sestavil tehdejší výbor klubu a  který vyšel ve zpravodaji č. 45. Připomeňme   si   ve   stručnosti   nejvýznamnější   historické  události Klubu skalničkářů Brno.

Výstavy se konaly v 70. a 80. letech na různých místech Brna.  3x v Arboretu VŠZ, v TaZS města Brna na Údolní, na Staré Radnici,  v Etnografickém muzeu, na Římském náměstí, pod terasami Prioru  a   v Moravské   galerii   na   Husově.   Od   roku   1987   (s   výjimkou   roku  1989)   se   výstavy   každoročně   konaly   v areálu   zahradnictví  Čtyřlístek. Od roku 1990 se klub vyvázal ze svazku ČZOS a hospodaří  samostatně.

První přednáška ­ př. Holzbecher ­ diapozitivy na téma „Skalničky  v přírodě a na zahradě“ První   výstavka   skalniček   ­   výkladní   skříň   tehdejší   klubovny   na  Veveří 13 První   větší   výstava   skalniček   ­   1974   v arboretu   VŠZ   v Černých  Polích První ročník výměny semen – 1977 ­ 1978 První vydané monografie ­ Lýkovce J. Haldy a Drobné druhy rodu  Salix J. Chmelaře (1977) První zpravodaj ­ vyšel v roce 1980 ­ měl 70 stran, text ale byl jen na  na jedné stránce, byl psaný na psacím stroji a neobsahoval žádné  obrázky První výstava v areálu Čtyřlístku – 1987 První časopis s barevnou přílohou ­ 2001 První ročník fotosoutěže ­ 2007

Počet členů klubu: 1976 ­ 200, 1984 ­ 317, 1985 ­ 337, 1986 ­ 367,  1987 ­ 397, 1988 ­ 450, 1989 ­ 456, 1990 ­ 478,  1991 ­ 325, 1992 ­ 326,  1993 ­ 325, 1994 ­ 274, 1995 ­ 237, 1996 ­ 212, 1997 ­ 220, 1998 ­ 221,  1999 ­ 218, 2000 ­ 217, 2001 ­ 210, 2002 ­ 207, 2003 ­ 186, 2004 ­ 184,  2005 ­ 174, 2006 ­ 169, 2007 ­ 159, 2008 ­ 154, 2009 ­ 149, 2010 ­ 140,  2011 ­ 138. Přeji   všem   členům   klubu   zdraví,   zelené   prsty   a   Klubu  skalničkářů Brno aktivní členskou základnu, abychom nevymřeli a  mohli za 10 let oslavit klubovou „padesátku“. Mojmír Martan Lesotho – voľné pokračovanie Všetci   si   určite   pamätáte   článok   priateľa   Jozefa   Holzbechera   ­  Rostliny   Dračích   hor,   ktorý   bol   uverejnený   v našom   klubovom  časopise č. 59 (1/2009). Ich brnensko – pražská expedícia mala aj  priekopnícky charakter. Nepátram síce po Slovanoch, ktorí pôsobili  v horách   Lesotha   ako   skalničkári,   ale   oni   boli   asi   prví,   ktorí  v mesiacoch   január   a február   v roku   2008   navštívili   tento 

Od 70. let klub pravidelně zajišťuje pro své členy přednášky.  Ty  byly  na   různých  místech  Brna,  nejprve  v bývalém   muzeu  DH,  v klubu   na   Floriánově   ulici   v Králově   Poli,   ve   VŠZ,   v ZK   Služeb  města   Brna   na   Staňkově   ulici,   v klubu   Lékařské   fakulty   MU,   od  roku 1984 v sále ZK ROH Vlněna na Přízově, od roku 1993 v budově  Železničního stavitelství na Burešově a od roku 1996 na Křenové 67. 15

spomínajú. Zameriam sa viac na nové ešte nespomínané oblasti.  Cesta   lietadlom   prebehla   hladko   a   Johanesburg   nás   privítal  letným počasím s búrkou. Dážď nás sprevádzal aj cestou autom  do turisticky atraktívneho mestečka Clarens, ktoré leží na úpätí  hôr ešte na Juhoafrickej strane. Ubytovali sme sa tu na tri noci.  Prvý   deň   bol   dosť   pochmúrny   s mrholením,   ale   to   nás   predsa  nemohlo odradiť od horskej túry v NP Royal Natal. Popoludní  sa   vyčasilo   a občas   sme   v diaľke   zazreli   nádherne   rozorvané  náhorné   plošiny   so   strmo   spadajúcimi  stenami   na   juhoafrickú  stranu. Zo všadiaľ sa valilo množstvo vody a v našej predstave  suchomilné   rastlinstvo   veľmi   dobre   prosperovalo   v tomto  mokrom   prostredí.   Nesmierna   druhová   pestrosť   nás  prekvapovala   a spoločenstvá,   kde   spolu   prerastali   sukulenty,  geofity,   trávy,   nízke   kroviny   a terestrické   orchideje   boli  neopakovateľne   fotogenické.   Turistická   atrakcia   v tomto  chránenom   území   je   rebríkový   výstup   na   náhornú   plošinu  s vrcholom Sentinel 3165 m n. m. Pravdepodobne to bude jediná  horská   ferata   v Dračích   horách,   zároveň   aj   veľmi   exoticky  skonštruovaná. Ďalší deň to máme na skok do  NP Golden Gate. V centre  (správa,   ubytovanie,   informácie)   parku   si   berieme   jednoduché  nákresy   turistických   trás   a hneď   od   začiatku   sa   kocháme  geologickým divadlom, kde jednotlivé rôzne odolné a sfarbené vrstvy  pieskovca   vytvárajú   mohutné   skalné   previsy.   Nad   nimi   akoby  nedobytne leží tmavá čadičová láva ukončená náhornými plošinami,  ktoré   strmo   spadajú   do   okolitej   krajiny.   Počas   výstupu   na   vrchol  Wodehouse Peak 2438 m n. m. máme pekné počasie, ale s tradičnou  obedňajšou   búrkou   so   silným   vetrom.   Z vegetácie   nás   zaujali  Helichrysum   herbaceum,   Helichrysum   tenax,   Lotononis   laxa,   Kniphofia evansii.  Nadmorská výška dáva tušiť o takmer žiadanej 

Národní park Golden Gate                                                                     foto R. Roth

výnimočný   kút   sveta.   S jedným   členom   tejto   výpravy   (Miroslav  Řičánek z Brna) som sa spoznal pri istom skalničkárskom stretnutí,  našli   sme   spoločnú   reč   a už   sa   aj   plánovala   ďalšia   expedícia.  Tentokrát   česko   –   slovenská   v pomere   3:2   sa   uskutočnila  v mesiacoch   január   a február   2010.   Okrem   cesty   sme   na   tomto  kontinente strávili 20 dní a z toho väčšinu času v horskom prostredí  Drakensberg.   Základnému   opisu   prostredia   (geografia,   geológia,  klíma) sa nebudem venovať, lebo je to výstižne napísané v časopise  č.   59.   Taktiež   obmedzím   opis   miest   a ich   rastlín,   ktoré   sa   už  16

Helichrysum aureum

          Skalní společenstvo s Cotyledon orbiculata                                                     foto R. Roth 

Crassula peploides

Chodník   nás   skutočne   vedie   cez   zachovalý   les   s jeho   bohatým  rastlinným spoločenstvom v podraste. Trasa má horský charakter,  traverzujeme   strmé   svahy   a späť   sa   vraciame   údolím   horského  potoka. Skalničky tu nenachádzame žiadne až na pár výnimiek, ale  to   len   v miniatúrnej   botanickej   záhrade   pri   reštaurácii  a apartmánových   rondaveloch.   My   však   odchádzame   stanovať   do 

mrazuvzdornosti týchto rastlín.  Ďalší deň je v znamení presunu do Lesotha a cez mesto Butha  –   Buthe   mierime   do  NP   Tsehlanyane,   ktorý   je   okrem   iného   aj  zameraný na ochranu pôvodného lesa. Tvorí ho drevina Leucosidea   sericea. Po vstupe do NP sa rozhodujeme pre krátku, asi 5 km túru. 

17

Disa cephalotes ssp. cephalotes   

Drosera natalensis    

                Národní park Sehlabathebe v Lesothu                                   foto R. Roth                                                               

neďalekého  skromnejšieho parku. O popoludňajšiu zábavu sa nám  však postarala partia piknikujúcich učiteľov s ukážkou folklórnych  tancov. Priateľské zoznámenie s našimi domácimi destilátmi robili  skutočné  divy a vylepšovali ich tanečné kreácie. Ďalšie dni už ale  mali   charakter   vysokohorského   prostredia   s chudobnými   osadami 

a ich skromným obyvateľstvom. Najprv   prechádzame   kvalitnou   asfaltkou   serpentínami  alpského charakteru cez priesmyk Mafika Lusu Pass  3090 m n. m.  a vstupujeme do prírodnej rezervácie Bokong. Tu sa ubytujeme nad  impozantným  vodopádom   v rondaveloch  a ďalší   čas   v premenlivom  18

Bulbine abyssinica                                           Berkheya rhapontica                                         Habeneria epipactica                     foto R. Roth

počasí   venujeme   botanizovaniu   v samotnom   priesmyku   a na  okolitých svahoch. Na cestných násypoch a v zárezoch nás zaujala  pionierska vegetácia z menej nápadných druhov rodu  Helichrysum,  medzi ktorými vynikalo  Geranium multisectum  s modrými kvetmi.  Z mokrých nízkostebelných lúk vyčnievala žltá  Berkheya multijuga  a z cenných   nálezov   spomeniem   orchideu  Disa   cephalotes   a parazitickú  Harveya   pulchra.   Krémový  Gladiolus   longicollis  na  dlhých   kvetných   stôloch   sa   v silnom   vetre   ťažko   fotografoval  a vyžadovalo   si   to   dávku   nápaditosti   s trpezlivosťou.   Najvyššie  polohy   so   suchšími   skalnatými   terasami   obrastalo   drevité   žlto 

kvitnúce Helichrysum witbergense. Bonsajovitý charakter prezrádzal  dlhovekosť a odolnosť voči drsným podmienkam nad 3000 m n. m.  Ráno   schádzame   za   daždivého   počasia   do   dediny   Lejone  a pokračujeme nekvalitnou cestou údolím rieky Malibamatso. Občas  vystupujeme z auta, do koľají dohadzujeme skaly, alebo ich naopak  odpratávame z cesty. Cez celý presunový deň sme neprešli viac ako  50   km   a v neskorých   večerných   hodinách   sa   nám   podarilo   za  doprovodu bleskov z veľkej búrky doraziť do vytúženého turistického  strediska Oxbow. Cez ďalšie tri dni je počasie úplne vymenené a my  pokračujeme po  stopách expedície   z roku  2008.  V slnečnom   počasí  19

 Erica oatesii 

ináč. Očakával som až takmer mäsový výskyt, ale opak bol pravdou.  Jednotlivé exempláre sa vyskytovali skôr len sporadicky a boli dosť  nenápadné,   často   aj   v nízkej   tráve,   kde   sa   dali   bez   kvetu   ľahko  prehliadnuť. Žlto kvitnúci druh Delosperma nubigenum je v prírode  viac kompaktný ako v kultúre a dá sa vidieť aj v kolmých štrbinách,  alebo v previsoch. Nedá sa nevšimnúť, že druhové zloženie v Lesothe  ovplyvňujú dosť početné stáda kôz a oviec. Ochudobňujú vegetáciu  o byliny,  ale  podporujú rozmnožovanie  aromatických rastlín, ktoré  im   jednoducho   nechutia.   Takto   expanduje   napr.   krovinaté  Helichrysum trilineatum, ktoré domorodci využívajú ako palivo. Scenericky nás nadchýnajú mohutné skalné terasy, ktoré sú  po oboch stranách známeho priesmyku Sani Pass. Z terás sledujeme  strmú kľukatú cestu do JAR, my sa však po preskúmaní širšieho  okolia   vraciame   do   vnútrozemia   a po   prenocovaní   v St.   George  smerujeme na  západ. Vieme, že  hory už  budú ďalej  nižšie, ale aj  napriek tomu sa cesty nelepšia a bez nášho terénneho auta Land  Rover   si   nevieme   ďalšiu   trasu   ani   predstaviť.   Posledný   vysoký  priesmyk, ktorým prechádzame, je Menoang Pass 3043 m n. m. Pred  sedlom   a následne   aj   v jeho   vrcholových   partiách   botanizujeme.  Ustálené   slnečné   počasie   nás   ani   nechce   pustiť   ďalej   pokračovať  v tento   presunový   ďeň.   Opakujúce   sa   druhy   už   takpovediac  „vypúšťame“,   novinkou   pre   nás   je   nápadná  Bulbine   abyssinica   z čeľade  Asphodelaceae  so   žltými   kvetmi.   Z menej   nápadných  pozorujeme  Limossela  sp.,  Masonia  sp.,  Helichrysum   bazofticum   a Ranunculus   multifidus.  Veľkým   zážitkom   sú   vrcholové   skaly  a terasy   porastené   sukulentom  Cotyledon   orbiculata   z čeľade  Crassulaceae.  Priznám   sa,   že   o tejto   rastline   som   pred   návštevou  Lesotha   nevedel   takmer   nič.   Nikdy   nebola   v žiadnych  skalničkárskych ponukách, ale časom som zistil, že je to bežná vec  medzi sukulentármi. Areál rozšírenia tohto druhu je veľmi široký 

foto R. Roth

prechádzame   niekoľkými   horskými   priesmykmi   a pri   najvyššie  položenej   Diamantovej   bani   na   svete   (okolo   3100 m n. m.)  odbočujeme do krátkeho a hlbokého údolia, kde stanujeme priamo  v dedine   medzi   rondavelmi.   Na   trase   Oxbow,   Mapholaneng,  Mokhotlong,  Kotisephola  Pass a Sani  Pass  nachádzame vegetáciu,  ktorá   je   opísaná   v klubovom   spravodaji   č.   59.   Spomeniem   len  endemickú  Cotula   paludosa,   ktorá   je   indikátorom   mokrých  stanovíšť   na   svahových   depresiách   a rod  Kniphofia  s druhom  Kniphofia caulescens, ktorý dáva krajine neopakovateľný aspekt (je  to rastlinný symbol  pohoria Drakensberg). Rod  Delosperma    som si však vo voľnej prírode predstavoval  20

a je   to   v podstate   celé   Lesotho,   JAR   a západná   Namíbia.  Exempláre, ktoré sú v kultúre u sukulentárov, určite pochádzajú  z nízkych   polôh   a neznášajú   ani   menší   mráz.   Tu   sme   však  nachádzali   pekné   kolónie   až   takmer   do   3000   m   n.   m.,   kde  osídľujú extrémne polohy aj v kolmých špárach a na náveterných  hranách.   Bezpochyby   sú   tieto   lokality   vystavené   cez   zimné  obdobie   mrazom   a vetrom   bez   snehovej   prikrývky.   Podarilo   sa  nám   zobrať   z týchto   vysokohorských   polôh   zrelé   semená   a už  teraz môžem povedať, že dobre vyklíčili. Pár desiatok semenáčov  čaká   na  ďalšie   rozpestovanie  a experimenty  s výsadbou  ukážu,  do akej miery bude druh z týchto lokalít mrazuvzdorný, prípadne  za   určitých   okolností   (združený   kryt)   až   zimovzdorný.  V krátkosti     spomeniem,   že   druh   s takým   širokým   areálom  výskytu je pochopiteľne značne variabilný farbou kvetu, tvarom  listov   a celkovou   výškou,   keď   var.   spuria   dosahuje   až   1   m.  V horách   Lesotha   však   boli   všetky   populácie   uniformné  s oranžovo   červenými   kvetmi   a so   široko   kopijovitými   listami  sivej   farby   s typickým   červeným   okrajom.   Výška   kvitnúcich  exemplárov nepresahovala 25 cm. Hodiny však neúprosne bežia a my máme cieľ dostať sa až  cez   Thaba   Tseka,   Marakabei,   Roma   až   do   Ramabanty.  Potešiteľné je, že sa táto významná cesta cez vnútrozemie začína  asfaltovať,   ale   zatiaľ   sú   to   skutočne   len   krátke   kilometre.  Ramabanta nás prekvapuje výbornými službami v kempe, ktorý  má luxusné apartmány a je určený hlavne pre zámožnú klientelu.  Potešiteľné   ale   je,   že   majitelia   majú   dobrý   vzťah   aj   k stanujúcim  klientom,   pre   ktorých   je   pripravená   upravená   trávniková   plocha.  Toto   stredisko   má   dávnu   históriu   a prezrádzajú   to   nádherné  parkové   úpravy,   kde   dominujú   hlavne   staré   cédre.   Ráno,   po  výdatných raňajkách, pokračujeme cez priesmyk Potong Pass 2905  m   n.   m.   k významnej   prírodnej   scenérii,   ktorou   je   vodopád 

Lesotho ­ Kniphofia a obydlí místních domorodců rondavel                     foto R. Roth

Semonkong.   Voda   (riečka)   padá   kolmo   z výšky   190   m   do   takmer  neprístupného kaňonu. V 8 km vzdialenom kempe sa dozvedáme, že  vodopád   má   zápis   v Guinesovej   knihe   rekordov.   Je   totiž   najvyšší  zlanený vodopád na svete s výškou 206 m. Z flóry obdivujeme už ale  teplomilnejšie   druhy   a zaujme   nás   hlavne   rod  Pelargonium.  Pozornosť   si   ale   najviac   zasluhuje   vyhľadávaná   rarita  Aloe   polyphylla, tzv. špirálovitá aloa. Je to endemit pohoria Drakensberg,  21

v osadách   pri   obytných   rondaveloch   a obyvateľstvo   sa   veľmi  čudovalo s akým nadšením fotografujeme ich malý kúsok okrasnej  záhrady. Ďalší deň je v znamení najdlhšieho presunu. Vraciame sa späť  cez   Ramabantu   a Romu.   Potom   odbočujeme   na   západ   a popri  hlavnom  meste  Maseru  pokračujeme  južným  smerom   Mazenod,  Mafeleng,   Quthing   a večer   končíme   v Qacha   s Nek.   Cestou   sa  zastavujeme pri  lokalite, kde sú v pieskovci otlačené dinosaurie  stopy   staré   140   miliónov   rokov.   Celá   plocha   asi   300   m˛   je  obohnaná   vysokým   múrom   a sprievodca   neprítomný.   Preleziem  múr, urobím pár fotografií a pokračuje sa ďalej. Poslednou   oblasťou   v Lesothe,   ktorú   navštevujeme,   je  NP  Sehlabathebe.   Krajinársky   úžasné   scenérie   dávali   rýchlo  zabudnúť   na   asi   300   km   dlhú   cestu   z predchádzajúceho   dňa.  Základom NP sú rozsiahle trávnaté porasty vo zvlnenom teréne  s meandrami potoka. Z mierne modelovanej krajiny na niektorých  miestach nápadne vystupujú členité skalnaté bloky vysoké do 15  m.   Spoločne   vytvárajú   skalné   mestá   so   skalnými   oblúkmi  a oknami.   V kolmých   skalách   až   v previsoch   v zrážkovom   tieni  nachádzame početné Helichrysum confertum. Časté sú aj previsy,  pod   ktorými   na   jednom   mieste   nachádzame   historicky   cenné  jaskynné   maľby   údajne   3 ­ 4   tisíc   rokov   staré.   Zaujímavým  fenoménom   tohto   NP   sú   rôzne   veľké   jazierka   a močiare  v trávnatých porastoch. Vzácne sa vyskytujú aj na vrcholoch väŕ  8ších skalnatých blokoch.  Niektoré využívame na kúpanie a voda  v nich má príjemnú teplotu. Vodnú hladinu oživuje bielo kvitnúca  Lindernia   conferta  a na   brehoch   pozorujeme   mäsožravky  Drosera   natalensis a Utricularia sp. Všetka táto scenéria má krásne pozadie  z neďalekých   horských   štítov   s výškou   cez   3000   m.   Počasie   je   už  niekoľko   dní   slnečné,   a tak   si   dávame   výstup   na   trojicu   vrchov 

          Národní park Sehlabathebe, Lesotho                               foto R. Roth

kde rastie na slnečných svahoch s výškovým optimom 1800 – 2000  m. Jej vzácnosť a atraktivita si vynútila zápis do CITES 1. Mladý  černoch nám pri obdivovaní vodopádu hovorí, že rastie aj v kaňone.  Dvaja členovia expedície neváhame a zostupujeme dole. Pri hľadaní  sa   rozdelíme,   ale   ani   po   niekoľkých   hodinách   nič   nenachádzame.  Trochu sklamaný prichádzame do kempu až vo večerných hodinách.  Aloe polyphylla je nápadná a nádherná rastlina s priemerom ružice  22

pozorovateľné solitérne exempláre stromov rodu  Protea,   ktoré   listom   pripomínajú   rododendróny.  Nedá mi nespomenúť, že táto oblasť je bohatá na  rod  Gladiolus.  Nachádzame  tu  nízky  Gladiolus   ecklonii  s výrazne   tmavo   fialovými   bodkami  v bielo   ružovom   kvete.   Nápadný   je  Gladiolus   dalenii  a veľmi exoticky vyzerá až 0,8 m vysoký  Gladiolus papilio. Lesotho opúšťame cez prechod  Ramatselisaos Gate   na   juhu   krajiny.  Pokračujeme   ďalej   na   východ   do   mesta  Underberg,   kde   v dobre   vybavenom  supermarkete   dokúpime   zásoby   a navštívime  poslednú   prírodnú   rezerváciu   v horách  Drakensberg   na   Juhoafrickej   strane.  Z botanických   noviniek   nás   upútajú   v úzkych  trhlinách   skál   paprade  Pleopeltis   macrocarpa,   Phalea   calomelanos.  Absolútne   dominantná   je  však   stromovitá   papraď   vysoká   až   do   2,5   m  Cyathea dregei, ktorá tvorí výrazný krajinotvorný  efekt.   Nachádzame   aj   množstvo   orchideí,  napríklad Satyrium parvifl! orum, Disa cornuta,   Disperis   stenoplektron  a Habenaria   sp.  Z čeľade  Ericaceae  zaujala   s krásne   červeným   kvetom  Erica oatesii. Cez   ďalší   týždeň   si   ďalej   užívame   juhoafrickú  prírodu   rôznych   ekologických   formácií   (buš,  tvrdolistý les, sladké jazero, mangrové porasty, oceánske pobrežie).  Samozrejme   sme   si   nenechali   ujsť   pozorovanie   veľkých   zvierat  a kúpanie sa v teplom Indickom oceáne.  Róbert Roth, Kremnica

          Felicia drakensbergensis                                    foto R. Roth                       

Thaba   Ntso   3064   m   n.   m.   Nádherné   výhľady   a bohatá   flóra   nás  úplne   zamestnávajú.   Vo   svahoch   nachádzame   okrem   iného  Helichrysum   pilosellum,   Berkheya   rhapontica  a vo   vrcholových  partiách   sa   nachádza  Eumorphia   prostrata   (chamefit   z čeľade  Asteraceae)  a kompaktná  Polygala rhinostigma.  Z vrcholu sú dobre  23

Ostravská divočina A   je   tady   další   putování   za   krásami   moravské   přírody.  Přestože nadpis může v někom vyvolat pocit, že budu popisovat  bujarou   atmosféru   věhlasné   Stodolní   ulice,   rozhodl   jsem   se  navštívit   mnohem   klidnější   a   botanicky   zajímavější   lokalitu.  Inspirovala   mne   kniha   Příroda   Ostravy,   jejíž   autorkou   je  botanička RNDr.Věra Koutecká. Při jejím čtení a prohlížení se mi  okamžitě   vybavily   poutavé   autorčiny   přednášky   o   horách   a  rostlinách   různých   oblastí   Evropy   v ostravském   klubu  skalničkářů, doprovázené množstvím téměř uměleckých obrázků  na diapozitivech a následně i v digitální podobě. 9. Ačkoliv   je   Ostravsko   téměř   150   let   považováno   za   jednu  z nejprůmyslovějších aglomerací, na katastru města a v jeho  blízkosti bychom překvapivě dodnes nalezli několik ostrůvků  téměř nedotčené přírody. Mezi nimi je pak největším (122,3  ha) a nejcennějším chráněným územím (náležejícím do CHKO  Poodří) NPR Polanská niva. Její součástí jsou rybníky, louky,  potůček, lužní les a východní hranice je tvořena meandrujícím  tokem   řeky   Odry   s pobřežními   porosty   s   převahou   vrb   a  topolů.   Koryto   řeky   se   občas   mění   vlivem   eroze   a  odlamováním   hliněných   břehů,   k   čemuž   dochází   především  v průběhu  povodní.  Vydáme­li  se z obce Polanka  nad   Odrou  směrem   k řece   Odře,   narazíme   za   železničním   přejezdem   na  naučnou stez! ku, která odbočuje doleva a následně nás provede  celým chráněným územím podél rybníků přes Blücherův les až  do   luk   nedaleko   soutoku   Odry   s Ondřejnicí.   Dominantní  rostlinou   v lese   i   na   okolních   loukách   je   v předjaří   sněženka  Galanthus   nivalis.   Kvete   tady   v obrovském   množství   a   její 

Vodopád Semonkong                                                                                 foto R. Roth 

souvislé   porosty   v rozkvetlém   stavu  připomínají   čerstvě  napadaný sníh. V bílé záplavě se jako ostrůvky objevují skupiny  fialověrůžových  Dentaria   glandulosa  a  Pulmonaria   obscura,  žlutých Anemone ranunculoides a Primula elatior. Naopak zcela  se   ztrácejí   bíle   kvetoucí   sasanky  Anemone  nemorosa  a   něžné  trsíky   zapalice   žluťucholisté  Isopyrum   thalictroides.   Kolem  potůčků   a   tůněk   je   také   hojný   blatouch  Caltha   palustris.  24

Krásnou   hajničkou   je  Hacquetia   epipactis  (hvězdnatec  čemeřicový). Vzácněji bychom mohli objevit dymnivku Corydalis   cava, běžná je naopak bažanka vytrvalá Mercurialis perennis. Po  odkvětu   sněženek   se   do   rezervace   s pokročilým   jarem   přivalí  druhá   bílá   vlna.   Masově   rozkvétá   česnek   medvědí   (Allium   ursinum). Ze zajímavých rostlin bychom tu dále mohli narazit na  vraní  oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), lilii zlatohlavou (Lilium   martagon),   orsej   jarní   (Ficaria   verna),   řeřišnici   hořkou  (Cardamine amara) a kruštík širolistý (Epipactis heleborine). Z  nepůvodních   druhů   rostlin   nelze   přehlédnout   hezky   kvetoucí,  avšak   nebezpečně   se   plevelící   porosty   netýkavky   žláznaté  (Impatiens glandulifera) a topinamburu hlíznatého (Helianthus   tuberosus). V květnu se pak louky Polanské nivy převléknou do  zlatých   šatů   utkaných   z pampelišky   lékařské   (Taraxacum   officinale).   Vedle   tohoto   dosti   rozlehlého   chráněného   komplexu  původní krajiny stojí v okolí Ostravy za pozornost i menší oázy  přírody. K nejzajímavějším patří přírodní rezervace Polanský les,  Rezavka   a   Přemyšov,   Přírodní   památka   Turkov   a   Národní  přírodní památka Landek.

Dentaria glandulosa

Oldřich Navrátil, Ostrava Galanthus nivalis v NPR Polanská niva foto O. Navrátil

25

Čtvrtek 1. března 2012, 16:30 Ota Vlasák, Bořanovice u Prahy Vápencové Alpy od východu na západ  Přednáška   významného   českého   skalničkáře   a   také   našeho  člena. Podíváme se do Julských Alp, Dolomitů a na Mt. Cenis.

NAŠE AKCE PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE Scházet se budeme na tradičním místě v sále na Křenové ulici  67 ve 2. poschodí každý první čtvrtek v měsíci v 16:30. Výjimkou je  květen, kdy schůze odpadá kvůli výstavě, a červenec a srpen, kdy  jsou   klubové   prázdniny.   Po  prázdninách   se  pak  opět   shledáme   ve  čtvrtek 6. září 2012 v 16:30. Každá členská schůze začne krátkou organizační informací a  následovat   bude   odborná   přednáška   s promítáním   digitálních  snímků. Stále platí, že po vstupu do sálu je každý člen povinen se  podepsat do prezenční listiny a zaplatit příspěvek 10 Kč na úhradu  nákladů za sál a honorář přednášejícímu.

Čtvrtek 5. dubna 2012, 16:30 Ondřej Fous, Praha Trvalky pro sucho a slunce Přednáška   profesionálního   zahradníka,   nám   známého   již  z dřívějších   přednášek.   Představí   nám   pereny   vhodné   na  suchá   a   slunná   stanoviště,   tedy   místa,   která   na  jihomoravských zahradách rozhodně nejsou ojedinělá. Čtvrtek 7. června 2012, 16:30  Mých 15 nej… Trochu netradiční odpoledne, v němž se za řečnickým pultem  vystřídá několik našich členů. Každý z nich pohovoří (a také  promítne obrázky) o 15 rostlinách, které jsou pro něj něčím  zajímavé, mají svůj příběh, který je pro něj svým způsobem  „srdeční   záležitostí“…   Účast   přislíbil   přítel   Doležal,  Hedbávný,   Martan,   Rozehnal.   Ale   možná   se   ještě   někdo  přidá, nechte se překvapit. MM

Sobota 21. ledna 2012, 9:00 Výroční členská schůze Na programu bude volba nového předsedy a výboru klubu na  další tři roky, další činnost bude tradiční ­ hodnocení činnosti  a program na rok 2012, ocenění nejlepších exponátů výstavy  2011   s krátkým   promítáním   a   finále   soutěže   o   nejkrásnější  digitální fotografii. Zajištěno bude občerstvení. Čtvrtek 2. února 2012, 16:30 Z historie klubu  Setkání členů k 40.výročí založení Klubu skalničkářů Brno.   Připomeneme si činnost klubu se zaměřením na 70. ­ 90. léta,  včetně promítání obrázků z tehdejších výstav.

26

VÝSTAVA 2012

příspěvek na dopravu! .   Prosíme   členy,   aby   přivezli   dostatek   pěkných   exponátů,  abychom měli ke 40. výročí založení našeho klubu pěknou výstavu! Dodržujte   prosím   také   termín   likvidace.   Někteří   členové   si  zaevidované   exponáty   chtějí   odnést   již   v závěru   posledního   dne  výstavy. Ve výjimečných případech (malé množství exponátů) je tato  varianta možná, ale opět jen po předchozí dohodě s předsedou klubu  nebo členy výstavní komise. MM

Výstava   2012   proběhne   v tradičním   jarním   termínu   na  přelomu   dubna   a  května,   letos  od   soboty  28. 4.  do   soboty   5. 5.  v areálu   firmy   Čtyřlístek   zahradnické   služby,   s. r. o   v Brně   na  Bystrcké   ulici   40a   u  mostu  přes   Svratku  (MHD  tramvaj   1,  3,  11,  trolejbus   30,   autobus   50,   52,   zastávka   Kamenolom   nebo   ZOO).  Vchod bude tradičně bránou naproti mostu z Bystrcké ulice. přejímka exponátů: vlastní výstava: likvidace výstavy:

BURZY 2012

čtvrtek 26. 4. 2012  10 ­ 18 h sobota 28. 4. až sobota 5. 5. 2012 8 ­ 18 h neděle 6. 5. 2012 11 ­ 16 h

Stejně jako loni, tak i v letošním roce uspořádáme 3 prodejní  burzy rostlin. Hlavní burza bude probíhat souběžně s naší výstavou  skalniček   v areálu   firmy   Čtyřlístek   zahradnické   služby,   s. r. o  v Brně ­ na Bystrcké ulici 40a u mostu přes Svratku. Druhá burza  bude ve druhé polovině května (přesný termín níže) při výstavě Iris  2012   v Botanické   zahradě   a   arboretu   MU.   Podzimní   burza   při  výstavě Barvy podzimu, opět v Botanické zahradě a arboretu MU, je  plánována na přelom září a října.

Organizace   příjmu   a   výdeje   rostlin   bude   probíhat   podle  standardních   pravidel.  Exponáty  se   budou   přejímat  pouze   ve  čtvrtek 26. 4. od 10 do 18 hodin! Dodržujte prosím tento termín!  Slavnostní zahájení výstavy se neuskuteční pro nedostatek času a  malý zájem! Za   exponáty,   které   neprojdou   řádnou   evidencí,   nebere   klub  žádnou odpovědnost a majitel těchto rostlin nemůže být považován  za   vystavovatele.   Ojedinělé   výjimky   jsou   možné   jen   po   předchozí  domluvě   s předsedou   klubu   nebo   se   členy   výstavní   komise,   tj.  s přítelem Hadačem nebo Mertou. Výstavní komise může odmítnout  rostliny   v kelímcích   od   jogurtů,   taktéž   rostliny   nevzhledné,  odkvétající nebo ty, které zjevně nestihnou vykvést. Připomínáme,  že vystavovatelem se stává každý člen Klubu skalničkářů Brno, jenž  dodá   (a   výstavní   komise   přijme)   nejméně   3   exponáty,   v případě  korýtek   nebo   větších   osázených   nádob   tolerujeme   i   menší   počet.  Komu   bude   zaevidováno   více   než   10   exponátů,   může   požádat   o 

1. květnová burza (při   výstavě   Skalniček   v areálu   fy   Čtyřlístek   zahradnické  služby, s. r. o na Bystrcké ulici) příjem zboží: prodej: likvidace:

čtvrtek 26. 4. pátek 27. 4. sobota 28. 4. až sobota 5. 5. neděle 6. 5.

12 ­ 18 h 10 ­ 18 h 8 ­ 18 h 11 ­ 16 h

Čas ve čtvrtek 26. 4. před 12. hodinou je vyhrazen pro příjem  27

zboží realizačního týmu přípravy výstavy. Podobně jako v minulých  letech   si   pěstitelé   mohou   dohodnout   s organizátory   burzy   i   jiné  termíny   pro   příjem   rostlin   v průběhu   výstavy   dle   jejich   časových  možností. V sobotu ráno 28. 4. ale prosím zboží do burzy nevozte, na  přebírání rostlin nebude čas, ihned po otevření bývá největší nápor  nakupujících. Registrovaným   vystavovatelům   bude   odvedeno   20 %   z ceny  prodaných rostlin ve prospěch klubu, ostatním 25 %. Výplata za prodané rostliny a odměny za služby a brigády se  uskuteční ve čtvrtek 7. června 2012 od 15:30 do 16:15 hodin (před  členskou schůzí) v sále na Křenové ulici 67.

parkování. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale  pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd. Termín výplaty za prodané rostliny a odměny za služby a brigády  2. květnové burzy zatím není znám a bude oznámen zúčastněným  buď na členské schůzi 7. června nebo individuálně. Podzimní   burza   (při   výstavě   Barvy   podzimu   2012   v areálu  botanické   zahrady   a   arboreta   MU   na   tř. Generála   Píky  v Černých Polích) Podzimní   burza  rostlin  se   také  uskuteční  v prostoru  velké   garáže  pod správní budovou. 

2. květnová burza (při výstavě Iris 2012 v areálu botanické  zahrady   a   arboreta   MU   na   tř. Generála   Píky   v Černých  Polích)

Příjem zboží:

čtvrtek 27. 9. 9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h Prodej: pátek 28. 9. až pondělí 1. 10. 9 ­ 18 h (v  pondělí do 17:00) Likvidace: pondělí 1. 10. 17 ­  18:30 h úterý 2. 10. 8 ­ 10 h

Příjem zboží: čtvrtek 24. 5.  9 ­ 15   h,  17 ­ 18 h Prodej: pátek 25. 5. až pondělí 28. 5. 9 ­ 18   h   (v  pondělí do 17:00 h) Likvidace: pondělí 28. 5. 17 ­ 18:30 h úterý 29. 5. 8 ­ 10 h Burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd  automobily   pro   svoz   a   odvoz   zboží   bude   možný   horní   branou   od  zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. Nevjíždějte prosím ihned  do  areálu, vzhledem k omezenému prostoru bude pohyb aut regulován.  Ve   čtvrtek   24. 5.   zde   bude   v 16:00   probíhat   slavnostní   zahájení  výstavy Iris 2012. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět  automobily   do   areálu!   V době   výstavy   bude   pro   návštěvníky  otevřena i dolní brána z ulice Drobného, kde jsou i dobré možnosti 

Prosíme   prodávající,   aby   striktně   dodržovali   uvedené   časy.   Ve  čtvrtek 27. 9. zde bude v 16:00 probíhat slavnostní zahájení výstavy  Barvy podzimu 2012. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět  automobily do areálu!  Prosíme  vás, abyste  rostliny přivezli pokud  možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy,  kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou.  Přebírací formuláře (jsou shodné jak pro rostliny na burzu, tak pro  výstavní   exponáty)   si   můžete   stáhnout   na   našich   internetových  28

stránkách  www.skalnicky­brno.cz  v sekci   Burzy.   Na   přebírací  protokoly prosím vždy připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe  mobilního   telefonu.   Případné   dotazy   směřujte   na   předsedu   či  místopředsedy   klubu   (viz   adresář   členů   výboru   klubu   na   konci  zpravodaje č. 60. MM

nad Sázavou členka – Marie Jurčová, předsedkyně Klubu skalničkářů Iris Opava členka – Darina Funtíková, předsedkyně Klubu Malá Fatra Žilina 1. Věříme, že kluby skalničkářů vzaly na vědomí návrhy a přání  vzešlé z jednání 34. setkání v Žilině a řídí se podle nich. Jednalo   se   o   návrh   nahlášení   zájezdu   předem   předsedovi  klubu   nebo   zájezdovému   referentovi   z důvodu   úspěšného  zorganizování   návštěvy   skalek   domácí   organizace.   V tomto  případě   hostitelská   organizace   by  měla  zajistit   průvodce   po  zahradách. V dalším   bodě   bylo   žádáno,   aby   účastníci   zájezdů   do  přírodních   lokalit   a   chráněných   krajinných   oblastí   šetrně  přistupovali k floře v těchto lokalitách. Pro   budoucí   setkání   představitelů   klubů   skalničkářů  navrhujeme   připravit   stručnou   prezentaci   činností   klubu  digitální formou se zaměřením na propagaci výstav a zájezdů. 2. Nabídka propagace jednotlivých klubů: Plzeňský  klub  nabídl  propagaci  jednotlivých  klubů ve  svém  kalendáři.   Každému   zainteresovanému   klubu   věnuje   jednu  stránku s podmínkou odebrání určitého  množství kalendářů  za přijatelnou cenu.  Pražský   klub   opětovně   nabídl   všem   klubům   možnost  prezentace   na   vývěsných   tabulích   v prostorách   výstaviště  v průběhu   výstavy.   Předseda   pražského   klubu   přítel   David  Stádník upřesnil obsah této prezentace. 3. Žádáme   představitele   klubů   o   včasné   zaslání   požadovaných  informací   o   činnosti   klubu,   přihlášky   účastníků,   adresáře  předsedů,   nabídku   přednášek   a   pořádání   výstav.   Pořádající  klub   informace   zpracuje   a   dá   na   setkání   ke   kontrole.   Po  setkání budou doplněné a zkontrolované informace ze setkání 

ZÁJEZD 2012 Letošní zájezd plánujeme na sobotu 12. a neděli 13. května 2012.  Předpokládáme   navštěvu   skalek   a   zajímavých   míst   ve   středních  Čechách   včetně   pražské   výstavy   skalniček   na   Karlově   náměstí.  V době   vydání   zpravodaje   ještě   nebyl   detailní   program   zájezdu  znám. Karel Rozehnal                                                                                                  

INFORMACE ZE SETKÁNÍ Usnesení   z 35.   setkání   zástupců   skalničkářských  klubů České a Slovenské republiky Setkání,   které   se   uskutečnilo   ve   dnech   16.   ­   18.   9.   2011   v hotelu  SEIFERT v Nových Hamrech, uspořádal Klub skalničkářů Erica, o.  s. Nejdek. Setkání se účastnilo 17 klubů. Usnesení připravila návrhová komise ve složení: předseda  –   přítel   Jan  Růžička,   předseda   Klubu  skalničkářů   Žďár  29

zaslány e­mailem předsedům klubu a ti zajistí předání dalším  členům klubu. 4. Pořádající klub zajistí pro setkání adekvátní prostory, které  splní   možnost   jak   zvukové,   tak   obrazové   prezentace  v digitální   podobě.   Digitální   prezentace   jednotlivých   klubů  bude se zaměřením: Na   propagaci   výstav   –   zajištění   výstavy,   nové   nápady   a  myšlenky Na ukázky míst, kde byl klub na zájezdě Kluby,   které   nemají   možnost   zpracování   prezentace  v digitální podobě, přednese zástupce klubu ústně. 5. V roce   2012   uspořádají   36.   mezinárodní   setkání   klubů  skalničkářů   přátelé   z klubu   Iris   Opava.   Následující   setkání  v roce 2013 uspořádá klub skalničkářů Protěž Olomouc. 6. Děkujeme pořádajícímu klubu Erica, o. s., Nejdek za příjemně  strávený   čas   v Krušných   horách   na   překrásně   upravených  skalkách   nadšených   skalničkářů   s bohatým   sortimentem  skalniček   na   prodej.   Musíme   ještě   zvlášť   poděkovat   za  velkolepé   pohoštění   na   každé   navštívené   skalce,   které   nám  členové pořádajícího klubu připravili, a také za pěkný dárek  v podobě rozkvetlého hořce. Od účastníků setkání jim musíme  vyjádřit jen svůj obdiv a velké poděkování.  

Účast: 49 představitelů ze 17 klubů a 3 hosté – členové Klubu Erica,  o. s., Nejdek. (Seznam   klubů:   Klub   skalničkárov   Bratislava,   Klub   skalničkářů  Brno, Klub skalničkářů Bruntál, Klub skalničkářů Primula Děčín,  Občianské   združenie   Campanula   carpatica   Drietoma,   Klub  skalničkářů   Erica,   o.   s.,   Nejdek,   Klub   skalničkárov   Nitra,   Klub  skalničkárov   Pulsatilla   Nitra,   Klub   skalničkářů   Protěž   Olomouc,  Klub   skalničkářů   Iris   Opava,   Klub   skalničkářů   Pardubice,   Klub  skalničkářů   Alpinum   Plzeň,   Klub   skalničkářů   Praha,   Klub  skalničkárov  Trenčín,   Klub   skalkařů   Zlín,  Klub   skalničkářů  Žďár  nad Sázavou, Občianské združenie  Malá Fatra, Žilina) Klub skalničkářů Adonis Ostrava se na setkání omluvil. Program setkání: V pátek 16. 9. 2011 po přivítání účastníků v hotelu Seifert v  Nových Hamrech, při kterém zúčastnění dostali drobné propagační  materiály,   ubytování   a   večeři,   měla   být   přednáška   členky   klubu  Erica, př. Ing. Hedviky Lehké, na téma ochrana přírody v Krušných  horách.   Pro   selhání   techniky   se   přednáška   nekonala.   Program  pokračoval pouze ústní prezentací jednotlivých klubů. V   sobotu   po   snídani   účastníci   odjeli   na   skalku   přítelkyně  Heleny Brabcové v Tisové u Nejdku a dále pokračovali procházkou  na skalku přítele Karla Tomeše v Nejdku. Po dobrém obědě v hotelu  Seifert   byl   odjezd   na   návštěvu   muzea   Jana   Bechera   v   Karlových  Varech,   kde   rovněž   selhala   technika.   Po   ochutnávce   13.  karlovarského   pramene   (Becherovky)   následovala   návštěva   skalky  přítelkyně   MUDr.   Věry   Procházkové   v   Karlových   Varech   –  Tašovicích   a   skalky   u     přítele   Jaromíra   Jedličky   v   K.   Varech   ­  Dvorech.   Poslední   návštěva   s   občerstvením   se   konala   na   zahradě 

Zpráva z 35. setkání zástupců skalničkářských  klubů České a Slovenské republiky  Konalo se ve dnech 16. 9. ­ 18. 9. 2011 v hotelu Seifert v Nových  Hamrech. Pořadatelem setkání byl Klub skalničkářů Erica, o.s., Nejdek. 30

přítelkyně Karin Skořepové a Jiřího Vrátníka rovněž v K. Varech –  Dvorech.   Zde   představitelé   klubů   dostali   dárek   –   výpěstek   přátel  manželů Potužákových z Hor – Oloví – po! dzimní hořec Sino ornata.  Zde někteří členové klubu Erica prodávali své výpěstky.  Po   večeři   následovalo   promítání   členky   klubu   Erica  přítelkyně MUDr. Věry Procházkové o její účasti na cestě po Číně. Po   promítání   pokračovala   ústní   prezentace   klubů,   byl  přednesen návrh na usnesení a pokračovala volná zábava. Návrh na  usnesení   byl   doplněn   podle   připomínek   účastníků   a   je   přílohou  tohoto zápisu. Usnesení bylo schváleno všemi přítomnými. Neděle byla posledním dnem setkání. Při rozloučení jsme si  všichni popřáli pevné zdraví, pěstitelské úspěchy a přijali pozvání  na 36. mezinárodní setkání v Opavě.           Členky Klubu Erica, o. s., Nejdek velice potěšila pochvala za  organizaci   setkání   (i   když   se   chybička   vloudila)   a   budou  navštíveným přátelům tlumočit pochvalu jejich skalek a těšit se na  další návštěvy.

tř. Generála Píky Klub skalničkářů Bruntál         17. ­ 18. 5. 2012 v Bruntálu a 19. ­ 20. 5. 2012 v Krnově. Klub skalničkářů Primula Děčín  5. ­ 8. 5. 2012 ­ Oblastní muzeum Občianske združenie Campanula carpatica Drietoma  27. – 28. 4. 2012 Klub skalničkářů Erika Nejdek  18. 5. – 22. 5. 2012 v Karlových Varech – Doubí (u obchodního  centra TESCO, OBI) Klub   skalničkárov   Pulsatilla   Nitra  a   Klub   skalničkárov   Nitra  duben   2012   –   GARDENIA,   Nitra,  6.   mezinárodní   výstava  zahradnictví,   zahrádkáři,   přátelé   bonsají   a   květů   na   AX  v Nitře,   květen 2012 – Den květů (vše pro zahradu) Hlohovec   srpen   2012   –   AGROKOMPLEX,   Nitra   ­  mezinárodní  zemědělská   a   potravinářská   výstava   +   prodej   ­   vše   pro  zahradu.        říjen   2012   –   Dřevo   a   les   ­   prodej   dřevin   a   květin   na   AX   v Nitře.

Zapsala: Habajová

Termíny skalničkářských výstav v roce 2012: Klub skalničkářů Brno  28. 4. – 5. 5. 2012 ­ Jarní výstava + burza,  Areál Č tyřlístku  Brno, Bystrcká ul.  25.   ­   28. 5. 2012   ­   burza   rostlin   při   výstavě   Iris   2012  v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Č erná   Pole,  tř. Generála Píky  28. 9.­ 1. 10. 2012 ­ burza rostlin při výstavě Barvy podzimu  2012 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Černá Pole, 

Klub skalničkářů Protěž Olomouc  9.   ­   12. 5.   2012   –   Slovanské   gymnázium   v   Pasteurově   ulici  v Olomouci 31

Lúčka, Žilina            14. ­ 20. 5. 2012 ­ Budatínský hrad, Budatín, Žilina

Klub skalničkářů Adonis Ostrava    5. ­ 6. 4. 2012 ­ předjarní výstava  25. – 27. 4. 2012 ­ hlavní výstava  11. ­ 12. 5. 2012 ­ výstava spojená s burzou MO zahrádkářů (všechny v areálu u Domu zahrádkářů v Ostravě ­ Zábřehu)

INFORMACE Z KLUBU Z ČLENSKÉ ZÁKLADNY

Klub skalničkářů Pardubice  5. ­ 6. 4. 2012 ­ malá jarní  3.­ 4. 5. 2012 ­ velká 33. klubová výstava  8. ­ 9. 9. 2012 ­ podzimní (všechny v zahradě Institutu pro další vzdělávání v Pardubicích, Za  Pasáží)

Stav k 31. 12. 2011: 138 členů Ve   druhém   pololetí   2011   nedošlo   v členské   základně   k žádným  změnám, nikdo od nás neodešel, ani k nám nikdo nepřistoupil. Upozorňujeme   všechny   členy,   že   členské   příspěvky   na   rok  2012 se platí od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2012.  Neuhrazení příspěvku  do   tohoto   termínu   bude   považováno   za   nezájem   o   další   členství  v klubu   a   bez   dalšího   upozornění   povede   k vyloučení   z   klubu.   Za  neuhrazení členského příspěvku bylo vyloučeno v roce 2011 celkem 5  členů (viz 64. číslo zpravodaje)

Klub skalničkářů Alpinum Plzeň  3. 5. – 12. 5. 2012 Klub skalničkářů Praha  jarní – 25. 3. ­ 4. 4. 2012  velká – 2. 5. ­ 19. 5. 2012  podzimní – 3. 9. ­ 15. 9. 2012

Členové,   kteří   nedocházejí   na   členské   schůze   a   požadují   zaslání  zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit  ještě poštovné 35 Kč v ČR a 80 Kč v SR. Pro   zaslání   lednového   zpravodaje   číslo   65   je   rozhodná   platba  poštovného v roce 2011.

Klub skalničkárov Trenčín  27. ­ 28. 4. 2012 v DK Trenčín – Zlatovce Klub skalkařů Zlín  11. ­13. 5. 2012 ­ prostory internátu Střední průmyslové školy  polytechnické Občianske združenie Malá Fatra Žilina  20. ­ 22. 4. 2012 ­ zahradnictví GARTEN­HIRNER, Lietavská 

Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu  nahlásili   nové   údaje   co   nejdříve   na   adresu:  Marie   Servisová,  Jahodová   40,   620   00   Brno,   tel.   545 229 648   nebo   mob.  608 502 916,  nebo  Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00  32

Brno. Tel. 530 315 666 nebo mob. 732 522 841. Marie Servisová Účast   na   akcích   Klubu   skalničkářů   Brno  (výroční   členská  schůze + členské schůze) Rok/   účast   1998/478,   1999/512,   2000/461,   2001/452,   2002/502,  2003/482,   2004/458,   2005/417,   2006/445,   2007/432,   2008/452,  2009/421, 2010/398, 2011/358 Věra Salzburgerová

DROBNÉ ZPRÁVY A INFORMACE 1. Uzávěrka   66.   čísla   klubového   zpravodaje   Skalničkářův   rok  bude 31. 7. 2012. Distribuce proběhne od 6. 9. 2012. 2. Adresa   našich   internetových   stránek:  www.skalnicky­ brno.cz  .   Zde   najdete   i   případné   aktuální   změny,   které  nastaly po uzávěrce zpravodaje.  3. Členové našeho klubu mají možnost uveřejnit obrázky ze své  zahrady nebo skalky na našich klubových stránkách. Pošlete  nejvýše   10   snímků   v digitální   formě   na   adresu  [email protected]  , nebo můžete předat na CD nebo flash­ disku na členských schůzích. 4. Chcete přijímat na své zahradě klubové zájezdy? Pokud ano,  tak nám to nezapomeňte včas oznámit.

5. Pište   prosím   články   do   zpravodaje,   veškeré  příspěvky   posílejte   na   adresu:   Ing.   Mojmír  Martan,   Úvoz   7,   602   00   Brno   nebo   na   e­mail:  [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171 33

KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 1. POLOLETÍ 2012

7. 6. 31. 7.

21. 1. 2. 2. 1. 3. 5. 4. 21. 4. 26. 4. 26. 4.

Vybrané akce v 2. pololetí 2012

9:00 16:30 16:30 16:30 9:00 ­ 17:00 10:00 ­ 18:00 12:00 ­ 18:00

výroční členská schůze (Křenová) členská schůze a přednáška (Křenová) členská chůze a přednáška (Křenová) členská chůze a přednáška (Křenová) hlavní brigáda před výstavou (Bystrc) příjem exponátů na výstavu (Bystrc) 1. květnová burza ­ příjem rostlin  (Bystrc) 27. 4. 10:00 ­ 18:00 1. květnová burza ­ příjem rostlin  (Bystrc) 28. 4. ­ 5. 5. 8:00 ­ 18:00 výstava   +   1. květnová   burza   ­   prodej   (Bystrc) 6. 5. 11:00 ­ 16:00 likvidace   výstavy   a   1. květnové   burzy   (Bystrc) 12. 5. ­ 13. 5. zájezd do středních Čech 24. 5. 9:00 ­ 15:00 příjem   rostlin   na   2. květnovou   burzu   (Arboretum) 17:00 ­ 18:00 příjem   rostlin  na   2. květnovou    burzu   (Arboretum) 25. 5.­ 28.5. 9:00 ­ 18:00 2. květnová burza ­ prodej (Arboretum) (28. 5. jen do 17:00) 28. 5. 17:00 ­ 18:30 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum) 29. 5. 8:00 ­ 10:00 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum) 31. 5. poslední možný termín zaplacení  příspěvků na rok 2012 7. 6. 15:30 ­ 16:30 výplata   za   prodané   rostliny,   služby   a   brigády (Křenová)

6. 9. 27. 9.

16:30

16:30 9:00 ­ 15:00 17:00 ­ 18:00

28. 9.­ 1. 10. 9:00 ­ 18:00 1. 10. 2. 10. 10. 11.

17:00 ­ 18:30 8:00 ­ 10:00  

členská schůze a přednáška (Křenová) uzávěrka Zpravodaje č. 66

členská schůze a přednáška (Křenová) příjem rostlin na podzimní burzu  (Arboretum) příjem rostlin na podzimní burzu  (Arboretum) podzimní burza ­ prodej (Arboretum) (1. 10. jen do 17:00) likvidace podzimní burzy (Arboretum) likvidace podzimní burzy (Arboretum) uzávěrka 6. ročníku fotosoutěže

Nepředvídané   události   mohou   způsobit   změny   programu,   času   a  místa konání příslušných akcí. Aktuální informace najdete vždy na  našich internetových stránkách.

34

Skalničkářův rok, leden 2012, číslo 65 ISSN 1805­1170

BOTANICKÉ POZNÁMKY

Habitat in montium Drakenberg­Maloti in Lesotho. Observatus locis  Sani   Pass,   Afriski,   Two   Gun   Pass,   Kotisephola   Pass,  Thabana  Ntlenyana, Menoaneng Pass. Holotypus hic designatus Josef Niederle s. n. , 5 Nov 2011, planta  culta, BRNU 620823. Mater mea commemoratur. Josef Niederle

Jméno pro nuggetoid Předpokládám, že můj nápad nebude příliš originální, takže je velice  pravděpodobné,   že   mě   už   někdo   předstihl.   Přesto   považuji   za  rozumné   pojmenovat   nuggetoidní   kosmatec   pěstovaný   pod  nesmyslnými   jmény  Delosperma   basuticum  a  Delosperma   congestum. Malotigena   frantiskae­niederlovae  Niederle   gen.   nov.   et   sp.  nov. Diagnosis generis A genere Delosperma numero carpellorum differt. Descriptio speciei Fruticulus congestus radicans, 2 cm altus, textura rosulata.  Internodia 0 – 3 mm longa, in basibus foliorum persistentibus  celata. Folia lanceolata, 15 – 20 mm longa, 5 – 6 mm lata, 3 mm  crassa, opposita, connato­vaginata, infra rotunda, supra plana vel  teretiuscula, ad apicem carinata. Papillae ad marginem et apicis  carinam ciliae formantes, aliae inconspicuae planae, colorem  argentato­viridem efficientes. Flores 2 – 4 cm in diametro. Calyx 5 –  6­merus. Adelphiae staminum 5 – 6, series staminodiorum  erectorum nulla vel una.  Staminodia petaliformia  colore profunde  luteo, basim verus albo. Glandulae 5 – 6, inter adelphias staminum  locatae. Carpella 5 – 10 in planta una. Capsula duriuscula, valvae  acutae, alae longitudine ± 0.6 longitudinis valvarum, placentatio  parietalis, sine septo falso. Pedunculus capsulae inter bases  bractearum clausus, capsula apparenter sessilis.

Češule a semeník. Nektaria jsou zřetelně umístěna mezi adelfiemi tyčinek bez návaznosti na plodolisty.

35

Skalničkářův rok, leden 2012, číslo 65 ISSN 1805­1170

Černohorský rozchodník Linnaeus popsal  Sedum hispanicum  co vytrvalou rostlinu, zatímco  Waldstein a Kitaibel  Sedum glaucum  co jednoletou. Poněvadž tyto  rostliny   jsou   si   jinak   velice   blízké,   je   rozumné   považovat  Sedum   glaucum  za   varietu   druhu  Sedum   hispanicum.   Vytrvalé   rostliny  z balkánských pohoří tak budeme označovat Sedum hispanicum  L. var. hispanicum, zatímco jednoleté rostliny z nižších poloh jižní Evropy Sedum hispanicum  var.  glaucum  Waldst.  & Kit. ex Niederle  var. nov. ≡ Sedum glaucum Waldst. & Kit. in Descr. Icon. Pl. Hung. 2: 198,  t. 181. 1804  nom. illeg. non  Sedum glaucum Lam. in Fl. Franç.  (Lamarck) 3: 84. 1779 nom. illeg. ( ≡ Sedum dasyphyllum L. in Sp.  Pl. 1: 431. 1753 ) Jméno Sedum glaucum Waldst. & Kit je mladší homonymum platně  publikovaného, přestože nadbytečného a proto nelegitimního, jména  Sedum glaucum Lam. a proto je rovněž nelegitimní a nemůže být  basionymem. Lze je ovšem legitimně použít v odlišné kombinaci a  použít  přímý odkaz na původní latinský popis, což činím. Josef Niederle

36