Za uši chytá psa rozběhnutého, kdo do cizího sporu plete se.
(Z Přísloví krále Šalomouna)
SENOŽATSKÉ NOVINY Ročník XI., číslo 8
Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Mnoho hub srpnových – mnoho vánic sněhových. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane pěkné počasí. Chladné a vlhké léto přináší chladný podzim a krutou zimu. Žatvo, milá žatvo, vítej s novým chlebem, už budeme zpívat pod tichým širým nebem. Zpomal zastav počkej chvíli usedni na kámen, mech něco cenného se nabízí nebe a země hovoří… ( M. Dolistová)
V tomto čísle si přečtete:
POŠŤÁCI NA CESTÁCH
Pouť krkonošská podruhé GH studio srpen 2009
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
srpen 2009
Třídíme odpad – 13. díl Zpracování tříděného skla Vážení čtenáři, v minulém díle jsme si nastínili proces recyklace skla ve sklárnách. Základní podmínkou pro recyklaci skla je jeho správné třídění již v domácnosti, následné dotřiďování v úpravnách je velmi nákladné. I proto se znovu objevují na ulicích kontejnery na bílé sklo, do kterých je možné odkládat jen bílé, čiré sklo. V praxi to jsou jen sklenice od potravin a lahve od nápojů, tabulové sklo, i když je na první pohled čiré, se chemicky blíží sklu barevnému a do kontejnerů na bílé sklo nepatří. Podobné to je i s některými jinými druhy skla, drátosklo nebo skla z aut nepatří do kontejnerů na sklo vůbec. Jejich recyklace je odlišná a je výhodnější, sbírají-li se např. přes autoservisy. Důvodem pro oddělený sběr bílého a barevného skla je zejména skutečnost, že ze směsi bílého a barevného skla lze vyrobit jen sklo barevné, bílé nikoliv. A protože bílého skla se vyrábí skoro stejně jako barevného, je potřeba sbírat i podobné množství bílého skla. Recyklací skla se v České republice zabývají sklárny v Dubí a v Kyjově, přičemž obě vyrábějí zejména obalové sklo. Opětovná výroba skla však není jedinou možností, jak odpadní vytříděné sklo využít. V Krupce u Teplic byla otevřena nová továrna na výrobu tepelných izolací ze skleněných vláken, skleněný prach se používá i jako plnidlo do obkladaček, dlažby nebo při výrobě umělého kamene. V některých případech mohou obroušené skleněné střepy sloužit jako drenážní materiál místo štěrku. Možnost použití odpadního skla je tedy velmi
rozmanitá a široká. Základní podmínkou jeho dalšího využití je však jeho třídění v domácnostech. O tom, že se tak opravdu děje, svědčí stále větší množství sebraného skla. Průměrný občan kraje Vysočina vytřídí ročně 10,4 kg skla! Více než 5 tisíc tun skla tak neskončí na skládkách odpadů, ale je předáno ke zpětnému využití. To potvrzuje, že třídění odpadů má smysl! Zdeněk Vaněk
Otazky azky zky a odpovědi Otázka: V minulém čísle Senožatských novin bylo podrobně popsáno výběrové řízení na zhotovitele chodníků v Senožatech. Zastupitelstvo obce rozhodlo, že z důvodu nedostačujících finančních prostředků bude vybudován pouze jeden úsek. Zajímalo by mne na jakou částku byla podepsána smlouva o dílo se zhotovitelem a jak je dlouhý tento úsek. Odpověď: Se zhotovitelem, tj. firmou pana Petra Čeňka z Chválova, byla uzavřena smlouva na 929.639,- Kč včetně DPH. Úsek je dlouhý 280,62 m. Zhotovitel se zavázal provést dílo do 21. srpna 2009. Zdeněk Vaněk
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
Počáteční práce na budování chodníku v centru obce.
Kritika - hřbitov Pracovníci obce byli v nedávné době vystaveni kritice za údržbu zeleně na místním hřbitově. Jednalo se o problém, kdy při sekání křovinořezem létá tráva na hroby, které jsou následně znečištěny. Pravdou je, že k určitému znečištění dochází. Není však v našich silách tomuto zamezit, např. přikrytím hrobu textilií či kartonem. Toto opatření by bylo časově velice náročné a travnatých ploch, o které se obec stará, každým rokem přibývá. Pokud jsme někomu způsobili škodu, tak se dodatečně omlouváme. Zároveň žádáme všechny majitelé hrobů, aby nenechávali žádné věci za pomníky (sklenice, vázy). Při sečení může dojít k rozbití nádob, v horším případě k drobným úrazům. Děkujeme za pochopení. Zdeněk Vaněk
srpen 2009
Foto: LS
Červen ve škole
Na 1. červen připadá Den dětí. Na naší škole se stalo tradicí, že na tento den připravují deváťáci svým mladším spolužákům zábavné soutěžní dopoledne. I ti letošní se zdárně svého úkolu zhostili. Museli počítat i s nepřízní počasí a připravit jak „suchou“, tak i „mokrou“ variantu. Počasí nakonec umožnilo jakýsi kompromis, většina akcí se konala v budově, ale zčásti se soutěžilo i venku. Ve středu 3. června se konalo okresní kolo lehkoatletické olympiády žáků II. stupně. Z naší školy jsme vyslali jen dvoučlennou minivýpravu, ale ta byla velmi úspěšná. Ve skoku dalekém David Šamko mezi téměř třiceti účastníky dlouho vedl, až v závěru ho jeden soupeř odsunul na 2. místo, ale i to je parádní úspěch. David ale soutěžil ještě v hodu míčkem. Zde to udělal přesně obráceně – do posledního hodu držel 2. místo, aby závěrečným hodem sebral svému soupeři vítězství. Stejně početná výprava odjela 9. června na tutéž soutěž žáků I. stupně. Ani zde jsme nevyšli úplně naprázdno – 5. místo Petra Jonáše je také velmi pěkné. Pan učitel Kořínek zorganizoval pro zájemce z ekologického kroužku exkurzi na Slovensko do národního parku Muránska planina. Zde pobyli ve dnech 4. - 11. června. Podrobnosti z této akce budou ještě zveřejněny na našich internetových stránkách i v Senožatských novinách.
Další týden byl ve znamení školních výletů. 17. června vycestoval I. stupeň na Chrudimsko, kde navštívil indiánskou vesnici a Veselý kopec, o den později se vydali žáci 6. - 8. ročníku do Příbrami a Koněpruských jeskyní. Deváťáci v té době trávili svůj poslední výlet na Želivce u Sedlice. A pak už přišel poslední týden. V pondělí pedagogická rada zhodnotila uplynulé pololetí a mohlo se tisknout vysvědčení. Alespoň trocha statistiky: 15 žáků I. stupně má samé jedničky, jeden žák neprospěl. Na II. stupni prospělo 16 žáků s vyznamenáním, čtyři žáci neprospěli. Tři z neprospívajících ovšem ještě mohou vše napravit – budou konat opravné zkoušky. Dále byla udělena řada pochval a odměn, na druhé straně byly uděleny dvě dvojky a tři trojky z chování. Vyučování skočilo v pátek 26. června, neboť na 29. a 30. června bylo vyhlášeno ředitelské volno. Slavnostní ukončení školního roku proběhlo ve společenské místnosti, poté žáci ještě navštívili humpolecké kino (film Kozí příběh) a teprve po návratu jim bylo vydáno vysvědčení v již vyklizených a pustých třídách. Ve škole totiž v té době probíhala rekonstrukce osvětlení tříd, a tak závěr školního roku probíhal v poněkud bojových podmínkách. M. Šimek
strana 2
SENOŽATSKÉ NOVINY
POŠŤÁCI NA CESTÁCH Česká pošta pro své zaměstnance letos zorganizovala zájezd do Rakouska a Německa. Zájemců bylo dost, proto se jelo v několika termínech. Ten náš byl 13. - 14. června. Tentokrát jsme nechaly mužskou část rodin doma a jely jsme se sestrou samy. Ve dvě hodiny v noci jsme v Pelhřimově ještě s dalšími kolegy nastoupili do autobusu a vyrazili za novými poznatky. Cestou přistoupili ještě další účastníci zájezdu a nabrali jsme směr Krimmlerské vodopády (největší v Rakousku, jsou tři). Program byl dost nabitý, a tak jsme ke třetímu vodopádu už nestačili dojít (to mě dost mrzelo). Dále byla na programu prohlídka města Kitzbühel a skanzenu Tyrolska
Bauernhöfe. Po dlouhém dni nás čekalo pěkné ubytování. V neděli nás cesta zavedla do Bavorska, kde jsme zhlédli zámky Ludvíka II. Pohádkový hrad Neuschwanstein při pohledu z nedalekého můstku měl jen tu chybu, že byl zakryt lešením. Prohlídka se nám líbila, nádherná výzdoba, stěny i stropy obloženy dřevem a gobelíny. Mě zaujalo, že si postavil jeskyni a zimní zahradu mezi pokoji. Na protějším kopci byl vidět zámek Hohenschwangau, postaven ve stejném slohu jako Hluboká. To nejlepší nás stále teprve čekalo – zámek Herrenchiemsee – „Versailles Bavorska“ s překrásnými fontánami. Leží Foto: Drahomíra Kolmanová
na ostrově Herrensee. Je zde padesát místností, ale dokončeno je pouze dvacet. Místnosti jsou nádherně vyzdobeny, pozlaceny, všude svícny se spoustou svíček a zrcadla. Ludvík II zemřel mladý (41 let). Našli ho s jeho osobním lékařem v jezeře. Dodnes se jistě neví, jak zemřel. Lodí jsme se vrátili na pevninu a plni zážitků zamířili k domovu. Zájezd se vydařil, počasí bylo pěkné, a tak máme na co vzpomínat. Drahomíra Kolmanová
Já s mojí sestrou před zámkem Herr enchiemsee
Krimmlerský vodopád Kitzbühel
Zámek Neuschwanstein
Museum Tiroler Bauernhöfe
Výhled od zámku Neuschwanstein
srpen 2009
Zámek Hohenschwangau
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
Pouť krkonošská podruhé V roce 2004 jsme s našimi turisty výskyt v okolních obcích, ukázky růzpoprvé vyrazili na čtyřdenní prázdnino- ných perníkových výrobků, forem, ukázvý pobyt, a to do Krkonoš. Tenkrát na ka postupu pečení, pohádková kuchyň chatu Poutník ve východní části našich s pecí a – přesvědčil nás, že vůbec neznánejvyšších hor. Letos jsme se na puto- me pohádku O perníkové chaloupce, vání po těchto horách vypravili znovu, a za pomoci hlavně přítomných dětí ji naším přechodným domovem se stal převyprávěl s důrazem na mravní ponapension Villa v Janských Lázních. (Janské učení. Následovala prohlídka objektu, Lázně jsou známé především léčbou dětské pohádkové postavičky v „chalupě“ i venobrny. První léčebna byla otevřena r. 1935, ku, tradiční nakupování všeho možného ale pověst vypráví, že teplý pramen objevil už a nezbytné občerstvování se. r. 1006 Jan z Chockova. První písemná zpráDruhá zastávka čekala v Hradci va je ze 14. stol., od 16. stol. byla 29,6°C teplá Králové. Na 13:00 jsme měli objednanou voda využívána k léčení. Centrem městečka prohlídku obřího akvária. Postupně – ve je renesanční kolonáda se secesními prvky dvou skupinách – se nás ujali průvodci a – 1839. Na konci městečka je lanová dráha seznámili nás s historií a exponáty obřího na Černou horu – 1299 m , která překonává akvária. (Obří akvárium otevřeno v roce 1998. na trati 2235 m výškový rozdíl 566 m.) 1. část prohlídky – stále obměňovaná výstava Ale vrátím se k začátku celé akce. Ve čtvrtek 2. července naložil bus nejprve zájemce z Pelhřimova (Hodačová V., Hodač R., Paťhová M., Paťhová K., Kovářová V., Kovářová B.), v Želivě přistoupili manželé Uzlovi a Koktovi, něco po tři čtvrtě na sedm zastavil u nás před prodejnou Orient. Ještě před jeho příjezdem přišla SMS, že již v PE bus nenastartoval, poveze nás náhradní. Krátká nervozita byla zažehnána, hlavně že se jede. U Orientu nastoupili paní Červenko- 2. 7. - Perníkové království vá L., Davidová A., Durasová M., Pohanová L., Rendlová E., manželé Strnadovi a manželé Tomandlovi. Poslední posádku v Senožatech u školy tvořili manželé Davidovi, paní Kelíšková J. a Marešová L. V Humpolci u pošty jsme všichni přesedli do busu pana Kameše a postupně se zaplnila všechna sedadla. Zde se „nalodili“ – paní Beránková M., Blažková M., Drvotová M., Dvořáková M., Janoušková H., Ježová K., Kleiner J., tříčlenná rodina Krejca- 2. 7. - Hradec Králové - krmení ryb v obřím akváriu rových, Maryšková J., Matějů J., Pavlasová exponátů z unikátní sbírky lebek exotických V., tříčlenná rodina Prokopcova, Topičová ryb, 2. část – tropická lávka v deštném pralese M., čtyřčlenná rodina Vejvodova, Vilí- – kombinace tepla a vlhkosti 85 - 90 % – více mová A. a Záběhlíková J. S řidičem 47 než 150 druhů rostlin. Po průchodu pralesem pasažérů. přichází akvárium. Objem nádrže – 130 000 l Je pod mrakem, v busu teplo, vyjíž- vody, 130 t, d – 5 m, š – 8 m, výška hladiny díme k první zastávce. Stalo se jí „Perní- 4,8 m. Pohled ze dna sladkovodní tropické kové hejtmanství“ asi 7 km za Pardubice- tůně umožňuje tunel z akrylátového skla mi u obce Ráby. Trávíme tady čas asi od o tloušťce 6,5 cm speciálně dovezeného 10:00 do 11:45. Objektem nás provedl z Japonska. 40 druhů ryb Jižní a Střední pan Šorm – historie pečení perníku, jeho Ameriky.)
srpen 2009
Během videoprojekce přírodních krás podmořského světa na obří obrazovce v „Projekci U rejnoka“ posloucháme poutavé vyprávění o jeho obyvatelích, o poschodí níž již v samotném akváriu jsme během výkladu pozorovali přítomného potápěče, který ryby zrovna krmil. Odmyslíme-li si vysokou vlhkost vzduchu a značné vedro, nemělo to chybu. Zájemci mohli zajít i do „Café Piraňa“, kde kromě pozorování piraní v rohovém akváriu bylo možné spatřit papoušky. Celou akci jsme zvládli rychleji než bylo v plánu, a tak byste nás mohli vidět na venkovním sezení u jedné z místních restaurací – tělo se nesmí přece zanedbávat… Ve 14:30 jsme vystartovali k poslední zastávce na cestě – byla jí přehrada Les Království u Bílé Třemešné nedaleko Dvora Králové. (Bílá Třemešná = tvořena obcemi Nové Lesy a Bílá Třemešná. V letech 1626-28 zde na třemešenském zámku pobýval J. A. Komenský před odchodem do vyhnanství. Je zde zbudována pamětní síň J. A. K. - - - Stavba přehrady Les Království nebo též Tešnov byla naplánována po rozsáhlé povodni v r. 1897, dokončena byla po I. sv. válce v r. 1919. Pojme 9,25 milionů m3 vody. Představuje jednu z nejkrásnějších technických staveb v Čechách a v r. 1964 byla zahrnuta do seznamu technických památek pod patronací Památkového úřadu v Pardubicích.) Dorazili jsme sem před 16:00, zdejší hrázný – pan Jákl – v tu dobu už upouštěl z přehrady místo dřívějších dvaceti 30 m3, neboť – jak nás informoval – přitékalo kvůli ranní průtrži na horách značné množství vody. O to zajímavější byla exkurze. Provedl nás nejen po hrázi, ale vzal nás i do hráze, cestou nás samozřejmě zásoboval patřičnými údaji a odpovídal všem zvídavcům. Vzhledem k nastalé situaci se nám mohl věnovat asi tři čtvrtě hodiny a zase spěchal do kanceláře k počítači a mobilu, aby se svými kolegy hlídali zvýšené množství přitékající vody a měli vše pod kontrolou. My pochodili v okolí přehrady, pořídili nezbytné snímky, nasedli do busu a jelo se již přímo do Janských Lázní.
strana 4
SENOŽATSKÉ NOVINY
Pan Kameš nás vysadil u Lesního poměrně pěkné výhledy na Pec i okolní domu a hned se vydal na zpáteční cestu, krkonošské kopce – hory, ale Sněžka se již nám zbývalo k penzionu asi 300 m. Před halila do mraků. Než se vyjelo na vrchol ním již čekala paní domácí – D. Továrková. – tak po dvaceti minutách – už tu trochu Přivítání, seznámení se a už spěcháme na foukalo a viditelnost se značně zhoršila. přidělené pokoje. Zabydlujeme se, mno- Rychle pokoukneme po okolí, někteří zí se vrhají pod sprchu a na půl sedmou čeká v přízemí v jídelně první večeře. Polévka, rýže, masíčko – všem chutná. Večer skoro všichni vyrážejí na prohlídku lázeňského městečka, jedna skupinka k blízkému potoku podívat se na kratší vodopádky. Později zabíráme židle v jídelně a přidáváme se k panu Tomandlovi, který přivezl bendžo a sytý hlas a velkou knihu s texty písní…kdo zná, zpívá, kdo nezná, poslouchá, či si alespoň pobrukuje. Příjemná spontánní atmosféra prošpikovaná různými vtípky a 3. 7. na vrcholu Sněžky poznámkami a postřehy – bez komentáře… V pátek 3. 7. čeká první horská túra. Co bylo před námi? Cesta k lanovce, osmimístnou kabinkou na vrchol Černé hory, cesta po turistických značkách do Pece pod Sněžkou, lanovkou na Sněžku s přestupem na Růžové hoře, ze Sněžky Obřím dolem zpět do Pece. V pět hodin tu bude čekat bus. (Sněžka – nejvyšší hora ČR. Nejstarší stavbou je kaple sv. Vavřince z let 1655 - 1681, nově postavená Poštovna, nejvýše položená pošta Lanovkou na Medvědín v ČR, odkud můžete poslat pohled nebo dopis s unikátním razítkem. Obří důl – mohutné horské údolí mezi Pecí pod Sněžkou a úpatím Sněžky. Jedno z nejkrásnějších krkonošských údolí s cennou flórou. Již v 16. stol. tu bylinkáři sbírali „zázračné“ rostliny. Údolí pomáhal modelovat ledovec, který dosáhl délky 4 km, sahal do výše 810 m a měl mocnost až 100 m. Obří důl je místo známé z historie hornictví. Barevné rudy se dolovaly od 15. stol. Studniční hora – 1554 m – třetí nejvyšší hora v ČR.) Průběh? Celá naše parta se roztrhala na několik skupinek. 4. 7. - Labský důl - část Pančavského vodopádu Vždy bylo nutné, aby nikdo nezůstal sám. zaskočili do nové Poštovny, několik fotek Většina z nás se cestou zastavila na Kolín- a vydáváme se kamenitou stezkou dolů ské boudě, pak zdržení v Peci, u lanovky k Obřímu dolu. Z chodníku vidíme, jak jsme byli před půl jednou, ale nahoru nás se po pravé straně rýsuje horská bouda. pustili až v jednu. Tentokrát lanovka po Vidíme? Ne. Najednou zmizela. Jako když dvou. Cestou jsme se ohlíželi dolů, byly mávnete kouzelným proutkem. Bouda
srpen 2009
nikde, mraky všude, viditelnost na několik metrů. A spouští déšť, poměrně vydatný. Není cesty zpátky. Husím pochodem – je nás v této skupině jedenáct – scházíme do Obřího dolu. Pozor na mokré kameny a kořeny, jen špatně nešlápnout…blesk, za chvíli další…bouřka, ta nám ještě scházela! Sem tam padne nějaké slůvko, bouřka v horách není příjemná. Poměrně rychlým tempem krájíme metr za metrem. Asi v polovině dolu ustává déšť, projasňuje se, napravo se rýsuje Studniční hora. Po jejím těle stékají na mnoha místech provazce valící se vody… je to krásný a zároveň svým způsobem hrůzný pocit. – Do Pece již scházíme bez větších problémů. Máme čas, můj muž si zaskočil zaskotačit na bobovou dráhu – ale přiznal, že dost brzdil, oproti Janovu je dráha delší, strmější, rychlejší. Ve zbývajícím čase se poohlížíme po nějaké mlsotě – nacházíme cukrárnu a v ní výborné borůvkové koláče a další mlsky. V 17:00 nasedáme do busu. Za volantem nový řidič – pan Palán, dorazil sem včas a s „naším“ autobusem. Již v době před nástupem do busu si navzájem sdělujeme zážitky, protože někteří se vraceli hned ze Sněžky lanovkou dolů, jiní sjeli na „Růžohorky“ a odtud šli dolů. Malý stín padl na tuto trasu – jedna čtveřice nás hledala na Sněžce, my zatím odešli, takže po marném hledání naší skupiny se vrátili z chodníku zpět na vrchol a sjeli lanovkou na již zmiňované „Růžohorky.“ Nebyli jsme přesně domluveni. Stalo se, nic nelze vrátit. Hlavně – hlavně, že se nikomu – především po dobu nepřízně počasí – nic nepřihodilo. A že se každý z nás pohyboval s někým z turistů… Původně plánovaná trasa přes Obří důl znamenala asi 17,5 km v nohách. V 18:00 večeře. Po svíčkové se jen zaprášilo, večer se podobal předcházejícímu. Prohlídka městečka a bendžové posezení, jen jsme se přemístili do blízké pizzerie.
strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
V sobotu 4. 7. čekala druhá horská berou svou situaci sportovně, ozývaly ho sochařství 18. století. Z původní náplně túra. Plán? Busem do Špindlerova Mlýna, se i vtípky… jsme jednoduše rádi, že se zůstalo dnes jen torzo. Od roku 1970 je součtvrt hodinky chůze k lanovce, lanovkou nikomu nic vážného nestalo. Hory nám bor zapsán jako kulturní památka, od 1. 1. na Medvědín a dál už pěšo po asfaltové ukazují obě tváře – tu dopolední – slun- 2002 je Braunův Betlém zařazen mezi Národsilničce k Vrbatově boudě. Pomník Hanče ce, krásné výhledy, pohoda – a odpolední ní kulturní památky ČR. ) a Vrbaty (Václav Vrbata a lyžařský závod- s nepřízní počasí. I tato trasa nám připraPo prohlédnutí objektu scházíme ník Bohumil Hanč – zahynuli při závodě na vila takových 17, 5 km. lesem dolů, kde na prostorné louce neda50 km 24.3.1913), stezkou k Labské boudě Po návratu se v pensionu rozhostila leko obce Stanovíce spatříme postupně a asi kilometr k pramenu Labe. (Na hře- pohoda, po dobré večeři – kuře, bram- 15 soch významných autorů. (Křížová beni Krkonoš pramení český veletok. Symbo- bor – se zase většina z nás přemístila do cesta na Kuksu, neboli projekt Příběh naděje lický pramen nalezneme ve výšce 1386 m, je pizzerie k bendžu a zpívání. Je to neuvě- a utrpení člověka, byla slavnostně otevřena opatřen betonovou skruží. Skutečný pramen řitelné, jak rychle vše běží – máme před 4. 10. 2008.) Pozvolnou procházkou se leží o něco výš. Na nedaleké kamenné zídce sebou poslední večer. dostáváme nad obec Žíreč, procházíme jí Ráno 5. 7. se před snídaní i po ní již a tady už čeká bus. Je po jedenácté hodijsou umístěny heraldické znaky měst, jimiž Labe v Čechách a v Německu protéká.) Zpět balí, dáváme tradičně společné foto, při- ně, horko, tak honem dál. k Labské a po zelené k Martinovce. Odtud chází rozloučení (Pension Villa se nám Druhou zastávkou jsou lázně Velisestoupit kolem Medvědí boudy zpět do opravdu líbil – ubytování, stravování, chovky. (1. lázeňská sezona r. 1898, blahoŠpindlerova Mlýna, kde v pět opět čeká vstřícná paní Továrková) a odnášíme dárné účinky zdejší křídové slatinné zeminy, bus. léčba pohybového aparátu.) Slabou Tuto trasu absolvovali skoro hodinku trávíme vnější prohlídvšichni. Z Medvědína se vrátila kou několika budov nevelkých lanovkou zpět jen skupinka žen, lázní, krásného parku se vzrostlýdalší změna – rodina Krejcarových mi velikány, také nákupem lázeňa Prokopcových (dva dospělí, 4 ských oplatek a dalších lákadel, děti) se od Labské vydala dolů ale i posezením ve stínu stromů či Labským dolem. A tam je chytla slunečníků na terasách. Pohoda, průtrž, která se přihnala kolem poklid. V půl jedné siesta končí, 14:00. Stejně jako předcházející jedeme k poslednímu zastavení. den na Sněžce. 14:00 – nebe zalíPo menších dohadech vynevá. (Nedaleko Labské boudy v nejsecháváme rozhlednu a zajíždívernější části Labské rokle spadá do me jenom k jednomu z mnoha hloubky přes 240 m peřejnatý Labský památníků u Chlumu. (Tady a v nejvodopád do Labského dolu. Labský bližším okolí se odehrála 3. 7. 1866 důl je údolí ledovcového původu, kte- 5. 7. - část Braunova Betléma jedna z největších bitev 19. století. rým meandruje Labe, vede tudy HarByla součástí prusko-rakouské války. rachova cesta, spojující Špindlerův Onoho dne stálo proti sobě 400 000 Mlýn s Labskou boudou. – Pančavský mužů, pro 15 000 z nich to byla bitva vodopád je nejvyšší v ČR. V několika poslední, více než 23 000 vojáků bylo stupních se řítí skalnatým srázem zraněno. Rakousko v této bitvě proz hrany Pančavské louky na dno Labhrálo.) ského dolu.) Poslední zastavení na trase A ostatní? Ti šťastnější se usadili bylo opravdu letmé, snad i protěsně před řáděním nebes u stolů to, že někteří účastníci dávali již na Martinovce. Další dvě skupiny, najevo chuť být doma. Jak se říká které se trochu zpozdily, mají mys– všude dobře, doma nejlépe. lím zážitek na dlouhé roky. Opět Přibližně v půl druhé zamířil Foto: Irena Strnadová poměrně rychle se mraky z pravé 5. 7. - Nedaleko Kuksu - Křížová cesta náš řidič na jih. Zhruba dvě a půl strany našeho pochodu přihrnuly, oblo- zavazadla na zastávku k Lesnímu domu. hodiny nás dělily od našich domovů. Jízha ztemněla, viditelnost malá a – spustil Od 8:45 tu už čeká bus. Naložit, posedat da byla přerušena jedním zastavením na pořádný liják. Během chvilky se přida- a jedeme – směr domovina. „benzince“, a pak v pořadí Rozkoš, Humly kroupy různé velikosti, do Labského Na zpáteční cestě děláme také tři polec, Miletín, Senožaty, Želiv, Pelhřimov dolu sjížděl blesk za bleskem. V různých zastávky. První nedaleko Kuksu. Na návrší se bus postupně vyprazdňoval. intervalech přibíhali na Martinovku další Nový les, nad obcí Žíreč, vytvořil Matyáš Letošní zájezd? Z mého přehledu turisté, mezi nimi i naši. Jak se cítili? Urči- Bernard Braun v letech 1717 – 1732 spo- stěžejních akcí si snad trochu uděláte tě nic moc. Mokrá i stehna, jedna rozcu- lu s dílenskými pomocníky, mezi nimiž obrázek, co vše jsme viděli, kam se podípovaná pláštěnka, hlavy, ramena, záda, byli přední sochaři pozdního baroka vali. A zážitky? Ty jsou nepřenosné, ty se ruce bolestivě promasírované kroupami, v Čechách, rozsáhlý soubor plastik. Podle musí opravdu prožít. Zbydou vzpomínky, paní Vilímové stéká po ruce rozseknuté ústředního díla se nazývá Betlém. (Kromě fotografie, CD a také skutečnost, že jsme kroupou krev… a tak my – z první várky slavného autora jsou plastiky zajímavé tím, se navzájem více poznali a vzali mezi – honem dojídáme a dopíjíme, abychom že vznikly jako promyšlený soubor přímo na sebe nové tváře. uvolnili židle, a vydáváme se na poslední místě objevu nebo těžby kamene. Díla jsou Za rok? Uvidíme. Možná Krušné hory. úsek cesty do „Špindlu“. Před odchodem vytesána do skal, což již samo o sobě zajišťuje Irena Strnadová ještě registrujeme, že „prolití“ turisté mimořádné postavení v kontextu evropské-
srpen 2009
strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Blahopřejeme k životnímu jubileu: 70 let Brdečková Marie, Senožaty 190 * 18. 8. 1939 70 let Koten Vladimír, Senožaty 202 * 25. 8. 1939 65 let Kelíšková Jiřina, Senožaty 189 6. 8. 1944
*
60 let Kautská Jana, Senožaty 156 9. 8. 1949
*
60 let Lukšíčková Božena, Tukleky 9 * 10. 8. 1949 50 let Vondráčková Ludmila, Senožaty 32 6. 8. 1959
*
Prosíme čtenáře, aby se podělili o své zážitky a fotografie, či alespoň poslali pohlednici z dovolené. Budou pak zařazeni do slosování o výhru předplatného SN na příští rok! Přijďte si odpočinout a nechte zrelaxovat sebe i své tělo v nově otevřeném studiu v Senožatech.
GH studio vás zve na KOSMETIKU: kompletní ošetření pleti - barvení řas a obočí - trvalá na řasy - masáž obličeje - líčení MASÁŽE: klasické - speciální aroma masáže PEDIKURU A MANIKURU: zdobení a lakování nehtů u nohou i rukou - umělé nehty
Objednávat se můžete na telefon: kosmetika - Eva Vavrdová 775 616 954, masáže klasické - Barbora Jarošová 604 671 141, masáže speciální - Petra Bečková 775 609 929, pedikura - Ilona Máchová 607 116 994 Srdečně vás zveme a těšíme se na vás! Gabriela Hořejšová a kolektiv
srpen 2009
strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY
Z pamětí starého pytláka Josef Seidl Šestnáct neuvěřitelných dobrodružství z pohnutého pytláckého života (V roce 1995 vydal pro své členy a příznivce jako účelový tisk Klub českých turistů v Pacově)
1. Na honbě s černými myslivci Jednoho krásného podzimního večera seděl starý Matěj v hostinci „U Zlaté hvězdy“ (u Jahodů) a hrál přitom se dvěma sedláky z Roučkovic svého zamilovaného ferbla. Jeden z těchto sedláků prohrával již v této bohulibé hře pár volů, které týž den prodal na trhu. Vzdor tomu, že Matěj nalézal se již ve značně podroušeném stavu, vzpomněl si, že minulý večer spatřil „na Propadě“ několik kusů vysoké zvěře a rázem se v něm probudil pytlák. Zahodil karty za stůl, zaplatil, a ač mu štěstí pořádně přálo, chvátal, pokud mu to jeho stav dovoloval, domů. Nebylo daleko od půlnoci, když Matěj vytáhl v chlévě za trámem ládovačku a vykročil z domu pravou nohou. Měsíc jasně svítil a Matěj, když přišel za město, aby vyzkoušel svůj zrak jako obyčejně, vypálil jednu ránu na zkoušku do černého kamenného kříže stojícího na pokraji silnice u města. To byla jeho zkušební střelnice. Po této ráně, která jako obvykle seděla naplno, se Matěj samolibě usmál, nabil znovu vystřelenou hlaveň, založil na pánvičku měděnou zápalku a přehodiv si pušku přes rameno, nastoupil cestu
k lesu. Noční ticho rušily jen jeho kroky a písnička „Já jsem malý mysliveček“ zpívaná chraplavým hlasem. Na křižovatce silnic k Cetorazi a k Eši se zastavil a dlouho se škrábal na hlavě pod vydrovkou. Uvažoval, po které silnici se má pustit. Až si znovu vzpomněl na vysokou ve Vondřejovicích, kde byl ostatně jeho nejoblíbenější kout, kde znal každou pěšinku a každý větší strom, kde se vždy cítil jako doma a kde, jak sám tvrdil, i ta divoká zvěř žila s ním v přátelském poměru a ani valně nekličkovala, když na ni namířil svou neomylnou ládovačkou. Pomalu se přiloudal do lesa a zahnul na „Propad“. Mohutné stromy šuměly ve svých korunách, jako by vítaly starého známého do svého středu. Tento, jako by jim rozuměl, spokojeně se usmíval, pohladil několik těchto silných stromů láskyplně po drsné kůře a načechrával svoje zplihlé mroží vousy. Na kraji lesa si Matěj vyhledal známý srní „veksl“, uvelebil se na pařez, připravil ládovačku k výstřelu a čekal. Vůkol panovalo hluboké, ničím nerušené ticho. Pouze v korunách velikánů to tajemně občas zašumělo. Les spal klidným hlubokým spánkem. Dlouhým a marným čekáním se začal Matěj zklidňovat. Krátil si dlouhou chvíli tím, že neustále šňupal, což znamenalo, že se stává nervózním. Chvílemi ho přepadávala dřímota, které těžko odolával... Když v tom les najednou jako by zasáhnut kouzelným proutkem rázem obživl. Mrtvé ticho bylo náhle přerušeno několika za sebou rychle vypálenými
Láska prochází žaludkem
ranami a v celém lese to rázem na všech stranách oživlo. Ržání koní, bučení krav, štěkot psů, mňoukání koček, mečení koz, skřehotání nočního ptactva, ryk a hlomoz trhající mozek a drásající nervy nastal vůkol. Do tohoto zmatku a změti zvířecích hlasů mísily se i lidské hlasy, křik a nadávky. Hrom zaburácel a několik klikatých blesků ozářilo tmavý a hustý les. Země se otřásla ve svých základech. Tento hrozný chaos přehlušovalo děsivé řvaní nějaké dravé šelmy. Hluka děsný rej rozpoutaných živlů náhle ustal. Bouře a doprovázející ji vichřice, která ohýbala statné stromy jako třtiny, převalila se s temným duněním kamsi směrem k Eši a v lese na Propadě nastalo opět mrtvé ticho. Jen kdesi v poli vykřikla koroptev a zahoukala, za kořistí se pachtící, sova pálená. A tu nastal v lese, jehož tajemné přítmí se snažil rozptýlit právě vyšlý měsíc, nový život. Ozvalo se nové volání, tentokrát lidské hlasy a začaly znovu houkat střelné rány. To se ale již starý pytlák ze svého prvního úleku úplně vzpamatoval. Rázem vyskočil z pařezu, na kterém dosud seděl jako přikován, a rázem se mu vrátila jeho všeobecně známá odvaha. „Co se to tu, ke všem rohatým, děje? Snad se zde neodvážila nějaká neznámá pytlácká konkurence provádět v noční době, jemu na vzdory, svoje rejdy a pytlačit v jeho, Matějově revíru?“ Tyto myšlenky běhaly mozkem Matějovým. Pokračování příště
Balíček na gril
Ingredience: 400 g kuřecích prsou, 4 plátky anglické slaniny, 4 plátky šunky, 4 plátky uzeného sýra, 1 cibule, brambory, sůl, olej Na marinádu: 1 vejce, 1 lžička hořčice, 1 lžička solamylu, 1 lžička worchestru, 1 lžička oleje, sůl, hrubě mletý pepř Postup přípravy: Maso lehce naklepeme, potřeme marinádou a necháme odležet. Z alobalu určeného na grilování si připravíme 4 obdélníky, potřeme olejem, rozložíme syrové brambory nakrájené na hrubší kolečka, posolíme. Na ně dáme anglickou slaninu, šunku, sýr, kolečko cibule a naložené maso. Uděláme balíček, pevně spojíme, dáme na gril. V druhé polovině přípravy balíčky otočíme, grilujeme zvolna.
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte výhradně e-mailem na adresu:
[email protected]
srpen 2009
strana 8
