4
SIRYM
SVtTEM
i
r
éÍSLO 9.
1925.
RO ČNIK ll.
Prof. dr. Karel Domin:
BOTANICKÁ VYCHÁZKA NA DJEBEL BOU KORNEIN NAD HAMMAM LIFEM V TUNISU.*
Záhy zrána ubíráme se na nádraží v Tunisu, abychom uskutečnili exkursi do romantické skalnaté hornatiny Djebel Bou Kornein, zvedaj ící se do výše 576 m nad pobí-ežím mol"ským u Hammam Lifu na východ od j ižního konce města Tunisu. Dobrotivé slunce hi-ej e j i ž teplým žárem a azur oblohy j est j ako obvykle bez j edi ného mráčku . Na uli cích j est j iž živo, potkáváme Maury a Araby opěšalé i na oslících ujížděj ící, zahalené ženské mumie a Židy a Židovky, výrazně orientálního typu. Maursko-arabské obyvatelstvo kráčí důstoj ně a lehce a zvláště dospělí muži a starci poutaj í j ak svou postavou, tak výraznou hlavou. Oblíbenou ozdobou arabských mužů j est něj aká dekorace za uchem. Často si za ucho zastrkuj í ně který pěkný květ, zej ména rúži neb žlutou chrysanthemu, někdy však i celé květen ství plnokvěté mathioly, j indy opět veliké karafiáty a podobně. Jindy opět bývaj í to místo této živé ozdoby na pL j ehlice, neúídka imposantních tvarů a rozměrů, často zakončené mnohopaprsečným svaz kem dlouhých hrotů. Onde žene se zase ulicí stádo koz, j inde opět spati"íme sku piny velbloudů s osmahlými průvodci. * Ukázka z knihy : "Za jižním sluncem". Zápisky příroclopisce z cesty po Střeclomoi"í. Vyšlo nákl. J. Otty v Praze.
Širým světem.
Odporný j e pohled na četné mrzáky. Vedle slepých vystavuj í na odiv svá znetvol"ená těla beznozí, bezrucí neb j inak znetvol"ení. Ž eny s dětmi v náručí obtěžuj i cizince žebrotou a aby zdůraznily své mumlavé prosby, strkaj í vám nemluvňata i malé kr-iklouny pod samý nos. Protivné mou chy vybraly si j ej ich hlavy za své rej diště, sedí kol j ej ich zanícených očí, avšak mnohé dítě j e ph tom klidné, tl-ebas prudký žár sluneční pálí na j eho ne pokrytou hlavičku. Také Evropanek j e j iž dosti na ulici. Podivno, že přemnohé Francouzky zů stávaj í tu pod žárným nebem severo africkým bílé, takže j ejich neopálená pleť j e v kr-iklavém kontrastu s celým okolím a prosti"edím. Buď nemiluj í slunce anebo slunce nemiluj e j ich. Jsou oděny lehce, ale docela po francouzské módě, až na některou maličkost, tak potkáte na ph klad elegantní dívku s modernisovaným čínským paj ongem a podobně. V širších ulicích stíní aspoií. poněkud alej e stromů, hlavně platanú, l-ečí ku atlaského, zederachů a sykomor. Mnohý choulostivěj ší chodec vyhledává j iž po ránu stinnou stranu ulice. Pod kopcem s pevnůstkou Sidi Bel Hassenu j edeme vlakem as půl hodiny terénem ponej více plochým, zčásti za25
stavěným neb zkultivovaným s poli obil nými, svinského bobu, s vinicemi a oli vami. Do značné míry j sou to však pu stiny, tak zej ména dna vyschlých solných j ezer (zvaných sebkhy), které j sou zčásti
až k uzavřeným pustinným solným ste pím, které pak přejímaj í v dalším vývoj i i j iné prvky. Zdá se, že rozhoduj ícími či niteli j sou tu koncentrace soli v podkladu a pak i ta okolnost, j sou-li plochy trvale suché neb dočasně vo dou pokryté. Blíže železniční trati bují ovšem převeliký výběr plevelí, hlavně rostlin složnokvětých, j inak upoutají naši po zornost nádherný růž (Glaucium), kovatec j ehož přej emné kvě ty září j ak exotičtí a motýlové, žlutí krásné velkokvěté li lákové svlačce, 1 ez rozvíraj í své j emňouč ké květní trychtýře v nejprudším sluneč ním žáru, utrhnuty ovšem vadnou a hynou v několika minutách. Jak zvláštní a bizarní to spoj ení, když gra ciésní svlačce se vyšpl haly svými ovíjivými lodyžkami do masi tých opuntií neb hroz ně trnitých akacií a v nich hýří nádherou svých přeútlých květů! Přijíždíme do Ham mam Lifu (starověké Naro), které leží velmi malebně na úzké po břežní nížině mezi mořem a úpatím Dj e Arab s obvyklou květinovou ozdobou (žlutou kopretinou) za uchem. belu Bou (horstva) Kornein. Má ther zcela holé a bez j akékoliv vegetace anebo mální léčivé prameny s malými lázněmi, maj í j1ž roztroušené koberce tučných zvané v dávných dobách římského pan slanomilných rostlin (halofytů) anebo ství Aquae Persianae. Městečko samo posléze se vegetace slanomilná uzavírá složeno je hlavně z vil Evropanů a j est ve statné, souvislé porosty. Tak můžeme vyhledáváno v letní horké sezóně, neboť tu pozorovati zajímavé odstupňování a rozsáhlá písčitá pláž skýtá nádherné přechody od pouště, j ejíž scenerii pří koupání v moři. Také bej tuniský má tu padně doplňují j ednotlivě neb ve skupi svůj palác. Dj ebel Bou Kornein zvedá se nách dlouhokrcí a malohlaví velbloudi, příkře nad úzkým pobřežním pruhem v str-
mý, nahoi-e skalnatý h1·eben a pí·echází pak v rozsáhlou hornatinu. Svahy horské zdají se býti souvislým lesem, ale zčásti j e to j en uměle založený porost borovice alepské, j íž se tu dobl-e dal-í. Mimo to j sou tu však zachovány rozsáhlé kl-oviny a houštiny macchiové, * nrůstaj ící místy do značné výše, j inde opět - tak na bal vanité půdě- snižuj ící se j en v pokrývku ma lých kehků a bylin. Prolezli j sme dů kladně svahy této hor natiny, na j ichž úpatí i e několik lomů a do )ej ichž masivu hluboce se zarývaj í četné malé žleby, a měli j sme při tom dobrou pr-íle žitost obeznámiti se se zdej ší květenou. Je to j edna z nej z aj ímavěj ších a nejlépe zacho valých botanických lokalit, a tak máme tu v neveliké vzdále nosti od Tunisu j edi nečnou příležitost pro studium rostlinných společenstev celého kraj e. Macchie j sou tu na velmi vyprahlých místech volněj ší, křo vinaté s ker-i od sebe více méně vzdálenými, ale volná místa nejsou nahá, nýbrž vyplněna různými suchomilný mi bylinami, jichž bohatství j e j istě obdivuhodné. Kde j sou příznivěj ší podmínky, tam vzrůstá vůdčí dřevina, zerav sandarakový, v pěkné, až asi 5-6 m vysoké stromky, sdružené ne zi"ídka v menší lesíky. Zajímavý zerav sandarakový (C allitris quadr ivalvis, arabsky ar ar zvaný) j est suchomilná j ehličnatá dř·evina z čeledi * macchie Středomoří.
=
křovinaté porosty typické pro
cyphšovitých, j ej íž rozšíření j est omezeno na severozápadní Afriku (Marokko, Al žírsko, Tunisko, Barka a území Tuaregů v Sahaře) . V Evropě j sou známa j en dvě naleziště, a to na Maltě a ve Španělsku (Cartagcna, v j ej ímž okolí podařilo se obj eviti na horách celkem jen 5 stromů)
Černošská r odina.
a j sou-li tato naleziště skutEčně původní, mají veliký význam, pi-echovávajíce pa mátný relikt z doby třetihorní. Jak nás učí zkamenělé otisky ve vrstvách kůry zemské, rostl tento rod v době j urské až do Grónska a druh našemu příbuzný (C. Brongniartii) byl j eště za třetihor roz šířen po střední Evropě (rostl i u nás) a teprve dobou ledovou byl rod C allitris, dnes representovaný as 30 druhy hlavně na Jižní polokouli (Australie, Nová Kale-
donie, j ižní Afrika, Madagaskar, l\fauri monopodia. Ze d.í"eva stromu sandarakové tius) , z Evropy zatlačen. ho pohzovány i bedny pro úschovu vlně N a svazích Dj ebel Bou Korneinu tvoř-í ných �atú, které byly jím chráněny proti tato památná konifera, spokojuj ící se molům. V tu dobu byly j e'\tě neznámy tu i velmi chudou a suchou púdou, celé citrony a pomeranče, které dnes nesou porosty a bývá plodná j ak v trpaslících botanický název Citrus. Teprve za výprav exemplářích, tak i v nej statnějších strom Alt�-:tndra Velikého pi·išly první citrony cích, a to tak bohatě, že jej í větévky jsou do Recka a pak do H.íma. avšak strom, hustě obsypány modl-e ojíněnými šišticemi skýtaj ící tyto plody, byl j eště neznám. ze čtyř šupin, takže se z dáli zdá, j ako by Aromatické plody ty měly j ednu obdobn kefe a stromky byly samý květ. s "citronovým" di·evem, a to tu, že Zerav ten zasluhuj e zvláštní pozornost, chránily vlněné látky proti molúm právě a to nej en pro vonnou balsamickou pry tak, j ako Uísky dJeva sandarakového skyi"ici sandarakovou, prýštící v bílých a tím se stalo, že název dl"eva byl pl"e krúpěj ích z j eho kúry, upotr-ebovanou nesen na tyto plody (mala citria) a zůstal na laky a v lékařství, nýbrž i pro svůj pak j iž zachován pro citroníky a pome veliký význam v porostu horstev Atlasu ranče, Uebas se pozděj i poznalo, že oba a v děj inách starověku. V alžírském Tellu stromy, zeravy a citroníky, j sou si tak zauj ímají lesy a k!·oviny sandarakové ·vzdáleny asi j ako naše j edle a j abloně. Naši pozornost dále upoutá divoká. podle statistiky Lefeborea z roku 1900 na 100.000 hektarů a strom ten vyrůstá tu palma zakrslá (Chamaerops humilis či zpravidla do výše 6-8 m, zř-ídka (ve stád ž u m a r a e v r o p s k á, j ak j i zove přes 150 let) do 10-15 m. Tvrdé, kom náš Presl) , která tu často roste v pře; paktní dřevo tohoto pomalu rostoucího a hustých, avšak nizoučkých trsech z listú v nej edné pH čině náš tis připomínajícího j ednoduchých až prstnatě dělených. Tato stromu bylo j iž za starověku velmi ce nizoučká palma j est význačným zj evem něno a hledáno a zachovalo si svůj vý západního Str-edomor-í, zej ména na straně znam i v době pl-ítomné. Ohně a pa�oucí africké, j est však zároveň j e d i n o u se zvířata často nedovoluj í sandaraku samorostlou palmou evropskou, která roste vyrůsti v plnou výši, ale j eho houževna j eště dodnes divoce ve Š panělsku a na t ost životní je tak veliká, že se obnovuj e Sicílii, kde dosahuj e východní hranice novými výhonky zespodu a tím se vy svého rozšíl"ení ; druhdy rostla snad divoce tvářej í během doby mohutné, uzlovaté i na několika místech Riviery mezi Nizzou pařezy na j eho basi, j akési tvrdé, hlízovité a Mentone. Rostla tu j eště v první polo zduřeniny, které dosahují až průměru 1 m vici XIX. století u Monaca (Ardoino 1860) a poskytují v truhlářství velmi ceněné a u N1zzy (A. P. De Candolle 1808, Cam dí·evo s pěknou, uzlovatě zprohýbanou besedes 1826, Cosson 1841), ale byla pak strukturou. Tyto mohutné hlízy (fran úplně vyhubena. Na Dj ebel Bou Korneinu pozoroval j sem couzsky "loupes" zvané) se vykopávaj í a j sou draze prodávány, j sou-li pěkně j i pouze v nizoučkých, bezkmenných trsech, avšak v západněj ší severní Africe vyvinuty. Za starověku zvali Ř ekové vonná dřeva vytvár-í výj imečně kmen až dvoumetrový některých stromů j ehličnatých, pfede a tvoi"í tu často v spoustách nepravidelné vším však zeravu sandarakového "k e porosty označované j ako sdružení Pal d r o s" (cedr) , z čehoz vzniklo u Římanú mito. Arabové pojídaj í j ej í vrcholky a z j e ,.c e d r u s" a pozděj i "c i t r u s". Bo j ích listů robí nej různěj ší pletiva, pro hatí Ř ímané platili za desky ze dřeva vazy, rohože, košíky a pokrývaj í j imi též sandarakového ohromné obnosy, tak podle své pr-íbytky. Bohatství j iných suchomilných kefú, Plinia až přes milion pl"edválečných korun, a z těchto tabulí dávali si zhotovovati na ker-íků a bylin j e tu tak úžasné, že těžko sloupech ze slonoviny krásné stolky, zvané lze j c zachytiti v stručném náčrtu. Velmi
vydatně se účastní na porostu právě kve toucí pei"enolistá levandule, kdežto roz marina, j iž dávno odkvetlá, tvor·í i en roztroušeně nízké, často polehavé ker-íky. N ádherné j sou cisty, zej mé na j eden velko květý, růžově lilákový a pak j iný druh s drobněj šími, bílými květy. Trnité plodné keťe C aly cotom e j sou j en j ed.nou ukázkou
I{amenn)• d omorodý domek nad Hammam Li fem.
1-ešetlák datlový. Od i eho mladého, světle zeleného lesklého listoví pocJ.i,·ně se od rážej í staré, světle šedé, trnité větévky, sem tam v hustě lán!an.frch liniích j ak ostnaté dráty rozph1žené. Těchto hrozně trnitých tvrdých větví používaj í beduíni a vůbec kočovní Arabové k ochrann_frm hradbám kolem svých stanú a táború, které tvoH j eště neprostupněj ší pi-ekážku než dr-íve zmíněné akacie. Peckovice kei-e toho, zvící asi trnek, j sou j edlé, ač nemohl bych j e označiti podle svých starých zlm šeností j ako chutné a lahodné. Myslilo se dl-íve, že toto ovoce j est lot usem (neboli lotosem) starověku, o něil'Ž se píše na mnoha místech a které j est podle Homera tak lahodné, že mcžno pro ně zapomenouti na vlast U aké štěstí, že kei-e nenesou do sud plodú!) , j ak se to phhodilo Odysseovi a j eho druhům, j imž tento lotos do té míry za chutnal, že nechtěli opustiti kra j iny tak blažené a zcela zapomněli na domov a návrat. Thedrastc-s píše, že lotos byl na ostrově Lotofagů., nyní Džerba zvaném a na blízkém pomoh tak h::.j ný, že vojsko Orfellcvo, táhncuc Afri-
pi·ečetných motýlokvětých z nejrůzněj ších rodů (Astr agal us, Onobrychis, Trifo lium, Onon is, Genista, Lathyrus, C oro1Úlla a j .) . Bílými hlavičkami hlásí se E vax, jakási protěž těchto pustinných končin, pi"ečetné jsou různé složnokvěté z rodů Carlina, Centaur ea (též pěkné, pichl avé, žlutokvěté chrpy) , Scolymus, Galactites, Phagn al on, lnul a, S cabiosa, Sen ecio atd., krásně kvete zmíněný j iž svlačec, kdežto pí-estup tvoH místy trnitou tvrdolistou lianu a j eden pěkný vi-esovec j est za stoupen j en odkvetlými kei-íky. Zmínky zasluhují také kei-e kvetoucího chvoj níku {Eph edr a) a hlohy s kožovitými listy, Dj ebel Bou Kornein s porosty sandarakovými. vyrůstaj ící ve stromky, tu onde kei·e kapary, statné okoličnaté Feruly, od kvetlé asfodely, divoká trnitá oliva a ne . kou ke Karthagu, mnoho dní se živil o pl-ehledné množství podivuhodných sucho tímto ovocem. Podle staršího názoru byli miln.frch trav, krásně kvetoucí devater pak označováni obyvatelé tunisští právě níky a příbuzná ker-íčkovitá Fumana, atd. vzhledem k těmto pl odúm, zvaným v j ižní Pozornost naši unoutá též hrúzně E\Topě nyní italskými j ujubami, Loto ozbroj en}' a hlavně v dol ej ší okraj ové fagy neboli lotožrouty, abych použil zoně rostoucí i·ešetlákovitý ker· Zizyphus Preslova pí·eklacl.u. Dnes však \'Íll!e, že st2r�·m názvem Jolotus, který Presl nazý,·á cicimek j edlý neb Á
3 90
tosu označovány rostliny velice různé a j est pravděpodobno, že lotosem severo západní Afriky byly míněny spíše datle. Egyptský lotos, posvátná rostlina Nilu, j est druhem leknínu, starol-ímský lotos, pěstovaný pro svou stinnou korunu s ob libou v zahradách římských, a stej ně i lotos Dioskoridův j est j ilmovitý strom břestovec obecný (Celtis australis), po svátný lotos indický j est statnou bylinou z čeledi leknínovitých, zvanou botanicky Nel umbium speciosum, avšak Theofra stův křovitý, kyrénský lotos j est podle zevrubného popisu Polybiova nesporně totožný s naším kel-em, rostoucím hoj ně na úpatí Dj ebelu Bou Korneinu. Zvláště zajímavá j e vegetace ve žlebech, kde bývá hoj ně dl"evin a bylin, a to i ta kových, které vyžaduj í světlý stín Gako na pL árony) . I bramboříky (Cyclamen) vyrůstaj í tu pl-ímo z kamení, ve skupiny se sdružuj e ozdobná černucha, velmi hoj nou j e reseda, skvostně rozkvítá země žluč a j edna liláková mahnka, méně ná padné j sou tořiče, kdežto pěkná ame tystová máčka ihned poutá naši pozor nost. Trnitý, tvrdý chřest j e pr-izpůsoben výstředně suchým kamenitým svahům, kdežto drobný vraneček vyhledává místa méně exponovaná. Tu onde j sou menší keře borovice alepské neb velkoplodý jalovec, k čemuž druží se pak zástupci nejrůzněj ších rodů (Plant ag o v několika druzích, Stachys, T eucrium, Ast erolinum, Verbascum, Allium, Scrophularia, Aste risus, lvlicromeria, Globularia, Brassica, Asphodelus, Rhag adt"olus, Cat ananche, atd. atd.) . Ovšem nesmíme zapomínati, že stále a stále je dominantní zerav sanda rakový, kdežto palma zakrslá j e pouze místy (zej ména v žlebech) pospolitější a tam se šíl-í i j ako plevel na strženou půdu a podobně. Neroste tu však v takových spoustách j ako j inde, kde j ejí staré listy poskytuj í jako předmět obchodu tak řečené vegetabilní žíně (C r i n v é g é t a 1 neboli C r i n ďA f r i q u e). Tyto kusé poznámky j sou ovšem pou hou nápovědí pro přírodopisce, který navštíví zaj ímavé horstvo, zvedající se nad Hammam Lifem. Sej deme-li podle
lomů, v j ichž blízkosti se pěstuj í ve vol ných alejích australské blahovičníky, na úpatí a pak k moři, mění se ovšem na prosto obraz vegetace. Na otevr·eněj ších, j eště svahových průhonech roste vedle trnitých, bizarních keřů cicimku j edlého, j ehož svěží, lesklá mladá zeleň j est nác ným zj evem v oblasti afrického Středo moří, velice hoj ně v nízkých ke1-ích kve toucí divoký oleander, obj evuj "í se i pře statné listové růžice mol-ské cibule, pak j iž krásné Statice, načež rychle phbývá slanomilné vegetace, až vznikají rozlehlé porosty slanobýlu (sdružení Sal icornie t um) , místy k mor-i přerušované písečnými pouštěmi. Mezi halofyty roste tu i j eden drobný kosatec a pak modřenec, stříbhtá Paronychia, v hoj nosti j eden nízký trnitý bělolist (Echinops), j ehož dlouze j ežaté hlavičky připomínají fialové mořské j ežky, opět j eden druh z rodu Statice a vzácně podivný hlivenec rudý (Cy no morium coccineum), který cizopasí na kol-enech slanobýlů a lebed a velmi pl-e kvapuj e svým prapodivným zj evem, upo mínajícím na j akousi krvavě červenou kyj ovitou houbu či šišku. Arabové zovou tuto bizarní rostlinu Z e b E 1 T u r k i; druhdy byla pod názvem f u n g u s m e 1 i t e n s i s upotřebována i v lé kařství j ako lék proti krvotokům, úpla vici a průj mům. Starověcí pl-írodopisci zaměňovali j i s j inými cizopasníky, ze j ména zárazami. Jméno své obdržela tato rostlina, která j est j ediným zástup cem čeledi hlivencovitých (Balanophora ceae) v j ižní Evropě a severní Africe, podle podoby s penisem psím. Samo pobřeží j e nádherné, písčité, moře při pobřeží mělké, zelené a poněvadž vane vítr, láme se v stálém sousledu dlou hých a vysokých pl-íboj ových vln, j ichž hřebeny pl-epadají s běsným hukotem v zpěněné massy vodní. Netr-eba podo týkati, že krásná pláž a rozvlněné moře láká přímo ke koupeli. Jsou tu též lázně, používané však až v létě. V j edné budce nalézáme celou černošskou rodinu s dvě ma roztomilými černošátky ženského rodu, s obtíží se dorozumíváme, až černý domorodec nám otvírá sousední, na chů-
391
dách stojící budku, plnou špíny a starých podezřelých hadrů. Moi·e j e velmi teplé a koupání v mohutných vlnách velmi osvě žující.: Duj e dosti silný vítr, ale slunce pálí poledním žárem a třebas j sme byli velmi opatrni, abychom se mu na pláži příliš nevystavovali, přece j en nás žhavé africké slunce důkladně sežehlo a zatím
Palma zak rslá (Chamaerops humilis) na Dje belu Bou Korneinu.
co píši v Tunisu tyto poznámky, notně mne pálí a svrbí moj e záda, krvavěj ší než pleť každého amerického rudocha. Na písčitý bl-eh vyvrhuj e mol-e bohatou směsici svých "plodů" z říše živočišné a rostlinné. Povalují se tu hojně "moi'ské míče", drobné i velké, i celé kusy mořské trávy (Posidonia), z I-as nás zaj ímá velmi hoj ná C aul erpa. Mimo to je tu však celá mořská zoologická zahrada, plno krás ných lastur a mušlí, moi·ské houby, mrtvé hvězdice, j ežci a moi'ští koníčci, krabové a vajíčka sepií v obrovských, černavých hroznech atd. Procházíme po bi·elm a ba víme se pozorováním všech podivuhod ných tvarů, vyvržených v takové hoj nosti. Tu onde moře vydalo i obj ekty méně lákavé j ako na př. mladé kotě a kůzle, setlívaj ící ryby, ba i celou oslí hlavu! Horstvo nad. Hammam Lifem podává vel kolepou ukázku původní květeny tunis kých výběžků Atlasu. Mnohému, kdo ponejprv přichází do Tuniska neb Al žírska, j est představa těchto zemí úzce
spjata s divokou původní přírodou, jejíž život vyhasíná teprve v územích horkých a téměř bez dešťů, které j sou ztělesněny a vyvrcholeny zej ·ména v poušti saharské, žij ící v naší fantasii už z dob mládí j ako nekonečně písčité pláně a moře písečných pi'esypů, tu a onde s oasou datlovníků, s karavanami velbloudů a volných, ko čovných Beduínů, pravých to synů pouště, a se sluncem vybělenými kostmi zvířat a lidí, žízní neb písečnými boui·emi tu za hynuvších. Ve skutečnosti neodpovídaj i však tyto kraj e takové pi·ed.stavě, j en vlastní poušť, téměi· neb zcela bez života, působí ve svém mrtvém maj estátu a v stří9,avých náladách svých barev i scenerie mohut ným doj mem na mysl lidskou. Jinak j sou však širé končiny velmi pozměněny a původní příroda j en zřídka zac:twvána. Tak v samotném okolí města Tunisu j sou téměř veškerá společenstva rostlinná dru hotná a i když putuj eme daleko na západ, východ neb i k jihu, všude znamenáme pronikavé změny, vyvolané činností lid skou. Nemalá část půdy j e vzdělána, pě-
Pohled na Djebel Bou Kornein ; v ·popředí u silnice stromořadí blahovičníků.
stuj e se zej ména obilí, olivy, datlovník, místy i réva vinná a mnoho j iných užit kových rostlin. Dřevo, které j e v tomto suchém a horkém podnebí vzácné a tudíž velmi hledané, bylo již od pradávných let vykořisťováno Berbery, Foiničany, Římany, Araby, Maury i evropskými
392
kolonisty, lesy, pokrývající horstva buď zcela zničeny neb zpustošeny a také macchiové křoviny zdecimovány. Země dělství, kácení di·evin, pastevnictví, ohně dovršily tuto proměnu, takže dnes změnil se celý ráz krajiny, zejména původní pokrývka rostlinná, která jen tu a onde mohla se zachovati ve svém panenském složení. Mimo zkultivované plochy za sluhují v Tunisku povšimnutí stepi, macchie, lesy, pouště a slanomilná vege tace, provázející pobřeží mol-ské i nitro zemské sebkhy. Lesů jest dnes v Tunisku velice málo. Zachovaly se jen na vyšším pohol-í v se verní části západního Tuniska ve větším rozsahu a jsou zrůzněny podle geolo gického podkladu. N a nevápenném pod kladu, tak na pískovcích, jsou to dou bravy, a sice dubu zvaného zen (Quercus "f,firbeckii) a dubu korkového neboli plutu (Q. suber), kdežto na vápencích bory boro vice alepské a <;Ioubravy česvinové (Q. ilex v odrůdě Ballota s jedlými a sladkými žaludy) . V hornaté severozápadní části (Krumíru) jsou nejkrásnější doubra\·y na půdě pískovcove a sice roste tu na horách na svazích obrácených k severu zen a na úbočích jižních plut. Všechny vrcholky Krumíru, Nefzy a Mogodu po krývají tyto doubravy, nezi"ídka však ochuzelé a krnící, místy však statné a husté, kdežto nižší pásmo zaujímají macchiové kl-oviny a údolí a nížiny různé kultury. Jdeme-li od západu k východu, snižují se výběžky Atlasu a také lesy mi zejí neb jsou jen výjimkou a vzácností. Větší poměrně komplexy' lesní zastihneme ještě u Zaghuanu. Východní, resp. jihovýchodní pláně Tuniska nemají stejného charakteru. Se vernější část (asi k čáře Sfax-Feriana) má každoroční zimní deště, které umoŽ11ují pravidelnou kulturu polní, a kraje ty mají proto své stálé osady. Odtud na jih bývají již srážky málo vydatné a tím nepravi delnější, čím více se blížíme Sahal-e. Dešť je tu již řídkým zjevem, někdy vysadí i po dvě až tři léta, jsme v oblasti pustin a pouští, kde se udržuje člověk jen kočov ným životem. Avšak ani zde na jihu ne-
sídlí ve větším počtu loupeživí, bojovní a fanatičtí Beduíni, obyvatelstvo berberské pl-evládá všude, kde jen poněkud jsou poměry lepší, kdežto města jsou opět osídlena hlavně Maury a Židy. I v pustinných územích kouzlí ovšem voda i·ek a pramenů pravé divy. Dokla dem toho je známé místo Gabes s 62.000 obyvateli a s 1000 Evropanů, ležící na pravém bl-ehu stejnojmenné 1-eky v nej jižnější pi"ímol:-ské části Tuniska. Oasa Gabeská vděčí za svůj původ právě této vodě a prostírá se v pruhu as 6 km dlou hém a 1-2 hm širokém a čítá na dvakrát sto tisíc datlových palem, pod jichž záštitou pěstují se jiné užitkové rostliny, takže celek tvoi"í pěknou subtropickou zahradu. Z původních užitkových rostlin Tuniska jsou zvláště důležité dvě: k a v y 1 p í· e p e v n ý (halfa) a d u b k o r k o v ý. Dub korkový neboli plut je význačnou vždy zelenou dl-evinou západního Stí"edo mol"í po straně africké i evropské, kde však tvoJ-í již I talie se Sicílií jeho východní hranici, neboť dalmatský plut pí-ísluší k jinému, ač velmi příbuznému druhu (Quercus pseudosuber), který se nehodí pro loupání korku. Souvislé plutové dou bravy nalézáme pouze v se\·erozápadním cípu Tuniska, odkud se šíl-í do Alžírska, kde mají daleko větší rozšíl-ení právě tak jako v jihozápadním Portugalsku (Al garbie, Estremadura a Alemtajo) a ve Španělsku v provinciích Katalonii a Ca dixu. Velmi d1Hežitou užitkovou rostlinou, v Tunisku rozšH-enou po ohromné rozloze ve vnitrozemí, jest svrchovaně suchomilná tráva kavyl přepevný (Stipa tenacissima), obecně známá pod názvem h a 1 f a neb a 1 f a. Je to vůdčí rostlina otevl-ených stepí v aridních územích, která se spokojí již s 200 mm vodních srážek do roka a která miluje propustnou, štěrkovitou a kamenitou púdu. Statné trsy této trávy bývají zpravidla roztroušeny a netvoh spojitě uzavř-eného porostu. Volná místa mezi nimi jsou buď holá anebo je vyplňují jednoleté byliny krátkého trvání. Někdy rostou po halfové stepi roztroušeně i jed-
393
notlivé keře. Halfa j e častá ve vyprahlých a pustých končinách všade po východním a j ižním Tunisku, ale pro sbírání hodí se j en území, kde roste v úžasném množství. Je to kraj , který ohraničuj e na severu oued ( řeka) Zerad, na východě Sahel a Sfax, na západě Kazvin a Gafsa, na j ihu ohromná slaná j ezera (šoty) El-Džerid a El-Eedžedž. Listy této suchomilné trávy j sou tuhé a dosahuj í průměrně délky 50-80 cm, ovšem mohou býti na zvláště pustých místech, tam, kde step se uvolňuj e a pře chází v poušť, i o polovici kratší, za příz nivých podmínek však až 140 cm dlouhé. Jakmile podnebí j est vlhčí a počet srážek ročních př-esahuj e 400 mm, halfa se j iž nedaří, neboť j e to typ, př-izpůsobený pouze klimatu aridnímu. Dokud j sou trsy svěží, j sou listy této trávy ploché, ale stáčej í se na spodu tak, že j sou obráceny spodní tmavozelenou a lesklou stranou nahoru, čímž chrání líc listů proti pří lišnému vypařování. Za suchého období svinou se listy tak dokonale, že nabývaj í podoby oblých, tvrdých stébel s postranní podélnou rýhou. Step halfová mění pak svůj vzhled, neboť j ednoleté byliny zatím dozrály, uschly a zmizely, a halfa sama j c šedozelená až bělavá. Listy halfy j sou důležitým textilním materiálem, který se upotr-ebuj e roz manitým způsobem, a sice na pletení košíků, rohoží a j iných předmětů, zejména však na pl-ípravu papíru, a z uvolněných vláken listů hotoví se též provazy a lana. Již staří Karthagiňané zhotovovali si z halfy pevná lodní lana a j ej í upotr-ebení j e vůbec prastarého data. Našim kuř-ákům j sou listy této trávy známy j ako slámky viržinek (zej ména pí·edválečných) . Pro Tunisko j est halfa velice důležitý1ll produktem a stej ně i pro sousedící Al žírsko! j ehož "halfové mol-e stepní" ve vnitrozemské vysočině bylo odhadnuto na pět milionů hektarů. Pí-edválečný export halfy z Alžírska byl 80.000-110.000 tun v ceně značně př-evyšuj ící 10 milionů fran ků a podle mínění francouzských odbor níků nebylo by obtížné j ejí produkci ně kolikráte zvýšiti. =
Halfové stepi nej sou však j ediným ty pem tuniských stepí. Na místech j eště vyprahlej ších, v poušť přecházej ících zná me tu stepi drinnové, které tvor-í roz troušené trsy trávy zvané A ristida pun gens (arabsky d r i n n) , která poskytuj e na poušti píci velbloudům a přispívá též svými plazivými oddenky k upevňování pohyblivých pl-esypů písečných. Na půdě, kde písek j e promíšen j ílem, bývá někdy step sennahová, j ejíž vůdčí rostlinou je tvrdá sivá tráva Lygeum spartum se síti novitými listy. Na j ílovité půdě velmi aridních území vytvořila se opět sťep šichová, j ej íž tvářnost podmiňuj e nízký, šedoplstnatý dř-evnatý pelyněk Artem isia herba-alba, která j est velbloudům a ovcím hubenou pící. Na půdě slané vznikají různé typy solných stepí, na nichž se sdružuj í slanomilné rostliny z rodů Sali c ornia, Suadea, Salsola, Atriplex, A na basis a j . a na nichž roste i význačné H alocnemon strobilac eum, oblíbená píce velbloudů, právě j ako H alogeton po skytuj e k podzimu výbornou pastvu ovcím. Uvolní-li se step buď pro příliš silnou koncentraci solí v půdě neb zpravidla pro výsUední sucho a horko v j ednotlivé, velmi oddálené trsy, takže většina půdy j e holá, mluvíme j iž o poušti, která pak vyvrcholuj e v plochách, kde uhasíná vů bec život rostlin. Tunisko s plochou o 100.000 km2 má ovšem podnebí velmi zrůzněné, a to nej en podle výškových pásem, nýbrž i podle po lohy, větrů a j iných činitelů. Tunis sám má pouze 47 1 mm průměrných ročních srážek, ale Bizerta j iž 622 mm a nej vyšší horstva krumírská zaznamenávají až 1700 mm! Ve středním Tunisku pohybuj í se roční srážky kolem 400 mm, ale pak rychle klesaj í a vyznamenávají se vůbec velikou nepravidelností. Dlouhé letní ob dobí j est zpravidla vůbec bez dešťů, deště j sou všade zimní, v oblasti pouští ne však každoroční. Také teplota zaznamenává různé výstřelky, ač celkový průměr j est vysoký a o zimě v našem slova smyslu nemůže býti ovšem řeči. Pravda, v horách
39 4
Krumirie udrží se sníh často po celou zi mu, avšak v nízkých polohách j est úka zem neznámým. Letní teploty bývaj í
Kl.
velké, tak udržovala se v iněstě Tunisu v srpnu r. 1885 teplota po dva týdny ve stínu mezi 45-500 C!
Urban:
HRDINOVE MODERNIHO DOPRAVNICTVI.
Nesčetná armáda hrdinů padla na poli snů a tužeb lidských podmaniti si vzdušný oceán. Touha létati ve vzduchu j est asi tak stará j ako lidstvo, neboť jistě s první schopností lidské činnosti myslící vznikalo přání po možnosti napodobit tvory létající vzduchem. Ale teprve doba nejnovější přinesla hotové zázraky v tomto směru. Veliký myslitel, učenec a umělec Lionardo da Vinci dovedl matematicky řešiti problém letadla těžšího než vzduch, ale neměl takovné pohoné síly, aby svou myšlenku mohl uvésti ve skutek. Dosa vadní dvě desetiletí dvacátého století zdo konalila letadla do té míry, že neschází snad než naprostá j istota chodu strojů, možnost neobmezené reservy síly h 1aci a schopnost letce vzlétnouti s které hokoli místa bez předcházejícího roz jíždění. Za tohoto triumfálního rozvoje letadel dlouho se zdálo, že vzducholodi podle systému Zeppelinova se nedají užíti pro praktickou potřebu; alespoň četné nehody katastrofálních rozsahů opravňo valy k tomuto mínění. Teprve však v době opravdu nejnovější se názor o tomto prostředku dopravním mění. Zvláště po triumfech vzducholodi Shenandoah, se strojené americkými lodními inženýry po dle modelu zeppelinu L-49, ukořistěného Fral).couzi uprostřed válečného období,
a zejména po poslední vítězné j ízdě ně mecké vzducholodi ZR-3 do Ameriky, kdy dosaženo největšího úspěchu v do savadní dopravě vzdušné; neboť do té chvíle nikdo neujel ve vzduchu dráhu 8106 km v 81 hodinách bez oddechu a zastavení. A možno doufat, že němečtí konstruktéři pracující nyní v Americe pomocí amerického kapitálu dosáhnou j eště v_ětších úspěchů. Zeppelin ZR-3 byl poslední v řadě 108 řiditelných vzducho lodí v Německu vystavěných. První vzducholoď vystavěl hrabě Zeppelin roku 1900 a po prvních částečných úspěších j iž r. 1911 se ustavila pravidelná obchodní doprava vzdušná, j iž těsně před válkou obstarávalo 10 zeppelinů a více menších lodí .,Parseval" na tratích Berlín-Ham burk-Frankfurt. Lístky pro j ízdy v zep pelinech bylo možno si zakoupit skoro v každém větším turistickém j ednatelství. Když vypukla válka, zeppeliny se dostaly do služeb válečných zločinců, takže jméno jej ich dostalo velmi zlý zvuk. Jest právě zajímavo, že to byly tajné voj enské cíle, j ež zeppeliny přivedly k rozvoji v Ně mecku, a že také v Americe j e to válečné loďstvo, pro které americké řiditelné vzducholodi se zdokonaluj í. Ale snad přece j en přijde doba, kdy plody vynalé zavé činnosti lidské se budou obraceti ke
395
tvořivé a nikoliv ničivé práci. Pro světové dopravnictví alespoň řiditelné vzducho lodi budou ohromným ziskem, poněvadž se budou moci předměty spěšné dopravo vati skutečně rychle a snad i lacino, možná že v témže poměru j ako při převozu na lodích. Pro dopravu zboží dá se upotřebiti dobře j en vzducholodí, poněvadž se dá dopravovati větší náklad bez zastávek i na dlouhých tratích. Letadla budou asi vždy sloužiti spíše dopravě osobní. Doba počátečního romantismu hrdin ského sice už minula, vzdušná doprava dostává se prostě mezi ostatní prostředky komunikační - ale přece j en poti-eba se j eví, aby odvážlivci a hrdinové ukazovali nové smělé možnosti na vítězné dráze vzduchem. Tak na př. francouzský letec Collizo nedaleko Paříže vzlétl 10. října 1924 do výšky 12.000 m na j ednoplošníku o 300 koňských silách: v této výšce, ač byl opatřen umělým dýcháním, oči se mu zatemňovaly, v uších mu hučelo a mráz ( - 550 C) byl nesnesitelný; letadlo se pokrylo ledem ; výstup trval 1 hod. 50 m . , sestup 1 hod., při čemž sestup byl ne snadnější, poněvadž prý rychle vzrůstající tlak se špatně snášel. Jiný skvělý úspěch letecký nedávné doby byl let amerických letců kolem celé zeměkoule. Aby se vyhnuli širým oceánům, museli letci zahýbati hodně k severu, a tam setkávali se často s ne příznivými proudy vzdušnými. Tato cesta byla plna vzrušujících příhod, které se budou čísti někdy s týmž napětím a vzrušením, j ako obj evné cesty z počátku nového věku. Uvedu na př. líčení kapitána Lymana A. Cottena, velitele válečné lodi Richmond, která se čtyřmi jinými do provázela americké letce na j ej ich pouti vzduchem (v listopadovém čísle časop. The Worlďs Work) . Velitel Cotten vykládá tu o příhodách letců na posledním úseku nadmořské dráhy mezi Islandem, Gronskem a pevní nou severoamerickou. Tyto lodi tvořily jakési články řetězu spojujícího místo vzletu s místem nejbližšího přistání; lodi přesně vedly záznamy povětrnostní a před vzletem posílaly depeše každou
čtvrtou hodinu, za letu každou hodinu. Půl hodiny pl"edtím, než letadla měla doletěti nad loď, vypouštěla loď hustý kouř viditelný za j asné- oblohy na 50 k m a spojující směr druhé lodi, takže letadla mohla si naříditi své kompasy podle toho. Když se letadlo blížilo, loď oznamovala stav povětrnosti; vystrčení jedné vlajky znamenalo, že nenastala změna, dvě vlaj ky ukazovaly na zhoršení a houkání parní sirény oznamovalo velmi špatné -počasí, nebezpečné pro pokračování v letu. Jak mile letadla přeletěla nad lodí, plula loď plnou parou ve směru letu k lodi následu jící tak dlouho, až dostala zprávu, že letadla byla i od ní viděna; tím letadla měla býti ustavičně v dohledu, aby po moc v případě potl"eby mohla býti oka mžitě po ruce. Nejzajímavěj ší je líčení cesty z Islandu ke Gronsku, zvláště hledání zřítivšího se letadla italského letce Locatelliho, který chtěl doprovázeti na svém stroji americké letce z Islandu do Ameriky. Vyj eli časně z rána 21. srpria; pět válečných lodí ame rických bylo rozestaveno mezi Islandem a Cape Farewell, nejjižnějším mysem ostrova Gronska; den byl jasný a vzduch čistý, kromě mlhy při pobřeží gronském . Loď Raleigh byla Gronsku nejblíže ; když od ní přicházely zprávy o stále se zhoršují cím počasí, vzrůstala úzkost o osud letců, zvláště když tato poslední loď ani neviděla ani neslyšela letících strojů, poněvadž mlha silně zhoustla. Vysvobozením z pal čivého očekávání byla zpráva o šťastném přistání amerických letců ve Fredericks dalu na pobřeží Gronska; o letadle ital ském však ničeho nebylo známo. Nastalo usilovné pátrání po ztraceném letadle a j eho čtyřčlenné posádce. Hlídková loď Barry viděla toto letadlo naposledy, když překračovalo 390 z. d . ; tudíž tento poled ník ohraničoval na východě mol"ský pás, který měl býti prohledáván; nehostinné, ledem pokryté vých. pobřeží Gronska mělo býti hranicí západní. Směrnice letu zůstala ovšem osou prohledávaného pásu , ale vzhledem k možným úchylkám vlivem větru a proudů mnřských bylo nutno roz šířiti tuto směrnou čáru letu v pás o 64 lun
šíi"ky po každé straně ; to znamená, že bylo Heba propátrati plochu asi 30.000 km2 velikou. K tomu bylo možno užíti j en Hí lodí, j ežto ostatním zbývalo paliva j en k cestě do nejbližšího pHstavu. Hledání bylo systematické a vytrvalé, používáno světelných reflektorů a raket. Neprohle daná plocha vodní se zmenšovala, již zbýval j en asi 150 km široký pás, však stále ani nejmenší stopy po trosečnících. Hi a půl dne trapného hledání minuly. Za chladné, tmavé, bezútěšné noci, v půl nočním čase uviděli z lodi Richmond na obzoru v dálce 16 km zablesknout se světélko. Loď tam potom ihned zamíi"ila a plula s nej':_ětší rychlostí 1 00.000 koň ských sil. Cervená prskavka vyletěla vysoko do vzduchu a ozái"ila červeně palubu, kam všechno mužstvo i zpravo dajové a fotografové polooblečení s nej větším kvapem spěchali. Ze tmy vylítla světelná hvězda v odpověď. Oslnivě bílé světlo rozlévá se z reflektoru po vodní hladině ve směru světelného znamení. Spati"en malý pi"edmět kolébaný větrem a zmítaný vlnami j ako korková zátka na vodě; rozeznávaj í se barvy červená, bílá a zelená, italské letadlo tedy zjištěno. Za napiatého ticha oči všech se upírají směrem k letadlu. Jak pomalu se zdálo phbližovati se! Zjištěni čtyr-i mužové na letadle. Tedy všichni živi a zdrávi! Loď se konečně zastavuje 6 m od letadla a pozdravena j ásavým voláním Italů. S lodi vhozeno lano na letadlo; Locatelli se o něm vyslovil, že bylo první nitkou spojující trosečníky opět se životem. Operatér-i kinematografičtí hrčivě pouštějí
své stroje pí-i plném světle polární záře, která mezitím zaplála j ako asistence k slavnostnímu okamžiku. Locatelli a jeho mužstvo vystoupili na palubu s očima krvavýma, neholení, s rozcuchanými vlasy, vyčerpaní, ale rozplývající se díky za své zázračné zachránění. Letadlo bylo pak zapáleno a ohoi"elé zbytky klesly do mol-e. Tak malé drama skončilo šťastně v dale kých nehostinných mol"ích severských, téměl" ve stínu ledových pohoH věčně zasněženého Gronska. Let kolem celé zeměkoule ve vzduchu po prvé úspěšně dokončili letci američtí. Kolik námah, kolik odvážného heroismu bylo k tomu tí"eba! Š est měsíců bylo Heba, aby odvážný podnik byl skončen. A v době letu nad oceány trpělivě bloudilo mol-em 5 válečných lodí, úzkostlivě stí"ežících okHdlené lidské bytosti vznášej ící se ve vzduchu. Namnoze se ani neví o trampo tách těchto věrných strážců. Až se oprav du podaH člověku pevně ovládnouti také vzdušnou Hši, pak tato epopej e prvního letu se bude čísti se stejným podivem, j ako my dnes čteme o dobrodružných cestách odvážných plavců v 15. a 16. sto letí. Jako tehdy lodi byly na mol-i hi"íčkou větrů, tak také dosud i letadla závisí na pHznivých podmínkách povětrnostních. Ale přijde čas, kdy bude možno posílat vzduchem stále libovolné množství ener gie, takže létající člověk dob pHštích nebude časově mít pí·ekážek ani nebude vydán na milost svým strojům, poněvadž bude moci voziti s sebou dílny a opravo V:lti stroj e kdykoliv a kdekoli. Pak ovšem lety kolem zeměkoule budou obyčejnými výlety v době dovolené.
] iří F1·ankrnbc1·ger:
ZEM! TIS!CE JEZER.
Člověk se až diví, jaké zeměpisné obj evy se děj í j eště dnes, kdy si myslíme, že povrch své Země, nebo alespoň Evropy,
známe jakž takž dobi"e. Vždyť víme, že západní Evropě se dověděli o existenci Cechů teprve v nedávné době a po loňské
'!
Pohled na Helsinki.
Na finském ;czci"e.
olympiadě v Paříži hlásali američtí novi náři, že obievili novou zemi - Finsko. Francouzům a Američanům se konečně nesmíme divit. Jej ich neznalost zeměpisu je příslovečná. Zajímavější j e, že ani u nás nevěděli j sme až donedávna ničeho o sousedech tak blízkých, j ako jsou nám Finové. Věděli j sme j en, že Finsko j e " v Rusku" , ž e j e to jakási zemička tam kdesi v severním cípu Evropy, obývaná j en medvědy a vlky, a žije-li tam něj aký národ, pak zásluhou toho národa j e, že vyšel z něho Nurmi a Rittola, olympij ští vítězové. Tím udiveněj ší je našinec, pozná-li, že Helsinki, hlavní město Finska, se liší od jiných velikých měst jen svou výstav ností, širokými, pl"ímými ulicemi, utěše nými sady na esplanadě a boulevardech, úzkostlivou čistotou a pi·ívětivostí, která na vás dýše z každého koutu, z každého okna ulice. A j ak to město, takový j e i národ. Nepraví s e zbytečně, ž e hlavní město representuj e národ. Tak úzkostlivě čistotný j e nejen obyvatel města, nýbrž i poslední, nej chudší obyvatel samoty nej neúrodnější části Karelie. S jakj'rmsi ná dechem ironie vypravuj e se o finských atletech, že vezli s sebou do Pai"íže i kotel, v němž pálili kamení a kusy železa, a když všechno bylo rozžhaveno,
Peřeje Imatra.
nalili clo kotle horkou vodu, aby ve vy stupuj ící páf·e hledali občerstvení těla. Toť je podstata finské lázně, známé u nás
konečně alespoň z vypravování legionářů, kter-í ji poznali i v Rusku. Není samoty, není domácnosti, k níž by nepathl osa-
Pohled s Koli, nejv. hory finské, 252 m vysoké.
mělý domeček na kraji j ezera či na bi·ehu řeky. To j e útulek všech po denní práci. A když dokonale rozehl"áli své tělo a zmrskali je čerstvými březovými metlami, skočí z parní lázně rovnou do studené vody, nebo v zimě vyválí se ve sněhu. Nabídnouti cizinci lázeň považuj e se vždy a všude za povinnost. Stalo se mi ne j ednou, že když jsem na svých potulkách Karelií zaklepal v pozdních hodinách na dveře samoty a žádal za večer-i a nocleh, byl první čin mého bezděčného hostitele, že mi pomohl se svléci a pak mne zavedl do své lázně, kde zatím jeho žena nad ohněm z hrubých bl"ezových polen roz pálila veliké kameny. A aby svému po hostinství dal důraz, použil parní lázně se mnou, toho dne snad již po druhé, a chtěl mne dokonce i zmrskat březovou metlou, když viděl, že se sám k podobné tortur·e své hr-íšné tělesné schránky nechci odvážit. A když se mi podal"ilo, že jsem ho zdržel od tohoto důkazu pohostinství, spokojil se alespoň tím, že mne zatáhl do jezera anebo nejméně polil náhle studenou vodou. Pak jsme teprve usedli společně ke stolu. On byl již jistě po večer-i, ale jedl opětně se mnou, zatím co jeho žena obsluhovala. Že to byl obyčejně slaneček s bramborami na loupačku jako pfedkrm, pak losos s vajíčkem a polévaný smetanou
399
a konečně ovocná polévka, sladká a stu dená, to jsem l-ekl a napsal už několikráte. To je zvláštnost finské kuchyně, na kterou
byl mi právě tak málo platný j ako čeština. Ale bavívali jsme se celkem dobře. Hostitel se obyčejně ptával odkud jsem, kam j du a co znamená nápis "Praha" na mé pásce na prsou. Kreslíval j sem mu mapu Evropy, ukázal, kde j e náš stát, kde Praha, j ak j sem se dostal až sem a kudy míním pokračovati. Porozuměl vždy. Někdy zavolal i souseda, vysvětlil mu vše ve své mateřštině a pak jsem býval před mětem obdivu. Nechápali obyčejně, proč táhnu pěšky a nocuj i pod širým nebem nebo na samotách, když je přece dosti vlaků a autobusů, které by mne dopravily od stanice ke stanici, od hotelu k hotelu. Svatá pravda. Fordův autobus spojuje dnes už zátoku Finskou s břehy Severního ledového moře a užil jsem j ich dost a dost. I v širokých, pohodlných vagonech fin ských drah j sem projezdilmnoho, ale pokud j sem byl v Karelii, užil jsem dopravních prostr-edků j en tam, kde se krajina stávala fádní a samoty byly tuze vzdáleny od sebe, takže j sem se necítil dosti j istý pro případ nepohody. To krásné počasí, které mne doprovázelo po celou mou cestu, zdálo se mi býti něčím naprosto nepřirozeným. Tehdy jsem nevěděl, že léto finské, tak krátké, . je pravidelně neobyčejně žhavé,
Viipuri, socha Vainemoina, hrdiny národního eposu finského Kalevala.
si našinec těžce zvyká. Jako nápoj slouží v každém pl-ípadě mléko, někdy dokonce hustá smetana, a zakončeno bývá vždy hrnečkem kávy. Ta směs ovocné polévky a smetany mívá pro náš žaludek neblahé následky, avšak j en s počátku, a nezbyt nost velí zvyknouti si. Nikdy se mi nestalo, že bych býval odbyt, ať jsem přišel kdykoliv. A rád vyhledával j sem útulek na samotách, hlavně proto, že v tlumoku nemohl jsem nositi s sebou veliké zásoby potravin. Stačily mi tak obyčejně na den, dva, ale pak musil jsem zase pod str-echu. Nikdy j sem se nedohovořil j inak než posunky, které jsem doprovázel nefalšovanou češti nou. Finsky j sem kromě číslovek a něko lika běžných frází, které jsem se rychle v Helsinki naučil, neuměl, a j iný jazyk
Punkaharju , 7 km dlouhý úzký hřbet přes jezero Saima, místy jen tak široký, že buď jen silnice nebo toliko železniční trať po něm mohou býti vedeny. Náš obrázek ukazuje sil nici na Punkaharju, kdežto trať je vedena po umělém náspu rovnoběžně.
a vedro 33o, které bylo u nás j iž po léta vzácností, je tu považováno za věc zcela
400
samozreJmou. K tomu přispívá naprosté roztroušeně podél cest, u j ezer a řek, bezvětří ve vnitrozemí, kdežto na březích které j sou tu velice důležitou komunikací. mořských pofukuj e stále mírný vánek. Domečky jsou nízké, rudě natírané s bí Táhl jsem Karelií lými rámy kolem v touze spatřiti na oken, dveh, rohů a prostou divočinu, nms. Ano, někde viděti kraj i lid i prahy natíraj í nedotčený kulturou bíle, aby čistota a byl j sem velice tím více vynikla. zklamán. Jisto j e, A pojednou stanete že krajina j e málo před domkem vět kultivovaná, avšak ším, výstavnějším, to není vinou lidu, nákladněj ším, než který pernou prací, j sou všechny ostat vysušováním rašeli ní, které j ste až nišť, mýcením a dosud viděli. Toť vypalováním prale škola. J ednoUídka, sa získává klopot dvouthdka, podle ně trochu té orné kraj e. bohatosti půdy. Zato tam, Z daleka docházej í kde podařilo se ko sem děti do školy nečně po letech zdo a v zimě šinou své lati nepřízeií. příro lyže cestou mezi dy, šinou se klidně zasněženými veliká po políčkách hos ny. Jsou navštěvo podářské stroj e nej vány pravidelně modernějšího typu, v létě i v zimě. většinou americ Mnoho sněhu není kého púvodu. Mar tu pi"ekážkou. A tak ně jsem hledal na bylo v roce 1920 Partie iezcr. tržištích ve městech zjištěno analfabetů
Doprava cHíví po i·ece nad pereJemi. Teprve pod nimi se váží klády ve vory.
Řeka Vu oksi, jež tvoří vodopády Imatru.
nějakého " Kováříka". Celá Karelie j e směs nevázané divočiny a moderny nej hrubšího zrna. Obydlí lidská stoií tu
mezi obyvatelstvem starším 15 let toliko 0·8%. (University jsou v zemi tři, z nichž první byla založena v roce
40I
1640, druhá 1917 a třetí r. 1920.) Zemí tisíce jezer nazývají Finové sv<;m
j ezero. Pi"ekážkou jsou tu· ovšem nesčetné pel-ej e, z nichž mnohé jsou pro lodi vůbec nesjízdné, některé však, Heba i sjízdné po proudu, nutí cestující, aby svůj člun proti proudu táhli. Památné a světo-
Laponské chalupy.
Saně užívané v zimě v létě.
známé peřej e Imat vlast. Jaká to ry jsou, bohužel, skromnost ve vý odsouzeny k záni razu, povážíme-li, ku. Inženýr-i nejsou že dobře počítáno, sentimentální mi j e všech j ezer, ne lovníci pl-írody a periodických vod, 400.000 HP, které 35.000. Jen k veli masy vod Imatry kému j ezernímu v sobě tají, mají systému Saima býti zužitkovány v jižním Finsku pro elektrárnu, kte patří na 8000 j e rá prý přinese zemi zer vesměs spolu daleko větší užitek spoje prúplavy než turisté, podivu ných. Až do doby j ící se kráse přírody. železnic byly řeky Když jsem se chy a j ezera jedinou po stalna cestu do Fin hodlnou komunika ska, tázal jsem se cí, j ej íž užívání se svých přátel, zda udrželo až dodnes. je Imatra splavná Tak vidíme nejen pro kanoe. A je četné veliké parníky j ich odpověď zněla : na j ezerech, nýbrž "Cesta Imatrou i veliké veslice až na vede přímo na věč 1 2 i více párů vesel, nost. Proto byla jimiž dojíždějí far Lodivod na řece Oulu. vyhledávána toli níci do svých koste ko sebevrahy a ved lú na nedělní bohoslužby, na svatbu, kr-tiny, ba i s nebožtí la doposud vždy, až na j eden případ, kem vypraví se ph j eho poslední cestě pi-es který se proto stal historiclcým, k cí·
Sirým světem.
26
402
li." Tady však mohu říci, že onen sebevrah, kterého zachránili z vrru Imatry, má dnes už konkurenta. Právě den pí-ed tím, než j sem phšel k Imatí-e, spadl j eden dělník na stavbě přehrady do peřej í a podařilo se ho vyloviti pod peřejemi j eště živého. Může toliko děko vati náhodě, že vodní proud neudeí-il jím o skály, o které se vody Híští. Co by bylo nebožáka čekalo, možno posouditi, pro hlédneme-li si rozHíštěné a otlučené kme ny, kolující v zátočině pod pel"ej emi. Praskot lámajících se silných kmenů mísí se pl"íšerně s hukotem a hlomozem valících se silných kmenů a spoust vod, až mráz po zádech běhá a kolena se bezděky Hesou. Žádný obraz, žádný sebema lebnější popis nevylíčí všechnu tu divokou nádheru, j akou skýtá oku i sluchu Imatra. Škoda, že ustoupiti musí poža davku doby. Tak �kazili inženýi"i i kdysi pěkný vodopád Amakoski v Kajaani. Dnes j e z něho úízen umělý j ez a vody jeho slouží elektrárně. Je to tím větší škoda, protože Finsko nemá mnoho vodo pádů a slapy vyšší 5 metrů jsou vzácností. A i ty budou brzo pl"eměněny v údolní přehrady a využity pro elektrárny, které dnes vyrůstají v celé zemi takr-ka pí-es noc. Finsko nemá uhlí a proto nyní provádí elektrisaci tempem pi"ekotným. Nás, milovníky pHrody těší j en, že ne mohou nám zadržeti.tok dlouhých táhlých pel"ej í a proudů, na které jsou finské í-eky tak bohaty. A však ploché bí-ehy nedovolují inženýrům, aby v zájmu země zasáhli rušivě do zájmů našich, a tak není obavy, že by nám j ednou zkazili požitek z j ízdy pel"ejemi i"eky Oulu, které jsou dnes turisty nejvyhledávanější. Není divu, že při takovém množství vod j e rybáí-ství hlavní obživou valné části obyvatelstva. A v těch ohromných jezerech, kde voda není znečišťována splašky velkých měst a továren, mají ryby dosti klidu i času, aby vyrostly a ztučněly. Sám jsem několikráte spustil člun na vodu, abych doplnil své zásoby čerstvým masem. Nepotí-ebuji vykládat, že mnohdy došlo k nedorozumění s majitelem loďky, který nechtěl rozuměti potřebě tuláka a bál se
o svůj člun. O tom bych mohl vypravo vati nej ednu kratochvilnou historku. Ale konečně, když viděl, že se sporým úlov kem se vracím pokojně ke bí-ehu a vracím loďku na její místo, usmíí-il se a nabídl mi dokonce svatyni své ženy k přípravě pokrmu. V tom pí·ípadě pl"edal j sem starost o rybu úplně hospodyni v pevném pi"esvědčení, že lépe porozumí j ej í pH · pravě než j á. A nikdy j sem se nemýlil. K rybái·ství rozhodně paHí i jistá porce "latiny", a proto snad nikdy ze mne nebude dobrý rybář. Nikdy jsem ne ulovil ničeho podobného, v naší vlasti nemyslitelného, ačkoliv jsem byl často svědkem toho, j ak se hoch lopotil s rybou bezmála větší, než byl sám. A tady rybaří věru kde kdo, a rybal"ení j e nejen ob živou dorostlých, nýbrž i oblíbeným spor tem malých a nejmenších. Ba jsou kraj e, j ako na př. peřej e Valinkoski, nebo do konce až na severu, u Ledového mol-e, u Petsama, o kterých se v průvodci praví, že j sou výborným lovištěm, a turisté, hlavně Němci, se zal"izuJÍ podle toho. Také výprava Dr. Manze, s níž j sem se svezl kousek do Laponska, vezla s sebou rybáí-ského náí-adí, j ako by rybal"ení bylo j ejím účelem. Je těžko napsati v krátkém článku vše, co se mi líbilo a co by měl každý vidět. Mohu jen tolik Hci, že dávno pí-estalo býti Finsko zemí, j akou jsme si j i pí·edstavovali. V hlubokých lesích, po nurých a tichých, už dávno nevládne obá vaný medvěd. Jen za kruté zimy pí·epadá vlk stáda a na medvědy se musí poi·ádati daleké výpravy. Pomýšlí se na to, nebo snad se už uskutečnila myšlenka reservace pro tato divoká zvíl·ata, v Evropě už tak vzácná, kde by byla chráněna pi-ed krvelačností člověka, aby nevyhynula, j ako je už vybit rys a bobr a stejně je na vymi·ení i los. Maj estátní ten paroháč byl už v polovici min. století téměi" vyhuben, ale statistika tvrdí, že v posledních letech se počet losů poněkud zvýšil. Ovšem nepočítá se už na tisíce, ba ani ne na sta, nýbrž j en na j ednotlivé kusy. Země tisíce j ezer stává se rok od roku cílem stále rostoucího počtu turistů. Němci jsou dnes ve Finsku jako doma
(politika- politika!), a finsko-německé spo lečnosti vyvíj ej í na poli společných styků horečnou činnost. Kdo poznal jednou Finsko, má j e rád a rád se tam opětně vrací a doufá, že si tato země i v pr-íští záplavě cizinců zachová svůj původní ráz, jenž je j ejím největším kouzlem - ono velebné ticho svých hlubokých lesů a posvátný klid nedozírných j ezerních plání. A o j edno prosím všechny ty, kdož vydají se tam na sever. Nevyj adl-ujte svůj podiv nad vysokou kulturou národa.
Alespoň tam, u nich, ne. Finové, byť se jejich národní povaha Jednotlivých kmenů liší mnohdy podstatně, jsou všeobecně otevl-ení, pohostinští a absolutně poctiví. Nenadělají mnoho l-ečí, ačkoliv Karelové j sou velice pohotoví vtipem a trefnou odpovědí. Tavastové a obyvatelé západ ního Finska vůbec jsou mlčenliví, až ponur-í. Ale všichni jsou velice citliví a chvála ve věci, která j e dnes už každému Evropanu samoúejmá, se j ich velice nemile dotýká.
Rudyard Kipling:
C E STA, KT ER OU SE DAL. Povídka z jihoafrické války.
Děla baterie polního dělosH·electva byla ukryta za trnitými mimosami, stěží vyš šími než jej ich kola, vyznačujícími linii suché nullah ; * tábor pl-edstíral, j ako by nalézal stín pod skupinou eukalyptů, vy sázených tu j ako pokus j akéhos ministra zemědělství. Jedna malá chata z červe navého kamene a s plechovou str-echou stála tam, kde od j ednoduché železniční kolej e oddělovala se poboční. Vlnící se planina rudé hlíny, posetá( balvany, táhla se směrem severním k rýhám a výběžkům nízkých vrchú - úplně ho lých a zdajících se většími v oparu vedra. K j ihu se rovina ztrácela ve směsi pa horkú houštinami zarostlých, pl-eházených bez ladu a skladu, zj ízvených a za černalých údery nahodilých blesků, zrytých po úbočích vyschlými strouhami a posypaných od paty k vrcholku kame ním - rozpraskaným, nahromaděným, rozmetaným kamením. V dáli, na vý chodní straně pásmo šedomodrých hor, špičatých a rohatých, se zvedalo nad zmatek zmučené země. Byla to j ediná věc, která zůstávala nezměněná ve vzduš ném zrcadlení. Bližší vrchy oddělovaly se *
Rokle.
od planiny a pluly j ako ostrovy v mléč ném oceánu. Zatím co major zíral do dálky svraštěnými víčky, sám Leviathan brodil se j eho dalekými mělčinami černá a beztvárná obluda. "To," pravil major, "musí býti vrace j ící se děla." Vyslal ven dvě děla dle j ména ke cvičení - ve skutečnosti, aby ukázal loyálním Holanďanům, že dělo str-electvo j e blízko u železnice, kdyby snad některý vlastenec pokládal za vhodné ji poškozovati. Č okoládové šmouhy, vy padající j ako by byly udělány koštětem ve směsici kamení, táhly se napr-íč kra jinou - bez mostů, neodstupňované, ne válcované. Byly to cesty k hnědým, z hlíny uplácaným chatám, po j edné v každém údolí, kterým se úr-edně říkalo farmy. Ve velmi dlouhých pl-estávkách zaprášený kapský vůz nebo fůra s plach tou pohybovala se po nich a muži, špina vější než špína, pr-icházeli prodávat ovoce nebo kostrbaté ovce. V noci bývaly farmy osvětleny způsobem, který naprosto se neshodoval s holandskou šetrností; houští rozsvěcovalo se na některém vzdáleném pl-edhor-í a světla v domcích mrkala v od pověď. Hi nebo čtyr-i dni později major čítával zlé zprávy v novinách z Kapského ..
Města, které bývaly mu házeny z kolem jedoucích voj enských vlaků. Děla a jej ich prúvod změnila se z Le viathana v podobu ztroskotaných člunů, jejichž mužstvo vedle zápasí s vlnami. Pak nabyla své skutečné podoby a pl-i kodrcala do tábora uprostřed oblakú prachu. Eskorta jízdné pěchoty jala se pr-ipra vovati si večer-i; horký vzduch plnil se zá pachem hol-ícího dr-íví; zpocení mužové osušovali zpocené koně víchy z cenné píce; slunce nor-ilo se za vrchy a. bylo sly šeti pískání vlaku od jihu. "Co je to? " pravil major, klouzaje do svého kabátu. Neztratil dosud smyslu pro slušnost. "Nemocniční vlak," pravil kapitán jízdní pěchoty, zvedaje kukátko. "Rád bych si zase j ednou pohovol"il s něj akou · ženou, ale nezastaví zde . . . Ale pl"ece, zastavuj e tu a dělá ohavný rámus. Pojďme se podívat." Lokomotiva měla nějakou prasklou rouru a vjela belhavě na poboční kolej . Bude zapoti"ebí dvou nebo tří hodin, než . bude opět vyspravena. Dva lékai"i a dvě ošetřovatelky stály na zadní plošině j ednoho vozu. Major vy světlil situaci a pozval je na čaj . "My j sme chtěli právě pozvati vás," pravil lékal"-maj or z nemocničního vlaku. "Ne, pojďte do našeho tábora. Ať lidé uvidí zase ženu! " přimlouval se. Sestra Dorothy, s bohatými válečnými zkušenostmi, třebaže j í bylo teprve čtyha dvacet let, popadla plechovku na su chary a trochu chleba s máslem, čerstvě nakráj eného od ordonancí. Sestra Mar garet vzala čaj ový hrnec, lihový kahan a láhev s vodou. "Voda z Kapského Města," pravila s kývnutím. "A filtrovaná. Já znám vodu z Karroo." * Seskočila lehce s vagonu. "Co vy víte o Karroo, sestro ? " pravil kapitán jízdní pěchoty shovívavě j akožto veterán, který tu byl již měsíc. On soudil, že yšechno to, co zdá se mu pouští, zváno je tím jménem. *
Stepní krajina
Y
Kapsku .
Zasmála se. "To j e múj domov. Naro dila j sem se tamhle - právě za tím ve likým horským pásmem - v tu stranu k Oudtshornu. Je to j en šedesát mil odtud. Ach, jak j e to dobré! " Strhla čepeček ošeti"ovatelky s hlavy, hodila jej clo otevi·eného okna vagonu a vdechla s hlubokým uspokojením. Se zá padem slunce suché kopce nabyly žh·ota a zazábly proti zeleni obzoru. Vyvstávaly j ako klenoty v naprosto j asném vzduchu, zatím co údolí mezi nimi byla zaplavena purpurovým stínem. Na míli daleko zvě tralé skály, úplně úetelné, vypadaly tak blízké, j ako bys na ně mohl sáhnouti rukou, a hlas domorodého pastevce, hlí dajícího stádo ovcí, zaléhal sem jasně a osti"e z dvojnásobné vzdálenosti. Sestra Margaret pohlcovala nesmírné prostory očima nezvyklýma na menší vzdálenosti, ssála opět vzduch, který nemá rovného pod boží oblohou, a obrátivši se k svému společníku pravila: "A co vy tomu 1-í káte ? " "Bojím se, že j sem trochu zvláštní," odpověděl. "Většina z nás nenáviclí Kar roo. Také j sem je dříve nenáviděl, ale člověk j aksi pr-ij de mu na chuť. Snad je to ten nedostatek plotů a cest, který tak uchvacuj e. A když člověk dostane se dále od dráhy - " "Máte zcela pravdu," pravila s dúraz ným dupnutím. "Lidé pr-icházej í do Ma tj esfonteinu - hm! - se svými plicemi a bydlí proti nádraží a tomu novému ho telu a myslí, že to je Karroo. Říkají, že na něm nic není. A pl"ece je plno života, když se opravdu do něho dostanete. Vy to uznáváte ? Jsem tak ráda. Víte, že jste první anglický dústojník, od kterého sly ším vlídné slovo o svém rodném kraj i ? " "Jsem rád, ž e jsem vám udělal radost," pravil kapitán, dívaj e se sesti"e Margaret do černobrvých, šedých očí pod těžkým, hnědým vlasem, již trochu prošedivělým tam, kde se vlnil zpět s osmahlého čela. Tento druh ošetřovatelky byl nový v jeho zkušenosti. Průměrná "sestra" nekráčela lehce po smekajícím se kamení, a - bylo to možné, že j ej í bystrá chúze do kopce začínala ho phpravovati o dech? Jak krá.
"Xemocniční vlak, " pravil kap i tá n , zvedaje kukť>.tko.
čela, bzučela si vesele pro sebe podivný popěvek j ednoho verše několikráte opa kovaného : Vat j ou goet en trek, Ferriera, vat j ou goet en trek.
Končilo to malým trylkem, který zněl asi j ako : Zwaar d.raa, alle en de ein kant; Jannie met de hoepel bein! *
"Slyšte! " pravila náhle. " Co j e to ? " "Musí t o býti povoz n a silnici. Myslím, že j sem zaslechl bič." "Ano, ale neslyšel jste kola, že ne ? Je to jeden ptáček, který vydává právě ta kový zvuk. , Uí-íu! ' " napodobila j ej do konale. "My mu říkáme -" udala ho landské j méno, které ovšem kapitán hned zapomněl. "Musili jsme ho vyplašit! Slý cháte ho časně zrána, když spíte ve vo zech. Je to právě j ako práskání bičem, že ano ? " Vkročili d o maj orova stanu trochu za ostatními, kter-í rozprávěli o skrovných novinkách z válečného tažení. "Ach ne," pravila sestra Margaret chladně, sklánějíc se nad lihovým kaha nem. "Transvaalští zůstanou okolo Kim berleye a pokusí se dostati Rhodesa do klece. Ale ovšem, pronikne-li některé ko mando * * k De Aar, povstanou všichni - " "Myslíte, sestro ? " pravil major-lékar· uctivě. "Já to vím. Povstanou kdekoli v ko lonii, přijde-li k nim skutečně některé komando. Teď právě povstanou v Pries ka - kdyby to bylo i j en proto, aby na kradli píce u Van Wyk's Vlei. Proč pak ne? " "Většinu našich názorů o válce máme od vás, sestro Margaret," pravil civilní doktor z vlaku. "Všechno to j e pro mne novinkou, ale posud všechna j ej í pro roctví se vyplnila." * V kapské holandštině : Slož s i své veCl a stěhuj se, Ferriero, slož si své věci a stěhuj s e . Dlouhý tah, všichni n a j edné straně, Honzík s chromou nohou. ** Drobné oddělení boerské guerilly.
Před několika měsíci onen lékař se vzdal praxe a odebral se na odpočinek do venkovského domu v deštivé Anglii s na hospodařeným j měním a, j ak se snažil věřiti, s životním úkolem vykonaným. Pak zazněly polnice, a raduj e se ze změny octl se se svou zkušeností a svými krás nými lékařskými způsoby, upjatý v kha kiovém kabátě s černými výložky, v ne mocničním vlaku, který urazil j edenáct set mil za týden, dopravoval sto raně ných najednou a poskytl mu za měsíc více zkušeností, než získal za rok v domácí praxi. Sestra Margaret a kapitán j ízdní pě choty vzali si své koflíky ven před stan. .Kapitán přál si zvěděti něco více o ní. Až do toho dne byl přesvědčen, že Jižní Afrika je obydlena zamračenými Holan ďany a nepořádně oblečenými ženskými; a něj akým neobratným způsobem pro zradil toto pl-esvědčení. "Ovšem, tam, kde jste, nevidíte j iné," pravila sestra Margaret shovívavě se své polní židle. "Všichni jsou na vojně. Mám dva bratry, j ednoho synovce, syna mé sestry a - ach, nemohu spočítati své bratrance. " Máchla rukama vzhůru po divně neanglickým gestem. "A pak, také jste nebyl nikdy dále od dráhy. Viděl j ste j enom Kapské Město ? Všichni schel všichni ničemové j sou tam. Měl byste viděti naši krajinu za horami - v tu stranu k Oudtshomu. Pěstujeme ovoce a víno. ] e to mnohem hezčí kraj , dle mého mínění, než Paarl. " "Velmi rád bych s e tam podíval. Možná, že budu posádkou v Africe, až bude po válce." "Ach, ale my známe anglické důstoj níky. Říkají, že to .je ,hovadská krajina' a nedovedou - býti pr-íj emnými vůči. lidu. Mám vám vypravovati ? Byl jeden pobočník ve Vládním domě před třemi lety. Poslal pozvánku k obědu Pietově ženě pana Van der Hoovena. A ona byla mrtva již osm let, a Van der Hooven který má veliké farmy v okolí Crad docku - právě tehdy pomýšlel na změnu politického stanoviska, rozumíte - byl proti vládě - a chtěl najmouti dům
Kapském Městě a dodávati maso ar mádě. To bylo v souvislosti, rozumíte ? " "Rozumím," pravil kapitán, jemuž to vše bylo španělskou vesnicí. "Piet se trochu hněval - ne mnoho ale šel do Kapského Města a ten pobočv
Zůstanete-li u nás, nesmíte býti takový. Rozumíte ? " "Nebudu takový," pravil kapitán váž ně. "Jaká noc j e to, sestro! " Se zálibou prodlel pl-i posledním slově, j ako muži dělávali v Jižní Africe.
"Co vy víte o Karroo , sestro ?'
ník udělal o tom vtip - o pozvání ne božky - v klubu státních úředníků. Rozumíte ? Ovšem, že oposice tam sdělila Van der Hoovenovi , že onen pobočník řekl, .že si nemůže pamatovati všechny holandské vrows, které umi·ely, a tak Piet Van der Hooven odešel rozhněván a nyní j e j eště více zaujat proti vládě.
MěkM tma padla na ně, nežli se nadáli, a svět zmizel. Nebyl to ani vánek, j ako spíše pomalý pohyb veškerého suchého vzduchu pod klenbou nezměrně hlubo kých nebes. "Pohleďte vzhůru," pravil kapitán, "nebudí to ve vás pocit, jako kdybychom se i"ítili dolů do hvězd vše nohama vzhůru ? "
"Ano," pravila sestra :Margaret na chylujíc hlavu dozadu. "Tak j e to vždy. Znám to. A tohle j sou naše hvězdy." Plály s velikou nádherou, veliké j ako oči dobytka pf·i svitu lampy; planeta za planetou líbezné j ižní oblohy. Jak ka pitán řekl, · člověku se zdálo, že padá se ztajené země pr-ímo prostorem mezi nimi. "Hleďte, když j sem byla ještě malá," začala sestra Margaret velmi měkce, "byl u nás doma jeden den v týdnu, který patřil úplně nám. Směli jsme vstáti, j ak záhy jsme chtěli po půlnoci, a byl tu košík v kuchyni - naše potrava. Vycházívali jsme někdy ve Ui hodiny, moji dva bratři, moje sestry a dva maličtí - ven do Karroo na celý den. Celý - dlouhý den. Nej dr-íve jsme si rozdělali oheň a pak jsme udělali kraal pro maličké - kraal z trní, aby j e nic nekouslo. Rozumíte? Č asto j sme dělávali kraal pl"ed jitrem když tyhle" - trhla pevnou bradou směrem k hvězdám - "právě bledly. Pak my star-í j ali j sme se loviti j eštěrky, hady, ptáky a stonožky a všechny takové pěkné věci. Náš tatínek j e sbíral. Dával nám půl koruny za spuugh-slange jeden druh hadů. Rozumíte ? " "Kolik vám bylo tehdy? " Lov hadů nepr-ipadal kapitánovi j ako bezpečná zá bava pro mládež. "Bylo mi tehdy j edenáct - nebo snad deset, a maličtí byli dva a Hi roky. Nuže ? Pak j sme se vrátili k j ídlu a seděli j sme pod skalou po celé odpoledne. Bylo horko, víte, a my si hráli - s kameny a květi nami. Měl byste viděti naše Karroo z j ara! Všechny květiny! Všechny naše květiny! . . . Pak jsme šli domů, nesouce maličké na zádech spící - šli jsme domů ve tmě - právě j ako dnes v noci. To byl náš vlastní den! Ach, ty krásné dny! Dí vávali j sme se také, jak si paviáni hrají a na malé antilopy. Když jsem byla u Guye * a učila se ošetl"ovati nemocné, jak se mi stýskalo! " "Ale j aký nádherný život n a volném vzduchu! " pravil kapitán. * Guy's Hospital, proslulá nemocnice dýně.
v
Lon
"Kde jinde má člověk žíti, než na vol ném vzduchu? " pravila sestra Margaret, hledíc do dvaceti tisíc čtverečních mil volného vzduchu planoucíma očima. "Máte zcela pravdu." "Je mi líto, že vás vyrušuji," pravila sestra Dorothy, která hovor-ila s dělo str-eleckým majorem, "ale průvodčí praví, že budeme hotovi k odj ezdu v několika minutách. Major Devine a Dr. Johnson j iž odešli." "Dobrá, sestro. Budeme následovati. " Kapitán zvedl s e nerad a zaměl"il k ušla pané pěšině od tábora k trati. "Není tu jiné cesty? " pravila sestra Margaret. Její šedý závoj ošetr·ovatelky Upytil se j ako kr-ídlo nějaké veliké můry. "N e. Pl"inesu svítilnu. Je to zcela bez pečné. " "Nemyslila jsem na tn , " pravila se za smáním ; "jenže my nikdy nevracíme se domů toutéž cestou, kterou jsme pl"išli, když žijeme v Karroo. Jestliže někdo dejme tomu, že jste propustil ze služby Kafra nebo mu dal napráskat sj am bokem, * ) a on vás viděl vycházet ? Počkal by na vás, až se budete vraceti na una veném koni, a pak . . . Rozumíte? Ale ovšem, v Anglii je cesta celá obezděná, to je něco jiného. Je to k smíchu ! I když j sme byli malí, učili j sme se nikdy ne vraceti se domů toutéž cestou , kteron jsme vyšli." "Dobrá tedy," pravil kapitán poslušně. Cesta se tím prodloužila a on tomu byl rád. "Je to žena zvláštního druhu, " pravil kapitán majorovi, když spolu samotáf·sky pokui"ovali z dýmek po odj ezdu vlaku. " Vám se to patrně zdálo. " "Nuže - nemohl jsem přece zmoc niti se sestry Dorothy v přítomnosti dú stojJ!íka vyšší hodnosti. Jaká byla ona ? " " 0 , ukázalo se, ž e zná hromadu mých známých v Londýně. Je to dcera kohosi v sousedním hrabství." * * * Generálova vlajka stále j eště třepetala se pi"ed j eho nestrženým stanem k zábavě *
B::>erský bič.
boerských kukátek, a loyální, lhoucí ko respondenti ještě telegrafovali zprávy o j eho denní práci. Ale generál sám odešel, by se pl-ipojil k armádě sto mil vzdálené; odvolával za sebou časem každou eska dronu, dělo i setninu, pokud se toho mohl odvážiti. Jeho poslední slova k poslední troše zbylého voiska vystihovala celou situaci. "Dokážete-li je klamati, dokud je ne obejdeme ze severu, abychom jim šlápli na ocas, je vyhráno. Nedokážete-li to, pravděpodobně vás sežerou. Držte je, j ak dlouho můžete." Tak pouhá kostra brigády ležela skrčena mezi kopjemi, * až Boerové, ne vidouce své nepřátele v i·adách rýsovati se na obzoru, obávali se, že se snad již naučili základním pojmům války. Zřídka kdy odhalili Angličané nějaké dělo, z toho důvodu, že jich měli tak málo ; vycházeli na výzvědy po čtyřech a po pěti namísto řinčivých oddílů a hlučně rozprávějících setnin a když spatřili něj aké pr-íliš zřejmé místo otevi·ené k útoku, nemajíce k němu dosti sil, ohlíželi se j inde. Veliký byl hněv boerského komanda za 1-ekou - hněv a neklid. "Je to proto, že mají tak málo lidí, " sdě lovali loyální farmál-i, ktefí právě pro dali melouny v tábor-e a napili se dobré whisky na zdraví královny Viktorie. "Ne maj í žádné koně, j en, j ak 1-íkají, jízdnou pěchotu. Bojí se nás. Rádi by si nás na klonili a dávají nám kořalku. Pojďte a postřílejte je. Pak uvidíte, že povstaneme a přerušíme trať." "Ano, známe to, jak se zvednete, vy osadníci," pravil boerský komandant s dýmkou v ústech. "Víme, j ak to do padlo se všemi vašimi sliby z Beaufort West, ba i z De Aar. My děláme práci všechnu práci - a vy kleknete se svými farár-i a modlíte se, abychom vyhráli. K čemu to j e ? President vám I-ekl již stokrát, že Bůh j e na naší straně. Proč ho obtěžujete ? Neposlali jsme vám mause rovky a střelivo k tom zthle." *- Typické pahorky s ploch)•m temenem.
j ihoafrické,
obyčej ně
·
" Chovali jsme naše koně pl-ipravené na vojnu po šest měsíců a píce j e velmi drahá. Poslali jsme všechny naše mladé muže," pravil vážený člen místní společ nosti. "Několik sem a několik služebníkú tam . Co j e to ? Měli jste se zvednouti všichni odtud až k moři." "Ale vy jste j ednali tak rychle. Proč jste nepočkali rok ? Nebyli jsme pr-ipra. J an. " ven1, "To j e lež. Všichni kapští lidé lhou. Vy chcete zachránit svůj dobytek a své farmy. Počkej te, až naše vlajka zavlaj e odtud až k Port Elizabeth, a uvidíte, co si zachráníte, až president se dozví, j ak j ste povstali - vy chylfí lidé z Kap ska." Synové púdy, barvy sedel, dívali se dolů pi·es své nosy. "Ano - je to pravda . Některé z našich farem jsou blízko u trati. Ve Worcestru a Paarlu 1-íkají, že neustále mnoho vojáků přijíždí od mor-e. Musíme na to myslit - aspoň pokud nejsou po stříleni. Ale víme, že tady před vámi j e j ich velmi málo. Vyplaťte j e , j ako jste vyplatili ty hlupáky u Stormbergu, a uvi díte, jak dovedeme sti-íleti rooineks. " * "Ano. Znám tu krávu. Poí·ád se má k otelení. Jděte pryč. Jsem zodpovědný presidentovi - ne Kapsku. " Ale t a informace uvízla mu v mysli, a j ežto nestudoval voj enskou vědu, udělal si plán podle toho. Vysoká kopj e, na níž Angličané umístili svou heliografickou stanici, ovládala více méně otevl-enou planinu na severu, ale neovládala pěti mílové pásmo krabatého kraje mezi pla ninou a nejzazšími anglickými hlídkami, asi Hi míle od tábora. Boerové zařídili se velmi pohodlně mezi těmito skalnatými hí·bety a houštinami a "veliká válka" rozplynula se v j ednotlivé výsti-ely na dálku a číhání na dálku ještě větší. Horkokrevná mládež toužila stříleti rooineks a I-íkala to. "Hleďte," pravil zkušený Jan van Staden onoho večera k těm z jeho ko·
* Rooinel�s holandsl�y rudé krky, pře zdívka anglických vojáků. =
410
manda, ktei-í stáli a naslouchali. "Vy možná, že všichni vyj dou do našich kopj í. mladíci z kolonie moc mluvíte. Jděte Stane-li se tak, dobrá. Ale znamená to a vyžeňte rooineks z j ejich kopjí dnes pokoušeti Boha, očekáváme-li takovou v noci. Ehe? Jděte a vezměte jim jejich milost. Já myslím, že vyšlou napi·ed ně bajonety a \Tažte je do nich. Ehe ? To kolik mužů j ako zvědy." * Ušklíbl se, nejdete! " Zasmál se, když mlčení vládlo překrucuj e anglické slovo. "Pane! Scoot! kolem ohně. Nemaj í žádné z toho nového druhu "Jan - Jan," pravil j eden mladý muž rooineks, j ehož užívali u Sunnyside." prosebně, "neposmívej se nám." . (] an tím myslil ony nepochopitelné tvory "Myslil jsem, že to si právě pl-ejete. z místa zvaného Australie za Jižními Ne? Tedy poslyšte. Za námi pastva j e moři, kter-í dovedli hráti válečnou hru špatná. Máme t u příliš mnoho skotu." tak, j ak j í rozuměli Boerové.) "Mají j en (Byl ukraden farmářům, o nichž se pro něco j ízdné pěchoty - " opět užil an slýchalo, že dali najevo obavy z po glických slov "mounted infantry". "Býval rážky.) "Zítra podle vzhledu oblohy bude to kdysi regiment červenokabátníků, a foukati pěkný vítr. Tedy zítra ráno pošlu proto j ejich scoots zůstanou statečně stát všechen náš dobytek na sever do nových a nechaj í na sebe sHílet." * * pastvin. Tím se zvedne veliký prach a "Dobrá - dobrá, budeme j e sHílet," toho si všimnou Angličané tam naproti pravil jakýs mládec ze Stellenbosche, se svého helio. " Ukázal na mrkající noční který přišel volně z Kapského Města j ako lampu, která bodala do tmy sdělujíc roz výletník právě pi·ed válkou na j ednu po kazy j akési vzdálené hlídce. "S dobytkem hraniční farmu, kde j eho teta hlídala mu pošleme všechny naše ženy. Ano, všechny j eho koně a pušku. "Ale budete-li stříleti na jejich scoots, naše ženy a vozy, kterých můžeme po strádati, a ochromené koně a rozbité káry, tak vás sám spráskám sj ambokem," pra které jsme vzali z Andersenovy farmy. vil Jan uprostl-ed bouřlivého smíchu. To zvedne veliký prach - prach našeho "Musíme j e nechati všechny vytáhnouti do kopjí, aby se po nás ohlédli, a j á pro ústupu. Rozumíte ? " Rozuměli a schvalovali, a řekli to. sím Boha, aby nedopustil, aby někdo "Dobrá. Je tu mnoho mužů, ktel-í z nás octl se v pokušení sHíleti na ně. chtějí domů ke svým ženám. Tl-iceti Přebrodí řeku pi·ed svým táborem. Po z nich dám dovolenou na týden. Muži, j edou po silnici - tak!" Pádnými pa kteří si to přejí, ať si se mnou promluví žemi napodoboval armádní styl jízdy na dnes večer." (To znamenalo, že Jan po koni. "Budou klusati po cestě takhle a třebuj e peníze a dovolená že bude povo takhle" - pl-i tom rýsoval v prachu lena podle zásad přísně obchodních.) "Tito svým tvrdým prstem - "mezi kopjemi, muži dohlédnou na dobytek a budou až pr-ij edou sem, odkud spatl-í planinu hledět dělati mnoho prachu hodný kus a všechen náš dobytek táhnoucí pryč. cesty. Budou pobíhati za dobytkem a Pak přijdou všichni v hustých r·adách. ukazovati své pušky. Tak to, bude-li Snad dokonce nasadí i své bodáky. My dobrý vítr, bude náš ústup. Dobytek bude budeme zde nahoře za skalou - tam a tam." Ukázal na dvě kopje plochých se pásti za Koopman"s Kopem." "Tam není dobrá voda," zavrčel jeden temen po obou stranách cesty, asi osm farmář, který znal ten úsek. "Lépe j íti set yardů daleko. "To je naše místo. dále ke Zwartpanu. U Zwartpanu j e Půjdeme tam pi·ed východem slunce. Pamatujte, že musíme býti opatrní a vždy sladká. ' ' Komando debatovalo o tomto bodu * Anglicky scout. po dvacet minut. Je to mnohem důleži * * Narážka na pošetilou taktiku, s kterou tější než stříleti rooineks. Pak Jan po Angličané začali boerskou válku , považuj íce kračoval : "Až rooineks zpozorují náš ústup, za nečestné, krýti se před nepřátelskou palbou.
, .Nede; Pámbu, aby někdo na ně vystřelil. "
412
nechati rooineks do posledního pí·ej eti kolem, než začneme střílet. Pr·iblíží se nej prve trochu opatrně. Ale my nebudeme střílet. Pak spatří naše ohně a čerstvý koňský hnůj , takže poznají, že j sme od táhli. Pojedou pohromadě a budou po vídat a ukazovat a kr-ičet v tom hezkém, otevřeném místě. A pak začneme j e střílet shora." "Ano, strýče, ale jestliže scoots nic ne uvidí a nepadnou žádné výsHely, a my je necháme vrátiti se úplně nerušeně, budou mysliti, že to j e úskok. Snad hlavní oddíl vůbec sem nepřij de. I rooineks se časem něčemu naučí - a tak můžeme přij íti i o ty scoots. " "Také jsem n a t o myslel," pravil Jan s tichým opovržením, když hoch ze Stel lenbosche vypálil svou ránu. "Kdybys byl mitj syn, byl bych tě býval vice práskal, když jsi byl klukem. Postavím tebe a čtyři nebo pět jiných na Nek (průsmyk) , kde cesta od j ejich tábora vniká do těchto kopjí. Půjdete tam než se rozední. Necháte scoots vjeti, nebo jinak vás spráskám sám. Budou-li se scoots vraceti, aniž by co uviděli, pak j e můžete postříleti, ale n e dhve, dokud ne proj eli Nekem a nejsou na phmé cestě k j ejich táboru. Rozumíš? Opakuj , co jsem řekl, abych to viděl." }Iladík poslušně opakoval rozkazy. "Zabijte j ej ich důstojníky, můžete-li. Pakli ne, žádné neštěstí, protože scoots vjedou do tábora se zprávou, že naše kopj e jsou prázdné. Jejich helio-stanice uvidí vaši skupinu, kterak snažíte se houževnatě udržeti Nek - a pfitom budou viděti náš prach v dálce a budou mysliti, že jste zadní voj a že my utíkáme. Budou míti zlost . " "Ano - ano, strýče, rozumíme," ozval se tucet starších hlasů. "Ale toto tele nerozumí. Mlč! Budou na vás stříleti, Niclaus, na Neku, protože budou mysliti, že máte krýti náš ústup. Budou bombardovati Nek. Netrefí. Pak odjedete pryč. Všichni rooineks přiženou se za vámi, horlivě a spěšně - snad i se svými děly. Půjdou kolem našich ohúů a našeho čerstvého koňského hnoj e. Ph-
jdou sem právě j ako j ej ich scoots pr-išli. Uvidí planinu tak plnou našeho prachu . Ř eknou: "Scoots měli pravdu. To je úplný ústup." Pak my nahofe tam na skalách budeme stříleti a bude to j ako boj u Stormbergu za dne. Rozumíte nyní ?" Ti členové komanda, kterých se věc přímo týkala, zapálili si nanovo dýmky a rozprávěli o všem podrobně až do púl noci. Phštího jitra začaly operace s "pí·es ností doMe namazaného stroj e" - j ak Hkávají některé Mední zprávy. Helio-stanice hlásila prach zvíí·ený vozy a pohyby ozbroj ených mužú v plném útěku přes planinu za kopjemi. Jistý plu kovník, nově sem pfeložený z Anglie a povýšený dle seniority, vyslal tucet mužú j ízdní pěchoty pod velením kapitána. Ještě před měsícem byli podrobováni vý cviku instruktora od j ízdy, který učil j e "úderné" taktice pl-i hudbě polnic. Na učili se postupovati v eskadronách, v houf cích i za sebou, klusati, cválati a především útočiti. Dovedli seděti na svých koních neúnavně, takže koncem dne mohli se chlubiti, kolik hodin byli v sedle bez od dechu a naučili se míti radost z r-inčení a dupotu j ízdeckého oddílu na pochodu, a proto bylo je slyšeti na pět mil daleko. Vyjeli vždy dva a dva po cestě, která líně táhla se prachem větrem poháněným ; pl-es téměf vyschlý brod k Neku mezi níz kými, kamenitými pahorky, vedoucími do sporného území. (Vrooman z Emmaus ze svého houštinového úkrytu si všiml, že j eden muž měl loveckou kulovnici Lee Enfield s krátkou hlavní. Vrooman z Em maus uvažoval, že maiitel jej í j e ten důstojník, který musí býti zabit ph ná vratu; pak usnul.) Neviděli nic mimo malé stádo ovec a kaferského pasáka, který mluvil lámanou angličinou s podivu hodnou zběhlostí. Slyšel, že Boerové roz hodli se k ústupu k vúli svým nemocným a raněným. Kapitán velicí oddílu ohlédl se na helio-stanici čtyh míle vzdálenou. "�ospěšte," pravil oslňující záblesk. " Ustup patrně pokračuje, ale navrhuji, abyste to zjistil. Rychle. "
"Ano,' · pravil kapitán s nádechem trp kosti, utíraje si pot s opáleného nosu. "Chcete, abych se vrátil a podal j asnou zprávu. Stane-li se cokoli, bude to moje vina. Uniknou-li, bude to moj e vina, že jsem nedbal signálu. Mám rád důstoj níky, kter-í navrhuj í a radí a chtěli by získati si reputaci ve dvaceti minutách. " "Nevidím t u mnoho," pravil sergeant, dívaj e se do holé doliny, kde vír-il prach ve větru. "Ne? Půj deme dále." "Zajedeme-li mezi tyto pí-íkré kopce, ztratíme styk s helio . " "Velmi pravclěpodobno. Poklus." Zaokrouhlené kupy stávaly se hroti tými kopjemi, srdcelomnými ke slézání pod palčivým sluncem ve výši čtyr· tisíc stop nad moi·em. Tehdy zvědové shledali své ostruhy obzvláště užitečnými. Jan van Staden promyšleně ponechal vnikaj ícímu oddílu frontu dvou puško vých výsUelů nebo čtyr- tisíc yardů a vo j áci potřebovali o tisíc yardů méně proti jeho odhadu. Deset mužů roztažených na dvě míle má pocit, že prozkoumali celou zeměkouli. Viděli kamenité svahy j ežící se ldovi nami, úzká údolí pokrytá kamením, nízké náspy rozdrceného kamení a chomáče houštin s křehkými kmínky. Dráždivý vítr, Híštěný mnoha skalnatými pi·ehra clami, tloukl j e přes uši a pleskal do tvái"í ph každém obratu. Phšli na opuštěný táborový oheň, trochu čerstvého koň ského hnoj e a prázdnou bednu ocl stře liva, rozštípanou ke spálení, starou botu a 0dhozený starý obva2<. Několik set yardů dále byla rozbitá mauserovka hozena do křoví. Lesk j ej í hlavně phlákal zvědy dolů s e stráně a Z'Cle cesta prošedši mezi dvěma nahoře plochými kopjemi vnikla do údolí téměř· púl míle širokého, stoupala zvolna a pl-es �ek j akéhos hřbetu skýtala j asný rozhled pí·es větrnou planinu k severu. " Utíkají, to j e j isté," pravil j eden voj ín. "Zde j sou jej ich ohniště, j ejich odpadky a jejich pušky, a tamhle mají namíi"eno. " Ukázal přes hřbet k nadouvajícímu se oblaku prachu míli dlouhému. Sup vysoko
nad nimi spouštěl se dolů, zarazil se a vznášel se nepohnutě. "Hleďte!" pravil Jan van Staden se skal nad cestou k svému čekajícímu ko mandu. "Klape to j ako dobi·e namazané kolečko. Dívají se tam, kam nepoUebují se dívat, j en sem ne, kam by měli se dívat na obě strany, dívají se na náš ústup pi·ímo pi·ed sebe. Je to pr-íliš veliké poku šení pro naše lidi. Nedej Pámbu, aby někdo na ně vystr-elil." "Tak to asi bude," pravil kapitán, stí raje prach se svého kukátka. "Boerové na útěku. Tuším, že shledávaj í svou hlavní ústupní čáru k severu ohroženou. Vrátíme se a podáme zprávu v tábol-e. " Obrátil svého pony a jeho zraky pi"eletěly plochou kopji ovládající cestu. Kameny na j ejím okraji vypadaly, j ako kdyby byly narovnány s menší ledabylostí, než j ak to bývá v pr-írodě. "Tohle zde by bylo proklatě ošklivé místo, kdyby ten kopec byl obsazen a ten druhý také. Ty skály nejsou ani pět set yardů od cesty, jedna i druhá. Počkejte, sergeante, zapálím si dýmku. " Shýbl s e nad hlavičkou dýmky a pi-es zapálenou sirku mrkl na kop] i. Jeden kámen, malý, zakulacený hnědý balvan na okraji druhého, j ako kdyby se byl velmi zlehka pohnul. Krátké vlasy na krku zaskříply na j eho límci. "Ještě j ed nou mrknu na jejich ústup," zvolal na sergeanta, udiven nad klidem vlastního hlasu. Pr-eletěl kukátkem planinu a otá čej e se, upl-el je na okamžik na vrchol kopje. Jedna trhlina mezi skalami byla narůžovělá, kde by se měla ukazovati modrá obloha. Jeho muži, sem tam po údolí, seděli těžce na svých koních - ani j im nenapadlo seskočiti. Mohl slyšeti vrzání jej ich kožených postrojů, když některý voják pohnul se v sedle. Netrpě livý závan větru zadul údolím a zachrastil ldovinami. Na všech stranách čekající vrchy stály tiché pod bledě modrou oblo hou. "A my j sme prošli ve vzdálenosti čtvrt míle od nich! Jsme ztraceni!" Bušící srdce ' ztišilo se a kapitán počal mysliti j asně tak jasně, že myšlenky zdály se pevn)·mi
věcmi. "To znamená vězení v Pretorii pro nás všecky. Ale snad ten člověk j e jen stráž. Budeme musit prásknout do bot! A j á jsem je do toho zavedl! . . . Hlupáku," pravilo jeho druhé já, přehlu šujíc dunění krve v ušních bubíncích. "Když vás všechny mohli tam shora po sti"íleti, proč už nezačali? Protože jste jen vnadidlo pro ostatní. Nestoj í o vás nyní. ::\Iáte se vrátit a phvést ostatní, aby byli pobiti. Vrať se. Nevysílej j ednotlivého muže, nebo budou míti podezření. Vraťte se všichni pohromadě. R ekni sergeantovi, že se vrátíte. Někdo z těch tam nahoře bude rozumět anglicky. Ř ekni to nahlas! Pak jdi zpět s novinkou - skutečnou novinkou! ' ' "Kraj j e úplně volný, sergeante," vzkhkl. "Vrátíme se a sdělíme to plukov níkovi. " S nuceným zachechtáním dodal : "Tohle j e dobrá cesta pro děla, nemys líte ? " "Slyšíte? " pravil Jan van Staden, po padnuv j ednoho burghera za rameno. "Bůh j e dnes s námi. Tedy přece vezmou s sebou svoj e kanonky. " "Jeďte pomalu. Nač štváti koně. Bu cleme je ještě potřebovati k pronásledo vání, " pravil kapitán. "Hola, tamhle j e sup! Jak byste odhadoval j eho vzdále nost ? ' ' "Nemohu l-íci, pane, v tomto suchém vzduchu. " Pták snášel se kolmo k druhé, ploché kopji, ale náhle trhnul sebou stranou a ulétal opět pryč, sledován upj atým kapi tánovým pohledem. "A ona kopje j e j ich také prostě plna," pravil rudna. "Jsou si dokonale j isti, že se dáme touto cestou - a pak nás všechny shrábnou! Nás propustí, abychom při vedli ostatní. Ale teď jim nesmím pro zradit, že to vím. Na mou věru, ti nemají o nás valné mínění! Nedivím se j im . " Vychytralost léčky rozležela s e mu v hlavě teprve později. Dolů po cestě harcoval tucet dobře vy strojených mužů, smějících se a hovoří cích - terč, při kterém zbožnému burg herovi sbíhaly se sliny v ústech. Třikráte jim jejich kapitán výslovně řekl, aby j eli
zvolna; proto j eden voj ák začal si pro zpěvovati popěvek, který pochytil v uli cích Kapského Města : Vat jou goet en trek, Ferriera, Vat j ou goet en trek; Jannie met de hoepel bein, Ferriera, Jannie met de hoepel bein!
Pak s hvízdáním : Zwaar ciraa - alle en cle ein kant -
Kapitán zuřivě přemýšlej e shledal, že mysl j eho zalétá k táboru v Karroo před kolika měsíci; lokomotiva, která zastavila v té pustině, a žena s hnědým vlasem, předčasně prošedivělým - neobyčejná žena . . . Ano, ale j akmile nechaj í tu plo chou kopji za j ej í sousedkou, musí pospí šiti zpět a podati zprávu . . . Žena s še dýma očima a černými brvami . . . Boe rové budou patrně ve velikém počtu usa zeni na oněch dvou kopjích. Jak brzy smí odvážiti se do klusu? . . . Žena podivně libozvučného hlasu . . . Přímou cestou není to více než pět mil domů "I když ism e byli dětmi, učili ism e se ne vraceti se toutéž cestou, k terou ism e piiišli." Tato věta napadla ho, zcela sama se bou, s takovou jasností, že se téměř ohlédl, zdali zvědové to slyšeli. Ty dvě ploché kopje byly zakryty dlouhým pásmem. Tábor ležel přímo k jihu. Bylo mu j en sledovati cestu k N eku - zářezu mezi dvě.m a vrchy, j ak si nyní vzpomínal, ne prozkoumanému. Zabočil se svými muži do dlouhého údolí. "Odpusťte, pane, ale to není naše cesta!'' pravil sergeant. "Jakmile se dostaneme přes tuto výšinu, přijdeme ve přímý styk s helio, na tom rovném úseku cesty, kde nám dávali znamení, když jsme vy j ížděli." "Ale my s nimi právě nyní nevejdeme ve styk. Pojeďte, a rychle. " "Co tohle znamená? " pravil jeden voj ák vzadu. "Nač dělá tuhle okliku? To ne pr-ijedeme do tábora ani za kolik hodin . " "Poj eďte, lidé. Vyražte poklus ze svých zvířat, " zvolal kapitán dozadu.
Po dvě žíznivé hodiny jel jihozápadním směrem pryč od Neku, lámaj e si hlavu s kompasem již popleteným železnou rudou v kopcích, a pak obrátil k jiho východu prorvou v nízkých kopcích, která se táhla daleko do vracejícího se ohybu r-eky, j ež obtékala levý břeh tábora.
varovat rooineks. Právě proto myslím, že měl j e nechat postřílet dříve než přišli k Neku a zabezpečit, aby nejvýš j eden nebo dva unikli. Bylo by to Angličany dopálilo a vyhrnuli by se pl-es otevl-enou rovinu ve stech a mohli bychom j e po střílet. Když bychom pak utíkali, hnali
J eb.o muži seděli těžce na svých koních
Osm mil východně onen student ze Stellenbosche vyplížil se ze skal nad N e kem, aby si pohovohl s Vroomanem z Em maus. Jejich program, jak se zdálo, aspoň v jednom bodu selhal; neboť výzvědný oddíl nebyl k spatření. "Jan je chytrák," pravil k svému dru hovi, "ale neuváží, že i rooineks mohou se něčemu naučit. Snad ti zvědové za niédnou Janovo komando a vrátí se zpět
by se za námi bez myšlení. Když �Angli čany přivedeš do ráže, nikdy nemyslí. Jan se tentokrát mýlí." "Lehni si a buď rád, že j si se neukázal j ejich helia-stanici, " zavrčel Vrooman z Emmaus. " Házíš rukama a kopeš no hama j ako rooinek. Až se vrátíme, povím to Janovi, a ten tě spráská. Všechno ještě dobl-e dopadne. Oni půjdou a dají vý strahu ostatním, a ostatní vyrazí ven
právč tímto Nekem. Teď lež zticha a jste byl vyslán, abyste zjistil, j e-li fronta volná, a měl jste se vrátiti ihned. Celý čekej . " "Tohle j e pěkná zábava. Vyj eli jsme tábor byl ve zbrani po tři hodiny; a na z tábora j akoby předními dver·mi . On se místo, abyste konal svou povinnost, tou s námi motal kolem dokola," pravil láte se po celé Africe se svými zvědy, kterýs zpocený voják, když seskakoval abyste se vyhnul hrstce číhaj ících Boerů. s koně za i"adami pěchoty. Měl jste poslat jednoho muže zpět ihned "Viděl j ste naše helio ? " Byl to plukov měl jste - " ník, celý ur-ícený j ízdou od heliostanice. Kapitán slezl zdl"evěněle s koně. "Pr·edevším," pravil, "nevěděl jsem "Hromada Boerů čekala na vás na Neku. lHy jsme je viděli. Snažili j sme se dáti určitě, že jsou nějací Boerové na Neku, vám zprávu heliem a sdělit vám, že vám ale obešel jsem j ej pro pr-ípad, že tomu j deme na pomoc. Pak jsme viděli, že ne tak je. Ale, co vím je, že kopj e za Nekem vycházíte na ten kousek rovné cesty, kam se zkrátka hemží Boery. " "Nesmysl, vidíme je všecky, jak ustu j sme vám posílali signály, když j ste od jížděli, a nevěděli j sme, proč se nevracíte. pují tam vzadu. " "Ovšem, ž e vidíte. To j e část j ejich Neslyšeli j sme žádné výstr"ely." "Zahnul j sem stranou, pane, a pr-ijel plánu. Viděl jsem j e ležeti na dvou kopjích jinou cestou, " pravil kapitán. ovládajících cestu tam, kde vychází na "Jinou cestou! " Plukovník povytáhl planinu na druhé straně. Pustili nás do obočí. "Snad si nejste vědom, pane, že vniti-, abychom viděli, a pustili nás, abyBoerové j sou v plném ústupu poslední . chom pr-inesli zprávu, že krajina j e volná, tři hodiny a že oni muži na Neku j sou a abychom vás přivedli. Nyní čekají na prostě zadní voj postavený tam, aby nás vás. _Ta celá věc je past. " "Cekáte, že důstojník mé zkušenosti na chvíli zdrželi. To jsme viděli odtud. Vaší povinností, pane, bylo, napadnouti bude tomuhle věřit? " "Jak j e vám libo, pane," pravil kapitán je zezadu, a pak jsme mohli j e smésti stranou. Boerský ústup byl v chodu celé beznadějně. "Má odpovědnost končí mou dopoledne, pane - celé dopoledne. Vy zprávou. "
HONBA N A DIVOKE YAKY V S E VERNIM T IBET U. (Vypravování _Prževalského
z
j eho "Tí-etí cesty po Stí"ední Asii".)
Prževalskij byl veliký ruský cestovatel po Střední Asii. V letech 70tých a 80tých minulého století procestoval j i několika směry na čtyi"ech výpravách. V tehdej ší době byly to kraj iny, o nichž bylo velmi málo známo -:- a co bylo známo, ne vždy odpovídalo pravdě, neboť pramenem všech vědomostí byly z veliké části zprávy čínské. Číňanúm celá Střední Asie, vy j ímaj e část ruskou, náležela - j ako náleží dosud. A ti, j ak j e nám známo, na několik zámků se uzavírali proti cizímu vlivu a všem stykům s cizinci, a nepřáli si ovšem
také, aby cizina toho o nich a o j ej ich Hši pi"íliš mnoho věděla. Dovedeme si pak pl"edstaviti, že oby vatelstvo i úl"ady čínské s malou ochotou vycházely vsUíc cestujícímu cizinci a že cestování v těch divokých a pustých kra j inách, samo sebou už velmi obtížné, stá valo se touto okolností j eště obtížněj ším. A přece Prževalskij , dík s' é energii, vy trvalosti , i svoj í i svých druhů oddanosti vědě, všechny obtíže př·ekonal a svúj úkol z největší části vyplnil. Ale plného cíle nedosáhl. Jeho životní
. . . s rohy skloněnými vrhal se střídavě na toho neb onoho psa .
Sirým
světem.
• .
'27
Důležitou pncmou takového množství touhou bylo dostati se do Lhassy, slavného střediska budhistů, taj emného sídla da velikých ssavců v té kraj ině j e okolnost, laj -lamy, hlavního města Tibetu. Okol že severní Tibet j e velmi řídce osídlen. nosti nebyly mu tehdy příznivé a smrt Mimo to ovšem přispívá i velké bohatství (r. 1888) mu překazila další pokusy. Jen vody, j akého není v pustinách Gobi. značnou částí severního Tibetu prošel na Chudost pastvin j e zase vyvážena j ej ich svých cestách. rozlehlostí, takže rostlinnou stravou se Prževalskij byl od mladosti náruživým živící zvěl" se stěhuj e s j ednoho pastviska lovcem - na rozlehlých plošinách tibet na druhé. Tento obraz živočišného světa ských se mohl své náruživosti oddati j e podle všeho týž, v ohledu na množství plně. i na druhy zvěře pro cel }· severní Tibet od Nechme j eho samého vypravovat o do pramenú Ž luté r·eky ke Karakorum na zá j mu, j aký na něho učinila tamní zvěi". padě a k severním pásmům Himalaj e na " Podivuhodné bylo množství velikých j ihu. Na tom rozsáhlém prostranství obý zvířat divoce žijících. Různých druhů vaj í nikoli deseti - nebo stotisíce, ale nebylo mnoho. "Ale malé množství druhů snad miliony velikých ssavcl1 . Mezi nimi vyváženo bylo množstvím zvlášť velikých pl-ední místo zaujímá divoký yak, kter:fr ssavců. Opravdu, sotva kde na j iném od domácího se liší mnohými , Ueba po místě zeměkoule - snad v zemích vnitřní měrně nepatrnými pl"írodopisnými vlast Afriky a Australie Evropanům nedostup nostmi. Ale když uvažujeme všech ných - možno naj íti takové množství ny tyto zvláštnosti dohromady, myslím, zvěře. Setkávaj íce se po cestě, někdy prů že bychom v něm mohli spatřovati během celého dne, se stády čítaj ícími sta zvláštní druh, který bychom mohli vhodně kusů yaků, chulanů * a antilop, ani věřiti nazvati Poephagus mutus, totiž yakem j sme nechtěli, že by to mohla být divoká němým, protože nemá vúbec žádného zvířata, která obyčej ně důvěi"ivě vyčká hlasu. Domácí yak naproti tomu chrochtá vala člověka, neznaj íce v něm j eště nej asi tak j ako vepř, pročež slavný Pallas * horšího svého nepřítele. Marně přenášíš nazval ho Bos grunniens . se v myšlenkách do dávno minulých dob, Z ostatních pl-ežvýkavců žij í zde j eště kdy s podobným zj evem bylo možno dva druhy.antilop - orongó a áda - a setkati se i v j iných kraj ích zeměkoule. dva druhy horských ovcí - arkar či bělo A nyní toliko divoké pustiny Tibetu a hrudý argali a kuku-j aman. Řidčej i se mimo to j en málokterá místa na naší zemi setkáš s maralem (druh j elena) dovedla uchrániti nevinných zvířat od Z dravců vyskytuj e se medvěd, tibetský nelítostného j ich vyhubení člověkem . . . vlk a liška. Z j ednokopytníků chulan Vždyť vliv tohoto j est strašněj ší a záhub (Asinus kiang, divoký osel) . Z domácích něj ší všech prírodních pohrom! Ani mrazy zvíi"at chovaj í zde yaky, ovce, v menším a boui·e, ani nedostatek pastvy, ani po množství koně a psy." Veliká stáda různých těch zvíi"at pásla měrně značné množství dravců na plošině tibetské - nic z toho nemůže býti zajisté se zej ména pr-i bi"ezích řeky Mur-Usu, j ak přirovnáno k té osudné pohromě, j iž pi"i se nazývá horní tok proslaver:ého veletoku nášej í divoké zvěři postupně vzrůstaj ící čínského, Jan-czy-czj anj a. Udolí té 1-eky kultura a tak zvaná civilisace lidského bylo značně široké, s krásnými - na ti pokolení. Rovnováha pr-írody se porušuj e, betské poměry - lučinami. dovedností j e zaměněno tvoření, a časem, " Bylo tu proto veliké množství zvěře, j ak praví Wallace * *, snad j en j ediný oceán orongó, áda, chulanů i yaků. Tyto j sme v nedostupných svých útrobách zůstane vídali často ve stádech o desítkách i stech panenským a člověku nepoddaným. mladých samců i samic s telaty. Tisíci.•
* chulan či kulan, blízký příbuzný osla. * * W. (Uoles), slavný přírodopisec a cesto vatel anglický.
* slavný učenec německý, působivší v Rus ku za doby Kateřiny I I .
hlavých stád, j ako j sme j e viděli v pohoří Baj an-chara-ula na naší prvé výpravě do Tibetu (roku 1872 a 1873), j sme nyní ne potkávali, bezpochyby proto, že zvířata, vyplašená časným sněhem, zdržovala se ve velikých stádech na dolním toku Mur-Usu. Staří samci potulovali se osaměle neb v hloučcích po několika. N a lov těchto
už ze Zaisanu * a až do této chvíle cesto vali s námi v plném zdraví. Nebyli to psi něj akého čistého rodu, ale j ej ich lovecká praxe byla znamenitá. Byli potom už tak vyučeni, že dobře rozeznávali výstřel z brokovnice na ptáka od výstřelu z ku lovnice po zvířeti. V prvém případě psi, kteří vždycky šli právě až na konci naší výpravy, nastražili pouze uši a šli klidně
, ,V tom okamžiku jsem měl pořádn)' strach
vydávali j sme se stále s plným zájmem, neboť oni, j souce poraněni, vrhají se někdy na střelce. Rozčilení, j ež vzbuzuj e zápas a do j isté míry i nebezpečenství, rozpalo valy mimovolně záj em l ovecký a lákaly nás, abychom k těm všem doj mům, j imiž j e tak bohat život každého cestovatele vůbec - a cestovatele v pustinách Střední Asie zvlášť .:..____ připoj i li několik doj mů j eště silněj ších. N a honbu na yaky j sme se vydávali buď sami, připlíživše se k nim, když j sme někde se zadrželi déle nebo když j sme se položili táborem, nebo často i za pochodu, kdy j sme j e lovili obyčej ně za pomoci psů, týchž, kteří s námi vyšli
. • . "
dále. Když však zazněl ostrý, rozlousknutí ořechu připomínající výs�řel z voj enské pušky nebo když dokonce zaznělo několik takových ran, psi rázem se vyhrnuli ku předu a o závod se pustili za ubíhaj ícími zvířaty a často dostihli raněných, zvlášť antilop. Za chulany se pouštěli neradi, protože věděli, že j sou to zvíl:-ata velmi otužilá, j ež, nedostala-li hned rány smr telné, dovedou i s těžkou ranou zaběhnouti hodně daleko. Když j sme se však setkali se starými yaky, byli psi plni horlivosti. * místo v oblasti Semirječenské, jež bylo východiskem této výpravy Prževalského.
4 20
Někdy, uviděvše zvíře j eště v dálce, vy běhli z karavany a čekali buď na výstřel nebo na znamení, aby j e napadli. V obou případech se dávali do běhu, co j im dech stačil, a záhy doháněli těžkého yaka, chňapaj íce ho za ocas nebo za dlouhou srst, visící mu s boků, nebo pí-edbíhaj íce ho všemožně se snažili zastaviti ho zpředu. Tak to obyčej ně i dopadlo. Yak, který se nej dříve dal na útěk, v zur-ivosti se za stavil. S ocasem vzhůru vztyčeným a s rohy skloněnými vrhal se střídavě na toho neb onoho drzého psa, kteří ovšem snadno se vyhýbali rohům neohrabaného zvíi-ete. V tu chvíli lovec pospíchal ke kor-isti. Ještě z dálky se rozlehlo několik výstřeb\ po nichž yak opět se dával na útěk, ale psi záhy j ej zase zastavili. Tehdy už byl lovec na vzdálenost spolehlivé rány. Ruce se mu Uesou únavou a rozčilením. Rychle postaví, nebo, j ak na Sibiři říkaj í, "hodí" na stoj ánek svoj i ručnici, .sám se vrhne k ní na zem a začíná palbu. Yak snese často deset a někdy i víc kulí. Někdy, za sažen už dvěma nebo třemi kulemi, roz zuří se a pak už se nedává na útěk, nýbrž vrhá se přímo na lovce, ale ·i pí-i tom j eví vždy nerozhodnost, která znamená spásu pro lovce a smrt pro něho. Vrhnuv se proti lovci yak sám j aksi se zhrozí svoj í odvahy a po dvaceti, Uiceti, nej výš po padesáti krocích zastavuj e se v nerozhodnosti. Lovec ovšem nelení a z j eh o opakovačky koule za koulí letí na zyífe. Jako do terče létají kule malého kalibru, přes to však stále j eště nemohou zdolati mohutného yaka. Ten, j ako by nic se nedělo, zůstane několik vtei-in stát v oblíbeném svém po stoj i - s hlavou skloněnou a s ocasem pí·ímo vzhůru pozdviženým. Pak znovu se vrhá na lovce, ale proběhnuv zase j en krátkou vzdálenost buď znovu zůstane stát, nebo se zabývá psy, kteří ho nepře stávají znepokoj ovati. Zatím str-elec za číná už druhou desítku patron a na po hybech yaka j e vidět, že slábne od po ranění. Pohyby j eho stávaj í se pomalej šími, hrdé držení těla mizí, ocas dosud vzhůru vztyčený klesá, trup se chvěj e. Ještě několik okamžikú smrtelného zá pasu a mohutné zvíře klesá k zemi. Psi
stále j eště rvou mrtvého yaka - dokud j ich nezaženou. Zabitému zvířeti j sme obyčej ně uřezávali j eho kosmatý ocas, někdy j sme si brali i kus masa nebo kůže; všechno ostatní zůstávalo koi-istí vlků, vran a supů. Tito tibetští dravci vždy po zorně sleduj í lovce a často sklízejí ovoce j eho námahy . " Stává s e tedy zřídka, že při náležité lovcově opatrnosti mohla by honba na yaky skoačit se pro lovce nešťastně. "V době cestování po Tibetu pouze j e denkrát byl j sem vážně napaden tímto zvíl-etem. Stalo se to v horách Dumbure na naší zpáteční cestě z Tibetu, v době denního táboí·ení v pi-edvečer Nového roku 1880. Jako obyčej ně za podobných okol ností vydalo se nás několik na lov do hor v okolí tábora. Zvlášť j sme pásli po bělc hrudých argalech. Nenechávali j sm e ovšem běžeti ani vlků, kj arsú a starých yaků; ale chulani, antilopy, orongó i áda nás tak už omrzeli v té době, že j sme si j ich téměi- ani nevšímali. Dlouho j sem se toulal po horách nesetkav se ani s ar galem, ani s kj arsem nebo vlkem, j ichž koží j sme potr-ebovcrti pro sbírky. Všude j sem potkával j en chulany a antilopy a j en zr-ídka na moto-širikách * pásli se divcd yakové. Tak uběhlo odpoledne. Vzdálil j sem se asi 10 kilometrú od tábora. Od počinuv si trochu, vracel j se m se po dru hém okraj i horského pásma a tam v j edné dolině j se m zpozoroval několik starých yaků. Zvír·ata dočkala asi na 200 kroků a j edno z nich j sem zastřelil asi 10 ranami. Obešed rychle h oru, pi-es kterou se pustili ostatní yakové, znovu j sem se s nimi setkal a znovu začal palbu. Nepamatuj i se j iž, po kolikátém výstřelu j eden z yaků se zastavil a potom se svalil po příkrÉm svahu hory. Valil se asi 100 krokú - sna d i víc ; pak zůstal ležet téměř bez hnutí. Ale sotva j sem se k němu přiblížil, vyskcčil a dal se na útěk po dolině. Střelil j se m po něm, ale nadarmo. Vrátil j sem se tedy k yakovi už dříve zastřelenému a prohlÉdl ho; ale poněvadž bylo daleko do tábora a yakova kúže byla celá rozdxá�ána z doby *
močál
s
kopečky, trávy.
42 I
posledních boj ů mezi samci, uřízl j sem tknutý ocas yaka a svoj i berdanku * mu j en ocas a zastrčil j sem si ho vzadu j sem obrátil pažbou vpřed, maj e v úmyslu, za opasek. Pak j sem zamířil k táboru až by mne zvíře napadlo, hoditi mu do právě tím údolím, j ímž utíkal poraněný očí kosmatý ocas a potom udel-it j e pažbou yak. Ten po krátkém běhu zalehl na ro vší silou do hlavy; ale co mohla způsobit vině. Vyčkavši taková rána gigantické leb mne na 120 ce, j íž naskrze kroků zvíře neprobij e ani vstalo a nej koule z kulov dr-íve krokem, Malou nice? potom však chvíli stáli klusem namí j sme tak proti i-ilo přímo ke sobě bez po mně. V tu chví hnutí; zvíi·e li mně zbývaly ohánělo se stá pouze dva ná le ocasem, ale b::>j e. První neměnilo své j sem vysti-elil ho postavení na vzdálenost a nepostupo70, druhý 50 valo vpřed. kroků. Ale zví Pak sklonilo ře nepadlo a ocas a zdvihlo proběhnuvši hlavu - zna j eště 10 nebo mení, že j eho 20 kroků za rozvzteklenost stavilo se proti se začínala mně s rohy na mírnit! Tu kloněnými a j sem se roz ocasem vzhůru hodl k ústupu zvednutým, a sehnuv se až jímž neustále k zemi, lezl mávalo. Puška j sem zpět, ne moj e byla v tu spouštěj e zví chvíli nenabi řete s očí. Po ta a rozvztek padesáti kro lený yak stál cích j sem se tak blízko, že vzpr-ímil a šel bylo možno ro rychlej i ; yak zeznati neto Domácí yak nahrazuje Tibeťanům soumara i chovný do zůstával stále liko j eho malá bytek hovězí. Máslo připravené z mléka yačího je hlavní očka, ale bylo ůa tomtéž součástkou potravy a proto se také pl-ináší v oběť bohům. Buď se sochy Jej ich máslem natírají anebo zdobí velko místě a obra i j asně vidět, lepými uměleckými pyramidami j all;o je tato 20 m vycel za mnouj en j ak rděly se soká. Pod ní rozpoznáváme tvái'e lamů. hlavu, když mu rány na j sem v kruhu hrudi a j ak z tlamy kapala mu krev. V tom okamžiku obcházel úzké údolí. Teprve ve vzdálenost i }sem měl pořádný strach! Oprávněně - 200 kroků j sem vydechl klidněj i a rychl e kdyby yak byl chytřej ší a rozhodnější, se pustil k svému ležení, zaklínaj e se, .ž e j istě by mne byl zahubil, poněvadž n a honbu v Tibetu vždycky s sebou b u rl 1 1 v rovné, stepnaté dolině nebylo kde se brát zásobní balíček náboj ů. " skrýti - ba, nebylo ani kdy. V roz hodné chvíli j sem vytáhl za opaskem za- . * ruská vojenská puška nového tehdy systému .
422
NOKTURN O NA OCE A N E .
Letní noc, hvězdy blikají a chvílemi svíj ej í se na obloze stříbrní a obrovští hadi severní záře. Na palubě leží temné šero a ticho. Vlny usnuly a nárazy stroj e j ako by přicházely z veliké hloubky, až od samého dna oceánu . Stojim u stěžně a pozoruj i. Ani nevím, kolik j e hodin. Čas se snad zastavil, pro tože všechno kolem se zdá úplně nehybné, ztrnulé. Hlava j e plna neurčitých a ne určiteln)'ch doj mů a myšlenky zlenivěly. Stojím a pozoruj i . " Krásné, že? " ozve se poj ednou hlas za mnou . Přikývnu, ale neohlížim se. " Oceán spí ." "I loď spi. Ale venku j e mnohem příj emněj i než v kabině." Pořád mlčim a nehýbám, se. To mluví muž. Jeho němčina j e tvrdá a lámaná. Učiní krok a stoj í vedle mne. Jest vysoký a soudím, že j est mladý. Na nejvýš pětadvacet . Mluví krátkými, j ako z konversační knížky vytrženými větami. Mluví tlumeně, s dlouhými pomlčkami a všeobecně. Nic osobního, zejména žádné vyptávání. Není nepHj emný, naopak do cela snesitelný. Hledí před sebe, někam do -
tmy. Jakmile se ke mně obrátí, cítím lehký zápach whisky. Jaksi rychle se spřáteluj eme. Neznámý vytáhne pak z náprsní kapsy převlečníku láhev a po dává mi j i. Nabídl j i tak bezpřízvučně, že ani nevím, říká-li: Pijte! nebo: Pij ete? Noc byla chladná a aroma dráždilo. Ne chal láhev v ruce a přestávky v j eho řeči byly pak o dlouhé doušky delší. Když j sem se s ním rozloučil, odešel kamsi na druhý konec lodi. To trvalo několik nocí. J ednotvárná a přece zajímavá zábava. Usečné věty, dlouhé pomlčky a whisky. A whisky. Ve dne j sem se s ním nikdy nesetkal, ani j sem se po něm nesháněl, ani j sem o něm ne mluvil. V noci se přihlásil sám, tak od kudsi přicházej e a kamsi mize. PI-i po sledním setkání, za svitu měsíčního srpu, viděl j sem mu po prvé do zasmušilé tváře . A tehdy j sem si všiml j akéhosi odznaku v j eho knoflíkové dírce. Nikdy j sem se ho nic neptal . Ani tentokráte ne. Jen j sem se zahleděl na to tmavé kolečko s bílým nápisem. Ř ekl : "Temperenzler". Tak
423
prostě, j ako by to bylo samozřej mé. Potom zmizel · v kterémsi přístavě. Druhé lože mé kabiny bylo asi týden stále zastřeno záclonou. Ve dne v noci. Nevěděl j sem, mám-li tam společníka, či nemám. Neodvažoval j sem se odhrnouti záclonu a nikdy j sem za ní' nezaslechl nej menšího šumu. Záhada se rozluštila po odchodu neznámého. Lože bylo odhaleno,
"Živý Budha" - Panshen Lama - navštívil a
Peking
ubytoval
se
v
císai-ském
paláci.
steward pr-išel j e upravit a na moj i otázku, zda tam někdo spával, řekl, že prý ten velký, mladý. Pod slamníkem leželo třináct lahví od whisky, hezky vedle sebe narovnaných. Byl to tedy on. Ani j sem se nezeptal, kdo to byl. Zdálo se mně zajímavěj ším, aby záhada zůstala zá hadou. Vč
budou
snad
Tam přij ímal ve slavnostním slyšení 2ástupce
ztíženo
všech církví, j ako
značných
konfuciistú,
taoistů,
bud
histů, členů řecké a protestantské církve. Je to zase po
100 letech první návštěva Pekingu
věděti
angličtí
agenti,
.protože
současné j ednání o Mosul mělo býti Turkům revoltou
kurdskou .
úspěchů
Povstalci dosáhli
voj enských
i
politických.
Pronikli daleko na západ až k Malatii, obsadili významný
Diarbekr.
V Turecku
samém vy
volali oposici proti angorské vládě, j ejíž ně
nějakým " živým Budhou" .
Kurdské povstiml, o němž j sme pi·ed dvěma
kolik ministrů se změnilo, našli hoj ně sympatií
měsíci napsali, že bude povaleno, bylo v polovici
mezi konservativními živly a zdá se, že mezi
dubna
opravdu
bezpečných boce.
potlačeno.
Nabylo
však
ne
rozměrů a otřáslo Tureckem hlu
Ukázalo nejprve, že ani mladé Turecko
nesmí j ednati příliš lehkomyslně v otázkách náboženských a bezohledně vystupovati proti náboženským tradicím. Povstání 2účastn ili se j en Kurdové severní, sídlící na j iho2ápad od Vanského j ezera, dHve silně pomíšení s Armény, dokud tito nebyli vyhubeni za světové války. Jižní Kurdové ve viláj etu mosulském povstání nepodporovali, protože se necítili dotčeni refor mami náboženskými angorskou vládou zavádě nými, j ako byl na př. zákaz kázání v mešitách, zrušení j ej ich
některých na určitý
Starosti
ty
svátků, den
připomínaj í
československé
vlády
úřední
stanovení
proti zvyklostem v
o
mnohém stanovení
atd.
starosti svátků .
odsouzením nej význačnějšího moderního žurna
Jižní Kurdové mají své kurdské školy a jsou
listy
podporováni Vel.
kurdskou
Britanií,
která při úpravě
tureckého rebelií
Husejna právě
Džahída
potlačenou
beje
a
j e j akási
Turecka mnoho pracovala o zřízení autonomního
souvislost.
státu kurdského. Kurdové sami liší se jazykově
stanovící velké tresty na všeliké útoky proti
od
vládě
Turků,
ale
nábožensky
j sou
horlivěj ší,
vychováváni byvše nenávistí vůči Arménům. Povstalci byli vedeni šejkem Saj j ídem, který měl k disposici značné peníze.
O j ejich původu
V Turecku
byly
pi"ij aty
a povoleno asi čtvrt miliardy
zákony Kč na
potlačení povstání. Doprava tureckého vojska po bagdadské dráze budila neklid Vel. Britanie, j ednak
že 'Francie to dovolila, j ednak že se na
hran icích Mosulska hromadily velké voj enské
Vidinu,
síly v době, kdy zasedá komise v Mosuln .
hnutí
Není dosud jasno, j ak došlo hlému
zhroucení
14.
dubna k ná
kurdských
revolucionářů,
a j eho
čtrnácti druhů
zatčen í šejka Saj jída
v Giindži, mezi 1\'lušem a Palu. Většina vůdců byla popravena v Diarbekru a čety kurdské zbaveny
vůdců
skládaly
hromadně
zbraň .
Kurdské povstání bylo tím vyřízeno, ale ne byla zničena oposice , která v samotném parla mentě přes všechny publiky
zákony
diktaturu
potírá
na ochranu
Kemalovu.
re
Mezi
oposičníky j sou mnozí vynikaj ící předáci revo
Kjustendilu. Nejvíce utrpělo Maked onie, protože nej
Vraci,
pro
svobodu
schopněj ší
vůdcové
navzáj em byli postřílení,
j ako na př. Todor Alexandrov, j enž odpíral spojiti se s komunistickými snahami, byl za Čaulevem , Čaulev byl pak také od
střelen
ním j iní.
s
straněn a
Kraj ina podél hranic ne
j evištěm
byla
bulharsko-j ugoslávských
sčetných násilných činů. Poslední j e zavraždění Georgieva v Sofii, útok na krále Borise
gen.
j edoucího
v
autu
z
Orchanij e a nakonec strašlivý
atentát v katedrále sofij ské sv. Nedele
1 6 . dubna
při smutečnich bohoslužbách za zabitého gen,
bylo
Georgieva. Na 206 osob bylo zabito nebo raněno,
císai·ství . V Kurdistanu bude odstraněna moc
vesměs čelných Bulharů a jich rodin. Původci
lučního hnutí
z
r.
kdy
1909,
svrženo
šejků a kmenové zřízení, zavedeno četnictvo
atentátu byli většinou postřílení při zatýkání,
a kočovníci budou donuceni k usedlému životu.
protože odporovali zatčen í se zbraní v ruce .
Bulharsko nepřestává býti j evištěm poli tických vražd . Od potlačení povstání komu nistického koncem r.
1 923, kdy byla již ph-
komunistické,
povstání
Připravované
které
očekávané smrti samého krále, úplně selhalo. Účastníci atentátu zmatku
použíti
mělo
při
byli buď při zatýkání zastřeleni, když se bránili zatčení, anebo odsouzeni k smrti j ako kostelník Friedmann, Abadžev, Petrun a j .
Zadgorský.
R U M U N SKO
Válka v Hedžásu, o níž se j sme několikrát zmínili, trvá stále . Vahabité pod Saudem oblé haj í zbytky armády chalifa Aliho v přístavu Džiddě, která i e obehnána ostnitým drátem a
proměněna
pomoc-i
z
pevnost.
v
čekající
Vahabité
vnitmzemí obmezují se j enom
na
menší útoky, j e ž vyvolaj í zběsilou palbu dělo střel0ctva emírova, většinou bezúčin nou . Bývá to
zbytečné
mrhání střelivem,
které
beztak
emir s bídou shání v Evropě, podobně j akoi i ostatní materiál. star)•ch j sou
Devět desetin koupených
j e nepotřebno,
děl
rezavé.
Američanů
Od
náboj e
namnoze
koupil emir pět
tanků, j ež nej sou než zrezavělé mi.ldadní auto mobily zapomenuté v Německu . Má dva aero plány,
s
rových . pravena i
vláda
takových
nimiž létali ruští letci ve službách emí Je
to
zbytek
celé
skupiny
letadel,
komunistická
pod
vedením
z nichž většina byla sesti"elena, j eden zničen
j ako
byl
vídeňský
výbuchem vlastního granátu. Emir touží po
dobrodruhů
židovský žurnalista Herz, j enž byl předurčen
bombardování Mekky, ale zatím se na letcích
za ministra zahraničí, atentáty se rozmnožily .
žádá,
Po pádu Stambolij ského, kdysi diktátora Bul
bedávinú ukradnuvších pár ovcí. Obyvatelstvo
aby
honili
vidouc
někde
po
hospodářskou
poušti škod u,
skupiny straní
harska, rovněž "na útěku" zastřeleného, učiněno
Džiddy
bylo několik pokusů o nové povstání, ale
spíše Vahabitům a rádo by vidělo emira již
každé bezvýsledně, jako
v
Dupnici, v
po
okolí
za mořem.
Zhoubné tornado zpustošilo v bi·eznu 26 měst ve Spoj ených státech. Napadlo v 1 hod. po poledni město Annapolis (lVIissouri) a po stupovalo směrem severovýchodním do jižního
Annapolis
Illinois, načež se v Elizabethvillu v Indianě rozdělilo na dva slabší proudy, přes Tennessee a střední Kentucky. V Annapoli zabilo 20 osob a poranilo .'5 0 zničivši spoustu budov. Za dvě hodiny zj evilo se nad Murphysboro a De Soto boříc celé bloky domť1 . A 20 .mil dále znova se dotkl vzdušný kotouč povrchu země, zničil úplně West-Franldort a následuj ících asi sto mil zpustošil stejnou měrou. V l\Iurphysboro zřítila se školní budova mezi vyučováním . V mnohých místech vznikly strašné požáry, které příšerně osvětlovaly ztemnělá města, protože elektrické vedení bylo přerušeno. Ze ssutin ozýval ze nářek zasypan)·ch až do rána, ačkoliv z esou sedních měst přibyly rychle po mocné oddíly, které za světla automobilový-ch lamp zachraňovaly trpící. O síle tornada svědčí, že vlak byl j ím smeten s kolejí a několik pasa žérů zabito. Auto s pěti osobami bylo vzdušným vírem odneseno n ěkolik set metrů s místa. Počet zabitých odhaduj e se na 900 a raněných na 3000. PHnášíme zatím mapku měst, kde tornado zuřilo a v posledním čísle ročníku
přineseme vysvětlení a vylíčení těchto větrných bouří . Sbiráni indiánských plsní. Indiánské písni věnuje se v amerických vědeck)•ch kruzích ne malá po�ornost. V posledních letech vydal Ústav pro americk)• národopis studie o hudbě Čipiwú, Tyton-Siouxú a Severních Jutú . Sbírání a studia písní a melodií podjal se nejnověji Frances Densmore u Manclánú a Hiclatsú v le tech 1912, 1915 a 1 918 na reservaci Fort Ber thold, která leží po obou stranách i·eky Missouri v místech , kde do ní ústí Little Missouri v Se. verní Dakotě. Y)•sledek baclání j e shrnut v díle "Manclan ancl Hidatsa music" (\Vashington 1 923) , ve kterém spisovatel věnoval pozornost pouze star)•m písním. Zpěvy novější, které zpívá dnešní indiánská generace a které se liší od staroincliánsk}·ch, nezaznamenal. U Man elánů nasbíral 82 písní a melodií ocl osmi mužú a dvou žen, u Hidatsú 28 od osmi mužů a j edné ženy. Cenné informace získal ocl pěti Indiánů z obou kmenú . Zaznamenal také legendy, po hádky a obi·ady . Všichni ZFěváci a infonnátoh byli čistokrevní Indiáni rázovitého vzezl-ení a pevného charaktern . Ž ádný nebyl mladší 50
Hidatsa pískající na píšťalu. let. Ačkoliv oba kmenové se kulturou a zpúso bem života velice sobě podobají a politicky byli odedávna spo� eni, pl-ece přes vzáj emné úzké styky každý si zachoval svoje vlastní písně.
Spolky (soe1eties) mužů nebo žen u j ednotlivých kmenů mají zpěvy pro oba kmeny společné. Ale písně související s obl"ady, legendami nebo
Indián z kmene Mandánů. týkající se h;menových válečníků má }{aždý kmen zvláštní. Když r. 1 887 půda reservace byla rozdělena mezi Indián:-;, opustili Mancláni
Vchod do chyše Manaánů.
a Hidatsové starou vesnici u Fort Berthold. První se usadili na západní straně a druzí většinou na východní straně M1ssouri. Vše obecným střediskem Mandánů j est nyní hli něná chyše starét o typu, kterou postavil ze dřeva (viz obrázek) a hlíny Indián "Vraní srdce" blízko Missouri. ] est bez oken, s lešením na sušení obilí postaven)•m před vchodem do ní. Představuj e púvodní polokulovitý tvar obydlí cil"íve obvyklých u obou kmenů. Uvnitř chyše se konají četné slavnosti a shromáždění. Zde spisovatel nějaký čas táboi"il a sbíral hudební materiál. Zajímavé j e, že "Vraní srdce" pře váží přes řeku Indiány j eště v kulatém koženém člunu (bul! boat) starobylého tvaru , j akých kdysi k plavbě po r·ekách užívali také j iní kme nové na Missouri. SHediskem Hidatsů j e "po radní dům" Indiána "Starého Psa" vystavěný z dřevěných klad a podobající se tanečním do mům Siouxů a Čipiwů. Má dokonce j iž dvě nebo tři zasklená okna a stojí jen několik mil od agencie Elbowoods na vých . straně Missouri. Tato agencie, ležící témě!· proti ústí Little Missourij , e druhým místem, l{de Densmore žil mezi domorodci sbíraj e studij ní materiál. Již v době před prvním setkáním s bělochy (1738) obdělávali :rviandáni půdu a Hidatsové od nich se naučili zemědělství . Jeho vývoj byl však po mnoho let ztěžován n epřátelstvím Siouxů a kanadských Čipiwů, kteří j e tak ohrožovali, že mohli se vzdalovati ze sv)•ch vesnic pouze v plné zbroji. Nicméně r. 1 872 měli obděláno 1000 akrú a po trvalém míru se Siouxy r. 1875 se poměry zlepšily a dnes j sou na svých pří dělech farmái"i a pěstiteli dobytka. Řeči obou kmenů patří do j azykové skupiny siouxské. Řečí Hidatsů se mluví dosud v nezté-nčené míře, kdežto mandánština mizí. R. 1804 bylo Man dánů 1250, avšak po neštovičném moru, který řádil r. 1 837 1nezi domorodci na horním Missou ri, zbylo jich asi 150 . R. 1 905 j ich bylo 254, r. 1918 274 hlav, Hiclatsů r. 1905 471 . Na honkonském sjezdu lékařském sdělena byla řada zajímavých historií. Tak v poselství čínského presidenta b:;lo uvedeno, že medicina byla v Č íně již dávno pěstěna a taoističtí mniši si zlámali až devětkráte za sebou ruku, aby vyzkoušeli metody léčebné. Jiní studovali léčbu melouny a drogami. Honkonsk}• léka ř líčil zase boj proti krysám v Honkonu, kde se za zabité krysy platila odměna. V krátké době
nastal tak silný dovoz mrtvých krys z Kan tonu , že nanzení bylo odvoláno. Lékal z ostrova Hajnanu zase vyprávěl své zkušenosti s teploměrem, j ej ž mu j eden pacient stále cucal a pak vrátil jako nepoti"ebný lék, druh}• zase se namáhal vypíti rtuť a naHkal, že tu medicinu nemůže z trubičky vyssát. Vl ádni výprava do olejové reservy v Alasce . Skupina odborníků vědeckých a techmckých pod vedením dra Phil. S. Smitha, dřívějšího ředitele geologického ústavu , výběr mu žú vzdorné stavby tělesné, technické zdatnosti, zkušeností arktických a prokázané schopnosti vzdorovati příkořím arktického podnebí, vy dala se letos do polární divočiny u Point Barrow na sev. břehu Alasky na výzkum ná lllořní reservy č. 4., utvořené rozkazem vlád ním 27./2. 1923 . Před dvaceti lety navštívil tyto kraj e F. C. Shrader, který plul severně zálivu Alasky proti toku John Riveru a po přenosu člunů (portáži) po proudu Anakatuvuku do sáhl Ledového moře v zálivu Harrisonově n a v. o d mysu Barrow. Jeho výprava prošla zá padem Alasky od Tichého oceánu k Sever nímu Ledovému moři. Výprava Smithova má. provésti geologický a topografický výzkum a nabýti určitých zpráv o tom, j sou-li tam opravdu velká olejová pole. Všechny podrobnosti výzbroj e a perso nálu byly vypracovány geology, kteří maj í dlouholetou zkušenost v Alasce . Zásoby byly pečlivě zvoleny, ale zkušenost ukázala, že nej vhodněj ší j e potrava požívaná domorodci na j e jich namáhavých cestách. Zásoby i výzbroj byly získány na místě samém, j e n kanoe zbudo vány v Kanadě. V severních končinách j e mnoho uhlí a asi také něco petrolej e , pak nejcennější z ostatního bohatství přírodního j sou ' rozsáhlé pastviny sobí . Divoký sob (karibú) poskytuj e též masa, ale výprava nemůže se zdržeti lovem a pone chati vše náhodě. Od r. 191 2 pomý·šlelo se na v.)r zkum, ale nebylo s dostatek peněz a jiné kraj e slibovaly j istější výsledky, takže tato cesta byla odkládána až do založení n ámořní reservy petrolej ové. Bylo již prozkoumáno přes 1 0.000 čtv. mil reservy podél pobřeží arktického (25 -75 mil do vnitrozemí) , obj evena ložiska uhlí a dva velké průsaky petrolej e, studovány fysikální podmínky, nejlepší způsoby cestování a pro veden povšechný výzkum geologický.
Výzkum přinesl cenné výsledky pro poznání pobřežního pásu zšíři 100 - 150 mil (160 - 240 km) od mysu Beaufort k mysu Simpson. Mezi prvním mysem a zátokou (inlet) Wainwright překročeno několik menších řek a terén byl zmapován. Velká řeka Meade a západní část zátoky Dease byly spoj eny výzkumem se znač kou geodetickou na Point Barrow. Dva velké prúsaky petrolej e prozkoumány u mysu Simp son a fixovány na mapě, mnoho uhlí shledáno v celém kraji a zvláště u mysu Beaufort, kde byly vyzkoumány a změřeny četné flece. Letošní výprava Smithova hodlá pronik nouti od jihu a to j e možno j en v době zimní. Od Tanany (1. pobočky Yukonu) poj ede na sáních taženýTh eskymáckými psy na sever 700 - 800 mil k řece Koyukuk, která teče s drs ných hor tvořících j ižní okraj reservy. Na jih od těchto pásem prostírá se poříčí velkého Yukonu a Kuskokvinu s hojnou vegetací a plochami vzdělatelnými i pastvinami, takže se hodí k osídlení bělochy. Zimy j sou sice stu dené, ale nikoli tak kruté, aby znemožnily obydlení a vegetační doba 70 - 100 dní stačí, aby uzrálo obilí. Odtud však na sever na 700 mil nenaleznete ani křoví ztloušti tužky a bude tedy třeba vařiti na petroleji. V zásobo vání vypomůže zvěř j ako los, horská ovce, karibú a ptarmigan (sněžné kuře), pro hladove psy bude nutno vzíti s sebou aspoň 20 q lososa, vítaným dopinkem k tomu budou říční ryby a přehoj ní malí černí medvědi. V hlavním stanu pod horami bude životním úkolem výpravy nalézti a překročiti průsmyk v horách Endicott směrem k poříčí řeky Colvil le, která teče do Ledovéh o moi·e . Kraj ten j e polární pouští, roční úhrn srážek vodních klesá pod 25 cm, ale sněhu bude v zimě na sáňky dostatek. Mnozí z nás pi·edstavuj í si polární výpravu podle fotografií znázorňuj ících pochod ledovou tříští o nepravidelném, hrbolatém po vrchu , ale většina povrchu v arktické oblasti j e poměrně rovná. Na sever od arktických hor j est polární část Unie zabírající méně než lj5 rozlohy Alasky. Tam pouze 40 dnů v roce ne mrzne, není vůbec stromů a ostatní vegetace jest zakrnělá . Na �bráněných místech daleko od pobřeží rostou nízké vrby, ale v oblasti vý pravy Smithovy ani těch nebude a výprava poveze tedy s sebou kostry pro chyše esky mácké j ako nutnou součást zavazadel.
V dubnu hodlá výprava dostihnouti řeky Colville a zbudou j í j eště dva měsíce sáňkál-ství na výzkum j ižního konce reservy. Vyrazí k zá padu podél severního svahu horstva, aby vy pátrala pi·echod k úvodí řeky Meade (120 mil od ústí proti vodě bylo již zmapováno r. 1 923) . V t u dobu asi nastane léto, proto část vyčká, až se voda uvolní, a druhá se vrátí k úkrytu dvou kanoí, zanechaných u pobočky Colville, se zásobami na Hi měsíce pro čtyři lidi a obě části vykonají zbytek cesty po vodě. Než se dostaví červnové tání, psi se sáňkami se vrátí do východiska s pi·ebytečným mužstvem. Zbylé obě části prozkoumaj í řeky Colville i Meade pH plavbě po proudu, zmapují okolí a probadaj í púdu i v pi'íčině možnosti výskytu petrolej e v této oblasti. Oddíl colvilleský po cestě několika set mil chce projíti asi 25 mil portáže k řece Chipp či Ikpikpung. V létě bude úkolem probadati tyto všecky řeky do vzdálenosti 100 - 200 mil od zátoky Dease (25 mil na v. od Point Bar row) , oba oddíly se sejdol' v září u této zátoky po ukončení rozvědek a v kanoích podél po břeží doplují k mysu Barrow a odtamtud lodí velrybářskou neb obchodní do Nome, j ej ž pravi delná služba lodní spoj uj e se Seattlem. Nej obtížněj ším úkolem výpravy j est do prava asi pěti tun zásob a čtyi· l!;anoí od poslední stanice vládní železnice na Tanavě přes předěl mezi Yukonem a ř. Colville. K tahu bude 90 psů (spotřeba sušeného lososa denně 90 dkg), proto vážným problémem dopravním bude zásoba potravy a též petrolej e ; 50 psú mimo to bude určeno pro technický oddíl. Doprava na tak veliké vzdálenosti vynucuj e proto omezení počtu účastníků na míru nejmenší. Zajisté zakusí výprava náhlé mrazy - 30 až - 400, ale každý den ji přiblíží k "staré dobré letní době" s j ej ími roji moskytů a komárů . Léto má tam rovněž své nevýhody. Když sníh sešel, cestování bažinami a močály j e zdlouhavé a pracné, ztráví čas i sílu svalovou a proto v celé Alasce volí se za dobu cest zima, kdy možno pomocí sáněk se psím potahem a sněžnic rychle postupovati. Kruté mrazy méně vadí mužům i'ádně vystroj eným než zrádné bahno a močály v létě (Hedin v Tibetě obdobně ve dne) . Nejstaršl člověk. Ve vápencovém náplavu u Taungs poblíže hranic Bečuánska v Jižní Africe vykopaly se zkamenělé zbytky tvora,
který se už hodně podobal dnešnímu člověku . Odborní znalci, prof. Dart a J oung, myslí, že tvor tento žil na začátku plioce nu, ba snad již v době předcházej ící, v miocenu, tedy v polovici doby třetihorní . Č asově bychcm museli zal'aditi tohoto prapotomka lidského snad mezi půl a pln)•m milionem let . Dosud za nej starší nálezy lidských kosq se považovaly kosti nalezené na ostrově Javě, časově umisťované do doby asi před půl milionem let: tvor, j emuž tyto kosti patřily, byl zván Pithecanthropus erectus, lidoop, chodící již zpi·ima, mající větší schopnost rozumovou nežli opice a umějící již mluviti. Než tvor, j emuž pathly kosti nyní nalezené u Taungs, neuměl j eště mluviti; velikosti a v)• voj em mozku byl j eště blíže opici nežli člověku, avšak nebyl opicí, poněvadž tvar j eho lebky ukazuj e na vlastnosti, pati-ící j edině člověku . Prof. Dart naz)·vá tohoto tvora man like ape (člověk podoby opice) a klade ho mezi nej primitivnějšího člověka a nejpokročilej ší opice . Zdá se, že j sme na stopě po scházejícím dosud článku mezi člověkem a tvory ostatnín!i, tedy pi·edevším druhem opičím nám nej bližším. Než ani tento nález není j eště dúkazem, že jsme y)·vojově vyšli z opičího rodu, ač j sme s ním velmi pi-íbuzní; stále vidíme zi-etelněji, že ne j sme potomky dávnověkého druhu opičího. Původní lidský druh musíme hledati daleko zpět ve vývoji. Daleko v dávnověku lidský druh i opičí vyrostly na témže kmeni živočišném, ale v různých obdobích a v)•voj j ejich se ubíral rúzn)·mi cestami, podle rúzn)·ch účelů a pro sti-edkú . Č lověk není ukončením vývojového i'etězu v době nedávné tím způsobem, že by byl vyšel z druhu· opic, nýbrž vyvíj el se již po sta tisíceletí z dávnověkého pratypu lidského. Pi"ed nespočetn)•mi staletími větev rodová, z níž lidstvo vyrústalo, odch)•lila se podstatně od větve opičí snad tím, že v)•voj z tvarú fy sick)·ch pi·csh;očil na mozek a j eho činnost myslící . A také již před statisící lety byl primi ti\·ní člověk tehdejší myšlenkově v)·še nežli nejinteligentněj ší opice dnešní. Proto opice dnešní nntno považovati za pi·ežitky z dávných dob, kdy patrně zmeškaly vhodnou chvíli k v)·voj ovému běhu. Jedině lidský druh dal se na cestu za pěstěním rozumu a tím j edině již v dobách šerého dávnověku pojistil si j edinečné postavení mezi všemi ostatními tvory. Za myslíme-li se nad těmito taj emstvími přírodního
tvol"ení, s bázní pl"ímo musíme se tázati : Je ko nec už tomuto úžasnému v)·voji života na zemi ? Odpověď se drsně tlačí z temného pod vědomí : Sotva; vývoj života j e nezariržitelný a nekonečn}·! J(u. Město pod mořem. Archeolog B . Kuhn de Prorok, podnikající již po 4 roky vykopávky na městišti staré Karthaginy (v s. Tunisu), pí·ednášel v novoyorské National Geogra phi�al Society o objevení neznámého předvěkého města na pobřeží ostrova Džerby v zálivu l\Ialé Syrtě v s. Africe, které pro snížení se pobřeží leží nyní na moi·ském dnu . Obj evil j e náhodou potapěč, lovící moi·ské houby, který, ponořiv se ke dnu, spaUil tam mezi vodními rostlinami vztyčenou sochu ženy a když pak se sv�·mi druhy místo prohlédl blíže, seznal, že tam leží celé ponořené město se zachovan)rmi chrámy, paláci a s hojnými prý uměleckými poklady. Guvernér ostrova Džcrby uvědomil o tom de Proroka, který se pi·esvědčil prosti"ednictvím svých potapěčú o pravdivosti zpráv lovcú hub a hodlá letos ono místo podrobně prozkoumati. Dosavadní zprávy j sou ovšem docela povrchní, protože potapěči, kteří objev učinili, ponorují se beze skafandrů a tudíž vydrží pod vodou j e n 2 - 3 minuty. De Prorok se zmínil o plánu, obehnati celé město betonovou zdí a z ní pak vodu vyčerpati, nebo, kdyby to bylo příliš nákladné, protože j e tam hloubka 9 m, pro zkoumati a vykoi"istiti j e v potapěčských skafandrech. Historie ponořeného města není známa, ale dějezpytci kladou do oněch míst dějiště Odysseových příhod s Lotofagy a s čaro dějkou Cyrcé a de Prorok soudí, že se tam snad podaH rozhodnouti, měla-li Homérova Odyssea podklad historický, či pouhé pověsti. Město j e j istě z pozdějšího období než Troja, možná, že současné s Karthaginou. Leželo buď na břehu Džerby nebo na přilehlém ma!ém ostrově. Na Džcrbě a na protějším africkém břehu j est několik prastar)·ch měst, ovšem úplně rozvalen)•ch a zasypan�och, z čehož možno souditi, že v tomto území bylo v 6. n . 8. století př. Kr. civilisační středisko, které však za dob nej většího rozvoj e Říma bylo již ponoi·eno nebo zapomenuto. Pobřeží snižovalo se tam jistě zvolna, neboť není ani historické zprávy ani geologick)·ch známek o něj akém země tí"esení a ponor·ené stavby stojí neporušené. Právě voda zachránila ono město před zkázou,
neboť zamezila pi"ístnpu atmosféry, jejíž vlivem okolní osady - neponořené - během věkú se rozpadly . Je známo, že i část Karthaginy j est ponořena, jak ukázaly fotografie, vzaté s aeror:lánu. De Prorok hodlá j e ště 6 let věnovati v)rzkumům v těchto krajinách . R. F. Ochranná území (reservace) j sou zřizována zpravidla na záchranu typického rostlinstva a živočišstva nebo geologických útvarů, ale také mnohé dávné stavby zasluhují stejné ochrany. President Coolidge prohlásil loni za "národní památník" dvě území v Arizoně záp. od řeky Colorada o rozloze 2. 234 akrů (558·5 ha) , kde se nacházejí dvě skupiny pi·edhistorických úícenin, postavených neznámými předchůdci n yněj ších tamních obyvatelů, Indiánů kmene Hopi. Jsóu to tvrzovité stavby o 2 - 3 poscho dích (do nichžto se vystupovalo po žebí·ících), podobné domům známého indiánského kmene Pueblo, ale masivnější. Chráněné území bylo nazváno "Wupatki monument", podle domně lého j ména onoho zmizevšího kmene. (News R. F. Note . ) Tunel horstvem Rocky Mountalns j e vrtá! záp. ocl Denveru, hlavního města státu Colo rado, aby toto velkoměsto mělo pi"ímé spoj ení na západ s velkou tratí vedoucí k Salt Lake City. Tunel proráží pohořím Front Range, které j est vodním předělem mezi oběma oceány. Bude dlouhý 9·760 km, j eho v:;och. brána j est ve výši 2760 m, západní ve výši 2727 m. Náklad j est rozpočten na 6,720.000 dol. (228,480.000 Kč) . Bude dokončen r. 1 926 a zkrátí cestu z Denveru k Pacifiku proti dnešnímu spoj ení o 278 km. Jest nazván tunelem lVloffatovým k poctě prvního navrhovatele tunelu skrze předělové pohoří, který však pro nedostatek peněz tunelu neprovedl, n)·brž postavil železnici )lnym směrem pi·es horstvo . Nad hlavním tunelem j e vrtán rovnoběžně úzký tunel odvodňovací, který se však svažuj e od záp. k vých. a bude sváděti vodu do Denveru, kde dosavadní vo dovody pomalu nestačí . Před oběma branami tunelu byly postaveny kolonie pro dělníky a inženýry (s rodinami 640 osob) s obchody, U . F. školou a biografem. (The Denver Post.) Náboienská psychosa v Rusku. Sovětské úí·ady vyslaly zvláštní komisi, aby pátrala po novém náboženském hnutí mezi obyvatelstvem v ně kter)·ch új ezdech běloruských, zejména v okolí ·
43 0 Bobruj ska. V různých vesnicích rozkřiklo se, že starobylé ikony nabyly dr-ívější krásy, což se připisuje nadpřirozeným silám. Tyto vesnice byly lidem prohlášeny za svaté a množství poutníků j e navštěvuj e . Komise shledala, že nyněj ší hnutí je proj evem hromadné náboženské psychosy, ale v některých sovětsk)rch kruzích přikládá se mu politický ráz v souvislosti s vol bami. Tvrdí se, že se j ím má získati vliv na sedláky, aby "volili kandidáty, které Bůh mi luj e". Jeskyně na ostrově Nolso - zázrak přirody. Tak na púl cestě mezi Velkou Britanií a Islan dem vystupuj e z vod Atlantského oceánu 22 ponurých skalních ostrovú Ovčích (dánsky Far Ů er) , j ež jsou vlastně vrcholky potopeného sopečnéh o pohoH ve směru od Skotska pi"es Island ke Grónsku. Ni j ediný strom neoživuj e svou zelení holé, rozeklané a příkré b!·ehy, j e n ubohé keříky t u rostou a ztrácej í s e v šedi skalin, téměř stále zahalených v plášť mlhovin a zul·i vými bouřemi bičovaných . Ostrovní obyvatel-
stvo j est pl·ívětiv)', úslužný a pohostinný lid, j ehož hlavním pramenem obživy j est moře . Soustřeďuje se j ednak v Thorshavnu, největším rybái·ském pHstavu ostrovů Ovčích a sídle dánské správy, j ednak roztroušeno j est po všech ostrovech a přebývá v malých dřevěných dom cích, z j edné strany o pahorek opřených. Než tyto ostrovy nejsou opomí.i e ny, j ak by se dalo z nevlídnosti a drsnosti j ej ich souditi, ale často navštěvovány skupinami turistů, kteří pl"ij eli z Kodaně do Thorshavnu shlednouti podivu hodnou j eskyni na Nolso. Thorshavn leží na jihových. bi"ehu největšího ostrova Stromů . Z města pl·eplaví se návštěvníci přes úzký pniliv na protilehlý ostrov Nolso, kde v rybářské osadě na ·severní j eho straně vsednou do člunu, který j e dopraví úzkým vjezdem do j eskyn ě. Ta roz kládá se pod celým povrchem ostrova a svou rozlehlostí budí u diváka úžas. Byla pravdě podobně vyhloubena vlnami mořskými a j est opravdovým zázrakem přírody, který nemá hned tak sobě rovna. Fk.
Dr. Fr. Štůla: K OCE ÁNOGRAFII . S rozvoj em pl"írodních věd dostalo s e i fy sickému zeměpisu neobyčejného prohloubení a j ednotlivé j eho části nabyly takového roz sahu, že dnes vlastně vyvinuly se v samostatná vědní odvětví. Nej e n pevninský povrch zemský s e svými pestrými rozdíly v tvářnosti, ale i vodní a vzdušný obal zeměkoule poskytuj í ve svých j evech tak mnoho zvláštností a záhad, že pozorování jich a hodnocení vyžaduj e tolik pilného studia, že nestačí již v nynější době síly j ednotlivcovy, aby se jim mohl věnovati j ako celku, nýbrž chtěj e vědecky pracovati v j ednom oddílu, j est nucen přijímati prostě výzkumy odvětví ostatních j ako hotové po znatky. O první z částí fysického zeměpisu, j ednající o pevné kůře zemské, referováno bylo právě v předcházejících číslech tohoto měsíčníku
doc . Drem V. Dědinou, v p!·ítomném referátu chci se omeziti na j eho druhou část, na oceánské vodstvo, j ímž zabývá se oceánografie, tvořící samostatné odvětví fysického zeměpisu . Oceánografie, neboli věda o světovém moři, zab)•vá se tímto živlem po všech j eho přírod ních stránkách. Především popisuje ohromnou nádrž, vyplněnou oceánským vodstvem, zkou má vlastnosti j eho dna, vyšetřuj e původ a geo logické složení j eho usazenin i j ejich zeměpisné rozšíření. Pak se obrací k vodstvu samotnému, j eho chemickému složení normálnímu i příleži tostným j eho změnám, způsobeným vlivy ci zími, zkoumá j eho fysické vlastnosti a účinky různých činitelů přírodních na ně, zvláště slu nečního tepla a světla, dále vyšetřuj e pohyby vody mořské, pokud j sou působeny větry, vlivy kosmickými a jinými přírodními činiteli,
43 I tedy vlnění, dmutí, tvoi·ení se a účinky ledu a proudy. Oceánografie j est nej mladším odvětvím fy sického zeměpisu. Na první pohled se zdá zrovna protimyslným, že tomuto živlu, lder�· zasahuj e svými vlivy tak hluboko do života pevnin a tím všeho tvorstva na nich, věnováno bylo tak málo pozornosti, ale přihlédneme-li blíže k j ej ímu pracovnímu poli, shledáme, že nebylo dHve ani jinak lze při tehdejším, ne příliš velikém rozvoji ostatních vědních oború, j ichž výsledků oceánografie pro svá badání nutně potřebuj e . Sledujíc pohyby vody mořské, zvláště vlnění a dmutí, oceánografie j est nucena používati poznatků matematiky a fysiky, pl-i studiu proudů meteorologie, při zkoumání vlivů různého složení vody chemie, pro vyšetřování usazenin na dně geologie; při výzkumech a roz šíření mořsk)•ch rostlin a zvířectva j est nutno obrátiti se k biologii, pl-i sledování vztahů člo věka k oceánu k anthropogeografii a pod. Všecky tyto vědy j sou tedy k oceánografii v úzkém poměru věd pomocných, které j e n pracovní metodou a cílem svého badání se od ní liší. Oceánografii. dělíváme j ako ostatní části zeměpisu na část všeobecnou, mluvíme-li o oceánu po zmíněných stránkách j ako celku , a na část zvláštní, probíráme-li tyto j eho vlastnosti v j ednotlivých j eho oblastech, na př. v moři Středozemním, Baltském a pod. Oceánografové francouzští dělí ji pak na část statickou, za hrnující v sobě oceánskou topografii a složení mořského dna, chemické a fysické vlastnosti vody mořské a ledu, a na část dynamickou, j ed nající o pohybech vody, vlnění, dmutí a prou dech. Se spisy oceánografickými setkáváme se po měrně velmi pozdě a lze říci, že až do konce první polovice 1 9 . stoL nelze mluviti o oceáno grafii j ako vědním odvětví . Teprve v prvním desítiletí 2. poL 19. stoL objevuje se první dílo toho druhu, které sepsal námořní důstojník americký a pi·ednosta námořní observatoře ve Washingtonu J\llathew Fontaine l'o!Jaury poi titulem : The physical geography oj the sea" r. 1855. Kromě toho vydal v L 1849 - 1 860 veliký atlas pod názvem: Wind and currents charts", který se dočkal mnoha vydání . Maury ho lze vůbec považovati za otce moderní vědecké oceánografie již také z toho důvodu, že na j eho . .
,.
popud svolána byla r. 1833 do Bruselu mezi národní konference, na níž námořní státy při j aly j eho zásady k systematickým pozorováním oceánografick)·m, jimž brzy následovalo zřízení zvláštních ústavů, j imiž se dostalo studiu oceánů nových směrů a na moderních základech vybudovaného prohloubení. V těchto ústavech kromě j ejich vlastních prací ukládány také lodní d eníky, které byly všeobecně zavedeny a do nichž kapitáni zapisují v pravidelných lhůtách všechny j evy, s nimiž se na svých ces tách setkaj í . N ového doplnění dostalo se vě:iomostem o oc� ánu zřizováním podmořských telegrafních kabelLi , za kterýmž účelem podnikána rozsáhlá hloubková měření a prozkum usazenin na dně mořském, takže i tyto práce přinesly mnoho nového a bez nich bylo by lze těžko poříditi si takový obraz o oceánských hlubinách, j aký máme dnes, třebaže námořní státy nešetřily obětí, aby vystroj ením ve lik)·ch výprav umož nily odkrytí záhad, v oceánu se skr}·vaj ících. Nej velkolepěj ší plavbou toho druhu j est cesta anglické lodi Challengeru v době od prosince 1 872 do konce května 1876, při níž prozkou mány všecky oceány a j ejíž vědecké v)•sledky a ohromné sbírky, domú poslané a přivezené, zpracovány byly odborníky skoro všech civili sovaných národú v 50 velik)·ch svazcích, ukon čených teprve r. 1895, pod titulem : ,.Report on the scientific results of the voyage of H. 111J. S. Challenger during the years I87J- I876 under the command oj captain Sir George S. Nares, R . N. F. R . S., and the late captain Frank Tourle Thomson, R. N. Prepared under the superinten dence of the !ale Sir C. Wyville Thomson, Kut., F . R. S. & c . and now of John 111Jurray." Také vědecké výsledky námořních plaveb j iných národností přinášej í hoj nost bohatých a cen ných poznatků pro porozumění problémů m oceánským. Z takto získaného materiálu bylo teprve lze přikročiti k sepsání souborných spisů, j edna j ících o oceánografii, z j ejichž dlouhé řady uvádím ve v)•boru j e n díla novější. Po práci Mauryově, která se stala j aksi základem pro práce další, byl to zejména sbor profesorů ná mořní akademie rakouské, který sepsal na popud říš. ministerstva války Handbuch der Ozeanograpltie und maritimen Meteorologie (Ví deň 1883) a Němec Georg v . Boguslawski, který
43 2 vydal r. 1 88-1 první díl své pi"íručky o oceáno grafii, kterou doplnil a pak znovu vydal Dr. Otto Kr-iimmel pod názvem : Handbuch der Ozeano graphie (2. vycl . ve dvou dílech, Stuttgart 1907 a 1 912). Jest to dosud nej větší a nej 1'1plnější zpracování tohoto oboru . T)·ž vydal populární práci o témž p!·edmčtě pocl titulem : Der Ozean, která vyšla ve Víd n i a Lipsku r. 1902 ve 2. vycl. Podobného rázu j est G . Schottowa : Physische lVIeereskuJUle ve sbírce Goschenově z r. 1 910. Z Francou zů j est to ]. Thoulet, !der)• spisem Océanographie statique (Paříž 1890) podává nové methocly studij ní a na základě vlastních vý zkumů seznamuj e dúkladně se všemi j evy sta tiky oceánu se týkaj ící. Velmi dobrou j est nová j eho ·práce L'océanographie (Pal-íž 1 922) , v níž formou velmi p!·ístupnou podává studijní vý sledky až clo doby nejnovější. Vedle něho ]. Rouch v IVIanuel ď océanographie physigue (Paříž 1922) uvt.dí v metody vlastního vě deckého pozorování j ednotlivých j evú oceán ských , ]. Richard v Océanographie (Paříž 1097) zabývá se biologií oceánu . Pěkné j sou též práce Stanisl. Nleuniera: Histoire géologique de la mer, A . Bergetova : Les p1•obtenzes de l'océan a L. Jou binovy : Le fond de la mer a La vie dans les océans, vydané vesměs v Pal"íži r. 1920- 1 922. Z Angličanú zpracovávaj í celý obor oceáno grafie ]. T. Jenkins v A textbook oj oceanography (Londýn 1921) a ]. ]ohnstone v Oceanography (Liverpool 1 923). Kromě těchto souborných zpracování j est celá řada spisú , zabývajících se j ednotlivými j evy ocánskými, z nichž nej větší pozornosti se těší j ev nej složitější a nej záhadněj ší, totiž mořské proudy, a z těch zvláště t. zv. proud Golfský. Z četné literatury o tomto úkazu j est j ednou z nej lepších práce E. Pillsburyho: The Gulf stre a m and its investigations z r. 1 890. Theorie moi"ských proud ú probírá pojednání Dra O. Kriimmela : Ein Blick auf die neu(Jf}'en Theorien der Meerestromungen (Verh. 17. deutschen Geographentages zu Liibeck 1909) . Vedlo by daleko vypočítávání Ueba j en n ej dúležitějších spisú, probírajících j ednotlivé pro blémy oceánografické , a odkazuj i laskavého čtenáře na veliké rukověti shora citované, kde u pl"íslušných ocldílú najde poti"ebn).. ch infor mací . Dobrou pomúckou j sou také t. zv. Segel handbiicher, vydávané v Hamburku pro j ednot l ivé cce2.ny i j ej ich části . ::\Ionografického zpraVychází měsíčně kromě července a srpna.
cování dostalo se až dosud toliko oceánu Atlant skému Drem G. Schottem v díle: Geographie des A tlantischen Ozeans (Hamburk 1912) a autor těchto Ntdlcú napsal : A tlantský oceán (Praha 1 924) . V literatu!·e české schází souborné zpraco vání této části fysického zeměpisu úplně, j ak j inak ani nemohlo býti při vnitrozemské poloze našeho státu, která nedávala popudu k podob ným studiím. Toliko v pi"íručkách zeměpisných věnován jí byl až dosud vždy j en na pi"íslušném místě odstavec, seznamující ve velkých rysech s · výzkumy oceánografickými. Tak j est tomu v !ll. zeměpisu všech dílů světa, vydaném redakcí l Dra Fr. l\iacháta (I. díl , 2. vyc . Praha 1923) a Dra V,lad. Nováka Fysikálním zeměpisu (ciíl I . , Praha 1 9 1 3 ) . O otázkách oceánografick)·ch a j ejich po kroku přinášejí pak zprávy nejen časopisy zeměpisné, ale i periodické pu blil;;ace oceáno grafick)•ch ústavú, věnované v)•hradně tomuto předmětu . Jsou to zvl;iště německé A nnalen der Hydrographie und maritimen 1\IJeteorologie a Veroffentlichungen des Instituts fur Jllleeres kunde an der Universitiit zu Berlin francouzské A nnales de !'Institut océanographique v Pai'íži, Builetin de l' Institut océanographiq ue v Monacu a mn. j . U nás slouží tomu účelu časopis 111oře. Dvacáté století přineslo nové, velmi důležité požadavky, které uložilo studiím oceáno grafick)rm: využití vědeckých poznatkú pro účely praktické, především pro rybolov. Za tím účelem úízena byla r. 1 902 veliká mezinárodní společnost atlantských státú evropských se sídlem v Kodani, která vysílá v čtvrtletních lhútách studijní lodi do moře Severního a Baltského a v)rsledky j ejich badání uvei"ej ňuj e ve svých bohatých publikacích (Publication de circonstance) . Podobnou instituci zřídila také Francie výhradně pro moře Středozemní a Unie americká pro své pl-ilehlé vody. :iVInoho cenných poznatků oceánografických, týka j ících se zvláště otázek biologick)•ch, pl-inášej í též zprávy rybářských komisí námo!·ních státú. Než i pi·es tuto horlivou činnost, j aká se v dnešní době vyvíj í v studiích oceánografických, zbývá j eště mnoho záhad, jež bude nutno vysvětliti, a tak zústávají dosud dokoi-án otev!·eny dvei·e pracovníkúm dalším, aby na tomto poli pokra čovali a prohloubili i · doplnili poznatky dosa vadní. •.
-- Redaktor prof. dr. S t a n i s I a v N i k o I a u . Tiskem a nákladem Unie v Praze.
