Skalničkářův rok. leden 2011 číslo 63

Skalničkářův rok  leden 2011 číslo 63

Obsah

Skalničkářův rok 

PĚSTITELSTVÍ Arisaemy záhad zbavené III. (O. Navrátil) . Co nového za hřbitovem? (P. Holík)  Taurus a jeho dva ­ tři šafrány (Z. Zvolánek)  Ohlédnutí za výměnou semen 2010­2011 (M. Martan)

leden 2011 číslo 63 ISSN

CO NÁS ZAJÍMÁ Vápencové ostrovy (O. Navrátil)  Agonie z Patagonie (J. Holzbecher)  Poněkud matoucí změna jména alpské protěže (J. Niederle)  Nové introdukce (O. Navrátil) 

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.

Klubový zpravodaj

Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno

NAŠE AKCE Přednášky a členské schůze Výstava 2011 Burzy rostlin Zájezd INFORMACE ZE SETKÁNÍ Uznesenie z 34. stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov ČR a SR Správa z 34. medzinárodného stretnutia predstaviteľov skalničkárskych klubov  SR a ČR Termíny skalničkářských výstav v roce 2011  INFORMACE Z KLUBU Z členské základny Drobné zprávy a informace Inzerce Kalendář akcí klubu na 1. pololetí 2011

1

PĚSTITELSTVÍ

Stejně   nesnášenlivá   k   zimnímu   chladu   je   také  Arisaema   tortuosum, vhodná rovněž pro pěstování ve skleníku. Dlouhé, štíhlé  zelené   toulce   s   bílými,   někdy   hnědými   širokými   pruhy   jsou  zakončeny   tenkou,   často   vzpřímenou   špičkou,   palice   jsou   dlouhé,  černé,   tmavěhnědé,   někdy   zelené,   apendix   prohnutý   a   dalece  přečnívající, listy na zelených stvolech, vícečetné, často zprohýbané  ke středové ose. Bývá pravidelně v nabídce jedné z českých firem,  zabývajících se obchodováním s cibulovinami. Neméně náchylná na zmrznutí je také Arisaema speciosum.  Tuto překrásnou arisaemu s velkým purpurově až červenofialovým,  v horní části někdy až tmavěhnědým, na konci ohnutým toulcem s  bílými   proužky   se   snažím   pěstovat   již   několik   let,   bohužel   však  nepříliš úspěšně. Pravidelně jsem ji nestíhal sklízet před příchodem  prvních mrazíků, a tak jsem musel shánět stále nové rostliny. Dosti  vysoká a robustní arisaema s tříčetnými, velkými, temně zelenými  listy   a   silným   řapíkem   s   hnědými   až   purpurovými   skvrnami   je  ideálním   druhem   do     chladného   skleníku.   Jinak   je   vhodná   do  větších nádob s podmínkou přemístění před příchodem podzimních  lijáků   a   mrazu   do   sklepa   nebo   jiné   suché   a   chladné,   avšak  mrazuprosté místnosti.  V  posledních letech  jsem   sehnal  přece   jen  vitálnější rostlinu, která se pravidelně předvádí úchvatným květem.

Arisaemy záhad zbavené III. Mezi   nejkrásnější   druhy   arisaem   patří   rostliny,   jejichž  schopnost   přežívat   evropské   zimy   je   velmi   nízká.   Často   nejsou  dostatečně   mrazuvzdorné   nebo   nesnášejí   zimní   vlhko.   Jejich  domovinou   bývají   převážně   lesy   v   Japonsku   a   v   nižších   polohách  Himálaje v nadmořské výšce kolem 1000 až 2600 m n. m.      Značně   problematické   je   pěstování   nádherné  Arisaemy   sikokianum  (viz   Skalničky   4/08   ­   na   pražské   výstavě   oceněný  výpěstek V. Holubce), která se vyskytuje v řadě typových forem. Má  zajímavě ze stran prohnuté toulce od černých přes tmavě nachové po  zelenobílé s bílými pruhy, v hrdle výrazně bílé, silně kontrastní. Bílá  květní palice často výrazně vyčnívá. Tuto parádní rostlinu z nižších  poloh   Himálaje   a   z   Japonska   může   snadno   zlikvidovat   i   slabý  podzimní mrazík, nesklidíme­li ji včas. S touto skutečností je spojen  i další problém. Rostlina někdy kvete o něco později než jiné druhy,  navíc   plody   dozrávají   velmi   pomalu,   a   semen   se   u   ní   tudíž   před  příchodem   mrazů   zpravidla   nedočkáme.   S   ohledem   na   vysokou  choulostivost   tohoto   jinak   esteticky   úžasného   druhu   je   asi  nejvhodnější   jeho   pěstování   ve   skleníku.   Podobně   nepřizpůsobivé  jsou   i   její   blízké   příbuzné   z Himálaje   ­  Arisaema   engleri  a  Arisaema biauriculatum. Občas v kultuře narazíme i na krásné východoasijské druhy  Arisaema urashima  a  A. taiwanense, s jejichž pěstováním však  nemám mnoho zkušeností.

2

variabilní. Jedna moje A. griffithii je oproti ostatním výrazně nižší,  A. utile mají zelený stvol a temně zelené listy, jedna z nich má však  stvol hnědě zebrovaný a na listech 1 cm široký béžový lem.          Arisaema   galeatum  je   statná,   až   1   metr   vysoká   rostlina   z  Himáláje. Zelené stvoly jsou zakončeny třemi velkými listy, toulec je  zelenobíle   pruhovaný,   v   dolní   části   s   narůžovělým   až   červeným  nádechem,   nahoře   silně   stočená   kápě   je   zelenobíle   síťkovaná,  zakončená krátkým, velmi zúženým ocáskem. Mrazuvzdornost není  spolehlivě prověřena, v Anglii bývá pěstována venku.

Arisaema speciosum Relativně dobře rostoucím a parádně kvetoucím druhem je v  našich   podmínkách  Arisaema   griffithii.   Na   silném   purpurově  žíhaném stvolu jsou velké, třídílné, tmavě zelené listy s purpurovým  nádechem   a   výraznou   nervaturou.   Toulce   jsou   široké,   mohutné,  zelenonachové   s   bílými   pruhy   a   s   výraznou   bílou   kresbou  a  silně  prohnutou   kápí.   Mrazuvzdornost   jsem   zatím   úplně   neověřil   z  důvodu   nedostatku   náhradních   rostlin.   Nižší   teploty   kolem   ­8 °C  snáší bez poškození. Podobná je  Arisaema utile  s velkými purpurově červenými  toulci   s   kápí,   kresba   na   toulci   je   méně   výrazná,   ale   tvar   květu   i  olistění je podobné jako u A. griffithii. Obě rostliny jsou zřejmě dosti 

Arisaema galeatum          Arisaema nepenthoides  je velmi pěkně vybarvená rostlina s  růžovým   až   zelenohnědým   toulcem   s   bílými   proužky   a   černými  3

výraznými   skvrnami.   Konec   je   souměrně   pravoúhle   zahnutý   v  dokonale vytvarovanou kápi, list na dosti vysokém zeleném stvolu je  vícečetný.   V   případě   zimní   vlhkosti   podléhají   hlízy   plísním.   Raší  brzy zjara a kvete již v první polovině května.

Arisaema costatum      Všechny výše uvedené druhy náleží k esteticky nejvýznamnějším  a v květu nejvýrazněji zbarveným arisaemám Arisaema nepenthoides Oldřich Navrátil, Ostrava

         Arisaema   costatum  ­   až   90   cm   vysoká   s třídílnými,   sytě  zelenými,   velkými   listy   s   výraznou   jednosměrnou   nervaturou   na  žlutozelených   silných   stvolech.   Narůžovělé   stopky   nesou   dlouhé,  úzké, souměrně prohnuté, černobíle pruhované toulce. Květní palice  jsou   velmi   tenké,   nekvetoucí   části   (apendix)   černé   a   vyčnívající   z  toulců až 10 a více cm. Rostliny nejsou schopny odolat mrazům asi  pod ­10 °C.

 Co nového za hřbitovem ?      Je to už deset let, co jsem napsal stejně pojmenovaný článek. A v  něm   představil   novinky   na   mé   skalce.   Za   deset   let   se   toho   stalo  poměrně dost. Když to přehlédnu zpětně, tak by jeden ani nečekal, 

4

co událostí se za tu dobu stane. Dobrých i zlých, těch, co vám musí  být brzo připomenuty, i těch, na které nezapomenete do konce svých  dní.   Kupodivu   se  to   týká   i   zahrady.  Vzestup,   pak   pád   až   na   dno  porostlé   býlím   a   mechem   a   znovu   vzestup   do   oblačných   výšin  doprovázený slibem, že už nikdy...    To ostatně můžete posoudit na fotografiích, které jsem přidružil k  článku.   Ale   pojďme   honem   k   věci.   Co   že   nového   je   tedy   za  hřbitovem?

       Krom  zcela a podstatně přebudovaného areálu a jedné daleké  cesty   také   mnoho   semínek,   která   vyseta   dala   mnoho   rostlinek.  Spoustu z nich bych vám chtěl postupně představit. Některé hned,  některé v další článcích, které budou následovat. Tak tedy pojďme k  věci.                    Dianthus superbus ssp. rubicundus  ­ taková láska na  první pohled, byť rodu mužského. Ta láska vznikla hned, jak jsem  viděl   jeho   roztřepené,   sytě   růžovofialové   květy   povlávat   nad  horským rašeliništěm v horách Velkého Sajanu. Zářil tam a svítil, že  pro mě žádná jiná bylina najednou neexistovala a já napřel všechno  své   snažení   na   nalezení   semínek   tohohle   úchvatného   hvozdíku.  Snažení   bylo   korunováno   úspěchem,   a   tak   jsem   domů   odlétal   s  pytlíkem semínek, která jsem v zimě zasel a čekal. Začaly růst dobře  a   další   rok.   Barvu   si   uchovaly   stejnou   jako   v   přírodě,   jen   tolik  nevynikají. Přece jen naše skalky nejsou tak temné a ponuré jako to  rašeliniště, kde jsem jej sbíral. Co je na něm nejlepší? Skutečnost, že  jeho 30 cm výšky a trsnatý růst umožňuje pěstování i na menších  skalkách, a navíc není nijak náročný. Stačí obyčejná zem, která by  měla být propustnější a slunné stanoviště. Snese i úpal, ale přece  jen tam strádá.

Jarní suťoviště v rokli - foto Pavla Holíka

            Dianthus versicolor   ­ hvozdík ze stejné cesty, ale z úplně  jiné lokality. Jeho semínka jsme sbírali na suchých svazích kopců  nad jezerem Bajkal a kvést je pak viděli vysázené v záhonech kolem  vlakové  stanice  Sjudjanka. Roste  též  skvěle. Zvláště na  suchém  a  slunném místě. Nejdřív zjara vyraší sivé karafiátovité listy v trsech  a ty se pak začnou zvedat na stoncích až do doby tak půli června. To  se na vršku objeví první květy, které jsou v průměru tak 3 ­ 4 cm, 

Rokle - foto Pavla Holíka

5

      Potentilla biflora ­ úplně prvně jsem se s touhle kytkou setkal  ve   vyprávění   Mojmíra   Pavelky,   když   mi   popisoval   na   hotelu   v  indickém Manali, co všecko jsme mohli sebrat na vrcholcích kolem  Rothang   passu,   kdyby   je   nezasypal   sněhem   přicházející   monzun.  Podruhé jsem je zaregistroval v úžasných bochnících ve skalkách při  tůře po Sajanech. To bylo štěstí, neboť byly obaleny i semeníky se  zralými semínky. Z bohatého sběru jsem vysel spoustu semínek a  zkusil je vysadit do skalky. Jako všechny skalní mochny si dává na  čas a roste sice dobře, ale opravdu pomalu. Jako nejvhodnější se jeví  východní či severní spáry mezi kameny, pokud možno většími, aby  bylo na kořenech zajištěno stálé jemné vlhko, ve kterém si očividně  libuje.   Na   přísušky   zatím   reagovala   dobře,   pokud   ale   přesáhly  únosnou mez, změnily se v trsíky sena mezi drtí. Na poměrně velké  žluté   květy   si   budu   muset   nějaký   ten   rok   počkat.   Stejně   tak   na  bochník či stačí bochánek, z jakého jsem sbíral semínka na horách.      Iris ruthenica ­ takový nepatrný stín někde vzadu, v mé dušičce  skalničkáře. Týden jsem v nich šlapal považujíce je za nějaký druh  trávy,   skřípiny   či   ostřice.   Až   spolusběratel   Pepík   Jurášek   mě  upozornil jen tak mimochodem, že to je kosatec. A tak jsem nelenil a  nějaké sebral. Dalo by se říct ­ za pět minut dvanáct ­ myšleno před  naším odjezdem. Rostou úžasně. Z trsů starých zaschlých listů se  prodírají   na   jaře   špičaté   výhony,   z   nichž   nejsilnější   se   promění   v  modrý, trošku tmavěji skvrnitý květ. Po odkvětu pak listí naroste do  asi tak 30 cm a schová semeníky, které se sklopí k zemi, kde jsou  semínka po dozrání zřejmě roznesena po okolí pilnými mravenečky.  Absolutně nejlíp se cítí na svážku za velikým kamenem obráceným  na západ, v lehčí propustné zemi. Je tu spolu se sousedy z domoviny,  jako je  Aquilegia sibirica,  Hemerocallis minor  či  Pulsatilla patens   ssp. flavescens. Přísahal bych, že za pozdně jarních podvečerů, kdy 

Iris bloudovii - foto Pavla Holíka lila   růžovofialové,   trošku   barvou   podobné   již   dlouho   pěstovanému  druhu  Dianthus   amurensis.   Pak   už   kvete   dlouhou   dobu   a   po  seříznutí remontuje až do zámrzu. Bohužel vám nemůžu ukázat její  obrázek.   Tuto   skalničku   jsem   sice   stihl   i   nafotit,   ale   celá   složka  obsahující   spoustu   květin   fotografovaných   v   tomhle   období   byla  omylem   smazána,   což   jsem   doprovodil   jen   smutným   pokýváním  hlavou,   neboť   nic   jiného   se   stejně   nedalo   dělat.   Inu,   zlaté   doby  negativů či ještě lépe perokreseb či akvarelů.

6

zapadající   slunce   dlouží   stíny,   a   ze   hřbitova   odcházejí   poslední  návštěvníci, aby uvolnili místo vzpomínkám, je z tohoto místa slyšet  lístky a stonky a květy všech těch kytiček, jak spolu ševelí čistou  ruštinou.

setkal   v   Himálajích,   tenkrát   ovšem   bez   jeho   úžasných   dužnatých  šištiček, a tím pádem i bez semínek vhodných k sesbírání a vysetí v  podmínkách domácího pařeniště. Až můj výlet na Sibiř mi poskytl (a  také mým spolucestovatelům) možnost nasbírat dostatek plodů pro  další kultivaci v podmínkách evropských zahrad a skalek. Tehdy, v  řídkém   modřínovém   lesíku,   to   bylo   jako   zjevení.   Ta   zem   pokrytá  červeným korálkům podobnými šiškami tohohle keříku. V kultuře  pak   roste   zvesela.   Semínka   vzešla   hojněji,   než   jsem   čekal,   takže  mám   nyní   několik   desítek   sazenic.   A   mnoho   jich   vysazených   ve  skalce.   Je   to   úžasná   skalnička.   Její   zelené   válečkovité   stonky   se  plazí po zemi mezi štěrkem a čím jsou starší, tím víc se větví a tvoří  husté přízemní keříky. Už se těším, až dospějí a jejich keříky budou  ozdobeny již zmíněnými červenými korálky plodů. Jinak bych řekl,  že   je   to   kytka   do   našich   jihomoravských   skal.   Mám   ji   v   solitérní  skále vytvořené ze tří asi dvou či třítunových balvanů, jejichž spáry  jsem doplnil tak, aby působily dojmem jediné skály. Zde roste asi  deset rostlinek ve spáře obrácené na jih v propustné zemi. Obsypané  jsou asi 5 cm vrstvou drtě, takže krk rostlinek je pořád v suchu. Jak  jsem   již   napsal,   prosperují   bez   problémů,   a   tak   jen   čekám   na   ty  zmíněné korálky. Chce to čas, tak snad se dočkám.

          Iris bloudovii ­ to je další kosatec z veliké ruské země. Těch  několik   rostlin,   které   pěstuji,   pochází   ze   dvou   navštívených   míst.  Jednak z náplavky Bílého Irkutu, jednak z jakéhosi suchého úvozu  za   vesničkou   Mondy,   kde   tenhle   kosateček   dokonce   velice   bohatě  plodil. Je blízce příbuzný druhům jako Iris arenaria či Iris humilis.  Dokonce   si   myslím,   že   je   to   v   podstatě  Iris   humilis,  ale   nebudu  zabředávat do končin taxonomických, tam nechť se přou kabinetní  botanici. Mě vždycky nejvíc zajímaly nároky v kultuře, a tak můžu s  radostí   konstatovat,   že   se   jedná   o   druh,   který   prosperuje   přímo  dokonale.   Tvoří   trsy   užších,   trošku   nasivělých   listů,   vysokých   asi  tak  20  cm, které  vyrůstají  na  koncích plazivého oddenku.  Tím  se  rostlina rozrůstá do okolí, takže časem dozajista vytvoří kruhovité  porosty s proschlým středem zralé tak akorát na rozdělení. Na jaře,  stejně jako předchozí kosatec, raší nové výhony spolu s květy, které  jsou žluté v různých odstínech. Výborně pak prosperuje v propustné  zemi, zpočátku vegetace dobře zásobené vláhou, na slunném místě.  Trošku   je   třeba   ohlídat   rostliny   před   živočišnými   škůdci.   Z  neznámých důvodů je přímo magnetem pro mšice, proti kterým jsem  jej musel postřikem ošetřovat průběžně celou sezónu. Jinak se jeví  jako nenáročná rostlina, která se stane opravdovou ozdobou našich  skalek.

             A tady bych si dovolil své krátké pojednání ukončit. Jednak  bych mohl psát donekonečna, co nových rostlin tu mám a všechny  křičí: „O mně, haló, o mně napiš“, a jednak si musím dát pauzu a  počkat, až roztaje těch třicet čísel sněhu, co mi tu napadlo, abych  mohl vyrazit na skálu a osvěžit si vzhled a charakter jednotlivých  druhů, o kterých budou další články. Tak prozatím přeji od hřbitova  hodně pěstitelských úspěchů a prozatím nashledanou.   Pavel Holík, Blížkovice

      Ephedra monosperma ­ pro tentokrát poslední novinka na mé  zahradě.   Druh   chvojníku,   který   se   snad   vyskytuje   na   všech  asijských   pohořích   od   Kavkazu   na   východ.   Prvně   jsem   se   s   ním 

7

Taurus a jeho dva ­ tři šafrány     Předem je třeba veřejnosti oznámit, že Taurus je starobylé jméno  pro   ukrajinský   poloostrov   Krym   v moři   Černém.   Autor   knihy  BURIED TREASURES (Skryté poklady), lotyšský pěstitel cibulovin  Jánis   Rukšáns,   navštívil   Krym   v roce   1983   a   půvabně   v   knize  popisuje   dva   malé   a   neobvyklé   divoké   šafrány.   První   z nich   je  Crocus tauricus, shodou okolností popsaný lotyšským botanikem  N.   Puringem,   který   je   příbuzný   s krokusy   dvoukvětými   (nejvíce  s Crocus   biflorus   subsp.   adamii).   Jánis   v knize   zdůrazňuje,   že  Crocus tauricus je botanicky  dobrý druh, dostatečně odlišný tvrdou  suknicí   a   s výraznými   dlouhými   zuby   na   bazálním   kruhu   hlízek.  Jeho šedozelené listy jsou také docela unikátní.      Krokus krymský roste na Krymu jen v horách Yaila Dag (yiala,  podobně   jako   v Turecku   je   plochá   horská   louka).   Jánis   Rukšáns  píše, že bylo časné jaro, těsně po slezení sněhu, a  Crocus tauricus  právě   začal   kvést   na   ploché   louce   zvané   yaila.   Bylo   zamračeno   a  tmavě zbarvené květy nebyly snadno k nalezení. Květy se dosti lišily  proužkováním   a   intenzitou   purpurového   a   modrého   zbarvení  vnějších okvětních lístků (tepalů). Na této pastýřské loučce lze brzy  na podzim vidět překrásnou formu  Crocus   speciosus  se zlatavým  hrdlem a sytým proužkováním (v kultuře někdy vykvete na konci  srpna). V Holandsku byl tento nejranější podzimní krokus šířen pod  jménem Crocus tauricus, což vneslo do kultivace zmatek.       Jánis   také   ve   své   knize   popisuje   lokalitu   druhého   krymského  jarního šafránu Crocus angustifolius (syn. C. susianus). Ve výšce  asi 1000 m nad mořem je neschůdný terén s kolmými stěnami, na  kterých trénují horolezci. Na úpatí stěn roste tento krokus úzkolistý.  Dvě vyšší, ale málo přirůstající formy byly zavedeny z této lokality  do kultivace. Jedna dostala jméno po blízké vesnici ´Oreanda´,

Crocus tauricus - foto Igora Minjarika   druhá   je  zcela   žlutá   bez  proužků.   Důležité   je,   že   oba   klony  jsou  fertilní (schopné tvořit semeno) a tím se liší od neplodného klonu,  který   je   již   dlouho   v kultuře.   Tento   vegetativně   množený  Crocus   angustifolius, když je na plném slunci, má  květy rozkvétající těsně  nad  terénem.  Vnější  strany tepalů jsou zdobené tmavě purpurově  hnědými proužky.    Zdeněk Zvolánek, Karlík

8

Ohlédnutí za výměnou semen 2010­2011

Geranium   ´Hocus   Pocus´  ­   hybrid   od   kakostu   lučního  (G. pratense),   který   se   objevil   na   zahradnickém   trhu   v roce   2003.  Okrasný jak květem, tak listem. Listy jsou velké, hluboce dělené,  mají velmi atraktivní, tmavě čokoládově fialovou barvu, v létě jsou  středy listů tmavě zelené. Levandulově fialové květy zdobí rostlinu  od konce května po celé léto. Rostlina tvoří kompaktní trsy, z nichž  vyrůstají 40 cm vysoké lodyhy. Slunce ­ polostín, propustná hlinitá  půda. Semenáče nemusí zachovávat vlastnosti kultivaru. 

Rok   2010   byl   pro   sběr   semen   velmi   nepříznivý.   Časté,  v některých   obdobích   téměř   každodenní   vydatné   deště   (v   Brně  spadlo na některých místech za celý rok až 800 mm, přičemž normál  se pohybuje kolem 500 mm) znemožňovaly sklizeň semen. Já jsem  sklidil   nejméně   semen   za   celou   dobu,   co   skalničkařím.   Naštěstí  máme   v klubu   šikovnější   a   pilnější   sběrače,   díky   nimž   letošní  semenná akce neskončila fiaskem. Celkem se sešlo 735 položek od  24   dárců.   Poděkování   patří   všem   zúčastněným,   zejména   pak  nejpilnějším   sběračům,   příteli   Navrátilovi   (141   položek),   Skučkovi  (71   položek)   a   Šléglovi   (66   položek).   Poděkovat   musím   také  vedoucímu   této   akce,   příteli   Hraběti.   Ten   bohužel   tuto   akci   řídil  naposledy. Výměna semen našeho klubu ale nezaniká, příští ročník  budou dle slibu organizovat manželé Pospíšilovi z Rosic. Upřesnění,  včetně adresy, kam semena v roce 2011 posílat, uvedeme v příštím  čísle zpravodaje, který vyjde na začátku září. Přestože byl seznam  semen o něco chudší než jindy, obsahoval několik velice atraktivních  druhů. Namátkou vybírám  Adonis brevistyla, Calceolaria darwinii   (jejíž   obrázek   najdete   v barevné   příloze   v souvislosti   s článkem   o  Patagonii),   Callianthemum   coriandrifolium,   Campanula   morettiana,   Draba   longisiliqua,   Gentiana   oschtenica,   Gentiana   verna  v bílé a fialově růžové barvě, Iris elegantissima, I. paradoxa   nebo  Physoplexis   comosa.  Součástí  tohoto  ohlédnutí   bývá  tradičně  výčet nových položek a stručné informace o nich. Letos jich uvedu  jen   několik.   Myslím,   že   lze   získat   podstatně   více   informací   na  internetu.   Stačí   zadat   do   vyhledávače   název   rostliny…   Možná   by  bylo  do   budoucna   zajímavější  a  užitečnější   na  tomto místě  psát  o  vašich zkušenostech s výsevy semen a o rostlinách, které vám z nich  vyrostly. Tedy informace z praxe. Proto neváhejte a pište. 

Habranthus   tubispathus  ­   je   cibulovina   příbuzná   rodu  Zephyranthes.   Tento   druh   pochází   z Jižní   Ameriky   (Argentina,  Chile, Peru). Má úzké listy a velké oranžové květy (někdy více do  žluta či do hněda). Dorůstá výšky asi 15 cm. Vyžaduje slunné, teplé,  dobře   odvodněné   místo   s dobrým   zimním   krytem   nebo   zimování  v kontejneru v chladné, avšak mrazuprosté místnosti.  Lilium formosanum var. pricei  ­ krásná nízká zimovzdorná lilie  dorůstající 30 cm. Kvete koncem léta velkými, dlouze trubkovitými  květy, které jsou bílé, na rubu s tmavě červenými pruhy. Vhodná do  polostínu.  Mitella  ovalis  ­  zajímavá   rostlina  s celkem  nenápadnými,  bělavě  zelenavými květy dorůstající 15 až 30 cm. Listy jsou zelené, srdčitě  vejčité,   jakoby   bublinaté,   hrubě   chlupaté.   Pochází   ze   západu  Sev. Ameriky,   k růstu   potřebuje   chladné   stinné   místo   s vlhkou  humózní půdou.   Phyllodoce tsugifolia ­ vřesovištní keřík z Japonska vysoký do 15  cm,   příbuzný   Phyllodoce   nipponica.   Má   malé   čárkovité   listy   a  9

baňkovité   bílé   květy.   Plně   zimovzdorná   rostlina   do   vlhčích  polostinných podmínek, půda s obsahem rašeliny. 

rostlin   i   živočichů.   Jejich   bohatou   sbírku   a   také   sbírku  polodrahokamů,   zejména   z naleziště   v lomu   na   kopci   Hončova  Hůrka u Příbora, je možné zhlédnout v geologické sekci ostravského  muzea. Floristicky je celé území zajímavé svou pestrostí, neboť se na  něm setkávají prvky teplomilné, horské i nížinné hajní.           V   těsné   blízkosti   hranické   propasti   bychom   se   mohli   setkat  například   se   zajímavými   kapradinami   sleziníkem   routičkou  Asplenium   ruta­muraria  a   sleziníkem   severním  Asplenium   septentrionale. Snad bychom mohli nalézt i jejich křížence. Vzácně  se zde vyskytuje i jelení jazyk Phyllitis scolopendrium.           Zajímavým   přírodním   jevem   je   travertinová   kaskáda   u   obce  Tichá.   V   těsné   blízkosti   tohoto   chráněného   útvaru   rostou   v lese  spousty vstavačů  Orchis mascula, dále  Aquilegia vulgaris,  Daphne   mezereum, Dentaria glandulosa, Lathyrus vernus a jiné  rostliny.

   Mojmír Martan 

CO NÁS ZAJÍMÁ

Vápencové ostrovy      Na značně rozlehlém území v severozápadním podhůří Beskyd se  rozkládá   oblast   s vápencovým   podložím.   Místy   tento   podklad  vystupuje až do svrchních geologických vrstev a ovlivňuje i vegetační  diverzitu této krajiny. V období prvohor došlo k vývoji devonu. Toto  údobí   charakteristické   usazováním   sedimentu   v mělkém   šelfovém  moři   mělo   za   následek   vznik   Moravského   Krasu.   Současně   s tím  došlo k usazení vápenců i v oblasti východně od Přerova, směrem na  Teplice nad Bečvou, Bystřici pod Hostýnem a Hranice na Moravě. V  té   době   vznikly   i   Zbrašovské   aragonitové   jeskyně.   Na   přelomu  prvohor  a  druhohor  pak   došlo  v severozápadní   části   tohoto  území  v pravěkém moři při rozpadu korálových útesů k vytváření jurských  vápenců,   tzv. štramberského   bradlového   pásma.   Je   pro   ně  charakteristický výskyt velikého množství zkamenělin nejrůznějších 

Gentianopsis ciliata (hořeček brvitý) foto Oldřicha Navrátila

10

Potentilla tabernaemontani (mochna) Největší koncentrace botanických zajímavostí je však v těsné blízkosti Štramberka. Nedaleko středu městečka začíná naučná stezka, která nás po dosti prudkém stoupání dovede k jeskyni pravěkých lovců Šipka. Kromě zde objevených kostí mamutů a dalších prehistorických nálezů je místo i floristicky zajímavé. Na stěnách skal je velmi bohatý porost kapraďorostů, našli bychom zde např. Asplenium trichomanes, Polypodium vulgare, ale i jiné druhy. Cestička pak pokračuje k lomu Kotouč. Hajní květena je tady neobyčejně pestrá. Kolem chodníčku roste Hacquetia epipactis, množství Lilium martagon, Corydalis solida a Corydalis cava, vzácný vstavač Orchis pallens, Allium senescens subsp. montanum, zimolez pýřitý Lonicera xylosteum, Hepatica triloba a mnoho dalších rostlin. Kdybychom se přímo z centra Štramberku vydali do protějšího svahu, asi za 20 minut bychom došli k bývalému vápencovému lomu - chráněné přírodní památce Kamenárka. Předmětem ochrany není jen hojný výskyt obojživelníků kolem jezírka na dně lomu. Žije tu i vzácný motýl jasoň červenooký a ve skalách i kamenitých loučkách roste mnoho kapraďorostů, rozchodníků, dále Jovibarba globifera,

Travertinová kaskáda u obce Tichá foto Oldřicha Navrátila Biscutella   laevigata,  Alyssum   alyssoides,   mochna  Potentilla   tabernaemontanii,  Festuca   glauca  a   naprostým   skvostem   je   tořič  včelonosný, Ophrys apifera. V okolí Štramberka, na jednom z jejich  nejsevernějších   nalezišť,   bylo   těchto   orchidejí   nalezeno   přes   300  exemplářů. Na sklonku léta tu můžeme narazit také na nádherný  hořeček   brvitý  Gentianopsis   ciliata  (syn. Gentiana   ciliata).   Po  několika   desítkách   metrů   pak   dojdeme   na   ostrou   skalní   hranu   a  otevře se nám pohled do kaňonu, jenž je koncipován jako botanická  zahrada. Příkré skalní stěny bývalého lomu jsou porostlé převážně  11

společenstva, z nich nejvýznamnější býval výskyt lnu žlutého Linum   flavum.   Nevím,   v   jakém   stavu   je   v současnosti   tato   lokalita,   v  dobách dřívějších však docházelo k jejímu pravidelnému zarůstání  náletovými   dřevinami   a   vyššími   plevelnatými   druhy   bylin.   Za  pozornost   v této   obci   rozhodně   stojí   zahradnictví   Holubových  s nádherně   upravenými   skalkami,   osázenými   zejména   množstvím  druhů a kultivarů jehličnanů. Ty jsou zde rovněž kromě skalniček a  trvalek běžně k zakoupení. Velmi příjemně vás překvapí především  široká nabídka čarověníků i dalších roubovanců. Oldřich Navrátil, Ostrava

původní vegetací, na dně byl na místě bývalého fotbalového hřiště  vytvořen   komplex   několika   jezírek   s rašeliništěm   a   kamenitými  loučkami.   Okolí   lomu   bylo   osázeno   mnoha   dřevinami.   Členitost  přírodních stanovišť je vhodným prostředím pro rozličná rostlinná  společenstva, od stepních po vlhkomilné druhy. Na ploše botanické  zahrady roste přes 1200 druhů rostlin, přičemž byl kladen důraz na  původní   druhy.   Bylo   sem   přeneseno   mnoho   rostlin   z ohroženého  mokřadu v lomu Kotouč, mimo jiné přeslička různobarvá Equisetum   variegatum, orobinec sítinovitý  Typha  laxmannii, kruštík bahenní  Epipactis   palustris  a   tučnice  Pinquicula   vulgaris.   Mezi   mnoha  dalšími   rostlinami   bychom   zde   našli   i   lomikameny  Saxifraga   tridactylites  a  S. paniculata,   hvozdíky  Dianthus   deltoides  a  D.   armeriastrum, roste tu i Scabiosa lucida ssp. calcicola, Dactylorhiza   incarnata  a  Listera   ovata.   Severních   hranic   svého   areálu   tu  dosahuje i zvonek  Campanula moravica. Vhodné životní podmínky  zde   nalezl   i   kriticky   ohrožený   židoviník   německý  Myricaria   germanica. Celým areálem vás ochotně provede a případně seznámí  s různými pozoruhodnostmi zdejší správce pan Pavlík.           Uprostřed upravené plochy je vybudován jakýsi skalní labyrint  dle   projektu   prof.   Ivara   Otruby   CSc.,   jenž   má   symbolicky  znázorňovat   návaznost   zdejší   flory   na   oblast   Středomoří.   V  kamenných   zdech,   jež   jsou   pro  větší   soudržnost   spojeny   drátěnou  konstrukcí, jsou vysazeny různé druhy rozchodníků a netřesků. V  okolí pak v kamenitých políčkách rostou hořce Gentiana x acaulis a  některé   další   kultivary   skalniček.   S   ohledem   na   zaměření   celé  expozice   na   záchranu   původních   přírodních   botanických   skvostů  Štramberska mi toto řešení do celkového konceptu příliš nezapadá.      Naše putování končí na nejsevernější výspě vápencových ostrovů,  na   chráněné   památce   Kamenná   u   obce   Staříč   nedaleko   Frýdku­ Místku.   Předmětem   ochrany   jsou   zde   teplomilná   rostlinná 

Agonie z Patagonie Po   úspěšné   cestě   do   Lesotha   a   jižní   Afriky   v   roce   2008   jsme   se  rozhodli zopakovat podobnou cestu na Jižní polokouli, tentokrát do  patagonské Argentiny a Chile. Zvolili jsme podobný model, jelo nás  zase šest, optimální počet do jednoho většího auta. Jeli jsme opět v  lednovém   termínu,   kterým   si   zkrátíme   čekání   na   jaro.   Do   vánoc  ještě   dokončujeme   podzimní   práce   a   v   únoru   začíná   příprava   na  jaro. Tentokrát jsme se však domů vrátili do tuhé zimy s množstvím  sněhu a teplotami klesajícími pod ­10 ºC. Letěli   jsme   přes   Madrid   a   Buenos   Aires   do   Rio   Gallegos,   což   je  hlavní město nejjižnější patagonské provincie Santa Crus s 86 000  obyvatel. Na letišti nás už čekalo auto, které nám dobře sloužilo i na  těch nejhorších prašných a kamenitých silnicích. Začínali   jsme   na   Cabo   Virgines,   nejjižnějším   bodu   kontinentální  Argentiny, kde hnízdí ohromná kolonie tučňáků (uvádí se asi 200  000 ptáků). V lednu už měli dospívající mláďata. Hnízdí mezi 1 metr  vysokými keři Mata verde (Lepidophyllum cupressiforme). Můžete se  mezi nimi procházet a téměř se jich dotýkat (což nedoporučuji, jak  12

cesty.  Byly  to   velké   bochany   rodu  Azorella,   kromě  A.   trifurcata  v  robustních i velmi drobných formách, to bylo několik dalších druhů,  jejichž polštáře byly tvrdé jako kámen. Dalším nápadným rodem z  čeledi  Asteraceae  byla  Nassauvia,   která   zde   rostla   v   několika  druzích. Nevím, že by se tento rod v Evropě pěstoval, ale určitě by  obohatil naše sbírky. V prvních dnech jsme nacházeli žluté květy 

bolestivě poznal můj vlastní prst). Celkem jsme ujeli 5 000 km, z toho asi polovinu po nezpevněných  kamenitých silnicích. Začínali jsme na 52. rovnoběžce a končili na  38.,   kde   jsme   opustili   hory   u   města   Zapala.   Srovnáme­li   to   s  Evropou, je to jako kdybychom začínali někde na úrovni Berlína a  končili na Sicílii. Celou dobu jsme se pohybovali na východní straně  And, jen občas jsme odbočili do hor. Vysoké   hřebeny   And   zachycují   srážky   přicházející   od   Tichého  oceánu,   a   tak   východní   strana   hor   je   srážkově   chudá,   zatímco  západní   a   centrální   části   hor   jsou   na   srážky   velmi   bohaté.   Na  některých   místech   se   vyvinul   valdiviánský   deštný   les   s   ročním  úhrnem srážek až 3 000 mm a vlhkomilnou vegetací. V národním  parku   Alerce   je   to   např.   jehličnan  Fitzroya   cupressoides,  připomínající   sekvoje,   který   se   dožívá   až   4   000   let,   podobně   jako  Pinus aristata ze Severní Ameriky. Zcela jiné klimatické poměry jsou na východní straně And. Celá jižní  a   střední   Patagonie   je   rovná   step   s   písčitými   nebo   štěrkovitými,  velmi   propustnými   půdami   a   nízkými   srážkami.   K   tomu   musíme  přičíst výsušný účinek neustálých silných větrů, místy tak silný, že  vyvracel nejen dveře u auta ale i nás. Chudé, téměř neobydlené stovky kilometrů pastvin vypadají velice  ponuře díky keříku, který se nazývá Mata negra (Junellia tridens),  svým   černým   zabarvením   vypadá   jako   step   po   požáru.   Druhým  dominantním druhem jsou pichlavé polštáře  Mulinum spinosum  z  čeledi Apiaceae. Přesto   jsme   zde   nacházeli   mnoho   nádherných   alpinek,   které  většinou   ještě   kvetly   a   mnohé   měly   na   jiných   místech   už   zralá  semena.   Velmi   jsme   si   pochvalovali,   že   nemusíme   stoupat   na  vrcholky hor (v severní Patagonii jsme si ale užili vrchovatě i hor).  Nejkrásnější polštáře rostly na rovinatých pláních, často hned vedle 

Ourisia poeppigii

13

Horská krajina kolem Torres del Paine -

Vulkán Pic Lanin (3776 m.n.m.), vlevo skupina Araucaria araucana, v popředí keříky Mulinum spinosum

14

Ranunculus semiverticillatus

15

Perezia recurvata

Nassauvia glomerulosa

Samolus spathulatus

Haplopappus glutinosus

Calceolaria uniflora

Oxalis adenophylla

Anarthrophyllum desideratum

Oxalis adenophylla

16

Nardophyllum bryoides

Tristagma nivale

Azorella sp.

Caltha sagittata

Nardophyllum bryoides

Rhodophiala andicola

Embothrium coccineum

Leucheria purpurea, Nassauvia sp.

Quinchamalium chilense (tmavě žluté květy, červené listy), Oreopolus glacialis

Berberis buxifolia 17

Alstroemeria patagonica Ephedra frustillata

Oxalis erythrorhiza Chloraea magellanica 18

Calceolaria uniflora

Adesmia ameghinoi (vlevo), Calceolaria uniflora (vpravo nahoře), Viola auricolor (vpravo dole)

19

Viola auricolor

Viola columnaris

20

Viola sacculus

Viola dasyphylla

21

Nastanthus patagonicus Foto k článku Agonie z Patagonie Eva Holzbecherová

Viola vulcanica

22

Nardophyllum   bryoides,   vytvářející   zelené   nebo   stříbrné   koberce.  Zvláště ty stříbrné připomínaly porost Raoulia australis. Po   celou   dobu   jsme   nacházeli   mnoho   druhů   z   rodu  Perezia.   Ve  stepích   to   byla  Perezia   recurvata,  ale   s   mnohem   výraznějšími  modrými  květními úbory, než  jsou u nás v kultuře. Nápadné byly  bíle   kvetoucí   porosty  Baccharis   magellanica.   Rod  Acaena  byl  zastoupen robustními, ale i velmi drobnými, perspektivními druhy.  Na prameništích a vlhčích místech právě kvetl Samolus spathulatus  z čeledi Primulaceae. Po několika dnech strávených ve stepi a na silnici Ruta Cuarenta,  což je legendární cesta číslo 40 táhnoucí se od Cabo Virgines na jihu  až na hranice s Bolivií, která je dlouhá přes 5 000 km a větší část  nemá   asfaltový   povrch,   jsme   odbočili   na   západ   do   hor   národního  parku   Torres   del   Paine   v   Chile.   V   souvislosti   s   přibývajícími  srážkami se začala měnit vegetace. Nejprve se objevovaly keřovité  pabuky   (Nothofagus   antarctica),   které   se   v   horských   údolích  proměnily ve statné stromy, ale s přibývající nadmořskou výškou se  měnily v klečovité porosty tvořící lesní hranici. Z dalších dřevin zde  hojně rostl Berberis buxifolia s jedlými plody a právě kvetl větší keř  Embothrium   coccineum  s   výrazně   červenými   květy.   Také   bylinná  vegetace   se   změnila.   V   nižších   polohách   hojně   kvetla   nádherná,  téměř přisedlá  Alstroemeria patagonica se žlutými květy. Rostla ve  velmi propustných,  písčitých nebo štěrkovitých  půdách.  Dále jsme  nacházeli   několik   druhů   rodu  Calceolaria,   nejnápadnější   byla  Calceolaria   uniflora  (C. darwinii),   žlutá  Adesmia  z   čeledi  motýlokvětých   nebo  Hypochaeris   incana  či  Leucheria   purpurea.  Velmi   nápadné   byly   až   1   m   široké   pichlavé   polštáře  Anarthrophyllum   desideratum  s   oranžově   červenými   květy.   Z  orchidejí se nejčastěji vyskytovala Chloraea magellanica.  Po dvou dnech jsme se vrátili zpět do Argentiny a pokračovali dále 

na   sever.   Vegetace   byla   podobná   jako   ve   stepích   jižní   Patagonie.  Přibylo   několik   nových   druhů   jako   veliké   polštáře   pichlavé  Chuquiraga   aurea  nebo  Ephedra   frustillata.   Staré,   částečně  odumřelé rostliny vytvářely krásné přírodní bonzaje. Další   dva   dny   jsme   strávili   na   cestě   Ruta   Cuarenta,   odkud   jsme  odbočili  na západ  do  horské rezervace  Perito Moreno. Byla  to  asi  nejopuštěnější místa, která jsme za celou dobu navštívili. Také vítr  zde dosahoval největší intenzity. V roce 1992 navštívilo tento park  pouze 90 turistů. Od té doby se sice jejich počet každoročně zvyšuje,  přesto je toto rozsáhlé území téměř liduprázdné. Uvědomili jsme si  to, když  jsme nacházeli kosti z lam, nejčastější potravy pumy, která  se zde má hojněji vyskytovat. Po   floristické   stránce   to   byl   jeden   z   vrcholných   zážitků   našeho  putování.   Naposledy   jsme   zde   nacházeli  Alstroemeria   patagonica  nebo Calceolaria uniflora, často i její křížence, na druhé straně jsme  poprvé viděli druhy, se kterými jsme se později setkávali v horách  severní   Patagonie,   jako   např.   žlutý  Oreopolus   glacialis  z   čeledi  Rubiaceae  nebo   první   rosulátní   violku   (Viola   auricolor).   Byla   to  jediná žlutá rosulátní violka, kterou jsme našli. Při další cestě na sever jsme se dostali do teplejší a srážkově bohatší  severní Patagonie. Ubytovali jsme se na 3 dny v příjemné chatce v  městečku Esquel, odkud jsme se vypravili do horského střediska La  Hoya. Autem jsme vyjeli do 1 200 m. Z nových druhů nás překvapila  pěkná,   červeně   kvetoucí  Ourisia   poeppigii,   která   rostla   kolem  horských   bystřin.   V   sutích   nad   nimi   byl   v   plném   květu  Oxalis   adenophylla v různých barevných odstínech a jedna z nejkrásnějších  alpinek   Patagonie  Ranunculus   semiverticillatus.   Nad   nimi   na  prameništích byly dva bíle kvetoucí blatouchy, Caltha appendiculata  a C. sagittata. V nadmořské výšce kolem 1 800 m, opět v suti, rostla  další rosulátní violka (Viola sacculus) s červeně lemovanými listy a 

23

bílými   květy.   Poupata   jsou   tmavě   modrá,   proto   mají   květy   po  otevření   ledovcový   nádech.   Jiná,   dech   beroucí   alpinka,   je  Oxalis   erythrorhiza, který se více podobá Draba polytricha než šťavelům. Další  den   jsme   jeli   do  rezervace  Alerce  zřízené   kvůli   již   zmíněné  jehličině  Fitzroya. Hustý les tvořily dva druhy pabuků (Nothofagus   antarctica a N. dombeyi), v jejichž podrostu rostly hojně asi 2 ­ 3 m  vysoké bambusy (Chusquea culeou) nebo u nás pěstovaná  Fuchsia   magellanica,   nižší   jehličnan  Austrocedrus   chilensis,   na   lesních  světlinách rostla asi 1 m vysoká, v barvě květů velmi proměnlivá  Alstroemeria aurea nebo kapradina Blechnum penna­marina, která  se u nás pěstuje. Po kratším přejezdu již na asfaltových silnicích jsme se dostali do  lyžařského   střediska   Cerro   Cathedral,   které   bylo   plné   turistů   z  nedalekého Bariloche a mohli jsme využít pohodlí lanovek, kterými  jsme se dostali na hřebeny. Kromě rostlin, které jsme již viděli na La  Hoya, zde byly nové, např. Quinchamalium chilense z exotické čeledi  Santalaceae,   růžová  Ourisia   alpina  a  Ourisia   fragrans.   Z  rosulátních violek jsme opět nacházeli v plném květu  V. sacculus  a  nově  Viola   columnaris  se   světle   růžovými   až   nafialovělými,  žilkovanými a někdy brvitými květy. Podobná vegetace byla i na Cerro Chapelco, kam jsme se přesunuli  při našem postupu dále na sever. V nižších teplejších polohách rostla  cibulovina z čeledi Amaryllidaceae Rhodophiala mendocina (syn. R.   elwesii),   která   kvetla   žlutě,   výše   v   horách   byla   červeně   kvetoucí  Rhodophiala   andicola.   Z   čeledi  Portulacaceae  jsme   nacházeli  Calandrinia   affinis,   která   poněkud   připomínala   lewisie   a  Calandrinia   caespitosa  v   odstínech   oranžové   nebo   žluté.  Viola   dasyphylla  také patří mezi rosulátní violky s bělavými nebo světle  fialovými   květy   s   tmavými   proužky.   Nacházeli   jsme   také   kakost  (Geranium   sessiliflorum),   který   se   u   nás   pěstuje,   zvláště   forma   s 

tmavě hnědými  listy.  Loasa nana  je atraktivní, jen 10 cm vysoká  rostlina   se   žlutými   velkými   květy   a   štětinatými   zpeřenými   listy.  Také   zde   byly   dvě   nové   zajímavé   perezie   (Perezia   fonkii  a  P.  bellidifolia)   nebo  Nastanthus   patagonicus,   u   kterého   z   přízemní  růžice listů vyrůstají „květákovitě“ uspořádané květy. Poslední zastávka směrem na sever byla oblast s araukáriovými lesy  kolem   jezera   Alumine.  Araucaria   araucana  je   prehistorická  jehličina stará přes sto milionů let. Je to rostlina dvoudomá, samičí  rostliny   mají   kulaté   šišky   o   velikosti   hlavy.   U   nás   je   málo  mrazuvzdorná,   ale   v   atlantické   části   Evropy   je   dosti   často  pěstována. Patrně se pěstují rostliny z nižších poloh. V přírodě roste  mezi 600 a 2000 m n. m. Rostliny z nejvyšších poloh, kde v zimě leží  sníh by asi přežily i naše zimy. Araukáriovými lesy vede cesta na  vulkán Batea Mahuida, kde bylo mnoho rostlin, které jsme už viděli  na   předchozích  zastávkách.  Nová   byla  Viola   cotyledon  s  fialovými  květy.   Poslední   zastávka   byla   v   horách  Primeros   Piňos,  kde   jsme  našli  Viola vulcanica. Odtud jsme jeli do teplejších pamp s porosty  Cortaderia   selloana  nekonečnými   nížinami   na   letiště   do   Buenos  Aires. Josef Holzbecher, Lelekovice

Poněkud matoucí změna jména alpské protěže Předpokládám, že všichni známe alpskou protěž dosud známou jako  Leontopodium   alpinum  a   jihoitalsko­bulharskou  Leontopodium   nivale. Většina botaniků je ovšem považuje jen za poddruhy jednoho  druhu,   který   byl   označován  Leontopodium   alpinum.   Linné   jej  původně nazval Gnaphalium leontopodium. Mnohem později Tenore  popsal  Gnaphalium   nivale.   Jméno  Leontopodium   alpinum  ovšem  24

Cassini   publikoval   ještě   o   jedenáct   let   později.   Proto   profesor  Greuter z Berlína musel ve shodě s pravidly změnit jméno druhu v  širším   pojetí   na  Leontopodium   nivale  a   jména   poddruhů   na  Leontopodium nivale subsp.  alpinum a  Leontopodium nivale subsp.  nivale.

tehdy   pravděpodobně   inspiroval,   odpovědnost   však   beru   plně   na  sebe, neboť následky nemohl předpokládat.           Nelze samozřejmě opomenout přítele Baláže  z Dolní Rožínky, který mne svými suše a blahosklonně pronášenými  poznámkami   o   dávno   zvládnuté   kultivaci   rostlin,   pro   mne   někdy  skoro   neznámých,   přivádí   téměř   k čirému   zoufalství.   Mimo   to   na  nás   zpoza   nekonečných   lánů   svých   latifundií   lišácky   pokukuje  známý skalkový projektant a stavitel, úspěšný pěstitel a moravský  následník E. Holuba  a Livingstona, Josef Holzbecher. Jeho  kniha,  vydaná v roce 1983 společně s prof. Koblížkem, mne velmi zaujala a  následně přiměla k vybudování mé první skalky. V bujném porostu  „zlatého kapradí“ se pak za hřbitovem ukrývá i přítel  Pavel Holík,  který   nás   občas   obšťastní   poutavou   reportáží   z dalekých   cest.  Podobné   cestovatelské   sklony   má   zřejmě   i   Ing.   Nohelová   (nyní  Kindlová), o jejíž aktivitách však vím převážně pouze z doslechu a  z nabízených položek ve výměně semen. Na Vysočině si hýčká své  lýkovce přítel Braun. Jak nově zavedené botanické druhy a vzácnější  kultivary vypadají a čím se odlišují, ví asi jen on a snad ještě několik  vlastníků   odborné   zahraniční   literatury.   Prapor   slovenských  pěstitelů   hrdě   třímá   ve   svých   rukou   pan   Roth   z   Kremnice.   Elitu  českých skalničkářů přivedla přehlídka jeho pěstitelských úspěchů  v rámci  přednášky v pražském klubu  nejdříve  k úžasu a následně  k zájezdu na Slovensko. Ing. Josef Plocar se k literárnímu projevu  dosud   neodhodlal,   což   je   opravdu   veliká   škoda,   neboť   nepřeberné  množství jím pěstovaných i nabízených rostlin s přemírou novinek  by určitě stálo za nějakou formu dokumentarizace. Snad má obavu,  aby   mu   od   „inkoustu   z počítače“   nezmodraly   jeho   zelené   prsty.  Možná má i trochu pravdu, neboť při vzpomínce na moji zanedbanou  zahradu   se   mi   vybavuje   známé   rčení   o   kovářově   kobyle.  Spisovatelské   impotence   u   kolegy   Doležala   se   naopak   neobávám,  neboť  jeho  články čtu jedním  dechem  a s velkým  zalíbením. Také 

Poněvadž ve většině floristických publikací nejsou jména poddruhů  uváděna, musíme být při setkání se jménem   Leontopodium nivale  nadále   nanejvýš   obezřetní.   Nemusí   označovat   rostliny,   které   pod  tímto jménem známe.     Josef Niederle, Brno Literatura: Greuter, W., The Euro+Med treatment of  Gnaphalieae  and  Inuleae  (Compositae)   –   generic   concepts   and   required   new   names.  Wildenowia 33 (2003), 239­244.

Nové introdukce           Již   při   napsání   toho   nadpisu   se   mi   okamžitě   vybavil   seriál  pravidelných reportáží pana Řeháčka o nejnovějších raritách na jeho  skalce.   V   krátkém   čase   pak   lze   tyto   speciality   naleznout   v jeho  seznamech   namnožených   rostlin.   Následně   jsem   si   vzpomněl   na  poutavé vyprávění o vzácných a ne vždy nejsnadněji pěstovatelných  květinách (což samozřejmě úzce souvisí s úhlem pohledu a s mírou  poznání), vydávané kdysi i s pěknými fotografiemi formou jakéhosi  atlasu v časopisu „Zahrádkář“. Autorem tohoto „almanachu“ byl člen  našeho   klubu     a   aktivní   dodavatel   kvalitního   semene   do   naší  výměny   Jiří   Skuček   ze   Záměle.   Jeho   skvělý   literární   počin   mne  25

jsem   v našem   časopise   zaznamenal   článeček   našeho   předního  šlechtitele   lomikamenů   sekce   porphyrion   J. Bürgela.   Mám   od   něj  několik   opravdu   překrásných   zástupců   tohoto   rodu   a   nebylo   by  zajisté na škodu, kdyby nám představil některé své novinky a sdělil,  co je v jeho „dílně“ nového.          Od té doby, co se rozhodl RNDr. Jiří Šlégl z Klatov (od něhož  mám   spoustu   nádherných   květin,   zejména   hořců)   omezit   svou  zahradnickou   aktivitu   a   začal   se   věnovat   především     vědecko­ literární   a   cestovatelské   činnosti,   mi   dělá   radost   hlavně   jeho  jmenovec   pan   Josef   Šlégl   z Děčína,   který   obesílá   naši   výměnu  každoročně mnoha druhy semen hajních i skalních rostlin. Zdárně  mu přitom sekundovali a doufám, že i nadále sekundovat budou př.  Kadlec,   Mikešová,   Rozehnal,   Pelantová,   Seidenglanzová,   Doskočil,  Kakos, Fišer, Koprda a mnoho dalších. Některá jména ze seznamu  dárců   nenápadně   mizí,   jiná   (spíše   vyjímečně)   přibývají.   Jelikož  mnoho   pěstitelů   neznám   osobně,   nevím,   zda   jim   na   tuto   činnost  nezbývá čas, nepostačují síly, či zda snad již dokonce nejsou mezi  námi.   V   případě   pana   Grulicha   je   bohužel   jasné,   že   jeho   vysoce  atraktivní   položky   jsme   v roce   2009   vysévali,   resp.   v případě  pražské výměny v roce 2010 obdrželi naposledy.      Jelikož se výše vyjmenovaní aktivisté dosud neodhodlali k tomu,  aby se za své úspěchy a počiny dostatečně veřejně pochválili, pokusil  jsem se to touto formou udělat za ně. Zároveň jsem chtěl nejen je,  ale i vás ostatní čtenáře našeho časopisu vyzvat ke spoluúčasti na  založení   jakési   pravidelné   rubriky   sloužící   k poznání,   popsání,  zhodnocení a popularizaci novinek na našich zahradách a skalkách.            Jestliže jsem v tom výčtu odborníků na někoho pozapomněl,  velice   se   omlouvám.   Musel   bych   v   podstatě   vyjmenovat   všechny  členy   našeho   klubu,   protože   vím,   že   je   v něm   celá   řada   dalších  výborných skalničkářů. Tato skutečnost spolu s téměř neomezenou  možností   cestování,   nákupů   rostlin   přes   internet,   stálou 

šlechtitelskou aktivitou, zahraničními i našimi výměnami semen a  existencí leckdy dobrodružných přírodních sběrů i občasných objevů  nových rostlin mne do budoucna naplňuje opatrným optimismem. Oldřich Navrátil, Ostrava

26

NAŠE AKCE

práce. 

PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE Scházet se budeme na tradičním místě v sále na Křenové ulici  67 ve 2. poschodí každý první čtvrtek v měsíci v 16:30. Výjimkou je  květen, kdy schůze odpadá kvůli výstavě, a červenec a srpen, kdy  jsou   klubové   prázdniny.   Po  prázdninách   se  pak  opět   shledáme   ve  čtvrtek 1. září 2011  v 16:30. Každá členská schůze začne krátkou organizační informací a  následovat   bude   odborná   přednáška   s promítáním   digitálních  snímků. Stále platí, že po vstupu do sálu je každý člen povinen se  podepsat do prezenční listiny a zaplatit příspěvek 10 Kč na úhradu  nákladů za sál a honorář přednášejícímu. •

Sobota 22. ledna 2011, 9:00 Výroční členská schůze Program bude tradiční ­ hodnocení činnosti a program na rok  2011,   ocenění   nejlepších   exponátů   výstavy   2010   s krátkým  promítáním   a   finále   soutěže   o   nejkrásnější   digitální  fotografii. Zajištěno bude občerstvení.

•

Čtvrtek 3. února 2011, 16:30 Jana Holzbecherová, Lelekovice České   šlechtění   lomikamenů   sekce   Porphyrion   ­  tradice jejich pěstování a   šlechtění v českých zemích Studující   dcera   známé   skalničkářské   dvojice   nás   seznámí  s výsledky své seminární  27

•

Čtvrtek 3. března 2011, 16:30 Ondřej Fous, Praha Předjaří v anglických zahradách Předjarně   načasovaná   přednáška   významného   českého  perenáře.

•

Čtvrtek 7. dubna 2011, 16:30 Cedrik a Štěpánka Haškovcovi, Praha Květena především Alp Představíme   vám   manželskou   dvojici,   která   se   ve   svém  volném čase ráda věnuje fotografování přírody. Na úvod nás  čeká bonus v podobě několika snímků květin z Krkonoš a ze  Slovenska.  

•

Čtvrtek 2. června 2011, 16:30 Vít Hrabě, Hajany Island II. Video   z druhé   návštěvy   tohoto   přírodovědně   atraktivního  ostrova   bude   určitě   velmi   zajímavé,   ale   nevyplní   celý   čas,  který budeme mít k dispozici. Proto dáme po skončení videa o  Islandu prostor vám, členům klubu. Pokud fotíte, můžete na  tuto   schůzi   přinést   na   flash   disku   nebo   CD   obrázky   se  zahradní   nebo   přírodovědnou   tematikou,   které   byste   nám  rádi ukázali.   MM

VÝSTAVA 2011

Dodržujte   prosím   také   termín   likvidace.   Někteří   členové   si  zaevidované   exponáty   chtějí   odnést   již   v závěru   posledního   dne  výstavy. Ve výjimečných případech (malé množství exponátů) je tato  varianta možná, ale opět jen po předchozí dohodě s předsedou klubu  nebo členy výstavní komise.

Výstava 2011 proběhne v tradičním jarním termínu od 30. 4.  do 7. 5. v areálu Čtyřlístku v Brně ­ na Bystrcké ulici u mostu přes  Svratku   (MHD   tramvaj   1,   3,   11,   trolejbus   30,   autobus   50,   52,  zastávka   Kamenolom   nebo   ZOO).   Vchod   bude   tradičně   bránou  naproti mostu z Bystrcké ulice. přejímka exponátů: vlastní výstava: 18 h likvidace výstavy:

čtvrtek 28. 4. 2011  10­18 h sobota 30. 4. až sobota 7. 5. 2011 neděle 8. 5. 2011

MM BURZY ROSTLIN 2011

8­

Podobně  jako loni, tak i letos uspořádáme  3  prodejní  burzy  rostlin.   Hlavní   burza   bude   probíhat   souběžně   s naší   výstavou  skalniček v areálu Čtyřlístku v Bystrci. Druhá burza bude ve druhé  polovině   května   při   výstavě   Iris   2011   v Botanické   zahradě   a  arboretu   MU.   Podzimní   burza   při   výstavě   Barvy   podzimu,   opět  v Botanické zahradě a arboretu MU je plánována na přelom září a  října.

11­16 h

Organizace   příjmu   a   výdeje   rostlin   bude   probíhat   podle  standardních   pravidel.   Upozorňujeme,   že   se   budou  exponáty  přejímat  pouze ve čtvrtek 28. 4. od 10 do 18 hodin!  Slavnostní  zahájení výstavy se neuskuteční!   Za   exponáty,   které   neprojdou   řádnou   evidencí,   nebere   klub  žádnou odpovědnost a majitel těchto rostlin nemůže být považován  za   vystavovatele.   Ojedinělé   výjimky   jsou   možné   jen   po   předchozí  domluvě   s předsedou   klubu   nebo   se   členy   výstavní   komise,   tj.  s přítelem Hadačem nebo Mertou. Výstavní komise může odmítnout  rostliny   v kelímcích   od   jogurtů,   taktéž   rostliny   nevzhledné,  odkvétající nebo ty, které zjevně nestihnou vykvést. Připomínáme,  že vystavovatelem se stává každý člen Klubu skalničkářů Brno, jenž  dodá   (a   výstavní   komise   přijme)   nejméně   3   exponáty,   v případě  korýtek   nebo   větších   osázených   nádob   tolerujeme   i   menší   počet.  Komu   bude   zaevidováno   více   než   10   exponátů,   může   požádat   o  příspěvek na dopravu.   Prosíme členy, aby přivezli dostatek pěkných exponátů, aby  vůbec bylo co vystavovat!

1. květnová burza (při výstavě Skalniček v areálu Čtyřlístku  na Bystrcké ulici) příjem zboží: prodej: likvidace:

čtvrtek 28. 4.  pátek 29. 4.  sobota 30. 4. až sobota 7. 5. neděle 8. 5.

12­18 h 10­18 h 8­18 h 11­16 h

Čas ve čtvrtek 28. 4. před 12. hodinou je vyhrazen pro příjem  zboží realizačního týmu přípravy výstavy. Podobně jako v minulých  letech   si   pěstitelé   mohou   dohodnout   s organizátory   burzy   i   jiné  termíny   pro   příjem   rostlin   v průběhu   výstavy   dle   jejich   časových  možností. V sobotu ráno 30. 4. ale prosím zboží do burzy nevozte, na  28

přebírání rostlin nebude čas, ihned po otevření bývá největší nápor  nakupujících. Registrovaným   vystavovatelům   bude   odvedeno   20 %   z ceny  prodaných rostlin ve prospěch klubu, ostatním 25 %. Výplata za prodané rostliny a odměny za služby a brigády se  uskuteční ve čtvrtek 2. června 2011 od 15:30 do 16:15 hodin (před  členskou schůzí) v sále na Křenové ulici 67.

individuálně.  Podzimní   burza   (při   výstavě   Barvy   podzimu   2011   v areálu  botanické   zahrady   a   arboreta   MU   na   tř. Generála   Píky  v Černých Polích) Podzimní   burza   rostlin  se   uskuteční   opět   v prostoru   velké   garáže  pod správní budovou. 

2. květnová burza (při výstavě Iris 2011 v areálu botanické  zahrady   a   arboreta   MU   na   tř. Generála   Píky   v Černých  Polích)

Příjem zboží: čtvrtek 29. 9.   9   ­  15 h, 17­18 h Prodej: pátek 30. 9. až pondělí 3. 10. 9 ­ 18 h (v  pondělí do 17:00) Likvidace: pondělí 3. 10. 17:00 ­ 18:30 h                                  úterý        4. 10.       8   ­  10 h.

Příjem zboží: čtvrtek 19. 5.  9­15 h, 17­18 h Prodej: pátek 20. 5. až pondělí 23. 5. 9­18   h   (v  pondělí do 17:00 h) Likvidace: pondělí 23. 5. 17:00­18:30 h                                  úterý 24. 5.                                                8­10 h Burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd  automobily   pro   svoz   a   odvoz   zboží   bude   možný   horní   branou   od  zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. Nevjíždějte prosím ihned  do  areálu, vzhledem k omezenému prostoru bude pohyb aut regulován.  Ve   čtvrtek   19. 5.   zde   bude   v 16:30   probíhat   slavnostní   zahájení  výstavy Iris 2011. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět  automobily   do   areálu!   V době   výstavy   bude   pro   návštěvníky  otevřena i dolní brána z ulice Drobného, kde jsou i dobré možnosti  parkování. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale  pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.

Prosíme   prodávající,   aby   striktně   dodržovali   uvedené   časy.   Ve  čtvrtek 29. 9. zde bude v 16:30 probíhat slavnostní zahájení výstavy  Barvy podzimu 2011. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět  automobily do areálu!  Prosíme  vás, abyste  rostliny přivezli pokud  možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy,  kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou.  Na přebírací protokoly prosím vždy připište své aktuální telefonní  číslo,   nejlépe   mobilního   telefonu.   Případné   dotazy   směřujte   na  předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu na  konci zpravodaje č. 60).  MM

Termín výplaty za prodané rostliny a odměny za služby a brigády  2. květnové burzy zatím není znám a bude oznámen zúčastněným  29

ZÁJEZD

INFORMACE ZE SETKÁNÍ

   Letošní zájezd je plánován na pátek 27. a sobotu 28. května 2011.  Program zájezdu je v současné době upřesňován. Proto je možné, že  v konečné  podobě  dozná  větších  či  menších upřesnění, se kterými  vás   seznámím   na   výroční   nebo   únorové   členské   schůzi.  Předpokládaná   trasa   zájezdu   vede   na   severovýchodní   Moravu.  Začíná v Bystřici pod Hostýnem v Horákových školkách. Pokračuje  pod hrad Hukvaldy k přítelkyni Boháčové, do Arboreta pana Holuba  ve Staříči. Potom pokračuje v 5 km vzdálené osadě Ptáčník, kde se  dají   nakoupit   zajímavé   a   levné   skalničky   včetně   keramiky   na  zahradu i do bytu. Následný seznam předpokládaných návštěv není  sestaven   podle   pořadí,   jak   je   navštívíme.   Pořadí   návštěv   bude  záviset na tom, kde budeme nocovat. Rád bych vás zavedl do lomu u  Štramberka, který je zajímavým příkladem toho, co se dá zbudovat  z bývalé   skládky   odpadu.   Dále   navštívíme   přítelkyni   Říhovou   v  Karviné,   př.   Piatka   v Porubě,   př.   Michálka   v Šenově,   Šiguta  v Čeladné.   Zájezd   ukončíme   návštěvou   Zahradnického   centra  v Bystrovanech u Olomouce. Do programu zájezdu bude zahrnuta i  návštěva některé  historické  nebo  kulturní  památky, jak   bývá  na  našich   zájezdech   zvykem.   Také   bývá   zvykem,   že   se   pro   množství  památek   v kraji   nemůžeme   na   výboru   dohodnout,   kterou   z nich  navštívíme.

Uznesenie z 34. stretnutia predstaviteľov  skalničkárskych klubov Českej a Slovenskej  republiky Stretnutie usporiadal v dňoch 17. – 19. 9. 2010 Klub skalničkárov  občianskeho združenia Malá Fatra Žilina v hoteli Gold Terchová. Stretnutia sa zúčastnilo 18 klubov. Zloženie   návrhovej   komisie:  Antonín   Liška,   Jan   Růžička,  Alžbeta Gromová Závery: 1.   Pražský klub ponúkol všetkým klubom možnosť prezentácie  sa na vývesných tabuliach v priestoroch pražského výstaviska počas  ich výstav. 2.   Navrhujeme   nahlásenie   zájazdu,   vopred,   predsedovi   klubu  alebo   zájazdovému   referentovi   (nie   členovi   klubu)   z dôvodu  úspešného zorganizovania návštevy skaliek domácej organizácie. V  tomto prípade hostiteľská organizácia by mala zaistiť sprievodcu po  záhradách. 3.  Žiadame účastníkov zájazdu prírodných lokalít a chránených  krajinných oblastí k šetrnému prístupu k flóre v týchto lokalitách.

   Rozehnal 

30

4.   V roku   2011   usporiada   35.   stretnutie   Klub   skalničkárov  Erika   Nejdek.   Roku   2012   usporiada   nasledujúce   stretnutie   Klub  skalničkárov   Iris   Opava.   Pre   budúce   stretnutie   predstaviteľov  skalničkárov   navrhujeme   pripraviť   stručnú   prezentáciu   činností  klubu digitálnou formou a so špeciálnym zameraním na témy: ­ propagácia výstav ­ o zájazdoch

Nováka na tému „Pestovanie skalničiek a cesty za nimi“. Účastníci  stretnutia vyjadrujú svoj obdiv a veľké poďakovanie.  

Správa z 34. medzinárodného stretnutia  predstaviteľov skalničkárskych klubov zo  Slovenskej a Českej republiky Žilina, Terchová 17. ­  19. 9. 2010

          Ďakujeme   organizátorom   stretnutia   za   milé   pozornosti  a primulku, ktorá rastie v regióne Žiliny a za vzornú ukážku popisu  skalničky na kvetináči (ako by to malo byť pri predaji). Naše   poďakovanie   patrí,   za   prednášky   RNDr.   Anny   Dobošovej   na  tému „Národný park Malá Fatra“ a RNDr. Viktórii Urbanovej, CSc.,  na tému „Flóra Národného parku Malá Fatra“, ktoré odzneli prvý  deň stretnutia. Za veľmi vhodné považujeme, že výbor skalničkárov  Žiliny   zorganizoval   na   druhý   deň   stretnutia   výstup   na   Snilovské  sedlo   zameraný   na   spoznávanie   flóry   Malej   Fatry   pod   odborným  vedením MUDr. Juraja Celeca. Po obede účastníci navštívili skalky  bratov   Ladislava   a Stanislava   Kuchára   a vyjadrujú   uznanie   za  peknú   úpravu   skalky   a bohatý   sortiment   skalničiek.   Ďalšou  návštevou bolo záhradnícke centrum GARTEN­ HIRNER Dalibora  Hirnera   v Lietavskej   Lúčke.   Účastníci   si   vybrali   zo   sortimentu  skalničiek   a čarodejov.   Ďakujeme   organizátorom   za   dobré  pohostenie, ktoré nám pripravili v záhrade u pána Hirnera.   Večer   boli   prednáškové   bloky   významných   skalničkárov   pána  Róberta Rotha na tému „Netradičné pestovanie skalničiek“ a Jiřího 

Stretnutie sa konalo v Hoteli Gold v Terchovej vzdialenej 25  km   od   Žiliny.   Zúčastnilo   sa   ho   58   delegátov   z 18­tich   klubov   a 7  hostí. Stretnutie sa začalo piatok 17. 9. 2010 príchodom účastníkov  do   Hotela   Gold   v   Terchovej.   Pred   večerou   oficiálne   otvorila  stretnutie   predsedníčka   Občianskeho   združenia   Malá   Fatra   pani  Darina Funtíková a privítala hostí. Po večeri nasledovala prednáška  RNDr. Anny Dobošovej na  tému „Ochrana prírody Národného parku  Malá   Fatra“,   počas   ktorej   sme   sa   dozvedeli   informácie   o ochrane  prírody   NP   MF,   jednotlivých   ochranných   pásmach   a vzácnych  prírodných oblastiach národného a európskeho významu. Následne  potom   pokračovala   prednáška   RNDr.   Viktórie   Urbanovej,   CSc.   na  tému   „Chránené   rastliny   Národného   parku   Malá   Fatra“,   v   ktorej  nám   predstavila   jednotlivé   chránené   rastliny   vyskytujúce   sa   na  území   NP   MF.   Opísali   tiež   spôsob   záchrany   a uchovávania   flóry  vyskytujúcej   sa   v NP   MF.   Po   krátkej   prestávke   na   občerstvenie  pokračovalo   stretnutie   prezentáciou   informácií   o činnosti  jednotlivých   kluboch   za   posledný   rok.   Program   ďalej   pokračoval  voľnou zábavou členov jednotlivých klubov.

31

Termíny skalničkářských výstav v roce 2011:

  V sobotu   po   raňajkách   pokračovalo   stretnutie   podľa  programu   výletom   do  Vrátnej   doliny,   kde   sa   delegáti   jednotlivých  organizácií   vyviezli   sedačkovou   lanovkou   do   Snilovského   sedla.  Zdatnejší turisti pokračovali túrou na vrch Chleb a tí menej zdatní  absolvovali   túru   na  Veľký   Fatranský   Kriváň.   Turistické  výlety  sa  konali pod odborným vedením pána MUDr. Juraja Celeca. Po obede  program   pokračoval   návštevou   skaliek   jednotlivých   členov  hosťujúcej organizácie Občianske združenie Malá Fatra. Ako prvú  sme  navštívili  skalku bratov Kuchárovcov.  Ich skalka  nás  zaujala  svojou   precíznou   prepracovanosťou   a detailnosťou   dekorácií,   ktoré  jej   dodávajú   rozprávkový   dojem.   Následne   sme   pokračovali   na  ukážkovú skalku pána  Dalibora  Hirnera  – Záhradníctvo Garten ­  Hirner.   Táto   návšteva   bola   spojená   aj   s možnosťou   nákupu  skalničiek   a vzácnych   druhov   čarodejov.   Po   návrate   do   Terchovej  pokračoval   program   večerou   a následne   blokom   prednášok.  Prednáškový   blok   otvoril   pán   Róbert   Roth   s prednáškou   na   tému  „Netradičné pestovanie skalničiek“ vo svojej skalke, zaujímavostiach  a   skalničkách   v nej.   Predviedol   nám   ukážku   travertínovej   steny  a vhodnej   výsadby   v nej.   Ďalej   sa   venoval   praktickým   radám   pri  pestovaní   jednotlivých   druhov   skalničiek.   Prednáškový   blok  pokračoval   príspevkom   pána   Jiřího   Nováka   o saxifragách,   o ich  kráse,   rozmanitostiach,   spôsobe   pestovania   a kuriozitách   pri  pestovaní. Sobotný program ukončila voľná zábava.

Klub skalničkárov Bratislava 1. ­ 5. 5. 2011 Klub skalničkářů Brno  30. 4. – 7. 5. 2011 ­ Jarní výstava + burza,  Areál Č tyřlístku  Brno, Bystrcká ul.    20.   ­   23. 5. 2011   ­   burza   rostlin   při   výstavě   Iris   2011   v  Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Č erná   Pole,  tř. Generála Píky  30. 9. ­ 3. 10. 2011 ­ burza rostlin při výstavě Barvy podzimu  2010 v Botanické zahradě a arboretu MU, Brno ­ Černá Pole,  tř. Generála Píky Klub skalničkářů Bruntál  Bruntál   12.   ­   13. 5. 2011   –   atrium   Kulturního   střediska   v  Bruntálu, Dukelská ul.  Krnov   –   květen   2011   –   dodatečně   bude   oznámen   přesný  termín, místo Dům dětí a mládeže pod Cvilínem Klub skalničkářů Primula Děčín  2. ­ 5. 5. 2011 – Oblastní muzeum

Nedeľa 19. 9. 2010 bola posledným dňom nášho príjemného  a náučného   stretnutia.   Po   raňajkách   bolo   vyhlásené   uznesenie.  Uznesenie bolo jednohlasne prijaté všetkými delegátmi organizácií.  Rozlúčili   sme   sa   so   slovami,   že   na   budúci   rok   sa   opäť   šťastne  stretneme na 35. medzinárodnom stretnutí.

Občianske združenie Campanula carpatica Drietoma  29. – 30. 4. 2011 Klub skalničkářů Erika Nejdek  20. 5. – 24. 5. 2011 v Karlových Varech – Doubí (u obchodního  centra TESCO, OBI) 32

Klub skalničkárov Nitra  14. – 17. 4. 2011  18. – 21. 8. 2011

Klub skalničkářů Praha  jarní – 27. 3. ­ 2. 4. 2011  velká – 4. 5. ­ 21. 5. 2011  podzimní – 5. 9. ­ 17. 9. 2011

Klub skalničkárov Pulsatilla Nitra  duben – GARDENIA, Nitra   květen – Hlohovec    srpen – AGROKOMPLEX, Nitra

Klub skalničkárov Trenčín  29. ­ 30. 4. 2011 v DK Trenč

ín – Zlatovce

Klub skalkařů Zlín  13. ­15. 5. 2011 – výstava v Domě kultury

Klub skalničkářů Protěž Olomouc  4. ­ 7. 5. 2011 – Slovanské gymnázium v Pasteurově ulici v  Olomouci

Klub skalničkářů Žd´ár nad Sázavou  nebude

Klub skalničkářů Iris Opava  12. ­ 13. 5. 2011

Občianske združenie Malá Fatra Žilina  22.   ­   24. 4. 2011   –   jarní   výstava,     Zahradnictví   GARTEN­ HIRNER, Žilinská cesta, Lietavská Lúč ka  říjen   2011   –   podzimní   výstava,   areál   SPOŠ   a   služeb   na  vidieku,   Predmestská   82,   Žilina,     (termín   bude   upřesněn   v  průběhu roku)

Klub skalničkářů Adonis Ostrava    7. –   8. 4. 2011  27. – 29. 4. 2011  13. ­ 14. 5. 2011    (všechny v areálu u Domu zahrádkářů v Ostravě – Zábřehu) Klub skalničkářů Pardubice  malá – 7. ­ 8. 4. 2011   velká jarní – 5.­ 6. 5. 2011  8. ­ 9. 9. 2011

                                                                                    

Klub skalničkářů Alpinum Plzeň  5. 5. – 14. 5. 2011 33

INFORMACE Z KLUBU

zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit  ještě poštovné 35 Kč v ČR a 80 Kč v SR.

Z členské základny Stav k 31. 7. 2010: Přírůstky Úbytky Stav k 1. 1. 2011:

V lednovém zpravodaji, který bude odesílán poštou, bude přiložena  poštovní poukázka na zaplacení členského příspěvku a poštovného  na rok 2011.

139 členů     3 členové     2 členové 140 členů

Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu  nahlásili   nové   údaje   co   nejdříve   na   adresu:  Marie   Servisová,  Jahodová   40,   620   00   Brno,   tel.   545 229 648   nebo   mob.  608 502 916,  nebo   na   adresu   jednatelky   klubu:   Věra  Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno. Tel. 530 315 666  nebo mob. 732 522 841.    Marie Servisová

Přírůstky: Milata Antonín ­ obnovené členství                 Poláček Richard ­ obnovené členství                 Dvořák Jaroslav, Brno Úbytky: Mikešová Helena ­ na vlastní žádost                 Nedeliaková Elena ­ na vlastní žádost Upozorňujeme   všechny   členy,   že   členské   příspěvky   na   rok  2011 se platí od 1. 1. 2011 do 31. 5. 2011. Nezaplacení do tohoto  termínu bude pokládáno za nezájem o další členství v klubu  a bez dalšího upozornění vede k vyloučení.

Inzerce

Nabízíme ze svých přebytků ­ zajímavé skalničky i některé  dřeviny a zakrslé jehličiny ­ jen osobní odběr po předchozí  telefonické domluvě v termínech od 1. 4. 2011 do 31. 10. 2011, volejte  po 17:00 hodině. Manželé Pospíšilovi, Rosice, mobil: 606 544 132 nebo 607 567 772

Nejvýhodnější   placení   je   na   členských   schůzích,   kde   si  členové současně odeberou příslušný zpravodaj. Pro   zaslání   lednového   zpravodaje   číslo   63   je   rozhodná   platba  poštovného   v   roce   2010,   pro   zaslání   zpravodaje   číslo   64   bude  rozhodná platba za rok 2011. Členové,   kteří   nedocházejí   na   členské   schůze   a   požadují   zaslání 

34

Drobné zprávy a informace • • •

•

Uzávěrka   příštího,   již   64.   čísla   klubového   zpravodaje,   bude  31. 7. 2011. Distribuce proběhne 1. 9. 2011. připomínáme   adresu   našich   internetových   stránek:  www.skalnicky­brno.cz pište prosím články do zpravodaje, veškeré příspěvky posílejte  na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na  e­mail: [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171 klubová   knihovna   je   stále   mimo   provoz.   Půjčují   se   pouze  aktuální   čísla   objednaných   časopisů   (Naše   krásná   zahrada,  Knihovnička zahrada, pražský časopis Skalničky a anglický  časopis). Kontakt na naši knihovnici: Marta Ruttkayová, tel.  541 220 160.

35

KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 1. POLOLETÍ 2011

31. 7.

22. 1. 9:00 výroční členská schůze (Křenová) 3. 2. 16:30 členská schůze a přednáška (Křenová) 3. 3. 16:30 členská chůze a přednáška (Křenová) 7. 4. 16:30 členská chůze a přednáška (Křenová) 23. 4. 9:00 ­ 17:00 hlavní brigáda před výstavou (Bystrc) 28. 4. 10:00 ­ 18:00 příjem exponátů na výstavu (Bystrc) 28. 4. 12:00 ­ 18:00 1. květnová   burza   ­   příjem   rostlin  (Bystrc) 29. 4. 10:00 ­  18:00 1. květnová   burza   ­   příjem   rostlin  (Bystrc) 30. 4. ­ 7. 5. 8:00 ­ 18:00 výstava + 1. květnová burza ­ prodej  (Bystrc) 8. 5. 11:00 ­ 16:00 likvidace   výstavy   a   1. květnové  burzy (Bystrc) 19. 5. 9:00 ­ 15:00 příjem   rostlin   na   2. květnovou   burzu  (Arboretum)                         17:00 ­ 18:00       příjem   rostlin   na   2. květnovou  burzu (Arboretum) 20.5.­ 23.5. 9:00 ­ 18:00 2. květnová burza ­ prodej (Arboretum)                                                     (24. 5. jen do 17:00) 23. 5. 17:00 ­ 18:30 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum) 24. 5. 8:00 ­ 10:00 likvidace 2. květnové burzy (Arboretum) 27. 5. ­ 28. 5. zájezd na severovýchodní Moravu 31. 5. poslední   možný   termín   zaplacení  příspěvků na rok 2011 2. 6. 15:30 ­ 16:30 výplata   za   prodané   rostliny,   služby   a  brigády (Křenová) 2. 6. 16:30 členská schůze a přednáška (Křenová)

Vybrané akce v 2. pololetí 2011

uzávěrka Zpravodaje č. 64

1. 9. 16:30 členská schůze a přednáška (Křenová) 29. 9. 9:00 ­ 15:00 příjem   rostlin   na   podzimní   burzu  (Arboretum)                         17:00 ­ 18:00       příjem rostlin na podzimní burzu  (Arboretum) 30. 9.­ 3. 10. 9:00 ­ 18:00        podzimní burza ­ prodej (Arboretum)                                                    (4. 10. jen do 17:00) 3. 10. 17:00 ­ 18:30 likvidace podzimní burzy (Arboretum) 4. 10. 8:00 ­ 10:00 likvidace podzimní burzy (Arboretum) 3. 11.   uzávěrka 5. ročníku fotosoutěže Nepředvídané   události   mohou   způsobit   změny   programu,   času   a  místa konání příslušných akcí.

36