Lenoch si ani úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek.
(Z Přísloví krále Šalomouna)
SENOŽATSKÉ NOVINY Ročník X., číslo 8
Cena: 10,- Kč
Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Pod mraky stůně dnes večer srpnový a srdce mé, ve zvadlém větříku se chvěje větvoví a srdce mé jen tichou, tak zcela tichou písní večerní. A stráně kolem zasmušile sní pod hřívou lesů, ztrativších půvab tajemných hlesů, jež v měsících lásky rodí se z nich, vzdechy a smích. S. K. Neumann
V tomto čísle si přečtete: Ze života naší obce Štěstí přeje připraveným
Vínečko bílé aneb Červencový pobyt na Horňácku Na ètyøkolkách u Drákuly Milí čtenáři, jak jste si možná někteří všimli, na www.senozaty.cz si můžete Senožatské noviny prohlédnout včetně barevných fotografií.
srpen 2008
www.senozaty.cz
srpen 2008
Konec školního roku – obrovský úspěch zdravotníků I když ve škole je červen měsícem očekávání prázdnin (žáci) a dovolených (učitelé), není rozhodně měsícem klidným. Musí se uzavřít klasifikace žáků, vyplnit spousta dokumentace, dát do pořádku kabinety, připravit školu na prázdninový úklid, prostě ukončit školní rok. Na papíru to tak nevypadá, ale bývá to docela blázinec. Je to také doba školních výletů. Deváťáci strávili tři dny na Stvořidlech, ostatní žáci II. stupně navštívili Kutnou Horu, páťáci Pelhřimov, žáci 1. a 2. ročníku jeli společně s mateřskou školou na Lipnici, netradiční výlet pro 3. a 4. ročník zorganizovala jejich třídní učitelka Eva Havlíková – 19. a 20. června se utábořili v týpí na Hojkově nedaleko Dušejova. Poděkování za
pomoc při zajištění této akce patří p. Tomáši Krásenskému z Jihlavy, Lucii Skálové, Stanislavu Strakovi a Zdeňku Matlachovi. Asi o nejvýraznější úspěch v dějinách naší školy se postaralo družstvo mladých zdravotníků ve složení Aneta Musilová, Anna Příhodová, Hana Pavlíková, Kristýna Chmelová a Petr Jonáš. Pod vedením paní učitelky Ludmily Joskové vybojovali v republikovém finále soutěže Hlídek mladých zdravotníků, které se letos konalo v našem okrese v Mladých Bříštích, nádherné 2. místo. O tom, jak se rodil tento vynikající úspěch, nám poví nejlépe sami účastníci. (Viz článek na str. 3 - pozn. red.) M. Šimek
Třídíme odpad – 1. díl Vážení čtenáři, po několik následujících měsíců se budete v Senožatských novinách setkávat se seriálem zaměřeným na třídění odpadů a zpětný odběr elektrozařízení. Myslím si, že je to velice žhavá problematika a všichni občané v ní mají veliké rezervy. Pro správné nakládání s odpady je nezbytné jejich třídění. Odpady, které v domácnostech vznikají, se třídí na objemné, využitelné, nebezpečné a směsný komunální odpad. K objemným odpadům patří to, co se do běžné popelnice nebo sídlištního kontejneru nevejde, jako třeba kusy
nábytku, podlahové krytiny a podobně, a proto se musí odkládat do velkoobjemných kontejnerů. V katastrálním území Senožat máme čtyři velkoobjemné kontejnery. Dva jsou umístněny v přední části skládky – ve sběrném dvoře směrem na Syrov, další je v Tuklekách a poslední ve Ždírech. V žádném případě není možné odkládat objemný odpad vedle popelnic. Většina objemného odpadu se odstraňuje uložením na centrální skládce v Hrádku u Pacova. Za uložení platí obec 900 Kč/ tunu odpadu. Samozřejmě, že k této částce je potřeba připočítat cenu za dopravu kontejneru. Nebezpečné odpady, které v domácnostech vznikají, zejména barvy, oleje, čistící prostředky – nádoby od nich, léky, baterie, můžete odevzdávat buď při mobilních svozech nebezpečných odpadů nebo ve sběrných dvorech.
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
V Senožatech jsou nebezpečné odpady převáženy ze sběrného dvora do opuštěného objektu kasáren a poté odváženy firmou SOMPO k dalšímu zpracování. Staré elektrospotřebiče, jako například lednice, televize, rádia, kulmy, můžete bezplatně odevzdávat v místech zpětného odběru, tedy ve sběrných dvorech a v některých prodejnách elektro. Naše obec tyto vysloužilé elektrospotřebiče shromažďuje opět v objektu kasáren. Tyto odpady jsou dále předávány k rozebrání a částečné recyklaci, jiné putují do spaloven nebezpečných odpadů, případně jsou uloženy na skládky nebezpečných odpadů. Využitelné odpady jsou ty, kterým se běžně říká tříděný odpad, i když v praxi je vlastně každý odpad tříděný. Běžně můžeme třídit sklo, papír, PET láhve a ostatní plasty, nápojové kartony a kovy. Vytříděné odpady se sbírají prostřednictvím barevných kontejnerů či pytlů, sběrných dvorů a výkupen surovin. Obec v současné době disponuje 6 ks zvonů o objemu 1 300 litrů určených pro sběr směsného skla, 10 ks kontejnerů o objemu 1 100 litrů určených pro sběr plastů, fólií, nápojových kartónů a polystyrénu a 7 ks kontejnerů o objemu 1 100 litrů určených pro směsný papír a kartony.
Otazky a odpovědi Otázka: Dozvěděl jsem se, že vláda ČR dala pravomoc městům a obcím zvýšit až pětinásobně daň z nemovitostí. Jak k této problematice přistoupilo zastupitelstvo obce? Odpověď: Zastupitelstvo obce na červnovém zasedání projednávalo možnost zvýšení daně. Vzhledem k tomu, že většina zastupitelů byla proti zvýšení, zůstane daň z nemovitosti v roce 2009 ve stejné výši jako v roce 2008. Zdeněk Vaněk
Že je toto množství nedostačující dokládá fakt, že mnohdy, než jsou kontejnery vyvezeny, tak přetékají a občané ukládají vytříděný odpad v blízkém okolí kontejnerů. Nutno podotknout, že kvalita separovaných odpadů je vcelku dobrá, zhoršení nastává v letních měsících s nástupem rekreantů. Vytříděný odpad se musí upravit podle požadavků konečných zpracovatelů na dotřiďovacích linkách. Odpad z naší obce se dotřiďuje na lince v Hrádku u Pacova. Zde se dotřídí, slisuje a expeduje k recyklaci. Ostatní odpad, který doma nevytřídíme, pak končí v popelnicích a říká se mu směsný komunální odpad. Pokud bychom všichni správně třídili, neměl by odpad v popelnicích už obsahovat ani nebezpečné ani využitelné složky, protože tento směsný komunální odpad končí bez dalšího využití na skládkách nebo ve spalovnách odpadu. Základním cílem výše uvedených způsobů nakládání s odpady je co možná nejšetrnější chování k životnímu prostředí a nejvyšší materiálové využití při dosažení nejnižších možných ekonomických nákladů.
Ze života naší obce Den otevřených dveří Turkovo stavení 10. 7. 2008 - 16:00-20:00 Možnosti prohlédnout si nové byty využilo mnoho spoluobčanů.
Turkův dům po rekonstrukci a v novém kabátě - pohled ze dvora
Zdeněk Vaněk
Obec Senožaty ve spolupráci s konsorciem finančních konzultantů uvažuje o výstavbě rodinných domků a bytů v obci. Případní zájemci mohou kontaktovat starostu obce pana Vaňka 602 160 339,
[email protected] nebo finanční konzultanty pana Kaislera 602 782 840,
[email protected] a paní Stoklasovou 724 689 540, magdalena.stoklasova@ ovbmail.cz. Zájemci budou pozváni na informativní schůzku, kde se dozvědí podrobnosti.
(Macek kapr a borec Gabča – pozn. red.)
Prázdniny jsou v plném proudu a dají se trávit různě. U rybníka Kočičák si krátí chvíle děti, mezi nimi i sestry Pohanovy – Verča a Gabča – chytáním ryb. Holinky, prut, návnada a hurá na ně. Vždy chytly jen nějaké malé čudly, které hned pouštěly. Až v neděli 13. 7. po 12. hodině to přišlo. Gabča chytla kapra, který vážil 6,90 kg a měřil 72 cm! Tak velký úlovek nikdo nečekal. Je to jen díky Martinu Procházkovi, který se stará o výsadbu ryb. rodina Pohanova
Těšíme se na fotografie, případně zážitky
z Vašich cest,
které budou zařazeny do slosování o předplatné SN na rok 2009!
srpen 2008
strana 2
SENOŽATSKÉ NOVINY
Štěstí přeje připraveným Zítra je 21. červen – první letní den, jeden z nejhezčích dní v roce, za sebou máme radost z 1. místa v krajské soutěži ve Žďáru n. Sázavou, před sebou nádhernou vidinu posledního týdne školního roku a přece nám není hej, spíš máme plnou hlavu starostí. Zítra nás totiž čeká republikové kolo soutěže „Hlídek mladých zdravotníků“. Tentokrát jsme opravdu neponechali nic náhodě, velmi pilně a důkladně (skoro denně) jsme trénovali, opakovali, pilovali jak praktické dovednosti, tak teoretické znalosti – výcvik 1. pomoci, obvazovou techniku, transport raněných, znalosti o Červeném kříži, dopravní testy, léčivé byliny. Na soutěž s námi nepojede Šárka, protože ve středu odjela s rodiči do Chorvatska, ale ještě ten den nám vzorně pomáhala, za 3 týdny bylo nutno vše docvičit s náhradníkem Péťou, ještě že se snažil a poslouchal. Jenže teď je s Kristýnkou na stanování, aby tam tak nastydli ještě oni, nemocná je totiž jedna z našich opor – Anička, má 39,5 °C. Jak to jen zítra všechno dopadne? Odjíždíme ve čtyřech. Paní Chmelová i pan ředitel, kteří nás vezou, nás těší, že jistě dobře, ale my ani nevíme, zda by nás bez Aničky pustili na start. V táboře Zálesí u Mladých Břišť plném neklidného hemžení nás ubezpečí, že startovat můžeme, ale my Aničku potřebujeme. Než přijde paní učitelka z porady, seznamujeme se při hrách s novými kamarády z celé republiky (Prahy, Písku, Opavy, Pardubic, Blanska, Chebu, Chomutova, Mělníka). Pak naše poslední porada – rady, pokyny, důrazná připomenutí. Všechno si zopákneme ještě hrou, kterou jsme si sami vymysleli a pak už nás čeká poslední noc. Nechá nás velitelka Aneta vůbec spát, pořád něco má…
Sobotní ráno – je trochu pod mrakem, to by šlo, Anička totiž nesmí na slunce a ráno měla jen 37 °C, přijede, to nám spadl kámen ze srdce. Oblékáme červená trika, která jsme si „vyhráli“ v Dolních Kralovicích, zastavíme se u břízky ve tvaru V a s věrným
talismanem vyrážíme na nástup a je nás pět – sláva. Anetka vytahuje číslo 3 – tam tedy začneme. Povzbuzující slova starosty
Pelhřimova a zástupce vedení ČČK moc nevnímáme. Paní Štěpánová (OS ČK Pe), která nám tolik pomohla před krajským kolem, nám před republikou neřekla ani Ň (prý by to nebylo fér vůči ostatním, když Pelhřimov soutěž pořádá) a dobře víme, že jako hlavní rozhodčí soutěže nám taky ani Ň neodpustí. Ostatní rozhodčí jsou z celé republiky, ale to už je nám jedno – začínáme na stanovišti č. 3 – obvazová technika. Zelené šátky ale nejsou tak tvrdé jako v České Třebové, nejtěžší dvoušátkový obvaz ramene si vytáhla Aneta a zvládla ho hravě, my ostatní své také – sklízíme první pochvalu. Na 4 nás čekají dvě zranění – babička šla s vnukem do lesa, ten zakopl o kámen, leží, nehýbá se a babička šílí. Chlapce se ujaly Anička a Kristýnka, babičku uklidňují Hanka a Petr. Velitelka Anetka sleduje a řídí celou akci. Hanka to nemá vůbec lehké, vydrží to, nebo padne ostřejší slovo? Ne, Hanka se chová jako profesionál, babičku uklidní natolik, že jí mohou i ošetřit pohmožděnou ruku. Děvčata u bezvědomí se také činí. Chválí nás rozhodčí, spokojená je i paní učitelka. Že jsme se líbili Kristýnčině mamince není pochyb. 5 – oddechové stanoviště – lovíme rybky. Anička musí do stínu, ale jinak dobrý. Teď musíme čekat, ze 6 se ozývají rány petard, chvílemi stoupá za břízami kouř, že by tam byli popálení? Konečně jsme se dočkali, ale je to mnohem horší, než jsme očekávali. U ohníčku je opravdu popálená dívka, ale je tam i chlapec s tepenným krvácením, který v průběhu ošetření upadá do šoku – toho ošetřují zdravotnickým materiálem (nesmí se porušit sterilita) Hanka, Anička, Kristýnka. Popálenou dívku, která má ještě poraněný kotník, Anetka s Péťou – mají plné ruce práce, protože začíná pražit, Pokračování na str. 6
srpen 2008
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
Vínečko bílé aneb
Osobitá národopisná oblast Horňácko Někteří pokračovali po patří k etnografickému celku jihovýchodní stezce dál, velká skupina Moravy. Leží v úpatí Bílých Karpat pod se vrátila k hotelu. V době od 11:00 do 12:00 jsme měli k dispozici horou Javořinou. Tvoří ji deset obcí: Velká nad Veličkou – středisko mikroregionu, venkovní bazén s termální minerální Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, vodou, teplou 34–36°C, která příznivě Nová Lhota, Vápenky, Suchov, Louka, působí zejména na pohybové ústrojí a Lipov a řada samot zvaných Mlýny. (Bílé regeneraci povrchu kůže. Využili jsme i prostor s lehátky pro relaxaci. Ač venku Karpaty – chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace UNESCO s unikátními horko, pobyt v bazénu s teplou vodou si orchidejovými loukami). všichni pochvalovali. A právě sem – na Horňácko – část Kolem 12:30 nás bus odvážel k Hodonínu. Tady jsme trávili čas asi mezi Slovácka – si vyjel letos náš turistický oddíl. A protože nás je registrovaných 13:45 a 15:15. Někteří se prošli po místní osmnáct, dobírali jsme další zájemce. Naše ZOO, parkovalo se hned vedle ní, jiná v pořadí pátá prázdninová akce začala skupina zasedla do první restaurace, která 3. července. Pan Kameš – řidič autobusu z Jiřic – naložil nejdříve v Želivě manžele Uzlovy, Koktovy a Virtovy, pak v Senožatech u prodejny Orient nastoupila paní Davidová A., Červenková L., Durasová M., Pinkasová Z., Pohanová L., Rendlová E., Šmídová L. a já s mužem, u školy manželé Davidovi, paní Josková L., Kelíšková J., Kulovaná A. a Marešová L. V Miletíně jsme přibrali paní Hodačovou V., pana Pikla, slečnu Kovářovou V. a Paťhovou K. Poslední zastávka se konala v Humpolci u pošty. Před sklípkem pana Příkazkého Přibyly čtyřčlenné rodiny Vejvodových a Krejcarových, dále manželé Bártovi, paní J. Matějů a pan J. Kleiner, paní Beránková M., Dvořáková M., Janoušková H., Maryšková J., Sýkorová J., Topičová M., Vilímová A. a Záběhlíková J. I s řidičem se nás vydalo na východ 46. Na hodinkách něco po půl osmé. Hned od počátku bylo jasné, že každá zastávka bude velice vítaná – teplota vzduchu se vyšplhala přes 30°C. Na cestování to není ideální stav. Po necelých dvou hodinách jízdy se stavělo u benzinky, nedaleko první Vrchol Velké Javořiny (mlha, déšť) se naskytla na cestě k centru, nejzdatnější plánované zastávky. Tam jsme se ocitli kolem půl desáté. Kde? U hotelu Termal. se pod palbou slunečních paprsků svižným (Hotel Termal Mušov leží na trase Brno krokem vydali až na vzdálenější náměstí. – Vídeň v atraktivní oblasti pálavských jezer Odměnou jim byla alespoň krásná budova místní radnice a materiály z TIC (turistické a na Horní „Mušovské“ nádrži. Je ideálním místem nejen pro relax, rybaření, vodní informační centrum). Samotný Hodonín by sporty, cyklistiku a dovolenou pro rodiny si určitě zasloužil více času, tak snad někdy s dětmi, ale také pro firemní a společenské jindy, při jiné cestě. akce, školení, svatby a rodinné oslavy.) Další plánovaná zastávka byla v Petrově Celá naše skupina se vydala přes silnici na - Plžích (vinné sklepy). Sklepy budovali část naučné stezky kolem Novomlýnských sami vinaři se sousedskou a příbuzenskou nádrží. Sluníčko už ukazovalo svou sílu, výpomocí a pod dohledem zednického případné osvěžení od vody blokoval širší mistra. Náleží k typu sklepů zahloubených pás vzrostlé zeleně. Ta bránila i lepším ve břehu bez nadzemní části. Šířka se výhledům na vodní plochu. Využívali jsme pohybuje kolem 3 metrů, délka je 15 i více naučných tabulí, které jsou rozmístěny metrů. Vrstva hlíny nad sklepem a její síla na stezce kolem Střední nádrže. (Nově napomáhá udržovat příznivé vnitřní klima. otevřena v květnu 2008.) Nachází se zde 78 sklepů. K jejich ochraně
srpen 2008
vydalo r. 1983 MK výnos o prohlášení souboru lidových staveb, vinných sklepů v Petrově-Plžích, za státní památkovou rezervaci. Zdrželi jsme se tu asi hodinku. Provázel nás pan Josef Příkazký. Prohlídka končila v jeho sklípku – č. 49. Poseděli jsme, povyprávěli, popili, mnozí z nás si odváželi zakoupené vínečko. Po odjezdu z Plží čekal poslední úsek cesty – přes Veselí nad Moravou a Velkou nad Veličkou do Javorníku, Filipovským (Filipovým) údolím k hotelu Filipov. Konečná. Do večeře, která byla domluvená na 18:30, zbývalo asi tři čtvrtě hodiny – ubytování, osvěžující sprcha. Po večeři někteří vyšli do blízkého okolí, jiní zasedli venku a bujaře se bavili. Usínalo se dobře, celodenní nadprůměrná teplota přivodila rychleji únavu, s usínáním neměl problém snad nikdo. Na pátek byla plánovaná jediná akce – výstup na nejvyšší horu Bílých Karpat – Velkou Javořinu (tady říkají Javorinu). Noční déšť a bouřka, ranní déšť… Telefonujeme do Vápenek, odtud se má vycházet, s průvodcem domlouváme setkání na 10:00. Na místo přijíždíme těsně po desáté, s námi „cestuje“ ale i deštík… dvacet sedm zájemců zasedá do restaurace v rekreačním zařízení Vápenky, zbývající účastníci zamířili do Luhačovic. V 11:00 přece jen s naším průvodcem, panem Čermákem, vyrážíme na cestu…pláštěnky, deštníky – uvidíme. Cestou se dovídáme různé zajímavosti ze života místních lidí i zajímavosti ze života našeho průvodce – je to zkušený horal, horolezec, turista, milovník kola – tady se říká bikerům kolaré… dostáváme informace k nejbližšímu okolí – stavení, památky, příroda…bohužel nám byl odepřen pohled na louky orchidejí, hustá mlha dovolovala viditelnost jen na několik metrů…Přesto vládne cestou dobrá nálada (Rozesmála nás např. paní Uzlová – ozval se výkřik a následný komentář – „Kousnul mě do palce.“ - její manžel jdoucí za ní…). Tempo výstupu není příliš vysoké, odpovídá trase a počasí. I tak se vrátily zpět na základnu dvě turistky, počkaly na nás v klidu, zdraví je přednější. Přes dvě hodiny se stoupalo vzhůru. Vedla nás zpevněná silnička, v posledním úseku se šlo lesní cestou. Konečně jsme stanuli na vrcholu Velké Javořiny – 970 m. Holé temeno, na němž stojí televizní
strana 4
SENOŽATSKÉ NOVINY
Červencový pobyt na Horňácku
z Kuželova, Hrubé a Malé Vrbky. Provoz byl retranslační věž, místo známé tradičním setkáváním Čechů a Slováků, českoukončen r.1946, roku 1973 začalo Technické slovenská hranice. Je odtud nádherný muzeum v Brně s jeho rekonstrukcí. Dnes kruhový pohled na Moravu a na Slovensko slouží jako muzeum.) V mlýně a přilehlém – ten nám byl ale také odepřen. Počasí se hospodářském stavení jsme strávili velmi nezměnilo, vidíme stále na několik metrů. zajímavých čtyřicet pět minut. A tak šlapeme poslušně za průvodcem, po V 10:15 jsme již vystupovali z busu ve chvilce se na levé straně vyloupla chata – Tvarožné Lhotě. (Obec s 900 obyvateli, 5 km Holubyho chata. Jsme na slovenské straně. JV od Strážnice. Název se odvíjí od placení Je 13:30 a máme celou hodinu, abychom daně – lhúty - placené původně také se trochu osušili, vypili grog či čaj či co naturálně tvarohem.) Tady na nás měl čekat hrdlo ráčí, dali si halušky nebo jinou krmi… průvodce, odfrčel si ale na jih Čech (pomocí Po hodině se zvedáme a vyrážíme skoro mailu doufám získám vysvětlení). A tak nás stejnou trasou zpět, původně plánovaný okruh až do Filipova údolí kvůli počasí pouštíme. Dolů sestupujeme asi dvě a čtvrt hodiny, ve Vápenkách na nás už čeká luhačovická parta. Nasedat, „domů,“ na půl šestou večeři – a o hodinu později míříme zpět na Vápenky. Tentokrát usedáme do „sklípku“ v suterénu budovy. Čekají tady manželé Hruškovi z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Pan Pavel Hruška řídí degustaci deseti druhů vín – pěti bílých, pěti červených, Větrný mlýn v Kuželově podává nám základní informace. A mezi tím – mezi tím k nám přichází pět šohajů z Velké nad Veličkou – cimbálovka. Následují tři hodiny, ve kterých zní cimbál, housle a basa. Moravské písničky v podání pěti silných, vyzpívaných, úžasnou energií sršících hlasů si hned podmaní všechny přítomné. Rozbíhá se zábava, veselí, padají vtípky, ale hlavně – hlavně se zpívá. Mnohé písničky známe, a tak zpívají snad i nohy od stolů… uvolněný, příjemný večer, jeden z těch, na které se bude dlouho vzpomínat... před půlnocí se Společné foto (6. 7. ráno) uléhalo k spánku, ale jak jsme se druhý den domlouvali, usínalo se hůře… v Muzeu oskoruší čekal klučina, který naši zážitky, vínečko… výpravu ve dvou skupinách po sobě poučil Sobota nás vítala úsměvem. Tentam o oskeruších. (Jeřáb oskeruše, na Slovácku byl včerejší déšť. Po snídani, kolem půl zvaný oskoruša, je mohutný a krajinářsky deváté, nás bus odvážel do Kuželova. velmi dekorativní strom. Roste od Španělska (Musím podotknout, že pan řidič nám do po Turecko, na Moravě se mu daří i v okolí rána značně omládl. Zázrak se nekonal, to Tvarožné Lhoty. Je nositelem několika nej jen syn zastoupil otce, který musel odjet se – nejmohutnější druh jeřábu, její plody zájezdem do Chorvatska, v brzkém ranním jsou největší mezi všemi plody jeřábů na čase se vystřídali). V Kuželově jsme měli od světě, její dřevo je nejtvrdší z evropských devíti hodin průvodkyni, paní Prachařovou. dřevin. Plody – přímá konzumace, sušení, Čekal větrný mlýn. (Kuželovský větrný marmelády, kompoty, ovocné šťávy, mošty, mlýn byl postaven roku 1842. Patří k typu víno, pálenka – 1l = 1000,- Kč). zděných holandských mlýnů s otáčivou Po skončení výkladu si mohli zájemci střechou. Je postaven v místech s nadzakoupit kromě různých brožurek, fotografií bytkem pravidelných silných větrů. Měl a známek i oskerušový čaj či tinktury, čehož dostatek energie po většinu roku. Mlel mnozí využili. Někteří se zapojili do soutěže obilí na mouku a šrot pro zemědělce o nejhezčí oskeruši, vybíralo se z fotografií
srpen 2008
na zdech muzea. A protože nebyl – jak jsem se již zmínila – průvodce, vydali jsme se po Oskerušové stezce sami. Chvilku jsme tápali v lese nad obcí, ale cíl byl nalezen – rozhledna Travičná. (Bohužel jsme se nedostali na salaš Travičná, z 12 dřevěných soch na stezce jsme narazili na jednu – později v Radějově). Rozhledna Travičná se nachází v nadmořské výšce 372 m, je vysoká 52,6 m a váží 34 870 kg. Ochoz je umístěn ve výšce 33,6 m, je třeba vyšlapat 177 schodů. Byla postavena v roce 2000 firmou VALPO Zlín. Někteří z nás se vydali až na nejvyšší plošinu a nelitovali – výhledy stály zato, jiní zůstali dole a studovali naučné tabule z nedaleké národní přírodní rezervace Čertoryje. Samozřejmě se čas využíval i na občerstvení, což platilo o každém zastavení. Asi kolem13:15 jsme se vydali po žluté do obce Radějov. Právě na konci cesty, která vedla téměř stále lesem, jsme narazili na jednu z dvanácti dřevěných soch stezky. Představovala medvěda a mnoho z nás se u ní fotilo. V Radějově ten den probíhala tradiční Cyrilometodějská pouť, ale v čase našeho příchodu bylo v obci skoro vylidněno, asi drželi polední klid, nezahlédli jsme ani žádné pouťové atrakce. Přešli jsme proto hned k našemu busu a vyjeli ještě do obce Hluk. A udělali jsme dobře. Tady se konala slavnost XX. Dolňáckých písní a tanců s jízdou králů (4. 7. – 6. 7.). Jízda králů, která se zde koná každý čtvrtý rok, byla na programu až v neděli. Nebylo nám dopřáno ji vidět na vlastní oči, ale není konec všem dnům, třeba někdy v budoucnu… Čas mezi 14:00 a 17:00 mohl každý trávit podle svého výběru. V místní škole byla k vidění výstava obrazů, výstava historie jízdy králů, výstava krojů a harmonik, v tělocvičně probíhalo koštování vín, na stadionu hrálo postupně několik dechových hudeb – Šarovec, Kosenka, Žadovjáci, Záhorienka, Boršičanka, Fryštácká Javořina, k večeru měly vystoupit soubory Jahodná z Košic a Vlčnovjan, chystala se taneční zábava. Do 16:00 byly k prohlédnutí památkové domky – Malovaný dvůr, Malérečky…nedaleko stadionu se hlavně děti těšily z tradičních pouťových atrakcí, sluníčko svítilo, vládla pohodová nálada… A tak bohatší o zážitky a deka navíc, chudší o nějaký ten peníz jsme po páté vyráželi zpět k našemu hotelu do Javorníka. Čekal třetí, poslední večer… Pokračování na str. 8
strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
Pokračování ze str. 3
zraněnou je třeba přemístit do stínu, přenést ji je nad jejich síly, musí ji převézt a minutky utíkají, přivolání pomoci musí počkat – ale to není dobré, víme to. Tady nás moc nepochválí – a taky jo. Na 7 si zas trochu oddychneme – házíme kroužky na cíl – nejlíp si vede Hanka. 8 – znalosti o ČK, to umíme, všichni dohromady. Ale zrada – test musí zvládnou každý sám. 9 – mimosoutěžní stanoviště – každý z nás ošetřuje bezvědomí ve velmi stísněných podmínkách. Rozhodčí chválou nešetří – zatím prý jsme úplně nejlepší, za výkon Anetky by se nemusel stydět ani dobrý profesionál. Pokračujeme na 1 – zraněná cyklistka – teče jí krev z nosu, má odřená obě kolena a dlaně a asi zlomenou ruku. Je to poslední stanoviště PP – pracujeme s improvizovanými prostředky. Sklízíme pochvalu rozhodčího (hlavní rozhodčí ve Žďáru n. Sáz.) i od Aniččiny maminky. Ta si myslí, že by to mnohý dospělý nezvládl lépe (jestli vůbec tak). Poslední je 2 – transport. Z radosti předvádíme všechny nacvičené způsoby, ne jen ten jeden určený. A máme to za sebou! Anička odjíždí – ještě že tu byla. Po obědě vyrážíme do Pelhřimova, pro nás to není nic nového, až na zásah policie na pelhřimovském náměstí, ale ten asi nebyl přichystán kvůli nám. Večeře nám chutná, ale už aby bylo vyhlášení, Anička je zase s námi. Nejdřív výsledky mimosoutěžních disciplín. Naše velitelka Anetka je nejlepší v republice v ošetření bezvědomí, nejlepší jsme i ve znalostech o ČK, ocenění dostala paní učitelka, že nás to tak dobře naučila. Že jsme nebyli první v chytání ryb a házení na cíl nás nemrzí. A teď … 4. – 9. nejsme. Čeká nás tedy pohár – Péťa to říkal – prý 3. místo. Ale my nejsme ani třetí. Jsme druzí – sláva!!! (Saframentští perníkáři z Pardubic – jak po oznámení správně zhodnotil děda Musilů.) Jsme šťastní – úplně všichni. Paní učitelka hlavně proto, že se potvrdilo to její věčné: „Úspěch přináší jen poctivá a svědomitá práce a štěstí přeje připraveným.“ Souhlasíme, opravdu jsme makali, všichni. Děkujeme za podporu, za to, že jste nám drželi palce, že jste pro nás udělali vše, co bylo třeba. Aneta Musilová, Anna Příhodová, Hana Paulíková, Kristýna Chmelová, Petr Jonáš
srpen 2008
Pro milovniky historie z dějin Pelhřimovska
30. část
5. Počátky národního obrození První vlna zájmu o otázky spojené s národním vývojem souvisely s obdobím josefinské germanizace, která znamenala především prosazení němčiny jako úředního jazyka a poněmčení vyšších typů škol. Pelhřimovští měšťané marně bojovali za udržení česko-latinské školy. V důsledku nové úřední praxe se užívání němčiny šířilo především mezi úřednictvem vrchnostenských kanceláří a regulovaných magistrátů. Obyvatelstvo však nadále mluvilo především česky, znalosti němčiny měli především ti, kteří ji potřebovali v obchodním styku, např. při prodeji suken na lineckých trzích.
Oficiálních vlasteneckých akcí se účastnilo především duchovenstvo. Jednalo se o sběr historických předmětů pro nově založené Národní muzeum (díky těmto sbírkám se do sbírek muzea dostala i řada významných památek z našeho regionu) a o předplácení vlasteneckých časopisů. Kromě duchovních se mezi předplatiteli můžeme ojediněle setkat také s úředníky nebo učiteli. Šíření vlastenecky orientované kultury bylo spojeno rovněž s českým divadlem. Přivážely jej kočovné divadelní společnosti, studenti nebo i sami místní ochotníci. Ve 30. a 40. letech 19. století se vlastenecky založené Tylovy a Klicperovy hry hrály v Pacově, Pelhřimově i jinde. Současně se v některých místech zakládaly i knihovny české literatury. Podle Dr. Lenky Martínkové
Od příštího čísla chystáme pro čtenáře SN novou rubriku Pamětihodnosti Senožat a okolí.
Okenko Josefa Fouska 7. část
Krédo: „Úsměv a nikoli výsměch.“ Žijeme ve světě plném pachtění, spěchu a neodkladných záležitostí. Stále pozorujeme hodinky, abychom něco nezmeškali, abychom byli tam či onde včas. My, lidé, se štveme za povinnostmi, které jsme si sami naložili na bedra. Starosti jsme povýšili na nezbytná, prvotní místa našeho konání. A čas utíká… Už nám nestačí, že jsme pobízeni, hnáni civilizací, společností, ale sami si plánujeme trať a říkáme si: „Musím! Nejde vyskočit z vlaku!“ Nalháváme si, abychom omluvili svou nervózní cestu. Každé zastavení pokládáme za zbytečnou prohru, za ztrátu něčeho, o co jsme usilovali. Jsme sami sobě motory, které odčerpávají sílu z našich srdcí. A ztrácíme to nejkrásnější – to, co lze spatřit pouze z pomalu jedoucího vlaku. Míjíme tisíce malých „zbytečností“, které jsou krásnější než vrcholky kariér. Je to paradox, ale tím, že začneme ztrácet svou pohyblivost, kdy naše klouby nedovolují rychlý spěch, začínáme vidět květinky u obrubníku, zapadající
slunce na činžáku, kde si po létech všímáme, že má jeden komín nakřivo, objevujeme rozviklanou lavičku s vráskami podobnými našim tvářím. Je to melancholie odcházejícího mládí. Ty želvy, které jsem tenkrát v roce 1995 spatřil u mezinárodního hotelu Coloseum, nepospíchaly. Šly nadčasově a zároveň moudře, jakoby napojeny na paprsky minulých staletí. Krunýř, který spatřil před milionem let mořské dno, kdy ještě nežili naši prapředci… Kdo ví, zdali žili, či nikoli? Díval jsem se na želvy a ptal jsem se, jestli také znají stesk po někom, koho mají rády. Není na nich znát pražádný pocit. Plakaly, nebo soužily se, když jejich pán odplul na daleké cesty řek a kanálů? Je asi směšné zabývat se želví otázkou, ale my, lidé, se zajímáme jen o sebe a všechno ostatní je nedůležité. Jsme sobci? Jsme lhostejní? „Nechápu, proč tě ty želvy tak zajímají,“ divila se Jarmila. Mlčel jsem. Nechtěl jsem jí říkat, že jim závidím, že nenosí hodinky, neměří si jako já tep a tlak, že je nezajímají prkotiny, které nám otravují životy. (Z knihy Na cestách s anděly)
strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Blahopřejeme k životnímu jubileu: 80 let Marešová Anežka, Nečice 11 * 11. 8. 1928 80 let Bambas Miroslav, Senožaty 112 * 16. 8. 1928 65 let Král Jaromír, Senožaty 190 * 15. 8. 1943 Prodej: chalupa 3+1 po rekonstrukci v Moravči. Velká hospod. část, okamžité užívání možné. Pozemky: 2 403m2. Cena: 2 690 000 Kč. Telefon: 565 321 485, 777 270 603 Prodáme stavební pozemek v okrajové části obce Želiv. Přístup po obecní komunikaci. Inženýrské sítě na hranici pozemku. Celková výměra: 1041m2. Cena: 420 000 Kč. Telefon: 777 270 603, 565 321 485. Hledáme pro své klienty chalupu nebo rod. domek, příp. byt v Senožatech a okolí. Nabídněte cenu. Tel. 777 270 603 (Stačí poslat SMS ozvu se Vám zpět.)
KAMENICTVÍ Severa Karel
NOVĚ OTEVŘENÁ PROVOZOVNA V HUMPOLCI Výroba a montáže pomníků, rámů a krycích desek na hroby (z přírodních i umělých materiálů) Zhotovení základů pod pomníky Výroba schodů, parapetů, obkladů Prodej hřbitovních doplňků (svítilny, vázy, křížky - výběr dle katalogu) Zhotovení a opravy nápisů na pomníky Kameny na grilování
Křemešnická 1946 393 01 PELHŘIMOV Tel.: 565 323 360, 777 162 132 Po - Pá: 6.30 - 15.30 HUMPOLEC Parkoviště u obřadní síně Tel.: 777 612 640 Po: 9.00 – 12.00 St: 9.00 – 16.00 Pá: 9.00 – 12.00
ZAVOLEJTE, ZAKÁZKU PŘIJEDEME SJEDNAT OSOBNĚ
srpen 2008
strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY
Na ètyøkolkách u Drákuly
Po dubnové výpravě na „Central Europe rallye series Dakar“, jsme s naším quad teamem vyrazili do Transylvánských Karpat na námi organizovanou expedici „Romania 2008“. Dne 4. 7. jsme ráno naložili v Pacově na kamion 10 čtyřkolek a vyrazili autobusem na cestu dlouhou 1260 km, kdy posledních cca 300 km bylo pro autobus a kamion téměř
za smečku a běželi s námi několik stovek metrů. Na horské salaši, kde vidí člověka 1x za týden, když si z údolí přijedou na koni pro sýry a ostatní produkty, na nás koukali jako na marťany.
nesjízdných, ale dojeli. Pak už jsme prožili 5 dnů v sedlech čtyřkolek, absolutně mimo civilizaci v horách s místním průvodcem, přiděleným od pracovníka z velvyslanectví, který je naším kamarádem. Bylo to extrémní brodění horských řek, spouštění těžkých čtyřkolek na lanech ze skal, protože dál cesta nevedla a museli jsme jet tudy, kudy teče z hor voda a to bylo někdy pouze strmé koryto, které vedlo z 2300 m n. m. až do údolí do řeky. Nádherné bylo např. pokud nás mezi sebe na horské pláni vzalo stádo 30 koní a považovali nás
Navštívili jsme při cestě hrad Bran, kde žil dle pověsti hrabě Drákula. Vyprávění by vydalo na knihu, proto ukončím článek tak, že po 5 dnech jsme již neměli sil na cestu autobusem, a proto jsme se nechali dopravit na letiště a do Prahy se vrátili vzduchem za 2 hodiny. Autobus se vrátil 25 hodin po nás a kamion ještě později. Tak dlouho trvá cesta po zemi. Jídla i pití jsme měli dost, ale přesto průměrný úbytek váhy, díky fyzické námaze, byl 4–5 kg na osobu. Díky tomu, že jezdíme na špičkových čtyřkolkách, jsme
Pokračování ze str. 5 Neděle 6. července – od rána sluníčko, zdá se, že se budeme vracet opět v doprovodu vyšších teplot…Stalo se. Ale od začátku – snídaně již v 6:30, před tím naložit zavazadla, ještě společné foto, rozloučení s paní domu – paní Hráčkovou – a míříme k Veselí nad Moravou. Od 8:00 do 9:30 se ve dvou skupinách pohybujeme v místní hvězdárně. Výklad, krátké dokumenty o vesmíru, krátké popovídání si s panem Klimkem a jeho kolegou a už nás nahánějí z nedalekého přístavu. Přesouváme se, zakoupení lístků, někteří se stačí občerstvit a už nastupujeme na loď Danaj. Čeká plavba po Baťově kanálu do Strážnice. Máme na lodi průvodkyni, samozřejmě kapitána a dále dva lodníky, je na co se dívat a co poslouchat. Většina se uvelebí nahoře na palubě, čerstvý vzduch, sluníčko, pozorování okolí…
Ve 13:00 je před námi poslední společný program – prohlídka strážnického skanzenu. (S jeho stavbou se začíná roku 1973, veřejnosti je přístupný od roku 1981. Jde o areály Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde 64 objektů v terénu. Řemeslná výroba je zastoupena kovárnou z Lipova a tkalcovskou dílnou z Nové Lhoty. Ukázka vinohradnických staveb a jejich zařízení je jedinou expozicí svého druhu na našem území.) S průvodkyní se loučíme kolem 14:45 a nakonec míříme hned k autobusu. Chtěli jsme dát pauzu na jídlo, jen někteří se stihli najíst před prohlídkou skanzenu, někteří se jídla nedočkali a rušili objednávky, ale už brzy budeme doma… Čeká nás přibližně dvě a půl hodiny v autobusu, je vedro, nebudeme otálet.
nepotřebovali ani šroubek z náhradních dílů. A to jsem např. jel proti proudu řeky v horách, na tachometru 60 km/h, a přitom nás proud odnášel dolů, protože kola již neměla pod sebou podklad, a tak nezbylo než počkat, až dopluji na mělčinu, kde ji „naložím“ a vydrápu se na břeh. Za Ráj čtyřkolek Pavel Musil
Vedro se podepsalo, naštěstí nevolno bylo jen jedné ženě, dvě zastávky se přizpůsobily jejímu zdravotnímu stavu. Vyšší teplota unavila a ukolébala, pospávalo se. Čím blíž jsme byli k domovu, tím větší dusno. Ti šťastnější vystoupili v Humpolci, přišly Senožaty, Želiv, konečná v Jiřicích. Odjížděli jsme za vedra, vraceli jsme se za vedra – počasí holt nelze naplánovat. Co napsat závěrem? Naplánovaný program se vcelku podařilo absolvovat, viděli jsme nová místa, poznali další tváře, do našich myslí se zapsaly nové zážitky. Bude na co vzpomínat. A vzpomínky se nám vybaví určitě, až nalijeme do pohárků vínečko z Moravy a třeba si i zanotujeme „Vínečko bílé, jsi od mé milé…“ Domluvíme-li se na dalším prázdninovém výjezdu, dočtete se o něm snad za rok. Irena Strnadová
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte výhradně e-mailem na adresu:
[email protected]
srpen 2008
strana 8
