SENOŽATSKÉ NOVINY. Senožaty Nečice

Ročník XVII., č. 8

Cena: 10,- Kč

www.senozaty.cz

srpen 2015

SENOŽATSKÉ NOVINY Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Léto – to je koupání, vítr vlnky nahání, naháčky v nich prohání. To je vlásků čechrání, do balonu kopání. Všude plno výskání, rozpustilé chechtání ...

Z dění v obci Opravy místních komunikací

Po opravě komunikace okolo budovy základní školy a výstavby nového úseku silnice v rámci základního technického vybavení v lokalitě Za Sady

realizovali pracovníci stavební firmy SWIETELSKY několik drobnějších oprav v místech, kde to situace nejvíce vyžadovala. Bohužel tyto práce jsou velmi finančně nákladné a  obecní rozpočet letos neumožňuje provést zásadnější a větší opravy.

(Říkanka)

Je-li v prvních týdnech srpna horko, zůstane zima dlouho bílá. Jaký srpen, takový únor. Srpen-li nás často nepokropí, polím mnoho škody nenatropí. Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost. (Z Přísloví krále Šalomouna)

Travní traktor

kačkami. Traktůrkem dojde k podstatně rychlejšímu a kvalitnějšímu sečení. Posekaná tráva bude nakládána a odvezena ke kompostování. ZV

Foto: Zdeněk Vaněk

Patnáctého července 2015 pořídila naše obec traktůrek ISEKI SXG 323 na sekání travních ploch. Do tohoto data byly veřejné plochy sekány travními se-

srpen 2015

1

SENOŽATSKÉ

NOVINY

Otazky Pozdravy z prázdnin a odpovědi Otázka: Z jakého důvodu tak dlouho nesvítí lampy veřejného osvětlení v části Senožat – zhruba od kasáren směrem na Humpolec? Odpověď: Na základě sdělení pana K. Machyána, který se stará o opravu našeho veřejného osvětlení, dochází ke zkratům v podzemních kabelech. V současné době se čeká na pracovníka s přístrojem, který umožní nalezení poškozeného kabelu. Poté dojde k odhalení a  vlastní opravě tohoto rozvodu. Prosím občany, kterých se tato záležitost nejvíce dotýká, o shovívavost a trpělivost. ZV

Ateliérové úvahy

NOKTURNA Hraji si s monotypy. Pořád mne pronásleduje motiv kruhu a náznak klaviatury. Vznikají „Podblanická nokturna“. Ten kruh tam má vedle významu grafického poněkud poetickou funkci, snad náznak měsíce, slunce – zkrátka světla. Možná i  vyjádření pocitu přátelství a  vstřícnosti. Obojí je alespoň pro mne velice důležité a zřejmě podvědomě cítím tuto sílu lidskosti. A ta klaviatura? Jednoduché linie naskládané pod kruh mohou představovat opravdu klávesy a možná taky schodiště. Po schodech stoupat vzhůru k nějakému cíli dobra… Možná je to obtížné… Dnes jsem přišel na další posun ve výtvarném snažení. Nedokončit vpravo dole kruh, po levé straně dolů protáhnout základní barevný akord – a do místa v kruhu jednoduchým tahem štětce naznačit siluetu Blaníku – a dalším lesklým papírem „sejmout“. A pod tento symbol Podblanicka teprve zakomponovat stupně. BLANÍK Čím přitahuje tato monumentální a tajemná hora? Čím poutá člověčenstvo

srpen 2015

posílají ického tábora gl kou Petrou an z at ož n do Se Amálka s mam v ra d oz p ý sn Krá

od nepaměti? A čím upoutala a přitahuje Příhodu? Vzpomínky jasně zaletí na senožatskou základní školu do věku dětského a mohutně čtenářského, kde své místo měl i Jirásek a jeho Staré pověsti české. Dívčí válka, Bruncvík a Blaník vyvolávaly v představách kluka od Želivky pocit tajemna, věkových dálav, dobrodružství a  romantiky. Blaník a  rytíři! Nikdy jsem v období „malin nezralých“ tento národní symbol víry a síly neměl možnost spatřit, i když to bylo od Senožat pouhých 40–50 km. Až mladý „pan řídící“ v roce 1955 kráčel z Načeradce do Pravětic a viděl symbol nového pro něho kraje, kraje budoucího domova. Určitě při návratech na Vysočinu hrdě a nadšeně vyprávěl o nové baladické krajině s posvátnou horou a pochlubil se umístěnkou v Pravěticích. NEBE A ZEMĚ Velká červencová a rekordní horka a  tady chladivé prostředí 160 let staré brány. Provádím návštěvníky již druhý den a v hlavě mám ještě předvčerejší monotypové pokusy. Stále je co vylepšovat, stále přicházím na nové finesy a způsoby výtvarného vyjádření. Vracím se i v této technice k Podblanicku a bájné hoře. Poněkud jsem se posunul v náročnosti zpracování tématu – nestačí mi už posté provedení Blaníku. Přišel jsem na myšlenku sjednocení oblohy a zemité krajiny do jakési aury kolem rytířů spících v blanických hlubinách.

Nebe je sice trochu těžší, ale dobře koresponduje s krajinným popředím. Barevné ladění může vhodně sjednotit tyto dva fenomény, kdy centrem obrázku zůstává Blaník. Rozevláté okraje barevného monotypu nahoře i dole vhodně kontrastují s bílou plochou papíru a tuším při vhodné adjustaci do pasparty celkové vyznění dílka. Mám radost! PRŠÍ Prší. Letní přeprška. V ateliéru se setmělo. Přeruším práci a půjdu si sednout na balkon. Ostatně i při 22 stupních tepla se má dodržovat pitný režim. A tak jedno orosené z ledničky neuškodí. Prší. Příjemný deštík, když sedím schovaný pod ochranou horního balkonu, vizuálně vnímaný hlavně proti tmavé zeleni parkových smrků. I zvukově pohodový a vzpomínkový na senožatské žňové dětství i na pozdější dovolené pod stanem v Bulharsku, na Slovensku či v  milé Jugoslávii. Napadá mě jedna myšlenka: Což takhle nakreslit na čtvrtku hnědou rudkou nebo akvarelovým pastelem Blaník s více hutnou oblohou a kresbičku pak vhodně nastavit z balkonu na pospas proudícím provázkům deště řinoucího se ze světlešedé oblohy? Zřejmě by došlo k  dešťovému stékání a  vodovým šmouhám po bílém papíře, mělo by se to vyzkoušet. Už mám i název: Deštivý Blaník – Blaník v dešti. Moment – taky by to šlo zvládnout pod sprchou!

2

SENOŽATSKÉ

NOVINY

3. den – Ostaš, Hvězda, Broumov

Adršpach

Již podvanácté jsme vyjeli s našimi turisty a dalšími zájemci na čtyřdenní zájezd. Ten letošní se uskutečnil ve dnech 3. – 6. července. Lokalita? Jak je patrné již z nadpisu mého článku – Adršpašsko, Broumovsko. (Minulé zájezdy = 2004 – chata Poutník, Krkonoše, 2005 – zotavovna Na Výsluní, Rožnov pod Radhoštěm, Beskydy, 2006 – penzion Černá růže, Rejštejn u Kašperských Hor, Šumava, 2007 – penzion Pod Vlekem, Janov nad Nisou, Jizerské hory, 2008 – hotel Filipov, Javorník, Slovácko, Bílé Karpaty, 2009 – penzion Villa, Janské Lázně, Krkonoše, 2010 – hotel M+M Nové Město u Jáchymova, Krušné hory, 2011 – penzion Horizont, Janoušov, Králický Sněžník, 2012 – Domov mládeže, Lomnice nad Popelkou, Český ráj, 2013 – hotel Praha, Babylon, Český les, Chodsko, 2014 – DM Mělník, Kokořínsko, 2015 – DM Raisova, Náchod, Adršpach, Broumovsko). Program zájezdu v kostce? 1. den – Dobruška – navštívení domku F. V. Heka = románového a filmového F. L. Věka, Babiččino údolí. V Dobrušce nezapomeňte navštívit rodný dům F. V. Heka, jeden ze symbolů města. V tomto domě, který je typickým příkladem dobrušské předměstské architektury 18. století, se F. V. Hek, kterého zpopularizoval ve svém díle Alois Jirásek, v roce 1769 narodil. Prohlédnout si můžeme zpřístupněnou obytnou místnost, kupecký krám a místnost s expozicí. (Zdroj: www.region-orlickehory.cz/cyklotrasy/z-opocna-do-dobrusky)

srpen 2015

Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a  umění Ratibořice s  údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou s  rozsáhlým ochranným pásmem. (Zdroj: ceskaskalice.cz/cs/nase-mesto/ratiborice-a-babiccino-udoli/)

2. den – Adršpašské a Teplické skály, Teplice nad Metují Ještě ve 13. století tu byla divočina tak nehostinná a neprostupná, že se jí lidé raději zdálky vyhýbali a svá sídla stavěli na příhodnějších místech. Dnes naopak díky své nespoutané kráse láká milovníky přírody a pohybu všeho druhu – turisty, horolezce, cyklisty i běžkaře. Skály mezi Adršpachem a Teplicemi nad Metují nemají u nás ani jinde v Evropě obdobu. Tak mohutná a složitá skalní bludiště na tak malé ploše jinde nenajdete. Jsou zde stovky ostrých a  bizarních pískovcových skalisek s neméně bizarními názvy. Procházíte úzkými skalními uličkami a přitom tajíte dech – nad vámi se tyčí kolmé stěny až 90 metrů vysoké. Obě skalní města – Adršpašské a Teplické – jsou od sebe oddělena hlubokou Vlčí roklí. Každé z nich má trochu jiný charakter. Své nadšené obdivovatele a zastánce však mají obě. (Zdroj: www.ceskozemepribehu.cz)

Ostaš je výrazná stolová hora vysoká 700  m, viditelná ze širokého okolí. Jméno Ostaš pochází od křestního jména Eustach, staročesky Ostach či Ostaš. Svatý Eustach byl patronem lovců a patrně zde míval kapličku. Broumovské stěny – výrazný skalní hřbet asi dvanáct kilometrů dlouhý od sebe odděluje města Police nad Metují a Broumov. Tvoří jej skalní města a věže, hluboké rokle a velice zajímavé skalní hřiby. Nejvíce jich najdeme v okolí nejvyššího vrcholu – Božanovského Špičáku. Z celého hřebene se otevírá mnoho nádherných výhledů. Srdcem a  křižovatkou cest je místo zvané Hvězda s turistickou chatou a  pískovcovou kaplí Panny Marie Sněžné od geniálního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, která organicky vyrůstá z pískovcového masivu a z výšky symbolicky chrání Broumovskou kotlinu. Její půdorys je do detailu promyšlený – zvenku má tvar pěticípé hvězdy a  představuje Pannu Marii jako jitřní hvězdu zářící na nebesích. Uvnitř je pak desetiúhelník odkazující na počet hvězd v  mariánské svatozáři. Dominantou Broumova je benediktinský klášter tak obrovský, že ani místní mniši nevěděli, kolik má vlastně místností. Ještě na počátku 13. století byla okolní krajina neobydlená. V roce 1213 ji získal břevnovský opat Kuno pro řád benediktinů od krále Přemysla Otakara I. a krajina se pomalu začala zabydlovat prvními mnichy a osadníky. (Zdroj: www.broumovsko.cz)

4. den – Náchodský zámek, Dobrošov – pevnost, Jiráskova chata, Peklo.

Náchodský zámek je rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích ležící na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Z gotického hradu založeného v polovině 13. století byl přestavěn v závěru 16. a na počátku 17. století v renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal v době baroka v 17. a 18. století. (Zdroj: www.nachod-zamek.cz) Tvrz Dobrošov byla součástí plánu výstavby dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, otočné dělostřelecké věže, minometné otočné věže a vchodového objektu. Stavba začala v roce 1937 a práce rychle postupovaly, ale v roce 1938 byly definitivně zastaveny. Zůstalo tak u stavebního dokončení pouhých tří objektů - pěchotních srubů N-S 72 Můstek a N-S 73 Jeřáb a dělostřeleckého srubu N-S 75 Zelený. Za dobu prováděných prací bylo vyrubáno 1750 metrů spojovacích chodeb a 750 metrů podzemních prostor, kterou vedou v hloubce 20–39 metrů pod povrchem terénu. Jiráskova chata je turistická chata v  Podorlické pahorkatině pod severozápadními svahy Orlických hor, nacházející se jiho-

3

SENOŽATSKÉ

východně od Náchoda a západně od obce Dobrošov. Nachází se v nadmořské výšce 624 metrů. Je chráněna jaku kulturní památka České republiky. (Zdroj: www.jiraskovachata.cz) Peklem se nazývá půvabné hluboké údolí s četnými projevy rozpadu skalnatých výchozů, jehož část o výměře téměř 320 ha při soutoku Metuje s Olešenkou byla v roce 1997 prohlášena přírodní rezervací, zejména k ochraně četných živočichů a hmyzu. Na soutoku obou řek stávala v minulosti osada Peklo s mlýnem Pekelec, dnes se tu rozkládá malá rekreační oblast a lokalita slouží jako velmi oblíbené a vyhledávané výletní místo. Svědčí o tom především „uzel“ celkem devíti turistických tras. Zde se také nachází stylová restaurace Bartoňova útulna, vyzdobená mnoha čertovskými motivy. Jakpak by ne, když se nacházíte právě v samém středu Pekla! Odpovídá tomu pochopitelně i jídelníček s řadou „pekelných“ specialit. (Zdroj: www.policenadmetuji.cz)

Bus vyjel v šest hodin z Pelhřimova, účastníky zájezdu nabíral postupně v Pelhřimově, Želivě, Senožatech, Humpolci, na Rozkoši a v Havlíčkově Brodě. Pelhřimov – V. Hodačová, manželé Kybovi, K. Paťhová a M. Paťhová, P. Slavětínský, J. Stejskalová, N. Stejskalová; Želiv – K. Dorazil, M. Koktová, J. Uzlová, manželé Svobodovi a Virtovi; Senožaty obchod – A. Davidová, manželé Nevosádovi, Z. Pinkasová se sestrou M. Šafránkovou, L. Pohanová, manželé Strnadovi a paní A. Mudrová z Košetic, u školy L. Josková, J. Kelíšková, A. Kulovaná a L. Marešová; Humpolec – M. Beránková, M. Blažková, P. Duba, E.  Fika-

NOVINY

rová, J. Jelínek, V. Kašpar, M. Kopecký, L. Krupková, J. Maryšková, J. Matějů, J.  Sýkorová, M. Vejvodová, J. Záběhlíková a J. Zemek; Rozkoš – M. Drvotová, Havl. Brod – L. Bártlová a P. Rakušanová. Dohromady s pohodovým řidičem Z. Kačerem 46 lidí. Do Náchoda za námi přijeli ještě manželé Vejvodovi. Před Dobruškou jedna krátká zastávka – Pardubice WC, pak nás bus vysypal na náměstí a jel zaparkovat. V domku F. L. Věka jsme se vystřídali ve dvou skupinách, někteří nešli a trávili čas na dobrušském náměstí. Ale všichni měli čas si ho projít, zastavit i v infocentru, dát si občerstvení. Před Českou Skalicí jsme míjeli rozsáhlou vodní plochu – nádrž Rozkoš, údajně osmou největší v ČR. Z původně plánovaného zastavení na koupání nic nebylo – sinice. I tak nás trochu tlačil čas, zastavilo se až v Ratibořicích. Tři nabídnuté hodiny trávil každý podle svého uvážení. U sousoší babičky a vnoučat se zastavili určitě všichni, stejně jako na Starém bělidle či u Viktorčina splavu, u mlýna. Někteří se vydali až na konec naučné stezky (začíná u Barunčiny školy v České Skalici a měří 7,5 km) k Rýzmburskému altánu. Zbývala poslední část cesty – do Náchoda. Domov mládeže v Raisově ulici se stal na tři dny a noci naším přechodným útočištěm. Jedno a dvoulůžkové pokoje z celkové kapacity 54 míst jsme skoro obsadili. Na jídlo jsme chodili přes ulici. Snídaně bývala na 7.00, večeře většinou na 18.00 hodinu. Čas po ve-

U pomníku „Babička s vnoučaty“

srpen 2015

Adršpašské skály – průvodce Tomáš

čeři trávil každý podle svých představ. Někdo dal přednost odpočinku na pokoji, většina vyrážela na blízké náměstí, kde se dalo posedět, popovídat, probrat zážitky z uplynulého dne, popít… Mimochodem náchodské náměstí se všeobecně líbilo, opravené fasády historických domů, nádoby s květinami, příjemný poklid… 4. července hned po snídani vyjel bus směrem na Dolní Adršpach. Na devátou hodinu byl objednaný průvodce, dostavil se s malým zpožděním. Mladý klučina Tomáš s fenkou Terezkou neměl chybu. Nejenže nám podával odborné informace, ale prokládal je vtipnými poznámkami. (Pro naše turisty, až budeme vzpomínat – „Dědovy zuby,“ „Krakonoši, pusť nám vodu“ – u Velkého vodopádu, čára v písku s pokyny, např. „A teď připažte – ne, vypadá to blbě“ …) U Velkého vodopádu se s námi rozloučil. Tady nás opustili i někteří naši, vrátili se k busu a jeli do Teplic nad Metují. My vyšlapali po schodech k jezírku a tady se projeli s dalším průvodcem na pramici. I tenhle průvodce neměl chybu, do výkladu zamontoval i aktuální politickou situaci – občas s nádechem černého humoru. Pak čekalo putování Vlčí roklí, dostali jsme se do Teplických skal. Zde se od nás odloučila další skupina, odcházeli do Teplic. Je tam pěkné koupaliště, mohli zbytek naplánovaného času trávit u vody. V Teplických skalách jsme obešli 6km okruh Josefa Vavroušky. Kolem půl třetí i my vyšli ze skalního městečka. Na řadu přišlo zasloužené občerstvení, posezení. V určenou hodinu nás bus zavezl do Teplic, pak jsme se vrátili pro partu ke koupališti a frčelo se do Náchoda. 5. července opět hned po snídani vyjel bus k prvnímu plánovanému objektu – stolové hoře Ostaš. Zaparkova4

NOVINY

Pohled z vrcholu Ostaše

li jsme v chatové osadě (568 m n. m.) a po modré se vydali na vrchol. Cestou čekalo skalní bludiště, místy vysoké schody a uzoučké průchody. „Projdeme všichni? Neuvázne někdo mezi skalami? Já nejsem tlustá, mám jen široký baťoh...“ A padaly další hlášky. Např. „Kde jsi? Já už jsem na vrcholu a ty ni-

Borůvkové hody na Ostaši

kde? – No, právě jsem asi už počtvrté v Jezevčí díře...“ Sledovat značení se vždycky vyplatí! :-) Nakonec se podařilo celé skupině dostat se na vrchol Ostaše – 701 m n. m. Byly odtud krásné výhledy do kraje. A další příjemné překvapení – v okolí vrcholu koberce borůvčí a ty borůvky! „No jsou snad jako třešně!“ Takže logicky – nastal čas borůvkových hodů. Po vydatné svačince jsme ale trhali borůvky i cestou dolů, nedalo se odolat. Jelikož jsme výstup i sestup zvládli dříve, vyjížděli jsme už v 10 hodin na Hvězdu. Restauraci otevírali v 11 h, někteří se vydali na kratší okruh po červené, zpět vedla i zelaná. Ti, kteří šli, se vrátili nadšení, opět je čekali nádherné výhledy do kraje. Ostatní trávili chvísrpen 2015

le prohlídkou kaple Hvězda, výhledy z ochozu nebo se občerstvovali u stánku. Tomu vládl bodrý muž, na triku měl nápis Loupežník z Kovářovy rokle velice ochotný a srandista. Do restaurace zašli všichni. Samé dřevo, stylově zařízená, příjemná obsluha. Jen ochočenou bachyni Berušku jsme v reálu neviděli, pouze na fotce. Zrovna prý brázdí okolní lesy... Odjezd v poledne se nekonal. Konal by se, kdyby... chyběl nám jeden muž. Mobil? Nechal ho na pokoji. :-( Hledáme, přemýšlíme, co podniknout. Naštěstí asi po dvaceti minutách vychází z lesa... co noha nohu mine, s klídkem Angličana... odešel na okruh po červené, ale nezjistil si čas odjezdu. Konec dobrý, všechno dobré – hlavně že nezmizel v Polsku...

Do Broumova jsme dorazili tak šikovně, že jsme stihli prohlídku kláštera hned ve 13 hodin. Pomohla i náhoda –  setkání s místním patriotem panem Neumannem. Určil směr, dal pokyny a  my rychle svištěli. Broumovský klášter stojí určitě za zhlédnutí, až budete v těchto končinách, zavítejte i sem. Nebudete litovat. Po prohlídce jsme dali dvě hodiny na projití si klášterní zahrady, náměstí a okolí. V 16 h se u našeho busu opět objevil pan Neumann. Jel před námi autem a zavedl nás k  nejstaršímu zachovalému dřevěnému kostelíku v Čechách, k perle Broumova. Celodřevěný hřbitovní kostel Panny Marie. Jeho založení se datuje rokem 1177, dnešní podoba je patrně z roku 1450. Pod ochozem, na vnějších stranách kostela, jsou renesanční i pozdější náhrobní desky a desky se zápisy kronikářů. Graficky jsou úžasné, psány v  němčině. To nám nevadilo, neboť náš průvodce – chodící kronika města – nám mnohé z nich přeložil – nálet kobylek roku 1542, řádění moru či cholery. Krátce jsme se zastavili i u některých hrobů, vyslechli jsme něco málo o osudech zde pohřbených. Po 17. hodině jsme se vraceli do Náchoda. Sprchy, převléknout a večeře. Následovalo poslední posezení na náměstí... Pondělí 6. července. Druhý státní svátek. Ráno opouštíme pokoje, odevzdáváme klíče, ukládáme zavazadla do busu. Po snídani se fotíme na schodech jídelny a záhy vycházíme na pro-

Foto: Irena Strnadová

SENOŽATSKÉ

Společné foto před odjezdem z Náchoda

5

SENOŽATSKÉ

hlídku náchodského zámku. Někteří zdolávají schody, někteří přejedou busem pod zámek. V zámeckém příkopu bydlí medvědi – Ludvík a Dáša či František a Františka – první dvě jména se užívají snad víc. Můj muž viděl, jak jim házeli bochníky chleba – prý jsou pro ně pochoutkou... Náchodský zámek je krásný. Prošli jsme jeden ze tří okruhů, „hodinová fantazie“ v zámeckých komnatách... Před prohlídkou jsme stihli i  výstup na věž, někteří nakoukli do sklepení. Míříme do Dobrošova. Z parkoviště se patnáctičlenná skupina vydává na prohlídku nedaleké vojenské pevnosti, ostatní míříme k 1,5 km vzdálené Jiráskově chatě. Tady máme zajištěné obědy, takže první skupina si objednává. V části chaty, kde sedíme my, je pod stropem napsáno: „ ,Milá chato dobrošovská, vzácné věci dáváš, veliký rozhled, ne pyšný, ale utěšený, radostný odpočinek po namáhavé pouti, bezpečný útulek v bouři. Jak v tvé výši, tak aby bylo v žití! A tobě buď přáno, abys čněla nad krajem vždy šťastným a svými věrně milovaným.´ A. Jirásek 1924.“ Vychází to skvěle, dojídáme a objevuje se druhá skupina. Přejeli busem až k chatě. Mnozí z nás si nenechají ujít pohledy z rozhledny, chvilku sedíme venku. Před námi poslední bod programu. Přes Náchod se dostáváme do Police nad Metují, přejíždíme a míříme k místu s názvem Peklo. U můstku většina z nás vystoupí, přecházíme silnici a po mostě přejdeme na pravý břeh řeky Metuje. Jdeme ve stínu vzrostlých stromů necelé 4 km. V Pekle jsou již zbývající členo-

vé zájezdu, ti, kteří pěší trasu nezvolili. Děláme si legraci – „Tak jsme skončili v  pekle.“ Necháváme zase určitý čas na občerstvení, procházíme si nejbližší okolí. V 15:45 startujeme – směr domov. Vystupujeme v pořadí – Havlíčkův Brod, Rozkoš, Humpolec, Senožaty, Želiv, Pelhřimov. Co napsat závěrem? Program čtyřdenního zájezdu se podařilo do puntíku splnit. Nic jsme nemuseli vypustit. Po celou dobu vládla sice vedra, ale ve skalních městečkách byl příjemný chládek, na mnohých místech nás chránily koruny stromů. Vhod přišlo i koupaliště v Teplicích. Stále lepší varianta než dny plné deště. Děkuji našemu panu řidiči, opět potvrdil pověst pohodáře, nebyl žádný problém. Děkuji i paní Janě Zá-

Chvilka posezení u Jiráskovy chaty

srpen 2015

NOVINY

běhlíkové, která má na starost finanční část zájezdu a kalkulačku nosí snad v hlavě. :-) Zápor? Na tři noci vzpomínky dobré asi nebudou – při otevřených oknech rámus z nedaleké silnice, při zavřených oknech vedro. Ale šlo naštěstí jen o tři noci, něco se nechalo dospat i při přejezdech z místa na místo. Pro mě největší odměnou byla spokojenost lidí, jejich úsměvy, zážitky, které si uchováme. A samozřejmě skutečnost, že nedošlo k žádnému úrazu. Musím pochválit všechny, kteří okřikli svá někdy se ozývající kolena, někdy bolavá záda či nohy, a toulali se Adršpašskem a Broumovskem. Zatím tolik nemyslíme na přibývající roky, snažíme se prožít s lidmi, které máme rádi, pěkné chvíle. Irena Strnadová

Podél Metuje do „Pekla“

Čert v Pekle

6

SENOŽATSKÉ

Významné životní jubileum v srpnu oslavuje: Anna Davidová, Senožaty

70 let

Miroslav Papež, Senožaty

60 let

Václav Strnad, Senožaty

60 let

Stanislava Marková, Senožaty

55 let

Miroslav Šiman, Senožaty

50 let

NOVINY

Pište, fotografujte, sdílejte se se svými zážitky z prázdnin a dovolených! Pokud pošlete k uveřejnění svůj příspěvek, či alespoň pohlednici z prázdnin, budete zařazeni do slosování o předplatné Senožatských novin na rok 2016. Masáže Iva Piklová Senožaty

Foto: V. Strnad

LYMFATICKÉ MASÁŽE Provádějí se pro zajištění správného proudění lymfy, neboť předpokladem zdraví každého člověka je i správná funkce lymfatického (mízního) systému, který je nedílnou součástí imunitního systému. Indikace – pro odstranění pocitu těžkých nohou, otoků při statické zátěži, tzn. dlouhodobý stoj, sed, u křečových žil, obzvláště po operaci, detoxikace organismu, celulitida – zpevnění kůže a podkoží, vyhlazení vrásek, zmírnění převisu očních víček. Pan Ladislav Pendl oslavil v červenci 85. narozeniny, tentokrát se svými kamarády. Přejeme mu ze srdce, aby mu současná dobrá kondice vydržela co nejdéle! I. Strnadová a turisté

Pro objednání a jakékoliv informace volejte 722 938 809 nebo pište [email protected]. Budu se na Vás těšit.

15. 8. 2015 – Svěcení kapličky v Otavožatech 13,30 Zahájení 14,00 Mše svatá 15,00 Slávek Klecandr – hudební vystoupení Občerstvení zajištěno. Srdečně zve Obecní úřad Senožaty.

DŘEVOPRODEJ SENOŽATY

Josef Linhart oznamuje zahájení prodeje

českého česneku odrůda Bjetin od 20. 8. 2015

Cena 120,- Kč/kg Josef Linhart Senožaty 208 Tel.: 723 438 671 [email protected]

srpen 2015

Letní sleva

na paletový nákup briket platí do konce srpna Cena

49 Kč/10 kg Jiří Pohan, truhlářství, Senožaty 241 tel. 606 168 299, 606 433 483 www.truhlarstvipohan.cz

7

SENOŽATSKÉ

NOVINY

Nedaleko Krasovic pod horou Velký Blaník stojí Dům přírody Blaníku. Byl postaven v roce 2015 a slavnostně otevřen 2. července letošního roku. Jeho provoz bude celoroční. Informace o  otevírací době a pořádaných akcích najdete na www.dumprirody.cz/blanik/ Jeho provozovatelem je Český svaz ochránců přírody Vlašim.

za celoživotní kulturní aktivity vyznamenán titulem Blanický rytíř, výstava má tedy i příhodný název – „Rytíř maluje Blaník“.) Není náhodou, že pro tuto první výstavu byl zvolen právě tento autor. Dominantou jeho práce je totiž právě bájemi opředený Blaník. Stanislav Příhoda zde do 31. srpna 2015 vystavuje své olejomalby i olejové monotypy, celkem 90 artefaktů.

Dům přírody Blaníku

Tato krásná dřevěná stavba stojí na místě, kde začíná turistická stezka na Blaník. Jedním z autorů návrhu domu je ing. Karel Kříž (jednatel ČSOP Vlašim), jehož maminka pocházela ze Syrova (Marie Burdová). Senožáky může těšit, že o první výstavu byl požádán rodák ze Senožat, pan Stanislav Příhoda. (V roce 2013 byl

Dva rytíři: průvodce a maskot Domu přírody Blaníku, blanický rytíř spolu s  malířem Stanislavem Příhodou

PACOVSKÉ STROJÍRNY

Foto: archiv Stanislava Příhody

DŮM PŘÍRODY BLANÍKU Výstava Stanislava Příhody u příležitosti otevření objektu

V přízemí budovy je velký plastický model Podblanicka na bocích s fotografiemi turistických míst a tlačítkem, po jehož stisknutí se rozsvítí světélko u zvoleného místa na mapě. Jsou zde díky audiovizuální technice dokumenty z historie i přírody Podblanicka. Místnosti vévodí i socha blanického rytíře. Vtipně a recesně je řešena pověst o rytířích – po nastavení různé polohy připravenosti vojska a pootevřením otvoru do kamenné studny uslyšíte z hlubin hory tajemné hlasy. V recepci je možno zakoupit publikace z regionu i drobné občerstvení, k odpočinku a posezení poslouží stylové stoly a lavice před budovou. V I. poschodí je prostor řešen jako přednáškový sál zároveň sloužící i jako místo pro různé výstavy. LS

Hledáme KONSTRUKTÉRY

 SŠ nebo VŠ strojírenského vzdělání  Znalost konstruování v systému 3D  Základní znalost AJ nebo NJ

V PŘÍPADĚ ZÁJMU ZAŠLETE ŽIVOTOPIS NA:  [email protected]  +420 724 589 699

Nabízíme:

 +420 565 410 213

 Příspěvek na dopravu (500 – 1 500 Kč)  Příspěvek na závodní stravování  Příspěvek 500 Kč na životní pojištění  Příplatky nad rámec ZP  Jubilejní odměny až 10 000 Kč

Dále hledáme:  OBRÁBĚČ KOVŮ  SVÁŘEČ

 MANIPULANT  ZÁMEČNÍK

PACOVSKÉ STROJÍRNY, a. s. Nádražní 697, 395 01 Pacov Tel.: +420 565 410 111 www.pacovske.cz

Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakční rada: Mgr. Irena Strnadová, Dana Pípalová, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafická úprava a zlom: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu: [email protected]

srpen 2015

8