Plemena
Setr při agility běhá jako vítr
Setr při agility běhá jako vítr Agility je v současnosti velmi populární psí sport takřka na celém světě. Mohou se mu věnovat lidé každého věku s téměř kterýmkoliv plemenem, a lovečtí psi – ohaři nejsou výjimkou. Kathleen Goeb Brown žije v Middletonu ve státě New Jersey v USA, je babičkou tří vnoučat a již čtyři roky závodí v agility se dvěma irskými červenobílými setry Rowanem a Cushlou, se kterými sbírá tituly po celých Státech. Proč právě červenobílý setr a agility? Upřímně řečeno, dala jsem tomuto plemeni šanci. Na doporučení přítelkyně jsem se šla podívat na vrh, a když jsem štěňata spatřila, byla mimořádně aktivní, skákala sem a tam, běhala kolem dokola ve výběhu, ale jedno se ke mně stále vracelo. Sledovala jsem jeho ostražitost, čilost a chuť mě následovat a rozhodla se zkusit to. Věděla jsem, že IRWS jsou inteligentní a velmi zdatní, netušila jsem však, jaké úrovně poslušnosti mohou dosáhnout. Také jsem si uvědomovala, že to nebude jednoduché právě pro jejich lovecké instinkty, které mohou vést k rozptylování a ke ztrátě pozornosti k vůdci. Není toto plemeno příliš velké pro tento druh sportu? Není. Existuje více plemen stejné velikosti, která soutěží v agility. V AKC (American Kennel
Club) je jedna kategorie výšky skoku 24palcová (1 palec = 2,54 cm) a jedna 26palcová. My soutěžíme ve skupině 24palcové, kde často vídáme dobrmany, border kolie, zlaté retrívry, belgické ovčáky, irské setry, německé krátkosrsté ohaře i standardní pudly. Do kategorie 26 palců obvykle patří psi s vůdci, kteří soutěží na různých místech (USDAA), kde vůbec není kategorie 24 palců. Je to doplňková kategorie. Jednou z věcí, které jsem se o setrech naučila, je, že ačkoliv jsou velcí, jsou také extrémně
ohební. Umějí se otočit na pětníku. S jejich úžasnou schopností se točit a ohýbat docílíme skvělých pevných turn-ins (ohnutí dovnitř). Také jejich dlouhý krok je výhodou. Zatímco rychlost pohybu není taková jako u jiných psů, díky délce jejich kroku se setři pohybují dostatečně rychle. Jakou používáte motivaci a jaká je nejúčinnější? Jídlo, jídlo, jídlo! A také dostatečné chválení. Když trénujeme, mám u sebe vždy vak s pamlsky a odměním, kdykoliv je dokonáno cokoliv, na čem jsme pracovali. To platí hlavně na mladší Cushlu, která je velice zaměřená na jídlo. Pokud psi udělají v tréninku chybu, neodměním je pamlskem, ale zůstávám v hlase pozitivní a podporuji je: „Pojďme to zkusit
Agility
2
www.pespritelcloveka.cz
Setr při agility běhá jako vítr
ještě jednou!“. Pokud se u nějakého úkolu skutečně zaseknou, vrátím se zpět k něčemu, co jim opravdu jde, a odtud se pokoušíme opět dopracovat k ostatním úkolům, které jsou pro ně náročnější. Důležité je jídlo a zůstat pozitivní. S kolika psy právě trénujete agility? Právě teď pracuji se dvěma IRWS. Rowanovi je šest let a od něho jsem se naučila, co funguje, a co ne. Ale nebyl to můj vůbec první pes v agility. Tím byla Rosie, kříženka podobná portugalskému vodnímu psovi, kterou bylo velice těžké naučit vedení na parkúru, udržet její pozornosti a zabránit neustálému běhání kamkoli. Byla také velmi stresována cestováním, a tak jsem s ní přestala soutěžit. Když jsem si vybrala Rowana, začala jsem se sama učit vůdčím dovednostem. On měl chuť se učit, zbožňoval hru a byl mimořádně chytrý. Začali
www.pespritelcloveka.cz
jsme závodit, když mu byly dva roky, a o rok později jsme dostala fenku IRWS Cushlu. Tu jsem trénovala úplně jiným způsobem, protože už mé znalosti povahy plemene byly hlubší, měla jsem víc zkušeností. Začala jsem s klikrem, a najednou téměř všechny její kvality vypluly na povrch samy od sebe. Již ve dvou letech tak byla ve skupině Excellent.
Jednou z věcí, které jsem se o tomto plemeni naučila, je, že ačkoliv jsou velcí, jsou také mimořádně ohební. Dovedou se otočit na pětníku.
Plemena
Co předurčuje setry k agility, a co je naopak jejich nevýhodou? Setři mají obrovskou chuť a vůli pracovat, jsou horliví a chtějí potěšit svého pána. Jsou inteligentní, mají obrovské pracovní nasazení a úžasný smysl pro humor. Jsou to pohodáři, což usnadňuje i cestování s nimi. Snadno si zvykají na nová prostředí, hotely, arény a podobně. Na parkúru jsou klidní, přestože ve společných centrech bývá obrovský hluk. Dav lidí
3
Plemena
Setr při agility běhá jako vítr v jezdeckých arénách se špinavým povrchem, což může být dobré, pokud je dobře připraven. Pokud ale není, je to velice těžké a prašné. Tráva je v pořádku, pokud je však příliš dlouhá a kluzká, psy stáhnu. Jsou tedy psi při agility vystaveni zvýšenému riziku poranění? Pokud nejste opatrní a obezřetní, tak ano. Někdy vidím lidi, jak běhají se svými psy v lijáku, a to prostě nepochopím. Riskují tak zdraví svoje i svých psů. Navíc si myslím, že setři jsou ke zranění náchylnější i kvůli své výšce, proto jsem s nimi několikrát odmítla běhat na nebezpečném povrchu, i když to znamenalo finanční ztrátu. Také s nimi provádím rozehřívací a protahovací cvičení, než se pustíme do práce. Mám fyzioterapeuta, kterého se psy pravidelně navště-
je nijak neovlivňuje. Jediný problém je, že reagují na ostatní psy, a tak musím být neustále pozorná k našemu okolí. Komplikací u IRWS s ohledem na skvělé výkony v agility může být jejich lovecký instinkt, který je velice silný a je potřeba tvrdě pracovat na udržení jejich pozornosti před vstupem na parkúr. S tímto rysem plemene je nutno opravdu pracovat. Musím být pro psy zajímavější než ptáci, koňská lejna a další pachy. Který cvik dělá vašim psům největší potíže, a který se naopak naučili nejrychleji? Tím nejtěžším, co jsem Cushlu naučila, bylo zůstat na místě místo okamžitého vyběhnutí na volné prostranství, když jsem ji pustila na volno, a to samozřejmě byl i velký problém u startu při agility. Nechala jsem ji sedět na startu parkúru se čtyřmi vodítky na obojku a jeden z mých přátel na nich stál. Odepnula jsem jí jedno vodítko, a ona vyrazila. Nejdříve byla šokovaná, že ji další tři připnutá vodítka přibrzdila. Měnili jsme počet připnutých vodítek, provedli spoustu „nepravých” odepnutí a nesčetněkrát chválili, až to zvládla. Nyní má relativně solidní udržení pozice na startu a užili jsme si u toho dost legrace. Rowanovi zase působil potíže slalom – nějakou dobu jsme používali vodicí lanka, a nyní je jeho zdolání slalomu na poměrně dobré úrovni. U Cushly jsem naopak použila metodu s klikrem, a teď provádí slalom jako ďábel. Poměrně složité bylo naučit psy zdolávat překážky s kontaktními zónami. Ale jak už jsem řekla, u druhého psa to znáte lépe, takže s Cushlou šlo všechno rychleji. Cvičili jsme na plochých prknech, což bylo součástí naší základní práce. Pokud to zvládnete, ostatní přijde snáz. Oba psi se nejrychleji naučili různé skokové techniky – stačilo jen pár pochval, a pak už bylo úžasné pozorovat jejich radost. Co vám víc „sedí“, jumping, nebo agility? Spíš skoky, tedy jumping. Setři u toho doslova lítají a moc si to užívají. I pro mne patří k nejkrásnějším zážitkům skokové běhy. Není tam žádné zastavování a opětné rozebíhání, psi prostě mají příležitost běhat jako vítr a skákat. Viděla jsem
4
video s irskými červenobílými setry, jak běhají v polích a skáčou, a to mi připomíná právě jumping v agility. Jaký povrch jim nejvíc sedí na závodech či trénincích agility – trávník, písek, koberec? To je moc dobra otázka. Přestala jsem závodit na několika místech proto, že připravený povrch byl prostě nebezpečný, a to by si měl hlídat každý závodník agility. Rowan se kvůli kluzkému povrchu dokonce jednou zranil a šest měsíců
Někdy vidím lidi, jak běhají se svými psy agility v lijáku, a to prostě nepochopím. Riskují tak zdraví svoje i svých psů. nemohl závodit. Dbám tedy hlavně na bezpečnost svých psů. Jako nejlepší povrch pro setry se mi jeví směs hlíny, kusy gumy či pryže, kůže a kousků natrhaného oblečení – tento povrch jsem zažila v College Equestrian Centre. Bylo to naprosto úchvatné. Také máme v oblibě běžecký trávník, který tvoří gumové granule. Není příliš kluzký a má dobrý základ. Často soutěžíme
vuji, abych měla jistotu, že jsou oba v pořádku. A i když netrénujeme, děláme protahovací cvičení. Krmím je suchým kvalitním krmením a další potravou i s přílohami. Když toho po psech tolik žádám, musím se o ně dobře postarat, aby byli zdraví a šťastní, a chci také předcházet jakémukoliv jejich poranění. Kolik času týdně věnujete tréninku? Dodržují jednu lekci týdně s každým psem. Pokud není bahno, někdy přidám tréninky doma, třeba až tři do týdne, k jednomu hlavnímu. Jsou to třeba nácviky sekvencí, kontaktní výcvik, rozlišování, slalom se šesti tyčemi anebo jumping. Nemám žádný časový rozvrh, počty, které zmiňuji, jsou flexibilní. V dokonalém světě bych trénovala každý den, ovšem s prací a rodinou to prostě není možné. Co mají vaši psi rádi? Zbožňují agility. Pro ně je to jednoduše hra, kterou společně hrajeme. Také ovšem zbožňují gauč, mazlení na klíně, spaní v naší posteli. Milují běhání ve výběhu jen tak pro zábavu, honění ptáků a zajíců (občas i žab), štěkání na listonoše. Rádi si hrají spolu a s Rosie. Nechávají si házet balonek a také velice rádi hrabou díry v zahradě. Jsou to především moji mazlíčkové. Práce s nimi je velmi vděčná – jsou naprosto výjimeční. Irský červenobílý setr je skutečně nesmírně talentované, krásné a diplomatické plemeno a je mi ctí, že jsem s ním došla už tak daleko. Renata Rokůsková ■ Foto: archiv K. Goeb Brown
www.pespritelcloveka.cz
Společný výcvik nás velmi sblížil
Plemena
Společný výcvik nás velmi sblížil Katharina Pointner žije v městečku Retz ve vinařské oblasti v Dolním Rakousku a je ředitelkou školy pro děti a mládež s deficity v citové a sociální oblasti. Kromě této činnosti vyučuje žáky základnímu stupni matematiky a věnuje se canisterapii a záchranářskému výcviku se svým irským červenobílým setrem Samem.
Canisterapie
Před třemi lety jsem převzala vedení školy pro děti a mládež s nedostatky v emocionálním a sociálním vývoji, tedy školy pro obtížně vychovatelné žáky. Od začátku jsem si byla jistá, že v takové škole má práce se zvířaty budoucnost. Začínali jsme se dvěma morčátky. Děti se učily převzít za ně zodpovědnost. Krmily je a ani velcí kluci si nepřipadali, že nejsou „cool“, když jim měli čistit klec nebo je pohladit. Nyní máme ve škole čtyři morčata, králíka a samozřejmě svého školního psa Sama. Navíc se vždy podílíme na realizaci nových projektů statku, který nabízí pedagogiku a terapii založenou na péči o zvířata. V dětství jsem toužila po irském setrovi. Rodičům ale připadal moc velký, a tak ho nahradil
hnědý „španěl“. Ve dvaceti se moje touha po setrovi vrátila. Můj manžel Matthias tehdy ale chtěl krátkosrstého psa, a tak jsme se rozhodli pro ridgebacka. Jumaa byl opravdu úžasný pes, později ale nastal čas pořídit si dalšího psa. Prostudovala jsem všechny možné rasy, už ten-
Pokoušela jsem se Samovi vštípit, že si smí vzít pamlsek z ruky od někoho jiného pouze na můj pokyn. Nebo jsem nechala své děti jíst housku se salámem na podlaze a Sam jim ji nesměl ukrást. krát mi bylo jasné, že právě irského setra bych určitě chtěla vycvičit pro canisterapii. Ridgeback měl totiž pro canisterapii příliš vyvinutý ochranářský instinkt, u zlatého retrívra se mi zase nelíbil exteriér. Pak jsem při listování atlasem psích plemen objevila obrázek nádherného zvířete… Úžasná stavba těla, sportovní, krásné vybarvení, nepříliš dlouhá srst… Zvláštní bylo zjištění, že je to setr. Irského červenobílého setra jsem neznala a po přečtení jeho popisu jsem byla nadšená. Ten pes přesně odpovídal mým představám. Skutečnost, že je to lovecký pes, nebyla vůbec na překážku. Navíc se mi exteriér loveckých psů
www.pespritelcloveka.cz
vždycky líbil nejvíc. Brzy jsem zjistila, že v Rakousku není moc chovatelů tohoto plemene. Znamenalo to i další výhodu, že s touto rasou nejspíš ještě nebudou obchodovat podvodníci. Po návštěvách u dvou chovatelů a shodou různých okolností k nám přišel Redmore Charming Artist Sam. Od začátku jsem se snažila podporovat v jeho povaze právě ty vlastnosti, které jsou pro canisterapii nezbytné. Pokoušela jsem se mu například vštípit, že si smí vzít pamlsek z ruky od někoho jiného pouze na můj pokyn. Nebo jsem nechala své děti jíst housku se salámem na podlaze a Sam jim ji nesměl ukrást. Musel se nechat odvolat od pohozeného jídla. Dnes už mohu postavit plný nákupní košík na podlahu a odejít z místnosti, Sam nic nevezme. To bylo pro mě důležité, protože ve škole se všude povalují svačinové boxy, z nichž žáci o přestávkách jedí. Sam proto nesměl obcházet od aktovky k aktovce a chňapnout po každém soustu.
Irský červenobílý setr je velmi učenlivý Moje psí trenérka má rovněž psa-terapeuta a buduje terapeutické centrum, takže mi poradila, na co si při výchově Sama dávat pozor. Naučili jsme se i některé vlastní triky. Relativně brzy jsem ho začala učit aportovat sáček na krmivo, již zhruba od dvanáctého týdne. Nyní do sáčku dávám drobné úkoly, třeba z němčiny nebo matematické příklady. Sáček pak ve třídě schováme a žáci Sama posílají, aby ho našel. Sam hledá sáček, přinese ho, dostane pamlsek, a děti tak začínají spolupracovat. Je to pro ně mnohem víc než jenom legrace. Když bylo Samovi zhruba šestnáct měsíců, porozhlédla jsem se po spolku, kterému bych mohla nabídnout jeho terapeutické dovednosti. V Rakousku existuje celá řada takových míst. Věděla jsem, že výcvik ve spolku záchranářských psů by byl velmi náročný, ale také že jsou tito psi velmi dobře vycvičeni.
Přísné terapeutické zkoušky Loni v září jsem složila trojdílné přijímací zkoušky pro výchovu s pomocí terapeutických psů.
5
Plemena
Pochvala je nejlepší motivace
Byly mimořádně výběrové, přihlášeno bylo 40 týmů, z nichž jen 14 týmů smělo s výcvikem začít. Pouze šest týmů ho zvládlo kompletně, tedy včetně zkoušky z chování ve škole a zkoušky z geriatrie. Žádná konkrétní plemena psů nebyla preferována, šlo jen o chování psů a o znalosti psovodů. Samozřejmě tam bylo několik retrívrů, ale také spousta kříženců, dva novofundlanďani a australští ovčáci, královský pudl… Sam byl jediný setr u zkoušek, a trenéři jim byli nadšeni. Se Samem jsme museli úspěšně absolvovat čtyři moduly, zahrnující tréninkové prvky a teoretickou část. Absolvovali jsme terapeutické návštěvy ve škole i v geriatrickém centru. Poté jsem v lednu skládala písemnou zkoušku a tři praktické zkoušky. Jedna zkouška zahrnovala naši spolupráci ve škole, během druhé byla testována poslušnost, například odložení v nákupním centru. Majitel psa musí odejít, okolo procházejí jiní psi, dovádějící děti, lidé pojídající dobroty, ale i tací, kteří ho na něco lákají. A pes musí zůstat ležet. Třetí část se konala v geriatrickém centru. Když pes vše zvládne a když určitá kritéria splní i majitel, dostane osvědčení pro práci ve škole a v geriatrii. Pro terapeutického psa je prostě nad jiné důležité, aby byl vyrovnaný. V Rakousku jsou terapeutičtí psi využíváni především ve školách, mateřských školkách a geriatrických centrech jako zvířecí návštěvníci. V nemocnicích je jich vzhledem k dodržování přísných hygienických předpisů mnohem méně. Majitelé se svými psy však přicházejí například
Záchranářští psi Dolní Rakousko
do školních tříd a předvádějí žákům svůj program, například názornou výuku tématu pes, nebo se jejich zvíře účastní hodiny tělesné výchovy. Se Samem je to ale trošku jinak, protože není návštěvní pes, ale školní. Je ve škole se mnou, účastní se vyučování. Samozřejmě má také svůj program, ale především je prostě ve škole. Dá se říci, že při výuce plní funkci jakéhosi trenéra. Mimořádně plaché děti mu rády předčítají, dřív než se odváží číst nahlas před celou třídou. Sam také přijímá návštěvy, a když se někomu něco nedaří, může přijít za ním do mé kanceláře a pomazlit se s ním. Máme rovněž systém odměn, kdy po získání 20 bodů za dobré chování nastává pro žáka „čas pro Sama“, kdy si žák může vyzkoušet triky se psem nebo s ním nacvičovat nové – ale jen tak dlouho, dokud se Sam cítí dobře a baví ho to. Je to můj rodinný pes, můj přítel, a nechci ho přetěžovat nebo vyčerpávat. Společný výcvik nás velmi sblížil, vytvořili jsme tým.
Spolek Záchranářští psi Dolní Rakousko nám nabídl, abychom absolvovali záchranářský kurs, a Samovi tato činnost dělala velkou radost, i když byl pro výcvik relativně mladý. Spolek dává přednost psům starším tří let, ale záleží především na konkrétním zvířeti. S odstupem mohu říci, že všichni byli Samem nadšeni. Tamní trenérka, která je rovněž učitelkou, používá své labradory jako psy-terapeuty ve své třídě a také s nimi pracuje jako se záchranářskými psy. Jako příštího psa by ale chtěla irského červenobílého setra, tak ji Sam nadchl. Nyní jsme se Samem členy tohoto spolku a do budoucna musíme každoročně absolvovat přezkoušení. Vzhledem ke své ředitelské funkci, k dětem a k enormnímu pracovnímu nasazení nemám ale bohužel na pravidelnou spolupráci se spolkem dostatek času. Sam by byl sice velmi nadšený a připadalo by mu to jako obrovská zábava, nicméně časová náročnost takové služby se s mojí prací a rodinou skloubit nedá. Jsem za Sama vděčná. Kdybychom se bývali se Samem nepustili do skládání zkoušek, měla bych perfektního rodinného psa. Sam je úžasný, vnímavý, citlivý a velmi inteligentní. A každou chvilku mě rozesměje. Je vytrvalý, sportovně založený a rád pracuje. Jsem vděčná, že jsem ho našla. Je součástí naší rodiny. Katharina Pointner ■ překlad Renata Rokůsková Foto: K. Pointner
Pochvala je nejlepší motivace
Mushing
Setr nemusí být jen lovecký pes. Jeho tělesná stavba, schopnost rychlého pohybu a temperament spojený s přátelskou povahou ho předurčují k různým psím sportům. Manželé Rita a Trevor Wilsonovi žijí v Na Dúnaibh v Irsku a vlastní irské červené a červenobílé setry, se kterými se věnují mushingu a canicrossu. Trénují na rozlehlých irských pláních a zúčastňují se závodů nejen v Irsku a ve Velké Británii, ale i ve Švédsku. 6
www.pespritelcloveka.cz
Pochvala je nejlepší motivace
Plemena
ideálním mushingovým psem, jelikož je chován právě pro běh.
Setr a mushing – není to pro loveckého psa trochu proti přirozenosti tahat sáně? Není. Závodní schopnosti tohoto plemene se datují sto let zpátky, kdy si jich povšimli v malém městě na Aljašce zvaném Iditarod. Jeden z prvních článků zmiňujících setry v mushingu byl vydán na Aljašce v roce 1912. John Holmes se svým týmem pěti setrů vyhrál 62mílový závod St. Patricks Day Iditarod. Psalo se o nich jako o červených ďáblech s velkým srd-
www.pespritelcloveka.cz
cem. Aljašku si získali právě svým odhodláním a vytrvalostí a v novinách se o nich psalo jako o „ptačích psech“. Jaká vlastnost nejvíce předurčuje setra k tomuto sportu? Toto plemeno je známé pro svůj osobitý zjev a odhodlání. Setři jsou velice hbití a atleticky stavění, což z nich dělá skvělé běžce schopné pokrýt a chránit pozemky. Pokud má dobrou chuť běhat a kvalitní stravu, stává se irský setr
Co vašim psům vyhovuje nejvíc – canicross, nebo mushing? Irští červení setři inklinují k mushingu, zatímco irským červenobílým setrům „sedí“ spíš canicross, protože jim vyhovují větší vzdálenosti, a mushing v Irsku je limitován dráhami o třech mílích. V rámci canicrossu můžou běhat déle a jsou více motivovaní a nadšení na nových trasách. Červenobílí setři jsou tedy vhodnější pro dlouhé tratě? Přesně tak. Irští červenobílí setři si ponechávají určitou rezervu, zatímco červení ze sebe vydají
7
Plemena
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
všechno naráz, a tak se rychleji unaví. IRWS zvládají opravdu velké vzdálenosti, a přesto přijdou domů čerství. Setři jsou často chováni ve smečkách. Jak se jim ale lépe běhá? Vyhovuje jim spíš zápřah více psů, nebo sólo běh? Psům nevadí běhat samostatně, ale nepřekáží jim ani zápřah se smečkou. Když spatří postroj, chtějí aktivitu, a je jim jedno, zda běží sami, nebo je jich víc. Jejich chuť běhat je tak silná, že prostě chtějí jen vyběhnout a dělat práci, pro kterou byli trénováni. Nevadí setrům jejich relativně krátká a jemná srst na tlapkách při běhu na sněhu? Jak pečujete o tlapky? Chlupy na packách jim dělají ve sněhu potíže. Dělají se jim sněhové kuličky mezi prsty na nohou a trhají jemné chloupky. Používáme speciální krém, který aplikujeme na celé packy a vetřeme mezi prsty a který zabrání nabalování sněhu díky své voskové struktuře. Psi také nosí speciální kotníkové botičky k další prevenci nabalování sněhu. Jsou lehké, pejskům nevadí a nijak je v běhu neomezují. Je rozdíl mezi krmením závodních psů v zimě a v létě? V zimě moji psi dostávají v potravě větší množství masa bohatého na tuk. Kvůli zimě, která bývá na závodech ve Švédsku, je musíme krmit
8
převážně masem, abychom byli schopni udržet je na dostatečné váze. Když nechodí nebo neběhají, třesou se a spotřebují víc kalorií než doma v Irsku. Jejich dieta pro mushingovou sezonu se skládá převážně z masa a suchého krmiva během letních měsíců. Kde nejčastěji trénujete? Psy pro mushing trénujeme obvykle na našich plážích. Bohužel nejsme schopni získat povolení trénovat psy v místních lesích. Canicross se dá naštěstí bez problémů trénovat na přilehlých lesních stezkách, což vyhovuje nám i našim psům, protože nemusíme na tyto tréninky jezdit daleko.
Psům nevadí běhat samostatně, ale nepřekáží jim ani zápřah se smečkou. Když spatří postroj, chtějí aktivitu, a je jim jedno, zda běží sami, nebo je jich víc.
Kam všude jezdíte na závody? Obvykle se zúčastňujeme co největšího počtu mushingových akcí. V Irsku jich probíhá přibližně šest do roka a pořádají je dva kluby – Irish FSS a Siberian Husky Club of Northern Ireland. Oba se zúčastňujeme mushingu se dvěma psy a canicrossu. Jezdíme také do Velké Británie vždy, když je to možné, a účastníme se stejných kategorií. S červenými setry běháme většinou mushingové závody, jelikož jsou mladší, a s červenobílými zase canicrossové. Jakou motivaci pro psy nejčastěji používáte? Jedinou motivací, kterou potřebujeme, je pochvala. Setři mají tak silně vyvinutou chuť běhat, že nepotřebují další povzbuzení. Po každém tréninku dostanou plno pochval a pomazlení. Jsou ze své přirozenosti a podstaty velice jemní a poddajní, spousta pozornosti je pro ně dostatečně motivující. Nestává se, že má pes v průběhu závodu tendenci lovit zvěř? Občas zjistíme, že někteří psi nasají pach, stopují, běží s hlavou skloněnou a zároveň udržují rychlost. On-by trénink je podstatný a všichni psi jsou trénováni nevšímat si jakéhokoliv rozptylování, než jsou zapnuti do postrojů. Nikdy jsme neměli potíže s tím, že by nám psi zběhli z trasy za divokou zvěří. Přítomnost ptactva na trase však rozhodně napomáhá zrychlení! Renata Rokůsková ■ Foto: R. Wilson
www.pespritelcloveka.cz
